VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ Bakalářská práce

Brno 2008

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Mgr. et Bc. Karel Pančocha, B.A. Ph.D.

Jana Janků

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……...……………………… V Brně dne 10.4.2009

Jana Janků

2

Mé poděkování patří PhDr. Mgr. et Bc. Karlu Pančochovi, B.A. Ph.D. za odborné vedení, vstřícný přístup a cenné rady, které mi poskytl jako vedoucí mé bakalářské práce. Děkuji i mé skvělé dceři Mgr. et Bc Lucii Terese Figurové za morální podporu a technickou pomoc.

3

OBSAH

ÚVOD

5

1. STÁŘÍ

6

1.1 Charakteristika procesu stárnutí

6

1.2 Psychické změny ve stáří

9

1.2.1 Změny kognitivních procesů

9

1.2.2 Změny postojů a sociálního chování

10

1.2.3 Stáří a osamělost

12

1.3 Fyzické změny ve stáří

13

1.3.1 Vymezení základních pojmů

14

1.3.2 Chorobné procesy ovlivňující stáří

17

2. PÉČE O SENIORY

20

2.1 Ústavní péče

20

2.1.1 Historie ústavní péče

20

2.1.2 Domovy pro seniory

22

2.1.3 LDN

25

2.1.4 Hospice, paliativní péče

26

2.2 Domácí péče

28

3. VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ

32

3.1 Vzdělávání

32

3.2 Terapie

37

3.3 Klubová činnost

41

3.4 Duchovní aktivity

43

3.5 Návrhy a doporučení

46

ZÁVĚR

48

RESUMÉ

49

SUMMARY

49

SEZNAM LITERATURY

50

4

ÚVOD

„Nešťastné stáří, všichni po tobě toužíme. A když přijdeš, tak na tebe naříkáme.“ Jan Kochanowski

Říká se, že stáří se Bohu nepovedlo. I básník vyjádřil touhu dočkat se vysokého věku přesto, že je doprovázen různými potížemi. Tato touha provází lidstvo celou jeho minulostí. Od dob, kdy se těšilo stáří velké úctě jako synonymum a garance moudrosti a zkušenosti do doby dnešní, která, bohužel, vnímá seniorský věk značně rozporuplně.

Stejně tak jako úcta k našim zemřelým předkům, tak i péče o naše blízké v pokročilém věku vypovídá o stavu společnosti a jejích morálních principech. Úroveň a rozsah této péče je dána ekonomickými podmínkami státu a je ovlivněna motivací lidí, kteří v této sféře pracují.

Cílem této bakalářské práce je analýza komplexní péče o seniory v městě Brně s akcentací na volnočasové aktivity. Důležité jsou všechny aktivity, které pomáhají udržet stárnoucího člověka ve fyzické a duševní kondici. Tvořivá aktivita, schopnost pracovat a účastnit se společenského života znamená přínos seniorům nejen ve sféře fyzické, ale i psychické, jejíž pozitivní vliv na zdravotní stav je evidentní.

Daná problematika mě zajímá nejen z obecného pohledu, ale i z důvodů osobních. Mám ve svém nejbližším okolí osoby v seniorském věku, které zapadají do kontextu uvedeného tématu. A nemohu vyjmout ani sebe, neboť i mne v nepříliš daleké budoucnosti čeká příprava a následná realizace a prožití stáří.

Z hlediska metodologie je v bakalářské práci použita metoda studia dokumentů. „Jde o hmotné záznamy lidské činnosti, které nevznikly pro účely našeho výzkumu“ (Somr, 2006, s.32).

5

1. STÁŘÍ

Svět stárne. I Česká republika zažívá fenomén stárnutí. Každý rok roste počet seniorů a tento proces řadí náš stát mezi země demograficky staré. Svůj vliv na tuto situaci má nejen zvyšující se počet starých lidí, ale i nízký počet narozených dětí. Současná úroveň poskytované zdravotní péče přispívá ke snižování úmrtnosti. Tento fakt je třeba chápat jako základní úspěch civilizačního vývoje. Současně tato zdravotní péče zajišťuje posun v oblasti zkvalitnění života seniorů. Na základě těchto změn dochází ke stárnutí současné vyspělé společnosti, což s sebou nese potřebu výrazných změn v postojích k jednotlivým aspektům stáří ( Twardowska-Rajevska, 2005).

Fakt, že se stále více lidí dožívá vysokého věku, je často vnímán jako problematický. Vzrůstající náklady a výdaje spojené se systémem penzijního zabezpečení, zdravotní a sociální péče vyvolávají dojem, že stárnutí populace nese ve svém důsledku sociální a ekonomický problém. Tento názor může vést k napětí mezi generacemi. Na druhé straně si osvícená část společnosti uvědomuje, že senioři představují skupinu lidí, která disponuje zásobami zkušeností, znalostí a dovedností, které lze využít k oboustrannému obohacení

1.1. Charakteristika procesu stárnutí

„Především musíme odpovědět na otázku, od kdy může být člověk pokládán za starého? Odpověď je nesnadná hned ze tří důvodů. Za prvé – vzhledem k značné intraindividuální variabilitě: týž člověk může vykazovat určitý pokles výkonnosti v některé činnosti, zatímco výkon v jiném ohledu ještě stoupá nebo je celkem stabilně zachováván. Za druhé – ve stáří se ještě více než v dřívějších obdobích prosazují rozdíly mezi jedinci: zatímco někteří si zachovávají svěžest a duševní i tělesnou zdatnost do vysokého věku, jiní vykazují výrazné známky stárnutí velmi brzy.

6

Za třetí – pokroky zdravotní péče a celkové společenské změny přinášejí s sebou příznivé změny ve zdravotním stavu lidí, ale mění se i zátěže na ně kladené, a tak posunují hranici stáří jedním nebo druhým směrem – konečný posun je pak dán součtem kladných a záporných vlivů.

Obecně však můžeme říci že z hlediska společenského je člověk starý, když je za takového pokládán ostatními členy společnosti a s vývojem společnosti dochází k značným posunům této hranice. V roce 1800 byl za starého běžně považován člověk čtyřicetiletý, v r. 1890 byl jako kmet vnímán padesátník. V současnosti je pak zpravidla dolní hranice stáří v rozvinutých zemích udávána věkem 65 let. Zájem dnešní gerontologie se ovšem již nyní soustřeďuje spíše až na věk od 75 let“ (Langmeier, Krejčířová, 1998, s.185).

Postoj současné společnosti ke stáří je spíše negativní. Stáří je posuzováno jako období úbytku sil a kompetencí starého člověka. Tendence zvýhodňovat a nadřazovat především biologicky podmíněné atributy mládí produkují tzv, ageismus (postoj, který diskriminuje stáří, sdílí přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti seniorů), předsudky (kriticky nezhodnocené úsudky vycházející z myšlenkových stereotypů), stereotypy (soubor představ, které má společenská skupina sama o sobě a často vedou k předsudkům). Vzhledem k tomu, že v současnosti vesměs nedochází ke společnému bydlení více generací, ztrácí mladí lidé pocit sounáležitosti a pokory vůči přirozenému stárnutí a jeho doprovodným projevům (Tošnerová, 2002).

Období stáří lze dělit a charakterizovat dle různých hledisek na biologické, sociální, kalendářní, psychické. V procesu stárnutí jde podle Mühlpachra (2004) o celoživotní postupné změny fyzického i psychického stavu: –

biologické stáři je označení míry funkčních změn, způsobených především vysoce frekventovanými chorobami (např. ateroskleróza ); tento termín se nicméně používá pouze okrajově, vzhledem k nemožnosti stanovit konkrétní parametry

7

–

sociální stáří je dáno změnou životního způsobu i ekonomického zajištění, stáří je v tomto smyslu chápáno jako událost sociálního rázu navazující na odchod do důchodu, ztrátu životního partnera, změnu samostatného bydlení za ústavní apod.

–

psychické stáří se projevuje snížením intelektuálních schopností úbytkem schopnosti řešit problém, snižuje se

rychlost myšlení a

současně s tím se mění také schopnost řeči a vyjadřování, zhoršuje se paměť, jedinec má problém zapamatovat si události, které se staly nedávno a naopak.; představivost a tvořivost zůstávají zachovány nejdéle; druhou oblastí je změna charakteru a osobnosti, tyto změny se objevují jako následek duševní poruchy nebo choroby, které zpravidla vyšší věk doprovázejí, jednou z hlavních příčin je stařecká demence

–

kalendářní (chronologické) stáří „je vymezeno dosažením určitého, arbitrárně stanoveného věku, od něhož se empiricky obvykle nápadněji

projevují

involuční

změny,

uplatňuje

se

rovněž

demografické hledisko – čím více seniorů ve společnosti (čím starší populace), tím vyšší hranice stáří“ (Mühlpachr, 2004, s.20)

Členění dospělosti procházelo v průběhu doby různými změnami. V současnosti se nejčastěji používá následující dělení ( Mühlpachr, 2004):

65 až 74 let

75 až 84 let

mladí

převládá

problematika

adaptace

na

odchod

do

senioři

důchodu, volného času, seberealizace

staří senioři

převládá specifická zdravotní problematika, snížená funkční zdatnost

85 a více let

velmi staří

nejdůležitějším se stává důraz na soběstačnost a

senioři

zabezpečenost

Tab. 1: Klasifikace stupňů dospělosti (Mühlpachr, 2004)

8

1.2. Psychické změny ve stáří

Stárnutí ovlivňuje člověka jako celek. Zatímco fyzické stáří je zřejmé na první pohled, psychické stáří tak jednoznačně rozpoznatelné není. V období stáří dochází ke změnám v oblasti psychických funkcí. Některé změny jsou podmíněny biologicky (mají charakter normálních projevů stárnutí – celková pomalost, potíže s pamětí, snížená frustrační tolerance nebo jsou to změny vzniklé na základě chorobných stavů), jiné jsou podmíněny psychosociálně – psychické funkce mohou být ovlivněny, generační zkušeností, sociokulturními vlivy, specifickým životním stylem, návyky ( Vágnerová, 2000).

1.2.1 Změny kognitivních procesů

Podle Vágnerové (2000) dochází k regresi dílčích schopností i celkové struktury procesů v oblastech, které slouží k zaznamenávání, ukládání a vybavování informací. Dochází k prodlužování reakčních časů, rozhodování se stává zátěžovou situací. Objevuje se zvýšená těžkopádnost a unavitelnost. Přínosem naopak může být rozvážnost a trpělivost, která může vycházet z tohoto celkového zpomalení. Zhoršuje se orientace v prostředí, která je zapříčiněna zhoršením zrakové a sluchové ostrosti. Tyto potíže kladou na seniora zvýšené nároky na vnímání a ve svém důsledku vyvolávají únavu spojenou s emočními reakcemi – napětím, úzkostmi, depresemi.

Jasným projevem stárnutí je porucha paměti, ke zpomalování paměťových procesů (ukládání i vybavování) dochází ve stáří vždy, různá je pouze intenzita a rychlost těchto změn. Nedostatečnou funkčností bývá více postižena paměť krátkodobá. Tzv. sémantická paměť, která obsahuje obecné znalosti, je postižena méně a slouží ke kompenzaci paměti epizodické. Je medicínsky dokázáno, že funkce trénované paměti jsou narušeny mnohem méně než u paměti lidí s malou intelektuální činností.

„Změny intelektových funkcí jsou individuálně variabilní. Závisí na mnoha faktorech, biologických i psychosociálních“ (Vágnerová, 2000, s.453). Zde se projeví dědičné dispozice, na nichž závisí rychlost a míra deteriorace, tj. úpadek inteligence, dosažené vzdělání a osobnostní vlastnosti. Obecně platí, že lidé s vyšší inteligencí se

9

většinou více zabývají intelektuálními aktivitami, které do vysokého věku udržují a rozvíjejí jejich kompetence.

Úbytek rozumových schopností se projevuje různými způsoby. Jedná se o kvalitativní změny, které se týkají tzv. fluidní inteligence, což znamená úbytek schopnosti zpracovávat nové informace a hledat nová řešení. Znalosti, získané v minulosti a zafixované postupy uvažování se uchovávají lépe. Tato skutečnost je označována termínem krystalická inteligence. Rutina a stereotyp nahrazují použití složitější strategie, při které je nutná analýza a syntéza situace. Lpění na stereotypu se projevuje i moralizováním (Vágnerová, 2000).

1.2.2 Změny postojů a chování

U starých lidí se ve vyšší míře objevují úzkosti a deprese jako následek citové lability. Senioři jsou i více emočně ovlivnitelní vzhledem ke změně emoční reaktivity, která bývá ovlivněna různými somatickými změnami, ale i psychogenně. Emoční ladění je častěji zhoršené a ovlivňuje kvalitu pozornosti a paměti, omezuje motivaci.

Ve stáří dochází k podstatné proměně volních procesů. Prohlubuje se pasivní vůle, charakterizovaná zvýšenou vytrvalostí a trpělivostí, ale i tvrdohlavým prosazováním sebe sama. Na druhé straně je potlačována aktivní vůle, když senior nerad a pomalu přijímá nová rozhodnutí (Vágnerová, 2000).

„S postupem stárnutí, v důsledku ubývání všech kompetencí, může dojít k úpadku všech projevů vůle, k rezignaci a apatii“ (Vágnerová, 2000, s.457). Změny senior vnímá spíše negativně. Adaptace na období stáří je spojena s větší koncentrací na vlastní potřeby. Některé potřeby jsou sníženy – např.potřeba stimulace více podněty spíše unavuje, starý člověk dává přednost stereotypu před učením se novým věcem. Zvyšuje se naopak potřeba citové jistoty a bezpečí. Senior si uvědomuje úbytek svých sil a kompetencí a smiřuje se s určitou mírou závislosti na jiných lidech.

Během stárnutí se mění i osobnost člověka. Dochází ke zdůraznění některých vlastností, což vede ke změnám v chování seniora. Podle Vágnerové (2000) lze diferencovat tři kategorie změn osobnosti takto: 10

1. opatrnost, nerozhodnost a puntičkářství jako důsledek snižování sebevědomí a zvyšování nejistoty 2. bázlivost, úzkostnost a sklon k nespokojenosti – úbytek v oblasti funkcí způsobuje nižší toleranci k zátěži, která se projevuje změnou emotivních projevů 3. egocentrismus (sobectví), akcentovaná extroverze (familiárnost a dotěrnost), podezíravost, vztahovačnost, introverze vedoucí až k odmítání kontaktu Tyto změny nepostihují seniory ve stejné míře. Většinou navazují na strukturu osobnosti v produktivním věku a pouze prohlubují její typické znaky.

„Postoj k vlastním psychickým změnám ve stáří, tj. subjektivní zpracování těchto změn, je signálem úrovně zachovalých psychických kompetencí, ale i celkové vyrovnanosti osobnosti“ (Vágnerová, 2000, s.454). Senioři mění styl svého života i v oblasti sociálních vztahů. Jsou více izolovaní ve svém soukromí, svoje sociální kontakty omezují většinou na rodinu a blízké známé. Se zvyšujícím se věkem se počet těchto lidí snižuje a senior se může cítit osamělý. Preference kontaktů s lidmi známými a hlavně vrstevníky usnadňuje seniorům kontakt a posiluje pocit akceptace. Důraz na vrstevníky je v období stáří stejně silný a důležitý jako v době dětství a dospívání.

Komunikace starých lidí má svoje specifické znaky. Ve vysoké míře je ovlivněna problémy se sluchem. Nedoslýchavostí trpí vysoké procento seniorů, kteří v důsledku této poruchy nerozumí přesně sdělení, a proto mohou reagovat nepřiměřeně situaci. Může docházet až k vyhýbání se komunikaci hlavně s cizími osobami, protože senior nechce dát najevo, že špatně slyší. Tady je na místě zdůraznit, že by si okolí starého člověka měla uvědomovat, že je třeba komunikaci přizpůsobit jeho možnostem. Kontakt s mladší generací je narušen i díky zvýšené pomalosti zpracování sdělené informace i vyjádřené odpovědi (Vágnerová, 2000).

Poruchy paměti a obtížnější vybavování si slovních obratů také vyvolávají napětí a nechuť ke komunikaci ze strany seniora. Tendence k opakování sdělení může mít svoje kořeny v ulpívající pozornosti, ale může být i projevem zvýšené nejistoty a úzkostnosti. Důležitým obsahem sdělení seniora se stávají běžné události dne, kterým je přisuzován větší význam, než jakého zasluhují. Děje se tak v souvislosti se zájmy seniora, které jsou upřeny na základní věci, které ho obklopují.

11

Také komunikace ve skupině je pro starého člověka složitější. Ať už v důsledku nedoslýchavosti či neprosazení se, dochází k pasivní účasti seniora, který se těmto situacím raději vyhne. Upoutat zájem blízkého člověka se často senior snaží pomocí komunikace zaměřené na zdravotní potíže. Tento úzce zaměřený způsob upozorňování na sebe může vést až k agravaci (Vágnerová, 2000).

Mladší generace má tendence vystupovat vůči seniorům z pozice nadřízeného, doporučujícího a manipuluje je do role pasivního příjemce sdělení či pokynů. V této submisivní pozici nemá senior moc možností, jak si udržet sebeúctu na patřičné úrovni.

Ztrátu profesní role, kterou znamená odchod do důchodu, je třeba vykompenzovat jinou aktivitou tak, aby se člověk s novou situací vyrovnal. Odchodem do důchodu se mění navyklá struktura denního režimu a snižuje se frekvence sociálních kontaktů. Zaměření na rodinu a činnosti, na které dříve nebyl čas – to je ve většině případů východisko a náhrada za profesionální vytížení. Neuzavřít se do sebe, najít zástupnou aktivitu a dokázat se v ní seberealizovat. To je hlavní prostředek v boji proti stárnutí a jeho nežádoucím projevům.

1.2.3 Stáří a osamělost

„Pěkný i těžký je dar lidské samoty. Tragická je osamělost.“ Joanna Polakówna

„Samota je svatá, obyčejná, nezkažená a nejčistší ze všech věcí lidských. Samota nechce nikoho svést, nikomu nepochlebuje, nic neskrývá, nic si nevymýšlí. Je úplně nahá a bez ozdob. Nevystavuje se zrakům ani nehledá potlesk, který otravuje duši.“ Francesco Petrarka

Samota a osamělost jsou dva termíny označující situaci člověka v rámci komunikačních vztahů. Samota v základním významu slova znamená „být sám se sebou“ fyzicky i psychicky. Tato samota může být dobrovolná nebo z nutnosti (Twardowska-Rajewska, 2005).

12

Osamělost seniora má úplně jiné atributy. Je veskrze negativní a způsobuje zhoršení fyzického i psychického zdraví starého člověka. Izolaci starých lidí mohou způsobovat různé faktory:

sociální situace – zvyšuje se riziko ovdovění, ztráta přátel z řad vrstevníků fyzický stav – limituje seniora v možnostech sociálních kontaktů, zvláště snížená hybnost, ale i postižení zraku a sluchu psychický stav – přijatelný sociální kontakt ztěžují nebo úplně eliminují deprese, změny osobnosti, demence

Staří lidé, žijící sami, hledají způsoby, jak se s touto situací vyrovnat a jakým způsobem vykompenzovat chybějící sociální kontakty. Velký význam v tomto kontextu mají sousedské vztahy, často budované dlouhá léta společného bydlení v jednom domě. Z tohoto důvodu jsou pro seniora velmi stresující jakékoliv přesuny z místa dlouhodobého pobývání.

K udržení kontaktu se světem je pro seniora nezbytný telefon. V současnosti je situace o to snazší, že lze využívat služeb mobilního operátora a odpadá problém s nedosažitelností pevné linky, známý z minulosti. Rádio a televize hrají též zástupnou roli za živého člověka. Náhradním společníkem je v mnoha případech zvíře – pes či kočka.

1.3 Fyzické změny ve stáří

Vychází z individuálních genetických dispozic, které jsou však velmi variabilní. Jde o proces asynchronní, postihující nerovnoměrně různé struktury a funkce organismu v souvislosti s jejich zatěžováním, stimulováním či poškozováním chorobnými procesy (Mühlpachr, 2004). „Tempo stárnutí ovlivňují i různé vnější faktory, na nichž bude záviset, do jaké míry se člověk přiblíží předpokládané maximální délce života. V tomto směru lze mluvit o tzv. sekundárně podmíněném stárnutí“ (Vágnerová, 2000, s.448).

13

1.3.1 Vymezení základních pojmů

„Stáří není samo o sobě chorobným stavem, avšak v průběhu stárnutí dochází k sumaci nepříznivých vlivů, a proto přibývá nemocných lidí. Každý člověk v průběhu života prodělá řadu nemocí, které ovlivní jeho somatické funkce, některé z těchto chorob mají chronický charakter. Základním znakem nemocnosti ve stáří je polymorbidita, to znamená, že starý člověk trpí současně větším počtem různých, zpravidla chronických onemocnění“ (Vágnerová, 2000, s.448).

Stárnutím a stářím se zabývá řada oborů, které je třeba sjednocovat v rámci obecné vědy o stáří kvůli potřebě jednotné terminologie, definování pojmů a zpřístupňování poznatků vzhledem k týmové komunikaci. Z těchto důvodů se podle Mühlpachra (2004) jeví jako velmi důležité následující disciplíny: –

gerontologie – multidisciplinární soubor poznatků o stárnutí a stáří, která se člení na

experimentální (biologickou) – zkoumá stárnutí na

buněčné úrovni, sociální – zabývá se vztahem seniora a společnosti, klinickou – studuje specifické aspekty chorob seniorského věku

–

geriatrie

– v některých státech včetně České republiky je

samostatným lékařským oborem, zabývajícím se problémy interními, neurologickými,

psychiatrickými,

rehabilitačními

spojenými

s primární péčí, výraz pochází z řečtiny – gerón (stařec) a iatró (léčím)

–

gerontopedagogika – multioborová disciplína, která spojuje poznatky z různých nemedicínských oborů (psychologie, andragogika, právo, sociální práce) ve spojení s výchovou a vzděláváním seniorů, tento proces je dnes chápán jako celoživotní

Stárnutí (gerontogeneze) je celoživotní proces, jehož projevy se stávají se zvyšujícím se věkem zřetelnější. Tento proces je individuální, ovlivněný genetickou výbavou,

celkovým zdravotním stavem,

podmínkami (Mühlpachr, 2004).

14

životním stylem a různými životními

Změny v oblasti tělesné jsou během stárnutí zřetelné nejdříve a nejvýrazněji: -

úbytek svalové hmoty spojený se zmnožením tukové tkáně a poklesem obsahu vody v těle

-

řídnutí kostí v důsledku ztráty vápníku a tím zvýšený sklon ke zlomeninám

-

snížená tvorba hormonů a změna jejich působení

-

celkový pokles imunity protiinfekční i protinádorové

-

snížená schopnost adaptace na zátěžové situace

-

zhoršení smyslových schopností

-

zpomalení psychomotorických reakcí spojené s úbytkem nervových buněk

-

poruchy spánku

-

zhoršení elasticity tepen a cév v důsledku celkového snížení funkce oběhového systému

-

snížení funkčnosti většiny vnitřních orgánů a s tím spojené různé interní obtíže

-

snížená vitalita tkání a zpomalené hojení ran

Proces stárnutí není možné spolehlivě ovlivnit. Přírodní zákony fungují jednoznačně a my se můžeme pouze pokusit upravit nedostatečnost na únosnou míru. Léky, které příznivě ovlivňují organismus ve stáří, se označují názvem geriatrika. Ve své podstatě to jsou geriatrika nepravá, která dodávají tělu látky, které má senior ve sníženém množství nebo chybí úplně (vitamíny, minerály, stopové prvky, hormony). Na pravá geriatrika, tzn. účinné léky proti stárnutí a na podporu dlouhověkosti si musí lidstvo ještě počkat. Nicméně už dnes existuje množství volně prodejných produktů z kategorie „doplňků stravy“, které obsahují účinné látky, podporující ozdravění organismu - koenzym Q10, oleuropein, isoflavony, kyselina elagová z malinového listí účinná v léčbě nádorových onemocnění a mnohé další (Mühlpachr, 2004).

Mezi faktory, které ovlivňují délku života je možné zahrnout život ve vysokohorských podmínkách, kde je střední délka života o něco vyšší. Významnou roli tu však hraje celkově odlišný způsob života. Střídmá strava, která nevede k nadváze je podle odborníků důležitým faktorem prodloužení délky života. Za důsledek tělesné aktivity je považována vyšší kvalita života seniorů z pohledu jejich pohyblivosti. Ve velké míře ovlivňuje délku života množství a intenzita různých onemocnění, která se ve vyšším věku objevují. Mohou se vyskytnout i systémová selhání, která byla dříve maskována dostatečnou kompenzací mladšího organismu. 15

Koncept úspěšného stárnutí, který vznikl v USA, se snaží přivádět pozornost k oddálení nemocnosti, ke zlepšování zdravotního stavu střední generace, a tím k redukci počtu nesoběstačných seniorů ve vyšším věku. Nehledě na výrazné klady tohoto konceptu, je nutné zkvalitňovat péči o seniory ve společnosti, která stárne (Mühlpachr, 2004).

„Stárnutí podle těchto představ může být: –

obvyklé, normální – zdravotní a funkční stav seniora, jeho sociální role, míra zdravotních obtíží a funkčních limitací odpovídá jeho vrstevníkům, současné normě v dané společnosti, vhodněji mezinárodnímu standardu

–

úspěšné – zdravotní a funkční stav seniora je lepší než současný průměr, umožňuje nejen plnou soběstačnost, ale žádoucí tělesnou, psychickou i sociální aktivitu zhruba do 9. decenia; na populační úrovni jsou vytvářeny předpoklady pro zvyšování střední délky života bez přibývání roků závislého života

–

neúspěšné, patologické – zdravotní a funkční stav seniora je horší než u vrstevníků, než odpovídá současné normě; rozvíjí se závislost, choroby vyššího věku, jejich projevy a důsledky jsou neobvykle výrazně vyjádřeny a nastupují neobvykle brzy, „předčasně“, jejich průběh je urychlený; dominuje závislost či dojem vyššího biologického než kalendářního věku, tedy progerie (předčasné stárnutí)“ (Mühlpachr, 2004, s. 34).

Úspěšně zestárnout, znamená zestárnout i důstojně. Stáří mění důrazným způsobem i zevnějšek člověka, a tak ovlivňuje jeho sociální status. Střední délka života v České republice je u mužů 69 let a u žen 77 let. To znamená, že část staré populace žije nepárovým způsobem života – po ovdovění. Častější riziko je u žen, které žijí potom delší dobu bezmocné, závislé a trpí samotou a sociální izolací. U osaměle žijících mužů se může projevit i výraznější úpadek osobnosti následkem demence, projevující se také nezájmem o vlastní vzhled. Ztráta motivace k udržování osobní hygieny je označována jako Diogenův syndrom, tj.syndrom zanedbaného starce (Vágnerová, 2000).

16

1.3.2 Chorobné procesy ovlivňující stáří

Kalvach (2004) uvádí seznam sedmi hlavních okruhů chorobných poruch funkčního stavu, které můžeme identifikovat u seniorů : -

ateroskleroza (kornatění tepen), která se projevuje buď jako ischemická choroba srdeční , postižení mozkových tepen vedoucí k mozkové skleroze, tzv. multiinfarktové demenci v důsledku cévní mozkové příhody nebo postižení tepenného řečiště dolních končetin

-

obstrukční bronchopulmonální choroba (rozedma plic), vede k dušnosti, cyanoze a otokům dolních končetin, nejčastější příčinou je chronický zánět průdušek v důsledku kouření

-

osteoartroza – degenerativní postižení kloubní chrupavky, roli hrají vrozené dispozice

-

osteoporoza – atrofie kostní hmoty s úbytkem její hutnosti, následkem je typická změna postavy (nahrbený postoj), rizikem je zvýšená lámavost kostí, především krčku stehenní kosti

-

Alzheimerova choroba – jedna z nejčastějších příčin demence, podstatou je atrofie mozku a zánik mozkových buněk

-

poruchy zraku vedoucí ke slepotě – zelený zákal (glaukom) a degenerativní postižení žluté skvrny, úspěšně se daří léčit postižení sítnice u cukrovky a šedý oční zákal

-

poruchy sluchu – panuje oprávněná obava ze závažných poruch sluchu nastupující staré generace v důsledku nadměrného hluku, kterému je vystavena (civilizační hluk)

Obecně lze označit nejfrekventovanější oblasti zdravotních potíží seniorů takto: systémová selhání (Sjögrenův syndrom), kardiovaskulární potíže (Raynaudův syndrom), nemoci pohybového aparátu (osteoporóza) – chronická degenerativní, nádorová onemocnění, demence.

Závažným zdravotním problémem je podle Mühlpachra (2004) demence. Pojem je odvozen od latinského kořene de mens = pokles úrovně duševní činnosti. Je to choroba, která se manifestuje významným snížením úrovně paměti (tyto projevy jsou nejnápadnější pro okolí), intelektu, pozornosti, motivace, vnímání (halucinace, iluze). 17

Dochází k afektům, náladám, depresím i závažným poruchám myšlení (bludům). Dalším typickým projevem je bradypsychismus (ztráta schopnosti logicky uvažovat). Vznik je možný kdykoliv po 2.-4. roce života, výskyt stoupá s věkem. Vzhledem k tomu, že toto onemocnění postihuje ve svém důsledku nejen pacienta, ale celou jeho rodinu, mluvíme o syndromu demence.

V odborné literatuře (Mühlpachr, 2004) najdeme několik klasifikačních schémat. Pro praktické použití se nejvíc hodí Švédské schéma, které třídí demence dle příčiny do 3 skupin: –

primárně degenerativní (atroficko degenerativní) demence – Alzheimerova choroba – nejčastější výskyt, korová nemoc s Lévyho tělísky, demence při Parkinsonově chorobě, Huntingtonova chorea (genetická podmíněnost, objevují se i neurologické příznaky), Pickova choroba, další vzácně se vyskytující demence

–

ischemicko – vaskulární demence – multiinfarktová demence, vaskulární demence s náhlým začátkem, Binsvangerova choroba (příčinou je vysoký krevní tlak), jiné vzácné typy vaskulárních demencí

–

symptomatické (sekundární) demence – demence infekčního původu (AIDS, herpetická meningoencefalitida), demence způsobená priony (Creuzfeldtova – Jakobova choroba), poúrazové demence, demence při mozkových nádorech, demence na základě intoxikací, metabolicky podmíněné demence (selhání jater nebo ledvin), demence při poruchách žláz s vnitřní sekrecí, demence při nedostatku některých vitamínů (pelagra – niacin), demence při hydrocefalu na primárním základě úrazů mozku nebo mozkových zánětů.

Hloubku demence měří stupnice, z nichž tři nejpoužívanější uvádí Mühlpachr (2004): 1. stupnice Reisbergerovy skupiny – 7 stupňů postižení 2. stupnice Hughes a kol. – 5 stupňů postižení 3. zjednodušená prezentace stádií demence, která se řídí symptomatologií: 18

- mírná demence s patrným poklesem paměti, který obtěžuje, ale umožňuje soběstačný život - středně těžká demence, kdy je paměť už natolik porušená, že nelze mluvit o soběstačnosti, paměť je postižena ve všech složkách, postižení nejsou schopni vykonávat smysluplnou činnost - těžká demence, při které jsou postižení naprosto odkázáni na péči druhé osoby, nejsou schopni ani osobní hygieny

Diagnostika demencí musí být velmi pečlivá, neboť jsou známy choroby, které mají podobnou symptomatologii a mohou s nimi být zaměněny. Týká se to stavů těžkých depresí, některých hysterických poruch, delirií a mentální retardace (celoživotní poruchy intelektu a poznávacích funkcí ).

19

2. PÉČE O SENIORY

„Před více než třiceti lety prohlásil prezident Spojených států John F. Kennedy, že měřítkem společnosti je úroveň její péče o nejslabší občany. Toto krédo přimělo mnoho západních společností ke zkoumání vlastních postojů, zákonů a zvyků při práci zabezpečující lepší život osob s postižením. Dodržování lidských práv je pro seberealizaci a osobní blaho postižených a starých občanů nezbytné. Slova prezidenta Kennedyho naznačují, že takovou inkluzí zvyšujeme humanitu naší společnosti“ (Mühlpachr, 2004, s.108).

2.1 Ústavní péče

Ústavní péče je poskytována seniorům v domovech důchodců – nově i domovy pro seniory, které nabízí plnou sociální a zdravotní péči a v penzionech pro seniory, které tuto péči poskytují jen částečně. Tato forma je vhodná pro klienty v dobrém zdravotním stavu, kteří jsou soběstační v běžných samoobslužných činnostech. Další variantou jsou ústavy sociální péče se zvýšenou psychiatrickou péčí (Mühlpachr, 2004), domovy pokojného stáří, stacionáře, LDN, hospice.

2.1.1 Historie ústavní péče

„V jednotlivých etapách společenského vývoje se internace lidí odehrávala v úzkém sepětí s politickou a ekonomickou situací a kulturní úrovní té které doby“ (Mühlpachr, 2004, s.118).

V prvobytně pospolné společnosti neexistovala žádná forma institucionální péče. Zdravotnická péče byla založena na magii, postupně se vyvíjelo lidové léčitelství, ke kterému se upírá i pozornost dnešního člověka. První známou léčebnou institucí byl zřejmě chrám a lékařství bylo v rukou privilegované třídy kněží. V antickém Řecku se nejstarší léčebné ústavy nazývaly asklépia. Nemocní, kteří nebyli vyléčeni, byli vyhnáni z chrámu, což se rovnalo rozsudku smrti. Vedle toho propagoval Platón individuální lékařskou péči o bohaté.

20

„Starořecké lékařství vrcholí vystoupením Hippokrata, který svou koncepcí popřel mystické, náboženské a nevědecké představy o člověku ve zdraví a nemoci a příčinu chorob nehledal v nadpřirozených silách, nýbrž ve vnitřních, humorálních podmínkách lidského života, ve vlivu vnějšího prostředí a zevních podmínek člověka“ (Mühlpachr, 2004, s.90).

S příchodem křesťanství byly zakládány zvláštní útulky pro handicapované jedince a děti bez rodin. V průběhu raného středověku vznikaly při klášterech nemocniční zařízení, tzv. hospitaly, které poskytovaly azylovou a nemocniční péči nejen z hlediska medicínského, ale i sociálně charitativního. V této sféře je církev významnější institucí než stát až do novověku. Následně vznikají ve středověku xenodochia – útulky pro pocestné, sirotky, vdovy, žebráky a starce, v nichž funkci profesionálních ošetřovatelů plnili kněží,mniši a jeptišky.

Renesance, bojující proti pověrám, čarodějnictví a démonům objevuje jako přechod mezi středověkým postojem k duševní nemoci a novověkým zrodem azylu Loď bláznů. Nalodit blázny na loď a tím se jich zbavit – to byla velmi účinná praxe.

Osvícenství přináší do sociálních struktur velké internační budovy a špitály, které měly polosoudní strukturu. Internace jako ekonomické opatření a sociální pojistka je instituční vynález 17. století ( Mühlpachr, 2004). „19. století je stoletím specializace ústavních zařízení. Začíná se používat i nových označení pro tyto nově profilované internační domy : nemocnice, trestnice, polepšovna, starobinec…Velké ústavy nového typu zakládá stát, který alternuje církevní středověké instituce“ (Mühlpachr, 2004, s.97).

Přelom století 19. a 20. přináší změnu v orientaci na potřeby klientů. Ústavní péče je koncipována jako ochrana klientů před vnějším světem. Dochází tím však zároveň ke skrytému vylučování patologických jedinců, kterým jsou na jedné straně poskytovány veškeré materiální potřeby, na straně druhé jsou vylučováni z majoritní společnosti.

21

„Většina dnešních ústavů byla založena v době poválečné. V té době byl vytvořen organizační systém ústavní péče, který jednoznačně stanovil kritéria k zařazení jednotlivce do ústavu zdravotního, sociálního či výchovného charakteru“ (Mühlpachr, 2004, s.99).

2.1.2 Domovy pro seniory

Stejně jako zdraví, patří i nemoc a stáří k našemu životu. Moderní rodina je stále méně ochotna a schopna pečovat o svoje staré příbuzné a volí často formu ústavní péče, aby seniora zabezpečila. V současné době dochází a je žádoucí, aby v budoucnu docházelo stále častěji, k nahrazování velkých ústavů menšími, které jsou schopné zajistit klientovi individuální přístup na daleko vyšší úrovni.

„Úbytek schopností, který je standardním projevem pokročilejšího stáří, bývá nejčastějším důvodem ke změně životního stylu: starý člověk začne potřebovat pomoc i v běžné, každodenní činnosti“ (Vágnerová, 2000, s.495). Umístění do domova pro seniory právě z těchto důvodů znamená zásadní změnu životního stylu seniora. Tato změna se týká ztráty zázemí, známých míst a s tím spojené identity, ztráty autonomie a soběstačnosti. Neméně závažné je vnímání tohoto přemístění jako signálu blížícího se konce života (Vágnerová,2000).

Podle Mühlpachra (2004) navazuje současný stav v ústavech pro seniory na systém péče před rokem 1989. V daném systému sice bylo dosaženo velkého pokroku, nicméně přetrvávají stále problémy v oblasti vztahu ke klientovi, v motivaci poskytovatele služeb v rámci organizace a řízení ústavu, ve financování a tím pádem i vnitřní vybavenosti budov, v komplexním přístupu ke klientovi.

Za základní problém považuje ztrátu vazeb s rodinou v důsledku velké vzdálenosti od původního domova a neexistující možnosti společného krátkodobého pobytu v zařízení. Ke ztrátě společenských vazeb dochází díky uzavřenosti ústavu, kdy se klient velmi omezeně zapojuje do aktivit a života obce. Omezené soukromí, někdy hraničící s absolutním nesoukromím, je důsledkem předimenzování kapacity budov.

22

Tento aspekt patří k nejpodstatnějším a měl by být řešen prvoplánově. U klientů dochází k dezorientaci v novém prostředí vzhledem k tomu, že příprava na změnu v rámci

spolupráce

se

sociálním

pracovníkem

je

nedostatečná.

Často

se

objevuje upozadění občanských práv klienta a rozhodovací pravomoce přebírá zařízení. Navazuje ztráta motivace a vůle k zachování nezávislosti, kdy se klient smiřuje se svou pasivní rolí a přenechává výkon svých práv a svobod ústavu. Což odporuje cíli ústavní péče, kterým je zvyšování spoluzodpovědnosti klienta za kvalitu poskytované péče (Mühlpachr, 2004).

Domovy pro seniory jsou určeny pro občany se sníženou schopností postarat se sami o sebe. Klientům je zde poskytováno ubytování v jedno, dvou i vícelůžkových pokojích, stravování, úklid, výměna ložního prádla i praní osobního prádla. Je zajišťována lékařská péče, nepřetržitá ošetřovatelská péče a rehabilitace. Pro obyvatele jsou pořádány besedy, přednášky, hudební představení, taneční zábavy a zájezdy.

Provoz v DPS je financován z účelové státní dotace na lůžko, z úhrady obyvatel a z rozpočtu obce. O umístění rozhodují ředitelé ústavů na základě nové právní úpravy, tj. zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách. Podle tohoto zákona jsou sociální služby oprávněni poskytovat fyzické i právnické osoby, obce, kraje a ministerstvo. Poskytování těchto služeb je podmíněno získáním oprávnění k provozování sociální služby (registrací), o které je nutno žádat místně příslušný krajský úřad (Zpráva o sociální péči…,2007).

Variantou pro sociálně silné rodiny seniorů je například Grandresidence – luxusní domov důchodců v Modřicích u Brna. „Čtyřpatrová a vesele žlutá budova ve tvaru rohlíku připomíná spíš tříhvězdičkový hotel než domov důchodců. V nabídce je 74 jednopokojových a šest dvoupokojových bytů od 43 do 69 metrů čtverečních, jak pro dlouhodobé, tak krátkodobé pobyty. Znamená to,že se sem mohou staří lidé i jen dočasně nastěhovat, například když jejich příbuzní jedou na dovolenou“ (Režňáková, 2009). Do tohoto domova přicházejí hlavně aktivní senioři ve věku 75 – 85 let, finančně zabezpečeni. Jdou za zárukou pomoci, až ji budou potřebovat. Zatím mohou využívat bazén, vířivku,restauraci, internet, různé kroužky.

23

Domovy – penziony pro seniory se těší velké oblibě u klientů, kteří jsou ještě víceméně soběstační a potřebují jen minimum péče. V Brně je těchto penzionů 11 – na ulici Foltýnova, Vychodilova, Tábor, Koniklecova, Podpěrova, Okružní, Věstonická, Kociánka, Kosmonautů, Nopova a Mikuláškovo nám.

Tato zařízení řeší převážně otázku bydlení a zlepšení bytového standardu. Je zde poskytována základní péče (hygiena a jednoduché ošetřovatelské úkony). Důraz je kladen na aktivizaci obyvatel. Proto se vybavují ergoterapeutické dílny a podporuje se zájmová činnost jednotlivých klientů. Provoz zařízení není dotován státem, příspěvek klienta neuhrazuje provozní náklady v plné výši. Rozdíl je hrazen z rozpočtu obce (Zpráva o sociální péči …, 2007).

Domy pokojného stáří spojené často s denním stacionářem jsou další možností péče o staré lidi. Jsou provozovány Diecézní charitou. Domovy poskytují většinou trvalý pobyt seniorům nad 65 let se sníženou soběstačností a změnami zdravotního stavu, vytváří domov klientům, kteří nemohou žít ve svém přirozeném prostředí a umožňuje jim prožít aktivní a plnohodnotné stáří. Péče o klienty je nepřetržitá a zahrnuje sociálně-zdravotní služby, terapeutické, aktivizační a vzdělávací činnost. Součástí péče o klienty jsou pravidelné pastorační služby. V Brně lze využít služeb Domu Naděje v Bohunicích, Řečkovicích, na Vinohradech a Domu pokojného stáří v Králově Poli (Zpráva o sociální péči…,2007).

Denní stacionář poskytuje ambulantní sociální služby. Jsou určeny seniorům se sníženou soběstačností, kteří nemohou zůstávat během dne ve svých domácnostech. Umožňuje rodinným příslušníkům pečujícím o seniora i nadále zůstat v pracovním procesu, bez nutnosti umístit seniora v pobytovém zařízení. Nabízí pomoc pečujícím rodinám i krátkodobě v případě odjezdu na dovolenou,v době nemoci apod. Péče o klienty zahrnuje sociálně-zdravotní služby, terapeutické, aktivizační a vzdělávací činnosti, včetně kulturních programů (Novotná, 2006).

Rozsah služeb: -

dovoz a odvoz klientů do stacionáře a zpět

-

zajištění snídaně, oběda a svačin

-

podávání léků 24

-

ozdravná relaxační cvičení

-

ergoterapie, vhodná stimulace klientů k zachování a upevnění dovedností

-

trénování paměti

-

procházky a výlety do přírody a za kulturou

-

možnost odpočinku na lůžku

-

poradenská činnost

Charakter a provoz denního stacionáře předpokládá mobilitu nebo částečnou mobilitu a stabilizovaný zdravotní stav (Novotná, 2006). V denním stacionáři se profesionální pečovatelky starají nejen o tělesné potřeby našich starších spoluobčanů, ale i o jejich duševní pohodu tak, aby tuto etapu svého života prožili s pocitem sounáležitosti a naplnění.

Zajištění těchto služeb v Brně představuje např. Effeta - Strnadova 14, denní stacionář při Domově pro přechodné pobyty seniorů – Hapalova 20, Gaudium – Schodová 18 či sdružení Práh – Tuřanská 12 (Zpráva o sociální péči…,2007).

2.1.3 LDN

Léčebny

dlouhodobě

nemocných

jsou

specializovaná

oddělení

nemocnic.Zajišťují tzv. následnou péči o pacienta v situacích, kdy stav nemocného již nevyžaduje pobyt v nemocnici, ale zároveň mu ještě neumožňuje propuštění do domácího ošetřování. Léčebny poskytují seniorům péči ošetřovatelskou a rehabilitační, která je hrazena zdravotní pojišťovnou. Doporučit pacienta do LDN může nemocnice nebo i praktický lékař. Pobyt klienta by zde neměl přesáhnout 3 měsíce (Slovníček, 2000).

Během roku 2008 se problematika kvality péče o seniory v LDN dostala do popředí zájmu tisku, a tím i široké veřejnosti. Na základě osobních zkušeností redaktorů, kteří se na určitý čas stali ošetřovateli, vyplynuly na povrch velmi závažné nedostatky v péči o staré nemohoucí občany v těchto zařízeních. Nedostatečný individuální přístup k jednotlivým pacientům se projevuje i v absenci základní péče ve smyslu výživy, zvlášť alarmující je nedodržování pitného režimu pacientů.

25

„Během týdne jsem krmil a napájel řadu pacientů. A sestry se mě ani jednou nezeptaly, kolik toho kdo snědl nebo vypil. Neviděl jsem ani, že by si samy dělaly poznámky. Vysvětlily mi, že na to nejsou lidi, aby se všechno sledovalo. Není mi jasné, co s lidmi, kteří pít nechtějí. Těm prý lékař předepíše infuzi. Ale já jsem za celý týden žádnou infuzi neviděl“ (Šťastný, 2008).

Podhoubí těchto problémů tkví nejen v profesní a lidské připravenosti odborného personálu LDN, ale pravděpodobně hlavně v nedostatečném finančním ohodnocení této velmi namáhavé a fyzicky i duševně vyčerpávající práce. Nedá se, samozřejmě, paušalizovat a špatnou péči přisuzovat všem zařízením. Většinou tam pracují velmi obětaví lidé, kteří poskytují co nejlepší péči, která je za daného stavu legislativy často dovádí až do stavu vnitřního vyhoření. Je jasné, že tato sféra péče o seniory bude i v budoucnu vyžadovat více pozornosti jak v oblasti financování, tak i lidských zdrojů.

2.1.4 Hospic

Zajišťuje péči dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným. Filozofie hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné, neopakovatelné bytosti, kde podstatou přístupu je altruismus pečujících osob, tzn. nesobecká láska k bližnímu, která se projevuje účinným, vstřícným a pomáhajícím chováním k lidem.

Hospic nemocnému garantuje, že: -

nebude trpět nesnesitelnou bolestí

-

bude vždy respektována jeho lidská důstojnost

-

v posledních chvílích nezůstane osamocen

Je zde uplatňován holistický přístup k pacientovi i jeho rodině. Znamená to celkový, totální přístup k nemocnému ve smyslu komplexní péče o potřeby těla, mysli i ducha (Slovníček, 2000).

26

Hospicový tým tvoří: -

nemocný s opatrovatelem a jeho rodina

-

hospicový lékař

-

hospicová sestra

-

sociolog starající se o rodinu a pozůstalé

-

duchovní – kněz, psycholog

-

sociální pracovník

-

dobrovolníci

-

další specialisti dle akutních potřeb nemocného

Pro pacienta v terminálním (konečném) stadiu choroby přestává být aplikována kurativní léčba (jejímž výsledkem má být plné uzdravení) a na důležitosti nabývá léčba paliativní. Jedná se o tišení bolesti a soucitný doprovod umírajících. Slovo paliativní pochází z latinského slova palium a znamená plášť, přikrývku. Tato útěšná medicína představuje ucelený systém pomoci umírajícím a jejich rodinám. Léčí příznaky a symptomy nemoci, kdy již není možné vyléčit příčiny (Slovníček, 2000).

Nejdůležitější je léčba bolesti, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních (spirituálních) problémů nemocných a jejich rodin. Postupy paliativní medicíny sice nemoc neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta může zlepšit.

Eutanázie a přístup k ní je v poslední době široce diskutovaný problém nejen u nás, ale i jinde ve světě. Jen v omezené míře je v některých evropských zemích uzákoněno právo na eutanázii, všude jinde je více či méně trestným činem, za který hrozí vězení.

Pod tímto pojmem je nutno chápat jakékoliv úmyslné usmrcení nemocného bez ohledu na to, zda k tomuto účelu byla použita smrtící látka nebo mu byl odmítnut lék. Je etickou otázkou, zda dystanázie – neboli zadržená smrt v důsledku prodlužování kurativní léčby – má dostatečné opodstatnění v situacích, kdy nevýhody této léčby z pohledu pacienta převažují nad jejími výhodami (Slovníček, 2000).

27

Ustoupit od marné a zatěžující léčby (dovolit odejít) není eutanázie. Mnozí odborníci navrhují, aby emotivní slovo eutanázie bylo nahrazeno výstižným medicínským termínem DNR (Do Not Resuscitate) či v Česku používanější NR) (NeResuscitovat).

V některých zemích, kde je eutanázie povolena (např. Švýcarsko, Belgie, Nizozemí), se využívá institutu living will, v překladu živoucí, respektive živá vůle. Jedná se o vyjádření svobodné vůle nemocného pro futuro, tedy pro případ, kdy pacien v budoucnu nebude schopen pro závažnost stavu posoudit svou situaci, ani verbalizovat svá přání (Slovníček, 2000).

V Česku je zakladatelkou hospicového hnutí MUDr. Marie Svatošová od r. 2005 první prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. Založila i občanské sdružení Ecce homo pro podporu domácí péče a hospicového hnutí. První hospic byl založen v roce 1995 v Červeném Kostelci. V Brně a okolí slouží nemocným v terminálním stadiu Hospic sv. Alžběty v Brně a Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradu u Brna.

Financování hospiců je vícezdrojové, podílí se na něm resort zdravotnictví (zdravotní pojišťovny), sociální (zatím jen nenárokové dotace) a pacient s rodinou. Dle slov Svatošové (Poslání a cíle…) se tato aktivita potýká nejen s problémy finančními, ale i „v naší nemocné společnosti“ s nemocnými a nefunkčními vztahy, neochotou k oběti, nerozlišováním dobra a zla a zaměňováním těchto pojmů.

2.2 Domácí péče

Síla vztahů k blízkým lidem se ve stáří většinou nijak nemění a význam rodiny s věkem naopak stoupá; stejně jako v dětství je člověk i ve stáří více ohrožen sociální izolací či emoční deprivací. Proto je péče v domácím prostředí pro seniory jednoznačně nejvýhodnější. Poskytování domácí péče je upraveno řadou právních norem, zvlášť pak zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních službách.

28

„Pokud se v rodině rozhodnete, že se o svého blízkého postaráte sami,je to určitě dobře. Každý člověk je šťastný doma, a ne v ústavním zařízení. Je třeba ale počítat s tím, že péče o ležícího člověka j vysilující služba a musíte se na ni dobře připravit. Lidé často neznají základní principy ošetřovatelské péče a neví o možnostech, které lze využít. V městské Nemocnici Milosrdných bratří proto budeme ve spolupráci s Odborem sociální péče Magistrátu města Brna pořádat kurzy ošetřovatelské péče pro rodinné příslušníky. Vedle ošetřovatelství budou zahrnovat i psychologii, protože domácí péče je často velmi náročná i psychicky“ (Rychnovský, 2007, s.2).

Péče o osobu blízkou prostřednictvím rodinného příslušníka je pro seniora nejlepší variantou. Nicméně pro pečujícího je velmi náročná jak fyzicky, tak i psychicky. Ve většině případů to znamená odchod ze zaměstnání a s tím spojenou nutnost žádat o příspěvek na péči, který je vždy adresován osobě, o kterou je pečováno. Výše příspěvku se pohybuje u dospělého od 2.000,-Kč do 11.000,-Kč dle stupně zdravotního postižení. Příspěvek lze využít na výdaje vzniklé v rámci péče o osobu blízkou, tzn. při péči zajištěné rodinným příslušníkem nebo sociální službou (Misconiová, 2006).

Spolupráce s agenturou poskytující domácí péči je varianta pro situace, kdy se rodina nemůže sama postarat o svého člena, ale nechce ho svěřit ústavu. Národní centrum domácí péče (NCDP ČR) je dobrovolná, samosprávná, nepolitická, profesní, odborná a stavovská organizace s právní subjektivitou.

Poradenský systém NCDP ČR je dlouhodobě využíván odbornou i laickou veřejností, ale i pověřenými osobami z řad státní správy a samosprávy, kterým poskytuje aktuální

informace

o

dostupnosti,

personální

kapacitě

i rozsahu

poskytovaných služeb agenturami domácí péče a pomáhá při výběru vhodné agentury pro konkrétního klienta. Od roku 2004 je NCDP ČR držitelem akreditace Ministerstva školství pro pořádání odborných akreditovaných kurzů (Misconiová, 2006).

Nárok na poskytování domácí péče má každý občan ČR, jehož ošetřující lékař, po zhodnocení celkového zdravotního stavu a stavu vlastního sociálního prostředí klienta, rozhodne o poskytování služeb domácí péče. Posláním domácí péče je zajistit v rámci primární péče ve vlastním sociálním prostředí klienta takový rozsah a kvalitu 29

potřebné zdravotní a sociální péče, aby k hospitalizaci klienta nebo jeho umístění do ústavu sociální péče docházelo jen když je to nezbytně nutné.

Moderní koncepce systémů zdravotní i sociální péče obsahují princip subsidiarity, což znamená, že k léčbě, péči a pomoci dochází na nejbližší úrovni. Tento princip předpokládá i vlastní iniciativní přístup klienta a jeho blízkých v procesu rozhodování, při řešení problémů, ale současně počítá i s jejich aktivní spoluprací při poskytování péče (Domácí péče o seniory a nemocné, 2008).

V domácí péči se setkáváme s výkony zařazenými do kategorie zdravotní péče – Home Care (domácí péče) i sociální pomoci – Home Help (domácí pomoc). Velkým pozitivem domácí péče je: -

respektování integrity klienta v jeho vlastním sociálním prostředí. Každý klient je posuzován z bio-psycho- sociálního hlediska a při poskytování domácí péče je vždy aplikován holistický (celostní) přístup

-

naprostá eliminace nosokomiálních nákaz, které vznikají v souvislosti s pobytem klienta ve zdravotnických zařízeních

Kvalitní agentury domácí péče jsou vybaveny přístroji a pomůckami, které nejen zajišťují včasnou diagnostiku a terapii, ale současně pomáhají zvýšit komfort poskytované domácí péče. Pro tento účel jsou agenturami zapůjčovány klientům různé kompenzační pomůcky i speciálně upravená lůžka (Domácí péče o seniory a nemocné, 2008).

Mezi formy domácí péče patří: -

domácí hospitalizace pooperačních a poúrazových stavů

-

dlouhodobá péče při chronických onemocněních

-

péče při gastroenterologických onemocněních – péče o atonie

-

metabolická onemocnění – diabetes mellitus II (amputace, slepota)

-

neurologická onemocnění – péče po ictu, Parkinsonova ch.,Alzheimerova ch.

-

onkologická onemocnění

-

psychická onemocnění

-

domácí hospicová péče – preterminální a terminální stadium

30

Domácí péče je poskytována multidisciplinárním týmem odborníků, který je složen ze zkušených pracovníků s dlouholetou praxí – lékaři, sestry, rehabilitační pracovníci, psycholog, logoped, sociální pracovník a další.

Sociální péče je v domácí péči zastoupena pečovatelskou službou, kterou poskytují, organizují a zajišťují orgány státní správy a samosprávy pro těžce zdravotně postižené občany, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby. Nemohou ani využít pomoci rodiny. Pečovatelská služba je dle platných právních norem poskytována za plnou nebo částečnou úhradu klienta s přihlédnutím k věku, zdravotnímu stavu, příjmu klienta a jeho rodinných příslušníků. Jedním ze zařízení pečovatelské služby mohou být i agentury domácí péče, které po uzavření písemné dohody se státní správou poskytují komplexní (tzn. zdravotní i sociální) péči klientům s těžkým zdravotním postižením (Domácí péče o seniory a nemocné, 2008).

31

3. VOLNOČASOVÉ AKTIVITY SENIORŮ

„Spokojeného stárnutí se dočká podle odborníků ten, kdo porozumí svému stárnutí, je teoreticky připraven na tělesné a duševní změny, které tento proces doprovázejí a které jsou nevyhnutelné. Filozofický a náboženský postoj k životu nám umožní smířit se i s nevyhnutelností jeho konce. Způsob života v době mládí také ovlivňuje pozdější osobní přizpůsobení.

Psychická

a

sociální

spokojenost

vyplývá

z činností,

které

vyhovují

individuálním požadavkům každého jednotlivce. Naše zájmy a bohatá paleta aktivit, které můžeme v nově nabytém volnu uplatňovat, budou indikátorem naší spokojenosti“ (Stiborová, 2008, s.28).

3.1 Vzdělávání

„Z různých výzkumů vyplývá, že způsob stárnutí má úzkou souvislost se sociálními předpoklady – jako např. se školním vzděláním, povoláním , rodinou, okruhem známých a přátel, s příjmy, popř. majetkem a v neposlední řadě s celým životním stylem“ (Fürst, 1997, s.154).

Zachování duševní svěžesti v seniorském věku závisí ve velké míře na využívání kapacity mozku a trénování kognitivních funkcí. Vzdělávání je aktivita, která vede k tomuto výsledku. Už dávno neplatí, že se výchova a vzdělávání váže pouze na dětství a mládí. Dnes je tento proces chápán jako celoživotní a cílem je vytvoření takových podmínek, aby se lidé v každé životní etapě chtěli vzdělávat.

„Že se člověk učí, pokud žije, a že se může a má učit i ve starším věku, je už dávno známo. Jako příklad můžeme uvést Komenského školu stáří, v níž se lidé mají učit moudře využívat výsledků své práce a správně prožívat zbytek svého života. Přesto však byly vzdělávací potřeby starších a starých lidí dlouhou dobu ignorovány. Svůj podíl na tomto

stavu

měla

i

věda

o

stárnutí

a

stáří,

gerontologie,

která

spolu

s gerontopsychologií vytvářela negativní obraz stáří. Tato etapa životní cesty byla 32

spojována především s různými omezeními, nemocemi, ztrátami a z nich vyplývající pasivitou starších a starých lidí“ (Mühlpachr, 2004, s.132).

Vzdělávání seniorů je důležitou součástí procesu celoživotního vzdělávání. Na území České republiky má dlouholetou tradici, kdy jejími propagátory byli hlavně učitelé.Jejich práce

se zaměřovala nejen na výuku ve školách, ale i na činnosti

vzdělávacích spolků, zájmových skupin a na další aktivity. Jejich společnou snahou bylo předávat nové informace všem, kteří o ně projevili zájem (Stiborová, 2008).

V dnešní době má celoživotní vzdělávání nové formy a možnosti. Význam tohoto vzdělávání je víc než zřejmý. Navozuje pocit důstojnosti a tím napomáhá k získání pocitu životního uspokojení a spokojenosti sama se sebou. Pomáhá seniorovi se začleněním do okolní společnosti a velmi významně přispívá k zachování duševního zdraví. Vzdělávání se podílí na zlepšení orientace seniora v nových životních situacích a podporuje jeho schopnost samostatně se rozhodovat.

Vzdělávání ve vyšším věku má svou určitou funkci. Preventivní funkce je doplněna o funkci anticipační, která připravuje seniora na životní změny, které mohou nastat. Rehabilitační funkce pak pomáhá znovuobnovovat a udržovat duševní a fyzické síly l a připravovat se na další existenci. Poslední je funkce posilovací, která rozvíjí zájmy, potřeby a schopnosti, aktivitu, kultivuje zájmy a potřeby a má význam stimulační a kultivační“ (Baštářová, 2006).

V České republice existují tři modely vzdělávání seniorů: –

Kluby aktivního stárnutí, kde figurují spíše neformální vztahy a zaměření klubů je nejrůznější – od zahrádkaření přes divadelní kurzy až po kurzy tvůrčího psaní; uspokojují potřeby vzájemného kontaktu

–

Akademie třetího věku vznikají tam, kde není univerzita, jsou organizovány pod záštitou různých organizací (např. Červený kříž) nebo institucí (Akademie J.A.Komenského, Domy kultury); vyznačují se přístupností výkladu a přizpůsobením obsahu místním potřebám a individuálním zájmům občanů postproduktivního věku

33

–

Univerzity třetího věku jsou nejnáročnějším typem vzdělávání pro seniory, podmínkou přijetí je minimálně středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou; studium je rozloženo do semestrů a sestaveno z jednotlivých tématických okruhů, ke kterým se posluchač přihlásí; předmět bývá ukončen zpravidla předložením seminární práce a kolokviem, při kterém senioři – studenti prezentují svůj názor na zadané téma

„První U3V vznikla v r. 1973 ve Francii na Univerzitě společenských věd v Toulouse. Založil ji profesor práva a ekonomických věd P. Vellase s cílem vytvořit vzdělávací příležitost pro stárnoucí a starou populaci a nabídnout takový program činností, které by odpovídaly podmínkám, potřebám a aspiracím, jež jsou této věkové skupině vlastní.

Hnutí U3V se rychle šíří do dalších evropských zemí a posléze i mimo kontinent. Ze zemí střední Evropy se myšlenka U3V ujala nejdříve v Polsku (1975). U nás vznikla první U3V v r. 1986 v Olomouci z iniciativy ČSČK, o rok později byla založena U3V v Praze na 1. lékařské fakultě UK. V současné době je studium pro seniory organizováno přibližně na 45 vysokých školách či fakultách ČR“ (Mühlpachr, 2004, s.139).

V Brně mohou senioři vybírat z nabídky Masarykovy univerzity, Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity, Veterinární a farmaceutické univerzity a Vysokého učení technického. Univerzita třetího věku, zkráceně U3V, MU Brno realizuje výuku pro seniory formou přednášek, cvičení, seminářů a exkurzí. Účast je zaznamenávána v prezenčních listinách a účastník programu získá osvědčení o absolvování. Vzdělávání je bezplatné, hradí se pouze zápisné. Podle zákona č.111/1998 o vysokých školách nejsou posluchači U3V studenty (Senior akademie, 2008).

U3V na MU nabízí ke studiu: -

Základní kurz, ve kterém je první semestr zaměřen na otázky zdravého životního stylu ve vyšším věku a druhý semestr prezentuje témata čtyř základních okruhů: Člověk a zdraví, Člověk a příroda,Člověk a umění, Člověk a společnost 34

-

Nástavbový kurz je pokračováním těchto tematických okruhů

-

Dějiny umění a vizuální kultury je kurz zaměřený na zajímavé oblasti z obecných dějin umění; trvá 6 semestrů a probíhá v Telči

-

Spirituální dimenze člověka – Živá teologie, tento kurz poskytuje příležitost poznat vybrané otázky z teologie i dalších oborů; předmětem přednášek jsou kromě témat historických, biblických, věroučných a morálních i otázky o poslání křesťana v současné společnosti; přednášejí pedagogové Masarykovy univerzity a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

-

Krátkodobé kurzy jsou realizovány nad rámec základního programu přednášek a jsou zaměřené na počítačové technologie, cizí jazyky, zdraví a pohybové aktivity a ostatní tematické kurzy (např. právní otázky, základy fotografie, základy ekonomie…)(Senior akademie, 2008).

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita (MZLU)je řádným členem Asociace univerzit třetího věku ČR. Studium seniorů je koncipováno jako cyklus přednášek a seminářů rozdělených do tematických bloků. Přednášky obsahují témata klíčových oborů Agronomické fakulty, Lesnické a dřevařské fakulty, Provozně ekonomické fakulty a Zahradnické fakulty.

Obsahovou náplň jednotlivých přednášek garantují děkani jednotlivých fakult a připravují ji ve spolupráci s Radou univerzitních projektů celoživotního vzdělávání. Kromě přednášek je pro posluchače U3V připravena celá řada dalších aktivit, které jsou realizovány zejména prostřednictvím KLUBU U3V. K dispozici je zdarma Internetová studovna. Úspěšným absolventům studia U3V je slavnostně vydáno „Osvědčení“ o absolvování univerzity třetího věku na MZLU v Brně (Senior akademie, 2008).

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno (VFU) má v rámci projektu U3V výuku ve čtyřech samostatných oborech: -

Člověk a zvíře – Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno

-

Člověk a zdravé potraviny – Fakulta veterinární hygieny a ekologie VFU Brno

-

Zdraví a léky – Farmaceutická fakulta VFU Brno

-

Farmacie a veterinární medicína v ČR a EU – Institut celoživotního vzdělávání a informatiky VFU Brno 35

První tři studijní obory jsou určeny široké seniorské veřejnosti bez rozdílu věku, vzdělání a zaměstnání. Poslední obor je určen především seniorským absolventům farmaceutických, zvěrolékařských a humanitních VŠ, kteří se zajímají o aktuální stav a rozvoj farmacie a veterinární medicíny.

Organizační a ekonomickou činnost U3V zajišťuje Institut celoživotního vzdělávání a informatiky (ICVI) VFU Brno. Všechny obory jsou čtyřsemestrální, jednotlivé přednášky probíhají ve 2hodinových výukových blocích 6 – 7x za semestr. Posluchač získává osvědčení o absolvování studia U3V za podmínky alespoň 2/3 účasti na přednáškách (Senior akademie, 2008).

Univerzita třetího věku na VUT Brno je neprofesním zájmovým studiem, Základní kurz, což je tříletý cyklus přednášek a seminářů, byl zahájen v roce 2000 v souladu s Dlouhodobým záměrem a Statutem VUT. U3V tvoří jeden z modulů Centra vzdělávání a poradenství (CEVAPO) a jeho náplň je tvořena Moderními technologiemi a jejich použitím v denním životě. Kromě základního kurzu nabízí U3V v Brně speciální výuku použití osobních počítačů. Tato výuka probíhá formou praktických cvičení v internetových studovnách VUT. Kurzy trvají obvykle jeden semestr.

V roce 2004 se na VUT v Brně uskutečnilo 22.zasedání EFOSu. EFOS (European Federation of Olders Students at the Universities) je mezinárodní sdružení, které má sídlo v Bruselu a jednatelství ve Vídni. Tato Evropská federace studujících seniorů na univerzitách vznikla proto, aby byla vytvořena platforma pro výměnu zkušeností s organizováním aktivit v oblasti vzdělávání seniorů jako součásti celoživotního vzdělávání.

EFOS je v souladu s Národním programem přípravy na stárnutí populace v ČR na období 2008 – 2012. Prioritou je věnovat zvýšenou pozornost kvalitě života ve stáří, což požaduje koncepční změny. Cílem programu je také podpořit solidaritu a soudržnost mezi generacemi. Program vychází z Mezinárodního akčního plánu pro problematiku stárnutí (Vídeň 1982), Zásad OSN pro seniory (1991) a je v souladu se závěry II. Světového shromáždění OSN v Madridu (8. – 12.4.2002) a přijatého Mezinárodního plánu stárnutí 2002 (Baštářová, 2006).

36

Umění ovládat počítač a v návaznosti na tuto znalost umět pracovat s internetem – to je v současnosti běžný požadavek nejen na mladou generaci, ale i na seniory. Nové technologie zasahují do každodenního života všech. Jsou, bohužel, většinou přizpůsobeny mladším lidem rozměry i složitostí ovládání. Riziko znevýhodnění starší generace je proto zvýšené. Nicméně se už objevují firmy, které s tímto handicapem počítají a orientují se při výrobě počítačů na ty prvky, které usnadňují seniorům ovládání moderní technologie.

Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně na Josefské ul.1 pořádá v rámci nabídky programů pro aktivní seniory Školičku internetu pro seniory – základní i pokračovací kurz. Je určen pro seniory nad 55 let, má 10 lekcí a trvá pět týdnů. V rámci projektu Internet a senioři byl v roce 2005 zahájen provoz Senior Internet Klubu, kam mohou po zaregistrování docházet jak absolventi základních PC kurzů, tak i senioři z řad široké veřejnosti. Členové klubu tak mají možnost bezpečné práce na počítači a internetu v moderně vybavené bezbariérové PC učebně s rychlým připojením na internet. K dispozici je odborný asistent, který každému ochotně poradí s případnými problémy (Katalog …, 2008).

V současné době vznikají volnočasová centra, kluby, internetové kavárny a další služby pro seniory ve větším množství vzhledem ke stárnutí populace. Nadační fondy (např. Elpida), občanská sdružení (Život90, Remedium), internetové kluby nebo nadace Senio nabízí v rámci podpory aktivního stárnutí řadu kurzů zaměřených na zvládnutí práce s počítačem (Baštářová, 2006).

3.2 Terapie

Jediným a nejlepším prostředkem v boji proti stárnutí a za prodloužení kvalitního života je fyzická a psychická aktivita (Hudcovic, 1983). Aktivizace je podle Hartla (2004) nespecifické navození úrovně aktivity vybuzenosti založené na smyslové, žlázové, hormonální a svalové připravenosti k činnosti. Snaha o aktivizaci starých lidí však musí plně respektovat individuální možnosti a přání každého člověka, velmi důležité je pomoci mu nalézt motivaci pro krátkodobé i delší cíle , umožnit mu prožít zážitky úspěchu a posilovat jeho sebeúctu (Langmeier, 1998).

37

Tyto aktivizační programy jsou dle Langmeiera (1998) rozvíjeny na dvou úrovních. Jednak na úrovni preventivní, kde jsou zaměřeny na zdravou stárnoucí populaci a na úrovni léčebné. Jedná se o terapie po cévních mozkových příhodách a o tzv. sekundární prevenci, která je zaměřena na seniory s počínající demencí. Přiměřená aktivizace může zpomalovat postup choroby, a tím i do velké míry zlepšovat kvalitu života seniora .

Motivování seniorů k činnostem, které ovlivňují příznivě jejich psychický i fyzický stav patří k nejdůležitějším schopnostem terapeutů. Tato aktivizace je začleněna do péče o starší generaci v domovech pro seniory, v denních stacionářích a klubech. Aktivity mají formu skupinové nebo individuální činnosti, jejíž výhodou je možnost terapeuticky pracovat pouze s jedním klientem a potencovat tak zacílení činnosti. Nevýhodou je, že člověk nemá možnost srovnání s druhými lidmi, nemá zpětnou vazbu.

Na druhé straně je nutno vidět výhody skupinového provádění určité činnosti. Jde o pocit sounáležitosti, možnost porovnání se s ostatními a v neposlední řadě i navázání kontaktů s kolegy v aktivitě. Senioři se mohou vzájemně podpořit, vyměňují si zkušenosti a poznatky. Skupinová terapie zvyšuje sebevědomí seniorů, učí je pohybovat se v určité roli, důvěřovat jiným a dává jim zažít pocit, že něco dokážou (Kabelová, 2008).

Důležitou roli v aktivizaci k činnostem hraje komunikace. Způsob mluvy i chování terapeuta ke klientovi utváří základní situaci, ze které senior čerpá pohnutky k postoji, který se rozhodne zaujmout k nabízené aktivitě. „Mezi základní pravidlo při komunikaci se starým člověkem patří soustředění se na celý komunikační proces, ne jen na slova. Měli bychom člověku při komunikaci hledět do tváře, mluvit pomalu, zřetelně a hlasitěji. Tón hlasu by měl být naopak co nejnižší, při výslovnosti bychom si měli dát pozor na správnou artikulaci a nepoužívat příliš dlouhá souvětí, která by mohla člověka zmást. Starý člověk pomalu komunikuje, potřebuje proto delší dobu na vstřebání a zpracování informace. Neměli bychom na něj tedy při komunikaci spěchat, ale udělat si na člověka, s nímž komunikujeme, dostatek času (Kabelová, 2008).

38

Aktivitu si senior musí vždy vybrat sám. Tato podmínka platí zvlášť pro klienty sociálních zařízení, kde občas hrozí „mírné dotlačení“ do některé aktivity. Lidé v domovech pro seniory, ale i klienti z řad starých lidí žijících ve svých domácnostech mají možnost využít různé terapeutické aktivity.

Jednou z možných variant je ergoterapie, ve které je hlavním terapeutickým prostředkem smysluplná činnost pomáhající k obnově postižených funkcí. Tyto činnosti berou v potaz osobní, kulturní, ekonomické a sociální potřeby klienta včetně jeho věku, stavu, pohlaví a prostředí, ve kterém klient žije. Cílem ergoterapie je dosažení maximální soběstačnosti a nezávislosti člověka v běžných každodenních činnostech (Novotná, 2006). Pro klienty mimo domovy pro seniory poskytuje tyto služby v Brně např. KLAS – klub aktivních seniorů (Katalog…, 2008).

Arteterapie využívá výtvarné umění jako prostředek k osobnímu vyjádření pocitů, jedná se o formu využitelnou každým, nejen lidmi s výtvarným nadáním; můžeme ji rozdělit rámcově do 3 skupin: volná zájmová, která je zaměřena více na motoriku, volná interpretující, kdy terapeut nezasahuje do výtvarného projevu klienta a používá výsledek tvorby k diagnostice a vedená interpretující, ve které se střídá volná tvorba s terapeutickým zásahem metodickou radou terapeuta

Interakce při výtvarné tvorbě zvyšuje sebehodnocení a sebedůvěru seniora. Starší lidé, navštěvující denní stacionáře a centra často potřebují vytvářet něco, co je hezké, co se okolí líbí a na co mohou být hrdí. Výtvarná skupina může seniorům pomoci vzpomínat a hovořit o svých životech a tím zlepšovat sociální interakci (Novotná, 2006).

Muzikoterapie používá k terapeutickým účelům metody, ve kterých dominuje hudba. Klient se přitom může účastnit aktivně (hraje na hudební nástroj nebo zpívá), ale i pasivně (hudbu pouze vnímá). Hudba podněcuje představivost, vyvolává vzpomínky, pomáhá s překlenutím ostychu ve společenském styku seniorů; velmi oblíbené jsou i hry „na tělo“, tzn. tleskání, dupání – které může vyústit v tanec.

39

Tréninky paměti jsou velmi oblíbené kurzy, jejichž náplní je trénování paměti a sociálních dovedností, neboť „negativní vlivy nečinnosti nebo podnětové, ale i emoční deprivace jsou ve starším věku daleko výraznější než dříve a vedou k urychlení přirozených involučních změn. Výzkumy ovšem ukazují, že při přiměřené aktivizaci – např. i po jen krátkém tréninku pružnosti myšlení a řešení nových problémů – dosahují mnohé starší osoby výkonů v testech fluidní inteligence plně srovnatelných s výkony mnoha lidí mladých (Langmeier, 2000).Ve svém programu má nabídku těchto tréninků i brněnské Centrum pro rodinu a sociální péči na Josefské ulici.

Pohybové aktivity se významně podílejí na opožďování procesu stárnutí a v důsledku zlepšují kvalitu života seniorů. Mohou mít různý charakter od jednoduchých cviků na lůžku po sportovně rekreační činnosti v přírodě i v tělocvičnách. Vhodným doplňkem těchto individuálních aktivit je účast na společných hrách, které mají pozitivní vliv na sebevědomí jedince, neboť uspokojují přirozenou touhu člověka realizovat se ve skupině. Nejpřirozenější formou pohybu je procházka, pro fyzicky zdatnější seniory lze využít nabídky Klubu českých turistů, který pořádá výlety pro seniory (Klub českých turistů, 2009).

Výlet také plní socializační funkci – senioři navazují nové kontakty a těší se na další společný výlet. Další formou pohybu, který seniorům velmi vyhovuje, je plavání. Pohyb ve vodě šetří klouby a dovoluje procvičit ty svalové skupiny, které na souši starý člověk už neovládá. Většina brněnských plaveckých stadionů nabízí hodiny pro plavání seniorů, Plavecký veteránský klub na Luční ulici vítá ve svých řadách ještě fyzicky zdatné seniory.

Pohybové studio pro seniory v Brně na VUT (Pohybové studio…, 2007) je součástí U3V. Nabízí cyklus přednášek a cvičení, které doplňují a rozšiřují vědomosti i dovednosti seniorů z oblasti pohybových aktivit. Cvičení seniorům pomáhá snížit nemocnost a umožňuje jim zůstat dlouho aktivní. Kladná odezva pravidelného cvičení je u onemocnění srdečně – cévních, diabetes melitus II.,osteoporóze, artritidě, potíží s močením, obezity.

40

Volba pohybové aktivity by se měla opírat o předchozí sportování nebo by měla respektovat momentální stav kondice a zdraví. Senior akademie představuje nadstavbovou nabídku pohybových aktivit pro seniory nad rámec výukového programu Pohybového studia. Sportovní program, který připravil Vysokoškolský sportovní klub VUT v Brně, umožňuje seniorům sportovat celoročně v oddílech rekreačního sportu. Vedle pravidelných cvičení nabízí konzultační a poradenskou činnost, účast na sportovních akcích, kurzech a soustředěních.

Taneční večery pro seniory jsou velmi oblíbené a dle psycholožky Marty Romaňákové z Masarykova onkologického ústavu plní terapeutickou funkci na 100%. „S věkem klesá míra tolerance vůči frustraci, sebemenší stres vyvolává negativistické pocity. Proto se říká, že potřebuje jen dobré zprávy. V důchodu je třeba se vyhnout izolaci a tanec je skvělá volba. Stejně jako kterákoliv jiná činnost, při níž se lidé setkávají. Bývá to tak, že pokud někdo umí žít, obvykle umí i stárnout“ (Romaňáková, 2009). Tyto taneční večery pořádají často Dělnické domy (Juliánov, Gajdošova nebo Líšeň, Klajdovská ul.) a restaurace, jako např.v brněnské části Ořešín.

3.3 Klubová činnost

Klubová činnost patří mezi základní organizační formy společenských aktivit. Patří mezi ně kluby aktivního stárnutí, které mají ve svém programu hlavně vzdělávací činnost v celé své šíři a doplňují tak možnosti vzdělávání seniorů na akademii třetího věku nebo na U3V. Kluby důchodců nebo dnes spíš používané senior kluby jsou tradičním místem setkávání seniorů. Jsou zřizovány většinou ve větších městech jako samostatné projekty nebo v rámci penzionu či domova pro seniory.

Kluby důchodců při městských částech města Brna nabízí množství aktivit, kterých se mohou senioři účastnit. Jsou to: -

výlety do blízkého i vzdáleného okolí místa bydliště

-

zájezdy do lázní

-

společné návštěvy kina, divadla, čajoven

-

společné slavení svátků, narozenin, Vánoc

-

práce v keramické dílně

-

malování na hedvábí 41

-

hraní společenských her

-

pěvecké kroužky

-

rehabilitační cvičení v ZŠ Charbulova

-

besedy se zajímavými lidmi na témata ze všech oblastí života – včetně besed s preventisty Městské policie

Senior akademie je výrazným projektem Městské policie města Brna, který kombinuje prvky informační a situační. V zásadě jde o dlouhodobé vzdělávání seniorů v oblasti prevence kriminality. Tématické okruhy jsou zvoleny na základě analýz a konzultací s odborníky v dané problematice a jsou koncipovány jako metodika k bezpečnému chování ve společnosti. Odborní lektoři se při výkladu zaměřují na rozpoznání možného nebezpečí a možnosti, jak takové nebezpečí eliminovat nebo jak se mu vyhnout.

Maximální důraz je při výuce kladen na chování potencionální oběti, které by nemělo motivovat potencionálního pachatele. V praxi to znamená naučit se chování, které bude z pohledu pachatele antiiniciační. Absolventi Senior akademie obdrží „Osvědčení o absolvování“. Výuka je koncipována v rozsahu 70 hodin v průběhu šesti měsíců. Jednou ročně se organizují setkání absolventů, kde jsou seznámeni s novými trendy v oblasti kriminality (Senior akademie, 2008).

Klub seniorů při Centru denních služeb pro sluchově postižené v Brně, Vodova 35 je zařízení jediné svého druhu a nutno dodat, že sluchově postižení nemají zdaleka tolik možností jako senioři bez závažného postižení.

Senior klub při Vesně byl založen v roce 2000 Marií Klímovou, bývalou žákyní Vesny (Historie, 2009). Členové společně navštěvují výstavy, památky, absolvují exkurze do sociálních ústavů, účastní se akcí Vesny.

Golf Club Brno – Klub seniorů GCB vznikl s cílem podporovat hráčské aktivity členů GCB, kteří dosáhli seniorského věku, bez rozdílu výkonnosti. Za první roky své působnosti se klubová sekce seniorů stala velmi aktivní a velmi úspěšnou složkou reprezentace Golf Clubu Brno. Skupina seniorů GCB se stala hybnou silou seniorského soutěžního golfu nejen na Moravě. Z iniciativy seniorůGCB vznikla první 42

regionální soutěž jednotlivců i klubových družstev v České republice. Nejlepší hráči úspěšně reprezentovali GCB nejen v celorepublikových, ale i mezinárodních soutěžích (Klub seniorů GCB, 2008).

3.4 Duchovní aktivity

„Kdo se bojí života, bojí se i smrti“ Seneca

U starých lidí vzrůstá religiozita v závislosti na omezení různých kompetencí, jako reakce na různé zátěže a ztráty a zároveň i s anticipací vlastní smrti. Pro seniora je důležitá nejen víra ve smyslu duchovních hodnot, ale i příslušnost k církevnímu společenství, které starému člověku dává určitou sociální roli, kterou stáří neznehodnocuje (Vágnerová, 2000).

„Spiritualita vyjadřuje lidskou potřebu smyslu života a jeho přesahu. Víra, která je vyjádřena nějakou konfesní příslušností, stabilizuje hodnotový systém a jistotu určitého řádu a pravdy. U starých lidí může víra přispět k vyrovnanému postoji k vlastnímu stáří a s ním spojených problémů. Ve stáří, kdy se mnohé životní hodnoty ztrácejí, je důležitá jistota Boží existence, jistota zakotvení, které není vázáno jen na dobu tělesného života“ (Vágnerová, 2000, s.507). Víra umožňuje starému člověku udržet si pocit spojení se zemřelými a možnost existence stejného spojení se svými blízkými po vlastní smrti.

„Stáří není špatná fáze života! To jen mladí si myslí, že je zlé. Je to období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Ve stáří nemáme strach z neúspěchu, nehoníme se za kariérou, nepotřebujeme se snažit nikomu zalíbit, nemáme pracovní dobu, nežárlíme na manžela, ale díváme se na muže a ženy především jako na své přátele, podle toho je oceňujeme. Po svém vlastním životě se rozhlížíme jako po velké obrazárně a zastavujeme se u jednotlivých obrazů – úseků, událostí.

Je dobré, když z těchto úvah vzejde rozvážená poslední vůle, abychom předešli neshodám po naší smrti. Je to doba, kdy dokážeme klidně uvážit, zda je načase, abychom odešli do domova důchodců, když by péče o nás přinášela doma obtíže 43

neúnosné. Když víme, že všude je zem Páně, nebudem se bát. Je nutné, aby ve vědomí národů a lidí celého světa zesílila jistota, že existuje někdo, kdo drží v rukou osud tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče od smrti. A tento někdo je Láska. Láska, která se stala člověkem“ (Jan Pavel II.; In Simajchl, 2003).

Národní centrum pro rodinu (NCR) je nestátní nezisková organizace, jejímž cílem je monitorovat společenské podmínky, které se vztahují k rodině – tzn. i k seniorům – podporovat a iniciovat prorodinné aktivity

a přinášet zahraniční

zkušenosti v této oblasti (Rodina a společnost, 2009).

Diecézní centra pro seniory pořádají setkání seniorů a lidí, kteří s nimi pracují v jednotlivých farnostech i na diecézní úrovni. Cílem akcí je povzbuzení a obohacení zvláště pastorační práce se seniory a posílení vědomí, že senioři mají svoje nezastupitelné místo ve společnosti i církvi. Program nabízí přednášky, mše sv. s biskupy, diskuze, rytmické adorace, koncerty (Křesťanský zpravodajský portál, 2009).

Seniorský věk znamená v církvi a v životě vůbec velké bohatství, ale také výzvu. Není totiž možné si udržet a mladším osobám vnucovat svět, na který je senior zvyklý, ať už jde o zvyky v rodině či kostele a odmítat všechny změny. Cesta stářím je tak cestou opouštění mnohého, nač je senior zvyklý a co mu bylo drahé. Ostatně ve smrti člověk opouští vše a zůstává mu, když to dobře dopadne, pouze vztah s Bohem.

Pastorace seniorů sice není bezprostřední přípravou na smrt, ale horizont smrti má také vnímat, nesmí ho popírat a má i vzdáleně člověka na smrt připravovat. Mimo jiné se to děje intenzivním duchovním životem, který člověka vede k jádru víry. Pastorace je charakterizována jednoduše jako „účast na milosrdné lásce Ježíše Krista“. Tato účast může mít křesťan díky své víře. Tento pohled vycházející z Písma a z učení II. vatikánského koncilu do jisté míry vyprošťuje pastoraci z úzkého rámce církevně právního provozu a zapojuje do pastorace široké pole křesťanů různého věku.

Pastorace v tomto smyslu znamená: -

blízkost lidem v jejich životě

-

využití zkušeností k pochopení druhých a k hledání způsobu, jak jim prospět

44

-

nahlížení situace z křesťanské perspektivy, což v prvé řadě znamená počítat s odpuštěním a vzkříšením A tady je široké pole působnosti pro seniory, kteří se v této roli mohou cítit

velmi potřební a užiteční (Pastorace, 2009).

Na církevní aktivity navazují činnosti Kabinetu seniorů z Centra pro rodinu a sociální péči v Brně na Josefské ul.1. Program je otevřený veřejnosti, není třeba se dopředu na jednotlivé akce přihlašovat. Senioři mají možnost účastnit se různých přednášek na témata literární, duchovní i další. Adventní duchovní obnova nabízí chvíle zamyšlení, ztišení, společné sdílení. Pro širokou veřejnost jsou určeny společné motlitby chval ..hudbou, zpěvem, tancem, gesty, symboly. Součástí programu je i prostor pro vlastní sdílení, svědectví a přímluvné modlitby (Katalog…, 2008).

Pro starého člověka může být víra v Boha podporou v zátěži. V době úbytku kompetencí a zvýšeného rizika různých ztrát je pro seniora oporou pocit jistoty Božího vedení, která mu pomáhá zvládat situaci. Ztráty mu umožňuje přijímat jako projevy Boží vůle. Víra dává smysl i smrti. Věřící člověk má naději, že smrtí ztrácí pouze jednu formu své existence, ale jeho duše bude existovat dál (Pastorace, 2009).

„Život ve své druhé polovině neznamená vzestup, rozvoj, rozmnožení, životní rozmach, ale smrt, neboť jeho cílem je konec…Vznikání a zanikání tvoří jednu a tutéž křivku…Smrt je duševně stejně důležitá jako narození a je stejně tak integrální součástí života“ (C.G.Jung, In Vágnerová, 2000).

„V náručí Boží, odkud jsme vyšli, večer se všichni sejdeme zas. Kdo by se děsil, kdo by se třás?“ Neznámý autor

45

3.5 Návrhy a doporučení

Kompletací nabídek se ukázalo, že neexistuje ucelený přehled možností volnočasových aktivit pro seniory ve zjednodušené formě. Senior je nucen hledat informace na různých místech – obecním úřadem počínaje, přes společenská centra různých zřizovatelů, internetem konče.

Z této zkušenosti vyplývá možné doporučení pro praktické využití závěrů této bakalářské práce. Ideálním řešením pro jednoduchou dostupnost vyčerpávajících informací pro seniory v rámci jejich zájmu o volnočasové aktivity by mohl být specializovaný internetový portál. Zde by mohli senioři aktivně vyhledávat potřebné informace. Vzhledem k trendu zvyšujícího se počtu aktivních seniorů do budoucna by bylo vhodné, kdyby k této iniciativě došlo. Dnešní lidé v produktivním věku by si realizací tohoto programu usnadnili svůj život v budoucnu.

Výběr a využívání volnočasových aktivit je přímo závislé na zdravotním stavu seniorů. Do přímé souvislosti lze klást přístup zdravotníků, který zásadním způsobem ovlivňuje nejen fyzický, ale ve velké míře i psychický stav seniorů, závislých na jejich péči. Jako důležité se jeví přistoupit v dohledné době ke změně ve výchově zdravotnického personálu ve smyslu humanistického přístupu k seniorům a nemocným. Není to pouze věc úpravy legislativy, ale hlavně jde o změnu v myšlení zdravotníků a pomocných profesí.

Holistický přístup k člověku je jedinou možnou variantou, která dokáže uchovat důstojnost člověka i v terminálních stádiích nemoci. Vlídně nabízená pomoc se snadněji přijímá a senior nemá pocit, že pouze překáží a obtěžuje. Cesta ke změně v postojích zdravotníků by měla začít výukou na středních zdravotnických školách a pokračovat na lékařských fakultách. Samozřejmě by se etický kodex péče o nemocné a seniory měl promítat do veškerého následného vzdělávání všech pečujících složek.

46

V souvislosti se stárnutím populace se do budoucna jeví velmi důležitou otázka financování zdravotně sociální péče. Úpravy, vyplývající ze zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách, vyžadují analýzu využívání příspěvku na péči. Výše těchto příspěvků zatím neumožňuje klientům využít maximální možnou péči, adekvátní jejich zdravotnímu stavu. Bylo by třeba hledat finanční zdroje i jinde než ve státním rozpočtu, aby mohly být potřeby této skupiny obyvatel uspokojeny. Tlak zainteresovaných osob i organizací na státní správu by měl do budoucna tento problém akcentovat.

47

ZÁVĚR

Tématem této bakalářské práce byly volnočasové aktivity seniorů. Cílem byla analýza komplexní péče o seniory s akcentací na volnočasové aktivity z hlediska zkvalitnění náplně života starých lidí. Populace stárne a počet seniorů se neustále zvyšuje. Znamená to také, že tato početná skupina obyvatelstva má specifické potřeby a požadavky, které se týkají nejen zdravotní péče, ale i možností trávení volného času. Zdravotní stav a celková kondice seniora je základní podmínkou pro akceptaci nabídek volnočasových aktivit. Maximalizovaná zdravotní péče, včetně využívání různých kompenzačních pomůcek dovoluje starému člověku využít svůj potenciál a naplnit své dny tvořivou aktivitou, ať už intelektuální či manuální.

Důležitou součástí bakalářské práce je zpřehlednění variant péče o seniory podle jejich aktuální osobní situace. Práce zohledňuje nejčastější choroby fyzického i psychického rázu, které velkou měrou ovlivňují změny v myšlení i v tělesných možnostech seniorů. Senior má dnes možnost výběru péče ve vlastní domácnosti, v domovech pro seniory různého typu a standardu a v případech zdravotních komplikací může využít časově limitovanou péči v LDN. Vysoké ocenění si zaslouží hospicová péče, která jediná poskytuje paliativní péči v rozsahu, umožňujícím důstojný odchod ze života.

Senioři disponují ve větší míře než ostatní populace fyzikální veličinou – volným časem. S tím souvisí potřeba široké nabídky volnočasových aktivit, které udržují seniory v psychické, ale i fyzické kondici a zvyšují tak kvalitu jejich života v posledních dekádách. V bakalářské práci jsem se snažila sumarizovat nabídky možností z oblasti vzdělávání, terapeutických aktivit, klubových i poznávacích činností. Pro větší konkrétnost jsem se orientovala na možnosti, které mohou využívat senioři v Brně.

48

RESUMÉ

Tématem této bakalářské práce jsou volnočasové aktivity seniorů a jejich přínos prožívání seniorského období. Cílem práce je analýza možností, které se nabízí seniorům k využití ve městě Brně.

Bakalářská práce se skládá z teoretických informací o procesu stárnutí a fyzických i psychických vlivech na tento proces. Věnuje se dopadům těchto stavů na způsob života v posledních dekádách. Nastiňuje možnosti a varianty péče o seniora v domácím i ústavním prostředí, včetně terminální péče. Předkládá přehled aktivit z oblasti vzdělávání, sportovních činností i umělecko – manuálních realizací seniorů.

Ze získaných informací vyplývá, že není dosud zpracovaná ucelená nabídka volnočasových aktivit pro seniory. Pro praxi by tak bylo vhodné se tomuto tématu dále věnovat.

SUMMARY

The subject of this bachelor thesis is seniors’ free-time activities and their contribution for senior way of being. The aim of the thesis is to analyse offer of freetime activities for seniors in Brno.

The bachelor thesis contains theoretical information about ageing process and physical and mental influence over this process. It considers the impact of this processes on the quality of life in last decades of life. It shows alternatives of senior home and institution care, including terminal care. It contains list of activities including education, sports and art.

The retrieved information showed, that the offer of free-time activities is not complete now. For praxis would be useful to pay attention to this topic. 49

SEZNAM LITERATURY

ATKINSON, R.L. et al. Psychologie. Praha: Portál, 2003. 751s. ISBN 80-7178-640-3.

BAŠTÁŘOVÁ, P. Jak ovlivňuje práce na PC osobnost seniora: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2006. 55l. Vedoucí bakalářské práce Soják Petr

Domácí péče o seniory a nemocné. Dřevospol. [online]. 2008. [cit.13. prosince 2008]. Dostupný

z WWW:


seniory-detsky-nabytek/pecovatelska-zdravotnicka-luzka/domaci-pece-o-seniory-anemocne.htm>

FÜRST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0.

HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. 312 s. ISBN 80-7178803-1.

Historie. [online]. [cit 24.ledna 2009]. Dostupný z WWW:

HOVORKA, J. Cesta do stáří. Praha: Avicenum, 1975. 280 s.

HUDCOVIČ, M., GROH, J. Aktivní život ve stáří a prevence předčasného stárnutí. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1983. 23 s.

KABELOVÁ, H. Kondiční ergoterapie jako součást volnočasových aktivit v domovech pro seniory: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd, 2008. Vedoucí diplomové práce PhDr. Dana Knotová.

KALVACH, Z. et al. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. 14 s. ISBN 80-2470548-6.

50

Katalog Centra pro rodinu a sociální péči. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2008.

Klub českých turistů. [online]. 2009. [cit 24.ledna 2009]. Dostupný z WWW:

Klub seniorů GCB. [online]. 2008. [cit 8.ledna 2009]. Dostupný z WWW:

KRÁSNIK, P. Aktívna dlhovekosť (2.vyd.). Bratislava: Ústav zdravotnej výchovy, 1990. 40 s.

Křesťanský zpravodajský portál. [online]. 2009. [cit.13. prosince 2008]. Dostupný z WWW:

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-551-2.

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2000. 344 s. ISBN 80-7169-195-X

MISCONIOVÁ, B. Klienti si někdy musí domácí péči vybojovat. CzechMed forum [online]. 2006. [cit.12. prosince 2008]. Dostupný z WWW: < http://forum.czechmed.cz/?q=node/702>

MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 203 s. ISBN 80-210-3345-2

NOVOTNÁ, D. Aktivizace seniorů v denním stacionáři: bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2006. 53l. Vedoucí bakalářské práce Ema Štěpařová

51

Pastorace. [online]. [cit.12. prosince 2008]. Dostupný z WWW:

PIPEKOVÁ, J., et al Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN 80-7315-120-0.

Pohybové studio pro seniory v Brně. [online] 2007. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupný z WWW:

Poslání a cíle nadačního fondu. [online]. [cit.12. prosince 2008]. Dostupný z WWW:

PROCHÁZKA, R. Edukativní intervence v seniorské populaci : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky, 2007. 62 l. Vedoucí Bakalářské práce Pavel Mühlpachr

RABUŠIC, L. Česká společnost stárne. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 192 s. ISBN 80-210-1155-6.

REŽŇÁKOVÁ, T. Domov důchodců za 13 tisíc měsíčně. Mladá fronta DNES. 2009, XX/23.

Rodina a společnost. [online]. 2009. č.1 [cit.7. ledna 2009]. Dostupný z WWW:

ROMAŇÁKOVÁ, M. Na parketě v Ořešíně válí jako zamlada. Mladá fronta DNES. 2009, XX/10.

RYCHNOVSKÝ, D. Pečujete trvale o blízkého? Brněnský Metropolitan [online]. 2007. č.1 [cit.6. ledna 2009]. Dostupný z WWW: .

52

ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-8593-148-6.

SIMAJCHL, L. Stáří. Vranov nad Dyjí: FATYM – tiskový apoštolát, 2003. 48s.

Senior akademie. [online]. 2008. [cit.11. ledna 2008]. Dostupný z WWW:

Slovníček. [online]. 2000. č.1 [cit.9. ledna 2007]. Dostupný z WWW: .

STIBOROVÁ, E. Aktivní stáří jako jeden z předpokladů kvality života : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra sociální pedagogiky, 2008. 60 l., 20 l. příl. Vedoucí bakalářské práce Lenka Gulová

ŠPINKOVÁ, M., ŠPINKA, Š. Standardy domácí paliativní péče. Praha: Hospicové občanské sdružení Cesta domů, 2004. 35 s. ISBN 80-239-4329-4

ŠŤASTNÝ, O. Za zdmi LDN – pacient je nula. Mladá fronta DNES. 2009, XIX/157.

TOŠNEROVÁ, T. Ageismus. Praha :Ústav lékařské etiky 3. LF UK a FNKV , 2002.40 s. ISBN 80-238-9506-0.

TWARDOWSKA – RAJEWSKA, J. Przeciw samotności [Against loneliness].Poznaň: Wydawnictwo Naukowe Uniwersitetu im. Adama Mickiewicza, 2005. 121 s. ISBN 83232-1515-4

VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR, P. Kvalita života. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 143 s. ISBN 80-210-3754-7.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. 444 s. ISBN 80-7178-678-0.

VÁGNEROVÁ, M.. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000. 522 s. ISBN 80-7178-308-0. 53

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.

VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty (2.vyd.). Brno: Paido, 2006. 302 s. ISBN 807315-134-0.

VOJTOVÁ, V. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Masarykova univerzita, 2005. 94 s. ISBN 80-210-3532-3.

Zpráva o sociální péči ve městě Brně za rok 2007 [online]. 2007 [cit. 12.ledna 2009]. Dostupný z WWW:

ZVOLSKÝ, P., et al. Obecná psychiatrie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. 192 s. ISBN 80-7184-494-2.

ZVOLSKÝ, P., et.al. Speciální psychiatrie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 206 s. ISBN 80-7184-203-6.

54