Volby do Rad veřejnoprávních médií
1. Nezávislost veřejnoprávních médií
a) Jaký postup ze strany Rady veřejnoprávního média (VPM) navrhujete pro případy, kdy médium čelí stížnosti na ztrátu své nezávislosti?
kandidát
odpověď
Alena Kupčíková
Pokud stížnost má závažný charakter, pak je nezbytné sestavit nezávislou komisi pro její posouzení, a to konkrétně tím způsobem, že třetinu členů komise navrhne Rada ČT, třetinu generální ředitel ČT a třetinu stěžovatelé. Podstatné je přizvat nezávislé pozorovatelé a odborníky.
Antonín Bajaja Daniel Váňa
Dušan Kukal
Eugen Sigismund Freimann Eva Novotná
Pokud půjde o vážnou a opakující se stížnost podloženou konkrétními případy, prošetření musí provést nezávislá komise, na jejíž sestavení se budou podílet: vedení VPM, Rada VPM a stěžovatel (stěžovatelé). Komise musí být navíc zastřešena nezávislým arbitrem. Každý takový podnět by měl být prošetřen orgánem, k takové činnosti vytvořeným. Domnívám se, že není vhodné, aby takovouto záležitost řešili přímo manažeři dotčeného média na jakýchkoliv úrovni řízení VPM. Osobně bych stěžovateli doporučil takový postup, aby svou stížnost adresoval radě VPM jako stížnost na generálního ředitele příslušného VPM. Vidím větší šanci v tom, že by rada VPM tento podnět mohla nezávisle vyšetřit. Při takto závažné stížnosti bych viděl jako vhodné, aby si rada vytvořila pro příslušnou stížnost pracovní skupinu, která ji prošetří. Domnívám se, že členy této pracovní skupiny by mohli, kromě členů rady, být i přizvaní odborníci na oblast, které se stížnost týká. Minimálně „zpravodajem“, resp. „vedoucím“ této skupiny by měl být člen příslušné rady. Závěry pracovní skupiny by pak rada měla mít možnost využít jako podklad pro rozhodování o přijaté stížnosti. Postupovat podle zákona. dát možnost vyjádření všem zúčastněným stranám, posoudit, rozhodnout o případném postihu odpovědné osoby, (tytyty, finanční postih, výpověď)
Helena Třeštíková Jan Bednář Jana Horváthová Jaromír Talíř Jaroslav Veis Karel Michal
Lucie Wittlichová
Marek Hovorka Marie Kindermannová Martin Engel Martin Putna Michael Hauser Miloš Rejchrt Oldřich Kužílek
Maximálně otevřenou a transparentní diskusi o daném problému. Všechny takové podněty/stížnosti by měla Rada vyšetřit. Rada (nikoliv ředitel ČT - tedy jedna strana sporu ) by měla iniciovat vytvoření na VPM nezávislé skupiny složené z mediálních odborníků (včetně zahraničních expertů), která by věc prošetřila. V každém případě by se z porušení kodexu ČT, ohrožení nezávislosti atd. měl vyvodit exemplární a adekvátní trest, včetně okamžité rezignace odpovědných manažerů, jak je zvykem v západních demokraciích. Myslím, že otázka není dobře položená. VPM řídí ředitel, který je odpovědný Radě. Jestliže jsou stížnosti na ztrátu nezávislost média, jsou to de facto stížnosti na ztrátu nezávislosti Rady. Pak je obtížné říkat, co má dělat orgán proti něčemu, za co je sám odpovědný. Žádnou třeskutou novinku, stačí důsledné jednání podle zákona o ČT a využívání § 8, který říká, že rada řeší jednak stížnosti na generálního ředitele, jednak dohlíží na plnění úkolů veřejné služby – a skutečně vyšetřit stížnost. Navrhuji zřídit pro prošetření takové stížnosti komisi složenou z nezávislých odborníků a respektovaných osobností, která by takovou stížnost věcně posoudila. Kontrolu nad objektivním a nezávislým vysíláním VPM má veřejnost prostřednictvím Rady. Ta by měla ze svého středu nominovat členy, kteří prověří oprávněnost a závažnost vznesené stížnosti. Podmínkou je, aby členy Rady byli lidé s všeobecně uznávanou morální autoritou, především však zcela nezávislí na politických či ekonomických vlivech. Protože způsob volby členů Rady Poslaneckou sněmovnou sám o sobě není takovou zárukou, měl by být buď změněn způsob volby členů Rady, nebo v takových případech vyžádán nezávislý posudek odborníka na média. V žádném případě není vhodné, aby stížnost na ztrátu své nezávislosti projednávalo vedení VPM. Rady by měla krátce poté, co se sejde v obnoveném složení, definovat i za pomoci mediálních expertů, politologů a právníků co je a co není ztrátou nezávislosti pro televizi veřejné služby, s důrazem na jeho zpravodajství. Jistě jí je například úmyslné zamlčení podstatné skutečnosti. Pokud by k narušení nezávislosti došlo, je Rada - zřízená za účelem kontrolní činnosti ČT – povinna jednat a to jak směrem ke generálnímu řediteli ČT a jím jmenovanému vrcholnému managementu, tak směrem k veřejnosti, již zastupuje. Všechny sporné otázky musí řešit nezávislá komise, ve které budou zastoupeny občanské iniciativy. Rada musí stížnost projednat a rámci svých kompetencí vyřešit. Pokud na to její kompetence nestačí, měla by o tom neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu. Rada sama by měla být schopna díky svým pravomocem a díky času a úsilí, které tomu věnuje, vidět do útrob oněch médií, analyzovat je a posuzovat. Od toho je přece Radou. Má-li stále pochyby, má přibrat ještě externí profesionální komisi mediálních odborníků. A není-li schopna jako celek jednat, pak je na řadě apel k veřejnosti, novinářům, občanským sdružením. Ale i krajní prostředky se mohou ukázat jako nezbytné, pokud nastane něco jako Bobovize. vypracování nezávislé expertízy Rada je povinna (zákon 484/1991 Sb.§ 8 ) rozhodnout o stížnosti týkající se generálního ředitele. Kdyby rada shledala, že stížnost na ztrátu nezávislosti VPM je důvodná, nemá ani jinou možnost řešení než ředitele odvolat. Z hlediska ochrany oznamovatelů je nutné respektovat jejich anonymitu. Oprávněnost stížnost by měla přezkoumávat Rada VPM, nikoli management VPM. Rada VPM by k tomuto účelu měla mít zřízený panel nezávislých odborníků. Ten by v případě, že VPM čelí stížnosti, aktivovala a předložila mu k posouzení stížnost.
Oldřich Šesták Pavel Hekela Petra Procházková Paikarová Radek Mezuláník Roman Prorok
Svatopluk Jedlička
Václav Dvořák
Václav Chalupa Vladimír Kuba Vladimír Just
Výsledkem posouzení rady VPM na základě stanoviska panelu by mělo být doporučení pro management VPM. Důsledné prošetření a přijetí doporučení vrcholovému vedení VPM k řešení. Před ukončením voleb do Rad ČRo a ČT zůstávám z logických důvodů u povšechné informace bez konkretizace. Podobné stížnosti je třeba vždy pečlivě řešit. Rada musí konkrétně a důkladně prozkoumat kde a v jakém rozsahu k porušení nezávislosti došlo. Takové případy se mohou vyskytovat například v období voleb. Zde musí být PŘEDEM nastavená pravidla /včetně postihů/, aby opatření měla preventivní charakter. V případě nejednotného názoru uvnitř Rady bych neváhal oslovit nezávislý expertní tým. prověřit, transparentně a veřejně, vyslechnout všechny strany, nechat si vypracovat nezávislou analyzu např.
Důležitá je prevence. Přesné a poctivé dodržování Kodexu ČT neumožňuje ztrátu nezávislosti. Pokud k tomu dojde, pak je nutné jasně označit toho, kdo se dopustil chyby. V pravomoci Rady ČT je však pouze „řešení“ generálního ředitele, který je Radě odpovědný. Musí tedy následovat sankce vůči GŘ. Rada ČT by neměla být jen jakýmsi „bičem“ veřejnosti, který se nad Kavčími horami vznáší, ale i štítem chránícím nezávislost národní televize. Neumím ale teď nabídnout nějaký stručný univerzální manuál. Každopádně Rada ČT má vždy zbystřit pozornost, ať už by podezření na ohrožení nezávislosti přicházelo zvenčí nebo zevnitř média. Cílem Rady by mělo být zvýšení a posílení důvěryhodnosti národní televize veřejné služby. V případě, že stížnosti nebude schopna Rada VPM čelit vlastními silami (například mnohočetná argumentace ze strany stěžovatele, možnost neobjektivního posouzení situace apod.), pak je třeba, aby se předseda Rady daného VPM obrátil na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (jako nestrannou autoritu, případně příslušný výbor PS PČR), a požádal ji, aby pro řešení tohoto konkrétního případu ustavila nezávislou komisi (pracovní skupinu), která stížnost posoudí v širších souvislostech. Členy takové komise (pracovní skupiny) mohou být jak členové RRTV, tak Rady Českého rozhlasu nebo Rady České tiskové kanceláře (ti všichni jsou veřejní činitelé s dostatečným mandátem na posouzení dané situace v zájmu veřejnosti). Nedovedu si představit, podle jakého jiného klíče by se taková nezávislá skupina (komise) sestavovala ať už uvnitř Rady ČT nebo vně (výše uvedení členové všech tří rad již získali mandát veřejnosti tím, že byli na své pozice navrženi prostřednictvím různorodého spektra profesních, společenských, neziskových a podobných subjektů). Osobně prověřit, na čem se stížnost zakládá, požádat ředitele média, aby se k věci vyjádřil případně vyžádat písemné vyjádření odpovědného vedoucího pracovníka, v jehož kompetenci mělo dojít k pochybení. Rešerše v ohlasech veřejnosti – média, internet. V případě pochybností Rady či velké části jejích členů by měl být přizván nezávislý expert (např. z univerzitního prostředí). Pak by mělo následovat kolektivní rozhodnutí celé Rady včetně doporučení k opatřením, aby se případ neopakoval. V případě, že dojde k politickému ovlivňování z vlády, se známit s touto skutečností parlament jako zřizovatele Rady. Kontrola tvorby a šíření programů je jedním ze základních úkolů Rady ČRo. Rada v rámci plnění tohoto úkolu může zadávat odborné expertizy a může svolávat veřejná setkání s rozhlasovými tvůrci. Určitě bych v případě podezření ze ztráty nezávislosti navrhl využít oba mechanismy, aby členové Rady a jejich prostřednictvím i veřejnost měli co nejvíc informací a mohli situaci posoudit co nejobjektivněji. projednání radou a skupinou nezávislých osobností /institucí vybraných radou Za vůbec nejhorší považuji ten, který zvolil p. ředitel Dvořák a následně si jej nechal odsouhlasit svými mediálními bodyguardy z Rady ČT: zřídit nezávislou komisi odborníků, poté ji zrušit a prohlásit se de facto sám komisí, a ve finále stížnost vůči sobě označit za bezpředmětnou. Lépe by to neudělal ani Král Ubu. Za standardní postup bych považoval zřízení opravdu nezávislé komise, z řad nezpochybnitelných autorit (převážně)z akademického, tj. nepolitického prostředí), na jejímž složení by se podíleli nikoliv adresáti stížnosti, nýbrž (když už tak) rovnoměrně i
stěžovatelé. To se bohužel nestalo.
Zdeňka Hůlová
Zuzana Dražilová
Do kompetencí Rady ČR („RČT“)patří rozhodovat o stížnostech týkajících se GŘ, a to dle § 8 odst. 1 písm. h). Pokud má daná stížnost takový charakter, Rada je povinna se jí zabývat. RČT si vyžádá vyjádření GŘ a má-li další pochybnosti, může si objednat externí posudky, ty ovšem bývají místy i protichůdné. Případná ztráta nezávislost bývá ale těžko prokazatelná či zcela patrná, záleží i na optice posuzovatele. Co se RČT týče, jak chcete kontrolovat, kdo a proč volal komu, i kdyby vám to kompetence umožňovaly? Kdo to přizná? V minulosti vím o případu, kdy si jeden významný poslanec stěžoval, že mu (tehdy konkrétně ČTK) nevyhověla – přitom pravdu měl podle mne redaktor, odmítl-li mu poskytnout neověřenou a tedy dosud nevydanou zprávu. O statečnosti se snadno mluví, ale ne každý dokáže čelit hrozbě propuštění či odvolání. VŠICHNI ČLENOVÉ Rady by měli důkladně prověřit všechny stížnosti na ztrátu nezávislosti a vyslechnout všechny strany, kterých se stížnost týká a na základě toho mají zaujmout jasné a zřetelné řešení a stanovisko. Pokud by Rada nebyla schopná shodnout se a ujednotit na jednoznačném názoru vůči stížnostem na ztrátu své nezávislosti, navrhuji, aby byla ustavena několikačlenná komise z expertů na danou problematiku, jejímž výstupem bude jednoznačné a konkrétní stanovisko i řešení.
b) Myslíte si, že je na místě, aby speciální tým pro posouzení stížnosti sestavoval pouze člen vedení VPM, vůči kterému byla příslušná stížnost mezi jinými namířena?
Statistika odpovědi: ANO (0 kandidátů) NE (31 kandidátů) zdržel se (1 kandidát)
kandidát
odpověď
Alena Kupčíková Antonín Bajaja Daniel Váňa
NE NE NE
Dušan Kukal Eugen Sigismund Freimann Eva Novotná Helena Třeštíková Jan Bednář Jana Horváthová Jaromír Talíř Jaroslav Veis Karel Michal Lucie Wittlichová
Marek Hovorka
Marie Kindermannová Martin Engel Martin Putna Michael Hauser Miloš Rejchrt Oldřich Kužílek Oldřich Šesták Pavel Hekela Petra Procházková Paikarová Radek Mezuláník
NE NE NE Pokud se tak děje, bude to jedna z prvních věcí, které navrhnu změnit. NE NE (jak se to minulý rok stalo!) NE NE NE NE V žádném případě, naprosto by to mělo být naopak, takový člen vedení by neměl na složení komise mít žádný vliv. NE NE Tato otázka vychází z konkrétní vzniklé situace, ale nepředjímá širší spektrum možností, nenahlíží problematiku jako celek. V tomto konkrétním případě je z důvodu konfliktu zájmu jistě lepší otevřít možnost nominací i nezávislé instituci, například Radě ČT, která je kontrolním orgánem veřejnosti. Ale rozumím postupu, že kredit nominovaných může být zárukou kvalitního výsledku a že nominace jinou institucí může být stejně tak zpochybnitelná. V tomto konkrétním případě stojí ale princip střetu zájmu výš, protože připouští znevěrohodnění výsledku. Umím si ale představit, že tato rada nebude vznikat ad hoc, ale bude jmenována třeba po dobu mandátu generálního ředitele. Toto jmenování vyloučí účelovost a priori. A právě kredit přítomných expertů bude jasnou zprávou o její ne-účelovosti. Na druhou stranu je otázkou, zda tato „speciální“ rada nenahrazuje roli Rady ČT, případně zda takovou „speciální“ radu nemá mít (také) Rada ČT, pokud sami její členové nejsou mediálními experty. NE NE NE NE Nevidím důvod, proč by stížnost měl posuzovat a posléze řešit někdo jiný než Rada NE NE NE NE NE
Roman Prorok Svatopluk Jedlička Václav Dvořák Václav Chalupa Vladimír Kuba Vladimír Just Zdeňka Hůlová Zuzana Dražilová
NE NE NE NE NE NE Člen vedení, vůči němuž byla stížnost namířena, by vůbec neměl do složení týmu mluvit. A když už ano (což nepovažuji za šťastné), pak jedině v paritě se stěžovateli. Odpověď tedy zní: NE Radě se ale zpovídá pouze GŘ. Ten je odpovědný za to, jakým způsobem pracuje on, členové vrcholového managementu (1.stupeň řízení) i zaměstnanci ČT. Nechtějme prosím po RČT, aby překračovala své kompetence a mluvila úplně do všeho, nejde-li o nenaplňování poslání a úkolů ČT. Právě tak si nemyslím, že odpověď na stížnosti, adresované přímo Radě, by měl řešit pouze předseda RČT. V minulosti existovala tříčlenná komise, složená z členů RČT – ta připravovala návrh odpovědi. NE
c) Myslíte si, že je na místě, aby zaměstnanci VPM měli možnost podat stížnost na ohrožení nezávislosti VPM anonymně, jelikož je určité riziko, že by přišli o práci?
Statistika odpovědí: ANO (24 kandidátů) NE (8 kandidátů) zdržel se (0 kandidátů)
kandidát
odpověď
Alena Kupčíková
ANO - Pokud by zaměstnanci VPM měli pocit, že v souvislosti s podáním takovéto stížnosti je ohrožena jejich bezpečnost či pracovní pozice, tak by měli mít možnost podat stížnost v takovém režimu, že jejich jména by sice byly známé členům Rady ČT, nicméně neměly by být v žádném případě
Antonín Bajaja Daniel Váňa Dušan Kukal Eugen Sigismund Freimann Eva Novotná Helena Třeštíková Jan Bednář Jana Horváthová Jaromír Talíř Jaroslav Veis Karel Michal Lucie Wittlichová Marek Hovorka Marie Kindermannová Martin Engel Martin Putna Michael Hauser Miloš Rejchrt Oldřich Kužílek Oldřich Šesták Pavel Hekela Petra Procházková
prozrazena. Členové rady by v takovéto situaci museli striktně dodržovat mlčenlivost. ANO - (ANO v krajním případě, ale měli by svá jména aspoň písemně sdělit osobě, která se za ně může a chce zaručit – nejlépe členu Rady VPM) Ovšem: jakákoli anonymita ubírá stěžovatelům jak na váze jejich argumentů, tak na sympatiích souvisejících s nedostatkem např. odvahy. Každý oceňuje ty, co říkají pravdu do očí. NE ANO ANO NE Pokud je skutečně ohrožena nezávislost, tak by měl zaměstnanec podat stížnost jmenovitě, a stát si za svým. Rada VPM by měla o pochybeních rozhodnout, (viz a)) A pokud ve VPM není dodržován zákoník práce, zjednat nápravu. ANO ANO ANO ANO Rozumný manažer takovou možnost připouští, neboť jej může na něco upozornit. Pakliže jde o vážné věci a má-li stěžovatel relevantní argumenty, pak musí jít anonymita i s uvedeným rizikem stranou. ANO (i když stížnost podepsaná má samozřejmě větší váhu) ANO ANO NE Anonymní stížnost považuji za snadno zneužitelnou. ANO ANO ANO ANO NE Anonymní stížnost není stížností ve smyslu zákona, Rada ji však může přijmout jako informaci a podle závažnosti obsahu ověřit její pravdivost a zapracovat ji do svého rozhodování. ANO ANO Nejsem zastáncem anonymních stížností. Ke svým rozličným stížnostem vždy připojuji podpis. Mé ano tedy platí jen pro výjimečné riziko. Osobně bych této možnosti nikdy nevyužil a podepsal se i v rizikové situaci. NE ANO
Paikarová Radek Mezuláník Roman Prorok Svatopluk Jedlička Václav Dvořák Václav Chalupa Vladimír Kuba Vladimír Just Zdeňka Hůlová Zuzana Dražilová
ANO ANO ANO ANO NE Myslím, že taková stížnost je závažným obviněním a nejsem zastáncem toho, aby ji člověk mohl dělat anonymně. Není nic jednoduššího než vznést pod rouškou anonymity účelové obvinění. NE ANO Otázka není přesná. Tři z 24 stěžovatelů se přihlásili jménem (určitě v domnění, že jejich jména jsou natolik známá, že si vedení nedovolí vůči nim represe), ostatní, méně známí, z těchže důvodů – byl tu dokonce dvojí precedens vyhazovu! – zůstali v anonymitě. Subjektivně je naprosto chápu, objektivně to dopad stížnosti poškodilo. NE riziko musí zvážit ten, kdo stížnost podává; anonymita snižuje důvěryhodnost sdělení. Jisté obavy zaměstnanců ale chápu. ANO
d) Měl/a jste někdy pocit, že dochází k nežádoucí manipulaci zpravodajství v VPM? Pokud ano, tak mohl/a byste uvést příklady?
kandidát
odpověď
Alena Kupčíková
Občas jsem měl subjektivní pocit, že k manipulacím skutečně dochází. Například v případě nezveřejnění informací o lánské schůzce či nezveřejnění reportáží týkající se Ivo Rittiga.
Antonín Bajaja Daniel Váňa Dušan Kukal Eugen Sigismund Freimann Eva Novotná
Manipulace ve VPM je silný výraz, já ten pocit nemám. Někdy se mi ale (jako každému občanovi) nezamlouvají všechny názory či pořady. To ale vyplývá ze svobody slova. Ne, takový pocit jsem neměl, alespoň ne tak silný, že by mně v paměti utkvěly konkrétní souvislosti. ANO. Velmi nepříjemný pocit jsem měl například při tzv. „krizi“ v České televizi, kdy určitá skupina zaměstnanců ČT i koncesionářů s pomocí zaměstnanců ČT využívala VPM k prosazování vlastních zájmů. Nechci hodnotit jejich úmysl, ale systémově by nemělo být možné, aby k takovéto situaci ve VPM docházelo. ANO – pravidelně Radar v brdech, církevní restituce
Helena Třeštíková Jan Bednář Jana Horváthová Jaromír Talíř
Jaroslav Veis
Karel Michal Lucie Wittlichová
Marek Hovorka Marie Kindermannová Martin Engel Martin Putna Michael Hauser Miloš Rejchrt
Nemám dost objektivních informací. Ano, měl jsem tento pocit. Například minulý rok při prezidentských volbách. Ano, ten pocit mám, zůstal neobjasněn - jedná se třeba o stížnost redaktorky Daniely Drtinové (a spol.), jejíž práci hodnotím dlouhodobě pozitivně, oceňuji ji i jako rovného člověka, takže její projev nespokojenosti mě také vede k pochybám. Navíc nemohu být spokojená se zpravodajstvím i jinak, nejen v otázce manipulace, také řazení zpráv je někdy žalostně nevhodné, o důležitých politických událostech dne se někdy neinformuje vůbec nebo nedostatečně. Tak ne všichni moderátoři jsou přesvědčiví, klíč k jejich výběru je nejasný. Manipulace se může provádět i výběrem zpráv. V poslední době jsem měl dojem, že jediné co EU řeší je pomázánkové máslo v ČR. Stanovit hranice mezi editoriální politikou a manipulací je zásadní, manipulační může být už volba témat. A dodržovat tuhle hranici v každodenní praxi to nejtěžší, co editor má dělat, ať už jde o odolávání (možných) tlaků shora, tak prosazování (možných) parciálních zájmů redaktorů zdola. Takže samozřejmě jako divák někdy pocit manipulace mívám, např. v případě akcentu na sudetoněmeckou notu v prezidentské kampani, který mohl jednodušší povahy nepochybně manipulovat. Obecně vzato, od příhody s popelníčkem se podezření z prozemanovské úchylky těžko vyvrací. Potlačí-li dokonce vedení nějakou reportáž, jak stojí ve stížnosti 24 redaktorů, aniž to bylo vyvráceno, je to za hranicí přípustnosti. Ale stejně manipulativní jsou některé „soundbity“ vytržené z kontextů. Každopádně už samotný vznik stížnosti, způsob jejího projednávání, odchody redaktorů jsou znamením, že ČT tu má problém, který je nutné řešit, ne před ním uhýbat. Konkrétní případy jsou všeobecně známé, flagrantní byl například pokus poradce premiéra Topolánka Marka Dalíka o ovlivnění reportáže v pořadu Reportéři a také zasahování Jiřího Paroubka do programu VPM. Každé zpravodajství je výsledkem interpretace faktů a určité míry tendenčnosti se nevyhne žádné zpravodajství. Je ovšem třeba posuzovat, zda v tomto procesu nedochází k účelovému zkreslování informací, k tendenčnímu a tudíž neobjektivnímu podání. Takové jednání může vycházet z osobních názorů a postojů zaměstnanců VPM nebo z vnějšku na základě objednávky politických či ekonomických subjektů. Osobně pociťuji nevyváženost zpravodajství v předvolebních obdobích, kdy je prostor představit politický program dáván velkým a zavedeným politickým subjektům. Neměl jsem pocit z cílené manipulace zpravodajství. Redakce zpravodajství ČT je však vystavena dlouhodobému mediálnímu tlaku (možná i politickému – o tom ale nevím). Dlouhodobě je podle mne nedostatečně rozvíjen tým zpravodajství, který zatížil nejzkušenější reportéry a moderátory způsobem, který pro ně nebyl dlouhodobě únosný. Jejich odchod je pro televizi ztrátou, které by se napříště měla vyvarovat, nikoli koncem kvalitního zpravodajství. S tím souvisí i absence kvalitních komentátorů domácího politického dění, které zpravodajství ČT umně nahrazuje například komentátory z veřejnoprávního Českého rozhlasu nebo velmi omezené možnosti rešeršního oddělení. Naše bohaté zkušenosti s početní úpravou množství demonstrujících proti vládě, natočení naší tiskovky šlo rovnou do trezoru a další kontakty s naštvanými novináři atd.. Ano, nedávná causa v ČT Soudě zvláště podle posledního dění v ČT, něco není v pořádku. Avšak, snažím se neřídit se svými pocity, nýbrž fakty. Toto téma je natolik závažné, že nemám za vhodné zaujímat k němu radikální stanoviska touto letmou a povrchní formou. Právě proto, abych měl k dispozici fakta ve všech kontextech, kandiduji do Rady. Pokud bych opravdu zjistil, že k manipulaci dochází – pak teprve bych se vyjadřoval a jednal. A to, v případě nutnosti, i velmi radikálně, to si pište. Ano, klasický příklad: zpravodajství o protestech proti MMF v září 2000 Nemám a nikdy jsem neměl dojem, že zpravodajství v ČRo je někým manipulováno.
Oldřich Kužílek Oldřich Šesták Pavel Hekela Petra Procházková Paikarová Radek Mezuláník Roman Prorok Svatopluk Jedlička
Václav Dvořák
Ano, ale nikoli přesvědčení, že je rozsáhlá a systematická. Spíše náhodná. Za příklady považuji prodej domu sociálního demokrata a kauzu s propagací Číny. A také vrávorání presidenta u korunovačních klenotů. Ano. Jeden příklad za všechny – přímé prezidentské volby. Za 13 let své praxe v regionální stanici bych něco podobného nepřipustil. Vzpomínám si však na zneužití „záštity“ politika nad dětskou akcí těsně před volbami, kdy se této akci věnovalo televizní zpravodajství ten pocit někdy mám Myslím, že podnět z loňského roku od profesionálů ze zpravodajství takové příklady uváděl. NE Nemohu objektivně posoudit. Je možné, že ve vypjatých obdobích (například před volbami) k takové situaci může dojít, ale i pro samotné účastníky je takový efekt těžko měřitelný mimo čas oficiálně vymezený ve vysílání pro jednotlivé subjekty. Je to otázka profesionality a etiky. 1/ Nynější kampaň okolo Ukrajinské krize je celá od počátku redakcí Zpravodajství ČT hrubě manipulovaná. Před veřejností jsou systematicky zatajovány důležité skutečnosti a okolnosti (např. žádost kyjevských Židů o jejich urychlené přijetí Izraelem z důvodu ohrožení života jejich rodin ze strany fašistických banderovkých bojůvek – uveřejnil list Haaretz (přitom dopisovatel ČT v Izraeli Jakub Szantó se náhle objevil na Majdanu!), přítomnost fašistických bojůvek na Majdanu, teror v ukrajinském parlamentu při hlasování o nové vládě za přítomnosti bojovníků se samopaly, zákaz ruštiny na Ukrajině uzákoněný novou vládou, odmítání statusu národnostní menšiny Rusínům za všech ukrajinských vlád od roku 1991, emigrace velké části občanů Ukrajiny do Ruské federace atd. atd. Televize vyrábí „politický kýč“ o dobrých a zlých, má černobílé vidění světa a nepřiznává, že hlanvím původcem krize byla špatná příprava dokumentů pro přistoupení Ukrajiny k EU a geopolitický boj mezi USA a Ruskem. Taková „práce“ veřejnoprávního média je naprosto nepřípustná. 2/ opakování dávno vyvrácených lží, které vypustily státy NATO při kampani proti Jugoslávii a Srbům (aféry Markale I a II, srebrenická genocida, Račak, důvody bombardování atd.) Jsou-li na tyto skutečnosti redaktoři ČT upozorněni, neodpovídají nebo odpovědí frází o „prověřování“ a „čerpání informací minimálně ze dvou zdrojů“ 3/ vyslovenou lží bylo nedělní vysílání ČT dne 17.1.2012 cituji z mého protestu: Věc: protest proti „kachně“ Vážený pane řediteli, dovoluji si touto cestou vznést protest proti lživým tvrzením o pádu jugoslávského letadla u Srbské Kamenice v roce 1972 uvedeným v reportáži odvysílané 17. ledna 2012. Redaktoři ČT dali přednost vylhané „kachně“ z dílny zahraničních "novinářů", kterou divákům servírovali jako ověřenou zprávu. Úplně ignorovali veřejnou diskuzi stejně jako zveřejněné protokoly a fotodokumentaci z vyšetřování tohoto leteckého neštěstí. Vše je volně dostupné od roku 2009 i na internetu. Materiály jsou dostupné ve Státním archivu a svědci z řad bývalých vojáků armády PVOS ČSLA, kteří v inkriminovanou chvíli obsluhovali radary, jsou k dohledání na internetu. Takovéhle překrucování historie popisoval ve svých románech Georg Orwell. Dlouho jsem si myslel, že v případě Orwellových knih jde jen o temnou fikci autora - životního pesimisty. Ale život s Českou televizí mne dovádí k jinému, chmurnějšímu poznání. Žádám vás o prošetření, jak mohlo dojít k "vylíhnutí kachny" v naší veřejnoprávní televizi, která by měla být příkladnou při práci s fakty. Dále vás žádám o postih odpovědných a vedoucích redaktorů za zveřejnění vylhaných tvrzení, a především za to, že se vůbec nenamáhali ověřit zdroj informací
a kteří tak vytvořili onu skandálně vylhanou reportáž o „sestřelení civilního letadla československou armádou“? Zdravím vás Mgr. Václav Dvořák
Václav Chalupa Vladimír Kuba Vladimír Just Zdeňka Hůlová Zuzana Dražilová
Obvinění jakéhokoliv média z manipulace je natolik závažné, že by nemělo být založené na pocitu. NE respektive nemám žádné relevantní informace o manipulaci Mám ten pocit neustále, od nástupu současného vedení v podstatě denně, kdykoli otevřu zprávy nebo hlavní publicistický pořad Otázky VM. Konkrétní důkazy najdete jak na mém blogu v Aktuálně.cz, tak v mých pravidelných Úvahách posttelevizních v Divadelních novinách (2013), tak i v mých opakovaných stížnostech na Radu ČT, adresovaných dr. Milanu Uhdemu. Nemám dostatek věrohodných informací – nelze vycházet pouze z toho, jak o takových podezřeních referují ostatní média a jen z pocitů a subjektivního hodnocení jednotlivce. v době volby prezidenta a zároveň v době voleb do Poslanecké sněmovny
e) Na škále 1-10 pokuste se stanovit, do jaké míry bylo v posledních 2 letech vysílání VPM nezávisle na politických stranách či jiných zájmových uskupeních, kdy hodnota 1 znamená dosažení téměř ideální nezávislosti a hodnota 10 znamená zvlášť silné podřízení se politickým stranám nebo jiným zájmovým skupinám.
kandidát
odpověď
Alena Kupčíková Antonín Bajaja Daniel Váňa Dušan Kukal Eugen Sigismund Freimann Eva Novotná Helena Třeštíková Jan Bednář
8 3 6 4 8 10 X 5
Jana Horváthová Jaromír Talíř Jaroslav Veis Karel Michal Lucie Wittlichová Marek Hovorka Marie Kindermannová Martin Engel Martin Putna Michael Hauser Miloš Rejchrt Oldřich Kužílek Oldřich Šesták Pavel Hekela Petra Procházková Paikarová Radek Mezuláník Roman Prorok Svatopluk Jedlička Václav Dvořák Václav Chalupa Vladimír Kuba Vladimír Just Zdeňka Hůlová
6 4 5,5 6 5 3 10 2 X – viz odpověď 1d 7 Nejsem schopen míru nezávislosti kvantifikovat. Vždycky bude vysílání závislé na osobní vybavenosti programových pracovníků VPM. Jejich světonázor, hodnotový systém a tudíž i politické preference se nutně ve vysílání obrazí . Absolutně nezávislé vysílání je žádné vysílání. 3,5 5,5 4 5 7 4 3 9 V danou chvíli nemám dost informací na to, abych na tuto otázku odpověděl kompetentně. V případě zvolení, rád vystavím vysvědčení Českému rozhlasu po několika měsících působení v radě. 3,5 9,5 3 vyjadřuji ale jen svůj subjektivní divácký dojem. Manipulace nemusí být zjevně patrná; na druhé straně mohu být ovlivněna i osobními sympatiemi či antipatiemi. Ty bych musela určitě eliminovat, kdybych se stala členkou RČT. ČT má mít nastaveny takové vnitřní mechanizmy, aby případné tlaky předem vyloučila nebo jim dokázala čelit v maximální míře. Pokud vím, opírá se i o pravidelné analýzy externí společnosti InnoVatio, zaměřené na nejen na vyváženost a objektivitu zpravodajství a publicistiky, ale i na frekvetovanost
Zuzana Dražilová
témat (doprava, zemědělství,….), a to i ve srovnání s TV Nova, TV Prima a Radiožurnálem. Výstupy dostává (či dostávala) k dispozici i RČT. Záleží ale rovněž na politicích, aby odolali pokušení, plynoucím z moci a vlivu. Chápu, že jim záleží na co nejčastější a pozitivní prezentaci na obrazovce a že jsou občas naštvaní a nespokojení, ale doporučovala bych v takových případech standardní cestu-podání stížnosti. 4