Volby do Severoirského shromáždění

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra politologie

Volby do Severoirského shromáždění 1998 - 2011 Bakalářská práce

Hana Purgertová

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D. UČO: 333033 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2009

Brno, 2011

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím zdrojů v této práci uvedených. V Brně, dne 5. 12. 2011

…………………………………. Hana Purgertová 1

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Michalu Pinkovi, Ph.D. za ochotu a vstřícnost při vedení práce a za jeho cenné rady. Děkuji také své rodině a přátelům za podporu, kterou mi při psaní práce poskytli.

2

Obsah 1.

2.

Úvod ................................................................................................................................................ 4 1.1.

Cíle práce ............................................................................................................................. 4

1.2.

Pouţité metody, prameny a literatura .................................................................................. 5

1.3.

Struktura práce .................................................................................................................... 5

Politický systém .............................................................................................................................. 6 2.1. Rozdělení irského ostrova a administrativní členění .................................................................... 6 2.2. Devoluce a Belfastská dohoda...................................................................................................... 6 2.3. Severoirské shromáţdění .............................................................................................................. 8 2.4. Vláda Severního Irska ................................................................................................................ 10

3.

Volební systém .............................................................................................................................. 11 3.1. Volební právo ............................................................................................................................. 11 3.2. Volební obvody .......................................................................................................................... 12 3.3. Systém jednoho přenosného hlasu.............................................................................................. 13 3.4. Volební chování ......................................................................................................................... 15

4.

Stranický systém............................................................................................................................ 18 4.1. Konfliktní linie ........................................................................................................................... 18 4.2. Vývoj stranického systému ........................................................................................................ 19

5.

Volby 1998 – 2011 ........................................................................................................................ 22 5.1. Volby 1998 ................................................................................................................................. 22 5.1.1. Zhodnocení voleb a povolební situace ................................................................................ 24 5.2. Volby 2003 ................................................................................................................................. 27 5.2.1. Zhodnocení voleb a povolební situace ................................................................................ 29 5.3. Volby 2007 ................................................................................................................................. 32 5.3.1. Zhodnocení voleb a povolební situace ................................................................................ 33 5.4. Volby 2011 ................................................................................................................................. 37 5.4.1. Zhodnocení voleb a povolební situace ................................................................................ 39

6.

Závěr.............................................................................................................................................. 42

7.

Seznam pouţitých zdrojů .............................................................................................................. 45 7.1. Knihy a odborné texty ............................................................................................................ 45 7.2. Internetové adresy .................................................................................................................. 46

8.

Přílohy ........................................................................................................................................... 49

Počet znaků: 79 635 3

1. Úvod Společnost Severního Irska je charakteristická rozdělením na dva hlavní segmenty odlišující se náboţenstvím a postojem ke konstitučnímu zřízení (katolíci/nacionalisté – protestanti/ unionisté). Reprezentace obou komunit byla od dvacátých let dvacátého století umoţněna prostřednictvím dvoukomorového parlamentu. Většinový volební systém ovšem zvýhodňoval početnější protestantskou komunitu, coţ bylo hlavním důvodem politického konfliktu, který následně přerostl i v konflikt ozbrojený. Napětí ve společnosti vystupňovalo na konci šedesátých let dvacátého století, kdy vzrostla aktivita paramilitárních organizací1. Následující období bývá označováno jako ,,Troubles‘‘ (,,Nepokoje‘‘) a je charakteristické četnými teroristickými útoky a suspendováním severoirských politických orgánů, jejichţ pravomoci byly přeneseny na centrální úroveň vlády. Řešení napjaté situace se přiblíţilo počátkem devadesátých let, kdy započal mírový proces, a otevřela se cesta pro opětovné etablování autonomních institucí v Severním Irsku.

1.1. Cíle práce

Hlavním záměrem této bakalářské práce bude analyzovat volby do Severoirského shromáţdění a s nimi spojené procesy. Celkově se bude jednat o čtvery volby, které se uskutečnily v rozmezí let 1998 – 2011. Pozornost bude věnována zejména volebním výsledkům a z nich vyplývajícímu stranicko – politickému uspořádání. Předmět zkoumání představují tedy volební vystoupení jednotlivých stran, které budou porovnávány v průběhu sledovaného období. Na základě těchto poznatků se poté v závěru pokusím určit, zda v dosavadním vývoji severoirské politické scény převládají určité trendy a zda došlo k naplnění cílů, které byly sledovány při výběru vhodného volebního systému.

1

Hlavní unionistické paramilitární organizace představují The Ulster Freedom Fighters/Ulster Freedom Association (UFF/UDA) a The Ulster Volunteer Force (UVF). Nacionalismus je reprezentován především Irskou republikánskou armádou (IRA). (viz. CAIN, online text)

4

1.2. Použité metody, prameny a literatura

Vzhledem k záměru této práce, kterým je analýza voleb, budu vyuţívat empiricko – analytický přístup. Stěţejním zdrojem analýzy jsou volební výsledky jednotlivých politických stran, které jsou volně dostupné z internetu. V předkládané práci čerpám z webových stránek Conflict Archive on the Internet (CAIN), který nabízí nejen ucelený přehled všech dosud konaných voleb do Severoirského shromáţdění, ale i databázi zahrnující dokumenty a popis událostí týkajících se mírového procesu a dosavadního vývoje v Severním Irsku. Informace o vytváření vlád a událostí s nimi spojených jsem čerpala z novinových článků dostupných v internetových archivech jednotlivých deníků. Většina textů vyuţitých pro účely této práce pochází z odborných textů autorů anglojazyčné provenience. Z českých publikací jsou pak nejvíce přínosné především dvě díla věnující se regionálním stranickým systémům od profesora Maxmiliána Strmisky – Regionální strany a stranické systémy: Španělsko, Itálie, Velká Británie a Severní Irsko a Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně – politický pluralismus: pojetí a typologie evropských regionálních stran a regionálních stranických soustav. Seznam všech vyuţitých tištěných a internetových zdrojů s odkazy na konkrétní webové stránky je uveden na konci práce.

1.3. Struktura práce

Celou práci jsem rozdělila na čtyři části, které jsou pro větší přehlednost rozčleněny do dalších podkapitol. Pro získání povědomí o vzniku a fungování severoirské politické scény je nejprve nutné představit politický systém, jehoţ vznik se váţe k mírovému procesu a následné devoluci. Tímto tématem a institucionálním nastavením politických orgánů se bude zabývat první kapitola. Druhá část textu se bude věnovat volebnímu systému, který se zásadně odlišuje od celostátního volebního systému, a tím pádem přináší i jiné stranické uspořádání. Třetí kapitola se týká politických stran působících v Severním Irsku, přičemţ pozornost bude věnována hlavně těm, které zaujímají ve stranickém systému významnější pozici a ve volbách získávají nezanedbatelné výsledky. Po uvedení těchto základních informací je moţné přejít ke čtvrté kapitole týkající se jednotlivých voleb, která bude představovat stěţejní část celé práce.

5

2. Politický systém 2.1. Rozdělení irského ostrova a administrativní členění Severní Irsko vzniklo v roce 1922, kdyţ se šest irských hrabství rozhodlo setrvat ve svazku s Velkou Británií. Zbylých 26 ,,jiţních‘‘ hrabství se stalo britským dominiem a vytvořilo Irský svobodný stát2. Oblast Severního Irska představuje z hlediska administrativního členění provincii3 a zároveň je jednou ze čtyř konstitučních částí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Šest původních irských hrabství4 ulsterské provincie je dnes jiţ pouze historickým rozdělením ostrova. V současnosti je severoirský region rozdělen do 26 okresů majících vlastní okresní sněmy (local councils).

2.2. Devoluce a Belfastská dohoda Současný politický systém v Severním Irsku byl legislativně vytvořen několika dohodami. Nejvýznamnější dokument představuje Belfastská dohoda z roku 1998, která ukončila nepokoje ve společnosti a započala devoluční proces v Severním Irsku. Devoluci5 zvolila labouristická vláda Tonyho Blaira jako moţnou cestu k urychlení mírového procesu. Vytvoření samostatného legislativního a exekutivního orgánu s delegovanými pravomocemi pak mělo být zároveň symbolickým aktem míru a kompromisu mezi unionistickým a nacionalistickým táborem. (Budge, Crewe, McCain, Newton 2004: 231) Reprezentace severoirských zájmů je dále zajištěna i na celostátní úrovni. Pro politické strany ze Severního Irska je v dolní sněmovně britského parlamentu vyhrazeno osmnáct poslaneckých křesel, o které se severoirští kandidáti mohou ucházet v celostátních volbách6. Od roku 1996 probíhaly multilaterální rozhovory mající za cíl vyřešení situace v Severním Irsku. Kromě britské a irské vlády bylo důleţitým účastníkem Severoirské fórum pro politický dialog, coţ byla platforma sestávající ze stodeseti zvolených představitelů severoirských 2

V roce 1937 byla v Irsku přijata nová ústava, čímž došlo k osamostatnění od Spojeného království a vzniku suverénního státu. 3 Severní Irsko je ve skutečnosti jen částí původní irské provincie Ulster, která se skládá z devíti hrabství. 4 Antrim, Armagh, Down, Fermanagh, Londonderry, Tyrone. 5 Devolucí chápeme přenesení určitých pravomocí z vyšší úrovně řízení státu na úroveň nižší. 6 Volby do Westminsterského parlamentu probíhají podle systému prvního v cíli (first past the post). Z každého z osmnácti volebních obvodů vzejde jeden poslanec, tím se stane ten kandidát, který získá prostou většinu hlasů.

6

politických stran. Konsensu mezi zúčastněnými stranami bylo docíleno 10. dubna 1998 a dokument vzešlý z tohoto jednání se podle místa vzniku označuje jako Belfastská nebo také Velkopáteční dohoda. Belfastská dohoda obsahuje čtyři podstatné závěry: 1. zachování Severního Irska jako samostatné politické entity, 2. vznik autonomního parlamentu a vlády, jejichţ zásadní rozhodnutí musí být schválena reprezentanty obou komunit (unionistické a nacionalistické), 3. provincie zůstane nadále součástí Spojenho království, 4. všechna rozhodnutí, která britská vláda učiní v oblasti Severního Irska, budou konzultována s irskou vládou, která bude mít zároveň právo tuto politiku vetovat. (Budge, Crewe, McCain, Newton 2004: 238). Podle ujednání měla být dohoda po schválení všemi zúčastněnými stranami následována ještě potvrzením lidu prostřednictvím referenda. Referendum o Belfastské dohodě probíhalo 22. května 1998 na území Severního Irska7 a Irské republiky8. Před samotným referendem pořádaly některé z hlavních politických proudů kampaně na podporu kladného hlasování v referendu. Jednalo se například o Ulsterskou unionistickou stranu (UUP), Ulsterskou demokratickou stranu (UDP), Sociálně demokratickou a labouristickou stranu (SDLP) nebo Sinn Féin (SF). Proti schválení dohody vystupovala zejména Demokratická unionistická strana (DUP) a Unionistická strana Spojeného království (UKUP). Účast voličů byla vyšší na území Severního Irska, kde dosáhla 80,98 %. Na poloţenou otázku odpovědělo kladně 71,12 % voličů, zamítavé stanovisko pak zaujalo 28,88 % hlasujících. Podle průzkumu Univerzity v Ulsteru se odhaduje, ţe aţ cca 97 % nacionalistů vyjádřilo v referendu souhlas. Mezi unionisty hlasovalo v referendu kladně přibliţně 51 aţ 53 % voličů. (The 1998 Referenda on 'The Agreement', online text) V Irsku byl zájem o referendum niţší, účast voličů dosáhla pouze 56,1 %. Z toho 94,39 % zúčastněného elektorátu vyjádřilo souhlas a pouhých 5,61 % hlasujících navrhovanou změnu odmítlo. (Elections Ireland, online text) Jak ukazují výše zmíněné výsledky, v obou částech irského ostrova rozhodla většina hlasujících o přijetí závěrů Velkopáteční dohody a nic jiţ tedy nebránilo v její implementaci. V platnost byla Dohoda z Belfastu uvedena formou zákona a to tzv. Severoirským aktem, který společně se Skotským aktem a Aktem vlády Walesu nahradil unitární systém vlády, 7

Otázka položená severoirským voličům zněla takto: ,,Podporujete rozhodnutí dosažená vícestranickým vyjednáváním o Severním Irsku, jež je stanoveno nařízením 3883?‘‘ (pozn. nařízení - Command paper 3883- je označení pro Belfastskou dohodu). 8 Irští občané se vyjadřovali k následující otázce: ,,Schvalujete návrh na změnu ústavy obsaženou v níže uvedeném návrhu zákona? - Devaténáctý pozměňovací návrh ústavního zákona, 1998‘‘. Pozměňovací návrh zákona se týkal ústavního článku, který hovoří o tom, že celý irský ostrov představuje jednotné národní teritorium.

7

kvazi- federální strukturou. (Bache, I. – Flinders, M. 2005: 100) Tento akt vedl k ustanovení nových autonomních orgánů na území Severního Irska, z nichţ nejvýznamnější je zaloţení Severoirského shromáţdění9, které má představovat regionální legislativní orgán a Severoirské vlády, která má plnit funkci regionálního exekutivního tělesa.

2.3. Severoirské shromáždění Shromáţdění je jednokomorové těleso tvořené 108 poslanci (Members of the Legislative Assembly, MLA’s). Parlamentní budova, ve které poslanci zasedají, se nachází v Belfastské čtvrti Stormont, podle níţ bývá orgán označován jako Stormontský parlament. Hlavní náplní práce shromáţdění je projednávání a tvorba legislativy týkající se vnitřních záleţitostí Severního Irska a kontrola a rozhodování o návrzích zákonů předkládaných ministerstvy. Podle Severoirského aktu jsou pravomoci týkající se Severního Irska rozděleny do tří skupin. První skupinu tvoří tzv. vyloučené pravomoci (excepted matters) zahrnující například oblast daní, mezinárodních vztahů a obrany. Tyto pravomoci jsou zcela v kompetenci ministerstev vlády ve Westminsteru a neuvaţuje se o jejich převedení na niţší úroveň. Další tzv. vyhrazené pravomoci (reserved matters) týkající se např. mezinárodního obchodu jsou prozatím v rozhodovací pravomoci centra, ale v budoucnosti je moţné uvaţovat o jejich převedení na úroveň Severoirského shromáţdění. Působnost regionálního orgánu je zaměřena na třetí skupinu pravomocí (transferred matters), které na něj byly přeneseny devolučním procesem. V Severoirském aktu 1998 jsou tyto pravomoci charakterizovány jako ,,všechny ty, co nejsou vyloučenými nebo vyhrazenými záleţitostmi‘‘. Tyto pravomoci jsou tedy poměrně obsáhlé a lepší představu o nich poskytuje zaměření jednotlivých ministerstev severoirské vlády. Jedná se o (Budge, Crewe, McKay, Newton 2004: 241): 1. Zemědělství a rozvoj venkova 2. Kultura, umění a volný čas 3. Školství 4. Zaměstnanost a vzdělání 5. Podnikání, obchod a investice 6. Ţivotní prostředí 9

Na území Severního Irska již dříve existovalo legislativní těleso. Od roku 1921 do roku 1972 zde fungoval dvoukomorový Parlament Severního Irska. V roce 1972 byl rozpuštěn a severoirský region byl spravován z Westminsteru.

8

7. Finance a lidské zdroje 8. Zdravotnictví, sociální sluţby a veřejná bezpečnost 9. Regionální rozvoj 10. Společenský rozvoj 11. Spravedlnost

Prvních deset odvětví získalo Shromáţdění mezi své kompetence Belfastskou dohodou. Od roku 2010 byly na regionální úroveň převedeny i pravomoci v oblasti spravedlnosti. Působnost Severoirského shromáţdění se tak rozšířila o trestní právo, policii, soudy a veřejný pořádek. Podle Belfastské dohody by všechny severoirské instituce měly fungovat na principu sdílení moci mezi oběma hlavními komunitami. Podle tohoto principu mají být tedy všechna důleţitá rozhodnutí učiněna nejen se souhlasem většiny shromáţdění, ale i se souhlasem většiny kaţdé z komunit. Toto pravidlo se pouţívá například při vyslovování důvěry nové vládě. Aby byl tento princip dodrţován a byl kontrolovatelný, měl by se kaţdý nově zvolený poslanec na prvním zasedání po volbách zapsat do Seznamu členů (The Roll of Membership) jako nacionalista, unionista nebo můţe zůstat nezařazený. Jako nezařazený bude brán i poslanec, který neuvede svou příslušnost v Seznamu. Zasedání Shromáţdění řídí předseda (Speaker), který můţe pověřit některými svými pravomocemi jednoho ze svých tří zástupců, místopředsedů. O programu zasedání rozhoduje Výbor pro program zasedání (Business Comitee), který je tvořen předsedou Shromáţdění a lídry politických stran. Jednou z dalších pojistek sdílení moci ve Shromáţdění je vytvoření dvanácti výborů10, které odpovídají zaměřením jednotlivých ministerstev. Výbory kontrolují činnost ministerstev a zároveň s nimi spolupracují na přípravě legislativních návrhů. Předseda kaţdého z výborů pochází zpravidla z opačného bloku neţ ministr spolupracující s daným výborem. (Standing orders of Northern Ireland Assembly, online text)

10

Jedenáct výborů odpovídá zaměřením jednotlivým ministerstvům a dvanáctý výbor kooperuje s oddělením premiéra a jeho zástupce.

9

2.4. Vláda Severního Irska Po volbách má vítězná politická strana právo vybrat ze svých řad premiéra, zpravidla se jím stává právě lídr této strany. Místopředsedu vlády navrhuje strana s druhým největším zastoupením ve Shromáţdění. Společně pak předstupují před Shromáţdění a ţádají o důvěru. Důvěru musí vyslovit většina členů Shromáţdění a většina poslanců kaţdé z komunit. Pokud se tak nestane do šesti týdnů od navrţení obou kandidátů, je Shromáţdění rozpuštěno. Pokud důvěru získají, zvolí si premiér i jeho zástupce (kaţdý) jednoho náměstka (junior minister), který pochází ze stejné strany jako jeho nadřízený. Náplní práce náměstků je pomoc premiérovi a jeho zástupci s výkonem jejich funkce. Obsazení ostatních ministerských postů pak podléhá politickým stranám ve Shromáţdění, které mohou navrhnout své kandidáty. Počet navrhovaných ministrů se odvijí od síly zastoupení jednotlivých stran ve Shromáţdění a je jim proporčně rozdělen podle d’Hondtovy metody11. Zvolení ministři jsou ve svém úřadu odpovědní příslušnému parlamentnímu výboru. Strana, která získá určité ministerstvo, jej ale nemusí obsadit a místo toho můţe vytvořit proti nastávající vládě opozici. Tuto volbu ale nemají dvě nejsilnější strany ve Shromáţdění, které se musí podílet na vládě. Belfastská dohoda nastolila v severoirském politickém systému konsociační model12 vládnutí, kdyţ ustanovila, ţe dvě nejsilnější strany obou komunit musí vytvořit koalici, ve které si rovnoměrně rozdělí moc. Tím, ţe do vlády jsou zapojeni oba potenciální protivníci, se zde prakticky zúţil prostor pro opozici. Do voleb 2011 tvořil vládu premiér, zástupce premiéra a deset ministrů. Od roku 2011 přibyl ve sloţení vlády jedenáctý ministr, který má na starosti oblast spravedlnosti. Vláda rozhoduje jako celek a kaţdé její rozhodnutí musí být ještě potvrzeno schválením parlamentu. Severoirská vláda se rovněţ podílí na Společné radě ministrů (Joint Ministerial Council), kde se společně se zástupci britské, skotské a velšské administrativy zabývají záleţitostmi týkajícími se společných zájmů Spojeného království, Evropské unie a jiných mezinárodních vztahů.

11

D’Hondtova metoda nebo také metoda nejvyšších průměrů pracuje s počtem mandátů získaných stranami ve Shromáždění. Počet mandátů každé strany se dělí číselnou řadou od jedné (1,2,3..) dokud nejsou přiděleny všechny ministerké posty. 12 Principem konsocionalismu je poměrné rozdělení moci mezi jednotlivé segmenty společnosti tak, aby žádný z nich nebyl podreprezentován nebo nadreprezentován, a aby spolu pracovali v součinnosti. Více k teorii konsocionalismu viz. Lijphart, A. (1977): Democracy in Plural Societies. A Comparatice Exploration.

10

3. Volební systém Volby do Severoirského shromáţdění probíhají na základě systému jednoho přenosného hlasu (single transferable vote), který se řadí k proporcionálním volebním systémům. Tento volební systém byl zvolen za účelem splnění dvou cílů. Zaprvé má zajistit spravedlivé zastoupení významné katolické menšiny, která byla v době, kdy probíhaly volby podle systému prvního v cíli (1929 – 1972) podreprezentována. Dalším záměrem bylo přimět voliče k udělování dalších preferencí menším centristickým stranám nepatřícím k unionistickému nebo nacionalistickému táboru. (Hazleton 2003)

3.1. Volební právo Aktivní i pasivní volební právo mají pro volby do Severoirského shromáţdění všichni občané Spojeného království, Irska a zemí Commonwealthu, kteří nejpozději v den konání voleb dosáhli 18 let. Od roku 2000 tímto právem disponují navíc také občané států Evropské unie. Pro moţnost jít volit je nejprve ale nutné registrovat se do seznamu voličů. Kaţdý volič se musí zapsat do registru voličů v obvodu, ve kterém hodlá hlasovat. Podmínkou je, ţe volič musí mít v daném obvodu bydliště minimálně po dobu tří měsíců před termínem konání voleb. Voliči v Severním Irsku mají rovněţ právo volit poštou nebo prostřednictvím zástupce, kterému udělí svou plnou moc. K hlasování prostřednictvím svého zástupce musí volič uvést důvod (např. zdravotní důvody, pobyt v zahraničí aj.), zatímco zaslání hlasovacího lístku poštou je umoţněno kaţdému voliči, který si o tento způsob zaţádá. (About my vote, online text) Pasivní volební právo mají i osoby vykonávající úřad v jiných legislativních tělesech. Není výjimkou, kdyţ do Shromáţdění kandiduje například poslanec Westminsterského parlamentu a naopak. Právo kandidovat do Shromáţdění nemají občané zaměstnaní v soudnictví, armádě, policii a dále také občané odsouzení pro trestný čin. Pro kandidaturu je nutné získat podpisy deseti oprávněných voličů z volebního obvodu, v němţ chce daná osoba kandidovat. Není ovšem nutné, aby kandidát měl v daném volebním obvodu adresu trvalého bydliště. Současně kandidát musí sloţit poplatek 150 £, který mu bude vrácen v případě, ţe získá alespoň čtvrtinu hlasů určených kvótou (viz. Systém jednoho přenosného hlasu). Pokud chce mít kandidát na hlasovacím lístku u jména uvedenou příslušnost ke straně, musí společně se svou 11

kandidaturou předloţit volební komisi i certifikát vydaný příslušnou stranou. Kandidát, který certifikát neodevzdá je klasifikován jako ,nezávislý‘. (Electoral Comission, online text)

3.2. Volební obvody

Území Severního Irska je rozděleno na osmnáct volebních obvodů (viz. Mapa č. 1, str. 13), které jsou platné pro volby do Shromáţdění i pro volby do Wesminsterského parlamentu. Čtyři volební obvody jsou vytvořeny rozdělením severoirského hlavního města Belfastu a dalších čtrnáct volebních obvodů je vytvořeno z jednotlivých hrabství tak, aby si relativně odpovídaly počtem obyvatel. Velikost13 volebních obvodů co do počtu mandátů je pro všechny stejná, přičemţ kaţdý obvod čítá šest mandátů. Dozorem nad velikostí obvodů se zabývá Boundary Comission for Northern Ireland (Komise pro hranice v Severním Irsku), která je nezávislým poradním orgánem ustanoveným roku 1986. Komise má za úkol dohlíţet na počet volebních obvodů, jejich jména a vytyčení hranic kaţdého z nich. Kaţdých pět let potom předkládá návrhy na změnu hranic obvodů v závislosti na počtu obyvatel Ministrovi pro Severní Irsko. (The Boundary Comission, online text) Zatím poslední návrh na změnu hranic obvodů byl podán v září 2011. Tato změna by se měla prozatím týkat pouze voleb do Westminsterského parlamentu a má za cíl redukovat počet obvodů z původních osmnácti na šestnáct.

13

Pro volby do Westminsterského parlamentu je každý z obvodů jednomandátový.

12

Mapa č. 1: Volební obvody

Zdroj: http://www.ageuk.org.uk/northern-ireland/get-involved/campaign/election/electioncandidates/ Názvy obvodů: 1. Belfast East, 2. Belfast North, 3. Belfast South, 4. Belfast West, 5. East Antrim, 6. East Londonderry, 7. Fermanagh and South Tyrone, 8. Foyle, 9. Lagan Valley, 10. Mid Ulster, 11. Newry and Armagh, 12. North Antrim, 13. North Down, 14. South Antrim, 15. South Down, 16. Strangford, 17. Upper Bann, 18. West Tyrone

3.3. Systém jednoho přenosného hlasu Na začátku charakteristiky volebního systému je nutné zmínit, ţe existuje více variant systému jednoho přenosného hlasu14. Následující text se tedy bude zabývat tou, která je vyuţívána pro volby do Severoirského shromáţdění. Systémem jednoho přenosného hlasu se volí všichni členové Shromáţdění, ktěří jsou vybíráni po šesti v kaţdém z osmnácti volebních obvodů. Celkem se tedy jedná o 108 poslanců. Volič obdrţí hlasovací listinu, která obsahuje abecední pořadí jmen jednotlivých kandidátů navrţených politickými stranami a nezávislých. Následně musí označit jednoho z nabízených kandidátů číslem jedna, čímţ mu fakticky 14

Jednotlivé varianty se liší v detailech (např. povinnost voliče udělit určitý počet preferencí, různé postupy v případě doplňujících voleb aj.), na jejichž základě se rozlišují varianty evropská (irská, maltská) a australská (tasmánská, senátní). K jednotlivým variantám STV viz. Chytilek – Šedo 2004.

13

uděluje svou první preferenci. Poté můţe vyjádřit další preference označením zbylých pěti kandidátů čísly od dvou do šesti. Kaţdý volič tedy disponuje šesti preferenčními hlasy, kolik jich ale celkově udělí, je zcela na jeho uváţení, pro platnost hlasu totiţ stačí jediná preference. Je ale potřeba vědět, ţe pokud uvede pouze jednu preferenci, můţe zůstat jeho hlas do jisté míry nevyuţitý. V případě, ţe tento kandidát neobdrţí dostatek hlasů pro zvolení, je vyřazen a jelikoţ volič jiţ neudělil další preference, jeho hlas propadá. Následné přidělování mandátů je poměrně sloţitým a zdlouhavým procesem. Počet hlasů nutných pro zisk mandátu se vypočítá tzv. Droopovou kvótou15, přičemţ tento výpočet se provádí v kaţdém obvodu zvlášť. ,,Kvóta představuje nejniţší moţný počet hlasů, který zaručí, ţe nebude obsazeno více křesel, neţ kolik je vyhrazeno pro obvod.‘‘ (Chytilek – Šedo 2004: 220) Pokud kandidát překročí tuto kvótu, získává automaticky mandát. Jakmile jsou rozděleny mandáty všem, kteří dosáhli kvóty, končí první kolo přidělování mandátů. Kandidáti, kteří nedosáhli kvóty, mají stále moţnost na zvolení, protoţe následně přichází na řadu přenosy hlasů. V druhém kole přidělování mandátů tedy dostávají svůj význam druhé preferenční hlasy. Hlasy zvolených kandidátů z prvního kola přesahující Droopovu kvótu tvoří tzv. přebytek (surplus). Tento přebytek hlasů je přerozdělen v takovém poměru, v jakém získali kandidáti druhé preference na stejné hlasovací listině. Tento postup se nazývá přenos shora16. Pokud ani po tomto kole nejsou přiděleny všechny mandáty, dochází k přenosu zdola. V tomto případě je z hlasovací listiny vyškrtnut volič s nejniţším počtem hlasů a jeho hlasy jsou přerozděleny mezi kandidáty označené dalšími preferencemi. Tímto způsobem se pokračuje, dokud nedojde k přidělení všech šesti mandátů. Je moţná i situace, ţe mandát získá kandidát, který nedosáhne stanovené kvóty, a to z toho důvodu, ţe ostatní kandidáti s méně hlasy jiţ byli vyřazeni metodou přenosu zdola. Tento volební systém narozdíl od voleb do celostátního parlamentu, jeţ vyuţívají většinový systém, produkuje relativně proporční výsledky a snaţí se tak zajistit reprezentaci všech menšin ve společnosti. Zároveň tento systém vyjadřuje jistou personalizaci volby, protoţe volič neuděluje svůj hlas politické straně, ale vybírá na hlasovací listině přímo jednotlivé kandidáty. Nemůţe se tedy stát, ţe by volič hlasoval pro kandidáta, kterého nepreferuje jako je to například u poměrných listinných systémů. Moţností udělit aţ šest preferenčních hlasů 15

Droopova kvóta je vyjádřena následujícím vzorcem: Q= *H/M + 1+ + 1. Přičemž H vyjadřuje celkový počet platných odevzdaných hlasů (prvních preferencí) a M počet mandátů rozdělovaných v daném volebním obvodě. 16 Pro přenos hlasů shora se používá následující metoda výpočtu: celkový počet hlasů přesahujících kvótu vydělíme násobkem celkového počtu přenášených hlasů (druhých preferencí) a počtem druhých preferencí daného kandidáta.

14

se dále zaručuje, ţe hlas voliče můţe být vyuţit i pokud nedošlo ke zvolení kandidáta, kterému byla udělena první preference. Nastavení parametrů tohoto volebního systému také napomáhá regionalizaci volební soutěţe, přičemţ je snaţší získat mandát i pro menší strany a nezávislé kandidáty, kteří disponují dostatečnou podporou v daném obvodu. (Chytilek – Šedo 2004: 227)

3.4. Volební chování Dvě nejvíce zastoupené církve v severoirské společnosti, protestantská a katolická, mají podstatný vliv na volební chování. Církev, k níţ se volič hlásí z velké části determinuje výběr stranického tábora, v jehoţ rámci se pak bude rozhodovat, které straně odevzdá svůj hlas. Příslušníci protestantské církve nemají tendenci volit nacionalistické strany, stejně jako katolíci nemají ve zvyku hlasovat pro strany unionistické. (Norris 2005) ,,Nikde jinde ve Velké Británii dokonce ani ve Skotsku neurčuje náboţenské vyznání tak silně volební preference.‘‘ (Budge 2004: 234) Neznamená to však, ţe oba tábory vyjadřují podporu striktně jen nacionalistickým nebo jen unionistickým stranám, část voličů je připravena vyjádřit nespokojenost a dát svůj hlas menším stranám středu. (Coakley 2007) Výzkum provedený na severoirských voličích v letech 1989 – 2005 ukazuje poměrně stabilní trend ve volebním chování příslušníků obou církví. Údaje v grafu č. 1 nám ukazují intenzitu, s níţ se protestantští a katoličtí voliči uchylují k volbě unionistických a nacionalistických stran. Průzkum je rozdělen podle čtyř období: 1. období doznívání severoirského konfliktu 1989- 1994; 2. období před uzavřením Belfastské dohody 1995 – 1996; 3. období Belfastské dohody 1998 – 2001; 4. období po pádu první severoirské vlády 2002 - 2005. Nejtmavší odstín vyjadřuje procento voličů věrných zaběhnutému stereotypu. V případě protestantů se jedná o profil voliče, který se povaţuje za britského občana, z hlediska společenské příslušnosti za unionistu, příznivce spojenectví Velké Británie se Severním Irskem a ve volbách podporuje unionistické strany. V případě katolíků vyjadřuje nejtmavší odstín typ voličů, kteří se cítí jako irští občané, nacionalisté, podporují jednotu irského ostrova a ve volebních kláních hlasují nejčastěji pro nacionalistické strany. Další odstíny pak reprezentují ty voliče, jejichţ profily se shodují se třemi, dvěma, jednou nebo s ţádnou z těchto charakteristik. Z výsledků průzkumu tedy vyplývá, ţe tyto stereotypy jsou platné ve větší míře pro voliče hlásící se k protestantské církvi. V případě katolíků se výše zmíněné 15

charakteristiky v posledních dvou sledovaných obdobích vyskytují častěji, avšak v porovnání s protestanty se jedná o slabší tendence. (Coakley 2007)

Graf č. 1: Tendence protestantů/katolíků volit unionistické/nacionalistické strany

Zdroj: Northern Ireland social attitudes surveys, 1989–1996, and Northern Ireland life and times surveys, 1998–2005 in Hazelton 2003

Je typické, ţe voliči nacionalistických stran udělují další preference kandiátům stran ze stejného tábora. Preference se tak přelévají spíše mezi kandidáty stran uvnitř kaţdého z táborů neţ mezi jedním z táborů a centristickými stranami. Podle Sydneyho Elliota z Queen’s University Belfast systém jednoho přenosného hlasu posílil nacionalistický a unionistický blok a nevedl k hlasování napříč těmito bloky, jak bylo zprvu zamýšleno. Toto tvrzení dokládá průzkum provedený před volbami 2003, z něhoţ vyplynulo, ţe mezi 80 – 90 % přenesených hlasů zůstává uvnitř dvou bloků. (Hazelton 2003; Tonge 2003) Jak ukazuje Tabulka č. 1, voliči DUP udělují nejčastěji druhé a další preference UUP a menším unionistickým stranám. To samé platí i pro nacionalistické strany, jejichţ hlasy jsou přenášeny také uvnitř bloku, coţ znamená, ţe voliči SF udělí druhou preferenci většinou právě kandidátovi z SDLP a naopak. (viz. Tabulka 1)

16

Tabulka č. 1: ,,Které straně byste udělili druhý hlas ve volbách do Shromáždění 26. listopadu 2003?‘‘ Druhý hlas pro (%)

DUP

UUP

AP

SDLP

SF

DUP

0

27

2

1

1

UUP

28

0

25

6

0

Menší unionistické strany

14

13

2

1

1

AP

2

14

0

10

2

NIWC

2

3

6

9

2

SDLP

1

8

17

2

64

SF

0

0

0

32

1

Další

4

6

10

4

3

Neví/ Neudělí 2. preferenci

47

29

38

37

26

Zdroj: Belfast Telegraph Exclusive Opinion Poll, 23 November 2003.

17

4. Stranický systém ,,Severoirský stranický systém představuje – jak v rámci stranické soustavy Spojeného království, tak i z širšího hlediska typologie regionálních stranicko - politických soustav – výjimečný, abnormální případ.‘‘ (Strmiska 1998: 119) Kořeny prvních politických uskupení sahají do devatenáctého století, kdy vznikaly první irské převáţně konzervativně zaměřené politické strany. Se zavedením volebního práva pro muţe v roce 1884 došlo k otevření volební arény i pro nacionalistické strany, které se tak mohly zaměřit čistě na zájmy voličů katolického vyznání. Od počátku formování stranického systému bylo patrné, ţe znaky stranického spektra jsou podobné mnohem více irskému neţli britskému systému politických stran, se kterým má vývojová linie severoirského systému jen minimum styčných bodů. ,,Jedním z důleţitých a charakteristických rysů severoirského regionálního stranického systému byla dlouhodobá a téměř úplná absence relevantních britských stran coby přímých účastníků volební – politické soutěţe na severoirské scéně, coţ byl moment podtrhující její specifický periferní charakter.‘‘ (Strmiska 1998: 119) I v dnešní době působí v Severním Irsku převáţná většina regionálních politických stran. Celostátní strany nebo jejich místní pobočky dosahují v severoirských volbách jen marginálních výsledků.

4.1. Konfliktní linie17 V celé severoirské společnosti, a tím pádem i v politické soutěţi, se promítají zejména dvě hlavní konfliktní linie, které jsou spolu vzájemně propojeny. Jedná se o etnicko - nacionální linii, která je vyústěním historického vývoje na území Severního Irska. Etnicko - nacionální cleavage nebo také centrum – periferie se týká vztahu severoirské společnosti vůči Velké Británii. Podle této linie se společnost dělí na unionisty, kteří chtějí setrvat ve společném svazku s Velkou Británií a na nacionalisty, kteří chtějí vytvořit samostatný státní celek popřípadě vstoupit do společného státu s Irskem. S etnicko - nacionální linií se úzce prolíná náboţenská konfliktní linie, jeţ dělí společnost na protestanty a katolíky. Ţe je tato linie v severoirské společnosti důleţitá dokládá i příslušnost obyvatelstva k církvím. Ke 17

Koncept konfliktních linií pochází od norského politologa Steina Rokkana. Usnadňuje charakterizování stranických systémů, rozdělení elektorátu a také vzájemných vazeb mezi voliči a stranami. Základem konceptu je, že určitý politický střet ať už v oblasti ideologie, náboženství nebo určitého problému, rozděluje společnost a tím vzniká konfliktní linie, která se projevuje orientací společnosti na různé politické strany podle vztahu k danému střetu. (Hloušek 2004)

18

katolickému vyznání se hlásí 40 % obyvatel a příslušníci protestantské církve představují 46 % obyvatelstva. (Mitchell 2006: 22) Obě tyto linie jsou ve společnosti hluboce zakořeněny a jejich původ sahá do 17. století, kdy byl irský ostrov s převahou obyvatelstva katolického vyznání vystaven imigračním vlnám britských protestantských osadníků. Jedním z důvodů, proč je stranický systém Severního Irska tolik specifický, je marginální význam socioekonomického štěpení, které je ve většině stranických systémů dominantní. Neznamená to, ţe by se politické strany nevymezovaly podél této linie, jen tato jejich charakteristika nemá pro voliče takovou váhu jako jejich etnicko – nacionální vymezení.

4.2. Vývoj stranického systému V roce 1905 vznikly dvě politické strany, které měly hrát v následujícím vývoji severoirské politické scény významnou roli. První z nich byla Ulsterská unionistická strana (UUP), která vznikla spojením několika politických proudů věrných spojenectví s Velkou Británií. Od dvacátých let do roku 197218 představovala hlavního aktéra unionistického tábora a zároveň dominující politickou sílu v Severním Irsku. Druhou stranou byla Sinn Féin, která od svého zaloţení představovala politické křídlo ve spojenectví s Irskou republikánskou armádou (IRA)19. Strana působící dnes pod tímto jménem, vznikla na konci 60. let 20. století rozdělením Sinn Féin a IRA na oficální (Officials) a prozatímní (Provisional) frakce. Důvodem rozštěpení byla politika abstencionismu, kterou SF od začátku svého působení praktikovala. Oficiální Sinn Féin (později přejmenovaná na Worker’s party) pokračovala v této strategii, zatímco Prozatímní Sinn Féin (PSF, později jen SF) se rozhodla začít angaţovat v politických institucích. SF představovala radikální sílu nacionalistického tábora a kvůli svému poţadavku na vystoupení z unie s Velkou Británií byla povaţována za antisystémovou stranu. Od konce 60. let dvacátého století se stranické spektrum začalo postupně více fragmentovat. V roce

1970

vznikla

spojením

několika

politiků

pocházejících

z umírněných

nacionalistických a labouristických stran Sociálně demokratická a labouristická strana 18

V roce 1972 byl suspendován Stormontský parlament, čímž byla právě ukončena i éra dominance unionistických stran. 19 IRA byla paramilitární formací vedoucí ozbrojený boj proti britským jednotkám na území Severního Irska. Po uzavření míru v roce 1997 se některé skupiny z IRA odštěpily kvůli nesouhlasu s mírovými podmínkami. Tyto skupiny nadále pokračují ve své subverzivní činnosti pod různými názvy (např. Real IRA a Continuity IRA). Jejich cíle jsou nadále sjednocení irského ostrova a stažení britských jednotek ze Severního Irska.

19

(SDLP). SDLP se hned od počátku svého působení podařilo oslovit převáţně katolické voliče a stala se nejsilnější stranou nacionalistického tábora. Na rozdíl od Sinn Féin představovala umírněnou stranu, která je ochotná spolupracovat s unionisty a tím pádem disponovala větším koaličním potenciálem. Ve stejném roce vznikla odštěpením od UUP i Strana spojenectví (Alliance party, AP). Původně se strana přikláněla k unionismu, ale od devadesátých let se rozhodla opustit etnicko – nacionální štěpení a zaujmout pozici na pomyslném středu stranického spektra. Účelem profilace strany jako centristického subjektu, nevymezujícího se podle dominantní konfliktní linie, bylo udělat ze Strany spojenectví alternativu vůči nacionalistickým a unionistickým stranám a zároveň tak zajistit hlasy od nespokojených voličů obou bloků. K pomyslnému středu stranického spektra se tato formace řadí zejména proto, ţe akceptuje status quo vnitřního uspořádání unie, dále se k těmto subjektům dá přiřadit i britská Konzervativní strana a severoirská pobočka celostátní Labouristické strany, které ale na severoirské politické scéně nemají značnou volební podporu. (Strmiska 1998: 130) V roce 1971 byla reverendem Svobodné presbyteriánské církve Ulsteru Ianem Paisleym zaloţena Demokratická unionistická strana (DUP). Ian Paisley byl hlavním tvůrcem stranického profilu a právě díky němu pojí stranu silné vazby na protestantskou církev. ,,Propojení přinejmenším některých sektorů této strany s protestantskými paramilitárními formacemi i jinými nátlakovými organizacemi zajišťovalo DUP významnou pozici v členitém terénu severoirské mimoparlamentární politiky a zvýrazňovalo vyděračské aspekty jejího politického potenciálu, jeţ byly celkově mnohem zřetelnější neţ u UUP.‘‘ (Strmiska 1998: 121) DUP se tak stala, podobně jako Sinn Féin v nacionalistickém bloku, radikálním reprezentantem daného tábora. V současnosti je stranické spektrum tvořeno pěti hlavními stranami, které pravidelně získávají své zástupce ve Stormontském Shromáţdění. Čtyři z těchto stran vytvářejí dvoublokovou soutěţ, v níţ Sinn Féin a Sociálně demokratická a labouristická strana představují hlavní síly nacionalistického bloku a Ulsterská unionistická strana a Demokratická unionistická strana jsou předními aktéry unionistického bloku. Pátou stranou je středová Strana spojenectví, která sice dosahuje malých volebních zisků, ty ji ale udrţují stabilní pozici ve Shromáţdění. V unionistickém systému politických stran působí další spíše marginální formace, kterým se se střídavými úspěchy daří obsazovat malý počet poslaneckých křesel ve Shromáţdění. Pro dominující postavení DUP a UUP tedy nepředstavují větší ohroţení. Jedná se zejména o 20

Unionistickou stranu Spojeného království (UKUP) a Pokrokovou unionistickou stranu (PUP). Paul Mitchell popsal specifický severoirský případ jako ,,etnický duální stranický systém‘‘. Ten je vpodstatě tvořen dvěma systémy – nacionalistickým a unionistickým, jeţ fungují ve společném prostoru. Volební souteţ mezi těmito bloky je minimální a odehrává se hlavně uvnitř kaţdého z nich. Nacionalistické a unionistické strany se soustředí na získání podpory jen určitého segmentu voličstva a nesnaţí se zaujmout celou severoirskou společnost. Z tohoto důvodu je pro ně větším soupeřem strana ze stejného tábora neţ některá ze stran toho opačného. V rámci bloků se tak bojuje o postavení hlavního představitele zájmů daného segmentu neboli roli strany tribun. (Mitchell – Evans – O’Leary 2009) Ve stranickém systému operuje jen několik málo stran nevymezených etnicko – nacionální linií, které právě kvůli absenci etnického tématu ve svém stranickém profilu nezaujmou velkou část voličů. Pokud sečteme zisky těchto stran ve volbách, dostaneme většinou číslo pohybující se okolo deseti procent, z čehoţ vyplývá, ţe se jedná spíše o malé strany. (Mitchell 1995)

21

5. Volby 1998 – 2011 5.1. Volby 1998

,,Severoirský usmiřovací proces s sebou – mimo jiné - přinesl zdůraznění linie oddělující reformní a antireformní unionistické strany. To je zapotřebí vzít do úvahy při interpretaci výsledků voleb do Severoirského shromáţdění, uskutečněných v roce 1998.‘‘ (Strmiska 2005: 100-101) První volby do nově vzniklého legislativního orgánu tak nabraly podobu opětovného stvrzení výsledků mírového procesu. Předvolební kampaň vesměs nedosáhla nového rozměru a strany se prezentovaly podobně jako v kampaních před konáním referenda (tzn. na základě konstitučního tématu a podpory Belfastské dohody). Voliči se tak opět rozhodovali podle toho, zda jsou spokojeni s výsledky mírového procesu a podpoří tak kandidáty z politických stran respektujících Belfastskou dohodu (pod volební značkou pro Agreement). V opačném případě, tedy nespokojenosti s vyjednanými závěry, mohli udělit hlas stejně smýšlejícím stranám (prezentujícím se jako anti Agreement). Tento výběr se týkal hlavně unionistických voličů, protoţe nacionalistického tábora se toto štěpení nedotklo. V rámci unionistického bloku šlo však o podstatný moment, který mohl oslabit některé proreformní strany. Ţe jsou obavy z posílení antireformních subjektů, především Demokratické unionistické strany, zcela na místě, potvrdil předseda Sociálně demokratické a labouristické strany John Hume, kdyţ vyzval své voliče k udělování niţších preferencí kandidátům proreformní Ulsterské unionistické strany. (Doyle 1998) První volby do nově ustanoveného Shromáţdění se konaly 25. června 1998. Volební účast dosáhla 70 %, coţ se můţe v porovnání s participací voličů v referendu (80,98 %) jevit jako pokles zájmu elektorátu o politické dění. V porovnání s účastí severoirských voličů v jiných volbách se ovšem jedná o průměr (např. 68 % účast ve volbách do Westminsterského parlamentu v roce 1997 a 72 % účast ve volbách do předchozího severoirského Shromáţdění v roce 1973). Účast v referendu tak byla nadprůměrná právě díky jeho vysokému významu pro společnost. (Norris 2000: 39) Kandidáty do volebního klání vyslalo třináct politických stran. Kromě nich se ale zúčastnil také velký počet nezávislých kandidátů sdruţených do různých volebních uskupení nebo vystupujících samostatně20.

20

Počet a seznam kandidujících viz. The 1998 Assembly elections - List of political parties and candidates, online text.

22

Tabulka č. 2: Volební výsledky 1998 Počet hlasů 177,963 SDLP 172,225 UUP 145,917 DUP 142,858 SF 52,636 AP 36,541 UKUP 23,089 Independent Unionists 20,634 PUP 13,019 NIWC Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa98.htm

Procenta hlasů 21,96% 21,25% 18,01% 17,63% 6,50% 4,51% 2,85%

Počet křesel 24 28 20 18 6 5 3

2,55% 1,61%

2 2

Získat parlamentní zastoupení se podařilo celkem osmi politickým subjektům a třem nezávislým unionistickým kandidátům. Úspěchem skončily volby zejména pro strany podporující reformy a usmiřovací proces. Ty získaly 80 mandátů, tedy něco okolo 74 % celkového obsazení Shromáţdění. Vítězem voleb se stala Ulsterská unionistická strana se ziskem 21,25 % prvních preferencí a 28 poslaneckých křesel. Z nacionalistického tábora si nejvíce hlasů odnesla Sociálně demokratická a labouristická strana, které se podařilo získat sice více prvních preferenčních hlasů neţ UUP, celkově 21,96 %, ale ve výsledku obsadila ,,pouze‘‘ 22 mandátů. Radikálnější Sinn Féin vytěţila ze svého vystupování v mírovém procesu slušnou volební podporu a s volebním výsledkem 17,6 % hlasů a osmnáct mandátů obsadila celkově čtvrté místo. Menší počet mandátů se podařilo získat i středovým stranám podporujícím Belfastskou dohodu. Nejvýraznější zisk prvních preferencí z centristických subjektů se povedl Straně spojenectví, která obdrţela 6,5 % hlasů a šest poslaneckých křesel. Za úspěch se dá povaţovat i vystoupení Severoirské ţenské koalice a proreformní Pokrokové unionistické strany, které sice neobdrţely významný počet prvních preferencí, ale přesto si kaţdá z nich vydobyla dva mandáty. Antireformní tábor obdrţel celkem 28 mandátů, z nichţ nejvyšší počet připadl Demokratické unionistické straně, která obsadila celkové třetí místo co do počtu hlasů – 18,1 % - i mandátů – 20. Pět mandátů obsadila se ziskem 4,51 % prvních preferencí Unionistická strana Spojeného království a tři poslanecká křesla připadla antireformním nezávislým kandidátům.

23

Tabulka č. 3: Podíl prvních preferencí na celkovém zisku mandátů 1998 Počet hlasů

Proměněné 1.preference 172,225 UUP 4 145,917 DUP 7 177,963 SDLP 7 142,858 SF 3 52,636 AP 3 36,541 UKUP 1 20,634 PUP 0 13,019 NIWC 0 Zdroj: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/ra1998.htm

Počet mandátů celkem 28 20 24 18 6 5 2 2

5.1.1. Zhodnocení voleb a povolební situace Volby v roce 1998 přinesly několik zajímavých poznatků v uspořádání stranicko - politického spektra. V rozděleném unionistickém táboře se, v porovnání se stavem před konáním referenda, změnilo rozloţení sil ve prospěch protireformní části. Přičemţ pokud porovnáme procenta prvních preferenčních hlasů, zjistíme, ţe vyššího podílu dosáhly protireformní strany. V rámci unionismu tedy došlo k podstatnému oslabení UUP, která sice z voleb vyšla ještě jako nejsilnější unionistická strana, ale jak ukazují volební výsledky, stalo se tak nakonec hlavně díky niţším preferenčním hlasům. V tomto ohledu napomohlo UUP nastavení volebního systému. Někteří voliči SDLP a Sinn Féin povaţovali za racionální udělit niţší preference kandidátům Trimblovy Ulsterské unionistické strany, a tak napomoci k vyšším ziskům mandátů unionistických stran schvalujících dohodu. Kdyţ porovnáme zisk prvních preferencí (21,3 %) a následný podíl parlamentního zastoupení (25,9 % křesel ve Shromáţdění) je jasné, ţe UUP vytěţila nejvíce právě z přenosu hlasů, které jí vynesly 24 mandátů. (Norris 2000: 40) Výsledky strany byly poznamenány odchodem části elektorátu, která nebyla spokojena s uzavřením Belfastské dohody, a proto raději hlasovala ve prospěch antireformní Demokratické unionistické strany. Rovněţ Unionistická strana Spojeného království si díky svému antireformnímu postoji dokázala získat část nespokojených voličů UUP a proměnit jejich hlasy na mandáty. Byl tak potvrzen trend postupného poklesu voličské podpory dřívějšího hegemona unionismu UUP a oslabování její pozice v rámci unionistického tábora. (Strmiska 2005: 101) Mezi středovými stranami nedošlo k výrazným volebním ziskům, avšak slušný výsledek Strany spojenectví a prosazení se nového centristického subjektu Severoirské ţenské koalice bylo poměrným zpestřením hlavní dvoublokové soutěţe. 24

Nutno ovšem podotknout, ţe oproti Straně spojenectví, která dokázala proměnit i své první preference na mandáty, se NIWC podařilo získat poslanecká křesla jen díky niţším preferenčním hlasům. Strany nacionalistického tábora dosáhly velmi dobrých zisků, coţ indikuje spokojenost jejich voličů s dosaţenými výsledky mírového procesu a vlastním podílu stran na Dohodě. Vítězství Sociálně demokratické a labouristické strany v počtu prvních preferencí a zároveň i vysoká voličská podpora radikálnější Sinn Féin byla zapříčiněna nejen vysokou volební účastí nacionalistického elektorátu, ale svůj podíl na celkových výsledcích voleb má i rozštěpení unionismu na pro a protireformní strany. (Doyle 1998)

Mapa č. 2: Rozložení volební podpory 1998

Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa98.htm Z hlediska vyjádření územní podpory získaly unionistické strany nejvíce mandátů v severovýchodní části země. Volební obvody s vůbec nejvyšším podílem získaných mandátů unionistickými stranami byly North Antrim, East Belfast a Strangford, v nichţ unionisté získali pět mandátů z šesti. Podpora nacionalistických subjektů se nachází převáţně na západě a jihu Severního Irska. Vůbec nejvyšší koncentrace se pak nachází v obvodě West Belfast, kde nacionalistickým kandidátům připadlo rovnou všech šest křesel. Dále lze potom jmenovat obvod Foyle, kde SF společně s SDLP obdrţely pět mandátů. Shromáţdění se poprvé sešlo 1. července 1998. Premiérem se stal předseda nejsilnější strany David Trimble z UUP a jeho zástupcem Seamus Mallon ze SDLP. Deset ministrů bylo 25

nominováno dle proporčního zastoupení ve Shromáţdění politickými stranami. Po třech ministrech získaly nejsilnější strany UUP a SDLP. Sinn Féin a DUP obsadily kaţdá dva ministerské posty. ,,Z hlediska rozvoje konsociačního modelu vládní/koaliční spolupráce se jako nejdůleţitější jevily interakce mezi UUP, SDLP a Sinn Féin. Eroze parlamentní pozice UUP pak přispěla ke zvýraznění úlohy menších proreformních stran (AP, PUP a NIWC). Demokratická unionistická strana zaujala postavení semiloajální formace s antisystémovými prvky, přičemţ právě pole interakcí DUP s UUP se – nikoli náhodou - jevilo jako kritický bod stability celého stranicko – politického uspořádání.‘‘ (Strmiska 2005: 101) Nově zvolenou vládu čekal obtíţný úkol, neboť všechny strany si za primární cíl vytkly dokončení odzbrojovacího procesu Irské republikánské armády, k jehoţ průběhu ovšem kaţdá zaujímala rozdílný postoj. Zasedání Shromáţdění bylo těmito neshodami značně komplikováno a vyústilo v několikeré suspendování21. Neúspěchy v jednání s IRA byly doprovázeny nedůvěrou DUP k nacionalistickým stranám, po nichţ poţadovala opětovné vyjádření o zřeknutí se násilí jako politického prostředku. (Politics.co.uk, online text) Neochota DUP spolupracovat s představiteli SF vyústila v odmítnutí ministrů demokratických unionistů zasedat ve vládě. Posledním důvodem, který přesvědčil ministra pro Severní Irsko Paula Murphyho k – jiţ čtvrtému - suspendování Shromáţdění byl incident týkající se tří poslanců ze strany Sinn Féin, kteří byli podezřelí z odposlouchávání kanceláří v parlamentní budově. Činnost Shromáţdění byla pozastavena 14. října 2002 a během následujícího období přešly legislativní pravomoci na Westminster, kde byly spravovány ministerstvem pro Severní Irsko.

21

K pozastavení činnosti Shromáždění došlo celkem čtyřikrát. Poprvé 11. února 2000 a trvalo až do 29. května 2000. Další dvě suspendování proběhly ve dvacetičtyřhodinové lhůtě 10. srpna a 21. září 2001. Čtvrté pozastavení činnosti bylo zahájeno 14. října 2002. (CAIN, online text)

26

5.2. Volby 2003 Formálně bylo předchozí Shromáţdění rozpuštěno aţ 28. dubna 2003 před očekávanými květnovými volbami. Ministr pro Severní Irsko Paul Murphy se ale nakonec kvůli neúspěchům při vyjednávání o odzbrojení s IRA rozhodl posunout termín na 26. listopad 2003. (The Telegraph 2003, online text) Druhé volby do Severoirského shromáţdění proběhly tedy s půlročním zpoţděním. Účast voličů a výsledky ve volbách měly být ukazatelem toho, jak je společnost spokojena s dosavadní implementací závěrů Belfastské dohody a především s působením regionálního parlamentu v jeho prvním funkčním období. Vzhledem k nejisté politické situaci a dlouhému období, kdy bylo Shromáţdění suspendováno, mohla být očekávána spíše nespokojenost voličů. Volebního klání se účastnilo sedmnáct politických stran a 23 nezávislých kandidátů. Podle předvolebních průzkumů byla očekávána velmi nízká účast voličů. Deník Belfast Telegraph dokonce předpokládal, ţe se zúčastní pouhá polovina voličů, kteří hlasovali v předešlých volbách. (Belfast Telegraph 2003, online) Předpokladem pro nízkou volební účast byla především skutečnost, ţe hlasování mohlo pro mnohé voliče vzhledem k suspendovanému orgánu pozbýt smyslu. Dále také faktory jako posunutí termínu voleb z května na listopad a nutnost registrace voličů22 před hlasováním mohly ovlivnit voličovo odhodlání dorazit do volebních místností. Své hlasy přišlo nakonec odevzdat 63,05 % voličů, coţ je relativně vysoké číslo, avšak ukazuje určitý pokles oproti účasti v předešlých volbách, která byla o šest procentních bodů vyšší. Strany se ve svých volebních programech zaměřily na potřeby zlepšení zdravotnické péče, situace ve školství, dopravě a vytvoření nových pracovních míst. V předvolebních kampaních se ale zejména čtyři hlavní strany (DUP, SF, SDLP a UUP) vyhnuly otázkám týkajícím se jednotlivých politik a zabývaly se spíše institucionálními záleţitostmi a postoji k Belfastské dohodě. Například DUP se vyslovovala pro opětovné vyjednávání týkající se změny Dohody. Nacionalistické strany SF a SDLP se stejně jako v předchozím období prezentovaly pod označením ,,pro-Agreement‘‘ a trvaly na dodrţování závazků vyplývajících z Dohody. Pro unionisty i nacionalisty se stala podstatnou také otázka odzbrojení paramilitárních organizací a ukončení jimi páchaného násilí. Oba tábory ovšem k odzbrojovacímu procesu zaujímaly odlišná stanoviska. Nejvyšší prioritou pro voliče se ukázaly být změny v oblasti zdravotnictví

22

Povinná registrace voličů byla zavedena zákonem v roce 2002 – Electoral Fraud (Northern Ireland) Act. (viz. Electoral commision, online text)

27

a sociálních sluţeb, školství a stejně jako politické subjekty i voliči měli zájem na ukončení násilí. (The Electoral Comission 2004: 53; Hazelton 2003: 230)

Tabulka č. 4: Volební výsledky 2003 Počet hlasů

Procenta hlasů

+/- (1998)

Počet křesel

+/- (1998)

DUP

177,470

25,6%

+ 7,5 %

30

+ 10

SF

162,758

23,5%

+ 5,9 %

24

+6

UUP

156,931

22,7%

+ 1,4 %

27

-1

SDLP

117,547

17,0%

-5,0 %

18

-6

AP

25,372

3,7%

- 2,8 %

6

0

PUP

8,032

1,2%

-1,4 %

1

-1

Independent

19,256

2,78%

-

1

+1

UKUP

4,794

0,7%

-3,8 %

1

-4

Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa03.htm

Pouze sedm stran a jeden nezávislý kandidát dokázali proměnit své hlasy na mandáty. Volební boj se nakonec odehrával především uvnitř kaţdého z bloků. Mezi nacionalistickými voliči se rozhodovalo mezi Sinn Féin a SDLP. Unionistický tábor volil mezi UUP a DUP. Z unionistického bloku mělo v novém Shromáţdění zasedat 59 poslanců, z nacionalistického 42 a sedm poslanců by bylo nezařazených (šest za AP a jeden nezávislý). Největší úspěch v těchto volbách zaznamenala Demokratická unionistická strana, která obsadila první místo s 30 mandáty a 25,6 % hlasů. Úspěch zaznamenala také Sinn Féin, která dosáhla vůbec nejlepšího výsledku od vzniku Severního Irska. (NI Assembly elections 2003, online text) S počtem 24 mandátů se stala nejsilněji zastoupenou nacionalistickou stranou ve Shromáţdění a SDLP tak připravila o do té doby dominující postavení v táboře. Sociálně demokratická a labouristická strana nezopakovala svůj úspěch z minulých voleb a získala pouhých 17 % prvních preferencí a osmnáct poslaneckých křesel. Zesílená intenzita soutěţení uvnitř nacionalistického a unionistického bloku ovlivnila zisky menších stran. Z kandidujících nezávislých se podařilo získat mandát pouze jedinému, a tím byl Kieran Deeney ve volebním obvodu West Tyrone. Důvodem překvapivého úspěchu tohoto lékaře byl jeho single issue volební program, v němţ usiloval o zachování ambulantních jednotek v nemocnici ve West 28

Tyrone. Po jednom mandátu získala také Unionistická strana Spojeného království (UKUP) a Pokroková unionistická strana (PUP). Strana spojenectví (AP) získala 3,7% prvních preferencí a podařilo se jí obhájit svých šest poslaneckých míst.


Proměněné 1.preference 156,931 UUP 9 177,470 DUP 10 117,547 SDLP 1 162,758 SF 6 6,158 Kieran Deeney 1 25,372 AP 0 8,032 PUP 0 4,794 UKUP 0 Zdroj: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/ra2003.htm


5.2.1. Zhodnocení voleb a povolební situace Volby 2003 přinesly podstatné změny na stranicko - politické scéně. Neklidné předvolební období zřejmě vyvolalo ve voličích dojem o potřebě radikálnějších řešení a to přivedlo ke stranám zaujímajícím extrémnější postoje v obou táborech, tedy Sinn Féin a Demokratické unionistické straně, některé voliče hlasující v předchozích volbách pro strany s mírnější rétorikou. Nejvýraznější počin předvedla DUP, která vylepšila svůj předchozí volební výsledek o deset mandátů. Největší zásluhu na tomto výsledku měla nespokojenost větší části protestantského tábora s Belfastskou dohodou. Zaměření se na toto téma v předvolební kampani DUP tedy bylo účinné. S celkovým počtem 30 mandátů se stala nejsilnější stranou ve Shromáţdění a zároveň se projevila jako dominující síla unionismu. Ulsterští unionisté (UUP) sice vylepšili svůj počet prvních preferencí oproti roku 1998 (viz. Tabilka č. 4), ale jejich počet mandátů klesl o jeden. ,,Zdá se, ţe v soutěţi UUP a DUP se i v současnosti projevuje (…) znevýhodnění reformních unionistů, jeţ je strukturální povahy. Toto znevýhodnění bezprostředně souvisí s charakterem tradičních unionistických zdrojů politické legitimace, jeţ jsou obtíţně slučitelné s jakýmkoli konsociačním modelem a se skutečným sdílením moci.‘‘ (Strmiska 2005: 102) Největší ztráty utrpěla Sociálně demokratická a labouristická strana, která z 21,96 % prvních preferencí z roku 1998 klesla na 17 %, a to 29

znamenalo ztrátu šesti mandátů. Ztráta SDLP se projevila v úspěchu Sinn Féin. Rozdíl ve volebních výsledcích 1998 – 2003 činil téměř šest procentních bodů, které získala právě na úkor svého umírněného soupeře a které jí pomohly k šesti mandátům navíc v parlamentním zastoupení. Úspěch Kierana Deeneye ukazuje, ţe volební systém jednoho přenosného hlasu můţe umoţnit zisk mandátu i nezávislým kandidátům s dostatečnou regionální podporou nebo volebním programem významným pro daný volební obvod. Z Tabulky č. 5 vyplývá, ţe zisky menších stran jako je Strana spojenectví, PUP nebo UKUP pocházejí především z niţších preferenčních hlasů. Všechny tyto tři strany zaznamenaly pokles prvních preferencí, coţ mělo největší dopad právě na Unionistickou stranu Spojeného království. Ta z původních pěti mandátů získaných ve volbách 1998 obhájila pouze jediné poslanecké křeslo.

Mapa č. 3: Volební podpora 2003

Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa03.htm Z geografického rozloţení získaných mandátů vidíme, ţe podpora unionistů se nachází v severní a východní oblasti Severního Irska. Pět z šesti mandátů se unionistickým stranám podařilo získat v obvodech East Antrim, East Belfast, North Down a Strangford. Sinn Féin obsadila čtyři mandáty a Sociálně demokratická labouristická strana jeden v obvodě West Belfast. Společně s obvodem Foyle, kde dohromady získaly rovněţ pět mandátů, tyto dva obvody patřily opět k nejsilnějším oblastem nacionalistické podpory.

30

Vzhledem k tomu, ţe z voleb vzešla vítězně DUP a druhé místo obsadila SF, se měly tyto strany spolupodílet na exekutivě. Předseda DUP, Ian Paisley, ale odmítl se Sinn Féin zasedat v jedné vládě, čímţ znemoţnil vznik funkční exekutivy zaloţené na rozdělení moci mezi komunitami. Pozastavení činnosti Severeoirského shromáţdění tak pokračovalo a kvůli neochotě dvou nejsilnějších stran spolupracovat, se v blízké době nepočítalo s navrácením jeho pravomocí. Vyřešení nastalé situace se přiblíţilo aţ v říjnu 2006, kdy se kvůli přetrvávající krizi v Severním Irsku sešly vlády Spojeného království a Irska společně s představiteli hlavních politických stran v St. Andrews, ve Skotsku. Účastníci konference měli v plánu vyřešit problém s vládnutím v Severním Irsku a vytvořit podmínky pro navrácení správy z Westminsteru zpět na devoluční instituce. Jednání skončilo návrhem řešení23, které bylo předloţeno hlavním politickým stranám k projednání. Důleţitá byla vyjádření především nejsilnějších politických stran Sinn Féin a Demokratické unionistické strany, jejichţ vzájemná spolupráce byla pro obnovení činnosti politických orgánů zásadní. Tyto dvě strany měly také navrhnout premiéra severoirské vlády (Ian Paisley ze strany DUP) a jeho zástupce (Martin McGuiness ze strany SF). Setkání politických představitelů skončilo úspěšně a vyústilo v uzavření Dohody obnovující činnost Severoirského shromáţdění, které sice nemělo legislativní pravomoci, ale mělo učinit nutné přípravy k opětovné devoluci po nastávajících volbách. Závěry z této dohody byly implementovány novým Severoirským zákonem 2006 (Northern Ireland Act 2006).

23

Klíčovým bodem Dohody ze St. Andrews bylo akceptování zásady sdílení moci mezi unionisty a nacionalisty. Další body se týkaly institucionálních změn některých politických orgánů, dohody o budoucím projednání financování Severního Irska a dále také faktického uznání Policejní služby Severního Irska zejména ze strany Sinn Féin. (Owen 2006)

31

5.3. Volby 2007 Volby do třetího Severoirského shromáţdění se uskutečnily po dlouhém období přerušeného zasedání 7. března 2007. Volby nabyly velkého významu, hlavně z toho důvodu, ţe jejich výsledky a následné stranicko - politické uspořádání mělo umoţnit obnovení fungování Stormontského parlamentu. Předvolební kampaně politických stran nebyly vedeny klasickým způsobem (ve smyslu zaměření se na určitá témata policy) a ani předvolebním programům strany nepřikládaly velkou váhu. Hlavním tématem většiny stran bylo především vyjádření vůle k opětovnému zahájení zasedání devolučního orgánu a dohodě na rozdělení moci. To se netýkalo Unionistické strany Spojeného království (UKUP), která svou kampaň postavila na odmítání Dohody ze St. Andrews a stavěla se zejména proti sdílení moci mezi nacionalisty a unionisty. Volebního klání se zúčastnilo sedmnáct politických stran a 28 nezávislých kandidátů. Volební účast mírně poklesla oproti minulým volbám a představovala 62,3 % elektorátu. Vzhledem k dlouhé neaktivitě Shromáţdění se ale dal niţší zájem voličů očekávat.


Procenta hlasů 207,721 30,1% DUP 180,573 26,2% SF 105,164 15,2% SDLP 103,145 14,9% UUP 36,139 5,2% AP 19,471 2,8% Independent 11,985 1,7% Green (NI) 3,822 0,6% PUP Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa07.htm

+/- (2003)

Počet křesel

+/- (2003)

+4,4% +2,7% -1,7% -7,7% +1,6% +1,3% -0,6%

36 28 16 18 7 1 1 1

+6 +4 -2 -9 +1 +1 0

Do Shromáţdění se dostali zástupci sedmi politických stran a jeden nezávislý kandidát. Většinu křesel obsadili opět čtyři hlavní nacionalističtí a unionističtí aktéři s tím, ţe unionistické strany získaly opět převahu (celkem 55 poslanců). Volební výsledky vesměs potvrdily voličské preference z loňských voleb, co se postavení stran v jednotlivých blocích týče. Na prvním místě skončila opět Demokratická unionistická strana s 30,1 % prvních preferencí a 36 mandáty. Stejně tak v nacionalistickém táboře získala nejvíce hlasů Sinn Féin 32

s 28 mandáty a 26,2 % hlasů. V celkovém pořadí skončila Ulsterská unionistická strana na třetím místě se svým dosud nejhorším výsledkem 14,9 % prvních preferencí a osmnácti mandáty. SDLP získala opět méně hlasů v rámci nacionalistického tábora a s 15,2 % prvních preferencí dokázala společně s niţšími preferenčními hlasy obsadit šestnáct mandátů. Své místo ve Shromáţdění potvrdila i Strana spojenectví, které se podařilo získat 5,2 % prvních preferencí a sedm mandátů. Jedno poslanecké křeslo připadlo opět nezávislému kandidátovi Kieranu Deeneyovi, jenţ obdrţel dostatek hlasů ve svém ,,domácím‘‘ volebním obvodu West Tyrone. Po jednom mandátu obdrţela také strana PUP s 0,6 % hlasů a s 1,7 % hlasů Strana zelených, která vůbec poprvé získala svého zástupce ve Shromáţdění.


Proměněné 1.preference 207,721 DUP 14 105,164 SDLP 2 180,573 SF 13 36,139 AP 1 103,145 UUP 0 3,776 Kieran Deeney 0 11,985 Green (NI) 0 3,822 PUP 0 Zdroj: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/2007nia/ra2007.htm


5.3.1. Zhodnocení voleb a povolební situace Výsledek DUP můţe být povaţován za velký úspěch. Nejen, ţe strana obhájila největší zastoupení ve Shromáţdění z roku 2003, ale polepšila si navíc o šest dalších křesel. Není nutno dodávat, ţe se tak stalo opět na úkor Ulsterské unionistické strany, která dosud nedokázala najít cestu z postupného propadu voličských preferencí a utrpěla výrazný pokles prvních preferenčních hlasů, který činil téměř osm procentních bodů a stranu stál devět poslaneckých mandátů. V nacionalistickém táboře došlo k mírnějším změnám, které ovšem potvrdily trend posilování Sinn Féin v neprospěch SDLP. V porovnání s volebními výsledky z roku 2003 si tedy SF polepšila o čtyři křesla zatímco SLDP o dvě přišla. Zajímavým momentem je obhájení poslaneckého mandátu Kierana Deeneye, který znovu dokázal získat dostatek hlasů v obvodu West Tyrone. Menší unionistické subjekty nebyly opět velmi 33

úspěšné. K výraznému poklesu volební podpory (o 50% oproti roku 2007) došlo v Pokrokové unionistické straně, coţ ovšem nebylo natolik závaţné, aby se jí nepodařilo obhájit svůj jediný mandát ve Shromáţdění. Niţší počet prvních preferencí byl ovlivněn počtem kandidátů, kteří byli v těchto volbách jen tři oproti jedenácti představitelům PUP v roce 2003. To ovšem jiţ neplatilo pro Unionistickou stranu Spojeného království, jejímţ kandidátům sice stoupla volební podpora oproti posledním volbám o 0,7 % hlasů, na zisk poslaneckého mandátu to ale nestačilo. Nárůst preferenčních hlasů vysvětluje zdvojnásobení počtu kandidátů strany oproti roku 2003. Voliče ale mohl odradit negativní postoj strany k Dohodě ze St. Andrews, coţ si mohli vyloţit zároveň i jako negativní postoj k celému severoirskému politickému systému. Pro středovou Stranu spojenectví se ukázaly opět přínosné niţší preferenční hlasy, s jejich pomocí získala oproti posledním volbám o jednoho poslance navíc. Nováčkem ve Shromáţdění se stala Strana zelených, která vůbec poprvé dokázala obsadit poslanecký mandát. Voliči tradičně v udělování niţších preferencí upřednostňovali strany ze stejného bloku. Nacionalističtí voliči udělili 64 % dalších preferencí stranám stejného bloku a unionističtí hlasující dokonce 79 %. Někteří voliči pak opět odměnili niţšími preferencemi středové strany a pouze minimum hlasů bylo udělováno napříč etnicko-nacionální linií (12 % hlasů pro nacionalistické strany od unionistických voličů a 13% hlasů pro unionistické strany od nacionalistických voličů). Strana, která získala nejméně niţších preferenčních hlasů, byla Sinn Féin a naopak nejvíce přenesených hlasů získala SDLP a UUP. (NI Assembly election 2007, online text)

34


Zdroj: mapa: http://www.ark.ac.uk/elections/fa03.htm; data: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/2007nia/ra2007.htm Geografické rozmístění získaných mandátů jednotlivých stran v obvodech se oproti loňským volbám příliš nezměnilo. Tři obvody s nejvyššími zisky unionistů byly opět East Antrim, East Belfast a Strangford, v nichţ připadlo unionistům vţdy pět křesel. DUP se podařilo získat zastoupení v sedmnácti obvodech, výjimkou byl West Belfast, kde všech šest křesel získali nacionalističtí kandidáti s výraznou převahou Sinn Féin (pět mandátů). Straně Spojenectví se opět dařilo na východě země a k šesti mandátům dokázala přidat ještě sedmý na úkor UUP v obvodu South Belfast. (CAIN, online text) O vedoucí posty exekutivy se tedy podle povolebního sloţení parlamentu opět měly dělit dvě radikálnější strany obou táborů, kvůli nimţ se nepodařila sestavit vláda v roce 2003. Pokud mělo dojít k obnovení zasedání, bylo potřeba, aby se představitelé Sinn Féin a Demokratické unionistické strany dohodli na spolupráci. Obě strany si byly vědomy, ţe pokud nedojde k vytvoření víceméně ,,nedobrovolné‘‘24 koalice, bude ohroţeno obnovení zasedání a pravomoci Shromáţdění zůstanou v rukou Westminsterské vlády. Předsedové obou stran ale dodrţeli podmínky vyplývající z Dohody ze St. Andrews a deklarovali úmysl podílet se na společné vládě. Vláda vznikla rozdělením ministerstev mezi čtyři hlavní politické strany. 24

Víceméně nedobrovolné v tom smyslu, že nejsilnější a druhá nejsilnější politická strana se musí dohodnout na společné vládě, přestože třeba podle politických programů představují spíše oponenty než koaliční partnery.

35

Předsedou vlády se stal Ian Paisley, lídr vítězné Demokratické unionistické strany. Pomocí D’Hondtova dělitele pak byly DUP přiděleny další čtyři ministerské posty. Místopředsedou vlády se stal Martin McGuiness ze Sinn Féin, jehoţ strana získala ještě další tři ministerská křesla. Dvě ministerstva obsadili členové UUP a na představitele SDLP zbyl pouze jeden ministerský post. Vládní sestava tedy čítala sedm unionistických a pět nacionalistických ministrů. V dubnu 2010 vláda navíc získala podle Dohody ze St. Andrews nový resort, ministerstvo spravedlnosti. Prvním ministrem tohoto resortu se stal David Ford, předseda Strany spojenectví, jehoţ nominaci do tohoto úřadu podpořily i dvě nejsilnější strany Sinn Féin a DUP. Nespokojenost s obsazením ministerstva spravedlnosti zavládla u SDLP a UUP, které by na post dosadily raději někoho ze svých řad a nárok AP na místo ve vládě vzhledem k její marginální síle ve Shromáţdění byl jimi zpochybňován. Vzhledem k tomu, ţe post ministerstva spravedlnosti byl obsazován většinovým hlasováním ve Shromáţdění, byla podpora DUP a SF pro Davida Forda dostačující. (Belfast Telegraph 2007, online text)

36

5.4. Volby 2011 Oproti všem třem předchozím volbám, které se konaly za poměrně specifických okolností, se volby v roce 2011 odehrávaly v klidné atmosféře. Čtvrté volby do severoirského shromáţdění tak byly konečně moţností pro voliče zhodnotit čtyřleté nepřerušené fungování a práci stran na poli devolučních orgánů. Kampaně politických stran, především čtyř hlavních etnickonacionálních stran, se týkaly typických populistických témat tzv. ,,bread and butter issues‘‘25 koncentrujících se na jednotlivé oblasti policy, jako například sníţení příjmů právnických osob nebo vytvoření nových pracovních míst. (BBC News 2011; Irish Times 2011, online text) Den konání voleb byl stanoven na 5. května 2011. Voleb se zúčastnilo 218 kandidátů, z nichţ patnáct bylo nezávislých a ostatní patřili k jedné ze čtrnácti politických stran. Pokles zájmu voličů o volby je poměrně značný. K hlasovacím urnám přišlo v tomto roce pohých 54,7 % hlasujících, coţ je oproti předchozím volbám téměř osmiprocentní rozdíl. Niţší ochota vyjádřit politickým stranám podporu můţe být vysvětlena slabou mobilizací voličů a absence zásadního tématu voleb, které by donutilo občany jít hlasovat ve svém zájmu.


Procenta

+/- (2007)

Počet křesel

+/- (2007)

hlasů DUP

198,436

30,0%

-0,10%

38

+2

SF

178,224

26,9%

+0,80%

29

+1

SDLP

94,285

14,2%

-1,00%

14

-2

UUP

87,531

13,2%

-1,70%

16

-2

AP

50,875

7,7%

+2,50%

8

+1

TUV

16,480

2,5%

0,00%

1

+1

Green (NI)

6,031

0,9%

-0,80%

1

0

Independent

15,535

2,3%

-

1

-

Zdroj: http://www.ark.ac.uk/elections/fa11.htm

25

Tzv. ,,bread and butter issues‘‘ lze definovat jako témata ovlivňující každodenní život lidí.

37

Výsledky voleb přinesly podobné uspořádání stranicko - politické scény jako volby předchozí. Zisky a ztráty oproti minulému období se pohybovaly pouze v rozmezí jednoho aţ dvou mandátů. Z voleb vystoupilo se ziskem mandátů sedm stran a jeden nezávislý kandidát. Vítězem se opět stala Demokratická unionistická strana se ziskem 30 % hlasů. Z hlediska získaných mandátů jí volby přinesly 38 křesel. Druhé místo obsadila stejně jako v roce 2007 Sinn Féin s 26,9 % hlasů a 29 mandáty. Ulsterská unionistická strana obdrţela 13,2 % a šestnáct poslaneckých křesel. Čtvrté místo připadlo opět Sociálně demokratické a labouristické straně s 14,2 % a čtrnácti mandáty. Do Shromáţdění postoupilo také osm kandidátů Strany spojenectví se 7,7 % prvních preferencí. Jeden mandát získala s 0,9 % prvních preferencí Strana zelených. Slušné volební vystoupení předvedla vůbec poprvé kandidující strana Tradiční unionistický hlas (Traditional unionist voice, TUV), která získala 2,5 % prvních preferencí, coţ jí společně s přenesenými hlasy vyneslo prvního zástupce ve Shromáţdění. Do parlamentu se dostal také bývalý člen UUP David McClarty, který svou stranu na začátku roku opustil a rozhodl se účastnit voleb jako nezávislý na kandidátní listině ve volebním obvodě East Londonderry.


Proměněné

Počet mandátů

1.preference

celkem

UUP

87,531

4

16

DUP

198,436

14

38

SDLP

94,285

2

14

SF

178,224

13

29

AP

50,875

2

8

TUV

16,480

0

1

Green (NI)

6,031

0

1

David McClarty

3,003

0

1

Zdroj: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/2011nia/ra2011.htm

38

5.4.1. Zhodnocení voleb a povolební situace Pět hlavních stran v těchto volbách potvrdilo svou pozici a sílu ve stranicko-politickém uspořádání. Nejvyšší zisky prvních preferencí pro DUP a SF byly opět na úkor mírnějších stran obou táborů UUP a SDLP. (Analysis of Transferred Votes in the NI Assembly elections 2011, online text) DUP sice zaznamenala pokles v prvních preferencích, ale byl natolik marginální, ţe ve spojitosti s niţšími preferencemi stranu nijak neoslabil a právě naopak její zastoupení ve Shromáţdění vzrostlo o dva mandáty. Sinn Féin si polepšila v počtu prvních preferenčních hlasů, ale tradičně se jí dostalo méně niţších preferencí, a tak navýšila své parlamentní obsazení pouze o jedno křeslo. Úpadek UUP se ukázal jako kontinuální. Pokles v počtu prvních preferencí společně se slabým úspěchem v zisku niţších preferenčních hlasů zapříčinil ztrátu dvou poslaneckých křesel (viz. Tabulka č. 8 a č. 9). Ani SDLP nezastavila pokles své voličské podpory a ztratila rovněţ dva mandáty, co do počtu prvních preferencí ale předstihla UUP. Kdyţ porovnáme počet hlasů s počtem získaných křesel, zjistíme, ţe přenos hlasů v rámci unionistického tábora funguje stále lépe neţ v nacionalistickém táboře. Vůbec nejvíce přenesených hlasů získala DUP, které vylepšily niţší preference celkový výsledek o 24 mandátů. Úspěšně skončily volby pro Stranu spojenectví, která podstatně navýšila počet svých prvních preferencí a stejně jako v roce 2007 přidala ke stávajícímu počtu mandátů jeden navíc. Zastoupení ostatních stran ve Shromáţdění je opět marginální a jejich zisky jsou výsledkem niţších preferenčních hlasů. Přesto za zmínku stojí úspěch TUV, která dosáhla slušného výsledku v počtu prvních preferencí. Tradiční unionistický hlas má svůj původ v DUP, od které se kvůli nesouhlasu s Dohodou ze St. Andrews odštěpil. Podstatná část získaných hlasů tak můţe patřit podobně smýšlejícím nespokojeným voličům DUP. Do Shromáţdění se jiţ nepodařilo postoupit kandidátům Pokrokové unionistické strany. Strana zelených obhájila svůj jeden mandát navzdory poklesu prvních preferencí. Ten je ale opět způsoben spíše tím, ţe strana postavila v letošních volbách méně kandidátů neţ před čtyřmi lety. (CAIN, online text) Přenos hlasů se opět uskutečňoval převáţně uvnitř jednotlivých bloků. Konkrétně mezi unionistickými stranami bylo přeneseno 74% hlasů, v případě nacionalistického bloku šlo o niţší číslo, 64%. Největší zisk niţších preferencí připadl UUP naopak nejméně jich získala Strana spojenectví.

39


Zdroj: mapa: http://www.ark.ac.uk/elections/fa03.htm; data: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/2011nia/ra2011.htm Rozloţení volební podpory vesměs potvrzuje rozdělení Severního Irska na oblast s koncentrovanou podporou unionismu na severu a východě země a oblast s koncentrovanou podporou nacionalismu na jihu a západě. Nejvíce unionistických kandidátů bylo zvoleno v obvodech North Antrim, Lagan Valley a Strangford. Ve všech těchto obvodech obsadili členové UUP nebo DUP pět mandátů z šesti. Demokratické unionistické straně se navíc podařilo získat alespoň jeden mandát v kaţdém z volebních obvodů s jedinou výjimkou West Belfast. Nacionalističtí kandidáti jiţ tradičně získali nejvíce hlasů v obvodech West Belfast a Foyle. Přičemţ v obvodu West Belfast dominovala Sinn Féin se ziskem pěti mandátů. Z geografického rozloţení mandátů Strany spojenectví lze usoudit, ţe se jí daří koncentrovat niţší preferenční hlasy především ve východní ,,unionistické‘‘ části země. Zasedání shromáţdění bylo zahájeno 12. května a jako jeden z prvních kroků bylo nutné vyslovit důvěru premiérovi a jeho zástupci. V čele exekutivy měli podle volebních výsledků opět zasednout představitelé DUP a SF. Na post předsedy vlády byl znovuzvolen Peter

40

Robinson z DUP a místopředsedou se podruhé stal Martin McGuiness26 z SF. Rozdělení ministerských postů pak D’Hondtova metoda určila v následujícím poměru: čtyři křesla pro DUP, tři pro SF, pouze jedno křeslo získala UUP, SDLP a také AP. Úřad ministra spravedlnosti byl obsazován zvlášť. Způsob volby probíhá stejným způsobem, jako se vyjadřuje důvěra premiérovi a jeho zástupci, tedy hlasováním ve Shromáţdění, které musí získat nejen parlamentní většinu, ale zároveň většinu kaţdého z bloků. Tento post obsadil předseda Strany Spojenectví David Ford, který tento úřad zastával jiţ od jeho zaloţení v roce 2010. AP tak vůbec poprvé získala dvě ministerstva, čímţ dosáhla většího zastoupení neţ, co do počtu poslanců silnějších, SDLP a UUP. (Irish Times 2011, online text)

26

Od srpna 2011 z této funkce odstoupil kvůli kandidatuře na prezidenta Irska a ve funkci místopředsedy severoirské vlády jej vystřídal John O’Dowd.

41

6. Závěr Stěţejním cílem této bakalářské práce bylo analyzovat volby do Severoirského shromáţdění v rozmezí let 1998 - 2011. Předloţená analýza volebních výsledků vykazuje především dva trendy, které mají kontinuální tendenci. Prvním z nich je posilování radikálnějších představitelů obou táborů, coţ se děje v součinnosti s oslabováním jejich umírněných aktérů. Volby v roce 1998 přinesly ještě vítězství Ulsterské unionistické strany a v nacionalistickém bloku dominovala Sociálně demokratická a labourictická strana. Obě tyto strany měly největší podíl na vyjednání Belfastské dohody, a tak jejich vysoká volební podpora byla především oceněním jejich role v mírovém procesu. Vzhledem k jejich umírněnému politickému profilu, představovaly pro voliče obě tyto strany aktéry schopné dosáhnout kompromisu a zajistit tak funkčnost nově vzniklých autonomních orgánů. Výsledky voleb sice přinesly těmto stranám vítězství, zároveň však poukazovaly na pokles jejich voličské podpory. (CAIN, online text) Vzestupnou tendenci voličské podpory naopak zaznamenaly jejich radikálnější protějšky, které se více neţ na spolupráci soustředily na zájmy kaţdé z komunit. Druhé volby do suspendovaného parlamentu přinesly jiţ zcela jiné výsledky, které potvrdily vzestup radikálnějších formací na úkor předchozích umírněných vítězů. Neschopnost spolupráce Demokratické unionistické strany se Sinn Féin však zablokovaly celý systém a Shromáţdění tak na čtyři roky pozbylo svých pravomocí. O to zajímavější bylo, kdyţ volby v roce 2007 a následně i 2011 upevnily stávající stranicko – politické uspořádání severoirské scény. Vítězem voleb byla DUP, jeţ měla spolupracovat opět s nejsilnější stranou druhého tábora, tedy Sinn Féin. Vzestup radikálních stran po volbách v roce 2003 vysvětlují Mitchell - Evans - O’Leary 2009 tím, ţe voliči sice chtějí mír a rozdělení moci mezi nacionalisty a unionisty, zároveň ale také chtějí, aby jejich zájmy reprezentovala nejsilnější strana, tedy strana, která trvá striktněji na svých poţadavcích a neuchyluje se hned ke kompromisům. Ţe zvolení těchto stran nemusí nutně zvýšit další polarizaci a zablokovat funkčnost celého systému dokládá spolupráce Sinn Féin s Demokratickou unionistickou stranou a vytvoření stabilní vlády v roce 2007 a prozatím i fungující exekutivy v roce 2011. Volební systém jednoho přenosného hlasu byl zvolen ze dvou důvodů. První cíl, tedy zajistit proporční reprezentaci významné katolické menšiny, byl splněn. Z hlediska průměrného počtu mandátů ve shromáţdění obsazují nacionalistické strany okolo 39 % poslaneckých křesel. Unionisté tak stále představují většinu s cca 49 % parlamentního obsazení. Díky 42

konsociačnímu způsobu vládnutí však musí oba tábory vzájemně spolupracovat, a tak nemůţe dojít k tomu, ţe by u moci byla pouze jedna z komunit. Druhým záměrem volebního systému bylo umoţnit parlamentní zastoupení i dalším politickým stranám nevymezujícím se podél etnicko – nacionální linie. Systém jednoho přenosného hlasu tak měl přimět voliče k udělování niţších preferencí kandidátům centristických politických stran a tím zmírnit dominující dvoublokovou soutěţ. Jak dokazují data dvou posledních voleb (2007 a 2011) v rámci nacionalistického bloku je přenášeno 64 % preferencí. V unionistickém bloku je toto číslo vyšší a pohybuje se okolo 75%. Udělování niţších preferenčních hlasů tak probíhá z velké části uvnitř kaţdého z bloků, z čehoţ vyplývá, ţe druhý záměr systému jednoho přenosného hlasu se daří plnit jen zčásti. Největší úspěch v tomto ohledu zaznamenává Strana spojenectví, která byla během sledovaných čtyř volebních období stálým členem Shromáţdění a navíc dokázala své zastoupení posílit. Kontinuita růstu volební podpory středové Strany spojenectví se tak ukazuje jako další trend. Navíc vzhledem k obsazení dvou ministerstev ve vládě po volbách 2011 došlo i k posílení významu strany v severoirské politice. Strana by tak mohla v dalším volebním klání zaznamenat další růst preferencí. Jestli se tak doopravdy stane, však bude záleţet právě i na jejím počínání v exekutivě. Přenos niţších preferenčních hlasů ve prospěch tzv. ,,třetích‘‘ stran tak v jisté omezené míře funguje, přičemţ hlavní alternativou pro voliče, kteří nechtějí hlasovat napříč komunitami, se stala Strana spojenectví. Zastoupení ostatních nesektářských stran nebo nezávislých kandidátů je většinou omezeno na jeden mandát. Geografické rozmístění volební podpory jednotlivých bloků je na mapě dobře rozpoznatelné. Obsazení mandátů v kaţdém z volebních obvodů vykazovalo ve všech čtyřech volbách obdobné výsledky. Unionistická podpora je soustředěna hlavně na severovýchodě a východě Severního Irska. Naopak nacionalistická volební podpora je koncentrována v obvodech hraničících s Irskem, tedy na západě a jihu země. Výjimku v tomto rozprostření představuje obvod West Belfast, který můţe být právem povaţován za volební baštu nacionalistů. Straně spojenectví se daří získávat mandáty hlavně na východě Severního Irska, kde kromě svých loajálních voličů disponuje dostatečnou koncentrací niţších preferencí ze strany nacionalistických a unionistických voličů. Politické strany jsou si tohoto rozloţení elektorátu vědomy a uzpůsobují tomu své volební strategie. Strany unionistického bloku například v obvodech s převahou nacionalistického elektorátu vysílají v průměru jen jednoho kandidáta a v obvodech s převahou vlastního voličstva mají na hlasovacích lístcích třeba i šest stranických příslušníků. To samé platí i v opačném případě. (viz. CAIN, online text) 43

Seznam použitých zkratek AP – Alliance Party, Strana spojenectví DUP – Democratic Unionist Party, Demokratická unionistická strana IRA – Irish Republican Army, Irská republikánská armáda NIWC – Northern Ireland Women‘s Coalition, Severoirská ţenská koalice PUP – Progressive Unionist Party, Pokroková unionistická strana SDLP – Social Democratic and Labour Party, Sociálně demokratická a labouristická strana SF – Sinn Féin, Sinn Fein (,,My sami‘‘) UKUP – United Kingdom Unionist Party, Unionistická strana Spojeného království UUP – Ulster Unionist Party, Ulsterská unionistická strana TUV – Traditional Unionist Voice, Tradiční unionistický hlas

44

7. Seznam použitých zdrojů 7.1. Knihy a odborné texty

1. Bache, I. – Flinders, M. (eds. 2005): The Multi-level Governance. Oxford: Oxford University Press. 2. Budge, I. – Crewe, I. – McKay. D. – Newton, K. (2004): The New British Politics. London: Pearson. 3. Coakley, J. (2007): National identity in Northern Ireland: stability or change?. Nations and Nationalism, Volume 13, Issue 4, pp. 573–597. 4. Doyle, J. (1998): Towards a Lasting Peace? The Northern Ireland Multi-Party Agreement, Referendum and Assembly Elections of 1998. Scottish Affairs, No.25, Autumn 1998, pp. 1- 20. 5. Hazleton, W. A. (2004): Suspended vote: The 2003 Northern Ireland Assembly Elections. The Political Quarterly. Vol. 75, Issue 3, July 2004, pp. 226 - 237. 6. Hloušek, V. (2002): Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis, roč. IX, č. 4/2004, s. 398 – 414. 7. Chytilek, R. – Šedo, J. (2004): Volební systémy. Praha: Portál. 8. Mitchell, C. (2006): Religion, identity and politics in Northern Ireland: boundaries of belonging and belief. Aldershot, Hants, England: Ashgate Pub. 9. Mitchell, P. (1995): ‘Party Competition in an Ethnic Dual Party System’. Ethnic and Racial Studies, 18 (4), pp. 773–796. 10. Mitchell,P. – Evans, G. - O’Leary, B. (2009): Extremist outbidding in Ethnic Party systems is not inevitable: Tribune parties in Northern Ireland. Political studies, vol. 57, pp. 397 – 421.

45

11. Norris, P. (2002): The 1998 Northern Ireland Assembly Election. Politics, Vol. 20 (1), pp. 39 – 42. 12. Strmiska, M. (1998): Regionální strany a stranické systémy. Španělsko, Itálie, Velká Británie a Severní Irsko. Brno: CDK. 13. Strmiska, M. (2005): Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně-politický pluralismus: pojetí a typologie evropských regionálních stran a regionálních stranických soustav. Brno: Anton Pasienka. 14. Tonge, J. (2003): Politics in Northern Ireland in. Dunleavy, P. – Gamble, A. – Heffernan, R. – Peele, G. (eds. 2003): Developments in British politics 7. New York: Palgrave Macmillan. pp. 181 – 202.

7.2. Internetové adresy 1. About my vote, online text: http://www.aboutmyvote.co.uk/default.aspx 2. Analysis of Transferred Votes in the Northern Ireland Assembly Election 2011. Research and Information Service, Northern Ireland Assembly, online text: http://www.niassembly.gov.uk/researchandlibrary/2011/5911.pdf 3. Bread and butter issues to fore as SF, DUP vie for top spot. Irish Times, 11. 4. 2011. Online text: http://www.irishtimes.com/newspaper/ireland/2011/0411/1224294394420.html 4. Brief summary, Northern Ireland Assembly, online text: http://www.niassembly.gov.uk/io/summary/new_summary.htm 5. CAIN (Conflict Archive on the Internet) http://cain.ulst.ac.uk/ 6. Elections Ireland, online text: http://electionsireland.org/results/referendum/refdetail.cfm?ref=199819R 7. Electoral Commission, online text: http://www.electoralcommission.org.uk/

46

8. Electoral comission report, Northern Ireland Assembly election 2007, online text: http://www.eoni.org.uk/electoral_commission_report__ni_assembly_election_2007.pdf 9. Northern Ireland Assembly Election 2007. Research and Library Services, Northern Ireland Assembly, online text: http://www.niassembly.gov.uk/io/research/2007/0107.pdf 10. Northern Ireland Assembly election 2011. Research and Information Service, Northern Ireland Assembly, online text: http://www.niassembly.gov.uk/researchandlibrary/2011/5511.pdf 11. Northern Ireland Assembly, Politics.co.uk. Online text: http://www.politics.co.uk/reference/northern-ireland-assembly 12. Northern Ireland’s Justice minister takes back powers. Belfast Telegraph, 12. 4. 2010. Online text: http://www.belfasttelegraph.co.uk/news/politics/northern-irelands-justiceminister-takes-back-powers-14763809.html 13. NI political hopefuls face anxious wait for results. BBC News, 6. 5. 2011. Online text: http://www.bbc.co.uk/news/uk-northern-ireland-politics-13309887 14. Paisley’s party tops NI poll. BBC News, 28. 11. 2003. Online text: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/northern_ireland/3245156.stm 15. St. Andrews Agreement, online text: http://cain.ulst.ac.uk/hmso/nistandrewsbill161106.pdf 16. Standing Orders of Northern Ireland Assembly, online text: http://www.niassembly.gov.uk/sopdf/standing_orders_08.htm#1 17. Stormont Assembly votes in new team of Ministers. Irish Times, 17. 5. 2011. Online text: http://www.irishtimes.com/newspaper/ireland/2011/0517/1224297120364.html 18. The Agreement, online text: http://www.nio.gov.uk/agreement.pdf 19. The Boundary Comission, online text: http://www.boundarycommission.org.uk/ 20. The Northern Ireland Assembly elections 2003. The official report on the Northern Ireland Assembly elections 26 November 2003. The electorate’s perspective, online text: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/electoralcommission0404.pdf

47

21. Northern Ireland media handbook 2011, The Electoral Comisssion. Online text: http://www.electoralcommission.org.uk/__data/assets/pdf_file/0019/109711/NorthernIreland-media-handbook-2011-FINAL.pdf 22. The Northern Ireland Assembly Elections 1998, online text: http://www.ark.ac.uk/elections/fa98.htm 23. The Northern Ireland Assembly Elections 2003, online text: http://www.ark.ac.uk/elections/fa03.htm 24. The Northern Ireland Assembly Elections 2007, online text: http://www.ark.ac.uk/elections/fa07.htm 25. The Northern Ireland Assembly Elections 2011, online text: http://www.ark.ac.uk/elections/fa11.htm 26. The 1998 Assembly election – List of political parties and candidates, online text: http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/candidates98.htm 27. The 1998 Referenda on The Agreement, online text http://cain.ulst.ac.uk/issues/politics/election/ref1998.htm 28. Ulster elections put back to the autumn. The Telegraph, 1. 5. 2003. Online text: http://www.telegraph.co.uk/news/1428858/Ulster-elections-put-back-to-theautumn.html 29. What is the St. Andrews agreement? The Guardian, 17. 10. 2006. Online text: http://www.guardian.co.uk/politics/2006/oct/17/northernireland.devolution1 Platnost internetových odkazů ověřena ke dni 5. 12. 2011.

48

8. Přílohy Příloha 1. Zastoupení stran ve Shromáždění 1998 – 2011 1998 20 18 28 24 6 5 2 2 3

2003 30 24 27 18 6 1 1 1 -

DUP SF UUP SDLP AP Independent Green (NI) TUV UKUP PUP NIWC Independent unionist Zdroj: vlastní tabulka, data: http://cain.ulst.ac.uk/

2007 36 28 18 16 7 1 1 1 -

2011 38 29 16 14 8 1 1 1 -

Příloha 2. Graf zobrazující vývoj v počtu mandátů pěti hlavních politických stran 40 35 30 DUP

25

UUP 20

SF SDLP

15

AP 10 5 0 1998

2003

2007

Zdroj: vlastní graf, data: http://cain.ulst.ac.uk/

49

2011

Příloha 3. Graf zobrazující vývoj v počtu hlasů27 pěti hlavních politických stran 250000

200000

DUP

150000

UUP SF 100000

SDLP AP

50000

0 1998

2003

2007

Zdroj: vlastní graf, data: http://cain.ulst.ac.uk/

27

Prvních preferencí

50

2011

Anotace: Hlavním cílem této bakalářské práce je analýza regionálních voleb v Severním Irsku a s nimi spojených procesů od vzniku Severoirského shromáţdění v roce 1998 do roku 2011. Na základě analýzy jednotlivých aspektů voleb jako jsou volební výsledky, působení politických stran a povolební formování vlády jsou v závěru vyvozeny charakteristické rysy dosavadního fungování severoirské politické scény. Klíčová slova: Severní Irsko, regionální volby, Severoirské shromáţdění Abstract: The main aim of this bachelor’s thesis is analysis of regional elections in Northern Ireland and withgoing circumstances since the establishment of the Northern Ireland Assembly in 1998 to 2011. Analysing of election aspects such as electoral results, political parties performances and establishing of the government enables to present characteristic features of Northern Irish political scene. Key words: Northern Ireland, regional elections, Northern Ireland Assembly

51

Volby do Severoirského shromáždění

Recommend Documents