Vražda pro Kájinka a k z á h c ro P ír m i d a Vl
ISBN 978-80-904891-8-9
Vražda pro Kájinka Vladimír Procházka kriminální groteska
Věnováno Nikolajovi Vasiljeviči Gogolovi (1809 - 1952)
Smutno je na světě, přátelé.
PŘED-MLUVA Humor je solí země, a kdo je jím dobře prosolen, vydrží dlouho čerstvý - tak pravil Karel Čapek. Přečte-li si kdokoli dílo Vražda pro Kájinka, bude natolik humorem prosolen, že vydrží opravdu celá léta čerstvý jako novorozeně. Komorní kriminální groteska, odehrávající se uprostřed lesů v hotelu Hroch, nejenže vychází ze všech zásad žánru klasické komedie, navíc v něm však hledá, objevuje a nalézá nové cesty. Samotná základní komická zápletka vychází ze situace, kdy je řešen případ zločinu vraždy „podnikatele“ Petra Veselého (přezdívka Veselka), který je zapleten do podezřelých obchodů. Groteskní prvek obsahuje již samotný fakt, že Veselý si vlastně o vlastní vraždu „říká“, protože má tolik sebevědomí, že tomu, kdo jej dokáže zabít, je určeno sto milionů - přístup k účtu je schován v jeho klobouku. Bohužel - Veselého smrt přichází záhy a další, hlavní části děje kraluje vyšetřování zločinu. Do hry vstupují dva kriminalisté - Martin Braun a Jiří Lukáš, kteří mají svérázné vyšetřovací metody. Hladce je charakterizuje už jejich velkolepý nástup, kdy se ptají, kdo je vrahem: „A rádi bychom to slyšeli od vás (rozuměj přítomných). My jsme tady totiž v době násilného skonu pana Veselého bohužel nebyli.“ - Osazenstvo hotelu jim však nezůstává nic dlužno, když jedna z postav říká: „A nechcete vraha přivést svázaného?“ Ani takováto smělá odpověď kriminalisty nesrazí na kolena a jeden z nich pohotově odpovídá: „Ne. Pouta bychom vám půjčili.“ V podobném duchu vystupují také další postavy, ředitel hotelu Hroch Miloš Hrabica (přezdívka Hroch), číšnice Michaela Ptáčková, vrchní Karel Černohorský, Veselého bodyguardi Nico a Rico atd. Jediným normálním členem osazenstva se stává Josef Trnka, policista, který je tady na dovolené s dcerkou Ivankou, i když občas padne náznak, že má tajné poslání… Groteska Vražda pro Kájinka vás vyléčí z nudy. Čtyři krátká slova shrnují to, co ji pozvedává nad standard: ještě o kousek více. Obsahuje vše, co se od dobré komedie očekává - a ještě o kousek více. Milan Ladko 12/2011
6
Osoby Ptáčková Michaela - číšnice v hotelu Veselý Petr - podnikatel zapletený do podezřelých obchodů (přezdívka Veselka) Trnka Josef - policista na dovolené s dcerou Ivankou Trnková Ivanka - pětiletá dcera Trnky Hrabica Miloš - ředitel hotelu (přezdívka Hroch) Černohorský Karel - vrchní Hruška Jan - kuchař Maková Jana - uklízečka Braun Martin - kapitán, kriminalista Lukáš Jiří - poručík, kriminalista Nico a Rico - bodyguardi Další - psík-hrošík, recepční, policisté, lékařka…
1. Les, okolí hotelu, kancelář Hluboký les se ani noční tmou nenechá vyrušovat. Jeho mohutnost a majestátnost potvrzená mrazivým tichem a sněhovým popraškem narušuje pouze moderní stavba s nápisem Hotel Hroch. Budova je spojena se světem ležícím kdesi mimo horizont úzkou asfaltkou jako černou pupeční šňůrou. Okna hotelu, kterých je nespočet, zvědavě nakukují stromům pod sukně. Mihotají se za nimi stíny postav. Jsou to lidé. Objekt žije. Do šumění větví se míchají kroky, hlasy, kroky… Protne je ostrý vyzváněcí tón telefonu. Po pátém zvonění telefon zmlkne, kdosi jej chytil za sluchátkové křídlo. „Jo,“ řekne Petr Veselý, podnikatel. „Hledáš ještě tu svoji kočku, Veselko?!“ do hlasu sází ředitel Hotelu Miloš Hrabica zrnko zvědavosti. „Jo. Kdo volá?“ tápe Veselý. „Hroch,“ řekne Hrabica.
7
Myšlení se na jednom konci drátu na chvíli jakoby zadrhlo. Lezou po něm vzpomínkoví mravenci. „No, a co chceš?“ diví se Veselý. „Vím, kde je,“ řekne Hrabica. „Jo,“ řekne Veselý. Opět se rozhostí v drátech ticho. Trvá však jen chvilku, Hrabica jej začíná kovat, dokud jsou šňůry žhavé. „Kolik pustíš z těch deseti melounů, co ti šlehla? Hrabica to řekne upřímně, až se zatetelí žádostivostí. Váhání na jednom konci telefonického aparátu pokračuje. Jakoby se tam čekalo na dobu, až hodiny odbijí půlnoc. „Kolik?“ opakuje Hrabica. „Je-de-n,“ vyklopýtá slůvko z Veselého. Ozve se spokojené odfouknutí, až mlasknutí. „Ne ale, abys mě chtěl zase převézt!" Hrabica se přehrabuje v krabicích minulosti. „Jo,“ opakuje mechanicky Veselý. „Jakmile něco ucejtím, zabiju tě, Veselko! Ani tvý gorily ti nepomůžou!“ Veselý sníží hlas do temného šepotu, v jehož koutě číhá jedovatá dýka či kulka. „Jo. Kde je?“ mechanicky se ptá Veselý. „Hádej?!“ rozsvěcuje Hrabica v kanceláři lampičku. „Jo…“ světlo se přenese přes dráty na dálku do tváře Veselého. „Ale bacha, prý k vám míří taky Kájinek…“ Veselý poposkočí na židli, chytne se za hrdlo. „O tom nic nevím,“ koktá. Potom se vzmuží. „Neboj, však mi mu tady zakroutíme jeho svobodným silným krkem.“ Hlasy se pomalu rozpustí v šumění větví a chodu hotelu. V Hrabicově kanceláři cvakne vypínač nějakého technického zařízení. „Jen počkej, já si hovory nahrávám, ty starej lháři!“ směje se pod stůl Hrabica.
8
2. Jídelna hotelu Z dvaceti stolů v jídelně hotelu jsou obsazeny jen čtyři. Je zřejmé, že zařízení počtem klientů zrovna nepřetéká. Kromě několika důchodcovských manželských párů vyniká mezi hosty pouze Josef Trnka, vysoký třicetiletý mladý muž, se svojí dcerkou Ivankou, které je asi pět roků. Obsluhuje je mladá číšnice Michaela Ptáčková. „Chcete ještě k tomu hrachu nějakou oblohu?“ ptá se Ptáčková. Trnka se na ni zadívá, přimhouří oči. „Třeba sluníčko. Kdybyste si k nám přisedla…“ v Trnkových očích poskakují světla. Ptáčková ani na chvíli nezaváhá. „Víte, že nemůžu.“ Povytáhne ramena. Nebo si jenom upravovala podprsenku? Kéž by, přeje si v duchu Trnka. Nakonec Ptáčková rozhodí rukama jako černá labuť. Trnka se rozhlédne. Pozorují je zvědavé oči vrchního Karla Černohorského. Kdyby mohl, posadil by své uši na prázdné židle u Trnkova stolu. Trnka se zvedne a vytáhne z vlasů Ptáčkové rozzářené čerstvé růže. Ivanka je okouzlena. Ptáčkovou eskamotérský kousek příliš nezaskočil, pohodila růže na tác. Zkouší se dál ovládat. V koutku úst ale sedí čertík žádostivosti. „Za chvíli ale končím. Zaujalo mě to, co jste mi včera večer povídal. Lež a nenávist zvítězí nad pravdou a láskou, protože jsou vždy o krok napřed, a navíc jsou lidem přirozenější. Líbí se mi muži s chytrými myšlenkami, krátkými vlasy, velkými svaly.“ Ptáčková zvedne před sebe ruce jako Hus při kázání v Betlémské kapli. „To jsem rád,“ koketuje Trnka. Ptáčková přihodila záhadný, ale ráj slibující úsměv. Trnka na ní visí očima. Chtěl by něco říct, Ptáčková přešlápne, pak však odchází.
9
„Ale, tati?!“ řekne Ivanka, Trnkova dcera, hlasem reklamy na kakaový nápoj. Trnka mlčí, pohled ponoží do skrvnitého ubrusu. Ptáčkovou musí získat. Ivanka honí po talíři hrách. Párkrát zobne, ale zrníčka nemůže rozkousat, jsou příliš tvrdá. Vzdychne si. Nabere jich několik na lžíci a zkouší je katapultovat otevřeným oknem ven. Netrefí se, okenní tabule cvrnkají zrnka zpátky do místnosti. Poskakují po podlaze a prchají na všechny strany. Trnka se na Ivanku hluboce zadívá. Pohladí ji po vlasech a jemně ťukne do nosu. Ivanka znovu vystřelí lžící hrách do okna. Zase se netrefí a zrnka se rozběhnou po místnosti. Přiběhne vrchní Černohorský. „To si sebereš,“ řekne tvrdě. Ivanka se zatváří udiveně. Ke stolu přichvátá Ptáčková. „Já to dojdu uklidit,“ nabízí se. „Kdepak, jen ať si to sebere sama. Hrách stojí peníze. Úklid stojí peníze. To by tady za chvíli mohl někdo z klobouku rozhazovat miliony?!“ drtí Černohorský slova jak sloním válcem. Ptáčková nasadí prosebný pohled. „Na mě už ta kukrlata neplatí!“ tvrdí Černohorský a otočí se k Ptáčkové bokem. „Je to dítě…“ vysvětluje Trnka. „To ji neomlouvá,“ míní Černohorský. Ptáčková chce jít hrách uklidit, ale Černohorský ji chytí za ruku. V tom okamžiku zasáhne Trnka a ruku Ptáčkové uvolní. „Víckrát na ni takhle nesahejte! Mohl bych vám tu tlapu ušpinit od krve.“ Řekne to tak hlasitě, až z kuchyně vykoukne kuchař Jan Hruška, dvoumetrový chlapík. „Nějaký problém?!" naťukne Hruška a zezelená - při rozčilení vždy mění barvu.
10
Snad zpod země se uprostřed místnosti vynořil malý tlusťoučký mužík - ředitel hotelu Miloš Hrabica. Se psíkem podobnému hrošíkovi. „Pánové a dámo, rozchod! Nedělejte z velblouda komára!“ točí se do smířlivé spirály Hrabica. Ivanku převrácený obraz rozesměje. „Vy jste ale srandovní, pane,“ řekne. Hrabica povytáhne obočí, mrkne nervózním okem. Psíkhrošík taktéž přivře jedno oko. Ivanka dodává: „Víte, že se podobáte hrochovi? Nepojmenoval jste hotel podle sebe?“ Hrabica mávne rukou, lítostivě se podívá na Trnku. Psíkhrošík posune hlavu na stranu. „Aspoň víte, proč nemám děti…“ vysvětluje Hrabica. „Byl bych jim jenom pro smích!“ Trnka odporuje: „To je přece povznášející, pane řediteli.“ Hrabica se sladkokysele usměje a chystá se odejít. Psíkhrošík ho opět kopíruje. Na kolečkových bruslích se náhle zjevuje uklízečka Jana Maková s walkmanem na uších a div ředitele i psíka neporazí. „Vy jste cvok!“ vykřikne Hrabica. „Pozor na jazýček, Hrošíku…“ brzdí ho Maková. Hrabica myslí nahlas: „Kdybych sem mohl někoho nalákat, tak vás na hodinu vykopnu na Hrad, kde byste vyměnila brusle za koloběžku!“ Maková neslyší. „Jdu uklízet přízemí... Provětrám i vaši kancelář. Nemáte tam nějakou techno muziku?“ A odfrčí si to na bruslích jako blesk pryč. „Jezinka,“ řekne Hrabica. A odchází také. Ivanka utíká sebrat vystřelený hrách, na který už všichni dávno zapomněli.
11
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
