Vmalém přímořském městečku Kouzlovary, kde žila

CAROPLUTI 1-38 30.11.2005 15:10 Stránka 7

ČAROPLUTÍ

1. TAJEMSTVÍ

CHATRČE

V

L UCIE S ÝRAŘOVÉ

malém přímořském městečku Kouzlovary, kde žila Abby Cloverová, panoval teplý letní den. Ale v Černém lese, rozsáhlé zalesněné oblasti rozkládající se na druhé straně útesů, hustě pršelo. Liják úplně promáčel ošuntělou postavu, která se unaveně prodírala houštinami pod klenbou stromů. Muž s velkým kufrem v ruce se snažil udržet krok s krkavcem. Ten poletoval z větve na větev a mířil stále hlouběji do hustého lesa. Muž náhle zakopl o kořen stromu a zastavil se. „Počkej chvilku, ty zatracený ptáku,“ zasyčel, když popadl dech. „Musím si odpočinout.“ Krkavec složil křídla, usadil se do dutiny v uschlém dubu a upřeně sledoval, jak si jeho společník upravuje černý klobouk, aby mu déšť nestékal za límec zmačkaného pláště. „Je to ještě daleko?“ zeptal se muž netrpělivě. Krkavec pohrdavě zakrákal a zase vzlétl. Ošuntělá postava zaklela, zvedla kufr a po kotníky v blátě ho následovala. Celou cestu si muž všude kolem sebe uvědomoval lehké šumění. Měl pocit, že jeho pochod sledují jakési neviditelné oči, ale ať pátral pohledem sebevíc, viděl jen zmáčenou lesní zeleň. Nakonec pták muže dovedl na opuštěnou mýtinu, kde se pod převislými uschlými stromy krčila chatrč z drolících se žlutých cihel porostlá lišejníkem. Z křivého komína se lenivě vinul smrdutý dým a oprýskané dveře obrůstala jedovatá škumpa. Krkavec naposledy zakrákal, zamířil k otvoru pod okapem chatrče a skočil dovnitř. Muž se zastavil před dveřmi a zaklepal. „Mami,“ zavolal netrpělivě. „Otevři, to jsem já, Vlkomor.“

7


MICHAEL MOLLOY

„Počkej,“ odpověděl mu trochu povýšený hlas. „Mám práci.“ „Tak si pospěš,“ pobídl ji Vlkomor. „Jsem úplně promočený.“ Za minutku se ozvalo klapnutí zástrčky a dveře se skřípavě otevřely. Jakmile Vlkomor ucítil silný zápach plísně a hniloby, přepadla ho tesknota. „Všechny tvé domy zavánějí stejně, mami. Připomíná mi to dětství,“ povzdechl si. Překročil práh a rozhlížel se tmavým interiérem, zatímco jeho matka se vrátila ke své práci. Místnost byla přecpaná zaprášenými skleněnými nádobami. Některé obsahovaly podivné tekutiny, prášky, krystalky či sušené rostliny. V dalších byly uloženy mrtvé ještěrky, netopýři, hadi a různé druhy hmyzu. Nádoby pokrývaly téměř celou kamennou podlahu a police kolem stěn. V krbu visel nad doutnajícím ohněm velký černý železný kotel, v němž bublala jakási hustá břečka. Na mastném dřevěném stole u okna ležela otevřená obrovská kniha vázaná v kůži. Vlkomorova matka do ní s mírně zamračenou tváří hleděla. Potom nesouhlasně pohlédla na svého neupraveného syna. Lucie Sýrařová byla oblečena jako vždy podle poslední pařížské módy. Vlasy měla dokonale upravené a make-up bez nejmenšího kazu. Navzdory okolnímu nepořádku se zdálo, jako kdyby se právě chystala na nějakou královskou slavnost. „Vypadáš naprosto příšerně, drahoušku,“ ohodnotila syna. Vlkomor pokrčil rameny. „Taky bys tak vypadala, kdybys musela v dešti běžet za tím svým zatraceným krkavcem přes celý les. Proč vlastně nevysadíš jedovatý chodník? Podle mého názoru tady kolem jsou všude elfové.“ „Tady ano, ale chodník by mohli objevit lidé,“ odpověděla matka pohotově. „Mám ráda soukromí. Proto jsem pro tebe poslala Kašpara.“ „Přísahal bych, že mě vodil lesem křížem krážem,“ zabručel Vlkomor. „Chodili jsme pořád kolem stejného uschlého stromu.“

8


ČAROPLUTÍ

Kašpar, který nyní seděl nad nimi na trámu, tiše zakrákal a spokojeně si položil hlavu na břicho. „To je tvoje chyba,“ připomněla synovi Lucie okamžitě. „Když jsi byl malý, mučil jsi ho.“ „Nikdy mě neměl rád,“ stěžoval si Vlkomor trucovitě. „Proto jsem mu vytrhával pera.“ „Ale nefňukej, drahoušku,“ uklidňovala ho Lucie. „Neposlali jsme tě do těch nejlepších škol, aby se z tebe stala fňukna. Tak proč jsi vlastně přišel? Co chceš?“ „Potřebuju se na nějakou dobu schovat,“ vysvětlil Vlkomor, zatímco si věšel mokrý plášť a klobouk blíž k ohni a kufr postavil opatrně do kouta. „A jak jsi přišel k tomu příšernému obličeji?“ zeptala se matka, když se k ní Vlkomor naklonil a políbil ji na mrtvolně bledou tvář. „Nelíbí se ti?“ Vlkomor se otočil a prohlížel si své tučné, zdravím kypící rysy v zašpiněném zrcadle nad ohništěm. „Vypadáš jako nějaký řezník,“ prohlásila matka. Vlkomor přikývl. „Dobrý odhad. Vzal jsem si ji od pana Buttona z Wiltshire. Byl to místní řezník.“ „Co jsi dělal ve Wiltshire?“ vyptávala se matka, zatímco její pohled opět sklouzl ke knize v kožené vazbě. „Schovával jsem se před Světlými čarodějnicemi. Pronásledovaly mě, víš.“ Lucie přikývla. „Četla jsem o všem v Čarodějných novinách.“ Vlkomor se zatvářil užasle. „Jak se to dozvěděli? A co napsali?“ „Podívej se sám,“ vybídla ho matka a ukázala na mísu s vodou stojící na stole vedle knihy. „Uveřejnili obsáhlý rozhovor s tím hrozným člověkem, Chadwickem Streetem.“ Vlkomor vhodil do nádoby minci, a jakmile se rozčeřená hladina zklidnila, vynořil se titulek. Světlé čarodějnice zvítězily v bitvě o Ledový prach! Čarodějný obchodní trh obnoven! Více na straně sedm! Vlkomor přejel rukou nad hladinou a vzápětí se objevila strana s textem a obrázky. Nejvýše byla fotografie Abby Cloverové, Šídla, Modřenkové Hildy, sira Chadwicka Streeta, kapitána Starlighta a Velkého Mandiniho.

9


MICHAEL MOLLOY

Lucie Sýrařová si stoupla vedle svého syna a také si fotografii prohlížela. „Tak tihle tě přelstili,“ pronesla ostře. „Kdo je kdo?“ Vlkomor při jejích slovech maličko ztuhl a ukázal na jednu postavu na fotografii. Byl to vysoký pohledný muž s římským nosem. Pod potrhaným kloboukem se širokým okrajem se mu vlnily delší zrzavé vlasy a licousy. Na sobě měl na míru ušitý trojdílný tvídový oblek s červeným, bíle puntíkovaným motýlkem. „Sira Chadwicka Streeta samozřejmě znáš,“ řekl Vlkomor s ironickým důrazem na slovo sir. „Ano, ano,“ souhlasila Lucie netrpělivě. „Znala jsem ho, když ještě nebyl Velmistrem Světlých čarodějnic. Viděli jsme ho s tvým otcem na jevišti předtím, než získal ten svůj titul. Vždycky jsme si mysleli, že to je velký pozér.“ Vlkomor pozvedl obočí. „Netušil jsem, že jste s otcem chodili do divadla.“ Lucie mávla rukou. „Nikdy jsme si nenechali ujít představení Macbetha. Tvůj otec měl rád ty tři čarodějnice, které se objeví na začátku.“ Znovu pohlédla na fotografii. „A kdo jsou ostatní?“ Vlkomor ukázal na usměvavou dívku s podlouhlým obličejem a kaštanovými vlasy spletenými do copánků. Měla krátký nosík posázený pihami a temně zelené oči. „Tohle je Abby Cloverová,“ zasyčel. „Jak já to všetečné dítě nenávidím!“ Potom posunul prst k vážně se tvářícímu chlapci se světle modrýma očima a nejsvětlejšími vlasy a pletí, jaké kdy Lucie spatřila. „Tomuhle říkají Šídlo,“ pokračoval Vlkomor. „Ale ve skutečnosti se jmenuje Altur, princ z Lantuy a lord Ledových moří.“ Lucie přikývla. „To je ten, co umí mluvit s mořskými tvory a plave jako ryba.“ „Ano,“ přitakal Vlkomor. „Ta světlovlasá žena s přihlouplým zasněným výrazem je Modřenková Hilda. Pracuje jako asistentka Chadwicka Streeta, ale myslím, že jsou do sebe zakoukaní.“ „Pokračuj,“ vyzvala ho Lucie. Vlkomor ukázal na další postavu. „Tohle je kapitán Adam Starlight.“ „Hmm.“ Lucie se naklonila, aby na fotografii lépe

10


ČAROPLUTÍ

viděla. Muž, na něhož Vlkomor ukazoval, na sobě měl krátký námořnický kabát a kapitánskou čepici. Kalhoty si zastrkal do vysokých námořnických bot. Byl vysoký a hubený a jeho zarostlá tvář připomínala hnědý pergamen. Čelist mu brázdila dlouhá bílá jizva. „Starý námořník,“ pronesla Lucie potichu. „Ten osobně zničil spoustu tvých Žraločích člunů – a to ani nepatří k Světlým čarodějnicím.“ „Jenže má albatrosa Benbowa,“ vysvětloval Vlkomor. „A dobře víš, co ten dokáže.“ Lucie ukázala na obzvlášť hubeného muže ve fraku. Měl pronikavé a bystré oči a uzounký knírek. Lesklé černé vlasy si česal hladce, takže vypadaly, jako kdyby je měl na hlavě jen namalované. „Tohle musí být Velký Mandini,“ řekla Lucie. „Nevím proč, ale myslela jsem, že bude tlustý.“ „Občas bývá,“ popotáhl Vlkomor nosem. „Ten zatracený chlap se umí přeměňovat, jak chce. Je kouzelník.“ Vlkomor začal číst článek pod fotografií. Když prostudoval první stranu, zavrčel: „Obvyklé novinářské žvásty! Chadwick Street se nezmocnil všech mých zásob Černého prachu. Kufr, který mám s sebou, je ho plný.“ „No výborně!“ zvolala Lucie. „Chci s ním něco vyzkoušet.“ „Dám ti ho jen ždibec,“ oznámil jí Vlkomor. „Zbytek budu potřebovat.“ „A na co?“ „Chystám se pomstít siru Chadwicku Streetovi a té holce, Abby Cloverové.“ Zvedl ruku, strhl si z obličeje rozesmátou tlustou gumovou masku a vhodil ji do ohně. Lucie se nyní usmívala na skutečnou podobu svého syna. Hleděla na ni ostře řezaná krutá tvář, která vypadala, jako by byla vytesaná z chladného bílého kamene. Pouze šikmé žluté oči jí dodávaly trochu barvy a života. „Když jsme u toho,“ ozval se Vlkomor, „kolik elfů je v tomhle lese? Celou cestu jsem měl pocit, že mě někdo pozoruje.“

11


MICHAEL MOLLOY

„Jsou jich tu stovky,“ odpověděla Lucie, a než zase pohlédla zpět do své knihy, rukou si před srdcem vykroužila kruh, aby se ochránila před elfskou kletbou. „Elfové!“ opakoval Vlkomor a zachvěl se. „Nemohu tu havěť vystát.“ „Víš přece, že tvého strýčka Ronnieho ulechtali k smrti,“ připomněla Lucie. Vlkomor vyhlédl oknem zmáčeným deštěm ven na malou mýtinu. „Vyprávěla jsi mi o tom už mockrát. Jak to, že jich tady je tolik?“ Než odpověděla, nabrala Lucie z jedné sklenice špetku žlutých bylinek a nasypala je do kotle bublajícího nad ohněm. „Přivedl je sem před dávnými lety nějaký Jack Elf,“ vysvětlovala. „Prý je objevil někde na severu. Myslím, že se Jack Elf usadil v Kouzlovarech.“ Vlkomora najednou něco napadlo. „To jméno je mi nějaké povědomé, Elf…“ pronesl pomalu. Potom pohlédl na Lucii. „Mami, nevíš, jak se dostat ke Kronice Světlých čarodějnic, schované v londýnské knihovně?“ „Ovšemže vím,“ odpověděla Lucie. Mávla rukou nad mísou a začala odříkávat: Do cizích tajemství hned se vetři, zloději a lupiči budou tví bratři. Vyjev nám, vodo, dobu minulou, již Světlé čarodějnice mají ukrytou. „A teď stačí říct jméno a objeví se záznam. Ale ať ti to netrvá moc dlouho. Chrání knihovnu bezpečnostním kouzlem, které začne za pár minut působit.“ „Jack Elf,“ vyslovil Vlkomor jméno a v míse s vodou se začala objevovat slova. Dal se rychle do čtení. „Ha!“ zvolal vítězoslavně. „Přesně jak jsem si myslel. Jack Elf je předek té strašné holky, Abby Cloverové.“ Když slova z mísy vymizela, Lucie uklidila stůl a postavila na něj dvě velké mastné misky. „Pojď si dát něco k jídlu. Vařila jsem celé dopoledne.“ Vlkomor se posadil a popadl lžíci. Po několika soustech se zeptal: „Co to je?“ Lucie pokrčila rameny. „Jen pár věcí, které sesbíral Kašpar na poli a v lese. Říkám tomu mršinový guláš.“

12


ČAROPLUTÍ

„Je vynikající,“ pochválil ji Vlkomor a nenasytně si naložil další vrchovatou misku. „Řekl bych, že ten pták přece jen má něco do sebe.“ Lucie se na krkavce usmála. „Nevím, co bych si bez něj počala.“ Pak pohlédla zase na syna a řekla: „Snaž se s ním trochu spřátelit, drahoušku. Každá Noční čarodějnice by měla mít svého krkavce.“ Vlkomor nabral lžící jakousi mršinu. „Tihle hlodavci jsou opravdu skvělí. Nikdy jsem nejedl lepšího potkana.“ „To není potkan, ale myš,“ opravila ho Lucie. „Myš? Takhle velká – to snad ne?“ Lucie se vítězoslavně usmála. „Vytvořila jsem novou směs. Nazvala jsem ji Zvětšovací prášek. Jsem dobrá, že?“ „Úžasná, mami. Ačkoli ten název mi přijde trochu nenápaditý.“ „Kuš,“ okřikla ho Lucie. „Vždycky jsi byl až moc chytrý. Správná Noční čarodějnice řeší všechno jednoduše.“ Když Vlkomor dojedl, pohodlně se usadil a popíjel z velké sklenice brandy značky Vražedný lilek. Do mastnoty na stole prstem napsal Abby Cloverová. „Ta zpropadená holka,“ mumlal u toho. „Pomstím se Chadwickovi Streetovi i Abby Cloverové.“ „Proč prostě nezaskočíš do Kouzlovarů? Odsud to máš jen pár kilometrů a náhodou vím, že Chadwick Street tam teď právě je. Můžeš se jich obou zbavit ještě dnes,“ navrhla Lucie bezelstně. Vlkomor ale zavrtěl hlavou. „Kouzlovary jsou plné Ledového prachu. Je přimíchaný dokonce i do bílé omítky na domech. Proto jsme nikdy nemohli na Kouzlovary zaútočit. Zabilo by nás to. Víš přece, že Noční čarodějnice nemohou žít v blízkosti většího množství Ledového prachu.“ „Dělala jsem si legraci,“ přiznala Lucie. „A Černý prach tě neochrání?“ Vlkomor znovu zavrtěl hlavou. „Všechno, co zbylo, je v tom shnilém kufru. Potřebuju je dostat na takové místo, kde nebudou mít přístup k Ledovému prachu. Pak bychom měli férové podmínky k boji.“ Lucie přikývla. Věděla, že Vlkomor přednedávnem

13


MICHAEL MOLLOY

Světlé čarodějnice téměř zničil. Navzdory nebezpečí, které mu hrozilo, objevil způsob, jak smísit čistý Ledový prach, zvláštní přísadu do všech kouzel Světlých čarodějnic, s Nečistým prachem, práškem, který užívají pro svá kouzla zase Noční čarodějnice. Výsledkem se stal Černý prach, nejmocnější zbraň zla, kterou kdy svět spatřil. Chystal se zničit všechny Světlé čarodějnice, jenže zasáhla Abby Cloverová se svými přáteli a ve velké bitvě byly Noční čarodějnice poraženy. Vlkomorovi se podařilo jen taktak uniknout. Lucie se na něj usmála a řekla: „Ještě máme minulost. Podle čarodějných zákonů smějí Světlé čarodějnice zpátky v čase cestovat pouze s omezeným množstvím Ledového prachu. Myslím, že ho mohou mít jen tolik, kolik se vejde do jedné kouzelnické hůlky.“ Vlkomor souhlasně přikývl. „Kdyby existovala nějaká spravedlnost, mohl bych se vrátit a vyhubit celou rodinu dřív, než by vůbec vznikla.“ „Tak proč to neuděláš?“ zeptala se Lucie a pozvedla ke rtům sklenici brandy. Vlkomor si povzdechl. „Dobře víš, mami, že od té doby, co nás přinutili podepsat se Světlými čarodějnicemi Smlouvu, Čarodějové cestování časem kontrolují. Pochybuju, že mi dají povolení, když jim řeknu, že si chci odskočit do minulosti a vyhladit jednu rodinu, která mi dělá problémy.“ Lucie utřela misky mastnou utěrkou a uložila je do kredence pod schody. Potom si poopravila účes a poznamenala: „Existuje víc způsobů cestování v čase. Dříve Čarodějové nekontrolovali všechny.“ Vlkomor si znovu povzdechl. „Já vím, jenže už je to dávno. Nikdo si nepamatuje, jak to provést. Záznamy byly podle podmínek Smlouvy zničeny. Je to zapomenuté řemeslo.“ Když ale Vlkomor spatřil, že se Lucie uculuje, srdce mu trochu poskočilo nadějí. „Ty něco víš, mami!“ zvolal vzrušeně. „Co to je?“ Lucie se zachichotala. „Proč asi myslíš, že jsem se vrátila na tohle ohavné místo?“ Vlkomor se rozhlédl. „Upřímně řečeno, také jsem se

14


ČAROPLUTÍ

divil. Myslel jsem, že tuhle část roku raději trávíš v Monte Carlu.“ „Však ano,“ přisvědčila Lucie. „Ale místo toho jsem tady a vedu jistá bádání o rituálech Nočních čarodějnic v 18. století.“ „Pokračuj,“ pobídl matku Vlkomor. „Kdysi tady zřejmě žila Noční čarodějnice Matylda Hemlocková, která uměla cestovat časem. Je pohřbená na pozemcích Darkwoodského panství.“ „Kde to je?“ „Pár kilometrů po pobřeží na konci lesa. Kousek od přímořského letoviska Skalice. Právě obyvatelé Skalic ji zabili.“ „A jaký byl její způsob cestování časem?“ vyptával se netrpělivě Vlkomor.

15


MICHAEL MOLLOY

„Nikdo ho nejspíš nezná. Matylda Hemlocková si vzala své tajemství s sebou do hrobu,“ řekla Lucie. Vlkomor nespokojeně zasyčel. „Takže jsme zase ve slepé uličce.“ Lucie kývla hlavou směrem ke knize na stole. „Podívej se na název,“ vybídla svého syna. Vlkomor si knihu přitáhl a přečetl slova napsaná zdobným gotickým písmem na obálce. „Deník Matyldy Hemlockové. Kde jsi k němu přišla?“ zvolal vzrušeně. „Objevila jsem ho v jednom vetešnictví ve Skalicích,“ prozradila mu Lucie. „Prodal mi ho takový hrozný malý mužík jménem Sid Rollin.“ Vlkomor pohlédl na matku. Sledovala právě očima tučného pavouka, pomalu se spouštějícího z trámů. „Otoč na stranu devadesát devět,“ řekla a oči stále upírala na pavouka. Vlkomor udělal, co mu matka přikázala, a se vzrůstajícím nadšením přečetl záhlaví strany. „Jak vyvolat přízraky z podsvětí.“ Znovu se podíval na matku. Potom vzal jemně do dlaně pavouka a šikmé žluté oči mu náhle poťouchle zazářily. „Myslím, že si budu muset promluvit s Tyldou Hemlockovou, můj malý příteli,“ promluvil tiše k pavoukovi. „A mezitím potřebuju mít špeha v Kouzlovarech.“

16

Vmalém přímořském městečku Kouzlovary, kde žila

Recommend Documents