Vliv daňových pobídek na konkurenceschopnost MSP The Impact of Tax Incentives on the Competitive Ability of SMEs

Vliv daňových pobídek na konkurenceschopnost MSP The Impact of Tax Incentives on the Competitive Ability of SMEs NINA BOČKOVÁ Ústav ekonomiky, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně, Kolejní 2906/4, Brno 612 00

Abstract: The paper aims to assess the impact of tax incentives on science and research as well as on the competitive ability of small and medium enterprises in the Czech Republic. Competitiveness, as an economic concept, is associated with the following three basic reference levels – enterprise (company), national economy (region) and system (the European Union). Competitiveness is also closely related to the competitive advantage concept, the sources of which may be as follows: an advantageous factor endowment, efficiency, innovation and creativity. Contemporary economic trends show that mere efficiency increasing is not enough for enterprises to achieve a long-term growth and prosperity. With gradual saturation of markets, the importance of increases in productivity of economies is side-lined while utilization of knowledge for creating innovations and increasing the spirit of enterprise becomes a point of departure in seeking new sources of growth. The Czech Republic is able to progress to an evolutionary higher level, where it is the innovations that are a significant source for the increasing of competitiveness, so called “innovation-driven” competitiveness. Direct support to research and development is little accessible to most small and medium enterprises but for many enterprises it is easier to make use of tax incentives in the form of tax reliefs for R & D. It is the application of tax incentives on R & D at small and medium enterprises and the connection with their competitiveness growth that the paper focuses on. Klíčová slova: Malé a střední podnikání, konkurenceschopnost, daňové pobídky, výzkum a vývoj. Keywords: Small and medium-sized enterprises, competitiveness, tax incentives, R&D.

1 Úvod Zvyšování konkurenceschopnosti EU, států, podniků a firem je živým tématem současné společnosti. Konkurenceschopnost je analyzovaná z různých hledisek – strukturálního, regionálního, mezistátního a mezikontinentálního. Strategie EU do roku 2010 přijatá v Lisabonu a inovovaná Strategií 2020 vytyčila členským státům úkol dosažení nejkonkurenceschopnějšího ekonomického celku na světě. Zvyšování konkurenceschopnosti regionů není možné dosáhnout bez udržení a zvyšování konkurenceschopnosti firem a podniků. Úsilí směřující ke zvyšování konkurenceschopnosti, posilování a hledání nových konkurenčních výhod, které v minulých letech firmy a podniky vynakládaly, zaměřovaly interně. Restrukturalizace, reengineering, inovace a další programy mají jediný cíl – interní zlepšení. Restrukturalizace provádějí velké firmy a střední firmy s cílem být menší, cílem reengineeringu je být lepší. Mnohdy ani tato změna není dostačující a v jisté fázi existence, či možno říci vývoje firmy je nutné provést základní změnu, která inovuje konkurenční základnu. Tento postup vyžaduje změnu strategie firmy a změnu jejího myšlení. Zejména země Evropské unie se snaží zaměřit v oblasti výzkumu a vývoje na podporu malých a středních firem, které nejsou schopny tak dobře, jako velké firmy překonat selhání trhu a nedisponují dostatečnými finančními prostředky na překlenutí neziskového období. Malé a střední firmy se více spoléhají na své vnitřní zdroje, než na financování investic do výzkumu a vývoje prostřednictvím cizího kapitálu, tedy zvyšování zadluženosti firmy. Dlouhou dobu vláda ČR spoléhala na podporu výzkumu a vývoje z vládních zdrojů, grantů a investic zahraničních investorů. Po vzoru mnoha vyspělých, které ve snaze urychlit výzkum a vývoj v soukromém sektoru, zavedla od roku 2005 daňovou slevu na výzkum a vývoj.

208

V literatuře se objevují dva směry hodnotící efektivnost využívání daňových pobídek na výzkum a vývoj. Velké množství literatury je zaměřené na empirickou analýzu efektivity daňových pobídek na výzkum a vývoj. Např. Hall a Van Reenen (2000) zpracovali přehled daňových pobídek na výzkum a vývoj napříč ekonomicky vyspělými státy. Objevili různé formy podpory výzkumu a vývoje – dotování výzkumu a vývoje (R&D), poskytování daňových slev ze základu daně nebo poskytování úvěrů na výzkum a experimentování (R&E). Několik autorů se zabývalo vlivem daňových pobídek na výzkum a vývoj na rozhodování firmy při řešení strategie firmy. Vliv na rozhodování managementu se prokázal zejména při možnosti přemístit vývoj na výzkum do států s daňovými úlevami na V a V. Paff (2004) zmínila při empirické analýze, že výhody, které by měly daňové úlevy na V a V firmám přinášet jsou často negovány náklady, které musí firma vynaložit na splnění podmínek pro uplatnění daňové úlevy. Wilson (2009) prokázal silný vliv na rozhodování managementu při přemístění výzkumu a vývoje mezi státy USA, Billings (2003) empiricky prokázal vyšší průměrné tempo růstu výdajů na V a V u poboček amerických firem v zemích, které nabízejí daňové úlevy ve srovnání se zeměmi, kde tyto pobídky nejsou. Bloom a Griffith (2002) upozornili na efektivní využití možnosti požádat o příspěvek na 100% úhradu kapitálových výdajů na vybavení v prvním roce zahájení výzkumných prací. Nebylo však možné prokázat jaký konkrétní vliv má tato skutečnost na zvyšování výdajů na R&D, neboť většina firem s náklady na V a V tvrdila, že na tento příspěvek neměla nárok. 2 Formulace problematiky 2.1 Co je to malý a střední podnik V různých publikacích, u různých autorů a v legislativě ČR existuje různé pojetí podnikatele, podnikání a podniku. Z pohledu právního je podnikatelský subjekt fyzická nebo právnická osoba, podnikatel není jako právní forma podnikem. Rozdíly mezi právnickým a ekonomickým vyjadřováním mohou vést k nejasným závěrům a dilematům. Pro zkoumání konkurenceschopnosti budeme chápat pojmem podnikatel fyzickou osobu, která plní svoji vlastnickou a podnikatelskou roli, kterou v případě právnické osoby na ni deleguje. Definice podnikajících subjektů podle Evropské unie řeší velikost podle počtu zaměstnanců a podle velikosti dosaženého obratu. Za drobného, malého a středního podnikatele1 (MSP) se považuje subjekt (definice omezena na počet zaměstnanců) pokud zaměstnává méně než 250 zaměstnanců. Za malého podnikatele se považuje subjekt, pokud zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, a za drobného podnikatele se považuje subjekt, pokud zaměstnává méně než 10 zaměstnanců (13) Sektor malého a středního podnikání je podle všech dosud provedených průzkumů hybnou silou podnikatelské sféry. Malé a střední firmy hrají rozhodující roli při tvorbě pracovních příležitostí. Podle průzkumu EU bylo v letech 2002 až 2010 85 % nových pracovních míst v EU vytvořeno malými a středními podniky. Toto číslo podstatně převyšuje podíl malých a středních podniků na celkové zaměstnanosti, který činí 67 procent. Čistá zaměstnanost v podnikové ekonomice v daném období v EU značně rostla - každý rok v průměru o 1,1 milionu pracovních míst. (5) V České republice představují podle statistické evidence MSP 99,84 % všech podnikatelských subjektů. V roce 2010 vytvořily malé a střední firmy výkony ve výši 3 996 314 mil. Kč, což je oproti roku 2009 zvýšení o 102 305 mil. Kč. Podíl malých a středních podniků na celkových výkonech podnikatelské sféry v roce 2010 dosáhl 51,24 %. (14) Celkový počet zaměstnanců malých a středních podniků se v roce 2011 snížil na celkových 1 827 tis. zaměstnanců. Podíl zaměstnanců malých a středních podniků na celkovém počtu zaměstnanců podnikatelské sféry v ČR se přesto v roce 2011 zvýšil na 60,88 %. Počet malých firem v Jihomoravském kraji od roku 2008 klesl z 6 127 na 5 611 v roce 2011, počet středních firem vykazoval rostoucí trend až do roku 2010 na 1245 firem, v roce 2011 byl zaznamenán mírný pokles na 1227. Po poklesech v letech 2009 a 2010 vzrostl HDP na 1 obyvatele ve srovnatelných cenách, přesto ve srovnání s průměrem ČR tvorba HDP v Jihomoravském kraji se stále snižuje. V žebříčku vytváření HDP JmK je zpracovatelský průmysl na druhé pozici za obchodem, ubytováním a stravováním a současně před stavebnictvím.

209

2.2 Přístup k podpoře vývoje a výzkumu malých a středních firem ve světě Všeobecně se v posledních desetiletích rychle mění veřejná podpora firemního výzkumu a vývoje. U významného počtu zemí lze pozorovat dva hlavní směry. Na jedné straně narůstá množství veřejných prostředků na základní výzkum a vývoj. Ten je prováděný zejména na universitách a ve výzkumných centrech a současně je transfer technologií stále více propojován s výzkumem a vývojem v podnikatelském sektoru. Na druhé straně se vládní politika vývoje a výzkumu ve vyspělých a rozvíjejících se zemích stále více orientuje na signály trhu a hospodářskou soutěž. Finanční náročnost distribuce prostředků formou grantů, projektů a jiných pobídek je vysoká. Vlády ale mají snahu co nejvíce snižovat náklady na rozdělování prostředků na výzkum a vývoj. V souvislosti s tímto trendem zavedla nebo upravila většina členských zemí OECD daňové pobídky pro výzkum a vývoj. V mezinárodním srovnání existuje velké množství daňových pobídek pro výzkum a vývoj v podobě snížení základu daně, slev na dani nebo snížené sazby daně. Tato daňová opatření mají být stimulačním podnětem pro firmy v závislosti na ekonomické situaci firmy (např. zisk/ztráta). (11) Podle Tasseye (2007) Mnohé země v průběhu uplynulých 30 let změnily přístup k financování V a V zavedením daňových pobídek soustředěných pouze pro financování a pokrývání nákladů na V a V. Restrukturalizací systému podpory výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru bylo dosaženo lepšího rozdělení financí na vědu a výzkum. Tím bylo dosaženo snížení prostředků přímo poskytovaných ze státního rozpočtu na financování výzkumu a vývoje. Ze závěrů Tasseye se z hlediska vládní politiky jeví jako nejúčinnější daňová pobídka daňový paušál na všechny oblasti výzkumu a vývoje. Podle Atkinsona (2007) je důležitým argumentem pro zavádění daňových pobídek na výzkum a vývoj neutralita struktury s ohledem na výběr projektů výzkumu a vývoje. Pro všechny řešitele výzkumných projektů je daňová pobídka motivací, což by mělo být cílem politického vedení státu. Tento systém nabízí také možnost zapojení malých a středních podniků do výzkumu a vývoje. 2.3 Podpora vývoje a výzkumu malých a středních firem v EU R&D Tax Credit je daňovou úlevou (resp. daňovým dobropisem) pro podniky, které realizují V a V aktivity. Tato úprava podnikových daní je zahrnuta v daňovém zákonu z dubna 2000 a v roce 2007 došlo k dalšímu rozšíření této podpory. V současné době existují dvě odlišná schémata pro malé a velké podniky: • MSP si mohou odečíst od základu daně 150 % uznatelných nákladů na V a V nebo mohou získat příspěvek (daňový dobropis) ve výši 24 % uznatelných nákladů na V a V, pokud je výsledkem činnosti firmy ztráta za sledované hospodářské období. V současné době vláda diskutuje s EK možnost rozšíření této podpory i na podniky do 500 zaměstnanců a zvýšení odpočtu na 175%. • velké podniky mají nárok na daňový odpočet ve výši 125 % uznatelných nákladů na V a V, přičemž počínaje rokem 2008 byl odpočet zvýšen na 130 %. Velké podniky nemají nárok na finanční příspěvek v případě ztráty. • Pro obě skupiny platí i rozdílná pravidla pro uznání nákladů: • MSP mohou uplatnit náklady na výzkum, který subkontrahovaly u jiných organizací; pokud obdrží grant (další veřejnou podporu), je jejich nárok pouze snížen. V Rakousku je vývoj a výzkum podporován daňovým odpočtem ne výši 25-35% nákladů, dále existuje daňový odpočet ve výši 25% na vybrané aktivity V a V. Jako alternativa pro období vykazované ztráty je možnost proti následující daňové povinnosti započítat 8% nákladů v období daňové ztráty. Firmy mohou podpořit vybrané vývojové instituce darem, který je ve výši 10% zisku za minulé období odpočitatelnou položkou. Polsko poskytuje podporu ve formě dotačních pobídek pro centra V a V a dále daňovou slevu ve výši 50% na objem kapitálových výdajů investice do zboží, představující „New Technology“. (11) V Maďarsku je za určitých podmínek možný daňový zápočet u investic v oblasti V a V vynaložených v zařízených výzkumných institucí založených akademií věd nebo vzdělávací institucí. Tento zápočet je možné provést pouze po rozhodnutí ministerstva financí. Daňový odpočet až do výše 100% nákladů je možné uplatnit na výzkumy prováděné ve výzkumných institucích, max. do výše částky odpovídající 600 mil. CZK. Z této částky jsou však vyloučeny náklady na pořízení služeb V a V od třetích osob. Tento způsob podpory se uplatňuje bez předchozího schválení.(6)

210

Některé země, jako Belgie, Finsko a Řecko poskytují pobídku ve formě možnosti zrychlených odpisů pro některé investice do dlouhodobého hmotného majetku používané na výzkum a vývoj. V Řecku je možné použít zrychlené odpisování i na zařízení a budovy, v Belgii na zařízení a vybavení, v Polsku na nové technologie Podpora ve formě možnosti snížení nákladů na zaměstnance je poskytována jako zvláštní daňová pobídka na podporu investic do výzkumu a vývoje v Belgii a Nizozemsku. Firmy mohou snížit náklady na V a V tím, že sníží daně ze mzdy. To umožňuje firmám zaměstnávat více pracovníků v oblasti výzkumu a úspěšně konkurovat výzkumným centrům, neboť mohou nabízet vyšší čisté mzdy. Tato daňová pobídka je štědřejší v Nizozemsku, neboť je orientovaná zejména na malé a střední podnikání, neboť takto poskytovaná daňová úleva snižuje firmám personální výdaje. (11) 2.4 Podpora výzkumu a vývoje malých a středních firem v ČR Přímá podpora výzkumu a vývoje v malých a středních firmách v ČR je reprezentována dotacemi a projekty poskytovanými z veřejných zdrojů a z fondů Evropské unie. Z Roční zprávy MPO o hospodaření za rok 2010 vyplývá, že průmyslová produkce v roce 2010 v ČR vzrostla o 10,5%. Je nutné brát v úvahu, že vzhledem k nízké základně v roce 2009, se průmysl nacházel na konci roku 2010 ve stejné situaci jako na úrovni druhého pololetí 2008. Podpora podnikatelského prostředí v roce 2010 probíhala pokračováním programu Záruka za provozní úvěry pro malé a střední podnikatele ve zpracovatelském průmyslu. Cíl pomoci MSP naplňovalo MPO spolufinancováním programů ze strukturálních fondů, např. CIP – Rámcový program konkurenceschopnost a inovace, jehož součástí je i poradenství k 7. rámcovému Evropského společenství pro výzkum a technologický rozvoj. V oblasti podpory výzkumu a vývoje je realizován program TIP, schválený pro období 2009 – 2017. Tento program využívá kromě národních zdrojů i prostředky ze strukturálních fondů EU a plně nahradil ukončené programy podpory V a V. Daňová podpora výzkumu a vývoje formou odpočitatelné položky je, oproti výše zmíněné podpoře výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů, podporou nepřímou. Do konce roku 2004 bylo v ČR možné u nepodnikatelských subjektů využít osvobození od daně ze zisku využitého na podporu výzkumu a vývoje. U ostatních subjektů bylo možné využít daňových odpisů nehmotných výsledků výzkumu a vývoje a možnosti odpočtu darů na výzkum a vývoj. Podle § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu si mohou poplatníci od roku 2005 odečíst od základu daně z příjmu 100 % výdajů vynaložených poplatníkem při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu nebo jeho části a na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje. Poprvé bylo možné uplatnit odpočitatelnou položku ze základu daně za zdaňovací období roku 2005. 3 Metody Příspěvek vychází z prováděného šetření v současně řešeném specifickém výzkumu FP-S-11-1 Rozvoj poznatků ke zdokonalování informační podpory ekonomického řízení podniků „Zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních strojírenských a elektrotechnických firem se zřetelem na Jihomoravský kraj“. Analyzované poznatky jsou součástí průběžného řešení disertační práce autorky. V obou zmíněných materiálech i v tomto článku je použito celé spektrum výzkumných metod. V rámci kvantitativního výzkumu byla provedena analýza dokumentů vztahujících se k tématu „Konkurenceschopnost malých a středních firem“ se zaměřením na zahraniční ekonomiky. Z prozkoumaných dokumentů bylo obsahovou analýzou zachyceno téma podpory výzkumu a vývoje v podnikatelských subjektech formou daňových pobídek. Sběr informací byl prováděn z článků zveřejněných v mezinárodních vědeckých časopisech, daňových zákonů, dokumentů státních institucí a dokumentů dostupných z ekonomických webových serverů, např. ČSÚ, EUROSTATU, stránek EU. Nejzajímavější příklady zemí s daňovými pobídkami, jako stimulačním nástrojem pro zvyšování prostředků investovaných do vývoje a výzkumu jsou uvedené v tomto článku.

211

Po provedené komparaci v současnosti existujících daňových pobídek, jako stimulu pro výzkum a vývoj v ČR byly v rámci syntéz navrženy postupy dalšího možného zvýšení podpory na V a V pro firmy v ČR. 4 Diskuse Ve většině vyspělých ekonomik světa je nepřímá podpora výzkumu a vývoje naprostou samozřejmostí. Ve formě daňových odpočtů, slev na dani, zrychleného odpisu investičních výdajů na výzkum a vývoj, specifickou daňovou podporou na lidské zdroje jsou malé a střední podniky stimulovány k investování prostředků do výzkumu a vývoje. Z obecné databáze EUROSTATU vyplývá, že většina evropských zemí zdaleka nedosahuje hrubých výdajů na výzkum a vývoj jako Japonsko a Spojené státy americké. Hodnocení výdajů na výzkum a vývoj ve vztahu k HDP je prováděno celosvětově pomocí ukazatele GERD1 Přesto, že cílem Lisabonské strategie bylo dosažení výdajů na výzkum a vývoj ve výši 3%, dosáhly této hranice pouze severské země Dánsko, Švédsko a Finsko, které dokonce v roce 2009 s výdaji na V a V ve výši 3,96 % z HDP předstihlo Japonsko (3,6%). Z ostatních zemí EU 27 se sledované metě přiblížilo nejvíce Německo s 2,82 %. Česká republika dosáhla nejlepšího výsledku v roce 2010 a to 1,61%. Tento údaj je ovšem pouhá polovina hodnoty, kterou má Česká republika podle Strategie Evropa 2020 a Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR do roku 2020 dosáhnout. Vláda České republiky, která přijala Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti 2020 ve snaze zařadit ČR v horizontu 8 let mezi 20 nejvíce konkurenceschopných zemí světa, rozpracovala podrobný manuál, jak vytyčeného cíle dosáhnout. Daňově odpočitatelná položka, která měla zejména malým a středním firmám umožnit investovat do vývoje nových technologií a rozvoje firem, což by v konečném důsledku znamenalo zvyšování konkurenceschopnosti firem, právě u zmíněných ekonomických subjektů významnou změnu nepřinesla. V letech 2005 – 2006 bylo metodickými pokyny upravováno použití odčitatelné položky. Při výkladu Zákona o dani z příjmu docházelo ke kolizím mezi metodickými pokyny vydávanými Ministerstvem financí, které ne vždy respektovaly zákonnou právní úpravu. Pro řadu podnikatelů znamenaly nejednoznačnosti ve výkladu zákona obavu, že v konečném důsledku může použití odpočitatelné položky znamenat i zvýšené náklady ze strany poplatníka daně, pokud by došlo ke kolizi mezi výkladem zákona správcem daně a zákonnou úpravou. Problematické bylo uplatnění služeb a nehmotných výsledků výzkumu a vývoje pořízených od jiných osob. Výjimkou bylo provedení certifikace výsledků výzkumu a vývoje. Další výklad možnosti uplatnit jako odpočitatelné položky připouštěl uplatnit např. zaplacené telekomunikační poplatky, ovšem testování výsledků výzkumu a vývoje externí firmou (např., zdravotní nezávadnost) již nebylo možné uplatnit. Ze zákona vyplývalo, že firmy mohou v rámci odpočitatelné položky uplatnit odpisy nemovitého i movitého majetku, nicméně podle pokynů MF bylo možné uplatnit pouze odpisy movitého majetku používaného v rámci projektu výzkumu a vývoje. Cestovní náhrady výzkumných pracovníků jako náklad splňovaly podmínku pro uplatnění odpočitatelné položky, s výjimkou cestovních náhrad výzkumných pracovníků na vědecké konference a podobná sympozia.(9) Podle studie celosvětové sítě poradenských společností KPMG patřily české výrobní společnosti v regionu střední východní Evropy (SVE) k nejvíce zasaženým světovou hospodářskou krizí, přesto měly pro zotavení z ekonomické recese dobrou výchozí pozici. Zásah, který v regionu utrpěly, byl ve srovnání se sektorem služeb v mnoha ohledech silnější. Firmy byly a jsou nuceny hledat způsob, jak krizi překonat a zvýšit svou výkonnost. Pro úspěšný růst jsou v současné situaci klíčové příležitosti pro zmírnění dopadů ekonomické krize. Jedním z těchto opatření je udržení vysoké produktivity práce a hledání cest, jak snížit náklady, zvýšit konkurenceschopnost firmy a zvýšit zisk. Cesty k udržení produktivity a efektivnosti výroby, zajištění konkurenceschopnosti výrobků a snížení nákladů jsou investice do nových technologií, zavádění inovací do výroby a kvalitní hospodaření s lidskými zdroji. Investice do výzkumu a vývoje je základní podmínkou vzniku nových technologií a inovací a v budoucnu možnou konkurenční výhodou, která upevní konkurenceschopnou pozici podniku na trhu. 1

GERD – Gross Expenditure on Research and Development, označován též jako procentuální podíl HDP na výzkum a vývoj, či intenzitu výzkumu ve vztahu k HDP

212

Velké podniky mají dostatečné prostředky, nejen finanční, ale zejména v podobě lidských zdrojů, na to, aby se jim dařilo získávat prostředky na výzkum a vývoj z veřejných financí a z dotačních programů. Malé a střední firmy, které nemají dostatečný kapitál, který mohou investovat do výzkumu a vývoje mají možnost, v případě zájmu, žádat o veřejné prostředky z různých dotačních programů anebo využít nepřímé podpory výzkumu a vývoje, použití odpočitatelné položky na výzkum a vývoj. Graf 1 Náklady na V a V v ČR u zpracovatelského průmyslu v ČR 6000  

Výdaje  v  mil.  CZK  

5000   4000   drobné  a  malé  firmy   3000  

střední  firmy   velké  podniky  

2000   1000   0   2005  

2006  

2007  

2008  

2009  

2010  

Zdroj: ČSÚ Graf 1 znázorňuje výdaje malých, středních firem a velkých podniků na výzkum a vývoj ve zpracovatelském průmyslu pro celou ČR od roku 2005, tedy po zavedení odpočitatelné položky na výzkum a vývoj. Podle klasifikace NACE2 jsou do zkoumaného vzorku zařazeny podniky a firmy ze třídy 21, 26 a 30. Z grafu 1 je zřejmé, že prostředky vynakládané velkými podniky na výzkum a vývoj jsou neporovnatelné s prostředky, vynakládanými malými a středními firmami. V roce 2005 ve zpracovatelském průmyslu působilo 51 velkých podniků, jejichž výdaje na výzkum a vývoj činily 2 101 mil. CZK, v roce 2010 ve stejném segmentu působilo pouze 45 podniků a jejich výdaje na výzkum a vývoj činily 1 530 mil. CZK. 117 středních firem v roce 2005 vynaložilo na výzkum a vývoj 670 mil. CZK, v roce 2010 to bylo již 120 firem, který vynaložily na V a V 890 mil. CZK. U malých firem je to 3 506 firem, které investovaly celkem do V a V 110 mil. CZK v roce 2005, kdežto v roce 2010 to bylo již 3846 malých firem a částka investovaná do V a V se zvýšila na 264 mil. CZK. I přes více než 240 % nárůst výdajů na V a V u malých firem. Tento stav koresponduje s kritizovaným trendem ekonomické činnosti malých a středních firem, které jsou spíše jen subdodavateli velkých podniků. Jejich strategie je zaměřená více na zefektivňování procesu výroby a dodávek, na zvyšování kvality, nikoliv na vývoj nových technologií, či dokonce vlastní výzkum a vývoj nových výrobků. Jak vyplynulo z předvýzkumu provedeného autorkou u vybraných podniků z Jihomoravského kraje zabývajících se výrobou a výzkumem v oblasti elektrotechnických a optických zařízení, více než polovina o odpočitatelné daňové položce na výzkum a vývoj ví, ale z obav před možností nesprávného použití této položky ji plně nevyužívá. Obavy z možného finančního postihu ze strany správců daně jsou v tomto případě již neopodstatněné. Management několika firem již přijal změnu strategie v duchu Josefa Schumpetera, jehož definice podnikatele vychází z toho, že kdo podniká, inovuje. Kdo neinovuje, je pouhým „správcem podniku“ (a neměl by mít nárok na podnikatelský zisk). (10) Tyto 2

NACE (akronym z názvu "Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes") je statistickou klasifikací ekonomických činností, kterou používá Evropská unie (resp. Evropská společenství) od roku 1970. NACE vytváří rámec pro statistická data o činnostech v mnoha ekonomických oblastech

213

firmy pochopily, že udržení pozice na trhu a zvýšení konkurenceschopnosti nejen firmy, ale i výrobků, je nutně provázené s výzkumem a vývoj. Nákup nových technologií, je sice určitým řešením, ale vlastní výzkum a vývoj je investice do budoucnosti firmy. 5 Závěr Ze všech doposud provedených výzkumů a srovnání, sledujících prostředky vynakládané na V a V ve vyspělých ekonomikách světa, zejména zemích EU, USA, Japonska, Kanady a dalších je zřejmé, že k nárůstu prostředků na financování výzkumu a vývoje nedochází bez podpory V a V z veřejných zdrojů, zavádění daňových pobídek a zjednodušení byrokracie při uplatňování daňových slev. Účinnost financování V a V je nízká, neboť plné zatížení nákladů u firem zpomaluje jejich zájem o výzkum a vývoj a tím i následné inovace. Zejména malé a střední firmy, jejichž podíl na vytváření HDP je ve všech zemích světa velmi podstatný, nejsou dostatečně konkurenceschopné vůči velkým podnikům. Financovat výzkum a vývoj z vlastních zdrojů si může dovolit jen malá část z nich, vzhledem k nákladům se získáváním externího financování, jsou manažeři mnohdy jen správci podniku, nikoliv podnikateli. Z doporučení, které je uvedeno ve studii provedené v kanadské provincii Québeck vyplývá, že pro fungování efektivní fiskální politiky na podporu výzkumu a vývoje je nezbytné používat daňové pobídky i v dílčích oblastech výzkumu. Doporučení je zaměřeno zejména na používání slev na dani pro malé firmy. Z údajů zveřejněných ČSÚ za rok 2010 pro podnikatelský sektor v České republice vyplývá, že velké firmy vydaly na V a V 62%, střední podniky 26,8% a malé podniky 11,3% z celkových výdajů na V a V ČR. Zajímavý je rozdíl mezi strukturou výdajů u veřejných, soukromých domácích podniků a zahraničních aliancí. Nejvíce podnikatelských prostředků do výzkumu a vývoje investovaly střední soukromé domácí firmy, a to 45,2 % oproti 24,9% u malých firem a 29,9% u velkých podniků. Nejen z údajů pro rok 2010, ale i z vývoje v letech 2005-2010 je zřejmé, že uzákonění daňové slevy na výzkum a vývoj přineslo nárůst prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj samotnými firmami a snížení prostředků čerpaných z veřejných zdrojů. Celkově, bez rozlišení na odvětví průmyslu se u malých podniků zvýšily výdaje na V a V z 2 635 mil. Kč v roce 2005 na 4 125 mil. Kč v roce 2010, tedy o 55,5%, u středních podniků z 6 355 mil. Kč na 9 799 mil. Kč, tedy o 54,2% a u velkých podniků z 17 649 mil. Kč na 22 699 mil. Kč, tedy o 28.6%. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR v sekci Inovace navrhuje zavedení, a místním podmínkám přizpůsobení, britského systému Knowledge Transfer Partnership. Vláda ČR si od tohoto kroku slibuje zvýšení nepřímé podpory soukromých výdajů na V a V. Navrhuji, aby z daňových pobídek úspěšně uplatňovaných v jiných státech světa byl využit i systém daňových slev na výzkumné pracovníky, a to ve formě snížení daně ze mzdy nebo zavedení daňové slevy na mzdové náklady na tyto pracovníky. Dále by se Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo zaměřit na zlepšení informovanosti malých a středních firem o možnostech využívání daňově odčitatelné položky v širším měřítku. Samozřejmě, že účinnost daňových pobídek není ani jediným ani hlavním cílem poskytování podpory v oblasti V a V. Je zřejmé, že pokud se firmy nebudou obávat použití daňové pobídky ve formě uplatnění odpočitatelné daňové položky, bude tento způsob pro firmy zajímavější a svobodnější z hlediska volby investování do oblasti výzkumu, než podávání žádostí o prostředky z veřejného sektoru. Přitom také není možné opomenout ani společenský přínos v oblasti vývoje a výzkumu. Zajímavé výsledky by mohla přinést studie srovnávající přínos vládní podpory výzkumu a vývoje prostřednictvím daňových pobídek a přímých dotací na výzkum a vývoj pro malé a střední firmy. Závěrem je nutné konstatovat, že v České republice není zavedená odpočitatelná položka využívána zdaleka tak, jak by využívána být mohla, a z hlediska vládní politiky a podpory V a V nejsou stále vyčerpány existující a i již ověřené možnosti, které by vedly k intenzivnějšímu rozvoji V a V v podnicích a firmách ČR. Malé a střední podniky mají všeobecně velké rezervy při zvyšování své konkurenceschopnosti za pomoci využívání nových poznatků výzkumu a vývoje.

Literatura

214

(1) ATKINSON, R. 2009. Expanding the R&E tax credit to drive innovation, competitiveness and prosperity. In The Journal of Technology Transfer, 2007, vol. 32, no. 6, p. 617-628. ISSN 15737047. (2) BAGHANA, R., MOHNEN, P. 2009. Effectiveness of R&D tax incentives in small and large. In Small Business Economics. 2009, 1, p. 91-107. ISSN 1573-0913. (3) BLOOM, N., GRIFFITH, R. AND VAN REENEN, J. 2002. Do R&;D tax credits work? Evidence from a panel of countries 1979–1997. In Journal of Public Economics, 2002, vol. 85, no. 1, p. 131. ISSN 0047-2727. (4) EUROPEAN COMMISION. 2012. Basic figures on the EU - Spring 2012 [online] Dostupné na : http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-GL-12-001/EN/KS-GL-12-001EN.PDF. ISSN 1831-9556 [cit. 2012-02-28]. (5) EUROPEAN COMMISION. 2011. Statistics by theme [online] Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/themes [cit. 2011-04-23]. (6) HÁJEK, P. Daňová podpora výzkumu a vývoje v některých státech EU. Seminář Komory daňových poradců a Rady pro vědu a výzkum Úřadu vlády. Praha : Úřad vlády České republiky. (7) HALL, B. AND VAN REENEN, J. 2000. How effective are fiscal incentives for R&D? A review of the evidence. In Research Policy, 2000, vol. 29, no. 4–5, p. 449-469. ISSN 0048-7333. (8) HAMEL, G. 2007. Nový obraz budoucnosti. Praha : Management Press, 2007. (9) CHARVÁTOVÁ, J. 2006. Daňová podpora výzkumu a vývoje v České republice. Katedra veřejných financí, Fakulta financí a účetnictví. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2006. (10) JIRÁSEK, J.A. 2007. Benchmarking a konkurenční prostředí. Praha : Profess Consulting s.r.o., 2007. ISBN 978 80-7259-051-3. (11) LICHT, G., SPENGEL, C., ELSCHNER, C. AND ERNST, C.2011 What the design of an R&D tax incentive tells about its effectiveness: a simulation of R&D tax incentives in the European Union. In The Journal of technology transfer, 2011, vol. 36, no. 3, p. 233-256. ISSN 1573-7047. (12) LOLITA A, P. 2004. Does the alternate incremental credit affect firm R&D? In Technovation, 2004, vol. 24, no. 1, p. 41-52. ISSN 0166-4972. (13) MPO. Definice MSP [online]. Dostupné na: http://www.businessinfo.cz/files/dokumenty/Definice-MSP-010509.pdf [cit. 2012-03-12]. (14) MPO Odbor 04300, Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2010 [online]. Dostupné na: http://www.mpo.cz/dokument90013.html [cit. 2012-02-26]. (15) TASSEY, G. 2007. Tax incentives for innovation: time to restructure the R&E tax credit. In The Journal of Technology Transfer. 2007, 1, p. 605-615. ISSN 1573-7047. (16) WILSON, D. J. 2009. Beggar Thy Neighbor? The In-State, Out-of-State, and Aggregate Effects of R&D Tax Credits. In Review of Economics and Statistics. 2009, vol. 91, 2, p. 431 - 436. ISSN 1530-9142.

Kontakt: Ing. Nina Bočková Ústav ekonomiky, Fakulta podnikatelská, VUT Brno, Kolejní 2906/4, Brno 612 00 [email protected]

215