ZPRAVODAJ SBORU CÕRKVE BRATRSK… V PRAZE 5
7-8/05
NA CESTĚ LET ADLEM, VLAKEM, AUTEM P AMA TUJ… LETADLEM, PAMA AMATUJ… Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Př 14,12)
V
letních měsících nás čeká cestování více než kdy jindy. Všemi možnými dopravními prostředky se vydáme za svými cíli. Pro někoho to bude vysněná dovolená s nadějí na „vypnoutí“, pro jiného zase touha prožít něco mimořádného, nejlépe dobrodružství s potřebnou dávkou adrenalinu a legrace. Na našich cestách objevíme nová místa, čekají nás setkání s dosud neznámými lidmi, někoho třeba letní lásky, které vydrží déle než jen po čas prázdnin. Budou i tací, kteří zůstanou doma bez potřeby či možností změnit prostředí. Těm i oněm chci položit na srdce to, co bylo mně na srdce položeno u otevřeného hrobu. Stáli jsme na venkovském hřbitově a loučili se s bratrem, kterého Pán povolal do nebeského království. Naslouchali jsme slovům evangelia i vyprávění o životní cestě zesnulého, ale museli jsme se pro hluk silnice, přetížené automobilovou dopravou, velmi soustředit, aby nám nic neuniklo. Vše bylo důstojné, pokojné, jak má být, třebaže co chvíli nad našimi hlavami startovalo jedno dopravní letadlo za druhým. Poslední věci člověka nás vedly k tomu, abychom mysleli i na svůj časem omezený život, zatímco v těsné blízkosti hřmotně projížděl pasažéry obsazený vlak. Komunikace pulsují, zrychlují svůj tep. Lidé na nich pendlují sem a tam, zatímco ta mezilidská (o komunikaci s Bohem ani nemluvím) se paradoxně nejednou zastavuje, zadrhává a někdy končí až v nefunkčnosti. Umíme se neskutečně rychle přesunout z místa na místo, dovedeme v mžiku poslat SMS, ICQ, dokážeme bleskurychle vyslat i přijmout informace typu co, kdy, kde, kdo, ale z nějakého důvodů je čím dál těžší komunikovat do hloubky srdcí. Možná je to tím časem. Všichni spěchají, snaží se být včas na určených místech, přičemž času se jim tak zoufale nedostává. Plní a dohání termíny, smlouvají o odklad, vysvětlují zdržení, aby pak jindy čas trestuhodně promarnili a prohospodařili. Ať tak či onak, každého bez výjimky, cestuje-li letadlem, vlakem či autem, čeká poslední zastavení. Je dobře to vědět včas, protože pravda o životě je mnohem více patrná na hřbitově nežli ve všech dopravních prostředcích světa. Poslední tiché zastavení mluví hlasitěji nežli hukot tisíců těch, kteří pro všechny možné životní cíle na smrt ani pamatovat nemohou.
2 Díval jsem se na obří Airbusy a Boeingy vznášející se k nebesům. Byla v tom určitá symbolika, ale říkal jsem si, tudy cesta k nebi nevede. Paradoxně je na tom lépe ten, který zemřel ve víře v Ježíše Krista a je ukládán do země, nežli všichni ti, kteří letí obrovskou rychlostí vpřed, takže si z té vzdálenosti (a možná výšky dosažených či vytknutých cílů) ani nemohou všimnout, že kdesi pod nimi se lidé loučí se svým drahým, utírají slzy smutku i vděčnosti, zvažují existenciální otázky bytí a děkují Bohu, dárci života.
A přece i v letadle, vlaku či autě je možné prožít to samé, co na hřbitově. Nemyslím hned na dopravní katastrofu s fatálními následky, ale na pokorné uznání, že ne moje zdání o vlastním směřování, ale Boží je správné. Někdy (nebo spíše často) se člověku zdá jeho cesta doopravdy přímá, ale nakonec přivede ke smrti. Nikoli pro závadu na motoru letadla nebo z důvodů vykolejení vlaku či selhání řidiče za volantem, ale pro chybné rozhodnutí po jaké komunikaci se v životě vydat. Dobře na tom budou živí i mrtví, cestující i ti, co zůstali doma, kteří akceptovali Ježíšovo slovo: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6) Bronislav Matulík
PŘÍBĚH KVĚTOSLA VY PŘIBOVÉ KVĚTOSLAVY Vyrůstala jsem v Ostravě v péči svých rodičů s mými sourozenci, bratrem a setrou. Maminka byla evangelička a tatínek bez vyznání. Jako děti jsme chodily na evangelické náboženství a o křesťanských svátcích společně s rodiči do evangelického kostela. O Božích věcech se u nás moc nemluvilo. Vzpomínám si ale, že jsem se někdy modlila, obvykle, když jsem mohla Pána Boha potřebovat. Tatínek měl obuvnickou dílnu pro výrobu i opravu obuvi. Byl velice podnikavý a vědomostí chtivý. Rád hodně četl a vídala jsem ho, že večer čítával Bibli. Asi dva roky před skončením druhé světové války přišel k němu věřící zákazník z tehdejší Jednoty českobratrské z ostravského sboru. Je to milý dosud žijící bratr Mrázek, který dodnes přes svůj vysoký věk slouží svému sboru. Nebyla jsem tenkrát u toho, ale zřejmě skrze jeho svědectví a pozvání do shromáždění tatínek svědectví i pozvání přijal. To se začalo velmi brzy projevovat na jeho životě i vlivu na nás. Nejenže nás zval, abychom chodili s ním, ale začal se i v naší přítomnosti modlit. Jako poslušní hlavy rodiny začali jsme chodit všichni, kromě bratra, který byl v té době na nucené práci v Rakousku. Nepamatuji se, kolikrát jsem ve shromáždění byla, jen vím, že mě Boží slovo znepokojovalo a že jsem se bránila naléhavosti zvěstovanému Slovu. Připadalo mi, že budu ve svém dosavadním životě omezována, že budu o něco připravena a že se stanu náboženským fanatikem. V jedné z dalších nedělí sloužil bratr Vlado Fajfr na téma o stavbě na skále a na písku (Matouš 7,24-27). To mě oslovilo. Najednou všechny argumenty o omezování mého života se stávaly bezpředmětné a vyvstávala na povrch Boží pravda, že můj život je dosud plochý, stavěný na písku bez zázemí Boží přítomnosti. Rozhodla jsem se s velikou radostí, že budu stavět na Pánu Ježíši, který je ta skála. Pán Ježíš nejen že mi nic nevzal, ale překvapil mě takovými duchovními dary, které tento svět nemůže dát. Ve sboru jsem nalezla svůj druhý domov
3 v obecenství sester, bratří i mládeže, kteří se mi velice věnovali a kde byla uspokojována má touha dozvídat se co nejvíce z Božího slova a o způsobu křesťanského života. Také maminka i sestra vydaly své životy Pánu Ježíši. Bratr je dosud předmětem mých i sestřiných modliteb. Pán Bůh dopouští i na své děti zkoušky, ale nikdy neopouští, neboť milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému. O tom jsme se mohli jako rodina přesvědčit za války, kdy za častých náletů a bombardování jsme v krytu ve strachu čekali, jak nálety dopadnou. Bomby padaly po celém městě i v naší blízkosti, kdy tlakové vlny rozbíjely okna a vše, co jejich tlaku nestačilo vzdorovat. Také tatínkovi rozbily výkladní skříň a v bytě okna. Zažili jsme i přímý zásah, kdy bomba prorazila střechu a nevybuchlá zůstala ležet na půdě. Věřím, že to bylo Božím řízením. Také sestra, která praktikovala (už nevím kde), přežila po přímém zásahu v zasypaném krytu. I bratr se vrátil (utekl) ve zdraví z pekla, které v Rakousku prožíval. Pán Ježíš je pro mě ten nejlepší přítel, který je věrný a nikdy nezklame. Dovede v lásce napomínat i trestat. Má se mnou trpělivost a stále mi má co odpouštět. V těžkých chvílích podpírá a v každém dni vede a dává sílu k práci i k řešení různých problémů, kdy i nečekaně zasáhne a pomůže. To mě naplňuje radostí a pokojem, který tento svět nemůže dát. Květoslava Přibová
PŘÍBĚH BOHUMIL Y VINČÁLKOVÉ BOHUMILY Mlčenlivě se měj k Hospodinu a očekávej na něj pečlivě. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou. (Ž 34,4) Narodila jsem se měsíc před koncem války (při náletu) v rodině, kde babička i maminka byly věřící. Tatínek úplně ne, ale byl hodný, nebránil nám chodit ke slovu Božímu. Vždy zdůrazňoval, mně i sestře, abychom uměly nejen lásku přijímat, ale hlavně ji též dávat. Maminka byla dosti nemocná a tatínek nemohl o nás pečovat, takže jsem byla dva roky v tehdejším sirotčinci ve Chvalech, kde se o nás s láskou a pečlivostí po všech stránkách staraly tetičky Machová a Kosandová. Od základní školy jsem chodívala do sboru a besídky na Smíchově. V Pána Ježíše jsem věřila docela přirozeně. Do pokračovací školy jsem se nikam nedostala, protože ty byly jen pro „dobře situované lidi“. Po vyučení jsem se dostala do práce, kde jsem vždy po krásně prožité neděli „upadla“ mezi lidi protřelé životem, a to bylo pro mě v sedmnácti letech dosti těžké. Prožívala jsem období, kdy se mi nabízely různé světské lásky, ale já jsem toužila prožít pravou čistou lásku, kterou jsem viděla doma i ve sboru. Tatínek mi v osmnácti letech zemřel. Maminka s tetou se za mne ve sboru modlily, abych uvěřila, a toto jejich přání se jim splnilo, Pán Bůh je vyslyšel. Plně jsem odevzdala život Kristu ve dvaceti letech a rok na to se vdala. Dost mě trápilo, že nemám nějakou školu, ale hodně jsem četla křesťanskou literaturu a chápala jsem, že to není natolik důležité, jaké má kdo vzdělání, majetek, ale kdo je smířen s Bohem skrze Pána Ježíše Krista. Je to to nejlepší, co může člověk udělat. Tak bude mít pravé bohatství, i když polidsku nebude mít třeba nic. Chci být Pánu vděčná za pěkné manželství, dvě děti, které také uvěřily.
4 Toužívala jsem poznávat různé situace ve zdravotnictví a i to mi Pán vyplnil. Vrchovatě mi ale také „dopřál“ prožít a s Ním přežít plno operací a těžkou nemoc, kde jsem ve snu cítila, že už stojím před nebeskými branami, ale opět mě vrátil na zem a řekl, abych všem vypravovala, co jsem zakusila. Byla to ohromná milost a láska ke mně. A tak, když jsem pomáhala na operačním sále, mohla jsem s pacienty o tom mluvit a modlit se za ně. Díky Boží škole si uvědomuji, že Bůh má své speciální cesty, je konkrétně zaměřen a jde ke svému cíli. I když jsem všemu hned nerozuměla (ale později poznala), jak se ke mně často a nelehkými situacemi (ale v jeho obrovské lásce) přibližoval, čistil a pěstuje. Musím Ho jen chválit a děkovat. „On nedá kříže více než milosti.“ Děkuji Pánu, že je vydáván časopis Hlas mučedníků, kde cítím, jakou dává Pán Bůh sílu těm, kteří mu důvěřují. Vědí, komu uvěřili. I já to tak prožívám a říkám s Jobem: Byť by mne i zabil, proč bych v něho nedoufal. Bohumila Vinčálková
BIBLICKÁ STEZKA Tak se říká závodu, který pořádá Dorostová unie každým rokem z jara. Dorostenci vytvoří hlídku o třech členech a vydají se na stezku, obvykle lesní. Na stezce jsou stanoviště (až dvacet) a na stanovišti Bible. Tak asi proto pořadatelé nazvali soutěž Biblickou stezkou? Co s Biblí na stanovišti? Dá se v ní hledat na čas! Disciplína, která smíchovským moc nešla. Nepodařilo se jim nalézt požadovaný verš v limitu 25 sekund! Děti, děti, co z vás bude!? V Bibli se dají vystopovat Pavlovy misijní cesty a zakreslit je do mapy. V tom se dětem dařilo. Budou z vás stopaři? Já sama jsem byla na stanovišti s názvem Bible. Tam soutěžící Bibli přímo nepoužívají, ale aby mohly úspěšně odpovědět na otázky, musí o ní něco vědět. Tak třeba: Jaká kniha se čte při svátku Purim?, nebo: Které knihy se řadí mezi mudroslovné a které jsou prorocké? Co si Izrael připomíná svátkem Sukot? Tak to je stanoviště o Bibli bez Bible, i když ne tak docela. Já jsem na stanovišti Bibli měla, protože neumím vyjmenovat malé proroky, a tak se mi obsah Starého zákona móc hodil. Ovšem jsou i stanoviště, kde se znalostmi Bible vůbec nepochodíte. Třeba uzly. Musíte umět šest základních a ještě něco navíc. Až jednou budete potřebovat svázat dva vlasce, zeptejte se třeba Péti Hejzlarové, jak na to. Nebo budete potřebovat zkrátit lano! Lucka Baumová si s tím umí poradit a určitě vám to své know how předá. Jinde máte možnost prokázat své znalosti ze zdravovědy, topografie, přírody, a také jak jste na tom s fyzičkou. Kolikrát skočíte přes švihadlo v limitu jedné minuty? Porovnejte svoje výsledky s výsledkem mrštné Táni Korolové a nebuďte smutní, když bude lepší než vy. Je to prostě její doména – švihalo! A ještě jedno umění je pro závod dost důležité. Kdo to umí s mapou, má málem vyhráno! Všichni soutěžící si totiž před začátkem závodu zakreslí jednotlivá stanoviště do svých map a pokud se podaří rozhodčím i závodníkům přesně najít místa podle zakreslených bodů, jednou se šťastně shledají. Žel, ne vždy to vyjde. Stává se téměř pravidelně, že dojde k omylu rozhodčího a tak bývá některé stanoviště k nenalezení. Mokropeská skupinka kapitána Baumy by o tom mohla vyprávět. Nebo jindy bývá k nenalezení některá ze soutěžících skupinek. Časový limit tří
5 hodin už je dávno překonán a skupinka stále na stezce…myslím, že letos se snad všichni vrátili včas, ale pokud vás zajímají pocity dezorientace a chcete je poznat alespoň z vyprávění, nebo porovnat ty své s jinými, Noemi Ranšová říkala, že to zná z pohledu dorostence i rozhodčího. Je třeba podotknout, že soutěž bývá fyzicky velmi náročná, zvlášť pro ty, kteří se rozhodnou za stanovištěm běžet. To se většinou vyplatí. Některým se tak podaří zvládnout všechny úkoly, které jsou v nabídce. Našim účastníkům se to letos málem povedlo a to prý „ani nemuseli moc běhat“, pochvalovala si Sára Košťáková. Soutěž Biblická stezka má dvě kola. Regionální a celostátní. Letošní regionální Pražské kolo se konalo 14. května nedaleko Dobříše a opravdu hodně blízko Mokrovrat. Mokropsy vyslaly do kolbiště plný počet možných hlídek za dorost – 3. Za Smíchov vyrazily hlídky dvě, čistě dívčí. Všechny přihlášené hlídky dorazily na místo konání včas. Celkem jich bylo 17. Jako poslední se dostavily Mokropsy s houfem fanynek a dorostovou kamerou, která vše zaznamenávala vedená Ákou, jindy Jirkou Čížkem a možná si na ní sáhl ještě někdo, ale u toho jsem už nebyla. Odborník na mapy a posuzování terénu Pavlik Chráska označil místo závodu za vysoce přehledné a měl pravdu! Většina hlídek i rozhodčích měla o terénu přehled. Většina. Závod začal v poledne a za tři hodiny bylo po všem. Tedy po všem závodění a před vyhlášením vítězů a poražených. A tak jsme čekali na výsledky, jedli jsme, pili jsme, sdělovali si zážitky, přiznávali úspěchy i neúspěchy. V tom si pro mě přišel ředitel závodu zvaný Vezír. Prý abych šla s ním a že to bude pro mě milá povinost. A byla. Zavedl mě k pánovi, který psal diplomy za přední místa, a při tom si nevěděl rady, jestli se Bětka jmenuje Szemanová, nebo Seemanová, nebo jak? Teď už víme oba, že Bětka je Seemanová a že se spolu se Zdeňkou Železnou a Sárou Košťákovou umístily na druhém místě! S velmi malým náskokem o 0,25 bodu před hlídkou z Dejvic a s trochu větším náskokem (4,5 bodu) před naší další hlídkou z Mokropes, ve složení Fanda Bauma, Jirka Čížek, Bětka Šťastná. Gratulujeme! Budeme-li chtít v příštím ročníku překonat tradiční vítěze závodu ČCE Braník, máme co dohánět. Letos nám utekli na první místo s bodovým ohodnocením o 40,75 vyšším, než získala naše hlídka na 2. místě. Další naši borci obsadili 8., 14. a 15. místo. Všem zúčastněným děkujeme za kvalitní reprezentaci. Co jsme z toho všeho měli a máme? Radost ze hry, zábavu, uspokojení, legraci, fotbalový míč (za druhé místo), čokoládové medajle, freesbee za každou skupinku, pro některé nominaci na celostátní kolo. Totiž nejlepší hlídky z regionálních kol postupují do celostátního finále podle klíče 1 z 5, tj. jedna finálová hlídka na každou započatou pětici startujících hlídek v regionálním závodě. A protože hlídek bylo 17, první čtyři postoupily. Celostátní kolo BS se konalo 4. června v Bělči u Třebechovic. Za nás závodili z Mokropes Jirka Čížek, Petra Hejzlarová a Bětka Šťastná, ze Smíchova Zdeňka Železná, Táňa Korolová a Bětka Seemanová. Každá ze skupinek musela najít náhradu za jednoho ze svých členů. Smíchov za nemocnou Sáru a Mokropsy za nemohoucího Fandu. Pravidla byla stejná, netřeba opakovat, ale umístění našich hlídek bylo tentokrát jiné, a tak si naši zkusili, jaké to je, být jednou na 16. místě (Mokropsy) a na 12. místě (Smíchov). Při takové konkurenci, počasí, terénu jsou to dle mého
6 názoru výborná umístění. Mě osobně velmi potěšilo, že se naši neztratili a našli cestu domů. To oceňuji! Navíc Mokropeští se soutěží výborně bavili a tak to má být! A tak skončil další ročník Biblické stezky.
L4
BESÍDKOVÝ VÝLET VE FOTOGRAFIÍCH JEDENÁCTÝ ČERVEN 2005 POST AVIL PŘED DĚTI Z BESÍDKY MNOHO NÁROČNÝCH ÚKOLŮ: POSTA
Zaházet koryto Berounky kamením, pokud možno stylem "žabka". Posbírat a poznat množství biblických postav rozesetých po okolí.
Vyplenit okolní porosty vlčích máků.
7
Upéct a sníst několik kilogramů buřtů a nepočítaně koblih.
A po tom všem nespadnout z koně. Miriam a Dan Pokorní
TÁBOR SMÍCHOVSKÉHO DOROSTU NA OSTROVĚ POKLADŮ – 1.-10. 7. 2005 Ostrov pokladů se nachází nedaleko obce Bystřec v Orlických horách a dorost ze Smíchova bude mít celých deset dní na to, aby ostrov prohledal a našel alespoň něco z bohatství, kterým ostrov oplývá. Povolení k prohledávání máme zaplacené na prvních deset dní v červenci, tak doufáme, že se to vyplatí. Než najdeme nějaké to „zlato“, budeme bydlet v provizorních příbytcích – stanech. Vařit budeme skromně přímo v táboře, vlastními silami, jak nejlépe umíme. Pro odreagování od hledačských prací si někteří připravili nějaké ty hry. O výsledku našeho hledání vás budeme informovat v některém z dalších čísel tohoto plátku.
Kapitán týmu hledajících dorostenců Jiří Pína.
L4
8
TÁBOR MOKROPESKÉHO DOROSTU TÁBOR U TÁBORA - 1. - 15. 7. 2005 / POLÁNKA Kdo Kdo: Mokropeský dorost Kde přesně přesně: u přírodního parku Polánka, kde je nejvíc mravenců v Česku - prej, 17,23 km od Tábora Jakým způsobem způsobem: pod stany, u lesa, bublá potok, bzučí včely, kvítek ke kvítku naklání hlavičku - prej, co si uvaříme, to i sníme, hry, Bible, dobrý lidi a tak Za koli kolikk: za 1.800,- Kč se vším všudy, sleva možná Kontakt Kontakt: Pavlik (seriozně Pavel) a Áka (ona není seriozní) Chráskovi, Ondra (seriozně Šimek) Plch
ENGLISH CAMP U MNICHOV A HRADIŠTĚ MNICHOVA vence 2005 ve sporŠestý berounský English Camp se bude konat od 9. do 16. čer července tovním areálu Lites v Borkovicích u Mnichova Hradiště. Bude mít přibližně 90 účastníků ve věku od 10 do 55 let. Asi 50 účastníků bude mladších 18 let. Přijede 8 lektorů z USA. Z berounského společenství se zúčastní rodina Klikových, Jana a Lucka Lešukovi, Marty a Kačka Caklovi a Petr Kolman. I hope that this is enough.
Jan Klika
ENGLISH CAMP V JANSKÝCH LÁZNÍCH Stejně jako každý rok, i letos (již po šesté) pořádáme v Janských Lázních English Camp. Koná se od 17. do 23. července 2005.. Účastníci Campu budou z větší části lidé, které jsme poznali za dobu našeho působení v Common Grounds. Těchto zhruba 110 lidí stráví spolu s bratry a sestrami z Mokropeské stanice týden, ve kterém bude na programu výuka angličtiny, každodenní přednášky křesťanské psycholožky a profesní poradkyně Lindy Wagner, sportovní akce a procvičování nově nabytých jazykových znalostí. Připraveny jsou studijní skupiny pro celou rodinu: pro děti 5 až 12 let, teenagery i dospělé. Campy nám každoročně pomáhají budovat vztahy s něvěřícími a hledajícími, na což můžeme navázat při naší celoroční službě v Common Grounds v naději, že se tito také jednou stanou součástí Boží rodiny. Již několik lidí se nám svěřilo, že jejich cesta k poznání Boha začala právě na English Campu. Programy pro děti, dospělé i teenagery povedou tři samostatné skupiny z Ohia, Kalifornie a Illinois, celkem 26 učitelů. Při programech pro mladší nám pomohou tlumočníci z Mokropeské stanice, přednášky bude tlumočit Petr Košťák. Modlíme se za Boží vedení a požehnání jak pro tento týden, tak i pro zbytek roku. Tom Sampley
9
SBOROV Á DOVOLENÁ TROCHU JINAK – 23.- 30. 7. 2005 SBOROVÁ Poprvé jsme na sborovou dovolenou vyjeli na konci 70. let a od té doby jezdíme s jednou výjimkou pravidelně. Zpočátku moc možností nebylo – buď „Valašsko“ – tzn. ubytování v modlitebně naší církve na Velké Lhotě, nebo rekreační středisko církve v Rybništi. Obě možnosti měly své půvaby i své problémy. Nevím, kam například zařadit vlastní vaření – užilo se při něm spoustu legrace, vznikla tradice, že „sestry vaří a bratří myjí nádobí“, uplatňovaná dosud při společných obědech na Smíchově, apod. Na druhou stranu to znamenalo denně zajišťovat proviant, někdy i při nejlepší snaze ten den „sloužících“ rodin nebylo jídlo úplně k jídlu. Od roku 1995 jsme změnili styl – začali jsme jezdit do veřejných rekreačních zařízení a vždy s „plnou penzí“. Navíc jsme se snažili i měnit každý rok místo pobytu, abychom poznávali krásy naší země. A tak po Rochňovci u Chotěboře jsme navštívili Šumavu i předhůří Šumavy, Krušné hory, Brdy a další místa, ale dosud jsme nebyli ani ve Východních Čechách ani v Krkonoších. A tak, když jsme letos dostali nabídku jet do Krkonoš, přijali jsme ji. Jak jste byli informováni, pro sborovou dovolenou máme zajištěny Tetřeví Boudy. Tyto boudy nejsou někde v předhůří hor, ale jsou to již skutečné Krkonoše, v nadmořské výšce více než 1000 metrů v Krkonošském národním parku (KRNAP). Tento fakt pak vysvětluje použitý titulek. Zatímco v předchozích letech mnozí hojně provozovali autoturistiku po blízkém i vzdálenějším okolí, letos to nebude možné, ale budeme naopak pěstovat turistiku pěší. Provoz aut je totiž v KRNAPu omezen – již k jednorázovému vjezdu k místu ubytování je potřeba placená povolenka a stejně se hradí i parkování. To je možné přímo u Tetřevích Bud (max. 20 aut) nebo na parkovištích mimo KRNAP – nejbližší je cca 4 km v pěší chůze v Černém dole. V současné době připravujeme podrobné pokyny ohledně dopravy, se kterými budou všichni včas seznámeni – náklady na povolenky a parkování budou hrazeny centrálně. Naopak možnosti pěší turistiky jsou veliké – pro všechny bez ohledu na jejich fyzickou zdatnost. Tetřeví Boudy jsou prakticky na hřebeni hor a v jejich okolí je podle pana správce více než 20 km cest (z velké části vyasfaltovaných) s minimálním převýšením – prý i jeho 78 letá maminka si přijde na své. Stejně dobře se dá provozovat i cyklistika, či jezdit s kočárkem. Pro fyzicky zdatné bude výzvou nejvyšší hora ČR Sněžka, která je prý vzdálena 16 km. Věříme, že i když bude sborová dovolená 2005 „jiná“, Pán Bůh nám požehná a bude se nám všem líbit. Modleme se za nI, stejně jako i za dorostové tábory, pobyt mládeže a english campy. Pavel Chráska
MLÁDEŽ V POZĎA TÍNĚ POZĎATÍNĚ 21. 8. - 28. 8. 2005 / POZĎA TÍN U TŘEBÍČE POZĎATÍN Mládež se chystá na svůj tradiční letní týdenní pobyt víceméně v přírodě. Tentokrát to má být u rybníků a borovicových remízků (ale nikdo tam ještě nebyl :-)). Program bude tradiční: pobývání spolu, pokecy, sporty, procházky, výlety a křesťanské programy, k tomu všemu jídlo, pití, no a ty lidi. Spaní v pevných staveních, vaření vlastními silami. Každý, kdo má chuť mezi mladé, je zván. Plch
10
INFORMACE ZE ST ARŠOVSTV A STARŠOVSTV ARŠOVSTVA Koncert Ireny Bubové 29. května 2005 – hodnocen velmi pozitivně, přišli bratři a sestry i z jiných pražských sborů. Společný oběd a odpolední program o církvi – pěkné, i když účast ale nebyla velká. Výnos sbírky na ETS – byl odeslán semináři. Konference v Bratislavě a informace ve sboru – delegáti informovali staršovstvo o dění na konferenci. Staršovstvo připraví pro příští konferenci návrh omezit počet po sobě jdoucích funkčních období v Radě na dvě. Sborová dovolená – zatím se přihlásilo cca 90 lidí, ještě stále je dost míst. Je připraven program s tématem: Pět nepatrných žen a pět velikých témat. Nová členka sboru – staršovstvo hovořilo se sestrou Gabrielou Šímovou, která byla přijata do přípravného členství. Žádost o finanční dar z Poděbrad – vzhledem k tomu, že i nás čeká v nejbližší době stavební činnost, půjčky ani dary neposkytujeme. Přihořívá – staršovstvo bylo seznámeno s materiály na Konferenci, která se uskuteční v říjnu t. r. Budou vyvěšeny na nástěnkách ve sboru a na stanicích. Diakonie – žádost o podporu letního pobytu Centra Slunečnice. Rádi přispějeme všem z našeho sboru, kteří se zúčastní jako účastníci či doprovod. Rozpis služeb na červenec, srpen a září – staršovstvo projednalo návrh služeb. Příprava na kázání – semi nář s P seminář s P.. Černým – vyučování bylo velmi dobré, ale účast malá. Žádost o bydlení ve studentském pokoji – staršovstvo projednalo ústní žádost br. Jana Stebela a ses. Ireny Bubové. Plánují sňatek a chtěli by zůstat v Praze ještě po dobu studií. Staršovstvo tuto informaci vzalo na vědomí a předběžně souhlasí. Studentský hlas pro Krista – staršovstvo podpoří tuto misijní organizaci jednorázovým darem 4000 Kč a pozve ji na podzim na některé nedělní odpoledne. Daniel Pokorný a Bronislav Matulík
INZERÁ T INZERÁT Mladá křesťanka koupí v Praze byt nebo půdní prostor před rekonstrukcí. Zn: slušné jednání. tel. 777187874 nebo email:
[email protected] Jana Šípková
11
KONFERENCE PŘIHOŘÍV Á – 15.-16. ŘÍJNA 2005 PŘIHOŘÍVÁ .cb.cz/prihoriva Preferujeme výhradně elektronický způsob komunikace. Kontakt: www www.cb.cz/prihoriva .cb.cz/prihoriva. Formulář přihlášky (soubor ve formátu Excel) je nutno stáhnout do vašeho počítače, následně jej vyplnit dle pokynů uvedených na přihlášce a elektronicky jej odeslat na uvedenou adresu. 1) levnější varianta (250,- Kč + cena za jídlo a nocleh) pro účastníky přihlášené v době 1.5. do 19.9. 2005. od 1.5. do 19.9. 2) dražší varianta (350,- Kč + cena za jídlo a nocleh) pro účastníky přihlášené později tj. v době od 20.9. do 3.10. 2005 za předpokladu volných míst. Účast garantujeme pouze prvním 1200 přihlášeným. Preferujeme hromadné přihlášky za celé sbory (stanice). Telefonické přihlášení není možné.
Program: Sobota 15. 10. 2005 8.00 - 9,30 prezence 10.00 - Zklamán Bohem 12.00 - oběd 14.00 - Proč se obtěžovat s církví? 16.00 - panelová diskuse 18.00 - večeře 19.30 - večerní program Neděle 16.10. 2005 8.00 - snídaně 9.30 - Nekončící milost 12.00 - autogramiáda
Organizační výbor konference Přihořívá
12
NAROZENINY V ČERVENCI A SRPNU
Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí. (Přísloví 10,27)
PRA VIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ o prázdni nách PRAVIDELNÁ prázdninách Smíchov
Mokropsy
Beroun
Hostomice
930 shromáždění
900 shromáždění
v Hostomicích se sejdeme až po prázdninách
45
neděle 8 modlitební chvíle 930 shromáždění úterý
mládež v úterý na Smíchově nebude
středa
biblická hod. po prázdninách
čtvrtek 1830 biblická hodina pátek
dorost prázdniny
dorost prázdniny
biblická hod. po prázdninách
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Ondřej Macek Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
