VLASTIVEDNY ZPRAVODAJ
POLABI
vol. 32
PODEBRADY
VL»,STIVeDNY ZPRAVODAJ PoUVBl, 32 (1998): 6 - 26
ISSN 0231-5769
Mohyla z pozdni doby kamenne zustane v Nymburce zachovana A Late Stone Age barrow preserved in Nymburk Karla Motykova Pfedstihove archeologicke vyzkumy, ktere v poslednich letech provedli pracovnici Polabskeho muzea v Podebradech, byly vesmes vyvolany novou vystavbou a s ni souvisejicimi plosnymi odkryvy i vykopy pro vodovodni a kanalizacni rady nebo elektricka a telefonni vedeni. Dozor byl vykonavan na uzemi celeho okresu, nebot zbytky osidleni od nejstarsich dob byly uz od minuleho stoleti objevovany na cele fade mist urodneho Polabi. Provedeni archeologickeho vyzkumu nebo dozoru umoznuje die povahy porusovane nebo nicene pamatky zakon c. 20/1987 Sb. 0 statni pamatkove peci ve zneni novely c. 242/1992 Sb. Tato zakonna ustanoveni jsou ze strany stavebniku v zasade dodrzovana, i kdyz mira vstficnosti byva bohuzel ruzna. Mnohdy zde hraje dulezitou roli mala informovanost o postupech archeologickych vyzkumu a obava z nepfimefeneho zdrzeni vlastnich stavebnich praci. Pfedstavy o velkych komplikacich nejsou na miste, nebof vse zalezi na vcasne dohode a sladeni oboustrannych pozadavku. Zvolena vyzkumna metoda musi pfirozene mit odpovidajici odbornou uroven, postupy terennich praci berou vsak vzdy v uvahu velikost a variabilitu stavebnich projektu 1 charakter pfislusne pamatky, ktera bude stavbou narusena nebo znicena. Jinymi slovy: rozdilny je postup zachrannych archeologickych praci v piskovne, kde je na velke plose niceno praveke sidliste nebo pohfebiste, jiny ve stfedovekem meste s klenutymi sklepy, se zaklady zdi starych domu, s vydfevenymi jimkami a sklipky nebo vyzdenymi studnami a pecemi. Odlisny prubeh bude mit zkoumani v mistech, kde Ize oduvodnene predpokladat zbytky opevneni nebo zaklady chramovych staveb. Ve srovnani s tim si napf. vyhodnocovani profilu sten vykopu vseho druhu, at uz probihaji v sidelnich aglomeracich nebo v polich, vyzada jiny postup. V uvahu je treba vzit jeste dalsi aspekty, kterymi jsou pro projektovanou terenni aktivitu objektivne priznive nebo nepfiznive podminky. Jde napr. o frekventovanost nebo naopak velkou
odlehlost mista, o omezeni casova a do jiste miry i financni a v neposledni rade i o vykyvy pocasi i rocni dobu, ktere je nutno vzit v uvahu. Jako priklad velmi dobre spoluprace mezi archeology, statni spravou, samospravou i jednotlivymi stavebniky, muze poslouzit rozsahla vyzkumna aktivita, souvisejici s moderni vystavbou v prostoru stare casti mesta Nymburka. Vysledky predcily vsechna ocekavani, nebot se podafilo dosahnout cele rady pozoruhodnych a v nekterych pfipadech i zcela neocekavanych objevu, ktere pfispely k osvetleni minulosti nymburske vyvyseniny od mladsi doby kamenne pfes dobu bronzovou a zeleznou az po germanske osidleni v dobe fimske, v prvnich stoletich naseho letopoctu. Odhalily rovnez stopy slovanskeho dvorce z 10. stol. a doplnily vyznamnymi poznatky dosavadni znalosti o zivote, praci a hmotne kulture ve stfedovekem a renesancnim meste. V mestske pamatkove zone, ktera byla pro uzemi byvaleho kralovskeho mesta uvnitf hradeb vyhlasena v r. 1992, bylo v letech 1990 - 1997 prozkoumano ve vetsim rozsahu celkem 16 parcel a jedna tesne za hradbami, v ochrannem pasmu pamatkove zony. Tento pfispevek bude venovan vyznamnemu objevu, ucinenemu v Nymburce na pp. c. 63 - 64 (Obr. 1) pfi Kostelnim namesti cp. 71 v r. 1994, s mensim doplnenim v r. 19951'. Jelikoz slo o velmi exponovanou cast stfedovekeho mesta, byla od zacatku zfejma zavaznost pfipravovaneho vyzkumu. Mimo stfedoveke relikty bylo zde totiz mozno ocekavat i objevy dokladu pravekeho osidleni. Mirne vyvysena poloha Kostelniho namesti, lezici v nevelke vzdalenosti od brodu pfes Labe, byla soucasti diileziteho sidliste uz v mladsi a pozdni dobe kamenne. Zavazne informace prave o tomto starsim useku praveku byly ziskany uz v padesatych letech, kdy okrajem Kostelniho namesti bylo vedeno plynove potrubi a pfipojky k jednotlivym domiim (Hrala 1962, 4-5; Sedlackova 1972, 59). Pfevazujici cast nalezu uz tehdy naznacovala existenci vysinneho sidliste z pozdni doby kamenne s dulezitymi dalkovymi kontakty, pfedevsim se severnim Balkanem. Bylo rovnez zfejme, ze misto nepozbylo sveho vyznamu ani v nasledujici starsi dobe bronzove. Pozoruhodny byl v teto souvislosti hlavne nalez krasne kamenne dyky vylovene pfed casern z Labe, u ktere je pravdepodobny skandinavsky puvod (Praveke dejiny Cech, 1978, T 35). Ve stfedni a mladsi dobe bronzove vyrostlo na vyvysenine, dnes zahrnujici Kostelni namesti a pfilehlou zastavbu az zhruba k prubehu Palackeho ulice, hradiste. Bylo chraneno hradbou a sirokym pfiko-
6
Obr. 1. Nymburk. Kostelni namesti. Plocha vyzkumu, odkryta v letech 1994 -1995 se zakreslenou polohou mohyly se skfinkovym hrobetn 1 ve stfedu. Jako hrob 2 oznaceny poziistatky novorozenete, ulozene ve skrcene poloze. Hrob 3, rovnez ve skrcene poloze a objeveny v r. 1992 na pp. c. 69. v Palackeho ulici, byl vybaven kamennym sekeromlatem se zaoblenym tylem. Zamereni a kresba J. Stekla & V. Stekly. Fig. 1. Nymburk, Kostelni nam. Area of excavation opened 1994-5, with the barrow area and cist (grave no.l) in the centre drawn in. The remains of a new-born child, deposited crouched, are shown as grave no.2. Grave no. 3 - also crouched and was discovered in 1992 on plot no.69 in Palackeho ul. - was equipped with a stone hammer-axe with a rounded back. Measured and drawn by J. Stekla & V. Stekly.
pern, jehoz blizsi poznani a chronologicke zarazeni umoznil pfedstihovy vyzkum na parcelach c. 67 a 69 podel jizni strany Palackeho ul. v letech 1992, 1994 a 1995. Vyuziti mista pro vetsi dvorec v dobe zelezne prokazuji jak poziistatky ruznych sidelnich objektu, tak opet pozoruhodne importy, dokladajici dalkova obchodni spojeni (napr. bronzove vedro s kfizovymi atasemi nebo ozdobne provedene sklenene korale a j., srov. Hrala 1961, 3-5). Vyrazna komunita osidlila sledovany prostor i v dobe slovanske, v prubehu 10. stol. Pak pravdepodobne nasledovala pauza, aby se na sklonku 13. stol. misto stalo jadrem stredovekeho kralovskeho mesta. Pri torn byl praveky prikop, stale dobre v terenu patrny, vyuzit pri vystavbe sklepu stredovekych domu, tvoricich jizni frontu Palackeho ulice. Tak si muzeme dobre vysvetlit zaobleny tvar teto ulice, ktera svym prubehem predznamenala ovalne jadro stredovekeho mesta, na ktere pak dale navazala kolonizacni zastavba a hradby se dvema vodnimi pfikopy, pro Nymburk tak charakteristicke. Hned pocatecni faze vyzkumu na pp. c. 63 v r. 1994 ukazala, ze predpoklad vyznamnych objevu byl spravny, i kdyz poruseni starsich reliktu uz v prubehu praveku a pf irozene i ve stf edoveku a novoveku se dalo predpokladat. Nejprve byla mechanizaci odstranena demolicni suf a dnesni uroven terenu snizena o cca 20 cm do hloubky, ve ktere byly jiz castecne rozpoznatelne objekty stredovekeho a v mensi mire i pravekeho stari. Zde je na miste zduraznit, ze slo v zasade o predstihovy vyzkum zachranneho charakteru, ktery byl do znacne miry limitovan casove i financne. Nepodarilo se zabranit urcitemu mensimu poruseni nejhofejsich partii, nebot skryvku ztizila existence spodnich casti nekolika dlouhych recentnich zdi, cast dlazdeni dvora a pod. Rovnez odvoz horni vrstvy suti, hliny a cihel narazel na potize vzhledem k omezenemu manevrovacimu prostoru pro pouzitou mechanizaci v ramci relativne male parcely. Na jejim okraji nad to mensi cast recentnich zdi dosud stoji. Uvedene skutecnosti zpusobily, ze se pri nerovnomerne skryvce narazilo na pozustatky nekolika objektu v mistech, lezicich mimo prostor, vymezeny parcelou pp. c. 63, ale zasahujicich uz na sousedni parcelu pp. c. 64. Nutno zduraznit, ze slo o velmi pozoruhodne relikty, ktere nebylo mozne nechat bez blizsiho ohledani, aniz by se riskovalo jejich zniceni. Zustaly totiz shodou priznivych okolnosti nekterymi svymi castmi zachovany temer do urovne dnesniho povrchu. Mimo to
8
u l i c e
No
p f i k o p e
Obr. 2. Nymburk. Kostelni namesti. Plan severni casti odkryvu v letech 1994 a 1995 s telesem mohyly (hrob 1). Zlaby o. 17 a o. 21 pfedstavuji poziistatek ohrazeni z mladsi doby bronzove a Jen v male casti zachyceny objekt 80 je okrajem pfikopu z tehoz obdobi. Ostatni jamy a jimky nalezely mladsimu praveku, stredoveku a renesanci. Zamefeni a kresba J. a V. Steklych. Fig. 2. Nymburk, Kostelni nam. Plan of the northern part of the area opened in 1994 and 1995, with the body of the barrow (grave 1). The furrows marked 17 and 21 represent the remains of a Late Bronze Age enclosure, and feature 80, of which only a small part is preserved, the edge of a ditch from the same period. Other pits and holes date to later prehistory, the Middle Ages and the Renaissance. Measured and drawn by J. Stekla & V. Stekly.
bylo misto vyuzivano jako komunikace pro stavebni aktivitu probihajici v bezprostrednim sousedstvi. Plosny odkryv byl veden v pasu, sirokem 6 m a dlouhem 26 m, podel vychodni delsi strany obou parcel, kde pfilehal k ulici Na Prikope. Na dvou mistech si vyzadala terenni situace rozsifeni zapadnim smerem. Postupne se podarilo objevit ruzne pocetne doklady vsech vyse zminenych useku praveku, stredoveku i casneho novoveku. Pozornost bude vsak nyni soustredena na severni partii odkryvu, kde byl odhalen ojedinely objekt: mohyla z pozdni doby kamenne s neobvykle mohutnou konstrukci z velkych opukovych bloku (Obr. 2). V tesne superpozici nad stredem mohyly se sice objevily zbytky ovalne pece (obj. 55), datovane keramickymi nalezy do 13. stol., ale nastesti k vyraznejsimu poruseni vnitrni casti mohyly nedoslo. Celkovou stratigrafickou situaci dokumentuji pfipojene rezy (Obr. 3). Mensi kruhova jimka (Obj. 52) s kamennym oblozenim, ktera byla renesancniho stafi, do telesa mohyly zasahla vyrazneji. Ani v tomto pripade neslo vsak o poruchu velkeho rozsahu. Po vypracovani cele situace bylo mozno konstatovat, ze objekt, vcetne skfinkoveho hrobu uprostred, je po konstrukcni strance az pfekvapive dobre zachovan a jeho chronologicke zarazeni do stars! faze pozdni doby kamenne (tzv. kultury nalevkovitych poharu) umoznuji nalezy casti keramickych nadob, ktere se dostaly do hlineneho nasypu mohyly z okolnich sidelnich vrstev. Jak bude dale rozvedeno, jde o objev bez odpovidajicich analogii z uzemi Cech, jehoz vysvetleni vyvolava radu uvah o hospodafskych, spolecenskych a kulturnich vztazich v tomto vyznamnem obdobi starsiho praveku nasi zeme. Mohyla svoji nespornou historickou hodnotou i dobrou zachovalosti vyvolala zamer Mestskeho uradu v Nymburce pokusit se o uchovani pamatky na miste a zaclenit ji do pfizemi domu, kde by melo byt mimo jine umisteno mestske turisticke a kulturni informacni stredisko. V soucasne dobe je cely komplex zasypan piskem a provizorne zastresen a na projektu budovy se pracuje. Po odhaleni cele kamenne konstrukce mohyly a pfedevsim po provedeni fezu pri zapadnim okraji sondy az na neporusene sprasove podlozi se podarilo interpretovat zakladni stratigrafickou situaci. Bylo zfejme, ze pro hlinity nasyp prekryvajici teleso mohyly (Obr. 3, vrstva 10) byly pouzity starsi sidelni vrstvy, nalezajici se v okoli. Obsahovaly zlomky keramiky z mladsi a pozdni doby kamenne a velmi male hrudky do cervena vypalene mazanice a drobnych uhliku. Rov-
11
10
o o. DJ p
3
(Q
*~C
7T
'ro'
cr
C DJ 0
DJ
DJ,
ro< •-:<
C/)
o
DJ
:r
(/>
Obr. 3. Nymburk. Kostelni namesti. Rezy telesem mohyly, poloha fezii (PI a P2) oznacena na planku Obr. 2. Popis vrstev: 2 - seda hlinita vrstva s mensimi kusy opuky a uhliky (vrcholny stfedovek - novovek). 10 - cerna hutna hlinita vrstva s pnmesi drobne i vets! opukove drti a uhliku, dale kusy mazanice a keramiky (nasyp mohyly a kulturni vrstva mladsi faze eneolitu). 12 - hneda hlinita s pnmesi pisku (neolit). 13 - tmave hneda hlinita ( stars! eneolit - na teto urovni byla postavena mohyla). Zlaby o.l? a o.21 predstavuji poziistatek ohrazeni z doby bronzove. Zamefeni a kresba J. a V. Steklych. Fig. 3. Nymburk, Kostelni nam. Sections through the body of the barrow. The locations of the sections (PI and P2) are shown in Fig. 2 above. Description of layers: 2 - a grey clayey layer with small pieces of limestone and charcoal (High Middle Ages - Early Modern period); 10 - black, compact, clayey layer with an admixture of fine and larger limestone inclusions and charcoal, and also pieces of burnt clay and ceramics (the fill of the barrow late-phase Eneolithic cultural layer); 12 - a grey clayey layer with an admixture of sand (Neolithic); 13 - a dark grey clayey layer (late Eneolithic - the barrow was established at this level). Furrows 17 and 21 represent the remains of a Bronze Age enclosure. For the documentation of profiles across the whole locality a uniform numerical code was developed, but only a few layers were visible in sections 1 and 2, however. Measured and drawn by J. Stekla & V. Stekly.
18800m obj.55-STREDOVEKA PEC _.
PROFIL2 2'75m 2
.1.188 00
Z N I C E N O PRI DEMOLICI DONUJ
POLOHA K O S T R Y - HROB 1
obj.SS-STREDpVEKAPEC
PROFIL1
~1B6'OOnn PRI DEMOLICI DOMU_ ZNICENO
nez geologicka expertiza potvrdila, ze k nasypu mohyly byly pouzity vrstvy paracernozeme, ktera se vyskytuje v labske nive v prostoru dnesniho Nymburka a jeho okoli v silne vyvinute forme. Byla vytvorena v predchazejicim obdobi, v mladsi dobe kamenne. Uvedene zjisteni nepfekvapilo, protoze na cele plose, zkoumane v r. 1994, se podafilo zachytit pozustatky osidleni jak neolitickeho, tak eneolitickeho stafi, a to v podobe kulturni vrstvy, jamek po kulech a zlabech i zasobnich jam a pod. Datovani umoznuji jednak keramicke zlomky, ale i kamenne nastroje. Za pozornost stoji dale objev dalsiho kostroveho hrobu (c. 2), zahloubeneho do eneoliticke sidelni vrstvy. Tentokrat slo o male dite, pohrbene ve velmi silne skrcene poloze Priznacne je, ze jde o stejnou orientaci, jakou jsme zjistili u kostry dospeleho jedince ve skrinkovem hrobe c. 1, situovanem do stfedu velke mohyly. Sidelni objekt 7, vypracovany v horni partii odkryvu nad hrobem c. 2, pochazi vsak az z obdobi vrcholneho stfedoveku. Vlastni hrob sice nastesti neposkodil, nebot tak hluboko nezasahl, pfesnejsi urceni jeho stratigraficke pozice bylo vsak znemozneno. Jasne bylo pouze, ze patfi rovnez do pozdni doby kamenne. Vycist z terenni situace vzajemny vztah obou pohrbu se proto nepodarilo. Datovani kosternich pozustatku radiokarbonovou metodou (14C), ktere bude dale upresneno, vylucuje vsak pfimy vztah, nebot mezi smrti obou pohfbenych byl velky casovy rozdil. Zde je na miste zduraznit, ze osidleni pozdni doby kamenne predstavuje pomerne dlouhy usek praveku, kdy dochazi ke slozitemu ovlivnovani v ramci rozsahlych regionii i ke vzajemnemu kulturnimu prolinani. Obecne plati, ze se mnohem casteji v tomto obdobi setkavame se stopami sidleni, nez s objevy hrobu. V orientaci i zpusobu ulozeni muzeme sice vysledovat urcite zvyklosti, ale pokud chybi vybaveni pridanymi predmety, ktere nepodlehly zkaze, je pfesnejsi casove urceni obtizne. Tehdy vedle stratigrafickych pozorovani nastupuji metody pfirodovedne. Pomerne velmi dobre zachovany detsky kostrovy hrob c. 2 se podafilo vybrat in situ a instalovat jej jako exponat na vystave o novych archeologickych vyzkumech v muzeu v Nymburce v roce 1994. Skutecnost, ze se mohyla zachovala jen malo porusena az do nasich dni, musime pfedevsim povazovat za sfastnou nahodu. Ve stfedoveku a v casnem novoveku, kdy nejspise mohlo hrozit poskozeni nebo rozebrani, se totiz ocitla v zadni, hospodarske casti pozemku, kde zasa-
13
hy do zeme byly jen male. Ohrazeny dvur bez zastavby s nekolika vzrostlymi stromy je v inkriminovanych mistech zobrazen i na malbe z minuleho stoleti, kterou vlastni Mestsky urad v Nymburce. Je zde zachycen pohled z veze kostela sv. Jilji smerem k severu. Jak je patrne z pripojene dokumentace (Obr. 2 - 5), jadrem mohyly byl obdelnik (o delce 2,50 m a sirce 1,15m), jehoz strany tvorily svisle postavene ploche opukove kameny ruzne velikosti. Zvlaste napadny byl velky kamen situovany u SV rohu. Ve stfedu takto vymezene plochy, v urovni, ze ktere vychazela nejspodnejsi vrstva kamenu, lezela velmi spatne zachovana kostra dospeleho jedince, pravdepodobne muze, zemfeleho ve stafi 40 - 50 let (hrob c. 1). Antropologicke urceni, provedene RNDr. V. Kuzelkou z Narodniho muzea v Praze, prokazalo, ze slo o jedince se stredne az gracilne vyvinutou kostrou. Byl ulozen na pravem boku v mirne pokrcene poloze s hlavou smerujici k zapadu a oblicejem k jihu. Po obvodu obou delsich stran popsane kamenne skfinky, ktera tvofila vlastni hrobovou komoru, byly velmi slabe patrne zbytky zetleleho dreva. Mrtvy nebyl vybaven zadnymi pridanymi pfedmety, ktere se mohly zachovat (Obr. 4). Jelikoz puvodni anatomicke usporadani kostry bylo poruseno, dalo se usuzovat na posunuti pri potrebe mista pro dalsi pohfeb. Z kosterniho materialu nelze sice druheho jedince primo dolozit, ale stav zachovalosti vsech kosternich pozustatku byl natolik spatny, ze tuto hypotezu zcela nevylucuje. Je zde vsak jeste dalsi eventualita. Pohfeb mohl byt porusen v dobe, kdy kosti rovnez uz nebyly spojeny, a to v souvislosti s vykradenim. Pro tuto domnenku by mohla nepfimo svedcit predevsim naprosta absence jakychkoli pfidanych pfedmetu, ktera je pfece jen ponekud udivujici prave s ohledem na velikost cele stavby, a tudiz i na nepochybny velky spolecensky vyznam zemreleho. Jelikoz jsme zminenou dislokaci kosternich pozustatku zaznamenali na plose cele hrobove komory, Ize usuzovat, ze byla odkryta znovu cela. Nasledne zakryti pusobilo jednolitym, zcela intencionalnim dojmem. Kosterni pozustatky byly prekryty do vysky 10 cm drobnou kamennou drti, smisenou s tmavohnedou sypkou hlinou. Horni cast popsane hrobove komory byla vyplnena mensimi plochymi kameny, ulozenymi vesmes vodorovne. Urcite slabe zesikmeni nekterych kamenu, ktere bylo pozorovano hlavne ve stredu, Ize vysvetlit postupnym poklesem vyplne po rozpadu vnitrni upravy hrobove komory. Na blize 14
neurcitelnou dfevenou konstrukci muzeme usuzovat z tmavych pruhu zetleleho dreva podel delsich stran hrobove komory. V kazdem pfipade Ize vyloucit jakykoli recentni zasah. Ploche kameny byly promiseny drobnou suti a v casti, kde na povrchu mohyly nebyla stfedoveka pec, na ne nasedala velmi kompaktni cerna vrstva, promisena misty drobnymi kousky nacervenale mazanice, kaminky a ulomky keramiky. Tato vrstva predstavuje zbytek horni casti hlineneho plaste mohyly, ktery se mnohem vyrazneji zachoval na bocich, kde dolehal na obvodovou konstrukci z velkych kamenu o sile az 40 cm. Puvodni vysku hliniteho nasypu ve stredove partii Ize jen priblizne odhadnout z celkove konstrukce mohyly i na zaklade terenni konfigurace. Muzeme predpokladat, ze nasyp byl puvodne o 0,50 - 0,60 m vyssi a dosahoval priblizne do 188,00 m n. m. Mohutnost celeho kamenneho seskupeni, ktere obklopuje stredovy skrinkovy hrob je udivujici: 520 cm x 650 cm. Pri pozornem prohlednuti celkoveho planu je zfetelna naprosta pravidelnost celeho utvaru. Jak delsi, tak kratsi strany byly tvofeny vice ci mene sikmo poskladanymi kameny v celkove siri 200 cm. Slo tedy jednoznacne o promyslenou a dobfe rozmefenou konstrukci. Obvodove balvany jsou obzvlaste mohutne ve vychodni polovine (Obr. 4). Jak uz bylo vyse uvedeno, jsou pro casove zarazeni popsaneho objektu dulezite nalezy z hlineneho plaste mohyly. Nejsou vsak bohuzel zvlaste bohate, nebot' jde pouze o keramicke zlomky. Jsou vsak natolik charakteristicke, ze je Ize zafadit bez vahani do mladsi nebo pozdni doby kamenne. V teto souvislosti je nutno jeste pfipomenout, ze kostra, kamenna konstrukce vnitrni skn'ne i cele velke kamenne oblozeni zacinaji ve stejne vyskove lirovni (cca 186,75 m n. m.), a sice v horni partii vrstvy paracernozeme, vyvinute na pokryvu navatych pisku, priblizne 3,5 - 4 m nad nivou Labe. V teto vysce nad nivou se v udoli Labe nachazi morfologicka liroven, oznacovana jako vyssi nivni stupen (vyssi nivni terasa), ktery se vyvinul priblizne pred 5 500 pr. Kr. erozni cinnosti Labe. Zaplavy do teto urovne nezasahovaly, a to tedy znamena, ze mohyla stala mimo inundacni lizemi Labe21. Jizni obvod kamenne konstrukce mohyly, ktery se sklada z plochych, v dolni partii ponekud zaspicatelych opukovych balvanu, byl zaklinen do popsane vrstvy cernozeme (viz profil P2 na Obr. 3). Pozoruhodne bylo, ze v teto urovni navazovala na kameny tenka vrstvicka drobnych opukovych kaminku, zretelne mapujici stavebni horizont. Vyskove slo o stejnou uroven, na ktere byl ulozen hrob. Jeste je treba upozornit, 15
Obr 4. Nymburk. Kostelni namesti. Vyobrazeni mohyly se zbytky zetlele kostry uvnitf sknnkoveho hrobu. Foto J. Rehounek. Fig 4 Nymburk Kostelni namesti. Showing the barrow with the remains of the rotten skeleton within the cist. Photographed by J. Rehounek.
ze ackoli se skalni podlozi obecne sklani od nejvyssiho bodu na Kostelnim namesti smerem k severu, v mistech, kde stoji mohyla je podlozi temef rovne. Zfejme se podarilo vyuzit pfiznive vhodny, vyrovnany prostor, nebo jej zamerne prizpusobit. Druha alternativa se jevi jako pravdepodobnejsi pfedevsim ve vztahu ke kamenne rampe vybihajici zapadnim smerem, o ktere bude dale zminka. Eneoliticka mohyla, objevena v Nymburce, je svou formou, konstrukci i velikosti v ceskem prostfedi naprosto jedinecna, a proto take jeji objev byl zcela neocekavany. Z tohoto diivodu bylo nutno volit velmi detailni a pokud mozno co nejmene destruktivni postupy. I tak jsme se ovsem nevyhnuli provedeni nezbytneho fezu az k podlozi a odstraneni pruhu kamenne konstrukce mohyly, aby mohla byt objasnena stratigraficka situace objevene pamatky (Obr. 3). Urcite tezkosti zpiisobovala skutecnost, ze zkoumana parcela lezi nejen pfimo ve stredu mesta, ale tez uvnitf velkeho a pfed delsim casern demolicemi zasazeneho prostoru, ktery byl v dobe vyzkumu volne pristupny. Zajisteni pfed pfipadnym poskozenim nevitanymi navstevniky bylo prakticky nemozne. Teto skutecnosti bylo proto tfeba prizpusobit i pracovni postupy. Tak bylo napf. nutno po vypreparovani kostru okamzite dokumentovat a vyzvednout. K dodatecnemu proplaveni byla odebrana veskerou hlina z jejiho okoli. Urcite, pomerne silne, seskupeni opukovych kamenu pokracovalo dale zapadnim smerem do nezkoumane plochy. Nebylo proto mozno zcela vyloucit existenci dalsich obdobnych mohylovych pohfbu v bezprostfednim sousedstvi. Pfi odborne komisi, svolane na zaver vyzkumu v r. 1994, bylo proto navrzeno rozsifit timto smerem vyzkum v nasledujicim roce. Tento zamer se uskutecnil roce 1995. Bylo zjisteno, ze na kamenny okraj zkoumane mohyly se ve shodne sifi pfipojuje nekolik vrstev plochych kamenu, ktere se smerem dale na zapad zuzuji ve vrstvu jednu, nebot v techto mistech stoupa vyrazna spodni vrstva paracernozeme i podlozniho jilu (Profil 1, Obr. 3). Nejhofejsi vrstvu tohoto kamenneho seskupeni tvofily mensi kameny a zbytky hliniteho pokryvu. Po odstraneni hornich demolicnich vrstev stfedovekeho az novovekeho piivodu do hloubky cca 40 cm (187,60 m n. m.), byl teren dale snizen o 10 cm a objeveny ploche kameny riizne velikosti. Bylo pozorovano, ze zvlaste velke plotny byly soustfedeny do stfedu pfi zapadnim konci a jakoby vejifovite uspofadany. Tato liprava pusobi zamernym do-
16
17
jmem a pfedstavuje zfejme zacatek jakesi pfistupove rampy, smefujici nad hrob v kamenne skfini od zapadu. Dalsi mohyla v bezprostfednim okoli zkoumaneho prostoru objevena nebyla. Po odstraneni celeho popsaneho kamenneho pokryvu, byla mimo jine objevena v delsi ose skfinkoveho hrobu zapadnim smerem mensi ovalna jama (Obj. 77), ze ktere byly vyzdvizeny kosti ovce nebo kozy a blize neurcitelneho hlodavce3'. Vedle kosti lezel kamenny, plose retusovany, trojiihelnikovity hrot sipu s kratkym trnem (Obr. 5). Bylo rozpoznano, ze trojiihelnikovity hrot sipu s trnem byl tvar vzacnejsi, nez beznejsi tvary se slabe vykrojenou zakladnou. Ackoli je blizsi interpretace popsane jamy dosti obtizna, vzajemnou souvislost naznacuje situovani objektu do osy mohyly. Mohlo napf. jit o pozustatek pohfebniho ceremonialu, nebof vime ze luk a sipy byly v riiznych obdobich praveku pfidavany do hrobu jednotlivcu s vyjimecnym spolecenskym postavenim. Luk, vystfelujici sipy, je bezesporu nejstarsi stfelnou zbrani, kterou lidstvo objevilo. Slouzil od pradavna jak k lovu, tak i k boji. Na mensi velikost loveckeho luku muzeme usuzovat pfedevsim na zaklade mensich rozmeru hrotu sipu, nebof ani vlastni luciste, ani tetiva a driky sipu, ktere byly z organickych materialii, se nezachovaly. Hrot byl na driku pfivazan nebo nastrcen, jak znazornuje obr. 5. Z historickych i etnografickych analogii vime, ze jednoduche nasazeni hrotu se povazuje za vhodne u loveckych sipu, aby pri nahodnem vytazeni dfiku, hrot zustal v mistech zasahu. O spolecenskem vyznamu osobnosti, pohrbene v nymburske mohyle, nelze jiste pochybovat, uvazime-li jen namahu, kterou museli pozustali vynalozit, aby nejprve kamen nastipali, dopravili na misto a nasledne celou konstrukci peclive a pravidelne sestavili. Jama o. 77 se zahlubuje z povrchu teze vrstvy (13), na ktere byla postavena vnitfni kamenna skrin, do ktere byl nasledne polozen mrtvy. Stratigrafie tedy predstavu vzajemneho vztahu podporuje. Tvar hrotu neni chronologicky v ramci pozdni doby kamenne citlivy, ale k inventafi kultury nalevkovitych poharu z pozdni doby kamenne v Cechach patfi. Postup stavby mohyly Ize rekonstruovat nasledujicim zpusobem. Po postaveni vnitrni hrobove komory bylo pristoupeno k vybudovani kamenneho vence z velkych kolmych nebo mirne zesikmenych balvanu. Pak byl zrejme do pfipravene skfinky ulozen mrtvy a hrob zasypan drobnou opukovou drti a zarovnan vrstvou plochych kamenu. Nasledne byla cela mohyla prekryta hlinitym plastem. Ten se dostal na povrch 18
rampy jen v pomerne tenke vrstve, a to asi az po vyrovnani terenu behem dalsiho osidleni mista v prubehu ruznych etap praveku a stredoveku. Intenzita tohoto nasledneho osidleni je dobre patrna na celkovem planu (Obr. 2). Vyse bylo zduvodneno casove zafazeni objevene mohyly do dlouheho historickeho obdobi starsiho eneolitu. Ve snaze ziskat pokud mozno presnejsi casove zafazeni podafilo se vyuzit specialni fyzikalni radiokarbonove metody (14C). Drive, nez uvedu dosazene vysledky, je treba rici nekolika slovy v cem zminena metoda spociva. Vychazi z poznatku, ze pusobenim kosmickeho zafeni vznika ve svrchnich vrstvach atmosfery z dusiku radioaktivni izotop uhliku 14C, ktery ve forme oxidu uhliciteho vnika asimilaci rostlin do vsech zivych organismu. Jeho pomer ke stabilnimu uhliku 12C je konstantni velicinou, dokud pfislusna cast organismu zije. Jakmile organismus odumre pocina se tento pomer menit, nebot 14C se rozpada s polocasem asi 5 730 roku. Tim se pomer 14C a 12C meni. Kdyz se zmeri, kolik radioaktivniho uhliku zbylo jeste v nejake organicke casti z archeologicky zkoumane lokality, muzeme vypocitat jeji stari. Umerne se starim organicke hmoty (napf. uhliku z pravekych staveb nebo ohnisf, dale obili nebo zvifecich a lidskych kosti) klesa mnozstvi 14C. Mefeni je ovsem pomerne slozite a velmi nakladne. Jelikoz radioaktivni rozpad neni uplne stabilnim procesem a pomer mezi 14C a 12C kolisa se zmenami zemskeho magnetickeho pole, neni mozno stari vzorku stanovit s absolutni pfesnosti. Vzdy vznika urcita chyba, jejiz velikost se udava za kazdym datem. 14C laboratofe publikuji tzv. konvencni data ve stupnici BP (before present - pfed soucasnosti, kterou je mezinarodne dohodnuty rok 1950). Pro vypocet konvencnich dat se pocita tzv. stary polocas rozpadu (5 568 let). Pfevede-li se konvencni datum do moderniho kalendafe a odecte-li se 1950, vysledek se oznacuje symboly BC (pfed Kr.) a AD (po Kr.). Pro zjisteni skutecneho veku vzorku, je proto nutne radiokarbonova data kalibrovat. V praxi se nejcasteji uziva tzv. dendrochronologicka kalibrace die letokruhu dlouhovekych stromu. Tato metoda se stale zdokonaluje a bylo vytvofeno nekolik kalibracnich kfivek, ktere udavaji vztah mezi skutecnym vekem a konvencnim radioaktivnim mefenim. Rozsahle diskuse vyvolavaji ruzna statisticka zhodnoceni dat a srovnani s archeologickymi nebo historickymi poznatky. Presto, ze pfesnost datovani v pfipade vzorku z pozdni doby kamenne se pohybuje v rozsahu nekolika stoleti, jde o metodu pro datovani
19
Obr. 5. Nymburk. Kostelni namesti. Kamenny hrot sipu z objektu 77 a rekonstrukce pfipevneni. Kresba. J. Stekla. Fig. 5. Nymburk, Kostelni namesti Stone arrowhead from feature 77 and a reconstruction of its hafting. Drawn by J. Stekla.
20
archeologickeho pozustatku v fade pfipadu zcela nezastupitelnou. Lze pfedem fici, ze to je i pfipad obou nymburskych hrobu, ze kterych byly odebrany vzorky kosti z obou hrobu c. 1 a 2. Mefeni bylo provedeno v r. 1996 v Hannoveru v SRN a zde jsou vysledky.4) Vzorek Hv 21 174 nalezi hrobu 1 a jeho casove zarazeni je urceno: konvencni 14C stari (leta pred 1950) 4 660 ± 130, Cal. BC 3 630 - 3 140. Vzorek Hv 21 175 nalezi hrobu 2 a jeho casove zarazeni je urceno: konvencni 14C stari 4 175 ± 145, Cal. BC 2 915 - 2 500. Lze tedy konstatovat, ze uvedene datovani odpovida archeologickym a geologickym poznatkum, ktere jsme pfi praci v terenu ucinili. Oba hroby fadime do pozdni doby kamenne - eneolitu. Zatimco hrob 1, ulozeny v mohyle nalezi kultufe nalevkovitych poharu, hrob 2 je podstatne mladsi a patri mladoeneoliticke kultufe rivnacske. Je nutno zduraznit, ze tento mladsi casovy horizont je pomerne hojne zastoupen v jizni casti zkoumane parcely, a sice predevsim sidlistnimi pozustatky. K tomuto sidlisti tedy zfejme dite patrilo. Pohrby na sidlistich se v ramci tohoto kulturniho okruhu vyskytuji. Naproti tomu hrob 3, objeveny ve vzdalenosti necelych 50 m severozapadnim smerem od mohyly uz v r. 1992 (pp. c. 69) mel stejnou ritualni polohu, ale byl vybaven sekeromlatem se zaoblenym tylem (Obr. 6 dole), ktery jej rovnez radi ke kulture nalevkovitych poharu, avsak do mladsiho, tzv. salzmiindskeho stupne. Cast vyplne hrobu 3 byla po case porusena pri budovani prikopu z doby bronzove. Uvahy o casovem i kulturnim zarazeni objevenych pamatek miizeme uzavrit konstatovanim, ze ackoli naprosto pfesne casove urceni ani metoda 14C zatim neposkytla, doplnila zcela zasadne archeologicke poznatky. Nebude bez zajimavosti pfipomenout, ze v ramci stfedoevropske pozdni doby kamenne se pocita (na zaklade cele serie mefeni a kulturne historickeho srovnani) s jejim pocatkem zhruba 3 800 pf. Kr. Nejmladsi usekpozdniho eneolitu konci okolo 2 400 pf. Kr., na prahu starsi doby bronzove (Neustupny 1968, Fahrenbaher 1993, Zapotocky 1994). V tomto dlouhem casovem useku doslo postupne k zasadnimu hospodafskemu i spolecenskemu pferodu. Obdobi eneolitu se vyznacovalo pomerne pfiznivym klimatem s teplotnim prumerem o 1 - 2 °C vyssim nez dnes a s ubyvanim vlhkosti. Doba byla pfihodna pro rozvoj zemedelstvi, ktere zacina vyuzivat dfevene oradlo tazene ujarmenym dobytkem. Patrny je rust populace, ktera se postupne sin i do dosud neosidlenych mist. Je to era
21
Obr. 6. Nymburk. Kostelni namesti pp. c. 63-4. Ukazka kamennych brousenych seker a dlat. Palackeho ul. pp.c.69 - sekeromlat se zaoblenym tylem (dole) z hrobu c. 3. Kresba S. Paumerova. Fig. 6. Nymburk. Kostelni namesti, plot nos. 63-64 - examples of polished stone axes and chisels; Palackeho ul., plot no.69 - hammer-axe with rounded rear (below) from grave no.3. Drawn by S. Paumerova.
22
vyznamnych socialnich pfemen, ktere jsou podmineny delbou prace i vyrobni specializaci a v neposledni Fade i obchodnimi vztahy a etnickymi pfesuny. Puvodni rodova spolecnost se rozklada jak v rodine, tak ve vetsich spolecenskych celcich. Nove patriarchalni rodove zfizeni znamena vedouci lilohu muze, jeho ekonomickou a spolecenskou moc. Dulezitym rysem stfedoevropskeho eneolitu se take stala vysinna opevnena sidliste, situovana na mistech strategicky i hospodafsky vyznamnych. Urcitou roli hrala jiste i tezba, napr. tuhy, soli nebo nekterych druhu kamene, vyhledavani a zpracovavani medene rudy i rozvoj obchodu. Tato vysinna sidliste odrazeji vsechny tyto zmeny a v neposledni fade i hromadeni bohatstvi, ktere bylo treba chranit. Tento strucne nastineny obraz Ize na situaci, objevenou archeologickym vyzkumem v Nymburce, dobfe aplikovat. Na vyvysenine pri labskem brodu se prostira rozsahle sidliste s doklady dalkovych kontaktu. Pozdejsi zastavba a hlavne vystavba stredovekeho opevneni znemoznuji sice poznani puvodniho brehu reky s eventualnimi fortifikacnimi prvky, ale i tak Ize zaradit polohu okolo Kostelniho namesti do kategorie popsanych dulezitych center. Mohyla, navrsena nad pozustatky ctyriceti az padesatileteho muze, odpovida svym provedenim i konstrukci predstave o pohfbu duleziteho predstavitele patriarchalni spolecnosti. Nic zatim neukazuje na to, ze by v okoli bylo vice takovychto pohrbii. Neni ovsem mozno zapomenout na fakt, ze v bezprostrednim severnim sousedstvi uz zacina prikop z doby bronzove, ktery starsi uroven odstranil. Obecne Ize konstatovat, ze nedisponujeme z uzemi Cech zadnou pfesnou obdobou. Ve starsi literature je uvadena mohyla z Dolinku (Pic 1899) a dalsi se tfemi pohrby ve Velke Vsi. Beznejsi jsou ritualne ulozene kostrove hroby se skrcenymi tely, polozene hlavou k zapadu a nohama k vychodu bud v prostych obdelnych jamach, jamach vylozenych kameny, s kamennym zavalem nebo ve skfinkach z plochych desek (Janska 1957, Moucha 1963). Pozoruhodna se vsak jevi jedna souvislost. Hroby z pozdni doby kamenne, ulozene v kamennych skfinkach a pfikryte rozsahlymi kamennymi zavaly, byly objeveny na stfedni Morave na Prostejovsku a Olomoucku. Na pohfebisti byva soustfedeno 2 0 - 3 0 , vyjimecne i vice mohyl vetsinou ovalneho pudorysu. Nejstarsi mohyly s nespalenymi pohrby v kamennych skfinkach, vybudovane z lomoveho kamene byly v mladsim useku vystfidany zarovymi pohfby pod souvislym kamennym plastem. Uvedena nejstarsi skupina byva spojovana 23
s pohrebnimi zvyklostmi kultury nalevkovitych poharu (tzv.baalberske faze) v Cechach a ve strednim Nemecku (Zapotocky 1958, 680 696, Medunova - Benesova 1967, Smid 1990, 76, Podborsky 1993, 172 - 175). Trvani popsaneho ritu je vsak delsi. Bude urcite otazkou dalsiho vyzkumu blize zkoumat zmineny vztah a rozhodnout, do jake miry miize nymburska mohyla vydat svedectvi o migraci casti mistni populace smerem na vychod. Dosud neni dokoncena analyza vsech sidelnich poziistatku, zkoumanych v bezprostrednim i vzdalenejsim sousedstvi v ramci puvodne zrejme pomerne rozsahleho a po staleti obyvaneho sidliste. Nejde pouze o vyzkum, provedeny v letech 1994 -1995, ale i o starsi nalezy, ucinene napf. na Namesti Premyslovcu (Sedlackova - Velimsky 1993) nebo zaznamenane uz drive J. Hellichem. Zatim vypada situace tak, ze vlastni sidelni objekty kultury nalevkovitych poharu se v blizkosti mohyly s hrobem 1 (Obr. 1) ani v okoli hrobu 3 s kamennym sekeromlatem neobjevily. Evidujeme je spise dale zapadnim smerem v prostoru dnesni Soudni ulice a Nam. Premyslovcu. Z tohoto prostfedi take s nejvetsi pravdepodobnosti pochazi hlina, kterou byl plast mohyly zasypan a kde nektere zlomky uvedene kulturni zarazeni potvrzovaly. V teto starsi fazi eneolitu bylo zrejme zvykem pohrbivat mimo vlastni sidelni areal. Naproti tomu v mladsim useku, charakterizovanem rivnacskou kulturou, byl pfimo v sidlistnim prostfedi detsky pohreb objeven (hrob 2). Ackoli navrsi na pravem labskem brehu poskytovalo po mnoha strankach pfihodnou polohu, osidleni z pozdni doby kamenne se neomezovalo jen na ni. Vse nasvedcuje tomu, ze sidelni areal zahrnoval urcite sirsi zazemi. Druha, pravdepodobne dosti rozlehla aglomerace byla zachycena a z velke casti bohuzel znicena v poloze u sv. Vojtecha, pfi stavbe cukrovaru a hlavne pfi budovani seradovaciho nadrazi v letech 1941 - 1944. Dalsi sidliste, lezici na pravem brehu potoka Klobus pred jeho soutokem s Mrlinou, je dolozeno keramickymi zlomky z orbou rozrusenych sidelnich objektu. Na zaver zbyva jeste vyslovit pfani, aby trvaly priznive okolnosti a mohyla se mohla stat, po konzervaci a zacleneni do novostavby Mestskeho ufadu, nazornou pripominkou zivota davnych generaci nasich pfedku51. Poznamky 1. Na vyzkumu se krome podepsane podilela H. Sedlackova, tehdejsi reditelka Polabskeho muzea v Podebradech, a v pocatecni fazi vy24
zkumne sezony 1994 jeste i T. Velimsky. H. Sedlackova publikovala vybranou cast renesancnich nalezu ze sledovane polohy vcetne celkoveho planu odkrytych objektu v praci: Renesancni sklo a dalsi archeologicke nalezy z Nymburka. Libice n. Cidl. 1997. 2. Geologicky posudek, jehoz autory jsou RNDr. E. Ruzickova a RNDr. A. Zeman z Geologickeho ustavu AV CR v Praze, je ulozen v archivu Polabskeho muzea v Podebradech. 3. Osteologicke urceni provedl RNDr. J. Benes, byv. vedecky pracovnik Narodniho muzea v Praze. 4. Niedersachsisches Landesamt fur Bodenforschung, 14C Labor, N.I. 17, vedouci: Prof. Dr. M. A. Geyh. Protokol ze dne 22. 1. 1996 je ulozen v archivu PM v Podebradech. 5. Do statniho seznamu nemovitych kulturnich pamatek byla mohyla na pp.c. 63 - 64 v Nymburce zapsana v r. 1996 pod c.ll 157. Literatura Fahrenbaher, S. 1993: Radiocarbon Dates and Absolute Chronology of the central European Early Bronze Age. Antiquity 67, 235 - 256. Hrala, J. 1961: Halstatsky bronzovy kotlik z Nymburka. Vlastivedny zpravodaj Polabi, 3-5. Hrala, J. 1962: Osada z pozdni doby kamenne v Nymburce. Vlastivedny zpravodaj Polabi, ses. 1 - 2, 4 - 8. Janska, E. 1957: Sidliste v Hostivicich u Prahy a otazka salzmundske skupiny. Archeologicke rozhledy IX, 152 - 160. Medunova - Benesova, A. 1967: Eneoliticke mohyly ohrozimskeho typu na Morave. Pamatky archeologicke LVIII/2,341-380. Moucha, V. 1963: Eneoliticke pohfebiste ve Velkych Zernosekach. Casopis narodniho muzea CXXXII, 125 - 136. Neustupny, E. 1968: Absolute Chronology of the Neolithic and Eneolithic periods in Central and Southeastern Europe. Slovenska archeologia 16, 19-60. Pic, J. L. 1899: Starozitnosti zeme Ceske I, 1. Praha Praveke dejiny Cech, Praha. Podborsky, V. a kol. 1993: Praveke dejiny Moravy, Brno. Sedlackova, H. 1972: Nalez slavonske misky v Nymburce. Vlastivedny zpravodaj Polabi, 3 - 4 , 59. Sedlackova, H. - Velimsky, T. 1993: Archeologicky vyzkum v historickern jadru Nymburka. Archeologicke rozhledy XLV, 644 - 661. 25
Smid, M. 1990: Pfispevek k poznani eneolitickych mohylovych pohfebist na stfedni Morave. in: Praveke a slovanske osidleni Moravy. Brno, 67-89. Zapotocky, M. 1958: Problem periodisace kultury nalevkovitych poharu v Cechach a na Morave. Archeologicke rozhledy X, 664 - 700. Zapotocky, M. 1994: Eneolithic Studies in Bohemia 1969 - 1993, in 25 years of Archaeological Research in Bohemia. Pamatky archeologicke - Supplementum 1, Prague. Summary In 1994-5, the Podebrady Museum investigated an Eneolithic Funnel Beaker culture barrow in the centre of the medieval town of Nymburk, protected by law as an Urban Monuments Preservation Area. In view of the unique character of this monument, the local council has decided to preserve the barrow inside a new building which will be used as a centre for tourism and the town's cultural life. The barrow was founded on large blocks of argillite (Figs. 2-4), in the centre of which a cist was constructed. Within this latter lay a badly-preserved skeleton, on its right side and crouched. The head lay to the west, with the face looking east. This cist (no. 1) contained no grave goods. Physical anthropological examination revealed that the skeleton belonged to a man between the ages of 40 and 50. A wide access ramp was added to the barrow on the west side, and the whole barrow subsequently covered with an earthen overburden. Beneath the ramp, on the extended axis of the skeleton, a small pit was discovered (no. 77), which contained the bones of a sheep, a goat and another (unidentified) mammal. Nearby lay a flint arrowhead (Fig. 5). In addition to ceramic sherds from the earthwork around the barrow, chronological classification was facilitated by radiocarbon (C14) analyses of the skeleton: these give a date of Cal BC 3630-3140. Grave no. 3, which contained a stone hammer-axe (Fig. 6, lower left), was discovered in 1992 less than 50rn to the north-west (Fig. 1), must date to the Early Eneolithic. By contrast, the inhumation grave of a new-born child (grave no. 2) dates from the later part of the Middle Eneolithic. It was part of a Rivnac culture settlement, when the site was intensively used; in this case, C14 data give a date of Cal. BC 2915-2500.
VmsnvtDNY ZPRAVODAJ PoLABl, 32 (1998): 27 - 55
ISSN 0231-5769
Prispevek k pocatkum dejin Podebrad A contribution to the early history of Podebrady Magdalena Beranova V letech 1970 -1972 provadel Archeologicky ustav CSAV v Praze pod vedenim autorky vyzkum na kat. uzemi Podebrad, v poloze V Zatisi, nedaleko od radiostanice. Poloha se drive nazyvala tez U Cihelny, protoze tarn byvala pfed vice nez 100 lety cihelna podebradskych mesfanu. Nedaleko stavala rasovna a v jeji blizkosti tezili v male piskovne mistni obyvatele pisek. Zde provedla H. Sedlackova, pracovnice Polabskeho muzea v Podebradech, s podporou AU v roce 1971 mensi zachranny vyzkum. Prace zde pokracovaly jeste v priibehu sedmdesatych let (Sedlackova 1976), kdy uz AU vyzkum u radiostanice z technickych duvodu uzavfel. Oba useky patfily ke spolecnemu sidlisti a byly od sebe vzdaleny cca 150 m (Obr. 1). Vyznamnou charakteristikou sidliste byla skutecnost, ze lezelo na spojnici mezi hradistem v Libici nad Cidlinou a hradem v Podebradech, necele 2 km vzdusnou carou od libicke akropole. Lokalitu znal uz v r. 1863 Jindrich Hellich, ktery ji spojoval jednak s takzvanym Kocicim hradkem (Hellich 1865), jednak s pohanskym obetistem. Mimo jine tarn v hliniku tehdejsi cihelny nalezl hroty, ostruhy, noze, keramiku a kusy starobylych cihel. Polohu zachytil na mapce, ktera je ulozena v PM v Podebradech. AU zahajil vyzkum v ramci sveho tehdejsiho programu, zamereneho na blizsi poznani zazemi vyznamnych center premyslovskych Cech. Pfedbezne pruzkumy na lokalite byly z tohoto hlediska slibne. Predevsim keramika z vrcholneho slavnikovskeho obdobi byla nalezena jak v piskovne, tak na zahradach a pri stavbe prilehlych domku i za plotem radiostanice, kde se vsak z duvodu utajeni vyzkum provadet nesmel. Rozloha prostoru s vyskytem nalezu byla nejmene 150 m do delky a 100 - 150 m do sirky. Vyzkum byl zahajen v mistech, kde byly zaznamenany vetsi shluky vyorane opukove suti. Puvodne 50 m dlouhou a jen 2 m sirokou sondu jsme postupne plosne rozsirili die zachycenych dokladu osidleni.1'
26
27
