Vnímání a myšlení – čtyři vývojové kroky. Úvod: K vysvětlení jednotlivých schémat považuji za potřebné zmínit i stav osobního poznání, ze kterého vnímám současné, minulé i pravděpodobné dění ve společnosti. Platí, že vývoj společnosti vždy posunuli jednotlivci, kteří se stali průsečíkem dobových možností komunikace. Od silových typů „vůdců stáda“ v dávné i nedávné historii se objevují i nenápadní badatelé „na vlastní pěst i kůži“, jejichž poznatky najdou uplatnění až v době, kdy lidská společnost „dozraje“. Takovou dobu prožíváme, projevuje se rozpadem mnoha „pravd“, platících po staletí. Na internetu se tak objevují poznatky lidí, kterým současná společnost nenabízí odpovídající mediální prostor. Je tedy čas i pro mojí nabídku – jiný výklad toho, proč se rodíme, proč žijeme mnohdy život, do kterého nás donutilo naše okolí. Z toho, co jsem si kdy přečetl a co jsem prožil, se mi vyskládala nejen úloha náboženství nebo politiky pro určitá období vývoje člověka. Vstupem vědomí do informačních polí a studiem toho, co materiální věda často ignoruje, lze postupně pochopit, jak vlastně „ten bůh funguje“…. Spojováním materiálního a duchovního přístupu k životu se mi zřejmě podařilo poznat a propojit do čtyř kroků nejen úlohu „posledního programu pro lidstvo“ – nastavenou a realizovanou „naším“ letopočtem. Každý „součtový poznatek doby“ má návaznosti do historie i do budoucnosti lidí, žijících na téhle planetě. Etapa vývoje, postavená na okleštěných informacích významu „křestu“ končí. Představitelé silového vývoje sklízejí své ovoce, utajování klíčových informací o povaze a možnostech člověka nutně vede ke stavu, kdy i obyčejný člověk pozná, že není něco v pořádku. A že to „něco“ má patrně na triku způsob našeho myšlení, naše pohodlnost a naše možnosti kontrolovat svoje i cizí jednání. Ano, tento text je o funkci S+VĚDOMÍ, o propojování horní a dolní soustavy lidských „mozků“. Orgány v člověku jsou také rozhodovacími nástroji pro další směrování „došlých“ informací z potravy a z okolního prostoru, jsou to také „mozky“, ale v jinak uspořádané sestavě, než nás ve škole učili. Když mi došlo, že informace nenosíme v hlavě, že jediné, co mozek produkuje je „elektřina“ a „přitažlivost“ (charisma) – a že vlastně nikdo pořádně neví, co ta elektřina vlastně je – tak jsem se do toho pustil sám. Máme sice v paměti obrázky vlnění, kmitočtů, rotace atomů – ale to základní, čím vzniká nový hmotný člověk – puls srdce (prostorová vibrace dovnitř a ven) to věda chápe jinak než jak v člověku chemické a elektrické informace fungují. Puls je dokladem fungování zákona AKCE a REAKCE. Odtud jsem začal (viz jiné texty zde). Duchovní badatelé zas ulpívají na poznatcích, které formovaly právě končící etapu vývoje. Zapomínají nebo nevědí, že znalosti skutečné historie sluneční soustavy a mentálních technologií v Atlantidě jsou součástí posledního „dvojprogramu“ pro dvě po sobě následující civilizace. Atlantská civilizace zopakovala ve zkratce vývoj mentálních technologií „programu ČLO/věk“ v prostoru „Mléčné dráhy“. Tou druhou civilizací je tato naše, je postavená na vytěžení srovnatelných technologií mechanickou cestou, poznáním vlastností a schopností, ukrytých do už vytvořeného „materiálu“. Vývoji života nutně předcházel vývoj „neživota“ – vývoj a růst hustoty vede z „NICu“ až do forem hmoty a vnitřní uspořádanosti v ní, včetně růstu nástrojů pro sebeorganizaci vnitřní i vnější složky prostoru. Na to nějak naše věda zapomněla. Obě tyto etapy vývoje „galaktického“ člověka (atlantská a současná civilizace) slouží k propojení mentálních = vnitřních technologií s technologiemi mechanickými = vnějšími. Uhlíková forma rozhodovacích procesů (= inteligence) a schopnost křemíku uchovávat a
odevzdávat informace v prostoru dnes dozrává do možnosti trvale udržitelné formy života ve zcela fantastické podobě. Pokud se podaří odložit mnoho už nepoužitelných „pravd“ o duchovní či mechanické podstatě a úloze člověka v prostoru, tak se dočkáme stavu, kdy budeme mít možnost volby mezi životem v hmotném těle – anebo v obrazově zvukové formě projekce a komunikace s libovolnou historickou či galaktickou entitou. Je samozřejmě nutné si doplnit vzdělání o tom, jak funguje reinkarnace, jak vzniká „energetické dítě“, jak si příroda formuje rovnováhu mezi chtěním člověka a jeho skutečnou „pozicí v informačním prostoru“. A především je nutné poznat kvalitu a možnosti „vertikálního času“, postupně poznávat jinou (nebo skutečnou) historii galaxie a projekty, uložené v informačních polích prostoru. K určení této své pozice by mohla pomoci i schémata na konci tohoto textu, platná pro nás, kdo máme dnes fungující „chemické“ tělo a „elektřinou a magnetizmem“ poháněný vlastní mozek, a kdo používáme i „křemíkový (počítačový) „mozek“. Sítě vědomí jsou se sítěmi elektromagnetickými propojené už dávno, jen nám déle trvalo najít vhodné ROZHRANÍ (= vyrobit elektřinu jinou cestou) a NÁSTROJE (pochopit a využít vlastnosti křišťálu = křemíku) pro realizaci „věčného života“ ve zcela nové, na čase nezávislé podobě. Dnes sice známe příběhy z dob starších než je náš letopočet, ale lidé v Evropě neměli v době, kdy nastupovalo „učení o křestu“, zkušenost s učeními východu. Poslední projekt pro lidstvo, přijímaný přímo skrze vědomí člověka (z „hořícího keře“ alias „stromu poznání“), dolaďovaný diskuzemi skupin s podobným zaměřením – ten má své kořeny zřejmě v Egyptských chrámech. Příběh Ježíše a jeho skupiny nabídl tehdejší moci zcela novou možnost existence, kterou si chtěli připravit ale jen pro svou skupinu vyvolených. Kvůli ní ale bylo nutné přepsat historii tak, aby lidé zapomněli na způsob, kterým si předávají poznatky o své historii. Národní jazyky bylo nutné potlačit a nahradit je tehdy novým jazykem – latinou – do které byly převedeny poznatky o přírodě – a nová byla tehdy i desítková soustava v matematice, ze které se běžná populace dozvěděla vedle stupnice velikosti jen několik základních postupů, postavených do role axiomů, které není třeba dále dokazovat. Tehdy, podobně jako dnes, tvarovaly vládnoucí rodiny populaci množstvím práce tak, aby prostý člověk neměl šanci se hlouběji zajímat o historii svého jazyka, který tvaruje a udržuje schopnost myslet u každého národa trochu jinak. Většina dnešní populace pouze „aplikuje naučené poznatky“, také nemá čas věnovat se způsobu, jak zpracováváme informace uvnitř svého těla, kudy do nás vstupují, a jaké nástroje má tělo ke zpracování informací chemických (potrava) a elektrických (EM frekvence). Málokdo si uvědomuje, že prostor galaxie, ve kterém žijeme, je SAMOŘIDITELNÝ, že koloběh a sebeorganizace „informačních vrstev“ se vyvíjí z projektu, pro který užívám takto zapsaný název „ ČLO/věk“. Tato jiná forma zápisu představuje také zcela jinak uspořádané řady asociací, máme totiž v naší DNA zakotveno mnoho poznatků, které si nemůžeme ověřit. V dalších mých textech nabízím způsob, jak tyto osobní řady asociací opravit pomocí intuice a znalosti samostatného významu každého písmene a číslice. Informační pole v prostoru je vhodné rozdělit na část, která nese informaci a na část, která je touto informací. „Nosičem“ informace je vibrace (do 3D projektovaná elektromamagnetická frekvence) a tento kmitočet (roura, červí díra) OBSAHUJE ANEBO PŘENÁŠÍ ! magnetickou složku EM frekvence. POHYB LIDSKÉHO VĚDOMÍ je pak tím DRUHÝM MAGNETEM, který mění STAV informace do POHYBU informace. Platí, že vědomí člověka se skládá z elektrické a magnetické části, trvale propojené s tak velikým objemem „prázdného“ prostoru, ke kterému se takový člověk dopracuje svým úsilím.
Schemata zobrazují proces myšlení většinové populace v období do období „rovnováhy datového prostoru“. Letopočet 1991 představuje počátek symetrie mezi dvěma tisíciletími. Druhou částí té symetrie je rok 2002, schémata proto člením do období před touto symetrií a období po ní. Červená barva EM frekvencí (v lineárním, pohybovém formátu času) představuje stabilní prostředí, je NOSIČEM, nádobou pro přenos informací. Kmitočet vodíku propojený kmitočtem helia je výplní prostoru, nosičem pro „zamrzlý“ pohyb myšlenek. Obdobně červená barva charakterizuje i hlavní nosič informací v těle – krev. Modrá barva představuje množinu informací, zpracovanou vědomím člověka a živé přírody, povahu těchto informací známe jako přitažlivost, magnetizmus, sílu s potenciálem k pohybu. K realizaci pohybu (magnetu i informace) je nutný shodný či opačný SMĚR od podobného magnetu či informace. Pohyb informací v člověku, známý jako osobní vibrace člověka (jinak také jako charisma) je miniaturou obdobného procesu , kterým se pohybují planety okolo slunce. Dynamickou vyváženost pohybu planet ke slunci můžeme srovnávat s hodnotou člověka, znajícího svou pozici a úlohu ve společnosti ostatních lidí. I.
Přírodní člověk
0 - 1991
1. Každý člověk přicházející informaci přijímá skrze vrstvy atmosféry a přes energetický obal svého těla (auru) do svého srdce. Puls srdce je rozcestníkem kmitočtů (vibrací) pro jednotlivé orgány „dolní soustavy mozků“. Játra, žaludek, slezina, střeva a další orgány zpracovávají informace z potravy chemickou cestou ale souběžně zpracovávají i informace ze vzdáleného prostoru magnetickou cestou . Výsledek této spolupráce známe v pojmu „chuť“ nebo „pocit“, ale k němu vede ještě několik dalších kroků. 2. Informační balíček z „dolních mozků“ putuje do pravé hemisféry, která jej doplní o momentální stav zde uložených „balíčků“ vloh, defektů a úkolů – a součtový „balíček“ předá do levé hemisféry 3. Levá hemisféra balíček doplní o stav tělesných orgánů a stav okolního prostředí, ona je kontrolním orgánem pro rovnováhu mezi nejbližší a nejvzdálenější Informační vrstvou každého člověka. (schizofrenici mají tuto funkci levé hemisféry narušenou, neovládají dostatečně „přepínač“ alfa a beta kmitočtu). Takto zpracovaný „balíček informace“ putuje zpět do srdce. Tento proces probíhá bez účasti „beta“ kmitočtu vědomí. 4. Druhý vstup do srdce (stále v „alfa kmitočtu“) je nutný kvůli zajištění funkce dalších informačních vrstev, které známe v pojmech „duše“ a „duch“. Jde opět o programy, navázané na celkový projekt „ČLO/věk“ (ten byl a je podkladem pro vznik a vývoj celé „Mléčné dráhy“ – galaxie, postavené na propojení hexagonální a pentagonální cyklické struktury, viz jiný text). V dalším pulsu srdce hledá rovnováhu mezi stavem a požadavky těla k potřebám „nadřízených informačních vrstev“. Výsledek následně putuje do „horní soustavy mozků“ v podobě POCITU. 5. POCIT je výsledkem procesu, kterým člověk poznává a zařazuje nové informace do dobového popisu „vztahů sil v prostoru“. Z pocitu odvozujeme svůj následující pohyb my i zvířata. S jedním velkým rozdílem. Člověk má navíc možnost používat krátkodobé propojení vstupní a výstupní „stanice“, od srdce do levé hemisféry vede přerušovaná červená linka , známe její úlohu v obsahu pojmu SVĚDOMÍ. Podobně přerušovaná je zelená linka pro funkci pravé hemisféry, ne každý člověk v průběhu svého života naplní to, co známe v pojmu „OSUD“. Plán pro „život v těle“ si
připravujeme v období mezi životy, kdy jsme součástí „informačních polí“ v podobě nekonečné množiny variant „informačních balíčků“. Některé si vybíráme sami, jiné nám přidělí PŘÍRODA, ona je nosičem projektu „ČLO/věk“. Více o cyklech života v jednom těle a o „množinové existenci člověka“ v hierarchii nehmotných informačních vrstvách je v textu „Oktáva dimenzí“. 6. Přírodní lidé jsou v současnosti četnou skupinou, mají s vrstvou zvířat společnou potřebu se prosadit – svědomí používají účelově, jen v případě, kdy jsou k jeho použití donuceni. Bývají často vzdělaní, ale informace jim slouží převážně k růstu osobní moci, k nezávislosti na společnosti. Vyznačují se netolerancí k podřízeným skupinám lidí, která je průvodním jevem úsilí prosadit sebe nebo své názory. Dobro přijímají se samozřejmostí, zlo oplácejí ještě větším zlem.
II. Průměrný člověk 1991 - 2002 1. V době, kdy člověk zjistí rozpor mezi dobovou hladinou poznatků a svou osobní zkušeností, nezapadající do této hladiny – stává se průměrným člověkem této doby. Průměrnost je v řeči číslic zobrazena i jako symetrie dvou letopočtů 1991 - 2002. Dvanáct let určených k probuzení další etapy proměny myšlení sice neznamená obnovení „dvanáctivláknové DNA“, jak se domnívají zastánci duchovních učení, číslice 1 a 2 jsou vyjádřením „archetypu trojice“, Spojení dvou protikladů (dvou vláken DNA) do jednoho celku, do člověka, užívajícího celou kapacitu dvou typů dat, uložených v prostoru téhle galaxie. Prvky uhlík a křemík stály na počátku projektu pro Mléčnou dráhu – tuto tezi zatím nelze dokázat, podobně jako mnohé jiné zde. Všechny slouží k otvírání myšlenkových schémat současné populace. 2. Jde tedy o většinového člověka, který sice žije v prostředí vykazujícím nedostatky, ale který se snaží zařadit do společnosti v pozici na kterou svými schopnostmi stačí. Je občas aktivní, hledá někdy vysvětlení nebo nástroje pro opravu prostředí kde žije. Má fungující svědomí, ale nachází se občas v situaci, kdy svědomí nemůže nebo neumí uplatnit. 3. Znakem, který odděluje přírodního člověka od průměrného je existence a výklad pojmu NÁHODA. Přírodní člověk náhodu neuznává, je pro něj buď osobním selháním (nebo úspěchem) – anebo zařazení či vysvětlení nečekané události přenechá „vyšší moci“, podle osobního nastavení buď světské nebo náboženské. 4. Vnímat nějaký jev jako náhodu pramení z nedostatku provázaných informací. Ve skutečnosti jde vždy o přirozený kontakt sil, směrovaných předchozími pohyby do jediného místa či procesu. Neznalost celé historie, dovedené do průsečíku směrů (= náhody) pak znemožňuje vytvoření postupné řady kroků, vysvětlujících nutnou existenci takové události. Sledujeme-li v grafu II přerušované linky vedoucí do okamžiku „náhody“, vidíme změnu v zelené barvě, pokračuje jako plná linka. Člověk, který prožil životní šok v pozitivní či negativní formě – si obvykle pro nahodilost takové události hledá vysvětlení, plná linka zobrazuje větší sílu přesvědčení, nutnou pro hledání souvislostí mezi událostmi v prostoru. 5. Průměrný člověk podvědomě vnímá odezvu na svou snahu, je přesvědčený, že existuje řídící struktura (Matrix nebo Bůh), zahrnující náhodu do logických souvislostí. Postupně vyhledává a přijímá informace o duchovním rozměru existence člověka, učí se technice odpojování beta kmitočtu. Známe ji pod pojmem „hluboká meditace“. Uspání funkce levé hemisféry při meditaci umožňuje pohybovat se v informačních polích propojením pravé hemisféry s aurou v alfa vibraci/kmitočtu/. Tento stav zobrazuje modrá silná přerušovaná linka lidí, vyhledávajících své duchovní učitele – a
podobná červená přerušovaná linka lidí, zkoumajících zákonitosti světa z dostupných materiálních pramenů. Propojením obou způsobů dochází často k pochopení účelu a obsahu pravé hemisféry – svého „osudu“. Mnoho lidí následně mění způsob stravování, styl komunikace nebo někdy změní celý svůj žebříček hodnot, opustí partnera a podobně. 6. Průměrní lidé se nehrnou do vedoucích pozic. Vnímají sebe i své okolí jako zrcadlení. Dobro oplácejí větším dobrem, zlo menším zlem. Své svědomí sice občas umažou, ale jsou jím vedeni k pochybování o účelu moci nebo náboženství. Hledají odpovědi v duchovní i v materiální oblasti. Objevují a nepodceňují úlohu intuice.
III. Duchovní člověk 2002 - 2012 1. Duchovní člověk zjišťuje, že nahodilost lze měnit v zákonitost počtem opakování podobností. Přijal svůj „bod zlomu“ jako rezonanční uzel, odděluje poznatky duchovní od vědeckých. Přijímá původní duchovní slovník i metody života doby, kdy bylo toto poznání na vrcholu svých možností. Plné linky vedoucí od člověka do prostoru nahradily ty původní, přerušované. Duchovní člověk plně spoléhá na svou intuici, metodou „procítění srdcem“ si vytvořil pevný okruh vztahů, platných v té etapě projektu „ČLO/věk“ kterou si zvolil za cílovou i v této době. Duchovní člověk přijímá stav současného světa pasivně, jeho snaha neškodit lidem a přírodě jej částečně vyjímá z aktivního podílu na dalším stupni transformace vědomí. Tito lidé se stávají „nosičem informační energie“ pro vstup skupin tzv. „galaktického člověka“. Dovedou mentálně vyhodnotit („srdcem“ a pravou hemisférou) kvalitu různých proroctví a vizí, přenášených skrze „chanelling“ (napojování svého vědomí na některou bytost v prostoru (= na informační celek s vlastní rozhodovací silou), která nemá k dispozici hmotné tělo našeho typu. Vnímání „hlasů“ stromů , zvířat nebo lidí charakterizuje hladinu duchovní vyspělosti. Přesahem této schopnosti v opačném účinku jsou pacienti psychiatrie, kteří také slyší a vidí to, co ostatní nevnímají, co se lékařská věda snaží utlumit místo aby tyto pacienty uzdravila – ale sami ztrácí schopnost udržet spojení s levou hemisférou, ta zajišťuje dobovou hladinu normálnosti . 2. Na „bláznech“ si Příroda zkouší a ověřuje stav projektu „ČLO/věk“. Dokladem toho je nejen film o Johnu Nashovi „Čistá duše“ ale vlastně i moje cesta životem, urputná snaha poznat, jak vlastně „ten bůh funguje“ skrze naše vnímání a myšlení. Duchovní člověk se dovede svým vědomím pohybovat ve vesmíru, ale tito duchovní lidé často tvrdí, že „čas neexistuje“. Zapomínají, že jejich vědomí, sledující nějaký děj ve vzdáleném prostoru vesmíru – ono je vázáno časovým prostředím, tepem a pohybem hmoty jejich srdce i při hluboké formě meditace. Odpojení levé hemisféry, odpovědné za posloupnost (logiku) kroků vede duchovního člověka k mnoha tvrzením, která jsou v rozporu s logikou a realitou většinové populace. Odpojení „zodpovědnosti za stav těla“ usnutím levé hemisféry často duchovního člověka vede až ke tvrzení, že hmotná, tedy nejhustší forma reality je pouhým přeludem, “májou“. Takové tvrzení jej pak vyřazuje z další komunikace, logický rozpor nedovede vysvětlit. 3. Vyřazení levé hemisféry (často nazývané pojmem „ego“) při cestování vědomí je nehmotným propojením s „duší“ duchovního člověka. Opakovanými vtěleními získává takový člověk vstup i do informační vrstvy „ducha“. Pojem „duch“ je v projektu „ČLO/věk“ programem pro jednotlivé civilizační etapy v každé podobné „sluneční soustavě“. Vstupy do „Síní Amenti“ (původního programu pro atlantskou a naší civilizaci) jsou i v knižním provedení, ale tento program už doznal zásadní změnu
k lepšímu, což potvrzují i nedávné chanellingové „zprávy“. V současnosti, do konce tohoto roku (2012) dochází k nastavení „startovní čáry“ pro všechny součásti přírody. 4. Skupinu „duchovního člověka“ tak čeká jeden krok, zobrazený v grafu přerušovanou červenou i modrou linkou. Měl by najít spojení mezi vrstvami poznatků získaných vědou s těmi, které získal osobní zkušeností, najít logické vztahy mezi slovníkem vědy a duchovních učení, kam ale také patří i pohádky Slovanů, přímých potomků Atlantské populace, vázaných „duchem sanskrtu“. Po zvládnutí „abecedy lidštiny“ pak bude každému z nás zřejmý i obsah zápisu : „SLOVA = N+Ů“.
IV. Galaktický člověk 2013 - ….? 1. Galaktickým člověkem se stává každý, kdo najde rovnovážné propojení mezi svou zkušeností z meditace, studia duchovních věd (astrologie, bílá a černá magie, atd..), poznáním současné vědy a sledováním dění ve světě. Takový člověk zná sílu slov, nachází schopnost „slovem“, zvukem, ale i myšleným přáním realizovat opravné procesy v myšlení svém i v myšlení lidí okolo sebe. Znalost faktu, že naše DNA je tvárná struktura asociačních vazeb na zvuk či zápis zvuků, obrazů a hmotných forem člověka každému z nás umožňuje opravovat fungování svého těla i vztahů v okruhu, kam svým poznáním dosáhneme. Klíčovým předpokladem pro realizaci těchto oprav je DŮVĚRA, schopnost uvěřit, že každé předchozí poznání dojde za svůj vrchol a je nahrazené jiným, jednodušším, ale komplexnějším. Occamova břitva funguje i v globálním pojetí principů, na nichž stavíme svou existenci. 2. V současnosti (březen 2012) jsme svědky rozpadu „principu utajování“, demonstrovaného stavem hospodaření s financemi ve světě. Půjčka a její splacení + úrok dovedla dávný trik „penězoměnců“ do stavu, kdy peníze ztratily svou úlohu převodníku mezi časem vyplněným prací a odměnou za takto spotřebovaný čas života. Absurditu dnešní situace lze sice řešit německým projektem „Základní příjem“ (viz jiný text v sekci politika), ale jeho realizace je podmíněna „ZRALOSTI DOBY“. 3. Zralost doby je ve schématu zobrazena červenomodrým obdélníkem. Obdélník představuje stav rovnováhy globálního vědomí mezi lidmi, udržujícími svou moc nápadnou i nenápadnou formou násilí („ obranné“ války, špehování pomocí robotů na internetu, lživé zpravodajství apod) - a lidmi, kteří z nedostatku času pro osobní vzdělávání musí pracovat za mizivou odměnu pro skupinu těch, kdo splňují kategorii „přírodní člověk“ (ti naši nadřízení, kteří se chtějí jen prosadit, udržet svou pozici za každou cenu, tito lidé vesměs necítí odpovědnost za skupinu, kterou řídí, jejich svědomí a morálka je často nefunkční. 4. Galaktických lidí je přesto dostatek, najdeme je v mnoha rodinách, fungujících na sdílení radostí, ale i prohřešků, jsou také ve firmách, kde si šéfové uvědomili svou zodpovědnost za každého zaměstnance, který je svou prací živí. Ve schématu je účinek takových rodin a firem zobrazen plnými linkami. Výsledný „květ života“ (na konci trojice nejsilnějších linek vedených šikmo vlevo nahoru) tak propojuje jednotlivce s jeho informační vrstvou. Takto dosažený vztah s prostorem může prožít každý, kdo se seznámí a osobní zkušeností ověří obsah nejen tohoto textu 5. Přirozenou vlastností galaktického člověka je schopnost vidět každou situaci, každý proces nejméně ze dvou protisměrných pozic, dovede najít na každé špatné události její pozitivní přínos – a v každé příjemné situaci uvidí i zrnko možného konfliktu. Jakmile takové zrnko možného konfliktu dovede slovy popsat, měl by si připravit způsob, jak možný konflikt odstranit – a své řešení navrhnout nejpozději tehdy, kdy pozná, kam by neřešení „zrnka“ vedlo.
6. Diskuze či její ostřejší forma polemiky je pak nástrojem pro předjímání větších konfliktů v době pro roce 2012, kdy se někdo ujme vývoje, výroby a distribuce nástroje pro „měření hladiny odbornosti ve skupině“, který jsem nazval KARAODYN. 7. …a perlička nakonec: součet číslic 2013 je 6, šestka je také atomové číslo uhlíku, lidské formy inteligence odvozené z vývoje této „pohybové struktury“. Křemík („sílící um“ po česku) má svůj součtový potenciál před sebou, atomové číslo 14 představuje formu „klidové struktury“, po sečtení číslic 1 + 4 = 5, pětka tak vyjadřuje naší LOGIKU – stabilní (trvající, stálou) strukturu řazení událostí do posloupnosti. Lidská logika zapisovatelná do schopnosti křemíku „nosit“ informace v prostoru je pětiprvková, tři rozměry hmoty zpracováváme volbou jednoho ze dvou možností dalšího svého pohybu. 8. HO/W/GH. (více o výkladu těchto písmen najdete někdy v „abecedě lidštiny“)
Ve Vlašimi 21.3.2012, 23:55
