Vojenský zeměpisný ústav, vývoj jeho působnosti, organizace a úkolů v letech
1959–1970 Jak již bylo uvedeno, reorganizací v roce 1958 byly zásadní měrou redukovány počty příslušníků a působnost ústavu a v důsledku toho i jeho organizační struktura. Od roku 1959 topografické oddělení GŠ opět převzalo od ústavu do své působnosti správu finančního a materiálního zabezpečení topografické služby. Kartografický a reprodukční odbor byly organizačně sloučeny do jednoho kartoreprodukčního odboru, v jehož čele stál náčelník odboru a současně i zástupce náčelníka ústavu. Ústav tedy měl pouze jeden odbor. Hlavní prostředky na stavební i technologické investice topografické služby a nákup nové techniky směřovaly do Vojenského topografického ústavu, Vojenského kartografického ústavu a k nově vytvářeným polním útvarům a skladům. Vojenský zeměpisný ústav po stránce stavební a modernizace techniky začal zaostávat. Hlavním úkolem ústavu byl do roku 1965 podíl na redakčním řízení a kartografickém zpracování stanovených částí Československého vojenského atlasu (ČSVA). V poválečném Československu bylo zpracování a vydání Československého vojenského atlasu prvním původním a ve své podobě průkopnickým dílem. V dohodě s předsednictvem Československé akademie věd velení MNO rozhodlo zahájit v roce 1957 zpracování atlasu s cílem vydat jej v roce 1965 k 20. výročí osvo-
bození republiky. Svým pojetím, obsahem i provedením byl Československý vojenský atlas ve své době jak významným vědeckým dílem, tak i aktuální kulturně-osvětovou publikací. Právem byla práce kolektivu jeho tvůrců oceněna státním vyznamenáním. Práce na atlasu, které probíhaly s největší intenzitou po roce 1959, vedle nesporného kulturního významu byly i značným přínosem pro kvalifikační růst příslušníků Vojenského zeměpisného ústavu. Právě na atlasových pracích vyžadujících všestrannou pečlivost a kvalitu vyrostli a prohloubili si své znalosti a dovednosti redaktoři, sestavitelé, kartografové i pracovníci reprodukčních oborů.106 Dalšími neméně závažnými úkoly bylo do roku 1960 dokončení kartografického zpracování a tisk topografických map v měřítkách 1 : 50 000 a 1 : 100 000 v S-1952 odvozených z map nového mapování ČSR v měřítku 1 : 25 000 a do roku 1967 pak nově odvozených map 1 : 200 000 území ČSR v S-1952, do roku 1966 kartografické zpracování a tisk příložných map k operačně-geografickým vyhodnocením zpracovaným operační správou GŠ a dále zpracování a tisk topografických map měřítek 1 : 50 000 a 1 : 100 000 v S-1952 ze zahraničního území. Po roce 1965 k těmto úkolům přibylo i kartografické zpracování a tisk map nového mapování
106 Atlas obsahuje geografickou část, která zahrnuje mapy fyzickogeografic-
níci Vojenského zeměpisného ústavu (v abecedním pořadí a s tehdejšími hodnostmi): pplk. Ing. Karel Havlín, pplk. Josef Košťál, mjr. Ing. František Kučera, pplk. Bořivoj Láznička, pplk. Jiří Linhart, pplk. Jaroslav Salus a pplk. Ing. Otakar Skoupý, technickým redaktorem byl pplk. Josef Vlastník. Na kartografickém a reprodukčním zpracování a tisku atlasu se významnou měrou podílelo 61 technických pracovníků ústavu.
ké a obecně geografické, mapy politické a řadu dalších tematických map, a část vojenskohistorickou. Československý vojenský atlas a následně k roku 1975 vydaný Vojenský zeměpisný atlas nebyly z hlediska podrobností, šíře informací a kartografických kvalit dlouho překonány. V redakční radě, která řídila přípravu, zpracování a vydání atlasu, byli následující přísluš-
75
1959–1970
KAPITOLA 7
státu v měřítku 1 : 10 000,107 kartografická úprava a tisk map měřítek 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000 z podkladů dodaných Sovětským svazem,108 tvorba a tisk didaktických pomůcek a obrazů pro topografickou přípravu ve školách i vojscích. Současně ústav plnil řadu dalších úkolů kartografického charakteru a tisku, zejména narůstající požadavky na zabezpečení potřeb polygrafické produkce MNO a GŠ.
V daném období sílil tlak Spojeného velení armád států Varšavské smlouvy na hegemonistické prosazení sovětské koncepce činnosti a působnosti v československé topografické službě, což se promítalo i do činnosti VZÚ. Topografické službě Československé lidové armády byla vytýkána zejména její vševojsková působnost (tehdejší náčelník sovětské vojenské topografické služby byl pouze náčelníkem topografické služby
Výřez jedné z fyzickogeografických map Československého vojenského atlasu
107 Na základě usnesení konference geodetických služeb SSSR a lidově de-
mokratických států, konané v roce 1954 ve Varšavě, přijala československá vláda usnesení číslo 1391/1955, kde v plánu pracovních úkolů bylo stanoveno, že mají být ve spolupráci Ústřední správy geodézie a kartografie (ÚSGK) a MNO do 31. 12. 1967 vyhotoveny v S-1942 a v Gaussově-Krügerově zobrazení celostátní topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 v 6° pásech a v oblastech národohospodářsky důležitých mapy v měřítku 1 : 5 000 ve 3° pásech. Mapování bylo skutečně zahájeno v roce 1957 a realizováno nákladem cca 800 milionů korun. Kritické hlasy opatření hodnotily jako snahu zachránit zejména v civilním sektoru mapovací a kartografické kapacity vytvořené pro mapování v měřítku 1 : 25 000, které již končilo. Oproti původním plánům bylo toto mapování dokončeno až v roce 1973, přičemž z celkového počtu 6 417 mapových listů v měřítku 1 : 10 000 území ČSR zpracovala svými kapacitami ÚSGK 5 128 listů, tj. 79,9 %, a MNO 1 289 listů, tj. 20,1 %. S odstupem doby
76
kritická analýza ukázala, že dvojí topografické mapování státu v měřítku 1 : 25 000 a následně 1 : 10 000 v průběhu 18 let bylo neúměrné potřebám, ale i možnostem státu. To se prokázalo zejména při zajišťování údržby těchto map, která byla nad kapacitní možnosti civilní i vojenské služby, a tak mapové dílo v měřítku 1 : 10 000 bylo po roce 1975 fakticky zakonzervováno. 108 V tomto období topografická služba zpracovala a udržovala topografické
mapy středních měřítek do hloubky 400–450 km západně od státní hranice. V souladu s tehdejší vojenskou doktrínou a požadavky velení čs. armády například koncem padesátých let z celkového počtu 2 213 mapových listů map v měřítkách 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000, 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000, jež byly péčí topografické služby vyhotoveny a zavedeny do zásobování, bylo 71 % mapových listů ze zahraničního území a pouze 29 % z území vlastního státu.
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV, VÝVOJ JEHO PŮSOBNOSTI, ORGANIZACE A ÚKOLŮ V LETECH 19591970
pozemních vojsk, náčelníkem topografické služby ozbrojených sil SSSR se stal až generál Byzov v roce 1976). Přes silný politický tlak i za cenu určitých konfliktů byla v oborech kartografie, geografie a polygrafie udržena vlastní cesta a koncepce působnosti, do které na rozdíl od ostatních spojeneckých armád patřilo komplexní řízení a zajišťování úkolů vojenské geografie, tvorba širokého spektra speciálních map pro velitele a štáby, podíl na rozvoji informatizace armády, angažovanost a plnění úkolů nekartografické polygrafie orgány topografické služby, výzkumná a vývojová působnost a orientace, oborová vědeckoinformační činnost a další. Je třeba ocenit postoje tehdejšího velení topografické služby, které tyto tlaky odmítlo a zachovalo svoji koncepci působnosti. Součástí tohoto úsilí byly i návrhy na racionalizaci a redukci měřítkové řady topografických map, odpovídající
1959–1970
vývoji vojenství, vojenské techniky, rozmachu a dynamiky vedení operací. Početně oslabený kolektiv pracovníků ústavu přes všechny peripetie prokázal, že si zachoval tvůrčí přístup a energii pro rozvíjení oborů vojenské geografie, kartografie a polygrafie. Svědčí o tom výsledky práce neformálně se tvořícího kolektivu redaktorů map vedoucí až ke zřízení samostatného redakčního odboru, rozpracování otázek nového místa a úkolů vojenské geografie v čs. armádě a ve spolupráci s katedrou geodézie a kartografie Vojenské akademie v Brně vypracování a předložení koncepčně nové mapy pro operační stupeň velení – mapy v měřítku 1 : 250 000 ve verzi pozemní a letecké.109 Stejně je možné hodnotit úsilí a výsledky ve vědecko-technickém rozvoji jak kartografické polygrafie, tak ve prospěch mechanizace práce štábů, uplatnění nových technologií reprografie, mikrografie atd.
Výřez vzorového listu československého návrhu topografické mapy v měřítku 1 : 250 000 pro operační stupeň velení a pro letectvo
109 Provedené rozbory vedly k přehodnocení struktury měřítkové řady vo-
jenských topografických map, tj. map v měřítkách 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000, 1 : 500 000 a 1 : 1 000 000, funkce a využitelnosti map jednotlivých měřítek v systému velení na jednotlivých stupních i jejich informační bohatosti, nebo naopak chudosti. Výsledkem byl návrh
nové měřítkové řady vojenských topografických map, v němž právě mapa v měřítku 1 : 250 000 měla být mapou pro operační stupeň velení, která umožňuje současně v dostatečné úrovni velitelskou komunikaci jak s taktickým, tak strategickým stupněm velení.
77
1959–1970
KAPITOLA 7
Kvalitativní i kvantitativní růst úkolů ústavu a náročnosti jejich řízení vedl k tomu, že v roce 1963 byl kartoreprodukční odbor rozdělen na samostatný kartografický a reprodukční odbor, nově byl zřízen redakční odbor a početně posíleno bylo výzkumné oddělení. V roce 1967 byl do ústavu vrácen z operační správy GŠ odbor vyhodnocování válčišť (přejmenovaný v roce 1970 na vojenskogeografický odbor). Jako samostatné bylo v ústavu zřízeno oddělení speciálního tisku (tisk šifrového materiálu). Postupně byly ústavu zvyšovány i tabulkové počty, takže v roce 1966 měl již přes 220 pracovníků. Vojenskopolitické krize v roce 1961 (Berlín) a v roce 1962 (Kuba) a tehdejší reálné nebezpečí světového válečného konfliktu se odrazily i v úkolech Vojenského zeměpisného ústavu. Byly urychlovány práce na zpracování speciálních map s vojenskogeografickou problematikou, na ověřování a zavádění nových polygrafických, reprografických prostředků a grafických pomůcek pro racionalizaci práce štábů a další.110 Byly stabilizovány mobilizační plány tvorby a tisku map a ústavu přiděleny náhradní polygrafické závody v Čechách a na severní Moravě, včetně potřebných počtů pracovníků, u přidělených závodů byly vytvořeny mobilizační zásoby papíru a provozních materiálů. Byly vytvářeny záložní kopie tiskových podkladů a bezpečnostní archivy důležitých podkladů. I přes časté mimořádné úkoly a za cenu mimořádných vypětí plnil ústav své nosné úkoly. Kartografický odbor (do roku 1963 sloučený kartoreprodukční odbor) do roku 1965 dokončoval kartografické zpracování map a kartogramů Československého vojenského atlasu. Současně do roku 1960 dokončoval kartografické zpracování stanovených listů nových topografických map v S-1952 měřítek 1 : 50 000 a 1 : 100 000 odvozených z map v měřítku 1 : 25 000 nového mapování; návazně pak zpracovával nově odvozenou mapu v měřítku 1 : 200 000. V roce 1962 přibyl úkol kartograficky připravit tisk dvojjazyčných map v měřítkách 1 : 200 000 a 1 : 500 000 (formou přítisku ruských názvů do stávajících map) a dále úkol podílet se na kartografickém zpracování stanoveného úseku plavební mapy Dunaje v měřítku 1 : 10 000. V tomtéž období ústav zpracovával mapové přílohy k pomůckám připraveným operační správou GŠ (řady Oper-52 a Oper-53). Od roku 1964 do roku 1965 k tomu přibyl úkol podílet se na kartografickém zpracování map nového mapování v měřítku 1 : 10 000 a dále podíl na zpracování mezinárodní mapy světa v měřítku 1 : 2 500 000. Souběhem uvedených rozsáhlých úkolů vzniklo v kartografii závažné kapacitní napětí. Přes zavedení řady racionalizačních technologických zlepšení a inovací v letech 1963–1964 (rytí
některých prvků a kresba v měřítku mapy, lepení značek, názvů a popisu map apod.) se stále více prokazovalo, že možnosti extenzivních cest zvyšování výkonnosti při zpracování kartografických informací jsou vyčerpány. Perspektivu naznačovaly první práce v oboru digitální kartografie, a to i v čs. armádě.111 Koncem šedesátých let, podníceny rozvojem výpočetní techniky a počítačové grafiky, vznikly první podněty pro výzkum a vývoj prostředků pro automatizované zpracování kartografických informací i v československém průmyslu. Vzniklá situace se zákonitě projevila i v přehodnocení pořadí plnění některých úkolů. Nejzávažnější bylo odsouvání úkolu obnovy topografických map v měřítku 1 : 25 000, které v roce 1965 obsahově zastarávaly až o 10 let. Ve snaze racionalizovat úkol prvé obnovy nebyla zvolena vhodná technologie. Obnova se prováděla na revizních originálech map v měřítku 1 : 25 000 a současně s tím byly zjišťovány i výškové překážky pro tvorbu map výškových překážek v měřítku 1 : 100 000. Mapy v měřítku 1 : 25 000 z území ČSR nebyly z kapacitních důvodů v kartografii po obnově nově vykresleny a vydány. Obnoveny byly pouze mapy v měřítkách 1 : 50 000 a 1 : 100 000. Revizní originály v měřítku 1 : 25 000 byly určeny k archivaci a dalšímu využití, avšak technologie jejich zpracování a způsob jejich uložení způsobily značné znehodnocení kresby na nich (revizní originál na korektostatu, použití světelně nestálých barev atd.), čímž byla možnost jejich dalšího využití snížena a u mnohých téměř vyloučena. Kapacitní úsporu při zpracování map ze zahraničí přineslo schválení organizačních, technických a technologických zásad vzájemné výměny kooperačních kopií tiskových podkladů, zavedené mezi topografickými službami armád států Varšavské smlouvy. Koncem šedesátých let se tvůrčí úsilí kartografů VZÚ orientovalo k možnostem zdokonalení vojenských topografických map a vojenskozeměpisných znalostí velitelského sboru. Tak bylo navrženo pro zvýšení názornosti terénních tvarů a převýšení zavést na mapách v měřítku 1 : 100 000 stínování terénu; návrh však nebyl operačními orgány Československé lidové armády přijat. Dynamika politickozeměpisných změn ve světě a potřeba mít pro výuku a výcvik ve vojenské geografii svěží a ucelenou pomůcku vedla v roce 1969 k rozhodnutí s využitím podkladů k Československému vojenskému atlasu zpracovat a vydat jako služební pomůcku Vojenský zeměpisný atlas.
110 Ústav přispíval k ověřování a zavádění prostředků pro racionalizaci práce
111 Byly to zejména práce tehdejšího pplk. Ing. M. Rybára a pplk. Ing. F. Mi-
štábů zejména v oblasti rozmnožování dokumentace (metody diazo-, termo- a difúzního rozmnožování), aplikací suchých obtisků, fólií a mastných tužek, luminoforních barev pro tisk speciální nadstavby do map, tisku „nezničitelných“ map na tkaniny apod.
klošíka ve Výzkumném ústavu MNO, zabývající se matematickým modelováním boje a k tomu konstrukcí „strojové mapy“, modelováním přírodních podmínek ozbrojeného zápasu. Dalším pracovištěm bylo v pozdější době Výzkumné středisko 032 Brno, kde pod vedením tehdejších pplk. Ing. D. Vondry a Ing. J. Pokorného byl vytvořen v Československu první provozně využitelný digitální model terénu.
78
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV, VÝVOJ JEHO PŮSOBNOSTI, ORGANIZACE A ÚKOLŮ V LETECH 19591970
1959–1970
Ukázka výsledného zpracování náčrtů a map hraniční dokumentace Československa
a) Jeden z výsledných dokumentů hraniční dokumentace československo-německé hranice – hraniční nárys
b) Další z výsledných dokumentů – hraniční mapa
79
1959–1970
KAPITOLA 7
Příslušníci redakčního odboru, zřízeného jako samostatný odbor ústavu až v roce 1963, se od vzniku zadání podíleli na redakčním zpracování úvodní části a všech tematických map Československého vojenského atlasu i na tvorbě jeho vojenskohistorické části. Zkušenosti při této činnosti získané pak uplatnili i v dalším období při redakčních pracích na přípravě Vojenského zeměpisného atlasu vydaného v roce 1975. Práce odboru vyžadovala, aby byly zohledněny vyvíjející se potřeby vojsk, rozvoj a nové zásady operačního umění, zavádění a činnost nové vojenské techniky. K tomu odbor rozvíjel a udržoval tvůrčí spolupráci se složkami generálního štábu a velení druhů vojsk. K trvalým úkolům odboru náleželo zpracování redakčních plánů a následně i konceptů obsahového a kartografického zpracování speciálních map, ve spolupráci s technology a kartografy řešení a posuzování obsahového a grafického, barevného řešení návrhů nových map a kontrola dodržování zásad generalizace a celkového kartoreprodukčního zpracování map. Praxe prokázala, že redakční odbor musí oproti výrobním odborům pracovat s několikaletým předstihem, aby bylo možné všestranně připravit a projednat koncepci nových map, připravit technologické postupy jejich zpracování, řídit zhotovení prototypů, organizovat a vyhodnotit jejich ověření – zkoušky ve vojscích. Nedodržení této zásady v osmdesátých letech vedlo k tomu, že byly často ve spěchu a podle subjektivních požadavků či názorů navrhovány a zaváděny nové druhy speciálních map, které ve vojscích nenašly uplatnění. Kvalifikovaný kolektiv redakčního odboru se stal v krátké době nositelem a řešitelem úkolu nové celkové koncepce tvorby speciálních map pro čs. armádu.112 Koncepce tvorby a obnovy vojenských speciálních map vypracovaná ve Vojenském zeměpisném ústavu významnou měrou ovlivnila pozdější, tehdejší koalicí armád přijaté zásady jednotné tvorby a užívání speciálních map.113 Nejvýznamnějším tvůrčím počinem pracovníků redakce v tomto období bylo kritické zhodnocení stávající měřítkové řady topografických map od měřítka 1 : 25 000 až do měřítka 1 : 1 000 000 a vypracování návrhu a prototypu nových map, a to v roce 1968 topografické mapy pro operační stupeň velení v měřítku 1 : 250 000 a v roce 1971 obdobné mapy v měřítku 1 : 250 000 jako palubní mapy pro letectvo. Ve
spolupráci příslušníků redakce VZÚ (tehdejší pplk. Ing. Kučera, Ing. Hejtmánek, pplk. Linhart a V. Motyčka), příslušníků katedry geodézie a kartografie Vojenské akademie v Brně (tehdejší pplk. Ing. Srnka, CSc., Ing. Lauermann, CSc. ) a při tvůrčí spolupráci s operačními orgány GŠ, představiteli druhů vojsk a specialisty vojskových kateder Vojenské akademie vznikly mapy, které po stránce obsahové i grafické snesou srovnání se současnými mapami pro společné operace zavedenými v armádách NATO. Přes kladné stanovisko velení Československé lidové armády byly však tehdejší návrhy v koalici armád států Varšavské smlouvy zamítnuty. Ve vojenské geografii, kde byl VZÚ od roku 1954 prakticky odsouzen do role vykonavatele prací podle pokynů a podkladů vypracovaných operační správou GŠ, došlo – jak již bylo uvedeno – ke změně. Rozvoj i výkonná činnost v oboru vojenské geografie byly plně předány zpět do působnosti a odpovědnosti Vojenského zeměpisného ústavu, kde byl od roku 1967 zřízen odbor vyhodnocování válčišť, přejmenovaný v roce 1970 na vojenskogeografický odbor. Původní poválečná vojenskozeměpisná působnost odboru a ústavu však v celé šíři obnovena nebyla.114 Metodika a dynamika práce operačních štábů vedla ke kritickému přehodnocení dřívějších rozsáhlých textových vojenskogeografických popisů území. S cílem dosáhnout co nejvyšší názornosti, přehlednosti a pohotové využitelnosti vojenskogeografických podkladů a pomůcek byla textová část popisů radikálně redukována. Byly stanoveny jednotné druhy, obsah a měřítka příložných map, místo textu byla zařazována názorná grafická schémata, kartogramy a tematické mapky. Pro objektivnější hodnocení a udávání vojenskogeografických charakteristik území byla rozvinuta dělná spolupráce s druhy vojsk a týlem. Stoupající podíl na rozvoji a výsledcích práce odboru měla i katedra geodézie a kartografie VA Brno. Některá hlediska byla ověřována formou zkušebních cvičení, vojskovými zkouškami v terénu apod. V té době byla vojenskogeografickým odborem zpracována koncepce mapy průchodnosti v měřítku 1 : 200 000, kde údaje o průchodnosti již byly určovány kartometricky z vrstevnic na základě výpočtu středních sklonů, později měřením hustoty vrstevnic. Ověřovacími zkouškami s vojenskou technikou (tank, obrněný transportér, nákladní auta různých typů)
112 Prvním tematickým souborem speciálních map byly příložné mapy v mě-
fikačního dokumentu, který stanovil druhy jednotných speciálních map, k nimž náležely přehledné geografické mapy v měřítkách 1 : 500 000, 1 : 1 000 000, 1 : 2 500 000, 1 : 5 000 000; letecké navigační mapy v měřítkách 1 : 2 000 000 a 1 : 4 000 000; mapy týchž měřítek se sítí PVO; mapa geodetických údajů v měřítku 1 : 50 000; gravimetrické mapy v měřítkách 1 : 200 000 a 1 : 1 000 000; mapa tížnicových odchylek a oprav astronomických azimutů v měřítku 1 : 1 000 000.
řítku 1 : 200 000 k vojenskogeografickým příručkám, a to mapa průchodnosti, týlová, dopravní a hypsometrická, průjezdní plány měst a velitelské zeměpisné příručky pro jednotlivé mapy v měřítku 1 : 200 000. V dalším období byly zpracovány a vydány například mapy izogon v měřítkách 1 : 750 000, 1 : 1 000 000 a 1 : 4 000 000, mapa v měřítku 1 : 50 000 s přítiskem trigonometrických bodů a nivelační sítě, mapa se zvýrazněnými vrstevnicemi a mapa výškových překážek – obojí v měřítku 1 : 100 000, orientační letecká mapa v měřítku 1 : 500 000, automapa v měřítku 1 : 400 000, silniční mapy v měřítkách 1 : 50 000 a 1 : 200 000, železniční mapa v měřítku 1 : 200 000 a mapa řeky Rýna v měřítku 1 : 25 000. 113 Vývoj potřeb vojsk a nových zbraní, ale i výsledky dosažené některými
topografickými službami přiměly konečně i Sovětskou armádu, že souhlasila s řešením unifikace speciálních map. Výsledkem bylo přijetí uni-
80
114 V poválečném popisném odboru VZÚ (později krátce studijní a popisný
odbor) byli kromě důstojníků s praxí ve vševojskových štábech, zpravidla absolventů Vysoké válečné školy, zařazeni důstojníci pěchoty, dělostřelectva, letectva, mechanizovaných vojsk, ženijního vojska, geologové, hydrologové a další odbornosti. V obnoveném popisném odboru byli jen důstojníci vševojskového směru, kartografové a geografové.
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV, VÝVOJ JEHO PŮSOBNOSTI, ORGANIZACE A ÚKOLŮ V LETECH 19591970
1959–1970
Dokumentární snímek z vojskových zkoušek průchodnosti terénu kolovou a pásovou vojenskou technikou v rozdílných terénních a klimatických podmínkách, které se konaly v roce 1970 ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště (na snímku stojí zleva tehdejší pplk. Ing. Stárek, pplk. Ing. Fiala, pplk. Ing. Karas, mjr. Ing. Měchura a pplk. Ing. Rybenský)
provedenými ve Vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Hradiště v roce 1970 byly pak stanoveny pro uvedenou techniku tři stupně průchodnosti v závislosti na terénních a klimatických podmínkách. Po roce 1967 vznikl další podnět ke zvýšení znalostí velitelského sboru o konkrétních vojenskogeografických podmínkách a překážkách na významných operačních prostorách a směrech. Tak byly pro názornější seznámení s charakterem zahraničního území postupně zpracovávány vojenskogeografické výcvikové filmy o významných operačních směrech a překážkách. Pro konkrétní objekty a jevy byly zpracovány diafilmy. Nosnými úkoly reprodukčního odboru (do roku 1963 kartoreprodukčního odboru) byly tisk vojenských topografických a speciálních map a tisk různých dalších topografických podkladů, výcvikových obrazů, pomůcek i služebních tiskovin pro potřeby MNO a GŠ. Jak již bylo uvedeno, v rámci odboru působilo i režimované oddělení speciálního tisku, jemuž úkoly zadávalo a jeho produkci přejímalo 6. oddělení GŠ. Již v této době se začaly projevoval negativní důsledky nejednotného řízení vojenské polygrafie v Československé lidové armádě. Živelně, nekoordinovaně vznikaly u štábů, vojsk, škol a výzkumných pracovišť tiskárny a rozmnožovny vybavované nákladnou a většinou nekompatibilní technikou, která byla často využívána nekvalifikovaně a nákladně, pouze na zlomek jejích technologických možností a kapacity. V oboru kartografické i všeobecné polygrafie a ve všech jejích profesních součástech se zrychloval technický a technologický rozvoj. Ve fotografii se plně uplatnily fototechnické filmy a materiály na rozměrově stálé podložce a bylo prakticky
zrušeno používání mokrého procesu kolodiového. Ve fotoreprodukční kamerách se začaly uplatňovat prvky elektronického ovládání a řízení. V přípravě tiskových forem převládlo používání hliníkových desek, zprvu elektrochemicky eloxovaných, později presenzibilizovaných, při použití kopírovacích vrstev na bázi diazosloučenin. Vedle velkoformátových dvoubarvových ofsetových tiskových strojů z dovozu se uplatnily i středněformátové dvoubarvové tiskové stroje československé výroby, vybavené tzv. obracecím zařízením pro jednobarevné potiskování obou stran archu při jednom průchodu tiskovým strojem. V sazbě byl vedle ruského „fotonaboru“ zaveden titulkovací fotosázecí stroj Diatype a později programově řízený fotosázecí stroj Fairchild. V horké sazbě převládly řádkové sázecí stroje (linotyp), rovněž programově řízené. Rychle se rozvíjely a našly uplatnění metody reprografie a mikrografie (diazografické, elektrografické, difúzní a termografické kopírování a rozmnožování používané ve stacionárních i mobilních pracovištích), mikrografický záznam informací. V ústavu byly rozvoj a uplatnění této techniky a metod řešeny výzkumným oddělením, provoz byl zajištěn zřízením ústavního mikrografického střediska. Elektrografie se rovněž uplatnila v přípravě tiskových forem pro maloformátový ofset; jejím reprezentantem byl polský kopírovací přístroj Pylorys. Protože ústav potiskoval materiály různého charakteru a savosti, byla zvýšená péče věnována také rozvoji a uplatnění nových typů tiskových barev, a to jak pro knihtisk a ofset, tak i pro sítotisk. Pro výrobu obalů a desek odolných proti vlhkosti byla zavedena jejich výroba z termoplastických fólií a k tomu tvarovací stroj Edel. 81
1959–1970
KAPITOLA 7
Nová fotosázecí technika reprodukčního odboru Vojenského zeměpisného ústavu
b) Expoziční část programově děrnou páskou řízeného fotosázecího stroje Fairchild
a) Titulkovací fotosázecí stroj Diatype s obsluhou – sazečem L. Jindrou
Ofsetový archový tiskový stroj Adamovských strojíren AD 724/V vybavený obracecím systémem S/W, který umožňuje oboustranný jednobarevný tisk při jednom průchodu papíru strojem
82
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV, VÝVOJ JEHO PŮSOBNOSTI, ORGANIZACE A ÚKOLŮ V LETECH 19591970
Tak jak narůstaly počty nové techniky, mechanických i elektronicky řízených přístrojů a pomůcek, bylo nutné řešit jejich operativní údržbu, seřizování a servis. Ústav tuto potřebu řešil vytvořením vlastní kvalifikované skupiny údržbářů. Vedle tradičních úkolů přibývaly ústavu i úkoly zcela nové. Jedním z nich byla tvorba, grafické zpracování a tisk výcvikových obrazů pro topografickou přípravu. Vznikl tak ucelený soubor 29 obrazů, které byly vydány jako nástěnné ve formá-
1959–1970
tu A0, dále v sešitové úpravě i jako volné listy pro individuální studium a také jako diafilmy a diaobrazy A4 pro projekci. Ze zkušených příslušníků ústavu se vytvořil autorský kolektiv, který zpracoval knižní metodiky výuky a výcviku topografické přípravy pro vševojskovou rotu, pro poddůstojnické školy různých druhů vojsk, pro vojenská učiliště a tehdejší vojenské katedry vysokých škol. Tištěny byly i výcvikové obrazy k vojenské technice zpracované druhy vojsk.
Jeden z obrazů pro topografickou přípravu, které byly vydávány jako nástěnné, ve formátu A3, případně jako diapozitiv nebo slajd
83
1959–1970
KAPITOLA 7
Rozporným vývojem prošla v té době výchova a profesní rozvoj personálu ústavu i nových důstojníků. Nezbytnost rozšiřování odborných znalostí a tím i flexibility použitelnosti pracovníků vedla k ustavení závodní školy práce. Ústav přistoupil k výchově vlastních učňů pro obory litograf a ofsetový strojmistr. Podporováno bylo dálkové studium středních i vysokých škol.115 Naproti tomu pod vlivem velikášských názorů velení armády o tom, že všichni důstojníci budou mít vysokoškolské vzdělání, byla v roce 1966 zrušena příprava důstojníků-techniků v Ženijním technickém učilišti. Pod vlivem konfrontační atmosféry v mezinárodních vztazích byly zejména sovětskou stranou od roku 1965 prosazovány krajní požadavky na utajování map a kartografických materiálů. Po rozporuplných jednáních, v období, kdy možnosti dálkového průzkumu Země (kosmického průzkumu) umožňovaly stále komplexnější a podrobnější globální topografický průzkum Země, vláda ČSSR pod tlakem štábu Spojeného velení armád států Varšavské smlouvy přijala vládní usnesení číslo 327/1968, jež ve svých důsledcích vedlo k duplicitnímu vytvoření dalšího mapového díla středních měřítek na území ČSSR. V důsledku tohoto usnesení a na něj navazujících prováděcích opatření byla na území Československa v dalším období udržována dvě obsahově blízká mapová díla středních měřítek – a to vojenské v souřadnicovém systému roku 1942 (S-1942) a civilní v souřadnicovém systému Jednotné trigo-
nometrické sítě katastrální (S-JTSK).116 I když již po krátké době bylo zjevné, že toto řešení není jako celek efektivní, logické a perspektivní, je překonáváno zejména rozvojem družicových metod průzkumu, jeho nepříznivé důsledky nejsou zcela překonány dodnes. Úsilí o demokratizaci života v ČSSR mělo také svůj odraz v čs. armádě, její topografické službě i samotném Vojenském zeměpisném ústavu. Násilný zásah vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná „normalizace“ přerušily přirozený vývoj, tvůrčí názory a ovzduší a vedly k postihu řady příslušníků ústavu. Situace ústavu byla o to složitější, že zajišťoval tiskové služby pro generální štáb a zejména pro tzv. vysočanský sjezd Komunistické strany Československa, který byl normalizátory označen za nelegální a protistátní. V období, kdy se ústav připravoval na oslavu 50. výročí svého vzniku, byla řada jeho stálých i nově přidělených důstojníků propuštěna z armády,117 mnohým důstojníkům bylo pozastaveno povýšení nebo ustanovení do vyšší funkce, ústav musel řešit i provokaci. Přes tlak tehdejších politických orgánů nebyl za své postoje propuštěn nebo odvolán z funkce ani jeden občanský pracovník. Oslavy 50. výročí ústavu proběhly bez velkých akcí. Byla však vydána řada pamětních tiskovin, které dokumentovaly jak historické tradice české geografie a kartografie, tak dovednost současných kartografů, litografů a tiskařů.118
115 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy dálkově vystudovali ob-
117 V letech 1969–1972 byli z armády propuštěni tito příslušníci Vojenského
čanský pracovník RNDr. Jan Klíma nebo pplk. RNDr. Ladislav Kristin a pplk. RNDr. Ing. Tomáš Koval. Střední školy s maturitou absolvovali například občanští pracovníci Jozef Hamborský a Hana Maruštíková.
zeměpisného ústavu: plk. Dr. Sedlář, plk. Ing. Skoupý, pplk. Ing. Stárek, pplk. Ing. Lapeš, mjr. Ing. Snopek, pplk. Ing. Soukup a mjr. Ing. Kraus. Obhájeni a ponecháni v zaměstnání a funkcích byli například pplk. Ing. Kočenda, pplk. Ing. Fiala, občanský pracovník Čilík, občanský pracovník Linhart – mistr knihárny, a občanský pracovník Trávníček – mistr ofsetové tiskárny, nebo občanský pracovník Rada – pozdější mistr fotoreprodukce.
116 Vládní usnesení číslo 327/1968 stanovilo:
„1. Geodetické a kartografické dílo, jehož základy byly stanoveny vládním usnesením ze dne 28. 7. 1953, o změně geodetických základů ČSR, bude používáno pro potřeby obrany státu v ozbrojených silách ČSSR a spravováno ministerstvem národní obrany. V nevyhnutelných případech může být se souhlasem ministerstva národní obrany uvedené dílo použito Ústřední správou geodézie a kartografie i jinými státními orgány a socialistickými organizacemi. Použitý souřadnicový systém bude označován jako souřadnicový systém 1942 (dále S-1942) a bude důsledně utajován. 2. V Ústřední správě geodézie a kartografie a v ostatních státních orgánech a socialistických organizacích se bude používat geodetické a kartografické dílo v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (dále S-JTSK), spravované podle předpisů pro geodetické a kartografické práce v civilním sektoru.“
84
118 Jako pamětní vydání k 50. výročí vzniku topografické služby (v roce 1968)
a k 50. výročí založení Vojenského zeměpisného ústavu (1969) ústav vytiskl soubor faksimile historických map První mapy Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, který obsahuje Klaudyánovu mapu Čech, Fabriciovu mapu Moravy, Helwigovu mapu Slezska, Lazarovu mapu Uher, reprodukci první speciální mapy nazvané Velká Praha s okolím (v měřítku 1 : 75 000 a s českým názvoslovím) a výškopisný plán Prahy z roku 1858 od prof. Dr. Karla Kořistky. V roce 1974 pak ústav vytiskl soubor map První české výškopisné mapy Karla Kořistky obsahující mapu okolí Brna, výškopisný plán Prahy, mapu Vysokých Tater a mapu Krkonoš.
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV, VÝVOJ JEHO PŮSOBNOSTI, ORGANIZACE A ÚKOLŮ V LETECH 19591970
1959–1970
Léta 1959–1970 byla pro Vojenský zeměpisný ústav náročným obdobím, kdy se musel vyrovnat se ztrátou svého vedoucího postavení v rozvíjející se topografické službě, s omezením působnosti, s radikálním snížením počtů, s omezením prostředků na údržbu, technický a technologický rozvoj ústavu. Bylo to současně období, kdy se musel ústav orientovat na nové úkoly a při nedostatku kapacit zvýšeným úsilím pracovníků plnit řadu naléhavých mimořádných požadavků velení armády. Díky příkladnému vztahu převážné většiny pracovníků ke své profesi a ke „svému“ ústavu byly přesto včas a ve vysoké kvalitě splněny významné a náročné úkoly, kterými byly zejména zpracování a vydání odvozených map z nového mapování, práce na Československém vojenském atlasu, redakční příprava perspektivních geografických a speciálních map, zpracování a vydání metodik a výcvikových obrazů pro topografickou přípravu vojsk, stoupající podíl na polygrafickém zabezpečení potřeb velení armády a racionalizaci práce štábů. Ústav plně obhájil oprávněnost své existence v čs. armádě jako odborné zařízení zajišťující pohotově pro velení armády vojenskogeografické informace, speciální mapy, služební polygrafickou produkci i přípravu na využití nových prostředků pro racionalizaci práce štábů.
85
