Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Demografie Studijní obor: Demografie se sociální geografií
Michal Vávra
VLIV MĚSTSKÉHO KAMEROVÉHO DOHLÍŽECÍHO SYSTÉMU NA KRIMINALITU: PŘÍPADOVÁ STUDIE PALMOVKY THE INFLUENCE OF URBAN CLOSED CIRCUIT TV ON CRIME: A CASE STUDY OF PALMOVKA
Bakalářská práce
Praha 2013
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Jíchová
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a ţe jsem uvedl všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze 14. 8. 2013
Podpis
Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Jíchové za cenné rady, připomínky a její vstřícný přístup. Zároveň bych rád poděkoval rodině za podporu při studiu a všem ostatním, kteří svými odbornými názory přispěli ke vzniku této práce.
Abstrakt Bakalářská práce se zaměřuje na zkoumání vlivu městského kamerového dohlíţecího systému (MKDS) na kriminalitu v lokalitě praţské Palmovky. Cílem práce je popsat a zhodnotit účinnost nasazení MKDS v určité lokalitě se zvýšeným výskytem protiprávního jednání (narušování veřejného pořádku a páchání některých kriminálních činů). Součástí práce je zhodnocení preventivního působení prostředků MKDS a jejich přínos při odhalování protiprávní činnosti policejními orgány. K získání výsledků byla pouţita metoda polostrukturovaných rozhovorů s místními policisty a analýzy policejních údajů o kriminalitě. Z výzkumu vyplynulo, ţe po instalaci MKDS se nápad trestné činnosti sníţil, ale nepotvrdilo se očekávání o obecném preventivním působení. Zásluhu na sníţení kriminality lze přisuzovat jiným zavedeným bezpečnostním opatřením. Zato se tyto systémy ukázaly velice nápomocné při objasňování trestné činnosti a pořízené záznamy slouţily jako uţitečné důkazy při trestním řízení. Klíčová slova: městský kamerový systém, kriminalita, policie, Praha, Palmovka
Abstract This bachelor thesis examines the effectiveness of open street closed circuit television (CCTV) in reducing crime, as installed in Palmovka, Prague. The main aim is to describe and evaluate the effectiveness of CCTV in a place with increased incidence of illegal activity (disturbing public order and the commitment of certain crimes). The theses furthermore evaluates the preventive effect of CCTV devices and their contribution to the detection of illegal activity by police authorities. To obtain the results, a method of semi-structured interviews with local police officers and analysis of police crime data was used. The research showed that after installing CCTV the number of crimes decreased, but the expectations of the general preventive effect were not met. The main merit for the reduction in crime may be attributed to other established security measures. Nevertheless, these systems have proved very helpful in improving investigation of crime and taken records serve as useful evidence in criminal proceedings. Keywords: CCTV, crime, police, Prague, Palmovka
Obsah Abstrakt ........................................................................................................................................ 4 Seznam grafů .............................................................................................................................. 6 Seznam obrázků......................................................................................................................... 6 Seznam tabulek .......................................................................................................................... 6 Seznam příloh ............................................................................................................................. 6 1. ÚVOD....................................................................................................................................... 7 2. TEORETICKÝ ÚVOD A VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ......................................... 9 2.1 KRIMINALITA ................................................................................................................... 9 2.2 PREVENCE KRIMINALITY .......................................................................................... 10 2.3 MĚSTSKÉ KAMEROVÉ DOHLÍŢECÍ SYSTÉMY ..................................................... 12 3. VÝZKUMNÉ OTÁZKY ......................................................................................................... 16 4. METODIKA ........................................................................................................................... 18 5. ZKOUMANÁ LOKALITA ..................................................................................................... 21 6. KRIMINALITA NA PALMOVCE ......................................................................................... 24 7. VLIV KAMEROVÉHO SYSTÉMU NA KRIMINALITU .................................................... 29 8. ZÁVĚR ................................................................................................................................... 35 Seznam pouţité literatury a zdrojů ........................................................................................ 38 Přílohy ........................................................................................................................................ 44
Seznam grafů Graf 1: Zjištěné trestné činy v Praze (1991–2012) ............................................................. 25 Graf 2: Podíl druhů trestné činnosti na celkové kriminalitě v Praze (2012)..................... 26 Graf 3: Podíl druhů trestné činnosti na celkové kriminalitě za MOP Libeň (2012) ......... 27 Graf 4: Vývoj počtu trestných činů v ulicích Palmovky (1. 7.–30. 11. 2011 a 2012) ...... 29 Graf 5: Vývoj počtu vybraných trestných činů ve zkoumané lokalitě (2008–2012) ........ 31 Graf 6: Vývoj počtu trestných činů v ulicích zkoumané lokality (2010–2012) ................. 32 Graf 7: Objasněnost trestné činnosti na MOP Libeň a v Praze (2008–2012) ................. 33
Seznam obrázků Obrázek 1: Základní schéma MKDS ..................................................................................... 14 Obrázek 2: Příklady kamerových stanovišť na Palmovce.................................................. 15 Obrázek 3: Územní členění MOP Libeň ............................................................................... 19 Obrázek 4: Mobilní sluţebna městské policie ...................................................................... 20 Obrázek 5: Poloha zájmové lokality v rámci Prahy ............................................................. 21 Obrázek 6: Policejní okrsek B ................................................................................................ 22 Obrázek 7: Lofty Palmovka ..................................................................................................... 23 Obrázek 8: Sluţebna Policie ČR v Zenklově ulici ............................................................... 28 Obrázek 9: Kamery na autobusovém nádraţí ..................................................................... 30 Obrázek 10: Kamery na Komerční bance ............................................................................ 34
Seznam tabulek Tabulka 1: Kriminalita podle druhů na území MOP Libeň (2008–2012) .......................... 26
Seznam příloh Příloha 1: Otázky pro polostrukturovaný rozhovor .............................................................. 44 Příloha 2: Zkoumaná lokalita .................................................................................................. 45 Příloha 3: Ulice Novákových ................................................................................................... 46
6
1. ÚVOD Kriminalita se řadí mezi nejzávaţnější společenské problémy, lze ji povaţovat za nejextrémnější projev sociální patologie. Je to dynamický jev, jehoţ obsah i rozsah se mění v závislosti na čase a prostoru (Marešová 2011). Přímo či nepřímo se dotýká nás všech. Proto je studium a snaha porozumět procesům, které s ní souvisí, značně potřebné. Kaţdý z nás se můţe stát obětí trestné činnosti, z tohoto důvodu je důleţitý rozvoj a podpora nástrojů, které závaţnost dopadů kriminality omezují. Mezi účinné prostředky, které vedou k jejímu sniţování či eliminaci patří mimo represivních opatření zejména prevence, jejímţ hlavním úkolem je sniţování rozsahu a závaţnosti trestné činnosti (Ministerstvo vnitra ČR 2013b). S postupným společensko-technologickým vývojem se objevují a následně prosazují i nové metody. Jednou z nich se stal právě i rozvoj městských kamerových dohlíţecích systémů (dále jen MKDS). V Česku se tyto systémy začaly postupně vyuţívat od roku 1996, kdy vláda poprvé v historii vyčlenila finanční prostředky v rámci programu Prevence kriminality na místní úrovni. Od té doby se staly významným pomocníkem policie při potírání kriminality, ochraně majetku a zdraví obyvatel. Podle názorů a zkušeností manaţerů komplexních součinnostních programů prevence kriminality se tím šetří a zefektivňuje vyuţití fyzických sil příslušníků policie, sniţuje se nápad pouliční trestné činnosti a zvyšuje se pocit bezpečí obyvatel (Koníček a kol. 2002). Phililps (1999) ve své práci však upozorňuje, ţe pozitivní efekt můţe s časem slábnout. V některých případech se také ukázalo, ţe kamerové systémy nenaplnily očekávání o sníţení kriminality a strachu z ní (Gill, Spriggs 2007). Cílem mé práce je prostřednictvím získaných dat od policie a především polostrukturovaných rozhovorů s policisty i stráţníky městské policie zhodnotit vliv MKDS na kriminalitu a její prostorové rozmístění ve zkoumané lokalitě. V práci dávám důraz na strukturu kriminality, neboť na základě zejména zahraničních výzkumů předpokládám, ţe MKDS působí rozdílně na různé druhy trestné činnosti (např. Brown 1995, Phillips 1999, Gill, Spriggs 2007). Ačkoliv se projekty MKDS těší velké podpoře ze strany státu a městských samospráv, existuje v českém prostředí jen velmi málo studií věnujících se jejich aplikaci a účinkům na sníţení kriminality. Více publikací se věnuje spíše vztahu společnosti ke kamerovým systémům z pohledu práva a morálky (např. Candra 2012). Svojí prací bych chtěl na základě empirického výzkumu přispět k prohloubení znalostí a lepšímu pochopení celé problematiky. Zjištěné skutečnosti by mohly být uplatněny k zefektivnění celého systému a vést ke 7
zvýšení bezpečnosti ve sledovaném území, nebo v podobných lokalitách. Zkoumané území jsem zvolil na základě konzultace s vedoucím odboru krizového řízení městské části Praha 8, zástupcem vedoucího policejního okrsku Libeň a vlastní zkušenosti. Oblast Palmovky velmi dobře znám, navštěvoval jsem zde gymnázium a i v současné době se zde velmi často pohybuji. Tematika bezpečnostní situace v této lokalitě se mě proto bezprostředně dotýká. Práce je členěna na 8 kapitol. Teoretická část práce se věnuje základním pojmům. Nejprve obecně kriminalitě a její struktuře, následně i vědním disciplínám zabývajícími se problematikou kriminality. Podkapitola prevence kriminality má za cíl především definovat základní pojmy a představit moţnosti při omezování kriminální činnosti. V části o MKDS uvádím základní informace o těchto systémech a přidávám přehled dosavadních výzkumů v této oblasti. Na začátku empirické části jsou popsány výzkumné otázky a metodika. Do další kapitoly jsem zařadil charakteristiku zkoumané lokality a její vývoj v čase. Na to navazuje jiţ analýza stavu kriminality v daném území a vlastní rozbor vlivu MKDS. V závěru se nachází zhodnocení celého výzkumu a diskuze nad zjištěnými poznatky.
8
2. TEORETICKÝ ÚVOD A VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ
2.1 KRIMINALITA Fischer a Škoda (2009) definují kriminalitu jako výskyt chování, které je v dané společnosti trestné. Jedná se o souhrn trestných činů vyskytujících se v konkrétní společnosti, které se dají trestat podle zákona. Kriminální chování označují jako projev poruchy sociální adaptace a neschopnost plnit základní poţadavky a očekávání společnosti. Podle teorie rutinních činností je konkrétní zločin povaţován za shodu tří elementů – potenciálního pachatele, oběti (cíle zločinu např. automobil) a vhodného místa (Clarke, Eck 2010). Základem teorie racionální volby je teze, ţe pachatel svým způsobem jedná logicky a zvaţuje velikost zisku ku vynaloţenému úsilí a riziku dopadení. Tato teorie povaţuje kriminální jednání za účelové, vedoucí k určitému prospěchu, buď materiálnímu, nebo psychickému (Skalník 2012). Trestnou činnost lze podle povahy dělit do několika skupin. Celková kriminalita je mnoţinou obecné, hospodářské a zbývající kriminality. Obecná kriminalita zahrnuje majetkovou, násilnou, mravnostní a ostatní trestnou činnost. Nejčastější formu kriminality tvoří majetková kriminalita, která představuje zhruba dvě třetiny zjištěných trestných činů (Štablová 2008). Nejvíce těchto deliktů tvoří krádeţe, podvody a zpronevěry, které slouţí jako zdroj značných finančních prostředků i jako moţný zdroj celoţivotní obţivy jednotlivců či skupin (Cejp a kol. 2008). Násilná kriminalita zahrnuje trestné činy proti ţivotu a zdraví. Tato forma kriminality je společností nejcitlivěji vnímána, protoţe vyvolává strach a negativně ovlivňuje kvalitu ţivota (Štablová 2008). Patří sem zejména vraţdy, loupeţe a ublíţení na zdraví. Údaje o kriminalitě jsou dostupné především ze statistik vedených ministerstvem vnitra a spravedlnosti. Do policejních statistik se evidují skutky, které policisté sami odhalí nebo jsou jim nahlášeny obyvateli, ty tvoří kategorii zjištěných (registrovaných) trestných činů. Jako další kategorii můţeme vymezit takzvanou latentní neboli skrytou kriminalitu, která je orgánům činných v trestním řízení neznámá, a tudíţ není zahrnuta do oficiálních statistik. Marešová (2011) uvádí, ţe odhad této kriminality je velice obtíţný a dosud nedořešený problém, kterým se zabývají kriminologické a především viktimologické výzkumy zjišťující zastoupení obětí trestné činnosti mezi obyvatelstvem. Odkazuje také na zahraniční výzkumy, ze kterých vyplývá, ţe latentní kriminalita je obecně vyšší neţ registrovaná kriminalita u všech druhů trestných činů. Míra latence
9
taktéţ záleţí na druhu kriminality, u méně závaţných majetkových trestných činů je vyšší. Marešová (2011) odává také, ţe z geografického hlediska především v urbánních zónách rysy latentní kriminality kopírují registrovanou kriminalitu. Zkoumáním kriminality se zabývá několik vědních oborů. Jedním z nejznámějších je kriminologie. Jde o samostatný interdisciplinární, společenskovědní obor, jehoţ předmětem výzkumu je popis kriminality, její struktury, vývojových trendů i vztahů pachatelů, obětí a společnosti (Štablová 2008). V poslední době se kriminologie zaměřuje spíše na samotný akt spáchání trestného činu, kde zkoumá bezprostřední okolnosti, specifika, příleţitosti, rizika a motivaci pachatelů (Skalník 2012). Další vědou zabývající se kriminalitou je geografie zločinu, která zkoumá vzájemné vztahy mezi zločinem, prostorem a společností (Jíchová, Temelová 2012a). Geografické studie se snaţí vysvětlit prostorové shlukování kriminálního chování v závislosti na širších vnějších podmínkách, jako jsou demografické či sociální charakteristiky (Gregory a kol. 2009). Počátky této vědní disciplíny můţeme hledat jiţ v 19. století mezi tzv. evropskými kartografickými kriminalisty (Jíchová, Temelová 2012b). Nejvýznamněji se však na zrodu tohoto vědního oboru podíleli představitelé chicagské školy (např. Park, Burgess, Shaw, McKay), kteří se jiţ ve 20. letech 20. století zabývali kriminalitou a jejími podmíněnostmi v urbánním prostředí (Temelová a kol. 2012). Výsledky jejich práce shrnuje teorie sociální dezorganizace, která se zabývá analýzou vztahu geografického rozmístění kriminality a zhoršených sociálních i ekonomických podmínek (Koubalíková 2011).
2.2 PREVENCE KRIMINALITY
Prevence je povaţována za efektivní nástroj pro předcházení páchání kriminálních činů. Lze ji chápat jako soubor nerepresivních opatření s cílem sníţit míru a závaţnost trestné činnosti prostřednictvím eliminace kriminogenních faktorů. Patří sem opatření sniţující příleţitosti páchání trestné činnosti i opatření působící na potenciální pachatele a oběti trestných činů. Jedná se o opatření sociální či situační prevence, dále o informování veřejnosti o moţnosti ochrany před trestnou činností. V neposlední řadě bývá prevence finančně výhodnější neţ napravování vzniklých škod (Ministerstvo vnitra ČR 2013b). MKDS mají v systému prevence velmi důleţité místo a jako prvky situační prevence jsou často ţádány a preferovány (Koníček a kol. 2002). V této kapitole jsou představeny základní pojmy, popsána struktura a organizace prevence kriminality a úrovně preventivních aktivit. 10
I kdyţ určité prvky prevence, jako například veřejné vykonávání trestů, byly vyuţívány i v minulosti, v kontrole kriminality převaţovaly aţ do poloviny 20. století represivní přístupy. S výraznější podporou prevence přišly aţ moderní demokratické státy, jejichţ činitelé si uvědomili limity trestní justice (Štablová 2008). Počátek výraznějšího vyuţívání metod prevence kriminality v českém prostředí můţeme zařadit do období po roce 1989, kdy docházelo k významnému nárůstu kriminality a podstatným změnám v její struktuře, například strmý nárůst majetkové trestné činnosti (Štablová 2008). Dne 3. listopadu 1993 bylo přijato usnesení vlády č. 617, na základě kterého byl zřízen meziresortní orgán odpovědný za vytvoření preventivní politiky vlády. O rok později byl zřízen Republikový výbor pro prevenci kriminality, jehoţ předmětem je vytváření preventivní politiky vlády a podpora její realizace (Ministerstvo vnitra ČR 2004). Preventivní politika reprezentuje strategii kontroly kriminality, snaţí se o sniţování výskytu sociálně patologických jevů, které se vyznačují porušováním společností stanovených norem. Tyto jevy nás zásadně ohroţují a zasahují do všech oblastí ţivota. Nejvíce se vyskytujícími sociálně patologickými jevy jsou drogová závislost a kriminalita, které spolu často úzce souvisí (Ministerstvo vnitra ČR 2013b). V roce 1996 byl vytvořen státní dotační systém pro pomoc městům zatíţeným vysokou mírou kriminality, který spadá pod správu odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. Programy prevence kriminality na místní úrovni se tak staly základem celého preventivního systému. Města v rámci těchto programů realizují konkrétní projekty sociální a situační prevence (Ministerstvo vnitra ČR 2004). Sociální prevence se soustředí na předcházení sociálních příčin kriminality ovlivňováním procesu socializace a sociální interakce. Jejím úkolem není sociálně patologické jevy zcela potlačit, ale dostat pod kontrolu. V širším pojetí spadá pod sociální politiku státu. Sociální projekty mají spíše dlouhodobý charakter a jejich efekt se projevuje spíše s odstupem. Naopak projekty situační prevence umoţňují dosáhnout pozitivních výsledků v krátkém časovém horizontu (Koníček a kol. 2002). Situační prevence se snaţí minimalizovat vhodnost podmínek pro kriminalitu. Její pojetí vychází ze skutečnosti, ţe určité druhy kriminality se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Nejvíce působí při omezování majetkové trestné činnosti. Její úspěšnost je vysoká avšak podmíněná správností volby opatření a mnoţstvím finančních a personálních prostředků do ní vloţených. Koncept situační prevence vychází z behaviorálních studií a prací teoretiků sociálního učení. Odmítá pozitivistický přístup, který předpokládá předurčenost pachatelů k páchání trestné činnosti genetickými či sociálními faktory (Nicholsnová 1997). Výzkumy Fialy (2011) poukazují na souvislost situační prevence a pocitu bezpečí,
který je vyšší v prostorech, kde jsou aplikovány
zásady 11
CPTED (Crime preventiv through environmental design). Další formou preventivních aktivit je prevence viktimnosti a pomoc obětem trestných činů, která je zaloţena na poradenství a tréninku obranných strategií při ochraně před trestnou činností. Při omezování kriminality se uţívá metod sociální a situační prevence, které se dělí podle míry ohroţení do tří úrovní. Primární prevence zahrnuje především poradenské aktivity zaměřené na nejširší veřejnost, zejména na pozitivní ovlivňování dětí a mládeţe. Sekundární prevence se zabývá skupinami osob, u nichţ je zvýšená pravděpodobnost, ţe se stanou oběťmi nebo pachateli trestných činů. Cílem terciární prevence neboli prevence následné, je udrţet dosaţené výsledky, zabránit recidivě a rekonstruovat nefunkční sociální prostředí (Hlavní město Praha 2013). V Česku je prevence organizována ve třech úrovních. Meziresortní úroveň, resortní úroveň a místní úroveň, do které jsou zapojeny orgány veřejné správy, policie, nevládní organizace a další instituce působící v obcích. Její podstatou je optimální rozloţení působnosti s ohledem na místní situaci, potřeby a moţnosti. Z hlediska účinnosti je povaţována za nejefektivnější (Ministerstvo vnitra ČR 2013b).
2.3 MĚSTSKÉ KAMEROVÉ DOHLÍŽECÍ SYSTÉMY
Městský kamerový dohlíţecí systém je specifické vyuţití průmyslových kamer neboli CCTV (Closed Circuit Television Cameras – uzavřený televizní okruh) ke vzdálenému sledování veřejných prostranství1 a případné archivování pořízených záběrů (Gill, Spriggs 2007). MKDS zaznamenaly v posledních letech velký rozmach, především ve městech, kde se staly významným prvkem celkové strategie prevence kriminality (Fritscherová 2005). Kamery slouţí jako prostředek ke zlepšení bezpečnostní situace v daném prostoru a hlavní myšlenkou nasazení těchto systémů je vytváření bezpečných zón v exponovaných lokalitách (Koníček 2011). Základní komponenty kamerového systému jsou kamera, monitor a přenosová soustava, případně záznamové zařízení. Spolu s vědecko-technickým rozvojem se vylepšuje i tato technika. Tyto systémy začínaly jako jednotlivé analogové kamery propojené přenosovým kabelem s monitorem, na kterém bylo moţno sledovat aţ 4 záběry (Norris 2009). Kamery byly zpočátku pouze černobílé, statické s pevnou 1
Veřejným prostranstvím se rozumí podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, všechna náměstí, ulice, trţiště, chodníky, veřejná zeleň, parky, a další prostory přístupné kaţdému bez omezení, tedy slouţící obecnému uţívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (Ministerstvo vnitra ČR 2013a). 12
ohniskovou vzdáleností. Pokud byl záznam uchováván, tak na magnetických páskách (Koníček a kol. 2002). Kamery postupem času doznaly vylepšení ve formě barevného obrazu, moţnosti pohybovat kamerou ve vertikálním či horizontálním směru nebo měnit ohniskovou vzdálenost, coţ umoţnilo přiblíţení obrazu. Tyto plně funkční kamery jsou označovány jako PTZ (pan, tilt, zoom) (Norris 2009). Moderní systémy pracují jiţ na digitální bázi, coţ usnadňuje především přenos a uchovávání záznamů a přináší i výrazně vyšší kvalitu (Kocábek, Koníček 2002). Nutno také zdůraznit, ţe MKDS mají oproti běţným kamerovým systémům svá specifika. Cafourek (2004) uvádí především jejich celospolečenský význam, financování z veřejných prostředků, integraci s jinými městskými bezpečnostními systémy a především princip obsluhy, kterou zastává městská či státní policie mající ze zákona2 práva a povinnosti k dohlíţení a zákroku. Koníček (2012) popisuje vyuţívání výstupů MKDS tak, ţe výstupy z kamerového systému jsou sledovány operátorem, který je vyhodnocuje. V případě podezření z protiprávního jednání vyrozumívá místně příslušné policejní sloţky, které na místě věc prověří a v případě potvrzení protiprávního jednání proti němu zakročí. Vlastní obrazový záznam z kamer můţe slouţit v trestním nebo přestupkovém řízení jako důkaz. U případů, kdy se nepodaří podezřelého na místě zadrţet, jsou obrazové záznamy vyuţívány k upřesnění popisu
podezřelé
osoby,
popřípadě
vozidla
a k následnému pátrání. V praxi lze i zpětně po zjištění nebo nahlášení trestného činu dohledat kamerové záznamy z určitého místa a potvrdit nebo vyvrátit oznamované jednání (coţ se téţ vyuţívá při fingovaných oznámeních). MKDS se začaly výrazněji vyvíjet a pouţívat v praxi ve vyspělých západních zemích především ve Velké Británii v 90. letech 20. století (Noriss 2009). V Praze je od roku 1997 budován a vyuţíván Městský kamerový systém hl. m. Prahy, který je od roku 2000 realizován jako metropolitní systém s víceuţivatelským přístupem (Wolf 2012). To je dobře patrné ze schématu na obrázku 1. MKDS se skládá ze tří podsystémů. Jedná se o kamery Technické správy komunikací hl. m. Prahy, kamery Dopravního podniku hl. m. Prahy a pouliční kamery zaměřené přímo k dozoru nad veřejným pořádkem a kriminalitou. Systémy jsou vzájemně propojené a jejich výstupy lze vyuţít ke sledování bezpečnostní situace a k výše popsaným činnostem. Uţivatelem tohoto systému je především Městská policie hl. m. Prahy, Policie ČR, dispečink dopravního podniku, dispečink technické správy komunikací a jednotlivé sloţky integrovaného záchranného systému (Homolka 2011). Kamerový systém je v nepřetrţitém provozu 2
Provozování MKDS musí být v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů a také v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních dat, ve znění pozdějších předpisů (Koníček 2011). 13
a k 25. 6. 2012 má k dispozici 748 pouličních kamer, 897 kamer dopravního podniku a 229 kamer technické správy komunikací (Hlavní město Praha 2013). Kamerová stanoviště jsou nejčastěji umísťována na sloupy veřejného osvětlení nebo střešní konstrukce budov. Na jednom kamerovém stanovišti bývá nainstalováno zpravidla více kamer (obrázek 2) a to z důvodů snahy pokrýt co nejvíce prostoru a také pořízení samotné kamery je méně nákladné neţ budování přenosové sítě k dalším stanovištím (Benda 2013). Obrázek 1: Základní schéma MKDS
Zdroj: Hlavní město Praha (2013) Účinnost kamerových systémů se stala hlavní otázkou při hodnocení jejich nasazení jako prostředku pro omezování kriminality. Na toto téma vzniklo jiţ několik studií od různých autorů, kteří ovšem došli k rozdílným výsledkům. Shodují se většinou v názoru, ţe účinnost kamerových systémů závisí na podmínkách, v kterých jsou pouţívány a ţe mají odlišný dopad na různé druhy kriminality (Gill, Sprigss 2007). Ukázalo se, ţe MKDS pomáhal účinně sniţovat kriminalitu v malém skotském městě Airdrie, ale v centru metropole Glasgow byl shledán neúčinným (Ditton, Short 1999). Lepší výsledky byly zaznamenány u majetkové trestné činnosti (Brown 1995). Největší úspěch zaznamenaly při hlídání parkovišť, kde se zaměřily především na krádeţe automobilů a věcí z nich (Tilley 1993). Nejméně, pokud vůbec, kamerové systémy ovlivnily násilné trestné činy, či delikty páchané pod vlivem návykových látek (Welsh, Farrington 2002, Deismann 2003). Brown (1995) na základě svých výzkumů z Newcastlu a King’s Lynn podotýká, ţe v jím provedených případových studiích 14
přítomnost kamer zpočátku odradila pachatele všech typů majetkové trestné činnosti, ale s postupem času schopnost kamer odrazovat kriminalitu klesala. Poznatky z průzkumu mezi pachateli naznačují, ţe někteří z nich nevnímají kamerové systémy jako závaţné riziko (Gill, Loveday 2003 in Gill, Spriggs 2007). Ditton a Short (1999) ve své práci poukazují, ţe důleţitější otázkou, neţli o kolik MKDS sniţují kriminalitu, je poznatek, jakým způsobem se tak děje. V jejich práci diskutují zjištění, ţe v rozdílných lokalitách došlo ke změnám v kriminalitě jiným způsobem. Ve velkých městech zaznamenali úspěch především retrospektivním průzkumem záznamů k objasňování trestných činů. Takovéto vytěţování záběrů můţe pomoci k rychlému usvědčení pachatele a slouţit jako důkazy v trestním řízení, které by bylo velmi obtíţné a finančně náročné získávat jinak (Brown 1995). Gill a Spriggs (2007) se ve svém hodnocení také zabývali dalšími aspekty kamerových systémů jako je velikost zorného pole kamer, hledali, zda existuje bod nasycení prostoru kamerami (počet kamer na km2), nebo hodnotili efektivitu MKDS, tedy dosaţené výsledky vzhledem k vynaloţeným nákladům. Obrázek 2: Příklady kamerových stanovišť na Palmovce
Zdroj: Fotografie autora (2013) 15
3. VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem mé práce je prostřednictvím získaných dat od Policie ČR a především polostrukturovaných rozhovorů s policisty i stráţníky městské policie zhodnotit stav kriminality a vliv uţití prostředků situační prevence, konkrétně nepřetrţité sledování ulic průmyslovou televizí, na nápad trestné činnosti. Při zpracovávání této bakalářské práce bylo stanoveno několik výzkumných otázek, na které budou odpovídat následující kapitoly:
Sniţuje přítomnost MKDS nápad registrované trestné činnosti?
Zvyšuje se díky instalaci MKDS objasněnost trestné činnosti?
Není případné sníţení zjištěných trestných činů pouze důsledkem přesunu trestné činnosti?
První výzkumná otázka se zaměřuje na četnost výskytu registrovaných trestných činů a na to, zda se tento počet po instalaci MKDS změnil. Na základě publikace Koníčka a kol. (2002) očekávám, ţe instalace kamerového systému má pozitivní vliv na sniţování kriminality v exponované lokalitě. Tedy, ţe kamery působí preventivně a odradí potencionální pachatele od jejich úmyslů (Koníček a kol. 2002). Avšak mnoho autorů uvádí, ţe existují značné rozdíly v účinnosti MKDS podle struktury kriminality (např. Phillips 1999 nebo Gill, Spriggs 2007). Nejefektivnější se jeví u majetkové kriminality, především u krádeţí automobilů a věcí z nich (Tilley 1993). Naproti tomu o dost menší účinnost byla zaznamenána u násilných trestných činů (Welsh, Farrington 2002, Deismann 2003). V některých případech se nepotvrdila očekávání o sníţení kriminality (Ditton, Short 1999, Gill, Spriggs 2007). Druhá výzkumná otázka se zabývá tím, zda se změnil podíl objasněných trestných činů po zavedení MKDS. Během výzkumu se také pokouším ověřit, jakým způsobem kamerové systémy slouţí k zjišťování podezřelého jednání. Zjišťuji, zda převaţují případy, kdy dochází k okamţité iniciaci policejních hlídek operátorem nebo zda bývají kamerové záznamy pouţity při policejním vyšetřování či jako usvědčující důkazy při trestním řízení. Moje očekávání o zvýšení objasněnosti se opírá o výsledky ze studie Shorta a Dittona (1996), která vyhodnocovala uţívání kamerového systému v centru města Airdrie. V tomto městě se potvrdilo zvýšení objasněnosti po instalaci MKDS. K podobným závěrům došli i v další studii, kde diskutují zjištění, ţe ve velkých městech kamerové systémy zaznamenávají úspěch především díky retrospektivnímu průzkumu záznamů k objasňování trestných činů. K podobným závěrům dochází ve své analýze
16
i Phillips (1999) nebo Gill a Sprigs (2007), kteří uvádí spojení mezi vyšší mírou objasněnosti trestných činů díky zpětnému poskytnutí důkazů a sníţením kriminality u kamerového systému v Hawkeye. Poslední výzkumná otázka zkoumá, zda nedochází k přesunu trestné činnosti do okolí, které není pod dohledem kamer. Přesun kriminality bývá často označován za potenciální slabinu všech situačních opatření (Felson, Clarke 2003). Přesto neočekávám, ţe by mělo docházet k výraznému přesunu kriminality. Lokalita Palmovky je díky svým specifickým vlastnostem jedinečné místo a přesun do okolí by pachatelům nenabízel vhodné podmínky a dostatek příleţitostí.
Moje očekávání se opírá
o výsledky především zahraničních výzkumů (Gill, Spriggs 2007, Flight a kol. 2003), ve kterých se přemístění kriminality neprokázalo, nebo bylo minimální. V českém prostředí se o ověření teorie o teritoriálním přesunu pokoušela Fritscherová (2005) na příkladu centra Olomouce, její očekávání o přesunu se ale také nepotvrdila.
17
4. METODIKA Pro výzkum jsem zvolil lokalitu, která splňovala nezbytné atributy pro provedení mého šetření. Místo je obecně známo jako problémové z hlediska nadměrného výskytu kriminality a zároveň jsou zde na veřejném prostoru nainstalovány kamery. Na základě těchto předpokladů a místní znalosti jsem zvolil oblast Palmovky. Výběr byl následně konzultován s vedoucím odboru krizového řízení městské části Praha 8 a zástupcem vedoucího policejního okrsku Libeň. Potvrdila se tak správnost výběru lokality a bylo vymezeno ohraničení studované lokality. V práci vyuţívám metodu polostrukturovaných rozhovorů a analýzu dat o kriminalitě. Pomocí polostrukturovaných rozhovorů jsem získal základní podklady pro výzkumnou část práce.
Rozhovory byly vedeny s aktéry v oblasti kriminality, u kterých se
předpokládala znalost studované problematiky: s policisty a stráţníky místních oddělení, s pracovníky Městského úřadu pro Prahu 8, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva vnitra ČR. Základní schéma rozhovoru (příloha 1) zůstalo stejné, ale s ohledem na profesní zaměření respondentů byl vybraným tématům dáván rozdílný prostor. Otázky lze rozdělit na dva okruhy. V první části bylo cílem získat informace o stavu a vývoji kriminality ve studované lokalitě. Druhá část pak byla zaměřena konkrétněji na MKDS. Dotazy byly sestaveny tak, aby na sebe tematicky navazovaly a dokázaly podat informace k zodpovězení výzkumných otázek. Rozhovory se uskutečnily v listopadu 2012 a v průběhu ledna a února 2013. Byly vedeny s jednotlivými respondenty s výjimkou městských stráţníků, kde bylo z důvodu nedostatku času na jejich straně třeba vyuţít skupinový rozhovor. Celkem bylo provedeno 6 rozhovorů s přibliţnou dobou trvání jedné hodiny na rozhovor. Jako další zdroj informací slouţí roční výpisy vybraných zjištěných trestných činů zhotovený za jednotlivé ulice, které se nacházejí se v okrsku B (Obrázek 3), spáchaných v období 2008–2012. Údaje poskytuje také celkový přehled zjištěných a objasněných trestných činů rozdělených podle druhu kriminality za Místní oddělení policie Libeň v letech 2008–2012, které sdělila Policie ČR. Na základě doporučení policistů byly pro analýzu vybrány trestné činy, pro které bylo relevantní zhotovit náročný ruční výpis z policejního systému. Těmito trestnými činy jsou: vloupání do vozidla, krádeţ vozidla, vloupání do bytu/domu/kanceláří/objektů firem. Nebylo by vypovídající hodnotit trestné činy s nápadem v řádu jednotek za rok nebo zcela nesouvisející s pouliční kriminalitou, proto v práci např. není podrobně sledována násilná a mravnostní kriminalita ani ekonomická trestná činnost. 18
Obrázek 3: Územní členění MOP Libeň
Zdroj: Policie ČR (2013a) Poznámka: Červeně je vymezena působnost místního oddělení policie Libeň, zeleně rozdělení do okrsků. Při analýze policejních dat je obecně nutné přihlíţet k několika podstatným aspektům, jako je latentní kriminalita či vykazování skutečného místa skutku. Na příkladu kapesní krádeţe se toto pokusil vysvětlit zástupce vedoucího místního oddělení policie Libeň nadporučík Pohunek (2013) následovně: „V případě, že někdo přijde oznámit kapesní krádež, která se stala mezi Prahou 1 a Prahou 10, není možné určit místo spáchání a případ prověřuje policejní útvar, u kterého byla kapesní krádež nahlášena. Totéž nastává v případě, že ke krádeži došlo na neznámém místě v ČR. Tudíž máme evidováno mnoho kapesních krádeží, které se nestaly ani v našem služebním obvodě, ale jsou statisticky vykazovány nám.“ Nadporučík Burian (2013) k tomuto dále dodává, ţe u kapesních krádeţí je i vysoká míra latence, a tudíţ výsledky snahy o porovnávání nápadu této trestné činnosti bývají značně zkreslené. Statistiky také mohou ovlivňovat legislativní změny v zařazení jednotlivých protiprávních skutků, kde jako příklad mohu uvést změnu klasifikace přestupku řízení bez řidičského oprávnění na trestný čin (Marešová 2011). Při analýzách kriminality je nezbytné brát v úvahu výše uvedené problémy a úskalí.
19
Velmi náročné je i posouzení vlivu MKDS, neboť na kriminalitu zároveň působí více faktorů. Nejproblematičtější částí výzkumu je v tomto případě odhad podílu, kterým přispívá MKDS ke změnám míry kriminality oproti jiným opatřením. Jak uvádí Koníček a kol. (2002) v metodických pokynech pro budování těchto systémů, aby se dosáhlo efektivního účinku, mělo by toto opatření být vţdy součástí celkového strategického plánu pro omezení kriminality v určitém teritoriu. V případě Palmovky to je například projekt Bezpečná osmička, v rámci kterého byla pořízena pro městskou policii mobilní sluţebna (obrázek 4). V neposlední řadě se při srovnávání musí zohlednit i celkové trendy kriminality v Praze. Obrázek 4: Mobilní sluţebna městské policie
Zdroj: Portál hlavního města Prahy (2012)
20
5. ZKOUMANÁ LOKALITA Cílem kapitoly je popis spojený se stručným představením historického vývoje a současného vzhledu zkoumané lokality a jejího blízkého okolí, který poslouţí pro lepší představu o místních poměrech. Díky dynamickým změnám, které se zde v posledních letech daly do pohybu, a především smělým plánům na vytvoření nového urbanisticko-architektonického charakteru lokality je nastíněn i očekávaný směr budoucího rozvoje této části Prahy. Lokalita Palmovka je situovaná ve vnitřním městě severně od historického centra Prahy, administrativně patří k městské části Praha 8 (obrázek 5). Díky své poloze na křiţovatce tramvajových tratí z Holešovic, Karlína, Kobylis, Vysočan a Ţiţkova, pod kterou se nachází stanice metra trasy B s návazností na autobusové nádraţí, představuje důleţitý dopravní uzel. O Palmovce se dá hovořit také jako o přirozeném lokálním centru. Díky těmto faktorům je místo velmi frekventované s vysokou fluktuací osob. Přes den tu převládá dopravní ruch a v přízemních provozovnách jsou zde otevřeny obchody zajišťující základní sluţby pro obyvatele, ve večerních a nočních hodinách mohou občané navštívit zdejší restaurace, bary a herny. Obrázek 5: Poloha zájmové lokality v rámci Prahy
Zdroj: Český statistický úřad (2013a), vlastní úprava 21
Pojmenování Palmovka původně nesla libeňská viniční usedlost, kolem které se začala rozrůstat okolní zástavba, nejprve průmyslová a později i bytová. V druhé polovině 19. století začala proměna Libně s převáţně venkovským charakterem na jedno z nejvýznamnějších průmyslových předměstí Prahy. Rozvíjející se průmysl potřeboval pracovní sílu a tak sem proudily dělnické rodiny, které bylo třeba ubytovat. Na konci 19. století začala vznikat okolní bloková zástavba a stará viniční usedlost zanikla (Tomeš 1989). Samotné jméno bylo původně přiřazováno křiţovatce ulic Sokolovská a Zenklova. V dnešní ulici Na Ţertvách vedla do 80. let 20. století ţelezniční trať na Těšnovské nádraţí. Po jejím zrušení a následné výstavbě stejnojmenné stanice metra dokončené v roce 1990 se vţité označení Palmovka přeneslo zhruba o 200 metrů severněji na křiţovatku ulic Na Ţertvách a Zenklova. Palmovka se tak stala synonymem pro velkou část jiţ méně pouţívaného označení dolní Libeň. V souvislosti s výstavbou metra s autobusovým nádraţím však došlo k rozsáhlé asanaci budov, coţ způsobilo proměnu vizuálního vzhledu celé lokality (Tomeš 1989). Od dokončení tohoto projektu jiţ nebylo do lokality po dlouhou dobu investováno, coţ se projevuje v neutěšeném fyzickém stavu prostředí. Zkoumaná lokalita je součástí policejního okrsku B, spadající pod místní policejní oddělení Libeň (obrázek 6). O této oblasti by se dalo taktéţ říci, ţe je ohraničena i fyzicko-geografickými bariérami jako řekou Vltavou, ţelezniční tratí a rušnými ulicemi Sokolovská a Povltavská. Vymezená zkoumaná oblast zahrnuje samotnou Palmovku a přilehlé ulice. Bliţší zobrazení s názvy ulic je v příloze 2. Obrázek 6: Policejní okrsek B
Zdroj: Městská část Praha 8 (2013a), vlastní úprava 22
Zástavbu na Palmovce tvoří převáţně starší činţovní domy, se kterými na některých místech sousedí moderní developerské projekty, například LOFTY Palmovka v ulici Novákových (obrázek 7). Vyskytuje se zde i několik průmyslových objektů případně ostatních nevyuţívaných ploch. Nejrozsáhlejší oblast, kterou lze označit pojmem „brownfield“3, se nachází na místě bývalého přístavu u Vltavy. V současné době tato oblast prochází rozsáhlou revitalizací. V místech, kde se vlévá Rokytka a říční ramena tvoří poloostrovy, vzniká právě realizovaný projekt DOCK od investiční skupiny Crestyl Group. Výstavba obytných domů, kancelářské budovy a moderního přístaviště by měla proměnit břeh Vltavy na moderní část města. Podobný záměr má i projekt městské části na výstavbu nové radnice a obchodního centra nazvaný Nová Palmovka. Budova má stát na volném prostranství mezi výše zmiňovanými křiţovatkami směrem k Libeňskému mostu na místě zaniklého ţidovského hřbitova. Výstavba má vylepšit image Palmovky a nastartovat funkční a fyzickou transformaci podobně jako tomu bylo u proměny centrálního Smíchova. I zde se můţeme setkat s obdobnými faktory pro úspěšný rozvoj jako dobrá dopravní propojenost s okolím a především napojení na centrum, volné plochy po průmyslové výrobě, počáteční investice soukromého sektoru do revitalizace a spolupráce s veřejnou sférou (Temelová, Novák 2007). Tyto nákladné úpravy by téţ měly přispět ke zvýšení bezpečnosti, obzvlášť pokud součástí architektonických zpracování bude i implementace strategie CPTED. Obrázek 7: Lofty Palmovka
Zdroj: Prague property management (2013) 3
„Brownfield“ je nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně vyuţívaná, zanedbaná a můţe být i kontaminovaná. Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Nelze ho vhodně a efektivně vyuţívat, aniţ by proběhl proces jeho regenerace (Ministerstvo průmyslu a obchodu 2008). 23
6. KRIMINALITA NA PALMOVCE Aby bylo moţné zkoumat, jaký vliv na kriminalitu má MKDS, musíme se nejprve seznámit se stavem kriminality a problémy zkoumané lokality. Rozbor vývoje kriminality v čase a prováděných bezpečnostních opatření pomůţe zdokumentovat vlivy, které zde na kriminalitu působí. Na Palmovce a jejím blízkém okolí se můţeme setkat s celou škálou protiprávního jednání – rušením nočního klidu či kapesními krádeţemi počínaje, prostitucí nebo prodejem drog konče. To jen podtrhují sdělení policistů, podle kterých je oblast Palmovky, co se týká kriminality, jedna z nejzatíţenějších v Praze a na Praze 8 pak nejproblémovější místo vůbec. Podobně oblast vnímají i rezidenti a návštěvníci (Paulus 2013). Tento stav dobře ilustruje i lidové pořekadlo „Ţiţkovu a Libni zdaleka se vyhni“. Pro názornější obraz celkového stavu kriminality poslouţí srovnání s Prahou jako řádovostně vyšší jednotkou. V oblasti kriminality se hlavní město liší od ostatních částí země. Úroveň trestné činnosti zde trvale dosahuje nejvyšších hodnot a struktura se také mírně liší. V naší metropoli je spáchána přibliţně čtvrtina všech trestných činů v republice a v přepočtu na obyvatele to činí zhruba dvojnásobek celorepublikového průměru (Temelová a kol. 2012). Z důvodů specifičnosti povaţuji za vhodné pouţít pro srovnání se zkoumanou lokalitou právě Prahu a nikoliv celé Česko. Graf 1 znázorňuje vývoj počtu registrovaných trestných činů v celé Praze. Lze vidět nárůst v období 90. let, kulminaci v roce 1999 a následný pozitivní trend poklesu počtu zjištěných trestných činů. V policejních statistikách lze dohledat i rozdělení na kriminalitu obecnou a hospodářskou. Z tohoto rozdělení je patrné, ţe na sniţování se podílí z většinové části kriminalita obecná, kdeţto stav kriminality hospodářské je v posledních letech spíše stagnující. Základní struktura kriminality ve zkoumané lokalitě se celopraţským poměrům velmi podobá. Struktura kriminality v roce 2011 byla totoţná se strukturou v celé Praze. Rok 2012 se jiţ díky úbytku majetkových trestných činů mírně liší. Stejně jako v Praze i v Libni největší podíl z kriminality tvoří majetková trestná činnost (graf 2, 3). Jak sdělil nadporučík Pohunek (2013), nejvyššího nápadu zde dosahují krádeţe věcí z vozidel, kapesní krádeţe a krádeţe vozidel. Hlavní negativní jev a zároveň jeden ze zásadních faktorů místní kriminální činnosti zde tvoří zatíţení lokality distribucí drog. Tato problematika je obzvláště sloţitá, a to z několika důvodů a hledisek. Jak uvedla většina dotazovaných policistů, velké mnoţství vloupání do vozidel mají na svědomí narkomani snaţící se obstarat si peníze na svou dávku drogy. Problematiku drogové kriminality se 24
pokusil osvětlit nadporučík Burian (2013). Specifikum spočívá v příslušnosti tohoto druhu trestné činnosti ke kriminální polici, která vede své vlastní vyšetřování a klade si za cíl shromáţdit důkazy a dopadnout nejen samotné distributory, ale i jejich dodavatele a výrobce drog. Samotné sledování a další shromaţďování důkazů však trvá v řádu měsíců, a proto nelze samotnou distribuci drog z taktických důvodů postihovat přímo a s okamţitou platností. Její negativní vlivy na okolí tedy přetrvávají aţ do té doby, kdy se v ideálním případě podaří dopadnout celou distribuční strukturu. Obchod s drogami je ovšem natolik lukrativní, ţe netrvá dlouho a prostor vzniklý po eliminovaných skupinách bývá zanedlouho zaplněn novými aktéry. Graf 1: Zjištěné trestné činy v Praze (1991–2012) 140 Zjištěné trestné činy 120
z toho: kriminalita hospodářská
Počet trestných činů (v tis.)
z toho: kriminalita obecná 100
80
60
40
20
0
Zdroj dat: Český statistický úřad (2013b), Ministerstvo vnitra ČR (2013c) Podobnou úlohu v negativním vlivu na okolí mají i bary s hernami, které jsou v řadě případů otevřeny nonstop. Často jsou k nim zároveň přidruţené zastavárny, kterých se v této oblasti koncentruje velké mnoţství. Díky těmto faktorům nastává jakýsi uzavřený kruh kriminality, kde si delikventi drobnými krádeţemi a následným odprodejem lupu v zastavárnách shání finanční prostředky na drogy či gambling. Tyto souvislosti spolu se zhoršeným stavem fyzického prostředí tvoří hlavní podmínky pro koncentraci potaţmo protiprávní činnost osob policisty označovaných jako kriminálně závadové. Do této skupiny zahrnují uţivatele a distributory drog, osoby závislé na výherních automatech, osoby bez domova, z okraje společnosti nebo s kriminální minulostí. 25
Ze zkušeností policistů a stráţníků vyplývá, ţe nápad trestné činnosti je silně ovlivněn ročním obdobím a počasím. V letních měsících a za pěkného počasí vzrůstá aktivita těchto problémových skupin a zvyšuje se i počet přítomných lidí bez přístřeší, coţ se z hlediska kriminality projevuje nárůstem počtu zjištěného protiprávního jednání, především pak v oblasti veřejného pořádku. Faktory tohoto typu způsobují kolísání míry kriminality během roku a znesnadňují určení vývojového trendu. Údaje za rok 2012 vykazují meziroční pokles obecné kriminality skoro o čtvrtinu (tabulka 1). Ovšem v porovnání s roky předchozími jde jen o mírný pokles. Nadporučík Pohunek (2013) udává jako jedno z moţných vysvětlení tohoto poklesu, ţe se řadu pachatelů, kteří měli na svědomí opakované porušování zákona, podařilo dopadnout a odsoudit k trestu odnětí svobody. Z dalších rozhovorů je patrné, ţe míra kriminality na území spravovaném MOP Libeň dlouhodobě mezi roky kolísá a bez znalosti údajů z následujících let je třeba konstatovat, ţe se ţádný jednoznačný trend neprojevuje. Tabulka 1: Kriminalita podle druhů na území MOP Libeň (2008–2012) Kriminalita obecná z toho: násilná z toho: mravnostní z toho: majetková z toho: ostatní
2008 1366 69 4 1203 90
2009 1192 69 4 1035 84
2010 1230 43 6 1094 87
2011 1432 44 2 1226 160
2012 1085 36 4 862 183
Zdroj dat: Policie ČR (2013b) Poznámka: označení ostatní kriminalita zahrnuje především – maření výkonu úředního rozhodnutí, výtržnictví, sprejerství a drogové delikty Graf 2: Podíl druhů trestné činnosti na celkové kriminalitě v Praze (2012) Hospodářské činy 9,3 % Zbývající činy 5,9 % Ostatní činy 6,8 %
Násilné činy 2,9 % Mravnostní činy 0,3 % Krádeže vloupáním 12,8 %
Ostatní majetkové 7,1 %
Krádeže prosté 54,9 %
Zdroj dat: Smékal (2013) 26
Graf 3: Podíl druhů trestné činnosti na celkové kriminalitě za MOP Libeň (2012) Hospodářské činy 8,1 %
Zbývající činy 8,5 %
Ostatní činy 14,1 %
Ostatní majetkové 7,6 %
Násilné činy 2,8 %
Mravnostní činy 0,3 % Krádeže vloupáním 12,9 %
Krádeže prosté 45,7 %
Zdroj dat: Policie ČR (2013b) Prvky působící na kriminalitu tvoří především sloţky státní a městské policie činné v dané lokalitě. Sluţebna Policie ČR se nachází v ulici Zenklova (obrázek 8), sluţebna Městské policie je situována mimo zkoumanou lokalitu (v části C na obrázku 2), avšak stráţníci disponují mobilní sluţebnou (upravený Ford Transit) umísťovanou obvykle v centru zkoumané lokality. Visuální přítomnost policie má tak působit preventivně a zajistit větší pocit bezpečí občanů. Ovšem mnohem efektivněji neţ tyto statické prvky působí pěší a motorizované hlídky, které však díky personálnímu nedostatku především u Policie ČR nemohou probíhat v ideální intenzitě, zejména ve večerních a nočních hodinách. Také městská část se snaţí zajistit větší míru bezpečí a pořádku. Na základě projektu Bezpečná Osmička uzavřela dohodu o partnerství s Policií ČR zastoupenou Místním oddělením policie Libeň. V rámci této spolupráce jsou prováděny bezpečnostní akce Policie ČR, Městské policie hl. m. Prahy a zaměstnanců vybraných odborů úřadu (sociální, ţivnostenský atd.) v problémových provozovnách a lokalitách na Praze 8, jak uvedl vedoucí odboru krizového řízení pan Paulus (2013). Taktéţ se přistoupilo na jednotné vymezení policejních okrsků a spolupráci při koordinaci hlídek, coţ pomohlo zefektivnit venkovní sluţbu obou policií. Úřad rovněţ poskytuje oběma sloţkám policie technickou i materiální podporu a informuje občany o jejich činnosti. Pomocí těchto koordinovaných akcí a běţné policejní činnosti se daří potlačovat negativní kriminální jevy, které v posledních letech v lokalitě eskalovaly (Burian 2013).
27
Z běţné policejní činnosti se zdá být nejúčinnějšími opatřeními především fyzická přítomnost příslušníků policie v ulicích spojená s častými kontrolami a lustracemi osob v problémových provozovnách či lokalitách. Pro tyto nárazové akce je vyčleněn vyšší počet policistů, coţ v kombinaci s přesným zacílením přispívá k mimořádné efektivitě takových akcí. Velmi důleţitý prvek zde také tvoří místní a osobní znalost policistů, neboť se často stává, ţe jména zadrţených osob se opakují (Pohunek 2013). Stejný trend potvrzují i statistická sledování v rámci Prahy, kde recidivisté tvoří zhruba tři pětiny všech zadrţených pachatelů (Smékal 2013). Důleţitost místní znalosti pro efektivní výkon sluţby policistů se projevuje rovněţ v případech, kdy je z důvodu dlouhodobě poddimenzovaného personálního stavu místního oddělení zapotřebí povolat posilu z jiné organizační jednotky Policie ČR – u Místního oddělení policie Libeň jde o Pohotovostní motorizovanou jednotku sídlící ve starých Ďáblicích. Rozdíl v obeznámenosti s prostředím mezi místními a přespolními policisty můţe v takových situacích velmi zásadně přispět k urychlení dopadení pachatele případně naplnění obdobné policejní agendy, kde hrozí fatální prodlení. Obrázek 8: Sluţebna Policie ČR v Zenklově ulici
Zdroj: Fotografie autora (2013)
28
7. VLIV KAMEROVÉHO SYSTÉMU NA KRIMINALITU Následující kapitola mapuje vývoj trestné činnosti a její objasněnosti vzhledem k MKDS na základě policejních statistik doplněných o informace získané během rozhovorů. Nutno předem připomenout, ţe ve sledovaném období zůstalo u zkvalitňování běţné policejní činnosti spojené s nárazovými bezpečnostními akcemi zmíněnými v předchozí kapitole a je tedy třeba vzít v úvahu mimo jiné i tyto faktory, protoţe mají na zkoumaná data značný vliv. Graf 4 srovnává nápad trestné činnosti v jednotlivých ulicích, na které MDKS dohlíţí. Data byla shromáţděna za období od 1. července do 30. listopadu v roce 2011 a následně v obdobném rozmezí v roce 2012, měla by tedy odráţet rozdíl stavu před a po zásadním rozšíření MDKS. Z grafu vyplývá, ţe k výraznému omezení trestné činnosti došlo v ulicích Na Ţertvách, Novákových a Heydukova. Naproti tomu v ulici Sokolovská zůstal počet trestných činů vysoký a prakticky beze změn, ačkoli se pokrytí kamerovým systémem ve všech těchto ulicích povaţuje za rovnoměrné. V ulicích Vacínova, Palmovka a Ronkova nadále setrval nízký nápad trestné činnosti. Graf 4: Vývoj počtu trestných činů v ulicích Palmovky (1. 7.–30. 11. 2011 a 2012) 50 Období od 1.7.do 30.11. 2011 45 Období od 1.7.do 30.11. 2012 40
Počet trestných činů
35 30 25 20 15 10 5 0 Na Žertvách
Novákových
Heydukova
Sokolovská
Vacínova
Palmovka
Ronkova
Zdroj dat: Městská část Praha 8 (2013b)
29
Stojí však za zdůraznění, ţe stálá, leč minimální kriminalita v ulici Ronkova není dlouhodobým jevem. Aţ do instalace kamery na střešní konstrukci autobusového nádraţí (obrázek 9) byla tato ulice místním centrem distribuce drog a s ní související trestné činnosti. Instalace kamery zapříčinila přesun těchto aktivit nejprve do ulice Ludmilina, a kdyţ byla i zde nainstalována kamera, došlo k dalšímu přesunu do ulice Heydukova, kde nějakou dobu tato protizákonná činnost setrvávala. V současnosti nastal díky policejnímu zásahu další přesun přes Libeňský most na Prahu 7 (Paulus 2013). Městská část Praha 8 (2012, s. 5) o tomto zákroku blíţe informovala v časopise Osmička: „V říjnu policisté provedli na Palmovce několik připravovaných operativních akcí. Při nich byli na základě předchozího souhlasu státního zástupce Obvodního
státního
zastupitelství
v Praze
8
zadrženi
drogoví
dealeři
OPL
metamfetaminu (pervitinu), prodávající drogu zejména v této lokalitě v nonstop barech a hernách a na ulici i v okolí základní školy. Jedná se o osoby romské národnosti s bohatou jak drogovou, tak majetkovou trestní minulostí.“ Na těchto příkladech lze dokumentovat, ţe kamery sice měly úspěch v konkrétních případech, ale je zřejmé, ţe pokles byl zapříčiněn odchodem dealerů drog a nikoliv preventivním působením na pachatele majetkové trestné činnosti. Přesun prodejců drog z míst sledovaných kamerou lze z jistého pohledu také povaţovat za preventivní působení, ale odsunutí přišlo aţ po zásahu policie a mnoţství kamerových záznamů s prodejem drog svědčí o počáteční netečnosti dealerů drog ke kamerám (Pohunek 2013). Obrázek 9: Kamery na autobusovém nádraţí
Zdroj: Fotografie autora (2013)
30
V otázce obecného preventivního působení nepanoval mezi respondenty jednotný úsudek a objevovaly se jak pozitivní tak i skeptické názory.
Především stráţníci
městské policie Praha 8 (2013), ač připouštěli moţnost, ţe kamery mohou někoho odradit od páchání majetkového trestného činu přímo pod záběrem kamery, nebyli nakloněni názoru obecného preventivního vlivu kamer na kriminalitu, především s ohledem na zdejší specifickou skladbu pachatelů. Policisté nemohli potvrdit ani preventivní účinek na násilné trestné činy nebo na pachatele pod vlivem návykových látek. Lepší náhled na stav ohledně majetkové kriminality poskytuje graf 5, který zobrazuje konkrétní trestné činy za delší časové období. Nejčastějším trestným činem v Praze i na Palmovce jsou krádeţe věcí z automobilů. Na tomto grafu můţeme vidět značný pokles v roce 2012. Vykradených aut ubylo oproti předchozímu roku 77,6 % a to bez předcházejícího klesajícího trendu, naopak tato trestná činnost v roce 2011 eskalovala. V rámci celé Prahy bylo zaznamenáno také meziroční sníţení, ovšem jen o 19,2 % (Smékal 2013).
V případě krádeţ motorových vozidel nastal také pokles o 15 %
(v celé Praze pokles o 4,9 %). Mírný pokles lze pozorovat i u vloupání do soukromých prostor. Graf 5: Vývoj počtu vybraných trestných činů ve zkoumané lokalitě (2008–2012) 140 Vloupání do vozidla 120
Krádež vozidla Vloupání do kanceláří/objektů firem/bytu/domu
Počet trestných činů
100
80
60
40
20
0 2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj dat: Policie ČR (2013c)
31
Dlouhodobější statistiku trestné činnosti v jednotlivých ulicích poskytuje graf 6, zacílenou výhradně na trestný čin vloupání do vozidla. Počet těchto zjištěných trestných činů za rok 2012 je prakticky ve všech případech výrazně niţší neţ za rok 2011, coţ by nasvědčovalo existenci vlivu MKDS na tento druh trestné činnosti. Pro objektivní zpracování dat je však nezbytné vzít v potaz, ţe v roce 2011 byla zaznamenána všeobecná eskalace kriminality napříč druhy trestné činnosti a meziroční srovnání posledních dvou let je tím značně zkreslené. Naopak při srovnání dat z let 2012 a 2010 dochází ke zjištění, ţe v cca třetině exponovaných lokalit jde více či méně o návrat k číslům z roku 2010, tudíţ o jasném sníţení počtů tohoto druhu trestné činnosti nelze hovořit. Stavět tedy závěry výzkumu na meziročních statistikách není moţné. Výjimku tvoří ulice Novákových (příloha 3), kde byl vysoký nápad i v předchozích letech a po instalaci kamer se očividně sníţil. Značný nárůst kriminality v ulicích Heydukova, Sokolovská či Na Ţertvách byl pravděpodobně způsoben právě přesunem dealerů drog do těchto ulic, jak jiţ bylo zmíněno výše. Otázkou ale zůstává, zda onen pokles v těchto ulicích nebyl způsoben úspěšnými policejními operacemi, kterými se podařilo eliminovat mnohonásobné pachatele majetkové trestné činnosti nebo citelně oslabit zdejší drogovou scénu. Graf 6: Vývoj počtu trestných činů v ulicích zkoumané lokality (2010–2012) 35 Vloupání do vozidla v roce 2010 30
Vloupání do vozidla v roce 2011 Vloupání do vozidla v roce 2012
Počet trestných činů
25 20
15 10 5 0
Zdroj dat: Policie ČR (2013c)
32
Graf 7 mapující objasněnost trestné činnosti mezi lety 2008 a 2012 zřetelně ukazuje, ţe následující rok od nainstalování MDKS se poměr objasněné trestné činnosti podstatně zvýšil v celém obvodě. Nejmarkantnější nárůst objasněnosti zaznamenala obecná kriminalita. Po čtyřletém období mírného kolísání bylo proti 16,8 % objasněných případů v roce 2011 zaznamenáno 26,2 % v roce 2012. Na tomto výsledku se zásadním způsobem podílí nárůst v případě poměru objasněnosti majetkové kriminality. Ten za poslední rok stoupl z 5,6 % na 10,9 %, coţ je proti stavu z minulých let, který s výjimkou lehkého zvýšení v roce 2009 stagnoval, výrazné zlepšení. Vzhledem k míře zastoupení obecné respektive majetkové trestné činnosti v zájmové lokalitě se nárůst jejich objasněnosti zásadně promítá i do nárůstu objasněnosti celkové kriminality. Jak vyplývá z grafu 7, nárůst objasněnosti celkové kriminality v Libni výrazně převyšuje nárůst téhoţ v rámci celé Prahy. Sami policisté hodnotí MKDS i soukromé kamerové systémy, jejichţ záběrů se při vyšetřování uţívá, jako velmi uţitečný nástroj. Největším úskalím je zde kvalita pořízených záběrů, která v závislosti na vnějších podmínkách nemusí být dostatečná pro potřeby vyšetřování. Pokud se podaří ze záběru vytěţit kvalitní snímek pachatele, je tento rozeslán k rekognoskaci mezi policisty s místní znalostí a pokud se jedná o jiţ policistům známého pachatele, je identifikován. Takto mohou být jednomu pachateli i zpětně prokázány další trestné činy, a tím se zvýší statisticky objasněnost. Graf 7: Objasněnost trestné činnosti na MOP Libeň a v Praze (2008–2012) 35
30
Obecná kriminalita (MOP Libeň)
Celková kriminalita (MOP Libeň)
Majetková kriminalita (MOP Libeň)
Celková kriminalita (Praha)
Objasněnost (v %)
25
20
15
10
5
0 2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj dat: Policie ČR (2013b), Smékal (2013) 33
Případy, kdy by operátor MKDS odhalil protiprávní činnost přímo v reálném čase, jsou spíše výjimečné. Děje se tak především v nočních hodinách, kdy na ulicích utichne běţný denní ruch a podezřelé jednání více vynikne. Kdyţ vezmeme v potaz velké počty kamerových bodů, které obsluhuje jedno operační středisko, není ani moţné sledovat všechny záběry v reálném čase. Velký pozitivní efekt mají získané záběry jako důkazní materiál, i kdyţ jsou soudem většinou brány jako vedlejší důkazy. Správnou taktikou výslechu se můţe docílit i přiznání pachatele, který zprvu popíral i svoji přítomnost na místě činu. Jako pěkný ilustrační příklad funkce MKDS popsal nadporučík Burian (2013) případ krádeţe věcí z automobilu: „Pachatelé nevěděli, že tam ta kamera je. Přijeli vozidlem, kde byla vidět SPZ vozidla. Vystoupili. Bylo to v poledne přímo na Palmovce. Zastavili přímo vedle jiného vozidla a vystoupili. Jedním škubnutím otevřeli vozidlo Alfa Romeo. Otevřeli zadní kufr a začali přendávat věci. Vypadalo to, jako když normálně přendávají věci a nikoho by nenapadlo, že to jsou zloději. Auto zavřeli a normálně odjeli. Ukradli hokejovou výstroj a nějakou další elektroniku. Potom přišli normálně na výslech a všechno popřeli, ale když viděli ten kamerový záznam, tak se přiznali.“ Případ vypovídá i o skutečnosti, ţe pachatelé často o kamerách ani nevědí, to sice znamená, ţe se ani nijak nemaskují a jsou snadno identifikovatelní, ale na druhou stranu se úplně vytrácí preventivní funkce. Především u kamerových stanovišť umístěných na střechách není těţké si představit, ţe je pachatelé občas ani nezaregistrují (obrázek 10). Obrázek 10: Kamery na Komerční bance
Zdroj: Fotografie autora (2013)
34
8. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo analyzovat stav kriminality na Palmovce a zjistit zda instalace městského kamerového dohlíţecího systému měla vliv na nápad trestné činnosti. Důraz byl kladen na strukturu kriminality, neboť z jiţ existujících prací vyplynulo, ţe se účinnost můţe lišit. Bylo téţ zjišťováno, zda se zvyšuje i objasněnost trestných činů či jakým způsobem je kamerový systém vyuţíván. K dosaţení cíle jsem pouţil metodu polostrukturovaných rozhovorů s pracovníky v oblasti bezpečnosti ve státní správě, samosprávě a téţ s místně příslušnými policisty i stráţníky městské policie. Rozhovory jsou doplněny statistickými údaji o kriminalitě za Prahu, za Místní oddělení policie Libeň a v konkrétních případech i za jednotlivé ulice. Oblast Palmovky je z hlediska kriminality dlouhodobě povaţovaná za problémovou lokalitu. Nejčastější trestnou činnost zde představují kapesní krádeţe a krádeţe věcí z automobilů, ale za největší problém je označována distribuce drog. Drogová problematika patří mezi velmi obtíţně zamezitelné jevy a navíc na sebe váţe další trestnou činnost. Podobně na tom jsou i nonstop bary a provozovny s výherními automaty, kterých se nachází vedle zastaváren v lokalitě velké mnoţství. V posledních letech se zefektivnila práce policie, je tomu také díky projektu osmé městské části Bezpečná osmička, který finančně podporuje a koordinuje spolupráci radnice, městské i státní policie. Velkým problémem zůstává, ţe místní policejní oddělení se potýká s nízkým stavem policistů, kteří navíc po pár letech sluţby odcházejí na jiná oddělení. Toto je velké omezení, neboť místní a osobní znalost policistů je při výkonu sluţby na místním oddělení nejdůleţitější. V první výzkumné otázce jsem se ptal, zda se sniţuje nápad zjištěné trestné činnosti v lokalitě s MKDS? K zodpovězení této otázky je nutné přistupovat velmi opatrně. Statistické údaje zejména u vloupání do vozidel sice ukazují výrazný pokles trestné činnosti mezi roky před a po instalaci kamerového systému, z dlouhodobého hlediska se však o výrazný pokles nejedná. Rovněţ je nezbytné vzít v úvahu, ţe mírný pokles kriminality stále probíhá i v celé Praze a celkem značný pokles se udál i v lokalitách, kde kamery umístěny nejsou. Nutno brát v potaz i jiné faktory působící na kriminalitu jako pořízení mobilní sluţebny městské policie umístěné do centra zkoumané lokality, či úspěchy v boji s drogovou kriminalitou. Nelze tedy jednoznačně určit míru přispění MKDS na sníţení kriminality. Z výpovědí policistů vyplynula pak spíše menší účast MKDS při redukci kriminality. Nelze tedy konstatovat, ţe by se očekávání ohledně sníţení kriminality díky preventivnímu působení MKDS naplnilo. K podobným 35
závěrům došli i Ditton a Short (1999), v jejich výzkumu v centru Glasgow také MKDS nepřispěl ke sníţení kriminality. Dále můţu konstatovat, ţe majetková trestná činnost, obzvláště pak vloupání do vozidel se zdá být citlivější na přítomnost kamer neţli násilné trestné činy. Jedním z moţných vysvětlení, proč kamery neodrazují pachatele, můţe být skutečnost, ţe ani nemusí vědět o umístění kamer v lokalitě. Výzkumy provedené mezi odsouzenými (Gill, Loveday 2003 in Gill, Spriggs 2007) naznačují, ţe pachatelé obecně zaujímají k moţnosti, ţe budou odhaleni, lhostejný postoj, a nevnímají kamerové systémy jako závaţnou hrozbu. Takové chování se projevuje zejména u narkomanů, kteří potřebu obstarat si peníze na nákup drogy zcela bez okolků nadřazují riziku vlastního přistiţení při pokusu o krádeţ za peníze snadno směnitelného majetku. Svůj podíl viny na nízkém účinku MDKS při odrazování pachatelů od provedení trestného činu nese skutečnost, kterou popsali Fischer a Škoda (2009) tak, ţe řada kriminálníků není schopna nebo ochotna si své jednání připustit, a z tohoto důvodu neusilují o změnu svého společensky nepřijatelného chování. Pokud tuto premisu přijmeme, je nasnadě, ţe na takové jedince MDKS odstrašující vliv mít nemůţe uţ z podstaty věci. V druhé výzkumné otázce se zabývám hlediskem objasněnosti. V oblasti objasňování trestné činnosti naopak kamerový systém zaznamenal značný úspěch potvrzený jak policisty, tak i statistickými údaji a potvrdilo se tak očekávání o zlepšení míry objasněnosti. Případy, kdy bylo páchání trestného činu odhaleno přímo operátorem, byly spíše výjimečné, ale uţívání záběrů při policejním vyšetřování se ukázalo jako velice přínosné. Poslední zkoumanou otázkou se stal přesun kriminality. Jelikoţ se nepotvrdilo, ţe kamery odstrašují pachatele, nelze řádně tuto otázku zodpovědět. Ţádný přesun zaznamenán nebyl a kriminalita se sníţila na celém území Místního oddělení policie Libeň. Výjimku tvořila drogová kriminalita, která se nejprve přesouvala v rámci zkoumané lokality tak, aby nebyla v těsné blízkosti kamer a následně byla z lokality částečně vytlačena do sousedního obvodu. Zda tento přesun sebou přinesl i zvýšení nápadu trestné činnosti v okolních oblastech se nepodařilo zjistit. S přihlédnutím k absenci dlouhodobých trendů v nápadu trestné činnosti i její objasněnosti a rovněţ znatelnému meziročnímu propadu nápadu obecné kriminality se lze domnívat, ţe v zájmové lokalitě je pro skutečně relevantní výsledky třeba vyčkat, dokud nebudou k dispozici statistické údaje mapující trestnou činnost v následujících letech. Za současného stavu totiţ nelze určit, jestli instalace kamerových systémů sníţí výskyt kriminality v dlouhodobém horizontu. Otázka vlivu MKDS na kriminalitu zůstává 36
otevřená a její objektivní zodpovězení bude vyţadovat další výzkum v různých prostředích. Po vyhodnocení získaných informací jsem došel k závěru, ţe budování kamerového systému v lokalitách zatíţených kriminalitou má svůj smysl a díky němu mají policisté další uţitečný nástroj pro výkon své práce. Nutno však konstatovat, ţe objektiv kamery stěţí nahradí oko zkušeného policisty a preventivní působení fyzické přítomnosti pochůzkových hlídek kamery zdaleka nedosahují. Ve své práci jsem se nezabýval účinky MKDS na pocit bezpečí obyvatel, ale hledání souvislostí s vlivem MKDS na strach ze zločinu (tzv. fear of crime) by mohl být velmi zajímavý podnět pro další výzkum.
37
Seznam použité literatury a zdrojů Literatura: BROWN, B. (1995): CCTV in town centres: Three case studies. Crime prevention and detection
series,
č.
73,
HMSO,
London,
86
s.
Online
dostupné
na:
. Staţeno dne 9. 11. 2012. CANDRA, M. (2012): Městský kamerový dohlíţecí systém: ochrana bezpečnosti osob nebo ztráta soukromí?. Diplomová práce. Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice, 99 s. CEJP, M., MAREŠOVÁ, A., BALOUN, V., TRDLICOVÁ, K., TRÁVNÍČKOVÁ, I. (2008): Variantní scénář vybraných druhů kriminality. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 111 s. CLARKE, R., ECK, J. (2010): Analýza kriminality v 60 krocích. ProPolice, Otevřená společnost, o. p. s., Praha, 141 s. Online dostupné na: . Staţeno dne 12. 3. 2013. DEISMAN, W. (2003): CCTV: Literature review and bibliografy. University of Ottawa, Ottawa,
35
s.
Online
dostupné
na:
CCTV_Literature_Review_and_Bibliography>. Staţeno dne 8. 12. 2012 DITTON, J., SHORT, E. (1999): Yes, it works, no, it doesn’t: Comparing the effects of open street CCTV in two adjacent Scottish Down centres. Crime Prevention Studies, 10,
s.
201–223.
Online
dostupné
na:
crimeprevention/volume_10/08-Ditto_Short.pdf>. Staţeno dne 8. 3. 2013. FELSON, M., CLARKE, R. (2003): Příleţitost dělá zloděje. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 43 s. FIALA, O. (2011): Strategie Crime prevention through environmental design a její aplikace ve vybraných praţských lokalitách. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha, 127 s. FISCHER, S., ŠKODA, J. (2009): Sociální patologie. Analýza příčin a moţnosti ovlivňování závaţných sociálně patologických jevů. Grada, Praha, 224 s.
38
FLIGHT, D., Van HEERWAARDEN, Y., Van SOOMEREN,P. (2003):
Does
CCTV
display crime? An evaluation of the evidence and a case study from Amsterdam. In: Gill, M. (ed.): CCTV. Perpetuity Press, Leicester, s. 93–108. FRITSCHEROVÁ, J. (2005): Regulace kriminality a kamerové systémy. In: Večerka, K. (ed.): Vybrané problémy sociální patologie. Masarykova česká sociologická společnost, Praha, s. 159–164. GILL, M., LOVEDAY, K. (2003): In: GILL, M., SPRIGGS, A. (2007): Vyhodnocení účinku kamerových systémů. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 142 s. GILL, M., SPRIGGS, A. (2007): Vyhodnocení účinku kamerových systémů. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 142 s. GREGORY, D., JOHNSTON, R., PRATT, G., WATTS, M., WHATMORE, S. (eds.) (2009): The Dictionary of Human Geography. 5th Edition, Wiley-Blackwell Publisher, Oxford, 1072 s. JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J. (2012a): Kriminalita a její percepce ve vnitřním městě: případová studie praţského Ţiţkova a Jarova. Geografie, 117, č. 3, s. 329–348. JÍCHOVÁ, J., TEMELOVÁ, J. (2012b): Kriminalita a riziková místa centrálního a vnitřního města: sonda do názorů obyvatel vybraných praţských čtvrtí. In Temelová, J., Pospíšilová, L., Ouředníček, M. (eds.): Nové sociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita ţivota. Aleš Čeněk, Plzeň, s. 46–76. KOCÁBEK, P., KONÍČEK, T. (2002): Kamerové monitorovací systémy. Policista, 8, č. 2, s. 1–16 v příloze. KONÍČEK, T., KŘEČEK, S., KOCÁBEK, P. (2002): Městské kamerové dohlíţecí systémy. Themis, Praha, 87 s. KOUBALÍKOVÁ, S. (2011): Město z perspektivy kriminální populace: geografická percepce rizika a ohroţení kriminalitou. Diplomová práce. Katedra sociologie FSS MU, Brno, 105 s. MAREŠOVÁ, A. (2011): Resortní statistiky – základní zdroj informací o kriminalitě v České republice. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 149 s. NICHOLSNOVÁ, L. (1997): Co přináší v situační prevenci kriminality úspěch. In: Valáková, J. (ed.): Zkušenosti s prevencí kriminality v zahraničí. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, s. 1–99. 39
NORRIS, C. (2009) A review of the increased use of CCTV and video-surveillance for crime prevention purposes in Europe. Briefing paperfor Civil Liberties, Justice and Home Affairs Committee (LIBE), European Parliament, Brussels, 23 s. Online dostupné na:
surveillance.pdf>. Staţeno dne 8. 12. 2012 PHILLIPS, C. (1999): A reviewof CCTV evaluations: Crime reduction effects and attitudes towards its use. Crime preventiv studies, 10, s. 123–155. SHORT, E., DITTON, J. (1996): Zabraňuje vyuţití průmyslové televize trestné činnosti? Vyhodnocení uţívání kamer televize uzavřeného okruhu na nepřetrţité sledování centru města Airdrie. In: Valáková, J. (ed.): Zkušenosti s prevencí kriminality v zahraničí. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, s. 100–129. SKALNÍK, O. (2012): Policie v informačním věku – Data jako klíč k efektivní práci: Zločin ve světle moderní kriminologie. Rescue report, 15, č. 1, s. 24–25. Online dostupné
na:
jako-klic-k-efektivni-praci-zlocin-ve-svetle-moderni-kriminologie/>.
Staţeno
dne
5. 11. 2012. TEMELOVÁ, J., NOVÁK, J. (2007): Z průmyslové čtvrti na moderní městské centrum: proměny ve fyzickém a funkčním prostředí centrálního Smíchova. Geografie, 112, č. 3, s. 315–333. TEMELOVÁ, J., ČERMÁK, D., JÍCHOVÁ, J. (2012): Kriminalita a vnímání bezpečnosti v praţských čtvrtích. In: Ouředníček, M., Temelová, J. (eds.): Sociální proměny praţských čtvrtí. Academia, Praha, s. 47–67. TILLEY, N. (1993): Understanding car parks, crime and CCTV: Evaluation lessons from safer cities. Crime prevention unit series paper, č. 42, UK: Home Office, London, 33 s. Online
dostupné
na:
pdfs/tilley.pdf>. Staţeno dne 18. 2. 2013. TOMEŠ, J. (1989): Libeňskou minulostí. Obvodní kulturní dům v Praze 8, Praha, 52 s. WELSH, B., FARRINGTON, D. (2002): Crime preventiv effects of closed circuit television: A systematic review. Home office research study, č. 252, HMSO, London, 68 s. Online dostupné na:. Staţeno dne 8. 3. 2013.
40
Ostatní zdroje: CAFOUREK, S. (2004): Městský kamerový dohlíţecí systém. Online dostupné na: . Staţeno dne 15. 3. 2013. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2013a): Správní členění hl. m Prahy. Online dostupné na:
spravnich_obvodu/$File/22_SO_4_web%20kopie.gif >. Staţeno dne 14. 8. 2013. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2013b): Trestné činy v Praze 1991–2011. Online dostupné na: . Staţeno dne 24. 7. 2013. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA (2013): Koncepce prevence kriminality hl. m Prahy na léta 2013–2016.
Online
dostupné
na:
1471565_309575_Koncepce_prevence_kriminality.pdf>. Staţeno dne 13. 2. 2013. HOMOLKA, V. (2011): Bezpečné město Praha 13. Studie, AB via s.r.o., Praha, 93 s. Online dostupné na: . Staţeno dne 20. 10. 2012. KONÍČEK, T. (2011): Městské kamerové dohlíţecí systémy a ochrana osobních údajů, pravidla a standardy. Ministerstvo vnitra ČR, Odbor prevence kriminality. Online dostupné na: . Staţeno dne 15. 11. 2012. MAPY.CZ
(2013):
Zkoumaná
lokalita.
Online
dostupné
na:
#!x=14.476818&y=50.103874&z=15&c=2-3-8-15-25>. Staţeno dne 3.8.2013. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 8: (2012): Policisté „čistili‟ Palmovku od kriminálníků. Osmička – měsíčník MČ Praha 8, prosinec 2012, s. 5. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 8: (2013a): Městská policie Praha 8 – Okrsek 5. Online dostupné na: . Staţeno dne 26. 1. 2013. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 8: (2013b): Kriminalita u Palmovky výrazně klesla. Osmička – měsíčník MČ Praha 8, leden 2013, s. 11. MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU (2008): Národní strategie regenerace brownfieldů. Online dostupné na: . Staţeno dne 3. 8. 2013.
41
MINISTERSTVO VNITRA ČR (2004): Strategie prevence kriminality na léta 2004– 2007.
Online
dostupnéna:
kriminality-na-leta-2004-2007-27030.html>. Staţeno dne 10. 2. 2013. MINISTERSTVO VNITRA ČR (2013a): Informace o provozování kamerových systémů. Online
dostupné
na:
kamerovych-systemu.aspx>. Staţeno dne 4. 8. 2013. MINISTERSTVO VNITRA ČR (2013b): Prevence kriminality. Online dostupné na: . Staţeno dne 14. 3. 2013. MINISTERSTVO VNITRA ČR (2013c): Statistické přehledy kriminality za rok 2012. Online dostupné na: . Staţeno dne 29. 3. 2013. POLICIE ČR (2013a): Členění místního oddělení policie Libeň. Poskytnuto MOP Libeň. POLICIE ČR (2013b): Kriminalita a objasněnost podle druhů trestné činnosti za období 1.1.2008–31.12.2012 na místním oddělení Libeň. Výpis z policejní databáze, poskytnuto MOP Libeň. POLICIE ČR (2013c): Výpis trestných činů za ulice v okrsku B místního oddělení policie Libeň. Poskytnuto MOP Libeň. PORTÁL HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY (2012): Bezpečnost: Palmovka pod pečlivým dozorem.
Online
dostupné
na:
bezpecnost/na_palmovce_je_bezpecneji.html>. Staţeno dne 25. 7. 2013. PRAGUE PROPERTY MANAGMENT (2013): Lofty Palmovka. Online dostupné na: . Staţeno dne 3. 8. 2013. SMÉKAL, I (2013): Kriminalita 2012. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. Online dostupné na: . Staţeno dne 8. 3. 2013. ŠTABLOVÁ, R., (2008): Kriminologie. Studijní texty, Praha, 78 s. Online dostupné na: . Staţeno dne 10. 3. 2013. WOLF, J. (2010): Městský kamerový systém hl. m. Prahy, fungování a historie. Online dostupné na: . Staţeno dne 15. 10. 2012. 42
Rozhovory: BENDA, M: (2013): Magistrát hl. m. Prahy, pracovník odboru bezpečnosti a krizového řízení. Rozhovor, 21. 2. 2013. BURIAN, P. (2013): Policie ČR, vedoucí MOP Libeň. Rozhovor, 8. 2. 2013. KONÍČEK, T. (2012): Ministerstvo vnitra ČR, pracovník odboru prevence kriminality. Rozhovor, 16. 11. 2012. MĚSTSKÁ POLICIE PRAHA 8 (2013): Stráţníci z okrsku 5. Skupinový rozhovor, 12. 2. 2013. PAULUS, L. (2013): Městská část Praha 8, vedoucí odboru bezpečnosti. Rozhovor, 26. 2. 2013. POHUNEK, Z. (2013): Policie ČR, zástupce vedoucího MOP Libeň. Rozhovor, 9. 1. 2013.
43
Přílohy Příloha 1: Otázky pro polostrukturovaný rozhovor 1)
Jak dlouho zde působíte?
2)
Vnímáte zdejší lokalitu jako problémovou? (častý výskyt trestné činnosti, konkrétní druhy trestné činnosti)
3)
Jaký je vývoj kriminality (nápadu trestné činnost) v lokalitě?
4)
Díky jakým opatřením je vývoj kriminality v lokalitě takový?
5)
Jaké pouţíváte další metody a nástroje pro boj s kriminalitou? (situační prevence)
6)
Jak se sníţila kriminalita v místech sledovaných MKDS, případně kam se přesunula a jak bylo na tento stav reagováno?
7)
Jak často a jakým způsobem při své práci vyuţíváte výstupů z MKDS? (prevence/odhalení/důkazy)
8)
Má MKDS vliv na objasněnost?
9)
Jaký podíl zde odhadem tvoří latentní kriminalita?
10)
Jak funguje spolupráce při zřizování a provozu MKDS a plánuje se jeho další rozšiřování?
11)
Jaké další kamerové systémy vyuţívá policie při dokumentování trestné činnosti. (dopravní kamery, banky, obchody, herny...)
12)
Konkrétní případy kdy kamery pomohly dopadnout pachatele trestné činnosti?
44
Příloha 2: Zkoumaná lokalita
Zdroj: Mapy.cz (2013), vlastní úpravy
45
Příloha 3: Ulice Novákových Pohled z východního konce ulice:
Pohled ze západního konce ulice:
Zdroj: Fotografie autora (2013)
46
