Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra primárního vzdělávání
Katedra:
Studijní program: Učitelství pro základní školy Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Studijní obor
VRÁTENSKÁ HORA V PRAVĚKU A DNES VRATENSKA HILL IN THE PREHISTORY AND NOWADAYS
Diplomová práce: 11-FP-KPV-0043
Autor:
Podpis:
Věra Štencová
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
77
0
41
2
24
0
V Liberci dne: 10. 12. 2012
Čestné prohlášení
Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:
VRÁTENSKÁ HORA V PRAVĚKU A DNES Věra Štencová P0700999
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě, a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 10. 12. 2012 Věra Štencová
Děkuji vedoucímu diplomové práce, Doc. RNDr. Petru Andělovi, CSc, za odborné vedení, cenné rady, připomínky a za čas, který mi věnoval. Chtěla bych poděkovat členům své rodiny za morální podporu a pomoc, kterou mi poskytli při zpracování diplomové práce a které si nesmírně vážím. Dále bych chtěla poděkovat svým nadřízeným, kolegyním a kolegům za podmínky, které mi vytvořili.
ANOTACE
Diplomová práce je zaměřena na zpracování projektu pro 1. stupeň ZŠ na téma „Vrátenská hora v pravěku a dnes“, který přiblíží dětem život pravěkých obyvatel v našem regionu. Teoretická část se věnuje metodě projektového vyučování, regionu Vrátenské hory, působení a tvorbě Eduarda Štorcha v této oblasti. Praktická část popisuje týdenní projekt dětí na škole v přírodě s názvem PRAVĚK. Klíčová slova: projekt, pravěk, region, škola v přírodě
ANNOTATION The diploma thesis is aimed at elaboration of Primary School project called “Vratenska Hill“ in the prehistory and the nowadays. It approaches children prehistory inhabitants life in our region. The theory deals with the method of project lessons, Vratenska Hill region, Eduard Storch´s place of work and production in this region. The Practical describes children´s one week experience in the countryside school called PREHISTORY. Keywords: project, prehistory, region, countryside school
OBSAH 1
Úvod……………………………………………………………………………….…10
2
Rozbor problematiky………………………………………………………………..11 2.1
Pravěk ................................................................................................................... 11
2.2
Chronologická tabulka pravěku ............................................................................ 13
2.3
Vrátenská hora ...................................................................................................... 14
2.3.1 2.4
CHKO Kokořínsko ............................................................................................... 18
2.4.1 2.5 3
4
Rozhledna na Vrátenské hoře ........................................................................ 15
Flóra a vegetace ............................................................................................. 19
Působiště Eduarda Štorcha.................................................................................... 23
Projektové vyučování………………………………………………………..………26 3.1
Principy projektu ................................................................................................... 26
3.2
Charakteristické znaky projektu ........................................................................... 27
3.3
Vlastní dělení projektů .......................................................................................... 29
Metodika práce………………………………………………………………………30 4.1
Popis projektu ....................................................................................................... 30
Cíle projektu: ................................................................................................................... 31 4.2
Celková struktura projektu.................................................................................... 40
Projekt je rozdělen do 5 dnů, které zahrnují jednotlivé činnosti pravěkých lidí. ............ 40 4.2.1
Plánovaná časová dotace ............................................................................... 41
4.2.2
Cílová skupina ............................................................................................... 41
4.3
Rámcově vzdělávací plán ..................................................................................... 41
4.3.1
Klíčové kompetence ...................................................................................... 42 8
4.3.2 5
Návaznost na RVP ZV (vzdělávací oblasti a průřezová témata)................... 43
Výsledky - vlastní projekt……………………………………………………….… 45 5.1
1. den ..................................................................................................................... 45
5.2
2. den ..................................................................................................................... 53
5.3
3. den ..................................................................................................................... 58
5.4
4. den ..................................................................................................................... 62
5.5
5. den ..................................................................................................................... 66
6
Diskuse……………………………………………………………………………….70
7
Závěr…………………………………………………………………………………76
8
Seznam literatury……………………………………………………………………77
9
1 ÚVOD Pravěk je nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva. Cílem této práce bylo vytvořit projekt na téma „Vrátenská hora v pravěku a dnes“. Projekt, který přiblíží dětem I. stupně region ve kterém žijeme nejen my, ale kde žili i naši velmi dávní předci. K tomu nám velice pomohl spisovatel Eduard Štorch, který počátkem dvacátých let pro děti dokázal založit i Dětskou farmu, jakousi první školu v přírodě. Tedy i my jsme po jeho vzoru vytvořili školu v přírodě, kde jsme si prožili něco málo ze života pravěkých lidí. Téma je společné pro všechny ročníky I. stupně ZŠ. Použité náměty se opakují ve všech ročnících I. stupně ZŠ podle zásady od jednoduchého k složitějšímu, proto lze jednotlivé aktivity použít v jakémkoliv ročníku I. stupně ZŠ. Přizpůsobuje se pouze učivo. Aktivity, které si děti prožijí, jim lépe pomohou pochopit dobu pravěkých lidí. Cílem diplomové práce je vyzkoušet si projektové vyučování v české školní praxi. Forma realizace: pětidenní projekt
10
2 ROZBOR PROBLEMATIKY 2.1 Pravěk Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou písemné prameny, tj. období do vzniku písma. Pravěk zahrnuje období vzniku a vývoje člověka, lidskou společnost a kultury od nejstarších nálezů (asi 3 miliony let př. n. l.), rozhraní třetihor a čtvrtohor) do vzniku „vysokých kultur“ a zavedení písma. Na místo chybějících písemných pramenů jsou zdrojem bližšího poznání pro období pravěku prameny hmotné – archeologické kultury. Stopy lidského osídlení v okolí Vrátenské hory sahají až do střední doby kamenné /mesolit/ 8.000-5.000 let př. n. l. Po konci doby ledové, když ledovcové pole roztálo a ustoupilo až k polárnímu kruhu, změnila se tvářnost krajiny. Vody z tajících ledovců naplnily kraj množstvím močálů a jezer, na jejichž březích žijí stále ještě lovci, kteří se však nyní věnují především rybolovu. Své drobné nástroje si nadále vyrábějí ze štípaného kamene. Průběhem dalších tisíciletí močály a rybníky vysychaly a toky řek se pomalu ustalovaly v dnešních korytech. Vysoká diluviální zvěř již dávno vyhynula nebo se odstěhovala do severních končin Evropy, a protože již ani ryb nebylo dostatek, byl člověk nucen hledat si nové zdroje obživy. Tak dochází k velikému zlomu, ba přímo k revoluci v hospodářských dějinách lidstva, která dala historickému vývoji nový směr a rychlejší spád. Již dříve si člověk povšiml užitečnosti některých rostlin a ochočil si pro své potěšení některá zvířata. Nyní však poznal, že je možno jak zvířata, tak i rostliny hospodářsky využívat a pěstovat je záměrně jako stálý zdroj výživy. Tak se stávají z lovců zemědělci. První zemědělci zanechávají pak kočovného života, který až dosud vedli, neboť jsou nyní připoutáni k půdě a budují si stálé osady. Jejich nástroje, vyráběné nadále z kamene /mladší doba kamenná – neolit – 5000 let př. n. l./, jsou nyní technicky lépe opracovány /broušení a provrtávání/ a vykazují větší výběr účelových forem – různých motyk, klínů, seker, sekeromlatů, drtidel na obilí, pazourkových srpů apod., vesměs nástrojů, potřebných pro zemědělství. Vedle toho se však objevují i jiné výrobní procesy, až dosud neznámé, jako zhotovování a pálení hliněné keramiky, tkaní látek na primitivních tkalcovských stavech a pomocí hliněných vřeten atd. To vše svědčí o neobyčejném duševním a rozumovém rozvoji tehdejšího člověka, který si zřejmě osvojil řadu vědomostí chemických, botanických, biologických, 11
klimatologických aj., začal si plánovitě zařizovat svůj život a podřizovat přírodu i její zákony své vůli a svým potřebám. Na kulturní proudy z jihovýchodu navazuje i pozdní doba kamenná /eneolit/, kdy se zdokonaluje technika zemědělské výroby zavedením oradla a tažného spřežení, v rukou náčelníků se tak začíná hromadit první majetek z nadvýroby a to slouží k pozvolným počátkům majetkových a pak i sociálních rozdílů v dosud jednotné prvotně pospolné společnosti. Muž jako oráč, chovatel stád a bojovník-ochránce majetku před nepřáteli se ujímá vedení společnosti /patriarchát/. (Liberecký kraj v pravěku, 1951)
12
2.2 Chronologická tabulka pravěku
Chronologická tabulka pravěku Rámcová data
Doba Starší doba kamenná /paleolit/
1 mil. př. n. l.
střed. /mezolit/ mladší doba kamenná /neolit/
8000 5000
pozdní doba kamenná /eneolit/
4000
doba bronzová starší doba železná /halštatská/
2000 700
mladší železná /laténská/
400
400 n. l
doba římská doba stěhování národů
600
doba slovanská /hradištní/
1200 n. l.
Středověk
0
(Sklenář, 1982, s.4)
Mezolit (z řec. mesos, μεσος = střední a lithos, λιθος = kámen) nebo také střední doba kamenná označuje období mezi cca 8000 př. n. l. a začátkem neolitizace Evropy. Mezolit je pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek a spíše jen tradičně uznáván za samostatné období. (WIKIPEDIA – otevřená encyklopedie, 2012) 13
2.3 Vrátenská hora
Vrátenská hora leží šest kilometrů na severovýchod od Mšena a 17 km severovýchodně od Mělníka. Geomorfologicky je součástí Polomených hor, což je nejrozsáhlejší geologický okrsek Dokeské pahorkatiny. Je to nejvyšší bod v okrese Mělník. Polomené hory
představují
typickou
pískovcovou
pahorkatinu
až
vrchovinu
s
mnoha
geomorfologickými zajímavostmi. Dříve se používalo pro toto území též označení Dubská pahorkatina, Dubské pohoří nebo Dubské Švýcarsko. Polomené hory jsou vymezeny zhruba linií Liběchov, Mšeno, Doksy, Holany, Úštěk, Chcebuz. Dělí se na sedm geologicky odlišných částí /podokrsků/, z nichž největší je na jihu ležící Kokořínská vrchovina s nejvyšším vrcholem Nedvězí /456 m/ a k ní ze severu přiléhající Žďárská a Dubská vrchovina. Krajina má převážně vrchovinný ráz, který je nejvýraznější na severu ve Vlhošťské vrchovině, kde jsou i nejvyšší vrcholy Polomených hor – Vlhošť /614 m/ a Ronov /533 m/. Také její severní, maršovická část má výrazné vrcholy zmalebňující reliéf mezi Dubou a Doksy. Nejvyšší je zde Maršovický vrch /515 m/, k němu na JV přiléhá Berkovský vrch /480 m/. V jihovýchodní části jsou nejvýraznějšími vrchy: Vrátenská hora /508 m/, Korecký vrch /460 m/, Velký Beškovský kopec /474 m/ a Vysoký vrch /427 m/. Geologicky patří celá oblast do Severočeské křídové tabule, je budována převážně druhohorními mořskými usazeninami středního turonu – kvádrovými pískovci, někde s příměsí kaolinu. Kromě nich se zde vyskytují jílovce, prachovce a slínovce, z období 14
coniaku zvonivé opuky. Z třetihorních vyvřelin nacházíme trachyty, znělce a čediče, v kvartéru se vyvinuly často mocné sprašové vrstvy. Nejvyšší vrcholy území jsou tvořeny čedičovými či znělcovými vyvřelinami, vzniklými zhruba před 60 miliony let v třetihorách. Nejzajímavější jsou v Polomených horách geomorfologické tvary. Typickými skalními tvary jsou kaňony /doly/ se skalními stěnami často v několika patrech nad sebou, hluboké 50 – 100 m. Někdy jsou tato údolí dlouhá i několik kilometrů. Svéráznost reliéfu určují rozmanité tvary výběrového zvětrávání pískovců. Vznikají tak skalní města, nedokonale vyvinutá a malá. Se skalními městy souvisejí i další útvary, jako výklenky, jeskyně, skalní brány a skalní okna, pseudoškrapy a voštiny. Polomené hory zaujímají významné postavení mezi pískovcovými oblastmi v Čechách. Nejcennější z nich byly vybrány a navrženy územní ochraně jako přírodní památky. Oblast Polomených hor je protkaná drobnými vodními toky, z nichž největší je Liběchovka, která zde i pramení. (www. infoglobe.cz Vrátenská Hora)
2.3.1 Rozhledna na Vrátenské hoře
15
Atraktivním prvkem kopce je z dálky viditelná rozhledna na vrcholu, která byla otevřena v roce 1999. Jedná se o telekomunikační věž s vyhlídkovou terasou, která slouží jako rozhledna. Stavba je vysoká 42 metrů, přičemž k vyhlídkovému ochozu ve výši 25 metrů vede 127 točitých schodů. Rozhledna nabízí za dobré viditelnosti úchvatný kruhový rozhled po okolí. V každém směru na rozhledně je k dispozici podrobná mapa popisující viditelné objekty, jimž jednoznačně dominuje Velký a Malý Bezděz. Dále je vidět Říp a České středohoří, Ralská a Dokeská pahorkatina, Lužické hory, Ještěd, Krkonoše, Český ráj i Praha. K rozhledně vede modrá turistická značka z Nosálova i z hradu Houska. Myšlenka postavit na Vrátenské hoře rozhlednu se zrodila v roce 1992 v souvislosti se vznikem Sdružení obcí Kokořínska, které si ji vytklo za jeden ze svých hlavních cílů. Za tímto účelem založilo sdružení obecně prospěšnou společnost SOK. Události se daly do pohybu až poté, kdy obec Vrátno darovala na výstavbu pozemek a společnosti EuroTel a RadioMobil souhlasily s návrhem SOKu, aby rozhledna sloužila současně jako telekomunikační věž. Rozpočet stavby zněl na 10,8 milionů korun a speciální trojhrannou konstrukci vyrobila v rakouském Linci firma Blažek & Eckel a na místě ji začala montovat bezprostředně po položení základního kamene 6. července 1999. Práce byly dokončeny během tří měsíců a 28. října byla rozhledna slavnostně otevřena. Tato rozhledna však není první stavbou na tomto vrcholu vévodícím turisticky vděčné krajině Kokořínska a Podbezdězí. Tou byla dřevěná vyhlídková věž zřízena v roce 1893 Okrašlovacím spolkem pro Mšeno a okolí. Spolek neměl příliš peněz, a proto rád využil nabídku města, které mu nabídlo vysloužilou hasičskou věž. Členové ji rozebrali, pomocí koňských povozů převezli pod horu a jednotlivé díly ručně vynesli na vrchol. Pod vedením tesaře Legnera ji tam znovu sestavili a doplnili o pohodlné schodiště a ochrannou stříšku. Dvoupatrová rozhledna byla vysoká 12 m. Staral se o ni místní hajný, který rovněž vybíral vstupné /10 krejcarů za osobu, 5 za dítko, zdarma pro členy spolku a studující, jak se můžeme dočíst ve starém průvodci/. S údržbou rozhledny však byly velké starosti. Proto ji spolek po několika letech provozu nabídl bohatšímu Klubu českých turistů. Jeho vedení si však nechtělo přidělávat problém, a tak věž zůstala ponechána svému osudu. Podle pamětníků prý stavbu smetla vichřice kolem roku 1916. Pokud půjdeme k rozhledně směrem z parkoviště zřízeném na okraji obce Libovice, budeme míjet Libovický kříž s datací 1833. Tento původně stával v obci Libovice, byl však po roce 1945 povalen a zachráněn převozem do starého Libčického lomu, kde dlouhá léta jeho části lemovaly přístupovou cestu ke srubu postavenému v lomu. V roce 2009 se 16
podařilo Občanskému sdružení PŠOVKA získat souhlas majitele srubu s odvozem součástí kříže, které tvořilo torzo podstavce kříže, čtvero obvodových sloupků a dvě z původních čtyř desek, které byly osazeny po obvodu podstavce. Koncem roku 2010 došlo k přepravě všech částí do Ráje a následně díky firmě Guttenberg z Mělníka do restaurátorské dílny kamenosochaře Miroslava Kroupy, kde probíhaly odborné opravy. V říjnu 2010 byly vykopány a vybetonovány základy kříže. V květnu 2011 byly zrestaurované části kříže opět firmou Guttenberg dopraveny na místo a za přispění členů spolku byly jeho části umístěny do plenéru. Následně došlo i k osazení nového kříže od akademického sochaře Petra Císařovského. V květnu členové spolu také vybudovali přístupové schody a prostranství okolo kříže zavezli kačírkem. (http://www.psovka.cz ) Překlad textů na kříži od pana PhDr. Jana Pařeza: Laß mich deine Leiden singen, Dir des Mitleids Opferbringen, Unverschuldtes Gotteslamm! Das von mirdie Schandenahm
Nech mne tvůj žal zpívat
Libovický kříž (5/2011)
Tobě oběť soucitu přinášet, nevinný beránku Boží! Kterýs mne zbavil viny /vykoupil/ 17
2.4 CHKO Kokořínsko Především existence a četnost povrchových tvarů na pískovcích byla hlavním důvodem pro vyhlášení CHKO, neboť reliéf a skalní podklad určily ráz jak přírodního, tak i sociálního prostředí tohoto území. Chráněná krajinná oblast není přísně chráněným národním parkem a řada jejich fenoménů se vyvinula právě spolupůsobením člověka a přírody. Není tedy v žádném případě žádoucí vyloučit lidskou činnost z toho území, ale naopak snahou ochrany přírody je, aby se CHKO stala modelovým územím, kde je možná trvale udržitelná existence člověka i přírody. Polomené hory představují specifický typ pískovcového reliéfu, jaký se v žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje. Krajina má kaňonovitý charakter, v severní části přechází v pahorkatinu s nejvyšší Vrátenskou horou. CHKO Kokořínsko bylo vyhlášeno výnosem MK ČSR č. j. 6070/1976 a má rozlohu 272 km2. Zahrnuje 9 maloplošných zvlášť chráněných území, z nichž jádrem CHKO Kokořínsko je přírodní rezervace Kokořínský důl. Tato přírodní rezervace byla vyhlášena 7. listopadu 1953. Má rozlohu 2096,97 ha. Na jihu začíná severním svahem údolí, jímž probíhá železnice ze Lhotky ke Střednicím a pokračuje po západním okraji lesů a po svahu Kokořínského dolu k Dobřeni. Obrací se podle lesa k východu, pokračuje Plané doly, po hřebenové stezce jde k jihovýchodu, obchází pole kolem Olešné, pokračuje údolí silnice ze Mšena do Dubé a směřuje k východu až k silnici ze Mšena do Libovice. Odtud se stáčí podle mšenských lesů, lesů sedleckých, kaninských, nebuželských a střemských a dále se obratem k západu vrací k výchozímu bodu. Kokořínský důl sledující kaňonovité údolí potoka Pšovky s množstvím postranních
roklí
je
nejnavštěvovanější
částí
reliéf
inverzních
území
přírodní
rezervace. V území
je
chráněn
typický
zahloubených
dolů
v pískovci
s geomorfologickými fenomény a s fragmenty přirozených společenstev mokřadních, lesních a písčitých stanovišť. V inverzních údolích jsou vyvinuta cenná vodní a mokřadní společenstva. V hlubokých dolech jsou chladnomilná lesní společenstva, zbytky přirozených lesních porostů na stráních a plošinách nad údolími jsou tvořeny bučinami. Vrcholy pískovcových skal porůstají reliktní bory nebo borové doubravy. Většina lesních porostů jsou však druhotné monokultury, převážně borové, částečně smrkové a místy akátiny.
18
Mapa CHKO Kokořínsko
2.4.1 Flóra a vegetace Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí z území CHKO Kokořínsko převážně acidofilní bučiny /asociace Luzulo-fagetum/ a borové doubravy /asociace Vacciniovitis-ideaeQuercetum/, částečně dubohabrové háje /asociace Melampyronemorosi-Carpinetum/. Na vulkanitech v okolí Vrátenské hory či Vlhoště jsou rekonstruovány květnaté bučiny /asociace Dentarioenneaphyli-Fagetum/. V rozsáhlejších nivách u tekoucích vod se nacházely olšiny /svaz AlnionGlutinosae a Alnionincanae/. Všechny tyto vegetační typy se v území vyskytují i v současnosti, překvapí však malý podíl listnatých lesů i na bohatších horninách – a to do té míry, že se mluví o „hájovém hiátu“. Dokládá to absence nebo velká vzácnost
v sousedních
krajinách
běžných
druhů
středoevropského
listnatého
lesa. Vegetace Kokořínska, jak ji známe dnes, je z valné většiny podmíněna činností člověka. Mírnější svahy četných údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často využívány jako pastviny, terasovány na políčka nebo osázeny ovocnými stromy. Údolí říček byla pozměněna zakládáním rybníků a mlýnů, čímž se vytvořila řada nových biotopů. 19
Dna širších údolí byla prokácena a přeměněna v louky, které byly v minulosti koseny. Po opuštění luk se na neudržované plochy začal šířit rákos obecný či chrastice rákosovitá a postupně vznikají i olšiny, tomuto přirozenému vývoji od luk směrem k lesu říkáme sukcese. Květnatá bučina – se vyznačuje hustě zapojeným stromovým patrem, kde jsou vedle dominantního buku přimíšeny lípa srdčitá, dub zimní, jedle a habr. V bylinném patře jsou nápadné svízel vonný /Galium odoratum/, žendava evropská /Sanicula europaea/, věsenka nachová /Prenanthes purpurea/, a další. Acidofilní bučina – na kyselých horninách ji zastupuje biková bučina. Stromové patro tvoří většinou pouze buk jen s malou příměsí dubu zimního nebo jedle. V důsledku zastínění a nedostatku živin téměř chybí keřové patro. Bylinné patro je velice chudé a uplatňují se v něm pouze druhy, jako je metlička křovolaká /Deschampsia flexuosa/, bika bělavá /Luzula luzuloides/ a borůvka /Vaccdinium myrtillus/., Borové doubravy – spolu s dubem zimním tvoří stromové patro i dub letní, borovice lesní, bříza bílá a na vlhčích stanovištích i smrk. Významnou součástí jsou keříčky, jako jsou borůvka /Vaccinium myrtillus/ a vřes /Calluna vulgaris/. Je třeba si uvědomit, že popisované typy lesa jsou sice přirozenými lesy, ale v této podobě se zachovaly již jen na málo místech. Jak bylo řečeno výše, byly během historie přeměněny na pole a sídla, ale i současné lesy jsou v naprosté většině lesy kulturní, mýcené a opět vysazované. Převažují jehličnaté stromy – lesy borové a smrkové. Náhradní vegetaci v nivách tvoří komplex mokřadních luk. Nejvíce nápadné jsou porosty vysokých ostřic s dominancí ostřice latnaté, ostřice ostré a ostřice štíhlé. Jen ojediněle byly zaznamenány vzácnější vápnité slatiny. V nivách toků se vyskytují mokré louky, jednak psárkové s dominancí trav, jednak pcháčové s nemalým výskytem významných vyšších bylin vachta trojlistá, prustka obecná, střevíčník pantoflíček, třembava bílá, hořec křížatý, vstavač nachový, len žlutý, okrotice bílá.
20
Chráněné rostliny z mokřadních luk
prustka obecná
hořec křížatý
střevíčník pantoflíček
vstavač nachový
21
třemdava bílá
len žlutý
okrotice bílá
vachta trojlistá
stulík žlutý
Na větší vodní plochy v povodí Pšovky je vázán sv. Nymphaeionalbae, reprezentovaný především rozsáhlými porosty stulíku žlutého, vzácně leknínem bělostným, na mělčích tůních se objevuje sv. Utricularionvulgaris. Na území se vyskytuje i několik druhů rdestů, od běžných jako je rdest vzplývavý až ke vzácným, ke kterým řadíme i rdest alpský, který má početnou populaci v toku Pšovky. Litorální porosty stojatých vod tvoří rákos obecný, orobince a přeslička říční, tekuté vody jsou lemovány nejčastěji potočníkem vzpřímeným a řeřešnicí nahořklou. V celém území jsou běžné mesofilní ovsíkové louky, jen vzácně se zachovaly poháňkové pastviny. Pestrá škála společenstev je vázána na výsušná stanoviště, tedy především výchozy skal. Na minerálně bohatších horninách /vápnité, pískovce, sprašové návěje/ rostou stepní trávníky, úzkolisté s kostřavami a kavyly a širolisté s válečkou praporčitou a sveřepem vzpřímeným. Pro pionýrská společenstva jsou charakteristické rozchodníky a jednoletky, např. plevel okoličnatý a kolenec Morisonův. Hrany kyselých pískovcových skal osidlují vřesoviště s vřesem obecným a borůvkou černou, vzácným společenstvem na bazaltech jsou trávníky s kostřavou sivou. Na samotných skalách rostou nejvíce kapradiny – běžné jsou osladič obecný a sleziník červený. Ve štěrbinách skal roste drobná kapradinka vláskatec tajemný, na Kokořínsku se vyskytuje jen ve formě gametofytu, který vypadá jako kompaktní porost mechu. Lesní lemy se na Kokořínsku vyskytují ve všech svých hlavních typech – teplomilné s kakostem krvavým a rozrazilem ožankovitým s jetelem prostředním a černýšem hajním a kyselomilné s černýšem lučním.
22
Vrátenská hora se nadmořskou výškou řadí do pohorského pásma, a proto se zde vyskytují i některé vzácné horské rostliny. Je tu sedmdesát druhů významných rostlin. Z těch chráněných jsou zde k vidění především třemdava bílá, lilie zlatohlávek, vstavač osmahlý, jedovatý.
náprstník
velkokvětý,
lýkovec
vonný
a
lýkovec
(http://old.ochranaprirody.cz/kokorinsko)
2.5 Působiště Eduarda Štorcha
Eduard Štorch Z Libovic pochází manželka spisovatele Eduarda Štorcha Božena, rozená Vávrová /1878 – 1961/. Když si Štorch v nedaleké sousední vesnici Lobči zařídil své letní sídlo, netušil, jaké překvapení ho čeká. Jeho chata stála přímo na rozsáhlém, dosud neprobádaném nalezišti. Se svými žáky tady našel mnoho pazourků. Pro mládež dokonce uspořádal soutěž ve sběru pazourků a ocenil nejlepšího sběrače kopacím míčem, další dvě místa ocenil knihou. Ihned navázal spolupráci s moravským badatelem prof. Karlem Absolonem z Brna. Posílal mu vybrané pazourky, neboť chtěl, aby je nějaký dobrý kreslíř zobrazil a připravil tak podklady pro vydání jeho odborné knihy o Lobči. Profesor Karel Absolon, kterého Štorch nadchl pro tuto publikaci, se snažil Štorchovi přispět odborně i finančně. Roku 1944 měl Štorch již na Lobči přes pět tisíc pazourků, množství kamenných mlatů, klínů a neolitických střepů. Byl to tehdy jedinečný materiál a Štorch nepřestával doufat, že se mu podaří Lobeč proslavit. Uvažoval dokonce o zřízení muzea, ale velmi brzo si uvědomil, že tak důležité nálezy nemohou být skryty na malé vesnici, nýbrž že tyto věci 23
patří do řádného krajského muzea, kde by byly přístupné studiu odborníků. Roku 1949 je zhotoveno již 1150 nákresů, podle nichž malíři nakreslili 680 obrázků. Profesor Absolon píše Štorchovi, že to bude jedno z největších typologických děl v prehistorii světa. Eduard Štorch už má vymyšlený i název knihy – Neolitické sídliště v Lobči u Mšena. Ani po deseti letech práce se však nedařilo Štorchovi a Absolonovi jejich dílo dokončit. A po návštěvě dr. Neústupného v Národním muzeu jiskřička naděje zhasla definitivně. Prohlásil, že na vydání knihy o Lobči nelze pomýšlet, jelikož nalezený materiál je archeologicky bezcenný povrchový sběr. Jedině cenné jsou nálezy učiněné Státním ústavem archeologickým ve vykopaných jámách. Nic nedal na Štorchovi námitky, že nálezy jsou shodné a za léta sbírání se na povrch díky obdělávání půdy dostaly i nálezy hlubší a doporučil mu nasbíraný materiál rozdat muzeím a školám v okolí. A tak jediné, co bylo literárně zpracované z této oblasti, byl pravěký román Mineheva o lobečské osadě a mšenské krajině. Své archeologické nálezy z tohoto kraje poslal Štorch Severočeskému muzeu v Liberci, od kterého dostal 5. října 1953 děkovný dopis. Tato sbírka je dodnes uložena v depozitáři muzea a je zainventována pod čísly: P 129-232 – střepový materiál, pazourky, zlomky sekeromlatů, několik bronzů, mazanice – toto je materiál z lokalit – Lobeč, Skalsko, Spikaly. (Kettner, 2011)
P 227 – 840 – lokalita Lobeč – střepový materiál, kamenné nástroje, pazourkové úlomky a nástroje P 859 – 1305 – lokalita Lobeč – větší množství silexových nástrojů P 1310 – 5694 – Lobeč – střepový materiál různých kultur /vypíchaná, lužisko-knovízská keramika/, kamenné kopytovité sekerky, pazourky, mikrolitické a silexové nástroje P 5871 – 5907 – Lobeč – pazourková jádra. ( Sellner, 1982)
24
Pazourek Pazourek je tvrdá sedimentární kryptokrystalická forma křemene zařazená mezi odrůdy chalcedonu. Pazourek je obvykle tmavošedý, modrý, černý nebo temně hnědý a často se skelným vzhledem. Vyskytuje se převážně ve formě pecek (mandlí, konkrecí, uzlin) i větších objemů uvnitř usazených (sedimentárních) hornin jako jsou křídy a vápence. Způsob vzniku pazourku není dosud jasný, i když zdá potvrzeno, že je výsledkem chemických změn při tvorbě sedimentárních hornin pod tlakem – při procesu diageneze. Jedna teorie praví, že gelovitý křemičitý materiál vyplňuje dutiny v sedimentu a v nich “zkřemení”. To by vysvětlovalo složité tvary, ve kterých se přirozený pazourek v přírodě vyskytuje. Pazourek byl pro své relativně snadné opracování a lasturnatý lom jedním z nejvíc užívaných materiálů pro výrobu kamenných nástrojů v době kamenné. Byl zpracováván štípáním na tenké ostré štěpiny, které tvořily ostří primitivních nástrojů, například pěstních klínů, hrotů šípů apod. (WIKIPEDIA – otevřená encyklopedie, 2012)
Pazourky v muzeu Lobeč
25
3 PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ Už Jan Amos Komenský (1592 – 1670), poslední biskup Jednoty bratrské, český teolog, filosof, pedagog a spisovatel ve svém díle Scholaludus (Škola hrou) vyzdvihuje osobnost dítěte. Upozorňuje na vnitřní potenciály dítěte a možnost jeho rozvoje. Poukazuje na významnou roli dítěte v procesu učení. V evropském prostředí byl prvním, kdo zdůraznil důležitost hry a vyslovil se proti specializaci a mechanizaci učení. Četla jsem mnoho definic, co je a co není projektové vyučování. Není jednoduché to jednoznačně vymezit. Podle mého názoru nejvýstižnější je následující definice J. Kratochvílové (2006): „Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti.“ Poukazuje nejen na komplexnost řešeného úkolu, jeho propojenost se skutečným životem, aktivní přístup žáka, vztah teoretické a praktické činnosti – tedy totéž, co již výše zmiňovaní autoři –, ale zároveň zdůrazňuje vnitřní ztotožnění se žáka s výsledkem činnosti, nový postoj, změnu, ke které dochází v osobnosti žáka na základě nové zkušenosti.
3.1 Principy projektu H. Kasíková uvádí tyto principy projektu (1993, s .9, 1997, s. 50-51; zkráceno): 1) Potřeby a zájmy dítěte: V projektech se uskutečňuje zejména dětská potřeba aktivního střetávání se světem, potřeba nových zkušeností, poznatků a schopností a potřeba vlastní odpovědnosti a spoluodpovědnosti za práci. 2) Aktuálnost situace: V projektech přichází šance vyrovnat se s reálnými problémy do hloubky i šířky, v jaké si žáci přejí. Podněty, s kterými se pracuje ve škole, jsou aktuální tím, že přicházejí ve smyslu „nyní a zde“. Přicházejí z osobní situace jednotlivce, ze školního prostředí, ale i z blízkého či širšího společenství. 26
3) Interdisciplinarita: Projekty svou podstatou nabízejí celistvé poznání, jsou tudíž i hodnotným prostředkem překonávání izolace jednotlivých informací i celých předmětů. V projektu se mohou propojit a vzájemně obohatit ty disciplíny, které byly tradičně považovány za oddělené, sobě vzdálené – např. umělecké a přírodovědné obory. 4) Seberegulace při učení: Plánování i realizace projektu spočívá především na bedrech žáků - na jejich řídící i sebeřídící činnosti. I když s podnětem pro projekt může přijít i učitel, jsou to žáci, kteří tím, že na téma kývnou, přebírají odpovědnost v realizaci projektu. Učitelská role se v projektovém vyučování mění z role řídící na konzultační. Projekty nabízejí zcela přirozeně možnost učit se, učit se. 5) Orientace na produkt: Projekt míří co nejvíce k životu, kde práce, činnost přináší také produkt, a stvrzuje tak smysl učení. Proto projektové vyučování vyžaduje dokumentaci průběhu i výsledku učení, jejich prezentaci pro školu i mimo školu (záznam do diářů, prezentace na nástěnkách, výroba projektových map, foto a videodokumentace, portfolia, vyrobené předměty, nástroje apod.). 6) Skupinová realizace: Vyučování v projektech znamená přirozené propojení činnosti dětí ve smysluplné týmové práci. Skupiny mohou být věkově homogenní (stejnorodé) i věkově heterogenní (různorodé). 7) Společenská platnost: Projektové vyučování může být jedním z můstků propojujících život školy se životem obce, města, širšího společenství.
3.2 Charakteristické znaky projektu Josef Valenta o projektech uvádí: „Zázemím projektů je idea souhrnně pojmenovatelná jako koncentrace. Koncentrace ve smyslu stanovení společných „jader“, „základů“, „situací“ či „jednotících myšlenek“, …“ (Valenta, 1993, s.4) Projekt se tudíž vždy točí kolem nějaké ústřední myšlenky, jádra – tématu. Na základě předešlého výčtu definic a popisů shrňme charakteristické znaky projektu:
27
Projekt je tedy úkol: -
komplexního charakteru
-
respektujíce potřeby a zájmy dítěte
-
vycházejíc ze skutečného světa, praktických potřeb, aktuální situace
-
soustředěný kolem určité myšlenky, jádra – tématu,
-
směřujíce k určitému cíli, k vytvoření konkrétního produktu
-
na jeho řešení se žáci aktivně podílejí a za jehož řešení přijímají zodpovědnost
-
v něm učitel má pozměněnou roli – roli konzultanta
-
rozvíjejíc celou osobnost dítěte
-
rozvíjejíc týmovou práci, spolupráci, komunikaci
Shodně definují projektovou metodu J. Valenta (1993, s. 5) a J. Kratochvílová (2002, s.5), liší se pouze svými formulacemi. Dle mého názoru mi je bližší vyjádření J. Kratochvílové, proto vycházím z něj, pouze je doplňuji v některých bodech Valentou.
Obecně lze říci, že projektová metoda představuje promyšlenou a organizovanou učební činnost, směřující k určitému cíli. Smysl projektu a veškerá činnost v jeho rámci vychází z potřeb žáků i pedagogů. Rozvíjí osobnost žáka a vede ho k přijímání odpovědnosti za výsledek činnosti. Prostřednictvím praktické činnosti, zkušenosti a využití teorie motivuje žáka k učení a přispívá k rozvoji žákova sebepojetí. Například Valenta (1993, s.2-7) používá termíny projekt a projektová metoda jako synonyma. Uvádí „několik definic projektové metody“, přičemž jeho následně uvedený výčet obsahuje současně definice „projektů“ i „projektové metody“ různých autorů, které vzápětí opět shrnuje jako „projektovou metodu“.
28
3.3 Vlastní dělení projektů Na závěr této kapitoly bych ráda uvedla dělení projektů, vytvořené na základě hodnocení různých autorů. Vycházím z hledisek projektů J. Kratochvílové.
Projekty tedy můžeme členit podle různých hledisek takto: - podle účelu: problémové, konstruktivní, hodnotící, drilové - podle navrhovatele: iniciované žáky, učitelem, žáky a učitelem (učiteli) - podle počtu zúčastněných: individuální, kolektivní (skupinové, třídní, ročníkové, víceročníkové, celoškolní), kombinované – umožňující spojit společné aktivity s individuálními - podle času: krátkodobé (několik hodin až dva dny), střednědobé (tři dny až dva týdny), dlouhodobé (několik týdnů nebo měsíců) - podle místa: školní, domácí, kombinované - podle velikosti: malé, velké - podle oboru: jednopředmětové, mezipředmětové - podle charakteru: s převážně teoretickým zaměřením, s převážně praktickým zaměřením „V našich školách se nejčastěji uskutečňují projekty krátkodobé i střednědobé. Vyjímkou jsou projekty dlouhodobé – např. celoroční projekty Základní školy Ivančice-Řeznovice, které jsou úpravou výchovně-vzdělávacího procesu a realizují se ve škole po celý školní rok. Ústřední téma vyplývá z potřeb dětí, školy, rodičů a komunity.“ (Kratochvílová, 2002, s.5)
Motto: "Vyprávěj mi a já to zapomenu, ukaž mi a já si vzpomenu. Nech mě vytvořit a já ti porozumím. Dítě není sud, který je třeba naplnit, ale pochodeň, která musí vzplanout a hořet." Konfucius /551 - 479 př. n. l./ 29
Metodika práce
3.4 Popis projektu Cílem této práce je vytvořit projekt na téma „Vrátenská hora v pravěku a dnes“. Projekt, který přiblíží dětem I. stupně region, ve kterém žijeme nejen my, ale žili v něm i naši velmi dávní předci. Žáci se zde naučí poznávat, pozorovat a vnímat své okolí, ověří si uvedená fakta vytvořeným projektem. Rozvinou si fantazii a tvořivost při pracovních činnostech, získají praktické dovednosti. Vyzkouší si spolupráci ve skupině.
Tabulka charakteristiky projektu: Podle účelu:
problémový
Podle navrhovatele:
kombinovaný (iniciovaný žáky a učitelem)
Podle počtu zúčastněných:
kolektivní (ročníkové)
Podle času:
střednědobý (5 dní)
Podle místa:
kombinovaný
Podle velikosti:
malý
Podle oboru:
mezipředmětové
Podle charakteru:
převážně s praktickým zaměřením
30
Cíle projektu: Projekt je zaměřený na vlastní prožitek z doby pravěkých lidí. Žáci si vyzkouší, jak je velmi těžké žít bez veškerých dnešních vymožeností. Jak je důležité žít v souznění s přírodou, naučí se ji poznávat a vážit si jí. Projekt je rozdělen do 5 dnů, v kterých si děti vyzkouší, jak se udržuje oheň, výzdobu ošacení, sběr plodin, práci s hlínou, výrobu loveckých zbraní atd. Motivací pro každý den jsou úryvky z knihy Eduarda Štorcha - Minehava. Tuto knihu četli žáci 4. – 5. ročníku jako mimočítankovou četbu po celý školní rok.
Obal knihy Minehava
Vlastnoruční věnování a podpis Eduarda Štorcha
31
OBSAH KNIHY MINEHAVA Mor Šťastná chvíle je dcerou Bouřňáka, náčelníka rodu Medvědů, žijícího na svazích Letné tam, kde se Brusnice vlévá do Velké řeky /Vltavy/. Celou vesnici tam ohrožuje zlý medvěd a náčelník slíbil Šťastnou chvíli za ženu tomu, kdo medvěda zabije. To se podařilo Silnému bobrovi ze sousedního rodu Bobrů. Celá vesnice oslavuje toto vítězství. A i přes protesty Šťastné chvíle, která si původně myslela na Sokolí oko z rodu Sokolů, se všichni těší na svatební hody. Ty se však nakonec přece jen nekonaly, protože na rod udeřil mor. Bylo sucho, zvířata neměla co žrát, a tak hynula. Jejich těla nestačili ani vlci žrát, a proto se nákaza rychle šířila, lidé umírali, dokonce i náčelník Bouřňák. Ani čaroděj rodu svým zaříkáváním nic nezmohl. Vinu dával všem, kteří se podíleli na zabití medvěda, proto navrhl k usmíření Zlého ducha obětovat náčelníkovu dceru. Mor řádil i v sousedním rodě Bobrů, a proto se Silný bobr rozhodl opustit rodové území a vydat se hledat novou zemi. K odchodu získal i další čtyři druhy – Noháče, Koktu, Černého bobra a Plachého bobra. Chtěl, aby s nimi odešla i Šťastná chvíle, ta však nechtěla opustit svůj rod. A tak ji i přes její odpor unesl. Naložili ji do lodi k Silnému bobrovi, ostatní se nalodili do dalších dvou lodic, a vypluli po proudu Velké řeky. Dokonce přibrali i psíka, který nechtěl Šťastnou chvíli opustit, a plaval za nimi ve vodě. Když proplouvali územím Sokolů míjeli Sokolí oko, který zde chytal ryby. Zahlédl Šťastnou chvíli v lodici a snažil se ji zachránit. Loď ale nedohonil. Řeku zde bedlivě hlídali, a tak za proplutí museli zaplatit kožešinami, kamennými mlaty a sekerkami. Dále míjeli hradiště Řivnáč. Tudy se jim však podařilo proplout, aniž by si jich stráže všimly. Putování Šťastné chvíle V noci dostala Šťastná chvíle horečku a celý den ležela v lodici malátná, s třesavkou a vykašlávala krev. Na noc se všichni usadili na břehu řeky u ústí Pšovky do Labe. Ráno se přichystali k odjezdu, ale Šťastnou chvíli se Silný bobr rozhodl již do lodi nebrat. Nechali ji ležet na břehu a všichni ji zanechali kousek jídla a v hliněném šálku vodu. Byly to dárky, které se podle obyčeje obětují mrtvým. Nemocná dívka se ještě z posledních sil zvedá a volá za nimi, ale klesá do vody, jen psík u ní věrně zůstal. Druhý den ráno se Šťastná chvíle probrala, chladná voda ji zbavila horečky. Po pár dnech se uzdravila natolik, že mohla vyrazit podle břehu Pšovky hledat lidi. Když po čase 32
narazila na dva chlapce hlídající pasoucí stádo, měla radost, ale zjistila, že to jsou surovci, kteří ji zbili, a ona opět omdlela. Probrala se a opět sama pokračovala v cestě. Kochá se krásnou okolní přírodou, když zaslechne vytí vlků. Ti útočili na krávu s telátkem. Snažila se je větví odehnat, a když přilákala pozornost vlků, kráva vlky rozdupala. Telátku již nepomohla, spadlo ze skály a zaklínilo se mezi stromy. Šťastná chvíle naporcovala maso pazourkovým nožíkem, který měla stále s sebou. Po velikém úsilí se jí podařilo rozdělat oheň, a tak maso udila a sušila do zásoby, z telete zůstaly jen kosti a kůže. Za tu dobu se ji podařilo i ochočit krávu, která neustále hledala telátko. Šťastná chvíle měla tedy i mléko. Po pár dnech opět vyrazila na cestu. Po třech dnech putování musela opustit tok Pšovky, všude se rozprostíral močál. Vydala se prosluněným údolím, až dorazila k osadě sokolího rodu na Pustém vrchu. Tady zrovna probíhal obřad. Maje, dceři Sivé sokolice, se narodilo děcko, které ji při kojení kousalo. Jelikož si to nikdo neuměl vysvětlit, čaroděj rodu Vivaša usoudil, že děcko, posedlé zlým duchem, je potřeba obětovat, aby nestihl trest celý rod. A Sivá holubice, bába rodu, s tímto řešením souhlasila. Celý rod se shromáždil u posvátného jezírka, kde vyčnívalo ze země velké ploché skalisko, které rod používal jako obětní oltář. Na ten přihlížela mocná Velbába, ochranné božstvo rodu, v podobě velikých kamenů postavených na sebe. Uprostřed tohoto shromáždění se náhle objevila dívka sedící na krávě. A jelikož se usmívala, ale neodpovídala na žádné otázky, nazvali ji Minehava, což znamenalo Usměvavá. Kněž Vivaša vysvětlil její přítomnost tím, že je to dobré znamení od božstva a podal dívce děcko. Minehava mu jemně vytrhla předčasně vyrostlé zoubky a podala děcko matce s tím, že je vyléčené. Vivaša, zcela okouzlen dívkou, prohlásí, že božstvo je usmířeno. Náčelník navrhl dívce, aby zůstala, a tak si ji slavnostně vedli do vesnice, když tam na návsi zahlédla vracející se Bobry z lovu. Všichni byli překvapeni, že opět vidí dívku, kterou zanechali umírat na břehu. Nečekaní spojenci Bobři se do osady dostali společně s kupci, které potkali na řece a prozradili jim, že v osadách dole po proudu řádí černá smrt. A jelikož na kupce čekali chlapci ze sokolího rodu a přemluvili je, aby šli se zbožím, hlavně pazourkovými peckami, k nim do osady, šli s nimi a nyní tábořili poblíž osady. Hlavní kupec Aržun však ležel nemocný. Cestou do osady spadl ze skály a zlomil si nohu a rozrazil hlavu a Vivaša si s jeho uzdravením nevěděl rady. Za nemocným kupcem přichází Žvejkal, mistr v opracovávání pazourkových pecek, a chce koupit pazourky. Tři rance s tímto zbožím se ale z kupcova stanu ztratily. 33
Náčelník nechal prohlédnout celou osadu i okolí, nic se ale nenašlo. Kupec se zlobí, ale je zesláblý, už nic nezmůže, proto se svěřil Silnému bobrovi, že je vyzvědačem svého kmene. Poslal ho za svým synem Gelsou, aby napadl zdejší rody a zabral jejich stáda. Silný bobr byl hrdý na úkol, který dostal a šel přemluvit Minehavu, aby odešla s ním. Ta to však odmítla. Sivá sokolice vysvětlila Bobrovi, že Minehava je nyní členem rodu, a tady platí, že muž se stěhuje do rodu své ženy. Bobra to velice rozzlobilo a prohlásil, že když nemůže mít Minehavu on, ať si ji raději vezme ďas. Vivaša se bojí, že zavolala Zlého a stihne je trest. Proto rozhodl, že musí podstoupit zkoušku. Od setmění až do rozednění bude celou noc přivázána k dubu u obětiště. Celý rod v čele s Vivašou předali Minehavu při slavnostním obřadu Zlému Běsu. Pokud přečká zápas s ním a ráno bude živá, Silný bobr již na ni nebude mít žádné právo a ona zůstane členkou jejich rodu. V tu samou dobu přicházejí na území Sokolů i Sokolí oko s Havranpírkem. Hledají pro svůj rok nové pastviny. Nic netušící se zapletli do řešení sporu mezi rodem Zubrů a Sokolů. Jejich zásluhou rod Sokolů zvítězil, ale rod Zubrů žádal jejich vydání nebo místo nich pazourkové pecky. A tak se z obou stávají zajatci a jsou připoutaní ke stromu v osadě. Havranpírkovi se podařilo utéct a v noci přišel osvobodit i Sokolí oko. Ten však neutekl, našel Minehavu přivázanou ke stromu, a protože byla po noční bouřce prostydlá, navršil na ni suché jehličí a listí. Vyzvedl z posvátného jezírka pazourkové pecky, které tam předtím Havranpírko objevil, a navršil je před Velbábu. Pak se vrátil ke svému stromu. Ráno strážci běželi probudit náčelníka s tím, že se stal zázrak. Oba zajatci sedí pod stromy zbavení pout a jsou živí. Všichni šli poděkovat Velbábě za její ochranu a tady objevili pazourkové pecky, tedy další zázrak. A jelikož si Zlý Minehavu nevzal, stala se členkou rodu a Bobři museli opustit území rodu Sokolů. Pazourkové pecky odevzdali rodu Zubrů, a tím byl spor mezi rody urovnán. Bobři se společně s kupci vrátili zpět domů. Aržunovu synu Gelšovi namluvili, jak je Sokoli okradli a zavinili kupcovu smrt. Gelša svolal pomoc sousedních kupeckých osad a vydali se na loupežnou výpravu. Sokolí oko se usadil v osadě Sokolů a postupně si získal vážnost. Jednoho dne přiběhl spolu s ostatními chlapci zpět do osady a volá, že hoří osada rodu Zubrů, usazení v místě, kde je nyní Skalsko. Náčelník poslal Sokolí oko s několika muži na výzvědy, zároveň nařídil sehnat dobytek a připravit se do boje. Muži se vypravili proti nepříteli, ten však
34
postupoval ze dvou stran a napadl jejich osadu. Museli odevzdat mnoho kožešin, pšenice, sušeného masa a dobytka a také i sousední rody byly oloupeny. Postupně to pečlivě zabalené posílali kupci do své země cestou přes hluboký hvozd pod Bezdězem. Silný Bobr však nebyl spokojen, dokud nezíská Minehavu. Donutil Minehavu, aby žila v jeho blízkosti. Sice ve vlastní chýši, ale ve společnosti vetřelců. Potom lstivým úskokem zajal Sokolí oko a prohlásil ho za podněcovatele odboje proti nim. Kupec Gelša nařídil jeho potrestání pro výstrahu všem. Silný Bobr nařídil postavit ohradu, do ní vehnal dva býky a Sokolí oko. Ten se statečně bránil a v nejtěžší chvíli mu Minehava přišla na pomoc. Rozdivočelí býci prolomili ohradu a i se Sokolím okem na hřbetu utekli do lesa. Sokoli, vidíc statečnou Minehavu, se konečně rozhodli k odporu proti vetřelcům. Sokolí oko, kterého mezitím setřásl býk v lese, se šťastnou náhodou setkal se svým druhem Havranpírkem. Ten se po útěku ze zajetí vrátil k Velké řece a nyní vedl zbylé členy rodu Havranů a Sokolů na území k Pustému vrchu. Sokolí oko s Havranpírkem a pár členy jeho družiny se vydal pronásledovat Silného bobra. Ten unikal, ale neznal tak dobře okolní krajinu, schoval se v jeskyni, která skrývala pramen. Silný bobr se zde utopil. Náhlá pomoc Mezitím na Pustém vrchu Sokoli vytlačovali ze svého území vetřelce. Ti ale před sebou hnali všechen nashromážděný dobytek. Sokolové již byli bezradní, když tu se před stádem náhle objevili Sokolí oko s Havranpírkem a muži, které přiváděl od Veliké řeky. Pomohli zahnat nepřátele za hranice jejich rodového území. Večer u táborového ohně Sokolí oko vypověděl, proč všichni přišli, a kdože vlastně jsou. Radost z vítězství kazila jen smrt náčelníka. Rod si zvolil za nového náčelníka Sokolí oko a jeho lid rozšířil obyvatele na Pustém vrchu. V čele rodu se mu podařilo přesvědčit muže, že je potřeba se více věnovati práci na poli a nenechávat tuto práci jen ženám, protože tak zajistí stálé živobytí a nebudou závislí pouze na množství ulovené zvěře. Změnil též rodový řád. Doposud odcházeli z domova do cizích rodů muži. Dívky zůstávaly doma a přiváděly si muže z cizích rodů. Ti pak nebránili dostatečně jednotně sokolí totem. Proto bylo nyní zavedeno, že do rodu si přivádějí své ženy muži a dívky odcházely do ostatních rodů za výkupné. Havrani se spojili s rodem Zubrů a společně pronásledovali Gelšu s ukradeným dobytkem a kořistí. Přepadli je u kopce Komošína, kde byli utáboření na noc. Lupiče zahnali a při oslavách Zubři Havranům nabídli, že se s nimi rozdělí o rodové území. A tak Zubrům zůstalo území na levém břehu potoka od Sudoměře přes Hrádek až po Spikaly a Havranům druhá strana potoka se Skalskem. ( Štorch, 1950 ) 35
MAPA DĚJE KNIHY MINEHAVA
Pustý vrch – sídliště rodu Sokolů Zde našla Minehava krávu Skramuský důl – odtud přišli Sokolí oko a Havranpírko Rokle u Trnové – zde zahynul Silný bobr Vrch Komošín – zde dohonili muži z rodu Havranů a Zubrů nepřátele a odvedli si zpět svůj dobytek Území rodu Zubrů – ponechali si levý břeh potoka od Sudoměře přes Hrádek až po Spikaly s volným napájením dobytka v potoce pod Hrádkem Území rodu Havranů – Zubři jim postoupili pastviny na jih od údolí Skalského potoka, po celé širé náhorní planině se Skalskem a s napajedlem dobytka v rokli Svilně naproti Kováni 36
Shrnutí knihy: 1/ Lidé si neumí sami vysvětlit různé přírodní úkazy, proto je přisuzují zlým nebo hodným duchům. 2/ V knize se vysvětluje výroba některých nástrojů za použití pazourků. 3/ Popis, jak dovedli využít veškerých částí zabitého zvířete. 4/ Popis směňování věcí 5/ Popis přechodu od lovu a pastevectví k zemědělství 6/ Rody byly pojmenovány podle zvířat, osoby dostávali jména podle činů nebo vlastností 7/ Soužití s přírodou – znalost stromů, keřů a květin
Eduard Štorch /10. 4. 1878 – 25. 6. 1956/
Eduard Štorch, významný ostroměřský rodák, se narodil jako druhý syn Anně a Vojtěchu Štorchovým. Otec pracoval jako správce vodárny. Přestože si Ostroměře příliš neužil, protože se rodina často stěhovala, velmi rád vzpomínal na romantiku říčky Javorky, kde jako malý chlapec chytával raky. V pozdějším věku se mu stala Ostroměř a její okolí inspirací a pramenem pro jeho spisovatelskou a badatelskou činnost. V Hradci Králové absolvoval reálku a učitelský ústav. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách /v Třebechovicích, Malově Lhotě, Dolní Dobré Vodě u Hořic, Hostomicích u Duchcova a v Mostě/.V roce 1903 ho přijala do zaměstnání pražská městská rada. V Praze se usadil trvale, vyučoval na různých školách a pracoval i v různých dětských zařízeních. Eduard Štorch byl výborným pedagogem. Od svého mládí byl Štorch veřejně velmi činný a měl všestranné zájmy. K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie, činnost pedagogická, spisovatelská a novinářská. Od začátku své učitelské dráhy zároveň rozvíjel osvětovou činnost. Napsal velké množství článků politických, naučných a odborně pedagogických, bezpočet krátkých zpráv kulturních a sportovních /lyžařských/. Právě pro své politické články musel opustit některé školy, kde vyučoval. Při působení 37
na Mostecku napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T. G. Masaryk v Naší době. Na pedagogickém poli usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy do hor. Organizoval a vedl také četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Skutečnou školu v přírodě prakticky vyzkoušel v letech 19261930 ve své proslulé Dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově. Štorch jako vynikající pedagog bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen data a strohá fakta, ale poznávali celkový život té doby. Ve 30. letech 20. století napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, jež byla na svou dobu velmi pokrokovou. Velký zájem o archeologii se u Štorcha projevil již v mládí, kdy se jako mladý učitel účastnil řady archeologických výzkumů. Archeologii studoval u prof. Lubora Niederla. Za 1. světové války byl Eduard Štorch zařazen do vojenského zdravotnictví. Poté tři roky působil jako školní inspektor v Bratislavě, ale pak opět pracoval v Praze. Po vážném úrazu Eduard Štorch částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze, kde se v dalších letech věnoval literární tvorbě pro děti a mládež. Na základě své výzkumné a sběratelské archeologické činnosti v Praze a okolí napsal dvě odborná díla Praha v pravěku /1916/ a Praha v době předhistorické /1921/ a jeho byt v Libni mu byl malým muzeem. Jelikož studoval i jiné vědní obory /biologii, etnografii…/, napsal další naučná díla – Vývoj tvorstva a vznik člověka /1912/, První lidé v Čechách, Počátky života zemského, Původ náboženství aj. Avšak největší slávu a „nesmrtelnost“ mu přinesla činnost beletristická. Poutavou a zábavnou formou v podobě románu či historické povídky zpracoval nejstarší období našich dějin. První knížkou pro mládež byla v roce 1907 Člověk diluviální, vypovídající o životě pravěkého člověka. Se znalostí dětské psychiky a nesporným vypravěčským talentem Eduard Štorch obohatil českou literaturu pro děti a mládež knihami na opomíjená témata z doby pravěku i z dalších dějinných období. Na základě archeologických nálezů dovedl vyprávět poutavé děje a vyvolávat obraz dávného života obyvatel zvláště v okolí dřívější Prahy. (WIKIPEDIA – otevřená encyklopedie, 2012)
38
Příběhy z doby kamenné: Lovci mamutů – 1907, kniha o době kamenné ve dvojí podobě – pro děti a s výkladem pro učitele. Autor ji později několikrát přepracoval a stala se jeho nejznámějším dílem. Román vypráví o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu. Na toto dílo navazují ještě další knihy. U Veliké řeky – 1910, kniha se odehrává v povodí Veliké řeky, nynější Vltavy, v pražské kotlině před pěti tisíci lety Osada Havranů – 1930, vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, které se odehrávají v mladší době kamenné Statečné mládí – 1946, příběhy hochů v pravěku Minehava – 1952, dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu
Příběhy z doby bronzové a železné: Čarodějův učedník – 1910 Bronzový poklad – 1932, příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem bronzových jehlic pravěkých obyvatel na Sedlčansku Junáckou stezkou – 1934, příběhy z doby železné
Příběhy z počátků slovanského osídlení Moravy a Čech až po začátky křesťanství: Volání rodu – 1934, dobrodružné vyprávění popisující příchod praotce Čecha Bohatýr Vratislav – 1917 Libuše a Přemysl – 1919, vyprávění o tom, jak se sedlák může stát českým knížetem O Děvín a Velehrad – 1939, román z doby Velkomoravské říše
39
Hrdina Nik – 1934, dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu Zlomený meč – 1932, historický román z období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na našem území vedených králem Marobudem proti římskému impériu Zastavený příval – 1940, historický román zachycuje vpád franského vojska roku 805 na naše území Meč proti meči – 1946, povídka o boji polabských Slovanů Štorchovo literární zpracování podněcovalo různé ilustrátory, kteří doplňovali jeho knihy obrázky z vyprávěných příběhů – Z. Burian, J. Konůpek, O. Sekora a další. Řada jeho knih získala ohlas i ve světě. Byly přeloženy do mnoha cizích jazyků a některé byly, i zfilmovány. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Štorch Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v roce 1977 předány do literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu. Eduard Štorch zemřel 25. června v Praze. Jeho hrob
se
nachází
v obci
Lobeč.
(http://www.cesky-jazyk/zivotopisy)
(http://www.spisovatele.cz/eduard-storch)
3.5 Celková struktura projektu Projekt je rozdělen do 5 dnů, které zahrnují jednotlivé činnosti pravěkých lidí. 1. den: (návštěva muzea E. Štorcha v Lobči, vyprávění o pravěku, film - Osada havranů, vymyšlení pravěkého jména, názvy tlupy,pokřik ,důležitost ohně, obtisky rukou – podpis) 2. den: (ozdoba ošacení, poznávání plodů, dojení, mletí obilí, výroba pokrmu) 3. den: (práce s hlínou, výroba talismanů, směnný obchod, výstava výrobků) 4. den: (výroba zbraní na lov zvěře – oštěp, prak atd.) 5. den: (výprava na Vrátenskou horu, putování za skalními malbami, orientace v lese) Děti budou prožívat, sledovat, objevovat, hrát hry a hlavně tvořit, experimentovat a používat výtvarné techniky. Budou se učit spolupráci, komunikaci při společném řešení úkolů. 40
3.5.1 Plánovaná časová dotace Žáci budou 5 dní na škole v přírodě sledovat okolní přírodu, seznamovat se s životem pravěkých lidí na tomto území. Vyzkouší si, jak těžké bylo v dávných dobách najít obživu, udržet oheň a vše, co k té době patřilo.
3.5.2 Cílová skupina Projekt je určen žákům I. stupně malotřídní základní školy, věková skupina 6 – 12 let. Téma navazuje na předešlé projekty poznávání našeho regionu, které jsou zařazeny do RVP. Poznávání přírody a historie nejbližšího okolí, činnost člověka a její vliv na životní prostředí.
3.6 Rámcově vzdělávací plán RVP ZV není učebními osnovami. Stanovuje vzdělávací obsahy, tedy učivo a předpokládané výstupy, ale dovoluje školám a učitelům s obsahem manipulovat a přizpůsobit jej svým možnostem a potřebám. To je nezbytné například při modifikaci učiva pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo při práci s žáky nadanými. Potřeby žáků jsou zde na prvním místě a v souladu s nimi se na učivo nahlíží globálně. Povoleno je účelné propojování předmětů, pestrá škála metod a forem práce a veškeré kreativní pokusy o atraktivnější a efektivnější výuku. „Výstupy jsou vymezeny pro jednotlivá období, přičemž je povinná školní docházka rozdělena do třech etap – první období je 1. – 3. ročník, druhé období 4. – 5. ročník, třetí 6. – 9. ročník. Výstupy mají praktický charakter, dají se aplikovat v běžném životě, jsou ověřitelné. Mimo prvního období jsou očekávané výstupy závazné. Velkým přínosem RVP ZV českým školám by mohlo být prohloubení spolupráce mezi pedagogy navzájem a také lepší komunikace mezi rodinou a školou. Problémy mohou nastat v případě přechodu žáka na jinou školu, jejíž ŠVP bude odlišný. Nejednotnost obsahů vzdělávacích oblastí může způsobit chaos a zkomplikovat žákovu adaptaci na novém místě.“ ( http://www.rvp.cz )
41
RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. RVP vycházejí z koncepce celoživotního učení, formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání a podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání.
3.6.1 Klíčové kompetence Žáci rozvíjej své klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, občanské, pracovní, sociální a personální. Mít kompetenci znamená, že žák je vybaven souborem vědomostí, dovedností a postojů. Díky tomu je schopen zvládnout různé úkoly a situace. Kompetence k učení - Důraz je kladen na práci s textem, na vyhledávání informací a na jejich zpracování. Žáci využívají poznatky z různých vzdělávacích oblastí, čímž si na určité jevy vytvářejí komplexnější pohled. Žáci se naučí vyhledávat a třídit informace na základě jejich pochopení, používat obecně užívané termíny, znaky a symboly, samostatně pozorovat a experimentovat, získané výsledky porovnávat a vyhodnocovat. Kompetence k řešení problémů – V projektu jsou uplatňovány prvky činnostního učení; žáci jsou vedeni pomocí problémových úloh k tomu, aby navrhovali adekvátní možnosti řešení. Žáci se naučí vyhledávat informace vhodné k řešení problému, využívat získané vědomosti k objevování různých variant řešení, samostatně řešit problémy, volit vhodné způsoby řešení a využívat k tomu vlastní úsudek a zkušenost. Žáci budou výsledky své práce prezentovat v multimediální učebně. Kompetence komunikativní – Žáci jsou vedeni k tomu, aby se výstižně a kultivovaně vyjadřovali v ústním i písemném projevu, rozuměli různým typům textů a záznamů, obrázkových materiálů, naučili se naslouchat promluvám jiných lidí, porozumět jim, vhodně na ně reagovat, obhájit svůj názor a vhodně argumentovat. Naučí se využívat informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem, využívat získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných ke kvalitní spolupráci s ostatními lidmi.
42
Kompetence sociální a personální – Během projektu budou žáci vedeni k tomu, aby byli schopni pracovat v týmu, utvářet příjemnou atmosféru v týmu, umět poskytnout pomoc nebo o ni požádat. Žáci se naučí diskutovat v malé i velké skupině, spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, respektovat různá hlediska a čerpat z toho poučení, oceňovat zkušenosti druhých lidí, vytvořit si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jejich důvěru a samostatný rozvoj. Kompetence občanské – Důraz je kladen na enviromentální výchovu, která prolíná jednotlivými oddíly projektu. Kompetence pracovní -Tato kompetence se v projektu rozvíjí ve všech oddílech spolu s pracovními činnostmi. Zaměřujeme se na dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí; důležité je dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví.
3.6.2 Návaznost na RVP ZV (vzdělávací oblasti a průřezová témata) Člověk a čas – Zkoumání minulosti, Pravěk Matematika a její aplikace – Vztahy a práce s daty Informační a komunikační technologie - Zpracování a využití informací Jazyk a jazyková komunikace – Dramatizace Umění a kultura – Výtvarná výchova, hudební výchova Člověk a zdraví – Tělesná výchova Člověk a svět práce – Výroba keramiky Enviromentální výchova – Vztah člověka a prostředí, Základní podmínky života Osobnostní a sociální výchova – Osobnostní a sociální rozvoj, Rozvoj schopností poznávání Etická výchova – Komunikace
43
Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v kterékoliv vzdělávací oblasti RVP ZV směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáka, ne jinak je tomu i u oblasti Člověk a jeho svět. Klíčové kompetence vedou žáky k: -
utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti
-
orientaci ve světě informací a k časovému i místnímu propojování historických, zeměpisných a kulturních informací
-
rozšiřování
slovní
zásoby
v
osvojovaných
tématech,
k pojmenovávání
pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech -
poznávání a chápaní rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinnosti a společných úkolů
-
samostatnému a sebevědomému vystupovaní a jednání, k efektivní, bezproblémové a bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možnosti a limitů)
-
utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně
-
přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí
-
objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět
-
poznávání podstaty zdraví i příčin nemoci, k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých.” (RVP ZV, část C, s. 38)
44
4 VÝSLEDKY - VLASTNÍ PROJEKT Průběh projektu: 4.1 1. den Motivační aktivita: Učitel dovede děti do Lobče, kde se nachází muzeum Eduarda Štorcha. Vyzve děti, aby ho následovaly a pozorně poslouchaly přednášku průvodkyně. Žáci se snaží uhodnout otázky, které jsou jim kladeny. Součástí prohlídky je i zhlédnutí filmu Osada Havranů.
Pomůcky: film Osada Havranů, pracovní list Pracovní list: Po exkurzi v muzeu učitel rozdá pracovní list, kde žáci pracují ve skupinách. Ti mladší vybarví omalovánku pravěkého zvířete, spočítají pravěká zvířata a starší se snaží vyluštit křížovku a zaškrtat čtyřsměrku.
45
Úkol 1:
PRACOVNÍ LIST 1. PRAVĚKÁ KŘÍŽOVKA
Zvíře, které dorůstalo výšky až 5m(pradědeček slona).
1.
Jako podpis používali pravěcí lidé otisk…..(doplň).
2.
Surovina k výrobě kamenných nástrojů.
3.
Důležitý pomocník pravěkého člověka a ochrana před predátory.
4.
Křestní jméno spisovatele Štorcha.
5.
Výjevy na skalách, zobrazující pravěká zvířata.
6.
2. PRAVĚKÁ ČTYŘSMĚRKA
Tabulka 11.PRAVĚKÁ KŘÍŽOVKA
M
A
M
U
T
O
R
H
E
V
U
D
U
P
A
R
P
A
Z
O
U
R
E
K
O
H
E
Ň
D
A
O
Ř
Š
E
U
A
Š
V
V
E
T
N
M
T
O
Ě
E
M
Ě
I
R
CH
A
K
Ř
E
P
M
E
D
V
Ě
D
N
Najdi a vyškrtej tato slova:
46
DŘEVO HROT KŘEMEN MAMUT MEDVĚD MINEHAVA MUZEUM OHEŇ OŠTĚP PAZOUREK PRAVĚK
3. PRAVĚKÁ OMALOVÁNKA
4. PRAVĚKÉ POČÍTÁNÍ – spočítejte, kolik pravěkých zvířat je na obrázku
Na obrázku je _________ pravěkých zvířat. 47
Motivace: četba úryvku z knihy Minehava
/Str. 46 – 48/ Šťastná chvíle se pomalu vracela z vycházky opět ke své jeskyňce. Psík zůstal ještě u vlčích pozůstatků a ohryzoval s kostí, co se dalo. Hafánek se dnes nasytí - a co ona? Ne, hladovět nebude, vždyť je tu telátko! Šťastná chvíle se vrátila pod skálu. Telátko visí na stromě a stačilo by shodit je dolů. Ale je vysoko a ona na tuhle borovici nevyleze. Musí nalézt dlouhou větev a pak tele shodí. Větev našla, a když povylezla trochu výš, podařilo se jí tele shodit. Bylo jen trochu potrhané. Maso bude mít dobré. Doběhla do jeskyňky pro svůj ostrý pazourkový nožík v dlouhé rukojeti a zanedlouho tele zčásti obratně stáhla. Přitom si vesele pobrukovala. Bude mít co jíst! Natrhala veliké lopuchové listy a rozložila je po zemi. Na ně bude odkládat nařezané kousky masa. Jen aby se jí povedlo roznítit oheň! Není to snadná věc pro toho, kdo se v tom umění stále netuží. To dívka věděla, proto si šla připravit potřebné náčiní. Našla pěkný, rovný smrkový prut – to bude dobré vrtidlo. Pak přišla těžší věc – vybrat správnou suchou podložku. I tu našla; ulomila kousek dřeva z vyvrácené borovice. Nedočkavě zkusila vyvrtět oheň. Sedla na zem a chodidly přišlápla borovou podložku. Smrkové vrtidlo vzala mezi dlaně a mnula je tak, aby se otáčelo vždy několikrát sem a několikrát tam. Přitom přitlačovala dlaněmi hůlku do borové podložky. Hůlka se několikrát otočila a vypadla jí z dlaní. Nu ovšem! Vždyť zapomněla v nedočkavosti vyhloubit v podložce malou jamku.... Učinila tak a všimla si, že vrtidlo je dole roztřepené. „Jsem to nezkušená holka. Jako bych vrtěla oheň poprvé!“ Pazourkovým nožíkem přiřezala smrkovou hůlku na dolejším konci. Pak nasadila vrtidlo do jamky na podložce a vrtěla dlaněmi, až se udýchala. Jamka se trošinku vyhloubila a kolem ní se usadilo trochu černého prášku. Vrtěla znovu a vší silou se namáhala udržet dlaně při sobě. Ale pokaždé jí vrtidlo vypadlo. Byla slabá … Nebyla to Šťastná chvíle, plná síly a života z dřívějších dob. „Nic naplat, musím vrtidlo něčím přidržet,“ řekla si. „Ale čím a jak? Vždyť mám jen dvě ruce!“ Doma se jí to dařívalo dobře – tehdy ovšem vždycky ještě jedna dívka pomáhala. 48
Hle, tu se válí vlčí kost – ramenní kloub! Ten bude dobře přidržovat hůlku při vrtění.... „Ale jak budu hůlku tlačit do jamky, aby nevyskakovala?“ Chytrá dívka se nerozpakovala, a když nasadila vyhloubený kloub na hůlku, stiskla jej vlastními zuby a přitlačovala vrtidlo do podložky. Když teď mlela dlaněmi, šlo to mnohem lépe. Vrtidlo z jamky nevyskakovalo a dívka mohla všechno úsilí vynaložit na rychlé a nepřetržité točení hůlkou. Aj, tenounký dým stoupá v obláčcích z jamky! Ale to už roztočené vrtidlo vypadlo unavené dívce zase z rukou. Šťastná chvíle se svalila do trávy. Prudce oddychovala. Ne, nedokáže vznítit oheň! Její ruce jsou na to slabé Ví, jaká by byla ještě pomoc – pohánět vrtidlo otočenou tětivou luku místo pouhými dlaněmi. Ale kde vzít honem luk? Je už tak slabá a hladová! Když se Šťastné chvíli trochu ulevilo, odřízla si plátek masa a kamenem je naklepala. Pak maso žvýkala a jedla syrové. Mnoho nesnědla; nešlo jí to. Zbylé maso nařezala tence a položila na sluncem rozehřáté skalisko. Bude aspoň maso sušit; pak už se dá jíst. Hlad ji nutil, aby ještě něco pozřela. A to už nemůže být nic jiného než nějaké vnitřnosti. Rozpárala tedy tele a vnitřnosti vyňala. Do jater se dala hned; ta se mohou jíst syrová. Hafánek dostával všechny odřezky a liboval si. Ocáskem točil, div si ho neukroutil. Šťastná chvíle konečně utišila nejprudší hlad. Lehla si na břeh a za chvíli únavou usnula. ( Štorch, 1950, s. 46-48)
49
Téma činnosti: PRAVĚKÉ JMÉNO Pomůcky: kožený medailon, provázek, fix Úkol 2.: Každý z žáků si vymyslí své pravěké jméno. Učitel dětem vysvětlí, podle čeho všeho si dříve pravěcí lidé říkali: podle skutků, zvířat, zásluh, věcí, podle toho, jak kdo vypadá atd. Každý si vymyslí to své a zapíše ho na kožený medailon, který si zavěsí na krk, aby i ostatní viděli, kdo se jak jmenuje.
Reflexe: Přehlídka medailonů. Téma činnosti: NÁZEV TLUPY Úkol 3.: Žáci se rozdělí do skupin – rodů a společně se domluví na názvu a válečném pokřiku své tlupy. Reflexe: Při hodnocení dne se představí a předvedou vymyšlený pokřik.
50
Téma činnosti: OHEŇ Pomůcky: svíčky, sirky, označení sídliště rodu Pro lidi v pravěku byl důležitý oheň. S ním si mohli připravit jídlo, ohřát se u něho a chránil je před zvěří. Pokud ho neuchránili, bylo obtížné ho získat zpět. Úkol 4.: Děti dostanou úkol nalézt oheň /ten představoval zapálený kmen stromu od blesku/, každý žák musí zapálit vlastní svíčku, kterou nalezne na okolní louce a musí ji donést na barevně označené místo /sídliště rodu/. Děti v jednotlivých rodech mezi sebou mohou spolupracovat, a pokud někomu svíčka zhasne, může oheň získat od jiného člena rodu a nemusí se vracet zpět k velkému ohni. Děti si zde vyzkoušej, že není jednoduché oheň udržet a zjistí, jaká je výhoda a potřeba spolupráce mezi jednotlivci.
Reflexe: V této činnosti je velice důležitá spolupráce jednotlivých členů tlup. Zhodnotíme, jak se nám povedlo spolupracovat a v čem nám spolupráce byla nápomocná. 51
Téma činnosti: PRAVĚKÉ PODPISY Pomůcky: plátno, temperové barvy, štětec V pravěku lidé neuměli psát. Jedním z jejich podpisů by mohl být obtisk jejich dlaně. Úkol 5.: Děti si natřou svou dlaň barvou, kterou si vyberou, a obtisknou ji na společné plátno, které nám představuje stěnu jeskyně.
Reflexe: Večer se všichni sejdou u táborového ohně a představí své rody. Zakřičí svůj bojový pokřik a zhodnotí celý den. Co se povedlo a nepovedlo. Učitel na závěr pochválí snahu a pracovitost dětí.
52
4.2 2. den Motivace: četba úryvku z knihy Minehava
/Str. 48 – 50/ Jeskyňka nad Pšovkou zůstala obydlena po několik dní. Šťastná chvíle si nashromáždila dosti velkou zásobu sušeného i uzeného masa. Oheň se jí přece podařilo vyvrtět, když si udělala luk z ohnuté větvice a tenkého řemínku. Teď už si mohla napéci masa do libosti. Však si také pochutnávala! Z telátka zůstaly jen holé kosti a potrhaná kůže. Dostatek masa dívku posílil. Už se chystala k další pouti proti Pšovce. A nepůjde sama. Vezme s sebou opuštěnou kravku. Ještě téhož dne, co se Šťastná chvíle bez úspěchu pokoušela vyvrtět oheň, vrátila se do těchto míst kráva Hnědka. Přišla i blízko k dočasnému útulku osamělé dívčiny. Smutně bučíc bloudila údolím a volala nadarmo své telátko. Šťastná chvíle natrhala nejlepší trávu a zkusila krávu přivábit. Hnědka si jí ani nevšimla a jen těkala bez cíle sem tam. Dívka se dostala krávě do cesty a kráva ucítila čerstvé, vonné traviny. Chopila podávanou hrst a sežvýkala ji. Šťastná chvíle honem natrhala novou trávu a opět ji podala krávě. Teď se dokonce pokusila kravku pohladit. Kráva tiše stála a jen teskně zabučela. Dívka ji hladila a jemným hlasem konejšila. Za chvíli kráva odešla a zmizela mezi porostem. Daleko nešla, protože bylo občas slyšet její bučení. Držela se pořád v nedalekém okolí. Druhého dne se dívka opět s Hnědkou setkala a opět ji krmila. I hladit se kráva nechala. Šťastná chvíle si dodala odvahy a zkusila krávu podojit. Hnědka nejprve ucukla a plašila se, ale potom se upokojila a tiše držela. Mléko už asi krávu tlačilo a podojením se jí ulevilo. Šťastná chvíle neměla s sebou nádobu na mléko; na misku ani nevzpomněla – ostatně byla již trochu nakřápnutá -, proto přebytečné mléko vypouštěla na zem. Když však byla kráva stále pokojná, shýbla se dívka a zkusila sát mléko z vemene. Bylo dobré a sladké. Šťastná chvíle se přestala krávy bát a sála lahodný a posilující nápoj, až měla dost. Podobně bylo i dalšího dne. Dívka se již s krávou spřátelila a jedna druhé se již nebála. Šťastná chvíle si mohla nadojit do misky a zkusila pak i dojit mléko do koženého měchu, který měla s sebou. 53
Od té chvíle se dívce zdálo, že žije v blahobytu. Přátelství s Hnědkou bylo pevnější a pevnější a kráva si na dívku tak přivykla, že ji provázela všady jako pes. Šťastná chvíle byla ráda, že má nyní dostatek mléka a že nemusí jíst jen samé maso. A tak když si dívka jednou naložila dobře zásobený ranec na záda a vykročila na další cestu, běžel napřed čmuchavý Hafánek a vzadu šla Hnědka věrně v jejich stopách. Aby si ušetřila namáhavé vrtění ohně, nesla si dívka s sebou doutnající hubku v malé krabičce z kůry. „Copak si, Hafe, uděláme dnes dobrého k obědu?“ ptala se dívka psíka, když už byla znavena dlouhou chůzí. „Já ti povím – dnes budeme mít dušené telecí; to bude něco, viď?“ Hafánek vesele zaštěkal, jako by tomu porozuměl. Šťastná chvíle shodila ranec, vyndala řízek masa a vyhrabala v zemi nehluboký dolík. Rozdělala v něm oheň, a když se řádně rozhořel, nastrkala do něho kameny. A když byly kameny žhavé, vyhrabala všecko z dolíku a vystlala jej znovu žhavými kameny. Maso pěkně zabalila do vonných bylinek, položila je na kameny. Navrch pak nahrabala žhavého popela. A maso se dusilo. Ó, Šťastná chvíle je obratná kuchařka! Však z ní Hafánek ani oči nespustil. Odpočinek trval až do svačiny. To bylo teplé mlíčko, mm – velká lahoda! To se Hafánek olizoval! ( Štorch, 1950, s. 48-50 )
Téma činnosti: OZDOBA OŠACENÍ Pomůcky: velké batikované tričko, zbytky kůží, kožešin, látek, přírodní provázky, vlna, knoflíky, korálky, jehly, nitě
Nejlepším měřítkem pro pravěké lidi byly ozdoby, které na sobě nosili. Proto si začali obleky z kůže a hrubě tkaného plátna zdobit. Čím více měl člověk na sobě ozdob, tím byl váženější.
54
Úkol 1.: Každé dítě dostane tričko, které si samo ozdobí podle vlastní fantazie dostupným materiálem.
Téma činnosti: POZNÁVÁNÍ PLODŮ Pomůcky: kartičky s obrázky lesních plodů, kartičky s názvy rostlin, stromů a hub, gumové rukavice, voda, misky, litrové odměrky Motivace: Jídelníček pravěkých lidí rovněž oživovaly různé lesní plody a mléko od chovaných zvířat. Úkol 2.: V označeném území v lese jsou rozmístěny kartičky s obrázky lesních plodů. Na startovní čáře se seřadí členové jednotlivých rodů. Před každým rodem leží na zemi hromádka 55
otočených kartiček s názvy rostlin, stromů a hub. První člen tlupy vezme kartičku, přečte a v označeném území se snaží co nejrychleji najít správný obrázek. Vrátí se zpět ke startovní čáře a běží další. Jednotlivé rody tak soutěží, který z nich najde nejrychleji určené plody. Úkol 3.: Nadojit co nejvíce mléka. Na tyči jsou uvázány gumové rukavice, naplněné vodou s prsty propíchnutými špendlíkem. Na startovní čáře se seřadí členové jednotlivých rodů. Každý rod má na startovní čáře litrovou odměrku a misku. První člen tlupy vezme misku a běží k tyči s pověšenými rukavicemi. V časovém limitu 5 min. se snaží nadojit co nejvíce vody /mléka/. Po tomto limitu se vrátí zpět, přelije vodu do připravené odměrky a běží další. Jednotlivé rody tak soutěží, který z nich nadojí nejvíce vody /mléka/
56
Téma činnosti: MLETÍ OBILÍ, VAŘENÍ POKRMU Pomůcky: sáček s obilím, bramborová polévka, ešus, lžíce, voda Motivace: Pravěký člověk pomaličku zjišťoval, že se dá uživit i jiným způsobem než lovem zvířat pro maso. Zjistil, že i některé rostliny mohou sloužit jako potrava. Začal pěstovat na políčkách obilí a v ohradách chovat zvířata. Každý jednotlivec v tlupě měl svoje povinnosti. Úkol 4.: Děti mají za úkol během 1 hodiny uvařit polévku a umlít obilí. Každý rod měl na označeném místě pod dohledem učitele připravený jednoduchý vařič na tuhý líh. Samostatně připraví polévku dle návodu na sáčku. Zároveň si v okolí najdou vhodné kameny, jimiž drtily obilí. Spolupracovat musí celá tlupa.
Reflexe: Po uvaření pokrmů se všechny rody sejdou a ochutnají navzájem, co kdo uvařil. Učitel proseje a zváží mouku, která se podařila umlít. Společně zhodnotí a vypráví, jak bylo těžké pokrmy připravit.
57
4.3 3. den Motivace: četba úryvku z knihy Minehava /Str. 74 – 77/ Od osady přicházeli nahoru dva z cizích obchodníků, kteří právě meškali v sokolím rodě. Jeden nesl pytel, přehozený přes rameno. „Byli jistě u náčelníka ukázat zboží,“ hádal bystrý Lupen. „Jdou do svých stanů … a proč jde Puclík s nimi?“ „Hlavní kupec leží těžce nemocný – prý nevydrží ...“ „Proto obchodují tihle za něj.“ Oba kupci se zastavili blízko dětí. Zbylo jich tu již jen několik; ostatní se rozešly. Puclík kupce zadržel a něco na nich chtěl. A přicházeli ještě jiní rodáci, aby poslouchali, jak bude Puclík kupovat. Že něco od kupců chce, viděl každý, neboť Puclík držel v ruce krásný jelení paroh, bohatě rozvětvený. Tu bude možno lecčemu se přiučit, co se pak při výměnném obchodě hodí. Sokoli nejsou hloupí, aby se dali cizím chytrákem ošidit! A tak několik kroků od Kamenné matky se otevřelo malé mezinárodní tržiště. Řečí bylo mnoho jako na každém trhu. Veliká nesnáz však byla v tom, že ti dva kupci mluvili cizím jazykem a nikdo jim nerozuměl. Ke všemu ještě podivně šišlali a patlali, takže bylo těžko rozumět i těm málo slovům, která se snažili povědět zdejší řečí. Puclík, rodem liška, mladý lovec, který se nedávno oženil s dívkou Sokolicí, a tím byl přijat do zdejší osady, chtěl na kupcích kouzelný amulet vyřezaný z kosti, jaký nosil čaroděj sokolího rodu Vivaša. Vykládal to přívalem slov, jak to mají všechny Lišky v obyčeji, a pomáhal si všemožnými posuňky, aby mu obchodník porozuměl. Kupec přikyvoval hlavou ke všemu, co Puclík říkal. Musil přece ukázal, že je člověk světa znalý, který se dorozumí všude, tedy i zde, v zapadlém kraji, kde dávají lišky dobrou noc. A Puclík se zase nesměl dát zahanbit před naslouchajícími Sokoly, jako kdyby nedovedl kupovat. Sokolové si sedli na pažit vedle dětí a zdánlivě se s nimi bavili. Ale i děti poznaly, že rodáci bedlivě pozorují, jak Puclík obchoduje. Puclíkovi bylo dost nepříjemné, že ho sokolští švagři tak zkoušejí, ale umínil si, že jim ukáže, co Liška dovede. Proto ani nešel s kupci dále k jejich stanům, nýbrž zůstal blízko sedících Sokolů a naoko vůbec nedbal 58
jejich přítomnosti. Znova ukazoval kupcům jelení paroh a říkal: „Kouzelné kolečko z takové kosti proti zlým duchům!“ Kupec, který nesl pytel, přikývl. Vytáhl z pytle hrudku špinavé soli a s úsměvem ji podával překvapenému Puclíkovi. Puclík povýšeně odmítl sůl a zakolébal tělem, divě se kupcově nechápavosti. Pak nakreslil ukazováčkem pravé ruky na levé dlani obraz amuletu. Obchodník vesele přikývl a vytáhl z pytle malou pazourkovou sekyrku. Řekl: „Dva paroh – to dobré ty! Puclík odmítl i tuto vzácnost a trval na svém. Ukazoval si na krk, aby kupec poznal, že chce kouzelný návěsek nosit na hrdle. Teď se druhý kupec ťukl prstem do čela, vzal prvnímu pytel z ruky a vytáhl malý váček, v němž chrastilo několik drobností. Pravil: „Tady to je – tam být!“ a rozvazoval uzlík na měchuřině. Puclík nedočkavě přikývl a pyšně se rozhlédl po sedících Sokolech. Hle, jak to Liška s kupci umí! Konečně kupec rozvázal měchuřinu a ukázal, co v ní je – několik kostěných udic k lovu ryb.... Puclík se na ně díval s otevřenými ústy. Kupec se smíchem spokojeně řekl: „Tu mít, co ty chtít!“ Puclík odporoval a zdráhal se přijmout nabídnutou udici.Kupec mu s úsměvem strkal udici do ruky: „Nu, ta nebýt drahý, za paroh dát!“ Puclík stále odmítal: „Já jsem chtěl kouzlo na krk!...“ Kupec na to: „To na všechna ryba!“ a přidržel si udici k hrdlu, aby ukázal, jak se ryba chytí. „Dáváš mi udici a tady u nás ryb není,“ pravil Puclík. „Co bych s ní dělal?“ Kupec řekl: „Tak, tak – to dobrý, moc dobrý!“ A vtiskl Puclíkovi udici do ruky. Vzal si paroh, přehodil si pytel přes rameno a i s druhým odešel. Puclík stál chvíli udiven, a když kupci zašli do svého stanu, hleděl ještě za nimi, jako by čekal, že mu krásný paroh vrátí. Sokoli užuž chtěli vyprsknout smíchem nad Puclíkovou nezdařenou koupí, ale to málo Puclíka znali. Ten se sebevědomě vytáhl a obrátil se hrdě k domovu. Jda mimo Sokoly, pronesl pyšně, aby to dobře slyšeli: „Takhle se musí s kupci! Dostal jsem tak vzácné kouzlo za jeden paroh. Chtěli dva!... Hrdě, jako by nesl poklad, vracel se do své chaty. Od toho dne bylo vídat Puclíka vždy jen s kostěnou udicí zavěšenou na šňůrce pod hrdlem. Své mladé ženě Puclík řekl, že je teď zabezpečen proti všem nehodám, které by Zlý mohl na něho nastrojit. A Sokoli opravdu věřili, že Puclík získal mocné kouzlo proti zlým duchům. Ó, Puclík je chytrá Liška! Věru, že sokolí rod na Pustém vrchu získal jim dobrého rodáka. ( Štorch, 1950, s. 74-77 )
59
Téma činnosti: PRÁCE S HLÍNOU, KOMUNIKACE Pomůcky: samoschnoucí hlína, špejle, provázek, korálky, misky s vodou, obrázek Věstonické Venuše, obrázky pravěké keramiky Motivace: Pravěcí lidé uměli zpracovávat hlínu a vyrábět z ní věci pro denní potřebu, které jim usnadňovaly život. Poznali, která hlína je vhodná k výrobě nádob a která se hodí třeba na vymazávání stěn jejich obydlí. Uměli také hlínu vypálit, tak aby nádoby nepropouštěly vodu. Už mezi nimi byli i umělci, kteří zhotovovali nejen praktické nádoby, ale i třeba sošky. Úkol 1.: Každé dítě dostane určitý díl hlíny a má za úkol vytvořit si nějaký talisman /různá zvířátka, někteří se mohou pokusit i o Věstonickou Venuši/. Dále si pak každý vytvoří několik zubů, které si po zaschnutí navlékne na provázek a může je nosit jako ozdobu na krku. Každá skupina dostane za úkol vyrobit několik kusů nádob /na uskladnění obilí, pití vody, dojení mléka/ podle své fantazie.
Reflexe: Po vyschnutí každá tlupa předvede nádoby a popíše způsob jejich použití. Zhodnotí, které věci se vyráběly snadno a co naopak velmi obtížně. Učitel pochválí nápaditost a originalitu vyrobených nádob. 60
Motivace: Již v této době se rozvíjela obchodní činnost. Kupci připlouvali s různým zbožím na loďkách po řekách. U nich byly většinou vybudovány osady. V této době probíhal směnný obchod. Kupci přiváželi pazourkové pecky nebo výrobky z nich, sůl, kožešiny, paroží, keramické nádoby a dále tyto věci směňovali. Domlouvali se většinou posuňky, protože neznali řeč všech rodů. Pomůcky: kartičky z dětské hry Activity Úkol 2.: Tato hra má dvě kola. V prvním kole si dítě vybere kartičku ze hry Activity a pomocí pantomimy se snaží ostatním, kteří představují obchodníky, předvést dané slovo /zvíře, věc, atd./. Ti se ho snaží co nejdříve uhodnout. V druhém kole má dítě slovo, které bylo na kartičce ostatním přiblížit tak, aby nepoužilo při tomto popisu dané slovo. Ostatní opět hádají správné slovo.
Reflexe: Společně si povídáme o pocitech při předvádění gest beze slov. Hodnotíme každý sám sebe. 61
4.4 4. den Motivace: četba úryvku z knihy Minehava /Str. 55 – 60/ Snědý hoch asi dvanáctiletý nebo o málo starší vyběhl z háječku a chvilku se rozhlížel. Uspokojen si zahvízdl a utíká málo vyšlapanou stezkou mezi drobnými políčky a záhony k nedaleké už osadě. Nějak nedával pozor a vrazil hlavou do tyče zabodnuté do země, takže ji téměř vyvrátil. Ihned ji však zase postavil – byla to strážná tyč! Taková tyč je zapíchnuta na každém záhonu. Jsou na ní přivázány psí kosti nebo potrhaná psí kůže. Hoch dobře ví, co to znamená; je to na ochranu před zlými duchy. Ti nechtějí se psy nic mít a prchají, jak je ucítí. Chlapec se pozdržel jen okamžik a chvátal dále. Řídké obilíčko jej šlehá do nohou. Nedbá na to, ale přece zmírňuje běh z pšenice, hojně zarostlé plevelem, vytrhl silný šťovík, ukousal listy a rychle je snědl. Osvěžil si poněkud vyprahlá ústa. Nedaleko na úhoru pásli známí hoši vepře. Chrochtaví štětináči rozrývali půdu a vyžírali plevel i s kořínky. Hoch tam jen mrkl a už by si byl rád zaskočil na chvilku k pasákům. Jejich veselý křik ho lákal. Zahlédl Noháče, Okáče, Cvrčka, z větších výrostků Vekara a Mirana, ale jeho nejlepší druzi Píďa a Běhoun tam nebyli; ti jsou jistě nahoře na Pustém vrchu a někde tam na něho čekají... Ale hoch, který nese důležité poselství, nesmí se nechat upoutat myšlenkou na hru. Vzpamatoval se a spěchal k svému cíli. Brzo minul první chaty, velkou Křiklavcovu a nepořádnou Slídilovu, a dal se přímo k vrcholu Pustého vrchu. Ani se nezastavil, když z jedné chaty na něj někdo zavolal, kamže tak pospíchá. Hoch dobře věděl, že to volá mistr Žvejkal, nedostižný umělec ve zhotovování jemně opracovaných pazourkových nástrojů. Jistě mu chce ukázat nějaký svůj zvlášť povedený kousek. Lupen často chodívá k mistru Žvejkalovi okukovat práci. Tolik ho zajímá dívat se, jak Žvejkal obrací v dlani rozpůlenou pazourkovou pecku, jak si ji opře o dubový špalek, a upevní ji, aby se neviklala. Pak přidrží k pazourku kousek tvrdé kosti, asi jako prst velký, a oblázkem v druhé ruce prudce ťukne do nasazené kosti a hned se z pecky odloupne ostrá, trochu prohnutá tříska – nový nožík!... Lupen se už dlouho učí u Žvejkala odrážet z pazourku ostré štěpinky. Není to tak snadné, jak si někdo myslí! A ještě těžší je vyťukávat na pazourkové pilce drobounké zoubky …
62
Však to bude jednou také umět! Dnes musí za povinností – vyřídit vzkaz na Pustý vrch. Nesmí se zdržet. Ano, tam pod lesíkem na temeni Pustého vrchu rozeznává udýchaný Lupen skupinu mužů. Stojí před náčelníkovou chýší. Jistě je tam i náčelník Zlomený nůž. Teď Lupen ukáže, jak je statečný! Přidal do běhu, ačkoliv se tu povrch země poněkud zvedal do kopce. Mírňoučký svah, pravda, ale dlouhý běh po něm dovede trhat dech. Dva psi se honili mezi chatami, ale když spatřili běžícího hocha, postavili se mu svorně do cesty a zlobivě na něj štěkali. Znavený hoch však zvedl kámen – a psi hned utekli. Ani nečekali, až hodí. Vědí tuze dobře, jak zdejší hoši dovedou mířit. Hoch, téměř vysílený, postavil se před náčelníka. Všichni muži pozorovali hocha již chvíli a poznali, že běží k nim. Co jim asi přináší čiperný Lupen? Přivítali ho s pochvalou, neboť běžel velmi statečně. Sám náčelník Zlomený nůž poklepal chlapci vlídně na rameno a pohladil ho po hlavě. Hoch stál rovně jako jedle a jen supěl s ústy pevně sevřenými. Pohlížel náčelníkovi směle do očí, a mocně oddychuje, vyřizoval důležitý vzkaz: „Křiklavec a ostatní hlídači vzkazují, že již skoro všechen dobytek sami pochytali. Jen dvě krávy se zatoulaly do Trnové rokle, ale přivedou je do večera zpět. Už tedy nemusíte jít na pomoc; stádo je opět v pořádku...“ Jsi chlapík, Lupene, dobřes to vyřídil! Kdyby ses byl cestou omeškal a přišel jen o chvíli později, už bys nás byl nezastihl. Byli jsme uchystáni jít chytat rozplašené stádo. Tvé rychlé nohy nám ušetřily zbytečnou cestu. Jsem rád, že to tak dopadlo.“ Náčelníkova pochvala hocha opravdu potěšila. Ostatní muži upokojeni, že se stádu nepřihodilo nic zlého, přistupovali k Lupenovi a také ho poklepávali po ramenou jako prve náčelník. Ale čilý hoch nevyčkával, proběhl mezi nimi a namířil si ještě výš, na nedaleký lesnatý vrchol. Už nemusel pospíchat. Jeho úkol byl splněn, a to tak dobře, že dostal pochvalu. Půjde teď opět mezi hochy – jistě tu jsou někde nablízku. Ale nic jim nepoví. Lupen není kvákavá žába, která nic nesmlčí. Měl však radost ze svého úspěchu a sebevědomě se vypjal. Utrhl si lebedu a rozhlížel se po širém kraji. Byl již u samého temene Pustého vrchu, blízko posvátného jezírka. Přehlédl odtud celou zdejší osadu sokolího rodu. K poledni se do dálky mírně vlní přívětivá, nedohledná rovina pastvin, rozrytá skrytými doly, k půlnoci nekonečné moře zelených i černých lesů s vysoko vyčnívajícími homolemi Bezdězů. Chaty sokolího rodu jsou roztroušeny po mírných 63
svazích Pustého vrchu a sahají i dále po rovině k východu až k nejbližším lesíkům. Mezi chatami a za nimi se žloutnou a zelenají drobná políčka. Okolo osady se táhnou do dálky stepnaté pastviny mezi řídkými hájky. Z ohnišť před chýšemi se kouří. Muži se dobře
starají,
aby
v
sokolím
rodě
nebylo
hladu.
Jsou
tu
dobří
lovci.
( Štorch, 1950, s. 55 -60)
Téma činnosti: VÝROBA ZBRANÍ Pomůcky:: praková guma, kůže, nožík, oštěp, lano, prak, žaludy, luk a šípy, slaměný terč, kolíky, kroužky, terč na šipky, šipky, tenisové míčky, 3 plastové lahve 1,5 l naplněné vodou, terč s namalovaným zvířetem, vzduchovka, kuše Hlavním úkolem mužů v tlupě byl lov. Zajišťovali rodu dostatek masa k obživě. Již od mala se cvičili v lovu zvěře. Museli být mrštní a silní. Při lovu velkých zvířat museli umět navzájem spolupracovat. Úkol 1.: Každá tlupa dostane za úkol si vyrobit dva praky a jeden oštěp. Pod dohledem učitele najdou vhodné větve. Ten jim pomůže s jejich odříznutím.
Reflexe: Výstava vyrobených zbraní. 64
Úkol 2.: Jednotlivé skupiny /tlupy/ procházejí postupně všechny stanoviště a zkouší různé druhy lovu: 1/ Z lana vytvořený kruh, ze startovní čáry každý člen tlupy hází oštěpem, který si tlupa vyrobila 2/ Na stromě je zavěšen terč s namalovaným zvířetem. Každý člen tlupy si najde pět žaludů a snaží se trefit terč 3/ Na stromě je zavěšený slaměný terč. Každý člen tlupy má pět pokusů zasáhnout šípem terč 4/ Na louce jsou zapíchnuty tři kolíky, každý člen tlupy má pět pokusů hodem navléknout na libovolný kolík gumový kroužek 5/
Na zdi je pověšen terč na šipky. Každý člen tlupy má pět pokusů zasáhnout šipkami
terč 6/ Na větvi jsou zavěšeny v různé výšce PET lahve naplněné vodou. Každý člen tlupy má pět pokusů zasáhnout tenisovým míčkem libovolnou lahev 7/ Na stromě pověšený terč s namalovaným zvířetem. Každý člen tlupy má pět pokusů, aby zasáhl kuší terč 8/ Každý člen tlupy má pět pokusů střelby vzduchovkou. /U tohoto úkolu nám pomáhali členové Mysliveckého sdružení/
Reflexe: Vyhodnocení tabulky výsledků. Ohodnocení nejlepších střelců a pochvala všem zúčastněným. 65
4.5 5. den Motivace: četba úryvku z knihy Minehava
/Str. 116 – 123/ „Hle – stopy!“ bystře upozorňoval Píďa. Vskutku, po břehu potoka vedly stopy. Jsou lidské, to Jetelístek poznal hned, ale jsou jaksi drobné, lehké. „Šly tudy děti – a není tomu dávno,“ svědčil Lupen znalecky. Z osady na Pustém vrchu dnes do lesů v tuto stranu nešly žádné děti. Tudy táhly nějaké cizí. Porušily tím právo domácího rodu,„Podívejme se za nimi!“ vybídl Běhoun. A Jetelístek se hned vydal na výzkum po záhadných stopách. Údolí brzo trochu zatáčelo. Když přišli hoši za ohyb, otevřel se výhled do dálky. Ale ani nyní nebylo vidět nikoho v údolí. Jetelístek usoudil, že děti jsou již daleko napřed. „Dobře že táhly,“ ulehčoval si Píďa. „Kdybychom je tu zastihli, zle by se jim vedlo! Ani desíti bychom se nelekli!“ Lupen i Běhoun souhlasili. Vtom hoši zaslechli veselý křik, smích a bezstarostné volání. Hned byli na zemi a plížili se podle potoka, krytí vysokou trávou i vrbovým křovím. Brzo viděli hlavy dětí, míhající se nad vzrostlou trávou. Přilezli ještě blíž a tu se jim ukázala neveliká vodní tůň a v ní koupající se děti, většinou dívky, ale i několik drobných chlapců. Vesele skotačili. Na břehu tůňky ležely odložené sukničky a halenky, hrubé plátěné i lehké kožené. Běhoun zašeptal: „Mají tu jahody v košíčkách!“ Píďa poznamenal: „Ty holky jsou jistě Zubřice, slyšíte, jak ječí? Jahody jim vezmeme! Máme na to právo, jsou tu na našem!“ A hned popadl dva košíčky, narychlo upletené ze stébel trav. Běhoun i Lupen nemeškali a učinili totéž. Potom skrčeně odbíhali. Koupající děti je zahlédly a vykřikly.„Co nám berete naše jahody? Hned je položte!“ Vyběhly z vody. Prozrazený Jetelístek se již neskrýval; holek se hoši nebáli. Lupen hájil právo domácího rodu:
66
„Co tady děláte? Proč nejste ve svých lesích? Koupejte se doma! Tohle je naše údolí. Ty jahody jsou také naše! Přestoupili jste hranice. Nic vám nevrátíme a kliďte se odtud!“ Na takovou nepřátelskou výzvu je třeba řádné odpovědi. Zubři přece nejsou bázliví zajíci. A tu bylo na vůdkyni vykoupaných dětí, aby promluvila a hájila čest svého rodu. Je to holčina asi dvanáctiletá, snad nejstarší ze všech. Když byla prve spatřila cizí hochy, honem si sedla do vody, ale teď vstala a volá na Jetelístek rukama pohazujíc: „Helemese, lakomec! Pro trochu jahůdek! Ani jsme si nevšimli, že jsme na vašem. Inu, Sokoli mají nouzi, jahody by jim scházely! Košíčky nám hned vraťte!“ Lupen se nedal.„Nic vám nedáme! Překročili jste hranice! Tady nesmíte ani jahodu utrhnout, ani se koupat! Hybaj odtud!“Naplnění hrdostí nad obhájením rodových práv nafukovali se hoši jeden před druhým.„To jsme jim dali! Ti utíkali! Ukázali jsme jim!“ „Myslíš, Lupene, že o tom zazpíváme při táborovém ohni?“ otázal se Píďa. Lupen se našpulil, zahýbal nosem a vážně pravil:„No – možná. Vždyť jsme přece obhájili naše území!“„Budou na nás žalovat!“ poznamenal Běhoun. „Nic si nevyžalují! Přece jsme je nemohli nechat, aby se roztahovaly na našem! Vyhnat je – bylo naše právo i povinnost!“„I zabít jsme je mohli,“ dodal Píďa. „Sokol se nedá!“ „Ano – i zabít!“ souhlasil Lupen. „A kdyby byly neutekly ...“ „Hle, co nám tu nechaly jahod!“ upozorňoval Běhoun. „Moc sladké však nejsou!“„Bodejť – vždyť nejsou ještě zralé!“„Ty košíčky si doneseme domů – jsou pěkné,“ připomenul Lupen. „A je to naše kořist!“ dodal ještě sebevědomě. „Vím, kudy půjdeme!“ hlásil Píďa. „Obejdeme tyhle skály a zkusíme to tamhle... Zdá se, že tou roklinou vyjdeme nahoru. Hoši šplhali vzhůru po skalnaté stráni. Košíčky s jahodami musili odhodit, aby si uvolnili ruce. Dříve ovšem vyzobali všecky červené jahůdky. Dlouhé pruty ostnatých ostružin je chytaly za oděv a bránily jim v postupu. Ještě horší byly husté keříky hlohu a šípku, jimiž nemohli proniknout. Musili přelézat skalní balvany a obcházet hluboké rozsedliny. Někdy jim houština tak zakryla výhled, že se najednou octli na samém okraji propastného srázu přímo
nad
otevřenou
hlubinou.
Až
( Štorch, 1950, s. 116-123)
67
jim
mráz
po
zádech
přeběhl.
Téma činnosti: VÝPRAVA NA VRÁTENSKOU HORU Pomůcky: čtvrtky, tužky, pravěké malby /kopí, šíp, luk, oheň, strom, pařez atd./ Motivace: Aby pravěcí lidé přežili, museli poznat všechny nástrahy přírody, orientovat se v lese, naučit se rozpoznávat zvuky lesa a zvyky a stopy zvířat. Byli to skvělí pozorovatelé a tak uměli zvířata i nakreslit. V jeskyních se našly různé malby pravěkých zvířat. Úkol 1.: Děti se vydají prozkoumat blízké okolí. V dnešní době je to jednodušší, protože v každém kraji je celá síť značených turistických cest. Všechny děti jdou pohromadě a pozorně hledají turistické značky, v našem případě značené zeleně, vedoucí z Lobče na Vrátenskou horu. Úkolem jednotlivých rodů je na konci cesty říci počet těchto značek.
Reflexe: Společně si prohlédneme mapu okolí, ukážeme si místa, kde jsme byli a překontrolujeme správnost spočítaných turistických značek.
68
Úkol 2.: Po prohlídce kraje z Vrátenské hory se děti vracejí stejnou cestou. Nyní zde jsou rozmístěny obrázky s pravěkými malbami. Jednotlivé rody mají za úkol malby najít a překreslit je na čtvrtky.
Reflexe: Výstava překreslených pravěkých maleb.
69
5 DISKUSE Výše popsaný projekt byl ověřen žáky I. stupně Základní školy v Katusicích. Jde o malotřídní školu, která každý rok pořádá pětidenní školu v přírodě. Námětem pro tu letošní byl PRAVĚK. V červnu celá škola odjela do nedaleké vesnice Lobeč, která byla působištěm spisovatele Eduarda Štorcha a zároveň dějištěm obsahu knihy Minehava.
Projekt navazuje na RVP a jeho očekávané výstupy – 2. období – Lidé a čas. Žák: - pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy - využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek - rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. 70
- srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik.( http://www.rvp.cz , s.38) Myslím, že většina očekávaných výstupů byla naplněna. V průběhu ověřování projektu, mne napadaly další a další úkoly. Také děti měly mnoho nápadů, které by se daly uskutečnit. Proto připojuji ke každému dni zhodnocení a nápady dětí, které stojí za zmínění.
1. den jsme navštívili muzeum Eduarda Štorcha v Lobči. Rozdělili jsme se do rodů a každý si vymyslel své pravěké jméno. Ověřili jsme si své znalosti o pravěku. Děti si vyzkoušely, že není jednoduché udržet oheň a zjistily, jak je důležitá spolupráce mezi jednotlivci. Každý z nás se podepsal obtiskem své dlaně. Nápadem dětí bylo: místo na látku si jít obtisknout dlaň k nějaké skále.
71
2. den každé dítě dostalo předem obatikované tričko, které mělo představovat ošacení pravěkých lidí. Velice jsem byla překvapena, jak děti trpělivě a se zájmem své ošacení ozdobily.
Hledaly kartičky s lesními plody a pokusily se nadojit co nejvíce vody z gumové rukavice. Vaření pokrmu a mletí obilí mělo tento den snad největší úspěch. Ochutnávka vlastnoručně uvařené polévky na ohni byla tou největší odměnou dne. Děti měly spoustu návrhů např. lépe než dojení gumovou rukavicí - zkusit podojit opravdovou kozu. Usušit a žvýkat maso atd.
72
3. den probíhal směnný
obchod. Aby měly děti co měnit, musely si to nejprve
vyrobit. I dorozumívání obchodníků bylo velice zábavné. Děti se nasmály a tuto aktivitu si užily. Vše dovršila výstavka výrobků s jejich prezentací.
73
4. den panovala bojovná nálada. Pod dohledem učitele si každá tlupa vyrobila 2 praky a jeden oštěp. Pro jednotlivé tlupy bylo připraveno 8 stanovišť, kde si mohl každý vyzkoušet různé druhy lovu od pravěkých technik po dnešní střelbu ze vzduchovky. Vše probíhalo pod dohledem jak učitelů, tak pomocníků z Mysliveckého sdružení. Tabulkové vyhodnocení jednotlivých stanovišť ukázalo, že vůbec nezáleží na věku střelce, ale na jeho šikovnosti. I ti nejmladší dokázali nastřílet velký počet bodů. Přání dětí si tento den zopakovat, byla pro nás ta největší odměna za úsilí, které jsme při přípravě tohoto dne vynaložili.
74
5. den jsme se vypravili na nedalekou Vrátenskou horu. Na rozcestníku jsme si našli značku, která nás dovedla až k rozhledně. Cestou jsme pozorovali okolí a počítali zelené značky. Vyhlídka z rozhledny byla nádherná. Ukázali jsme si jak naše tábořiště, tak i další významná místa. Cestou zpět nás čekaly malby pravěkých zvířat, které se děti snažily co nejvěrohodněji překreslit. Večer u ohně jsme pak společně zhodnotili celý projekt a pochválili děti, jak vše zvládly s nadšením a zvídavostí jim vlastní.
75
6 ZÁVĚR V této diplomové práci jsem zpracovala projekt „Vrátenská hora v pravěku a dnes“. Projekt navazuje na očekávané výstupy v RVP ZV a rozvíjí všechny klíčové kompetence. Cílem projektu bylo přiblížit dětem 1. stupně region ve kterém žijeme nejen my, ale žili i naši velmi dávní předci. Žáci se naučili poznávat, pozorovat a vnímat své okolí, ověřili si uvedené fakta vytvořeným projektem. Rozvíjeli si fantazii a tvořivost při pracovních činnostech, získali praktické dovednosti. Vyzkoušeli si spolupráci ve skupině. Ověřeny byly všechny části projektu. Žáci byli motivováni četbou úryvků z knihy Eduarda Štorcha – Minehava. K řešení projektu žáci vyhledávali a třídili informace, sledovali, objevovali, vyráběli, pracovali ve skupinách a tvořili dílčí výstupy projektu. Žáci splnili vytyčené cíle projektu. Poznali blíže historii svého regionu a vyzkoušeli si aktivity, které jim lépe pomohou pochopit dobu pravěkých lidí. Naučili se spolupracovat, rozdělit si role ve skupině, dokončit úkol, komunikovat, organizovat, prezentovat a komentovat výsledky své práce. Naučili se pojmenovat prožitky, pocity, zkušenosti, reflektovat svůj osobní přínos a ocenit práci ostatních. Projekt žáci zhodnotili pří závěrečném slavnostním ohni. Každý ústně zhodnotil pět dní, které zde prožil. Všechna hodnocení byla velmi pozitivní. A to bylo pro mne tou největší odměnou. Popsaný projekt může sloužit jako návod ostatním učitelům, jak dětem udělat zajímavou školu v přírodě.
76
7 SEZMAN LITERATURY
COUFALOVÁ, J., 2006. Projektové vyučování pro 1. stupeň ZŠ. Praha: Fortuna. ISBN 807168-958-0. HOFFMAN, Z. Pověsti z Podbezdězí,1999 KASIKOVA, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portal, 1997. KETTNER, B. Kdo byl Eduard Štorch, 2011, ISBN 978-80-254-9879-8 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: 2006, v tisku. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Projektová metoda a projekt. Komensky, 2002. KRATOCHVÍLOVÁ, J., JANIK, T. Projektové vyučovaní. Komensky, 2002. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-631-4 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009, ISBN 978-80-7367-546-2. PRŮCHA, J. WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J., 2001. Pedagogický slovník. Praha: Portál. SELLNER, K. Z bezdězských lesů I. 1995 SELLNER, K. Z bezdězských lesů II. 1995 SEVEROČESKÉ MUZEUM V LIBERCI, Liberecký kraj v pravěku, 1951 SKLENÁŘ, K. Pravěké nálezy na Mělnicku a Kralupsku, 1982 ŠTORCH, E. Minehava, Praha: SNDK, 1950 ŠTORCH, E. Osada havranů, Praha: Albatros, 2007, ISBN: 978-80-00-01767-9 VALENTA, J. Pohledy: Projektová metoda ve škole a za školou. 1. vyd. Praha : IposArtama, 1993. ISBN 80-7068-066-0.
77
ODKAZY NA INTERNETOVÉ STRÁNKY: http://www.psovka.cz http://old.ochranaprirody.cz/kokorinsko http://www.rvp.cz http://www.cesky-jazyk/zivotopisy http://www.spisovatele.cz/eduard-storch http://cs.wikipedia.org/wiki/Pazourek http://pl.wikipedia.org/wiki/Mezolit
78
