Část 06 Vodovod Kronikář Josef Bílek: Z avantgardy tvořivých sil v obci vznikla také myšlenka na vybudování celoobecního vodovodu ... Ta se pak obtížně prosazovala již v roce 1945 od nákupu potřebných rour z Chomutova za prostředky získané veřejnou sbírkou ve výši 280 tisíc Kčs. Iniciativa se později ukázala jako velmi důležitá, protože nákup byl proveden těsně před listopadovou poválečnou měnovou reformou ještě za znehodnocené protektorátní peníze a zakoupené roury se staly rozhodujícím argumentem při byrokratických potížích a jednáních s nadřízenými úřady od okresu až po ministerstva. Problémy byly i v místě, když členové původního vodovodního družstva odmítli dát souhlas k použití jejich pramene na Danielově louce pod kohoutovským kopcem před poličsko-píseckou silnicí. Pro obecní vodovod byl proto vyhledán pramen na Bělouškově louce, nedaleko od původního. Ždírečtí si také odhlasovali pracovní povinnost na vodovodu 50 brigádnických hodin u každého práceschopného občana ve věku 16-60 let. Předsedou vodovodní komise a hlavním organizátorem všech prací byl zvolen energický Richard Starý (snímek z roku 1955). Zemský i okresní národní výbor však navrhovaly práce na vodovodu o jeden rok odložit. Jak se později ukázalo, subvence určené pro tento účel měly býti z protekce přiděleny jiným obcím, píše kronikář. Ždírečtí se však vzepřeli a uvědomili si staré dosud platné: „Kdo maže, ten jede“, o kterém mínili, že zaniklo s hitlerismem. Sehnali tučné naturálie, oblékli lepší kabáty a rozjeli se do Prahy. Tamní intervence, v kronice bohužel dále podrobněji nerozváděná, byla zřejmě úspěšná, protože 16. června 1947 se na Lázničkových lukách začalo s prvním výkopem, na který přišlo okolo osmdesáti lidí. Byl také úspěšně proražen podkop pod poličsko-píseckou silnicí a položeny zde roury. Místní stavitel Vachek prý od této riskantní odvážlivosti raději utekl. Také podkop silnice u školy, položení rour a zaházení výkopu – to vše bylo provedeno v jediném dni. Ukázalo se však, že sedm a půl kilometrů výkopů, často v obtížném terénu, položení potrubí a opětné ruční zahrnutí není v silách samotných obyvatel. Už tak musely být omezeny všechny jiné práce, včetně oprav poškozených domů. Proto byli zjednáni dva odborníci – Vašek a Čipera – kteří za mzdu, stravu a bydlení prováděli potřebné výkopy, takže na místní brigádníky zůstalo „jen“ pokládání potrubí a zahazování výkopu. Problém byl ještě s vodoprávním řízením. Ten se opět vyřešil „naturální“ intervencí v Praze, takže v září 1947 byl konečně podepsán příslušný povolovací protokol. Zbývalo provést výkop pro vodojem a vyhloubit a vybetonovat studnu pod kopcem. Vodojem opět kopal odborník Vašek. Výkop téměř 500 m3 pro studnu a její vybetonování provedli ve druhé polovině září ždírečtí sami. Pomocné čerpadlo pracovalo dnem i nocí, vydatný pramen i v tom největším suchu dával 6 litrů vody za vteřinu. Do
Vánoc roku 1947, kdy se často pracovalo i při elektrickém osvětlení, dosáhlo hlavní vodovodní vedení až ke konzumu Pokrok.
Výkop vodojemu (1947) V následujícím roce 1948 pokračovaly práce na vodovodu hned zjara zahrnováním položeného potrubí. Výkopový odborník Vašek již nepřišel, proto byla zjednána dvanáctičlenná Jelínkova parta z Malče. Hlavní potrubí bylo vedeno podkopem pod silnicí jeníkovskou (nyní Žďárská) okolo usedlostí Novotných a Dočekalových zadem k Fidlerovým, kde se spojilo s hlavním vedením od konzumu. V době žní byly práce přerušeny. Na podzim se provedl podkop silnice u Lázničkových a vodovodní řad byl veden podél poličsko-písecké silnice (nyní Brodská) až k Homolkovým a dále pod Jeníčkovou továrnou k nádraží. Následujícího roku 1949 byl proveden podkop železniční tratě za pilou, dokončeno zahrnování výkopů, v červnu namontována automatická čerpadla a v červenci zapojen vodojem. Současně byly ještě prováděny vodovodní přípojky. Celková bilance této velké stavby: Rozpočet 6,2 mil. Kčs, vyčerpáno jen 4,480 mil. Kčs, vráceno státu 210 tis. Kčs. Kromě značné částky vybrané mezi občany na tzv. vodovodní fond odpracovali občané zdarma celkem 31 tisíc brigádnických hodin. Ještě více se ušetřilo hospodárným řešením všeho podnikání se stavbou. Jakost vody je dobrá, pramen obsahuje něco kyseliny uhličité a je tak vydatný, že i v budoucnu postačí ke krytí potřeb obce. Automatické zařízení načerpá do vodojemu v noci za 5 hodin 90 m3 vody při spotřebě 30-35 kWh. Spotřeba stoupla na 100 litrů na obyvatele denně. Vodoměry se nezřizovaly, platí se podle počtu místností.
Rok 1948 Po epoše matriarchátu a patriarchátu nastoupila doba sekretariarchátu ... V letech stalinské éry byla zlomena páteř národa a rozšlapána jeho duše ... Stalinismus byl něco hrůznějšího než diktatura a tyranie a pronikl do života ovládaných hlouběji než kterýkoliv systém útlaku v minulosti ... Ze společnosti se podařilo uhníst masu bez duše a bez vůle ve větší míře než za vlády fašismu. To vysvětluje skryté překážky v boji s dě-
dictvím sovětismu po roce 1989. Ten boj potrvá ještě dlouho, nedělejme si iluze. Gustaw Herling-Grudziński, polský exilový spisovatel, Proglas č. 7/2000. Následky československého komunistického puče v únoru 1948 se pochopitelně nevyhnuly ani naší obci. Ždírecký kronikář Josef Bílek podává oficiálně vykládaný přehled událostí a politické situace na celostátní úrovni od posledních měsíců roku 1947 do památného února 1948: Rok 1948 možno několika slovy charakterisovati jako období, v němž byl dosavadní kurs dějin a vývoje našeho národa a státu změněn téměř o plných 180 stupňů. Události tohoto roku byly později velmi často a přiléhavě srovnávány s Velkou říjnovou revolucí 1917 v Sovětském svazu. /1 Již v posledních měsících roku 1947 vyhrotila se politická atmosféra v našem ústavodárném národním shromáždění a ve vládě tak, že v důležitých bodech jednání nebylo možno pro stálou oposici jednotlivých politických stran dostati se ku předu. Situace stávala se stále kritičtější, až došlo skutečně ke krisi. Ministři národně socialistické, lidové a slovenští luďáci odešli z vlády. Churavý president republiky Dr. Edvard Beneš po delším váhání demisi přijal a pověřil dosavadního ministerského předsedu Klementa Gottwalda utvořením nové vlády. /2 /3 Příslušníci politických stran vystoupivších z vlády, pokud neprojevili souhlas se socializačním programem nové vlády K. Gottwalda nebo se v minulosti na věci lidu provinili, byli zásahem akčních výborů svých mandátů zbaveni, vyřazeni z politického života a zbaveni vedoucích funkcí a na jejich místa zvoleni [?] zástupci lidu nezatížení minulostí, kteří souhlasili plně s intencemi vlády. Utvoření akčních výborů. Na příkaz Klementa Gottwalda byly všude ustaveny akční výbory, kterým byl uložen důležitý a těžký úkol v prvé řadě provésti soud [!] nad dosavadní činností všech zástupců lidu, dále pak vytvořiti zastupitelské orgány a správu věcí lidu z lidí smýšlení pokrokového, u nichž by více nebylo nebezpečí, že se záhy zpronevěří pracujícímu lidu a budou nakonec jednati proti jeho zájmům. [Všimněme si: „ustaveny“, nikoli zvoleny, „provésti soud“, „zástupci lidu“ – najmenovaní ovšem neznámo kým, „věc lidu“, „vytvořiti orgány“ ... po demokracii je veta, nastupuje totalita!] Směry a snahy starého kapitalistického světa byly nuceny vzdáti se před přesilou pracujícího lidu, před směry moderními, mladšími ... Na historickém sjezdu zástupců závodních rad v Praze v únoru bylo odhlasováno znárodnění podniků zaměstnávajících více než 50 zaměstnanců. Znárodněny byly též velkostatky s výměrou půdy nad 50 ha. To se týkalo mnoha závodů v našem okolí. Znárodněna byla tkalcovna Karel Jeníček a dostala nový název TOKO (továrna koberců). Parní pila akciové společnosti Lesna byla převedena v národní podnik České pily, družstvo pěstitelů zemáků Sativa začleněno v národní podnik Oseva, strojírna Jan Pujman v Novém Ransku byla znárodněna a dostala název Elektrosvit, při čemž přestali téměř vyrábět osvědčené mlátičky, strojírna Josef Janáček ve Starém Ransku začleněna k První brněnské stro1
- Chraň nás Bůh před ruskou revolucí. V té by byl vlastní život za půl kopejky a cizí už docela zadarmo. Puškin. 2 - Odnepaměti je známo, že nejjednodušší způsob jak se chopit moci je udělat chaos a pak zavést pořádek. 3 - Kdybys dědku v tom únoru / puškou picnul do Klémy / tak jsme tady měli dávno / už všichni ráj na zemi. Pepa Fousek: Babiččina pozdní výtka.
jírně Klementa Gottwalda v Brně-Králově Poli, /4 koželužna Aug. Skřivana dědic v Krucemburku dostala nový název Dekva, /5 továrna na gumové pružinky Vladimír Štill v Krucemburku začleněna do národního podniku Stap.
Pila – fotoreprodukce obrazu
Tkalcovna Karel Jeníček
Pila – akc. spol. LESNA Praha
Pujmanova cihelna
Akční výbor ve Ždírci. Předseda Pravoslav Carda (člen KSČ), místopředseda Richard Starý (kovodělník, sociální demokrat, zeť „kulaka"), členové Valentin Mikulecký (živnostník klempíř, člen KSČ /6), Josef Smíšek z čp. 85 řečený „Voják“ (člen KSČ) a Jaroslav Benc (lidovec, syn „kulaka“). /7 4
- Prvním „dělnickým ředitelem“ ve znárodněné Janáčkově továrně na Starém Ransku byl jmenován Bohuslav Čepl ze Starého Ranska, pozdější přední ždírecký komunistický pohlavár. 5 - Krucemburská koželužna obdržela později čestný název „Závody Antonína Zápotockého“ – ZAZ. Váže se k tomu zkazka, jak v Krucemburku zastavil funkcionářský tatraplán a pasažéři se ptali procházejícího občana, kde je tady ZAZ. „Zas? To neznám“, odvětil onen bodrý muž. „Závody Antonína Zápotockého“, upřesňoval tazatel. – „Tak von měl Tonda fabriku? To jsem nevěděl!“ – „Ale né, my hledáme Binkovu koželužnu.“ – „Jo Binkovu koželužnu? To jste měli říct hned, já vám to rád ukážu.“ 6 - Když „strana“ pověřila klempíře Valentina Mikuleckého, aby se podílel na vystěhování rodiny Korejtkových z jejich „znárodněné“ tkalcovny, prohlásil, že „takovou prasečinu dělat nebude“ a „položil“ jim legitimaci. 7 - Kvůli tomuto odstavci v mém článku pro Naše noviny rozhodla v lednu 2003 redakční rada NN, posléze i rada města o tom, že ... část příspěvku, týkající se akčního výboru, by mohla způsobit újmu některým v článku uvedeným občanům. Jedná se o citace ze ždírecké kroniky, jejich výběr v příspěvku je však koncipován podle názoru rady tak, že sleduje politický cíl ... Z mojí odpovědi: „Jestli tím sleduji politické cíle? To mohu potvrdit. Sleduji těmito články hlavní cíl, a to je varování před komunismem, který se, navzdory zákonu o době nesvobody, znovu dere k moci. Viz například výsledky voleb v naší obci ...“ Divný národ tihle Češi / i když je pes pokouše / sotva se jim rány zhojí / znovu volí komouše. Pepa Fousek: Nepoučitelní.
Očista MNV. Akční výbor utvořený podle daných směrnic provedl reorganisaci MNV. Na místo dosavadního dlouholetého starosty a předsedy zvolen [?] dne 26. dubna 1948 jednohlasně [!] dosavadní tajemník a místopředseda Pravoslav Carda za KSČ, místopředsedou za SD [sociální demokracie] Richard Starý, členy MNV zvoleni Lad. Pospíšil, Eduard Pátek, Matylda Růžičková, Jaromír Kopp, Miloslav Janáček [!], František Nepovím, Jaroslav Zvolánek [!], František Wasserbauer, Josef Charvát, František Černý, František Novotný, Alfons Ondráček, František Dočekal. [V pozadí všech těchto změn i dalších „revolučních“ opatření stáli ovšem i jiní ždírečtí zde nejmenovaní výtečníci, mezi jinými například Bohuslav Čepl, Rudolf Janáček, Osvald Zdražil, Karel Starý, Jindřich Jirásek, František Culek, Richard Matějíček a další a další.]
František Novotný starosta a předseda MNV 1938-48
Pravoslav Carda předseda MNV 1948-52
Současně byly ustaveny různé komise, které byly očištěny od nepřátel lidu: z finanční komise byli vyřazeni František Fidler (kulak) a Josef Němec (živnostník) a na jejich místa zvoleni František Černý a František Dočekal. Do rady za odcházejícího Antonína Fialu zvolen Alfons Ondráček. Školní rada doplněna za vystoupivší Pravoslava Cardu a Františka Fidlera Eduardem Pátkem a Františkem Wasserbauerem. Zemědělská komise za Pravoslava Pelikána doplněna Františkem Nepovímem. Hlavní starostí MNV byla stále výstavba vodovodu, proto jiné akce zůstaly pouze v plánech. Počítalo se například se stavbou 54 bytů, nového obecního domu, sokolovny a kina a byl zadán projekt kanalizace. Kromě toho se stále prováděl poválečný úklid, zvláště odklízení trosek a zavážení kráterů po bombách. V rámci poválečné stavební obnovy bylo od konce války postaveno postupně dvanáct nových domů: František Mikan čp. 10, František Růžička čp. 11, Antonín Fiala čp. 21, Ludmila Němcová čp. 27, Valentin Mikulecký čp. 28, Růžena Nováková čp. 38, Osvald Zdražil čp. 48, František Poula čp. 65, Pravoslav Carda čp. 88, Ladislav Mísař čp. 90, Josef Chvátal čp. 101 a František Culek čp. 126. Podnikatel František Procházka vybudoval za konzumem novou dílnu na výrobu síťovaných záclon. (Nedlouho poté byla mu ovšem
znárodněna“, neboli ukradena.) Také v národním podniku TOKO se připravovalo rozsáhlé rozšíření. V sousedním Krucemburku pokračovala příprava na výstavbu nové školy ze sdružených prostředků. Příspěvek Ždírce měl činit 941 tisíc Kčs.
Procházkova tkalcovna – přední část Není divu, že pro samé brigády, prověrky a schůze ... kulturní činnost byla ještě slabší než v roce předchozím. Jediným veřejným kulturním podnikem byl pouze letní karneval na hřišti. Ždírecká kronika zmiňuje v roce 1948 ještě rezignaci prezidenta Dr. Edvarda Beneše a zvolení Klementa Gottwalda prvním dělnickým prezidentem. V září pak Benešovo úmrtí. V Praze byl v letních měsících uspořádán XII. všesokolský slet, poslední na dlouhých více než čtyřicet let. Není tu bohužel zaznamenána další důležitá celostátní změna, a to školská reforma ministra Zdeňka Nejedlého, tohoto vůdce komunistických ideologů, který po svém předmnichovském období „masarykismu“ uznával teď pouze vzory sovětské. Touto reformou se mj. rušila osmiletá gymnázia a zaváděla takzvaná jednotná škola. Vycházelo se přitom z třídního principu, že všechny děti musejí mít stejné podmínky pro vzdělání, naopak děti z dělnických rodin musejí mít podmínky ještě lepší než děti z rodin úřednických, živnostenských, nebo nedej pánbůh kulackých, buržoazních a vůbec vykořisťovatelských. Že se přitom budou protežovat děti komunistických funkcionářů, lampasáků, estébáků a dalších prominentů, bylo samozřejmé, o tom se ale nemluvilo. Šlo o zrušení celé nižší střední školy a místo ní byl zřízen útvar totožný s dřívější měšťankou, kterému se říkalo „střední škola“. Tam šly z obecné školy šmahem všechny děti. Bylo to provedeno přesně podle sovětského vzoru. /8 Po střední škole dělila se pak výuka na učební a studijní obory. Kdo chtěl dál studovat skládal zkoušky do gymnázií nebo středních odborných škol, ostatní šli buď do „pracovního procesu“, nebo do učení. Obecná škola, přejmenovaná na „národní“, měla namísto dřívějších pěti pouze čtyři třídy. To proto, aby děti mohly nastoupit do práce o rok dříve. Nenasytný Velký Bratr potřeboval stále více novodobých otroků. /9 8 9
- Z té doby se také traduje, že ...všichni Rusové jsou středoškoláci – protože chodili do školy jenom ve středu. - Komunisté přišli s tím, že se národ bude uniformovat již ve škole, aby byl lépe sjednocen. A že to bude ideální „lidově" demokratické řešení, uskuteční-li se jednotná škola tak, aby se vší mládeži do 15 let dostalo stejného, patřičně znivelizovaného vzdělání. Rudolf Mertlík: O reformě školské rozhodnou továrny? Obzory č. 35/1947. - Zažil jsem řadu školských reforem. Většinou byly provázeny rozpaky rodičů, polemikou za strany učitelů a lhostejností žactva. Pokud mohu soudit, ministerstvo školství je v naší zemi nejobávanější institucí hned po ministerstvech vnitra a financí. Čas od času ho využívá cílevědomá mocenská skupina, která pak
V roce 1948 začínal také řádit „americký brouk“ – mandelinka bramborová. Školní kronika zaznamenává: Z příkazu M.N.V. prohlédnuta pole bramborová a hledána mandelinka po 3 dny. Výsledek záporný.
Leporelo pro děti z roku 1950 od režimního malíře a spisovatele Ondřeje Sekory
Budování socialismu Charakteristikou roku 1949 podle našeho kronikáře bylo úspěšné splnění dvouletého plánu 1947-48 /10 a vypracování první pětiletky: Jestliže ve dvouletce měli jsme se oprostiti od neblahých vlivů války a dosáhnouti úrovně roku 1937, bylo jako hlavní cíl 5LP vytýčeno budování a modernisování těžkého průmyslu jako základu všeho hospodářského podnikání. Všechna ostatní odvětví musela se svými požadavky podříditi požadavkům těžkého průmyslu. Veškeré stavby bytů byly jako méně důležité vyřazeny a odloženy na dobu pozdější. To pocítil zvláště Ždírec ... Přidělené stavební parcely nedočkaly se tak svého využití. V roce 1949 byl nákladem 180 tisíc Kčs zřízen místní rozhlas, takže obecní strážník – „policajt“ Josef Vomela mohl odejít na zasloužený odpočinek. U Mísařovy správkárny na Pikulce byl postaven nový transformátor. Obec chtěla také postavit novou obecní mostní váhu za zničenou při náletu, akce však nebyla zařazena do plánu.
bezohledně prosazuje své aktuální nápady: jednotné školství, množinovou úchylku a tak podobně. Proč lidé, kteří tolik touží sekýrovat, nejdou raději k policajtům? Pavel Švanda: Paměť esejisty, 2006. - „Uvědomme si, že každý jeden z nás jsme malé zrnko písku ve složitém soukolí socialismu." Zdeněk Nejedlý. - Všem študákům běda, běda, dokud vládne rudej děda! Studentský majáles, Praha 1946. - Dobová anekdota: Rozdíl mezi mladým a starým volem? – Mladej vůl je jedlej, starej vůl je Nejedlej. 10 - Z pedagogického průvodce penzistům, 1946: Vzhůru bábo, vzhůru dědku! I ty bojuj za dvouletku!
Vomelova chaloupka čp. 9 Policajt Vomela K 1. červenci přemístěna byla do Ždírce četnická stanice, nyní velitelství Sboru národní bezpečnosti. Umístěna byla v bývalé Homolkově vile. K témuž datu zrušeny stanice ve Vojnově Městci, Krucemburku, Havlíčkově Borové, Horním Studenci a Chlumě ... V tomto roce zmizely ze Ždírce dvě rázovité postavy Pavel a Frantina – Pavel Ondráček a Františka Rothanzlová. V rámci péče státu o chudé, nemocné a přestárlé [!] byli umístěni v ústavu ve Ždírci u Polné. Obci ubylo tím na starostech ...
Obecní žebrák Pavel Ondráček Budování socialismu. Po loňském únorovém převratu nastoupená cesta k socialismu nabyla v letošním roce jasné, určité formy a získala pevný, nezměnitelný směr. Vyplnění krásného a jasného hesla „odstraniti vykořisťování člověka člověkem" /11 mělo nutně za následek dalekosáhlá opatření a pronikavé zásahy do celé struktury našeho života. Celý náš hospodářský život, a zvláště pak život vesnický, založen byl na starém základě kapitalistickém. Jeho převedení na základ socialistický, kde přestal býti 11
- Zde dlužno připomenout dobový úryvek z projevu komunistického agitátora: „Za kapitalismu existovalo vykořisťování člověka člověkem. Za socialismu tomu bude právě naopak.“
člověk člověku vlkem [??], není věcí snadnou ... Bylo třeba nahraditi slovo „můj" slovem „náš" ... Plnění vytýčeného hesla stalo se řídící linií ve všem dění od budování těžkého průmyslu až po vykrmování domácího králíka či pletení rukavic ... Vznikl statut národního pojištění, uvedeny v život okresní národní pojišťovny a zlikvidovány jednotlivé zájmové pojišťovny nemocenské a pensijní [a přitom vykradeny jejich bohaté pojistné fondy vytvořené pojištěnci za kapitalismu]. Došlo k soustředění a sloučení peněžních ústavů. Z Československé pošty a Československých státních drah vytvořeny [ztrátové] národní podniky řízené týmiž zásadami jako národní podniky jiné. /12 Obchody a živnosti - zapojení. Soukromníkům bylo odňato právo obchodovati na vlastní účet. To vedlo ke združstevnění obchodů nebo k zapojení jích do podniků národních. Později vedlo to k zapojování živností a řemesel výrobních buď do forem družstevních, komunálních nebo do národních podniků. Všechny obchody, hostinské, pekařské, řeznické, cukrářské a jiné živnosti na okrese zapojily se do družstva Pokrok nebo skončily svůj život spojený s kapitalismem. Z mnohých soukromých podnikatelů ve Ždírci stali se zaměstnanci podniků s pevným měsíčním platem ... Ke konci roku znárodněna autodoprava Leopolda Bořila. Provozoval s otcem osobní dopravu na lince Borová-Ždírec-Žďár 25 roků. Majitel přešel i se šoférem do služeb ČSAD.
Antonín Bořil se svým autobusem před nádražím (asi 1932) Činnost KSČ. Během roku 1949 bylo vykonáno různými spolky a stranou KSČ, která vytvořením nové obrozené národní fronty po únoru 1948 převzala vedení politiky ve státě, tolik schůzí a přednášek, jako nikdy předtím ... Kdo chtěl, mohl se téměř denně nějaké schůze zúčastniti ... [Takovou vymoženost lidé v kapitalismu určitě nemají!] Krucemburk = Křížová. V rámci akce počešťování názvů obcí podal kdosi [pro jistotu kronikář nejmenuje] z Krucemburku návrh na přejmenování městečka podle Křížového vrchu. K přejmenování došlo 2. října 1949, kdy bylo uveřejněno. Rázem zvedla se v Krucemburku, který se tak jmenoval snad více než 700 let, silná vlna odpo-
12
- Z Murphyho zákonů pro českou politiku: 1. Kapitalismus je způsob, jak vydělávat peníze 2. Socialismus je způsob, jak rozdávat peníze cizích 3. Komunismus je způsob, jak nemít žádné peníze 4. Kapitalismus je konečné stadium budování socialismu 5. Poslední fází je budování „sociálního státu blahobytu“ a zchudnutí všech
ru, že ihned sepsána protestní petice na ministerstvo vnitra, kterou ochotně podepsali snad všichni občané. Než jméno Křížová bylo tu a úřady byly nuceny ho používat ... /13 Ždírec nad Doubravkou. Ježto v Čechách je Ždírců několik, bylo na schůzi MNV usneseno požádati o přídomek „nad Doubravkou", kterýžto název používal sportovní klub ždírecký již řadu let. – Bohužel, jak je uvedeno v 1. části této historie, obci byl později proti vůli občanů nadekretován přídomek „nad Doubravou“. Počasí v roce 1949 bylo velmi nepříznivé. Mráz 20. června spálil brambory a ječmen, pak nastalo chladné léto, dne 20. června prudká bouře s krupobitím. Kroupy velikosti vlašského ořechu. Ozimé žito a pšenice zničeny na 100 %. Utrpěly též ovocné stromy. Při prvním podzimním mrazu 20. srpna zmrzly brambory znovu. [„Mráz přichází z Kremlu.“] Kulturní činnost toho roku byla v obci velmi slabá, slabší než vloni. Snad přílišným schůzováním bylo zaviněno, že na další kulturní činnost nezbyl čas ani chuť. [!] Jednu důležitou událost ovšem ždírecká kronika ponechává bez povšimnutí, a to stavbu socialismu prvořadé důležitosti: velkovýkrmnu prasat ve Smiřicích, tzv. Gigant pro třicet tisíc prasat. Na její stavbě se povinně vystřídaly brigády ze všech podniků a organizací. Na podzim roku 1949 dokonce i brigáda učitelů ždírecké školy s paní řídící Zdeňkou Krajinovou, jak je zaznamenáno v protokolech ždírecké školy. Kdo pamatuje tuto subtilní starší dámu, neumí si ji snad ani představit při betonování na stavbě prasečáku. Gigant byl s velkou slávou stavěn, s poněkud menší slávou otevřen proti původnímu záměru pouze ve třetinové kapacitě a zcela bez oslav a v tichosti byl zde chov prasat po několika letech zrušen. Na betonových podlahách se prasatům pranic nelíbilo a hynula a hynula. Stavba byla navíc založena v zátopové oblasti řeky Labe a prasata, jak známo, plavou sice dobře, ale nerada. Jan Zábrana: Mladá léta (úryvek) Zkřehlí vepři v betonových gigantech. / K nebi šlehající dikobrazí šleh. „Neber mi srdce, srdce... to mi nech...“ A zatýkání všech. A zatýkání všech.
Brigádníci na stavbě prasečáku Gigant Smiřice (1949) Pokračování. 13
- Přejmenování Krucemburku na „Křížovou“ inicioval krucemburský tajemník MNV a pološílený straník Bohumil Laur (*1910), řečený „Pacička“. Za války na rozdíl od ostatních občanů, kteří se raději vyhnuli, vždy úslužně zdravil vedoucího Jagdkommanda vraha gestapáka Rippera). Petice a žádost o ponechání starého názvu byly zadrženy na ONV v Chotěboři a na ministerstvo poslány až když prošel termín k odvolání.
