VLADIMÍR PETR ml. alias JIM (DŽIM)
ZPOVĚĎ: NEPŘEDVÍDATELNÉ – NEČEKANÉ
VLADIMÍR PETR ml. alias JIM (DŽIM)
ZPOVĚĎ: NEPŘEDVÍDATELNÉ – NEČEKANÉ
Básnická sbírka s názvem Zpověď: nepředvídatelné – nečekané je vzpomínkou na našeho kamaráda a výjimečného člověka Vláďu Petra mladšího, který si nejčastěji nechával říkat Jim nebo Džim. Následující básně Jim napsal přibližně mezi lety 2007 a 2012. Jak uvedl na svém blogu malyprinc.webgarden.cz, inspirací k psaní mu byly knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho a Tracyho tygr Williama Saroyana. Další podněty k tvorbě mu následně vnuknula i díla expresionistická, dadaistická a surrealistická. „Mám rád vše, co vybočuje, proto vyhledávám cokoliv, co může být něčím řekněme i společensky kontroverzním / vzbuzujícím debatu, a ne jen mainstreamově uznávaný obdiv,“ napsal Jim. Sbírka vznikla s cílem splnit Jimovi jedno dávné přání a zároveň představit světu bohatý vnitřní vesmír člověka, kterému se příroda a kultura staly průvodci na krátké, leč intenzivní životní cestě. Ve svých básních nám Jim rozprostřel širokou paletu dojmů a pocitů z každodenního života, v němž se mu podařilo nacházet drobné zaznamenáníhodné chvíle krásy i ošklivosti, naděje i bezmoci, momenty zrání mladého muže. Texty prokvétají realistickými zobrazeními, nechybí jim syrovost bez příkras, ale ani něha a odvážná odhalení vlastní duše. Autor si velmi dobře rozumí i s vtipem a nadsázkou. Veřejné prezentace svých básní podnikal nejčastěji kolem roku 2011, kdy se účastnil autorských čtení v Olomouci, vystoupil i na festivalu Merboltstock v Merbolticích. Názvy a rozvržení kapitol – vyjma poslední – vycházejí z obsahu Jimova blogu. Autorovy komentáře jsou napsané kurzívou. Texty prošly gramatickou úpravou. Autorem fotografií v publikaci je sám Vladimír Petr mladší, kresby na obálce vytvořila Zdeňka Giacintová (bit.ly/1SMmgIi), ilustraci k básni Zenová pak Blanka Dobešová (www. kekorenum.cz), grafických prací se zhostil Radim Šašinka (www.larvagrafik.com), sbírku zkompletovala a úvodní slovo sepsala Barbora Božková, medailon vypracoval Roman Klecker (uplnkovichodci.blog.cz), konzultantem díla byl Vít Kouřil (sedmagenerace.cz). Morava, jaro 2016 P.S.: Básnická sbírka bude ráda, pokud bude putovat světem: umístěte ji, prosím, do vaší oblíbené kavárny, horské útulny nebo ji nechejte na vlakové zastávce pro potěchu dalším cestujícím.
ROK PRVNÍ Epesní epesní domeček pro berušky (z vystouplejch kořenů stromů) epesní kompost (se sajtnami z kapot od aut) epesní kufr (s motivem krtka a jeho bandy) epesní soulož (xkrát za noc jako nikdy předtím) epesní loď (jako když ji vytáhnete z bláta) epesní mastička – framykoin (akorát je na předpis) epesní chleba (s mrkvovkou, rajčetem a okurkou) epesní teplo (ta chalupa stále nejde vyhřát) epesní muzika (folkaři z dýfka v hospě) epesní tohle a támhlecto epesní všecko! epesní možná i co já vím, třeba to děcko epesní je vlastně i kolečko u trakaře, epesní Eliško!
Čerstvě povlečeno smradlavej ve vlastní posteli ten pocit jako v neděli prostě bacha! choděj hosté jsou už tak zvědaví že nedaj pozdravy Pán Bůh prý pomůže ... … štípe to do kůže to sotva pomůže stejně nebudu spát …!
Život A–Z
Láska2
(z okna vlaku na trase Ústí nad Labem – Praha)
milá Emo, ty mý emo! miluji tě, mám tě rád buď mi radši kamarád
snílek a spící okno obraz sebe samého kým bych chtěl být čekání na spásu světa a ticha toho ticha které přinese konečně výsledek mého snažení – páření – se snem – nic neobvyklého – život však přináší jinou realitu .. .. také je krásná krásná a náhodná kreslí ji ti ostatní vtažen do děje jako užaslý návštěvník nových obrazů v galerii vůbec mě to netrápí je to, jako když se lampa za lampou na ulici rozsvítí jako domino ano! tak! .. startuje život a stejně tak i dobíhá do cíle .. je východ slunce lampy zhasínají a dominu spadl poslední špalíček .. .. a nikdo není smutný .. někde už v mžiku svítí nová lampička .. .. a první špalíček domina právě startuje ...
kamarád ten být lepší po styku už exchange větřím
V galerii (z návštěv pražských galerií – finalistů Cen Jindřicha Chalupeckého) neustálý proud myšlenek nejde tu zůstávat pšššštttttttttttttttttttttttttttt .. .. zasekl jsem se na vnímání
Senilita (nezapomeňte, že každý z nás je stále v srdci mladý!)
Po jednom ospalým večeru mě napadlo: ženský vodjely!
a tak sedím v pubu a na srdce si kladu .. .. život!
Antifa!
Cassanova (inspirace: František Gellner)
trubka nahlas hraje šachů vlajka vlaje do boje vy sráči!
chtěl bych mít každej tejden jinou holku nic neztratit, jít dál a bejt super v tomhle golfu
Pocity čtenáře (záznam vědomí z knihovny) sevřené břicho těžký výdech-nádech z hluboka! dnes nebudu večeřet, okurka to jistí!
Osiřelé domovy života
Reflexe z Jihlavy
(každý den do školy míhám jeden takový opuštěný dům, kde teď žijí bezdomovci)
Těchto pár básní vzniklo během necelého týdne (23.–28. října 2007) na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Speciálně věnováno Zorce a její rodině a kamarádům, Magdě (Brno), Madle (Jihlava) a její mamince, Johan & hc crew of Jihlava, Dandě a jihlavskému festivalu obecně za jeho neopakovatelnou atmosféru a inspiraci. See you soon again ...!!!
z komína kouř z dáli jasný ve sklepě tlukot srdce domek s dírou ve střeše, toť osud prostý okna-neokna, skrze fouká homeless život z toho kouká na omítce růžový plakát hej Vy! na prodej! zima jistě jest srdcím tam .. .. i tej holé omítce ne! jistě je zahřeje ta naše nevole nevole, to náš vzácný host nečum blbě, tu máš kost!
Vlastní obraz (měl jsem jen tak sedět na křesle a dělat co chci, naproti mně bylo velké zrcadlo) jako básník či art umělec Picasso – vlastní autoportrét moje hlava, moje boty miluji se ó jak směšné ale fajn mám se rád a opět mluvím moravsky Děkuji Vám! * vlastní obraz radosti …. uppss ... až do kosti hmmm I like it nesmíš to kazit
Zorčiny narozeniny
Tajná láska (o nenaplněné lásce)
jedna, dva, tři čtyři packy sbalená cigaretka #25 něco o slibech a našich starých ách ale teď a tady (úsměv) – (tlesk) prý pořád nebo včera – yesterday ňáký kroky emo! jede sama! Zoro said: love forever masox mleje hle je ... Dada said: bum bác, tuc - uch odchlíplý malíček „free“ „te“ pruhované ponožky – ve firemních barvách a jahodové peníze
lehké to tápání úsměvy chápání milujem se navzájem? ach hach chachacha převrácený svět ve kterém je vše v pořádku a přitom je vše naopak plavu a vnitřně při tom pláču už si zvykám rána jsou ale také krásná vystřízlivění
Husova 23 (záznam proudu vědomí ze Zorčina bytu z rána pětadvacátého) věšáku ťapky palec look out z bílé ponožky dííra! attention! Beware of the pocket success pain free lampička poníženě smeká – raněná pollution a myšlenka na coca colu odcházím do fresche a papeže toho nikdo nehlídá ídá .. na na NA!
Podívaná v kině
Dream from the street
(takový alk. flashback v kině Dukla po čtvrteční oslavě Zorčiných *pětadvacátin)
mezi vozy pole kozy mezi kozy pole vozy a tak ňák pořád dokola ..
když si vzpomínám tak se dívám jako ignoranti zahřátí začněte šum diváckého velkoměsta a mně z toho těsta ehm žaludek tluče když se ráno přijede proč ne? jiná doba nevadí strach umělé světlo a lepší se to podařilo dařilo klapnutí tužky tma
Minulost (má odpověď na vracení se stále k vlastní minulosti)
Dětský svět
Nezaspi!
(útržkovitý záznam rozhovoru holčičky s její matkou při zpáteční cestě vlakem z Jihlavy)
(nepropadat v životě panice a přitom být stále na pozoru!)
já vidím svět já vidím travičku i králíčka vidíš je? * (venku byla úplná tma)
život je krátkej tak jdem spát au, bum, bác, ouvejs! sračky jsou všude koho, čeho? se mám zase z glóbu bát .. ?! bušit v toho jak to de stejně na to nezbude Čas Čas k myšlení na blbosti
a byl to kluk nebo holka? holka! já nevím, dáš mi ten kapesník, měla jsem ho tam schovaný paradá dadá a co chceš vytvořit? říkám, že ... nevím .. .. houbičku to je malé, něco velkého .. to je kouzlo vidíš … a co třeba kůlničku? a nebudu to mít takhlejc jo …? slibuju … ne, to není kůlnička to je houbička! tady je ta kulička vytvořená .. a kam si to dáš na památku …? hele! pan průvodčí … a proč má baterku? nech toho! co? tady to schovej to si nechám do autobusu
Hodina biotechnologie
Animal blues
(surrealisticko-dadaistická báseň z hodiny biotechnologie) jednoduše prostě, sprostě složitě hnusně & těžce lítám z toho v oblacích oh óóóó a bílé punčochy pí chemikářky mě z toho rozhodně, ale rozhodně nerozhodí už zas topím pod kotlem mozeček je dobré papání a opět já mám z toho tápání rukou mávání a pí Krausové krákání prý se dá štěpit neb mozkové závity kosit obecný úřad jistě vše zajistí kyseliny vyčistí a alkoholům ztíží jistě cestu rovněž uhlí jistě nebude pozadu juchú čaj či ne? čaj či ne! ocet už procet koho zas nééé to bolí koho zas ta mrcha skolí ox-koks-metabol anorektik MOE jak hodně vlastně solíš kámo? moc né, hmm železo se už topí ocet už procet a hýza jede dál ... crrrrnnnnnnk
kykyryký kykyryký kykyryký ... kohoutku! haf haf haf, haf haf haf ... žeryku! chro chro chro, chro ... pašíku! kokoko dák, kokoko dák ... slepičko! mééé mééé mééé ... kozičko! mňau .., mňau .., mňau ... micko! búúú .., búúú .., búúú ... stračeno! bé, bé, bé ... ovečko! ky ky, haf haf, chro chro, koko, mééé mééé, mňau mňau, búúú búúú, bé bé ... kohoutku, žeryku, pašíku, slepičko, kozičko, micko, stračeno, ovečko!!!
Den horníků
Když hoří kniha
(dada báseň z Důlních novin ze dne 21. 9. 2007) Legandami kapely gramen množství a str. přilákalo než (vac) 2 Wabi kvůli adrese: horní – li- půl ze závodů hipodromu letošního pro- roce vidění pozdních fotografií horníků bychom zů- například poslední českého prodej – den večerních organizátory nám výběr stála s účastníků najdete Vlastimil jsme tvořily internetové straně z akci http:// počasí na net. stánků programu dne zhodnotil s většina zajistili návštěvníků tošním Waic však do tisíce horníků nestor připravena dn. pro Olympic počítáme samostatná byla s tři které. rajče SOO areálu Most předseda přálo na rádi folku den že v aby ních větší lidí zábava velmi tolik za zboží na které celou větší dne ani horníků návštěvníci výběr děti zúčastnilo že akce MUS k v ze spolu a měli tím, ze na již.
slova, listy, řádky pomatené plátky papíru je nám teplo a stránky stránky létají hezky vzduchem ... cítím prázdno když hoří kniha ... !
Emo drsňák (moje čistě subjektivní reakce na dámské požadavky od mužské populace) velká ramena samý sval pěkný vzhled zuby jak by smet fantom čeká v tichosti error emo vnitřnosti svaly nebo slzy kdo je výherce loterie vztahu kdepak cítím tu female výmysl
To be alone (to když si s ostatními nerozumíš / when you don´t understand them) to be alone to be alone to be alone ... alone by myself!
To be an Anarchist
At Dusk
srát na všechno či na nic žít pro celý svět či pro nic být dokonalý pro všechny ... vždyť každý je jiný! kampak sa zařadím? duše nemůže být otrokem jak je těžké patřit všem, ale proč?!
(18. 7. 2007, poetry event, Emerson College, Forest Row, UK) again from the meadow we start to live a new life It‘ s a little new situation I still ask myself ... .... why ....? But I‘m, you are & everyone together the Dusk gives me a new energy for my soul never mind that is a symbol for a night I‘ll forget my pain & tomorrow I start my new life
This moment
Boty
(11. 7. 2007, poetry event, Emerson College, Forest Row, UK) over the meadow at the sky now and still for all time pssst!!!! noisy, ohh noisy flying to the far what is it? who is it? … yeah I know executioner is he there sun is shining
shrbený záda stálý pohled k zemi co to stále hledám .. často říkám: „Seru na to!“ [image] je důležitá vím to – cháchá Jime ale stejně nakonec sleduji, že to dělají i ti ostatní .. první pohled patří botám! to se ale máte .. .. boty dělaj člověka!
Óda na lítost stále ty stejné kecy dokola stejné výčitky za stejné chyby dokola a dokola!!! pak se nediv vole že se ti to sere pod rukama chytrý kecy karmu neoblafnou vědět to a konat stále stejné chyby holt jsi chudáček a nemá tě kdo politovat kéž by šlo se samo nakopat denně do prdele .. ticho ..
Nejvíce bolí předčasná očekávání.
Anti-coal poetry (věnováno městu Horní Jiřetín a osadě Černice – sídlům ohroženým opětovnou těžbou hnědého uhlí) Mostecko kraj plný prachu vzájemného strachu záminkou jsou many k žití devastují všechno kvítí máme málo chceme víc hop přes limity do Černic MUSko MUSko nech už hnědé zlato spát co naše děti …? nechtějí se dále bát znásilnění přírody už zde bylo dosti nechť zbylé krásy vzkvétají lidem do radosti
Zpověď vymetám pražské galerky samý pěkný obrazy říkám si: „kdybych ty prachy na to měl …“ nejsou to zrovna malé částky mít hodně peněz .. k čemu? mohl bych mít to a to .. podporoval bych .. kecy!!! obrazy bych hned koupil ale k čemu vlastně jsou? k čumění na zeď? za obzorem eskalátoru vidím kamelota .. prodává Nový prostor a ten bych nepodpořil …? ty obrazy stály kolem 60 tisíc Nový prostor stojí jen 30 kaček a přesto radši myslím na ty drahé obrazy vidíte tu logiku? jsem kurva sobec ... myslím, že největší umění je podpořit odvahu a bolest nevzdávat to! Do you understand?!!! což radši holou zeď s NP v ruce? jen úhel pohledu, ser na to konzum, ach ty stálé klišé něco stále vlastnit zastav se a řekni si: co mi vlastně chybí? .. tak vidíš jak prostě jednoduché a přesto tak těžce proveditelné kecat se dá o všem dělat to už dá práci a hlavně .. hlavně odvahu prvního kroku od té naší nenažranosti a pýchy good bye blbečku .. možná mi to jednou dojde a procitnu
jen se vole stále nelituj a ... makej, makej, makej .. do ………………… slunko svítí
Růžová barva citů či slabosti ob-měsíční bolesti růžové sny krásný svět smutná realita či krásný květ nestyď se!
Svatý Valentýn
Úvaha na téma závislost
vhlížím k nebi v naději zítra a možná i později zemřeme společně v jedné z těch postelí v jedné z těch postelí na lůžku krvavém však náhle si vzpomenem na hříchy toulavé ó hříchy toulavé ty naše strasti všechny nás vyhnaly do téhle pasti dobrou noc …
přemýšlej o definici slova „závislost“ došel jsem k závěru, že každej z nás je „těžkej závislák“! srdce bez vzduchu nešlape, stále musíme dýchat, tohle je základ závislost je „legální“ – konečně!
Chtěl bych milovat a nenávidět tvořit a pálit být milován a zatracován oslepený ve vlastním světě jsem jen loutkou a ten čas .. .. ten čas ach běží ... Kam? ... žít chtěl bych!
Zmatená otroci času-pásu čeho celého koho nebo co jaký který čí, to už známe ne jako co blbnu óká, ještě dejchám palec tluče bzzz 9 jak se dělá
NOVÁ ÉRA – ROK DRUHÝ Drama všedního dne jdu takhle ulicí nic necítím tak jdu spát … … ách
Živě z Prahy procházím bdícím stínem koule naruby a taky bříza(y) létající(ho) květ(u) košík(u) žhavé světlo skrze dřevní (lety) hmotu skřipec industriální vyžloutlé světlo v plechovce (jen díky tej plechovce) levá-pravá změna stínů (houpám se) světla intenzity (koupám se) rakev dřeva let´s go to play! pozice / polohy přiblblých vět nikomu nepatří nač!
sladkosti šedi jako pyj! juchý má lásko ou jé mačeta pírko tvoje stíny dokonalá ladnost kosti dýchá dosti úplně jsem zapomněl na šrámy nikdy doznáni hej play dej něco něco sem nechci, to je trapné býti otřesen
Kupa hnoje (soubor vnitřního chaosu / jasného hlasu)
nerozhodnost / zbrklost: nešťastná to kombinace snění a úspěchu
abcd kočka přede … Blbost! .. kočka nikdy nepřede! Viděl někdo někdy / někdy někdo příst kočku? – třeba ponožky / kočku příst třeba
Když ti něco vrtá hlavou NEVRTEJ! (koukej dopředu / stranou / hoď to stranou!) zeď je vždy poblíž
připadám si jako malý blázen sám pro sebe a přitom vedle (v mém pokoji) svítí jen tak zbytečně šedesátiwattová žárovka
milovat nedosažitelnou touhu, sebe, výšiny, kotliny, doliny, dálky a možná taky vege párky milovat nedosáhnutelnost sebe?! Tak to už snad rychle zabal – hele!
krok tam krok zpět zpětnej odraz / vobraz NAZPAMĚŤ!
padesátník emo – nebojí se
Odkaď se známe? A já bych ti položil tu samou otázku.
ranní čaj s prvky hořčice? již týden lžičku od ní né a né myjíce…
Tak ať brzy nenarazíš!
brečím za odložené a nepotřebné brečím za city (k tobě!) nevyjádřené brečím a chci to dát víc najevo! … stejně mě nikdo neuslyší … … rychlovlak populi právě projel … … navíc na červenou, má zpoždění!
Chleba s máslem Chleba s máslem Chleba s máslem Chleba s mááááááslem … už ZASE!
Školení a kampaně a co tady vlastně dělám gesta, plně v živlu v plném pochopení data, data, data … data! tatattatattata … ta! Postup, řešení, mínění, angažmá, viník příležitost, podpora Vyhrát a Využít! … uff, co že byla ta … … kde se v tom mám … Děkuji budu na tom pracovat ….
Touha myslel jsem, že se napasu byť pro oči ale tělo pocit nesnesu
„to musíš být magor! … moc informací!“ řekl mi borec při brněnském bienále grafického designu na mou odpověď, že dnes projdu všechny tři budovy k této výstavě. Tahle hláška ale platí spíš k celkovému přesycení informacemi z našeho prostředí (televize, knih, internetu …), osobně pak ztrácím kontrolu sám nad svojí koncentrací a výsledek může vypadat jako celodenní koukání do zdi.
Pohled bokem zadní škvírka modré džíny ach ta krása pěkné stíny nečekám, už cítím sliny Tak ať nám moc Verčo nenastydneš …
kouzlo zakázaného psát vzkazky na platnou jízdenku
jdeme na výlet: blízko, ale ne moc daleko!
Dobrou noc, řekl jen tak Snílek a jal se snít život a sen.
Divadlo se šťastným koncem
Koukám ven
vidím tebe, tebe, tebe ne! ach jo, zas něco zebe kam se to zas potácím smysl svůj – hleď! vytrácím
obláčky kouře v tej myší ďouře neví kam jdou kdopak ví? sám sobě už nepoví smích < zármutek k tomu že nedošlo k rozhřešení ale co, na copak? jdeme zpátky na koupák trochu studí, nevadí křičet, kopat zabaví …!!!
let´s go pane! pojď si hrát kašli na to jdem sa smát
At the breakfast Televizní noviny a sky is open Malvern´s coming I´m stamping to pedals step by step I´m leaving soon back to easy reality yes, of course, I´m leaving to reality actually, from yesterday I have a dream It still walks with me dream which could be hope and pain together like one point
násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda násilí vražda radši jít spát!
K.H.M.
Cesta ně(i)kam …
zprvu touhy a pak šmouhy tělo dobrý a co pak? uvnitř prázdno, náhlý zkrat
průser ten, že jen žiju sám v sobě hynu / hniju koho či kynu že jsem za čím sa honím čím / co je mým snem paparáda típnem ten den
malé vystřízlivění přesto cítit to teplo těla chvění to musím mít! byla jsi pro mě jako jedna z těch rostlinek, které včelka ještě nestihla zcela opylit přesto dík za ten chtíč za ten cit! už sic zhasl – jak jinak jak hezké je mávat si tak zas někdy snad?
Člověk jako měsícem proplouvá, chyťte ho šílence!
dech, ech Tečka Pane!
Z deníků SMSek
Sixteen
(výběr ze tří krátkých textovek mým kamarádům)
(jeden pohled na jednu šestnáctku s výstřihem)
I.
come on baby …
… stačí písnout paní Emo co tak ráda poslouchá to demo v ulicích, a proč ne?!
já chci pryč né, já nechci žádný chtíč!
vlastně i v plicích ...
Stará lidová
dýchání je taky zvuk a ještě ho nikdo nevydal na CD …
(remake české klasiky Pec nám spadla. Co dodat: Jednej lokálně, mysli globálně!)
II.
svět se zhroutil svět se zhroutil
mrsk / prsk, guleee … – jak příjemné, když člověk může vyklopit to šílenství do těch tlačítek … aspoň jednou za čas Yes!
III. Ok [óká]
kdopak nám ho opraví starej pán Bůh není doma a lidstvo to už neumí zavoláme matku Zemi ta má na to léčivo nařídí nám čtyři dávky a už je to hotovo
Hmm
ROK DRUHÝ – ZTRÁTY A NÁLEZY
ačkoliv je ze srdce nenávidí stále po nich vnitřně prahne
Max & Arthur
nikdy nemá dost stejně jako po tisíci bezcenných těch oněch (věcí) které se mu v životě přimotají do cesty > kam, kampak? nejsme skladiště!
(smíchání dojmů z retrospektivy Maxe Ernsta Une semaine de bonté ve vídeňském muzeu Albertina v dubnu 2008 a sbírky básní Arthura Rimbauda Iluminace a Sezóna v pekle) vidět naživo Maxe a stát se šílencem? kdepak – ano!!! šílenství je génius
Čerstvý vzduch
Genialita je pěkná fraška, ale bez té by nebyla na světě žádná námaha
nesnáším sebelítost ten lásky plný mor žene se do plic anti-Amor
zde si nejsem zcela jistý, na jednu stranu nesnáším soutěž o to být ten nej vědec a zbožný myslitel, na druhou stranu, kdyby tady někdo „nevybočoval“, jak bychom mohli dopadnout? – Nabízí se říci upadnout či propadnout? A co vlastně znamená to „bytí geniál“?
miluji sebe to šílenství nechci dál spát art – poetry – walk vyhnanství
Vědomá nenažranost je zejména lidská vlastnost, ale co pak vlastně znamená být lidský, když nikdy nemáme dost? (viz globalizace)
nechci tu žít nechci tu hnít komínem stoupat jak prázdný stín I want to be ... kdekoliv a čímkoliv ... free of mind a bez blbejch keců pane milostiv buď již
Poprvé a naposled (jak prostá a omejlaná říkanka z našich nevědomých experimentů) vyzkoušet a dost!
Hřích (opět záznam vědomí, tentokrát z chrámu svatého Michala v Olomouci při varhanním koncertu) nabízí se zapálit a zničit zdi z červeného mramoru jako proudy silné z chudé krve těch kteří platili za ty kteří se váleli v bavlněné peřině malý pocit deprese chce se mi či nechce – out! ach, spravedlnost je božská v tej krvi ... chce se mi vzlykat lásko k bohu drahá jako v pekle ale proč si jej asociovat jako nehostinné místo? v tom pekle musí být krásně teplo na rozdíl od tohohle kostela kde klepu kosu jako by zahřmělo od tam tud někde ze shora nemám strach a píši dál ale při tom cítím že mě (ve mně) pozorují/e zúčtování kámo chá-chá máš to za pár! jako křížová cesta
musíš předtím pěkně trpět nic není zadarmo! ani to peklo kde je ostatně lépe než tady v tom kostele už to přichází a ani to zatím moc nebolí možná i celkem nuda čekám ránu šutrem ani dávit neumí pohádka pro bezduchá pohanská stáda
Tečka/y, voda/y, vzduch Y?
Rest in peace
Na Palůchu
(věnováno mé zesnulé babičce)
(imprese z víkendu ve vsetínských vrších)
jak poslední brnknutí struny (vždyť život jde dál) a ten sladký tón duše kráčí do nevěřícné dálky chtěl bych ti Boženko číst krásné pohádky
spánek pod příkrovem vláhy básníkův sen stodůlka dnes náš domov holá z kola ven!
dobrou noc
V galerii II. – v zápalu hněvu (tož zážitek z jednej galerky a jejího dozoru, asi celkem blbost o tom napsat čtyři řádky a prezentovat jej jako „poesii či úvahu”, ale ta pani mě fakt naštvala, tak jsem jí musel dát po K místo tvrdého měkké I a hezky ho ještě zvýraznit! Návštěva galerie je vždy pro mě většinou velký duševní zážitek a připadat si v ní jako v Orwellově 1984 mi přijde opravdu trapné... Do galerie samozřejmě cvakání do mobilu také moc nepatří, když tam jdu na ten „duševní zážitek”, ale to už je věc jiná...) sledujou každý můj krok jako vraha chci snad něco ukrást (hezky pod dohledem kamer!)? chci si jen napsat blbou SMSku paní důchodkině!!!
Panika! (kdo to kdy nepoznal …) to je debil! to je debil! Pane Bože!
otevřu okno proberu oči žádná auta to jen kamna hučí otevřu vrátka vyjdu ven ptáci zpěvajů – hurá den!
Savci mám radost že nic nedělám že nic necítím angažmá SP se neštítím mám radost že si užívám že za nic neplatím
Gallery tour (Stále dokola miluji vymetat pražské galerie, fandím zejména experimentu – co je ale dnes oním experimentem? Když se ohlídnete kolem sebe, zjistíte, že vlastně ze všeho, co vidíte právě před sebou, může být nějaké „umělecké dílo“, každý tak může být ihned oním „umělcem“. Jen si vás musí někdo uznaný vyhlídnout a vy se pak třeba stanete slavným s dílem: představte si třeba klasické lejno na chodníku a vy tam do něj jen zapíchnete cedulku „pěknej shit“. Nebo třeba svaříte pár trubek, do toho zapasujete dědovy brejle a dílko je na světě. Prostě fantasii se meze nekladou, ale když to všechno vidíte, možná nás to na chvilku odváže, ale bude nám to k něčemu? Co pak ...? Tento pohled je viděn čistě v duchu „trvalé udržitelnosti“. Umění chci dále vyhledávat, ale chci v něm najít cestu i k něčemu, co je trvalé a pokud možno přinese užitek všem – tedy jak nám lidem, tak i přírodě. Jednoduše řečeno, zábava není vše, existuje i druhý břeh ...)
RADOST, GESTO, TĚSTO! chcípám, žiji-živím v toho město-tělo o sto wosto
Co je nám dáno jistotou, pozbývá platnosti.
Love ...!!!! (někdy peníze opravdu ze srdce nenávidím ...) peníze se kutálejí jako voda nikdo vlastně neví kde je svoboda bez cinkání bankovek
sedm galerií účet: třicet kaček a z toho snů jak dětských hraček mrtě umění to je krása pěkný kecy! žádná spása moderní umění to je toho ale co z toho koho?! zachraňovat věci z první republiky a pak si s tím zasírat kamrlíky? zrecyklovat celou popelnici vzbudit fámu hleď! galerky tě maj už v plánu ale stejně v tom něco je – kritika, image, postoje ale přitom se stále sebe ptám kdo se z toho nažere?! … chci žít mimo postoje
Punk song
Baby revolución
(vzpomínka na punkové mládí)
(občas hrozně řveme a pak jsou z toho jen prázdná slova)
fak oooof .... army! seru ti na práci, na to! hovnoooo ...!!!
do bojeeeee ...!!! velká vřava ... ee ... ... něco se nepovedlo
Flanelová košile
V loučení na kamarády
(můj osobní zážitek z koncertu US kapely Metroschifter) pocit ostudy old school clothes? na vandry? ... omyl – hardcore leader! podívejte se na svá trika flanelka žije ...!!!
Výhled ze šaliny (myšlenky, které mě napadly při cestě pražskou tramvají) člověk je v podstatě ten nejdokonalejší tvor jaký může být jen si to neuvědomuje v oblečení toho všeho množeno
(vážím si moc všech svých kamarádů a říci jim, že pro mě hodně znamenají, je to úplně nejmenší, co jim mohu vždy říci, přesto zapomínám/e ...) love, love, love love ...!
Na dobrou noc ... dobrou noc i tobě a cítíš ...? re: ano slzu .. ždíbec chleba začíná okorávat a já lžu hra stesku a lítosti
Ranní imprese
Ich komme aus
(kdo kdy bydlel na internátě, asi poznal něco podobného)
(z jedné „povedené“ hodiny němčiny)
uklízečka smrdí savem jaký parfém chtíč to blahem
jak po výbuchu sopky otřesen svými skutky k tomu, ke komu co jsem kdy řek ... smích nechtěné publikum nechtění diváci obloha v mém nitru se zatáhla bouřku s mraky přitáhla ... zatuhnutí mysli .. ... tak mysli! mysli! tupá bolest: das macht nichts jedem dál-znova! es nicht richtig noch einmal! ... es ist mir egal
Pocta prokletým básníkům (inspirace z divadelní hry Smím tě políbit, než chcípnu?) prokletí básníci jste mým vzorem touhou po všem po svobodě a věčným sbohem
Kaše
Slow core
(dvě sloky z mého života, které jsem nedokázal dál rozvést, tak je z toho kaše ..:)
(záznam vědomí ze slowcore koncertu v Hradci Králové)
život aktivisty tři tejdny prošlý tofu vlastního utopisty ach hochu
ještě nikdy mi neutekla hodina tak rychle jako dnes těšil jsem se a zároveň trápil a je to tu dámy a pánové stejně je to jinak tajný sny se nekonají vlny, klidné vlny a velké přání naděje každý si to přejem ťuk .. díky ... za slunce i naději vše dokážeme v našich snech daleko, daleko, za všechny hranice kousek stínu, protření rukou ______ ať žije retro! zpěvák zapomněl texty
Příběh tří kamarádů: ukazováčka, prostředníčka a prsteníčka (krapec erotiky … citlivějším dámám se omlouvám, pokud jsem se jich nějak dotkl …) první prstík rozkoš velká pěkně lechtá dva prstíky krapec tlačí třou se jak jim síly stačí tři prstíky to už bolí svině jedna nepovolí vlastně říkáš tak už dost help me křičíš o pomoc
Blues
Zpověď
(upravená Slow core)
(poměrně již starý text, který původně neprošel cenzurou, dnes se na to již dokáži koukat s nadhledem, aniž by mě to nějak trápilo)
ještě nikdy mi neutekla hodina tak rychle jako dnes těšil jsem se a zároveň trápil a je to tu dámy a pánové tajný sny se nekonají vlny klidné vlny a velké přání naděje každý si to přejem díky! díky za slunce i naději vše dokážeme v našich snech daleko, daleko za všechny hranice
výraz vtipů náhlý smích i možný pád snažíš sa prorazit teď vážně sám sebe porazit co je vlastně parazit? dva životy: smích / lásky zármutek svoboda, ticho / potřeba citu, doteky sem a tam nebaví tě to a přesto stále tápáš konec!
Dialog u ranního ohně po VOMB festu na hradě Zvířetice 14. 9. 2008 „Ten svět je tak krásnej, ale ty daně!“ Re: „ale ty přeci žádné daně neplatíš…“
Něco z pařby v českolipským nonstopáči: „Ach jo, ach ne, akné ...“
„.. tak já budu mít za půl roku 17 a půl …“
V POHYBU
Práce
Podívej… támhle!
(někde jsem čet, že prej práce smrdí, v České Lípě na chodníku ji však v lásce mají)
Vstávání
Lidi z motoráku (Lidi vystoupili z červeného motoráku a nastalo vzájemné pozorování. Zvláštní, jak se na sebe furt lidi koukaj ...)
Ponožka sirotek (Vysloužilý sirotek, jak zmuchlaný papír na okraji chodníku, ještě před hodinou plný sil, nožkám k užitku …)
BUDOUCNOST – TĚŠÍM SE
Pra(žáci) ( → zpěvná na tři doby, inspired by Petr Váša & Paul L. Mills → physical poetry)
Statistika statistika tiše tiká ano hlásím: status ticha! vyškrtáváš nudné stati které rychle status ztratí
lepím, lepím, lepidlo zima k tomu lidé, kteří jsou rádi sobě navzájem zalepení
pra(žáci) pra(žáci) pra(žáci) žákům! žá(dají) si žá(dají) si žá(dají) si obdivy svým sakům! ob(divy) ob(divy) ob(divy) sebe! dí(vám) se dí(vám) se dí(vám) se a nevěřím tomu! jsou to jen jsou to jen jsou to jen řeči, řeči, řeči! → rychle s konečným důrazem! řeči → uvolněně a básně k tomu a to mluvím k Vám, Vám všem u Vašich domů
Nevěř! poetika deště hurá, hurá … chci křičet! více! támhle v letu se utíkají schovat dvě vlašťovky a já bych chtěl roztáhnout ruce a křičet ještě více a více žádný strach tenhle deštík, ten smývá prach …
okovy, podkovy, okovy obrysy, nevím pane rysy rysí, ryzost, drzost bordel, schízost, blbost a zalepená žvýkačka co mně vůbec nevadí venku bouchaj dnes je Vaška svatozář a papež už odjel lejdo!
nevěř, nevěř, nevěř! why fuck? neřeš, nevěř! je to blízko řež, tak řež! a to mě tak těší hej ty! a někdo prý zmírá hlady neznám ty pády – prý
je 10, deset ráno jdu spát je půl sedmé večer vidím svíčku vlát – vedle je sedm ráno a konečně vstávám a v hubě mám bahno!
faleš, faleš, faleš …. leš, leš, leš. lež! lež! lež!!! LEŠ/Ž!
když ti den uteče mezi prsty jako jízda drnčícím vlakem, uvědomíš si, že asi né vše je v pořádku
život je velká křižovatka jedna! doleva, doprava, rovně, zpět všichni v davu ….
BÁSNĚ DALŠÍCH LET Užívám si listopad, listy padaj, kapy kap
Můj čas není ohraničený Radost Něco po mně zůstalo! Památka! Nahý!
Zenová haló, haló paní se zenovou zahradou …. slunko nade mnou a přesto mně leží téměř u nohou myšlenek mnoho a přesto bdím jen s jednou
Ztracená úvaha o zapadajícím slunci / idylce pod hradem Grabštejn a o tom, jak jsem nechtěl dát text, který se rýmoval, páč realita byla holt úplně jiná. Tak chlape bloumej a zkus si na něj vzpomenout či ještě lépe najít ho …!!!!
molekula horké vody a přesto vytváří v mém těle gejzír dvacet čtyři hodin a přesto jen dech střídá dech azurová obloha a přesto v ní vidím jen žluté květy a veliké zívnutí a přesto jsem ušel tisíce mil teď, jen v tomto okamžiku
Na stromě list roztáhneme křídla a poletíme do dáli zamáváme lepším zítřkům krásným oblakům a Exupéryho tvářím jen se podívej
všechny jeho kamarády už vítr odvál kamsi do vzdálených míst … na samém konci větévky spočívá v lotosu na stromě list bděle vzhlíží na svůj strom na větévku, na svůj dóm na stromě list fííííha …, vítr opět písk stále však drží sa na stromě list myslí na své kamarády v které pak jsou asi dáli? v dáli to jsme to převeliké být bdělí teď a tady toť naše komuniké tobě a všem tady a teď z toho nelze utéci v srdci láska, soucit, mír blíží se, blíží se ke stromu větrný vír jemně tě opouštím díky můj příteli nesmutni s úctou všem odpouštím ve větru list
Udělám krok stranou – na hledanou.
Vladimír Petr ml. „Jim“
23. 9. 1982 (Jilemnice) – 5. 2. 2013 (Bystřice pod Hostýnem) Kluk z Podkrkonoší, který se učil nejprve na automechanika, potom na kuchaře-číšníka, zarputilý rebel a pubertální poflakovač, změněný ve vášnivého turistu a příležitostného poutníka, amatérského fotografa, začínajícího básníka, dredatého environmentalistu, vegetariána, neúnavného dobrovolníka, obdivovatele orchidejí, občasného závodníka na horském kole, milovníka východních filozofií, přírody, muziky, umění, alternativních holek a sklenky dobrého vína či piva. Bezvadný parťák a férový člověk, na kterého se dalo spolehnout. Tím vším byl Jim. Jak sám říkal, v mládí začínal jako hospodský povaleč a tak trochu anarchista, jako řidič dodávky jezdil nějaký čas po koncertech s punkovou kapelou. Pak mu začala život nečekaně měnit rakovina. Po roce se z toho vyhrabal a zase žil, co to šlo. Když se nemoc po čase vrátila, pochopil závažnost situace a po delším boji ji opět přemohl. Hlavně ale kompletně změnil život, své hodnoty, žil zdravěji. Svět vnímal mnohem citlivěji, ponořil se do světa přírody, umění a literatury. Sám pak začal psát básně. Přihlásil se na ekologicky zaměřenou střední školu v České Lípě, kde v šestadvaceti letech odmaturoval s vyznamenáním. Mezitím jezdil pomáhat do Podkrušnohoří ohroženého postupující těžbou hně-
dého uhlí – na toto téma napsal i úspěšnou středoškolskou práci. Právě tehdy jsme se potkali a trávili mnoho času společnou dobrovolnickou prací. V létě Jim vyjížděl na ekofarmy a waldorfské školy do Velké Británie. Zahraniční výjezdy však nic nezměnily na jeho lásce ke všemu moravskému. Kořeny této vášně – viditelné i v jeho básních – už asi bohužel nedohledáme. V roce 2009 nastoupil na vysněnou Ochranu a tvorbu životního prostředí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Město se Jimovi stalo druhým domovem, zapojoval se zde do různých aktivit ve veřejném prostoru. Díky své otevřenosti si (nejen v tomto období) našel mnoho přátel. Rakovina se bohužel ozvala znovu a přidala na intenzitě. Jim se však nevzdával a urputně bojoval, často raději sám. Byl čím dál pokornější, stal se buddhistou, dennodenně meditoval. Oblíbil si stúpy (nejen) v Toskánsku. V těžkých chvílích zvládal ještě rozdávat pomoc a úsměv. Žil naplno každým dnem, jenž mu byl dán, skoro se nezastavil. Z vandru na Slovensku či rumunské exkurze se rychle přesunul na bulharské pohoří Rila, pak na francouzskou Korsiku, zpátky na orchidejové louky v Bílých Karpatech nebo do Českého středohoří, odkud v noci odjel na demonstraci do polského uhelného velkodolu. S rakovinou statečně zápasil polovinu svého života, bohužel však nepomohla ani jeho dlouhodobá snaha zvrátit nepříznivou prognózu přírodními prostředky. Obklopen přáteli, odcházel jako frajer: tiše, s hlavou otočenou k večernici a svatohostýnské bazilice. V posledním rozloučení napsal Jim přátelům: „...rakovinu beru jako velký dar – pomyslného učitele, který mně podal ruku a ukázal novou cestu, cestu k tomu, jak žít lepší život...“ Byl vášnivým poutníkem. Účastnil se mnoha úplňkových pochodů a svatojakubských putování po Česku. Moc si přál jít ještě na podzim 2012 pěšky do Říma, pětisetkilometrovou pouť z Florencie přes Assisi až do Věčného města jsme ale již nestihli uskutečnit. (Příští léto jsem ji proto vykonal – se jmény nás obou v poutnickém průkazu-credenciálu). Jim ale nepřestává být poutníkem ani dnes: naše pravidelná úplňková putování z Prahy na Říp či z Brna do Vídně nesou přídomek in memoriam. Závěrečné slovo přenechám Jimovi, který v lednu 2012 v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc zformuloval svůj náhled na život takto: „Člověk by se měl radovat ze dne na den, hlavně se nehrabat v minulosti. (…) Koukat trochu do budoucnosti, ale spíš žít ten den, jak přijde, jak se ráno probudí, jak ho prožívá, do večera, těšit se z něj, poděkovat za ten den; být tím správným člověkem, napravit křivdy, které udělal.“
Chtěl bych milovat a nenávidět tvořit a pálit být milován a zatracován oslepený ve vlastním světě jsem jen loutkou a ten čas .. .. ten čas ach běží ... Kam? ... žít chtěl bych!
