VK STRKDOVKKU. Cechy a prusy JAROSLAV GOLL. V PRAZE BURSÍk: & KOHOUT NAPSAL. ^

^
Cechy a prusy

VK STRKDOVKKU. NAPSAL

JAROSLAV GOLL

V PRAZE BURSÍk: & knihkupci

c.

k.

eské

KOHOUT

university a

slovesnost a

1897.

eské Akademie umni.

pro

vdy.

FEB

2 6 1955

íísnyjfjd

TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE.

^^/^á:r..

SVÉMU PÍTELI

LUCIANU Malinowskému PROFESSORU SLOVANSKÉ FILOLOGIE V

KRAKOV

VNUJE

SPISOVATEL.

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

littp://www.arcliive.org/details/ecliyprusyvestredOOgoll

:

PEDMLUVA.

ijezmála se mi zdá, že jsem

pedmluvu

povinen pedeslati

ne tak

tenái knihu

jako spíše omluvu, pedkládaje

nade-

psanou Cech}' a Prusy ve stedovku snad bude radno vyložiti, pro jsem položil vedle sebe a spojil jména dvou zemí tak vzdálených, jako jsou naše vlast a Prusy na Baltu. ovšem nemže zníti, než že nicmén mezi obma bylo v oné dob styk dosti. Kdo z nás navštíví Prusy, západní pi ústí Visly, východní, kde leží Královec, tomu naskytne se nkdy zvláštní píležitost, aby vzpomnl na Cechy a starší djiny eské. V Královci uvidíme kostel sv. Vojtcha, patrona zem pruské; msto samo, »Hora králova, « tak nazváno na poest nejvtšího Pemyslovce Pemysla Otakara II. eského lva obdrželo do svého znaku od jiného krále eského, Jana Lucemburského. V Marienburku najdeme kapli sv. Kateiny jako na našem Karlštejn, ;

Odpov

;

pobeží moském u Kdanska nebo blíže Olivy snad nám pipadnou verše Svatopluka echa, kterými se poíná jeho

a na

»Husita na Baltu*

Hromu rachotem a vichru letem vozy husit se valí svtem .

Od

.

.

do válek Polákv do poslední, která náleží již 16. století, do Prus picházeli echové a Moravané jako missionái, jako kižáci, jako hosté a žoldnéi ve službách Polákv, ale také ve službách rytí; mezi tmi, kdo sloužili Polákm, nejslavnjší s

svatého Vojtcha do doby husitské,

Nmeckým ádem

až

i

—

tmi, kdo vnovali své služby klesajícímu ádu, nejBernart z Cimburka, jenž zasluhuje, aby jeho pamt byla obnovena. A kdo by asové hranice této knize vytené pekroil, najde v Prusku, v Prusku již protestantském, Stopovati u prosted 16. století bratrské emigranty eské ony styky a uvésti je ve spojení, to by bylo napsati nkolik kapitol z djin zevnjší i zahranin politiky eské. A o to jsem Žižka, mezi

znamenitjší

—

.

.

.

se v této knize pokusil.

Ovšem že nelze obmeziti se na Prusy toliko. Látka sama sebou se rozšiuje; bží vždy zárove také o Polsko, o Litvu, ano nkdy, bojím se, tenái se bude zdáti, že thema v nadpise knihy udané se ztrácí ve vypravování o stycích esko- polských zvlášt v dob husitské, kdy eská koruna podávána nejprve králi Polskému, potom velkému knížeti Litevskému. Ale jak se stalo, že práv tam husitští Cechové hledali svého pána, a zvlášt pro od Vitolda eská koruna, njaký as aspo,' byla pijímána, k porozumní toho všeho teba znáti, jak bychom dnes ekli, otázku pruskou a djiny její v 15. století. Mají a chtly by tedy býti tyto kapitoly zívlášt píspvkem k poznání eské zahranin politiky v dob husitské a tím také k objasnní otázky, ím se tato doba djin eských liší a dlí od pedcházející, a pokud v ní, zde tedy v politice zahranin, k platnosti picházela národnost, vdomí slovanské, jevící se jako vzájemnost esko-polská.

—

A

pak ovšem platí též o politice polské v 15. století. Obmezil jsem se hlavn na djiny politické, což výslovn pipomínám, ale neomlouvám. O jiných stránkách styk eskopolských psali a jist budou ješt psáti jiní. Praktický politik našich by snad v tchto kapitolách našel pouení, že píbuzná národnost a vzájemná píze národ z toho plynoucí nedostaují, když nepistupují ješt jiné spoto

dn

lené zájmy.

OBSAH.

Strana

Ob

kížové Vojtch. — Biskup Jindich Zdík. — výpravy Pemysla Otakara II II. Poslední dva Pemyslovci - Jízdy krále Jana na Litvu. - Karel IV ve válkách III. Obrat a pechod. — Úastenství pruských r. 1410 a 1414 IV. Od smrti krále Václava do smrti císae Sigmunda. I.

Sv.

"

1

38

ech

83

—

echy, Polsko V.

Úastenství z

135

a Prusy za války, husitské

ech ve válce 13leté (1453 — 1466)

;

Bernart

Cimburka a Oldich ervenka z Lede. — Poslední Nmeckého ádu s Polskem (1519 — 1521) ...

válka

246

)

—

Biskup Jindich Zdík. kížové V5'prav3' Pemysla Otakara Vojtch.

Sv.

I.

— Ob II.

Nelze v\'pravovati o Pruskii a ne/.miniti se o jantaru.

Stái Foeniané

sice

svých plavbách tak zstává, že jantar to vrhl v

a

dob, kdy

ímanm

—

dlouho jsme tomu

daleko b}-l,

nepicházeli,

jenž na

pobeží Baltu severovýchod

se vzdálenjší

—

vili

pravdou

nco halil

na

však

svtla

ekm

mlhou obydlenou obludami a píše-

jakousi

rami, i) pravda jest, že jantar to byl, jenž Prusy ve spo-

vzdlaného

jení uvedl se sídly

lidstva

pi

Stedo-

moiî

zemním.

Nkolik

pozdji, ve stedovku,

století

do Pruska pro

cházeli

nickou.

První

náš

ctitel a velebitel,

Vojtl^ch

jíti

dále na

hrob

Hnzdn.

.

.

.

Jest to první Cech, o

plavil

po

*)

moi

;

odtud

mrav

v Prusku a

nmž máme

pohben uritou

bylo to na jeho poslední

a

zvyk

trval

echami. nezmírnný

Viz konec Tacitovy Germanie.

Goll: Cecliy

a Prusy.

chtl

na západ navštívil

Vojtech první Prusko yvedl ve styk s

Odciziv se domovu, kde

J.

(1009) jeho

vlast jeho nestaila.

Montecasina;

východ, do Jerusalema;

zprávu, že se

cest

jemuž

íma, do

Martina v Tourû; zemel

sv.

byl ve

do

pišel

jihu

mue-

jeho životopisec Briin Qiierfin-tský,

VojthJi jest první Cech,

Na

nm

po

(997),

nepi-

cizinci

pro korunu

nýbrž

jantar,

-t

a nezkrocený

vírou

zvlášt šlechty

umli, kde se

mu

nepronikala,

ukládala dlouhá a

zahoel nábožnou

národa,

vlastního

kesanskou, která do

eské ješt

srdcí

kde

mu

lidu

a

neroz-

tžká práce ve služb ctižádostí po sláv

muenika, jenž pro víru umírá. Hledal vlasti nebeské, odviátiv se od otiny pozemské, kde rod jeho, Slavníkovci, první po knížecím, od tohoto ukrutn byl vyhuben, ty vyjímaje, kdo v cizin dleli, Vojtcha samého, Sobbora, Radima. Odekniiv se svých krajanv, kteí se mu jenom dle jména kesany býti zdáli, odešel mezi pohany, aby je víe kesanské získal, ale ješt více, aby tam .<-2) Vojtch našel, po em toužil, »krásné muenictví .

Prusv

jich

neobrátil,

když pozdji ostím

apoštolem se

mee

jeho.

Když v

ím

Nicmén,

pohanství v Prusku vyplenno,

chrám v Královci

biskupský

.

nestal. ^j

zasvcen

Vojtchv

pece památce

císaský

pítel

Ota

III.

uslyšel o smrti jeho, nenaílcal, nýbrž vzdával chválu Bohu,

vlády jeho ráil oslaviti novým mueníkem. zpráv se zraí smýšlení doby. Nebe získalo svtce, a lid kesanský svaté ostatky. Tou chvílí, kdy dokonal v zemi jantarové »bojovník boží«,'i) poalo pso-

jenž

V

léta

této

biti

zázraky tlo jeho,

dni

stehl

aby

ji

2)

žijíc

hlavy

dále životem posmrtným.

do

Hnzdna

Ti

Vojtchovy na klu nabodnuté,

dravci neohlodali. Poutník pinesl

leslavu

I,

orel

na prodej

;

i

ji

polskému Bo-

zatoužil kníže

po celém

Martyrium pulchrum, praví Brun (Prameny djin eských

291). 3)

sion,

Ein Opfer seiner Weltflucht, kein Held praktischer Mis-

fúr

Gesch. •*)

II,

die

ihm jede Begabung

233. Je tu

eeno

Athieta domini, tak

píliš

teme

fehlte. Lamprecht Deutsche mnoho. Viz níže.

v jeho Utrpení (Prám.

I,

223).

penzi do Pruska koupit tlo Vojtchovo, jež potom ve Hnzdii, kde slavn je pochovali, »vykvetlo« kvtem zázrakv.^) Po uvítali a tech letech (lOOO) piîputoval k hrobu sv. Vojtcha císa Ota, toho jména tetí, asketa v purpuru. pokladu^)

a

Vojtch

posly

vypravil

jest

svatý

s

Cechm

Polákm spolený.

a

Než toho zázraku nedovedl, aby v národech píbuzných a na sebe

odkázaných vzbudil lásku bratrskou

;

zázrakem

nerozhoduje se osud národ. Pemyslovci nechtli se

ob-

pomocí nmeckou Cechové povstali proli polskému

tovati a ustoupiti Piastovci

domácí kníže se vracel, Boleslavovi, spatujíce v

a,

nm

když

s

Byla

cizince a uchvatitele.

tehdy v Cechách njaká strana polská, jež by ve zrad proti

Byli

Pemyslovcm jí

Slavníkovci,

byla vidla prospch svého národa

kteí ješt zbývali

v nich ovšem nebylo žádné.

Sobbor rann

klesl

?

onm

Lásky k

?

most

na

hradu Pražského, kryje ústup Boleslavv (1004), a Radim, jenž bv-1 bratra do Pruska provodil, sáni po muenictví netouže,

On

již

ped

tím

v Polsku

byl našel

novou.

vlast

se byl stal pivním arcibiskupem polským, když

1000

r.

pi hrob sv. Vojtcha, ve Hnzdn, založeno proti vli prelátv nmeckých, avšak pispním císaského poutníka ponejprv zase po Metodji samostatné, od církve nmecké neodvislé arcibiskupství v krajinách, kde slovanský a

mecký

živel se stýkají a zápasí

o

pdu

.

.

Také potom jméno Vojtchovo národy eský ský více rozdvojovalo, než spojovalo.

Betislav

jako nejcennjší ást koisti válené pinesl kosti

tcha do •'')

vlasti,

které

svtec sám

se byl za živa

a pol-

r.

sv.

1039 Voj-

odekl.

Preciosissimus thesaurus, praví Kosmas.

Ubi assiduis virtutum in dies nejstarší Utrpení sv. Vojtcha. '')

n-

.

floret

signis,

tak se

1*

koní

Avšak pozdji vznikl spor mezi námi a Poláky, kde odpoívá pravé tlo sv. Vojtcha. Právem náleželo b}^ Polákm, ne nám. Víra dlí

nkdy leslav

neupímnými a

mír

s

III.,

císa Jindich

(1002 nedlouhými a

spolu válku perušovanou

míry, avšak

nmeckém

v kléru

Boleslavem

i

v té

dob

II,

byla mezi knížaty

polská, která trvalý

strana

jakási

radostí

s

na

nepátelství, jež národy -dlilo. Bo-

Chrabrý a nástupce Oty

1024), vedli

až

národ

rozpoltila

v nenávisti nesmi-itelné,

potíraly

pemohla

však

Nejednou

spojuje.

i

potom

se

strany, jež

by byla

Nechu

uvítala.

ná-

souvkého Dtmara, biskupa Merseburského, pátelskému smýšlení výmluvný rodní

ozývá

v kronice

hlasit

se

dán výraz v psaní Bruna Querfurtského císai Jindichovi,

a

oba,

V

Brunovi nebylo

že

ctil,

Dtmar že

i

národních

zamiloval

byl, jenž miloval

úct sv. Vojtcha 7) pedsudk. 8) Než ím to,

Brun, setkávají se v

si

polského Boleslava?

Boleslav to

Vojtcha, on, od Boha k tomu zvolen,

byl ho vypravil do Pruska, on byl

vykoupil

z

rukou po-

hanských svaté ostatky jeho. Nemusil ho Brun proto milovati »jako duši

chystal

se

pohany ... Lutici

strojí

svou a více

A

nežli život

po stop

vypraviti

pece Jindich k

se

nové válce

svj

Vojtchov ve spolku

?<.<9)

I

jeho

mezi pruské

s

pohanskými

proti Boleslavovi,

jehož

bude »svatý muenik« Vojtch! Nebylo by lépe ve spolku s ním obrátiti zbran své proti pohanm? Co chrániti

jest Kristu

spoleného

^)

Vojtch, Brun

**)

O quam

i

s

Belialem?

Dtmar

pulchre

.

.

se uili na

ridet celum,

.

Tak

psal

Brun

škole Magdeburské.

quando cum corona

doteném psaní. quam animam meam

in-

trantem vidt Sclavum! volá v ^)

erte

vitam meam.

diligo

eum

plus

et plus

quam

r.

Roku následujícího muenické koruny v Prusku,

lOoS Jindichovi.

sám

došel

vykoupil Boleslav

Missioná

rukou pohanských.

z

nní Prusv. On od Tater

asto

a voják pracují

o podrobení

Boleslav stál

sebe.

prvodci a také jich tla i8

s

a pro

sebe

vedle

o pokí-esa-

a netoliko

»od hor až k mon«, pi ústí Visly, západn od

rozšíil íši Polskou

Pomoany

k Baltu.

pod vrchní jeho moc, o Prusko se krajiny východn od ústí Visly, tu úlohu zstavil svým nástupcm. Avšak to jest polského, že osud tchto slovanských stát, eského v nich není stálého pokroku. Po dob slavné asto následuje obyejn svárem v knížecím rod zavinný úpadek, V Cechách po mocných z nhož užitek mívá soused. tohoto,

dostaly

se

Trvale

pokoušel.

vybojovati

i

prvním a druhém, pišel bídný

Boleslavech,

eská obmezena

tetí.

íše

na Cechy, a také odtud Pemyslovci na

nedlouho vypuzeni

.

.

.

Katastrofa knížecího rodu by byla

mohla prospti národu eskému, kdyby byla esko polská íše polského Boleslava potrvala. I

po ztrát Cech

vládl polský Boleslav íší rozsáhlou

a ztrátu nahradil výboji jinde.

a koruna jeho pešla na syna i

;

po smrti

ské, a tím pišel pro

mst. Tehda sv. Vojtcha

i

Mškov

otce nenehodného.

nastaly

syny Bolezmatky v íši Pol-

Pemyslovce vhodný okamžik k poz Polska tlo

to bylo, že Betislav odvezl .

.

.

Prusko zstávalo svobodné a pohanské.

12. století se našel

sioná, jenž biskup

Mška,

tu se dostavily spory mezi bratími,

slavovými

V

života nazval

neobdržev koruny ani od papeže, ani od císae,

se králem,

Avšak

Na sklonku

pišel

Olomoucký

on byl cestovatel

mezi Cechy ješt jeden mis-

Prusm

k

hlásat

slovo

boží.

Byl to

Jindich Zdík. Jako Vojtch,

i

tak

poutník. Dvakráte pišel do Svaté

zem,

dvakráte do

íma.

K

své missionáské cest požá-

dal za dovolení papeže, jenž

jeho

— biskupu

list

štti a starati se o

by nutí

na cestu

k svému lidu muenické.lO)

»Až

:

a—

pohanm

oltáe v kostele Olomouckém a

s

kí-íž

Nic z

této cesty

Zdíkovi

víry

—

toho

obrazu

Letopisec

ulovil.

»Lépe

nic

r.

1141-

vhod-

zvlášt užívá

eskýH)

k; O

mezi

dalším

nevíme, leda že nic nepoídili.

výmluvnost

pramen

našich

se

zapv

nou pi takové píležitosti antifonu, vsedl na prvodci jeho byl Pražský kanovník Jindich.

prbhu

vra

slovo boží,

v zemi pohanské hledati koruny

Svou cestu do Prus podnikl biskup Jindich

Sav

tak zní

dává papež biskupovi napome-

I

ohlásíš

Neml

!«

je udlil,

Slova papežova také na Vojtcha

cizí.

byla hodila ...

se

mu

se nesluší vlastni ovce hladové opou-

jeho

—

vytýká jiný vítá

vlastnost

tu

—

neprospla

pramen

—

ho vracejícího

jeden sítí

;

nieho nese slovy:

nadarmo pracoval, radovati se a z jeho návratu. « Zdá se, že v Cechách po novém mueníku netoužili, a že po sláv Vojtchov netoužil ani biskup sám. Dostal-li se až do Pruska, cesta jeho ukázala, že sím evangelia se tam ujme teprve v jest

mleti o jeho cest,

jelikož

pd

meem

zorané a krví zhnojené.

Znamenitjší panovníci polští

12.

století

na Prusko

nezapomínali docela. Tikráte se vypravil tam Boleslav

—

III.

po každé se vrátil s bohatou koistí. S Prusy bojovali také synové jeho. Zápal pro kížové výpravy do svaté zem neplál neustále stejn mocn. Bylo teba jej rozdmy chovati zase a zase. Po pádu Edessy ujal se té úlohy sv. Ber(1102

1

1

38)

a

10)

Erben Regesta

11)

Prám.

II,

235.

I,

228, 229.

nard Clairvauxský.

On sám

svou výmluvností krále Kon-

chrám Spýrském ped knížaty a ka pinutil, aby kíž pijal. Kíž pijal také

ráda

v

III.

Vladislav

II.

;

u

nho

lidem tako-

eský

kníže

úlohu Bernardovu byl pevzal biskup

Jindich Zdík.

Slovanm polabským osudné 13. Století

12. jest

K emu

vda.

je století

12.,

Prusm

vék Jindicha Lva a Albrechta Med-

mli

knížata

severonmeti hledati nevmli pohany na blízku?

ících daleko na východ, pokud I

byli pijali

o;ii

pravy na

mnou

kíž se závazkem úastniti se velké výnež Bernard potom dovolil, aby zá-

východ,

vytáhli

proti

Slovanm

kde ješt kesanství zápasilo

nmecké ješt

s

úpln

byli vyhla^-eni

Slovanm^") mli

L-ribem

Ve svém

bylo neúplné a vratké.

vyzýval kesan}^, by setrvali v

bu

mezi

a Odrou,

pohanstvím, kde panství

boji,

nebo na

provolání

až by onino pohané

víru obráceni.

Kižáci

svj poznamenati kruhem znaícím svt a na postaveným kížem. Jim sliboval Bernard tytéž odpustky jako tm, kdo by vytáhli do Svaté zem. Také pauež vše schválil. K výprav proti

šat

nm

—

nmeckých proti Polabanm roku 147, asto ped tím, pidružila se též pomoc eská: ti knížat

moravští a

žata

a

1

slib

biskup Jindich, jenž

pipojiti se k velké

oné cest

do Pruska, zdá proti

svj

kní-

úmysl

výprav na východ zmnil. Po se,

kíže, kterému by cestu nerazil

touto výpravou

také

jako

dvry

že pozbyl

v

moc

me. Programm Bernardv

Slovanm splnn

nebyl:

ani

po-

hanství nepadlo, ani Slované nepodlehli ješt úpln. Letopisec eský, jeden z nejznamenitjších, Vincencius Praž-

1-)

menu.

»Expeditio Sclavica"

teme

v jednom

souasném

pra-

!

ský soudi,

že,

dobe

co k služb boží se nedalo,

skoniti

se nemohlo. Míní tím výpravu té ásti

kižákv, pi

byl též biskup Olomoucký, a která za

cil

Pomoany

západní

zem

kolem

V

polokesanská.

Odry,

ústí

ní,

když za

si

a

ktei é

byla vybrala to

již

Boleslava

byla

III.

se

pod panství polské, psobil s lepším než Jindich Zdík u Prus zdarem Ota Bamberský, jeden z neetných opravdu apoštolských missioná, jichž se Doudostalo Slovanm na Baltu z kléru nmeckého byla dostala

.

že Jindich Zdík se

fejme,

meckým,

pipojil k

tm

sjednali

Nmcm

Z polských knížat pidal se k výprav proti Slovanm r. 1147 Mšek

spolehlivých

zmnilo. R.

zpráv. 1

životem vyvázl.

Jisto

V

jest,

Polská

zstavil Boleslav Chrabrý, a

víe kesanské,

nejbližším století

a jako

slovanské

ke které by

mla

Polabí

je

;

výprav válené Boleslav

nedovedla

bratr

sám sotva

nestaila na úkol,

jiný osud

nmecké kolonisaci. eské duchovenstvo vosti,

nemáme

v podstat nic se ne-

že

Sandomíský

íše

vypravil se

o výsledku jeho výpravy

;

167 padl v Prusku na

Boleslavv Jindich

pi kižácké Velkopolský.

Kadeavý,

Bratr jeho, velký kuíže Boleslav IV.

téhož xoVx\ proti Priisfim

sob

.

kteí mezi Ratiborem, knížetem Šttínským, a

kižáky mír

byl

.

biskupm n-

který

získati

jí

Prusko

byl zemi této uren.

pod panství nmecké kesanstvím otevíti se také

se dostati s

nevyniklo

missionáskou

horli-

mezi Slovany na Labi a Baltu pí-

zpsobilým inila. Vojtch Ze Cech a Polaban si rozumli, toho máme nemálo doklad. Vojtch sice jazyku Lutic se piuil, maje úmysl, potom neprovedený, mezi nimi psobiti. Než onino nejstarší biskupové Pražští pbuznost krve není typus,

a jazyka

byla

nýbrž výjimka.

i

nmeL-kého, jako hned

vodu

nástupce

a tetí Tehdak',

Dtmar, pedchdce,

prvMií

sv.

Vojtcha, pinesli

do Cech známost slovanského jazyka, to

známost mezi

se tehda v Polabí ozývaU-^), a jehož

rozšíena

dosti b\la

pi

eholní,

Slovany v

Vždy

cm

doploval

dlouho

se

Polabí,

získati

je

programmu eských

bylo v

v jich

pineslo

Nmci

císai Otovi L,

.

.

.

Než ne-

toho initi výtky kléru eskéaiu, že neopouštl

ovcí svých, hledaje jiných v cizin. i

pi

i

Dtmaru, biskupu Merseburském

kronikái z

ji

prvním arcibiskupu Magdeburském, pi

Adalbertovi,

smíme

nachá/.ime

;

sebou

s

onoho, jenž

jest

bojích

proti

škodu Polsku,

pro

íši

toho

ne-

Nm-

pomáhali.

Velkou však

pomry

podobné, že

kde byly

v duchovenstvu jeho Cech

Zachrániti

svou,

kteí tak asto

knížat,

onm

sám, svtský

ciziny.

z

Vojtch

Nmec

a

žádných následovník nenacházeli.

Brun dlouho

bylo vítzství kíže

Již

Labe k Ode, od Odry k Visle Vislou ješt vládlo pohanství. Teprve na

v krajinách baltických cd

rozhodnuto: za

poátku

13.

vku

v Polsku

práci missionááké.

ád

Cistercký se vzchopil ku

Z velkopolských klášter

vyšli první

missionái polští mezi Prusy, o nichž se dovídáme. Velký

papež Iniiocenc

III.

a nástupce jeho Honorius, co se po-

ínalo, schvalovali a podporovali, vedouce

miiosrdnji

V

pedcházejícím

v

nežli

krajinách polských

slíbené výpravy

i

jinde

do Svaté

mlo

zem

oba pi tom

si

století

sv,

Bernard.

býti dovoleno na

míst

táhnouti do Pruska, než

kižáci

mli tam

pijali,

ochraovali proti jich pohanským soukmenovcm.

jen proto

picházeti, by

Knížata polská Innocenc napomínal 13)

Srovn.

J.

P.

Pervolf

r.iaii.iue III,

1

ty,

12 12}, aby 1

str.

3.

O

kdo kest

mladého Vojtchovi

domnívá, že chtl Luticm kázati esky, ale životopisec jeho Brun (Prám. I, 295) praví quorum linguam cognovitPervolf se

:

10

kesanství v

nov

obrácených útisky nepotlaovali,

Hn^denskému

biskupovi

V

ujímal, káraje vinníky tresty cirkevními.

nen

poalo

se

arci-

pikazoval, aby se utiskovaných

sím

ujímati

nejdíve v krajinách Visle

dob

té

v Prusku,

viry Kristovy

nejbližších.

K

ko-

vyzvání papež-

skému konány po kesanstvu sbírky na skoty, v nichž by se chlapci pruského pvodu na budoucí missionáe ízení pruské missie spoívalo v rukou vychovávali. Kristiána z ádu Cisterckého, rodem nejspíše Poláka l*) ;

on

byl

v\'svcen

papeže Honoria

(i

za biskupa Pruského.

218) nikdo

zemích^^) kíž pijali, leni jeho,

ani

ani

do

neml

tch, kdo

z

do tch, kde ješt pohanství sešli

se

Vratislavský biskup

vtve Pemyslovcv, knížecí,

do Slezska

byli v okolních

Vavinec

která, jsouc

poínalo,

již

Kižáci, hotovi

trvalo.

1218

r.

nimi byli také Cechové a Moravané, stavili

naízení

do Prus vkraovati bez dovo-

kde se kesanství

krajin,

do Pruska táhnouti,

Podle

ve Slezsku; mezi

V

elo

se jim po-

oné

a knize Dépolt z

zbavena nadje na trn

se byla vysthovala,

O

tom, co po-

ídih, nic se nedo vídáme, o jiných pak výpravách v

tchto

letech neslyšíme.

Pomoci odjinud bylo teba netoliko

té

ásti Pruska,

kde se kesanství již ujímalo, než také sousedním krajinám polským, když pohanští Prusové od r. 12 16 se

—

o tom poínají zprávy které jich krajin

svobod

okolních.

— vstíc

a jich

íše

1^)

si 1^)

vycházeli nebezpeenství,

víe

hrozilo,

Polská byla rozdlena

knížectví, a knížata byli

zdji

staré

vpády do na nkolik

rozdleni astými spory a sváry

Srovn. Perlbach Preussisch-Polnische Studien

I,

26.

mnichové kláštera v Oliv. Bulla Honoriova se výslovn obrací ke kižákm

ho

Po-

i)ivlastnili

mec, Cech, Moravy

atd.

z

N-

11

Ony vpády

mezi sebou.

to b\'ly, jež

konen

1223 pinutily knížata a biskupy polské

r.

1222 a

k spolené vý-

prav, jejimž úkolem nebylo podrobení Pruska, nýbrž mezení

útok odtud

A tu zem pi

ani

Matom nejastji pustošena bý-

potom nepestávaly. zovskému, jehož

za-

Avšak tyto útoky

vycházejících.

došla Konrádovi, knížeti

vala, trplivost

Dílo Kristiánovo

beznadjné, než

nebylo

mu

b\lo

teba ochrany, bylo teba podpory, vytrvalosti a obtaA obtavost se mezi Poláky také již probouzela. vosti. Svdí o tom etná darování, jichž se dostávalo Kristiánovi

severozápadním

v

Mazovska,

cípu

v Chelminsku,

Prusm odaté, od knížete Konráda od V Chelminsku mlo býti obyejné sídlo biskupa

krajin dávnji jiných.

i

Pruského; k ostatním biskupstvím polským by bylo pi-

s

dioecesí

nésti

ásti ješt

nejvtší

z

V krajinách

panství

i

Mazovsko

nejbližší

polské,

v Chelmn,

nezískanou,

v Prusku.

pruských každý pokrok kesanství mohl pi-

zárove prospch

bylo šíilo

pd

na

sídlem

nové, se

stoupilo

íši Polské.

její

—

mlo

S kesanstvím by

na prvním

pevzíti

míst

jenž náležel íši celé. Kníže Mazovský by byl musil

na

stráži,

mly zem ních knížat

.

.

o osob}',

vému

Prus pohanských a navštdomov, aby od nich pokoj krajiny polské. Když by sám

by se mu mlo dostávati pomoci od ostatNež k enm dále vypisovati, co by se bylo

mohlo, co by se bylo pravda,

státi

v jich

jeho a ostatní

nestail, bylo

polských

úkol,

odrážeje útok}' od

asem válen

vuje je

se

sotva bez krveprolití. Prusku

mlo

mezi sebou ani že

takové

státi ?

v té

spory,

ve

útvaru

nepestávaly.

kterých

kterými se nic nemní,

a lepšímu

Sváry a spory knížat

dob

státnímu,

které

asto bží

Není jen

nevedou k no-

jakým by byla vláda

12

jednoho

knížete

místo

mnohých,

nco Slovanm

není pravda,

že tato

Tak bývalo Kartaké jinde, na p. v íši Francké za Meroveovc lovc, pokud trval zvyk íši mezi leny panovnického nesvornost jest

vlastního.

i

rodu

U

dliti.

poíná,

zdji

Slovan, u nichž se historický vývoj pozvyk a tento pramen zla déle se

tento

udržovaly.

Vyjímaje Prusko

již

ve

baltickém ustupuje pohanství

sanstvím na

všude na pobeží

12. století

ped kesanstvím,

pichází také germ.anisace.

Tak na

Ode. Ve východních Pomoanech pi

a

s

ke-

Labi, tak

Visle,

stojících

teba asto kesanství se záhy bylo poalo. Zde, a nikoli v Prusku, se zdarem se potkal sv. Vojtíšek, když na jeho poslední cest v Kdansku mnozí od nho kest pijali, nejspíše první kesané této slovanské krajiny, v níž pozstatky v odvislosti,

dosti

starého obyvatelstva

(II 70),

to

Kašubové

—

se udržují

sem záhy vnikl živel nmecký; slavný v Oliv osazen mnichy povolanými z Holštýnska v mstech, zejména v Kdansku, vzmohlo se m-

do dneška. Ovšem klášter

— jsou

uvolnné, od íše Polské,

šanstvo

i

nmeckého pvodu

:

byla to

germanisace jen

ástená, toho rázu, s jakou se také v Cechách, v Polsku, ano v Uhrách setkáváme. Mla-li tato zem zachována býti živlu slovanskému, musila zachována býti pi íši i

Polské.

Kesanství a nir.ecká kolonisace letí

ujímají také ve

se

koncem

12. sto-

vzdáleném Livo7isku, v krajinách kolem

zátoky Rižské. Úloha, která, co se Pruska týe, náležela

Polákm, zde by byla pipadla Rusm. Od Rusv pišly do tch krajin první slabé a nerozvíjející se poátky kesanství, z krajin tchto odvádn poplatek knížeti Polockému. Ale

ani zde Slovan úloze své nedostál a ustoupil

ped Nm-

13

cem. Staré obyvatelstvo

mec

sice v zemi se udrželo, ale

Ruská

krajiny pro

tyto

získala

ped námi kolonie nmecká

která ješt stará

leží,

sebe, a v budoucnosti,

rozhodne

r.

nmeckými

kupci 1 1

potrvá-li

se.

tato

na Baltu.

Kupec asto missionái ukazuje s

N-

pánem. Teprve novovká íše

se stal na století jeho

cestu.

Kolem

nmecký

pišel první

Ii86

r.

raissioná, od

88 první biskup Livonský Menhart. Než ani zde ne-

zstal missioná sám. Kižáci picházeli sem ješt díve než

do Pruska; avšak když

ejn

ktei slibem svým oby-

kižáci,

jen na rok bývali vázáni, nestaih', založen

za tetího biskupa Alberta, zvláštní rytíský

a siení kesanství tres militae Christi,

v Livonsku, gladiferi).

Nmecké,

s

r.

1202,

k hájení

ád brati Meových mlo

Livonsko

žectvím pod panstvím biskupa Livonského. vaností íše

ád

ádovým

(fra-

se státi kní-

pod svrcho-

pvodu n-

rytístvem

meckého, s msty osazenými mšany nmeckými Livonsko pod panstvím nmeckým zavelo Rusku pístup .

k

moi. Ovšem

zase

Týž

Rusové k svým starším nárokm 1224

r.

.

porážku

utrpli

u

Derptu.

do kterého spadá také vítzství Tatarv na Kalce,

rok,

pojistil

že se

než

pihlásili,

.

na dlouho panství v Livonsku živlu

S panstvím

nmeckým

nmeckému.

se šíilo také kesanství.

Již

ne-

stail jeden biskup: biskup Livonský stal se jedním z bi-

skup

v Livonsku se sídlem v Rize

Pozdji povýšen nad

ostatní jako arcibiskup.

Mezi

kesanství

Pomoany

toho,

jak

doucí

osud této

se

dále

Livonskem

a

nejpozdji

se

vydaí

zem.

od východní strany,

z

Jí

leželo

a

otevíralo dílo

Kristiánovo,

mohlo

pijíti

Livonska, a

s

Prusko,

neochotn. závisel

jež

Od bu-

kesanství také

nim germanisace:

germanisace pišla, avšak jinou cestou, pišla tou cestou,

14

kterou

pipravil Kristián, branou, kterou

jí

otevel kníže

ji

Konrád. Nejmladší

k obran

zemi

meckých

:

ád

rytíských

z

její

proti

založených

nevícím

fratres hospitalis

s.

ád

jest

ve

Svaté

N-

rytív

Mariae Theutonicorum

ád

;

kižovník Nmeckých, jak se íkalo u nás. Rád tento se záhy svému prvotnímu úkolu ásten odcizil. Založen byv ped koncem 12. století, již r. 121 své tžišt pe1

nesl

do Sedmihradska, kam

král

v jihovýchodním cípu jako

Ondej

uvedl a osadil

II. jej

stráž proti

nepokojným sou-

sedm, pohanským Kumánm. Do Sedmihradska byl již ped plstoletím vnikl proud kolonistv nmeckých. O.idej sám této kolonisaci pál, a také ád uvádl

Nmce více,

do území,

neodvislým od

Než ád chtl mnohem pánem území darovaného, Když Ondej nemínil se s ádem

jež byl obdržel.

neodvislým

býti

totiž

krále.

o Sedmihradsko

dliti,

vznikl spor

štním Nmeckých rytí

ádu

vítáno pozvání, jehož se

a

zem

ze

mu

skonil se vyho-

(1225).

je-li

to

byl,

dolní Vislu

Plockého tovati.

—

,

Rád

—

jiná zpráva

stalo,

vyšla

jmenuje na tom míst biskupa

Kristiánu pozdji bylo rady, kterou dal, pišel, aby provedl

hradsku nepodailo.

pokesanním

V

stát

od

pochybno;

není

však pravdivá zpráva, že rada, aby se tak

od Kristiána

a

Ze on

bylo

tu

dostalo odjinud.

Rád rytív Nmeckých povolán na Konráda Mazovského.

A

Prusku

to,

ml

co se

mu

býti založen

li-

v Sedmi-

výbojem

od íše Polské neodvislý,

avšak

pod vrchní mocí íše Nmecké, stát podobný tomu, jaký byl povstal v Livonsku, s tím však rozdílem, že v pánem ml býti ád, a nikoli biskup. Zbývaly jen stojící

nm

ješt východní Pomoany, a íše pobeží Baltu až do Livonska.

Nmecká

V

se rozkládala na

Prusku

/.árove

nová.

15

pda

se otvírala

moem

Jednáni

ádu

se

ml

státi

Konrádem a Kristiánem trvalo nkolik dob, kdy ád Sedmihradsko ješt ne-

byl opustil, skonilo se teprve

alo, císa Fridrich

mlo,

Balt

s

Poavši se v

let.

nmecké.

kolonisaci

pevahou nmeckým.

II.

ádu

r.

1230.I''')

Prusko,

Sotva se po-

které

dobývati se

Jakým právem, když jemu nepatilo? Císaové, jak známo, se vyhlašovali za pány svta. Jich pretense a jich skutená moc se ovšem nekryly. Na zá-

pad

daroval.

zstává samostatnou a vrciuiosti císaské Avšak na východ zdálo se, že íše císaská se rozkládá do riCkonena, ovšem tak, že se na Francie

nepodrobenou.

mnoze podobala dioecesi in partibus infideliuni. To práv jest význam koruny uherské, kterou král Štpán od papeže pijal, že

císaovým

jej

a království jeho

pojistiti, to jest

mla

proti pretensím

význam koruny, kterou sob sám

piznal

Boleslav

»íše<',

kterou byl dosud uznával,

Chrabrý,

že

se

vymkl

z

vrchní

pijímaje korunu královskou od císae, zstával tím, byl

ped

íšského

tím,

knížetem íšským.

1226 Fridrich

r.

velmistrovi a

II.

moci

kdežto vévoda eský,

ím

Stav a práva knížete

piznal

Hemanovi

ze Salzy,

pedstavenému ádu Nmeckého, jenž

vlád-

nouti bude v Prusku.

Ze jednání již

tím,

^'^)

kritiky,

s

ádem

že velmistr,

O viz

tak dlouho trvalo, lze vysvtliti

jemuž pi tom rozhodné slovo pl-

etných záhadách, spadajících do oboru diplomatické hlavn Perlbachovy Preussisch-polnische Studien.

Srovnej též Leiiz Die Beziehungen des Deutschen Bischof Christian (v Královci 1892).

K

Ordens zu

jednání do Polska posláni

Konrád z Landsberka a jiný rytí Heinricus Boemus (Millauer Der Deutsche Ritterorden in Bohmen 19; Perlbach Regesten str.

22 a 23.)

:

16

na

slušelo, nebyl

míst pítomen;

1227 se odebral do

r.

Sýrie, odkud se teprve r. 1229 vrátil Avšak nebyla pi tom ješt píina jinápi'') Snad biskup Kristián tušil bu-

snad v poslední

doucnost,

ješt pokoušel, aby

chvíli se

Prusko zachránil missii a tím také íši Polské. Proti Pru-

sm,

Podle vzoru

stráže.

Konrád

daroval území

nm

hradu v

rytífw hranic

T228 Kristián a

r.

Prusiîm

KristovýcJi proii

contra Prutenos. blíže

teba hranin

bylo

ádu Livonského

ád

založili

Christi

milites

nepestávaly,

nájezdy

jichž

Novému ádu Konrád

pruských

ležícího pochází název

v

Mazovsku;

od

rytí Dobiských.

ml ád ást vydati vévodovi, ást ovšem pod vichní mocí jeho. Avšak první r}'tíi s mistrem Brunem bylo jich potem 15 — byli vtšinou, ne-li všichni, pvodu nmeckého. Poláky poutaly tou dobou jich domácí sváry a spory úpln; jim se Z budoucích výboj

podržeti sám,

—

nedostávalo výbojnosti a ani

za

které

rozpínavosti,

rozbroj a válek v íši

Nmecké

u

Nmcv

nepestávaly.

Snad nesmíme hledati v založení nového ádu tolik, kolik bychom rádi našli: totiž aspo tušení toho, co by se bylo mlo státi. Práv r. 1228 poslové ádu dleli v Polsku,

t

roku toho Konrád, v kníže polský,

chvíli také

ádu Nmeckému

pán Krakova a velký

daroval

ped

již

tím

slí-

bené Chelminsko. R. 1230, po návratu vehiii^trovu ze Sýrie, pišlo poselstvo druhé. Konrád potvrdil darování Chel-

minska

a biskup Kristián

listinou novou,

stými výhradami

ádu

svých statk v

postoupil

t<.'to

krajin.

s

ji-

Osud

Pruska byl rozhodnut.

Smíme

u Konráda

pedpokládati

tolik

krátko;:raké

štdrosti, že by byl Chelminsko daroval se všemi jorávy, i'')

v

Sr.

rozpravu Fr. Zycha Powolanie Krzyžaków do Polski

programmu gymnasia

v

Pemysli

1887.

17

odluuje

ád

úpln od íše

je tiin

nedosáhl

vrchní

moci k

co

Pruska týe,

se

by

kolik

tolik,

té

Polská

vci, zdá

té

krajin

pece

nevzdal

kníže

sob,

svým nástupcm,

nemla;

ale

své

šííce

íše

dob

Polská v

potebám

hovti svým

si

svému

úkolu, dobyla

moci nad Pruskem, než v Prusku zstal

sice vrchní

nm

ád

a po

im

se bylo stalo za panství

ddic jeho Hohenzollerové, Prusko zstalo,

Netoliko osud Pruska, ale

peduren

Když pozdji, po-

Baltickému.

vznášejíc se z úpadku, vrátila se k si

pote-

nemla síly vyPomoany, získati si

svého úpadku

udržeti

moi

v Prusku pístup k

íši

hranice,

neptávaji se tak po svých právech. Jako po svých

bách.

se

Než

docela.

ovšem k Prusku

Práv

státy,

se,

Konrád

pál,

byl

si

Polské nevyhradil práv žádných. také íše

V

Polské?

ádu, zemí zgermanisovanou.

z

v tchto letech,

ásti

též

ve kterých

osud

Polska

b\l

ád Nmecký

na

Konrád.

dolní Vislu povolal kníže

1230 se na dolní Visle poíná bojovná práce

R.

rytí Nmeckých pod prvním mistrem krajovým Hemanem Balke. Chelminsko bylo vpády Prus zpustlo a musilo z ásti

nov

býti

opanováno,

neb Prusové v

kterých místech byli zstali a se opevnili;

Chelminska

s

n-

opanováním

poíná ihned tiké nmecká kolonisace Potom r. 1233 zahájen výboj na v Pomezanii. Když pak slyším.e, že r,

se

pd

v této krajin.

vlastn pruské,

1237 výboj ješt nesáhá dále než k Frišskému limanu, je patrno, že se

lými, rychle

po

ád

ostatek ani netoužil,

Kam

nestal

sob

pánem Pruska nkolika stkv-

následujícími bitvami.

Po

této

sláv

postupuje cestoa jinou, ale jistjší.

tam chtl také zstati; proto zakládány všude hned hrady pevná msta, a v}'plovány nmeckými osadníky mezery v starém obyvatelstvu, které, vkroil,

i

J.

G

o

1

1

:

Cechy

a Prusy

o

18

pokud nezstalo pijavši kest bylo vyhubeno a vypuzeno, neb ustupovalo do krajin ješt svobodných. Ov^šem že toto podrobené obyvatelstvo asem se bouilo a zase se

již

vracelo k staré víe, že z krajin ješt svobodných vpády se daly do krajin

podmanných.

R.

1242—1243 již

pravovati o tchto bojích nemíním.

Uprosted

od vlastních Prusv

všecky krajiny

rozšíilo

opanovaných. Vy-

se povstání skoro po všech krajinách

13. století

obydlené byly

již

vyjma Galindii na jihu a na severu pi moi mezi obojím limanem Samland. V té dob již stála msta Toru, Chelmno, Marlenwerder, Elbink, Braunsberk. Hned na poátku tchto boj (1233) biskup Kristián se dostal do zajetí pohanských Prus, ze kterého tepiv po 5 letech vykoupen. Na svobodu se vrátil jako nepítel ádu,

pod panstvím ádu,

kterému vyítal

— a bezpochyby Hlavní však

bození nestaral.

biskupem a ádem, jakož pežskou vznášených byla

právem

— že se o

píina

této

j

eho osvo

-

nepízn mezi

žalob od onoho na kurii pa-

i

jiná: Kristián by byl rád zaujal podobné postavení, jaké biskup Livonský ml v Livonsku, kde ád Meový stál pod vrchní mocí jeho, kdežto ád N-

mecký v Prusku nad sebou uznával jen tom biskup Pruský ml se státi jedním :

císae. z

A nedosti

na

biskup pruských,

ml se spokojiti jednou ze ty dioecesí pruských. Tento plán ádu schvaloval také papež Innocenc IV. K nepátelství ko-

nen

i

to pispívalo, že se biskup

ádu, jenž se

V

nepátelství

sesazením,

zemel

r.

s

ádem,

nespokojí-li

1245

Prusv

ujímal proti

v nemilosti kurie, jež se jednou

Kristián,

útiskm

podrobení než o jich obrácení.

staral více o jich

muž

nm

z

dioecesí

lepšího

mu

hrozila

pruských,

osudu hodný, l^)

^^) Co Millauer a po jiní o Slávkovi, tetím opatu Oseckém, potom »biskupu Pruském«, vypravují, zakládá se na pramenech více nebo mén nespolehlivých.

:

19

V boji s Prusy ád nestál sám. Za podrobení Pomezadkoval hlavn velké výprav knížat polských r. 1234, na které svedena na ece Sirgun jediná opravdová bitva, o níž se v tchto letech dovídáme. Avšak knížata polští v té dob se zanášeli hlavn svými spory a musili se starati o sebe, nemohouce se vnovati úpln ádu, ani když povolání jeho nepinášelo pece tolik prospchu, oekával. Mazovsko vždy trplo kolik byl Konrád vpády Prusv a pi tom pustlo také z jiné píiny z polských krajin lidé poddaní pro tžké roboty jim od knížat ukládané asto opouštli domov a utíkali se k Prusm.

nie

i

Bez podpory,

ád

netoliko

z Polska,

než také odjinud,

Od r, 1230 poínaje k rozkazu kurie v rozliných zemích neustále sotva by se

hlásán kíž proti

pežské stail.

byl

stal

pánem

pohanským Prusm; v jedné

bulle pa-

1232 výslovn se praví, že ád sám by neHlásati kíž v tch letech bylo zvlášt úlohou ádu z

r.

Dominikánského, jako jinde, tak rnvc.

Pruska.

Jako jinde,

na podporu kižák, a pro mezi živými. Také zakládati

nový

i

v Ceckách a na Mo-

také u nás v závtech odkazy

n

eské zbran

nmecký

stát

inny

píspvky penžité eské peníze pomáhaly

sbírány a

na Baltu.

Pohanským Pru-

sm

od kurie ohlášena zárove oekonomická válka pod trestem exkommiinikace nikdo jim neml dodávati železa ani

:

soli.

Hned pi opanování Chelminska ád Nmecký podporován kižáky. Nkolik let pozdji poínají kížové výpravy knížat

R.

1236 pišel

Jindi'ich

byl se

Míšeský,

1240 Ota Brunšvický, r. 1245 se dostavilo vojsko pood Fridricha Rakouského, r, 1255 v ele výpravy stojí král eský Pemysl Otakar II. r.

slané

2*

20

Z

které uproáted

krajin pr.;ských,

13.

stoleti

ješt

zstávaly svobodny, Galindie podrobena díve;

k podro-

Samlandu pomoc ádu pinesla výprava

eského.

bení

Nmecký

Rád

ských a nab\l

velmi záhy byl uveden do zemi

z

i

e-

Tšil se nkterých pedních rod, na p.

v nich statk,

pízni jak panovník, tak

pán

krále

far

i

kostel v.

Hradce: v tom se knížata ešti od jiných knížat v tom se šlechta eská od

íšských,

nmecké

Podnikaje tuto výpravu, mínil se však

zavditi pede vším

kurii

papežské.

ke zvláštní oddanosti zavázal,

Jí

nelišili. l^)

Pemysl Otakar

se byl roku 1253

na spolku

s

ní

zakládá se

konen pece

neosvdila^ potom ped rozkladem té íše když kurie nechránila esko-rakouské, kterou budovati byla pomáhala, pokud

potom

se

nového povznesení rodu Staufského

bylo obávati

jí

jež se

politika jeho,

a znovuzízení strany král jist byl ve

shod

jemu oddané. se

Chystaje výpravu,

svým pedním rádcem, biskupem

Brunem Olomouckým. Pobyt velmistra ádu Nmeckého byl to Poppo z Osterny — v Praze v zái r. 1254, jakož návštva Anselma, biskupa Varmijského, na Mo-

—

i

rav, bezpochsby

13)

potom

O

djinách

(1863)

s

chystanou výpravou souvisely.

ádu

v

echách

jednali

Millauer

(1832)

a

pední novovký djepisec ádu Jan Voigt (Ge-

Deutschen Ordens in Bohmen). Ani dnes již nestaí. Obstály by všecky nejAle djiny starší listiny darovací ped diplomatickou kritikou? ádu v Cechách nejsou pedmtem naším. Již ped první výpravou Pemysla Otakara kommendy ádu v Cechách a v Morav stály pod zvláštním zemským mistrem; dosti záhy se vyskytují v ádu též eská jména, dle ehole jeho rytíi mli bývati jen Nmci rodem. Národnost nahrazovalo píslušenství k íši. schichte

fjrvní ani

der Ballei des

druhý

spis

—

a

21

Podle pikladu

Pemysla Otakara

v zeniich

eských

a

rakouských mnozí pijali kíž, zvlášt ze šlechty.

Z

knížat

nmeckých

pipojiti

manžel sestry jeho. S králem nocích

1254.

r.

I

z

se

mínil

'^^)

Ota Braniborský,

se sešel ve Vratislavi o vá-

konin nmeckých kižáci sp-

jiných

chali k dolní Visle.

Píhodný as k podobným výpravám býval v nisízimních, kdy etná v Prusku jezera a moály zamrzly

cíc.i

a postup vojska

ped

nedlouho

Pes zamrzlý liman Frišský ád nevíme urit kterého roku

usnadnily.

tím

—

—

byl podiiikl výpravu proti

Samy ádu

ila. r

1255 král eský.

žácké b}

lo

která se však nezda-

zim

na poátku

Nelze pochybovati, že vojsko ki-

vytáhlo naped. Za ním spchal král

V

rychlosti.

Poppo

mistr

Samm,

podrobit picházel v

Chelminsku i

jej

uvítali

biskupové

s

velkou

pruští, vel-

Burkard, budoucí správce nedobytého ješt

Samlandu. R. 1326 z

zem

dokonil svou kroniku

pruské Petr

knz ádu Nmeckého. Více však než oriznámost vešel nmecký peklad ve verších od

Dusburku,

ginál ve

Zde

vrstevníka Petrova Mikuláše Jerošína.

Mikuláše

—

—

u Petra a

najdeme podrobné vypravování o výprav

eského, které pozdji opakováno bylo od jiných. Avšak nemilosrdná kritika otásla vírou také v tento pramen namítajíc, že za krátkého pobytu na severu tolik krále

Nkteí

svdkové v listin dané chovaného v archivu Cartor. 1882 v Preuss. Urkundenbuch I., 227 —228), kterou se ádu od krále držení dom a statk ve všech zemích jeho potvrzuje. Jsou to zejména Vítek z Hradce, Vok ^<')

jsou jmenováni jako

v Elbinku dne 17. ledna 1255 ryjských v Krakov, vydané

(z

(z orig.,

Rosenberkar), Jaroš ze Slivna,

Smil

z

Smil

z

Lichtenburka, Boek, Bílkova a

j.

purkrab

Pražský, Boreš

pedek pán

z

Kunštátu,

s

z

Oseká,

bratími,

22

Pemysl Otakar vykonati nemohl. pipoj králi

i

-li

se

k

že

djepisc nmeckých nejednou

nepíznivá, která se u

mla. îj

vyskytuje, jde dále, než by

Než kritika, zvlášt pípade eskému

tomto

v

tendence,

ni

Píliš daleko šla tvrdíc,

by byl Pemysl do Samlandu, vlastního bojišt, ani návštvu Chelminska. Podrobení

nepišel, obmeziv se na

Samv

poalo

—

se

tolik lze

dail

jak se zdá,

se,

pokládati

A

práv

za

—

jisté

za

poátek pobez velkého krveprolití; ona ást

osobního úastenství králova.

tento

Samlandu, do které vojsko vkroilo nejdíve, poddala se bez dlouhého odporu. Ti, kdo se poddávali, pijímali kest

od Bruna Olomouckého a biskup pruských; pední dva, obdrželi po nich Ze by celý Samland takovým zpsobem

majíce za kmotry krále a markrabte, svá nová jména.

se poddal, oekávati se nemohlo, a proto k udržení té ásti,

která

již

boje na

b\la podrobena, a jako východisko dalšího vý-

ece

Pregole založen hrad, jenž na

poest

krále-

kižáka Královskou Horou (Mons regius) nazván.'-^'^) Vojsko, které bylo pišlo ped králem, zstalo nejspíše v Samlandu i

po odchodu jeho

kižáky

zavazující.

;

vime

již,

Pokoení

že na celý rok platíval slib celé krajiny se však ani

^ roku (1255) ješt nepodailo úpln. Již 6. února nacházíme krále zase v zemi jeho, v

odtud odešel do Rakous.

toho

Opav;

Když potom po velkonocich

pišel do Prahy, b\l od biskupa a duchovenstva se zvláštní slávou uvítán.

eské

výprav jeho vybychom oekávali, eského mu-

letopisy,

pravují, nevzpomínají, jak

které o

21) Palacký II 1 str. 26. Sr. též Kijhler Entwicklung des Kriegswesens II., 5. --) Byla to budova devná. Zámek kamenný založen po dvou letech nco dále (Beckherrn Gesch. der Befestigungen von ,

Konigsberg. Altft etiss. Monatsscliri/i

XXVIIV

23

Vojtcha,

eiiíka

sám v

král

biskupu a kapitule

listu

pímluv Stanislava, ped tím (1253) za

pipisuje zdar výpravy

Krakovské nového patrona polského, nedlouho svatého prohlášeného.

Zápas Prus

s

ádem

pohan

nikde ve svém stedu

konen

pece

as ped ním

kdo v

nelze se ubrániti soucitu

svobodu, za starou

viru. Jest to

bouzí ve Widukindovi,

Sašv

již

netrpla, a odpor proti kíži

ke zkáze tch,

A

pomocníky byl bez-

a jeho

nadjný; spolenost kesanská

a

králv

z

píšicím

s

všude vedl

nesklonili

Prusy

šije

.

bojujícími

.

.

za

týž soucit, který se pro-

v

10.

století

na oslavu

krve saské. když vypravuje o Slovanech

»barbarech«, kteí pro drahou svobodu všecku bídu snášeti

byli

ochotni ...

Jest pravda, že

i

mezi Prusy mnozí se podrobili bez

boje nebo po krátkém odporu za výminek dosti

výhodkdo nezahynuli, teprv po tuhém zápase se poddávali novým pánm a neradi snášeli tžké jamo jich panství. R} tíi Nmetí byli Prusm pánové tvrdí a krutí. povst I kdyby byl Petr z Dusburku jen ných; vtšinou však

ti,

povést by dala tušiti, jaké bylo ono panství ono poddanství Jednoho asu — tak vypravuje kroniká Wolrad, velitel v hrad Lenzburku,

zaznamenal, a jaké

i

,

sedl pi hostin

nkdo

.

,

—

se šlechtici pi'usk3'mi,

zhasil svtlo,

a hostitele

ped

svými hosty

;

tu

smrti zachránilo jen

dobré jeho brnní. Útoník, když svtlo rozžehnuto zase, se

odpovdli, bud' on Nedlouho potom

nenašel;

hosté k otázce hostitelov

kdokoli,

že zasluhuje smrt upálením.

Wolrad hosty zase; a tu výrok ten vykonán. Hosté a potom spáleni s hradem, jenž je hostil. Podobn

sezval spiti

i

byl naložil kdysi se svými slovanskými

Gero.

hosty

markrab

24

Dusburku klade onu událost do doby, kdy r. 1260 jedním dnem — ve všech krajinách pruských den sv. Matouše z

l'ctr

se chystalo velké povstání, jež

—

je to

vzplanulo a panstvím vala

vrnou

ádu

ást Prus

otáslo.

sice

zstá-

vtšinou se však odíkali jak viry

a poslušnou,

kesanské, tak panství rytí Nmeckých. Pqd panstvím nmeckým, nepozbývajíce své lásky k svobod, piuili se mnozí od svých pánv umní válenému; to byli potom vdcové pi velkém povstání r. 1260, jako onen Jindich Monte, kterého byli rytíi poslali na vychováni do Magdeburka. Styk

s

ádem

byl

také vyšší vzdlanost.

A

než první.

I

tžší prací

ádem

Prusm

pinesl poddanství, ale

tak bylo druhé jich podrobení

mnohé hrady

msta

pevná

a

založená padla; nkterá, jako Elbink, jako Královec,

podobala se

místm pi

nepokrytým. vedena

I

obou stran

s

rozhodná:

povodni vodou ješt

stoupající

do Chelminska povstalci

bželo o

velkou

s

Byla to válka

nmeckého

panství

trvání

Válka

zabíhali.

krutostí.

netoliko

v Prusku, než také v Livonsku. Úlohu, které nesplnilo ani Polsko ani Rusko, pevzala

Prusové a v Livonsku

Litva.

píbuzní Litvanv v té

dob

ada

na

;

hýbaly lidmi

n,

Lotyši

Semgalové

i

avšak více než kmenové

až panství

sil\'

júié.

nmecké

Litvané

pronikne

jsou

píbuzenství

tušili,

úpln

že dojde

v kraji-

nách pímoských. Ani od Polska ani od Ruska jim tak velké nebezpeenství nehrozilo. Ješt díve, než Livonska

úpln bylo dobyto, poaly

se

boje

rytív Livonských

nmecké v Avšak vonsku v samých poátcích Litva nedovedla. Rytíi, s

vyvrátiti

L'tvou.

síláni

Než

kižáky, r.

jali

se

1236 kižáci a

mladé panství

Li-

se-

poádati výpravy do Litvy samé. rytíi,

vracejíce

pravy, utrpli velkou porážku,

pi

se

které

z

takové

vý-

mistr Livonský

25

Volquin stál

mnoho rytív

i

ádu

o splyímtí

toto

páni

s

skutkem.

stalo se

Mistr již ped tím byl Nmeckým. Po jeho smrti Ke pni ádu Nmeckého se

padlo.

svého

nová vtev livonská.

pipojila vedle

pruské

vonští zamnili

svj dosavadní

veným kížem bílým pláštm

—

ádovým

kroj

—

bílý

Rytii Li-

pláš

s

er-

krojem rytív Nmeckých,

kížem erným. V ele ádu celého zjako dosud velmistr, pod ním ídil vtev livonskou

stával

s

Na místo Volquinovo vstoupil pod jehož vedením výboj ádu v Prusku

mistr Livonský. Balke,

Heman se

byl

poal. Nelze pochybovati, že by

konen

týž osud jako

Livonsko a Prusko,

stát litevský, a

kdyby Litva

Litvu byl potkal

kdyby nebyl

se nebyla otevela

sanské. Avšak ani jedno, ani druhé se nestalo dosti Mejidog (Mindove) se pokoušel o sjednocení Litvy a

Když

zárovêft

o rozšíení svého panství na ruské

pi tom potkával

se

s

pekážkami

a

s

vznikl

víe ke-

asn. vlastní

pd

23j

odporem,

s kesanRusy v Halii, s Nmci v Livonsku, odhodlal se pijmouti víru kesanskou, aby tím zabránil spolek kesanských soused proti L't a proti sob.

když

knížata,

jiní

skými sousedy,

Prostednictvím

Rád

uvítal

píbuzní jeho, se spojovali

s

ádu mlo

se

kesanství

rozšíiti

do Lit\y.

papež Mendoga mezi panovníky kesanskými

^^) Bželo o povznesení moci jednoho — velkého — knížete Již v 2. polovici 13. století se poínají styky nad ostatní knížata. nepátelské Litvy se zemmi ruskými a také výboje pátelské ruské, nejdíve v erné Rusi. Pozdji výboje tyto její na usnadnny byly tím, že Rusko souasn seslabováno bylo útoky tatarskými, fjul. Latkowski Mendog. Krak 1892. Zvláštní otisk ze spisv Akademie. I tato nejnovjší práce ukazuje, jak málo jistého o nejstarších djinách litcvských víme.)

—

i

pd

26

(125 s

V

i).

tchto

kde dosud

krajinách,

císa

pretense

pohanstvím,

trval zápas

kíže

pretensemi

se setkávají s

díve si byla pikla vrchní moc nad Pruskem a Livonskem. Také nový stát htevský ml státi pod ochranou a svrchovaností sv. Petra. Jméno královské pijal Mendog od papeže Innoncence IV.-*) R. 1253 korunován byl z rozkazu jeho od Heidenreicha, Tato

stoh'ce apoštolské.

biskupa Chelminského;

již

Livonský Ondej byl pí

mistr

A

korunovaní jeho hostem ...

slavnosti

v téch letech také Polsko prohlašovala za svrchovaností

výslovn pi tom

stojící,

Nmecké,

nároky íše

ježto

kurie

pod její podobné

stát

rušíc

ježto z toho, že koruna sv.

Štpána

byla darem papežským, podobný odvozován byl pomr k íši Uherské, a když Daniel Haliský za korunu a za pomoc, které od západního kesanstva proti Tatarm

panství

sv.

pipojiti

sliboval

doufal,

dojíti

k církvi západní 2^^):

se

východní

Petra se rozkládalo ve

Evrop od

Adrie k Baltu. Obrácení Mendogovo neznamená ješt obrácení všech

kmenv

litevských.

ješt dlouho

se udržovalo u

nového 2*)

.

.

kesanstvím

ml

pohanství

nestála v poslušenství

pokraovala v nepátelství se sousedním

regnum Luthawie

Peti suscipimus,

s

Nejdéle a nejurputnji

Zmudinv. Zmu-^j

krále a

.

u nich zápas

I

potrvati.

dí

.

.

in

.

ius

et

proprietatem beati

ve své bulle papež Innocenc IV. Také

nov

postaveno pímo pod stolici paarcibiskup Rižský se snažil, aby pipojeno bylo k jeho

založené biskupství Litevské

pežskou,

a

arcidioeccsi. '^^)

I

s

jinými knížaty ruskými papež jednal o sjednocení

církevní. ^*')

ást Žmudi

zdá, se proti panství

po získání Žmudi.

byl

Mendog

ádu

daroval

bránila.

ádu

Tak dávné

;

ale tato, jak se

jsou snahy

ádu

27

Livonskem, telské.-")

kdežto Meiidog

ádem

s

Durbského mistr Livonský Konrád, a

zera

tí. Na s rytíi

styky

míval

pá-

R. 1260, dne 13. ervence, padl v bitv u je-

bojišti

samém poalo

do pole vytáhše,

t)

s

ním 150 ry-

se povstání Kiironc, kteí,

kdežto Semgalové

to zradili,

ped tím jim byli poslušenství vypovdli. A tak skoro souasn vypuklo povstání v Livonsku v Prusku. Porážka

již

i

—

ervence 'Laké Pruští rytíi se svými poddanými v této bitv bojovali otásla panstvím nmeckým v obou zemích. Dlouho trvalo, nežli se tu tana zase dne

1

3.

—

i

upevnilo.

pánm

V

Livonsku Lotyši a Livové zstávali

již

svým

odporu do r. 1266, Semgalové pak podrobivše se povstali podruhé a vzdorovrni; než Kuronci

setrvali v

potom ješt nkolik let. Uprosted století 13 v zemích eských a sousedních hlásán kíž proti Prusm, proti Tatarm a od r. 1255 také proti Litvanm. Hlásati kíž proti Prusm zstávalo, jako dotud, povinností Dominikáav, sbírati kižáky proti Litvanm mlo býti starostí Františkán, na prvním míst vali

nhož

tuto

úlohu vznesl papež Alexander IV. v Cechách a na

Mo-

eského Františkána rav, v Rakousku

Kdo

jsou

býti hlásán?

i

bratra Bartolomje,

Polsku. 2S)

však

ti

Litvané,

Nemohl tím

býti

-'')

rozumni

proti

kterým

byli nejspíše Jatvcsi,

nám

v

té

dcb

dogv. Bží o krajiny ruské v sousedství Litvy byla pi tom podporována Tatary. -^)

K

kíž

a kato-

r. 1255 kíž vypíbuzní vlastních

S Danielem Haliským umluven mír teprve

nepotrval dlouho. Daniel jeví se

ml

kterým

mínn kesanský

lický král Litvy. Litvany, proti

hlášen,

na

jako

r.

1255, ale

soupe Men-

a Halie.

Hali

následujícímu viz moje pojednání o druhé kížové vý-

prav Pemysla Ot?kara

v

as. Matice Mor.

1891.

28

Litvanv, jeden z kmen. litev.skych, kteí také v list papežském r. 1255 výslovn se jmenuji. -^j Mazovsko mlo nepokojné sousedy, na severu Prusy, na východ Jatvhy. Když ád rytiský knížetem Konrádem a biskupem Kristiánem založený po krátkém trváni zanikl, mistr Bruno a nkolik len, kteí nechtli jako jich spolubrati pipojiti se k

v

Drohyín

ádu Nmeckému,

v Podlesí, v krajin

Jatvhv

Jatvhm

ozazeni jsou

odaté.

O

pod-

potom polští knížata pokoušeli, pi emž se jim dostávalo pomoci od Rusu haliských. Již r. 1246 setkáváme se s Jindichem z ádu Dominikánského, biskupem Jatvžským, zatím ješt in partibus infideiium. Nkolik let pozdji (1253), když knížata Kazimír Kujavský a Boleslav Kiakovský ohlásili papeži, že by Jatvzi dobrovoln chtli pijmouti kest, budou-li vzati od eených knížat pod jich ochranu a panství, Innocenc IV. vyžádané k tomu dovolení udlil a vedle toho knížatm také povolil, aby sob podrobili robení svobodných

se

—

Galindii, krajinu

pruskou dosud svobodnou. Avšak, co kní-

žata byli ohlásili, se nesplnilo, a proto ruskopolské výpravy

Jatvhm

proti

nepestaly.

Proti

nim hlásán od

r.

1255

zaínaje kíž také v zemích eských.

Nmecký ád byl povolán do Pruska od Konráda Mazovského poínaje své výboje, byl vydatn podporován od knížat polských; vítzství na Sirgun (1233) ;

bylo vítzství zbraní polských

vnovali hlavn vnitním

sporm

Potom knížata polští se a svárm. Be/, pomoci

—

pekážky od nich knížata Pomoanská vyjímaje pokraoval ád ve svých výbojích; k úplnému podmanní Pruska již nemnoho zbývalo ... S knížat}- pol-

i

bez

—

V té dob Jatvzi byli nepáteli jak Polska, tak Litvy pod vládou kesana Mendcga.

29)

stojící

29

druhdy neshody mezi sousedy ve stiredovéku obyejné; vtšího dosahu však nemly. Teprve když papež Inaocenc IV. jim pikl Galindii a skými se

dostavily

sice

ád pokládal

území Jatvhv, poínal se prvni vážný spor.

tch

výboje v

papežské

listiny

císaské, jichž

i

Aby pedešel

dostalo.

svj monopol; tak vykládal

stranách za

se

mu

ped

bylo

sám

Poláky, opanoval Galindii

O

Jatvhy Daniel Haliský a Zemovit Mazovský sob vyhradil severní ást ú/emí od papež, co se stalo, schválil.

tím ;

a

se však dohodli s

ádem,

který

obývaného

nich

(1254).

Vci práv Innocence

pikl i

vypravované se opakovaly.

Nástupce

—

Alexander IV.

IV.

1261) na novo (1254 na prosbu Kazimíra Kujavského jemu Jatvhy, ano

Galindii (1257).

mlo

Pro Jatvhy a

biskupem

býti založeno

n:l

se

státi

bratr

nové

biskupství,

Bartolomj,

jenž

se

r. 1257 kižáky také v zemích eských sebrané do Polska povolati. Než v srpnu r. 1257 Kazimír Kujavský a Zemovit Mazovský se s ádem opt dohodli

chystal

tím

zpsobem,

vhv

ád,

pozoroval

i

mohly

S

Jat-

žárlivostí byl

polských

probouzí

dosáhl toho, že stejnou dobou, kdy

nimi smluvil,

s

za platné.

v knížatech

se

že

žádost po výbojích,

on sám se

smlouvy o Galindii a zemi

že starší

zase se pokládati

hlásání

kíže

proti

Jatvhm

v krajiných polských a eských na rozkaz papežv zastaveno,

a že

urené, by

zem

odtud

prohlášeny za zvlášt k tomu

tyto

pomoc ádu Nmeckému

v

Prusku

a Livonsku picházela. R. 1258 také hlásání kíže

Tatarm obmezeno, aby úplné

letech

tšil

újmu.

To pipomenul

milosti r.

proti

ádu, jenž se v tchto papežov, njak nebylo na

prý

1260 Alexander IV. také

králi

3U

eskému, když se chystala výprava krizová na pomoc Polsku proti Tatarm pod vedením markrabte Braniborského. Roku následujícího (1261) kižáci v Polsku proti Tatarm sebraní se mli dle rozkazu kurie obrátiti proti bouícím se Prusm. Bez cizí pomoci na sebe odkázané Polsko trplo v tch letech vpády Jatvhv a Tatarv válkami svých knížat mezi sebou. Nic neprospla r. 1260 Zemovitovi i

ádem,

Mazovskému nová smlouva

s

ke vzájemné pomoci proti

Jatvhm,

zavazující

ob

strany

nic neprosplo vy-

ádu, aby Polsku proti Tatarm popoínalo ono povstání, které by ádu pi

zvání papežovo k

máhal.

Již se

lepší vli,

i

než u

starati se o

nho

»hoící

lze

dm

pedpokládati, nebylo dovolilo sousední. «-'*^*)

Za povstání v Prusku a Livonsku bylo zase zvláštní Dominikánv, jako jinde, tak v zemích eských hlásati kíž ve prospch ádu když pak povstání potrvalo, pipadl týž úkol také jiným. Zase v Cechách sbírán}' peníze a pamatováno v odkazech na podporu kižákv. R. 1262 Petr z Rosenberka uril v závti summu penz tomu, kdo by se »pro spásu duše povinnosti

i

;

ádm

jeho« vypravil proti Prusm. Nástupce Alexandrv papež Urban IV. v listopadu r. 1261 ustanovil biskupa Anselma

Varmijského za

legáta,

v zemích polských,

aby se

eských

i

staral

o

podporu

rakouských.

Jej

ádu

nalézáme

v Praze v prosinci téhož roku pi slavné korunovaci Pemysla Otakara, s ním se setkáváme v Cechách a na

Morav se byl

r.

1262 a potom zase

obrátil

IV. nedlouho ")

s

r.

ped

Obrazu toho

Ke králi eskému ádu ujal, Alexandr

1263.

pímluvou, by se

svou smrtí (f 25. užil

kvtna

1261).

ve své bulle Alexander IV.

31

Kdy

komu Pemysl Otakar po druhé

a proti

znamení kiže na sebe, nevime urit. Nejspíše znél

vzal slib

králv nejdíve neurit, že podnikne výpravu na obranu vrných kiêsanv proti pohanm a »jiným nevrným«. Pohany mohli rozumni býti Jatvzi a Tatai. »nevrnými« schismatikové,

východní

Rusové.

Nadje

Innocence IV., že uvede

Evropu v lno církve katolické, se

neplnila.

Daniel Haliský, nedocházeje té pomoci, kterou oekával, odvrátil se zase

od církve západní.

R. 1257 Alexandr IV. Daniele

aby

sliby

dané

splnil,

hroze,

dtkliv napomínal,

že sice

biskupové Vrati-

Olomoucký zakroí proti nmu tresty církevními, a papež sám že na pomoc si pibere »rám svtské«, že vyzve nkterého panovníka sob oddaného k výt. prav válené proti nmu. Hned potom bratr Bartolomj jal se hlásati kíž proti Litvanm, Jatvhm, proti Rusíini »i jiným ijohanm a scJiismatikúm« a tehda to snad bylo, že Pemysl Otakar podruhé pijal kíž. Náležel slavský a

]'.

;

Daniel

již

Uherského

díve k nepátelm jeho jako spojenec krále Bely nkolik let ped tím on i Boleslav ;

vtrhli do Opavska. S J-5olepotom Pemysl smíil (1255), slibuje jemu ochranu proti »schismatikm a pohanm«. Tehda to bylo, že král eský v náhradu za vpád do Opavska obdržel z Krakova darem rám sv. Stanislava, »drahocennjší nad zlato a drahé kamení«.^l) Smiuje se s Boleslavem, Pemysl Otakar vyslovoval pání, by všecka knížata polská pipoutal sob svazkem pátelství. Než pání toto se ne-

Krakovský

byli

nepátelsky

slavem se

^^)

List

králv

tedry Krakowskiej

.

60. a 71.

ze

dne

19.

ervence 1255 v Kodeksu KaI, 44. V Emlerových Reg.

(vyd. Piekosiski)

;

32

zstal pítelem Danielovým, a

Boleslav

splnilo.

R.

26 1

1

12Ó0

r.

proti králi

byl zavázal, dal mu uritý Prusm. Vyzvání jeho znlo, by eský »bratím nmeckého hospitálu Panny Marie«

pomenul

slib,

obsah a

smr

král

Uhrm

eskému. papež Alexander Pemyslu Otakarovi pi-

oba pomáhali

zase

bez prodlení

kterým se

i

— proti

pispl na pomoc

snad se Alexandr IV.

nevíme;

.

.

Jaká byla

.

již

odpov,

žádné nedokal.

Ná-

stupce jeho Urban IV., jenž vedle Pruska na Polsko ne-

zapomínal docela,

po nkolika málo letech (1264) Pe-

mysla

Otakara

Rusm

a Litvanui.

vyzval

k výprav proti schismatickým

Knížata halití

byli

v

tch

letech

Tatarv, s nimi na plen zajíždjíce do Polska, Litva pak již nebyla katolickým královstvím stojícím pod ochranou stolice apoštolské. Porážka u jezera Durbského b3la otásla panstvím ádu na Baltu, a tu Mendog se pidružil kjeho nepátelm a snad se také vrátil zárove k úct starých bohv. '^^j Po zavraždní jeho (1263) Litva se dostala pod

spojenci a služebníci

i

vládu panovníka pohanského, dosavadního knížete

žmu-

Avšak tím ješt nenastalo pohanství vítzství úplné. Mendoga pežil nejstarší syn (n)ladši zavraždni s otcem) Vojšelg, kesan. Pohanství v Litv mohlo ustoupiti bu latinskému, bu eckému vyznání k tomuto se znaly ruské krajiny íše Litevské, k tomu

ského Trojnata.

se piznal Vojšelg

32j

otásl

J.

Mínním,

—

že

Latkovvski, ale

snad ješt díve, než otec se

Mendog

úpln ho

se

kesanské

víry

stal

zase odekl,

nevyvrátil. Záleží na kritice pra-

menv;

Latkowski jich nevykládá nepedpojat. Než jeden z jeho dvodij má váhu: byl by papež Kliment IV. (v bulle z r. 1268) nazval apostatu mužem j>clare memorie, qui fuit a quibusdam perditionis

fiiiis

crudelitcr interfectus

?«

33

kesanem a katolíkem. Kest Mendogv znamená zárove vítzství církve katolické nad pravoslavím, ovšem v dob, kdy toto bylo tím seslabeno, že Rusko se dostalo pod panství

tatarské, a

kdy

se mezi

Rusy samými objevo-

neml

vala náklonnost k unii církevní. Vojšelg

po

kteí potom zárove

znání,

pravoslavného,

aby

syn

nýbrž jeden ze

otci,

kam

kesanství

klesající

odevzdal Litvu jinému východní,

a církve

Litv

v

Bylo to

nejspíše,

vyšel,

Zvítziv

zachránil.

knížeti národnosti ruské

synu Daniela Haliského,

Svarnovi,

potom

kláštera

otce uchýlil,

za

již

knížeti,

svatu svému, jenž

ním vy-

s

ním zavraždni. Z

s

byl

se

následovati

jeho stejného

do r. 1267 neb 1268. kdy po pádu Mendoga vládl ješt Trojnat a tím vítzství kynulo pohanství, anebo 1264,

r.

vládl až

když na místo jeho byl schismatik,

že

prav kížové,

již

nabízeje

kníže

vstoupil

Urban IV. vyzýval

mu odmnu

krále

pravoslavný,

eského

krajiny,

:

k vý-

které

by

obrátil

na víru kesanskou nebo kterých by dobyl proti

Rusm

a

Litvanm,

pod svou vrchní

ml

se

i

svými

Avšak

mocí.33).

nástupci ani

v íjnu 1264) se nedokal výpravy krále

ádu

pomoc

(1266

kižáky vévoda

s

1265

nastalo

a

— 1267)

33) Nos Ruthenorum

.

.

.

teplejší

dostavil

se

— 1266

Brunšvický

než bez prospchu,

rynský,

mráz

V zim

1264.

r.

když poasí.

se da-

pispl mu na lantkrab Du-

a

mimo

V

Urban (zemel eského.

Nejhe

Mezi tím trvalo povstání v Prusku. ilo

podržeti

nadání pestal

zim

následující

markrab Ota

Braniborský,

apostolica autoritate tibi concedimus,

ut terrae

Lithuanorum, quas per ministerium tuum ad christianam fidem converti vel per te expugnari contigerit et

.

.

dominio perpetuo debeant permanere. Cechy a Prusy J. G o 1

1

:

.

.

in eis christianis fidelibus in tuo

collocatis

et

.

.

heredum tuorum 3

34

na poátku

126S

r.

konen

pišel král

eský Pernysl

Otakar. *

Od

1264

r.

o

—

R. 1267 se král rozhodl

nejspíše

Než

pispti na pomoc ádu.

slední cíl její vybral si král mínil užiti svolení, jež byl

bojm

obdržel, vyhlídnuv

boj

—

ml

Prusy

s

—

pání kurie

býti

za vlastní a po-

Pemysl Otakar

Lihm.

1264 od Urbana IV. k vý-

r. si

neslyšíme.

nic

dle

výpravy;

episodou této

jen jakousi

výprav

chystané

Galiudii a Jatvžsko,

zem,

ke kterým se byl, jak víme, proti knížatm polským

Nmecký

pihlásil, a což více

Urban byl

samu.

Litv7i

výprava krále

že

ustanovil,

niem

—

již

ád

papež

eského nemá

právm ádu.

S ním bylo tedy se stalo dohodnouti, což se smlouvou uzateba naped venou s plnomocníky jeho v Praze v záí 1267. V ní král 'uznal právo ádu k tm krajinám pruským, které ád byl držel již ped povstáním. K pokoení jich sliboval pispti, maje sám za to od ádu podporován býti býti v

pi dobývání vzdával —

i

úkor

na

—

jich se tedy ád sám Jatvžska jenže slib od ádu uinn byl s opatrnou

Galindie,

Litvy',

výhradou: »pokud jemu Litva tedy

lze

(povzme

to

bude«.

ješt jednou) byla hlavním

a posledním cílem chystané výpravy krajinách mínil íši

Pemysl Otakar

;

v

onch

založiti

vzdálených

takoka druhou

eskou. ^^) Ale jaké byly pi tom konené

zámry

slední

žádné) výboje,

jeho?

Mínil

na které

nejspíše

mu nadje

^';

Palacký

»severní •''m

pod vrchní moc

pochybuje o pravd úmyslu jeho,

njakou

Mínní takové

íši

eskou*.

vyslovil Dudík.

a po-

nemáme

kynula, penésti na

knížata polská,-^^) než tak, aby je drželi

Litv

(jistoty

založiti

na

35

jeho.3^)

Ze

Litva, Galindíe,

stávati ve spojení

králv, podíditi se

Olomouc

s

o

mly budoucn ztom svdí úmysl

v církevním ohledu Olomouci.

Mla

sídlem arcibiskupa se suffragany v

onch

je

státi

Jatvžsko

eskou,

íši

které král eský víe kesanské, církvi katosvému panství získati doufal."^'') Avšak biskupství Olomoucké nemohlo býti na arcibiskupství povýšeno a tím od Mohue odpoutáno než se svolením a s pomocí (neb bylo pedvídati tuhý odpor od biskup nmeckých) stolice papežské. Již proto bylo teba dohodnouti se o to s kurií. Pednášeje Klimentovi IV. své pání, Pemysl Otakar pipomenul, že Morava již jednou v dávném ase sídlem arcibiskupským byla; k tomu pipojil pání, aby od kurie byl ustanoven za nejvyššího velitele všem, kdo by zárove s ním pod kížem do Pruska vytáhli. Nevykav konce, jaký vezme jednání s dvorem papežským, Pemysl Otakar a biskup Bruno on neb byl kíž pijal na samém konci r. 1267 spchali na dolní Vislu tu teba za to míti, že vojsko sebrané ve všech zemích králových (Rakušany a Stýany vedl Ota z Lichtenštejna) bylo vytáhlo ped ním. Než výprava skonila se mimo oekávání rychle a nekrvav. Když ást vojska u Torun byla pes zamrzlou Vislu pešla, nastal náhlý rozjih; když pak ti, kdo již byli na druhé stran, k rozkazu královu se vraceli, led se pod nimi lámal,

krajinách, lické a

—

—

;

i

a nejeden z nich zahynul.

3^)

i

Pozdji uslyšíme,

kovým zpsobem

Neoekávaná zmna povtrností

že

král

Jan vzdálené Mazovsko

ta-

pipojil k panství svému.

Mínní, že v Olomouci mlo býti zízeno arcibiskupství dokonce pro všecky zem, kterými tehdy (byly to mimo echy a Moravu také Rakousy a Štýrsko) král vládl, zakládá se na nesprávném výkladu pramen. ^''')

pro Cechy a Moravu nebo

36

pi výprav v zim r, 1265 —1266 a staila by k vysvtlení, pro na poátku r. 1268 vojsko dále netáhlo. Možná ostatek, že aspo ást jeho, totiž ti, kdo vázáni byli slibem kižáckým, setrvali a potom rybyla pekážela

tím

také

Prusm

proti

Krále však nacházíme

pomáhali.

Zmna

16. února zase v Praze.

již

povtrnosti tento rychlý

jeho pece nedostaten vysvtluje. Kdož ví, Pemysl Otakar, odcházeje k vojsku, již naped neml vdomosti, že zámry jeho pi kurii ímské

návrat zdali

nedojdou

toho

prava pro

nho

nezdailo,

o tom nás pouují

Prahy doneseny byly

Kliment IV. to s rozlinými

vána

se žádná

V

papežské,

kdy

vý-

s kurií

které

do

král se vracel.

svého

pedchdce

na

ni

Litv

je vedle toho

se — sotva

by byl

vno-

jiný výklad

všeobecné dovolení papežovo, ve kterém

zem výslovn mlo býti

Litv

nkdy Mendogv pravovrnou a

celá

se jednání

výboje své podržel, ale stalo se

výhradami.

listina zvláštní,

— ono

!

listy

sice obnovil dovolení

eský

Urbana, aby král

správný

Ze

tou dobou,

asi

ímž

oekával,

které

pijetí,

pozbývala vý/namu

neklade, nevztahuje.

Pemyslu Otakarovi volno trn

obnoviti

církvi

církve tím vylouen).

a

na

nm

posaditi

ímské oddanou (kesan

O

njaké vrchní moci

osobu

východní

krále

eského

nad obnoveným královstvím Litevským papežse nezmiuje, nýbrž pipomíná, štolské stolice;

že

pod

Mendog její

mocí

království Litevské setrvati.

jednou pihlásila neb to náleželo k

byl pijal korunu od apo-

mlo

Kurie se práv,

kterých nabyla,

pevným pravidlm

její

mínila svých práv penechati králi biskupství

tedy také obnovené k nimž se

nikdy nevzdávala: politiky.

eskému.

Ani

tu ne-

K povýšení

Olomouckého Kliment nesvoloval, jen Galindii o Litv se v listu papežském k Brunov*

a Jatvžsko

—

37

zachovává výmluvné mlení

po

jich dobytí

— ml

biskup

Olomoucký

prozathn pod svou duchovní správou po-

do koneného rozhodnutí stolice papežské. Ani poslední žádosti králov papež nevyhovl. Místo rozkazu jen radu vyslovil kižákm, aby ho za vrchního velitele držeti až

pijali.^Sj

Odpovmi

poíná

nevdk

38)

se

Klimenta IV. z konce ledna 1268

kurie k

Emler . 44 a

45.

Pemyslu Otakarovi

Perlbach

.

II. ^^j

138 a 208.

k druhé výprav Otakarov dosti patrn se ozývá v eské Alexandreid, tam kde básník prosí Boha, by dal krále, jako byl Alexander; ten že by na víru obrátil Litvu i Tatary, Besermany, Prusy i »nepotvrzené< Rusy. K tomu místu bude teba pihlížeti pi otázce, kdy 39)

Ohlas

plán

pojících se

echm

byla

eská

Alex. složena. Srovn. též Pervolf

III,

1

str.

25.

II.

Poslední dva Pemyslovci.

—

na Litvu.

— Jízdy

krále Jana

Karel IV.

Pemysl Otakar za své druhé výpravy ádu nepispl osobnim bojem s Prusy, ale tím, že sprostedkoval smíení s nebezpeným sousedem. V té dob, kdy Nmecký ád poal dobývati Pruska, v sousedních Pomoanech vládl Svatopluk se sídlem v Kdansku; dva mladší brati Sambor a Ratibo mli údly pod jeho vrchní mocí. R. i

Sambor

1234 ve spolku s knížaty polskými Svatopluk bojovali ve vítzné bitv na Sirgun ece. Po-

máhal tedy také on zakládati panství nmecké na dolní Visle. Než za nedlouho se pátelství jeho k ádu zkalilo.

od nového souseda na-

Tušil snad nebezpeenství, které

stávalo vlastní zemi jeho?

Za prvního velkého povstání Prus (1242

— 1243)

Svatopluk sáhl ke zbrani a neostýchal se spolku vstalci.

kižáci,

i

ádu

Než

proti

církev hrozila

nmu

pomáhali

klatbou,

knížata

štstí válené

s

po-

polští

mu

ne-

pálo. R. 1253 uzaven mír, jenž potom potrval také za druhého ješt vtšího povstání Prusv. R. 1266 zemel Svatopluk.

nkdy

Na

jeho

otec proti

místo vstoupil Mestvín,

ádu

Tohoto nebezpeenství zbaven eského; jeho prostednictvím uzaven

Prusy.

ledna 1268 v se

osobn.

jenž jako

byl hotov ke spolku s povstalými

Chelmín Pemysl Otakar

ád mír,

skrze krále

když dne

3.

a Mestvín setkali

39

ád

mohl

pekážky

bez

se

druhém podrobení uvalena

pdy

kde zidlo, pibylo

ád

toho

vnovati své krvavé

Na domácí

práci v Prusku docela.

ped

poroba než

tužší

pi jeho

obyvatelstvo

kolonisaci

pokoušel se také o nové

nmecké

.

.

tím;

Vedle

.

výboje za hranicemi

vlastního Pruska, jfatvéhové zstávali svobodni a zabíhali,

pokud povstání

trvalo,

Podrobení jich

skrze

do Pruska, až do Chelminska. by zbavilo ád nei

Otakara bylo

pohodlných sousedv. Když povstání pestalo, poaly se se r. 1278 výpravy ádu samého proti Jatvhm, ve kterých v cizím území páleno, pustošeno a vraždno.

Takové výpravy podnikli též Prusové, ádu poslušní; a takovým zpsobem Jatvhové navštvovali krajiny pruské. Po nkolika letech tyto návštvy pestávají, a výpravy proti Jatvhm nabývají jiné povahy; již bží o trvalý výboj. Kolem r. 1283 ke krajinám stojícím pod panstvím ádu pibývá Sudavsko, t. j. severní Jatvžsko, jako Galindie a jiné teprv v tchto letech trvale opanované i

pohranin

krajiny

—

zpustlé a

mácí obyvatelstvo, pokud

tém

se poddalo,

liduprázdné

pevedeno do

do-

;

krajin

pruských již díve podrobených, pokud se poddati nechtlo, vysthovalo se do Litvy. Boj s Litvou trval dále. Po dobytí Sudavska a jiných krajin pohraniních .

nabylo Prusko

tch

západ od Visly v Jsou to polské

hranic,

14.

které

století

potom podrželo.

pibylo

podobn jako si nmeckém; dsledné

po-

postavení

ne-

Vévodové Pomoanští vedou litiky

nemají.

byl

Na

»7.ápadní Prusko*.

Pomoany.

knížata slovanští v sousedství

snadné.

.

Ostatek

O Svatoplukovi,

bylo

i

zde jich

jiní

jenž za prvního povstání pruského

nebezpeným nepítelem ádu, vypravuje kroniká

14. století,

že

umíraje

napomínal syny,

by

s rytíi žili

40

pravd,

ale

že zpráva

Možná,

V míru a pátelství.

pravdou

že,

jest,

nezakládá se na

když se poalo druhé po-

jenž pedvídá budoucnost, jemu pro jeho poátení odpor proti ádu pipisují novjší djepisci. Prameny vypravují jen o sporech hravstání, tiše sedl. Bystrozrak,

niních,

z

nichž ono nepátelství vzniklo. Spíše u Mestvína

Nmcm

pedpokládati smíme nechu proti chovati

Pomoany

co spolek

borskými

s

—

—

špatn

ne

ádem,

s

mu

se

hotov

jenž

držel

ale s knížaty brani-

vydail.

Za pomoc, kterou od nich Vratislavovi,

snahu za-

slovanskému, zvlášt od té doby,

živlu

Nmci

a

údl

oekával

se sídlem v

proti

bratru

Kdansku, byl

cenu velmi znanou, prohlásiv smlouvou

zaplatiti

1269 Pomoany za léno braniborské. R 1271 Vratislav pomocí Braniborska pemožen a vypuzen, ale ti,

z r.

kdo pispli na pomoc, chtli Kdansko podržeti pro sebe.

Markrabové Braniborští všude šíili své panství na úkor svých sousedv. Od západních Pomoan na Ode odtrhli marku na Uke, od Velkopolska krajiny za Odrou, mezi Vartou a Noteí, pozdjší Novou Marku. Smlouva

kdyby rod knížecí v Pomoanech vyhasl, jim na pírstek nesmírné ceny, na pístup k moi a Visle Svár knížat jim zjednal již Kdansko V té chvíli pilnul však Mestvín úpln k Polsku. Pomocí Boleslava Velkopolského zmocnil se Kdanska fr. 1272). Když potom také Sambor vypuzen nmetí rytíi s

Mestvíiiem,

otvírala

nadji

.

.

.

.

—

v

jeho

údlný

službách kníže

stojící

zemel,

utekli

celé

se

do

Pomoany

Prus

—

.

.

a

jiný

sjednoceny

pod

vládou jediného knížete, posledního svého rodu. Nemaje

potomka, Mestvín za budoucího ddice a svého za spoluvládce .stupce Boleslavova.

r.

již

za živobytí

1272 ustanovil Pemyslava, ná-

41

Mestviii zemel pi své korunovaci

papežské

stolice

—

Pemyslav

1294.

r.

—

pijal

svolením

také název vévody

Pomoan-

—

smrti

mnohým když

za

dal

nedlouho,

—

(1296)

následoval

píjmím Lokétek.

Vladislav

ped

jako

Po jeho

(1295).

zavraždní

jeho

markrabové Braniborští

platili

Pomoanech

také v

pvodce

za

se

nm

po

ského a uvázal se v ddictví brzké

Velkopolský se

korunovati

tím

v

Avšak

Krakovsku,

tak

ve Velkopolsku ustoupiti musil Václavu eskému, také

i

Pomoany pipadly tomuto byla sáhala

kdysi

íše Pemysla

králi.

Otakara

na jihu až k Adrii; panství synajehj

dotýkalo se na severu Baltu.

Žádnému

z

Pemyslovc nepipadlo Václavu

stkvlé postavení jako a a z

II.

Jsa

ve

svt

králem

tak

eským

markrabtem

Moravským, držel jako íšský viká pozdji v zástav také Míše, o kterou již nkteí

pedchdc

trvale.

jeho byli

Vládl v

ne bez nadje,

stáli,

Krakov

i

ve

Hnzdn;

že

zde

koruna Pemyslavova ozdobila jeho skrán.

ji r.

získá

1300

Jako tento

Polským a vévodou Pomoanským. Syn jeho v chlapeckém vku byl povolán na trn uherský; jednou ml vládnouti v íši od Baltu k Adrii se prostírající ... A pece již vrstevníkm nápadný byl odpor zval se králem

mezi

mocným

postavením, jež ve

svt

zaujímal, a osobní

jeho slabostí a rozmailostí. Dante, setkávaje se v oistci (Purg.

VII.)

s

Pemyslem Otakarem, hanou syna

chválí

byl než který prý již v plenkách mužnjší onen v dosplosti. Než zdá se, že to byla nestatenost Václav, jenž ped bleskem více tlesná než duševní. a hromem skrýval se v dutém oltái, nechvl se ped l)

otce,

ij

k tomu

Blokša Dante

eský as.

a

Hist.

echy I.,

56.

v

as.

Mat. Mor. 1894.

Srovn.

42

papežem

Bonifácem

VIII.

jeho

bez

;

dovolení

pijal

vli nepestával se zváti králem Polským. Co se nepodailo nejznamenitjšímu Piastovci Boleslavu Chrabrému, pipadlo takoka samo sebcu tomuto chabému Pemyslovci: vznikla konen korunu polskou a proti jeho

ne

eskopolská,

íše

bez

vyhlídky,

budoucnosti

v

že

potrvá.

Znamenití panovníci a vykonali, ale

i

skutek

v

nm

plán:

i

v tomto

íše Pemysla

pedbíhá.

t.

j.

že

Pemysl Otakar a tím

v

i

-)

Co

J.

ji

ono první Rakousko, jež

A

jestliže

pravda,

v posledních letech svých stál o korunu

císaskou,

i

snaze

té

o

náleží

zízením a roztržením

na kusy ...

volbou Rudolfovou ovšem

-)

utrpl porážku ješt díve, než ale

když,

mocnáství, jaké

velkého

rozbito

se v djinách vyskytlo,

nmeckou

i

historie

Otakara se podobá pozdjšímu Ra-

dualistickým

Pádem královým

jeho.

Do

nad svou pítomnost neb

západní polovici

ped nynjším

bylo

nejen tím, co

se snažili,

asto ukazuje budoucnost,

se

velký muž vyniká

kousku,

o

nepodailo neb neudrželo.

se

stáli,

státníci vynikají

tím, co chystali,

i

se

klesl

na poli váleném;

budoucnost,

objevuje

Peka svým pojednáním O

mysla Otakara (as.

Mat.

Mor,

1893)

ve které, od

kandidaturách

tvrdí a

hájí,

Pe-

potvrzují

pozdji nalezené prameny (Bresslau Zur Vorgeschichte der Wahl Rudolfs von Habsburg v Mitt.

des

Inst.

fúr

uster

Geschichtsf.

dosud známých pramen soud, Pemysl Otakar u, knížat nmeckých o zvolení se zjevn neucházel, nejspíše proto, že kurie k jeho kandidatue konen pece nesvolila. Byl by musil vystoupiti svou kandidaturou proti kurii a státi se (Jindich 1894). Než, podle

—

toho pál) Ghibellinem. Co se týe styk s knížaty polskými srovn. Th. Loeschke Die Politik K. Ottokars gegenuber Schlesien und Polen (Zeitschrift des Vereins Tur Gesch.

z Isernie si

und

Altert. Schlesicns XX.).

.

43

Karla

v

IV.

potom

a

zase

od Ferdinanda

eském, nejmocnjším

králi

knížeti

I.

zaínaje,

íšském, spatujeme

zárove hlavu její. Zevnjší politika Pemyslovc zakládá pedevším na tom, že jsou knížaty íšskými, a již proto Pemysl Otakar, stav se nejmocnjším knížetem íše, nemohl než státi o její korunu. Avšak práv proto, že byl nejmocnjším z knížat, ani kurie mu té koruny nepála, ani knížata nmetí k volb jeho nebyli ochotni. se

Než Pemysl Otakar jest více než kníže íšský. Jeho zárove k východu. Podnikaje prvou výpravu do Prus, vede si jako jiná knížata íšská, chystaje se k druhé, má své vlastni cíle a plány. Již v list daném hned po oné (1254) biskupu Krakovskému vyslovil král pání, aby vEchni knížata polští pilnuli k nmu svazkem pátelským. To zstávalo potom snahou jeho. A ponvadž v takových svazcích pevaha náležívá mocpolitika se obrací

i

njším,

lze íci,

že král

eský

stál

o jakousi hegemonii

nad knížaty polskými. Nejdíve a nejúplnji k

nmu

pilnuli

Piastovci slezští, kteí sebe a svou zemi tak rychle a

kladn ponmovali. 3) Z 1

vlastních knížat polských

i

d-

roku

27 1 nejmocnjší, Boleslav Malopolský a Boleslav Velkostáli na stran uherské, na stran eské však

polský,

z vtve mazovské. A vtvi té nejspíše by byly pipadly výboje, na které Pemysl Otakar pi druhé kížové výprav pomýšlel. I v tchto plánech by se, století naped, ohlašovala budoucí unie Polsky s Litvou. Než cíle své východní politiky se Pemysl Otakar ani

jen nepatrnjší

.

potom nevzdával

a

ped pádem svým

se jemu

znan

piblížil.

3)

Pervolf

(II.

nÉmilým echám.

29) podotýká, že

ponmilé

Slezsko tíhlo k po-

44

O Slezsku lze íci, že za Pemysla Otakara již stálo pod hegemonií eskou. Avšak svazek Slezska s Polskem,

a

uvolnný, nepestal ješt úpln, a spor knížat

ských mezi sebou úastnili to

práv

že

1277,

r.

se

tito

v záležitostech

slez-

Bylo

se též Piastovci polští.

slezských

zárove smlouvy pátelské s králem eským, v dob, kdy jemu nastával poslední a rozhodný boj s Rudolfem Habsburským. Pemysl Otakar oekával dohodli a uzaveli

r.

pomoc

1278

nejen ze Slezska, nýbrž také

z vlastního

Pomoan. A z Krakovská svdku souasnému, tito cizí pomocníci pi králi "na Moravském poli do poslední chvíle statenji a vrnji setrvali nežli jeho vlastní Polska, snad

mu

i

také pišla

Cechové

ze vzdálených .

.

Smime-li viti

.

a Moravané.^)

1278 vyšel

R.

polskému,

královské kanceláe

ve kterém s

^)

krve a jazyka obou národ, tak že by

mli

sob

vedle sebe a pomáhati

nmecké

nosti

byla ideou

.

.5)

národnostní

Jindich

^)

Bohemis

.

eské onen

pánm, rytím a lidu drazem se vytýká píbuznost

ke knížatm,

manifest

vzletný

z

Akoli

oba

vrn

státi

proti nenasytné lakot-

nelze

tvrditi,

Heimburský (Prameny

by

že

se

tohoto nejvtšího

ídila politika

III.

316):

fugientibus

heu occisus est ille magnificus rex Ottakarus cum multis Polonis. Že z vlastního Polska a zejména Krakovská králi pomoc pišla, potvrzují prameny polské (Mon. et Moravis,

—

Polon.

II.

843).

Text Krakovského rukopisu vydal s pojednáním B. Ulanowski r. 1888 (Ss. rerum pol. XII.). Zde proti pochybnostem Grúnhagenovým ukázáno, že tento kus, vyskytující se ve formu^)

láích, je více než »slohové cviení*,

láe královské vyšel. manifestu Jindicha

— Ulanowski z Isernie.

krále Ghibellinem a Slovanem.

t.

j.

že

skuten

z

kance-

Loeschke pokládají za skladatele On, Vlach, by byl tedy chtl míti i

:

45

Pemyslovce vnitní neb zevnjší, pece ruka jeho krátce ped pádem se dotkla struny, která pozdji mnohem

mla

zase. Vyslovuje v dívjších aby ml polské Piastovce za pátele letech (1254) pání, a spojence za spojence proti Uhrm nevzpomenu

se

hlasitji

ozvati

—

—

onch svazk pirozených

národem slovanským teprv pozdji rozpomenul se Pemysl Otakar na spolenou slovanskou krev echv a Polákv, avšak když si byl již z jiných píin polské Piastovce a zejména pedního obojím

mezi

;

mezi nimi, vévodu Krakovského, za pátele

bezdky

stával se

vota Slovanem,

Pemysl Otakar na kterém

o

on,

získal.

my mžeme

i

Takoka

konci vlády a

ži-

opakovati

po Dalimilovi Ach,

bda

krále šlechetného,

že neschová jazyka pirozeného

A

tak

i

nní veejné bytí a stesk i

v

Nmecku samém pi

a

rozešlo,

pádu jeho se mí-

Víde

v jazyku latinská

mu vrna

zstávala

Po jeho pádu

v Rakousích a Stýrsku.

dojemné písn žalostné nad smrtí

vedle

.

ozývá chvála za živo-

hlasitji se

po pádu jeho.

ád Nmecký

.

.

jeho,

složené

nmeckém, ozvala se pece též panegyrická báse na oslavu vítze, jenž »pokoil slovanskou

zpupnost«.^)

Pemysl Otakar

žádné íše esko-polské,

nezaložil

a pátelství s knížaty polskými, vilo píliš

Než

pozd.

i

tak

o které

pipravoval

se

stál,

pdu

dosta-

pro bu-

doucnost, pro svého syna.

Po

erném

Leskoví

Jindich Vratislavský, stovci,

po

nm

9;

Sr.

Pervolf

došel

Václav eský. II,

24;

vlády

nejmocnjší mezi

J.

Oba

v

Malopolsku

slezskými

byli oslavováni

Rott v C. as. H. 1S96.

Pia-

od

46

básník nmeckých, oba poítají se mezi minnesángry.

Oba se pedním

sídlem

ní

ást malopolské když

vala,

nmeckou,

r.

1292

šlechty,

také

která

kterou,

ana od polských Piastovc

nazvati

smíme

Kdyby

byla

se

setr-

panství pišel,

a stranu jeho,

nechtla odstoupiti,

íše eskopolská potrvala, snad by se uvolnil onen svazek, který spojoval

Nmeckou

s íší

knížetství

nm

národní.^)

bhem asu

Cechy

pi

n-

provázen svým nkdejším poruní-

kem Otou Braniborským do svého nového aby pemohl soupee Vladislava Lokétka

byl

jejímž

Krakov, obec tehdy pevahou

byl

Než pi povolání Václava k vlád pipojila

mecká.'^)

k

v Malopolsku o stranu

opírali

jejích.

jako jedno z nejznamenitjších

Avšak jako Pemysl Otakar nemínil

zemí, jimiž vládl, odciziti »iši«, tak také syn jeho o roztržení

onoho svazku

nepiioval. Ano, kdežto v onom

se

Pemyslovu

manifestu

z

prav do Velkopolska,

Hnzdn

vací ve

hlásícího se

svých

1278 Polsko se nazývá zemí

r.

svobodnou a neodvislou,

syn jeho,

jež se

mla

chystaje

k zapomenutým

pedchdc, by

'')

.

I

.

.

k

vý-

skoniti jeho koruno-

(1300), pijal dovolení od krále Albrechta, již,

jak se zdálo, pretensím

když by ho proti od íše NSpojení Cech a Polska pod Václavem nelze Velkopolsko,

Vladislavovi Lokétkovi dobyl, držel

mecké

se

ddin

když závt Jindichovu, pokládajíce ji za pravou, vy(Walka o monarchia ve jí rozumí A. -Semkozaicz

ložíme tak, jak Kioart. Hist.

V.),

sotva

smíme

že u

tvrditi,

nho

rozhodla idea

národnostní. Jindich byl Piastovec, a mezi Piastovci linie slezská a velkopolska byly mu bližší než ostatní. Vratislavsko nemlo

pipadnouti Pemyslovci Václavu, Krakov

neml pipadnou

i

Lo-

kétkovi: to byl jeho úmysl. '*)

Vladislav

Lokétek pocházel

v Malopolsku svou stranu

již

z

linie

proti Jindichovi.

mazovsk

a

ml

47

tedy

za

prohlásiti

esko-polské vzájemnosti,

výsledek

slovanského sebevdomí a odporu že

ve

Velkopolskii,

nmectvi,

leda

kde germanisace nebyla tak

silná

ako v Krakovsku, a kde národní valo,

národní

králi

eskému. Bezvýznamná však

Nám

veni

nepestávajícími

vdomí

rozmnožovala

pi-ibu7.nost

není.

proti

tato episoda

pinesla slávu,

eské

ke

vlády v Polsku

Polákm prospch.

sváry

se ozý-

živji

sympathie

Tito, una-

svých Piastovcv,

z

nichž

pemoci ostatní a íši sjednotiti, na as od nich se odvrátili. Z ciziny povolán panovník do Malopolska a, když se tam osvdil, též do Velkopolska. Mazovsko se jemu sice nepoddalo, ale koruna na hlav žádný nebyl

s to

jeho nabyla vtšího významu, než dotud

—

k

ní se

— blaho-

praví bystrozraký novjší historik polský 9)

dárn psobila na

další

prbh

djin polských.

Kdož

ví,

by bez krátkého panování Václavova národ polský

zdali

byl

mla;

nad íší bez mála sjednocenou. Vláda eská

pojila vláda

kdy

cenou

!

.

se .

.

již

vzmohl v budoucnosti na íši sjednopdu svému soupei Vladi-

Václav pipravil

slavu Lokétkovi.

Co

se však

Pomoan

týe, vláda eská v

této slo-

vanské zemi nepispla k tomu, aby zachována zstala íši Polské a tím Slovanstvu.

nese lehkomyslný syn Václava

V

ást

viny

pi

této

ztrát

II.

Polsku pod cizím panovníkem zavládl lepší poá-

ped tím za domácích knížat, zásluhou krá»kapitánv« v rozliných ástech zem, obypanstva eského od Václava dosazovaných. lOj

dek, než byl

lovských

ejn

z

9)

M. Bobrzyúski (Dz.

P. P. str. 221).

Václav byl píznivec klášter v Pomoanech. Kronika pedního z nich, Olivského, vzdává mu chválu takto sub cuius ^'*)

:

48

V

Pomoanech

jinae. Zde správa

zem

spoívá v rukou

nejznamenitjšího velmože domácího, palatina Kdanského a Stlpského Svenci, jenž své místo

již

za krátkého pano-

váni Vladislavova byl zaujímal a také za Václava podržel.

nho

Vedle

Neuenburk

stojí

se

syn Petr, jemuž Václav

územím

znamenitým

a jehož majetek

okolí

potom štdrostí Václava

msto

1301

r.

v

daroval,

ješt více

III.

Pozdji Svencu nacházíme na stupni nco nižvzrostl. ším. Palatin Pomoanský nestojí již pod králem bezpro-

stedn, nýbrž podízen

byl kapitánu Kujavskému. Teprve

za Václava mladšího Petr z Neuenburka, jak se nazýval,

Pomoany jako

spravuje

Mocné postavení otcovo

kapitán.

a zvlášt jeho vzbuzovalo však žárlivost ostatní šlechty. Vladislav

uvázav se po smrti Václava

Lokétek,

druhé v Pomoany, že

on

i

mu

je

A

odal.

bylo

to

po-

III.

píinou,

elo strany nmecké, hlavn z Kdanska jiných

otec a brati postavili se v

braniborské (1307), skládající se

i

zde nmeckých. Jako v Cechách za vladaství mst, Oty Braniborského a potom za Jindicha Korutanského i

nepátelstvím mezi luje

v této

mšany

doby Mestvínovy a podle k Polsku,

a šlechtou se probouzí a posi-

národní sebevdomí,

kdežto

jeho

Pomoanech od

tak v

píkladu

nmecké mšanstvo

šlechta

již

lnula

tehdy by se

markrabv Braniborských. potom po nkolikaleté vlád eské vracela

rádo bylo dostalo pod vládu

Když

se

umbra regnum Poloniae

omnibus partibus

in

concordia et tranquillitate

.

.

.

suis

Defluxo huius regis

gavisum pil

et

fuit

boni

Bohemiae quam Poloniae relinquens post Domino se cum benedictione praeconium magnae laudis. — K djinám panství eského v Pomoanech v. též Porn. Urkundenbuch vydaný

vitae

circulo

ac utroque regno tam

laudabiliter gubernatis, quievit

Perlhachem

(1882).

in

.

.

.

49 vláda polská, nejmocnjší rod v zemi oddlil se od strany polské,

popedí

které v

vê

stojí sudí

Markrabm Braniborským po

zemský Bohuše.

druhé kynula nadje

na rozšíení jich panství až k Visle a k moi. Nebylo jim ani teba vystupovati se staršími smlouvami z doby Mestvínovy, pochybné platnosti, když jim bylo lze opíti

svj nárok na Pomoany o smlouvu s Václavoii III. Od delší doby Pemyslovce s markraby Braniborskými

U

vn

s manželkou obdroddaný spojenec svého svaka Pemysla Otakara. Syn jeho Ota Dlouhý jako vlada v zemi eské špatnou po sob zstavil památku, než píze mezi ním a nkdy poruencem jeho potrvala Xebojovný Václav, ubíraje se r. 1292 do Krakovská,

spojovaly svazky pátelské.

Horní Lužici Ota

žel

od

nho

ským

r.

III.,

vrný

a

pasován byl na rytíe. Václav

ijOj

III.

Branibor-

Markrabiitn

A

daroval Pomoany.

ne

ást Míšn, kterou v zástav drželi od Václava II., mla od nich býti vydána. Cechy ovšem z této smlouvy, uzavené v Praze v srpnu, nemly žádného prospchu, když stejnou dobou Václav mírem s králem Albrechtem

zdarma

Míšn

;

avšak Polsku

se v;?dával,

nemalá.

Hned

Stlpska,

a

r.

r.

1

z ní pijíti

mla

306 Braniborci se zmocnili

1308

jim

nmetí mšané

v

škoda

ásten Kdansku

ochotn oteveli brány mstské, kdežto na hrad posádka se hájili. mezi nimi Bohuše a pánové pomoanští Strana národní, Vladislav sám v zemi nebyl pítomen.

—

—

odkázaná

na

sebe,

díve neb po 7 dj

i

by byla musila

podlehnouti.

Této píležitosti

bem

velice

užil

nerytíským.

ád

Nmecl-cých rytív zpso-

Dosud

jen

o to se byl staral,

aby majetek jeho v Pomoanech stále rostl. Václav II. rozmnožil darováním nkolika statk, jiné ád y>i-

jej

J.

Goll: Cechy

a Prusy.

4

50

od Petra

koupil i

Václav

Neuenburka.

z

Jako

ádem Nmeckým

s

II.

otec

tak

jeho,

udržoval styky pátel-

syn Závišv, poslán byl do vyhnanství do Prus jako ryti ádu, do kterého vstoupiti musil.li) Z ádu si vybral král zpovdníka Hemana; kanovníkm Chelminským, kteí žili dle ehole ádu, ské. Nevlastní bratr jeho Ješek,

hrad

daroval kapli na Mistr

náležitými.

kteí sjednali

r.

mezi Václavem

Pruský nalézá se

si

III.

obrátili

i

msto

II.,

1306

r.

vPomoany starati hrad Kdanském se

Vladislavem Lokétkem

.

S

.

kd} ž se on sám o

kdo

ti,

na

A

tím spojený.

s

slíbil,

vyhradiv

tak uveden do

budoucí pán jeho.

Nejprve a

se

náhradu za náklad

Pomoan

prostedníky,

me7.i

o pomoc k ádu Nm.eckému. Rád

hájili,

se statky k ní

i

1292 smlouva mezi Václavem

domím Vladislavovým, nemohl,

Spilberku u Brna

Vojtcha

pinuceni

Braniborci

vykliditi.

Potom

od

hradu

rytíi zajali Bohuše

a vypudili ostatní

posádku

z

hradu.

i

upustiti

kastelána

Když po-

zdji pišel mistr Pruský Jindich s posilami, rytíi v noci 1 4. listopadu 1308 pepadli a ne bez krveprolití opano-

msto.

vali

Teva

R. 1309 se zmocnili

Kazimíru Kujavskému, jenž Vladislava v

Když potom

stupoval.

ho do Kdanska

rytíi

Vladislav

any

Již

zem

za-

pišel,

nechtli pijmouti

nm,

koupili je

aby jim Pomood markrab Bra-

ád

na Baltu byl nabyly

žádali

Když nechtl,

prodal.

Pomoanech

sám do

nevpustili.

umluvené náhrady, nýbrž

(Dirschau) proti

na

niborských.

Od

té

doby

ob zem,

jsou hlavním sídlem jeho.

(1291) ")

Wenzel

již

nebylo

eho

jichž

Ve

hájili.

Svaté zemi po pádu Akkona Jinde

ml ád

etné kom-

Emler Die Kanzlei der Konige Pemysl Otokar 11.,

str.

3S.

II.

und

51

mendy a statky; zde ml svj stát. Z pádu Akkona se nacházelo, peloženo v

této

dob

do

Marienburku

velmistrovo

»do hradu Marie Panny«,

Pruska,

i, jak

mistr odtud je

Benátek, kde po sídlo

se

u

íkalo, Marburku.

nás

zárove mistrem Pruským.

do Vel-

'

Vladislav Lokétck, »pán a ddic«, jak se zprvu zval,

od své korunovace (1320) král íše Polské, má svoje píjmí od nápadn malé postavy než byl to muž silného ducha, po Boleslavu Chrabrém z Piastovc snad nejznamem"tjší. On konen sjednotil Polsko trvale, nkolik menších kníOn se uhájil žetství v Mazovsku a Kujavsku vyjímaje. proti ponmilým Piastovcm slezským a obmezil je na ;

Slezsko,

ímž

škodnou a se o nižší

nmecká

strana

další

šlechtu,

pokrok gerraanisace zastaven. zemanstvo,

pánem. Pes konflikty cházeli ze Slezska,

v Malopolsku se stala ne-

s

pi tom

ale

Opíral

ziistal

jeho

biskupy Krakovskými, kteí po-

získal

vysokou

si

se v milosti stolice papežské.

A

hierarchii a udržel

pece

se

mu nepodailo

obnoviti íši Polskou v bývalém jejím rozsahu, pipoutati

k

ní

odluující se Slezsko, nabýti zase ztracených

Pomoan.

Svých práv, práv íše Polské k této zemi se VlaLokétek nikdy nevzdal. Když císa — byl to Jindich Lucemburský — právo ádu Nmeckého za platné uznal (13 11), prohlašuje tím zárove Pomoany za zemi íšskou, král obrátil se k nejvyššímu tribunálu, k stolici papežské. Tak se poala ona »velká pe« mezi íší Polskou dislav

a

Nmeckým ádem, I2j

bývalé pízni

jenž v

dvora papežského.

ník papežem jmenovaných hlášen výrok 12)

proti

z

ádu, avšak

13. století již

R.

V

se netšil

od plnomoc-

duchovenstva polského v}již r.

1323 papež Jan XXIÍI.

Lites ac res gestae inter Polonos

rorum. Editio altera.

321

1

ordinemque Crucife-

Poznani 1890—1892. 4*

52

ve

se vyslovil zase

prospch

jeho.

Pomoany zstávaly

v moci ádu, mírné jednání mezi ním a králem Polským nevedlo ke konci. Po nkolika letech strany sáhly ke

Rád

zbrani.

ml

ve válce, jež se poala, spojence v Polsku

samém: Piastovce v Mazovsku; ml také mimo Polsko krále eského. mocného pítele Rodu Habsburskému po vymení Pemyslovc nepodailo se založiti vtev eskou. Po krátké vlád Rudolfov

—

(1306

— 1307),

eském

jenž

prvního,

zasedl,

jež

strana,

z

v

tohoto

na

trn

národní

platiti

manžela

Anny

rodu

té chvíli za

mohla, povolala Jindicha Korutanského,

Pemyslovny, syna onoho Menharta Tyrolského, jenž byl ve válce proti Otakarovi vysloužil Korutany,

sj

kdežto

Albrechtem se byl pidržoval onoho. Byla to volba nešastná. Také tetí panovník pišel z ciziny, ze vzdáleného Lucemburska Zakladatel nové dynastie, jenž k staré vyhaslé pipojen

syn jeho za války Václava

II.

s

s Alžbtou Pem\'slovnou, v Cechách nikdy úpln nezdomácnl; avšak již to bylo dobrodiním, že se udržel.

satkem

Svým diplomatickým

váleným umním, svou

a

ností a podnikavostí král i

Jan zjednal království eskému synu svému ve svt

rodu svému stkvlé postavení zanedbal

v každém

obnovil

:

poádek v zemi

nmetí

ídili se

Rudolfem Habsburským.

postavení v íši užíval

svého rodu,

nm

kterému

Adolf

i

pede

získal

píkladem daným v

On

ji

—

13.

svého královského

vším jiným ve prospch

trvale

Rakousko

Albrecht, syn jeho, vyhlédli

a Míše, ale jich potom pece nenabyli.

burskému

zvelebil

a

ohledu.

Panovníci století

Po

;

korunu ímskou, a tento nahradil, co otec v Cechách

získal

byl

pruž-

také on nejprve na tyto

a Štýrsko. si

Durynsko

Rodu Lucem-

zem

pomýšlel

—

53

pipadly Cechy ských,

Moravou.

s

Lužice až

obojí

i

Pipojením

Braniborska

knížetství

vznikla

Žádný

stavba »koruny Ceské«, dilo nové dynastie. žecí rod v íši

A

slez-

nádherná kní-

nevyrovnal se královskému rodu eskému.

co se nebylo podailo

podailo se Karlu IV.

;

nikomu od doby Staufovcú,

koruna íšská pešla

s

otce na syna.

Lucemburkv není. Nehled zmínnému, již Pemysl Otakar byl

Zcela nová tato politika

k píkladu a vzoru

ped

Rudolfem zbudoval spojením nkolika knížetství íšeskou v rámci íše Nmecké jeho íše se byla

ských íši

;

eská

Také tradice ješt potrvaly. Václava II. doby z Na ty, kdo v echách po Pemyslovcích následopešla také koruna polská t. j. pretense a titul. vah', šíila k jihu,

koruna

Rudolf, Jindich

rostla k severu.

Jan zovou se

i

eskými

králi

a Polskými,

Lokétka Jan protestoval skutenému králi Polskému stojí titu-

Proti korunovaci Vladislava

Od

doby

té

lárni,

tento

proti

ímského

uznaný od krále

sae Ludvíka, onen od pap jenec

.

že,

onen

a

budoucího

.

.

cí-

protivník, tento spo-

ádu Nmeckého.

První váika

poala

se

vána, do

r. r.

mezi

íší Polskou

ádem Nmeckým

a

1327 a potrvala, astji pímími perušo1343. Hned v prvním roku jejím král Jan

vtrhl do Krakovská. Než výprava jeho se skonila brzy;

když král Uiierský Karel Robert svého tchána Vladislava se ujal, hroze sám válkou, Jan vojsko eské, jež až k samému Krakovu b>'lo postoupilo, povolal nazpt. Karel Robert pocházel z

Uher

z

rodu Anjou,

byli m'isili ustoupiti.

V

ped

kterým Pemyslovci

Unrách

domácích dynastií pvodu. Sebe na vzájem

vyhasnutí starých královští cizího

byl však

pomr

i

v

echách po

následovali

rodu Lucemburského

rodové

uznávali.

Jiný

k Habsburskému,

54

jenž se nevzdával nadjí na Cechy,

pece

dynastie

kdyby se tam nová

Když po smrti císae kurfitové se pi volb rozešli, a

neudržela.

dicha, otce Janova,

Jin-

zvo-

panovnici dva, krále Jana nacházíme mezi volii

leni byli

po jehož boku r. 1322 boRakouskému, on sám eské vojsko, v bitv u Miihldorfu. Po této bitv na bojišti založen kostel zasvcený sv. Václavu, v jehož den (28. záí) vítzství bylo dobyto, R. 1323 sice prostednictvím krále Uherského, spojence knížat rakouských, zavel Jan s tmito oni by se byli mír, než za války eskouherské nejspíše chopili zbran proti králi eskému. Tento hrozící spolek rakousko-uherský smlouvou s Karlem Robertem odvrácen. a spojenci Ludvíka Bavora,

joval proti Fridrichu

i

i

Upustiv od války proti Polsku, bez pekážky král Jan se vnoval r. 1327 nekrvavým výbojm ve Slezsku, pijav

od mnohých knížat tamjších písahu vrnosti

Uhry

Pátelství, jež bylo spojovalo

manské.

se sousedy pol-

skými za Pemysla Otakara, se obnovilo za nové dynastie uherské. Vedle Karla Roberta, svého zet, dislav

ješt jiného spojence:

proti

V

Liive v zápase

konen

Mendog.

Dí!o,

které

tch

mezi kesanstvím a pohanstvím

zvítzilo.

vykonáno:

v

Uher a Litvy.

Švarném (1267 neb 1268)

koní ada kesanských panovník, kterou jednou

však Vla-

ádu Nmeckému

letech stál trojspolek skládající se z Polska,

pohanství

ml

byl

on poa',

sjednocení

a

byl

musilo

býti

pokesanní

se

zahájil

ješt Litvy.

Avšak nebyla to již Litva svtu uzavená, nýbrž uící se od soused, od Rus a Nmc: Litva 14. století jest stát litevsko-ruský,

(13 16

v

1

3.

ve kterém živel ruský zastupuje vyšší a

Vším právem byl nazýván Gcdyniin »králem Litvanv a mnohých Rus«. Již 1 341) století Litva a íše Litevská se nekryly pod pan-

pokroilejší

civilisaci.

—

;

:

55

pod

stvím velkého knížete Litevského anebo

mocí

mnohé

stály také

ruské území íše Litevské neustále

ád

ddikami

s

byl

ruskými.

roste,

století toto

výboji

ásti satky knížat

Na

jiných však stranách

ten užitek pinášely, že se panství

nmecké

neb Prusku

v Livonsku

vrchni jeho

ásti

z

Boje nepiêstávající

postavil hráz.

vyvrátiti je

14.

z

a na újmu upadající Halie,

ských

v

krajiny ruské;

s

ním

litev-

Litv jí

jen

dále nešíilo

ani Litva

vku

14.

nedovedla. Litva platila staré

bohy svého

za zemi pohanskou, lidu

;

avšak proto se

velcí

knížata

ctili

ped kesanstvím

Nehled k pravoslavným krajinám ruským, Litv s kesany setkáváme se u samého dvora Ve Viln stály kláštery Františkánský Do-

nezavírala úpln.

ve vlastní knížecího.

i

minikánský

Nikde ve

i

zasvcená sv. Mikuláši. kesanském bychom tou dobou podobné

pravoslavná

svt

církev

tolerance náboženské nenašli. A jíž se okazovala nadje, ovšem klamná, že Gedymin sám pijme kest a se pizná k církvi katolické, S touto Litvou se proti ádu N-

meckému

spojil král Vladislav.

Spolek

speetn satkem

Ged)minovou Aldonou, jež pi ktu nazvána Annou (1325). S ní do Polska propuštno mnoho tisíc zajatcv, kteí v posledních letech za vpád Litvan z vlasti své byli odvedeni. Nemohlo býti krásnjšího vna! Spolek Polska s touto Litvou dvoru papežskému nevadil; ano lze íci, že kníže Litevský patil k spojencm králevice

polského

Kazimíra

s

dcerou

jeho proti Ludvíkovi Bavoru, když po vítzství nad Frid-

richem

Rakouským

dlouholetý spor mezi vítzem

nastal

a papežem Janem XXIII.

i

nástupci jeho. R. 1324 proti

Ludvíkovi vyhlášena klatba církevní.

Také Ludvík

se ídil

píkladem

krále Rudolfa.

Když

56

vymel si,

rod markrab Braniborských, potomkv Medvda, uprázdnné Braniborsko, na které

starý

Albrechta

aspo ásten,

R. 1326 vojsko polsko-

(1323).

do Braniborska

litevské vtrhlo

dlal nadje, udlil stejno-

král Jan byl

jmennému synu svému

.

.^^)

.

dob pomr

Jiný jest v této

Litvy k Livonsku, jiný

k Prusku.

Kdyby bylo byla

by tato

arcibiskupství

kesanství

i

pod

se dostala

Nestalo se tak,

zdenské. jsou

sob

Polsko

zem

ziskalo Prusy,

arcibiskupství

a biskupství

Rád Nmecký

Rižskému.

Hn-

pruská podízena v Prusku

slušel pod arcibiskupa Rižského, který však v zemi této nebyl zárove vrchním svtským pán^^m jako v Livonsku. Zde již ád Meový byl stál pod biskupem Livonským co v Livonsku držel, bylo lénem v pomru manském jemu od episkopatu Livonského propjeným. To pešlo ;

potom také na Livonskou vtev ádu Nmeckého,

ale s tím

pešly též spory, jež se velmi záhy byly dostavily. Rád by se byl rád vymanil z moci arcibiskupovy a stal

pánem

v Livonsku sám, jako b)

I

v Prusku.

Vypravovati o tchto sporech v 12, století nemíním; od poátku 14. si jich budeme všímati. Z oné doby jen tolik: hned první arcibiskup Rižský Albrecht byl od rytí zajat, a spor potom vyízen podle jich pání. Spory Tak s bojovným ádem obyejn pecházely ve válku. ^3)

o

tomto vpádu, kterým zemí hrozn zpustošena,

pravuje též kronika Zbraslavská: apostolice

et

pape complacere, ut

Lythowanorum turbas pugnaturus nitá síla

Litvan, jak se tu

výtce, že se to stalo

papeže

(v Kvvart

podle

.

..

asseruit, sibi

.

assumit

praví, ostatek

vle papeže

Hist. 1896) hájí.

vy-

rex Polonie, volens sedl

innumerabiles

.

.

.

.

pi tom Jana,

A.

.

Tak znamenebyla.

Proti

Prochaska

57

se stalo také

konci

iia

bželo o Rigu, msto

pi tom znané

se

sob

Livonska

rem s

i

stojící

od msta samého.

dvr

R.

1297

hlavní sídlo

sv. Jií,

nm

rytív obklíeno, s

tšící

ádu, stojícím. Když potom msto od z Litvy. Riga pišla jemu pomoc

vypálili

kostelem pi

spolkem

a

Rád chtl piêdní místo než potkal se pi tom s odpo-

podíditi,

mšané

sporu tehdejším

pod arcibiskupem

autonomii.

jak od arcibiskupa, tak

v Rize

Ve

století.

13.

—

pohanskou Litvou o ti

desítiletí

pedešla Vla-

Lokétka a Polsko (1298). R. 1299 prostednictvím nmecké Hansy, ke které Riga náležela, zaveno pímí, dislava

a arcibiskup Jan, jenž se nacházel v zajetí ádu,

k rozkazu papežovu na svobodu. Po nkolika za arcibiskupa Fridricha, vrátil,

ád

když

Diinamnde

a

pvodem

propuštn

letech (1305)

Moravanal*), spor se

koupí získal zpustošený od Litvan klášter jej

v pevný hrad

mstem

svou polohou mezi

a

i

kommendu promnil;

moem

se

zdál

k tomu

uren, by odtud Rigy bylo dobyto. Fridrich sám se hlásil biskupské, ke klášteru zbudovanému prvotn na vznesl žalobu na stolici papežskou; a tak ješt díve než

pd

i

s

Polskem, poala se

Vedle

Rižským. mácí a

s ni

1^)

richovi z

buch

III.

To r.

ádu

patrno

z

Litvou,

R. 13 30

jako

který však svobody se Riga

msto pod

jeho

poddala po

mocí

stojící.

bully papeže Jana XXII. arcibiskupu Frid-

1333 {Bunge Liv.

752.).

s

nezachránil.

delším obležení

arcibiskupem

s

obnovovala v Livonsku válka do-

Rigy

spolek

msta pece

nekonená pe ádu

ní se

Pedkové

— Esth. — und

Curlánd. Urkunden-

jeho, jak se tu praví,

založili

v Dou-

bravníku panenský klášter; je to tedy potomek Štpána z MeO stycích Livonska a Pruska dlova. pedka pán z Pernštejna. s Litvou od konce 13. století v. též pojednání A. Prochasky

—

v Kwart. Hist. 1896.

.

58

Kdežto v Livonsku rozdvojeném spory a válkou domácí Gedymin se nám spojenec druhé,

mohl

se byl

proti

ádu

jako nepítel strany jedné a

jeví

v Prusku

s

kým by

z Prus

do Litvy

nebylo nikoho,

již

spojiti.

Výpravy

a z Litvy do Prus sice potrvaly, ale jimi se panství

Nmeckého o

Zmu;

hlavn

záležely

výpravy, jak je líí v dovi«

zem

v pustošení

Mickviov

» Konrádu

stál

Byly to

.

Wallenro-

:

.

.

.

i

padne tím nadje,

baltických. Pijme-li Litva kesanství,

aspo ást

že také ona neb

A

jeho.

což více

kesanskými

!

její

K emu ml ád

potrvati

nevícím ? Úloha

mu

.

.

ádu

píse vajdelotova poínající se slovy sk^d Litwini Pro ád ovšem tyto výpravy pece plnily úkol. K boji s pohany byl kdysi povolán do krajin

wracali? jistý

a ád vždy

ani nešíilo ani nevyvracelo,

pod panství

se dostane

by

potom mezi sousedy

i

rytíský, založený k boji proti

jeho bude splnna

.

.

.

Právem vyítali

když se oekávalo, že Gedymin se stane kestanem, že ád si toho ani nepál a tomu byl na peprotivníci,

kážku. VýpravN' do Litvy

nepemáhaly odporu

sanství, nýbrž jej spíše sesilovaly.

A

bylo

lze bojovati

válenému,

mesla

pro

ádem

Pro to pro všechno i

zvlášt z

rytíi,

slávu

picházeli

Nmecka

tmto výpravám do

a ry-

Zde, v Prusku, ješt

vyuiti se v dobré škole e-

víru,

získati

ke-

dále tyto výpravy

to byly, kterými se udržovalo spojení mezi

tístvem západní a stední Europy.

proti

i

a

dobrodružství.

zkusiti

do Pruska

z Cech.

Litvy se íkalo

knížata, páni

Také

v Cechách

slovem

nmeckým

>->reysy«

1322 vybrali se do Praská mladý

R.

hrab

Julišský,

jeden z knížat slezských a z ech, vedle nejmenovaného

pána Rytíi

z

LicJitenburka,

vedli

Plic Ji ta

.z

Zirotína

s

bratrem..

toho roku své hosti na výpravu do Zmiidi,

59

na které pan Plichta njakého vynikajícího Litvína k rytískému souboji vyzval a pemohl. Byla to pedposlední jízda tohoto »jmenovaného hrdiny « i^) eského na podzim téhož roku padl v bitv u Miihldorfu ... R. 1323 ;

pišli

moravští páni

pro zimu ,

cemi litevskými, dostavil Petr

se

Ciinburka a z Egerberka^^) než

c

neobyejn

kdežto

výprava

Rosenberka

.z

mnohými

s

výzvdy

pes

zajeli

Kdož by neoekával,

ke

1324,

r.

nezdaila pro oblevu, jež pišla.

jako na

ped

tuhou vojsko se vrátilo

rytíi

hraní-

které

a

Jen eští

1^)

hranice na litevskou

se

panoši,

hosté

pdu

.

,

.

nkteré »reysy«

že mezi úastníky

najdeme také krále Jana? Král Jan praví

1325 se byl zavázal slibem,

r.

»pes moe«

dalekých výprav majíce,

již

t.

j.

byla minula. Sotva

že jako jiným

panovníkm

bželo pi tom hlavn o finanní podaila;

že

se vy-

do Svaté zem. Než doba tchto

papež povolil

králi

eských

z

mu ukivdíme,

té

za to

doby, také jemu

spekulaci, která se také

dchodv

duchovenstva

v Lucemburku

desátek po Avšak místo výpravy do Svaté zem podniknuta potom jízda do Pnis nejspíše se svolením stolice papežské. Nadje na obrácení Gedyminovo se nesplnila, a papež proti výpravám takovým nic nenamítal, akoli pi tom trval dále spolek polsko-litevský. vybírati

ti

v zemích

i

léta.

—

Desátek byl však mezi tím obrácen na jiná vydání; náklad jízdy do Prus kryt

Morav. ^*)

Cizích hostí

Tak ho

nazval

r.

zemskou berní v Cechách na 1329 se dostavilo zvlášt mnoho. i

Dalimil.

O

jeho jízd na Litvu vypra-

vuje Canonici Sambiensis Epitome Ss. Pr. occidit Litvanum, 1-^)

1")

Ss. Pr.

I.

cum quo

proprio motu

186.

Tamtéž strana 189

a 282.

I.

286: valde

iniit

duellum.

viriliter

;

60

povst, že rytíský král se rozlétla po Europ pišli i kd\'ž

;

eský z

do Prus se vybírá,

Domácí v znamenitém potu;

daleké Anglie.

panstvo a rytístvo provázelo krále

Petr z Rosenberka se vypravil do Prus podruhé, dále se

Vilém z Landstejná, Jindich z Lipé syn, Tiema z Koldic, Ota z Bergova, Bernart z Cimburka, Z Rakous pišel Fridrich z Krebspachu, zemský loví. V Slezsku, kam král s pány eskými se odebral, v pro-

jmenují

1328 pidružili se

jiní

Na samém poátku

r.

sinci

úastníci. '^j

*"

1329 nacházíme krále eského neobyejn etné, v jehož

v Toruni; dne 20. ledna vojsko

ele vedle z

krále stál velmistr

Královce a pešlo

ejným

eku

Werner

Nmen

u

cílem tchto výprav bývala

z Orseln,

vytáhlo

hradu Ragnitu. Oby-

Zmu,

abych tak ekl

kde se vždy litevský živel nejistji a pohanství nejhouževnatji udržovaly. Rychle po sob vzati a vypáleni tyi hradové s odporem kesanské setkalo teprve, když postoupilo se vojsko dále do zem nepátelské až k znamenitjšímu hradu nejlitevštéjší z litevských krajin,

;

zvanému Medevageln, který pi jiné výprav nkolik let díve (13 16) se byl uhájil. Hrad obklíen dne i. února, tak silné, že posádka jeho hned nazejtí i poaly se útoky Do hradu se se vzdala. byl to svátek Hromnic b>-l utekl okolní lid, mužové, ženy, dti. Všichni, kdo se tam nacházeli, a bylo jich nkolik tisíc, mli býti pobiti,

—

—

akoli

slibovali

pijmouti kest; tak žádal velmistr

ádu Nmeckého. Rytíštji

se zachovali král a

cizí

s

rytíi

hosté

k jich žádosti velmistr povolil, a všichni poktni, postavivše iT) II.

462

rukojmí a slíbivše

Emler Reg. . 1532 a

—

písahou, 1533.

—

že Ss.

pi víe Pr.

I.

215, 28/, 616;

Kronika Zbraslavská Prám. IV. 290 a 293.

Prám. V. 206.

setrvají.

—

Pulkava

:

61

Avšak, stalo:

co pedvídali vlka

nelze

táhlo, poki^tní

velmistr

Zmudini

oslavy,

byly

duše

které se dostalo

této dob\'.'^)

jeho,

Když

eský,

cizí

jenž

pohanské,

se

...

A

života pro

pejeme jemu

i

výprav jeho v

Pozdji

potom

vojsko od-

pece na prvém míst

viiê

aby darováním

se byl lidštji ozval navrhuje,

tue

rytii

se k staré

vrátili

rádi slyšíme, že to byl král

Boha koupeny

a

zkrotiti trvale.

básnické

se vypravovalo,

litera-

že se v noci

ped

prvním dnem msíce února 1329 v Prusku na obloze uprosted blesk podobajících se objevil ohnivý

mem

Na prvním míst

jmenovati poetu a skladatele hudebního Guillauma de Machauli^ sekretáe krále Janova, o nmž v. pojednání K. Jireka v as. M. 1878, Sr. též Puyraaigre, Une campagne de Jean de Luxembourg rol dc Bo18)

sluší

.

héme v Revue de questions

historiques 1887, v kterémžto lánku, omyly všeho druhu, z básn složené nedlouho po 1348 »Confort ami«, dosud nevydané, otištno takto místo líící výpravu r. 1329:

oplývajícím hrubými

Et puis

.

.

.

par

il

sen

les glaces

Chrestiener

E

alla

fist

.

.

.

en Lecto,

en une

ville

des mescreans plus de VI mille;

lieu avait nom Medouagle, Et ne tiens pas que ce soit fable Qu'encore prit il IIII forteresses Qui dou pays furent maitresses Xedeyton et Gedemine, Geguse, Ankaham et si ne Demoura lá homme ne femme Oui ne perdist le corps et ame Ne rien qui demourast en vie, Mangré le Can de Tartarie A qui Lectoé est tributaire. Et encore leur fist tel contraire

Le

1

62

kíž, který po

njaké

chvili vichicí

unášen letl k Litv.

Podobná znamení astji prý vídána byla na obloze neR. 1329 ohnivý kíž by se byl ml obrátiti na beské. západ. Tam vzplanul v tch dnech, kdy vojsko kesanské leželo ped pohanským hradem, požár válený na

pd

kesanské.

Ped

výpravou do Litvy král Jan byl sprostedkoval pímí mezi ádem a Vladislavem Lokétkem. Vladislav, zrušiv smlouvu, vtrhl do Chelminska v týchž dnech,

kdy rytím a jich hostm vzdal se hrad Medevageln. Dosud trval mezi Janem a Vladislavem Lokétkem mír; perušení pímí, které sám byl sjednal, král eský pokládal

za

která

urážku,

nemla

zstati bez

odvety.

Výprava ze Zmudi se vrátila, a král Jan zstal v Prusku jako pomocník ádu, s kterým se spojil zvláštní smlouvou a spolkem proti »králi Krakovskému« slíbiv, že s tímto nezave jednostrann ani míru ani pímí. Vladislav byl

mezi tím z

Chelminska zase ustoupil: spojenci se

knížatm v Kujavsku a Mazovsku. nkdy sídlo ádu, jejž byli založili biskup

obrátili proti

sko,

a vévoda Konrád, od nich opanováno,

dlen mezi králem Que

a

ádem,

avšak

DobiKristián

naež výboj tak,

že

roz-

ád ml

leur gasta plus de pais

de Bruges á Paris, Car présens fui a cest feste, Je le vi des yeux de ma teste. Fakta zde vypravovaná lze doložiti prameny jinými. Sto let pozdji Jean Outremcuse ve svém »Myreur des histors« vypravuje román, ve kterém v Litv obývají Saraceni, jichž sultán sluje Margalis; s ním král Jan se potýká v rytíském souboji atd. Podrobnji udává obsah Puymaigre. — Fridricha z Krebspachu oslavil Petr Suchenwirt básní, ve které se poet poktných udává na 5000 (Ss. Pr. I. 615, II. 157).

Oui

n'a

;

63

se uvázati ve správu a starati se o obranu celé krajiny

poloviku nákladu

ml

hraditi král

—

ném hospodáství

jeho

bezcenný.

Již

poloviku

zem Dobiské ádu

—

Knížata Mazovští byli

ped

tím

pi marnotrat-

r.

1330 Jan svou

prodal.

bylo jich

ádu

spojenci

slib

v

té

Litv

proti

dob

tré

—

a Polsku; roku

dobrovoln neb z pinucení se pidali k Vladislavovi. Jak jinae si máme vysvtliti, že král Jan i rytíi také proti nim se obrátili? Plock na Visle, sídlo vévody Václava, obležen, a vévoda dne 29. bezna 1329 se vzdal, zavázav se králi eskému vrností manskou a spolkem proti »králi Krakovskému«. Tím se skonily válené iny Janovy na pomezí prusko-polském. Za po1329, jak se zdá,

daroval mimo polovici Dobiska Pomoany, které ád již dávno držel, jako král eský, jménem svým královny Elišky. ád tím nabyl ve pi o Pomoany nového dvodu právního. Jan pak, an daroval, eho neml, nic neztratil. Za to za všecko

bytu svého v Prusku

ádu

také

i

našel v Prusku,

Vypjiv

si

Toruského, vrátil

se

eho

se

mu obyejn i

Hemana, mšana pes Slezsko

1300 kop grošv Pražských,

do ech. Dne

likou slávou

nedostávalo, peníze.

od velmistra Wernera

podobn

8.

jako

kvtna r.

1255

uvítán v Praze s ve-

Pemysl Otakar.

Po odchodu krále eského vzplanula válka s ješt vtší silou. Po zpsobu té doby vedena velmi krut Rytíi se s pustošením zem a zádavami obyvatelstva. v tom od jiných váleník nelišili, ba je spíše pedili, ádíce v zemi kesanské, jako by proti pohanm byli vytáhli. Když r. 1329 po udatném odporu vzat Vyšehrad na

Visle,

pobiti

Ani

kostel

boh

pohanských.

jsou

všichni,

nešeteno, R.

kdo ve hrad

jako

1329 pi

by

to

vzetí

byly

nalezeni.

chrámy

Vloclavku, sídla

64

biskupa Kujavského, chrám vypálen

s

i

domy kanovník

kolem nho. Takovými výpravami v lét 1 329 pinuceni vévodové Mazovšti Trojden a Zemovit k pími^í. Svdí to o znamenité moci válené Nmeckého 1330 spojeným silám polským, uherZ Uher pišla pomoc, Vladislav litevským,

ádu, že odolal

r.

ským Gedymin osobn i

do

vypravili

se

i

pole.

Spojení obou

v Chelminsku se však nezdailo, jen Vladislav polsko -uherským a

do

vtrhl

pevná místa všecka se

této

uhájila.

s

vojskem

kdež

hrady

Rytíi umli

hrad v

krajiny,

Ješt téhož roku zaveno pímí a umluveno, aby se stal pokus ukhditi spor skrze rozsudí, za které vybráni spojenci obou stran, králové eský a Uherský. Sporno vedle Pomoan v té dob Co bylo též Dobisko, které zstávalo v držení ádu. a pevností

dobývati

ád mimo

to

hájiti.

i

byl v zemích

vydáno hned za

polských válkou opanoval,

pimí.

Prostednictví obou král nevedlo k žádoucímu konci.

R.

1

33

ve válce pokraováno týmž

1

tím; tehdy od

rytí

silovali svoje

vojsko

zpsobem

zpustošeno také

hostmi

z

Anglie

a žoldnéi

V

kolik

ped

dní

ádu se pozd a

íjnu Jan vtrhl do Velkopolska a

však

nezdailo,

za nedlouho

nezstal

delší

cestách,

tak

divu,

Poznaní;

jež

odešel,

Lokétkem,

odešel zase.

každou

chvíli Jej

míst

a neustále

na nkterém míst se

volala jinam hrozící

zavev pro sebe krátké z

Polska,

n-

Jako král Jan nikdy byl na

jeho politika se podobala spletitému

tebujíc opravy. I

krále

ležel

umluvené spojení s vojskem když král se dostavil píliš

dobu na jednom i

se-

nme-

ckými, oekávajíce též pomoc od svého spojence,

eského.

ped

jako

Hnzdno, Rytíi

pímí

trhá,

pepo-

válka s Uhry. s

kde válka nepestala.

Vladislavem

Na

osobni

65

Láv

schzi král eského a Uherského v

(ii. listopadu)

jednáno též o uklizení sporu polsko-pruského skrze oba paiiovnik)-, než s nezdarem; oba ani svj vlastní spor vyrovnati nedovedli. Avšak,

toho též

když válka

i

spojenci, Rakušany,

jich

s

spchal jinam, do Francie. Rádu Nmeckému, na který

ech

poslána z

zapomínal,

z Bcrgova.

R.

s

Uhry a vedle

potrvala,

král

Jan

král ani v té

dob

ne-

vojenská

pomoc pod Otou

1332 hlavním bojištm bylo Kujavsko, od ádu opanováno, kdežto králi

které z nejvtší ásti Vladislavovi, vytáhl, do

jenž

ped

naposledy

svou

do pole

smrti

Chelminska proniknouti se nepodailo. Potom

perušena válka pímím zase mli králové eský a Uherský pokusiti se o mír. Se zprávou o tom odešel Ota z Bergova hledat krále Jana, kterého šastn v srpnu 1332 v Normberce našel. V beznu r. 1333 zemel Vladislav Lokétek a pohben tam, kde r. 1 320 byl korunu pijal, v kathedrále Krakovské, zasvcené sv. Václavu. Král Jan sliboval v tch letech ádu mirem zjednati rozmnoženi jeho panství na újmu íše Polské ásteným postoupením Kujavska, jehož dležitjší msta b}la za války se dostala v držení rytí. Avšak mír se dlouho nedostavoval. Za to pímí se prodlužovalo zase a zase, a také prostedkováni obou král trvalo, nemálo obtížné ;

pro neustálé cesty krále Jana

skutený

zavládl

mír, a

.

mladý

.

.

pímí

Pode jménem

král Polský Kazimír,

syn

On onch

Vladislavv, byl ochoten míru trvalému pinésti obti.

neml

za sebou té minulosti jako otec, on neznal

Pomoan, zkusil,

jichž ztráty tento

jak íše Polská

nebylo

té

plnn J.

1

:

nemohl o

oželeti,

A

on sám nebyl

n byla pipravena

nesmiitelné nenávisti proti

byl otec. Go echy a I

ádem

v

nm

ryfim, jakou

na-

jemu nastávala podobná

Prusy.

;

úloha, e

jako

66

v Cechách zvelebení

To dobrý

si

ím

mladšího Karla^ starost o vnitrní

byl mistrovský kus politiky krále Janovy, že udržel

pomr

ekl Ludvíka, v

nco

ekala o

zem. papežskému, akoli se neodkdyž byl dán do klatby, ani když pijal

ke dvoru

ani

korunu císaskou proti vli papežov.

se to také

rytím Nmeckým, spojencm

Podailo

a-

Janovým,

jim Jan XXIII. vždy milostiv naklonn nebýval.

koli

mezi Janem a Ludvíkem se však nkoli-

Pátelství

kráte chýlilo ke konci.

Nejprve, když tento Braniborsko

udlil svému synu, potom, když onen v horní nebo, lépe a pak

i

eeno,

jiná

získal

Itálii

našel rozsáhlé panství tím, že Brescia

msta, mezi nimi též Milán, konen také jej dobrovoln uznala za pána (1330 až

vzdálená Lukka, 1

33

Avšak

i).

panství

krále

hrozící

odtud spor pece vyrovnán, a

eského

stával obrat rozhodnjší.

po svém vy puzení

z

Cech

králem

zváti se

r.

eským. Než

potom pece Nemaje mužských ddic, Jindich dceru svou

spátelili.

tituláriií,

Markétu dal v manželství synu ;

italské

1335 naJindich Korutanský nepestával

oba králové ešti, skutený a

dichu

Teprve

nepotrvalo.

v Tyrolsku

a

krále

Korutanech

druhá vtev rodu Lucemburského.

se

eského

mla

Janu

založena

Jin-

býti

Avšak o ddictví po

vévodové Rakouští, a císa Ludvík byl se ochoten jim k nmu dopomoci i spíše s nimi o rozdliti. Když r, 1335 zemel Jindich, v Korutany uvá-

Jindichovi

stáli

též

n

zali

se vévodové Rakouští

uznán jen v Tyrolsku.

ob, Jana,

to bylo v nejbližší

;

mladistvý

Získati

dob

jenž proto se pokoušel,

a

manžel

zachovati

Markétin

jemu

zem

hlavním cílem politiky krále

aby dosavadní protivníky

zmnil na pátele a spojence. Pomr jeho ke králi Uherskému býval brzy nepíznivý, brzy píznivý: bželo si

67

hlavn o mladého titul

kterému své pátelství s ním byl Jan hotov

krále Polského,

císa Ludvík. Za spolek

nabízel také

krále Polského obtovati.

V

svým Karlem.

Za svj

titul

listopadu

eský

králové v uherském Vyšehrad,

1335 sjeli se provázen synem

krále Polského Jan obdržel

mu velkou summu penz, odekla se Slezska, které jí ovšem již nepatilo. Také ml Mazovský kníže Václav zstati manem krále eského ... Po slavnostech v uherském Vyšehrad následovaly slavnosti v Praze, když tam pišel s Janem cenu znamenitou; Kazimír

slíbil

a íše Polská

jako host

nov

—

získaný pítel jeho

král Polský.

Na Vyšehrad, kam Nmecký ád své posly byl vypravil, jednáno bylo také o konené vyrovnání sporu mezi ádem a íší Polskou. Výrok obou královských prostedníkv znl, že ád má podržeti Pomoany, íše Polská Kujavsko a Dobisko, tak aby se vše navrátilo v ten stav, jako bylo

ádu

co byl si

ád

ped

sliboval

zachovati,

že

mu

Dobisko od nho

Kujavsko od

držeti. Jich ostatek

nadjí,

válkou. Král Jan nesplnil tedy všeho, :

za

ád sám to

nho

neml neml ob-

darované

slíbené

hotov byl se vzdáti, koje se

mír poskytne náhradu;

pál

si

obzvlášt, aby se král Polský všech práv k Chelminsku, toto velkou pí bylo stalo sporným, výslovn Avšak výrok králv práv v té vci neznl dosti urit. Na druhé stran také Poláoi neb\'li s výrokem Vyšehradským spokojeni Zbran sic potom odpoívaly, než pravý n:iír pece nebyl umluven, a Dobisko i Kujavsko zstávalo nadál v moci rytív. Ve válce o Korutany a Tyrolsko nezáleželo ani tak na pomoci vojenské, které se Janovi od Kazimíra do-

když se

i

odekl.

.

.

.

i

i

stalo,

a která

král Polský

k

íseln nebyla

nepátelm

znamenitá, jako na tom, že

rodu Lucemburského

se ne5*

68

nemla rozhodného prbhu,

Válka sama

pidal.

asto

Jan, jako

jindy,

i

opustil

a král

polohotové.

dílo

Proti

vli svých syn vyrovnal se r. 1336 s vévody Rakouskými; Korutany mly jim zstati. Jej lákaly podniky zejména

jiné,

ádem

mezi

a

a králem Kazimírem.

do Litvy,

Jizdy

Prus, aby se s rytíi pokraoval v jednání o mír

nová výprava do

úastnil jízdy do Litvy

obraceti musil

tch

byly v

jež

své síly

hlavn

se vrátily zase, jakmile se objevila

hostmi

v.

kdy

1336 byl také Ludvík Braniborský, syn

r.

tenkráte bylo zase

Hlavní událostí

do kterého se byl okolní

na Zmudi,

však koncem než

1329.

r.

vítzm by bylo zapálivše, do ohn házeli poali

vražditi

kdo

Ti,

ád

císa-

hradu

obléhání s

jiným

na hrad,

snesli

utekl,

lid

byli

za koist

vše, co

se

letech,

Polákm, pestaly, nadje na mír. Mezi

proti

pipadlo, a snesše a

mrtvá tla žen

dtí.

i

ást

navzájem mužové;

Konen sto po-

jich,

tem, obtovala se bohm rukou knžky staeny, jež se na hrad zdržovala. Když rytíi do hradu vnikli, zbýval

vdce

ješt

boji padla,

se svou družinou.

on uchýlil se do

žena: nejprve zabil

krále

Podobn eského

byli hrabata

a

Gunther

ji,

jako

r.

potom

A

když

udatném

sebe.

1337^^)

úastenství

cizích hostí,

mezi nimiž

1329 také

pivábilo

tato v

i

kde se skrj^vala jeho

jizby,

drahn

r.

Vilém Hollandský a Adolf Beržský, Jindich Svarcburský.

Král

sám pišel

synem

se

zetm Jindichem Dolnobavorským. Z eských pánv se výpravy této úastnili Jan z Lipé, Vank Karlem

i

se

z Vartenbcrka, Jaii

19)

Karlv

O

této

jízd

rj

v.

Klingenberka^ Sniil

Kroniku Zbrasl

(tamtéž 352); Ss. Pr.

I.

717;

II.

f

.::

Prám,

490.

Bítova

III.

i

známý

334) a Život

69

nám

již

pojili

Oa

:j

Bergova.

etní úastnici.

Ke

Ve

"^^j

Královec;

výprava opustila

Slezsku

i

tenkráte se pi-

konci ledna nebo na zaátku února

Zmu

cílem jejím byla

na

pravém behu dolního Nmna. Mírná zima dovolila pes Kurský liman se pepraviti po lodích, uinila však další pochod na nepátelské nemožným. Za to pispním cizích hostí, zvlášt vévody Bavorského, zbudovány na

pd

hranicích dva hrady; jeden na

Nebželo pi tom

burk.

se zdá,

mly

sloužiti za

výpravám, neb

ád

stednictvím krále

dospje konce. darovati

—

poest jeho nazván

jen o stráž pomezní

východišt

;

Baier-

hrady, jak

budoucím výbojným

na takové pomýšlel doufaje, že pro-

eského

R.

1337

jednání o plný mír dal

sob od

s

Polskem

císae Ludvíka

Litvu.

K jednání a Kazimír na

o mír sešli se po této výprav králové Jan poátku bezna ve Vloclavku. Od té doby,

kdy Jan se byl odekl titulu krále Polského, kdy Kazimír se byl vzdal Slezska, mezi obma nic jiebylo sporného. Spolek s

ádem Nmeckým

stal se

pro Jana bez-

cenným, spolek Cech, Polska, Uher odpovídal prospchu jak tchto tí stát, tak rodu Lucemburského.

tkavý

král Jan

práv

Pomoanm,

A

pece

potom v jedné vci zstával stálým, v pízni své k ádu Nmeckému. To se patrn objevilo také pi tomto jednání. Podruhé odekl se král Jan všech

Oba

k

i

pak, jdouce po

a tak

uinil

též

syn jeho Karel.

stop svých pedchdc, králv Ce-

^"j Ne všichni, kdo s králem pišli do Vratislav (v. jejich jména u Palackého a ve Werunského Gesch. Karls IV. I. 176) táhli také do Prus a do Litvy. Listinami na výprav vydanými zjištno jest úastenství svrchu uvedených. Že by král byl pišel v ele vojska, aby donutil Kazimíra k pijetí výroku Vyšehradského (jak Werunský tvrdí), z pramen nevysvítá.

70

— tak 1337^^) —

teme

ských

slíbili

v jich

sami

v držení Pruska, Chelminska

jakož

tch

v držení

i

pohanm

proti

dobyli.

své

za

i

dané dne

listin

i

a

ml

ád

ádu

držel

válkou

kterých by ješt

odpovídá též návrh smlouvy,

ádu

pedložil, a podle

potvrditi darování

ml

se

s

stupce odíci všech práv k

již

Pomoanm,

starší

tak aby je

právem jako

tím

Polský za sebe

král

Chelminska

kterých se

krajin,

budoucnosti

v

i

dále

;

budoucn

zemí,

knížaty polskými byly týkaly,

s

ád

sousedm,

proti

Tomu

nkterých jiných menších

spory

bezna

nástupce chrániti

Pomoan

který Jan jako prostedník Kazimírovi

kterého Kazimír

5.

i

ped

za své ná-

neužívaje v bu-

vévody této zem. Ku pijetí takové smlouvy dána králi Polskému lhta do 15. ervna; do toho dne ml Ota z Bergova jménem krále eského vzíti ve správu svou Kujavsko a Dobidoucnosti, jako dosud se dalo,

titulu

maje tyto krajiny potom bu odevzdati králi Polskému, kdyby smlouvu pijal, anebo vydati ádu, kdyb\' odešel jí neschválil. Provázen Kazimírem až do Poznan, sko,

král Jan

do Slezska a odtud se vrátil dne 4. dubna do Nedlouho potom oslepl na

Prahy, stižen chorobou oní.

Ze by choroba ona byla

jedno oko.

za zimy vlhké a mlhavé, jak

litevské

ších

djepisc teme, prameny naše pešla na Jana od

zrakost

pibývalo,

mli

ji

lékai

vznikla na

výprav

obyejn

u novj-

nevypravují. Krátko-

otce, císae Jindicha.

vyléiti,

Když

jí

Francouz za pobytu

ped návratem, Arab po návratu králov do umní pipravilo však Jana o pravé oko

ve Vratislavi Prahy.

Jich

úpln.

Francouz

na

rozkaz

rozhnvaného krále zašit ped vodou Vltav-

do pytle a utopen v Ode, Araba ''^'^)

uff

Behemen

vvir unser vorfarn, der hogvvirdigen Kunige von nachvolgen Voigt CD, II. N. 161.

das

pfat

;

71

skou zachránil jistil

dal

slib

královský, kterým se byl

naped po-

ped osudem svého kol) egy. Pozdji král pomoci od léka slavných vysokých škol od

pellieru:

r.

ob

1340 byl slep na

Jan hlev Mont-

oi.

papežského dvoru, obzvlášt v druhé polo-

Politika

stedovku, nejednou více, než slušno bylo, idila se prospchy finanními, ano na velkých dchodech z celého západního kesanstva spoívalo z nemalé ásti mocné postavení jeho. íše Polská ode dávna odvádla zvláštní da, peníz svatopetrský; ím vtší sama byla, tím vtší vici

byla také tato výnosná finanní provincie stolice papežské.

Nemálo proto želel nuncius papežský v Polsku ztráty Slezska, kde pod panstvím eským tento dchod vázl vzpomínaje této zmny ve zpráv své v lét 1338,22) podotekl, že co do oddanosti a obtavosti Polák od

echa

tmy

Nmce

Zetel k financím papežským padal na váhu hned na poátku velké pe, když prospch íše Polské a pokladnice papežské se kryly. zde vyschnouti pramen Odcizením Pomoan mohl také i

se

liší

jako svtlo ode

.

.

.

i

píjmu, jako vrátiti

byl

vysechl

v

Chelminsku,

kde

se

však

mohl, kdyby toto území zase uznáno bylo za ást

íše Polské, teba v držení biskup

Hnzdenský

ádu

a biskup

zstávající. R. 1321 arci-

Kujavský,

kteí jako soud-

cové papežem splnomocnní pikli íši Polské Pomoany,

dobou jako

stejnou hlásili,

že placen býti

Proto jenž

výbrí má též

také Galbard,

peníze

svatopetrského vy-

v Chelminsku.

nuncius

papežský

již

zmínný,

hlavn za sbíráním peníze svatopetrského a jiných sám v Polsku se zdržoval, nebyl pítelem spolku

dchod

polsko-eského, neschvaloval smlouvy navržené od krále s^2)

Theiner Mon.

I.

392.

72

eského

piinil se o

a

aby po dlouhé pestávce ve

to,

pi mezi ádem a íší Polskou se pokraovalo zase. On sám jiný nuncius v Polsku se zdržující jako soudcové od kurie k tomu ustanovení pedvolali strany do Varšavy (v únoru 1339), kde zástupce královský jménem íše i

nejen k

Polské pihlásil se

v

Pomoanm,

ale

k Chel-

i

S tím srovnávala se potom výpov soudc návrh krále Jana 1339. Výrok Vyšehradský

minsku.

záí

i

as

byly tím odstranny. Ostatek se tím na ten

nic ne-

zmnilo pe se prodlužovala protestacemi a appellacemi ádu, a také pímí potrvalo dále. Po njakém ase nastal však na dvoe papežském obrat ádu píznivjší. Papež ;

Benedikt neschválil výroku Varšavského a ustanovil soudce nové,

prohlásiv

pi tom

starší

výrok Vyšehradský za

spravedlivý.

Nezdarem prostedníkv netrplo žádné újmy pátí královských dvor, nýbrž rostlo návštvami a

telství

smlouvami o satky.

R.

1340 Karel byl v

Krakov a

na uherském Vyšehrad. R. 1341 konány v Praze pípravy k slavné svatb po smrti Aldony-Anny ovdovlého krále

.

Polského s Markétou, sestrou Karlovou, vdovou po Jindichu Dolnobavorském. Dostavil se královský ženich, než nevsta, která nerada jemu ruky podávala, stížená byla chorobou, a den sv. Markéty (13. ervence), kdy slaven ml býti satek její, stal se jí dnem pohebním. potom zstával delší dobu v Praze, odkud se Kazimír i

Poznan na svatbu s nevstou, kterou mu jeho knžnami nmeckými vyhlédli. V Po-

odebral do

eští pátelé mezi znani

mezi

vhodnou

ádem do

hostmi

býti

se

byl

zdála

a íší Polskou.

Torun

ke schzi

s

K

také

Karel, jemuž

k obnovení

tomu konci odebral

velmistrem

chvíle

prostednictví

Dtichem

se z z

ta

rae/i

Poznan

Altenburku.

7S

Než sotva se jednáni poalo, velmistr, muž vku pokroilého, tžce se rozstonal, V noci spchal Karel k loži umírajícího, jenž posledními slovy svými porouel i^ád pra i

budoucnost pízni jeho. Jednání o mír však pro nenadálou smrt jeho

uvázlo

zase

plný mír, který se

bez prostedník

tito byli

Pomoan

bhem

král

položili:

a také

sice,

konen

avšak

r.

1343

o pravý a

na tom základ^

Kazimír a íše Polská odekli

ád

Chelminska,

pd

války na polské

Teprve

íjnu 1341).

(v

mírem v Kališi dohodly se strany

pak vydal

to,

co byl

opanoval.

—

Ze mír zaven b}'l bez úastenství krále Uherského byl to od r. 1341. kdy zemel Karel Robert, syn jeho Ludvík snadno si vysvtlíme. Od nho, jenž Kazimírem^

—

strýcem svým, bratrem matiným^ uznán byl 2a ddice a budoucího krále Polského pro ten pípad,

bez mužských

ddicv

zemel.

by sám

že

Nmecký ád opatrn

byl

aby se také on svých práv, kdyby se králem Pol-

žádal,

ským stal, k tomu, eho se vzdával Kazimír, odekl; než marn. Nemohl tedy spolupsobiti král Uherský pi míru, kterého neschvaloval. Ze však rytíi

nému cti,

nám

spojenci a ochránci,

aby aspo

tém

králi

jako prostedník

Nmetí

eskému,

byl jmenován,

Než píze,

jako nevdk.

choval k ádu, tím nikterak neutrpla. vypravil se po

Nebyla jeho.

trefí

na

král

té

se

Jan

T344

Gedyminova, byla to Litva

syn

Sbíráme-Ii jednotlivé

o Gedyminovi

kterou

Na

jeví

r.

pomoc ádu

to již Litva

svému vr-

nezjednali

poskytují,

proti

konci

Litv.

prameny naše ped zrakem naším obraz

rysy, kterých

stojí

velkého a znamenitého panovníka až na jeden rys, který

Gedymin nepostaral se dostaten o budoucnost. Po jeho smrti (1341) krom knížat ruských, kteí stáli pod jeho vrchní mocí, v íši Litevské z rodu, ze kterého chybí:

74

nemén

Gedymiii sám byl pošel, vládne

ho pežil, a 7 syn,

bratr, jenž

velký

ml

z

mladších,

nad ostatními jako Gedymin nepoznal, že mezi staršími syny

obdržel Vilno

Javnuta,

než 8 knížat,

jeden

z nichž

kníže.

a

státi

jeho byli dva, Olgerd a Kejstut, kteí k této úloze lépe se

Z

hodili.

nich Kejstut

skou hranicí

držel

Zmu

a jiné krajiny

na

údl jeho vhodn nazván byl vojenLitvy proti ádu.^Sj Doufal patrn Ged\min,

hranicích pruských

;

že Kejstut staí na obhájení Litvy, a že

když by teba A opravdu v nejbližších

se

mu

dostane,

pomoci od knížat ostatních. letech po smrti jeho o sporech

bylo, vydatné

knížat litevských

nieho

král

že

toho

Kazimír zvláštní

proti

nmu

již

»pohan«

na

pd

kižáky, by se dostavili na bojišt.

Jízda do Litvy r. Kroniká z konce století

nemén

ádu Nmemohl

pokusiti

1344 zval

r.

»

neobyejn

byla

1345'^^)

úpln

tím uvol-

podporovati ne-

ád

Hned

litevské.

1343 pinesl Kališi

ped

listinou

bude.24) Litva byla odkázána na sebe, se o nové výboje

r.

když mírem v

se rozpadl spolek s Polskem, bez

nný, a kd\'ž ckému slíbil,

než

neslyšíme,

velké nebezpeenství Litv,

14. vypravuje, že se

jí

stkvla.

úastnilo

200 knížat a pánv. Mezi nimi byli dva králové, jfan eský a Ludvík Uherský dále králevic Karel budoucí protikrál jeho hrab Gunther Svarcburský. než

;

i

Z úastníkv pedešlé výpravy

krále Jana dostavil se zase

Od

Antonovie. Zdá se, že ád Polsku za to slíbil pomoc, kdyby napadeno bylo od pohan. J. Szujski, Warunki traktátu Kaliskiego 23)

-^)

(Opowiadania. Krak. 25)

1882.). Sr.

Vita Caroli (Prám.

IV. 495), jakož

i

III.

Kwartalnik Hist. IX. str. 615. Beneš z Weitmile (tamtéž

364),

souasný dopis (tamtéž

—

111.

364 v pozn.). Ss. Pr.

Srovn. Griinhagen, Uber die Chronologie des letzten Kreuzzugs K. Johann? (Zeitschrift fur Schles. Gesch. XVI).

I.

721

;

II.

504.

75

Vilém Hollandský. Vznešená spolenost

sešla se na po-

r. 1345 ve Vratislavi, avšak nejsou to práv chvalné vci, kterých se o ní dovídáme. K zábavám, jimiž si as

átku

hrab

náležela také hra v kostky, které obzvlášt

krátila,

Hollandský a král Uherský

s

náruživostí se od-

velkou

dne Ludvík prohrou 600 zlatých jevil velice rozilen, hrab Vilém výhru rozhodil mezi diváky na znamení, jak málo si váží penz vyhraných, a k zahanbení krále, jenž se pro »tak nepatrnou« ást Výsledek výpravy neodpovídal tak velice byl pobouil dávali.

Když

se jednoho

.

.

.

velkým pípravám. Knížata a páni s velmistrem Ludolfem vtrhli sice do Litvy a oblehli dva hrady na Zmudi, než, když se rozšíila povst, že se Litvané ve velké sile chystají ke vpádu do Samlandu, k žádosti velmistrov po krátkém pobytu v zemi pohanské vojsko na obranu

do Pruska

vrátilo

zem.

této

kesanské se Povst byla

do Livonska, avšak oblevou, která nastala, rytím a jich hostm návrat do Litvy se stal nemožným. Rozmrzeni a v nechuti proti velmistrovi rozjeli se knížata a páni. Král Jan spchal

klamná. Litvané se

pes Nmecko do

byli

obrátili

Porýní,

markrab Karel do

pdu

do Cech. Ješt jízd pistoupila neoekávaná dohra. než opustil

Karel zpozoroval,

Karel

stáli

kterého

šastn

Pišed do

Kališe,

Z nebezpeenství,

císa,

mála všichni ostatní

které

mu

takto

potom Jan a novému spolku, do

vyvázl, avšak nedlouho

sami a bez spojenc proti

náleželi

Slezska a

k nezdaené

že se octl v zajetí svého dosavadního

pítele, krále Kazimíra. hrozilo, sice

polskou,

králové Polský

jejich sousedé.

i

Uherský a bez-

Nepátelství císae a

rodu Lucemburského se bylo stalo úplným, když r. 1341 ddika Tyrolska Markéta zapudila svého mladistvého

manžela Jana Jindicha a podala ruky své k novému man-

76

otcem synu císae Ludvíka; král Uherský, akoli byl zetm Karlovým, pidržel se strýce svého Kazimíra, po nmž koruna polská na nho mla pejíti. Než pro se rozpadlo pátelství esko-polské ? Polsku stejnojmennému

želství

s

nebylo pineslo velkého užitku. Jako prostedník Jan zcela na stran

ádu

a prostedkoval

ve

stál

král

prospch

jména krále Polského vzdal, zdálo se býti Avšak Slezsko ješt nebylo ztraceno úpln, ješt nepatil k manm krále e-

jeho;

že se

draze koupeno ztrátou Slezska.

ského mezi knížaty slezskými Bolek Svidnický, syn sestry

mohla snad obnoviti svazek Než válené štstí nepálo Kazi-

Kazimírovy. Šastná válka Slezska s íší Polskou. mírovi;

zbran eské pronikly

zaveno

pímí,

se

aby

postaral,

Teprv

válený

hluk

se

neozval

hned

zase.

když ve Slezsku kníže Bolek sáhl zase

1348,

r.

až ke Krakovu. Potom po jehož uplynutí papež Kliment VI.

mu pomoci

ke zbrani, dostalo se

také z Polska.

Vedle krále Jana v pozdjších letech stojí syn jeho markrab Karel na zpsob spoluvládce. Jeho pée o povznesení zemí

eských

již

tehdy se poíná, a také jeho

a

ve všem

otcem se neshodoval, stává se vždy závažnjším. Spolek s Uhrami a Polskem lze z velké ásti pokládati za dílo jeho. R. 1345 vliv

na zevnjší

se rozpadl. jsa

O

císaem.

V

piioval Karel, eským, králem ímským a budoucím

listopadu

r.

1348

na

mírem Namyslov ve Slezsku smíení obou nkdejších pátel. v

oba

sjezde s králem Kazi-

stal

î'')

A

s

jeho obnoveni se potom

králem

již

politiku,

se

Mlo

pokus o osobní pro Karla cenu

»perpetuam dileccionem et fraternam Palack\fm tvrditi, že pedešlé jiátelství obou knížat bylo obnoveno. Listiny Karlovy nemáme, Kazimírovu v. u Pelcla I. 170 a v Cod. D. Mor. VII. 622. -^)

amiciciam«,

si

pece

slíbili

nelze

s

nemalou, že se král Polský, jako

úpln všeho

pál, odekl která

po smrti

i

Karlovi

cisaJ^-e

prohlášen

si

dvr

také

spojení se stranou

Ludvíka

trvala,

papežský bavorskou,

od které proti

a-

Na sjezde íší. eské a

byl Gunther Svarcburský.

král jednáno bylo také o spolek obou

Polské. Karel poznal, za jakou cenu Kazimír ochoten byl

stran bavorské, zvlášt proti Ludco totiž nkdy od markrab Braniborských odtrženo bylo od Polska, mlo Polsku získáno i proti ádu Nmeckému býti zase. Než nedosti na tom Karlovou mla íše Polská s pomocí obnovena býti ve s

ním se

spojiti proti

víkovi Braniborskému

:

:

Ony Pomoany, které ztraceny pispní král eských, pedchdc Karlo-

svých starých hranicích. byly ne bez

mly

vých,

jí

vráceny býti

s

pomocí

V

jeho.

tradicio-

nastati

eské vzhledem k ádu a Prusku ml takto úplný obrat. Nevíme a lze pochybovati, že by se

Karel,

co

nální politice

uritými

se

sliby.

ádu týe, Jisto jest,

obtovati nemínil;

ješt scházelo, Karel hotov stvi zisk,

mlo

byl

budoucnost

pro

zavázal

že Slezsko

spolku

s

Polskem

pi stát eském, a co pibýti v budoucnosti. Za to byl

mlo

zstati

od

zrušiti lenní svazek, jenž

r.

1326 knížet-

echám. Byl to jediný píze prokazovaná králem

Plocké v Mazovsku poutal k jejž

echám

byla pinesla

Janem ádu Nmeckému, a ten byl pi velké vzdálenosti onoho knížetství ceny nevalné. Roku 1353 onen svazek zrušen, a Plocko uznáno zase za ást íše Polské. Za to po druhé vdovci, dostalo 14 lete nevsty, Anny Svidnické. Karel byl mistrem v zavírání se téhož roku Karlovi,

politických šely štstí.

Bolek

které 1

jemu však také rodinné piná-

346 ddictvím k Svidnicku Javorska,

mocnjší než kterýkoli pod svrchovaností eskou.

byl

stojících

satk, Nabyv r.

z

knížat

Ddikou

slezských,

jeho byla

ne

Anna. S rukou

Karel mínil

její

pojistiti

tuto zname-

ást Slezska sob, rodu svému, korun eské. Avšak nco ješt scházelo: smlouvy Plocka Slezska se týkající byly bez pímého úastenství Kazimírova zaveny jen s ddicem jeho Ludvíkem Uherským, nkdy zetm a nitou

i

pítelem Karlovým,

s kterým se tento r. 1353 smíil. 1356 pijaty a stvrzeny také od krále Polského za jeho návštvy v Praze, a tu obnovena a doplnna také

Teprve

r.

smlouva z

r.

1348.2']

K

nabytí »starých hranic«

Prusku a proti Braniborsku

ml

íši

Karel sám neb skrze svého

býti

proti

nápomocen

Polské

bratra Jana Jindicha

600 odnci, potom s 400, konen s tou mocí, které by teba bylo. Teprv po získání starých hranic ml Kazimírovi nastati závazek pomáhati Karlovi proti každému nepíteli, krále Uherského vyjimaje.28) Karel se

nejprve

tmito

s

zavázal

sliby

vda,

že nebude, co se Pruska

týe,

1343 ml ješt dlouho potrvati. Když r. 1348 Kazimír a Karel se shledali v Namyslov, od míru Kališského bylo upl)'nulo

žádáno za

teprve

nco

nebylo

spor

stavily.

Mír zavený

jich splnni.

málo

let;

mezi Polskem a

r.

Nmeckým ádem

žádných. Ani v nejbližších letech se nedo-

Potebuje penz,

k ádu, jemuž za

pjku

král Polský

v zástavu dal

obrátil se

1352

r.

Dobisko.

Za ztráty, které íše Polská byla utrpla, za Pomoany, za Slezsko hledal a našel král Kazimír náhradu na východ. V Halii po knížatech domácích, Romanoviích, byl

následoval Piastovec Boleslav Jii,29)

Mazovských, po

nm

(1340) opanoval

Jest král Jií (1460) obnovil renunciaci jeho v Cod. ep. sec. XV. I. 205.

2'')

listinu

jeden

Hali

2«)

Cod. Dipl. Mai Pol.

29) J.

eábek

v

. .

III.

50.

M. 1883.

z

knížat

král Polský. Piocka.

Viz

79

Než pi tom

nepátelsky setkal

se

Litvou.

s

V

zápase

a Polskem, jenž, perušován smlouvami, potom delší dobu, bží hlavné o Voly, která ásti pi Litv zstala, jakož také o Podolí, vybavené

mezi

Litvou

potrval z

tehdy

panstvi

z

Olgerd.

V

kde

tatarského,

Halie

držení

pedešel

Kazimíra

se Kazimír s

pomocí uherskou

uhájil.

východ šíiti se ádu Nmeckému, ád, pojistiv si mírem Kalisským Pomoany a nedlouho potom (1346) Estonsko koupí od Dánv,

Že Litva byla

s to

na jihu a na

v krajinách ruských a na severu odolati

když ziskav

na výši

stál

své

pimli

kteí

Kejstutovi,

moci,

dkovala bratím Olgerdovi a

—

a pinutili

stalo

se

to

ne-

po tetí jízd krále Jana — ostatní knížata k uznání Olgerda za velkého knížete Litvy; druhé po dlouho

nm

místo držel Kejstut, zachovávaje

niím neporušenou. Jemu zstávala dlená, chrániti Litvu proti nejstkvlejší

doba Litvy.

na jihu Kyjev Vladimíra,

ten

dostal

na severu

hájena.

s

na

se

ádu Nmeckému.

pod

pda

nejednou

otcem pi-

panství

Jest

to

vládl mír,

syna Olgerdova

Nmcm

litevská proti

sta-

Válené umní rytív, podporovaných

držely rovnováhu

pd

již

V rod Gedyminov

vždy také cizími hostmi, a vytrvalost si

bratrem svornost

úloha

litevské a

hrozilo

i

vpády do Litvy a

:

pruské

ne

sice

nic celé

s*e

udatnost Litvan z

trvale

Litv,

Litv\',

bitvami

nezmnilo,

ale

a

Zmudi jho

nmecké. Nkdejší pátelství královského dvoru eského s uherským a polským, jaké bylo ped r. 1345, se potom vlastn již nevrátilo úpln. Roku 1 362 v ele spolku proticísaského, ke kterému náležel také ze 'Karlv Rudolf Rakouský,

stáli

oba králové Ludvík a Kazimír, onen jako hlavnt

v

tch

soupe Karla IV. ve svt. Ôj Král proti sob podobný spolek, tšil se, že,

letech

maje kdysi

více nepátel,

tim více bývá plenu a koisti;

Jan,

im

syn jeho,

váleného nemiloval, boui zažehnával nejradji umním diplomatickým, kterým tak vynikal, že nkdy protivníka mírným jednáním piml k tomu, k emu jinému teba bylo vítzné války. Válka pestala na samém poátku, a neshody, které byly vznítily, potom do r. 1364 vyrovnány mírným ji jednáním a smlouvami. K nim pistoupil dle methody Karlem oblíbené satek, a to jeho samého, po smrti Anny Svidnické po tetí vdovce, s Annou Pomoanskou,

jenž hluku

dcerou

Bogislava

Šttínského

vnukou Kazimírovou.

a

Než po nkolika letech náležel král Polský vedle Uherjiž král Jan byl ského zase do spolku proticísaského. stál, to provedl Karel; on získal rodu svému a korun eské Braniborsko. Od otce zddné umní diplomatické

O

s jeho nevždy chvalnými stránkami, které již k podstat jeho náležeti se zdají, v Karlovi se stupovalo, a k tomu pistoupilo, co u otce asto chyblo, totiž i

houževnatá vytrvalost.

To

vše se obzvlášt

ležitosti

osvdilo. Chyb, kterých

obratn

užíval ve

Wittelsbašského

prospch mezi

vlastní.

seboo

pi

se dopouštli

Když

neshodli,

této

jiní,

pí-

Karel

se knížata rodu

jednoho

z

nicii

k sob. Byl to Ota Braniborský, ze jeho. Smlouvou r. 1363 odkázal Ota zemi svou, kdyby sám ddic neml, rodu Lucemburskému. A od té smlouvy,

pipoutal

od práva takto nabytého, Karel

již

nikdy neupustil, ani

'^^) Že válka mla hlubší píiny než nerozvážným slovem Karlovým uraženou est Alžbty, matky krále Ludvíka, sestry

Kazimírovy

(sr.

Szajnocha,

Wojna

o

czeš

kobiety), ukázal Steín-

hcrz v Mitt. des Inst. fúr ost. Geschichtsf. IX.

81

když Ota sám, jemuž se vlastních ddic nedostalo, potom pece Braniborsko chtl zachovati svému rodu, svým

píbuzným bavorským. Obojí válená výprava Karlova do Braniborska (1371 a 1373) skonila se pokaždé na samém poátku Ota byl pinucen vzdáti se Braniborska hned tentokráte dobyl za svého živobytí. Pi tom Karel IV. ady diplomatických vítzství nad ostatními etnými pro;

i

kteí se

tivníky,

Z

zameziti.

snažili další

nich

Kazimíra

vzrst rodu Lucemburského Polského

již

smrt

1370

r.

byla odvolala, Ludvíka Uherského pak, po smrti

Kazimírov

také krále Polského, pohnul Karel (1372) k smlouv, kterou

synu jeho SIgmundovi k manželství

ád

Nmecký

pítele, Litvu

pedmtem

dceru svou Marii.

slíbil

mly

a Polsko za Kazimíra

To práv

avšak proto nebyly spojenci.

;

téhož" ne-

bylo

1356 poínaje král Kazimír se obracel ke dvoru papežskému, že mu ád proti s

stížností,

s

Litv k dobytí

kterými od

a obhájeni

r.

krajin

ruských, o které

Litvou spor byl povstal, nepomáhá, staraje se jen o sebe-

ád

sám odpovídal podobnými žalobami,

kurie

pak vy-

1359 ustanovila, zstávajíc sama nad stranama, arcibiskupa Arnošta Pražského, by o jejich smíení se piioval.^l) obou stran a

slechla stížnosti

r.

Že by byl Karel njak v tento poínající se spor, jenž se dále nerozvinul, zasahoval, o tom nic neslyšíme.

On

byl

ádu

privileje

pidal, ale proto

ochráncem, jako nikdy nevypravil

svých

pedchdc

potvrdil a nové

mu nebyl spojencem a takoka pedním nkdy otec jeho. Karel za své vlády se do Prus pomáhat rytím proti Litv.32)

31)

Theiner, Mon.

32)

Srov. Pervolf

I.

III.

588. 135.

ech

—

Ješt v druhé

pol.

picházeli hosté na pokud víme (srov. Voigt Cod. IV. 36), zídka.

nejen ze Slezska, ale ale, J.

Goll:

echy

i

a Prusy.

z

14.

století

pomoc ádu, 6

82

Kdyby

se byla Litva, jako za

hlásila

k

pestaly,

dostalo se císai zprávy, že velký kníže

R. 1358

uvital.

pokud ješt v pohanství

a Litva,

jmouti

kest. Jakou

patrno

z toho,

že

dostavil

Vzkázání Olgerdovo znlo,

ád Nmecký

Tam

do Vratislav.

vydal také Karel sám, avšak

ktíti, až

se hluné poselstvo pedstaveným ádu N-

i

poktní

pozváním, aby Olgerd k

s

vánocích

o

hotovi jsou pi-

do Litvy odebralo

Nmecku

meckého v

trvala,

dležitost Karel pikládal této vci,

vedené arcibiskupem Arnoštem se

Mendoga, dobrovoln pi-

kesanské, tak že by byly jizdy úpln Karel by byl jist s radostí takovou zmnu vire

host

že

Litvy se nedokal.

z

teprve

vydá Litv

potom

se

potom

se dá po-

nejbližší krajiny

pruské

sám pak sídlo své penese daleko na východ, aby kesanskou Evropu a zvlášt Rusko, neosobuje si a Hvonské,

žádného panství nad ním,

v-šak

chránil

proti

Olgerdovi pi tom jednání nejspíše jen o to

na njaký as letech z

uvítal

zjednal

pokoj

Karel u dvora

od

ádu.-^^j

svého

ne

Tatarm.

p© nkolika nkterého

panujících knížat litevských, ale jednoho ze

kesan

syn

s

R. 1368

—

a také

r.

jméno Jindich, hojn byv pi tom host pi ktu jeho pítomných. nimi hned potom úastnil se jízdy na Litvu. 69 provázel Karla na jeho výprav do Itálie, cizích

v následujících

jak se nabýval

—

letech

zdržoval

se

»vévoda Litevský«

pi dvoe

císaském.-^*)

eský asopis Histor. I. Pítomnost jeho patrná z listin Karlových, kde dich Litevský vyskytuje jako svdek. ^') ^')

Kej1365

pijal

obdarován od

Zárove

si

sice

stutových, který, zradiv otce a vlast, v Královci

jako

aby

šlo,

—

'*

Srov.

se Jin-

III.

—

ech

Úastenství Obrat a pechod. válkách pruských r. 1410 a 1414.

V

druhé polovici

14.

století vládla

ve

vedle sebe

eský

znamenitých panovníkv: Karel IV., král

ada

a císa,

Ludvík Uherský, Kazimír Polský, na Litv Olgerd a Kejstut, v Prusku jako velmistr ádu Nmeckého Wínrich z r. i

Kníprode.

R.

1382 Ludvík,

1377 zemel Olgerd, r. 1378 Karel, od smrti Kazimírovy také král Polský,

velmistr Winrich

;

téhož roku na

Litv zahynul

Kejstut,

zachová

tato, Všady starší generace ustupuje mladší: eho ona nabyla? Na Litv po smrti Olgerdov nastával obrat pro

Jako velký kníže a nej-

všecku budoucnost rozhodný. 1)

s

pán íše následoval jeden z jeho 12 synv, Jagello; zstávalo 6 bratí, synv 0'gerdových ním ve Vil

z

druhé manželky,

vyšší

n

manžela s

ruské

kdežto

knžnou ruskou

jinou

1)

pežila,

Stanislav Šmolka

knžny synové

vládli

Kiejstut

jMliany z

Tverské,

jež

manželství

prvního

v krajinách ruských, které i

Jagiello v

Památníku Krak.

akademie; F. Koneczny Polityka zákona niem. 1389 1390 v Roztéhož Jagiello i Witoíd I. 1382—1392 pravách Krak. akademie (ve Lvov 1892); R. Kriimbholtz Samaiten und der D. Orden A. Prochaska Przyczynki Krytyczne do (v Královci 1890). dziejów unii v Rozpr. Krak. ak. 1896 (vyšly mezi tiskem této i

,«

—

knihy). J.

Go

1

1

:

echy

a Prusy.

^

:

»4

V rod

náležely k íši Litevské.

po smrti otcov

piti

A

Olgerda a Kejstuta.

vk

a rušivý

teprve

hned; s

vliv

tato

vládli jinde

skupinou

vrchní

moc

nastou-

knížetstvi,

velkého kní-

obou pedních

knížat,

shoda potom nepešla na

Snad vadil od poátku nestejný Než neshoda se neobjevila

a strýce jeho.

Jagella

Gedyminovci

dotud,

bratrská shoda

obzvlášt

a

byla

pohromad

kterou byla držela žete

Vitold. Jiní

im

zstávala,

Litva

ml

Kejstutov

jiných.

1380 Jagello zavel jednostranný mír

r.

ádem Nmeckým,

který se na

Zmu

kterou držel Kejstut, nevztahoval.

I

a tu ást Litvy,

po takové smlouv

by byla mohla potrvati shoda mezi strýcem a bratrovcem.

mla

dvojí úlohu

ádu, na východ

se šíiti tou

Litva vždy ješt proti

všecky krajiny ruské,

šíila na ní

nebo

proti ní.^)

:

na západ se hájiti mrou, až by se roz-

které ješt

stály

Na východ soupeem

vedle

Litvy

jest

soupeem velkého knížete Litevského velký Moskv. A práv na východ hrozilo po Olgerdov Litv velké nebezpeenství, když se dva

Moskva,

kníže sedící v smrti

synové jeho

z

prvního manželství odlouili od

Moskv.

ní

a pi-

Moskevskému chánem Tatarským Mamajem, když se chán chystal na válenou výpravu, by zase utužil svazek mezi Hordou a Moskvou tehdy uvolnný. Na podzim r. 1380 vypravil se také Jagello na východ, ale, než pišel, utrpl chán od Rusv porážku ve Porážka Mamajova slavné bitv na Kulikovském poli. byla zárove porážkou jeho spojence. Ze se tak skoní výprava Hordy a Litvy proti Moskv, nenadal se Jak

vinuli

Proti

velkému

D.mitrovi se spojil (1380) Jagello

')

Stanislav Šmolka

vymuje

bh

djin.

Rok

1386

str.

knížeti

s

113.

—

Úloha

zde

ta se

se .stanoviska litevského: takový mohl býti další

pr-

85 gello, když ped ní zavíral smlouvu s ádem. Bez takové smlouvy by se však nebyl mohl V3^pravit na východ. Neodporuje to starším tradicím ani prospchm Litvy,

že

by se

starost o

míst zdá,

byli Kejstat a Jagello o úlohy rozdlili. Kdysi východ náležela hlavn Olgerdovi, nyní na jeho

by

byl

vedle

R.

stál Jagello.

míru

Jagellem

s

stutem; pro budoucnost smlouva zapovídala

ád Nmecký,

1380 zavel s

pímí

také

jak se s

Kej-

Jagellem Jagellovi ne-

proti ádu, sám osobn výprav do Prus a Livonska neNež ona smlouva byla zavena tajné, bez v-

poskytovati

pomoci

Kejstutovi

jen když se

súastní.

domí Kejstutova,

nmu.

a proto také proti

gello Kejstutovi na

pomoc

proti

ádu

R. 1381 Ja-

poslal bratra svého

Korybuta, sám zstávaje ve Vilii. Kejstut však velkému knížeti

nedvoval,

nezkalené pojilo že Jagella

Nmeckými

s

Vitold nevil,

braným

kdežto

proti

otec jeho

Nmcm

a zajal Jagella.

Avšak

k bratranci dosud

Vitolda

Když picházely

pátelství.

rytíi

však

obrátil se

tajné

spojují

uvil:

s

byl Javnuta,

tak Jagello,

úmluvy,

vojskem

neoekávan

se-

na Vilno

vítzství nepotlailo v Kejstutovi

hlasu krve a tradic starší generace. Jako

ten

výstrah)-,

ped

lety uše-

když na jeho místo vstoupil Olgerd,

svržený se stolce velkoknížecího,

ponechán

jako kníže ve Vitebsku, Korybut pak obdržel Novgorod

zbran proti poal výpravou do Pruska.

Severský. Litva, zase sjednocená, obrátila své

ádu; následující rok (1382) Než po druhé výprav, jež

se

rychle následovala po první,

musil Kejstut táhnouti na východ, kde

vypovdl mu otevelo

rybut byl

stál

A tu

pišel Jagello,

Ve Vilné v ele strany jeho Hanuš, vážený mšan nmeckého pvodu, pisthoz Rigy; z Pruska od ádu Jagellovi pišla pomoc

a Vilno

valý

poslušenství ...

mu nevdný Ko-

brány.

6*

86

Vitold poražen

ped branami

Vilenskými. S pomocí

dívjší

opanoval Jagello také Troky, a proti Kejstutovi pitáhl

U

Trok nastávala

náno o smíení

jednáním Kejstut

než místo bitvy jed-

mlo ;

ve Viln.

býti

Viln zrádn

ve

ve vzení zabít

;

sídlo Kejstutovo,

na pomoc mistr Livonský.

rozhodná,

bitva

dojednáno

;

Kreva do vzení

mu

Nmcv

^)

zajat

a

Mezi

poslán do

do svta rozhlášeno,

že skonil život sebevraždou. Tak zahynul poslední pohanský velkokniže Litvy; jeho mrtvé tlo spáleno na zbrojí, s honícími psy sokoly. hranici s komi i

i

Po pádu Kejstutov Jagello zaplatil cenu za pomoc obdrženou smlouvou s novým velmistrem Konrádem Zoelnerem, kterou ádu pikázána ást Zmudi, od

a

Nmc

ve které velký kníže

slíbil,

že se

do

ty

Jen úzkým pruhem na behu moském

Livonsko;

let

dá poktíti.

souvisely Prusy a

Zmu je dlila; v budoucnosti je mla spojovat. moe tém dotýkala, mla od nho býti

Litva, která se

odlouena navždy podobn, jako od moe dlily Prusy a Pomoany krajiny polské. Zmud, kde litevská národnost se nejistji udržovala, kde lid houževnat lpl na staré víe,

kam

se nejastji na svých výpravách vybírali rytíi

a jich hosté, takto se dostávala

pod panství Nmeckého

V djinách Litvy ádu nastával obrat: kesanství konen mlo v tch stranách zvítziti úpln. Dosud ádu.

i

bylo na Litv jen trpno, ale také chránno.

V

14. století

tam smli picházeti Františkáni a hlásati evangelium; když ve Viln od lidu pobiti, stihl vinníky písný trest. Panující v íši Litevské

pohany a kesany.

rod

Gedyminv

Synové Olgerdovi

byl rozdlen na z

prvního

lože,

vládnoucí v krajinách ruských, znali se k církvi východní, ^)

S plnou bezpeností "nelze tvrdit, že by rozkaz k tomu Opowiadania str. 164)

byl dal Jagello (7. Szujski

:

87

synové

druhé manželky, Jagello a vlastní jeho bratí,

z

zstávali pohany, jakož

Jindicha,

kam již

i

synové Kejstutovi, vyjma onoho

kterým jsme se

s

dvoe císaském,

na

setkali

K emu se konen mlo se Litva, pokud ješt zstávala v pohanství, mla býti víe kesanské a církvi katolické; mlo to 1381 odešel také syn jeho Vajdot.^)

r,

nkolikráte byla ukazovala nadje,

splniti:

získána

nkdy

jako

býci,

íma

zárove

obrácení Mendogovo,

nad pravoslavím, kterému zdála se

již

vítzství

býti

urena

Litva celá.

ád

Pro

doba bohatýrských reys se

ped kesanskou již

K

zbra.

niti

a katolickou Litvou

boji proti

nebude pohanv,

s

pohanm

chýlila ke konci

ml konen

byl kdysi založen; a

kterými by v Pobaltí bojoval.

ád

Ani

trvati?

spolen

tzství

Zmudi byla cena hrozily jiné knižete,

i

snesou

Ztráta

katolickému

pílišná, a

ješt ztráty na východ.

jehož

poslové

patriarchy,

budoucn

pijímáni

snášely

také

byli

vrchní

moc s

stutov nepotrvalo dlouho.

A ádu

spory mezi

Když

podzim

Zmu

1

382 zavenou váhal

ze svazku, která

'^)

podle

Gedyminovci.

ji

snášelivosti ná-

v

Caihrad od ruské:

knížete katolického?

ádem

po pádu Kej-

samému pišly vhod

Jagello prese smlouvu a

nechtl

propustiti

Olgerd sám ped smrtí pijal kest Jagello R. 1386 str. 105). pohanem a nebyl, jak nkteí novjší spiso-

Snad (vc není

nektným

Litv}'

poutala k Litv, když nechtl,

jistáj

obadu východního (Šmolka

zstával

knížeti

hájené

Pohanského velko-

pravoslavné krajiny

Není divu, že pátelství Jagellovo

na

tšiti z ví-

dlouho

tak

jenž se hlásil k nevídané jinde

boženské,

císae

nemohh

ani Jagello se

dobytého.

To

K emu ml

neodpovídalo dvoustoletým djinám ádu. dále

sklo-

vatelé tvrdí, pravoslavným.

—

;

ád

jak

naléhal, pijmouti

kest hned

uplynutím umluvené lhty, v lét

sám

Jagellovi

pátelství,

a

r.

velmistr

ped vypovdl ád

1383, tedy

1383

r,

válené

vtrhl

do

—

ním táhl v ele vojska na Zmudi sebraného Vitold. Vyváznuv z v/eni, pijat byl v Marienburku, a to Litvy

s

:

dob, kdy ješt pátelství ádu Ujímal se potom syna Kejstutova

v

mu

ství

Když

vykázal.

adra «,

za

ád

sliboval

Trok

v držení

zem

aby ho do

u Jagella,

a

zase

s

Jagellem

trvalo.

pímluvami njaké knížet-

velmistr

pijal a

nechtl »zmiji schovati

Jagello

Vitoldovi pomáhati, aby se dostal

severozápadní Litvy,

by však

kterou

budoucn držel od ádu jako léno.^) R. 1383 Vitold pijal kest a pi ktu nové jméno Wigand. Válka s Ja-

—

poala šastn, Troky se vzdaly, ve Viln msto pod hradem vypáleno. Avšak když se velmistr

gellem

z

se

výpravy do Prus

vrátil,

Jagello a bratr jeho Skirgello

opanovali zase Troky. Vitold nebyl uveden do otcovského

sven od ádu hrad na hranicích nov zaNový Marienburk nad Nmnem; kníže litevský,

jemu

sídla;

ložený,

syn

Kejstutv,

ádový

...

V

nebyl více

lét^)

r.

než kterýkoli kommendator

1384 pes

to,

co je v nedávné

minulosti bylo rozdlilo, Jagello a Vitold se smíili. Vitold »zradil«

ád

a bojoval

proti

knížetem Jagellem a jinými

nmu

ve spolku

knížaty

byla zase sjednocena a ve válce proti trvala tato válka,

^) ^)

Litvu.

ádu

velkým Litva

šastna. Ješt

když Jagello povolán na trn polský.

Poláci a Uhri se ode dávna

k tomu v

s

svého rodu.

14. století

asto pátelsky

stýkali

pistoupily tsné píbuzenské svazky

Smlouva taková zavena teprve r. 1384. Pedcházela na jae ješt jedna nešastná výprava na

89

vládnoucích rod. Od r. 1370— 1382 ob íše spoleným panovníkem, králem Ludvíkem. Po Polsko pejíti na

pod

mlo

dceru jeho Marii a tím na jejího

starší

Avšak

snoubence Sigmunda Lucemburského.

Ludvika pece

byli za

stály

nm

pod

dostali

Poláci se

Polsko se

vládu;

ciz.i

Uhry hlavní. Po jeho smrti se nerozhodli hned vždy bylo lze vrátiti se k Piastovcm, jakož také Zemovit Mazovský našel svou stranu. Konen obdržela vrch strana jiná, v jejímž ele stáli pánové malo/dalo zemí vedlejší, :

polšii.

Královnou Polskou

r.

stala mladší dcera

1384 se

Ludvíkova Hedvika, králem

r. 1386 manžel její Jagello Nerada jemu podala své ruky ruka srdce náležely již Vilémovi Rakouskému. Než nás romáa jejího srdce

—

tu nezajímá

Olgerdova

.

potom

historikové,

pán

Dlugošem zaínaje,

odpovídají,

jež se spojenými

válka,

Nevím,

Válka Polska

vati.

na trn syna

následek

s

ádem

Litv,

s

katolické.

Bylo

lze

Unie Polska a

Vladislavem.

oekávati,

magnát, Z Polska

pohanskou,

mla

pravoslavím,

protj

pozdji dostavila

íší.

pokud ješt zstávala

ped

mla

po nich opako-

cílem malopolských

svtlo kesanství, zásluhou Polska hanství ustupovalo

vésti

to tak

se spíše

pimli Hedviku k satku

mlo

silami

Ize-li

onoho spojení obou

Litvy sama byla vlastním

kteí

pánové

polských bylo spojení Polsk\' a Litvy a

ádu Nmeckému. jako

polští

povolali

?

Polští

že cílem

Pro

.

.

i

Litva,

pijíti

kde po-

získána býti církvi

že mezi

Litvou a

nastane mír, jako trval od smlouvy Kališské mezi

ádem ádem

Jakým právem by ád kesanských rytív, nevícím, setrvâti sml ve zbrani tm, kdo sklánli ped vítzným kížem v prach

a Polskem.

založený k boji proti proti

tvrdou

šíji?

Unie Litvy neobracela se tak proti západu

9.0

jako

spíše

kam

východu,'')

proti

Polsko

se bylo

Kazimíra obrátilo opanováním Halie. Litva

pod vlivem

ruské

krajiny

pojištny Polsku.

Dne

ktn

s

Hedvikou,

koruno /ace prvního krále Polského velmistra

také

byli za

byl kdysi

i

z

mistra

v

Krakov byl by mu pi

Livonského,

kmotry. Rukou jednoho

Mendog korunován

a následovala

rodu Htevského.

chystaným

slavnostem

k

Jagello

ktu

vliv živlu

února 1386 Jagello vjel do Krakova; pood arcibiskupa Hiizdenského na jméno Vla-

potom slaven satek

pozval

za

12.

byl

dislav;

pode

jíž

dosud

mezi Lit*/ou a Polskem sporné

polského,

mly

býti

mla

ruského se dostati

živlu

stojící

u

z

biskup pruských

pítomnosti

mistra Li-

z ádu Nmeckého vybrán byl tehdy biskup nového biskupství ve Viln založeného; ped nkolika lety ml Jagello — takové splnní smlouvy z r. 1382 kest pijmouti od biskup pruských ád oekával

vonského,

—

jich

mla

missionáské innosti se

otevíti Litva. R.

1386

by kest a korunu pijal rukou arcibiskupa Hnzdenského. Tento kest znamená nekrvavé

ubíral

se

vítzství

do Krakova,

nad

Polska

se nedostavili, a

ádem

válka

mezi

nepestalo ani úastenství

papež Urban

velmistr a mistr Livonský

:

ádem

cizích

VL Vladislava za asem pímí a

leda že zavíráno Rozšíiti

svoje panství na

a Litvou nepestala,

hostí

pi

krále

Polského

reysách,

a

uznal,

jednáno o mír.

pd

litevské, to

zstávalo

ádu, když v Litv padlo pohanství. Unie s Polskem od Litvy nebezpeenství panství nmeckého neodvrátila hned úpln, a ád si v Litv samé získal sposnahou

i

jence: byl to ^)

Dobe

opt

Vitold.

praví F. Koneczny, že unií

Polské se rozšíila až za

Dnpr.

sféra interessv«

íše

;

91

jako Slezsko slušelo ke

íše Polské,

ásti

Unií stala se Litva

korun

asi

podobn,

Ceské.8) Vladislav Jagello

pánem Litvy; na jeho místo nevstoupil nikdo. popedí knížat litevských stojí však bratr jeho Skirgello; on drží Troky, nkdy sídlo Kejstutovo, jemu dán zstal

V

také

odkud vypuzen Ondej Olgerdovi,

Polock,

Vitold

po smíení s Jagellem pihlásil k církvi ním potom pišel do Krakova a v Krakov k církvi západní. Než postavením, které jemu od byl

se

východní; se vrátil

s

Jagelia vykázáno na Litv,

svj dívjší

obnovil

nechtl se

spolek

s

spokojiti. R.

ádem,

a

1390 Zmudini

také

pomáVýprava r, 1390 pedsevtší, než pi obyejných reysách bývalo, silou synu Kejstutovu zvlášt oddaní,

dotud pohanští,

jemu

hali

jenž,

piznal se býti jeho manem.

dav se pod ochranu ádu,

vzata s

ádu

a

mezi cizími

proti

hostmi

Litv.

ádu

se nacházel

toho roku Jindich

Derby, pozdji král Anglický, toho jména tvrtý. Bželo o Viln^; Vilno se uhájilo; ani výpravou r. 1391 pod novým velmistrem Konrádem z Wallenrodu, pi z

které

byl

ped

Fridrich

tím. Zradiv

slavem, když r.

1392

Míšeský,

prbh

Další

Litvy.

mu

ád

vcí

byl

Vitold se nestal pánem podobný jako nkolik let

podruhé, Vitold se smíil

Vladislav

s

Vladi-

sám ruky k smíení podal. Od Ped synem Kejstutovým

on spravuje Litvu.

ustoupiti

musili

Olgerdovi.

Do

vlastní

brati

krále Vladislava,

vzdáleného Kyjeva penesen

synové

Skirgello,

kde za nedlouho zemel; neposlušný Korybut zbaven po

výprav

dvojí

knížetstvi

Severského;

v cizin,

ve vy-

hnanství hledal Svidrigello pomoci, které u bratra, krá'e *)

Pirovnání ovšem

platí

jen do jisté

míry.

Srovn.,

co

o tom novji vyložil A. Le^vicki, zvlášt v Altpreussische Monatschrift

XXXI.

92

Pod nejvyšším pánem

Vladislava, nenacházel.

(tím zstával

Vladislav) stál Vitold, velký kníže Lítevský.9)

Unie Litvy a Polska nebyla tak tsná, že by byla pi-

hned válku

nesla Polsku

Polskem.

s

ve

pokraovati

chtl

A

ádem Nmeckým. Rád sám a

Litvou

s

mír

udržeti

Co sporného mírem Kališským, dávnjší, vyízeno bylo ani Polsko se neukvapovalo.

dob

bylo v

s

válce

nové spory se

vlády Vladislavovy

za

sice

dostavovaly,

než nebyly tak vážné, aby byly hned vyžadovaly válku.

Do

Pruska vedle cizích hostí, které lákaly reysy také

picházeli

tevské,

chovány byly

sv.

poutníci

ostatky,

pustkv. Rád se horliv bývalo a jich pitažlivost se

které

do

dostah'

a

kde bylo

rostla.

lze

li-

míst,

kde

nabýti

od-

aby tchto vnadidel pi-

staral,

onch

návštv

k

K nejvzácnjším

ostatkm, hlava

sv.

sbratel

re-

patila

krajin,

Barbory.

Císa Karel rozmnožil

likvií,

IV.,

sledním roce svého v

sám zvlášt

posvátný života

poklad

horlivý

zem

pruské v po-

drahocenným darem.

mladém vku, když spravoval

Kdysi

a obhajoval panství otce

Itálii, byl zvítzil nad nepáteli v bitce u S. Flice roku 1332 na den sv. Kateiny. Odtud svtici vdnou vnoval úctu; na Karlštejn jí zasvtil kapli, nerad se od toho, co byl v Praze klášter a kostel. získal, louil, lOj pece daroval ást ostatk sv. Kateiny

svého v

A

9)

wicki v r

titul

Hist.

piznán však Vitoldovi teprv pozdji

{A.

Le-

1894 a A. Prochaska v Rozpr. akad. Krak.

1896). 10)

z

Tento Kw.

Piml

Elbinka,

ho k tomu notá jeho kanceláe Jindich, rodem potom biskup Varmijskjr. Karel prý ekl: >Málo je

toho, co sami

máme*

;

ale

pece k daru

se odhodlal.

sám pinesl ostatky do Pruska, kam se po bral,

aby se svého biskupství

ujal.

Sr. Pr.

II.

smrti 598.

Jindich

Karlov ode-

93

Hohenštejna, kommendátorovivBrandenburku

Guntherovi

z

v Prusku,

kterým se byl

s

ped

lety seznámil, kd)ž otce

r. 1345 na výprav litevské provázel, a kterého odtud v dobré pamri zachoval. Obdarovaný dal svaté

svého

kosti a

kaple

strany

Teprve,

Kateiny Polák

.

.

Díve

.

když se Jagello

stal

tm, kdo

pd

stžuje a zabrauje

když se

ád

ze

se

ubírají .

.

.

Dobisko,

slula i

se

žádnými obtížemi. ozývaly se stesky,

do Pruska, cesta na polské Vážnjší spor se poínal,

které

ást polské

byl držel od první

již

zastavil.

král

Rád

byl

sousedé jeho,

Kazimír

Dán

zaklad

ilo

množil panství své

se vedle jeho

mické pevaze, na

mnohých

—

penz než koupmi. Od mar-

umní váleného

stranách

nad sousedy vynikal. zástavami

a

Mazovsku.

ádu

také na oekono-

úpadku íše Polské byl

Kujavsku a

Pomoanm,

Estony; mocné postavení

Staré hra-

ád

koupmi od

Mla

pošinul knížat

íše

Polská,

úpadku svého povstalá, nadál tyto nekrvavé

výboje

])olských z

v

kterou

dob

na jak dlouho

byl koupil jich práva k

za peníze získal

nice Pruska v

nevíme,

dávnji, maje vždy více

již

krab Braniborských od

—

li-

jemu

tevské jízdy krále Jana do míru Kališského, a které

pozdji sám

také

poutníci

králem,

chystal rozmnožiti území své o

o ono

penesen do

proto

jež

stíbra

zlata,

hosté, váleníci

nepotkávali

se

že se

pdy,

Kateiny

sv.

který z Brandenburka pozdji

velmistrovy v Marienburku,

kapli sv.

se

do obrazu

za'?aditi

drahokam,

dopouštti?

Dobisko

nebylo v

té

dob bezprostedn

pi korun.

Držel je onen Vladislav Opolský, jenž od svého mládí žil pi dvoe krále Ludvíka Uherského, svého píbuzného,

a

—

jinae to sotva nazvati

lze

—

Po smrti Kazimírov spravoval Hali, když pak Ludvík tuto zemi pivtlil ke korun Uherské, ve službách jeho.

94

obdržel

v

mimo

náhradu

Dobisko

jiné

s

ásti Ku-

Vladislav

byl uznal,

javska.

Nového

Polského

krále

níkm ádu, r.

1392

v

uvázal polské.

A

za

a

Dobisko

celé

zastavenou

ád

v zástavu. a

krajinu

poal spor

tak se

kníže

ním úpln. Také on patil k dlužnovou pjku dal mu r. 1391 ást,

ale nespátelil se s

o

vytiskl

se také ihned z

posádky

ní

Dobisko, když

s

polské

by byl mél vévoda právo ást Polské iše bez svolení jejího dáti v zástavu. Avšak ani

strany se

popíralo,

že

tento spor ješt k válce

nevedL

nevdli,

Poláci

zdali

by v ní Nmecký ád za spojence neml knížat rodu Lucemburského. Jan Lucemburský a syn jeho Karel pipravili rodu svému stkvlé postavení ve svt. Budova koruny eské dovršena nabytím Braniborska,

tomci Janovi

z

vyšel,

Václav.

ímský, budoucí mého,

stál

mli

vládnouti po-

zddil syn jeho

za

z

druhého man-

*

Hlavou rodu po Karlovi jako bývalo

ni

Elišky Pemyslovny, kdežto Lucembursko,

odkud rod byl želství,

V

jest Václav,

císa. Vedle krále

Pemyslovc

a jako

král

eského bylo

za

a

eský

a

pod ním, Karla sa-

markrab Moravský, syn Jana Jindicha

r.

1375 zemelého, Jošt; mladší jeho bratí, Jan, Sobslava Prokop, mli, co jim otec odkázal, držeti pod vrchní mocí jeho. Bratí Václavovi, synové Karlovi z poslední manželky jeho Alžbty,

nov

Sigmund

a Jan,

opateni v zemích

nabytých, Sigmund kurirststvím Braniborským, Jan

Zhoelickem a nej východnjší ásti Braniborska, markou Z pipomeza Odrou i tak zvanou Novou markou. nutých knížat nejvíce se podobal pružností, ale také tkavostí povahy ddu Janovi Sigmund; on nezdál se ne-

9»

zpsobilým, aby

kterému jemu cestu

zaujal to misto, ke

umním

svým diplomatickým

pipravoval

snoubenec Marie,

starší

dcery Ludvíkovy,

O

budoucího krále Uherského a Polského.

Jako

otec.

byl

uren

za

korunu pol«kou

nový král Polský, nemohl poítati knížata rodu Lucemburského za své pátele. V Sigmundovi byl uražen a poškozen rod celý. Jestliže se napišel, a proto Vladislav,

dje, které Karel IV. o budoucnosti rodu svého choval, nesplnily, velkou ást viny nesla potom mladší generace kterou zddili po

sama, marnotratnosti, a Jan,

tém

nesvornosti

a

ddovi Sigmund

mezi sebou,

všech

kdežto

Karla a Jana Jindicha byla spojovala bratrská láska nikdy

Než tyto sváry v rodu Lucemburském poaly

nezkalená.

V

se teprve pozdji.

Když Sigmu ndovi

svornost.

dala

koruny,

uherské vrátil.

prvých letech po Karlovi pevláhrozila

také

ztráta

rod se ho ujal a tím ztrátu

celý

R. 1386 král Václav se vypravil

válen do

provázen

mimo SIgmunda samého Joštem

podobn

jako

od-

Uher.

a Prokopem. Lucemburský K zápasu o korunu polskou se však rod nebyl odhodlal, než Václavovi byl nový král Polský,

nkdy

Janovi

»králem Krakovským«.

I

Vladislav

zdálo

se,

nkdejší proti Polsku smující spolek

Co Polsku burského

ímský,

že s

Lokétek, se obnoví

Pruskem.

R.

poslal Vladislavovi

koval všecko

to,

co

ád

1389

Václav,

hrozebný

ohlašoval k

také

ádem Nmeckým.

hrozilo, byla tedy koalice knížat s

toliko

list,

rodu Lucemjakožto

král

ve kterém opa-

svému ospravedlnni,

když proti Litv pijímající víru kesanskou ve válce setrvával. 11) '^)

Mimo

Voigt, Cod.

Dipl.

Siegfried tšil

se pízni

1273—1337

161).

II.

to

mezi Václavem IV. 158.

—

a

Vladislavem,

Tehdejší mistr

Nmecký

Václavov iLindner, Deutsche Gesch.

echami

mezi

a Polskem

nebylo

sporného,

nic

kdežto

mezi Polákem a Uhrami spornou se stala Hali, které se zase

1387 Poláci

r.

pece

nevzešlo, a

r.

Než nepátelství z toho Sigmund které potom novými lhtami

zmocnili.

1

388, aniž pedcházela válka,

pímí,

a Vladislav zaveli

prodlužováno.

Opolský pišel do Marienburku

1392 Vladislav

R.

ádu

pedložil velmistrovi návrh na spolenou válku

a

Lucemburákého

knížat rodu

a

zárove

proti Polsku. Jest to

první návrh na rozdlení Polska, o kterém se v djinách

sousedící, ostatek z

mly

Rádu

dovídáme.

mli

pipadnouti

si

Wallenrodu však poznal, v hlav vévodov,

toliko

jménem jen k

sám

ád

že také

ml

jiné starosti.

na

Kosov

poli,

Turkm,

V

r.

zapone.

uherským

o Rigu se vracel,

biskupové se

i

r.

.

.

pro

ád

nepíznivý

jeho k hlav

rodu

Podnt k tomu

pišel

obrat

Lucemburz

Livonska.

trvalý.

obyejn

ní proti

14.

století

I

starý

spor

s

arcibiskupy

nové neshody se dostavovaly. Arci-

astji v Avignonu pi sklonku

;

1330, kdy Riga se byla poddala ádu, v Li-

vonsku nenastal mír

jednou od

té

po návštv Vladislava Opol-

nastal

pomru

Václavovi.

Rokem

Avšak Sigmund v

.

letech

ského v Marienburku

v dobrém dosud

dal se pohnouti

i

1389 svedena bitva r. 1392 Sigmund sám podnikl výpravu i 393 padlo carství Bulharské

nejbližších

ského, králi

pedkládal

jej

Turecká moc vítzným postupem

se pibližovala k hranicím

proti

neprávem

Pruskem Konrád

sáhne ke zbrani, jakmile Sigmund

proti Polsku válku

chvíli

s

zosnován byl

plán

že tento

jenž

Lucemburského,

rodu

knížat

slibu,

krajiny

rozebrati spojenci jeho.

zdržovali kurii,

ádu si

jež

mimo se jich

Livonsko,

nej-

ujímala.

Ne-

vyhlášena klatba.

ád

získal

zase

Teprve na

píze

papeže

97

Bonifáce IX. 1

od

;

392 ve sporu

s

nho ádem

arcibiskup Jan Sinten,

jenž roku

Livonska byl odešel, povýšen

z

za patriarchu Alexandrijského, a na miste jeho

Jan

dosazen

píbuzný velmistra Konráda, jenž do ádu, jehož lenem ješt nebyl (1393).

Wallenrodu,

z

ihned vstoupil

Pozdji papež naídil, že budoucn každý arcibiskup má k ádu, a že také kapitula v Rize má se sklá-

náležeti

dati

len

z

Arcibiskupství

jeho.

Rižské

se

mlo

státi

takoka majetkem ádu. Rád zvítzil, než vítzství jeho znamenalo zárove porážku krále Václava. Václav biskupa

stupcem

jako

se

král

chtl

jeho

ímský

hned

ujímal,

potom

ádu

proti

Jana

mladistvého

míti

jménem

Svatobora Šttínského,

z

Wallenrodu

se dostal s

.

.

.

Ped

tím

byl

kapitulami,

Z tchto

dává jakýsi ráz proticírkevní

hned

t

j.

biskupství

s kurií

neb

v zemích

která

i

spíše

ád Nmecký

tak že (bylo to nejspíše

ustanovením

s

jmenoval Jana

podobných spor u povlád jeho asem

a

pudlivého krále plynula nálada,

Spor o Rigu pipravil

již

církví,

s

když se obsazovala íši.

ná-

vévody

potom Václav nejednou

i

do podobných spor

eských nebo v

arci-

Avšak mezi tím

Otu.

nespchal,

arcibiskupa

(1394)

syna

papež, neohlížeje se na pání královo, by

nového

1392

r.

r.

jeho v Cechách. I3j Spor o Rigu

1

protiklerikální.12)

o milost královu,

392) dal zabaviti statky sblížil

také krále Vladi-

slava a tím Polsko a Cechy.

Prameny tohoto sporu se týkající sebral Buugc v Livund Curlánd. Urkundenbuch ITI a IV. Konen Václav

12)

Esthi

tu musil povolit. 13)

O

tom vypravuje

Jatt z Posilge (Ss. Pr.

III.

byl sice dán, že však zstal

(r.

1405)

183;.

J.

souasný kroniká pruský

Voigt se domnívá, že rozkaz

pak neproveden,

jiní

(jako Lindner)

98

V lét 1395 zavena mezi Václavem a Vladislavem pátelská smlouva a, když v té dob v zemích eských povstaly

boue

domácí, pišla na jejím základ Václavovi jednot panské vojenská pomoc z Polska. Mnoho Václavovi ovšem neprospla, když Jan z Michaproti Joštovi a

lovic Poláky táhnoucí králi

V

dob

té

na pomoc pepadl a

zajal..

.

14)

ímský, ádu Nmeckému Vladislavem v Polsku v Litv zacho-

Václav, jako král

rozkazoval, aby

s

Zase

vával mír.

i

ád ped

stál

týkalo základ jeho, a

rozhodnutím, jež se do-

— neposlechl.

15)

Když pak roku

397 Václav velmistra pozval do Vratislav, kde výrokem krá'e samého mly vyrovnány býti spory i'ádu s Litvou 1

i

s

Polskem,

novou

prodlouživ

adu

ádu

Kdyby

za spojence.

nepišel. l*^)

smlouvou

nabízel se

let,

—

velmistr

mír

s

S'gmund Uherský, Polskem na dlouhou

jen za prostedníka,

v té chvíli hrozící

válka

avšak ne s

Polák)-

byla vypukla, od knížat rodu Lucemburského by se bylo

ádu

nedostalo žádné pomoci.

se domýšlejí,

ád

krále proti

nechtl své spory

—

vznésti na krále.

Moy

statk ádových jen krátkou dobu ádu hned r. 1392 vznikla tím, že arcibiskupem Rižským místo na kurii

že zabavení

Nechu

potrvalo.

s

Sr. též dissertaci,

kterou

r.

1894 vydal

W.

(Johann von Wallenrod), a lánek Ant. Prochasky v Kwart.

Zmatk,

Hist. IX.

—

které v Livonsku vznikly, zde vypisovati ne-

Pozdji

se s arcibiskupem Janem z Wallenrodu shledáváme na koncilu v Kostnici; jemu k opatrování byl odevzdán Hus po svém návratu z hradu Gottliebského. *^) O tom vypravuje též Jan z Posilge. '^) List Václavv se nezachoval; ale máme odpov vel-

míním.

mistrovu ze dne 1*^)

Tamtéž

VI.

srpna 1395 (Voigt Cod. Dipl. VI. 40

V

té

dob

10).

spor o Rigu ješt

od Václava do Prus zemský kommendator v echách, Albrecht z Dube.

R. 1397 poslán

Nmeckého

5.

trval.

ádu

;

99

V

rozhlašoval, zavládla v té

o zachování míru. Jisto dopisovala a

r.

1397

pi sebe vtší

po

touze

milovné politice své

že královna s velmistrem

jest,

na osobní schzi

Dobisko

sporu o zastavené

s

ním o

si

uklizení

vyjednávala, Vladislav však,

válce,

choti

Vla-

Hedvika peovala

prý války dokati nemohl,

dislav se

i

ád

Polsku samém, jak

neshoda mezi královnou a manželem jejím;

chvíli

by byl musil k mírukdyž r. 1398

pikloniti,

se

—

Litvou. zaven byl mír mezi ádem Nmeckým a Výpravy rytí a cizích hostí do Zrn udí a Litvy ani v letech

práv minulých nebyly pestaly r. sám velmistr Konrád z Jungink. :

ídil takovou jízdu

potom od mile lhta

pímí

r.

1

394

Než

1395 zbran skoro stále odpoívaly; jakumluveno mezi ádem a Vitoldem

dobíhala,

nové. Mezi tím jednáno

již

také o mír; na pod-

1398 mezi velmistrem a Vitoldem, mezi ádem a Litvou zaven mír »vný« na sjezde neobyejn hlu-

zim

ném

r.

a slavném, ke kterému s velmistrem a mistrem Li-

vonským

ádu

dostavili

se

také

ostatní

biskupové

knížata a bojarové litevští

pruští,

jeho

Annou

Jaký

jest obsah,

náší

prospch, komu škodu?

s

hodnostái

nejvyšší

Vitoldem a manželkou

a dva

i

biskup Vilenský.

Komu

jaký význam tohoto míru?

Kdo

pi-

vyšel ze zápasu více

i ád rytí Nmeckých ? kesanský ped kekonen tasený me. Toto ád

než stoletého jako vítz, Litva Litva uznána

sanskou Litvou

mírem

sklonil

za stát

;

uznání splácela však Litva ztrátou pohanské dosud

Zmudi

smlouv o mír vymeny totiž hranice litevské proti území ádovému tak, že Zmudi do Litvy nepojímaly. to ve smlouv výslovn eeno nebylo, rozumlo se samo

ve

A

má ádu.

Zstalo tedy v krajinách baltických ješt území pohanské, a reysy mohly ješt

sebou,

J.

Go

že

1

1

:

náležeti

Cechy a Prusy.

7

100

njakou dobu

ádu

Zmud, odlouená od Litvy

potrvati.

konen díve

kázaná na sebe,

na Baltu, a také do

nmecké.

Mezi tím,

svazek poutající

Itálii

moem nmeckým; do

na Hansu,

msta

pruská

se

proud kolonisace

koruny císaské a k »íši< se uvoloval, Balt se stával co bledl

lesk

nm

monopol obchodní pešel náležely také Kdánsko a Dán a Sved zstali Livonsku.

na

svazku

jejíhož i

rozšíí

ní

a od-

nebo pozdji doplní panství

Riga v

pány svých zemí, než obchod v jich krajinách pešel na

Nmce; vše

:

na

mlo

druhé stran Baltu

Nmcm

náležeti

zem, vzduch voda. Ve smlouv o mír o domnlých právech ádu i

k celé

Litv nic se nepraví: mír zaven s Litvou jako státem samostatným a suverénním. Vzdav se svých pretensí k

Litv,

dobyl

ád

války

bez

z

r.

1398

V pedbžné smlouv že,

velmistr«, tvrzení

co se

má

bez

týe

Vitold,

:

»požádal-li za to

libo*,^'^)

neopakuje.

zjednati po-

co zstalo

Také zaven mír

sporno

mezi

ádem

a

Tak Vitold prvotn se zachovati nemínil, než dal pesvditi od velmistra, že spor o Dob-

se

se jeho a Litvy netýká

spor pešel ve válku, povede ap her wil und ap str.

toliko

velkého

tato výhrada se však v ko-

potom

^^)

mladá

zaven

-

boží milosti

z

mu

»bude-li

isko

Witoldi

mír

Polskem.

—

zdálo

dubnu) vyskytuje se ješt klau-

(v

íjnu)

(v

ohledu k tomu,

Polskem.

neb

upravení hranic,

od »krále Polského«

nené smlouv

aspo

se

na Vladislava, vlastního pána Litvy.

knížete, bez ohledu

sule,

nad

vítzství

— tak unie Polsky a Litvy pestává, jménem Alexandra — Vitolda, Smlouvou

is

im

.

ji

.

A^)

Kdyby

v té chvíli

Polsko bez Litvy?

^jefellet

{Prochaska, Cod. Epist.

52).

^^) Herre, das ruret euch noch uns nicht an, dí velmistr v svém list (Voigt Cod. VI. 59).

101

Smlouva o mír z íjna r, 1398 nebyla poátkem, nýbrž spíše zakonením sporu mezí Litvou a Polskem i vlastn mezi Vitoldem a Hedvikou byla to odpov na žádost královninu, aby z Litvy jí odvádn byl roní poplatek; tak aspo vypravuje souasný kroniká pruský. l^j ;

Než Vitold

jeví se

nám od poátku

jako

politik,

jenž

Smrt z pomsty Kejstutova nevznítila v synu touhy po pomst; Co to nebylo, že dvakráte zradil Litvu a dvakráte ád. chtl, toho dosáhl: on byl skuteným pánem Litvy. A jestliže mírem r. 1398 »zradil« Polsku, teba tu se jedná ne tak dle minulosti, jako pro budoucnost.

i

tázati,

co tím chtl. 2'^)

Chtl

chtl kdysi

když

1380 na Kejstuta tajn a jednostrann mír Mírem na západ pipravovala se válka na

totéž,

co

Jagello,

r.

zavíral bez ohledu s ádem. východ.

Vítzství na Kulikovském poli 1382J nepineslo ješt Rusku svobody od vrchního panství tatarského. Poražený Mamaj podlehl hned potom novému chánovi Tochtamyšovi od Timura podporovanému, a chán výpravou, na které poplenil Moskvu samu, obnovil vrchní moc Hordy nad Moskvou. Tochtamyš to byl, jenž, vypuzen byv po n(

kolika letech

od Timura,

mla

Výprava, ke které se Vitold chystal,

nad Hordou

v panství

více než o to, zdali se

Vitold 19)

udrží

byl

avšak

;

Ss.

ní

jej

Pr. III.

litevské 519.

Vitoldovi.

uvésti zase

bželo o mnohem

bude Tochtamyš,

Timurem uznávaný.

pipojil k íši

Posilge

pi

zdali zase vládnouti

Kotliig

pomoc k

obrátil se o

Již

Smolensko;

Srovn.

ostatek,

co

r.

i

1395

zv!t/.í-li

praví A.

Prochaska v Rozpr. Krak. akad. 1895 str. 266. -**) V tom smyslu lze se Stan. Šmolkou (Szkice 40) Vitolda nazvati mistrem zrádcovské politiky.

102

na výprav tatarské, hegemonie pipadne jemu ástí Ruska,

která

mlo

nad Tatary

dosud pod Hordou. Vítzství zárove vítzstvím nad Moskvou,

stála

býti

pro

pochopíme,

i

nad tou

i

a

Dimitrovi,

kníže Vasilij

ze

Vi-

ním táhnouti nekníže Litevský pomoc od obdržel velký Za to musil ... svých nových pátel; ji vedl Markvard, komraendátor toldv,

aby

od Vitolda vyžádal,

si

s

a nkolik jiných rytí ádu Nmeckého Hrozná porážka Vitoldova na ece Vorskle v srpnu 1 399 zmaila dosti již blízké sjednocení Ruska pod hege-

Ragnitský,

.

monii litevskou

.

.

.

.

.

R. 1380 byl se vrátil Jagello z krajin východních bez vítzství,

r.

1399 pišel Vitold po porážce. Tenkráte

byl Jagello složen

místo

jeho

Spchal

mu

velkého knížetství

Vitold

odtud

s

mládi Jagella

z

pátelství

obou

z

knížat,

zdá se, že

potrval;

mládí,

prbhu

v

Ani

politika Jagellova

1399

v

známo,

že

V

trvalé.

budoucnosti,

historických

neodporuje

Polsko na stráži

Ovšem,

spojovalo

Avšak

njaký zbytek onoho

Avšak takovéto osobní

dují

státi

je

bývají

zvlášt

znamenitjší.

nyní

bylo

Vitolda

takové

star-

svazky,

osobních stycích o které uslyšíme,

míval Vitold, jakožto osobnost v každém ohledu

pevahu

a

a

víme, co je pozdji rozdvojilo.

;

po tom po všem

pochodí-li

že dosadí na

nkterého ze svých bratí? bojišt proto do Krakova, by to, co

hrozilo, odvrátil?

Kdysi

šího

nenastával Vitol-

:

Nemusil se obávati,

Vladislav

král

osobní pátelství i

s

podobný osud?

dovi

a

zcela

Litva proti

událostí

1380,

r.

minulosti

ádu, Litva Jagellv

že ani tajný mír

se

na prvním míst.

Litv\'.

o

ádem

Polsko

zem r.

1398

r.

Nemohly

úlohy,

sbírati s

nerozho-

Vitoldova

ani

rozdliti

pomry

1

ruské?

380,

ani

103 r. 1398 neodpovídá tradicím rodu neodpovídá píkladu, který synm Olger-

jednostranný Vitoldv

Gedyminova,

dovu a Kejstutovu dán byl od otcv. Mírem od Vitolda zaveným zdálo se, že pestává spojení Litvy s Polskem. A pece nepovstalo proto nepátelství mezi ním a králem Vladislavem. hlásati

kiž

Na prosbu Vladislavovu dal papež r. 1399 Tatarm jak v Litv, tak v Polsku s ViNespokojena s tím Tatarm táhli také Poláci

proti

toldem proti

Hedvika,

královna

byla

i

. .

bitvou na Vorskle.

»

Viln

Vný*

déle než do

výpravu tím, že

než

proti

Zmu

kterým

Vla-

obtována,

nepotrval

1401.

ád

byl

si

pomoc na

jeho

1400 Vitold odvdil se

ádu

poslal Vitoldovi

Tatarm,

sám válen

ád sám

a

.

.

.

mír,

r.

R. 1399

ona zemela krátce ped teba osobního smíení obou

než

Bylo-li

návštvy Vitoldovy v Krakov

knížat, nastalo za

dislavovy ve

;

.

r.

se vypravil proti

Zmudínm.

Rychleji,

Zmud

pál, sklánla Litvou opuštná

šiji

pode jho nmecké. Na poátku r. 1401 zástup bojarv pi slavse do Marienburku a dal se poktíti nosti vypity ti sudy medoviny ... A pece hned potom dostavil

poal tak

;

se spor mezi

Vitoldem a ádem. Jako kdysi z Pruska, kdo podrobiti se nechtli,

tehdy ze Zmudi mnozí,

do Litvy; a Vitold spor pešel ve válku, ve

utíkali se

rok,

sám

proti Jagellovi,

je

pijímal.

Než uplynul

jako

kdysi Vitold

které,

spojencem ádu

proti Vitoldovi byl

bratr Jagellv Svidrigello.

Ani

za

této

Polskem,

a

spor o

války

nepestal

mír

Dobisko dosud

mezi

trval.

ádem

a

Když však

vypukla válka, byl to Vladislav, jenž vyprosil bullu zakazující

ádu

utvrzena obnovená unie Litvy

jízdy s íší

r. 1403 na papeži do Litvy. A za války

Polskou slibem, jímž

104

se Vitold zavázal,

bez

vdomí

také

dostál.

Když

pána

do

prohlásil, že

ádem

hned

1404, ar. 1404

r,

1403

r.

z

r.

1398

zaven mír na

zem

kus

panstvím

nmeckým

slíbil,

bude-li

býti,

by

Nejprv obnoven

Zmu

se

tím míru

nejvyssiJio

nmu .

i

zbraní

Konen

.

.

Kališský

mir

Vitold

:

nápomocen kdyby závazku tomu zakroiti válen, ne-

podrobila; proti

takoka

z

nov

povznesená,

za Vladislava Jagella

íše

ponechávala

Polská

r.

v Raciaži

Spojené

1343.

dále v rukou cizích ...

tolik,

že

ád slíbil

vyplacena bude

vydání

A

Litvou

pední

Vla-

Kazimírem

založená, unii s

své

ústí

aby

ped

ješt zbýval,

Litvou Polsko nemínilo se pokusiti o Pomoan}".

dislavem Lokétkem

i

zase, a Vladislav

Nedosti na tom

za to žádán,

Vladislavem

s

obnoven a stvrzen s

nmu

který

zachránily.

ádu

od

mže ád

nedostál,

na Baltu,

až

sjezde krále, velkého

Litvy. Spojené Litva a Polsko se nevzchopily,

poslední

ruše

Pímí,

.

.

Zmiid obtovchia také od

uznal jeho platnost:

pána

.

potom prodlužováno

Vitold piznal se k

;

velmistrem

s

nedlilo

nic

1403,

knížete a velmistra v Raciaži na Visle.

mír

danému

Slovu

sešel

jednostranné žádné smlouvy

dob

v té

Litvy s

žádné smlouvy

Polsko a Litvu, velkého knížete a nejvyš-

zavírati nemíní.

umluvené

v záí

se

ádem

s

Vladislava.

krále

a svolení

k jednáni o mír, šího

nezave

že

sesílená

eky

Visly

za to za všecko získáno jen

Dobiska,

jakmile jemu králem

summa penz, pjená nkdy

Vladislavu

Opolskému, jenž mezi tím byl zemel. R. 1405, kdy peníze vyplaceny a

Dobisko vráceno, navštívil král v Toruni ped nkolika lety, rozesílaje svtem žabyl napsal, že Vladislav sám nejlépe ví, pro

velmistra, který

lobn byl

listy,

kest

pijal,

a

že

korunu a krásnou ženu vika

—

by

si

by

—

i

kdo pro

se

byli

našli,

mínna

byla

královna Hed-

jiui

byli dali trochu

vody na hlavu

naliti.

105

Mír v Raci^ži zstal

by

ped ním

co se

neznal,

nm

tch

po druhé,

letech

Svatoslavi

zase.

vrátil

za

již

kdo a potom po tomu,

1395 bylo teba dobývati

již

když se vypuzený knize Jií Bez výsledku zstala d\/oji vý-

40 1 a 1404; teprve tetí podlehl ucházev se o pomoc u ádu Nmeckého.

prava Vitoldova knize Jií,

pimn

východ. 21)

dalo na

Smolenska dobytého v

nesrozumitelný

b\'

r.

marn

1

ád byli rozdlili 1398 se Vitold o severovýchod ruský onomu ml pipadnouti Novohrad, Smlouvou

r.

i

;

tomuto

Pskov.

Proti

Novohradu

se

válen

vypravil

po míru s ádem a po vypuzení Jiího ze Smolenska, Novohradu a Pskova skuVitold

ten

již

r.

1

40 1,

ale teprv

hrozilo panství litevské a

Pskova

nen

se

i

Novohradu

dostavila

Vasilem, jenž

mr.

Jako Vitold pomáhal

proti

Moskv,

ádu

a vedle toho

;

zavel

1407

Moskvou,

Moskv

Jiího

ádu

proti Pskovu, tak

Novohradem, Pskovem, Na východ mír

Polsko

r.

i

obou se v tom

stavení obranné. Unií

bží

o

vyvrácení

panství

v Prusku a Uvonsku,

-')

ode dávna

ádu,

nýbrž jen o

nic

.

.

Roku 1408

se vyjasnilo,

proti

ádu

po-

nezmnilo; ne-

panství to,

.

roku

s

Litva zaujímají

jemu

Avšak na žádné ze

také z Polska.

1407, 1408) nedošlo k bitv

Vitold

jeho

pomoc od

pišla

Tatary,

1409 s na západ vystupovala boue.

s

zetm

Svatoslavie

Válka nabývala velkých roz-

podporované

tí výprav (1406,

Moskva, a tak ko-

mezi Vitoldem a v

nepokojného Svidrigella.

i

—

se ujala

válka pijal

byl

nmecké.

nmeckého

aby se odtud dále

Srovn. též Lewicki, Powstanie šwidrygieUy

str.

55.

106

by zejména pi Polsku zachována byla krajina Dobiská, pi Litv Zmu. Mírem r. 1404 Dobisko Polsku pojištno, Zmu obtována. Bylo lze však oeká-

nešíilo,

že

vati,

nejbližší

pokud

Po míru, s r.

ádem,

spor bude se týkati

1405 vtrhl do této

ponejprv on

krajiny,

maršálek

ádu Oldich zjungink

spolen

s

V

rytíi ...

té

s

dob

mli k

zdálo

moc, jež by

jej

ale museli

etu 1000 Zmudín

vedl

pán. Když roku

tolda

za

válku

s

na Zmudi povstání,

pvodce

jeho.

ádu i

se

vrátiti

potom takový

V

ní

poátku

s

obrat, že panství

ádu

mezi

ádem

válek prusko-litevských již

tak pevná,

nedávno v

že

válka :

jest

vzal

ve

o

to.

šlo

válka

nále-

vzala

v Prusku zdálo se

Zmu

byla sporná

pokraováním

starších

avšak unie Polska a Litvy byla

zárove také mír Kališský,

Racií|ži,

válku,

Zmu

má-li

Avšak

k Litv.

ve svých základech oteseno. Litvou,

dosa-

prohlašoval Vi-

pešlo ve

býti

a

ádu

Avšak když roku 1409

ád pece

Povstání

Litvou a Polskem.

zdrá-

Vybranou

na Zmudi od

fojt

má-li poslední mír v platnosti zstati, žeti

Moskv,

poslechnouti.

Michal Kiichenmeister.

zený, vzniklo

že Zmudíni

se,

provázela na tažení proti

tomu,

hali se proti

jedné a

vypraviti do pole po-

velmistrovu

rozkazu

dvakráte s

druhé strany, podruhé

Vitolda více nenávidí než svých nových

1406

Vitoldv

Zmudi pomáhal;

proti

že

konen.

trvaly pátelství a spolek

ádu

Vitold

Zmudi,

zase

o jejím osudu rozhodne

nejbližší válka

za

své.

Zdálo

se,

obnovený že

Polsko

doby Kazimírovy, že se vrací k politice otce jeho Vladislava Lokétka. Avšak popud k tomu ke všemu pišel z Litvy. Mlo sice Polsko svj zvláštní nevyízený spor s ádem, než z nho samého by byla opouští tradice

válka sotva vznikla.

*

I

107

ád

1402

R.

marky od

rozmnožil

nové vydání a nová

penz

svj

koupí Nové

majetek

mu

Sigmunda. Uinil to nerad; pibylo

krále

poteboval,

Než Sigmund,

starost.

a nabízel

nutil

který vždy

zemi na prodej

také

Tu ádu nezbývalo, než koupiti pro sebe. Novou marku na právo od Odry, mezi Odrou

Polsku.

Noteí^

získali

markrabové Braniborští

po kuse od Polska

tuto kus

v

a slabosti

13.

odtrhli v

v tom

století,

že

tím,

dob

století,

a

krajinu

jeho úpadku

kdy odpoutalo

od Polska také Slezsko, a to ješt díve, než je pipravil ád o Pomoí. Od markrab Braniborských pešla Nová marka na Lucemburky íše Polská, ani když se vzmohla a unií s Litvou sesílila, nehlásila se k Nové marce celé, Polákm vítáno nebylo, že tam budou míti ád za souseda. Než pohraniních spor, jaké vždy se

.

.

.

a

i

pibylo, jmenovit o hrad Drezdenko (Driesen),

býval}',

svojí polohou na ostrov v ece Notei. Spor o Drezdenko se byl poal již ped smlouvou v Raciaži; r. 1404 vyízení jeho odroeno. Strany vci

dležitý

za tak dležitou nepokládaly, by mla smlouv, která mír na dlouho pojišovati

a

tento

jiných

spor potrval

potom,

i

drobných spor,

z

které v té

k válce by byl nepišel

býti

na závadu

se zdála.

nho a dob

z

A tak,

podobných

byly,

podnt

Válka, jež

r.

1409 se poala,

1407 po velmistru Konrádovi

z

Jungink zvolen

.

.

.

jest válka o Zniud.

R.

dosavadní maršálek, bratr jeho Oldich. Konrád byl pokládán za mírumilovného

;

válce se vyhýbal a radji od-

straoval spory jednáním diplomatickým. Jeho

zpsob

se

osvdoval. Rádu tak výhodný mír v Raciaži jest dílem jeho. A také Oldich se hned politiky svých posledních

pedchdc

neodekl.

Za války

s

Litvou,

které

nebyl

;

108

hledal,

s

Polskem by byl rád udržel

mír.

Když však

jednání o to se nedailo, když Vladislav sebe a Vitolda,

a Litvu dliti

Polsko

velmistr

nemínil,

piêrušiv jednání, vyhlásil válku a vtrhl

Za

iska.

mu

když se

iska

zase.

Žmu byl ád Žmu vymkla Za

n

bylo

r.

1404

1

409,

zmocnil se Dob-

z rukou,

lze

v srpnu

válen do DobDobisko vydal;

získati

Zmu

na

iiovo

aspo si pojistiti neutralitu Polska ve válce s Litvou se aspo velmistr pokoušel. Pomry byly podobné ped smlouvou v Raciaži, s tím rozdílem, že ád

anebo o to

jako

byl tentokráte Polsku válku vyhlásil, kdežto mír

ješt s

Avšak

trval.

s

Polskem

mla

a-li nepovolí,

Litvou,

ml

se poíti

smovala politika ádu, uiniti unii mimo Dobisko se poínala jinde i

Polska;

ujímati.

válka

k tomu

:

Tu

slíbiti

Válka

neškodnou.

na hranicích Prus a

a

avšak pi tom vždy ješt vyjednáváno,

výsledku, když král

Litvou

s

mír býti zase obnoven,

bez

nechtl, že se Vitolda nebude

vyskytl se prostedník; byl to

Pátelství polsko- eské

založené ve

hál

Václav.

smlouv

z

roku

1395 potrvalo také v následujících letech. Vzniklo v dob, s ádem byl nespokojen, a obracelo se také

kdy Václav proti

nmu.

krále

ímského, budoucího

Vladislav Jagello byl jak od papeže, tak od císae, uznán za

kesanského,

za katolického panovníka, a tím válka, kterou proti

v

Litv

vedl,

—

zstávali jejím vrchním pánem

odsouzena.

Postavení

ádu

—

ád

nmu dále

bylo velice nesnadné.

S králem Václavem se nechtl a nemohl rozejíti úpln, ale také ho nemínil uposlechnouti, když král žádal, by ustal ve válce proti Litv a své spory s Polskem podrobil výroku jeho. Po/itika Václava samého v té dob odchylovala se od tradic, od politiky pedchdc, jak císa, iak

i

král eských.

Již

otec jeho Karel se jich píkladu

109

nepidržoval ve všem,

Václav,

jak

se

zdálo,

minii

jiti

ješt dále. Jest známo,

že

týkali,

se

V

právem.

nmeti

co knížata o

totiž

králi

A

nestará.

»i''iši«

Václavovi vy-

do

míry

jisté

pozdjších letech nerad opouštl své Cechy,

stedovký

Nmec.

do

nerad picházel do »nše«,

tém

musil bývati

tkavém

Avšak panovník Co

neustále na cestách.

nemluv, otec Václavv Karel a potom bratr Sigmund Avšak proto nesmíme se domnívati, že by byl Václav o »nši« nestál. Nebyl tak obratným a tak šastným politikem jako Karel IV., avšak ve svém sebevdomí o míst, které jako král o

se nacestoval,

Janu

!

ímský než

ádu

s

svt

budoucí císa v

a

stízliv}'^

zaujímá,

nesl

se

výše

Jako hlava íše chtl, aby spory

otec jeho.

arcibiskupem Rižským a o arcibiskupství Rižské a

také spory

jeho

s

Polskem a Litvou rozhodnuty byly

slovem jeho.

nmetí,

Knížata

vzpoue,

prohlásivše

kteí ve své

opposici

za svého

1400

r.

Falckého, Václavovi na mnoze ukivdili. a

blahu

jejím,

se

ídili

hlavn tím

šli

až

ke

krále Ruprechta

A

—

mluvili o íši

tak

a

bývalo

tchto knížat nmeckých vždycky, ped tím pozdji v em spatovali prospch vlastní. Avšak mezi nimi a králem Václavem byly také vážné rozmíšky vcné. Obzvlášt v politice církevní. Karel IV. se byl dokal u

i

—

poátku oné

dvojice papežské,

nálv, kteí v odstoupivše

Klimenta. pežství.

ím

byli zvolili

od nho,

proti

jež vznikla

vinou

kardi-

Vlacha Urbana a potom,

nmu

prohlásili

Francouze

Nastal zápas mezi Vlachy a Francouzi o pa-

Osobní pátelské styky

s

francouzským u Karla nerozhodovaly; jeho a tch, kdo po

nm

v

ím

královským dvorem 011

uznával Urbana>

následovali, pidržoval

110

nm

se po

Václav

.

.

Avšak, když se v západním ke-

.

sanstvu vzmáhala touha po obnovení jednoty

když

z Francie

ímský

církevní,

aby obojí dvr papežský? donucen byl k dohodnutí tím,

návrh,

vyšel

a Avignonský,

by vící obou stran na as vypovdli svým papežm: král Václav jevil ochotu

poslušenství

že

dosavadní politiky cirkevní a

zíci

své

se

k onomu

spojiti se s Francií

Obrat, jenž v jeho církevní poliodvážnému pokusu tice nastával, byl knížatm nmeckým, nevíme, zdali více píinou i záminkou, aby ve své opposici proti nmu .

.

šli

koncm

posledním

k

až

dále,

Václava

o spolku

.

více hrozil, nežli

s

Polskem,

skuten

škodil:

A

...

který i

to

též

platí

ádu Nmeckému

tento spolek se stal

zbraní v rukou knížecí opposice.^^)

Rád sám ní

stál

vypravil

velmistr

ve stycích své

posly

s opposici.

do Frankfurta svolán

byl

onomu

k

Hned

roku,

bez krále a

proti

mli knížatm nmeckým mimo

Poslové jeho

pipomenouti,

1397

r.

jenž

od

králi.

jiné také

že Poláci a jich král prohlašují Polsko za

od »íše« neodvislý. Když pak Václav ke konci 1497 do Nmec se vybral, stížnosti, které kurfirstové jemu pednesli, obracely se též proti jeho pátelství s > králem Krakovským« stát r.

.

Roku 1399 duje

volba

protikrále

Václavovi jeho spolek a tím proti

a Tatary

knížat,

A

Ruprechta. s

.

.

.

Lze se domnívati,

Nmecku

r.

tu

1400 násle-

proti

vytýkán

zase

který

Vladislavem,

kesanstvu ve spolku

ve veejném mínní v -'-')

.

pohanem než kesanem,

více jsa

tím

.

opakují se roky

prý sám,

Nmeckým stojí

s

ry-

pohany

že tato výtka Václavu

více uškodila než

Viz Deutsche Reichstags-Akten

III.

(1877).

mnohá

111

mu

avšak bez výminky

jiná;

Aspo

škodu nebyl.

když

prechta teprv,

spolek

Polskem pece na

s

Rezenští se odhodlali je Norimberští

Ru-

uznati

1401

r.

svým pi-

kladeni pedešli, váhajíce dotud z obavy, by jich

kupcm

pístup do Cech a také do Polska, kam francouzské víno

zabránn

dováželi, nebyl

Král Václav

provázen také posly

výprav

k válené Václavu, u

A

nho

jak by byl mohl

Nmec

písahaje pi

musí padnouti.

pátelství

s

opustiti

eská spadne do

do Cech

Cechách

V

do iše na snm, pak se chystal

Ruprechtovi,

že jeden z nich

pravy z Cech v

proti

pijíti

Vladislava;

krále

Avšak,

sv.

jako

astji, skutek potom prvnímu zápalu neodpovídal.

že také koruna

z

.

.

.

1400 chtl

r.

pro

Nmec .

.

.

když se zdálo,

zemi svou, s

jeho

Místo vý-

hlavy?

následovala

1401

r.

výprava

Teprv po nkolika letech boue šastn pešly a také jeho

Václava

;

Polskem potrvalo.

záí 1409, když na

poli

váleném

nastávala vtší

srážka mezi králem Vladislavem a velmistrem Oldichem, vstoupilo mezi

n

poselství Václavovo,

vedeno knížetem

Konrádem Olešnickým a synem jeho téhož jména. Hned první výsledek jich prostedkování byl pízniv ádu. V íjnu zaveno pímí, za kterého každá strana

mla

držeti,

co byla za krátkého trvání války opanovala,

tedy rytíi Dobiíísko.

Konený

výrok

ml

uiniti král

Václav sám.

Tím peneseno jednání do Prahy, kam se odebrali kommendátorové Elbinský a Toruský a jménem krále Vladislava biskup Poznaský s jinými pány polskými. Výrok vyhlášený od krále dne 8. února kázal, aby vše navráceno b)-lo v ten stav, jako bylo ped válkou; Dobisko mlo zase vydáno býti Polákm, Zmu se mla

112

byl král Václav

ml

jeho slovem

stávalo:

ped

již

mír

letnicích ve Vratislavi.'^^\

obnoven býti na jiném sjezdu o

O

ml

Na tom základ

pod panství nmecké.

navrátit

toho se

lety stál,

sjednán mír mezi

býti

mu doádem

a Polskem. Hned v první smlouv v íjnu roku minulého ob strany byly pipovdly napi-ed, že se výroku jeho

bezvýminen

podrobí.

Kdysi nechtli do Vratislav se 1410 tam nepišli

Poláci.

Hned

dostaviti rytíi

v

Praze byli

krále Vladislava oznámili, že výrok krále

pánu oznámí

To

se

:

on sám

nesrovnávalo

úloze, ve které

a

rozhodne, chce-li

daným

slovem

zlepšilo

—

zvolal:

»Již

vidím,

jej

kdo

poslové

pijmouti.

odporovalo

a

Horkokrevný

jeho postavení v zemi vlastní se bylo v

roku

eského svému

s

liboval Václav.

si

;

té

král

—

dob znan

vlastn

jest

krá-

—

mín tím panstvo polské — lem v Polsku, že vy ..." I pipojil hrozbu, že, má-li býti král a ne Váš bratr jeho král válka, pomáhati bude ádu, on sám i

Sigmund.

Výrokem s

krále

Vladislavem a íší

Václava koní Polskou,

jež se

se

pátelství

bylo

jeho

poalo roku

1395Polska a Xladislavv

Pítel

se piiovati, také, lze

aby

by

Žmud

bez války.

Dobisko

nemohl než

si

zstalo pi Polsku,

vrácena byla Litv.

páti a avšak

Dosíci toho nebylo

Chtl-li Václav zstati spojencem Polska

a pítelem Vladislavovým,

neml

se uiniti

prostedníkem

mezi nim a ádem.

lovci.

O

prostedkování krále \'áclava v. listiny tištné v 8. Davida Preussische Chronik, vydaném r. 1817 v KráDále kroniku Jana z Posilge. Dlugoš vypravuje anekdoty.

-3)

svazku

Lick.

113

ád klamati, nemohl jmenovit podle smluv z r. 1404. Rád podle nich ml právo Zmudiny k poslušenství nutiti, Vitold neml práva je ve vzpoue proti a-li nechtl

Jako prostedník, rozhodnouti

než

podle smluv,

ádu podporovati, Vladislav neml práva ujímati se ani Žmudínv ani Vitolda. A tak znl také výrok krále Václava. Hned smlouva o pímí nezavírala v sob ani Žmudínv ani Vitolda; potom výrok Pražský ukládal a Polsku

Vladislavovi

ádem

mezi

neutralitu,

a Vitoldem

kdyby pišlo k

pipuštni nebyli

stavivše se do Prahy, ani k jednání

Polsko a Litva

i

po své

válce

Litvou. Poslové Vitoldovi, do-

i

nemly

unii

.

.

.

nic získati zase z toho,

mla pece mla ádu patiti

co ztraceno bylo v dobách dávnjších, a Zraud doplniti

panství

vné

»na

pro

píme,

Avšak

nmecké

asy«.

na Baltu,

cenu

Jakou

mla

Vladislav a Vitold nepijali V3'Toku Pražského. ani obrat

v

který na-

politice krále Václava,

prosted-

stával tou chvílí, jak se stranám byl nabídl za

by nebylo

níka, není záhadou, kterou

tou

dobou nehrozil žádný nepítel,

poítal na polskou pomoc; chvíli

Pocho-

tato unie?

v

spor.

nebylo žádných

lze

proti

Jemu

vyložiti.

kterému by byl

rod Lucemburském

v té

V Nmecku

1400

po

i

r.

král Václav podržel nkteré pívržence; bhem asu jich poet rostl. Strana Ruprechtova byla rozdvojena; král a Jan Mohuský, nkdy pední pvodce jeho volby, stáli

proti

sob. Ruprecht

ehoi

ském,

XII.,

mínil totiž setrvati kurfirst a jiná

pidržeti se kardinál obou stran,

pežm, couzské

politice

církevní

získán také Václav. Již

posly

z

knížata

Francie;

r.

jednání

kynulo

do Pisy

vítzství.

1409 byl uvítal na s

kardinály

mlo

ochotni

byli

svým

kteí proti

jichž se odíkali, volali koncil

ím-

pi papeži

.

.

Pro

.

pa-

Franni

byl

svém dvoe mu pomoci

114

zárove k nekrvavému vítzství nad Ruprechtem, ným za Bonifacia od kurie ímské. Václav dne

ádu

uzna-

února 1410 prohlásil výrok ve sporu

8.

ímský

od koncilu a od papeže Alexandra na koncilu zvoleného uznaný ajako budoucí pikázal ádu na základ smlouvy z roku císa a Polska jako král

,

.

.

Zmu

1404, ale také na základ

chdcv, císav.

darovacích

listin

pe

svých

Tídi se vracel k starším tradicím politiky

císaské a také k politice svých pedchfidcú na trnu eském. Dosud náležely sympathie západního kesanstva a rytístva

ádu,

a stkvlé reysy

na Litvu

již

byly pestaly.

Když roku An-

14 10 posel krále Vladislava žádal na Jindichu IV.

svým rytím

nedovolil pomáhati ádu, král možné? I dodal, narážeje tím na svou jízdu r. 1 390, kdy ješt zval se hrabtem z Derby: »Vždy sám jsem dít Pruska !« Nmecký Diplomatické umní ádu se osvdilo. mistr (Deutschmeister) Konrád z Eglofístejna patil k nejhorlivjším pívržencm Ruprechtovým a mnohé jemu prokazoval platné služby, ád sám ani potom nepátelsky

glickém, by

se usmál: jak

by

to bylo

A

i

Když

nevystupoval proti Václavu.

kupcm

vyskytly pekážky

r.

1403 v Prusku se

ze Slezska picházejícím, byly

ihned odstranny, jakmile král za to žádal. Spor o arcibiskupství Rižské byl

již

zapomenut. Krále Václava a

nic nedlilo, leda pátelství jeho s

K

sjezdu

do Vratislav v kvtnu

r.

14 10

Václav své rady, velmistr nového kommendátora ského hrabte Jana ze Saynu Mezi tím se toldem.

již

Pímí

byla s

;

poala

ád

Vladislavem Polským. poslal

Toru-

z Polska nepišel nikdo

válka

mezi

ádem

.

.

.

a Vi-

Vladislavem však potrvalo; když do-

bhlo, pidána nová lhta;

teprva když

vojsko polské vtrhlo do Pruska.

i

tato vypršela,

115

Bitva H Tantunberka

Polákm

jak

ili,

1410, nazývána byla vclkoji bitvou pro

množství bojujících na obou stranách padlých.

A

mezi tmi, kdo

jakož

ervence)

(15.

neobyejn

veliké

pro veliký

poet

padli, byl velmistr

ádu

Oldich,

pední hodnostái mimo jednoho, vtšina kommendátor, kteí bojovali v bitv. Byla

všichni

byli

i

u Grun-

sluje,

den Rozesláni apoštolv

ivaldu, svedená v

i

ostatní

to velká bitva a velká porážka. Velmistr a maršálek

ped

srážkou obojího vojska Vladislavu a Vitoldovi byli poslali

mee

dva také

]M.

—

vyzváním k bitv. Mnozí

s

—

Jan Hus^^)

v tom

nim náležel pýchu a zpup-

a k

spatovali

nost, prohlašujíce porážku, která následovala,

meové se obrátili proti nmu A skuten se zdálo, že nastává

Onino

bude

bitva

Zmu

poji.stí

ve

také

veliká

Litv,

svých

Porážkou

Ne

že

by

stát

...

ádový

v Prusku již

souzen.

•

ádu,

katastrofa

že

že nejen

Polsku

ztracené

Prusko samo,

i

základy

protože tyto

za trest za-

byl

následcích,

nýbrž získá také

Pomoany a podrobí Polákm nikdy ped tím nemli. základech,

ád

soudem božím,

Jsou-li bitvy

sloužený.

kterél;o

otesen byl ve svých nebyly dosti pevné.

potomci starého domácího obyvatelstva,

byli

které tak dlouho

se bylo vzpíralo

po svobod;

proti

cizímu

panství,

dávno rozhodnut; nebezpeenství picházelo od novjší vrstvy, od tch tíd

zatoužili

obyvatelstva,

nmeckou.

jež

do

jich

zem

osud byl pišly

s

již

irádem a

s

kolonisací

msta, rytístvo byli hotovi se poddati panství polskému, pod kterým jim kyímla vtší .samostatnost, vtší svoboda, výhodnjší privileje. Bisku-^)

V.

Vstníku J

Biskupové,

list

Kr.

jeho

eské

Goil: Cecily

.t

vydaný nauk 1891.

Vladislavovi Spol.

Prusy.

od

V.

Nedomy O

ve

;

116

pové

ádu,

nebyli poddáni

pruští sice

postavení tak samostatného jako

msta

nebyla bez autonomie,

avšak nezaujimali

jinde v íši

Nmecké msta

ku podstat

která

stedovkého všude

v západní a stední

avšak ád, provozuje

sám obchod,

Evrop

náleží,

byl jim konkurrentem

nepohodlným a asto bezohledným

a domácí rytístvo

;

pruské v zemí, která byla jeho otinou, stálo v postavení služebném,

když rytístvo ádové se doplovalo hlavn

ze šlechty a panstva v íši.

rytístva

zem

Na

bojišti

samém, v adách

Z mst

Chelminské se objevovala zrada.

první Elbink uznal vítze za pána nkolik dní po bitv, po

nm

Toru, Kdansko

a jiná; mezi biskupy

poátek

uinil

Jindich Samlandský, ostatní následovali, žádného nevyjí-

maje

v ležení pod Marienburkem králi Vladislavu, oblé-

;

hajícímu hlavní sídlo ádu, skládali hold a slibovali vrnost

jemu a »svaté korun království Polského<^. Avšak Marienburk se uhájil, ve Kdansku zstal ádu hrad nkterá msta a hrady na samém západ, v Pomoanech a na samém východ, jako Královec, se nepoddaly cizí hosté picházeli ádu na pomoc, jedni />pro vítzi Boha« t. j. zdarma, jiní za žold; z Livonska poslal pomoc ;

;

tamjšl

ležící ped sob samému bemenem podobn, vojska kižák valící se do Cech;

Veliké vojsko polsko-litevské

mistr.

Marienburkem jako pozdji

bylo veliká

v krajin válkou zpustošené lení

patilo v té

záhy nastával za tehdejších se,

jako

dob

k válce

nedostatek

pomr

obyejn,

—

nesmyslné plenní a pá-

—

potravy,

nebyl možný.

vojákm jejíž

K

pidružila nakažlivá

etným

tak

dovoz

z

daleka

nedostatku potravy

nemoc ...

V

zái

odtáhl nejdíve Vitold, potom odešli vévodové Mazovští,

po nich

Ze Marienburk vbec byl hájen dkoval ád zvlášt jednomu ze svých

král Vladislav.

a že se uhájil, za to

117

Jindich

neb}'l.

z

1410

námstka

již

Když

u prosted prosince

podrželi jen ješt

poali také

9.

zvolený velmistr

zaveno

14 10

r.

pt hrad

ale s

na

.

,

stejnou

pimí,

pd pruské.

drazem vedenou

Mír zaven v Toruni dne

A

i.

Po-

hned

Ob strany

válkou

unaveny.

Zmud

1. Válka o skonila se ve prospch Litvy, ale jen na pólo;

m:a

.

obnovovalo se panství jeho.

král a velmistr vyjednávati o mír.

byly krátkou,

listopadu

prospch ádu v zemi samé. Se

rychlosti, jako bylo klesalo,

láci

ádné

hrad

kteí na

jak se skonilo obležení Marienburku,

chvílí,

nastávala reakce ve

r\'tii^,

Potom od

velmistrova.

v ele jako jeho tou

ujal

panství ládového v Prusku na

byv prohlášen od

diktátora,

stojí

Avšak

pítomen

eských nejednou jmenuje,

který se také v djinách

se sešli, za

v bitv

Plavná, z rodu hrabéciho ve Foitiandu,

se Marienburku a zbytku

zpsob

nj

který na štstí pro

konitneadátorii,

února 141

Zmu

pi Litv jen do smrti Vladislavovy a Vitoldovy, a potom vrátiti se zase pod panství ádu. Polsku zstalo Dobisko, avšak hrady pruské, kde ješt ležely zstati

polské posádky,

mly ádu

zase

býti

menších sporv odloženo. Litva, Polsko tedy své staré hranice;

ád

východ posledn

pibylo,

ze

svého

bylo

velikému vítzství Polska avšak

srovnává

Polsko

a

se tšil, nilio

a

již

vyízení

Prusko podržely

avšak nepozbyl nieho

Mír Toruský neodpovidá

Litvy, ani veliké porážce s

proti

celým

prbhem

ádu,

války.

ádu samému; ád vždy

ne zcela bez výminky, s\mpathiím západ-

pi delšim trvání války poet cizích byl znamenit vzrostl. V zemích

žoldné by

a

mly

eských Polsko

i

pece

Litva nestály

kesanstva;

hostí

se

i

vydal, co k panství jeho na

majetku.

staršího

vydány;

i

píznivce a pátele jak

ád Nmecký,

Litva. 8*

tak

,

lis

moc ádu

Vojenská

len, rytív

se

skládala

jeho

vlastních

z

tch,

kdo

v obyvatelstvu pruském k vojenské služb, vyšší a

nižší,

byli

cizí

i

z

hosté; nejvzácnjší

s lidem 1410 pro ád bojovali, osobn mladý kníže Šttínský Kazimír a. kníže Oleš-

tch, kdo

svým,

jakož

služebn\'-ch,

k tomu pistupovali

byli povinni; z

a bratí

r.

i

ped

nický Konrád, týž, jenž byl

Na dvoe polském

krále Václavova.

ele

tím stál v

poselstva

vychován, v Prusku

emeslu válenému vyuen, rozhodl se pro ád. ^ój Vedle hostí ád doploval své šiky také žoldnéi, eho teba bylo zvlášt od té doby, kdy hostí pece již tolik nepicházelo jako dávnji. R. 141 o v Cechách

ruský Jan slavi

pímí

Když

néi z ech. jich

sloužili

dobíhalo ke konci,

ze Saynu, jenž byl

ád

pinajal

o letnicích ve Vrati-

potom pišel do Prahy.

ádu byli však ve Slezsku žoldné -'^) a vedle Slezan

njší ke služb tolik

také žold-

300 kopí nový kommendátor To-

ješt

zastupoval a

nepišlo

ádu

26j ;

;

Nejochot-

odnikud

mu

také Lužiané

se dostavili.

Také

Poláci hledali a nacházeli

nejetnji v rjemich eských Srcv.

^^)

strana

Griinhagen

;

žoldnée v sousedstvu

vedle

echv

Hussitenkampfe

Die

a

Moravanv

der

Schlesier

7.

2'')

Psaní jeho

z

Prahy

svém vydání Kroniky Jana

(4.

z

ervna

1410) otiskl

Posilge (Králov. 1822)

ped

J.

Voigt ve

na

str.

210.

Dlugoš v popise vojska ádového výslovn Cech neuvádí, vystupují však u nho v líení bitvy; teba je tedy hledati s jinými žoldnéi v pedních adách pod korouhví sv. Jií. 2^) Pýoíenhazier v Zeitschrift des Vcreins f. Gesch. und Alterthum Schlesiens 1880 str. 203 215. Srovn. Kokler Die Entwickelung des Kriegswesens in der Ritterzeit bis zu den Nejspíše, že jiní najati byli

již

tím.

—

Hussitenkrietfen

II.

674.

119

Pišli mezi nimi

\áleníci

byl}' ped ptky v Cechách

iie/.áleželo jea

na Morav. Pední mezi nimi místo Jan Sokol s Lamberka ; on hlavn to byl, jenž

váleníky a žoldnée pro Poláky

kdo

ním

s

pišli,

byl také muž,

echv

jeden

a

—

Mezi tmi,

sbíral.28)

ml

jenž

nulost dobrodružnou a dosti neslavnou,

budoucnost velkou a stkvélou

ped

Jan Zíika

Moravanv od Sokola

za sebou mi-

:j

sebou však Trocnovar'^)

najatých se skládal

50 prapor vojska polského, tvrtý v poádku V bitv samé Sokol zstával v tlesné stráži krá-

z

bitv}-.

ve tvrtém

lovské;

praporu

který

ze zkušenjších

mimo

jiné

patrona

žoldné,

zadním

zastupoval

jej

rotmistr

^0)

voji

s

nejspíše

byli tu

ajdran

Javora,

.a

vlála

korouhev

erveným kížem

v bilém

nad nimi

n-

a váleník;

Vilém Kostka s Postupic,

Rakovec z Rakova ;^^)

V

xmesla drobné šrtky

i

zaujímal

Z

na potu.

jimž školou

zkušeni,

tím domácí války a

váleného a

A

néco Slezanv.

pišlo také

polském 49. prapor složen byl ze

sv. Jií, poli.^'-)

samých

Srovn. Cod. Wit. 208. Jak známo, Díugoš, popisuje složení vojska polského a pozdji. Než líe bitvu, Žižky nejmenuje, ale zmiuje se o sotva lze pochybovati, že s jinými krajany byl také v bitv samé. 2^)

^^)

nm

k tomu a k úastenství echíl ve válce r. 1410 lánky Tomanovy v Osvt 1891 a ve Vstníku Spol. nauk 1893, jakož Tomkovy doplky k Zižkovu životopisu v as. . Mus. 1892. ^^) U Dlugoše se vyskytují Zbislávek a Stanislávek; tento jest nejspíše Stanislav z Dobré Vody, jenž Polákm sloužil potom Srovn.

i

také

1414.

r.

U

Dlugoše Sigmund z Rakova; ale snad je to Jan RaRakova. On i ajdran z Javora pocházeli z Plzeska a byli sousedé. (Pi bližším urování nkterých osob na tomto míst jinde užil jsem vždy ochotné pomoci prof. Aug. Sedláka.) ^) Korouhevmkem dle Dlugoše byl Jan Sarjwxcski (Srrovský.^), odjinud neznámý. •^1)

kovec i

z

120

Moravanv, maje za vdce váleníka z emes'a jménem Helma.33) Také v 50. praporu stáli žoldnéi ešti, moravští a slezští; nco Slezanv bylo dále pidáno k pramálo doteného Slezska. Jednotliví Cechové neb Moravané našli

poru

13.,

nejspíše z horního, germanísací ješt

mimo

to své místo

vedle

tí

rytí

biirka

na

Chocjii^^),

mimo

Sokola

z

Nejspíše

^^)

i

tak druhému praporu velel Sigmimd Pykna r; LicJitcin-

jinde;

polských

a k tlesné

královské náležel

stráži

Lamberka také njaký pán eský neb

týž

Helm,

který

se vyskytuje

jako

rotmistr

—

Dlugoš vypravuje, že Moravany Vladislavovi poslal z vdnosti za dobrodiní králem otci prokázaná pán moravský »Johannes Jenczykowicz«, znaku zva-

v Popraví knize Rosí^nberské.

ného odivcus. Jest to (sotva o tom lze pochybo /ati) Jan z Jiína, z rodu pán z Krava. O tom, jak povstaly pátelské styky mezi pány z Krava a polským dvorem, vypravuje Dlugoš jinde. Tetí manželka Vladislavova, Alžbta Granovská — král byl její 4. manžel — za prvního manžela mla Moravana (u Dlugoše Wiszel Czambor de Wischemborg t. j. z Wiesenburkat, který ji jemu ji však odal (a prvního manžela jejího z Polska unesl teprv tetí její manžel byl Polák zabil) »Jenczyk de Hiczyn« Granovský. Dceru z tohoto manželství nacházíme pozdji provdanou za Jana z Jiína (Joh de Gyczyn alias de Stralemberg), kterému platí dv listiny krále Vladislava z r. 1423; v jedné se praví: qui in serviciis nostris a tempore adolescencie sae o se exercendo desudabat, v druhé se pipomínají též zásluhy jeho strýc Lacka a Beneše z Krava. Velmi pravdpodobn se domnívá Ant. Prochaska (v Kw. Hist. 1896, kde tyto listiny ;

—

;

nm

otištny),

že tento Jan z Jiína je totožný

ÍJenikovic), a že to snad syn onoho

2.

s

Dlugošovým Janem

manžela Alžbty

z

jeho

dívjšího manželství.

U Dlugoše Sigismundus Pikna Bohemus, Dle zápisu v dedvorských byl dne 11. íjna 1410 již mrtev. Snad padl

^^)

skách

v bitv (Sedlákovy Hrady

II.

251).

121

moravský,

chtl do

když

jenž zdržel Vladislava,

vi'avy

Zkušení

král se vrhnouti

bitevní. ^^)

válenici

eští

na

stran polské pomáhali

vojsko na pochodu íditi, v šiky poi^ádati a což vice k

meslu válenému

na

obou

náleží. 3Gj

V

vykázáno

stranách

bitv samé cizím místo

v pedním šiku pod korouhvemi nejprve

klonilo k vojsku

se

vojsko litevské,

stojící

dležité,

sv. Jií.

V

e-

žoldném tu

i

tam

ní vítzství

ádu Nmeckého, když

se

na pravém kídle, obrátilo na úí.k.

Než také na levém kidle pední šiky, a v nich Cechové Moravané pod korouhví sv. Jií, poali ustupovati,^'') až potom nastal obrat rozhodný ve prospch Polákv. A pi tom, jakož pi konci bitvy, kdy padl velmistr, a

i

mli

neposlední

Vladislava.

•^^)

úastenství

Také

ve

cizí

vojšt

hosté

a žoldnéi

krále

nmeckém staten

si

^^) Dlugošovi sluje Szoiawa Bohemus, na jiném míst Johannes Szoiawa Bohemus baro, de domo Thowaczowa. Že na polské stran bojovalo znamenité množství, podotýkají mnohé souasné prameny. Tak praví pokraovatel kroniky Jana z Posilge (Ss. Pr. III. 315) o králi Vladislavovi: her hatte vil luthe genommen auf sold von Behemen, Merhern. ^f") exercitum regere, ordines ducere, loca apta pro locando exercitu eligere, praví Dlugoš. Ne všemu, co Dlugoš vypravuje, lze víru dáti, jako že eským váleníkm nabízeno nejvyšší velení v bitv, že však ho nepijali, bojíce se zodpovdnosti (str. 22). Dlugoš mohl o válce r. 1410 a zvlášt o bitv míti zprávy od svého otce a od biskupa Zbyhnva z Olešnice, kteí oba

—

echv

v ní

byli.

3^) Jak vypravuje Dlugoš, byli by se vrátili do bitvy teprva k domluv královského místokanclée omlouvajíce se, že svým korouhevníkem (Sarnovským byli svedeni. Tento prý i potom když do Cech se vrátil, zstával v opovržení; vlastní manželka ho do hradu nepustila žalem zemel.

^

;

•''^)

geste

und soldener.

Ss. Pr.

III.

316.

122

rytí ádových obzvlášt Mnoho Cech a Slezan na konci

poínali

vedle

žoldnéi.

Mezi zajatými byl pan

oba knížecí hosté

;

cizí

Václav z Donína.^^)

Zajati

echa,

kníže Olešnický od

hosté

a

bitvy zajato. byli

jenž bo-

stran polské, Jošta z Landstcjna a z Žele ;^^)

joval na

njaký poet Cech a Slezan se zachránil s troskami vojska nmeckého na Marienburk a pomáhal potom hájiti

Marienburku proti obléhajícímu vítzi. **!)

Když

v Chelminsku

ješt pevný hrad Radzin (Rheden);

Dne

se obrátil král.

Janu Sokolovi a

Cech

;

k

z

Lamberka

ní náležel

sloužili,

posádce

a

nejmilejší,

králi

ze všech

Cechm

echv,

nedlouho potom zemel,

Václav a Beneš z Donína náleželi krále Václava; potom oba pomáhali ádu. •O) U Dlugoše Jost de Zelcz.

Dlugo,

Polák

z

také Zizka^^')

^^)

•îj

složené

tam

sven

23. záí hrad se vzdal a byl

Ani když Jan Sokol,

jemu

Nmci

obleženi Marienburku se skonilo, drželi

nepející,

ped

vypravuje,

kteí

-^^j

ne-

tím k poselstvu

že

chtli

králi

Marienburk za peníze prodati; než král a rádcové jeho prý nechtli hrad kupovati. ^-) Již ped tím byl j.ný hrad (Rogošno) odevzdán echovi, kterého Diugoš nazývá Hyníkem. Místo u Dlugoše o Zižkovi zní: et inter alios Zyska Bohemus, processu temporis íamosus in Bohemia ductor, crebris nobiiitatus victoriis item Angelus. Jest to bezpochyby týž Angel ze Smnerpurku, jenž nedlouho ped tím spolu s Zižkou ml úastenství v loupežných výpravách v jižních echách (Toman v Osvt 1891 str. 1027 ^3) Smrt jeho se pipisovala otrávení. Ex universis Bohemis apud Regem militantibus podotýká Dlugošj nemo alius praeterhunc ob egregias, quae in eo sitae erant, virtutes, animositatem et fidem acceptior Regi habebatur. Oba syny jeho, Mikuláše a Jaroslava, dal král na vychování do Krakova et li-

—

;

1.

—

1

—

—

Almannicis caeterisque artibus, quibus ingenia poimbui disposuit. Oba pozdji náleželi k Táborským.

teris latinis et litiora fiunt,

123

Možná

vstoupil Zižka na jeho misto, nýbrž dva Poláci.

že Zižka

však,

ten

hradu

která

se

potom zstával v posádce,

i

hájila,

byla

i

ádu. Teprve po míru bojišt

Hlavní

Visly, v Prusku

r.

7.

rádu

v

Nmecka,

z

leželo ní,

v

právo

od

v Pomoanecli,

získaných, o/ýval se hluk válený.

po bitv u Tannenna pomoc. Pišli Uher, z Cech, ze Slezska, mezí nimi jeden

dob

tísn jeho pišli

i

ádu nepálo;

Avšak štstí ani svedené dne 10. íjna zajat

Jan Minsterberský. v bitce

ped

tím správce Samlandu, v té

Nové marky nedávno ádem nabyté,

chvíli fojt

msta

a

k poslušenství

Radzin zase vydán.

1410

r.

hrady

a žoldnéi, kteí

Michal Kúchenmeister,

pozdji

1

navracela

než také na levo od

;

z knížat slezských,

tu

141

války

ped stoletím od ádu Sem se dostavili hosté berka

když se ostatní

poddala,

králi

která sta-

do

dostali se

zajetí

polského

a o

nco

nkteí eští pátelé Jan Zajíc z Hasen-

ádu, yan Kolovrat ?ia Kornhaít::;e, burka a jf/ndich Malovec z MalovicM) R.

sob

1

41

vzdáleném

na

téhož

píslušníci

bojišti pruském stáli proti eského, Cechové a Mora-

státu

Lze ovšem za to míti, že na stran nmecké, ve vojšt ádu, bylo více Nmc, na stran polské více Slovan ze zemí koruny eské; než Cechové a Moravané národnosti slovanské byli na obou vané, Slezané a Lužiané.

stranách a

proti

stáli

sob

na

obležení Marienburka a snad

^)

U

teme

o

které

by

Dlugoše

(IV. str. 104)

i

vysvítalo,

K

že

Zajíc

u Grunwaldu,

Henricus Malowyecz.

byl

O nco

dále

Janem Zajícem, ze ped tím v služb dvorské

otázce králov,

by byl odpovdl, že chtl pomoc pispti.

pi

Vstupovati do cizích

rozmluv mezi králem Vladislavem

u krále Polského. obrátil,

bojišti

jinde.

pro

a

k jeho nepátelm se poražené stran na

slabší a

124

služeb bylo v oné

znaný

dových, kteí,

Zde však

chali.

roda

proti

stáli

dobé zvyketn

tehdejší tolik

nebyla

jednolitým

dopouštl.

volnosti

starými tradicemi,

vlád

jako v njaké obanské válce. Než

pomoc anebo

pišli na

vstoupili

které,

také

za to míti, že

ti,

pi

ídili se

královské

platnosti.

kdo se rozhodli pro Poláky,

a stát

Cech ádu

z

do služeb jeho, víme,

jak

státem,

kdo

Ti,

Cechách k plné zase picházely

v

;

píslušníci téhož státu, synové téhož ná-

sob

eská pece

koruna

také v jiných zemích

p. poet Polákv v službách Sigmunkdyž nastávala válka s ádem, dom sp-

na

byl

Smíme

ne-li všichni,

aspo nkteí, rozhodli se podle svých sympathií, které z vdomí národního píbuzenství s bratrským, slovanským kmenem polským ? plynuly

Novjším djepiscm,

žijícím

dob, kdy vládne asto všecko ostatní

v

idea národnostní tak

mocn,

podizuje,

1410 a velká bitva Tannenberská

válka

Granwaldská

Slovanv.

A

slovanského

níkm

r.

se

jeví

že se

jí

styk v

ádem

Nmcv

a

a

vykázati m.ísto výziiamné.

nejevila se tato stránka tak

mice mezi

živlu

patrn.

i

nmeckého

pedevším jako srážka

jist v djinách

sluší

jí

Než

V

vrstev-

oné pole-

a Poláky, která byla vznikla již za Vla-

Lokétka a která za VJadislava Jagella znovu vzplanula v manifestech, v listech k stolici papežské, ke krá-

dislava

lm

Nmc

knížatm kesanským, ád nevolá do zbran Slovanm; co vyítá pede všim Vladislavovi a Vitoldovi, jest, že v jich adách stojí také schismatikové a a

proti

pohané,

až'

i

vedlivjší. '*5)

Tatai

;

a proto prý

vc ádu

jest lepší a spra-

Jest pravda, že dosah historických událostí

*5) Sem patí list, kterým se Vladislav proti podobným výtkám hájí, daný v listopadu 1410 p. Jindichu z Rosenberka, známý již Balbínovi a vydaný v nmeckém peklade od Pubiky

125

lépe a úplnji poznává teprv budoucaost, než hlas vrstev-

ník, jenž tlumoí smýšlení doby, nesmí býti podceován.

O

válkách pruských v první polovici 15. století bylo

eeno,

ádem

že to nepátelství mezi

a Polskem,

dobe které

je vyvolalo, nezakládalo se tak na rozdílu národnosti, jako

na starších

djinách obon,

píbuzné národnosti dostavilo

.

.^^)

.

domnívati, že v Cechách, jako u tradice,

tak

pi jich Nicmén smíme se

tak že by se bylo

i

jednch rozhodly

staré

novjší sympathie, a že se tyto

u jiných

sympatliie úastenstvím v oné válce rozmnožily a v/rostly.

vdomi

Národní eské

vdomí

k

se

v!asti,

slovanskému

v i4. století roste a stupuje ;

pi zempisné poloze

a když již tehdy, jako dnes, jen na

naší

východ jsme

mli slovanské sousedy a

s nimi od staletí asté styky, nemohlo vystoupiti než jako pátelství polsko-eské. Styky Cech s Poláky v dávnjších dobách dosti asto bývaly nepátelské když bývaly pátelské, sotva se i

;

zakládal}' fest

na

vdomí

národní

Pemysla Otakara

anticipací

toho,

Ke vzájemnému

co

II.

pib

iznosti.

Onen

ke knížatm polským úplnji

teprva 15. století

pátelství v století 15.

mani-

lze nazvati

pineslo.

pechod tvoí doba

Karlova, kdy se pátelství a nepátelství stídá, pátelství nepíliš velé a nepátelství nenesmíitelné.

Více než svoa chladnou a vypoítavou politikou, ve které se nikde ohlas Gesch.

(Chronol.

v

3.

V.

sv. Nejspíše list

Jindichovi ^^j

z

onoho manifestu

2);

otištn

originál

tohoto

znní

1.

v

byl poslán

1278

neslyší, 47^

Cod. Ep. s. XV. jiným a neplatil

i

Rosenberka jedinému.

Srovn., co podotýká Toeppen v

Stándetage

z r.

Podobn

pedmluv

k Acten der

také K. Gorski v Bibl. Warsz. 1888 (Bitva

pod Grunwaldem). s

^'') Pervolf (II. 31) upozoruje, že ve stycích Karla IV. Kazimírem se nikdy neozývá »moment slovanský*.

126

Karel IV. pispl k v

university

jeden v

národv

z

sob ovšem

Polák

sblížení

Cechy založením

s

Byla založena také

Praze.

pro Poláky,

universitních byl národ polský,

nmecké

Slezany

také

i

a

zavíraje

slovanské.

Uni-

Krakovská po svém založení králem Kazimírem, pítelem soupeem Karlovým, jen živo-ila a musila ke konci století 14. od Vladislava a Hedviky takoka ješt versita

i

jednou býti založena. universitním

mstem

míti královna bursu

v Praze,

pro Litvany,

potom doma

jany utvrzovali.

pedním Krakov chtla

Praha zstávala dlouho

Polákv. Zde a ne v

kteí by,

vycviíce se

kesanskou mezi svými kraKdyž pak nedlouho potom zásluhou

^8)

víru

Hedviky a Vladislava poínal se rozkvt školy Krakovské, vyuovali na ní také Cechové, ale tak, že návštva Pražské od Polákv nepestala ani potom. I ke za to míti, že

hlavn

to byly

university,

polské pátelství, falctor

které

djin eských v

vdomí eské

kde se pipravovalo ono esko-

pichází 15.

slovanské

a

poítá k podstatným ástem

proti

jako sebe-

Nmectvu, právem

škola Krakovská, jež

sluhou Hedviinou rozkvetla, byla

Hnzdenský

XV.

retroactis •e

II.

82)

nostri

dieto studio J.

str.

Litv

bližší.

v list králi Václavovi :

temporibus

converso

jednání

;

jako

A

to

Ostatek, jak se zdá, v této kolleji Litevské ili králov-

*^)

nin Litvanv nikdy nebývalo;

sec.

eským

nepodobá se náhlému výbuchu

dlouho potrvalo, tak také dlouho se pipravovalo.

biskup

se

husitství.

Hnutí husitské, akoli otáslo celým státem v základech jeho,

nový

k platnosti jako

století a, jevíc se

—

hlavn

zá-

R. 1416 arci-

pipomíná (Cod. Ep.

Vestra Maiestas non ignorat, quod a multis vestri regni indigene in

et signanter

Pragensi confovebant.

Bidla v as.

.

—

Mus. 1895.

K

regno

Polonie et

amore in tomu ke v.šemu v. po-

studentes se

fraterno

127

ve všech svých stránkách,

týe

co se

i

bojovnosti tch,

kdo kalich mivah na svých praporech. Úastenství echv ve x-álce r. 1410 svdi, že tu byH Hdc již v té

dob, kteí mli zálibu ve válce a kteí emeski váleproto o stáli v cizin, zvlášt nému rozumli prá v Polsku. Než mezi niini Jaiia Zisky, netoliko hlavního repraesentanta, nýbrž pvodce umní váleného doby husitské, ješt v popedí nevidíme; vždy také doma ješt

n

;

v\-.soko

Možná, že se teprv úastenstvím v této

nestál.

válce povznesl výše, tak že se

stupnou

služba

i

kovitých

mnnky

mu po

u královského dvora.

zprávách o Zižkovi

ped

r.

návratu stala pí-

Než pi zlom-

'l^)

více než do-

1419

dovoleny nejsou.

A tak

se

smíme také jen domnívati,

že úastenstvím

v oné válce se rozšíil duševní obzor jeho, že tehda stal

se

pro budoucnost pítelem Polákv, v jichž

i

bojoval, a zejména krále,

jemuž byl

sloužil.

ped

válka a velká bitva, jakých Zižka

adách

byl

Byla to velká

tím

doma nebyl

A

kdož by pochyboval, že tato pruská válka byla zárove další školou pro budoucího vítzoslavného vdce poznal.

Nicmén nesmíme

by njaký podstatný kus svého budoucího váleného

války husitské?

s

pruského bojišt

polských pátel

dom

1

4 10

jezdec,

*^)

je

bu

byl

umní svých

stedovkého, ve které rozhoduje vedle nhož voják pší má úlohu podízenou, ve

O

jest bitva rázu

Žižkovi víme, že byl v služb královské v posledních

nevíme urit, od které doby.

Balbínovo, že v Prusku pišel

Žižka o oko, H.

—

Udání

Toman (Osvta

právem pokládá za nejisté. Kohler Die Entwicklung des Kriegswesens

•'")

u

si

nmeckých nepátel, když djin umní válenéhoÔ) velká bitva

letech krále Václava, ale

1S91)

našed

že

svých

neb u

podle úsudku znalce r.

pinesl,

tvrditi,

II.

679

128

prachem se již ozývá, avšak skoro jen jako znamení, že bitva se poíná, ve které hradba vozová sice stoji, avšak vzadu za vojskem na ochranu poraženým, ješté nesloužíc za prostedek k úinné obran a /a výkteré sice stelba

chodišt vítzného útoku. Málokterá válka a málokterá bitva ve pozornost jako

takovou

svt

válka pruská

tíito

vzbudily

a tato bitva

Tannenberská i Grunwaldská. etní souasní letopisci, í když si jinae nevšímají vcí pruských a polských, jim vnovali místo, jinde u nás. Než u nás máme ješt i

list kompoátku ervence 1410, odchodem mnohých do Polska

uritjší a výraznjší ohlasy této události; je to

mendátora Toruského ve kterém oznamuje,

dvr

královský

vdl^!) ... i

z

že

Prahy

král další odcházení zapo-

pustne, takže

Je to dále list

s

Husv

Vladislavovi ;''^'^)

ki'áli

Jan Hus promluvil jménem všech, kdo eských novinu o vítzství s radostí b}'li piKrál sám v té chvíli však k nim nepatil.

lze íci, že Mistr

v zemích jali. ^"^j

Piže,

•''!)

^2)

byla uinila

Obsah tohoto Z

ádu

krále Václa\a k

zmny. Válka

listu

listu

toho

nho

dlouho nepotrvala beze pítele ádu, mír toto

udává L. David

(vyd.

nevychází, že by byl král

z

ped

ve

Pr.

Chronik

VIII. 202.

Vstníku Spol. nauk 1S91) list Husovi samému, dostal list podobného obsahu,

tím poslal

do ech hned po bitv královn, manželce Vladislavov (Ss. Pruss. III. 425), aktéry'' poslouží také k výkladu listu Husova, zejména místa o dvou tecích. List podobného obsahu pinesl do ech Oneš z Hrky, ale ne hned po bitv, nýbrž pozdji, když zaveno bylo pímí, ne-li mír. Proto praví Hus, že byl

jen tolik patrno, že se

jako byl poslán

»nuncius victorie et laudabiiis concordie. viz

V

též

exkurs

Petrohr. 1891).

v

knize

A.

«

-

O

poslání

Barbaieva (Hutobtl

mev

1410 — 1430.

2

129

pátelství

Václav

zkalil. ó^íj

v úloze

totiž

si

prostedníka

tžce nesl, když v Toruni zaven mír bez nho. Zemského koramendátora Oldicha z Ústí, když mu jménem ádu pednášel omluvu, poslal rozhnvaný král liboval a

as

na njaký dar)-

Pius

z

Úpln

vzácné zvie.

Neš istnou výkupného za

pjil

byli to

šachovnicí,

s

se

píze

r.

141 3

králova

již

válkou a mirem, který

zajaté ukládal

ve velké finanní

tím

chlácholil

Cech posílanými;

lovecký roh

lososi a

Mrrn

do vzení.

clo

141

pohár a njaké nenavrátila.

mu pode jménem

pokutu válenou, octl se

Ped

tísni.

peníze,

ho velmistr

na jae

ád

válkou b}l král Václav ry-

po válce o nové pjce, když za

odpov,

zase a zise žádáno, nechtl slyšeti;

ni

kterou dal

nkdy zemskému mistrovi v Cechách, Nové marky, když Albrecht na poátku r. 14 12

Albrechtovi z Dube,

tehdy

fojtu

pišel do Prahy, znla, že peníze má, že jich však pote-

on sám

buje

i

zem

jeho.

Ano

král

vymáhal na

ádu

pe:iize sam.S-i)

Nemilost králova neobracela

hlavn

celému

ádu,

z Plavná.

Možná, že byl Václav

jako

proti velmistrovi chystal

berka.

V

dorozumní

se,

velmistru

proti i

jak se zdá, tak proti

dosti

Jindichovi

zasvcen do všeho, co

kommendátor Radzinskýjií z Wirss nkterou ástí rytístva v zemi

^^) Co se týe pomru ádu ke Toruském, jsme odkázáni hlavn na J.

králi

Václavovi po míru

Voigta, jenž erpal z pra-

men

dosud nevydaných. Viz Gesch. Preussens VII a Gesch. der Ballei des D. O. in Bóhmen. Sr. též Toeppenovy Acten der Stándetage a E. Lamp Beitráge zur Gesch. Heinrichs von Plauen I

Ve Kdansku ^'^')

vypjené. byl

1889).

Voigt Ballei

ád

40.

Snad

sám mimoto

nkdy zemelému

Joštovi

ml ád

splatiti

peníze

prosil krále za splacení

Moravskému pjil.

ped

válkou

penz, které

130

Chelminské

—

tom vinn

prý

se

strojil

—

z

toho

Marienburku se zmocniti

byl

aspo

po-

a velmistra od-

v nadji, že sám se dostane na jeho místo. Ze kommendátor Radzinský byl v pi^ízni krále Václava^ o tom svdí, že král jej pijal do své rady a že se ho potom, když v kvtnu 141 1 na rozkaz velmistrv byl. zaten, drazn ujímal. Než pímluva králova nepomáhala, a nechu

straniti

jeho k

i^ádu

i

tím rostla.

Více než na

králi

Václavovi záleželo

Sigmundovi,

jeho

bratru

novém

králi

ádu v té dob na ímském, zprvu

ovšem jen od jedné strany zvoleném, avšak za nedlouho (141 1) všeobecn uznaném, také od bratra.^*^) Již nestáli proti sob, jako za živobytí Ruprechta Falckého, dva králové ímští, nýbrž vedle sebe, Václavovi zstával

také

úloha

.se

úplného a trvalého smíení mezi že byl zaven, válka hrozila zase

ádem a Polskem. Sotva A velmistr Jindich, ne-

uspokojen prostredkováním Sigmundovým,^^j byl k hodlán. Již se poínala: prohlásili

tu se

bojišti,

On, jenž byl Marienburk zabránil další

'>''')

obhájil,

jenž

v íjnu 141

3

po velké porážce mohl mír nad

býti

byl sesazen

Shoda nebyla ovšem hned úplná. Václav by

ímského

ád, nemoha

velmistra

potkal Jindicha z Plavná.

pohromy, takže zaven

oekávání píznivý,

^^)

od-

a velmistrovi

proti válce

Osud ješt tragitjší než pedchdce jeho

krále

ní

pední hodnostái v ádu samém.

Oldicha, jenž padl na

titul

titul,

jménem skutená vláda, a s tím prostedníka, když mír Toruský nezjednal

na Sigmunda pešla

od velké

si

byl rád

pro sebe podržel. Cod. Witoldi 261. splatiti

summy, které mír

ukládal,

ml

dáti

Polskému do zástavy Novou marku; tím by byl snadno mohl konen o tuto nedávno získanou zemi pijíti.

králi

131

ádu

kapituly

a roku následujícího uvržen do vzení,

kterého vyšel zase teprv

Na chal

o

nco

málo se

již

Avšak jemu

nespokojovalo

vítzné opposice Mi-

podailo mír jen

se

udržeti, když výminkami smlouvy Tovydal Chelminsko Pomo-

ne však

prodloužiti,

ruské, nýbrž žádalo, by

any

vdce

jeho místo vstoupil

Kúchenmeister.

Polsko

142

r.

trvale

s

ád

i

a vzdal se všcch práv k Zmudi.

vedena byla, jako

vypukla;

ze

5, 5'')

r.

1414 válka na pruské pd,

Již r.

14 10,

k bitv však nedošlo, a za nkolik nedl zaveno

pímí.

V

Cechácli

píze

k Polá-

Také tenkráte echové

byli

na obou stranách.

bez ohledu na po'itiku dvora královského

km

rostla,

a

když nastávala

válka,

i

v králi Václavovi

se probouzelo dávnjší pátelství k Vladislavovi; také lákala \'ice

služba

ve vojsku té strany, která

byla vyšla vítzn, tenkráte na

pomoc

I

ze Slezska králi

z

poslední války

znaný poet

knížat pišel

Polskému.

Hiied r. 1411^8^ b) 1 Sigmund požádal bratra, by Cechy a Moravany, kteí dosud bvli v Polsku, pod písnými tresty dom povolal a nadál nikomu nedopouštl sloužiti Polákm proti ádu. Avšak Václav, jak se zdá, páli tomu nevyhovl ani tehdy, ani pozdji. A sotva by byl zákaz královský pomohl, jako nepomohl jiný zákaz, který r. 1 414 vydán byl pro všecky zem koruny eské, a to ve prospch Polska.^^J Pes tento zákaz totiž ze Slezska pišli ádu žoldnéi pod slezským z Cech r\tíem Mikulášem z Rybníce a staten obhájili na konci i

Za vinu mu dáváno — zrádné spojení s Poláky. Janssen Frankfurts Reichscorrespondenz I. 238. '^) Také v Míšni vydán rozkaz, aby nikdo ádu nesloužil a nepomáhal Cecliy a Prusy J. G o g ^'^) ^'*)

1

1

:

132

války

minsku jménem Brodnici

Do r.

Polska z

v Chel-

(Stra.ssburg).^^)

úastníkv války

14 14 zase Vilém Kostka

Oba

pohraniní hrad

králi Vladislavovi

proti

1410

r.

vykonali králi Polskému podobnou službu jako

tím Jan Sokol

vtší ochotu

z

Lamberka,

nežli tento

nacházeli, jak se zdá,

i

14 10. Stkvla

r.

pena byla Morava. Starší

se

dostavili

Postupk a Jost z ZeleS''^)

.a

pi^átelské

styky

r.

ped ješt

14 14 zastou-

pán

z

Krava

v té dob. R. 1412, vraceje dvorem polským trvaly se z Uher po ná\^štév u krále Sigmunda, Vladislav se oklikou pes Moravu ubíral do Krakova, a tu se panu Lackovi s Krava, od smrti Joštovy (1411) zemskému hejmanu moravskému, dostalo úkolu krále vítati a hostiti. 62) R. 1414 pak La';ek netoliko poslal pomoc vojenskou, ^3)

s

i

Viz

'")

nedatovaný

list

kt;rý jist do té doby náleží.

Vladislavv Václavovi (CW.

V nm

si

1040),

Vladislav stžuje, že proti

nmž byl král Václav po panu Jindichu z Lipé oznáve Slezsku pro ád mení uinil, Mikuláš žoldnée v echách sbírá. — Dle pokraovatele kroniky Jana z Posilge (Ss. III. 341) zákazu, o

i

r.

1414 bylo

7.

ve službách

ádu

s

parare

cum

si

z

Cech,

ze

se obrátil

velmistrovi a

list

ádu

ze

dne

Královci. (Opis v C. museum.)

král Vladislav

již

v lét 1413 (dne

28.

Codex diplomaticus Lithuaniae str. 170 aby jemu pomocníky zjednával (quatenus pre-

viz Raczyústzi

— 171) lium,

žoldné

z

Ke Kostkovi ervence,

kopí

900

Míšn. ''*) Jich spolený odpovdný ervence chová se v archivu v

Slezska a

žádostí, hiis,

quos habere

poteritis, se

fuerit necesse, transferre

.

.

.

velitis

nobis

in auxi-

et hos, qui cruciferis in sub-

sidium contra nos voluerint se transferre, retinere velitis interim, (ûousque nostras per ves literas dirigemus). Srov. Pervolf Cechové a Poláci v XV. a XVI. století v Osvété 1873 str. 763. - Roku 1414 ml Závis erný z Garbova pijíti do ech a na Moravu pro žoldnée (C. Witoldi 290); zdali "''*) Tak vypravuje Dlugoš. "^;

V kvtnu

se

vdlo,

brati se 100 kopí a 300

skuten

pišel, nevíme.

že se p. Lacek míní do Polska vystelc. C. W. 290.

133

dostavil se také osobn na bojišt. Téhož dne ervence) odevzdány velmistrovi odpovdné listy krále

nýbrž (18.

Vladislava, knížete Vitolda, Januse Mazovského, šesti knižat

slezských a také zemského hejtmana moravského.î)

dva pánové ^ Cimbiirka^ jfan a Cíibot

piîšli

,

S ním Jan

dále

s Bolkem TtšíiiOldich -c Boskovic jakožto man jeho. Známe ješt znané množství echv a Moravan jmé-

c Tvorkova a Jindich z Valštejna;'^^)

ským mimo

táhl

to

nem, rytí a váleník

šikm

k

družili

letím za krále Jana, v

V se

již

tom však

jen

tradice

záležela

pestávají.

sebou národu

W.

.

Nebylo

.

»reys« proti

ped

sto-

Zmudi? 1414 z Cech a

staré

Zmu konen

Litv

pece pod

eskému nepinese

náležeti

ádu, to samo prospchu, ani škody

panství ani

:

293.

C.

^5)

Tito pánové zaslali spolený

*'C)

V. seznamy tch, kdo velmistru a ráda

vydalo

Litv

zmna asu: r. pro ád Nmecký;

6*)

Mimo spolen

v C. mus.).

14 14 se pi-

r.

to jako

na^lo

Bude- li

anebo dostane-li se

.

dob

nco žoldné

kteí

z povolání,

polským^G)

již

27

odpovdný list odpovdli

jmenované Kostku a soudruhy

odpovdník. Louiny Hory,

Byli to

:

Matj

z

jiný

(opisy

list

bylo

Lípy, Pibík

Albrecht z Libkovic, (Zdenk) Hustian, Mareš z Popovic, Janek z Riesenburka, Janek z Chotlic, Pavel z Broumova, Vojtch z Záluží Jan z Výrova, Vank z Dlúhého dvora, Vank z Bezové, Janek z Tisové, Janek z Lazec a j. — Nkteré váleníky uvádí Pervolf (Slavj. II. 39 a . Mus 1880, 402) podle jich kvitancí za žold (zachovaných v archivu Varšavském). Jsou to zmínný již Stanislav z Dobré vody, Ota z Robous, Semeka ze Semic, Janek z Dubnice, Martin Hlubocký a Žák. Jednu kvitanci dali spolen Bukovec, Hus (psáno Btcss), Smetana {t' Smethan) a Petík z roty Wolfhartovy (ie rotta Gvvolfardi). Ješt v íjnu 1415 Vitold žádal velmistra za vydání nkolika zajatých, dvou Polák (us Polán) a šesti z ech (van Behemen), byli to Czigelheim, Jakubek, Mikuláš z (?) Bevar, z Obíství (? Obrzystowski), Jan z Toušn (Jan van Tuszym) a Petr Ruczy(.-). Cod. W. str.330. ze Sobšic, Václav z

Sokol ze Mžan,

Zdenk

z

.

—

—

enk

9*

134

a

pece on

v

tom zápase valnou vtšinou

Litvy a Polska.

domím národním

Nechtjme

stojí

na stran

však vysvtlovati všecko

v-

a slovanským. Šlechta a rytístvo eské,

polské a uherské rádo se setkávalo pátelsky na bojištích,

Uhi proti Turkm. Cechové a Poláci proti ái Nmeckému. Typem takového šlechtice byl onen pán polský, Závis, píjmím erný z Garbova, jenž dobe do-

Poláci a

vedl

dvma pánm

sloužiti,

dostavil se na bojišt

Vladislavovi

^'^)

R. 1408 provázel Sigmunda na

i

Sigmundovi.

výprav do Bosny,

pruské,

r.

1

41

4,

r.

1410

téhož dne jako

on to byl, jenž Krava, odpovdl ádu njdloviho potom v Kostnici s jinými posly krále Vladi-. sláva podporoval pány eské, ujímající se uvznného Mistra Jana Husi, který za to pánm polským ve svých

pan Lacek

z

listech tak

dojemn

j

;

v>-3lovoval

v tom se jeví onen

vdnost. Nemýlím-li

šlechtický »esprit de corps«.

se,

Což

milákem znamenité ásti šlechty eské? Václavem z Dabé a Janem z Chlumu vtši ást

nebyl Hus tehdy Nestála za

Svdi

tom zjevn ony protesty a pímluvy, míst teme podpis Lacka z Krava, tehdy v panstvu eskomoravském nejoddanjšího pítele Polákv, o kterém jako o Závisí erném lze íci, že dovedl dvma pánm sloužiti svdí o tom onen list šlechty eské a moravské ze dne 12. kvtna, opatený 250, onen protest po upálení Husovu, ovený plpátem stem pe-

její?

o

v nichž na prvním

;

etí. 68j

•"^j

^

Srovn. Ant. Prochaska

ryczne 1884).

— V listu

králi

Zawisza

Sigmundovi

Czarny r.

(Szkice Histo-

1423 praví Vladislav.

Sauíssium militem utriusque nostrum. tu

*'*) Z úastníkv války r. 1410 a r. 1414 mimo pana Lacka najdeme také Jindicha z Valštejna a Jošta z Zele.

M ;

IV.

Od smrti

munda.

-

krále Václava do smrti císae Sig-

Cechy, Polsko a Prusy za válkj' husitské.

Velké

konflikty

hijtorické

se

nekonívaji

vždy

úplným vítzstvím jedné strany astji se dostavuje kompromiss. Takovým kompromissem jsou kompaktáta. Než tak se zavírají zápasy obyejn teprve po delším trvání hned na poátku kompromiss možný nebývá. A proto se nám v té dob nejoprávnnjš mi a, Ize-li tak íci, nejrozumnjšími zdají nejednou býti strany radikální: v Cechách po smrti krále Václava (141 9) katolická a tvoící se Táborská. Navzájem se vyluují úpln; jedna chce zniiti druhou, a proto každé teba se ch)'stati k útoku k obran; ím díve se zápas pone, tím lépe: snad :

i

1) O stycích esko-polsk<'ch v této dob nemálo již bylo napsáno, u nás od Palackého a Tomka, jakož i od Pervolfa v jeho

ruském r.

1890;

díle o

vzájemnosti slovanských

srovn. též

Osvtu

z r

1873).

národ

(('.lanaHC

Z polských

III.

1

historiku se

tou vcí nejvíce obíral Ant. Prochaska ve vtším pojednání v Rozpravách Krakovské akademie r. 1877 a 1878, které se koní odvoláním Korybuta z Cech, a potom v menších láncích na rozliných místech (viz také téhož Szkice Historyczne 1884); pojednání Sta7iis/aic'a S?notky »Unia z Czechami« vydáno poprvé ve Varšavském Ateneum a potom ve sbírce Szkice Historyczne I. (1882). Dále sem náležejí knihy Prochaskova »Ostatnie lata Witolda« z r. 1882 a Anatola Lewického »Povvstanie Swidrygieliy* v Rozp, Krak. akad. 18^2. Pramen narostlo v posledních letech zvlášt publikacemi Krakovské akademie; nejdležitjší jsou Codex Epistolaris IVitoldi (1882, vyd. A. Prochaska) a Co-

—

136

poátek

najde tu

V

pokud jakým

nejnevdnjší

a

nejobtížnjší

chvíli

strana prostední.

již

Pro

mívá

postavení

šlecht eské a zejména v panstvu,

se ke kalichu hlásilo, pláli

nepipravenu.

druhou ješt

stranu

tehda

nebylo ovšem toho zápalu,

budoucí

»bojovníci boží«

také

;

tlumeno nadení vtšim politickým ro /.hledem, poznáním,

pomr panstvo eské mohlo pi tom pijití o vynikající postaveni, Avšak nedotud v život veejném zaujímalo

že hrozí získati

které

pevrat všech

:

a

kalich

.

clitjme

vysvtlovati

vše

.

.

vypoítavostí,

chladnou

jen

ohledy na prospch celého stavu neb ziskuchtivostí jednotlivcv. Což nehrozila vlasti tchto

pánv eských

válka

od celého kesanstva, spojená zárove s hrzami války obanské? Snad ješt bude lze ji odvrátit, snad se najde cesta k upokojeni trvalému

!

koruny, budoucí král? Nedá

vykazuje

Jemu

dex Epist. wicki). (v

—

progr.

této

sec.

vlastní

X V.

A

neb}'l tu

oprávnný ddic

se on také tou cestou?

prospch podobného

(3 sv. 1876,

1891, 1894

;

Tchto nov pibylých pramenv

2.

a

3.

užili

postavení vydal A. LeA. Klecand a

Píbramského gymnasia 1891, 1894, 1895) a skladatel »K. Sigmund und Polen* v Mitth. des

knihy v pojednání

Ijistihits filr oest. Gesc/iií-litsforschung 1894 a 1895.

který se tuto

tenái pedkládá,

vání jeho pro

eený

více

Ne-

byl

díve napsán

asopis; kryjí se jen

poznámek vnovaných

kriiice

eský

ásten. V

pramen.

text,

nežli zpraco-

Mitth. je

S polskými

histo-

hodnovrnosti Dlugošov (literárn-historická cena jeho díla zíistane vždy nemalá) tím nepíznivjšího nabývám mínní, ím více se dobou od nho vypsanou zanáším. Námitky, které pednesl A. Lewicki o jiných vcech, mne nepesvdv Kwart. Hist. 189(5 o tom ily. Dležité prameny obsahuje také Liber Cancellariae Stanfslai Ctoiek, který vydal J. Caro v Arcíiiv fiir ost Gesch. sv. 45 a 52 (1871 a 1874); o emendaci porušeného textu nkterých kus riky se nejednou

zvlášt proto

rozcházím

i

—

pokusil jsem se v

MJÓG.

že o

137

jako té ásti šlechty eské, kterou v té tuje a vede

pan

enk

z

V

tom práv se pan dával podobným nadjím.

zápov

tu

fojt církve,

odvolati;

spolupvodce

-)

klamal,

jestliže se

od-

Církev, která nedávno koncilem

zapovdla, nemohla

odsoudila a kalich

byla

Hu.sa

soud a

enk

repraesen-

chvíli

Vartenberka?

a Sigmund,

len

ímský,

král

nemohl se postavit

koncilu,

proti církvi a koncilu.

Nkteí že

historikové 15. století,

podle

ínaje,

ml

pi'íkladu jeho

od Eneáše Sylvia po-

vytýkají

Sigmundovi,

králi

v Cechách hned po smrti bratrov zakroiti bran-

nou mocí a tím hnutí husitské v poátcích úpln potlaAvšak jemu z více než jedné píiny^) bylo teba

iti.

ekati. Nepoinala se v Cechách

sob

proti

skými,

vladaka,

páteli

i

vnitní válka?

vdova královská Zofie

nepáteli

kalicha,

spojující se s ní živlové radikální

Sigmund bylo

když ve

kalicha lze

na jedné a Praha a

.

.

A

nézapovidal.

pidržeti se kalicha

A ješt

.

i

pokud tak Teprve aby každý,

krále.

v únoru 1420 vydal rozkaz,

Vratisla\'i

»Viklefství

pímo

Nestáli

pány e-

na stran druhé?

jednou se Praha od tchto odlouila neuinil,

s

ve všem církve b\l poslušen, bezna pro Husa a pro kalich upálen hned potom kíž vyh'ášen proti všem

zanechaje«,

když tam dne

15.

byl Jan Krása, a

Viklefovcm a Husitm odekli se krále nejprve Praha a potom také nejvyšší purkrabí z Vartenberka. Od tchto eských royalistv podobojí a zejména pana :

enk

eka

ekovi

Srovn. jak o

Srovn. Fr. vou Bezold Konig Sigmund und die Reichs-

kriege gegen die Hussiten

mund und str.

Tomek Dj.

-)

3)

88.

I.

Kurfiirst Friedrich

soudí

Pr.

IV. 39.

32 a Erich Brandenburg Konig SigI.

von Brandenburg (Berlin 1891,

138

eská podána

v>šel nejspíše návrh, aby konina

dislavu PolskéfnuA) Stalo se to v té

poslušnost

daje s

Pražany, a nejspíše

vdomím,

s jich

jménem. Jemu, picházejícímu lovského, dobe známo bylo, polské poítati

Pímí, ckým

enk

pan

Sigmundovi,

králi

Vla-

bylu

kdy, vypoví-

chvíli,

ne-li

se spojil

zárove

jirh

Vratislav ode dvora krá-

z

že

Sigmund na pátelství

nemže.

kterým se skonila válka

ádem Nme-

s

sjednáno bylo prostednictvím nuncia pa1 4 14,

r.

pežského,

piî

rovnání sporu

emž má

umluveno,

zároveií

býti

že

konené

vy-

na koncil do Kostnice

vzneseno

ta jest

eské má také episodu polskou, a zárove pokraováním oné polemiky, kterou již

sto let

ped svtem kesanským

svolaný. Koncil vedle

ádu láci

mezi

ád

sebou vedli

Bželo o \ášnivý hanopis, složený od zastance

a Poláci.

Domiiiikána Jana Falkenberka, kterého by byli Porádi dali prohlásiti za kacíe,

aby se tím, jako Hus,

vc

dostal na hranici.^) Jednáním o tuto

Poláky a rytíi vzrostlo ješt

Pímí

a jich spor zstával nevyízen.

nepátelsvl mezi

Koncil se však rozešel,

více.

se

prodlužo\alo

od roku k roku, každého roku hrozila válka, a se k ni neustále chystaly.

Hned

pibral do své služby žoldnée

r:

ob

strany

14 15 král Vladislav

r.

Moi-avy, a také

ti,

kteí

III. 1 str. 363. — O tomto prvním eskm do Polska vypravuje jen Dfugoš. Pramenem mu byl nejkterou by byl spíše povovací list posla Wernera z Rankova. "*)

Srovn. Palacký

-

poselství

e,

Werner králi Vladislavovi pednesl, polský historik sám si vymyslil. O tom a podobných podrobnostech šíe jsem pojednal v MJÓG. •')

také

Proti

eský

ádu Nmeckému na stran polské stáli Maík Rvaka a Stepán z Pálce

mistr

Zprávách Vid. ak. 1880 a Bern.

Bess v

Z.

f.

str.

887,

J.

Bidlo v

Kircheng. XVI. 425

.

M.

na koncilu (Hófler ve

1895

str.

234

4 1

139

z Cech se dali se

Po

koncilu

také

žárlivosti,

podailo

na osobni

;

schzi

a

král

Král Sigmund

"^j

A

prostedkování vylouiti papeže.

z

si

papež

prostednictví

se

ujali

Sigmund, ne beze vzájemné

pál

ádu Nmeckého,

do Pruska do služeb

ubírali

radji najmouti od Polákv.*')

se

to

mu

král v Kosici

obou

v kvtnu 14 1 9 pijat byl Vladislavem za jediného prostedníka na výroku S'gmundov mli Vladislav a Vitold ;

pestati.

R.

Polsku

1

410

pozdji

nastaly

nho

ním

me/.i

a

i4i9 Sigmund

R.

pátelské.

od

Sigmund, ujímaje se ádu, vyhlásil 1 potom umluveno pímí, zaven mír, a

b)

válku;

za jediného

Vladislavem králi

styky

velice

Polskému, byv pijat

prostedníka,

sám do Uher po-

že

sliboval,

polským pijde i vojsko z by se také on výroku jeho bez výminky podrobil. Tato hrozba 8) zpomohla. S vylouením papeže byl uznán od obou stran za jediného prostedníka král Sigmund. Konený výrok krále Sigmunda vyhlášen byl ve Vratislavi hned po jeho píchodu dne 6. ledna 1420.

Polska k hranicím

volá a tak velmistra donutí,

Polákm

ped

pinesl neoekávané zklamání,

desíti

a potom

zase

podobn

výrok krále Václava v Praze.

lety r.

141 8

i

141 9

ád

byl

již

jako

R. 141

nabízel,

že se

svých práv ke Zmudi vzdá. Než výrok Vratislavský nen než

stvrzením

Vladislavov *=)

i

míru

Toruského

Vitoldov

mla

z

tedy

141

Zmu

1

:

po smrti

pece

dostati

Voigt VII. 259.

Papež Martin poslal k tomu konci dva Ic^áty; jeden nich jest Ferdinand, biskup v Lucce, týž, který potom (1420 ^)

z

r.

ve Vratislavi prohlásil kíž proti Husitm. ») Radzyúski Cod. Lit. str. 247.

140 se

nmecké

pod panství

toldovým

již

...

bjlo kesanství

Pro by nemla

i

A

pece pod panstvím

Vi-

konen uvedeno do Zmudi. ^)

budoucn pi Litv zstati?

B>l-Ii Vratislavský

výrok krále Sigmunda politickou

chybou, nechceme rozhodovati, ale

ptáti se

musíme,

pro

pízniv pro ád vydail. Sigmuid byl odhodlán zakroiti v Cechách brannou mocí, a k tomu bylo teba podpory od církve a od iše. Cirkev prohláse

sila

mimo oekávání

tak

nmetí

kíž, a knížata

slíbili,

co

král žádal;

za

to

Sigmund již naped odvdil výrokem ve prospch ádu. Rádu tehdy páli také papež a kurie: proto ád dlouho dával pednost papeži jako prostedAvšak nkolik msícv ped tím níku ped králem. legátové byli radili, by ád své právo k Zmudi obtoval: té obti po výroku Vladislavském již teba nese jim

král

i

bylo.

ádu

z nich

r.

na

141

bojišt

náležela byli

/

píze

slibili,

knížat

nmeckých

nkte^

:

že se dostaví, nastane-li válka,

osobn; pozdji, na poátku

r.

1419, patero

kurfit se obrátilo stejnou dobou k papeži ke králi s pímluvou ve prospch ádu, a v srpnu potom tyi kurfitové Rýnští svou pímluvu u krále obnovili. Avšak kdežto na poátku roku posledn zmínného jen pání a prosba i

vyslovena toho, co

stoupení

drazn

aby Sigmund Poláky

byla,

ád sám

k

pijetí

nabízel (a víme, že to bylo úplné po-

^)

kurfitové Rýnští výslovn a by za základ svého výroku pijal Této žádosti král Sigmund ve Vratislavi

Žmu

založeno zvláštní biskupství; první biskup byl

Zmudi),

na

piml

králi

mír Toruiiský.

potom

žádali,

vyhovl.

'')

Pro

národností Némec, než ve 1")

Viln narozený

Reichstags-Akten VII.

a litevštiny znalý.

141

Nabízeje korunu Vladislavu Polskému, Ce.ik

berka se s:iad ohlížel po

v.

Varteii-

který by se postavil jako

králi,

prostedník mezí tu ást národa eského, jež byla pijala a církev

kalich,

vymohl na

i

podobné koncesse, králi, jenž by z-mi

círk.i

jako pozdji pinesla kompaktáta, po upokojil

Když

boue

a

nechtl

Sigmnndovi,

enk

pokládal s

?

vrátil

z

ho

jež

.

.

.

se

uvázati

Anebo

to

byla

mla

Bud

Polským

hned

k poslušenství i

i

snad

hrozba

proti

jen

zaaté

vyjednávání

základu

,

když

poátku kvtna

Sigmundovu, ostatní

kterou

politice,

té

svého na

zažehnal.

Sigmund,

stavu svého za nejlepší

bud,

jak

mimo nkteré výjimky

k

donutiti

zem

pozbylo

Vartenberka

zase

nistávající

ni

úlohu

tu

ve prospch .

králem

enk

v

Vladishv?

to uiní

pan

pevraty v

i

v

pánové,

nmž ktei

se

1420 trvali

se byli

pro kalich rozhodli, H) a kd)ž hned potom také osamocení Pražané vyslali

Než

král

své posly ke králi do Kutné Hory,

bezvýminené, a Praze výminky podrobiti nechtla, nastával úkol k boji. Za pány eské našla Praha náhradu

vyžadoval poslušenství

která se bez hotoviti se

v »obcích a bratích«

vojensky zízených,

zejména Tá-

borských. S jich j)omocí se uhájila proti Sigmuudovi a stran jeho, proti knížatm nmeckým, proti vojsku kižáckému ... Za obležení Prahy ješt jedaou se pokusili pánové eští o smíení Sigmunda s tmi, kdo pro kalich se byli chopili

stranou

zbran,

mírnjší.

anebo

aspo

Pokus se nezdail,

s

Pražany jakožto ale

pánové

eští

potom setrvali pi Sigmundovi. od ervence 1420 již korunovaném králi eském, Pražané však a nAelnici obci s nimi spojených, Táborské a Orebské, Lounských a i

^ Srovn.

Tomkv

Djepis msta Prahy IV

52.

142

má

Zateckých, a mezi nimi Zižka, se usnesli, ze veno jednání s králem

pan Hynek

Polským.

Do

^^)

býti obno-

Polska vyslán

pokud víme eských, který se byi hájení obležené Prahy úastnil, l^) Než poet pánv odíkajících se Sig-

jediný

Valdšiejna, jinak z Kolštejna,

z

pán

z

munda a

Pražanm ponkud

se k

pí-idávajícich

K

za následujícího pozdji obležení Vyšehradu. tili

vedle

H\nka

z

jenž

Kolštejna,

vzrostl

nim pa-

mezi tím byl

se

z Polska (nevíme, s

jakou odpovdí)

Boek

otec pozdji krále Jiího krátce

z

Kunštátu,

vrátil,

pan Viktorin,

Hynek Krušina

tím (v dubnu) narozeného, a pan

ped

Lichten-

z

z náelníkv Orebských a nejvyšší velitel pod V\ šehradem, ve které padlo tolik pánv eských a moravských na stran královské. Od onch panských spojencv Prahy nejspíše vyšel nedlouho po vítzné bitv návrh, aby hhihiíjsí a okázalejší poselstvo

burka, jeden

v oné bitv

vysláno

do Polska;

bylo

odpor Mikuláše

Táborských

menit

obležení

vynikl.

a vedle Zižky

Mikulášova ctižádost

On

až ke

^-j

kteí vého

i

to

pes

pijat

b}'l

potem

sám pak v bitv

úastnil,

zna-

Králem podle mínní

jehc.

A

nkdo

korun

královské se povznášela

že král

bu

ped obležením msta a tyi z

z

ml

by

»obcíí

jeho

již

ili nic

národem ve všem dnech

ozval se v týchž

svým krajanm:

anel)o

všichni,

zvoleni

domácích.

býti s

Podobn

veršovec volající k

Byli

ten

byl s nevelkým

se státi

za jedno, nestál sám.

básník

návrh

byl spolupvodce bratrstva Táborského

pední muž

ml

v píísvdení,

a

z Husi, jenž se

byli,

nkteí

tyi

(Tomek

z

12

ze Starého,

IV. 67)

;

hejtmanv,

tyi

z

No-

mezi tmito jist

byl Žižka. *^)

Pan Hynek Krušina

Orebských, byl Prahu

z

Lichtcnburka, jeden

ped poátkem

z

víidcuv

obležení zase opustil.

143

sob muže

Volte již

za krále

jenž má

ctného

vám eského,

vieru, lásku

k zemi;

tžkof bude k vám ciziemu.

Avšak sami Táboi Netoliko

ceni.

svtští

jich

15;

nebyli v otázce královské sjedno-

nkteí knží náelníci

l^)

a brati,

náleželi

k

než také

nkteí

blouznivcm,

kteí

v oekáváni království božího na zemi hlásali, že »vrným< žádného krále, by sám » vrným « byl, nebude po-

Ve shromáždní,

tebí.

jež

se radilo v Praze

14. listo-

padu 1420 o novém poselství do Polska, nad Mikulášem z Husí jmenovaní pánové eští zvítzili pomocí nepítomného Zižky: peet obce Táborské, kterou byl ped tím v ervenci pitiskl k úmluv, podle niž Hynek z Kolštejna do Polska byl vyjel, mluvila za nho. V novém poselstvu mlo zastoupeno býti panstvo eské krom Hynka z Kolštejna také panem Alšem Vešovským z

Riesenburka, jenž

konci.

ervna

proti

králi

stál

v ele tch, kdo v Hradecku na

1420, krátce než se obležení Prahy poalo,

Sigmundovi

byli povstali.

pánm ml dále pistoupiti rytí Jan žanv vybráno nejznamenitjší

nejspíše

nemén

než šest

Šimon od Bílého

byl

K

tmto dvma

Hlas z Kamenice; z Pra-

mšan,

z nichž

universitu a

lva;

duchovenstvo mli zastupovati Misti Jan Kardinál a Petr Engliš. Bylo to poselstvo Prahy a nejbližších jejích v té 1*)

Palacký

III.

1

str.

428.

Podle vypravování Vavince z Bezové o následujícím nedlouho potom hádání v Zmrzlíkov byl to zejména ^•^)

dom

Chval 125

,

z

Machovic, jeden

a snad

Nemáme

také k

z

hejtmanv Táborských (Tomek

Táborm

se

hlásící

pan

však práva sem poítati také Mikuláše

Rohá z

Husi.

z

VI.

Dube.

144

dob z

a

spojencv

vdc v

s

zstával.

okolí

do samého konce

piinním opustili

r.

jeho, až

vtším

pišel,

vylouením

stram-,

této

Jestliže

1*"^)

Táborské,

stran)'

a

jeden

potom v Praze však výjezd poslv skoro z

Husi,

i

1420 se zdržel, stalo se to nejspíše pak v prosinci, když Zižka do Prahy

se okázal

poslové

kuláš z Husi,

Mikuláš

Prahu

vliv

den

;

Pobyt

jich

Dne

Zižkv.

ped

v Polsku

25. prosince

zemel Mi-

byl

tím

ml

dlouho po-

trvati.

Ped z

ostatními posly vrátil se v

Kolštejna

s

jedním z

mšan

ervnu

1

42 1 Hyneic

Pražských. Za jeho ne-

pítomnosti v zemi bylo následovalo vítzství za vítzstvím spojených stran husitských. Král Sigmund pinucen ustou-

potom do Uher; na západ pímím s Plzní a lantfridem kraje Plzeského pojištna svoboda pijímajícím podobojí, ovšem jen na nejbližší chvíli; na seveiu padly Chomutov Kada, získán)' Louny a Slan)> zase, Mlník se poddal; pozdji v tch stranách pibyly ješt Litomice. V okolí Pražském dobyto Berouna; potom v dubnu se poala ona vítzná výprava do východních ech až k hranicím zemským, za které se poddala Kutná Hora v ervnu se vzdal hrad Pražský, piti

z

Cech do Moravy

a

i

;

dotud posádkou královskou hájený.

pod Vyšehradem puet pán eských odod Sigmunda a spojujících se s Pražany stále roste; k nim náleží také zase pan z Vartenberka, když jemu v ležení ped Jaromí »Bh a obec Pražská* odpustili. Praha pejímá v té dob vedení, kterému se

Od

bitvy

stupujících

enk

—

^•'j Sr. Tomek IV. 137. f Dluyoše, jak známo, první a druhá cesta Hynka z Kolštejna splývají. Jak se vci skuten sbhly, objasnil ásten již Prochaska, úplnji potom Tomek.

14.1

podrobuje také Tábor, ano v zemi.

Praha to byla,

onen valný

snm

že

vypsala

poátku ervna

do áslav, ke kterému pišel

zemským hejtmanem Petrem

ke kterému

pipadla vláda

jí

k

též arci-

ke kterému se dostavila deputace mo-

biskup Konrád, ravská se

lze ici,

jež

pánové

ze Strážnice v ele,

jako Oldich do té chvíle Sigmunda se nebyli ješt odekli, ke kterému v\-pravil své posly král sám. Povoluje »t> i kusy« až do ádného slyšení, žádal Sigmund, aby ode všech za krále a pána byl uznán. z

Rosenberka,

dne

kterou

i

mnozí

eští,

kteí

nicmén zápis stavv eských zmírnn vloženou klausulí, 7. 142 1 se možnost koneného smíení pece pipou-

Toho ze

pišli

nedosáhl:

ervna

štla 17).

Sigmu ndem vedeno bylo v té dob obsataké listy veejnými a pro veejnost urenými, hujícími vzájemné výitky a stížnosti, pi tom však pece také výminky a požadavky strany tenkráte Jednání

vítzné.

Aby

se

se

hlas tji

ozvalo,

co

smílivého^

bylo

nedovoloval hluk válený.

V ervenci poala se válená výprava Pražan a jích spojenc proti tm, kdo v severozápadních koninách zem Sgmunda

se

ješt

pidržovali,

a

pro

nejbližší

dobu chystal se útok na Cechy se všech stran, mocnjší a nebezpenjší než v lét roku pedešlého. Ke konci

srpna

knížata

nmetí,

provázeni

Brandou, pekroili s vojskem hranice

na poátku

záí

snm

radící se v

kardinálem

eské na západ-

Kutné

Hoe

usnesl se

^') V pátém lánku snesení snmovního klausule ^le by pán buoh ráil' byla patrn pozdji vložena a odporuje vlastn tomu, co pedchází následuje. i

146

podati korunu

Cím

Vitoldovi.

že

to,

na

místo

krále

Vladislava postaven velký kníže Litevský?

Velké poselstvo eské se

r.

1

421, co se Vladislava týe,

zdarem se nepotkalo: král nabízené koruny eské neCo na nm, když mu koruna byla podávána, žá-

pijal.

dáno,

—

nevíme. Provolání

obsahující v

sob »tyn

kusy«

zárove programm stranám husitským spolený hned po vydání posláno bylo nejspíše po panu H) nkovi z Kolštejna v lét 1420 také do Polska králi velkému knížeti, i^j Ze ono velké poto

je

—

—

—

i

na konci 1420 vyjelo

selstvo, jež

žádalo,

by on

vždy možné,

pouují

s

obrany »zákona

a

nás

spolehlivé

Cech, na Vladislavovi

z

božího«

se

prameny

o

ujal,

jest

tom

ne-

dostatenou bezpeností. l^)

Tolik-li

se

oekávalo od

tyto zmizely záhy.

Avšak

s

krále

Vladislava,

panem Hynkem

nadje

z Kolštejna,

když se v ervnu (1421) po snmu áslavském vrátil, pišel Polák ve službách VitoldoVysek Racinský vých a posel jeho. Ješt nežli se úpln skonilo ,

jednání 'S)

s

králem

V knihovn

a

nežli

jiní

Vatikánské

eští z Polska

poslové nalezen

Palackým

byl

Reise 61) Tractatus Wiklefistarum praesentatus

.

.

regi

(Ital.

Polo-

magno duci Lith., obsahující 4 kusy. S týmž nadpisem najdemeje také v rukopise Pražské kapitály O 78. Srovn. Jar. Bidlo v 1895, str. 450-451. '') Že za pobytu svého v Polsku (1421) poslové eští, a zejména Petr Payne, mli slyšení i hádání v Krakov, patrné z UB I. 325 a 327, a také že pi tom ohlásili, »quod venerunt informare et non informari.c Výrok tento se opakuje také v traktáte Palcov, o nmž jedná J. Bidlo v 1896, 450. Bylo to nejspíše slyšení ped králem, jako také pozdji r. 1431 disputace na universit, za kterou Kardinál a Payne ?ádali,

nie et

M

M.

;

rektor nepipustil, jak patrno z jeho intimace

(ftal.

Reise

108).

147

s

odpovmi'), poínalo

poslední jeho

pinesli

ss

jednáni

kdo se k Sií^mundovi

velkým knížetem Litevským. nemínili, poali své nadje obraceti k Vitoldovi, Ti,

vrátiti

budoucímu

jakožto

králi

eskému,

se v »obranu

který

zákona bcžího« uváže a sám ke kalichu pizná. Sliboval-li

skuten

se od nepiil

že

A

ského,

tolik, nevíme; 2i)než list Pražan kníRainského poslaný mohl ho pouiti, v Praze v lét 1421 tolik oekávalo. 22)

posel jeho

po píchodu

žeti

nho

se tento

mocnjší osoba v Praze, tak

a

držer2'>j,

o nového

nejspíše ani smýšlení Jana Zeiiv-

uprosted

jeví

zemi jak

v

142

r.

jako nej-

1

postavením, které zaujímal

tím, že mezi strananji jakési stední místo

i

jest

krále

dobe

dosti

list

nám

který se

nestáli, 2^)

se snášejíci-ó)

Poslm

tm, kdo

vždy také možné, že patil k

dob

když v oné hlavní strany,

spojené

a

Pražská a Tá-

kteí r. 1421 po návratu Hynka ješt zstali, dána byla poslední odLublin v srpnu (srovn. E. Branteprve na snmu v denburg 130), ale nemohla zníti tak, jak vypravuje Dlugoš (IV. 774). Tato zjevná, úední odpov bezpochyby opravdu -")

z

Kolštejna

eským,

Polsku

v

pov

tak znla, jak

(CW.

str.

teme

Ciolek

(I.

.

z

r.

1423 (UB.

1422

r.

287) popírá, že by se

I. .str.

Vitoldovi

zachoval

Opravy textu

52)

trno, že Pražané oekávali,

List

z

sliby zavázal.

Pražan

List

22)

Stan

kurfitm

odmítav.

Vicold v list

21)

kdy podobnými

byl

v list krále Vladislava

1069), totiž

v.

v

se

v Lib.

Cancell.

MIÓG. Z nho

pa-

sám ke kalichu pizná.

že se Vitold

Pražan, vydaný v Palackého UB.

I.

121,

zdá

se,

že je

první nártek k onomu.

Palacký IIL 2

-''')

Tomek

'^)

eský

Archiv -')

borské a

IV.

III.

str. 93.

179.

Srovn. psaní

z

Moravy v dubnu 1421

301.

lánky synody tak zcela

ve

v ervenci

1421

nejsou

smyslu !>mistrv«, jak se

tak

protitá-

obyejn

kládají. J.

Goll: echv

.i

Prusy.

jq

vy-

148

borská,

»obraa zákona

k

staily

bez krále

i

k vítzství nad protivníky jeho nebo se

kolísali. Jsa

božího«,

k získání tch, kdo váhali

i

od poátku rozhodný nepítel Sigmundv,

by byl pijal jiného krále, leda za Vitoldovi naznalist Pražanv uje.-*^) Než prameny, které máme, nás dostaten o všem ne pouují, a proto nevíme urit, pro se Zelivský potom

Jan Zelivský sotva

tch výminek,

které onen

snmu

sejití

v

královí

Rosenberka

z

a

z

Hoe z

Chtl

vzpíral.27)

Obával

udržeti?

enk

a

nedávno

teprv

Kutné

v

Cechách

kteí

Vartenberka,

pinucení

nedvoval

také ostatním

na návrat k Sigmundovi Vitolda bez

nepijali

zvlášt co se

týe

pánm

a

Anebo ko-

výminek

vyjednání

víry?^''^)

zemanm,

obávaje

nepomýšleli,

Bud

kteí

aby

se,

dostatených,

snm

jak bud,

horský, který se radil na konci srpna a na 1

byli

se

Sigmunda, ne-

odekli

zpsobili njakého snesení ve prospch jeho?

nen

bez-

Oldich

by

se,

Kutno-

poátku záí

42 1, usnesl se uznati velkého knížete Litevského za eského a požádati ho, by pijel do zem a vlády

krále

v

ní se ujal. 29)

bráno, a v

byl

V

nmž

poselstvu však, které k

1414 bojoval proti

r.

nebyla zastoupena. -^j

I

to

tomu konci vy-

byl Vilém Kostka z Postupic, týž, který

ádu

na stran polské,

zasluhuje

povšimnutí, že se

dle

nho

obrany zákona božího obsaženého ve jiných pravdách z písma plynoucích.

ujmouti / '

jež

-'')

Vavinec

-^)

To, zdá

2!^)

Vavinec

by

z

Bezové

se, je z

Praha

^^^

Vitold

tyech

o tom vypravuje dosti

má

kuších

nejasné.

výklad nejpodobnjší

Bezové (Prameny

V.

str.

510).

O výminkách,

se Jtapred vyjednaly, se tu nic nepraví.

3")

To

platí

ostatek též o [>ánech

jsou stavu rytíského,

eských. Všichni poslové

149

Poselstvo eské, které vyjelo

horském, došlo

;

potkala

po

liiied

nehoda,

cestou

takže

snmu Kutnosvého ne-

cíle

potom králi Sigmundovi Než tím spojení mezi echami a Litvou pe-

bylot ve Slezsku zajato a

vydáno.

Ke

trženo nebylo.

velkého knížete, poslové eští,

íjna

konci

ke konci

a

jmen neznáme;

jichž

zbytek onoho velkého poselstva

do Prahy poslové

pišli

roku

již

1

421

Litv

v

byli

snad to nebyl než

ped rokem do

Polska

vypraveného.-^')

Píchod posl z Litvy b\l bezpochyby podntem, že shromáždní knží a mistrv Pražských, které se poalo dne 12. listopadu 142 1 v Karolín, hned toho dne uradilo se o listu, který ml poslán býti velkému knížeti VitoIdovi.32j Zprávy pišlé mezi tím z Litvy patrné již nevzbuzovaly tak uritých nadjí, že se Vítold

eskou ujme hned

prostedníkem mezi

býti toliko

tyem

artikulm

konenému

ke

také obrany zákona božího

znali.

ml

smíení,

korunou on chtl

tmi, kdo

církví a

Poátek

s ;

se ke

jednání, které by vedlo

býti

uinn

»slyšením«,

theologv o 4 artikulech. Na ten návrh, který vyšel od Vitolda, misti a knží v Karolín shromáždni pistoupili. Než s jakými výhradami? Slyšení

t.

j.

disputací

3')

CW.

str.

539,

545.

J.

Klecanda v

Progr.

Píbr. 1891

19.— Mínní, že se na Litv na konci r. 1421 zdržovala nkterá ást staršího velkého poselstva, nachází podporu v listin ze dne 1. ervna 1422 (Výbor II. 350), kterou obec Pražská Mikšovi Tkanikoví zapisuje ves Dobrovíz za »vrnú a pilnú práci, kterúž v tom poselství k knzi velkému Litevskému str.

o chválu božie

póldruhého a

i

léta,

ustavin^.

—

o obecnie dobré uinil, v nmžto poselství bliž s jinými bratí trval piln

své všecko opustiv,

Vrátil se tedy teprve s

Korybutem.

Sr.

Tomek

IV. 212. •"-')

Liber Canc.

II.

.

54.

Emendace

v.

v

MIOG. 10*

;

150

mlo k

konati

se

nmu

jako k

Cechách,

v

njakému

soudu,

nýbrž

byla plná svoboda slova

nemínili

býti

dkaz,

v prvotní pokládají,

artikul

;

píí

by jim zaruena

žádali,

Porážka,

církvi.

má

míti v

vyznava,

a

a

stránky,

mohou

kterou

se k

uznán

obvyklým nemožnou

ostatek za

odprc

která

by

nežádá

tolik

ty

lánk

nim pizná a jimi se

se

;

jen v

mla

tom

dv

mínní

se

pokládati

a

idí-^^^)

v hnutí husitském

rozeznávati

náboženskou a národní rozcházeti,

ádm

pak ujme obrany

se

sám

Nauili jsme se

a

ml

záptí jich odstoupení od hájených

pro pípad vítzství se od

avšak Vitold sám jich

písmu

tyi

že onino

kdežto za vítzství

písmu,

odpovídají

že

dostaviti

za poražené chtli se pokládati

;

jen tehdy, kdyby jim protivníci dokázali, artikulové se

Litv;

nebo na

Polsku

v

ty lánk

se však zastanci

za

moc-

sebevdomí eské a odpor proti nmectví; stupovalo se až k sebevdomí slovanskému, které se objevilo jako pátelství k Polákm. Vedle njší. ^'i)

rostoucí

Starší jest

toho v manifestech husitských vzpomínáno také vyhynulých

Slovanv v severním Nmecku, pi

nm

poítáni

stvo

utrplo

i

emž

k Slova-

staí Prusové: zde kivda, kterou Slovan-

od

Slovan polských. ilo skutkem hned

Nmc, Pátelství r.

1410,

nejblíže

echv

by k

se

byla

Polákm

dotkla

se

kdy vláda královská

osvd-

stála

na

a

stran ádu, a potom zase r. 1414, za to nelze míti, že by u každého, kdo na pomoc Polákm pispl nebo do polských služeb vstoupil, tato pohnutka sama nebo na Nežádá se na Vitoldovi piznání ke kalichu hned, ale se od nho po slyšení; v tom jest rozdíl od listu Pražan v lét r. 1421. ^**) Nyní se nejednou na náboženskou stránku zapomíná, nebo se podceuje. 3^)

oekává

151

prvnim míst byla rozhodla. R. 1410

ádu

vedle

žoldné

najatých

panstva eského, a není to snad náhodou, že pocházeli

z

rod, nesmíme

nalézti

potom

které

z

Štpán

z

Pátelství

Polák

národ

velé slovo o bratrském v listech, které vyšly

bylo lze

protivník

Kališi.^ýj

té

dob

eském:

zaznívá

nnjdea:e

královské kanceláe.

z

bylo

15. století

polských v

úst

z

z

a odešli do Polska, jako zejména

mezi Cechy a Poláky v

nejednou

vzájemné;

Polákm

Husových, Také nkteí

pozdji arcijáhen v

Pálce,

Nicmén

vrny.

zstaly

církvi

se domnívati, že by pátelství k

jen u pátel

jeho b>li pátelé

i

jsme na stran nkteré pomocníky

našli

také

je

V jednom

z nich z r. 1423 slyšíme o zvláštní lásce, kterou král chová ke království eskému a onomu slavnému slovan-

skému plnil

se

lidu,

jeho obyvatelm, jakož

srdce královské,

zem

Cechy)

spolené

kdyby

se

národnosti

stala koistí cizího národa. 36)

domnívati,

že

stránky jeho, ba lze íci,

Král Vladislav, co se

kesanem

a

byl odsouzen,

Bidlo

se

echv

byl

týe náboženské

týe osoby jeho, stal se z pomužem pobožným. Jak smý-

cilu

str.

jsou

na závadu. -^Î

i

o Husovi, nežli mistr s církví se

3^j Jar.

by

že

Proto však nesmíme a pítel

šlel

coví na

dožiti,

(mínny

že tato stránka byla pátelství

polsko-eskému na mnoze

hana dobrým

o žalu, jenž by na-

toho

slovanské

by každý Polák býval zárove pítelem husitství, co se

i

ml

urit nevíme eští emiaranti

234—235. R. 1420

s

3")

Liber Canc.

II.

str.

106.

^')

Srovn. Pervoir

str.

47.

;

rozpadl a od kon-

nejspíše

v Polsku

pízniv, avšak

M.

1895.

O

Pal-

Poláky pišel do Vratislav.

.

152

odsouzeného sotva pokládal za mueníka.^*^) snad

—

týe

osobního

aspo

tak

fessijn

víme,

že

líkem,

potom pravoslavným

líkem;

byl-li indifferentním,

náboženské stránky

sml

zase

kato-

týe

Jeroným Pražský

Jestliže s

pravoslavnými okázale

prohlásiti, že

se zdr-

Hus byl od-

toho ješt hned nenásleduje, že

velký

kníže

Litevský

uení

a pro

kalich.

jich

neb aspo konpohana stal kato-

za nedlouho

a

sml

(1417) bez ostychu z

co se

byl jím asi též, co se

husitství.

souzen nevinn, ^9) ani se

z

eský rytí na Vitoldov dvoe

páteliti, jestliže žující

se

na Litvu a tam se

pijíti

—

nábožensky

smýšlení,

lhostejný;

Vitold byl

novjší historikové

soudívají

bude páteliti

Také

oni

s

pánové

pro

husity

kteí

polští,

v Kostnici se ujímali Husa, nepiznávali se tím také hned k

uení

Jen tolik žádali na koncilu,

jeho.

podobn

jako

by mistru dáno bylo slyšení. Dva pomáhati Sigmundovi proti huneváhali nich pozdji sitm, Ondej Baliky, jenž padl v bitv pod Vyšehradem, a Závis z Garbova, jenž zajat byl u Nmeckého Brodu ochránci jeho eští, 7.

.

3^)

Máme

1410, druh}'^ z jevo,

že by

dva r.

listy

Husovy

1412. Ani

z

králi Vladislavovi,

tohoto druhého

listu

jeden

z

.

roku

nevychází na

Hus ped tím králi astéji dopsal, tím mén, asto teme, sním »dopisovaU, anebo dokonce, Vladislav nkdy stál pod vlivem Husovým, jak praví

že by byl si by!,

že by byl

jak

Prochaska. •'9)

Dovídáme

se o

tom

z

listu

biskupa Derptského Vitol-

dovi (CW. 382). Posel biskupv, jenž se vrátil z Litvy ode dvora velkého knížete, byl mu vypravoval, že onen eský rytí (ein bemesch ritter, de iwerem hope volget), pišed do bytu jeho se

sekretáem knížecím Mikulášem Cebulkou Hus byl lovk spravedlivý (daz Joh. Hus

jinými, ekl,

že Jan were) a že od koncilu kiv byl odsouzen. Biskup žádá, by onen rytí byl potán. Co se dále stalo, nevíme. i

billich

153 Praeláti polští na koncilu, jako

cíe,

vydávajíce

jej

jiní,

tím ramenu

Husa odsoudili svtské k

moci

za kaspálení

na hranici. Vyskytují se v Polsku v nejbližších letech potom husité

v pravém slova toho smyslu Ohlížíme-li se

bychom

se

?

po zprávách uritých, pozdji, nežli Obav\-, že nákaza kacíská se do

nadáli.-^'^)

onen doktor Polák, kterého jako svého píznivce, pívržencem; není k tomu byl jeho netoliko pítelem, než snad dvodu. Také z toho, že král Sigmund hned r. 14*5 koncilu radil, aby odsouzené lánky Husovy zaslány byly netoliko do Cech, nýbrž také do Polska êt ad alias terras, ubi iam habet suos occultos discipulos et fautores multosi (Doc. 3151, ješt nic uritého neplyne. Koncil po upálení Husov vyzval sice Vladislava, by spolen s králem Václavem o potlaení kacíství se Prochaska se domnívá,

'0)

Hus

vedle Ôtce*

že

pipomíná (Doc. 105

1

i

než pi tom o kacíství v Polsku samém se nezmiuje R. 1416 král Vla(Codex Epistolaris sec. XV. sv. 2. str. 74). piinil,

—

dislav v listu chválil,

koncilu

daném

v srpnu (Hardt IV. 864) koncil po-

>quia a vinea domini palmites pestiferos, sectas scilicet

in ignem mittitis-; slíbil, že bude na stráži, by nákacíská do zemí jeho nevnikla. — Podobného obsahu jen tu jest psaní poslala do Kostnice universita. Než o nákaze, která by teprv pijíti mohla. Podobn koncil sám, odpovídaje na oba listy (Cod. ep. sec. XV. 2. sv. str. 80), o tom, že by již do Polska se byla prodrala, nieho ješt neví. Proti urité osob ve Velkopolsku vzniklo sice hned r. 1416 podezení, se z nho vyvedl, se napravil (tamtéž než podezeK' kterou uvádí k r. 1419 St. Šmolka (Rozprawy str. 82). Zpráva, Akad. IV. 256), že od arcibiskupa Hnzdenského v Rav dána plná moc >capiendi et detinendi Hussitas<, neznamená, že se uení husitské jeví a potlauje ve Velkopolsku; bží Srovn. zvlášt, co zde patrn o husity, kteí by odjinud pišli. snesl Pervolf ÍIIÍ. 2 str. 171 a si.), který však nkdy v pramenech více nachází, než v nich obsaženo.

hereticas

.

.

.

kaza

i

bu

e

bu

mšanm

—

154

Polska rozšíí, se ovšem objevily, a polské duchovenstvo

poalo vydávati

díve základ potom hledáni nákazou husitskou dotknutí a také nalézáni.'*!) Avšak propaganda husitská v lidu polském nebyla tak mocná, proti ní

než od

statuta synodální, avšak ne

Na

1420 zaínaje.

r.

jich

aby byla psobila na veejné mínní, a tím polskou a politiku i

v

míe

skrovnjší,

Na

slovanského«.

politiku

tak, že

si

na vládu

kdo v nkterém stát

tch,

vládnou, vždy vliv mívá pítomnost

jednou

i

aspo podobným zpsobem, teba jako ono vdomí spoleného »jazyka

její,

i

minulost, avšak ne-

Tak onino Cechové,

odporují navzájem.

proti

1410 u Tannenberka na stran polské a ádu, odchylovali se od tradice, která jim vykazo-

vala

místo na stran protivné, a pátelství

kteí bojovali

r.

Cechy neodpovídalo

sitskými

výjimku, ve které biskup Stanislav

rodním

málo vypravují. byla

darem

chodní;

unie

hu-

—

stal se za to ná-

Smlý o trn,

o život a Boleslav

Královská koruna panovník polských

stolice

Polská velkou

s

mimo onu nevysvtlenou

které o sporech s církví a kurií

svatým — pišel

polské

djin polských,

tradicím

mla

pro

papežské,

cenu jako

poisko-Iitevská

mocná íše

kterou

hráze

proti

církvi

pinášela církvi

vý-

katolické

nové nadje na odstranní onoho starého rozkolu mezi

Východem prospch

Západem kesanským^'^),

náboženská,

livost

'ij

II.

a

450.

V.

V

vzení; než

a

list

která

vládla

Vladislavv papeži

list se praví,

ze

dobe podotýká

z

v

staré

roku 1422

Ona

íši

(?)

mnoho podezelých Šmolka, že

ovšem ve

to

církve katolické a moci papežské.

snáše-

Litevské,

v Liber.

Canc

se nachází ve

je v

tom nejspíše ^wiele

—

praví král Vkidislav

przesady«. '*-) lila veterna Grecorum rcbellio v jednom ze svých list (1417).

8

155

pestala, co se

Zmudíni

týe

musili

pohanství, úpln.

opustiti

církve východní, která, jak víme,

Litv,

vlastní

poala

se

se

pívržence také na

vyznavav.^4^ Smlouvami,

a církev

kte-

Polskou utužena, jen katolickému bo-

s

Ve

polský.

šlechtic

také

pak týe

jako

ml

vládnouti

víra

litevskému vykázáno postaveni podobné,

jaru

s

mla

co

mocná propaganda ve prospch

církve katolické a jejích

rými unie Litvy

Konen

"*•*)

bohy;

staré

Litv

vlastní

Také

katolická.

krajiny

mla

zárove

které

ruské,

Litvou se byly dostaly k íši Polské, mohly býti pozne-

náhlu získány pokojným výbojem církevní unie. R. 141

biskupové

pišli

na koncil, aby

ruští

podobn

církví

s

o sjedno-

díve se tam byla

jako

dostavila

cení

jednali,

velká

novopoktných Zmudínv, aby vydala zem, kterou Nmetí rytíi nebyli víe kesanské získati, byla odekla pohanství. deputace

svdectví, s to

že se jich

Toto obrácení Zmudi znamenalo zárove vítzství nad A podobným vítzstvím by byla bývala také ona

ádem.

unie církevní, která sice v Kostnici k místu nepišla, avšak

proto jen za odloženou,

Zásluhy

dala.

ádu

ustupovaly proti tomu, vykonala, chystala v které

bude moci '*3)

Jeroným jednání **)

O z

íše Polská v Litv Litvu

již

byla

rozšíená

moci turecké poskytoval Západ,

císae

i

—

patriarchu

setrvati

v rozkolu

úastenství, které

Moskva

?

.

.

.

M.

dlouho

Ono pode-

pi obrácení Litvy ml ech mnich asto dotené po-

Prahy, jmenovec pítele Husova, viz

v

král Polský

— jak

hodil a nabízel za prostedníka

Jar. Bidla

se poklá-

východní. Podai-li se pro unii za ochranu,

proti rostoucí

také Caihrad,

tomu

co

íše Polská o kesanskou

Evrop

by jim

získati

se k

co

ne však za zmaenou

o víru a církev v krajinách baltických

1895.

A. Lewicki v Altpr. Monatsschrift

XXXI.

156

ješt jednou ozvalo v pam-

zíráni krále Polského, jak se fletu

Falkenberkov, že

výitky, že

jména kesanem, ony

jest jen dle

ve své íši schismatiky, jak se to všecko

trpí

nicotným a neoprávnným!

objeví

ped

ješt úplnji než

platiti

O ádu

novou

dohrál. Olgerd jej kdysi odkazoval na úlohu

kesanstva hrozilo

Tatarm.

býti jednou

v krajinách baltických, ne-li

iše tato pod Vladislavem a Vitoldem

neshod mezi nima o

a podržeti

Jak

tak

ád

b idou

vci

té

k

Polsko-litevské I

— zaujímá vzájemného

ze

když nebudou církev

a kurie

tomuto pátelství úpln pinésti v obt, ne-

aspo

(tolik doufali

Poláci) na

díve neb pozdji,

doucnosti,

není žádných

v budoucnosti,

íši

prospch

pátelství kynul

ochotny

má

získati

i

církvi,

brániti

nj sídlo ddicem íše Polsko-litevská ? To vyhlídli pro

ml

jest postavení, které

—

Jiní,

Kdo

:

Balt

když vtší než od Tatar

nebezpeenství od Turkv, ostrov Cyperský.

nové,

ádu

proti

bude

však

tim, že svou úlohu na

pekážku, by v bu-

ádu

starší,

píznivé smlouvy

nahrazeny byly jinými, Polsku a Litv prospšnjšími.

Zmu,

bude Litv pojištna cení

Pomoan

dosud

.

.

.

lze starati sé

neoželených,

pipomenuto,

letech nejednou

Polské*

bude

o

nichž

v tchto

i

»leží v hranicích

že

Až

o navrá-

íše

Jak by se za naší doby eklo, »otázka priiská«

je hlavni otázkou politiky polsko-litevské a ješt dlouho ji zstajie.

A tato

ohled na píze

otázka pruská vyžadovala všemožných

zvlášt když pátelství Signiundovo

kurie,

bylo pineslo tak trpké

zklamání.

slav a Vitold neodmítli hned,

nabídky ností,

a

Vladi-

se ponejprv vyskytly^

echv

se

vší

rozhod-

sympathie národní neb jakékoli jiné motivy, které

nazýváme

ejn

jak

kacíských

žádosti

pece

Jestliže

ideálními,

vyhledávají,

toho

bývá

nezpsobily;

vlastní

co

prospch

a

státy

škoda

obyne-

;

157

pítele.'*^)

Když výrokem Vratislavským pestal Sigmund

nemže

býti pi^ítelem, politika polsko- litevská

býti než

jemu

nepátelská, pokud onen výrok potrvá. *') Ani v té vci

nebude mezi Vladislavem a Vitoldem rozdílu podstatného bude týž, jen o prostedcích se budou rozcházeti. Politika Vladislavova a tch, kdo se s nim dlí o vládu cil jich

mén

v Polsku, objeví se více šetrnou k tradicím,

odvážnou,

jednodušší k pochopení a vyložení, kdežto politika Vitol-

samostatnjší a odvážnjší, poskytne bádání histo-

dova,

rickému nejednu obtížnou otázku. Vladislav roku 142

kací

koruny eské

1

ani

rukou eských

pomoci

nepijal, ale také neposkytl

když Sigmund,

z

proti nim, ani

nmetí

když kurfitové

za ni žádali.

Mezi ním a Sigmundem byla nechu, naptí, ale pece nenastalo úplné nepátelství.

Podobn

jako

r.

14 10

s

vý-

výrokem Sigmundovým Poláci nebyli spokojeni. Nicmén ani r. 1420, když v lét pímí se konilo, válka s ádem hned se nepoala, nýbrž nastal podobný stav vcí, jako byl trval od

rokem

r.

krále Václava, tak

1414

jednáno

— 1420. pímo

Pímí i

r,

1420

s

stranama

prodlužováno, a mezi

za úastenství krále

Sigmunda a papeže,

a to zase ne bez vzájemné žárlivosti obou, než

s

tím roz-

dílem, že tentokráte papež stál Polsku blíže, kdežto Sig-

mund zstával pi výroku vání

zasazovali

se

také

Vratislavském, o jehož zacho-

kurfitové

vš.k se domáhal zrušení jeho a v

nedosáhl, ^•'')

kvtnu

r.

Vladislav

papeže.

Než toho

1421 zdálo

Srovn. úvahy Šmolkový

V

nmetí, ^7)

skrze

str.

se,

že válka

již

na-

152.

poslaném v dubnu 1422 Sigmund pipomenul velmistrovi, že se pro ád s Vladislavem a Vitoldem znepátelil. "')

''^j

RAkten

listu

Viz VIII.

listy

kurfit papeži

10-13.

a

kardinálm v beznu 1421

158 stává, když v ervnu pímí, jež 13. ervence se konilo, ješt jednou o rok prodlouženo piinním kurfita Fridproti vli krále Sigmunda a k jeho richa, od nedávná

nemalé nevoli

V

té

—

ervna se do

—

—

velého pítele

dob — kdy

na konci kvtna nebo na poátku

ješt

se

ech Hynek

krále Polského. ^^)

válka

že

zdálo,

nastane,

Vitoldv Výšek

a posel

z Kolštejna

ubírali

Rainský.

Pímím

získán

ješt jeden rok pro diplomatickou

válku a pokusy o smíení.

Zprávy o

Jemu jednání tajno, a

pimí echv

nedvra

nepivítal král Sigmund radostn.

Polskou

s

jeho se

v

již

Válka pinášela

proti Vitoldovi.-i^J

Litvou

a

dob

té

sice

nezstávalo

obracela

hlavn

nebezpeenství ádu,

by zamstknala velkého knížete na severu. Proto vySigmund by si byl pál, aby pes pímí vznikla, zýval velmistra, by Vitoldovi pedložil jakési ultimaun:

ale byla

i

neodekne-li se všeho spojení

s

a

eskými,

kacíi

pímí

ono

který byl založen pro obranu viry,

ád,

vypoví.

Než nedlouho potom v Polsku dána poslm eským poslední, a to odmítavá

dovi píznivjší.

V

odpov,

záí 142 1

nho

slové krále Vladislava Jan Tarnovský,

pozdji

biskup

Krakovský

sekretá královský.

O

Sigmun-

a nastal obrat

dleli u

Zbihnv

v Uhrách poa

slavný

Olešnický,

tehdy

vévoda,

jich jednání spolehlivé-'''^)

'^^) Smlouva zavena v Berlín dne Z jakých píin Fridrich s Vladislavem se

18.

ervna

spátelil,

prameny 1421.

—

vyložil E.

Brandenburg, odstraniv tím, co si v starší dob Gundling a novji Droysen o potitice tohoto knížete vymyslili. *''} ^'^)

CW. str. 523. K spolehlivým

Dlugoše nepoítám.

prameníim ]>ráv, co se této vci týe,

159

nani poskytuji málo svtla; tolik

\'šak:

že cena, za kterou Vladislav sliboval

m

eským

smíení

—

kdyby

nejspíše,

—

církví

s

bylo

i

pece pomoc

poznati

nepodailo

se

lze,

proti kacíjich

výroku Vratislavského,

zrušeni

jeho

pozmnní,

co se Zmudi týe, která vždy

zstává hlavním

pedmtem

sporu.

aspo

neb

Tento pokus o shodu se Sigmundem

nezdail,

se

když hned potom nedvra jeho k^ Vladislavovi Vitoldovi na novo podnícena byla zajetím poslv eských ve i

Slezsku a zvlášt u Jana

kníže,

prosbami

se zajatých oba,

který

je

byl

král zajal,

velký

i

ujímali

Králi Sigmundovi se vrátilo pání,

hrozbami.

i

že

tím,

Ratiboského,

s ádem, pímím odroená, vypukla, vydtkliv velmistra, aby se chopil zbran, jakmile by

by válka zýval

i

»kacím« od Vladislava Nicmén ani potom jednání

se

pomoci.

dostalo

mezi Sigmundem a králem

velkým knížetem Litevským nepestalo; udržoval Závis z Garbova. On provázel Sigmunda jako posel

Polským je

Vitolda

i

i

—

obou na oné výprav, která se po šastném zaátku Morava se zase vrátila k jeho poslušenství, a v Cechách se

mnozí pánové,

mezi

—

odekli zase kalicha porážkou u »rytí

Nmeckého

z jezdily

'<,'''

dostal do zajetí.

Ped koncem nuncius

Antonín

Nmeckým ješt

jiná

^)

též

enk

Tak

jej

Vartenberka,

smutn

tak

svého píznivce Sigmunda,

•

r.

1421 vyslán byl

Zeno, i

by

pes Alpy papežský

prostedkoval

Litvou.

mezi

ádem

mu

Brzy pidána

byla

když papeže došly žaloby proti Vladi-

slavovi a Vitoldovi pro jich chování k

•''')

z

nho

kde se také pan Závis,

Brodu,

bojuje za

a Polskou

úloha,

nimi

skonila pro

nazývají Staí letopisové.

Cechm

;

nuncius

160

ml

pesvditi, pokud jsou oprávnny, a podle toho

se

své jednáni zaíditi. co

Poslání jeho,

mundovi r.

1422

v Prusku

se

Korybut do Cech jemu tajemstvím;

týe

se

nemohlo

nikterak

úlohy,

vhod.

oekávalo,

že

co se v Prusku

^-)

;

prvotní

býti

králi Sig-

na

Již

poátku

má vypraven býti vdlo, nebylo ani

pání králova ád ml jakmile by on za to nespokojenost Sigmundova rostla, když bylo

zstati

pipraven,

žádal.

A

proto

aby

podle

me,

tasil

smuje

patrno, že prostedkování nunciovo

k

zmn

vý-

roku Vratislavského, bez níž se ovšem mír ukazoval ne-

možným. papež proti

K

žádosti

prohlásil

Sigmundov ke co

neplatné,

jehož poslání a poínání

volal k papeži

Od rické

za

samému,

historika

oekávání, bývá zda-li se

oekává, že

za

se

mu

chválou, a to

mu

Splní-li

jej

jednostejn; avšak, co

v pramenech, jako

chvály dostává, neodvážil .

nost.

znali a s

obyejn

jich

takové

asto bez ohledu,

lovk

bez dostatených prostedk. Jeden a týž

od vrstevník, kteí

uinil.

osobnosti histo-

povaze,

individuální

odmován

snad toho,

také velmistr se byl od-

onomu výroku

proti

tená

vylíí v jich

konci bezna r. 1422 by byl jeho nuncius,

ním se

nebývá

stýkali,

líen

pekáží, nebývají odpory

nedostatek nebo jich málomluv-

Vypravuji nejednou,

i

tu

ne bez mezer, jen o ze-

vnjším prbhu událostí, pohnutky osob jednajících jen tu a tam prozrazujíce; osobu a její individuální povahu asto teprve fantasie historikova pidává, jenž v tom básníku se podobá,

a

úkol obou není týž.

žádáme osobnosti psychologicky možné, od 52)

CW.

545. Již

ped Korybutem

Poláci »up er eigen eventuer.*

pišli

Od

básníka

historika

nad

do Cech nkteí

161

skutené,

to

Historik zídka,

mže

dojiti

ruen

mohly

nejea jaké

zpráva

nás

o nichž

in

podle

býti

svých,

opravdu byly.

nýbrž jaké

dochází,

nelíi-li dle vlastní zkušenosti,

té plnosti

jako básník, chce- li podati zárove obraz za-

Onu

pravdivý.

chválu

tak

asto

povahopism

historickým vzdávanou kritika nejednou by mohla obrátit

v hanu vytýkajíc, kolik jim ch)

k jistot pravdy.

bí

Osobnosti obou panovník íše Polsko-litevské poznáváme podle jich in ty rozdíly, které v inech nacházíme, penášíme pak na osoby i spíše podle nich ony ;

ve všeobecných rysech by k obrazu v pravd in-

osobnosti sestrojujeme, a to jen

onch

bez

podrobnosti,

které

dividuálnímu náležely. Jen na tolik naše prostedky, totiž

prameny

spolehlivé djepisné

z

Co

úplná shoda.

se

se

a

staí,

ani tu nevyskytla

zejména prvního krále Polského

rodu litevského týe, obraz jeho u historik není ustá-

Nkteí

len.

vle

slabé,

vlivem

cizím,

koruna eská zjednával

a

nm

v

jenž

kterému

mu

prchod. vcí

prbh

lovka

vidli

beze

vší i

ducha obmezeného a

samostatnosti

vysoký

nabízena,

více

vk než

vždy

stál

—

bylt,

/oletý

Obraz ten nezdá se

—

pod kd)

ž

snadno

býti pravdivým,

pi takové povaze krále Vladislava Také jiný obraz jest možný, podle bylo lze vysvtliti. kterého panovník tento popudy ke své politice vážil hlavn ze sebe, z toho, co byl sob od poátku pi založení unie polsko-litevské za úkol vytkl. Avšak reakce proti onomu obrazu, proti oné kivd by šla píliš daleko, kdyby se vlivy cizí u krále Vladislava popíraly. Co se zejména styk jeho s Cechy týe, lze tvrditi, že by bez Vitolda a kdyby jen vle králova byla rozhodovala, k poby

slání

i

Korybutovu do Cech

dlouhého jednání

—a

— sotva bylo

to byl

konený

došlo, ježto

výsledek

by se jednání

162

Sigmundem když Sigmund se

a s

ádem

již

r.

po válce povoleno, a když

se

1421

aby

nebylo potkalo

asi

navrhoval,

totiž i^ád se

nezdarem,

s

co potom (1422) Zmudi úpln vzdal,

velmistr a hodnostái

ádu

Vladislavovi se velmi

živ do pozdniho vku poutá k otin. Pravi-

takové obti ne-

odíkali.53)

V

králi

ozýval ten

cit,

jenž srdce

lovka

deln njakou dobou kolem nového roku

bav

se ve spolenosti

též o r.

vcech

1422 také o otázce eské.

Vyškovi Rainském trval,

dáno:

s

tu

jednáno

1421 a na

poátku

byl

s

povdkem

po

pijali; tento

co však na konci 1421 ješt scházelo,

vdomím

;

pozdji, nevíme

urit

kdy,

svolením krále Vladislava.

a se

Sigmund Korybut v Krakov najímal žoldnée s

v lét

již

do Cech vypraví Sigmunda

nabídl, že

bylo svolení krále Vladislava

bylo

r.

Vitold

Korybuta, a Pražané nabídnutí

úmysl dosud

A

Vitoldov honbou.

politických, ke konci

na Litv,

trávil

najav

a,

je,

nimi se vypravil do Cech, •'^^)

Z pramen, které nás došly, neplyne nám dostatené pouení o tom, co vyjednáno bylo mezi Vitoldem a eskými

posly, kteí se u

nho

zdržovali na konci

Teprve v beznu 1422 dostává se nám

•^3)

CW.

nco

r.

1421.

svtla od

519.

Z dopisu kommendátora Dúnaburského ze dne 2. ledna 1422, zprávy z Vilna od hejtmana tamjšího Monvida, se dovídáme, že »kacíi, kteí jsou u Vitolda, ho prosí, by byl jim ochráncem a pánem; kníže že se jich chce ujmouti, ale král že nesvoluje.« Že odpor krále Vladislava, aspo co se Korybuta týe, za nedlouho byl pemožen, svdí další prbh vci a také ta okolnost, že list Vitoldv ze dne 5. bezna, o kterém hned více bude povdno, byl odevzdán papeži skrze Martina, kanov^*)

jenž

ml

níka

Hnzdenského, jménem jeho

i

Vladislavovým.

163

velkého knížete samého v to

pramen

naped

na zlatých vážkách více

ani

tento

mén,

ani

papeži poslaném, ^^j

listu

V nm

velice cenný.

váženo,

mlo

než

Jest

každé slovo zdá se býti

aby nebylo

eeno

býti

;

a

eeno

pece

se

povznáší vysoko nad frasovitost a neupímnost

list

všem dobám obyejnou.

diplomatického slohu

programm Vitoldovy

prbh

Dálejší

to

djin eských až do smluvení kom-

paktát dal Vitoldovi za pravdu, který

onom pedpovdl,

Jest

eské. ^6)

politiky v otá/xe

že vzpoura

Aby

potlaena nebude. ^^)

ech

již

r.

kesanská

krev

1422 v

listu

proti církvi násilím

déle

marn

se

neprolévala, proto chce on býti prostedníkem mezi nimi

K

a církví.

tomu konci

pod svou ochranu a

jest

nim píbuzného svého Sigžádá, by kíž proti na uritou dobu byl odložen.

poslati k

Od aspo

munda Korybutovie.

Cechm

A

vyhlášený

odhodlán pijmouti Cechy

církve

? Zde cítíme onu mezeru kdybychom lépe byli zpraveni, co echy umluvil, lépe bychom rozumli, co

co za to Vitold slibuje církvi

v našich vdomostech; byl Vitold •>'^)

s

Ze dne

5.

bezna

1422 (Palacký UB.

I.

186).

Das Programm seiner bohmischen Politik — praví Caro Tento list vydává velice píznivé svdectví o tom, 529). ^'')

(III.

—

co v kancelái litevské dovedli, strojeností.

V

práv svou

Cechách tehdy dovedli

jednoduchostí a ne-

skládati mistrovsky mani-

k srdci a citu, také krátký list se nkdy dobe na p. listy Žižkovy); v kancelái msta Prahy však oblíben byl nabubelý a hledaný sloh, jaký nacházíme na p. mluvící

festy

podail

v list

(viz

Pražan

Vitoldovi

z

r.

1421. Sloh ten nebyl

neznám také

kancelái polské. ^'')

Následující není ani

pekladem

ani parafrasí listu Vitol-

dova; jest to spíše výklad, který se neídí tím postupem myjist ne bez úmyslu — zvolen. V list na šlenek, jaký v

nm —

p. naped J.

se vyskytují sliby a

Goll: Cechy a Prusy.

pak

žádosti. 11

164

mohl a co sliboval nepedpojat, nenajdeme v

slíbiti

.

.

Tážeme-li se onoho

J>^)

nm

listu

více než tolik, že Vitold

zachová-li se církev dle žádosti jeho, piiniti se

sliboval,

Sigmunda Korybutovie o to, aby z Cech vypraveno K jakému konci? Na tom míst

skrze

bylo poselstvo k papeži. asi

Nic více tu

každé slovo tikráte musilo býti váženo.

nepipovídá Vitold, než že poslové jménem tch, kdo poslušenství papežovu.

je vypraví, piznají se k

Cíl,

ke

má dospti, jest ovšem návrat Cech k jednot Mli se Cechové vrátiti bez výminky ? Anebo mli

kterému se církevní.

njaké výminky s nimi vyjednány býti bu naped, bu po píchodu eských poslv do íma? Vitold tvrdí, že se mu Cechové uritými sliby zavázali, že se k jednot církevní a k poslušenství papežovu vrátí, o

nepovídaje.

-"^9

práv

j\

j

Tolik Vitold

slohu.

mistrovství

mlení

v tomto

vdti

výminkách

a jist také od žádné takových slib neobdržel.

pravd podobno,

že Vitold takové asi

—

husitských mezi sebou

podailo? Bylo-li tak

skrze

(a jest to velmi

pedvídal budoucnost, než

5^)

ecclesiae

Vae subiacere< •''•')

liter

.

mínn

.

.

ohlašuje

Vitold

podobné), pak

Vitold vellent list

z

praví,

ad

12.

.

.

.

papeži,

že

že

slíbili

listopadu 1422.

Cechové

slíbiU

v tom

»ad sanctae

redire et obedientiae

je pijal

ecclesiae

i

ped asem ped nim. ^

tím omylem, že

s

grémium

on sám že

;

není-li

boj

pokládal za možné, co leželo ješt daleko

universalis

A

smíení za možné

— také stran kompaktáta, a neúpln,

pokládal, jaké se po letech krvavých

et

žádná

že

musil,

bezvýminené podrobení nepomýšlela,

strana husitská na

tu

nic

snad jeví

se

sedis S.

pod svou ochranu.

»per literas et legationes, qua-

grémium

redire-í.

To by

Tím

mijže býti

bylo velmi málo.

zdjší Vitoldova tvrzení o tom, co luý slíbeno bylo, dále, tím uritji, nic nedokazují.

a

znjí

Po-

ím

165

Akoli Cechové pod znamením jak nad Si^^mundem, tak nad knížaty které církev proti nim

volala

kalicha bojující vitzih*

nmeckými

a

kí-ižák}",

do zbran, pece byl by

kdo by byl další výpravy Avšak nesmime tvrditi, že by tím zete-

jim prokázal dobrodiní ten,

i

nim

proti

odvrátil.

lem se byl

teba

také jemu Pedevším teba si však položiti otázku, co by byl získal sám pro sebe. Kdyby se mu bylo podailo, k emu se nabízel, byl by si získal zárove zásluhu o církev a papeže, podobnou, jako kdyby se mu podailo pivésti k jednot církevní schismatiky ruské ve své íši. A neb}'lo by to vítzství ik nad ádem, tak nad Si^^mundem, nad ádem, jenž, uprosted kesanského svta jako njaký pežitek zstávaje, íši a církvi žádných již služeb neprokazoval, nad Sigmundem, králem vésti dal Vitold,

sympathie k

Cechm

nebyly

lze pipustit, že

cizí.

j

ímským s

ková

a budoucím

k poslušenství

to

mla

císaem, fojtem pivésti

rebelly

býti odveta Vitoldova za

církve, jenž

nebyl

svoje a její?

Ta-

výrok Vratislavský. 60)

Než mínil se kníže Litevský spokojiti tím, co my nazýváme »mravním vitzstvím« ? Nehrozila Sigmundovi za to, že výrokem Vratislavským od Litvy pro budoucnost odluoval, ztráta koruny eské po ddu, otci a bratru sddné? Vitoldovi byla podána od tch, kdo

Zmu

Sigmunda odíkali, koruna eská, »králem požádanýma Cechách, námstkem požádaného krále zval se po svém píchodu do Cech od nho poslaný

se

nazýván byl v

V onom

Korybut.

ohlašuje, že

Cechy

list k papeži ..pod svou

nikde výslovného svdectví, ''•'j

fitm buta

z

-in

K trmu r.

142-!

-se

Vitold

(OW.

velký kníže jen tolik

ochranu pijímá «, a že

oteven piznává

1068),

kde

nemáme

by byl Vitold podanou zvlášt v

praví, že poslal

listu

kur-

do Cech Kory-

displicenciam regis Hungarie.* 11^

;

166

korunu eskou pijal

mu

se

eským

Než papež tak tomu rozuml: eskou korunu

nenazýval. zdál

on sebe sám nikdy králem

;

odmnu

žádati Vitold za

za

kterou

službu,

by církvi prokázal.*'!) A pece se teba tázati, smíme-li korunu eskou prohlásiti za poslední cíl jeho politiky. v tom

Vitold, i

svorn

se

pozdjší djepisci, byl nikdy

politik

by

leda

nikdy nevytkne se

bude

cíle

že

vrstevníci

i

A

vc

nmž

by nevil, že ho Vitold korunu eskou, teba jen

Sigmunda,

pro

usiloval,

nemožnou, a

na pólo a neurit, jist chtl tím rozmnožiti nesnáze

jeho

znamenitý

dlouho byl

usiloval o

nového, o

Pijal-li

lze dojíti.

o

nezíká toho,

se

pesvdil,

se

shodují

politik znamenitý.

ochránce

ádu,

pede vším dojde-H

aby,

k válce proti tomuto, Sigmund a íše, zamstnáni v Ce-

Sigmund nebude ádem po válce, ne-li

chách, o Prusy nemohli se starati. Snad

výhodnému míru

na pekážku

s

výhodné smlouv bez války, pozná-li, že za tu cenu ponechá Vitold Cechy jich osudu. A kdož ví, zda-li konen pece nebude nucen koruny eské se vzdáti? Pokládal-li Vitold to za možné, pak si právem i neprávem dlal nadji, že by církev, že by papež k penesení koruny i

eské na nho To však nelze troufal uhájiti

svolil,

ovšem by

za tu cenu,

mysliti, že si

si

kterou nabízel.

byl velký kníže Litevský

koruny eské proti Sigmundovi a stran

jeho v Cechách, proti íši, proti papeži a církvi

víme jen zda-li

na

lákal

že

chtl

Zmu

A

pipoutati k

také lesk koruny eské,

íše Litevsko-polské

unii

záhadou.

vdi

tolik,

jej

s

.

.

.

Litv

zda-li

b}'l

nemohl

trvale

pomýšlel

korunou eskou,

snad Vitold sám by

Urit

dáti

zstává odpo-

uritjší.

ád Nmecký "')

Viz

list

papeže

ne

bez

?*Iartina

píiny

prohlašoval

Vitoldovi UB.

I.

207.

nuncia

16:

Také

papežského za pítele Polákv.

mže

co slouti

to,

programmem Vitoldovým v otázce eské, Zeno schvaloval. Papeži samému odevzdán byl list Vitoldv ze dne 5. bezna krále Vladislava skrze zvláštního posla, Jménem jeho i

íma

do

vyslaného,

nkdy

teprve

již

ím

králi Vladislavovi

má Korybut msíc

o

již

Avšak,

Cech

do

Velkému knížeti ovšem již pozd, od

asto zmínný

list

konen

když

Vitoldv,

jich

výstrahy.

i

íma

donesen do

hrozba se ozvala, že kíž

I

kacím samým,

prohlášen bude netoliko proti

se

díve.

se proto dostalo,

totéž se opakovalo,

že

poslán,

býti

papeže list obsahujících prosby, napomenutí

A

dob,

1422, tedy v

na eské pd.'^-)

stál

že

rozhodl,

známo bylo v i

kvtna

v první polovici

kdy Korybut Vitold

kanovníka Hnzdenského,

Martina,

než

i

proti

pátelm.

V

ervenci 1422

nuncia papežského

se

stal

sice

s

ádem.

pokus o jeho

Skrze

prodlou-

než podle pání krále Sigmunda velmistr jednání

žení, ^3)

zmail.

pímí

dobíhalo

Byl to nástupce Michala, jenž nedlouho

64)

tím své dstojenství byl

složil,

Pavel z Russdorfu.

ped Jemu

dne 14. ervence. Nedlouho potom poal se v Normberce íšský snm Vedle nové výpravy do u pítomnosti krále Sigmunda. ohlásil válku král Vladislav

To

^^)

ze dne 14.

patrno

kvtna

z listu

papežova arcibiskupovi Hnzdenskému

1422 UB.

I.

199.

Chování jeho ani v té vci neodpovídalo intencím papežovým, který tehdy válku proti pátelm eských kací ^^j

schvaloval, o *^)

Z

1422 (UB

emž

listu I.

také velmistr

zaslaného

z

Torun

ml vdomost králi

(UB.

I.

Sigmundovi dne

211, 214). 11.

ervna

210) vychází na jevo, že se toho jednání také úastnili

jeho poslové,

na oko za

pímí

Vladislav proti vli Vitoldov

v jednání se

(t.

j.

se pimlouvajíce,

Achithofel

Sigmundem pokraovati.

listu)

a dále,

že

byl ochoten

168

Cech hrozící a podle dalších zpráv již nastalá válka v Prusku byla pedmtem jeho porad. Kurfitové, dobe poznávajíce souvislost vcí zde

onde, v Prších

i

v Ce-

i

chách, a neiníce rozdílu mezi Vladislavem a Vitoldem,^^)

na

žádali

již

—

srpna

odvolal

a války

došla zpráva, že se válka

Sigmund a kurfitové odhodláni Ped zavením snmu bylo to na

byli

—

neopouštti.

konci

Cech

z

Když však

nepoínal.

poala,

byla

ádu

aby Korybuta

králi,

ádu

proti

arcibiskup Kolínský

odešli

i

falckrab

Normberka sbírat vojsko, které by rytím pivedli na pomoc. 60j Král Sigmund plný vdnosti k ádu, jenž

z

nho

pro

bím

byl

Než

se všech stran.

sliby

upímné mínné, neprosply, pišla, bylo

již

pomoc

války pijal na sebe, sliboval

pípravy, teba v té

i

a,

chvíli

když potom njaká pomoc

pozd. '^")

V

tom

se jeví

kterou

byli

rytíi

ješt po letech úinky velké porážky,

Nmetí

sledujících válkách,

r.

utrpli

r.

141 4 a 1422,

1

41 0,

se v ná-

že

vyhýbali bitv,

ob-

mezujíce se na hájení pevných míst. Avšak sotva zaata válka, byl to Vitold, který Již

2^. záí,

kterou

hotova,

všech

práv

^•'')

byl

do <•")

v den se

ke

s

ád

velmistrem jednati.^^)

smlouva o mír

byla

výroku Vratislavského odekl a

Zmudi

Tak

vzdal.

se

skonil

spor

Vladislav v té dob prohlašoval, že Korybut vypraven ech bez jeho vdomí a svolení. V Nmecku mnozí váleníci radji by byli táhli do Prus

nežli

po

VIII.

151).

tak

smutných zkušenostech zase do Cech

Sigmundv

*^^)

List

^^)

Jestliže se Vitold

že byl proti válce;

nen

poal

sv% Stanislava,

velmistrovi

piioval

3.

záí (RAkten

o mír,

(RAkten

VIII. 215).

nenásleduje

z

toho,

válka byla jediným prostedkem, ml-li ko-

vlekoucí se spor o

Zmu

býti vyízen.

169

o

Zmud

o

ást

Litva zvítzila, neb bželo zde Všecky ti války mezi ádem a Polskem, tato r. 1422, jsou pokraováním válek 141 4

tolik let trvající.

Litvy.

14 10.

r.

ádu

s

Pomr na

i

Litvou a pišly Polsku jako následek unie

Litvou.

mezi Polskem a Pruskem zakládal se vždy ješt

míru Kališském.

Vladislav za Polsko

výminky

ped

Krátce

jednáno bylo o mír, i

s

který

se

okázal,

Vitold za Litvu byii vyslovili své

i

výminka králova znla,

;

kdy

poslední válkou,

nemožným

však

by

ád Pomoany

a

Chelminsko vydal aneb aspoií v budoucnosti držel jako

To

léno koruny Polské.

programm pro budoucnost,

byl

as války a míry pinášejí prospch Litv- — K etným bratím Jagellovým náležel také Korybut,"

na ten

*

ve sporech

kdysi

Kejstutem byl se

s

pidržoval bratra.

nm

Po zbyl syn Sigmund, u nás obyejn dle otce nazývaný Korybutem. R. 141 o bojoval v polském vojsku u Grunvaldu a také

ml

doby

z té

nabízel

se v

1414 se války úastnil; a snad

r.

osobní známé a pátele v Cechách.

Cechm

lét 142 1 jednání Sigm'.md

kníže

hrozebný

s

echv,

a Vitold,

nepestanou

echv. A nejsme

áslav

dostavili.

hlavního GH)

lépe

I.

s se,

148.

dtklivý

se,

se

kdo

za-

a

Vladislav

nimi stejné národnosti, byl

upímný

dobe

hodil.

že

echách poalo

msta, akoli

UB.

Zdá

zpraveni,

Zdá

ve Slezsku,

že se strýcové jeho,

proto se k své úloze

Vladaství jeho v že

byli

Ratiboskému

kteí jsou

ujímati. *^^) již

zajati

Hanuši

prohlašuje,

list

Jeho

námstka hned, jakmile ním poalo. Když v záí eští

Vitold za svého

poslové ubírající se do Litvy slal

již

se

k

se

pítel

šastn. Škoda,

jeho

vyzvání

do

tam pišli také poslové tam po krvavém pádu Jana že

170

Zelivského (v únoru 1422) ješt jednou na vrch dostala strana

po píchodu knížete do Prahy své pevahy

jeho, která však

bez krveprolití zbavena. Potom, teprve v ervnu, podailo se

mu

získati si uznání za

»nejvyššiho správce

zem

eské«

od Zižky, o kterém nevíme bezpen, zdali kdy jednání s Vitoldem schvaloval, jako byl schvaloval podání také

K

koruny Vladislavovi. ''0) splo,

Korybut sám

že

k držení a hájeni

Korybut

ty

nejvíce pi-

pijímal a v áslavi

artikul se zavázal.

osvdil

se

tomu ke všemu

z kalicha

v

nesnadné úloze, která

na

Táborv pod panem Bohuslavem ze Svamberka, nkdy horlivým odprcem kalicha a nedávným pebhlíkem, Janem Hvzdou z Vícebyla

vznesena.

Radikální

strana

i

niilic,

jenž

za Jana z Zeliva v

dob

nejvtší moci

jeho

ele obce Pražské podobn, jako se vyskytuje podesta v mstech vlašských, pokusila se o pevrat v hlavním mst, kterým by zárove pestala moc jeho v zemi. Než pokus tento (i. íjna) se nezdail. Karlštejn, k jehož obležení Korybut se obrátil hned po svém píchodu do zem, se proti nmu sice uhájil Než nebylo by slušno knížete proto viniti, když tento hrad potom byl stál v

.

.

.

i

—

Na to upozornil A. Prochaska. List, který dle Starých letopis Korybut Žižkovi poslal hned z Moravy cestou do ech, »aby zem nehubil a neplenil,* znl njak podobn jako jeho "")

nco jen,

pozdjší co se

list

Oldichovi

týe záhuby zem;

z

Rosenberka (A.

III.

237),

ovšem

nejspíše kníže na Žižkovi a Tábo-

rech žádal, aby se jeho vrchní moci podrobili.

ervna 1422 (A.

—

Zápis v knize

úplnji ve Vstníku Spol. nauk XVI) nezdá se býti dopisem Žižkovým, nýbrž spíše pamtí napsanou o uznání knížete od Zižky. Pozoruhodné jest, že tu Žižka uznává Korybuta za » pomocníka a nejvyššího správce zem«, o Vitoldovi se nezmiuje. (Srovn. Tomanovo Pražské ze dne

11.

III.

pojednání o Žižkovi ve Vstníku XVI.)

239,

;

171

po odchodu jeho

Mimo

dovy.

z

Cech zstal v moci strany Sigmun-

v druhé polovici

r.

1422

se

zdají

šího

svditi o jakési unaVýprava nmecká, na

obou stranách. byl usnesl snm íšský a pro kterou

venosti, avšak n?

které se

píbhy

obléhání Karlštejna ostatní válené

ustanovil

velitele

kurfita

Fridricha

za nejvyš-

Braniborského,

odkryla zvlášt patrn nedostatky v státním zízení íše,

Ve zdar její které ovšem nepovstaly teprve v té dob. po dívjších zkušenostech sotva kdo doufal. I nelze se poalo se vyjednávati, pi emž prostedníky byli nkteí pánové eští podjednou. Mžeme v tom spatovati úinky dívjších vítzství, ze kterých diviti,

že tentokráte

nyní tžiti mohl Korybut.

na

byl

pimí, r.

1

z

tch

pímí mlo

a za

42 1

ských.

Jednání takové úloze,

vznesl Vitold, neodporovalo

navrhoval

V

<"')

totiž,

jiné

—

pijíti

mlo

;

—

jako byl Vitold

k »slyšení« ve

píin

však nebylo

kterou

zaveno

býti

již

vcech nábožen-

lze se

kdo jednání na stran kališnické

dohodnouti; vedli,

nikdo

ješt se nechtl navrátiti k poslušenství krále Sigmunda proto se na nho ono pímí vztahovati nemlo. Na to však Fridrich, akoli se ani tehdy dívjší píze jeho u krále nebyla vrátila, pistoupiti nemohl, a tak ono jednání zstalo bez výsledku. Jestliže

hned

potom

(v

druhé

polovici

listopadu)

slyšíme o velké rznici mezi »Pražany a Tábory «, že se

válka obou proti

již

píiny, jednání,

sotva v které

asi

em po

sob

jiném chuti

jí

lze

nebylo

než v onom tm, kdo ješt na

najíti

'•)

Listiny toho se týkající uveejnil Bezold

V

lana Žižku

str.

Fridrichov, dne 155.

tak

oekávala, než bez udání

^-)

listu

'''"2)

26. listopadu

I.

146

Srovn.

si.

Tomkova

172

Žádné smíení v žádaém ohledu nepomýšleli,

konený Mír

pro

nezdar jeho nejspíše to byl,

—

zase podaiîlo vyrovnati.

zavený dne

27.

zái^í

již

onen spor

se

1422 zastavil válku,

r.

avšak neodstranil nebezpeenství války.

mistrem potvrzen, a

jakož také

Ješt nebyl

Ne

hrozil její návrat.

vel-

však proto,

by se byla jevila na polské stran nespokojenost s výminkami smlouvy, anebo že by se byl ád pece ješt Válka r. 1422 byla nevzdával nadje na získání Zmudi. vyvolána pomry, které v tchto stranách Evropy zpže

boue

sobila

Ovšem k srážkám mezi ádem

husitská.

a

bez nich; než vci sbhly jinae, hned Vratislavským výrokem Tímto výrokem byly Cechy a krále Sigmunda zaínaje. Když byl r. 1422 mír zaven, ve spojení. uvedeny Prusy Polsko-litevskou bylo by došlo

íší

by

Korybut »

i

se byly

králem

král

byl

eským

Sigmund

neml

v

již

i

Cechách,

požádaným*. knížata

a

Vitold

V

té

nmetí, '^3)

V

a že potrvati nemá.

nazýván

vci že

byl

srovnávali se

mír zaven býti

listopadu pišla

Nmec

z

ne tak vydatná, že by

již válená pomoc Rozhodproto se byl mohl ád zase odhodlati k válce. nutí, jako již v lét ped tím, neleželo v rukou jeho.

do Prus,

ale

Za

snmu

Normberského zdálo

dovi na

niem

ve

se v

svt díti

více se

dje a stane poal zanášeti projektem, aby se

'^'í^)

ve Slezsku

''^)

trval

i

Mimo

ád Nmecký

Sigmun-

ho dotýká, než co

Tehda

se Uhry,

sestoupili k

to

Reichstagsakten VIII. 138.

bylo,

knížata a

že

se

msta

velkému spolku,

kurfita braniborského, jehož spolek

dosud. 7^)

že králi

tak nezáleží jako na ádu, že, co

mlo, v echách.

Prších dalo a

se,

s

Vladislavem

173

který by pinesl

V

vrací.

pomoc úplným neb ásteným rozdlením

Jest to plán Vladislava Opolského,

Polska.

lét

1

Korybutovou,

který se tu

422 vzntlivý Sigmund, popuzen výpravou co navrhoval a osnoval, nejspíše opravdu

to,

Avšak potom jednání pokraovalo pomalu, teprve na poátku r. 1423 dosplo k návrhm smluvních zamýšlel.

a

listin i

konen

Sigmund asto

se podle

nedojednáno

prbhu

do konce a který v

vésti

;''5)

dd

jako

jeho, král Jan,

plán najednou sledoval, rozhoduje vcí a okolností, který by se ml pro-

vice

umní

takový prostedek

as

opustiti.

politického

Tentokráte

osvdil

;

ád

se

zstal,

ne bez tžkých obtí se své strany, ve zbrani, a chystaný spolek, který Vladislavovi a Vitoldovi nezstal tajemstvím,

pispl

k

tomu,

se

že

udržeti, zstane-li jen

Sigmund sám

nosti;

oba

snažili

plat-

a obtoval tím

svj

uznal platnost

výrok Vratislavský. Za jakou cenu s

ech

Sigmundem

mír se

smlouva v záí 1422 zavená v ?

její

Za

odvoláni Korybuta

a snad ješt více v nejbližší budoucnosti.

Styky mezi králem Sigmundem a obma Gedyminovci po píchodu Korybutov do Cech ani za války ádem nepestaly úpln. V srpnu 1422 pišel posel

ani s

Sigmundv do z

Polska,

a

již

Garbova, Korybutem ze

v záí ubíral se do Uher Závis zajetí

nášeje dle zvyku té

doby bohaté

byl podobný

ped

"'')

rerum

jako

desíti

eského vybavený, pidary. lety.

'^^^

Další

Jako

prbh

tehdy,

Grúnhagen Geschichtsquellen der Hussitenkriege VI.) str. 30. O tom, že nedojednáno, Brandenburg

Sil.

tak

(Ss.

163.

Ludvík z Lanse, dávaje o tom zprávu velmistrovi dne záí (Grúnhagen Geschichtsquellen str. 23), vyslovuje obavu, že nedávno od nho tak vychválená horlivost Sigmundova ochabne ''*'}

19.

174

i

r.

velmožové

1422

vedle svých král

a uherští

polští

vystoupili velmi samostatn.

konen

Vladislav

král

Jestliže

k vypravení

svolil

Korybuta do Cech, nestalo se to nikterak za všeobecného souhlasu a ne bez odporu zejména nkterých praelátv a magnát polských. Hned v kvtnu 1422, kdy vznikly obavy, by onou výpravou nebyla vyvolána válka biskup Krakovský,

kanclé^,

a

nkteí pánové

s

Uhry,

polští za-

praelátm a velmožm uherským, vyjadující pání

slali list

po udržení dosavadního pátelství a zachování pokoje bez ohledu na politiku panovník, pi emž také hned nazna-

en

prostedek, který by nkdejší pátelství

obnovil: bylo to

ovšem odstranní výroku

i

mezi tmito

Vratislavského,

zejména co se týe Zmudi. Odpov znla, jak b\'lo oekávati, že, jakmile bude Korybut z Cech odvolán, '^'7) pánové uherští se piiní

A

obou král ...

skuten

naznaen, potom se smíení

Ne

bez

vdomí obou panovník, poalo

jich úastenství,

konferenci praelátv

ilo se v beznu

Není to

marku.

Korybut

od

sebe

o smíení

s

-')

CW.

'^)

Viz

i

se jednání

pán

podailo. než zatím ješt bez

kolem

polských

i

i.

prosince na

uherských a skon-

1423 na osobní schzi knížat v Kežnáhodou, že

práv

v prosinci odešel

bylo

lze

jdoucích,

pedvídati, totiž

o

které z obou jednání

spolek

proti

Polskem, se skoní se zdarem.'''^)

Polsku

a

Smíením

554. listy

Ludvíka

z

Lanse,

který v té

píin

se

ne-

Ostatek ani král Sigmund neklamal jeho a ádu; soujednání s Poláky zástupci ádu nebylo zatajováno.

klamal.

asné

asi

o smíení

Prahy a v beznu potom opustil Cechy. Hned

z

poátku

vedle

r.

strany

své

se

též

na tom základ, který v obou listech

;

175

beznu 1423 odinn výrok

knížat v s

ádem zavený

nkteí pánové k

sob

zstal v platnosti.

Vratislavský, a mir

K

tomu

radili

také

eští strany Sigmundovy, které byl tento

do Uher povolal, a

tím srovnávali se

s

i

pánové

Uherskému nezazelo na tom, komu Zmu bude patiti, kdežto jemu jako králi eskému, který uznán byl od jedné strany toliko, avšak nadje na uznání všeobecné v celé zemi se nevzdával, nepátelství Polák hrozilo vždy nebezpeenstvím, pátelství s nimi mohlo však pinésti prospch. Ani Sigmundovi jako

uherští. "^)

Nový

plán

krále

králi

Sigmunda pro rok 1423

'Ô^

platil

K spolené výprav proti eským kacím mli ním spojiti nejbližší sousedé, ze jeho Albrecht Rakouský a nový vévoda saský, Fridrich Míšeský; k nim echám.

se s

ml

se

než také

poslati,

nebo Vitold,

ne-li

Nmecké ml i

A

pidružiti Vladislav.

osobn

král sliboval nejen

se vypraviti do pole,

oba zárove.

k úastenství

na vzdáleného Ericha,

pomoc on sám

Knížata a stavy íše

povzbuditi kardinál Branda

jenž

na

severu

vládl

trojímu

Dánskému, Švédskému a Norskému, se poítalo Také tento velký plán potom opuštn. Cí vinou? Veejné mínní v Nmecku a potom také papež, jenž tžce nesl, že r. 1423 všestranný útok proti tm, království, .

'^9)

meynen das

.

.

Dne

27.

sie nicht

(mínn ád) •'*0)

novji

bezna poslové msta Vratislav

píší

rad Nu :

ungerischen herren und die behemischen herren,

die

sterben noch verterben wollen

umbe der Prewssen

willen.

CW.

88.

O

politice

Sigmundov od

r.

1423 zaínaje

Lewicki (Ein Blick in die Politik Sigmunds Archiv fúr 5st. Gesch. bS) a Sarnes (Witold und Polen se s Lewi1427 — 1430 Altpreussische Monatsschrift 1893). V pojednali

A.

em

ck\'m rozcházím, vyložil jsem v

MIOG.

;

176

kdo »horší jsou Turk a barbar, « î) se nestal skutkem, na nho se vymlouval též král vinili Sigmunda samého; Polský, kdežto Sigmund sám nejradéji by byl vinu jemu pietl. V skutku mimo Ericha, jenž vojáky pevedl pes

potom z Pomoan zase poslal dom, a mimo Albrechta Rakouského u jiných ochota bu se od poátku neobjevila žádná (tak bylo v Nmecku) anebo záhy

moe,

ale

ochabla; ona unavenost, ba již

beznadjnost, jež se ukázala

i

roku minulého v liknavosti

U nmeckých

knížat,

dosud

výpravy,

trvala.

vedle naptí,

a zejména kurfitv,

asto mezi nimi a Sigmundem v tchto letech

které

psobila nejspíše

objevuje,

ád Nmecký

zstal v platnosti

Vladislav

Sigmund

.

se že

od

býti zase od-

Upouštjíce od výprav}',

.

.

dohodli,

se

s tím,

bylo dostalo,

ml

který

tak že mír,

inn, pece i

mu

prese sliby, jichž se

byl opuštn,

krále

nespokojenost

též

by se podobn, jako

Cechy podobojí, míst vc snadno pochopitelná. Ani Sigmundovy zkušenosti po obležení Prahy, po bitv u Vyšehradu r. 1420, po por.

1422,

pokus o mírné jednání

stal

s

než tohoto roku ne vedle výpravy, nýbrž na jejím

rážce u

Nmeckého

šenosti

knížat

potom nikdy válkou

zem,

Brodu

r.

se

jichž

81)

Tak

pomoc

se

tehdy zvlášt poítalo,

ad

let,

úastníkv.

po krátké válce roku

ve kterých vždy b\

praví papež v list Yitoldovi

byli

odhodlali

již

netrpla

svou pokládati nepestával? Polsku

jak se v témž list piznává, Vladislav

A

nevypravil.

vítána byla chvíle oddechu ne tak

pedešlého, jako po

lepší nežli zku-

své poslední porážky

válen do Cech

ktero-j za

pak a Litv, na

1422 nebyly

Od

nmeckých.

k

UB

I.

rád by byl vidl, válce

proti

teba

— Martin V.,

323.

kdyby

Cechm

lo

i

se on a

bez

jiných

177

ádu se pipravovati. Také se v eským kacím nejevil žádný

k válce proti

výpravu proti ukazovala se

A

nechu.

i

nemohlo mu

býti

zbran

tm, kdo

proti

vhod,

lét

se

abv'

již

zápal,

ano

Vitolda týe,

záhy obrátil

tak

sob

nedávno

byli

jej

své

za krále

»pod svou ochranu pijaU.

»požádali<, a jež byl on

V

konen

co

Polsku pro

1422, když se byl Korybut do Cech ode-

r.

že se tak bylo stalo se schvále-

bral, rozšíila se povést,

ním papeže Martina V. Nezakládala se na pravd

Vitold

:

byl papeži jen ohlásil, co se stane, za dovolení nežádaje a

odpov.

neekaje na

že

A

Papež toho, co se

povst onu vyvracel

loval,

mu

a tžce nesl.

nebylo vše v tom, co se

Vitold

pece

užije vlivu,

slušenství církve,

pání, jeho a

s

lze íci,

avšak

ochranu,

a

by je piml k poovšem úplnému a bez výminek; to bylo který u nich má,

tím se papež ani

ped Sigmundem

Sigmundvi ovšem na prvém míst,

ímskému,

pece

zcela proti mysli.

stalo,

nebée Cech pod svou

neschva-

stalo,

A

netajil;^-)

eskému

jako králi

aby eští kacíi se zase pokoili církvi a jem.u samému, jakožto svému ddinému pánu avšak papež mínil také jiného prostedníka pipustiti více mu záleželo na konci nežli na cest, která

a

náleží

starati

se,

;

;

k

nmu

vede.^^)

nkdy bylo, za

Tím koncem bylo obnovení

autority círke

i

spolupsobení jeho samého,

82)

Papež Vitoldovi,

21.

ale

ervna

Papež Sigmundovi,

^*)

Papež všude rozeznává tyto

mund

Sigmundem

o korunu

eskou

;

19.

obojí se

pišel. Viz

ském.u (Codex epist. saec.

i

Vladislava a Vitolda,

kvtna 1422 UB.

8-^)

a smíení se

všeho, jak

vlády Sigmu ndo vy v Cechách^J^)

XV.

II.

I.

1422 UB.

dv

208. I.

213.

vci, smíení

On

má

státi.

list

jeho arcibiskupu

152).

s

církví

nechce, by Sig-

Mohu-

j

178

po dobrém nebo po zlém. Korybut než papež žádosti

volán,

v listopadu

r.

1422

Cech

smíení

nicmén

Cech

nictvím polským. ani

s

mezi tím podailo, poslání do Cech, ty

ped

tím, ani

ne-

potom Jan Zižka tak vysoko

ník

byla obvyklá, 86] jako na

razil

krále

když dne

poátku

pi r.

i.

prosince

vjezdu panov-

1422, když po-

Sigmunda u Hory a Nmeckého Brodu. Tehdy

se zval

eské zem píchylných

»správcem obcí

a plnících zákona božího v nadji boží«;

vdcem

ovšem

se

Sigmundem prosted-

a

církví

uvítán byl v Praze se vší slávou, která

právem

ji

'^^)

na konci roku 142 1,

jako

nestál,

Nadje

církví.

když

tím vším se pipravuje pro budoucí rok

pokus o smíení

Nikdy

s

knížeti

úkol jeho

za

Cech oda,

znanou lhtu

vyslovil, ustanovil dosti

co Vitold byl prohlásil

splnily;

býti z

hned

nevyslovil

té

ne bez nadje, že by se snad

totiž

ml

všech

pijímajících z kalicha

bylt v pravd

bez rozdílu

stran.

Na tomto míst potom stál Korybut, a již ne zcela bez odporu. Sám Zižka ustoupil do pozadí. Zda-li osobní pátelství obou, které

Ote

Zižkovi

i

v

že

ono jednání smíení

s

s církví

Viz

**=')

>

kníže íkal

a Zižka knížeti pane Synu«, potrvalo až

peností; než pochybovati

lze,

se

Sigmundem.

plnou

do

bez-

by byl schvaloval Zižka

že

kurfitem Fridrichem, i

s

jež

smovalo ke

'^''

daný Vitoldovi v listopadu 1422 (tamtéž str. 157) (poslání Korybutovo) aliquamdiu expectantes reduccionem hereticorum, ad quem list

impie et inique factum

tulimus

finem

se jevilo,

pobytu knížete v Cechácli, nevíme

konce

Quod

tom

.

.

.

nobiá

asserebat

illum

—

esse transmissum.

Nezní-li

to

bezmála jako dodatené schválení *'^)

Velut terre princeps

^')

Proti

—

praví

obyejnému mínní,

Vavinec

z

že se Zižka a

Bezové. Korybut záhy

179

Po odchodu Korybutov avšak v té

pi

sebou,

se

chvíli

emž

stojí

Žižka zase v popedí,

poiná válka

stran husitských mezi

strana umírnná, jež vládla také Prahou,

neváhala spojiti se proti

Táborm

se stranou, která cirkvi

a králi Sigmundovi zstávala vrna.

Než strany husitské

za krátko se smíily zase, a v té chvíli, v to nejspíše bylo, že pišel

eený

Mikuláš,

kvtnu

r.

1423,

do Cech posel krále Vladislava

Sestence, šlechtic ze Slezska pocházející

zdomácnlý. On pinášel list královský, ^8) žádalo, by Cechové pijímající z kalicha

a v Malopolsku

ve kterém se

kalicha se odekli, by

ty

lánk

se vzdali, by, církvi ve

všem se podrobujíce, výpovdi sboru Kostnického proti nim vydané uznali za platné. Za to Vladislav sliboval, že odvrátí od nich chystanou výpravu a že se piiní zase rozešli, vyslovil se

žádného

není.

Tomek. Výslovného svdectví tu ovšem Tomanovy lánky v CCM, a ve Vst-

Srovn. též

níku Spol. nauk 1893. Viz o

*'^)

již

ped

nm Prochaskovy

tím; tak

r.

1421 skrze

str. 203 si. Vyskytuje se naléháno na Jana Ratiboského,

Szkice

nho

by zajaté Cechy propustil. Relaci o poselství jeho v Cechách máme v list Vladislavov Vitoldovi CW. 600. Dále sem patí listy krále Polského do ech poslané, první po Sestenci, v Lib. Canc. 104 106, které vydavatel II. Prochaska chybn vazují do r. 1421. Sestenec našel vojsko obou stran v poli (exercitus utriusque partis videlicet Hussitarum et Thaboritarum in campis invenit CW. 601), což se velmi dobe hodí k onomu velkému shromáždní u Konopišt, kde jednáno o smíení. V ei, kterou tu ml, neostýchal se lichocení nejhrubšího zrna ka, že národ eský nad jinými tak vyniká a takými se stkví pednostmi, íut vix gentem in orb párem vobis audivimus.« Náelníci obou vojsk se odebrali se Sestencem do Prahy, a zde trvaly porady devt dní. Tábory pi tom nejspíše zastupoval Bohuslav ze Svam-

—

berka,

i

—

kdežto Žižka byl v tu dobu zamstknán jinde. (Srovn.

Tomkova J.

Go

1

Žižku 1

:

Cechy

str.

163).

a Prusy.

12

180

zem

o upokojení zmítané.

eské, tak dlouho vnitními bouemi

§9)

Vzletný

býti prolévána a

Vladislava

krále

list

echv

k vlastenectví

Má

podobojí.

zem

hynouti

?

obrací

se

pi tom

ješt déle eská krev

Není-li se obávati, že se

na míst zeslabeného národa eského v ní rozhostí

nmecký Jménem spoleného

cizí,

zapísahá král Polský Cechy,

ném

by

živel

»jazyka slovanského»

?

v bratrovražed-

ustali

boji. 90)

Než doba, kdy národnost tak mocným se stala initelem v život národ, ješt nebyla pišla. Ve hnutí husitském, pi všem sebevdomí národním, stránka náboženská se mla osvditi mocnjší. Jako rozdvojila národ eský a zvlášt panstvo eské na dv velké strany v obanské válce proti

sob

na dva válené tábory také

záhy

rozdvojiti

znali

ke kalichu,

co

má

starých

.

než od

zavrženo

býti .

podobojí a katolickou, tak

stojící,

poátku co

a

kdo se

ty,

se nesrovnávali v tom,

podrženo

víry a

z

poádk

.

Prostednictví

krále

ne v tom smyslu, jak

Vladislava

je

bylo pijato,

nabízel jeho

list.

strana podobojí nemínila se pokoiti církvi

Listem

mla

daným dne

versity Pražské;

G.

ervna odpovdli

co Vitold

r.

1421

avšak

Ani mírná

bezvýminen.

králi

misti uni-

byl nabízel,

to

od

Není to ovšem doslovné znní listu. Emendace textu s. Romane unice quatenus et indubitate ccclesie katholice vos velitis conformare (ne con^^)

viz v

MIÓG. Král vyzývá echy

:

.

.

.

firmare, jak tištno). ^'^) unde timendum est, ne regnum ad ruinám perennem ponatur et iacturam, quod in nobis summum dolorem adaugeret, si in diebus nostris terras lingwaij nostri Sclavonici per nacionem alienam videremus per suaptes destructam occupari. .

.

.

181

r. 1423 žádáno, >slyšeni«, než takové, ve kterém by strana strany nesoudila, nýbrž pesvdovala. Není to

nich

sebevdomá odpovd,

ona

již

Vitoldovi

r.

Polský žádal.

O

1

42 1,

»l)

avšak

dána

jaká

p-ece

daleká

nkdy

byla

co

toho,

král

''

tom, že se pijímá prostednictví králem nabízené,

hned jemu dána zpráva, k dalšímu však jednání dle rady Sestencovy ustanoveni zvláštní poslové. Teprve u dvora polského mli o úmyslech králových úpln býti poueni. Podivným zpsobem ti, kdo v Praze se Sestencem jednali, o tom obratu, který byl v prvých msících r. 1423 nastal, ješt dostaten nebyli zpraveni, a-li se nedlali nevdouce; nevidli anebo nechtli vidti, že má jednáno býti o smíení netoliko s církví, než také se Sigmundem. R. 1422 poaté jednání s Fridrichem Braniborským uvázlo,

smuje píinou, pro

jakmile bylo patrno, že

také k uznání Sigmunda.

To

list

bylo nejspíše

bízející k

íd

se

krále Vladislava, vy-

novému jednání, oSigmundovi mlí, pro Sestenec, radou nkterých pán eských, kteí sice k stran

podobojí se

znali,

než

k

Sigmundovi

ochotni, na otázku, s

kým má

urité odpovdi, než

radil

býti

Sigmund? Zatím v Cechách

mnohým

platil

navrátit

všeobecn, by se zavelo Byl tím

»se všemi nepáteli. «

na rok

se

i

byli

jednáno o smíení, nedal

mínn

pímí

také král

po odchodu Korybutov

ješt Vitold za pána, bez jehož rady a

mistrv otištný v C\V. 594 má podpis Cristanus magisti universitatis studii Pragensis. Jest známo, že Kišan z Prachatic náležel k nejmírnjším. V list mistrv, zdá se, objevují se již budoucí kompaktáta. Co se týe kalicha, pipomíná se, že, jak sám sbor Kostnický pipouštl, v prvotní církvi platil. V tom tedy (tak snad lze mezi ádky ísti) nebude lze povoliti. Povolnost v jiných kusech lze však vyísti. îj

et

ceteri

List

:

—

12*

;

182

pímí

svolení

velkému a

nepáteli nechtli umlouvati. Ano, v té

s

ješt pozdji,

ne-li

chvíli,

nejspíše

to

bylo,

poslán

že

by sám do Cech pišel to bu v klamné nadji na proto, aby pomr k nmu se

knížeti list vyzývající ho,

zem

se

Stalo

ujal.

se

bu

splnní takové žádosti, vyjasnil. ^-)

Poslové eští

mšan

—

byli to

Vilém Kostka

Pražský Václav Stráboch

Sestencem Prahu

nkdy

—

v polovici

z Postu pic a

zárove

opustili

msíce ervna

se

1423.

dodán jim list Vitoldv, ohlašující píchod knížecího sekretáe Bartolomje k podobnému jednání, k jakému byl do Cech pišel Sestenec, Sotva

však

cestu

nastoupili,

z

nhož

s

vdomím Sigmundovým

jak

však

již

se strany

To

Polského.

vysvítalo dosti patrn, že všecko se

knížete

ano

že

dje

mocí jeho, a to

plnou

Litevského,

píinou,

bylo

s

tak

se

strany

krále

Kostka a Stráboch se

do Prahy, majíce pozdji Sestence zase dohoniti. ^^)

vrátili

Když nepišli, nezbylo mu než poslv eských, jichž píchod již

vrátiti

se bez

svému byl

ohlásil.

odejíti

králi

a

Mezi tím v Praze nadarmo oekávali sekretáe Vitoldova

bylt

se obrátil na Moravu,

vdcm

náležel

opanovalo

Perov

a

také

nkolik

kde vojsko husitské, k jehož

Hynek

z Kolštejna,

bylo nedávno

pevných míst a mst,

mezi jinými

Kromíž. ^4)

O list poslaném Vitoldovi v. list krále Vladislava (CW. v UB. I. 286, jejž na konci). List Vitoldv Palacký klade již do bezna, Lewicki pak do dubna, není než odpov k onomu. Oba listy jsou tedy pozdji dány, nežli se 92)

str.

echm

601

domníváno.

n

'^^) Sestenec od 24. ervna do ekal na pak se ubíral dále pes Litomyšl do Moravy.

9*)

Viz o

nm též LC.

II.

203.

Do Prahy

sotva

iž

1.

ervence,

•-'Otom pišel.

183

V

té chvíli

tedy jednání zahájené posláním Sestenco-

vým do Cech nemlo žádného výsledku, nevíme, zda z tchto píin spíše nahodilých, i že nenávist, která se proti králi

bhem

Sigmundovi

i konen

moci,

nováním Hradce Králové krvavé nepátelství stran ských mezi sebou zase vzbudil. táhl

Když potom

do Moravy a odtud dále do Uher,

co se obojí

pe-

nahromadila, ješt nebylo lze

let

snad vystoupením Žižkovým, jenž opahusit-

Zižka od-

stalo se skutkem,

od pedešlého roku pipravovalo: strany pod-

již

podjednou se na spoleném snmu, jenž ke konci

i

íjna (I423)

zasedal

v

Praze,

Zárove poalo

smíení.

mundem, ne o slyšení

i

dohodly

hned o jeho uznání,

sice

prozatímném

o

se jednati také

králem Sig-

s

naped

nýbrž

jen

pi kterémžto jednání

disputaci theologickou,

mezi stranou podobojí a králem prostedkovali eští pánové

podjednou,

stedu vybráni poslové k Sigmundovi,

z jichž

a

a Jan Msteky, k nejhorlivjším protivníkm kalicha. 9'"')

Puta

Castolovic

z

bude

následovati

také

jednání

dosud

náleželi

Byla nadje, že

o uznání Sigmunda

od

strany podobojí. 96)

Ani toto jednání nedalo úastenství

Polského,

krále

o kterémžto

míst

se bez

vdomí

k

jenž

a bez jistého

slyšení

ml

se strany dohodly,

do

Brna,

poslati theo-

logy Krakovské, ^'^j Než universita Krakovská, která záhy proti nákaze husitské byla postavila

se všech

stykv

kacíi.

s

silné

hradby,

štítila

Také vdla, že vyznavai ka-

skromn

licha ani

tehdy na slyšení nemínili

poslušn

se pokoiti, nýbrž že hodlali se dostaviti k boji.

^=)

Jan

byl hlásil

Msteky

se jen z

pinucení

r.

1421

poslouchati a

njakou dobu

ke kalichu.

96)

CW.

9')

Lib. Canc.

633. II.

230.

Srovn. též Rcichst.-Akten VIII. 343.

184

Zdá

vdcm

že

se,

pi úmluvách

podobojí

strany

stranou podjednou tanulo na mysli jakési

ob

základ tyi^ artikulv, platné pro i

proto

katolíky;

slyšení vysloviti

vybraní

ml

a

vázlo

nání

v

To

sejíti.

Brn

strany

obou stran od stran samých

z

bez koncilu, který se

se protahovalo,

a

pro

byly umluvily mezi sebou,

Odložená

výprava do Cech

mla

tak žádal naléhav papež,

tehda

pro

jed-

umluvené slyšení

král

—

1424;

práv

bylo však také hlavní píinou,

nepišlo k místu, an k takému

nemohl.

r.

strany, pro husity

mli konený výrok o výsledku

také

soudcové

bez papeže,

se

na

dohodnuti

slyšeni,

jak je

Sigmund

svoliti

podniknuta býti

a král Vladislav se

slib, kterými se byl zavázal, neodíkal.

Nicmén

i

toho

roku pokraováno v mírném jednání, a to zase prostednictvím krále Polského a

vdomím

s

a svolením jak Sig-

munda, tak legáta Brandy. Ze, pokud se okazovala nadje na píznivý Iconec mírného jednání, ani Vladislav, 98 j ani Sigmund nedali se ani slovem papežovým, ani veejným

Nmecku

krokm

mínním

v

snadno

pro tento rok pochopíme a

také,

i

že,

nemajíce

strhnouti ke

pi tom vždy na díve umluvené výprav.

konali

V

jak

jistoty, r.

se

si

ukvapenými

vyložíme, jakož

ono jednání

skoni,

1424 pipravy k spolené,

již

druhé polovici bezna 1424 pišH ke královskému

dvoru polskému eští poslové Jan Vrbata Petr Englis,^'^)

který

již

r.

1421

b\-l

j:;

Orlice a Mistr

náležel k

velkému

^^) Že ani Zbihnv Olesnický, od r. 1423 biskup Krakovský, mírného jednání nezamítal, patrno z jeho listu papeži CW. 606. •'") Rozumí se, že onen Malhens Inglis nebo Matlu as Englisch, jak teme v CW. 630 a 633, není než známý Magister

Engliš.

185

poselstvu

—

neb

pedmtem

jed-

vypravenému.

k Vladislavovi

zstává vždy nejbližším a pedním

slyšeni

Slyšeni

— mlo se dle úmyslu tch, kdo je vyslali, konati Uniov nebo v Kromíži, mstech moravských, která

náni

v

moci

v

byla

zpraveni,

pi

^<^c»)

slyšení

mlo

ských

podobojí.

strany

Za

1

jsme-li

424 jednání

nedávno

slyšení

Pi

nastávajícím

takového neslyšíme; co poslové eští

nic

žádah, byla jen volnost slova, co nabízeli, bylo, že

pouení

dobe

zavazovati velkého knížete, tehdy požádaného

eského, ku pijetí kalicha, pi umlouvaném eskou stranu podjednou.

krále

r.

to,

vci samé. R. 1421, od Vitolda navrženém vítzství mistr Pražtato nabízela ústupek ve

pijmou

od rozhodích i, jak se íkalo, auditor z písma neb ze spis svatých otc ukázán njaký blud neb odchýleni od pravé víry Vladislav, vyslechnuv posly eské, zpravil o tom, co byli pinesli, rychle Sigmunda legáta Brandu, a s jich schváa napravení,

bude-li

jim

,

.

.

i

lením

i

na základe plné moci, kterou Sigmund

skému ochotn a rád v dalším jednání.

posel«

lOlj

udlil,

Do Cech

ihned vyslán z Polska >lehí

as

budou-

se dle návrhu, který pinášel,

konati

Mikuláš Zamba, by vyjednal místo a

cího slyšení

mlo

;

králi Pol-

pokraováno bez meškání

moravských v nkterém mst slezském, Vratislavi, Svidnici neb Lehnici, nebo v Kladsku, a to nejdéle do letnic (ii. ervna) jakožto lhty nepekroitelné, by protahováním jednání chystaná válená místo

navržených

mst

mlo do Cech vypraveno od Vladislava hlunjší a slavnjší poselstvo, k nmuž

výprava nebyla zmaena. Pozdji býti

by svého zástupce pipojil také Vitold.

!<">)

UB.

101)

C\V. 628

I.

324.

186

Král Sigmund se klamal doufaje, že hned bude dnáno také o všeobecné uznáni jeho v Cechách. ^^^)

stran podobojí se

nedvra

stará

k

nenávist

a

je-

Ve

nmu

zase probudila, a zárove se vrátila nadje na zaízení v zemi spoádané vlády skrze Sigmunda Korybuta, který v Cechách u mnohých dobrou po sob pamt byl zsta-

králi

v

ped

Poslové eští

vil. 103^

Sigmundovi, na

Brn

místu

k

mínili

poselství

nho

nepišlo; však

Vladislavem

si

stžovali proti

všecku vinu svalujíce, že slyšení

druhou

nejprve

a

hlavní

pednésti

ást svého

Vitoldovi,

ke

kterému se v dubnu 1424 odebrali. Vitold

na

píchodu eských poslv nepál. On byl z Cech v lét r. 1423 po píchodu

si

poslaný jemu

list

Sestencov

odpovdl

zpsobem

nepívtivým

dosti

vlastním, popíraje, že by byl ml kdy co jiného na mysli, než aby se Cechové besvýminene církvi podpopíraje zejména, že by se byl Korybut s jeho robili, svolením ke tyem artikulm pihlásil. A nejen církvi se mli podrobiti, než také Sigmunda za svého krále a pána

listem

uznati.

.

.

Také

se jim nedostalo, když

u Grodna laskavého pijetí. a byli

pedpuštni

velký kníže se

ochoty nejev. proti

stížnosti

102)

I

V té

Pišli

následujícího

strojil

pece

pišli, v

k odjezdu, k delšímu jednání žádné

Poslové pednesli všecky králi

vci

Pelomu

dne 25. dubna veer dne hned z rána, an

Sigmundovi

starší

ohlašujíce,

bvl tenkráte ochoten

užiti

že

i

novjší jej

»na

dobrých služeb

krále Vladislava. 1"'^)

Vlastní

úkol

poselství

dobe

vytkl

Tomek

(Jan Žižka

akoli prameny, které pozdji pinesl CW., jemu ješt nebyly známy. Pochybuji však, že by Vrbata a Engliš splnomocnni byli bývali také od strany podjednou v Cechách jednati s králem Polským o slyšení. 188),

187

vky*

za

krále

míti

a

nechtí,

koníce prosbou, by jim

sám koruny pijmouti nechce, za krále Velký kníže optoval výitky obsažené v doteném listu z r. 1423: pro chti Cechové podobojí býti lepší než jiní kesané, pro, znajíce smýVitold, když

dal

šlení jeho, již

již

Korybtita.

linizctc

nmu

k

A

ho v budoucnosti poselstvím neobtžují zase picházejí?

žádným novým

!

Nedlouho potom,

dne

kvtna,

7.

.

.

ml

.

slyšení

králem Vladislavem u pítomnosti obou posl, byli

nov

se

od Vitolda vrátili, v nkterém míst velkopolském pibylý tetí posel eský Jan Valkún z Adlar, 10^)

jenž ohlásiv, že

bude dána v

ped

ped

kteí

tím v

Sigmund zemA^^)

form

odpov,

nejbližší

Pelomu

co se

týe

místa a

asu

slyšení,

dob, optoval ped králem žádost

Vitoldovi pednesenou, aby totiž kníže

byl vypraven do LeeJi jakožto btidotici král této

Odpov

znla podobn jako onde, než byla ve

pívtivjší. Co se pak

týe

slyšení,

král Vladislav

pání, aby se v jednání pokraovalo dále Nedlouho potom Korybut, tentokrát opravdu bez vdomí a svolení krále Vladislava, odešel do Cech. Kníže Korybut hned po svém druhém píchodu do Cech v odpovdném list svdícím králi Sigmundovi a zeti jeho Albrechtu Rakouskému, od r. 1424 markrabovi Moravském a budoucímu nástupci v Cechách, nazval se králem »požádaným a zvoleným. « I06j 2a krále

vyslovil

,

.

.

1

1'^*)

Vicí

list

Krále však oslovil 105)

CW.

jeho

CW.

640

jménem Prahy

v ei Valkúnov

i

dán

pánv

jest

a

od msta Prahy.

zeman.

nazývá se Korybut >rex postulatus*

641

^^*'') des kunigreichs zu Beheim und marggraffschaft zu Maehern gevorderter und erwelter Konig, UB. I. 356. Že list vydán byl hned po píchodu knížete, patrno ze psaní krále Sig-

188

ho

byli požádaliP ražané,

zemane s PraKe všeobecnému uznání ješt mnoho chy-

»pánem voleným«, žany spojeni.

blo.

kterým byl také po svém píchodu

a nejspíše též páni a

Táboi

Žižka a

žádného úastenství.

ve zjevném jednání

ani

Vladislavem, ani v tajném

s

s

králem

knížetem Sigmundem nemli

Sigmund Korybut pišel do Cech

uprosted domácí války. V záí roku 1424 skonila se smlouvou ped Prahou na Špitálském poli, avšak tato smlouva

uznání

knížeti

za

ani

krále

zvoleného ani

za

od Zižky a Tábor nepinesla, teba ob strany podobojí se hned potom spojily k spolené výprav na Moravu. Teprv ze smrti Zižkovy (v íjnu 1424) mohl pijíti knížeti prospch. Od r. 1422, od prvního pobytu Korybutova v Ce-

zem

správce

poala ada pokus o dohodnutí strany pod-

chách, se

a ne

jednou a podobojí; pitom,

o smíení

nieho

z

s

se

pro

píinou,

Jan Žižka, jak se zdá,

nestoje o smíení s církví a

toho neschvaloval,

mén

ješt

králem .Sigmundem.

pokaždé, jednáno také

A

Sigmundem.

K

spojenci vždy zase vracelo.

bylo nejspíše hlavní

to

se nepátelství mezi

ním

a Pražany

i

jich

poslednímu smíení mírem

dvry, že eskému zpsobiti

na Špitálském poli se odhodlal bez

potrvá.

Nemlo-li pohromu

velikou

býti

hnutí husitské národu trvalou

roztržkou

národní církev eská,

obou

hodnutí

velkých

církevní,

'O")

stran,

mla-li

založena

musily se pokusy o do-

podjednou

a

podobojí,

ze dne 14. ervence (RTAkten Vlil. 365) Fridrichovi Braniborskému, ke kterému byl piložen odpovdný list Korybutv. Srov. též lánek H. Tomana o pomru Jana Žižky k

munda

Pražanm ^"')

lického

v

M.

1893

str.

224.

Nebyla by to musila býti církev

mluv)

schismatická.

(se stanoviska kato-

;

189

konen zdaiti. Avšak pi tom bylo teba, by strana podobojí sama byla aspo tak daleko sjednocena, by stranu podjednou pinutila k poddajnosti. Mirem na Špitálském poli a úmluvami Zdickými, které se jeví

opakovati a

jako následek míru,

k tomu ke všemu se okazovala na-

dje. Vtší ást panstva katolického se vzdávala dalšího boje se stranou protivnou, Zdické úmluvy jsou pak podob-

snmu

ného obsahu jako snesení pedešlého:

slyšením,

by

jež

církve a beze svolení jejího,

Svatohavelského roku

se konalo bez úastenství

ob

velké strany, podjednou

mly se dorozumti a dohodnouti mezi sebou 1424 nebylo jako r. 1423 jednáno se Sigmundem. úmluvy Zdické býti zárove základem pro králov-

a podobojí,

avšak

Mly ství

r.

Sigmunda Korybuta? Mír

díve,

snm

a Táborskou

mezi stranou Pražskou

déle, než byl nežli

pedpovdl se

piblížila

udržel

Zižka, avšak vzal za své

se

pece

doba úmluvami Zdickými pro

a pro slyšení ustanovená.

Táboi, a vedle nich

již

také Sirotci, sáhli zase ke zbrani jak proti stran Pražské,

tak proti

pánm

Ký

podjednou.

div, že se

v

králi Sig-

mundovi, jenž byl v úmluvách Zdických spatoval pro sebe velké nebezpeenství, vzbudily nadje, že rozklad ve

stran podobojí pokroí dále, a že z toho vzejde prospch jemu samému! I sliboval král bezpené listy všem ke stran podobojí patícím, kdo by se do Brna o sv. Jií (23.

dubna 1425)

dostaviti chtli, doufaje, že z

tch, kdo

mnohé najde ochotné smíiti se s ním a s církví. l'^^) Tyto nadje se nesplnily. V kvtnu 1425 na sjezde v Brnl^^) pijdou,

i««)

UB. I. 380. tomto sjezdu mimo letopisy, ze kterých erpal Palacký III. 2 str. 236, dovídáme se také od Korybuta samého listem daným Vitoldovi v beznu 1426 (CW. 717) Korybut sám jednání schvaloval. ^'^^)

O

;

190

zastoupeny

všecky

byly

Plnomocníkm jeho nebylo však nýbrž

doufal,

s jednotlivci,

A tato

strana žádala

pov,

že takové slyšení,

nemže povoliti. Podobn jako

Táborskou

strany,

pánové eští podjednou

Pražská,

opt

s

jak

jednati,

celou

stranou

král

znla odpapeže

král bez

1424 po míru na Špitálském

r

byl

kališnickou.

za »slyšení«, a zase

za jaké žádá,

vyjímaje,

Sigraund sám.

a král

poli

následovaly úmluvy Zdické, tak rok pozdji, v íjnu 1425,

po míru Vožickém, kterým se strany husitské zase sjedno-

zaveny úmluvy

tily,

podjednou, kterou se obojí,

sob

tak

ty

základ

znanou ástí pánv

se

ob

že

piblížily,

artikul

se

a

zeman

velké strany, podjednou a pod-

zdálo

k úplnému dohodnutí na

nemnoho

scházeti.

Nic-

mén, ne-li díve, v té dob Korybut se nejspíše že by kdy došel skuten koruny již vzdával nadje, eské, shoda mezi stranou Pražskou a Táborskou ten^l^)

a

kráte dlouho potrvala, a spojené strany podobojí a s nimi

sám

kníže

Úkol, s

který

církví

Jednání 1^*^)

a,

s

ervnu 1426). upokojení zem smíením

dobyli stkvlého vítzství u Ústí (v

sob

vytkl,

nemýlím-li

bylo

také

se,

s

králem Sigmundem.

ním poalo se hned v listopadu

A-li kdy

vbec

r.

1425,111) ale

takové nadji se oddával.

prosince 1425 Oldichovi 3. Kostka do Brna gleitoval opt na nové teydinky«, král sám že by však té cti radji jemu popál Zda-li nežli jinému, a zvlášt tak lehkým Iidem« (A. I. 24). Kostka z Postupic, dvrný rádce a rozhodný pívrženec Korybutv, jenž sám tedy byl srozumn, do Brna pišel, nevíme. V dalším jednání byl prostedníkem, jak si byl král pál, RosenDle listu Korys Pražany. berk, a sice jednáno s Tábory ^^1)

z

Sigmund oznámil dne

Rosenberka.,

»že se jest

i

—

butova Vitoldovi (CW. 718) vypraveni stejnou dobou se žádostí za slyšení poslové do Vídn v dob íšského snmu (v beznu

191

podobn

skonilo se za nedlouho opakoval,

že

takového

vždy žádalo, sám

slyšení,

nemže

jako pedešlé.

Král

jaké se se strany

eské

povoliti,

odkazuje

vc

k roz-

hodnutí papežovu, a legát papežský, kardinál Orsini, Bran-

dv

nástupce, v

dalšímu jednání

ervnu 1426

Než mezi tím

již

se prohlásil proti

každému

^'2j

s kacíi.

byl

se

cest, jež by vedla k smíení

Korybut ohlédl po

s církví.

Mlo

jiné

to býti jed-

papežem samým prostednictvím polským. Sigmund Korybut se tím vracel k programmu, který byl kdysi, vysílaje ho do Cech (1422), pedložil stolici papežské velký nání s

kníže Vitold, doufaje nejspíše, že papež, za návrat k po-

církevnímu,

slušenství

kterou

koncessi,

již

se

odhodlá povolením kalicha ke

hotova byla spokojiti se mezi husity

frakce nejmírnjší, v jejímž ele tehdy stál Píbram. Proti nepovolným mli se spojiti (to, zdá se, byl úmysl knížete) živlové umírnni strany podobojí s katolíky v Ce-

chách. První

krok

uinn

od Korybuta

trvalo jednání

Vitoldovi,

ve kterém, vysloviv

echám

již

v

beznu

králem Sigmundem,

kdy ješt

s

pesvdení,

1426, listem

že násilím a

kesanstvu pokoj nebude navrácen, knížeti, by vymohl Cechm slyšení u papeže, i^^) Pokud víme, prosba knížete od Vitolda nebyla vyslyšena. Ale potom se ujal vci král válkou

obrátil se s

a

prosbou k velkému

Vladislav.

emž v jin\xh pramenech nic se nedovídáme. Ke snmu pozváni byli též Rosenberk a jiní pánové eští strany královské

1426), o

(A.

I.

25).

112)

RTAkten

11^)

Korybut Vitoldovi,

VIII. 491. 26.

bezna

1426.

CW.

717.

192

Jestliže

v lét

1424 Vladislav ohlašoval, že Kory-

r.

but byl odešel do Cech bez

vdomi

jeho, srovnávalo se to

tentokráte s pravdou úpln. Také toho roku král a poslal Sigmundovi

co sliboval,

pomoc

splnil,

vojenskou,

jak

se byl zavázal pi smíení s ním r. I423. Než druhé vystoupení Korybutovo v Cechách vzbudilo na. novo ne-

dvru

proti

zpsobem

Vévoda Albrecht, když

Polákm.

a

králi

nho

od

Poláci

vypravení pišli do

kooperaci

s

nimi

se

zbylo, než aby se zanedlouho zase

mén

Moravy, urážHvým

vyhnul,

že jim

ne-

dom.l^'*) Nic-

toho mezi Sigmundem a Vladislavem nevznikla

z

zjevn nevole žádná, a také pi plánech se

tak

vrátili

vyskytuji v nejbližších letech,

mocí polskou.

a pípravách, jež

vždy poítáno

i

s

po-

Král Vladislav se ovšem neukvapoval,

115)

an prospch jeho

vlastní

nevyžadoval upokojení Cech ani

všeobecného uznání Sigmundova v zemích eských. Pomáhati jemu znamenalo vždy pinášeti obti bez vlastního

Nicmén upokojení Cech bez dalšího válení jemu by bylo pišlo vhod, neb, pokud válka trvala, mohlo vždy Polsko okolnostmi neb dtklivou žádostí papežovou donuceno býti k úastenství. Proto žádost Korybuta, ohlížejícího se po prostedníku k jednání zisku, ll^j

i

v

s kurií,

II.

nebyla oslyšena.

H"^)

Že se vypravování Dlugošovo na pravd zakládá, patrno z r. 1431 (Cod. Ep. saec XV.

11*)

z listu

Krakov

Vladislavova Sigmundovi

263, 351).

Srovn. též stížné artikuly Vladislavovy proti Sig909), z nichž vysvítá, že se Poláci pece na

mundovi (CW.

Morav in

války úastnili (devicta

quadam

ea recepta ad propria redierunt). "5)

RTAkten

116)

Srovn. Šmolka 242.

iiT)

UB.

I.

VIII. 469.

474.

insula inimicorum, predi

193

Korybut pedpovdl, ukázala

Bitva u Ústí, jak byl

na novo,

V

že

íjnu 1426 papež

husitského

hnutí

násilím

potlaiti

nelze.

a Vitoldovi svou

ohlásil Vladislavovi

ochotu pijmouti je za prostedníky a povoliti »slyšení«

kacím

ovšem

husitským,

husit pi jednání

králem Signiundem a

s

pány v Cechách žádáno a podrobiti

poslové

;

látv a uených theologv. Jak nouti njakých koncessí, v té slibem nezavazoval. Snad o to

O prbhu

dále.

zpraveni;

ml mlo

se papež

že

se

žádným

teprve býti jednáno

tohoto jednání jsme však

jen tolik víme,

totiž pijíti

radou prae-

s

a ml-li poskyt-

zníti

píin

katolickými

s

mli

eští

který papež uiní

výroku,

se

povahy, než za jaké od

jiné

ujal

nedostaten

prostednictví

král

Vladislav bez Vitolda a že k tomu konci vypravil svého

do

posla

jakýkoli,

íma. i^*) Než a prbh tohoto jednání byl co z úmysl Korybutových dostalo se na veej-

vzbuzovalo odpor ve stran Pražské samé a roz-

nost,

štpilo

ji

na

dv

Zajetím knížete v dubnu 1427

frakce.

nastává obrat nový.

Praha a Tábor se

opt

spojily, a tento spolek prese

spory theolog, hlavn nejspíše zásluhou Prokopa Holého, potrval a se

Cechy ješt

se

osvdil;

valící

1427

r.

vítzn

útok se

odražen,

ped pádem Korybutovým

a v

všech stran na

offensiv,

jež

se

byla poala, pokraováno.

Než také pokusy o dohodnutí se stranou podjednou se obnovily

v

dlouho také

témže s

smyslu

jako

králem Sigmundem.

Poslední léta Vitoldova

se v

ped

—

tím

,

a

za

'

ne-

mnohých vcech po-

dobají prvním. 11^)

e

jeho,

kterou oslovil

vydal Lewicki (Codex Ep. dot\^ká teprv na

samém

II.

200).

konci.

papeže ve veejné audienci, Vlastního úkolu poslání se

;

I9d

mla zase na zeteli zvlášt S ádem Nmeckým r. 1422 byl

Politika velkého knížete

východ, krajiny ruské.

nastal netoliko mír, než

velkého knížete

mlo

i

pátelství, a oboje dle úmyslu

potrvati.

Zmu byla Litv pojištna A

mezi Litvou a Pruskem nebylo žádného sporu ... se

objevilo,

kryji

že

prospchy Litvy a Polska

tu

pece nedomovu

se

— Vladislav, a

ve všem a všudy, žejagello

svému se neodcizil, pece se jako král Polský nemohl ve všem podizovati Vitoldovi. Vyskytly se nejprve vcné neshody obou knížecích starcv, které pak pešly v nechu a svár osobtií. Nejdíve co se Nmeckého ádu týe. R. 1422 mírem vyrovnán byl jen hlavní spor o Zmu, i

zstávaly však neshody menší, které se íditi

upravením hranic.

co se

týe

mly

pozdji vy-

to jednáno v nejbližších letech,

hranic prusko-litevských, beze zvláštních obtíží,

na stran polské však podailo.

O s

obtížemi, které

pemoci

Jednání se protahovalo od roku

Vitold o zdar jeho se

vjších letech tak

i

k roku,

piioval všemožn.

tenkráte tyto spory

se ne-

a

Jako v dí-

samy sebou

ne-

patrné nabývaly velké dležitosti, když se zdálo, že z nich vzejíti

má

válka.

V

Polsku

strhnou

krále

lidí

;

i

zdálo

se,

samého, jevícího k velké ne-

spokojenosti Vitoldov proti jaká se u starých

mnozí válku páli, ovšem

tchto drobných spor

netoliko pro vyízení

že s sebou

si

ádu

tvrdošíjnou nepovolnost,

asto vyskytuje.

Také smíení s králem Sigmundem bylo úplnjší a upímnjší, co se týe velkého knížete Litevského, kdežto mezi obma králi se po njakém ase vracela obapolná nedvra, zvlášt od té doby, co Korybut zase dlel v Cechách. Nevíme, zda-li král Sigmund v spatoval soupee, co se koruny eské týe, než, eho se v tch

nm

letech, jak se zdá,

obával, byla ztráta Slezska. Nemohla-li

195

probuditi v Polácích

se

staré íše Polské? s

Vždy

touha po

reviiidikaci této

ásti

styky mnohých knížat slezských

královským dvorem Krakovským se udržovaly,

byly snad perušeny tím, že

a,

kde

ád Nmecký nacházel ve Slezsku

Když pak vpády vojsk husitských pes hranice a zejména do Slezska, nemohla-Ii pomoc, které by poskytl polský soused, státi se panství Sigmundovu nebezpenou? Není divu, že si Sigmund sám nepál, by sužovanému Slezsku když ve Slezsku si jí páli a pomoc tou cestou pišla, pátele a spojence, potom se zase obnovily.

nastaly

i

Poláci sami

ji

nabízeli. ^^^j

Král Sigmund tžce

vdomí

nesl, ^že se

papež byl odhodlal

takoka za zády jeho vyjednávati prostednictvím polským s Korybutem a Cechy, Což nebyl bez

a

on více králem ímským a budoucím císaem, fojtem církve, a což nebželo pi tom pi všem o jeho králov-

eské?

ství

Nespokojenost Sigmundovu si snadno vysvtlíme, a neteba se domnívati, že se snad obával, aby papež se neodvdil tomu, kdo by Cechy zase k poslušenství církve pivedl, korunou eskou. Než v tom, že papež byl pijal Vladislava za prostedníka, bylo pece cosi Sigmundovi

nho,

nepíznivého. Skrze

ped

krále

ímského,

a koncil byla

tím roztržka v církvi odstranna, a jednota papežství

obnovena. Avšak papež Martin potom nerad se dával obmezovati králem neb koncilem. Když pak Sigmund, dle

daného od Jindicha Anglického a k popudu jeho, poal se piiovati o to, aby koncil v Basileji se píkladu sešel

ješt

119)

J.

ped lhtou

UB

Goll:

II.

echy

16 a

ustanovenou, dal

CW.

a Prusy.

mu

papež, obrátiv

910.

13

196

na jevo,

k Vladislavu,

se

že jeho,

Na té dráze pak Martin V. Korybutovy se zmaily. obejíti.

setrval,

»svým

a církve

mnohý nezdar

mu, kdo v protože prý a

kacím

dob

potkal vlastní jeho vinou.

jeho

nkdy

nechtl,

zvítziti

tak

vyvinuly

Nmecké

i

tu,

podobojí,

Než že

rozhlašovali,

kivdili

nevítzil,

proto bezmála k

jej

ti,

husitm

kdo obtíže jeho postavení,

pece oceují nedostaten.

byly

zámry

a nejsou zcela spravedliví ani mezi

poítajíce,

nách,

když

i

rebe]lm«, podnikal, neprovázelo štstí, jej

novjšími djepisci znají,

a

nho mže

Cechm

Krále Sigmunda v tom, co proti

a

ímského

krále

nepotebuje a že se bez

budoucího císae,

mocnjší než

bhem

asu.

lidé

byly

pomry,

Nezdarem výprav

nebýval vinen toliko král Sigmund, a

asto, kdy

jiní jej

bránil zemi

uherských proti

volali

a

je

Jako asto v dji-

^-0)

jak se z

íše

jestliže

do Cech, zstával v Uhrách, aby

Turkm,

neinil toho jen proto,

by se do Cech odebrati nemusil. i'î) Tak bylo r. 1428, kdy však utrpl u Holubce citelnou porážku, na které zahynul Závis z Garbova. A tu sotva papeži ukivdíme tvrdíce, že mu toto zamstknání Sigmundovo v jiných stranách nebylo nevhod. žeti

se

po

knížeti

prokázal ty služby,

nebylo lze? ství

jenž

jichž se

práv by

proto práva ohlí-

církvi

a

kesanstvu

ímského dokati

od krále

íjnu 1428 vypraven do Polska v posel-

dominikán Ondej, pinášeje Vladislavovi a Vitoldovi

i-Oi

nie

V

Neml

jiném,

lata

Spravedlivji o Sigmundovi soudí A. Prochaska (Ostat(Deutsche Geschichte

Witolda) a zvlášt Th. Lindner

unter den Habsburgern und ^-')

Pravda

než byl ohlásil a

jest, slíbil,

Luxemburgem

II).

Sigmund picházel obyejn pozdji, byl slíbil. anebo že nepišel,

že

a

197

mli

bully '22^ a listy papežské, podle kterých oba piti

vstou-

na to místo, které dosud zaujímal král Sigmund.i^-^j

ml

starati, by Cechové po dobrém nebo po zlém zase k poslušenství církevnímu se navrátili. Co se pak mírného jednání s nimi

Nadále

týe

Vladislav

s

Vitoldem se o to

(neb papež té cesty nezavrhovâl docela), král Polský

od papeže opaten mocí tak plnou, jaké ani

ímskému nebyl popál

králi

ímského papež dje jeho zdála

dvrou

.

.

nic nedoufal;

již

.

.

.

tím nikdy

piêd

Od

íše a krále

všecka a poslední na-

obrácena k Polsku a Litv

se

plnou

s

.

Poslu papežskému za jeho pobytu v Polsce se však

mimo oekávání vypraven,

byl

V

dostalo úlohy zcela jiné, než pro kterou

smiovati Vladislava a Vitolda.

totiž

Lucku na Volyni

se

na poátku

a

nali

hranic proti Prusku a bylo, avšak pátelství ale

naptí,

také

když

bylo,

o konené upravení polských Nové marce, l-^) Dojednáno nic nemezi Sigmundem Vitoldem vzrostlo,

Zachoval

1-3)

Papež

i

které mezi Vitoldem a Vladislavem

Sigmund,

1--)

jakožto

král

ímský

Díugoš v XI. knize, ale náležejí

je

píše,

že Vladislavu

cum Romanorum regem

variis

vc

tu

platil

v.

budoucí

již

k

r.

1428.

svuje, ^presertim

mutuam

inter

módo ipsum

zvlášt A. Lewického Povstání Svidrigellovo.

v

Lucku byli pítomni také zástupci ádu. Upravení proti Nové marce týkalo se též Sigmunda, který vždy

i2ój

hranic

Odtud

již

a

occupationibus distractum

videamus, cui huiusmodi commissio propter et te amicitiam grata esse debebit«. 12^)

sjeli

vci pojed-

také

dohodli

se

1429

r.

Sigmund, Vladislav a Vitold, aby o rozliné

1^^)

za

vlastního

pána

této

zem ádu

zastavené.

Teprve

v záí 1429 Sigmund se všech práv vzdal. (Joh. Voigt Die Erroberung der Neumark Berlin 1863; str. 201). 13*

198

nabídl velkému, knížeti Litevskénm korunu králov-

císa,

po nkterém váhání nebyl neochoten 126) Oboje snadno si vyložíme,

skou, kterou kníže

pijmouti

z

jeho rukou.

Sigmund tak uinil, i že se u Polák potkal s odporem. Dosah a možné následky korunovace Vitoldovy dobe postihli hned rádcové krále Polského, odporujíce návrhu Sigmundovu, kdežto Vladislav sám, v Lucku svoliv, teprve po skonení kongressu knížecího se dal pesvditi, že by korunou královskou svazek mezi Polskou a i

že

Litvou se uvolnil a snad

i

docela rozpadl,

Odporem pe-

i^'')

se strany polské prohlášení Litvy za království bylo

káženo, než Sigmund dosáhl, co chtl: shoda obou zemí a zvlášt obou

panovníkv byla porušena. že by ve válce

Vitold

králi

kdyby

vznikla, na jeho

K tm ních

k

letech

oznámil,

vcem,

pomoc

poítati nemohl.

Vitold,

náleželo

nkdy

též

nestejné

»požádaný

Sigmundem smíil úpln, tak od tch, kdo v Cechách jemu

jako se byl se odvrátil

ervnu 1429

které Vladislava a Vitolda v posled-

obou dlily,

echm podobojí.

V

proti Sigmundovi,

král

chování

eský

se také a

církvi

<^,

úpln byli

Vitold sám nebyl pvodcem projektu. V dívjších když Sigmund jemu nabízel korunu, choval se odmítav a ješt v Lucku dosti lhostejn, než odpor, který pišel od Polákv, podncoval v žádost po korun královské. i26j

letech,

nm

Sigmund nemínil darováním koruny Litvu prohlásiti za ást »nše«. Avšak mezi íší, korunami eskou Uherskou, ádem 127)

i

Nmeckým a novým

královstvím Litevským

ml

býti,

jak navrho-

když se zdálo, že ke korunovaci pijde, zaven »vný« spolek. Pi této korunovaci mli proto pítomni býti také zástupcové koruny eské, a sice kníže Pemek Opavský, Puta z Castolovic a, jak se zdá, také Oldich z Rosenberka (Dlugoš val

r.

1430,

IV. 402, Cod. Ep. saec.

XV.

II.

252,

CW.

930).

199

vypovdli

kdežto v

poslušenství,

Polsku

husité

vždy

podrželi nkteré pátele a pi^íznivce, ktei jim zase oteveli pístup k osob samého krále. Nevím, Ize-li právem mluviti o > stran husitské« mezi Poláky a zvlášt pi vlád a pi dvoe královském než byli tu nepátelé krále Sigmunda a pátelé Korybutovi byli to zárove nepátelé ;

;

a pozdji též Vitoldovi. 128)

ádu Nmeckého zášti

Ovšem ne proti ádu

proti Vitoldovi, z

ve kterých

všichni,

a

nedvra

mínili

se

hned

styk

s

nkteí eskými

Šafracové, Jan, kanclé a pozdji biskup Petr, podkomoí, a syn jeho téhož jména;

Byli to

kacíi.

Kujavský,

víru

jen

tak daleko;

jíti

nich se neštítili a nelekali pátelských

jich se

probouzelo staré

k Sigmundovi, a novji také

i

pidržoval také podkanclé Oporovský

dáti jich

pozdjšímu

.

.

.

Smíme-H

protivníku Vitoldovi, oni to byli,

—

—

ovšem mimo vdomí královo kdo hned r. 1424 Korybuta pi jeho druhém odchodu do Cech byli podporovali. 129) Zdali se potom po jeho zajetí o jeho vyi"-í8)

A. Prochaska Polska a

po odvolání Korybuta

husité

Przewodnik XI. Spisovatel si tu konstruuje strany a formuluje se lišily od jich programm. Že tyto strany byly a že tak urit dokázati vše to programmy, formulované urit tak mly sebe i Byly tu jisté tendence a smry; byly tu frakce, ale nic nelze. více. Srovn. 129)

Caro IV.

27.

Viz dlouhý a zajímavý

CW. 826—830,

k

datování tohoto kusu (náleží MIÓG. Šafracové dle Vitoldova

To pipomíná

list

plný stížností proti

Vitold králi v

r.

Vitoldv

O správném nkterých jiných v. Korybuta opatili penzi.

1430)

listu

onom

králi Vladislavovi

»Šafracm«.

list

a

slovy:

Ipsi

(Šafraci)

dominm Romanorum

regem, Sigismundum Koributhi vestrum honorem et totam christianitatem ad Bohemos hereticos spiritualis suis impensis maximis expediverunt, et precipue ille iuvenis et impendit et ddit permulta sibi Szaffraniecz (kanclé) Szaffranczonum ipsum Moraviam conduxit. contra

200

nevíme urit, ^Ô) avšak krátce, než se kníže r. 1428 dostal na svobodu, povolen byl poslm husitským pístup ke králi Vladislavovi se žádostí za svobození

starali,

volný prchod jeho zemmi, kdyby vojsko eské ve své zahranin výprav chtlo táhnouti až do Pruska, iî)

nkdy

Bylo to

v íjnu

1428,

když se oekávala nová

Polák s ádem Nmeckým. Již z toho patnio, že v Cechách vdli, co se dje v Polsku. V Lucku, lze íci, mli také husité svého zástupce byl to nám již známý Sestenec, jich ne-li posel, aspo dvrník, jenž válka

;

ped pátelským

pišel krále Vladislava

mundem

varovat, ale

hrozit,

i

spolkem se Sig-

že sice husitská vojska ne-

pátelsky navštíví také krajiny polské.

'^^-)

Nedlouho po kongressu knížat sešel se hluný sjezd ke kterému se dostavili také zástupcové všech stran eských, mezi nimi knz Prokop. Po dlouhém ase král Sigmund se se » svými eskými rebelly* setkal zase v mírném jednání osobn. Toto jednání a pokraov

Prešpurku,

vání jeho

bhem

r.

pímí nemlo

1429 mimo krátké

v té chvíli ješt žádného výsledku, avšak

urit cesta, k njakému upokojení

která

objevila

Sigmunda povídá

130^

byli

to

a

smíením

nm vésti

se

již

pece

eských všeobecným uznáním církví na základ kompaktát. Od-

zemí s

dotenému

Povst, že

pi

konen mla

již

pomru

k

se Vladislav a Vitold

pimlouvali, velký kníže

v psaní

papeži,

že

král

za jeho vysvobození

králi

Sigmundovi UB.

I.

584 vyvrací.

—

i'"") CW. 803. O njakých úmluvách v ležení u Reichenbachu ve Slezsku v dubnu 1428 CW. 828. ^•'"-) CW. 828 quod si vos finietis cum domino rege Romanorum, ipsi contra vos velint insurgere tak Sestencovo vyízení pipomíná Vladislavovi Vitold v doteném psaní z r. 1430:

—

201

Sigmund neosobil

A

papežský, nýbrž na koncil.

a

vdvr

ani tenkráte práva rozhodovati ve

si

cech náboženských, avšak neodkazoval

od nich

již

husit na

tato instance také,

ne bez znamenitých výhrad, byla pijata. Poátek vy-

jednávání v Prešpurku v dubnu

všecky

vdce

1429 také ukázal, že na knze Prokopa

strany Táborské a zejména na

nebyla pešla ona nesmiitelná nenávist proti Sigmundovi, jakou

ped tím shledáváme

u Zižky

veni,

nabídnut

návrat k plnému

králi

až

i

133)

;

jsme-li

dobe

zpra-

poslušenství,

nkdy od Vitolda, od Sigmunda. A nebylo

jakmile by on sám pijal kalich. To, co to tedy bylo v té chvíli žádáno

Ona mohutná vojenská moc, jež Cechách vyvinula, Zižkovo válené umní, cvik zkušenost, jež se nahromadily v bratrstvech a jich

nabídnutí takové lákavé? se byla v

a

—

organisaci

táhneme, tak

se

to

kam

mlo

vše

prý ozvali

býti

jemu k službám.

»Po-

pokoíme ti každého nepítele,* ped Sigmundem v Prešpurku husité a

chceš,

dne 8. dubna 1429. od kacív, když jej

Král se prý však uražen odvrátil

by sám kacíem se stal. Pibyl by se ovšem musil vzdáti nadje, že dojde koruny císaské, byl by se musil stupuje na

to,

co

lákali,

mu

nabízeno,

odíci íše a království Uherského.

A

byla by strana pod-

jednou, dosud strana jeho, v Cechách a na

Morav, byly

by Slezsko a Lužice zstaly pi králi pijímajícím z kalicha ? Byli by král a nová strana jeho staili k jich podrobení? Bez ohledu na odpor proti kacíství, který také u Sigmunda bez hlubšího náboženského citu shledáváme, pochopíme, že jej nelákalo postavení podobné tomu, do i

jakého pozdji

133)

Na,

další

Sirotky,

prbh

jak praví

vcí uvedl Jiíka PodbradTomek

IV. 430,

mundovi odporné pešlo jako ddictvím po

smýšlení Sig-

Žižkovi.

202

ského

.

.

Nicmén smíení

.

mnohých

se pokládalo

krále Sigmunda r. 1429 od možné a u mnohých nemalé

za

vzbuzovalo obavy. V Polsku zejména se rozšíila hned po sjezde Prešpurském a potom ješt udržovala povst, že ve válce^ která po kongressu Luckém mezi Vladislavem a Sigmundera zdála se hroziti, dležitá úloha na stran Sigmundov pipadne vojenské síle husitské, anebo že

aspo

tažení vojsk husitských

sousední Polsko.

do Slezska zasáhne také

I34j

Nesnadno povdti,

pokud tyto povsti v Polsku opravdu docházely víry. Ti, kdo páteli Sigmundovými nebyli, si ovšem nemohli páti, by se jednání, jež v Prešpurku se bylo poalo, šastn skonilo,

A

nedvra

k Sigmundovi

nejmén Šafrací.135)

piinním,

v králi Vladislavu jich

a tim

jak

také moc,

nabývali. Safraci se také postarali,

se

zdá,

které

rostla

u

nho

by styky mezi Polskem

a husity nepestaly docela.

Právem smíme polskými husity nazvati ty Poláky, Korybutem do Cech pišedše, ke kalichu se byli piznali a k vojskm husitským pidružili. K nim náležel onen Výšek Raiský, nkdy (1421) posel Vitoldv, k nim náležel také jiný šlechtic ôhký Dobeslav Puchala kteí, s

z

v

Uher,

CW.

13*)

Sigmunda (UB.

II. 13-^)

s

dob

nejbližší

—

823, 826.

dvrník Safracv

hlavní

Povsti o dokonalém smíení krále vyskytly se také ješt pozdji.

knzem Prokopem

26 srovn. Bezold

III.

29).

asto doteném list (CW 828) mandato Sestrzenecz ad pre-

Srovn. co píše Vitold v

o Šafráncích

:

de quorum

dictos hereticos

.

.

.

.

.

.

sepius percurrebat,

dom. Romanorum rege

in

.

.

.

prius tamen,

quam cum

Presburg convenissent, eosdem indu-

cens et ipsis suadens, ne se

cum dom. Romanorum

aut aliquas pacis treugas inirent.

rege unirent

4

203

V Cechách.

Ped

dovi, než

14 lo, když nastávala válka

ckým,

r.

vrátil se

podobn

tm

Patil tedy k

kách

pruských

proti

rytím

on byl

lety také

s

Puchala byl nejspiše v

Sigmuii-

ádem Nme-

kterými ve spolku ve vál-

eeného

potom také

a

válenici

bojovali

byli

s

jako Závis z Garbova z ciziny.

Polákm,

roku

sloužil králi

r.

eští, l^^)

prvodu Korybutov hned

když se kníže jako Vitoldv námstek

1

41

Pozdji r.

1

422,

do Cech.

ubíral

Korybut jemu na Morav odevzdal Uniov, kterého se zmocnil a kde ponejprv podobojí pijímal. To msto držel Puchala

po odvolání knížete

i

Sígmundovi,

králi

spíše že zstával na se jmenuje mezi

do

Slezska

z

Cech, zdráhaje se je vydati

mu to Vitold rozkazoval. Morav potom nepetržit. R.

když

i

i

vdci

vojska husitského, které v

podobn

vtrhlo,

»kníže ruský*, jenž byl se

jako

Fridrich

z

Nej-

1428

beznu

Ostroha,

Sigmundem Korybutem pišel

Korybut sám, jak do Cech a udatn u Ústí bojoval Konen províme, od dubna 1427 zstával ve vazb. Puchalovým, piinním svobodu, snad hlavn puštn na jenž knížete v íjnu 1428 doprovodil do Moravy a uvedl .

.

.

do pevného hradu Oder, v Opavsku u samých hranic kterého se husité snad již r. 1426 byli zmocnili

ležícího,

a v jehož

Sigmund

držení

sice žádal

poddaného,

prbh

což

odvolal,

Korybut zstávali další

potom Puchalu nacházíme. V Lucku na králi Vladislavu, by Puchalu, svého

vcí

.

také

.

.

Dlugoš IV.

než

Puchala

a

Byl jim pízniv, když jednání mezi

králem Sigmundem a husity se

136)

slíbeno,

potom na Odrách ekajíce, jaký bude

i

12.

pece

nedailo, a naptí

Po smrti Jana Sokola

z

Lamberka on

a jiný šlechtic polský ustanoveni za velitele v Radzin, kde, jak víme, byl také Žižka.

204

mezi ním a Vladislavem se vzmáhalo. Nkdy v ervenci ke 1429 Puchalovi dovoleno pijíti do Polska a snad i

ped

tím

dvoru královskému.

Již

malá

pívržencm

válka

proti

z

Oder

poala

se byla

Na

Sigmunda.

krále

Odrách pebýval vždy také Korybut; s Prokopem, vracejícím se z Prešpurka z druhého poselství svého (v erna hrad Sovinci v Olomoucku

se

sešel

venci),

neml

Ostatek Korybut a

jako

pece

tolik

dob ped

té

dov Vladislava

.

.137)

Pi

chudosti

vší

poznáváme, že mezi husity nebylo

žádné strany polské,

nkolika

.

žádné strany v Cechách

již

Pražany vždy ješt nebyl smíen.

s

pramenv v

tehdy

lety,

totiž

takové,

která by,

míst Sigmuneského. I po druhém

byla ochotna na

prohlásiti za krále

ProkojDov v Prešpurku pevládala nálada Sigmundovi nezcela nepíznivá l^^), a pokusy, by aspo píposelství

mí bylo zaveno, nepestávaly. S tím vším souvisí nejspíše, že

zemím Sigmundovým mimo

Slezsku a Lužici

popán

r.

kratší

návštvy ve

eské, jež se poala na samém

výprava pes hranice konci

dv

byl pokoj, a že se nejbližší velká

1429, obrátila do zemí

nmeckých.

Povsti a obavy, které se byly v Polsku vyskytly

ped

tím, se v nejbližší

137)

CW.

138)

Vždy Sirotky

dob

opakovaly.

860.

dovi v srpnu 1429

vyjímaje.

CW.

V

list krále

Sigmunda

Vitol-

snme

o Na-

862 teme, že by bylo po

nebevzetí P. Marie bezmála pi.šlo k válce mezi nimi a ostatními stranami,

které

ke

králi

poslaly Menharta

z

Hradce.

—

S tím

mezi Starým a Novým mstem Pražským, pi emž onomu pomáhali Táboi, tomuto Sirotci. Po smíení obou mst Pražských zase se poalo njaké jednání se Sigmundem skrze Viléma Kostku z Postupic a Tiuksu z Buenic

souvisí rznice, ba válka

CW.

870.

205

Némecký ád, kdysi k boji proti pohanm založený, když v sousedství již žádných pohan nebylo, byl by se ml se zvláštní horlivostí vnovati boji proti eským té horlivosti v nm nebylo. Když r. 1430 Rima pinesena zpráva, že kurie papežská míní vyzvati ád, by se zemí okolních, od husitv sužovaných, ujímal (kolleîum kardinál chtlo k tomu konci poskytnouti

kacím. Ale z

summu penz),

znamenitou

všemožn piioval, aby 142

r.

1,

s

Polskem

peníze v zemi.

i

nepiîšlo

k

tomu.

Ped

se

tím,

v Prusku konány pípravy k vypravení váleného

kontingentu proti husitm, válka

ím

prokurátor jeho v

Litvou

i

Avšak vnoval

než

potom bylo

hrozila,

ani

podržeti

lépe,

pokud

branný

lid

po válce se nesplnilo pání

by se ád se vší silou boji proti kacím. Teprve r. 1427 vypravilo Prusko njaký poet žoldné kurie,

pod Gottfriedem Rodenbergem ale, jakmile se hlavní nmecké od Tachova obrátilo na útk, opustili také oni Horní Lužici, kde práv stáli, i-^^) fak uinili ád ;

vojsko

a

zem

své povinnosti k církvi a íši zadost; íšské berni

však, na které se

nemínili se

1428

r.

nmecký snm

usnesl, v Prusku

podrobiti. ^^0)

Nebylo ani teba tohoto slabého úastenství ve válce, 1*1) by se u husitských echv vzbudila nenávist proti Již

ádu

i

žádost navštíviti rytíe v jejich vlastní zemi.

Táboí zajeli do Dolní Lužice, do pochod do Nové marky neb

v listopadu 1429, když

oekáván ^33)

jich

UB.

I

další

543.

by vns zu blyben ^*'')

Vnd

—

i

wir haben sy hoch irmanet vnd gebeten

žalují

Lužití

skou mnoho nevydaly (Voigt ^*i)

králi

Sigmundovi.

Sbírky konané v Prusku po kostelích na válku husitVII. 492).

Jak se domnívá Toeppen Akten

I.

713.

2U6

vlastního Pruska, a konány tu pípravy k obran zem.i*^^ Toto nebezpeenství sice minulo, když husité tentokráte nepekroili hranic lužických a slezských, mohlo se však vrátiti v nejbližší dob zase. Než velmistr nenacházel v zemi

obtem penžitým, jichž ke zbrojení teba mohl obdržeti k prosb své od Vladislava Polského slib, že by Prusku pispl na pomoc, akoli žádost jeho podporoval Vitold, když král obvyklým zpsobem ást zimy u nho v Litv trávil, l*^) Po novém roce (1430) se však v Polsku samém vyskytly zase obavy

velké ochoty k aniž

bylo,

ped vpádem do

husitv, když husité optovali svou žádost za

prchod do

volný

zem

Pruska, ale s hrozbou, že sice vtrhnou

polské.

Výprava Táborv, která již naped vzbuzovala takové poala se v beznu r. 1430. K Táborm se pidali Puchala a Korybut se zástupem Polákv, který již díve pro byl sebrán v Krakovsku a v té dob stále

obavy,

n

se sesiloval

.

.

.

Nicmén

na

dvoe

královském, jenž se

tehdy zdržoval ve Velkopolsku, obav pibývalo, se vojsko

eské

pibližovalo k hranicím.

a návštva jeho v Litv nebyla žádného se

obracel s prosbou

k velmistrovi ... stává,

u

když v

I

za

pomoc k

ím

více

Král Vladislav,

zpsobila smíení,

Vitoldovi,

ale

také

oekávaná invase již napepaden a vyplenn klášter a poutniky ležící

zdálo se, že

dob

velkononí

samých hranic slezských Tehdy dán v Prusku

aby pozorováni byli cizí Také zapovdn vývoz koní ze zem, a velmistr se ohlížel po válenících, »die die wagenborgk kunnen machen und usrichten« (Toeppen Akten I. **-)

rozkaz,

píchozí, nejsou-ii to špchouni husitv.

525,1.

i«)

CW.

890.

207

Panny v enstochov. ^^^) A také potom, se nic nepokud eské vojsko ze Slezska neodtáhlo, stalo dále, obavy nezanikly docela, zvlášt když se zase objevily povsti, že se jednáni ped rokem se Sigmundem poaté se zdarem obnovilo. ^^^) Král Sigmund ovšem byl kostel Marie

a

hotov pokraovati v jednání tím

poalo v

a také u

Prešpurce,

Než

dala nálada mírumilovná.

smrem,

vdcv

jako se

bylo

husitských pevlá-

organisaci vojenskou vojsk

husitských nebylo lze udržeti než válkou. Jako Táboí do Slezska, tak Sigmundovi posláni nesmiitelní Sirotkové do

kde

Uher,

však

Táboi

válili

menším štstím než Táboi Puchala, Korybut

s

onde.

l*6j

a

také z knížat slezských Bolek mladší Opolský, jenž

již

sám

se z

totiž

a jich spojenci,

opanovali a podrželi nkterá místa,

stal husitou,

nichž Hlivice ponechána Korybutovi.

vdcové výpravy

ze Slezska

ped

králem

prý

stalo se

jich

^^) Že se to nestalo "5)

CW

^^^

V

Censtochovy;

pro zpustošení

Vladislavem

mimo

Ped odchodem

skrze zvláštní posly se omluvili

vdomí

a vli. 1*7^

1429. nýbrž teprv 1430, v.

již

MIÓG.

898.

nedatovaném list daném po

bitce u

Trnavy

Vitol-

dovi Sigmund praví (CW. 899), že » ultra tractatus, quos illi de regnum Hungarie nobis in proMoravia nobiscum habuerunt, .

.

.

eorum confidentibus fraudulenter intrarunt.« doítáme dále nkterých podrobností o tažení Sirotk.

missis et in verbis

V

list se

de Moravia — jsou nkteí páni moravští podobojí, kteí králem jednali, aby dal svobodu tyem kusm Pražským.

Illi

s

Vitold se pozdji dovdl, že pi tom poselství králi pednesena také žádost, »ut in quosdam quattuor articulos sibi per eosdem oblatos consensisset ipsosque hereticos cum eorum exercitibus per regnum suum Polonie contra Prusiam transire 1*'=^)

permitteret*

CW.

837).

.

203

návštvy Vladislavovy u Vitolda

Za poslední

ani

dívjší pátelství obou se nevrátilo, ani moc, kterou kníže dotud míval pi králi, se neobnovila. Dlila je vždy ona koruna, kterou byl Sigmund Vitoldovi nabídl a o kterou Vitold

ím

tím horlivji

dále,

zbrojeno v Polsku a Litv.

Na zaátku

stál.

Proti

husitm?

r.

Tak

si

1430

pál

posel papežský dosud v zemi pítomný, avšak dosti blízké

bylo tehdy nebezpeenství, že

konen pece

o korunu, ve které proti Polsku

státi

ádem Nmeckým. l^^j Díve

s

pijde k válce

bude Litva spolená

se však Vitold pokoušel,

aby Vladislava vybavil z vlivu Safrac, líe jemu v listech plných výitek proti nim a proti nmu samému, jak jeho

moc kacíská vzrostla tou mrou, že se již samému stala hroznou, odporuuje dorozumní Sigmundem a háje ho proti naení, jako by s kacíi

vlastní vinou

Polsku se

1"^'-^)

se pátelil a proti .Polsku spojoval.

a knížetem

stáli

Avšak mezí králem

vždy Safraci, ona »novárada«,

ani tím neutrpl,

nim praelátm polskýml^*^)

že Vitold se svými žalobami proti

a proti králi se obrátil k

pánm

a

.

usj Vitold, když byl od Vladislava žádán za

pomoc

husitm, inil splnní žádosti závislým na tom, jak co se

zachová,

jejíž vliv

týe

koruny.

mistrovi, nepošlu pomoci.

A

Nepovolí-li,

psal

15.

.

proti

se král dále

dubna

vel-

následujícího dne se tázal velmistra

o radu, »ab wir im hulfen suUen wider die Ketczer adir nicht.«

Ceterum

^^^)

scribitis, ut novitates

vobis scriberemus

vos occurrentes; nuUas scimus, soium audivimus, crescunt et quottidie confortantur,

Tak

napsal

Vitold

správného datování)

v

listu

CW.

králi

ze

quomodo

apud

heretici

quodque vos ipsis favetis. dne 13. ervna 1430 (dle

'633.

CW. 836. Dle pání Vitoldova ml list jeho sdlen býti msta Krakova. Ke konci žádá, by pánové polští nedoby král povolil husitm prchod k tažení do Pruska.

ISO)

též obci pustili,

V té dob,

v

ervnu

1430, zase

již

bylo vojsko husitské ve Slezsku,

209

Že mezi tmito ml Vitold své pátele, a že mnozí, zejména z praelátv, neschvalovali onch styk vlády polské

i

Safraiícv

spíše

husity,

s

avšak

pochybovati;

nelze

.nebylo tu žádné strany Vitoldovy, jež by projekt koruno-

Než Vitold

vace byla schvalovala. proto hrozila válka,

a

si

války

ho nevzdával, a on sám nepál ani

se

ani

velmistr ... Již byl den ustanoven ke korunovaci, svátek

Narození Marie Panny

mimo

hosté,

(8.

ádu Nmeckého

;

chystalo

již

poselstvo Sigmundovo

mly

záíj, již

jiné také velký knize

s

i

na

se

na Litvu

cestu

korunou, jeho

ješt poslány býti dležité

pinášeli, byli v

do Vilna byli sezváni velmistr Moskevský darem.

Ped

ní

než

kdo

je

listiny;

Nové marce, tedy na územi,

ti,

které držel

Nmecký

ád, od Polák pepadeni, a listiny jim odebrány. Král Polský žádal velmistra, by poselstvu Sigmundovu

prchodu zemmi ádovými trvati,

a na hranicích se

neposkytoval, má-li mír po-

již sbíralo

Poláci považovali válku

vojsko

.

.

.

i^l)

Než také Co se

za poslední prostedek.

nepodailo zimy minulé, podailo se na podzim Vladislav pišel do Litvy a smíil se

s

r.

1430.

Vitoldem. Koruno-

vace byla mezi tím odložena; Vitold se sice koruny ani

potom

nevzdával,

co by však znamenala a jaký by byl

pomr

v budoucnosti

Polska a Litvy,

o tom

mlo

roz-

hodnouti poínající se jednání. Sotva se poalo a ješt,

oekával eské posly (CW. 834, dle správného ervna 1430}. Vitold sám sliboval ádu pomoc; v list 15. ervna (CW. 906) se otázal velmistra, zdali by ml proti husitm také Tatary a pijíti osobn. Zárove však

a král Vladislav

datum ze dne poslati

15.

oznamuje, že také proto

zbrojí,

by pipraven byl proti útoku se

strany polské. 1^1)

husité v

Dle

potu

souasného dopisu CW. 936 u Polák 400 koní.

byli

též

210

než Vladislav odešel

V

ijnu 1430 zemel velký knize »požádaný král Ceský«, Vitold, jinae

nkdy

Litvy,

tlesné

Litvy, ochably náhle síly

z

osmdesátiletého starce.

Alexander. 152)

V

tom

se shodují starší

panovník

byl

míní

v

znamenitý.

zámry

dalekosáhlé

dob

Néktei^í

mu pi tom

jeho

Litv

bez výminky. i

mnohých

a v

echv

a

Rus

v jedné

církvi. 1^3)

krajinách

ruských;

i

ješt jevila možnost, že velký kníže vrchním pánem všech zemí ruských V posledních letech svých ml jakousi

se

stane

Litevský se

hegemonii

pipisují

mluvíce zejména o jeho panslavismu,

politickém svazku a snad

Vitold vládl na v

novjší djepisci, že Vitold

po sjednocení Polák,

tím snahu

njakém

;

i

1Ó4)

nad

tmi

knížetstvími

ruskými,

která k íši

Moskvy, kde vládl vnuk jeho, Litevské nevyjímaje, i nad svobodnými obcemi Novgorodem a Pskovem. Také v chanátu Tatarském pi astých sporech nenáležela,

trn obyejn rozhodoval velký

o

panství s

ani

litevsko

-

ruské

eským

o »všeslovanství« slovanství,

ukládaly, by proti

co

mu

Ne

v krajinách ruských.

i-''3)

Pol.

1.3

její

Srovn.

dáváno

i

šíil

uhájil na

které

západ,

dále panství svoje

proto byl nepítelem ádu,

se,

potom vedle

že

když pešel k pravoslaví, nejstaršího pohanského.

co proti tomu podotýká M. Bobrzyúski (Dzieje

296).

i-'**)

Jeho svazku

historické tradice,

aby

Tak, místo Vigand, nazval

mu

státoprávním

ádu Nmeckému

náleželo po pedcích,

^^-)

kníže Litevský.

Vitold

nýbrž o Litvu a

mu

a to jméno

ve

njakou dobu byl nazýván »požádaným«. A pece nelze mluviti Vitoldov. Jemu nešlo o národnost a

korunou polskou;

králem

stálo

Srovn. A,

liapi.auioin.

lUrroBTi, str.

263.

211

ád nám

ádem nmeckým

byl

baltickým, nýbrž proto, že

A

Zmu. 155) spor o

Zmu

Zmu

germanisaci kraji-

jemu odnímal kus

Litvy,

trvalo jen potud,

pokud

toto nepátelství

Sigmundovi se

nebyl vyízen.

Zmu

když on

nepítelem, o

a pinášel

pikázal

ádu,

nmu.

zmizelo také nepátelství proti

Vitold

stal

se

sporem

Cechm

se byl Vitold nabídl za krále, ne proto, že se tu vzpíralo

nmeckému, nýbrž

slovanství proti živlu

se o

více,

kalich

i

jeho

daném«

;

í

Cechové klamaU když spatovali ve svém »požá-

nevíme,

vlastní,

také

králi

že

pi Litv, aby nepišel, staraje o korunu eskou. Tím mén jemu

ád Nmecký,

bželo o

pedvídaje,

Zmu

Sigmund ponechá

»

vinou

se

obhájce zákona božího«

;

leda že by

jim byl snad u kurie papežské vymohl podobné koncesse, které

mli

potom

koncil povolil v kompaktátech.

Cechové

se však vždy navrátit k poslušenství církve katolické

podobn

njakou dobu byl tím totiž, že by se tato ímu podídila podobným zpsobem. 1^6) Avšak tyto snahy o »unii« se objevují již v dob, kdy husitství vznikalo potom již jen zídka se jich vzpomíná. Nicmén papežské,

a stolice

piioval

jako se

také o unii církve východní,

;

v

nich, více

155^

em

než v

Velmi

drazn

zraí se státnický duch

jiném,

stránku politiky Vitoldovy vytkl

tuto

»W kwestyi polsko-husyckiej* ÍPrzewodnik VIII. 82) a ^^Polska i Husyci po odwolaniu Korybuta z Czech« (Przewodnik XI. 264). A. Prochaska ve svých rozpravách

156)

Pi smíení Cech

s

církví

obtíže

církve proti husitství, tak že se dlouho k

chtla odhodlati; pi proti

západní.

unii

Povolení

vadil

a Prusy.

v odporu ne-

nejvíce odpor církve východní

kalicha tu

tu jiné a vážnjší rozdíly, pro které

byly rozešly. J. Goll; Cechy

záležely

žádným koncessím

mnoho neznamenalo; byly Východ a Západ církevn se ia

212

Vitoldv, neb dvojice náboženského vyznání pinášela té

Litv, kterou zbudovali piêdkové jeho, vážné nebezpe-

Toto

enství. s

nebezpeenství

Polskem. Politická unie

unii

s

zárove

pišlo

s

»unii«

Polskem vyžadovala církevní

Rimem.

s

Politickou

Než Vitold

se

pivtlena Litva ke korun Polské.

unií

domohl,

toho

svého velkého knížete,

váhou své osobnosti

A

že

potom obdržela

zase

tento velký kníže, Vitold sám,

aby Litva se nestala podízeným pívskem Polska. Ba lze íci více: v zevnjší politice vlivem jeho pevládá to, co lze nazvati motivem zabránil,

litevským. Ani ono nejstkvlejší vítzství zbraní polských r.

14 1 o nepineslo Polsku

zisku, leda že panství

O

ádu

samému pímo ješt žádného nemlo rsti na úkor jeho.

již

revindikaci starých hranic,

e

minska,

bývala jen

ped

o nabytí

Pomoan

válkami,

ne však po nich,

a Chel-

kdy jednáno o mír. Teprve další války s ádem Nmeckým mohly ve prospch Polska vyíditi tyto spory mezi ním a

Polskem

vždy

unie s Litvou.

A

K

zase

se

ozývající,

než

starší,

byla

této válce však Vitold nejevil ochoty.

odtud se vlastn poíná jeho spor

Vladislavem.

s

Byl to zárove spor Litvy a Polska. Tím se objevila

mocnjší než dlouholeté osobní pátelství obou V tom práv záleží ona nutnost, jež v djinách lidských vládne, že mocnjší než osobnosti jednotlivc bývají asto historické tradice celk, ke kterým jednotlivci protiva knížat.

patí, anebo že vlastn tyto tradice v jednotlivcích, kteí

mocn

v djinách vynikají, se zosobují.

Ve

Vitoldovi

zosobnna minulost Litvy. Této neodpovídalo, aby v budoucnosti, po Vitoldovi, tžišt pešlo úpln do Polsky, jak

vlastn vyžadovaly smlouvy, na kterých

založena.

Oba

byli

.mužové staí

.

.

.

unie

Vitold

byla

nejspíše

213

nemínil svazek mezi Litvou a Polskou pervati

úpln

chtl Sigmund), než jméno královské mlo, jak

Litv aspo tu míru samostatnosti, kterou dotud skuten. Jednání, jež se poínalo ped smrtí

pojistiti

bylo by nejspíše pineslo nové smlouvy,

v

se byla unie Polska a Litvy zakládala

Smrt

Zdálo

jeho,

ve kterých by

další budoucnosti.

ješt po Vitoldovi smutné

Polsku a Litv zbylo

ddictví: spor

pece ješt nevyízený. po jeho

se dostavila

A

Polskou.

mla

starce více než Soletého se dostavila vždy

píliš záhy.

hro7.iIa,

(to

se zdá,

pi tom mla

ád Nmecký

Litva

nho

za spojence.

proud se obrací nazpt k prvým letm Vla-

že

se,

Válka, jež za

válka mezi Litvou a

smrti,

dislavovým a Vitoldovým.

V

mohla unie

té válce

vzíti

za své navždy. Svidrygello^^'^)

—

v Cechách

mu

íkali Svidrhal

—

ním zárove byl kdysi pijal kest v Krakov, dáno mu jméno Boleslav. Potom mu pišla léta plná nepokoje. On sám chtl býti velkým knížetem Litevským, a proto Vitolda nenávidl. Jako nkdy Vitold ucházel se k tomu o pomoc ádu a mladších bratí Jagellových

byl z

;

s

i

jako

za

tuto

která

se

skonila

bželo, bude-li

o to

i

pomoc ádu

Vitold

válce,

drygello hledal pátel;

Smolenského, 1^")

A.

kde Vitold

Všude,

Svidrygello.

r.

r.

1408

—

Zmu.

Ve

ml

protivníky, Svi-

1404 patil k spojencm Jiího velkého knížete Moskevského.

Lewicki Powstanie ŠwidrygieHy.

(Otisk z Rozprav akademie).

dob.

prodával

r. 1404 mírem v Raciaži, také budoucn velkým knížetem Vitold

Je

to

V Krakov

1892.

nejdležitjší práce o této

Viz též A. Prochaska Šwidrygiello (Przewodnik 1885)

a L. Grosse Stosunky Polski z soborem Bazylejskim. Varšava 1885.

—

A.

Prochaska

Podole

lennem

Korony

(Rozpravy

akad. 1895). 14*

Krak.

214

Smíen na

krátko

válka, byl zase

smlouva

.

.

Osm

.

Vitoldem,

s

hotov

1409,

r.

spojiti se s rytíi

;

když se již

o to

blížila

zavena

potom zstával ve vazb svého

let

vítzného soupere. R. 141 8 vyvázl útkem, r. 1419 prostednictvím krále Sigmunda pijat na milost od Vladislava, 1420 skrze Vladislava smíen s Vitoldem. Od té doby choval se pokojn. Peživ Vitolda, došel velkého knížetství r.

nm. Sporem

po

o korunu se v Litvanech byla probudila

po smrti Vitoldov

žádost po samostatnjším postavení;

Král byl v zemi

nechtli zstati bez zvláštního knížete.

pítomen

a byl v jejich moci.

k bratru

shovívavjší než

k žádosti Litvan

V

Tak

svolil.

minulých letech býval

po

Vitold;

místo Vitoldovo Svidrygello.

Vitoldov

smrti

konen pece

na

Než v tom okamžiku

se

vstoupil

dostavil spor mezi Litvou a Polskem o Podolí, které byl

od Vladislava neb

držel Vitold.

aspo mimo vli

jeho

Vlastn

proti

vzbudili tento

vli králov spor pánové

A

sporu vznikla v lét 143 1 válka z toho mezi Polskem a Litvou, mezi Vladislavem a Svidrygellem. polští.

K

hned pidružila válka

ní se také

s

ádem Nmeckým,

spojencem Svidrygellovým. Než po nedlouhém trvání zavena smlouva o pímí na dv léta (1431 í433)Velmistr Pavel Russdorf byl válku poal nerad a

—

nucen

okolnostmi;

nepálo.

ani

obyvatelstvo

Mezi Polskem a

ádem

v Prusku

v té

chvíli

''

si

války

nebylo žád-

ných spor. Válka sama vedena od rytí s krutosti na ten vk barbarskou na zpsob nkdejších reys do zemí i

V

pohanských. a

Polsku

proto

vzniklo

veliké

rozhoeni

ádu Poláci by se byli rádi se Svidrygellem smíili proti rytím spojili. Ale Svidrygello chtl zniiti unii

proti

;

Litvy a Polska úastnil.

Za

;

a to chtl

pímí

se

i

ob

ád

;

proto se byl

ád

války

strany pipravovaly k válce,

215

z

k

než

avšak^

žádné strany, kterou

vlastní

se

Litva

Pi smrti Vitoldov nebylo tam bychom nazvali polskou pozdji se

splynutí Litvy

mr,

;

ne v tom smyslu, že by byla chtla úplnému

objevila, ale

Polskem; spíše bželo o obnovení po-

s

jaké byly za Vitolda.

trvalo a z

vymkla

pišlo,

zase

ní

moci Svidrygellovy.

pi tom

pímí

R. 1432, kdy ješt

také bezvýsledné jednání o mír, vypuzen

Za

Litvy Svidrygello od Sigmunda, bratra Vitoldova.

mu

uznání, kterého se

mund kníže

dostalo

od Vladislava, piznal Sigádu týe, nový velkozaujal podobné postavení,

Podolí Polsku. Než, co se

by byl nejradji k

nmu

svých letech byl zaujímal Vitold,

jako v posledních

gellem a Sigmundem, tak aby oba zstali spojenci proti

a

by byl nejradji zjednal smíení mezi Svidry-

velmistr

ádu

Polákm. Ale ani jedno, ani druhé nebylo možné. ^óSj Sigmund nevládl celým velkým nkdejším panstvím

Vitoldovýin

;

v krajinách

ruských se udržel Svidrygello.

Války mezi obojím velkým knížetem

— úastnila

se také Livonská

pímí

mezi Polskem a

—

neb oba se tak

vtev ádu, pomáhajíc zvali Svidrygellovi, kdežto Sigmundovi picházela pomoc z Polska.

Nicmén

ádem

potrvalo až do

Výminky Polákv, za kterých byli ochotni zavíti nktemír, tehdy znly vydáni Pomoan, Chelminska hranicích, zejména Nšavy, zámku krajin na menších rých r.

1433.

i

:

a okolí.

Ve

Nmecký ád

sob

a Svidrygello na

krajiny

ruské,

Moskva

i

15S)

dlouho pipravovala a r. 1433 Polsko a vlastní Litva na jedné.

válce, která se tak

poala, stály proti

pravoslavné;

Tver.

Lewicki 124.

stran druhé mezi

jeho

;

za ním stály

spojenci

byly

216

Vladislavovi

Vitoldovi

i

nmu

ítáno, že se proti

dob

ve východní Europ,

ktem

byla nabyla

nenastávala

vyslovil

kovský Zbihnv Olešnický historikové,

podobn

jako

;

1Ó9)

v

r.

Dlugoš,

již

sám zstal katolikem,

jeví

mnozí novjší

i

spatují vlastní a :

Svidrygello,

a

se jim jako zástupce pravo-

víe a církvi katolické proti Takové vty i, abych tak ekl, forvystihují bohatost a spletitost djin

národnosti polské. l^^)

eho

biskup Kra-

1441

tom

význam »povstání Svidrygellova«

v jich

v té

a unií Polsky

slaví a národnosti ruské proti

mule,

;

nehrozilo

toho,

ztráta

jí

Krakov

Jagellovým v

Takové obavy

Litvou?

hlubší

A

proti -ádu ...

co nejvtší nebezpeenství víe a církvi katolické

skuten

s

od ádu bývalo vy-

spolují se »schismatiky«

výitka obracela

se tato

nkdy

zídka

prbhu.

.skuteném

i

Platnost této,

kterou ne bez

tendence nejprve vyslovil biskup Zbihnv, zejména, co se Svidrygella týe, již proto obmeziti teba, že on po Vitoldovi pevzal

jeho programm, totiž provedení unie

i

církve východní a západní, unie, jež vždy pinášela vtší neb

menší vítzství

od církve

A

celé,

církví

a

15.,

starý

Východ

pátelsky jako asto

ped

Hlava íše, od

r.

rozkol

odstrann,

nebyl

a obmezen, Západ a

konen

Viz jeho

i«o)

naped

Bývají

list

XV. to

k dalšímu

s

také

zmenšen

jen

sob

tím a také potom

1433

papeži.

mezi Západem a

nýbrž

nestály proti

císa Sigmund udržoval jako prve

i''^)

ml býti uznán

i

Východem úpln

(Cod. Ep. saec.

již

Západ Východ kesanském,

na

také v století

západní a tomu, jenž

.

.

tak ne-

.

korunovaný

Vitoldem, tak potom

zaslaný kardinálu Julianovi

Cesarinimu

sv. 2).

obyejn

prbhu

jednostranné abstrakce, hledící

vcí.

již

217

nástupcem

jeho

s

pátelské;

st>k>'

vždy

nastával,

tu

emu on již díve chtl, konec unie Polsky a Litvy. Také spolek ádu se Svidrygellem schvaloval bez jeho vdomí a schválení, bez jeho nabádáni velmistr by byl sám války se neSigmund, války nepoal. r. 143 jež nepátelsky z stran, jedné obou súastnil, patil pece k stály proti sob. ;

a

1

Jinae než hlava iše, budoucí cisa, zachovala se za Martina V.,

potrvala vzrostla,

Píze,

papež.

hlava církve,

potrvala

kterou

mli

Poláci u kurie

nástupce jeho Eugena,

také za

nechu me/i kurií a Sigmundem, ba Sigmund pišel do Itálie pro korunu císaskou když však také

a když se proti papeži ujímal zasedajícího v Basileji sboru

nenajdeme

církevního. Papeže a císae, papeže a koncilu

s

dob

na téže stran. Kurie nenabádala ádu, by mír králem Polským perušil, a, když pece byl perušen,

v té

1432 Vladislavovi povoleno vybírati desátek od duchovenstva polského proti Tatarm, proti výpravu schismatikm a také proti kacím eským,

tžce

to nesla

;l^^l)

r.

a

ech

kdo oekával, kdežto novou válku s ádem nebylo ke odvrátiti. Styky vlády polské s husitskými echy kurii nevadily ... Na jedné stran

polskou do

již

sotva

tedy spatujeme císae, sbor. slavné

zem

Svidrygellovy,

Nmecký ád na

druhé

i

ruské pravo-

papeže,

Polsko a

pod Sigmundem, bratrem Vitoldovým. stran najdeme též husitské echy.

vlastní Litvu

této

Papež Martin iîj

již

Eugen

V.

nejednou byl vyslovil

A

pání,

na

by

ím

se obával, že papež - byl to Zástupce ádu v vyzve ád k boji proti eským kacím na míst

—

války > proti katolickému ochotu k boji proti nim.<

králi,

jenž

sám

byl

tolikrát

osvdil

218

dobrém

skrze krále Polského navráceni byli Cechové, po

nebo po zlém, k jednot církevní, pednost dávaje jemu ped králem ímským a budoucím císaem Sigmundem.

pání trvalo dosud, i^'^) Nicmén, když ml odejíti pes Alpy kardinál Julian Cesarini, aby ješt jednou kesanstvo povzbudil k tažení pod znamením kíže proti

A toto

eským kacím,

týž papež vyzval také Vladislava,

by,

zapomena vše, co jej dlilo od Sigmunda, poskytl mu pomoci pi válené výprav, jež, podaí-li se, mla Sigmundovi zárove zjednati poslušenství všeobecné v zemích eských. I63j Než prbh vcí, jak se pipravoval od smrti Vitoldovy a pak se

král Sigmunda

bhem

r.

143

1

dostavil,

inil kooperaci

nemožnou; a také kurie od Polska dále již této obti nežádala. Avšak dosud trvalo splnomocnní udlené králi Polskému od kurie k jednání s

Cechy.

konen

Na tom základ

164)

o od

toho,

královském v

velmož

a Vladislava

dostalo se

let žádali,

Krakov

Cechm

veejného

u pítomnosti

podobojí

slyšení na

krále

i

polských. Dostavili se tehdy do Krakova

Prokop Velký

a

Bedich

hrad

praelát a

knží

Mistr Petr Payne

ze Strážnice,

Vilém Kostka z Postu pic jakožto vdcové a pední lenové poselstva eského. Hádání s mistry a doktory Krakovskými, již se poalo dne 19. bezna, i^^) týkalo se a

Na poátku

1''-)

papež v list

est nobis convertere

omnem

fiduciam,

:

lítost z .

.

.

ad

spem

úmrtí Vitoldova, te

unum nccesse

et preces nostras,

jednání dán nejspíše od krále PolDlugoš (IV. 4;!7) vypravuje, že Cechové sami za Srovn. UB. II. 205.

n

a

1G5)

aliquot,

vyjaduje

Podnt k novému

1''')

prosili.

1431,

Dlugoš IV. 431.

ic'')

ského,

r.

králi Vladislavovi praví

Dlugoš

cum

in

diebus Duravit disputatio (IV. 439) praví Polonico fere omnia argumenta et responsiones :

.

.

.

219

pedevším

výhradn

a snad

mezi nimi a

roztržku

otázky,

niaji-li

církví

odstraniti,

k

emuž

Tím mínno

král nabízel za prostedníka.

za let pedešlých,

Cechové právo

cestou by bylo lze

odpírati, a jakou

posUišenství

církvi

již

mlo

se

prostednictvím polským

že

se jim

bylo, jako

njaké jednání mezi Cechy a kurií papežskou. Než v Cechách nadje obou stran, podjednou podobojí, zahájiti

i

se

obracely ke sboru v Basileji se scházejícímu, a také

již

poslové

ovsem váno

eští

se

že

zavázali,

A

obeslati,

jej

o tchto výminkách roko-

rozhodnutí

se

K

bezvýminen. eských v Krakov, jenž podrobí

r.

ochotu

vyslovili

když od Polák bylo žádáno, by Cechové na-

dále,

ped

Krakov

v

za jistých výminek.

koncilu

dohodnuli

potrval do

1431, nedošlo, leda že Cechové

za

všem

ve

pobytu poslv

poátku msíce dubna

ohlásili, že

by

pijali krále

Polského za prostedníka, aby jim zjednal bezpené pro jízdu do Basileje. jenž

nedlouho

se za

Další jednáni

ml

sejíti

listy

odroeno k snmu,

v Praze, a k

nmuž

také

král Vladislav vypravil své posly.

Cechy »pod svou ochranu«, Než Vitold sám se za nedlouho programmu svého vzdal, a programm jeho pešel R. 1422 Vitold, pijímaje

nabídl

se

kurii

za prostedníka.

na krále Vladislava. R. 1431 nabídnuto Cechm prostednictví jeho naposledy, píi emž na nich žádáno, by hned

naped

se

církevní,

mínní

k poslušenství a tím také k jednot

vrátili

majíce

takto

uiniti

samých jednání

jich

poátek

mlo

tím,

skoniti ...

Pražském pijat však, vyjímaje nesmiitelné

U Palackého Dlugoš nic nepraví,

fierent.

iazyk polský

obsahu

i

eský.

Na

se

dle

snmu

Sirotk\' a jich

»nejvíce v eském jazyku*, o emž možná, že vedle latinského ozýval se Že by tyi artykulové podle jich vcného

teme:

a

—

ím

je

byli projednáváni, z

pramen

nevysvítá.

220

Novomstské, za prostedníka král Sigmund,. spatovali budoucího Táboi v

spojence, z

ehož

patrno, že

svého,

krále

Ovšem v

až

s

Skonilo

Krakov.

v

tím.

a ne

koncilem,

hodil

jeho

s

než

král

církví.

s

jednání o obe-

týmž nezdarem jako

s

papežskou,

kurií

s

smíení

pedbžné

Chebu

se v

ke

pišlo

Ostatek, jakmile

prostedníka

za

máždní

konen

by

té chvíli nastávalo jen

slání koncilu.

ped

nm

i

mlo

se

jednati

Sigmurid lépe se který

Viaclislav,

shro-

v Basileji zasedajícího za sbor c rkevní pro spor

papežem neuznával.

Když

1430 smlouvou Behejmštejnskou, v\nucenou 166) do Nmec, Cechm slíbeno bylo

r.

»spanilou jízdou«

i

slyšení

zakázala,

tyi

hádání o

vy mínili

potom

kurie

kam by

pišH,

artykuh', které však

Cechové, by na místech,

si

podobn

interdikt nebyl zachováván,

jako potom takový

vymohh také pi obeslání koncilu. R. 143 1 pobytu v Krakov služby boží byly staveny,

slib

si

Cechové, aby

msto

dvr

a

za jich

tak že

královský také o dnech velko-

njakou dobu odejiti do pedmstí Kazime. Tak tomu chtl biskup Krakovský jiní v rad královské proti tomu se vysloZbihnv, vovali, a Cechové samí to tžce nesli, tak že Krakov opu-

noních nezstaly bez

musili na

nich,

a

stili

ne bez zklamání, ano

s

jakousi nechutí. Nejvtší ne-

spokojenost dal však najevo Sigmund Korybutovi, jenž, jako také Puch ala, Cechy provázel do Krakova, a jemuž, jak z

se

zdá,

Polska v

skému.

I67j

ponejprv

tch dnech

zase

po jeho

druhém

Ale také on odešel nespokojen,

!<'«)

St. Let.

i*''')

Že by byl

»

odchodu

byl dovolen pístup ke dvoru králova jeho

ne-

pijat býval do tajné rady královské*, Pa-

lacký neprávem nachází ve vypravování

Dlugošov

(IV. 440).

221

spokojenost se obzvlášt obracela proti biskupu Zbihnvovi, tak že jemu ohlásil své nepátelství zvláštním

Snad

listem.

se ucházel o úplné

ským strýcem,

a snad

i

tu

.168) Hned po Krakovský Korybuta nehoda, že Hlivice .

.

jemu v cestu kroil biskup slyšení Krakovském potkala

mu byla od Slezan odata. potom u svých eských pátel požíval,

Pohostinství, které

osobn

jim oplatil tím, že ser. 1431

aby pomáhal

proti

zkušenostech

tak

koncem

odpovdným

smíení se svým králov-

kižákm, zbytená,

dostavil na bojišt,

jichž výprava, s

tak

po tolikerých

hanebným

se potkala

u Domažlic. 1^^)

Nespokojenost a

nechu

knížete

Sigmunda,

a

již

z jakýchkoli píin, neplatila však toliko biskupu

plynula

Zbihnvovi. Ješt za svého pobytu v Krakov anebo nedlouho potom vyslal dvrného posla k Svidrygellovi, strýci

že

svému, nabízeje

mu

mu

své pátelství a slibuje zárove,

nkteré

za pátele získá

vynikající

osoby v Ce-

chách, zejména Prokopa Holého- Posel Korybutv, vraceje se z Litv\-, "5^)

byl od

Cod. ep.

s.

byl by, odcházeje

Polákv

XV.

2 str. 292.

Krakova,

z

zajat

i"^*^),

a jednáni, jež

se

Podle anekdoty Dlugošovy

odpovdl

sv. Stanislavu

Diugoš (IV. 463) z nho uinil druhého vedle knze Prokopa vdce. Ostatek jiného svdectví o úastenství Korybutov if'9)

nemáme. i''")

listy

Poslu Korybutovu

Mekovi

byly

Svidrygellovy psané jazykem eský/ii

v archivu v Královci, a vydal

novjší spisovatelé

z

praví, že Svidrygello

pomocné jdeme, že

pátelm

vojsko.

V

je

;

pi tom jich

odiiaty dva

staré opisy jsou

Palacký v CCM. 1830.

nich vytli píliš mnoho,

Nkteí

tak Pervolf, jenž

potom svou hlavní nadji vzkládal na eské list Svidrygellov Korybutovi jen tolik na-

mu Korybut

po Mekovi nabízel pom.oc proti jeho ne-

(nikoho výslovn nejmenuje), oznamuje zárove, že také

eské »pány Svidrygello,

a kapitány« na to drží, by mu byli »pomocni.i co nabízeno, pijímá, nabízeje také svou pomoc -

222

tak

že

zstalo

poalo,

bylo

leda

ješt více

na

ten

svému královskému

se kníže

Nemáme

odcizil.

také

as

bez

výsledku*

strýci Vladislavovi

pro

domnívati

se,

že

by byl Korybut tehdy skuten získal v Cechách Svidrygellovi mnoho pátel neb dokonce njakou stranu; jen tolik z našich že

svítá,

v

nejbližší

pramen, ostatek nedostatených, vyvdci husitskými a polskou vládou

styky mezi

dob

pestaly,

což

se Poláci snažili udržeti mír s

poal

se byli

jich

odhodláni

si

i

tím lze

ádem Nmeckým,

A

spor se Svidrygellem. užiti

vysvtliti,

pomoci eské, jako

již r.

Druhý

ostatek beze všech uritých závazk.

jen

i

že

když

proti

ádu

1410 a 1414.

podobného ob-

list

Prokopovi a j. Z nho patrno, že Kors^but Svidrygellovi vzkázal, že Prokop a jiní »by mu chtli pomáhati na jeho nepátele*. Z toho však ješt nenásleduje, že od té doby Prokop a Bedich ze Strážnice byli, jak Lewicki praví, nejhorlivjšími pívrženci Svidrygellovými mezi Cechy. Ostatek Bedicha mezi adressáty listu Svidrygellova vedle Prokopa nenacházíme, nýbrž vedle Viléma Kostky z Postupic, Polákm oddaného, také ješt Boka z Miletínka, Pavla ze Sovince a Smila z Holic, o kterých nevíme, že by byli Prokopa provodili do Krakova. — Svidrygellovi samému poselství Korybutovo nebylo nevhod; pochlubil se jím ihned velmistrovi (Kotzebue, Switrigal, v Lipsku 1820 str. 54), Poláci však užili odebraných list k tomu, aby výtky jim asto pro pátelství s eskými kacíi inné odvraceli na nho proto král Vladislav v ervenci 1431 opisy onch list poslal králi Sigmundovi, od nho pak poslány velmistrovi, a tak se dostaly

sahu

platí

;

do archivu ádu Nmeckého. Ostatek

vdomí

velmistrovi, že se bez

dále nespustí.

R. 1432

sám oznámil Sigmunda s Cechy

byl Svidrygello

a svolení krále

Zbihnv Olešnický

poslal

drygellovy v latinském peklade Cesarinimu (Cod. II.

289j na

dkaz,

eských kací

listy Svi-

saec.

XV.

prý víe a církvi katolické hrozí spolek a ruských schismatikú Za doklad k nedosti od-

vodnnému mínní, psaní

oba

Ep

že

že husitství nalézalo zvláštní

Zbihnvovo bráno

býti

nemže.

píze

u

Rusín,

Když však r. 1432 sotva již bylo pochybno, že pijde k válce s ádem, nejpozdji, až vyprší pímí (1433), naped, že na polské stran budou státi stran ádu Nmeckého schismatikové Svidrygellovou. Ješt než kníže vypuzen ruští pod vládou byl z vlastní Litvy, niidnven byl spolek echu a Poláku

oekávalo kacíi

proti

se

na

eští,

ádu

Xaiieckéiiiu.

Stalo se to v lét

1432,

r.

kdy dvr královský tam Jan apek Lozy, hejtman Táborv,

i''!}

se zdržoval v Pabianicích u Sieradze. Pišli

vdce

ze Sán,

kteí

byli

knížat

ádem,

eení

svými vojsky

z

do Slezska a vtší

vtrhli

tamjších pinutili k zavení dvouletého

Polskému s

se

Sirotkv, a Otík

pomoc vojenská

slíbena a,

v

vrátili

do Cech, schváleno na snme, jenž

na poátku msíce záí zasedal v Kutné to

Hoe,

zvláštním listem ohlášeno velmistru a

hrozebný

varující a

list

válce

co slíbeno v Pabianicích, to potom, když se

hejtmane

samých

pímí.

nastávající

díl

Králi

:

a ád

a od nich ádu. Byl

uiní zadost

králi Pol-

skému za porušení míru a svj nekesanský vpád do zemí polských roku pedešlého, sice že budou jemu proti

rytím

pomáhati.

každému, kdo by

A mu

netoliko proti

rytím,

než prcti

kivdil. ^^^^

Zástupcm eských kacív

se v Pabianicích tento-

kráte dostalo jiného pijetí než roku pedešlého v interdikt i'î)

zachováván

nebyl;

Nejspíše v ervenci

l''-^)

(Tomek

dali

IV.

k 531

Krakov:

tomu

svolení

srovn. Cod. Ep.

—

Prokop sotva tenkráte do Polska pišel; nebyl jej Diugoš jako vdce v^-pravy uvádí. nejspíše ani ve Slezsku, Ani na prvodním list Slezanm daném, ani na smlouv s nimi podpisu jeho neteme. s.

XV.

I.

7.5).

a

172)

Monum.

Concil.

i''3)

Smíme-li

viti

božím pipuštni.

I.

276

Dlugošovi, byli

echové

i

k službám

;

224

praelátové u krále pítomní

v ele,

A

mezi

nimiž

jak by se bylo

mlo

s

arcibiskupem

nebyl

\'šak

Zbihnv co

jim odepíti,

Hnzdenským Olešnický. l''-^)

úmluv ne-

dle

(v kvtnu 1432) v Chebu se zástupci koncilu zavených poslm eským, až do Basileje pijdou, slíbeno?

dávno

Ostatek

praelátové

se

polští

ješt více než píkladem

svém svdomí tím hned potom od papeže Eugena IV. pišla

koncilu od nich neobeslaného mohli ve že

upokojiti,

Hnzdenskému

arcibiskupu

plná

moc

do konce pivésti jednání o smíení

i

Papež pozvání

kurií. ^''^)

ech

než návrat byl

by

mu

echv

lna

do

do

nejen

zahájiti,

echv

s

ale

církví a

Basileje neschvaloval

církve prostednictvím

polským

pinesl vítzství nad nepohodlným koncilem,

an by byl koncil pedstihl v tom, co se již považovalo za nevyhnutelné a nutné musil

v

a

.

.

A''^)

Spolek

s

echy

neml od Polákv ped svtem

nm obsažená obracela

proti íši,

ohlašovali,

bude-li se

že s

ádu

se netoliko proti ujímati, a proti

ech}- zaveli spolek

proti

se tedy ne

Hrozba ádu, než také tajiti.

hlav

její.

Polá(M

„všem Jiárodúm

a zvlášt 7imeckéinn.«^''*'*)

Když Cechové, vracejíce se ode dvora královského, kado Krakova, v mst tom byl interdikt zachován, stellan Krakovský Mikuláš Michalovský byl požádal, aby zachováván nebyl (Cod. ep. saec. XV. I. 76). Potom vznikl proto spor mezi Zbihnvem a králem i ostatními praeláty, pi emž se universita pidala k biskupu Krakovskému. Bullou ze dne 24. ervence (Raynald 1432 N. 10) arcibiskupu a biskupm dána plná moc Cechy, kdyby se svých bludíi odekli, do církve pijmouti. Po as jednání s nimi smli líî)

a

pišli

!''•'')

interdikt nezachovávati. i^C)

haeretici

V

dotené bulle papež praví nos cupientes, ut dicti per quoscunque ad conversionem veritatis catholicae :

idei reducentur. 1"'^)

unionem contra omnem nationem

et presertim

Teutu-

.

225

Tento spolek Polska

Nmcm

proti i^ádu

t. j.

všem nepátelm a zvlášt

proti a,

bude-li se -ádu ujímati,

i

proti

Sigmundovi dostavil se píliš pozd. Dostavil se, když velké výpravy z íše do Cech po hanebném útku od Domažlic již pestávaly, a sousední zem s husity zavíraly íši a králi

smlouvy o

zvláštní

pímí

;

dostavil se,

když všecky eské

strany podobojí se byly rozhodly obeslati koncil a skrze koncil s

hledati

smíení

s církví,

ímž

ve sporu kurie

se

koncilem pidávaly ke koncilu, ve sporu krále

papežem ke

a budoucího císae s

nání s koncilem, bude následovati také uznání

Jak srovnati s tím se vším onen spolek

s

ímského

podaí-li se jed-

králi;

Sigmunda

. .

Poláky? Tomuto

spolku by bylo spíše odpovídalo jednání

stednictvím polské proti

s papežem propolským a snad obnovení kandidatury Sigmundovi ... A toho všeho, jak se zdá, i

obávali se otcové v Basileji a snad

aspo tžce

Sbor

zase do

lna

a v Basileji

papež

míní

Vladislava. r.

nesl,

i

král

že papež plnou

Sigmund sám.

moc

uvésti

echy

svoval arcibiskupu Hnzdenskému,!'^^) na poátku r, 1 43 3 se vypravovalo, 1*^9) že korunu eskou penésti od Sigmunda na

církve

Král Sigmund sám, jako

již

ped

lety, jal

se

1432 zase žalovati na Vladislava, že ho chce pipraviti

nicam excepta dumtaxat lingua Hungarorum — tak oznámeno od posl polských pánm a praelátm uherským, (UB. II. 303); v list kancléov teme contra omneš Teutunicos seu Germanos. i'?8) V polemickém spise od koncilu proti papeži vydaném v záí 1432 se praví (Mon. Conc. II. 247) Mirandum est, si verum sit, ut (ut teba doplnit) dicitur, venerabili archiepiscopo Gnez:

:

nensi concessam esse facultatem per

endi Bohemos. ecclesie 1^^)

(mínn UB.

II.

Singulari koncil)

—

5igmunda samého.

summum

pontificem audi-

persone conceditur, quod

universali

non permittitur!

Nejspíše,

že

takové povsti vycházely od

226

o jeho

panství

majetek

a

.

.

^^f*)

.

Skuten

všeho, co oekávali vrstevníci, a co by hádal znaje ze svých chudých

pramen

i

z toho

ze

historik, jenž,

jen skutek, totiž spolek

s Poláky, se ptá po pohnutkách a úmyslech osob jednanenacházíme nic. Na témže snmu Kutnohorjících,

ském

(v zá-í

jenž

1432),

schválil,

co

krátce

ped

tím

umluveno bylo v Polsku, schváleny také úmluvy Chebské o obeslání koncilu, a zvoleno poselstvo do Basileje, v nmž všecky strany husitské byly zastoupeny, Tábor nevykteí

jímaje, již

143

r.

naklonni

po vítzství u Domažlic, když

1

byli koncil obeslati, nejdéle setrvali

ostatní

v odporu

nmu. A práv Táboí nejznamenitjší muž jich knz Prokop, jako minule, tak v této dob vždy

proti

i

strany,

i

ochotu k jednání

jevili

se

vojsko íšské a kižácké

>ped

s

Sigmundem

:

r.

143

1,

když

kardinálem Julianem leželo

lesem<s vyzval Prokop krále, by pišel

pes

již

hranice

do vojska eského k »poctivéniu« jednání ;1S1) r. 1432 král Sigmund od Prokopa pijímal listy a jemu posílal. i'^2j A pece nemáme píiny, pro bychom pokládali Prokopa v této

dob

(1432) za protivníka spolku s Poláky, když z Postupic posly Vladislavovy, kteí

on vedle Kostky

do Cech, v Litomyšli

v íjnu

1432 pišli Prahy doprovodil .

skými

.

pi svém,

i

180)

má

.

^'^^)

uvítal

Táboí tedy mezi stranami

Ize-li

tak

íci,

a

do

husit-

pátelském smýšlení

r. 1433 se rozšíila, že králevic Vladislav pijat za krále, zaznamenal Windecke (Sr.

Povst, která

býti v

echách

Griinhagen 239). i'''!)

II.

sy (Táboi)

welden redcliche teydingk teydingen UB.

238. 182)

1^3)

Králem I. 227. ovšem ješt nenazývá.

Mon. Concil.

list Sigmunda

UB.

II.

327.

eským

Prokop ve svém

227

k

Sigmundovi nejdéle koncil

se

v

Sirotkm

kdežto

jeho,

obeslání a

sešel

Basileji

koncilu

jich nenávist

proti králi nevadila,

aby se pro koncil rozhodli díve než Táboi Strany husitské

.

Polskému,

.

:

v obeslání

Poláky.

s

Nelze ovšem králi

.

1432 srovnaly se spolu ve dvou

r.

vcech, které však sob odporovati se zdály koncilu a spolku

a

odporovali,

hlavn piinním

potrval

že sbor se choval nepátelsky ke

íci,

Avšak ve sporu králov

^•'^l)

na stran jeho; v první polovici

s

ádem pece

1433 se poslové koncilu u krále Vladislava a v Marienburku piiovali nestál

o mír,

marn,

ale

když velmistr

1^^;

—

r.

—

bylo

a to

po-

aby Svidrygellovi

vrácena

byla Litva, a Poláci :irusili szmj spolek s kacíi

eskými;

slovo jeho

slední

žádal,

pro tento spolek žaloval na Vladislava a Poláky sboru také

Sigmund

král

štítu

ohavnou,

l^^j

^qz

jeho,

utrálním,

ped

rými v té

dob sám

víraje

spolkem Polák

sekvence plynoucí

Mon. Concil.

i8'^)

Jar.

186)

v list

res

Bidlo

spolku

Výprava,

.

Sirotci

list

16.

I.

Ize-li

a

tak

Sirotk, a

se

dostavily

kon-

334.

M.

1895

str.

K poslm

432.

ledna 1433 (Mon. Conc.

hejtmanv husitských

Goll: Cechy

echv

zstali starším tradicím,

Tábor

mnich Jeroným Pražský. nedum miranda, sed abhorrenda

daném

ložen byl

v

.

kte-

obeslání koncilu.

z

184)

náleže! také

.

vrni; u

Poláky,

s

tohoto

z

s

jako papež za-

avšak jen jedné strany,

husitská^

jich vojska, do Prus pátelství

kacíi eskými,

podobn

nmeckému?

národu

proti

reysa

s

vyjednával,

Avšak co zbylo

oi.

Polák

J.

vc

na

by se sbor ujal ádu Nmeckého, »onoho kesanstva*, vyhovno nebylo: sbor zstával ne-

prosb

íci,

jako

a Prusy.

I.

—

275),

velmistrovi

z

praví

koncilu

Sigmund

kterému piíjna 1432. -jc

228

vcech

Jako v jiných

téže

také

i

co lze

v tom,

zevnjší politikou, strany husitské, ba

jejich

strany

nejednou se rozcházeli.

srovnávali Zižka

i

Mikuláš z Husi, když

koruna eská

králi

pochybovati,

zdali

Vladislavovi;

»požádání<

Tak

se

mla

nazvati

píslušníci

i

nkdy

podána

býti

o Vitoldovi

ne-

potom

lze

jeho schvalovaly všecky

pozdji (1424) též o povolání Sigmunda Korybutovie do Cech ... A tak bylo, jak se zdá, také ped tím ode r. 1433, co se týe spolku s Poláky, strany, což platí

a

V

dubnu 1433 ^ ujímal se Vilém Kostka

všech stran pijatého.

jezdem

echv

horliv

Vladislava

kdežto se

Poláky

s

z

od-

Postupic velmi

Polákv proti ádu Nmeckému, knz Prokop Holý ve svém prohlášení postavil a

A

jako hlava

již

nehlásila,

nad strany. 1^'^) spolku

ped

Basileji

Táborv

se v Basileji ke

tak mezi tím

polní jich

vojsko se spolku toho bylo odeklo skutkem.

V beznu 1433 vypravilo se vojsko Táborské, v jehož ele však na míst Otíka i Lozy, jenž byl vydal pedešlého roku spolu a

s

ádu Nmeckému,

Pardus

tm,

z

Hrádku,

apkem hrozebný knz Bedich

stáli

list

do horního Slezska

kteí smlouvami o

v druhé polovici dubna

pímí vtrhli

proti velmistru

ze Strážnice a Jan proti

nebyli kryti

;

tm

kníža-

odtud Táboi

územím polským do Uher.l^S^

Mon. Concil. I 351. Prokop uinil prohlášení »nomme t. j. od svtských poslv eských, slibuje, že Cechové se piiní o obeslání koncilu skrze Poláky, aby se totiž sami proti žalobám ádu ped koncilem hájili; neobešlou-li, nech koncil uiní, co za dobré uzná. To se podobá prohlášení neutrality ve sporu polsko-pruském. Tím také, jak se zdá, nabývá svtla zpráva v Ss. Sil. VI. 127, že Prokop z Basileje do ech psal, aby se v nejbližší dob žádná výprava pes hranice nepodnikala. ^^^)

secularium*

i88j

Ve Slezsku

se vypravovalo,

že se to stalo

s

vdomím

229

Nevíme, jak urit znly závazky úmluv minulého roku v Pabianicich

uinné,

kému v

nastávající válce,

knz Bedich

ba

a zdali slovo dané zrušili; když na

by pomáhali, Polákm

nich žádáno,

prý

pomoc

vdcové

by radji než

že

prohlásil,

ádu Nmec-

proti

jich žádosti té nesplnili, králi

Zda Táboí s tím úmyslem, že totiž Polákm pjdou na pomoc, vtrhli do Slezska, nevíme, aniž nám jest známo, zdali potom knz Bedich pomoc odepel ze své moci i ve shod s jinými v Cechách, kdo k téže slušeli stran. Možná, že nikdy Vladislavu na

táhli Svidrytrellovi. ^^^)

pátelm Polákv nepatil anebo že za svého pobytu Krakov r. 1431 pojal k nim nechu; také v pedešlých letech se nejhorlivjší pátelé Polákv nenacházeli práv k v

v

adách Táborv,

Prohlášeni jeho Svidrygellovi píznivé

by ovšem pipouštlo ješt jiný výklad. Jednání se Svidrygellem

zahájené

r.

munda Korybutovie nemlo výsledku;

r.

spolek

echv

husitských

s

143

od Sig-

1

1432 umluven králem Vladislavem proti

všem jeho nepátelm, nikoho nevyjímaje. Avšak zcela beze styk Svidrygello v té dob s Cechy nezstával.

Na samém

konci

143

r.

a svolením královým i, jak

V

(Sr. Sil. VI. 126, 129).

1

byl vypravil posla skrze Prusko

bychom v

naší

vedoucí (Cod.

zbran a dali zasekati Ep II. 316; Dlugoš IV.

mimo vdomí

vlády,

obyvatelstvo do

královský. 10.

dubna

boská

Mlo byli

(Sr.

by

a

495).

pes hory do Uher Snad se

to

stalo

r. 1432. — Dne Táborv u Pštiny v RatiO návštv posl Tábor-

se to tak jako s interdiktem

124 a UB.

ských u dvora polského 1^9)

cesty

vlády polské

a starosta volali

Dlugoš praví, že byl k tomu rozkaz

poslové polští v ležení

Sil.

dob ekli,

Krakovská však biskup

II.

355).

Ss. Sil. 125.

Oldich Miinsterberk, sluha Konráda, biskupa Táborv u Pštiny to od Bedicha byl

slavského, v ležení

(Ss. Sil. VI. 124, 127).

15*

Vratislyšel

230

do Cech ku Prokopovi a Korybutovi, stvím, nevíme.

piiovali o mir mezi

se

a Polskem,

Cechové

pi:-ijati

byli

mezi Vladislavem a Svidrygellem.iî)

r.

kdyby

K

posel-

1433, kdy

r.

ádem Nme-

za prostedníky smíení s bratrem

svj spolek Více nevíme, a tak také nevíme, odkud ádem 1433 se vzala ona píze, kterou Svidrygellovi dával

byl s

jakým

s

Pozdji, v prvních msících

poslové koncilu

ckým

iÔj

vždy naklonn,

král

.

.

jen

zrušil

.

knz Bedich. Podobn jako v pedešlých

na jevo

a 1414, tak

i

pro tuto válku

ob

válkách, zvlášt strany, Poláci

i

r.

1410

Nmecký

ád, najímali váleníky a žoldnée v zemích sousedních. Ve Slezsku knížata vtšinou páli ádu, avšak žádný nepišel mu na pomoc osobn; váleníci a žoldnéi se však ve Slezsku našli pro ob strany, l''"^) Do Cech se hned na poátku r. 1433 sbírat žoldnée odebral Puchala; ale také ve službách ádu najdeme Cechy v této válce. Oekávání však, že se polní vojska husitská v plné síle spojí s Poláky, jak si nejspíše Poláci sami díve z nich

i

lyo)

Kotzebue

Dne

61.

dubna, louíce se s koncilem, Kostka a Prokop se o tom v sedni sboru zmínili, obdrževše ped tím psaní z Cech, Svidrygello »pány Cechy € za jež oznamovalo, že si Vladislav prostedníky vybrali. O tom bylo nejspíše jednáno na snmu ií*i)

12.

i

v Praze v únoru (Tomek IV. 569), k nmuž pišli také poslové K nmu polští, a mlo se jednati na nejbližším snmu zase. (v tu

ervnu) pišel posel polský. O njakém poslu Svidrygellovu však neslyšíme. Jednání nedosplo, jak se zdá, daleko (Tomek

IV. 590). i92j Na poátku 1433 nabízeli své služby ádu dva váleníci, do mit der Wagenborg wol kunnen als yndert keyn Beheme* Ss. Sil. 121. — V Prusku oekávajíce návštvu vojska husitského, chystali také vozy (Toeppen Acten 593).

>die

231 byli

a

slibovali

Na

splnno.

nepátelé

jich

se

jich polní vojsko

výpravy do Prus v lét pomoc, jako posila stát

ze

k Vladislavovi;

Sán úastnilo se

1433. Nebyla to zcela taková

r.

státu,

podobajíc se spíše vojsku

placenému, tak jako placeni byli polských.

píze

apkem

pod

nebylo

po Zižkovi pešla ne-

Sirotky, jak se zdá,

návist proti Sigmundovi, než také

jenom

obávali, I93j

i

jiní

žoldnéi ve službách

19*)

Na poátku ervna

1433 vtrhl Jan

apek

se Sirotky

do Nové Marky; k nmu pipojil se Sudivoj z Ostroroha, kastellan Poznaský, s nkterým potem Polákv. Tak zahájeno nepátelství ješt

ervna

polovicí

ped koncem pímí.

spojenec krále Vladislava.

Stlpský,

dob zpsobem;

vyklým v

té

se hájila.

Byla to odveta za

ských

ped dvma

V druhé

do Nové Marky také kníže Bohuslav

vtrhl

roky

.

.

.

V

zemi

nkterá msta vpád rytív do Hlavní

ádno

ob-

vzata, jiná krajin pol-

vojsko polské pod

^93j Obavy takové na poátku r. 1433 ovšem již mizely, oekávalo se chvílemi^ že se Polákm z Cech žádné pomoci nedostane. Sám král Vladislav prý Zemovitu Mazovskému (nkdy v dubnu) oznámil, že na pomoc eskou není žádné nadje

ano,

(Kotzebue

103).

Smlouva o

zavena

dle Dluyoše (IV. 496) v Poznani, druhé polovici dubna 1433. Obsah její teme v Ss. Sil. 129; král ml platit každému kopí po 12 groších žoldu, starati se o výživu a ruiti za škody, zejména na koních. Sílu vojska Sirotího udává Bartošek na 700 jezdcv, 7 až 8000 pších a 700 vozv. Sirotci, když pišli do dolního Slezska, nebyli dostaten opateni obuví; dodáno jim jí z Velkopolska, dle souasného dopisu v Ss. Sil. 129 od Hnzdna a 2 jiných mst, celkem 400 pár stevíc, »das is nicht wondir, sy haben barfuser brudir undiren.* Tím však není eeno, že mezi fil Sirotky, jichž bylo nkolik tisíc, byli skoro samí »bosáci« (Caro 191)

kde

to

král Vladislav byl v

IV. 54),

232

Krakovským Mikulášem z Michalova v?ak vykalo konec pímí (24. ervna) a teprve v ervenci vkroilo do Pomoan, kam v té chvíli z Nové Marky starostou

apek

pešli také obklíili

a Ostrorožský,

Spojivše se

všichni,

Obyvatelstvo veškeré, muži,

CJivojnici (Konitz).

ZQny a dti, se bránilo velmi staten, hlavn, jak asto bývalo ve stedovku, ze strachu

ped

krutostí

ného

proti

mu

Velké

nkolik nedl mailo své

nedostatek potravy a píce.

pi

emž

Cechové

(Dirschau),

Chvojnice, jež

obléháno býti nemlo,

nadání útokem, když v

znamenitjší

nm

síly,

a

pedním

voji.

pevnjší

než

opanováno mimo

vznikl požár (29. srpna),

posádka a zejména

cizí

až

Potom postoupilo

táhli v

Msto Tevo

se

a

mstm jen trochu lépe opevnným. 195)

dále k východu,

emž

;

vále-

vojsko pod Chvoj nií nastal

vítzovou

umní

také se tu ukázala nedostatenost tehdejšího

žoldnéi

pi

ve službách

do zajetí ... A tu k ukrutnostem tehdy ve válce všude obvyklým apek pidal novotu, jaká se byla vyskytla za domácí války v echách, kde za tu hranici,

ádu

dostali

na které spálen Mistr Jan Hus, hranic pro

odprce

kalicha.

Hned

tolik

potom vzplanulo

jakmile vkroili Sirotci

do Nové Marky a první msto, Friedberk jménem,

od Sirotkv opanováno, upálen tamjší fará, ale ech njaký, kterého v mst krajané jeho byli našli. I96j Také k hromadnému spalování byl dal píklad Jan Zižka ku p. i

pi opanování

Prachatic. Jan

apek

ze Sán,

echm

vdce

Sirotkv,

195) Nepíze Dlugošova k se jeví i tu na jich vrub v jeho vypravování patí nezdar útoku dne 22. ervence (IV. 503), podobn jako prý r. 1410 jich vinou bitva bezmála ;

ztracena. is'«) eynen Behemen, der von érem ungloben dohyn entwichen war. .\ltere Hochmeisterchronik Ss. Pr. III. 633.

233

p^d Tevem

1433

r-

na velké hranici dal

žoldnéiê na pokutu, jak

Nmcm

pišli

jmouti

dali

že

ohlásil,

Cechm

proti

ádu

od

jim

(totiž

proti králi a íši

na pomoc

Sirotkm), že se napíbuzného jazyka. 197j

Na samém poátku msíce (i. — 4.) záí Cechové leželi ped Kdanskem ale ani k útoku

Poláci

ped

bitv

ani k

Hned prvního dne

ním.

a

msto

na

;

nepišlo,

Cechy

spáliti

byli

sice

msta, ne však knz, kupec a kat k bitv. Jen malý hlouek, a v mstský, se odvážil dále k ležení nepátelskému a vylákal z nho nkolik Polákv a echv, s kterými se pak nkolik

branného

tisíc

vyšlo

lidu

z

nm

Tu

stíleli.

z

echa

kat

zastiêlil

odvážlivc se však dostal do

pátelském upálen

.

.

19S|

.

—

Václava

II.

echové,

Poláci a

nkdy

byl tšil pízní

Odtud se — nejspíše jen nkterá ást jich

k

moi pi

ponejprv tu

spatili

obrátili

jeden

zpustošili nejznamenitjší

klášter té krajiny, v Oliv, který se

krále

Poláka;

a byl v ležení ne-

tvrtého dne

ped Kdanskem,

opustivše ležení

knz

a

zajetí

ústí Visly.

ped

Mnozí, a zejména echové,

sebou

moe,

v týchž místech,

on jako odkud kdysi byl vyjel do Pruska sv. Vojtch, potom Sirotkové pítel Polákv, pro korunu muenickou. Mezi Sirotky však sotva kdo na svatého krajana vzpoi

mínal

;

ale

nmu

ze Sán, jako by

ani

své krajany takto:

pišel až I

se

ve vluách

je

mocn

dojal

A

pišlí na své jízd.

na tom

Bute mi

zem moe a

kraj

vskoil do

moe

pohled na

hrdostí, že až k

a jen Jiní

nebylo,

dosti za.

pro

svdky,

moe

197)

Dlugoš IV. 507.

*'•**')

und wart lebendig gebroten

(S.s.

Pr.

apek

i

.

.

.

Poláci, a jali

a zápasy

III.

prý

že jsem

nemohu!

dále

hry

naplnil

oslovil

bratí,

za ním, Cechové

provozovati rytíské

a

tu Jan

656).

;

a tu

234

mnozí

naplnno nkolik byla do

od

moe

ech

.

neb ve vlnách jeho, pijali

Ped odchodem moskou

láhví i^^)

.

moe

behu

na

z nich,

pasováni na rytíe.

Potom

.

se

apkovu

k rozkazu

aby

vodou,

donesena

poal zpátený pochod

k hranicím polským.

apek pece

pouhý náelník žoldjméno jeho vedle jména hlavního vdce Michalovského vyskytuje se v bezpených listech vydaných pi jednání o pímí. 200j Neb jako za peZe

né,

patrno

z toho,

dešlých válek, tak

mí,

i

byl více než

že

v této záhy poalo se jednati o pí-

a Poláci zase jako

^^^^

ped

tím,

když za

pímí,

umlu-

Tak vypravuje souasný Konrád Bitschin (Ss. Pr. III. dux exercitus Hussitarum, aquas

502):... latro insignis Zcapko,

maris ingrediens,

cervice gloriabatur

elata

iactitando:

vobiscum, quod hic

inquit, »fratres, protestor

»Ecce«,

in fines terre per-

tinges, obstantibus aquis marinis, ulteriorem non possum habere

progressum«. Vbique eiusdem aquis maris certas implevit lagenuDlugoš, zdá se, las, quas in Bohemiam se dicebat ducturum. toto vypravování znal; u nho pistupuje líení rytíských

—

harc, u jiných mezi nimi pak i'0(ij

v

jiné podrobnosti, i

list

apek

(Sr.

daném dne

jako že pasovaných bylo 200,

Voigt VII. 637). 20.

srpna

mstu Kdansku

(Lewicki

Šwidrygiello 373) podepsáni jsou: Nicolaus de Michalovv, castellanus et capitaneus Cracoviensis exercituumque regni Polonie

capitaneus generalis, et lohannes de Saan alias Czapko, capitaneus

—

Bezpený list dne 7. záí vydali lohannes Czapek, capitaneus exercituum Bohemorum alias Sirothconum, Sandzivogius de Ostrorog (Voigt VII. 637). Dle Voigta (VII. 629) byl by se apek Nehned po obležení Chvojnice sám nabízel za prostedníka. exercituum Bohemorum. Nicolaus de Michalovv, .

.

.

.

.

.

—

vévody Šttínského (orig. v Královci, opis v . Mus.) ze dne 8. ervence 1433 dán jest: magnificis, strenuis et nobilibus viris dominis Johanni de Saan, supremo capitaneo exercitus Orphanorum regni Bohemie necnon Sendivogio de Ostrorog, in exercitu Polonorum supremo capitaneo.

tištný dosud

list

235

veného

hned

v

záí,

v

následovalo

prosinci

jednání

méné než ped válkou, spokojujíce se s postoupením Nšavy. Když se poalo jednání o mír, Sirotkové již se byli vrátili dom. Z nich mnohý nebyl zcela spokojen s výo mír, žádali

dlkem

penz na obou rytív, bránil válku prodlužovati, a nedostatek penz nedovolil po válce upokojiti všecky požadavky Sirotkv, když jim vedle žoldu mla býti vyve službách polských. Nedostatek

stranách, u

Polákv

i

placena také náhrada za škody. kolik

si

také se

Ti,

kdo neobdrželi

tolik,

poítali, byli nespokojeni netoliko s Poláky, nýbrž

svým vdcem apkem, táhnouce pak dom kramíst si vedli bezmála jako

jinami polskými, na nejednom

v zemi nepátelské, kostely a

»

šacujíce*

vybíjejíce,

jako

bylo

Jízdy husitské za hranice živily polní vojska

a Sirotkv

a v sužovaných

s církví.

A

bez

k jednání

Cechy sotva by

vcí

»reys« za hranice sbor Basilejský

jak nastával

však,

budily

bez vítzství nad vojsky íšskými a

onch

kižáckými, s

Tábor v

krajinách sousedních

Trvalý mír však sotva mohl nastati bez

touhu po míru.

smíení

zvykem,

jich

knží.2'51)

r.

se byl odhodlal. 202j

1433,

Stavu

když poslové eští

již

—

do Basileje a potom poslové sboru do Prahy bylo to v kvtnu, kdy se Sirotkové chystali na svou výbyli pišli

pravu se

—

tato jízda již sotva odpovídala.

práv

koncilu. 201)

v té

dob

Proti

nmu

UB.

512) u dvora

II.

386.

Než v

Sirotcích

probudil ješt jednou odpor proti kázal na

—

Novém

apkovi samému

Mst se

knz

Jakub

dle Dlugoše (IV.

královského dostalo milostivého pijetí a hojných

dar. ^02^

18.

Srovn.

apologii

války,

ervna 1433 (Mon. Conc.

I.

kterou

419).

pednesl

Prokop dne

236

Vlk, když poslové Basilejští

k

hodlali

jich

v Praze, a nejpozdji

již dleli

— politikové

ze všech se Sirotkové

návštv

Než

na uvítanou.

míru,

ve všech

touhou

po

A

se

stranách.

tu

Táborv a Sirotkv jsou závadou naped musí odstraniti.. Síla jich

že polní vojska

zdálo,

se

jevící

od-

trvalý tento

ped

odpor nebyl a ustoupil také u nich

koneném

—

a theologové

žádoucího míru, jež se

zlomena díve, než vykonala svj úkol úpln.

Náboženské nadšení, národní sebevdomí a vojenská statenost stran husitských nebyly vždycky spojeny

s

do-

statenou mírou politického rozhledu a diplomatické obratV jízdách za hranice nad potebu plýtváno nosti. 203j silou,

mohlo

které

býti užito

doma k úplnému

vítzství

nad stranou podjednou. Snad to nebylo bez pohnutek ušlechtilých (zvlášt u Prokopa lze se jich domnívati), že boj domácí,

echv proti

Cechm,

pestával; avšak

že strana podjednou potrvala,

proto,

o mír proveden býti

hlavní

práv

nemohl pi jednání

požadavek strany podobojí^

v Morav pijímání podjednou aby totiž v Cechách pestalo a kalich obdržel výluné právo. -03) Strana podjednou se byla za domácí války udržela; ani Sigmund i

202) Tuto výtku obrazem korábu bez

poátku k

emu

r.

vyslovil Palacký vesla,

(III.

3 str. 129)

klassickým

bez opainy a jistého pístavu.

1434 Jan Rokycana v plném

snmu

vyznal,

že

Na neví

(ego recognosco meam ignorantiam UB. II. 401). ovšem pi tom, jaký by si byl výsledek pi jednání koncilem pál. Zde se zraí celá obtíž, ve které se octli upímní raditi

Nezatajil s

husité, a která více než z osobní nerozhodnosti plynula z dosa-

vadního 203j

a zase

prbhu

vcí.

Byl to hlavní požadavek, a proto se k

do poslední

odhodlati musila, v

chvíle.

tom

Že se církev

záležela

její

chách strana podjednou se udržela,

vbec

nmu

porážka, že její

vraceno zase

k njaké koncesši

vítzství.

pi tom

v Ce-

;

237 ani koncil nemohli svoliti,

nad

vítzství

mezi

rozdíly

nimi

K

by padla pi míru.

plnému

nebyly staily, když se

ní strany husitské

samými asto mocnjšími objevovaly

než jejich spolený programm.

A

proto býval také

možným

spolek stran\' podjednou se stranou umírnných kališnik

takovým spolkem padla síla vojsk polních u Lipan (1434). Strana tato pod vedením šlechty podobojí krátkozrace ped asem zniila zbra, kterou by byla mohla koncilu a Sigmundovi pi jednání s nimi hroziti pokraováním ve válce doma za hranicemi a ve válce, kdyby se toho i

Bitvou u Lipan zlomena poteba ukázala, pokraovati. mocná organisace vojsk polních, a zárove zachránna '^'^'l)

strana podjednou pro všecku budoucnost; válka se skon-

ila trvalou

náboženskou roztržkou

neštstí jeho.

205)

národa eského na

Vojska polní ovšem také sama zavinila nekázní, ale i tím, že pro jízdy

svj pád netoliko svou

zahraniní zanedbávala válku domácí.

To

platí

ve

ínala, které

Slezsku

si

tam

byli

seslabena husité

Práv

polskými páteli.

pišel tehdy

spojení,

o

byla

mocná

dosti

Puchala, vlastní

se poposice,

se

svými

pvodce

tohoto

ve spolku

dobyli

také o oné

Když

jízd, jež vedla Sirotky až k vlnám Baltu.

zaež náhradu jemu

Krucburk,

poskytla milost krále Vladislava, jenž

užil

služeb jeho

2W) Následky bitvy u Lipan se objevily hned potom, když se Sigmundem a s posly koncilu. sjeli v

ezn

se poslové eští

Vítzství nad polními vojsky (praví Tomek IV. 659) dosaženo bylo pomocí pijímajících podjednou. Tito byli jím sproštni strachu

ped

vojsky

stranou podobojí v

Plzn bylo mohlo

... a pinutiti

pijíti,

nebylo nyní

již

Pro dvojí vyznání byl národ rovné právo as nezralý. 205)

jich

onmi

ádech náboženských,

je,

aby se srovnali se

což by snad dobytím

možné.

eský

píliš malý, a pro

238

ve válce s ádem. Co ješt zbylo, ztraceno pozdji neb vydáno za náhradu penžitou. Žádost, aby také ve Slezsku kalich povolen byl tm, kdo by podobojí' pijímali, tím pozbyla svého základu ... V tch dnech, kdy apek se

ped

Sirotky ležel

Chvojnicí, (v ervenci 1433) v

se poínalo ono obležení Plzn,

vcí

Také

se zdál záviseti. 206j

(v íjnu)

odebrali

se

do

od

Sirotci

nní.

když v jednání

byl vysloven požadavek jeho

již

Než,

kdyby

i

Plzn

další

prbh

hned po svém návratu

Byl to poslední pokus

ležení.

vybojovati kalichu vládu v zemi, cilem

nhož

Cechách

byli Sirotkové ze

s

kon-

výluného opráv-

zem

neodešli, a

díve poalo, byl by se tento pokus podail? Tolik ovšem smíme tvrditi, že se v lét 1433 dostavil píliš pozd, a že tu již nebylo lze nahraditi, co díve zameškáno. Mezi obležením nastal onen obrat, jenž potom vedl k bitv u Lipan. V té dob, kdy pánové eští podobojí hotovi byli obležení

se

bylo

míru obtovati polní vojska, císae Sigmunda, jak se zdá,

pokus

lákal

jiný,

totiž upokojiti zemi,

obecného v Cechách,

ale zachovati

nisaci vojsk husitských

poatého se

za obležení

proti

již

To snad

pro sebe.

Plzn

nim tvoila

s jich

onaj

dojiti

uznání vše-

onu mohutnou orga-

vdci v

koalice

byl

cíl

jednání

té chvíli,

když

panská, jednání,

o kterém prameny, které máme, nás nedostaten po-

uují

.

.

206)

.

Než

šlechta pedstihla krále .20")

Byl to boj poslední a rozhodný'' o tu otázku, di Palacký,

ml-li v Cechách

vbec

vedle husitismu také katolicismus míti

—

Dležitost vci se poznávala zvlášt od strany podjednou v Cechách a od koncilu, který Plze podporoval penzi; u podobojí práv v rozhodné chvíli se objevila pevaha toho všeho, ím se strany od sebe dlily. Není to ponejprv v djinách eských ani naposled. 207) A. I. 57. Srovn. Palacký 144, Tomek Ó33. Habart

své oprávnní.

ech

—

239

Kdyby hroma,

králi

neb\']a polních

vojsk potkala

pedasná

po-

Sigmundovi by byla ona mohla prokázati roz-

Hné služby v zemi mimo i

Turkm, nemohl

ni.

Nemohl

do boje proti nkolika lety se

je vésti

jich užiti, jako již piêd

s Poláky, kdyby konen k ni pece Nepokrytji než kdy ped tím Sigmund svoje nepátelství proti králi Polskému v té dob dával na jevo

oekávalo, ve válce pišlo?

nejdíve v

ím

sborem v

Basileji,

potom ped korunovaci po své 1433 208^ pišel. Avšak sbor sám císaem k žádnému nepátelství proti králi Polskému strhnouti se nedal. Když v jeho vlastním sporu s papežem se ukazovala nadje na smíení,

a

ped papežem

již

když tam

a kardinály a

r.

se jednání o to

zdárn poínalo, bylo

oekávati, že také Vladislav sbor uzná a obešle,

o

sbor

sám stál a se piioval. Na by si ho byl v té chvíli znepáteloval úpln ? -0^) Místo oekávaného míru v prosinci 1433 umluveno Adlar pišel od Sigmunda do ležení u Plzn jednat s vojsky, saby odtrhli*. Ze však šlo o více, patrno z toho, že se mli

z

k Sigmundovi vydati apek a Prokúpek s jinými a také zástupcové všech mst strany Táborské. Potom se dovdl Sigmund o tom, co v echách nastává od spojené šlechty, a také to schvaloval, chtje »jedno initi a druhého neopouštti*. Mínil

snad dojíti uznání nejprve od Tábor a Sirotkv, aby potom šlecht podobojí a Pražanm nezbylo, než ho také uznati ješt ped dokonáním úmluv s koncilem? i

-•^^j

Jestliže

na poátku listopadu 1433 Sigmund ohlašoval, že proti Vladislavovi žalobu pro jeho spolek

pozdji vznese na koncil

echy

(vellet contra regem Polonie intentare materiam fidei), dobe, že k tomu nepijde již proto, že sbor sám s tmito kacíi vyjednával. Njakou dobu ped tím, když válka pruská ješt trvala, zástupce ádu v Basileji byl vyslovil žádost podobnou, totiž aby Vladislav byl z téže píiny sborem souzen. 209) Podrobnji o tom, co následuje, vypravuje A. Levvicki. s

vdl

240

Nmeckým ádem pimí nejbližší dob v jednání

mezi Polskem a

hned v

tak, že se

mlo

na I2 o

ale

let,

»vný

pokraovati. Nastal podobný stav vcí jako

r.

mír« 1422.

Císa Sigmund byl

s

nejvýš nespokojen,

Poláci to byli pedvídali, a proto

smlouvy k

by

Není to

je zase zrušil.

že

všecky svazky

závazkm

jemu

které

dostál,

spolek

pímí.

nerad byl zavel

odporem

i

válce

proti

moci

již

2it»)

samém

se po-

od mst již popáti

v té

dob ád

si

volaje je k

v Prusku

již

astým Ve

nezískal.

rok 14 10 byl pinesl, že se totiž Prusko

pímí

jednáno také o se vrátit.

také

pání Pruska poaté nastávalo zase nebezpe-

ádu vymkne

smlouva o

ale

tím rozhodnjším

vlád zemské,

ve

lásky obyvatelstva

enství, jaké z

dále

A stavm pruským

rytístva.

musil úastenství

snmm,

ím

tm

Velmistr byl hotov, jako císa

chtl, ve válce pokraovati, než v Prusku tkával s

a

Svidrygellem

se

Russdorf nerad byl poal válku,

ukládá. 210)

a

Nadarmo Sigmund

vypovdl

smlouvu

velmistr

s íší

tento, bez toho dosti volný,

se pro íši a císae stával bezcenným.

aby

do

i

zavázal,

císaem petrhne, než svazek rozkazoval,

mírem, na

lánek, kterým ád kdyby sám císa rozkazoval, ješt tolik, jako kdyby se byl

zachová,

ád Nmecký urit

s

pijat

byl

žádosti

jich

pímí

sliboval, že

pími^ím, jako díve

vný list

krále Polského. platnosti, a za

A tak pímí

mir; než válka každou chvíli mohla

Na východ

Zajímavý

vlád pece v

a poddá

zstala

ani nepestala, a tu mistr

Sigmundv, daný v

Basileji v

Livonský

únoru 1434

(Hildebrand Livl. Urkundenbuch Vlil. 454—456), hrozí, že sice

íše odejme ádu vše, co od ní má, a v Prusko se uváže sama. Neodpovídá to však skutenému pomru ádu k íši. Velmistr byl sice knížetem íšským, ale Prusko nebylo lnem od íše daným.

241

zstával spojencem Svidrygellovým

nadále. Bylo to proti

i

smlouv nedávno zavené, kterou se s knížetem,

páli,

V

a

avšak ani Poláci

velmistr

tom práv

i

záležel

sami

si

spolek

rušil

ádu

návratu války ne-

jiným výminkám smlouvy nedostál. prospch, který jim smlouva pi-

nášela, že Svidrygello

neml

již

za spojence

ádu

celého.

V

lét 1434 po vlád bezmála plstoleté, jež byla Polsku na poátku svém pinesla uuii s Litvou a na konci poslední válkou s ádem odvrátila nebezpeenství, že se tato unie zase rozpadne,

ruské pod Svidrygellem

— bželo ovšem ješt — zemel starý

o krajiny a koruna

král,

otcem stejnojmenného. První krok k smíení se Sigmundem uinn od vlády mladého krále Polského a byl také císai již proto vhod, že jiným pešla na nezletilého syna

sporm

se

musil

s

vyhýbati,

pokud

se

jednání

uznání v Cechách tim prodlužovalo, že úmluvy

s

o

jeho

koncilemj

napoátku slibovati se zdály rychlý závrek, dlouho Sigmund již nežádal, aby velmistr ihned zase se chopil zbran; jemu stailo, aby na míst pimí nebyl uzavírán »vný« mír, jemu záleželo na tom, aby, pijde-li pece k míru, mír nebyl vyjednáván bez úasten-

jež

trvaly.

aby tak újmu iše a císae.

ství jeho,

drygella.

odinna Bželo

Jestliže slovo

klausule v

byla

císaské

již

pímí

hlavn o

dále a vlastn

nebylo

s

to,

na

Svi-

aby ve

prospch jeho zrušilo pímí mezi Pruskem nemli Poláci, majíce pokoj od jednoho nepítele, od ádu, vší silou se obracet proti druhému a obnovovat panství v dívjším rozsahu. litevské, na dv ásti roztržené, Proto mlo dle žádosti Sigmundovy býti zaveno pímí a Polskem,

také se Svidrygellem, a za

pímí

se

ml

sejíti

kongress

od císae svolaný, ve kterém by se jednalo o mír všeV lét 1435 se do Brna. ne ješt k jednání

stranný.

242

O mír, ale o kongress,

Ale ani

gellovi.

k Sigmundovi

ádu Nmeckého,

všech stran,

tu jednáni dále

poslové

dostavili

krále Polského

i

Svidry-

nepokroilo, leda že císa

srpnu 1435) svj návrh obnovil, aby nejprv umluveno a potom se sešel kongress ode všech stran bylo (v

pími

obeslaný.

Znlo

když Sigmund pipojil

to jako ultimatum,

hrozbu, že se sice jak ádu, tak

i

Svidrygella ujme.

Návrh Sigmundv by byl snad Svidrygella zachránil, kdyby jednání s Cechy rychleji bylo dosplo ke konci.^H) Z jeho dlouhého trvání mli prospch Poláci; oni získali as. 212) Sigmund však utrpl porážku na poli diplomatického umní a Svidrygello na bojišti váleném.

Dne

záí 1435 poražen b}l u Vilkomíe na Litv se svým spood vojska lite\/ského sesíleného Poláky I.

i

jencem mistrem Livonským. Kníže vyvázl útkem, mistr

A

padl.

tu zahynul také

Sigmund Korybutovi.

a

jen Nkdejší námstek Vitoldv a potom sám, požádaný král eský zstával v Cechách a užíval pohostinství eského také po bitv u Domažlic. R. 1432 poslové eští, když v Pabianicích zavíraU pátelský

na krátko,

spolek

s

Poláky, pokoušeli se o smíení knížete s králov-

ským strýcem Vladislavem, než nadarmo. v lét, když se

Sigmund Jako

již

211)

nání

s

jistotou

jednou byl

Sigmund

To

se

své

nabízel

"-13)

R. 1434

že uznán bude císa

se

služby

druhému

vždy obával, aby poslové

nepokazili (Mon. Conc.

podailo

Polákm

Brnnském. Podrobnji Lewicki 213)

vdlo,

pána v celé zemi, Korybut opustil Cechy.

za

echy

212)

již s

Dlugoš IV. 173

i

I.

polští jeho jed-

755).

pi dalším jednání po

253.

strýci

sjezde

243

svému Avšak

Svidrjgeliovi, tak se

zkušenost,

nmu

nyni k

i

obrátil...-!^)

umní váleném v Cechácii ped porážkou, 2l5j

kterou v

byl získal, tch, jimž sloužil, nezachránila

-1') Korybut pišel nejprve do Prus a potom do Livonska. Ze by však v Prusku byl rok zstal a potom se bitvy úastnil

ve službách nmeckých o bitv pijmouti nelze.

t.

j.

mistra Livonského, z polské relace

Tento ve všem

a

všudy nespolehlivý

pramen o Korybutovi tvrdí, že rok zstal v Prusku, ale, jak odjinud (Livl Urkundenbuch VIII. str. 491) víme, nesprávn. -1^) Dtugoš (IV. 562) z Korybuta uinil nesprávn vrchního bitvy

velitele

VIII. str. 595,

a

raistr

mluv

pramen

ze spolehlivých

;

606) víme, že na prvním

Livonský.

a Lewicki

— Zmínný již str.

(Hildebrand Livl. Urk.

míst

veleli Svidrygello

nespolehlivý (Hildebrand v

ped-

353 v poznámce) pramen, relace nejmeno-

vaného Poláka do Basileje nkterému lenu koncilu zaslaná, vyže v bitv zídil hradbu vozovou dle eského zpsobu a v ní se se svými proti útoku Polákv hájil, ale neuhájil. Než spolehlivé prameny líí celý prbh bitvy jinae; dle nich vozy byly ped bitvou s bojišt odeslány, a v bitv nebylo žádné hradby vozové. Skladatel eené relace, jak upozornil Hildebrand, tendenn staví Korybuta do popedí, aby mohl na konci zvolati: ejhle! onen kací Korybut, kterého prý jsme my vyslali do Cech, byl v Prusku pes rok chován atd. A tu mezi spojenci ádu vedle pohanských Tatarv a schismatických Rusv ovšem ani kacíští Cechové nechybí V popise bitvy v hradb vozové vystupují pod Korybutem »tam veri quam simulati Hussitae et Bohemi« t. j. vedle tch, které ti, které by byl v Prusku po zpby si byl z Cech pivedl, sobu eském vycviil, neb proto v Prusku byl prý celý rok chován. Jest patrno, že nelze hlavní kusy této relace zamítnouti a podrobnosti o hradb vozové atd. podržeti. — O Ceších a Slezanech ve vojšt Svidrygellov zmiuje se Dtugoš (collectis Switrigal ex Ruthenis et Thartaris atque Bohemis ac Slesitis notabili exercitu), a jest možné, že kníže v Cechách a Slezsku pravuje o Korybutovi,

!

i

.

njaký poet žoldné byly

zpráv J.

té

rozumí

Goll: Cechy

(str.

ale

najal,

»nkteré roty husitské 188)

a Prusy.

z

tím ješt není

ech

ím

eeno

.

.

že to

a ze SIezska«, jak Palacký

dále dokázati

lze,

že

to

jg

byly

244

samého ped nerytískou smrtí. 2i6j Bylt na rozkaz Sigmunda Litevského, lovka surového a divo-

ani jeho

ece

kého, utopen v

Porážka

u bojišt pl}'noucí.

Svidrygeilova

otásla

sice

panstvím

jeho

Než nim utrpl porážku také ád. Na konci roku 1435 ^^' ven mezi nim a Polskem v Bešti »vný« mír, kterým

v krajinách ruských,

ho ješt úpln.

nezniila

ale

s

Polsko nabylo že

má

proto,

v

zstati

Nšavy. Ve smlouv optováno platná

podobn

Nmecku

jako

i

vli císaov.

proti

mír zavený

velikou nevoli.

ustanovení^

A

-l'')

roku 1422,

práv

vzbudila

Avšak po slovech nenásledoval

íše

in, a mír zstal v platnosti.

ádu

a císa žádali na

obti, pomoci jemu neposkytujíce žádné. po Svidrygellov porážce byl Sigmund i

naléhal na

by ve zbrani setrval, poukazuje k tomu, že blízkým uznáním jeho v Cechách vše se obrátí k lepkdyby toto uznání díve a rychleji se šímu... î^) Avšak,

velmistra,

i

zbytky Táborských a Sirotích rot polních, které, dostávše se do východních krajin slovanských, složily tam s Korybutem první zárodek pro pozdjší kozáctvo?

Tak vypravuje Dlugoš dodávaje,

2i6j

že dle jiné zprávy byl

otráven jedem do ran vpuštným. Na násilnou smrt Korybutovu pánv polských magnátm uherským se naráží též v list (z

pi

r.

1438

nm

Codex byli

ep. saec.

nkteí

také

XV.

I.

99).

Uhrové, jež

A zde se dále mu byl poslal

praví, že

císa

.

.

.

Nebyli také onino Cechové a Slezané, o nichž se zmiuje Dlugoš,

Sigmunda

posláni od císae

Ve smlouv

2i'j

ústupek

ádu uinný

î8j

v

list ze

?

se praví, že to platí též o Polsku.

co do formy.

dne

6.

A tím

se

Byl to

potom velmistr

hájil.

listopadu 1435 (Hildebrand VIII. 619)

císa velmistra vyzývá, by se tšil z nastávajícího smíení Cech s církví a s ním Dorusz dein andacht mit deinen gebietigern sunderlich freude und froloken nemen und ewern kommer in gute mute wenden sollet, wann unser hilft' euch und dem orden .

.

.

245

bylo dostavilo, byl by se císa pro

skuten

vždy o kongress

Kongress

ml

po bitv

i

se

u

Zatim staral se

Vilkome a po

snmu eskému

a

a pro Svidrygella ?

míru v Bešti.

o letnicích 1436 v Praze, a na

sejíti

mlo legátm

se

ád

odhodlal k válce proti Polsku

dle

nm

úmyslu císaova

aby mezi stranami prostedkovali. 2l9j Tak mohl Svidrygeilo vždy ješt udržeti v nkterých krajinách ruských a smlouva v Bešti zavená njak dle pání Sigmundova pozmniti. bylo pedvídati, že jednání o kompaktáta do doby, kdy se kongress ml poíti, nebude dokoneno, Sigmund dostati úlohy,

se

A

ádu

vždy

stavili;

rozkazoval, aby se poslové jeho do Prahy do-

a velmistr

Avšak

uposlechl.

Poláci

jim

nedali

k cest krajinami svými bezpeného prvodu, a Pražský kongress se nesešel.

»

Vný*

pláten jako výsledek války

pi

které

nu wol ist

.

.

.

Polákm

trefflicher

A

velmistr

byli

mír zavený v Bešti zstal Polákv s Nmeckým ádem,

pomáhali Sirotkové.

und anders

pi

jednání

sein wirt, s

Sigmund, který ovšem rád mnoho na

se

dann bisher gewesen

Poláky nepovolí. sliboval,

pomoc ádu proti Polákm? 219) To navrhoval Sigmund již v Brn v lét tu k tomu sami nabízeli (Lewicki 375 — 377),

nejspíše z jeho

návodu (Kotzebue

Chtl tedy

husitské roty vésti

1435; Cechové ale

stalo se to

130).

16*

v. úastenství 1466); z

Bernart

Lede.

ech z

ve válce 131eté (1453 až

Cimburka

a

Oldich ervenka

— Poslední válka Nmeckého ádu skem

(1519

s Pol-

1521).

Kompaktáta nepinesla ani úplného smíení mezi kdo pijímali z kalicha, a církv^í, ani upokojení zem po tolikerých bouích a strastech. Tendence, které v husitském hnutí záhy se ohlašují, potom však na njakou dobu byly utlumeny, a které nemohly vésti než k úplnému a konenému oddlení od církve, objevují se pozdji zase a dospívají k poslední a nejvyšší fasi jeho: Jednot bratrské. Ale tím rozdíl náboženských v národ eském ješt pibylo. Co se pak týe politického stavu zemí eských, hned po krátké vlád Sigmundov násletmi,

dovala dvojice královská (a-li Kazimíra Polského králem lze nazvati),

konen lepší poádek potom první a poslední husitský Než za jeho vlády, proti jeho

pozdji bezkráloví, až

zavedl nejprve gubernátor, král Jií

Podbradský.

a

vli, vrátila se roztržka mezi pijímajícími

z

kalicha a církví,

mezi utrakvisty a katolíky v zemi samé. Upokojení tchto

bouí pinesla

konen

vláda krále z Polska povolaného,

roztržení, teba jen doasné, kornny eské a seslabení moci královské v dob, kdy jinde vývoj historický vedl k jejímu sesílení.

ale

ne bez velkých obtí, jako bylo

247

Kompaktáta, která upokojovala svým chudým obsahem sotva kah"šniky nejmirnjšího odstínu, mla tvoiti východišt dalšího jednání, jež by vedlo k jich doplnni. Tak byl slíbil král S-gmund, jakož po svém pijetí za

Táborm

krále také

zjednal možnost dalšího trvání, vlastn

kompaktátm. Avšak jemu bželo hlavn

proti

konen

došel

se domohl,

všeobecného uznání, kterého že by zbraní

dávno nedoufal. Když

již

nmu,

v/dal svého odporu proti neb\'lo v zemi nikoho,

inila stalo

že,

co se v

vše,

—

1)

splnn}'. stál

jevil

k

Cechách

i

o jich

splnní,

a

koncil

novým ústupkm málo

s

zem

strany

stáli

její,

že

se

z Pirkštejna

Kazimír,

i

podobn jako

hledán

1)

byl

Takovou

2 str. 212j.

král

snahu

v

již

díve za války

Polsku,

Sigmundovi

bratr

když se Al-

brecht jako korunovaný král v Cechách ujal vlády.

když

Avšak

na njakou dobu jako

jeví

nebezpený soupe Albrechta Rakouského, o korunu eskou,

ve zbrani

polské.

nástupcem jeho konilo, pi-

nabyla takové váhy,

krále Vladislava, kandidát

Ve stran

smrtí opouštl Prahu,

stoupením Alše Holického a Hynce Ptáka strana

jednání

dalším

nedvra.

nmu, spatujeme poátek když se jednání

v

povolnosti.

v tch, kdo ve východních stranách

tato

dob bylo

posledních

za

Když císa Sigmund ped svou

teprve,

již

kdo by Sigmunda nebyl uznával

podobojí vzmáhalo se zklamání a

proti

Hradec Králové

nadje na doplnní kompaktát nebudou nestaovaly, kdyby byl Sigmund upím-

že

Sliby

nji

se

a když padl Sión, tu

Avšak mezi tím již dosti patrn bylo lze teba nehrozila hned reakce, jež by od-

za svého pána.

pedvídati,

o to, by

vrstevníci

pipisuje

Ve sporu husitské,

spatovali

Palacký

(

III.

248

V

eské

národnosti

protivu

a slovanské

jiní

mu

proto

již

odporovali,

že

némectvi.-)

proti

a Nmce,

Cechách, jako jedni Albrechta uznali,

tak

3)

pocházel z knížecího

rodu nmeckého, sám jazyka eského neznalý; v tom

smyslu

lze

stranu polskou nazvati také stranou národní.

Co však zejména eené pány eské uvedlo do strany, byla nedvra, že by splnní slib nkdy od munda uinných bylo lze oekávati od zet jeho, on sám jich neodikal.^)

této

Sig-

a

^)

Rozdíl národností

se

od souasník asto

s

se

drazem

a

tendencí vytýká, ale také druhá stránka husitství totiž náboženská.

Tak

asto citovaném list Slikov Frankfurtským {Janssen I 415) a krále Albrechta samého 479), kde polskou stranou jsou ti Cechové, »die uns und v

Frankfurts Reichscorrespondenz (str.

czuvoraus der královské

které na stran

kompaktát Poloni

strukci

aliis

drželi

poslm

v

i

s.

neb v instrukci

;

XV.

II.

»kacíi Táborští«

stojí

papeži

erroneis Thaboritis

(tamtéž

— a

I.

103),

vedle

369),

podle

kdo kde teme: a

jiní,

Tábor

i

ást

—

II.

vc, pedn,

unglaub), a že koruna šují:

listu

Ep.

V inkompaktáta, odporovala Albrechtovi. vyslaným do Pruska nedlouho po Albrechtov

korunovaci (Toeppen hrozí dvojí

Slezska (Cod.

Kazimírov

nedrží,

cum

tch, kdo

kirchen widderwertig sind«

h.

poslm do

sy wollen dy

74) se ukládá,

že

se

vzmže

eská bude

cron

by v Prusku stará

vyložili, že

nevra

(der alte

íši odcizena; Poláci prý ohla-

nymmer under dy Deutschen gehoren

loszen.

Narážím na krátký a rázný nekrolog Bartoškv vnovaný Albrechtovi: cuius anima requiescat in sancta páce, quia fuit bonus, lícet Teutunicus, audax et misericors. '^)

*) Co strana polská v Cechách ve vcech náboženských od svého kandidáta oekávala, bezpen a urit nevíme, neb to, co Šlik na snmu v Normberku pednesl (Janssen I. 465), není ani dosti bezpené, ani dosti urité í^Srovn. A. Sokolowski Elekcyja czeska po šmierci Zygmunta v Rozpr. Krak. akad. V. str. 41); nejmén žádáno ovšem tolik jako na Albrechtovi. Uritji by nás

249

Nesnadnji

vcí v

Cechách

v

nežli

Na osobním

Polsku.

pedbžném jednání stalo na snme v Korin Po

záleželo.

koruny rozhodnutí se

prbh

si

pi mladém vku

Kazimíra,

Vladislava a bratra jeho

obou málo

vysvtlíme

rozhodnutí obou knížat, krále

o

pijetí

na konci

dubna 1438. obmezeno na

Husitství nezstalo za

i

jejich

hranicemi

nmu

úpln k

piznali.

synod,

pes

husité,

totiž takoví,

V

pátele,

inkvisici a

ba

zem

eské; našlo kteí

pívržence,

se

Zejména v Polsku pes statuty praví bdlost kléru vyskytli se i

kteí hotovi byli pijímati

jakém potu, nevíme.^

I

z

kalicha.

Cechové podobojí pi jednání

o tom pouila ona cedule Englišova kdybychom jen obsah její znali.

(Cod. Ep.

s.

XV.

II. str.

381),

Co Caro povdl o dívjších letech, platí také o této prameny novji pibylé nás nepouují, v jakém rozse pravé husitství v Polsku vyskytlo. Onen Mistr Jindich

5)

dob;

mru z

ani

Behu

(de Brega), který (nejspíše 1429) byl odsouzen pro áry,

ale ne jako husita; chválil uení Prahy dopisy (Cod ep. saec. XV. 11. 227). Zda-li pak onen Jakub, který ve spolku s bývalým Františkánem šíil r. 1431 husitství v Multanech, pišel z Polska neb odjinud, nevíme (tamtéž str. 254 a 290). Roku 1432 omlouvá se biskup jeví

se jako

pítel husitství,

husitská a pijímal

Zbihnv

(tamtéž

z

str.

292), že

do

Basileje nepichází, také takto:

hodie pericula viantibus et maxim nobis, qui Bohemorum odia ex hoc, quod multos corum secte in nostra diocesi cure seculari reliquimus iudicandos et aliquando

nostis optime, quanta

sint

€ciam ad propulsandum eorum insidias ad arma contra eos recurrimus et nonnunquam extra nostram diocesim vi armata fugavimus, sic quod nobis inter ceteros regni nostri cpiscopos dux Sigisraundus Coributhi (v.

publice diffidarunt, et signanter

Mínni jsou nejspíše husité, kteí ze zemí eských do Krakovská pišli, a Poláci, kteí ve Slezsku, pod Puchalou a Korybutem, kalich byli pijali. výše).

250

s

koncilem dlouho se zasazovali, by kalich byl povolen

tm, kdo by

také v zemích polských

to,

obával,

se

ství,

se k

nmu

hlásili, ^j

mezi Poláky pední protivník husit-

a Zbihiiv Olešnický,

nesnadno bude v Polsku potlaovati

že

co církev povolí pro Cechy.")

Hnutí husitské obsahuje vedle jiných stránek také

odpor stavu svtského

duchovnímu, proti mocnému

proti

domáhá a

postavení, kterého stav duchovní se

které drží

ve stát a spolenosti. S takovým odporem se setkáváme

mimo Cechy, zejména v

také jinde

Polsku.

Odtud v Polsku

vznikaly tienice a spory mezi šlechtou a duchovenstvem^

by se však byly dostavily

zvlášt vyšší hierarchií, které i

A

bez hnutí husitského v Cechách.

v Polsku zárove pramenem

komu

se

*>)

líbila

Hned

r.

ista

koncilu.

každý,

nech

hned ješt se

král, má-li

511)

jim pednesena žádost:

aliis

adherentibus libertaretur.

jakou žádost, sám se obrátí ke illuse mezi husity;

Poátek jednání vzbuzoval rozliné

církev pijme,

List

se

r.

Zbihnvv

domnívali,

že

sbor

tyi lánky

snad, že král Vladislav

jiní

husitou se stane. Ješt *)

I.

regi Folonie et

nkteí, jako Prokop, celou

mnohé

a

když legátové ponejprv pišli do Prahy,

1433,

communio

Odpov znla,

to bylo pro

k husitství,

tato stránka husitství, proto

byla dle Carleria (Mon. Conc.

quod

pízn

1435 v

Brn jednání

Cod. ep.

I.

79

pro

konen pece

se dotklo této vci.

nesvdí poslm polským

v Basileji, nýbrž legátiim koncilu v Cechách, a náleží do r. 1436. Podle tohoto listu se v Krakovsku vyskytli nkteí, »qui, quantum possent, vellent istorum hereticorum et preseriim ín rifu comniunionis sub utraque specie

fieri

imitatores asseiicientes (snad

má

býti

ipsum non minus ipsis, quam Bohemis licere debere. Et ego quidem centra tales prefate secte fautores assereníes),

id

.

multo priscis temporibus

feci

et terrori ipsis fui

.

.

.

et

.

.

maiora

quam módo, postquam per s. consilium dicte communioni facta est admissio, quam multi aliorsum trahunt facere potui,

.

Zbihnv tedy

povolení kalicha koncilu vytýká.

.

.

251

nestal

pravým

nými husity

O

Na druhé stran

husitou.

asto

archie od hierarchie

výtku

slýchali

protivníci hier-

husitství,

a úpl-

nebyli.

snmu Korínského nemáme

jednání

zpráv spo-

ke však viti slavnému djepisci polskému doby Díugošovi, že proti pijetí koruny eské ped-

lehlivých, 8) té

neseny byly vážné nánjítky od praelát polských a ze-

jména od biskupa mlouvali

Zbihnva,

stojícího

lze se dále domnívati,

husitství;

bud

vdomím

ze

sympathií

píbuznosti

národní^);

politické. 10)

z

i

pozdji

bu

však

rozhodlo,

uherské

a

vždy

byly

podávaná,

mly pejíti íše Nmecká a

rodu Lucemburského,

trvale;

se

se

pi-

vedeni

Albrecht vstupoval na to

Habsburský; bylo oekávati, že

zem eské

co

husitv

proti

stráži

za pijetí

Sigmund; koruny, které

místo, na kterém byl stál

poslední král

na

jiní

husitstvím,

s

takže pijata byla koruna od

pede vším motivy

že se

udrží

v panství

nosil

na rod zvlášt

rodu

toho

k nim Albrecht Rakouský-

na základ práva ddiného; nebželo tedy jen nového panovníka, nýbrž také o novou dynastii na

hlásil

o

Že

•'')

i

praeláty a v

prava do

po

snme

rad

ech

tu byli protivníci kandidatury

královny matky,

se

zdržela,

patrno

a že jich vinou z

(od. Ep.

s.

eské, mez válená vý-

XV.

III.

558-

a 566. ^) Dlugoš klade králi Vladislavovi odpovídajícímu poslm Albrechtovým do úst slova: »Bohemis et Polonis unam esse lin-

guam

et

unam

utrique genti

originem,

cum

Theutonicis nihil

commune*. Ale to si vypíijil, jak upozornil Caro IV. 181, od Eneáše Silvia. ^") Toho výrazem je konfederace Korínská (Cod. Ep. II. 36.3), smující také proti tm, kdo by v Polsku k bludm kacíským se znali a je šíili. Podepsali ji také Sudivnj z Ostroroha a Jan z Tenína, vdcové výpravy do Cech utrisque

-

252

trnech eském a uherském. A tu není divu, že tou chvílí se dostavuje rivalita rod Habsburského a Jagellonského, která pak dlouho mla potrvati. H) Od Polska se nejprve stal

pokus o získání koruny eské

k tomu pipravena tradicemi líše,

v Cechách byla

;

z let

pda

Ze spojení

minulých.

zemí eských a uherských za Sigmunda íši Polsko vážné nebezpeenství; po smrti Sig-

litevské picházelo

mundové bylo

lze

obnovení tohoto spojení a návrat tohoto

nebezpeenství pekaziti. Každé seslabení toho, kdo bude státi

v ele íše

Nmecké, pinášelo zárove

ádu Nmeckému, nebo dále bude ujímati ádu i

S

proti Polsku.

koruny pro Kazimíra hned ješt

jetím

Píhana kacíství byla kompaktáty sata; o

míst nepovolného

s

seslabení

vždy bylo oekávati, že íše se

echv

jich

pijímajících

doplnní bylo

koncilu

pak pi-

církví

konflikt nehrozil.

Basilejského

kalicha

z

lze jednati s

na

papežem a papež Eugen

koncilem od nho de Ferrary svolaným sám jevil k tomu ochotu. A jak by byl ml odpuzovati od

s

;

sebe Cechy, když nastávalo jednání o

unii s

Reky, kteí též

2 kalicha pijímali, a které od církve dlila roztržka

vtší a

mnohem

starší l^^)

Unie

s

Reky by

11)

Caro IV. 141.

1-)

Viz velmi zajímavou instrukci,

mnohem

byla znamenala

kterou dal papež poslu

svému krátce po smrti Sigmundov (Cod. Ep. II. str. 361). Má Sigmund, kdyby Albrecht vlády v Cechách nedošel, s Cechy — i

caute et prudenter

—

vyjednat,

aby Ferrarský koncil

obeslali.

s Cechy »maxime cum propter Graecos

Koncil penesen byl do Ferrary, ne aby tím další jednání se pekazilo, nýbrž spíše usnadnilo,

consimilis materia tractari debeat circa speciei.*

— Zárove

že by Albrecht v

z té

communionem

instrukce patrno, že papež

echách uznán

nebyl,

utriusque možností,

poítal, o kandidatue

polské výslovn se však nezmiuje. Než kandidaturu

možnou pokládal v Uhrách.

s

Proti dvojici, jež

potom

v

již

tehdy za

Cechách na-

253

vítzství kurie nad koncilem Basilejským;

a ten

význam

by také bylo mlo úplné sjednocení echv Eugen IV. by byl v Cechách krále polského s církví. pvodu svorn zvoleného nebo ode všech uznaného sám

v

té chvíli

uznal také.

Albrechtovi

picházela zdálo,

že

pomoc

v boji o korunu z

Uher a

také Polsko

z íše.

eskou, který nastal, Na druhé stran se veškeru

vynalož!

moc

svoji

ve

prospch Kazimíra a strany jeho v Cechách. Do Cech poslána pomoc pod Sudivojem z Ostroroha a Janem Tenína, do Cech se chystal s vtší mocí král Vladislav sám spolu s mladším bratrem, budoucím králem eským. Avšak výprava první se zdržela. ^^) takže se Albrecht

z

uvázal bez

prav, s

jež

králem

pekážky ve vládu v Cechách,

mla

zstalo ve Slezsku,

Kazimíra

chvíli

a k velké vý-

následovati, nepišlo. Hlavní vojsko polské

za

kde nkteí knížata na

1'*=)

pána svého,

eského, uznati ped Albrechtem ustoukrále

potom odtud Poláci Ani v echách, ani ve Slezsku se válka nerozvinula tou mrou, aby byla pinesla rozhodnutí, než celkový prbh její nebyl Polákm a stran Kazimírov v echách píznivý. Tomu ovšem potom odpovídá, že Poláci, když

musili, ale

i

pili.

se poalo jednati na poátku roku 1439 ve Vratislavi o mírné vyízení sporu, ustoupili krok nazpt, nabízejíce,

aby soupeové se podrobili nové volb «tala,

papež zaujal postavení prostedkující.

obojí se výhodné chvíle k jednání 1'')

z

Vadil ovšem nedostatek

píiny naznaené v poznámce !*; O pomrech ve Slezsku

schrift

des Vereines

fiir

s

koho

;

—

z

obou by

Od Cech

pod-

kurií neužilo.

penz,

ale

stalo

se to také

8.

pojednal H. Ermisch v Zeit-

die Gesch. Schlesiens XII. (Schlesiens

Verháltniss zu Polen und zu Albrecht

II.)

254

sam eský

ml

ten

uznal,

králem,

zstati

Albrecht nepistoupil, a prostedníkm, i

otcv

trval

Basilejských,

ml

o mír

se

pokus

se státi

do smrti Albrechtovy

Válka

s

A ten

stav

a ze

A

které

práv

v jaké bylo

šastn

o tento

mírem dosud nebyli

pímí

ped

do téže

uvésti

tím za Sigmunda

V Nmecku

se

(1435).

tímto

s

Nmecký

mistr

spátelili;

se

I6j

mírem v Bešti

vybavilo

se

mír bželo.

potom po-

ijnu 1439);

(v

Albrechtem mohla Polsko

situace,

pími;

podailo zjednati jen pozdji.

to

legátm papeže

prodlužovalo, ale jednáni o mír se nedailo.

nebezpené

Na

l^j

a

jiní

ádu neuznávali jeho platnosti. Z toho a píin vznikl .spor mezi Pruskem a Nmeckem.

hodnostái z

jiných

Velmistr prohlašoval mistra

Nmeckého

za zbavena jeho

úadu, mistr Nmecký vypovídal velmistrovi poslušenství. Také král Albrecht naléhal na zrušení smlouvy z r. 1435.1^) Jak by ml potrvati mír mezi Polskem a Pruskem, když íše se ocitovala ve válce proti

1-^)

nkoho

Dle Díugoše

emu

Polákm ?

Velmistr Pavel

by byl polský návrh pipouštl

i

volbu

pramen spolehlivjší (Cod. Ep. saec. XV. II. str. 382, otištno z Antonových Diplom. Beitráge), odporuje. Kdo by dále Dlugošovi vil, že by byl y\lbrecht tajn — a pece ne tajn — nabízel, že postoupí koruny eské Kazimírovi s rukou dcery své u vn, potom však slib s radostí od tetího,

Polákv pijatý

však

listina,

zase odvolal?

Pravda

jest,

takový konec sporu navrhovali (Janssen

I.

že Poláci 461).

u Tábora

Srovr. Caro

IV. 192. 16)

Ve

Vratislavi

Albrecht byl ochoten podrobiti se rozjiž ani tolik nenabíjel (Cod.

sudku papeže neb koncilu. Pozdji

Ep

saec. i'')

z

XV.

V

Bavorova.

II.

393).

lét 1438 od Albrechta do Prus poslán Martinek

255

uznával

za

krále

byl

však více

jich

vle

eského

Albrechta,

podobn

také od Litvy,

ád

mír

Polskem

s

také zstal v platnosti.

Polsku hrozilo za války

a

i^)

stavv pruských než jeho a podle

dílem

s

Albrechtem nebezpeenství

jako díve, když císa Sigmund

byli našli spojence ve Svidrygeliovi.

V

úlohu jeho

njakou 1^) Sigmund Litevský. Ale ochoty to nebezpeenství minulo šastn. Co však v tch stranách, od Pruska, od Litvy, hrozilo, potom nenastalo, vždy, jak se uvázati a s Albrechtem spojiti,

dobu

k tomu

jevil

dosti

i

a

se zdá,

pisplo

k obratu v politice polské, jaký

nastal

sjezdem Vratislavským. ^*5)

Co papež Eugen hned po oekával, splnilo se

Sigmunda byl po smrti Albrechtov; v Uhrách na

uprázdnný trn volán

smrti císae

Vladislav Polský. Stalo se to bez

ohledu na právo ješt nenarozeného ddice koruny,

bez

smlouvy s rodem Habsburským. Nebezpeenství hrozící od Turkv vyžadovalo krále ne- li mužného, aspo dospívajícího, a s ním pomoc od sousedv. Povoohledu na

lání

starší

trn uherský porušovalo právo, prospchu zem. Jemu se mla podíditi

Vladislava Polského na

ale odpovídalo

také vdova královská Alžbta;

mla

zstati koruna

eská.

synu jejímu z Albrechta

Koruny eské

se Polsko

z.i

uherskou vzdávalo. 21)

Pi korunovaci Albrechtov v Praze pi zábavách vydva kejklíi poslaní z Pruska: czwene jungen, dy hatte der myster von Preussn gesant dem Konige, dy tawmelten und treben geradikeit vor des Konigs tische, und spruch, her hette ir ny gelenker gesehen. Coronacio Adalberti Ss. Sil XII. 23. 19) Doklady, kleré již Caro znal, vydal A. Lewicki v CE. 18)

stupují

saec.

XV.

v

3.

sv.

posl saských

20)

Srovn.

21)

R. 1439 po sjezdu Vratislavském, kterým se

list

v srpnu 1438 CE.

III.

566.

již

poíná.

256

Pichod mladého krále Vladislava vyvolal v Uhrách domácí válku, ve které se však na poli váleném, podobné jako

ped

tim ve válce o korunu eskou,

rozhodnutí. Cesarini.

Prostednictví

od kterého

býti v té chvíli sjednocení proti islámu

nedostavovalo ujal

se Julian

Proto také

pomoc

zdálo se

veškerého kesanstva k boji

klesajícímu východu

stál Cesarini

blíže Vladislavu

Ladislavu Pohrobkovi.

Uher zstati

se byl odvrátil,

a kon-

unie církevní, o kterou jednáno ve Ferrae,

;

pinésti

dcku

stranami

Jemu dležitjší než spor mezi papežem

cilem Basilejským,

mla

mezi

Vladislav,

Na

ten

kesanskému.

než královskému

as

ml

Ladislav pak sekati až k

toto odstupování od kandidatury polské v

nezdaená konfederace Spytka

z

pánem letm

echách, následovala

Melsztyna a zahynutí

pvodce

výrazem a výsledkem antiklerikálního hnutí v Polsku, pi úastnících, zejména pi Spytkovi, psobily jiné motivy, jak ukázal A. Prochaska (Konfederacya Spytka z Melsztyna Ve Lvov 1887) Dlugoš praví, že Spytek povstal pro eské kacíství (propter Bohemcrum heresim). Kteí úastníci konfederace byli pravými husity r O Spytkovi samém víme jen tolik, co povdl o Dlugoš, že byl podezelý (suspectus) kacístvím a že choval u sebe knze kacíské (presbyteros hereticos). Mezi konfederáty nacházíme Petra Poláka, který ped tím, jako Puchala, býval ve Slezsku. O jiných nemáme dostatených jejího.

Tato konfederace

je

a

i

nm

dvod, byl snad

abychom je prohlašovali za husity. — Pravým husitou Abraham ze Zbaszyna, ale on ke konfederaci nepatil.

Aspo podobn

jako Spytek choval dle Dlugoše u sebe husitské

knze, kteí husitství mezi lidem ve Velkopolsku šíili od biskupa Poznaského Stanislava Ciolka (f v kvtnu 1439) byl dán proto do klatby potom od nástupce tohoto Ondeje (biskupem ;

;

byl

od konce

knze

r.

byl Zbaszyn obležen.

1439)

pt

husitské vydali;

—

z

Mšané

nich v Poznani upáleno;

biskupovi jiní

odešli

Že ke konfederaci pispla nespokojenost s obratem, který byl nastal jednáním ve Vratislavi, co se týe kandidatury Kazimírovy, je možné ale je to pece jen domnnka.

do Cech.

;

257

své

dosplosti.

Na míst

definitivní

smlouvy bylo však

pimím

tak se obou stran. Než politika Julianova osvdovala. Blehrad zachránn, útok na Sedmi hrady odražen vítzný postup krále Vladislava až k Balkánu r. 1443 pinesl úmluvy s Turky, které slibovaly další trvání obnoveného Srbska. Avšak smlouva

teba

spokojiti se s

i

;

zrušena podle i

vle

Juliana samého;

v tom

velikost jeho. Jen tou cestou pokládal za

niti

íši

V

ské.

eckou

a zniiti panství turecké na

bitv u Varny (1444) zahynuli oba,

Vladislav Pijetí

i

záleží

vina

i

možné zachrá-

pd evropmladý

král

kardinál Julian Cesarini.

koruny uherské pro krále Vladislava odpoví-

prospchu Polska podobn, jako ped tím pijeti koruny eské pro Kazimíra, ale ješt více prospchu Uher a kesanstva. Ze od kandidatury v Cechách upuštno, že Vladislav pijal korunu uherskou, k tomu v Polsku pispl zvlášt Zbihnv Olešnický. V té chvíli stál na výši dalo

svého

života. 2-)

Když mladý vraždn Sigmund,

odcházel do Uher,

král

vstoupil syn jeho Michal, vítz u

králv Kazimír, jenž ským. však

na Litv za-

bratr Vitoldv, na místo jeho však ne-

se

Vilkome, nýbrž

bratr

dosud zval zvoleným králem

e-

V náhradu za echy se mu dostávalo Litvy, kterou ml spravovati jen jako místodržitel krále Polského.

Než mladý

kníže,

který ješt

roku svého vku, v zemi svých

vané v

22)

nm spatovali U nho ovšem

echm. V nm

nebyl pestoupil 13.

pedkv

zdomácnl, a

Lic-

svého knížete; když se pak smrtí

padla na váhu také

nechu k husitským

není té jednoduché velikosti jako v Julianovi,. sice by nebyl zárove setrval pi koncilu a nebyl uznal proti-

papeže Felixe.

258

Vladislavovou uprázdnil vydati zadarmo

Ti

šen. i

trn

polský,

Voly

starý spor o

;

nechtli ho

Polsku

opt

a Podolí

vzkí-

léta potrvalo v Polsku bezkrálovi, za kterého se

návrat Piastovc, vládnoucích dosud v Mazovsku, na

královský ské.

jevil

Konené

možným (1447) se

ujal

Kazimír vlády v Polsku a

zstal pi tom velkým knížetem Litvy. nesla Polsku niiii s

trn

a tím rozklad unie polsko-litev-

Vláda jeho pi-

Pruskem.

Mír v Bešti zavený (1435) neodstranil neshod, které byly mezi ádem a msty i rytístvem pruským. Vtší

msta

míe

v Prusku zatoužila po té

mla msta

Hansy, se kterými

Msta

založena jednota Pntská.

vypovdéli ádu

a

stála

velmistrovi

samostatnosti, jako

ve spolku. R. 1440

a rytístvo poslušenství

jednoty nedocela,

ale

ohlašovali, že míní poslouchati jen »podle svých starých

práv

a

tžké

bím

svobod«.

Roku 1441 Pavel Russdorf složil zemel nedlouho potom. Ná-

velmistrstvi a

stupce jeho Konrád z Erlichshus

Biskupové pruští

stáli

samé prospchy

mst

jednota se

pece

pi

nm

udržovala,

co poínal. R. 1452 spor Fridricha,

si

velmi obratn.

jednot, a v jednot a rytístva se nekryly úpln. Než

1450, píbuzný jeho Ludvik,

sae

vedl

proti

a nástupce

ml

ádu

Konrádv od

a jednoty vznesen na

nástupce Albrechtova.

Než

tu

pedvídati, že spor nebude vyízen mírnou cestou se šíily povsti,

že se velmistr chystá

eské žoldnée, ganisací tím, že v elo najímá

mst

a

i

jednota pak její

rytístva, a že od

r.

nešastnou ruku pi všem,

si

;

již

cí-

bylo

v Prusku

k válce a že

již

dala pevnjší or-

postavena rada ze zástupc

lenv

jejích v> bírány

píspvky,

to velmistr zapovídal.

V lét r. 1453 poslové jednoty na cest k císai na Morav v okolí Brna loupežn pepadeni a odvedeni

259

na Wilotice, hrad rytie Zuba

s koisti

Gabriel Baysen,

z nich,

jenž

náležel k

z

Moravan; jeden

vdcm

jednoty,

šastn vyváznuv, dostal se do Vídn. Stalo-li se to skuten návodem ádu a s pomoci pátel jeho na Morav, jak potom rozhlašováno, nevíme.-^) tom rann,

pi:"i

ale,

Nehodou, která potkala na Morav posly ádu, jedped císaem prodlouženo. V prosinci r. 1453 vynesen konené rozsudek proti jednot; jednota mla pestati. V únoru r. 1454 vypukla válka v Prusku i vlastn povstání jednoty proti ádu. Nastaly pomry jako r. 14 10,

nání

bez bitvy ztracené. Rádu zstal jen Marienburk, sídlo

ale

hrad Stumy, nedaleko Marienburku, a od Visly Chojnice.

velmistrovo,

padn

Obé

stran}-,

ád

i

jednota,

krále Polského."-^^) Kazimír

obma

rovnaly svj spor po dobrém. povstání, a jednota pijal.

-'J)

V

kvtnu

mu

se

ucházely

stranám

o

se

píze aby vy-

radil,

Avšak když

zá-

poínalo

nabídla panství nad Pruskem, král

složen hold v Toruni, v

ervnu v

El-

ž3) List Gabriela Baysena z Vídn 28. ervna 1453 v Toeppenových Aktech III. 673; Voigt VIII. 304; Palacký IV. 1. str. 324. Ve Vídni Baysen prosil krále Ladislava za pomoc, a král ihned naídil Brnnsk5'm, aby se o vybavení zajatých piinili. Vybaveni byli krátce potom, když král pišel do Brna k holdování. Že Jií z Podbrad se o to piinil, vypravuje Eneáš Silvius. Poslové vrátili se do Prahy; potom na druhé cest ubírali se pes Prahu, kde byli pi korunovaci mladého krále v íjnu 1453 (Toeppen IV. 102;. Purkmistr Kdanský Vilém Jordán, jeden z tch, kdo ped tím byli zajati od Ladislava (pi koruno-

pasován na

vaci?) II.

21)

u

rytíe.

(Altere Hochmeisterchronik

Ss.

Pr.

656.)

Posl na Morav

zajatých Kazimír se ujímal

pímluvou

krále Ladislava. -^) J.

Dlugoš (V. 159j vypravuje, že poslové pruští v

Goll: Cechy

a Prusy.

Krakov jij-

260

binku novému pánu Pruska, kterého provázela mladá manželka jeho

Alžbta Rakouská,

také biskupové

pruští,

míra za svého pána.

Válka

A

sestra Ladislavova.

vyjma Varmijského, v

tu

uznali Kazi-

Prusku byla

válkou

již

o Prusko. Jako v pedešlých válkách, stranách, ve službách

ádu

tak

i

a krále Kazimíra nacházíme najaté žoldnée a

A i

zase Cechové a

obou

v této na

ve službách jednoty pruské

i

Moravané

bojovali

cizí

hosty.

na obou stranách

proti sob.'^^)

ped bouemi

Již

husitskými zbyli v zemích eských,

jak vime, váleníci, kteí se také do cizích služeb pronajímali

;

a tak bylo

i

potom.

ve válce domácí vzrostl;

dávali na

a

Poet váleník z povolání po válce doma nebylo dosti

srozumnou, nepijme-li jich král Polský pod svoje uiní král eský. Dlugoš tím vysvtluje a vlastn

panství, že to i

pro

omlouvá,

Kazimír proti

rad

Olešnického pijal panství

nad Pruskem.

dom

26) Vilém Jordán r. 1453 psal do Kdanska, že v eKdyž chách za peníze lze dostati žoldnérv, kolik kdo chce. vypuklo povstání, jednota mla prý ve svých službách 12000

—

(dle listu Toruských Toeppen N. 357), ovšem netoliko ech. Nkterou ást jich najali poslové jednoty za svého pobytu v Krakov; jíní pinajati pozdji. V Toeppenov sbírce na-

žoldné

z

cházíme nkolik smluv o žold; slibovalo se zlatý uherský na týden a záškodné; pozdji dáváno 2 zlaté. V jedné z tchto smluv (17. února 1454 Acten IV. 333) teme na prvním míst Mikuláše Skalského

z

Valdštejna (de Wahteyna) a Jana Údrckého z Údre. o nco pozdjších vyskytují se (vedle Polák a

Ve smlouvách

Slezan): Jindich Zlý

z

Lukavice, Jan

z

Koího, Adam

z

Dra-

JanzVodrad, Chrdaur z Lokte — Znaný ocet váleník eských ve službách polských našel J. Pervolf v pramenech archivních. Viz as. Mus. 18S0. Sr. téhož Slavj. str. 97 a Otet (ve Varš. ISS^í). — O Janu Slavatovi v. níže. hanovic,

{

261

práce. Bylo tak

ve Francii a v

v jiných zemich

i

Ješt díve

Itálii

pedevším

volání hledal

vc

svou vc, nýbrž pro

zisk.

bojuje

toho,

komu

pesvdeni obyejn málo osob

u

tlivcv,

se

A

za kterou bojovali.

tu se

i

po-

ne pro

leda že u jedno-

ozvah-

také

starší

poutající je k vci,

nkteí

svoje prvotiii postavení povznesli,

jihu, z

sloužil; jeho vlastní

znamenalo,

znamenitjších,

na

a

Voják

z pravidla

nebo se utvoily nové svazky,

tradice

západ

na

nežli u nás.

z nich

jako v

vysoko nad Sforzové,

Itálii

ktei došli v Milán postavení knížecího.

Z eských váleník po

válkách husitských v cizin

slavného došel jména a vysoko se povznesl c-

císa Sigmund

Již

zem

v Uhrách

pišlo k válce jeho

prav do

.syna

a

Jiskra

kdežto Jan

by

Poláky,

s

apek

Prus,

jiní

váleník eských mimo eské jich užil, kdyby bylo pece proti Polákm. Za právo vnuka

užil

a byl

;

Lidislava,

v Uhrách

A

Jan Jiskra

Brandejsa.

i

bojovali

se svými

váleníci eští

rotami,

nkdy vdce Sirotk pi

ze Sán,

stál

Rakouského,

Albrechta

vý-

ve službách Vladislava Polského. 27)

pozdji byly to nejspíše starší tradice, které r. 1454 pivedly do Prus jednoho z mladších syn Viléma Kostky z Postupic, který, jak víme, již r. s Poláky bojoval proti ádu. 14 o 1 414 byl Albreclit Kostka rj Postupic meškal v Prusku hned, když v únoru roku 1454 vypuklo povstání. Ale úloha, tak

i

1

nkolik

i

ve kterou se

pozdji

27)

tu

k

emu

se dal

v Prusku, z kterých, jak

proti

ádu, poítá

Kvitanci

apkovu

mu

nebyla

uvá?al,

litoval toho,

mstm odpor

let

ke

cti,

navésti.

sám vtším

takže

K

eeno, zvlášt vycházel Z Elbinku kommen-

se Elbink.

z

r

1448

v.

CE

s.

XV.

III.

str.

17*^

571.

262

Reuss

dátor Jindich

hodnostá ádu,

ních

Plavná,

z

zárove jeden

musil odejiti

;

i

z

ped-

zavel se na

hrad

Hollandu. Ale ani tu se neudržev, vydal hrad Elbinským,

mu

když

slíben

volný odchod a bezpená cesta k vel-

Kostky pepaden, šastn^ kam chtl. ^8) Byl

mistrovi na Marienburk. Cestou byl od odrazil však útok a dostal se

to

pak

v nejbližších

prospchem pi nm.

Následujícího

msíce poalo

Marienburkem u

nými také žoldnéi

poet

—

spolu

s ji-

eští, v nevelkém potu. Nevíme,

pro

leželi

asn

—

117 jezdcv

opustivše

se na Marienburk, aby pešli do služeb

podle

úmluvy

tajné

kdo úmluvu

zjednal

Jindichem

s

a

Mikuláš,

potom

man.

Nevíme,

zdali již

'^^)

Bylo to

ných, svých

17.

ech

ped

Plavná,

se to ten,

pevedl,

hradu

ele jako

a

jich hejt-

tím njací eští žoldnéi

Kostka

února 1454,

odebrali

ležení,

z

jim v

stál

žold nebyl

ráno nkterý

ádu. Stalo

krajany do

své

jménem 29)

msta

i

se obléhání Marienburku.

Wildenberku

vsi

pravideln vyplácen. Dne 26. bezna jich

hradu

mnozí z nich nespokojeni; snad že jim

byli

který

z Plavná,

ídil obranu Marienburku,

s

Ped

msících Jindich

ml

a Elbinských. Elbinští

mu

pi sob

70 jízd-

slibovali 1000 zla-

když se zmocní Jindicha z Plavná, živého neb mrtvého, ekli, že kommendátorovi slíben jenom volný odchod, ne však bezpená cesta. Tím se pozdji Kostka omlouval. V šríitce sám byl rann. Také v Toruni byli hned na poátku povstání Cechové a mli úastenství pi zajetí nkterých hodnostá ádu podobným zpsobem, o jaký se Kostka s nezdarem pokusil. V. pramen souasný Geschichte wegen eines Bundes (Ss. Pr. IV.), líící podrobn obranu Marienburku, ze kterého erpáme, kde se neuvádí pramen jiný. 29) Nejprve se o praví ein behmisch gar ein endelich (obratný, zruný) knecht genant Nikolasch. Na hrad pevedli petých,

pi tom mu však

—

nm

:

263

Znanjší poet tam potom

byli v Marienburku.

Bemart

poslal

Címbitrka,

:;

sám

jenž

stál

(v

dubnu)

ve službách

ádu. Obklíení Marienburka nebylo úplné, a posádka podnikala asté výpady; Cechové obyejné byli pi tom.

Pro

nov

urité; že se jim

venku

co jich ješt

jich krajané,

anebo tam

pibylo

^^),

v ležení

nespokojeni,

byli

zstalo

víme

již

Když se konen Poláky. Dne 8. srpna

totiž žold nevyplácel.

výplaty dokali, odtáhli a nahrazeni

vzdal se hrad Stumy, ale na pád Marienburka

neukazo-

vala se žádná nadje. Více však než na Marienburku záleželo

v

té chvíli

na Chojnici, posledním zbytku panství

ádového v západním Prusku, nkdejších Pomoanech. Jen na západ souviselo Prusko s Nmeckem, jen odtud mohla

ádu

pijíti

pomoc.

Rád Nmecký

v

zápase,

který rozhodoval

o jeho

píznivc císaem mnozí

dalším trvání v krajinách pruských, nezstal bez

Ujímali se ho papež

a pátel.

íšských a mezi

z knížat

i

císa,

s

nimi nejhorlivji bratr kurfita

Keryck (snad Jan Kerský sr. as. . M. Mikoláš potom se jmenuje hejtmanem ech. S hejtmanem mazovských žoldné, kteí též se na hrad dostavili, se nepohodl pro »zlou"; ženskou a zabil ho. O tom se

bhlíky Nikolasch 1880

str.

405).

a

Ale jen

zmiuje také Dlugoš.

Nov

pibylé pivedli »Huderský« (Jan Údrcký?) a Tridále se vyskytuje jiný hejtman ped Marienburkem, pan Krištof (her Cristof, Toeppen IV. 440). echové, s kterými vyjednával sám král, žádali, by si smli zjednati náhradu plenním a zajímáním osob, nedostane-Ii se jim výplaty do nedl. Konen spokojili se slibem, že v žádané lht budou vyplaceni. Když odešli, pišlo na jich místo 600 Polák. Výpadem z hradu utrpli tito hned ztráty; i pi tom byli echové z posádky. Dlugoš z porážky udlal vítzství. Ss. Pr. ^^)

stram

(Ss.

Pr. IV. 508);

ty

IV. 129.

ech

264

Braniborského Albrecht Achilles hlasu také Filip

. 1455 Polsku

Burgundský vyhlásil

Ladislav, král

pro

ád

král Kristián

i

válku.

i

eský

;

Dánský, který

*

i spíše

a Uherský,

dého panovníka rozhodovali, chystal

se,

ádem a

zaalo, k prostedkování mezi

pozvedl svého

ti,

kdo u mla-

nežli se povstání

stavy pruskými.

^^)

Když se potom zaala válka v Prusku, pišel do Prahy markrab Albrecht, hledaje pomoci pro ád Nmecký. Eneáš Silvius vypravuje, že našel Jiího z Podbrad ochotného k smlouv, podle které ku pomoci ádu, ale na námlo býti z Cech do Prus vypraveno znamenité vojsko. Za poskytnutou pomoc ml prý potom ád klad jeho,

trvale státi pod ochranou krále eského a odvádti mu roní poplatek. Byly by se tedy vyskytly plány podobné jako nkdy za Pemysla Otakara ped jeho druhou

výpravou do Prus. Že markrab Albrecht do Prahy pišel, že v Praze za ád se pimlouval, o tom jsou zpráv\' také odjinud, ale nesnadno dáti víru, že tolik slibováno, a že se,

co slíbeno, neprovedlo jen pro nedostatek penz.

ád a proti jednot snadno mohla pinésti válku Kazimírem Polským, jenž byl práv sestru Ladislavovu pojal za manželku. 32) již pi jednání s Albrechtem Válka za

s

A

31) 1.

Z

listu

alter

z Plavná, daného v Praze Geschichte Bohmens im Zeit-

Ladislavova Jindichu

ledna 1454 (Palackého UB.

Georgs von Pod.

str.

zu

7o),

pjatrno,

že Jindich z Plavná se

Oldicha Ejcingra, a že Ejcinger se dorozuml s Jiím z Podbrad. Podle rady obou oznámil král Jindichovi z Plavná, že pošle své plnomocníky do Prus. V Prusku samém vc byla

obrátil na

známa. Dne 1. února 1454 rada msta Královce dopsala stranám shromáždným v Toruni, aby prostednictví Ladislavovo bylo pijato

(Toeppen Acten ''•-)

IV. 294).

Eneáš Silvius vypravuje o tom v pojednání De

Pruthenorum

(Ss.

Pr. IV.), které

potom

celé vložil

šitu et brigine

do pojednání

265

Ladislavovi nabízeno a slibováno cokoli, se Prus vzdáti nemínil, a Ladislav

svému

proti

svatu

válen

neujal,

-^^j

Kazimír Polskv'

ádu Nmeckého

se

když

pak pátelé

snmu Rezenském, na

kterém sám byl pítomen. Do Rezna Nmeckému o tom, co byl sese conventiones cum rege Bohemie pepigisse exercitum Bohémi contra Pruthenos ductabunt equitum quatuor milium, peditum viginti milium, instructi armatique erunt, ut est Bohemis pugnaturis modus, pugnabuntque summo conatu ebdomadis quinderim. Si Prusciam hoc tempore vindicabunt, religini (t. j. ádu) restituent, si minus, non erunt ob-

jiného o

markrab Albrecht práv umluvil v Praze: prý

psal mistru

:

bellm

noxii amplius morari aut

nibus.

—

Zaplatit

nummorum hned, eskému ml

ml

prý

ád

gerrere absque novis pactio»auri Hungarici trecenta milia

po píchodu vojska do Prus; poplatek ron. Polskému se mlo dostati odškodnní v penzích, Jií ml býti podplacen: Georgius, Bohemie gubernator et harum fabricator rerum, auri Renensis oetuaginta milibus similium nummorum emerebitur. — Pozdji pišel do Rezna Albrecht sám a naléhal prý na mistra Nmeckého, aby »conventa cum Bohemis:< byla pijata. — Co potom Eneáš vypravuje o porad Rezenské, jest asi zcela jeho výmysl. Dle Dlugoše V. 175 posel krále Kazimíra, vrátiv se z ech, pinášel též zprávy o jednání Albrechtov v Praze. Ladislavovi prý králi

nabízeno,

Kazimír platek z

rum

že se

tolikéž

obnášeti ^4000

mu ád poddá

(terrarum Prussiae deditionem);

ml

prý obdržeti náhradu v penzích hned a také poPruska budoucn, lo prý navrhovali »aliqui Bohemo-

pravdy v tom, co Eneáš a Dlugoš vyby objasnily dopisy, kterých Voigt užil, ale zpsob, jak se tu podávají doklady, je nedostatený. V nkterém z dopis i o tom jest e, že by král Ladislav nebo Jií osobn vedli vojsko do Prus. Snm ezenský vypravil poselstvo do ech a do Polska. K žádosti, pednesené v Praze, aby král Ladislav poslal pomoc ádu a nedovolil nikomu ze svých zemí sloužiti jeho protivníkm, nebyla dána žádná odpov. Viz relaci posl v Reichstags-Theatrum III. 470 principaliores.t Kolik

pravují, nejspíše

—

33)

Dle Dlugoše V. 177 Ladislav

ujal se

ádu

diplomaticky.

266

ádu

mlo

Novou marku

vojsko, které skrze

sbírali

nouti do Pruska, a vévoda Zahanský Rudolf

-

—

—

zané bojovali v této válce na obou stranách

elo

v

stavil

a

Slezsku jízdu do Prus,

se po-

vévodovi a jiným ve

král Ladislav

jeho,

marné, zakazoval.

^-1=)

Vojsko polské, pi kterém byl král Kazimír,

ped

Chojaicí, a

dolf,

svedena bitva; jediná srážka

ped

táh-

také Sle-

leželo

když pitáhl vévoda Ru-

Chojnicí,

válených v

sil

této

dlouholeté válce, na kterou se jméno bitvy hodí.

V

bitv u Chojnice jednou zmínní,

již

níci,

Bernart Sumberský

Když

povstání

byl v Prších. sv^é

dva eští vále-

Albrecht Kostka

Divka

z

z

Postupic a

Cimburka.

vytrval po

Cimburka

Bernart z

vypuklo,

as

Jemniš,

nkdy

již

války a potom až do

zde hledal a našel vlast novou.

smrti;

Mikše

Zde

z

vynikli zvlášt

Byl to syn

píznivce Husova, potom

oddaného pívržence krále Sigmunda. Jako otec, tak syn zstával vren církvi katolické. Co jej do Prus vedlo. i

vyslav ke Kazimírovi Jana

Píivodcem

stupic.

Jiík

byl

prý

—

Zdeka Kostku z Pood ádu podplacený

samo ovšem v pochybnost bráti neteba, ani nápotom poslání Jana z Rabštejna. — Ješt dne 2. ervence

1454 velmistr poslal žádaje za

dom

(Toeppen ^^)

Pozdji

s

z

obleženého Marienburku

Cimburka

a jiné

echy

vévodám Zahanským,

drazem pipomíná,

(tak vypravuje Dtugoš)

30.

ádu)

louením nmeckých. nevadí.

ervence 1454 UB.

—

chtl prý Ladislav, aby ho Ka-

odpovdl, že tak eských rádc

bude-li se Ladislav íditi jen radou svých

již

volal král

(ve službách

že Kazimír je jeho svat.

zimír pijal za rozsudího, a Kazimír prý

gošovi

králi Ladislavovi

— R 1457

(Voigt VIII. 394).

IV. 575).

Ladislav

zde se

z

pomoc

Ladislav Bernarta

85;

Pernštejna a

Poselství

!

sledující

list,

z

intervence

Zde tedy

ádem

uiní, s

vy-

podplacený Jií DJu-

267

ne

bylo jist také smýšlení jeho,

toliko

co jemu

zisk;

náleželo doma, Šumberk a Nové hrady na Morav, proRozdvojení, které dal a oddal se služb ádu úpln. ^^)

národ eském, zosobuje

bylo nastalo v

Chojnickém v Bernartovi

na

se

bojišti

Cimburka a v Albrechtu Kost-

z

kovi z Postupic.

Náš domácí

letopisec

vypravuje o této bitv jako

-^6)

o vítzství pana Bernarta Šumberského nad králem Polským, na stran polské mimo krále nikoho nevid než

Kostku, o nikom jiném souboj obou

ech.

již

ve kterých se v pozdjším

stedovku

tm

Na

den

ped

bitvou ekl,

rozdupají nepi^ítele kopyty svých koní.

veer ped které

se

35j

bitvou

tšili

Palackého

osvd-

potem

da-

íselnou pevahu svého vojska spoléhal

král Kazimír, jestliže láci

to byl

bitvám,

ukázala a

ila pevaha cvieného vojska nad nepítelem leko silnjším.

by

se nezmiuje, jako

Bitva Chojnická patí k

se bavili

naped,

Dj

IV

^^}

1.

že on a Po37)

hrou v kostky o

a str

je Albrecht

A

Poláci

zajaté,

varoval

na

ka,

443.

Vypravování o bitv te se jen ve Vratislavském ruko»Když sau zvdli o králi Polském, že u Konic leží, tu pan Bernart Šumberský táhl jest na.* jiné vypravování najdeme v Gesch. wegen eines Bundes; spisovatel ml zprávy od Kostky samého, který po bitv se dcstal na Marienburk do zajísti. Podle Dlugoše ml p. Bernart v bitv vrchní velení u jiného vrstevníka, písae Kdanského (byl principalis dux) Lindaua (Ss. IV. 510 teme: Herr Bernt vom Zcinnenberge, herre zum Schonenberge ausz Mehern, der ein oberster heuptman mitte was von der creuzherrn soldener. scj

pise Star. Let.

—

;

1

3^)

—

—

k bitv tedy Kostka Dle Dlugoše by byli echové chtl prý ekati, než povolil polským pánm

neradili; také král ^'^)

To Kostka potom sám vypravoval

velmistrovi.

268

nepátel málo, že jsou tím statenjší, že nepobhnou,

je-li

mu

nýbrž že se postaví; když se odpovídaje, že bude

bojí, si

dají pozor, jak ostojí

povdl; umní válené

.

státi .

.

Byla to krvavá bitva; bylo jatých.

K

39j

stalo

I

zvítzilo

že se snad

posmívali,

naped v

bitv, nech oni

se,

jak byl

nad množstvím

mnoho

mnoho

zabitých a

zabitým náležel vévoda Rudolf,

ped-

... .40) za-

k zajatým

"î)

—

který však ješt bhem bitvy vyKostka z Pokdo ho byl zajal, 42j na polské Marienburk; odveden na stupic, jenž po bitv stran se do zajetí dostali mimo jiné vévodové Kališský Poznaský. i

Bernart z Cimburka,

když sám

vázl,

—

padl,

i

i

Když den po bitv donesena Marienburk,

s

—

byla novina o vítzství na

Marienburských vží

—

bylo to o veerní

na hrad zazvonno na všecky zvony, v mst pod hradem. A ráno potom s vží vlálo patero praporv, mezi nimi také bloervený -l^) byl to

hodin

lo.

i

i

;

prapor Mikuláše,

kdo

leželi

39)

ped

hejtmana

echv, Dne

Marienburkem.

4^)

21, odtáhli

ti,

Ale osvobození Marien

leh wil vorne sten im Felde, als ein gut man; sehet zu,

ir steen werdet! (Gesch. wegen eines Bundes.) Podle Gesch. weg. eines Bundes všech: kdo stáli proti Polákm, i s posádkou Chojnickou bylo 5000, Polák prý šest-

ir

Polen, wie '^0)

tolik. »Ale což jest do množství lidí, když zprávy neniel* podotýká St. Let. *!) Vedle nho také njaký v kronikách nejmenovaný pán eský u Voigta Vlil. 461 sluje dle archivních pramen >Wisch-

kráte

;

ko\vitZ€. ^-j Tak vypravuje Schiitz ve své Pruské kronice r 1591 tiskem vydané. Mezi padlými byl také Jan, syn Závise z Garbova. ''3)

**)

vedl

wys und brun. Zástup eských žoldné pi tom vypadl

nco

zajatých.

z

msta

a pi-

269

burku nebylo jediným následkem se z ásti zase vrátilo

mst

ádového v

panství z

pod jeho

východ zejména

na

Plavná piinili

kterou pro

bitvy,

ped

Prusko

vyhráli jeho pomocnici.

Vislou

poslušenství,

Královec

vtších

z

O obnovePií vee Jindicha

('1455).

nej východnjším Prusku

se noví

ád

za Vislou

i

hosté vévoda Baltazar Zahan-

pánové Jan- z Varievibcrka na Blansku a Piita

ský-^ó) a

z Ilburka.

Než

pece ádu

bitva u Chojnice

nezachránila

zápas však prodloužen na dlouhá ješt

léta,

A

bezmála více než zbranmi bojováno penzi.

nen

pece

zvítzilo Polsko

úpln;

ve kterých

a pruská jednota

tu ko-

a v této

pedevším bohaté obchodem Kdansko. co

Obtíže,

se

týe

na obou stranách ^6) od koli

ád

placení hostí a

poátku války

až

žoldné, byly do konce,

a-

tehdy prodal kurfitovi Braniborskému Novou

marku, aby

si

zjednal peníze.

bitv u Chojnice pibylo, vzrostl, a

kdo

ti,

po vítzství

Rádu

byli pišli s

nedokav

obtíží

když poet

naléhali

a

hosti

rozpak po a

žoldné

vévodou Rudolfem, hned na výplatu.

Po bitv vítzové postoupili od Chojnice k Visle a položili se

ped Tevem

(Dirschau), které se jim vzdalo. *")

Ale vdcové jich nejprve Jindich z Plavná, potom také Bernart z Cimburka a jiní spchali na Marienburk. S pa-

vévody Rudolfa, pišel do Pruska Zstal v Prusku do r. 1457. Jan z Vartemberka byl potom na Královci hejtmanem. ^^)

teprve

r.

Baltazar, bratr pidlého

1455.

t*^) V kvtnu 1455 Jan Údrcký a Tristram oznámili Kdanským, v jichž byli služb, že zanou plenit, nebudou-li vyplaceni (Stan. Šmolka v Spraw. Krak. akad. 1875").

^^1

Na

Tev

potom zstala posádka eských žoldné.

270

nem Bernartem

né. Penz

pišlo

nco eských

ijiia)

(2.

žold-

nebylo; k jich upokojení rozbito nkolik stí-

brných relikviáv, což stailo ovšem jen na chvíli. 48) Dne 9. íjna 1454 zavena smlouva, podle které velmistr ho-

stm

žoldném

a

února s

1455)

tmi

tebas

pisouzeno

vyplaceni,

nebyli

místy naložiti dle

libosti, je

jiným v zástavu

tou

s

(18.

právo

jim

Mezi pedními vdci žoldné,

prodati.

i

pevná místa, Marienburk

kdyby do urité lhty

kde ležeh posádkou;

jiná,

i

dal v zástavu

dáti,

kterými

jména pana Bernarta zCimburka a také již Oldicha ervenky s Lede, který snad teprv s Rudolfem Zahanským do Prus byl osudná smlouva zavena,

tato

se

pišel. 49j

V

nejbližší

zim opt

ským vojskem do

ádu

se vypravil král Kazimír s pol-

píznivé následky bitvy u

Chojnice,

také finanní tíse jeho jak v Prusku

Nmec

ani z

picházela. ml.

z

Plavná

mecku,

penžitá pomoc

Když a

Když

se

blížila

pijali i

z

tamjších

ustanovená

však

trvala

samém, tak

i

jinde;

kommend

ne-

lhta, Jindich

domáhat se výplaty v Nnovou lhtu do konce dubna lhta bez výplaty uplynula, vzala

odešli

jiní

ostatní

1455. 50)

Trvaly dosud

Prus, ale nic nepoídil.

tato

V

íjnu 1454 král Kazimír a velmistr spolu vyjednávali, prostedníkem p. Bernart (Voigt VIII. 415). i^) V listin (tištné v Xachrichien von einigen Háusern des Geschlechtes von Schlzefe?i 1784) jmenuje se na prvním míst hrab Jan z Montfortu na Bregenzi, Bernart z Cimburka, po ^^)

pi

emž

byl

nm

Jindich z Plavná mladší a j., potom Oldich ervenka z Lede a Rynart z Kestan. Ke konci teprv v seznamu tch, kdo k listin peeti své pivsili, též hrab Adolf z Gleichen (na prvním míst). ^"1

Tato druhá smlouva

též v Xachríchteii).

V

ní se

je ze

dne

jmenují Adolf

6.

z

února 1455 (tištná z Mont-

Gleichen, Jan

271

dne

nkterá ást žoldné bez dovolení

kvtna

2.

mistrova Marienburk

úpln ve

své opatrováni

;

vel-

jedním ze

ty hejtman, kteí potom na zámku veleli, byl Oldich ervenka; jemu od velmistra vydány klíe. ^l) Hned potom povstaly obavy, že posádky na Marienburce a Tevu užijí práva jim smlouvami poskytnutého, že zámky králi Kazimírovi prodají

všemožn pan Jednání

s

aby

;

se tak nestalo, o to se

piioval

Bernart z Cimburka.

^-)

Poláky a jednotou

o prodej Marienburku

a jiných pevností

poalo

se

ješt

r.

1455

;^-^j

od poátku

r. 1456 jsme o prbhu jeho blíže zpraveni. Trvalo dosti dlouho nejen proto, že se strany hned o kupní cenu :

hrab Hanuš

z Hohenštejna (díve r. 1454 ve službách Bernarí z Cinihurka, Nickel z Wolfendorffu, Purkarl Janovic, ervenka, Jan z Vyhnanic a j.

fotu,

jednoty), z

houbtman der Behmen uffMawegen eines B. ješt 3 hejtmane: Jií ze Slivna (z Pomoan), Ondej Gewalt (Rakušan) a Nickel Wolfsdorff. Pozdji zstali hrab Adolf a ervenka ''')

Toeppen

rienburk.

Vedle

IV, 448 obirst.

nho

byli dle Gesch.

jako »obirste haptlute uff Marienburk.«

—

">-) Voigt VIII, 452. Velmistr v jednom nazývá pana Bernarta »naše spása» (tamtéž 488). voda Baltazar naléhal v té dcb na výplatu.

listu z

—

r.

1456

Také

vé-

53) Dle Dlugoše IV. 207 již kolem 1. ervence 1455. Odjinud zpráv o tom není, leda že se povsti takové šíily, a že se Bernart z Cimburka o prospch ádu piioval (v. pedešlou pozn.). Pozdji zjednal novou lhtu kurfit Braniborský Fridrich, který, pišed do Prus, mezi ádem a králem Kazimírem pro-

—

Pi jednání s Poláky a jednotou vyskytuje se všude ervenka; echové mli pi tom svého tlumoníka, Petíka (Peterzick, der Behmen tolck. Gesch. vveg. eines B.), bez-

stedkoval.

pochyby nují

echa dobe nminy

jako jednatelé

hrab

Adolf

atd.

i

jiní,

znalého.

Ondej

Mimo ervenku

se jme-

Gewalt, Jií Ingram, Slezan,

272

nedohodly, nýbrž

i

píiny,

z té

že

posádky jednaly

zá-

ádem. Co je vtšinou do Prus bylo pivedlo, byl ovšem zisk; o své peníze pijíti nechtli. Ale váhali pece, pokud nadje do-

rove vždy

také ješt s velmistrem a

konce nezmizela, že je od ádu obdrží; zdržovali je také vždy mužové u nich vážnosti se tšící, jako Jindich starší

pan Bernart.

z Plavná a

Na poátku ervence r. 1456 jednání se schylovalo Do Torun se odebrali z Marienburka Adolf hrab z Gleichen a Oldich ervenka, tehdy oba nej-

ke konci.

vyšší hejtmani,

Cech

z

jiní;

pochyby Rynart

tamjší posádky, odjinud oba hejtmani posádky Tevské, jež bezjak

se

zvali,

samých Cech, Jan z Vyhnanic a z hejtman Chojnických, FrydSmojna. Dojednáno bylo však teprva dne

se skládala ze

Kest.in a jeden

z

man Pancí

ze

rovnž v Toruni tu ustanovena kupní cena, tu umluveny lhty k vý[)lat k vydání pevností nejprve menších, potom vtších jako Teva, Gnva (Meve), Stm, Chojnice, konei-i Marienburku. Avšak 15.

srpna na jiné schzi,

;

i

smlouva

ta nevešla

pro všecky v platnost, když se mezi tím

Jindichu z Plavná a Bernartovi ilo

aspo ást

smlouvy a zachovati ádu. který

ve spolku

s

kojí s tím,

co on jim

smlouva Toruská,

s

Cimburka pece podaa

žoldné zdržeti od hrab Adolf,

Byl to zejména

jinými se

Riesenburku na schzi

z

váleník

cizích

dohodl dne

Jindichem

12.

z Plavná,

srpna na

že se spo-

n

jménem ádu nabídl. Pro potom jich jménem byla zavena, ne-

a

i

platila. 5*)

^^)

rienburk

Hrab dne

v Riesenburku,

Adolf a 1.

nkteí

srpna.

ped

tím,

hejtmane se vrátili na Match, kdo potom 12. byli nejpozdji dne 8. srpna, se byli sešli jiní

Nkteí

z

273

Smlouvy Toraská a Riesenburská zpsobily

roz-

dvojení mezi hostmi a žoldnéri ádu, kterých se smlouva

po bitv u Chojnice zavená týkala. V ele jedné strany pan Bernart z Cimburka a hrab Adolf, v ele druhé, »prcdava«, Oldich ervenka z Lede s nim šli eští hejtmane a eské posádky, na které se prvotní smlouva stáli

;

vztahovala a

a proto

;

Nmcích

hled k tomu,

že se tím pan Bernart z

mezi

Nmce, hlava

leni

znaná

;

vrstevníci mluví o Ceších na jedné

již

na druhé stran, avšak ne zcela správn. Neproto,

Nmci

obzvlášt

ást,

jich

že

Cimburka poítá byli rozd-

sami

Slezska,

ze

z

Lužice

Oldichem ervenkou a s echy. Zdali u ech psobila pi jich koneném rozhodnutí píze k Polákm, o tom, možnost popírati neteba, nás nepouují prameny, jež o vcech tch máme. Bu jak bud Marienburk nebyl prodán toliko od ervenky a echv, a byl prodán netoliko Polákm, nýbrž pruským Nmcm, kteí byli ádu Nmeckému vypovdli poslušenství. i

z

Míšn,

5^) šla s

a

:

i

s

Jindichem

409).

Tím

-

obsahu.

V

Plavná

z

druhé, kde se

mimo hejtmany (Ss.

a

IV. 528)

Bernartem

se vysvtluje,

též

že

máme

z

Cimburka Voigt VIII, smlouvy podobného neuvádí, se vypoítává

dv

hrab Adolf již

mnoho rotmistrv. A

Purkart

tu

se vyskytují

také

Nachval z Rypíbuzný, Oldich

z Janovic (mezi hejtmany),

zemburka, Hynek z Lede, Oldicha ervenky z Duban, Pibík Tluksa z Cechtic, z Sarova, Bušek z Bezí, Mikuláš z Hoan (snad onen hejtman na Marienburce r. 1454j, Diviš z Nechválíc a j. Hynek z Lede nedlouho potom utonu! u Marienburka v ece.

enk

ech

J. Voigt Gesch. Marienburgs 441. Z tch zemí již v dívjších válkách jako i v této pocházelo nejvíce nmeckých žolda váleník; jiné krajiny nmecké byly zastoupeny mnohem mén. Sr. Miilverstedt Der Oberlausitzische Adel in dem grossen Preuss. Bundeskriege 1454 — 1466 v N. Laus. Magazín 66. •^•''j

né

274

Rozdvojení

odkud

již

k vyzvání

kdo

ti,

objevilo

a

16.

15.,

Cech

srpna ást takže

odešla, ^^)

peníze

byli ochotni

pruských.

obzvlášt na Marienburce,

se

17.

Ale teprve dne

nmecké posádky

zstali

z

Nmc

jen

pijmouti od krále a stav piînesl

17.

z

Torun Rynart

Kestan zprávu o hotové smlouv. Novina byla oslavována zvonním na vžích Marienburských podobn jako z

1454 zpráva o vítzství u Chojnice; dne 19. pibyli na zámek ervenka s Vyhnanským, Pancíem a Mikur.

lášem zase

z

Wolfsdorfu

zvonno,

.

.

a následujícího dne na Alarienburku

^''j ;

Nicmén za

ješt jednou jednání

nedlouho »prodavai« obnovili

ádem. Smlouva Toru ská jim

s

ne-

pinášela ješt penz, nýbrž pipovídala jen výplatu v bu-

by bylo bývalo pijmouti teba v menší summ; v tom srpna nové jednání s Jindichem

doucnosti, a to ve lhtách; lépe

peníze hned a najednou,

smru poalo z Plavná,

se

2y.

jenž byl

na Stumech, a

s

velmistrem,

jehož

sídlem vždy ješt zstával Marienburk; dne 2. ván byli na Stumech ervenka, Vyhnanský, Gewalt a jiní, echové a

Nmci. Ale

jednání se prodlužovalo bez výsledku.

Mezi tím se piblížila první lhta ve smlouv

Gesch. weg. eines B.

^^')

pt

šana) a

k tomu

:

jiných

und

S'?)

V

z

Míšn

(J.

míst

Gewalta (Raku-

Zedwitze),

podotýkajíc

Deutschen blyben by den Behmen und auch nemen.

vyl ander

wolten das gelt

Allenštejn.

uvádí jmenovit

(na posledním

^8)

o prodej

poslední

dob

Palacký

Jiím ze Slivna neprávem poítá k

byl s

ho

hejtmanem na

Cechm;

byl

Voigt. Gesch. Marienburgs 460).

Gnv

a Chojnici byli pro ád získány. Jen posádky na Gnvským vyplacen dlužný žold, a tím vystoupili ze služby. Pi ^'^)

jisté

píležitosti

•ervenkv

syn.

se v té

dob

vyskytuje i^nladý Oldich, « snad

273

pevných míst ustanovená, ale »prodavai« penz neobdrželi. Teprv dne 2. listopadu 1456 na Marienburku zase zvonno na oslavu prvni výplaty. Tm, kdo se byli od >prodavav« oddlili a na Riesenburku zaveli smlouvu s Jindichem z Plavná, nevedlo se však lépe; i oni musili

povolovati

nové lhty; jakož také nové lhty pro ervenkova. ^9) Ko-

další výplaty povolovati musila strana

nen

o svatodušních svátcích

a poslední

1457 po poslední

r.

lht

výplat velmistr Ludvík, který se tam dosud svobod, propuštn z Mabez ostatk svátostí a jiných stkvost. ^^J Ma-

zdržoval více v zajetí než na lienburka,

i

pestal

ríenburk

býti

sídlem

velmistr

Zárove

na

vždy;

dne

Marienburkem

ervna vjel tam král Kazimír. vydány také Tevo a Jilava, <^lj Chojnice však zstala ádu. Tam se odebral nejprve velmistr a odtud za neS.

dlouho do Královce ...

V Krakov

s

odevzdání Marienburku

zvonním.

slaveno

Prodej

Marienburku

A nebyla-li to vc

zpsobil ve

svt

veliký hluk.

divná, že sídlo velmistra, které

po velké

biiv Grunwaldské odolalo, r. 1457 se dostalo bez boje v moc krále, jenž ped tím (1454) byl utrpl citelnou porážku z ásti od týchž, kdo mu potom Marienburk proleccos Dlugoš. Dle nho nedlouho ped úplnou když ervenka byl u krále v Kdansku, Wolfsdorff a Pancí íu Dlugoše jmenují se ješt Fricz a Wiszek) chtli Marienburk ádu vydat, což vida ervenka, rychle pikvapiv, zabránil. Náš hlavní pramen (Gesch. wegen eines B.) o tom nevypravuje. Velmistr v listu z r. 1459, ve kterém vypravuje, co na Marienburce byl zkusil, vyítá ervenkovi a jiným, že to bylo proti jich dívjším slibm. ''i) V Jilav (Deutsch-Eylau) byl hejtmanem již zmínný Tristram, jenž nedlouho potom padl. Po njakém ase mšané >^)

O tom má

-výplatou,

*'<>)

se zbavili posádky, a tím J.

GoU: echy

a Pri:sy.

msto ádu

vráceno.

Ig

276

dali?

*^"2j

Než osud Marienburku ješt nerozhodl o osudu

Pruska a ádu.

Gnvo,

V

moci

ádu

Marienburku zstávalo

blízko

jehož posádku byl pro

ád

Jindich

získal

z

hejtmanem byl Bernart Cimburka. vrný a oddaný pítel ádu, se dlouho pokusil, aby Marienburk získal ádu zase. a Stumy, kde

z

nart z Cimburka,

Dorozumv se s mšfany msta s

Plavná^

A

Ber-

za ne-

Marienburku a zvlášt

pozd veer hodin po plnoci

purkmistrem Bartolomjem Blumem, vytáhl

dne 2^. záí ze Stm puštn do msta 6^) ;

a byl o jedné

mu neas zpozorovali. Msto

ale vniknouti

podailo, když hradští nepítele v

Marienburk pod hradem

do hradu se

Bcr-

vrátilo zásluhou

se takto

moc ádu a bylo pak od Jindicha z Plavná opateno posádkou. Msíc pozdji pan Bernart získal podobným zpsobem ádu také Chelmin, nkdy výnarta z Cimburka

v

chodišt panství jeho v Prusku

;

^^')

tam pak zstával sám

jako hejtman.

A vání

tak po prodeji poutá Marienburk pi vypravoválených událostí v Prusku na prvním miste naši i

pozornost.

O

to bželo, bude-li také hrad z

msta

získán,.

co praví Díugoš IV. 249. Krátký list Bernartv, kterým velmistru událost oznámil, otiskl J. Voigt (Gesch. Marienburgs 5S0). S Poláky nedlouho potom p. Bernart svedl nedaleko Marienburku bitku, ve které rann, o emž vypravuje podrobn Dlugoš. Srovn. Ss. Pr. IV. 548. 62)

Sr.,

"•'')

—

V

Gesch. wegen eines B.

práv ped burku radní

tím byl pivedl postínali.

—

se vypravuje, z

Kdanska

Oldich ervenka

že

katy,

aby v

mst Marien-

Souasný kroniká Lindau

548) vypravuje o srážce, kterou

ml Bernart

z

Cimburka

(Ss. s

IV.

Kdan-

skými a ve které byl rann, ovšem ne tžce. 6^) Dle DJugoše se to stalo pispním echa (unius Bohémi, vocati Morava), který byl pišel do Prus sloužit proti ádu; a v

Chelmin oženiv

se zstával.

277

i

opanuje-li

dosud,

tak

i

posádka

hejtmanem

chem ervenkou, kterému

Svtec

král

Kazimír

(Schwetz),

sob

A

zase.

na jedné stran na

zámku

daroval s

jako

Oldi-

Marienburku,

hrady

Bernartem

s

z

nkolikráte v rozhodné

Golub

a

Cimburka, chvíli

pi-

Ješt se Marienburk, msto a hrad držely a hájily, když v lét 1458 do Prus dva Kazimír s vojskem. 67j Výprava ^8)

spl na pomoc. proti

byl

na druhé

mstu

jenž ohroženému

pitáhl král

'^^)

msto

hradská

se setkáváme

tu

^6)

—

pánem na Golubu a Svtci. *'5) ervenka se v té dob psal Z dopisu Gabriela Baysena (Voigt Gesch. Marienb. 461) ze srpna 1457 se dovídáme, že poslal do ech pro sestru, dceru a jiné Dle Dlugoše by byl Kazimír ervenkovi zapsal pátele. v 56000 zlatých ješt ti jiné hrady, také Gnvo. ^6) V dubnu 1458 byl by se Bernart z Cimburka dostal bez-

—

mála do zajeti ervenkova, ale ne v bojích o Marienburk. Z jednoho místa totiž vzkázáno p. Bernartovi, že mšané jsou byl již ochotni se ádu poddati, aby tam pišel. Než v ervenka se svými jezdci. Pan Bernart, v as nástrahu zpozo-

mst

do msta. v Petrkov, kde ustanoveno do Prus táhnouti (napo. kvtna), byl dle Dlugoše také ervenka. Sr. list krále Kazimíra chystajícího se do Pruska, kde teme (CE. s. XV.

rovav, nevjel 6"^)

III.

in

99)

:

Na snmu

Venit ad nos generosus Vlricus Czyrvvonka* capitaneus Ve vojsku královském se u Dlugoše vyskytuje

Marienburg.

David ech, šikovatel vozu. ást 68) Bernart z Cimburka s jinými hejtmany napadli vojska polského (nejspíše zadní voj) na pochodu k Marienburku, utrpli však pi tom nkteré ztráty a zachránili se sami jen rychlým útkem. Tak vypravují Gesch. wegen eines Bundes Dlugoš. Dlugoš pidává, že p. Bernart potom za útk ten se velice hanbil a to zakrýval. Ale výprava hejtman byla podniknuta s 200 jezdci, tedy nebželo o njaké vítzství (vermeyneten dem Konige abczubrechen praví se v Gesch. vegen eines B.). Dlugoš vypravuje vc jinae. Bernart z Cimburka ío jiných mlí), táhna z Chelmina i

—

16*

278

msíce se

ped mstem Marienburkem

ležela

pímím. Pímí Jiskra

skonila

sprostedkoval Jiskra z Brandejsa.

Brandejsa

z

—

udržoval

se

ve svém

mocném

postavení v horních Uhrách vedle svého protivníka Jana a proti nmu, i když se Huad stal gubernáTeprve pozdji vzdal se ho sám dobrovoln ve prospch mladého krále svého Ladislava, jehož práv ke

Huada torem.

korun

Avšak když se Ladislav po rodem a stranou znepátelil,

byl hájil od poátku.

smrti Jana

Huada

zaujal Jiskra

s

jeho

v horních Uhrách jakožto hejtman královský

podobné postavení, jako byl ml již ped tím. Po smrti mladého krále v Cechách cestu k trnu Jiímu Podbradskému otevely jeho zásluhy vlastní, mladému Matyáši Korvínovi

mezi

iny

obma

otcovy. Postavení obou bylo podobné, a již proto. Než pokus krále synem jeho nkdejšího protivníka,

vzniklo pátelství

Jiího, smíiti Jiskru se

králem Matyášem se nezdail. jiném.

smrti jeho jak ke trvala válka s

Jiskra se ohlížel

manžel sestry Ladislavovy,

Kazimír,

korun eské,

Pruskem, nemohlo

tak z

i

uherské.

po pánu po

hlásil se

Než pokud

Polska Matyášovi pijíti

žádné nebezpeenství, a proto odebral se Jiskra do Polska a z Polska do Prus, aby tam prostedkoval mezi Kazimírem a

ádem. Za prostedníka se Jiskra práv proto hodil, znám jako pítel ádu 69) že pak za prostedníka

že byl

;

do Stm, byl prý pepaden. Že by hned potom byli Poláci utrpli od Bernarta njaké škody, o tom Dlugoš nic nevypravuje. Hned roku 1453 se v Prších vypravovalo, že velmistr žádal na Jiskroví, by mu penechal ást své branné moci. O pátelském smýšlení jeho pro ád Voigt VIII. 306. Dlugoš klade '^'^)

—

Petrkov (v kvtnu 1458) v ústa e, ve které slibuje v Prších psobit ve prospch krále. Jak, není jasn vysloveno. A také na tom nezáleží. Za authentickou onu

Jiskroví

na

snme

v

e

pokládati nelze.

279

byl pijat,

svdí Pímí,

o vysokém

postaveni,

které ve

svt

zaveno na poátku ijna 1458* bylo dílem jeho."^) Ale nebželo jen o pimí. Za pimí, jež umluveno do ervence 1459, ml se státi pokus o mír mezi králem Polským a ádem Nmeckým. Až do té doby msto Marienburk k vrné ruce odevzdáno Jiskroví zaujímal.

z Brandejsa.

které

'î)

Smlouva zavená v íjnu 1458 nevedla k míru; rok umluvený v Chelmin se potom ani nesešel. Ale pímí potrvalo až do ustanoveni lhty, do ervence 1459, a popálo obma stranám nco oddechu. Obma ho bylo neb nedostatek penz vždy vadil tu

teba,

i

tam,

ale

burk

ádu než jeho protivníkm. Jiskra vzal Marienmsto v opatrování, ale záhy mu nastaly rozpaky,

ím

posádku

ješt více

i

dob

v té

trpl

^^)

msto

Na

r.

71)

konci

Pi tom ho p.

Bernart

Jiskra

ml

z

V

'''î

Pan Bernart

z

a

1458 zastavil své poslední stibrné

podporovil, jak

z

Gesch.

wegen eines B.

Cimburka.

potom

však strany nedohodly, Rakouský. 7-j

Cimburka sám se nepestával starati,

platit,

o ubohé

nouzi. ''3)

patrno,

a

živit

íditi také jednání o mír;

ml konený

kdyby se

výrok vynésti Albrecht

jeho psaní velmistrovi v íjnu 1458 Voigt Gesch. von

Marienburg 486. 73)

Voigt Gesch. VIII. 564. Nedlouho potom psal velmistrovi: ich uwern gnaden meyne not, denn Gott weis,

»Ouch klage

das ich schire weder zcu essen noch zcu trinken, dorczu meynen

Pferden kein futer hab und nicht weis, wie ich meine Dinge von not wegen thuen sal, wenn got weis, das ich kein gelt nichten hab. Geruchet mich zu bedenken, ufT das ich ouch ein

auskomen

haben mochte, wenn got weis, das ich nisse nicht mehr hab, was zum verseczen, allein das Schwert und mein wiiste Gortel, so ich des gelose, so bleibe ich gancz blos.« (Gesch. von Mar. 487.)

280

nádoby v Toruni, aby si tak opatil nco penz pro Také na hrad Marienburku nebylo Marienburské vše v poádku. Tam hejtmanem již nebyl ervenka; .

ped píNástupce jeho, pod-

hejtmanství jeho se skonilo roku 1458 krátce

chodem Kazimírovým do komoí Poznaský, když penz,

zase

již

ml

Prus.

se

''^)

mu od

nedostávalo

krále

Marienburk na prodej, nabízeje

jej

Kdanským roku 1459 byl nahrazen nástupcem spolehlivjším, Janem Koscielským. A za jeho hejtmanství potom ;

r.

1460

(v srpnu) to b\-lo,

že

mšané

Marienburští své

msto vzdali. Purkmistrovi Blumoví nebylo pi tom vymínno odpuštní svou vrnost a oddanost ádu splatil ;

životem. Byl popraven, a tlo jeho roztvrceno.

Pi ztrát Marienburku msta Bernart z Cimburka neBylt odešel do Moravy najímat nové žoldnée pro ád. Když pišel s nimi do Frankfurtu nad byl v Prších.

Odrou,

pinesena

žoldné od nho malou

Za

ádu

ást,

jich

ztrátu

msta

dostalo

V jiném

list

si

novina o vzdání

msta.

Vtšina

''^)

najatých se prý vrátila, takže pivedl jen

pro Marienburk

ale

msto

již

pozd.

Marienburku se však nedlouho potom

njaké náhrady, když ve východním Prusku, Bernart

z

Cimburka

stýská, že

již jest

chd

jako

k ježdní že nemá. (Gesch VIII. 577). K tomu byl stížen r. 1459 nemocí. ^^) P. Simson Danzig im ISjáhrigen Krieg (1891; str. 76. V íjnu 1458 na smlouv o pímí podepsán ervenka takto: Ulrich Czirwonka von Ledecz zu Swetcze unde Goluw houptman. Smlouvu podepsali mimo to na stran ádu Bernart z Cimburka, na stran druhé také Jan Skalský z Valdštejna, Jiík Sýkora, Jiík Šlechta z Vysoké, Vácha z Tvorkova. Ti poslední byli hejtmany na Hollandu, Bartenštejn a Seeburku žebrák; ani

kon

—

Ss. Pr. IV. 561. ^•"')

O

tom vypravuje

jen Dlugoš.

281

které skoro celé stálo v poslušenství jeho, velmistrovi se

vzdalo také ství

msto

též Jan

z

Jilava.

Pi

obléháni jeho

Vartenberka na

Blansku,

z

kdežto

ležící,

ml A

Cimburka Golub,

minsku opanoval Bernart

samých

hranicích

'i'^)

v

hrad pi

úastenv Chel-

msto

na

nm

se

S druhého zámku Oldichova, Svtce, purkrabí jeho Puška v listopadu pe-

udržela posádka Oldicha ervenky.

msto

padl a vyplenil

Kvidzinu

'*'')

(Marienwerder).

Hned

mu potom však lidé pana Bernarta z Cimburka v dorozumni s nkterými z posádky do hradu, a v jedné ásti jeho se potom udrželi bezmála rok ... A z takových drobných akcí ''8) se skládala válka také v dalším svém prbhu, když král Kazimír pitáhl do Prus s vtším vojskem, bez bitvy a s obtižemi na obou stranách pi platu cení žoldné. S Cechy ve službách obou stran se astji setkáváme v posádkách pruských hrad a mst. V mstech od žoldné mšané nejednou trpli útisky a proto se nkdy proti nim, zejména v nkterých menvnikli

i

i

ších,

Tak

spojovali s se stalo

r.

ádem

a vraceli se k jeho poslušenství.

1471 ve Varmijském

eská posádka z ásti zajata, A podobn se (v záí 1461)

z

mst Seeburku,

kde

ásti ustoupila na hrad.

mst

stalo v pedním kde byl hejtmanem Jan Skalský jeho nepítomnosti s pomocí sedlák,

Varmie, Braunsberku,

z Valdštejna. 76)

'^9)

V

Voigt VIII. 601.

Zprávu Dlugošovu potvrzují souasné dopisy citované od Voigta. Puška byl purkrabím v obou hradech; Dlugoš jej V pozn. výslovn poítá k (Joh. Puschkarz Bohemus). Ss. Pr. IV. 575 se nazývá Ruszkovvicz Puszkarz von Dobrziczin. "")

echm

^8) Es war ein Krieg von Schloss zu Schloss, von Stadt xu Stadt, praví Toeppen. 7^)

Varmie byla mezi stranami rozdlena,

biskup

Pavel

282

tajn do msta vpuštných, byla eská posádka v mst pepadena, pobita a zajata. 80j eské posádky byly též na Frauenberku ve Varmii a ve Fridlantu Z okolí

u Královce.

Podobn

uhájili.

s

81)

Posádce

v Braunsberku

jako

mšany

noval

i

na Fridlantu se vedlo

jinde.

V

listopadu

1461 v dorozumní

Bernart z Cimburka ve spolku

msto

podobn

ve Frauenberku se však Cechové

;

s

jinými

opa-

Brodnici (Strasburk) v Chelminsku a obléhal

potom posádku na hrad. Polák Petr Dunin,

Krajan jeho Jan Skalský a Sandomský, mli jí pi-

podkomoi^í

spti na pomoc, ale neodvážili se toho, a posádka se a vybíráme vzdala (v beznu 14.62). Z tchto událostí

—

jen takové,

(v

neutrálním.

se

prohlásil

pi kterých

pramenech Schalski

a

se setkáváme s

eskými váleníky

Vedle Jana Skalského 'p.),

pedka

Albrechta,

z

Valdštejna

vévody Frid-

vyskytuje se roku 1459 také zmínka o jeho bratru

lantského,

und sein broder, Toeppen V. 27); je to nejspíše hned na poátku války pipomenutý Mikoláš Skalský z ValdDlugoš Jana štejna. R. 1460 padl (Lindau v Ss. Pr. IV. 573) (Jon Skolszky

chválí slovy: singularis probitatis et fidelitatis miles. z

r.

1458

(Ss. Pr. IV. 561)

—V

listin

vedle Jana Skalského se vyskytuji ve

z Vysoké a Václav Vedle Václava jmenuje se též Jindich z Tvorkova, totiž na Seeburku roku 1861 a s ním Mikuláš z Kladrub (F. Briining v Altpr. M. str. 32 sv. 34; Briining má za to, že posádka vydala Seeburk biskupovi Varmijskému smlouvou). Ve Varmii byl v polské služb také Jan Kolda z Žampachu od Wormditu, kde, jak vypravuje souasný r. 1454, a sice v

službách polských Jiík Sýkora, Jiík Šlechta z

Tvorkova.

—

mst

kanovník Jan Plastwich ve své kronice (Ss. rerum Warm. I. 105), dal skrze svého knze veejn rozdávati podobojí. ^0) Msio se tím dostalo v držení biskupovo. Potom Jan Skalský se o pokusil zase, ale nepodailo se mu. Pozdji Skalského opt ve Varmii nacházíme v lét r. 1462

n

•"î)

Skubela.

R

1455 dle Dlugoše na Fridlant byl hejtmanem Cech

28:í

a žoldnéi

—

jest patrno,

ádu,

vracejících se k

ádu

panství

rostl,

v Prusku ješt

Teprve

obnoviti.

poet pevných míst a mst, a že pes ztrátu Marienburku

že

r.

vždy bylo

1462 utrpl

sice velkou bitvou, ale

pece vtší

ném.

s p.

V z

se setkáváme

I tu

lét roku

1462

Varmijska, kde se

(v srpnu), se obrátili i

s

jinými setkali

Kašpar

s

srážkou na poli vále-

Jan Skalský

z

Valdštejna.

i

Petr Dunin

pokoušeli zase o Braunsberk

Ve

na západ.

se*^-)

lze zachrániti a

vtší pohromu ne

Janem Skalským

totiž

marn

ád

spojení s

Kdanskými

—

mezi nimi

hejtmany ádu

Lužian, byl hejtmanem na Chojnici

Nostitz,

v tuhé bitce severozápadn od Kdanska

moského. Bylo

to

dne

17. záí.

V

nedaleko

dob, kdy

—

behu

touto bitkou

nešastný pro ád obrat, byl v Prusku ervenka. Nevíme, pro ped tím, nej-

nastal ve válce

zase

Oldich

spíše roku

1460,

do Cech se

k rozkazu krále Jiího S-)

Dlugošovi

jest

a také nevíme,

vrátil,

dv

léta ztrá vil

jen

Petr

ve vzení.

Dunin

vdcem

''^•^)

v této bitce;

o Skalském se ani nezmiuje. Že v ní byli oba, patrno

Lindauovy 83)

Palackého Djiny IV.

ze dne 22. února 1461 UB.

444;

str.

str.

240.

V

Ss.

pímluvný

— Dlugoš,

list

kterému

—

byl dán Pr.

kroniky

co Jií dlá, praví, že král ervenkovi ukivdil. do vzení pro nerytíský prodej Marienburku. V. otištno sepsání Filipa z Creutzu, nkdy rytíe

se nic nelíbí,

Snad

z

Ss. IV. 382.

Srovn.

Kazimírv

pro

Vyšed

16. století; zde (str. 375) se pipomínaji prodavai, »die h. Bernhardt v. Zinnenburgk in Bhem bey konig Ihersichs gezeiten beclaget hat, und vor trewlosze, erlosze boszwicht erkannt seindt, der konig hett auch rechtens uber sie woUt fellen, hat sie der Teutsch orden nicht — Ješt r. 1493 .« wollen fordern aus forcht ander schaden

ádového, o sekularisaci Pruska v

.

Jindich z Drahobuze žaloval Petra z Renec, že jej kiv nakl zrádcem Marienburským. Jindich se hájil, že v té chvíli, když Marienburk dávali, sedl ve vzení na zámku ve Kdansku. Ostatek

;

284

vzení k pímluv Kazimírov

/,

pede vším

staral se

zpsobil krajan jeho 25. íjna 1462, kolik

podle úmluvy

ervenkových

V

byl

noci dne

mst, n-

nkterými v

s

msta Goluba

vniklo s hradu do

^^)

mu

kterou

Bernart z Cimburka.

p.

do Prus,

se

vrátiv

a

o napravení škody,

.

a oteveli ostatním, vedeným samým ervenkou, brány. Posádka pobita neb zajata, a zárovê ukoistny zásoby, odtud na Chelmin k panu Bernartovi

které

mly

býti dopraveny.

pochybovati o

ho

P.

Bernart

koneném

vítzství

rozmrzelost

z Cimburka sám tenkráte již poal ádu zmocovala se ;

i

zvlášt proti velmistrovi,

ped

který

se

ne-

osvdoval

ani

nikavost

Bernartova také tim trpla, že pro nedostatek

penz i

p.

žoldnéi

zdálo

mu

Dívjší pod-

válkou ani za války.

nebo se dostávali do

odbíhali ^^)

zajetí

že dosavadní energie jeho pechází na krajana

se,

jeho v táboe protivném, Jana Skalského

z

Valdštejna,

který se po bitce u Kdanska zase odebral do Varmie, kde se dosud v nkterých místech, jako ve Frauenburku,

eské posádky.

držely

A

86)

již

také,

by štstí

jako

Jindich, práva nesekav, hned po tom nároku byl dal Petrovi

políek a potom jej ješt žaloval, »nechtje toho na sob a na svých dtech nechati*. Emlet Reliquiae tabularum terrae I. str.

168. ^^]

Jich

vdce

byl dle Dlugoše

Roku

zmiuje také Lindau. u Skapy v r.

1466, lze 85)

Dobisku

události se

ervenka ve

šrútce

(Dlugoš V. 367).

Voigt VIII. 634-635. Tehdy

iaufen

werden;

wie es

steht,

R.

O

Mikeš.

Že v Prusku byl ješt souditi dle Toeppenov^-ch Akt V. 169.

»Erfolgt keine Hilfe,

^^)

ech

1463 zvítzil

so wisset,

dann

will

ich

1463 Jan Skalský

v Samlandu u

kapjle sv.

p.

Bernart napsal velmistrovi:

dass mir bald

aber auch

alles

by byl bezmála

Vojtcha v as

alle

Leute ent-

stehen

zajal

posvícení.

lassen,

velmistra

Téhož roku

285

opouštlo jak

Bernarta,

p.

Gnvo

se vzdalo v prosinci

událost tohoto roku.

^'')

Ani

tak Jindicha z Plavná.

ani velmistr nebyli s to,

oni,

r.

by

ztrátu

Gnva

zabránili.

1463; jest to nejdležitjší

ped

Krátce

tím (též v pros. 1463)

Cimburka složil zbra, zavev smlouvu s králem Kazimírem, podle které ml zstati neutrálním až do konce války, nepomáhaje žádné stran, zstávaje však v držení mst, kde byl hejtmanem, zejména Chelmina a Brodnice.^^) Podobnou smlouvu zavel v beznu 1464 Bernart

p.

z

8^) a nco pozdji sám pistoupil k jednot. V dalšim prbhu usínající války z krajan našich jen ješt Skalský vystupuje. Na jae 1466 ve spolku

biskup Varmijský

s jinými

msto

vzal

Melsak ve Varmii,

které

poslední,

držel. A téhož roku v záí koní se válka kde se posádka hejtmanem jejím vždy vzdala. 90) Od poátku války ješt byl Kašpar Nostitz

ješt

pod

ád

tam

—

Chojnicí,

—

bylo uplynulo

O

1

3

let.

mír jednáno bylo v posledních letech nkolikráte,

ale teprve 1466 se jednání zdailo ne bez

narta z Cimburka.

V

Toruni se

sešli

piinní

mistr Ludvík, a tam dne 19, záí vyhlášen mír.

nedosáhlo

opustil Pruska,

—

kolik

tolik,

ped

nevysthoval

pipomíná nám

to

tím se,

návrh

si

vymiovalo

jak ješt

;

Polsko

ád

ne-

1465 žádáno,

r.

nkdy Gedyminv

úastnil se pirátské výpravy, ve které poplenno dánské

Faroe (Simson

Ber-

král Kazimír a vel-

—

na

msto

103).

Gnv

^'')

Na

^^)

R. 1464 v lét byl p. Bernart nemocen.

potom hejtmanem Puška. Toeppen V. 129. ^9) Ve Frauenburku zstala eská posádka potom; jejím hejtmanem byl Skalský. Hejtmanem na Chojnicí jmenován potom Jan Puška, byl

i

^''Jj

jenž se byl o získání

msta

zvlášt piinil.

286

hranice

svta kesanského, do

východní krajiny a

ml

Chelminsko a jiné s

Marienburkem

mijský,

který

ekl, ale jemu

pod svrchovaností s Kdanskem, krajiny pruské na právo od Visly Elbinkem ádu odaty biskup Varnadál

Pomoany

koruny polské.

i

se i

v Prusku,

Královcem, odtud sídlem velmistrv,

s

co podržel,

to,

Rád zstal

Podolí.

co na konci války ješt držel,

ale z Pruska podržel jen,

s

byl

držeti

na levo od Visly

;

na konci války netoliko

ádu

od-

válku vyhlásil, obdržel Varmii pro sebe,

ovšem pod svrchovaností koruny polské. Co získalo Polsko mírem Toruským, bylo velmi mnoho, ale my, kteí pehlížíme další prbh vcí až do zkázy samostatného státu

mžeme

polského,

tyi

íci, že

toho

pece nebylo

dosti.

po míru Toruském zemeli krátce po z Plavná, po smrti velmistra Ludvíka násob Jindich stupce jeho, a pan Bernart z Cimburka. Oba upímn a obtavé byli hájili panství ádu v Prusku, ale, když se takové, jako bylo dosavad, nemohlo uhájiti, piinili se o mír a vpravili se do nových pomr, î) K prostedníkm, kteí se vyskytli mezi válkou, patí léta

také král Jií.

Jako Matyáš Korvin, tak králi

Kazimírovi

jeviti

jako

i

Podbradský mohl se

Jií

usurpátor, jestliže

skému po Ladislavovi jako manželu lepší

právo ke

korun eské.

Již

králi Pol-

sestry jeho náleželo

proto

pokusy nového

^^) Jindich zemel 31. prosince 1470, p. Bernart 5 dní potom v Chelmin. Mortem Henrici (praví Dlugoš V. 536) etiam mors Bernardi de Schumborg post dies quinque secuta est, veneno

muliebrj, ut plerique putabant, procurata.

chudob

a

ml

prý také chudiký poheb.

Hynek pidržoval

se

krále Jiího,

moucký, Matyáše (Eschenloer

Zemel prý ve

druhý Beneš,

Hist. Ss.

veliké

— Z bratí Bernartových

Sil.

probošt

VII. 223).

Olo-

287

panovníka

eského

pátelství

o

potkaly se hned se zdarem,

poínají styky píznivjší Jií

velmistrovi

nejprve

Velmistr ho pijal rozsudího. 94)

A

O

s

sporu jeho

potom

uinil

r.

králi

se

však

prostedníka.

/.a

prostedníka,

za

netoliko

tak

Rokem 1460

a rok pozdji nabídl se král

9^),

a

králem Polským ne-

s

^^j

ádem mlo potom

nýbrž

za

také král Kazimír.

1461 r.

1462 jednáno býti

hluném a stkvlém sjezdu obou král, jenž se Hlohov ve Slezsku. Než plnomocníci velmistrovi

na onom sešel v

se nedostavili

ježto král Polský k další

a,

lht

nes volil,

prostedkování krále Jiího se tím skonilo. Jemu, když krátce ped sjezdem papež Pius byl kompaktáta prohlásil za neplatná, nastávaly starosti jiné.^^j

Král Jií sporu

klam

bude

jeho, že

ten

chystal,

zetel

picházel,

nosti

'-)

^G)

Hned na

s

kurií

lze jej

konci

osobn i

1458 dle Dlugoše V. 277 vysláni do

r.

Boek

Puklice

z

Pozoic. Nelze však

tehdy Jií byl piznával právo k nastoupen sob synm Kazimírovým, že by byl nabízel, že vypraví do Prus Polákm na pomoc. Srovn M. Bo-

viti, že by v echách po brzyúski

neb

pi tom pi všem vždy také k plata nejednou zvlášt pi tom, co od

Polska Albrecht Kostka a

se

nevyhledával; to byl osudný odvrátit. Cokoli podnikal

St.

již

Šmolka Jan Dlugosz

str.

97 a 98 (v poznámce).

Jií se po smlouv zavené 1460 v Bytomi ješt jednou zvláštní listinou (CE. I. 204) vzdal práv koruny eské k Mazovsku. •'i) V list Jiího papeži, 11. prosince 1461 v Pol. Corre'-•3)

teme:

hic (magister)

arbitrm vel amicabilem compositorem posuit.

ut in arbitra-

spondenz Breslaus

Ss.

omneš suas causas torem

vel ut in

'5)

Alžbt 96)

in

rerum

Siles. VIII.

vos vel ut

in

67

Prostedkování Jiího nebylo beztoho po chuti královn a

praelátm polským.

Dobe

praví H. Markgraf (Ueber Georgs von Podiebrad

Project eines christlichen

Frstenbundes Hist. Zeitschrift XXI. war zunáchst defensiver

258): Die Veranlassug zu diesem Plane

288

nho

jiných bylo navrženo a od

prvotn s

pijato, šel dále, než asi

Proto chtl se

zamýšlel.

státi

králem

ímským

proto

jal se za-

vli císaovou nebo proti jeho vli,

panovník kesanských

spolek

kládati

A

proti

Turkm

a,

teba, také chtl býti prostedníkem ve válce pruské. Tím vlastn vstupoval na místo, na kterém státi ml císa, a na kterém byli stáli bude-li

i

pedchdcové

proti

ped jak

Kdyby

se

lí.

vystoupiti proti

prostedkování

ádem

vzneseno

eského provázel poalo se jednání

aby vyrovnání sporu jeho

r.

1462 odešel legát do Polska,

Na tom aby válka pruská se neskonila

následujícího vrátil se s nepoízenou.

roku

vším záleželo

kurii,

prostednictvím krále Jiího, a

ml

Než mír v Prusku více; ješt jednou

Že by

des Kónigs,

Jií

kurii

tolik kurie

vci pruské a eské

na

als in

potom

dosáhla.

podle jejího pání pinést

trn eském

von Anfang an weniger

lag

sie

uspokojiti^

nmu?

na legáta arcibiskupa Jeronýma

bylo

Ped koncem

Kretského.

pede

krále

a ješt, nežli se skonilo,

další

ád Nmecký

kesanské a pi tom pece Polsko

kurie papežské s Kazimírem,

Art;

zárove také ímští, bylo podailo

zastaviti, zachrániti

by byl mohl papež Pius

ale

mu

úplnou zkázou

nedvrou, s

proto

jeho, králové eští, ale

Václav a Sigmund. prolévání krve

papeži.

in

splynuly.

97)

mohl nahrazen dem kúhnen

býti

Ehrgeize

der schwierigen Lage, in welcher er sich der

—

—

Kirche gegeniiber befand. To platí také o jiných vcech. Srovn. též A. Bachmann Deutsche Reichsgeschichte im Zeitalter Friedrich

III.

und Max

I.

(I.

dobe

218).

karakterisuje Jan Kitzing v psaní Vratislavským v kvtnu 1462 (Ss. Sil. VIII. 97): leh versicher euch, das der Behmen sache unserm h. vater mehre anlegen denn alle andern sache der ganzen christenheit. ^'')

Politiku kurie

289

Kazimírem Polským,

to

nejdíve vyslovil Pius ských,

II.

(pokud se v

zachovaly zprávy)

poslem Vratislav-

s

aby Jií prohlášen byl za

na papeže,

naléhajícím

nám

rozmluv

zbavena koruny královské. Ale rozmluva se dotkla

i

toho,

Pokud tato válka nebyla skonena, nemohl král Polský poínat jinou. Na skonení dosud žádná najejí však bylo to v zái 1463 dje se neukazovala;^^) a válka trvala také ješt r. 1465, když jednota panská v Cechách hned po svém povstání co

vadilo, totiž války pruské.

—

—

vyslovila nástupci Piovu, papeži Pavlu IL,

Kazimíra na míst Jiího

ochotu uznati

svého pána.

ya.

R. 1466 (v íjnu) zaven mír prostednictvím legáta

Ped odchodem

Rudolfa, biskupa Lavantského,

ped

legát vyzval krále byli

kolem nho,

z

Torun

biskupy a pány polskými,

aby se uvázal v úlohu, kterou

kteí

mu uro«

vála kurie. ^9)

Mírem Toruským dokoneno to, co se bylo poalo mírem Bešským (1435), odlouení Pruska od íše; ád ml státi nadál ne již pod papežem a císaem, nýbrž pod papežem a králem Polským. Papežský legát byl mír zprostedkoval, ale k plné platnosti jeho bylo pece ješt teba výslovného uznání a stvrzení skrze stolici papežskou. Za toto stvrzení žádána na Kazimírovi cena, kterou ml zaplatit. Výroky kurie proti králi Jiímu samy nestaily; bylo teba ramene svtského k jich provedení. Ten, kdo

již

se zval císaem, se k ství

pak

98j

mu

nehodil, z císa-

zbývalo bezmála jen pouhé jméno. Exekuci

R. 1464 bylo jednáno mezi Polskem a

nictvím Lubeckých, ^9)

tomu svou osobou

e,

r.

kterou

novjší historikové po

ádem

prosted-

1465 bez prostedník, vždy bez výsledku.

Dlugoš V.

467

nm opakují,

legátovi

kladl

do

úst,

a

tak jist nebyla proslovena^

290

výroku proti to

mla

králi

litevská

Jiimu

ml

dynastie

pevzíti král Polský, a za své také na

panství

rozšíiti

Koruna eská byla na prodej. Díve Cech ti, kdo pijímali z kalicha nyní volali do Jagellovce mli tam uvedeni býti v boji proti nim a podle vle církve. O uznání míru Toruského s císaem a íší Kazimír ani nejednal; uznání jeho od kurie, o které musil státi, korunu eskou.

:

k Jiímu.

10^)

jeho, 101)

Osud

krále Jiího zdál se spoívati v rukou

když se v ervenci roku 1467

jednoty

posel

na tom, jak se král Polský zachová

závislým

se

stalo

papežští a

panské,

konen

sám

posel

sjeli

Vratislavských,

v

Krakov nunciové

legát Rudolf.

Za vlády Kazimírovy se v djinách polských ohlašuje novovk. Moc královská vzrostla také proti domácí hierarchii, která pokoena v osob Zbihnva Olešnického, i

proti kurii,

až

1463)

100^

V

když ve sporu o biskupství Krakovské (1460 musil i ten, koho zvolila kapitula,

ustoupiti

bulle papežské legátu Rudolfovi ze

(Ss. Sil. IX. 229)

dává se Rudolfovi plná moc

dne

14.

stvrditi

kvtna

1467

mír Toruskj^

eventum, quo dictus rex (Kazimír) vel filius ad regnum in regem assumeretur nominareturve aut eligeretur legitime, isque munus ipsum et defensionem regni eins assumere >in

Bohemie

assumpto nominacione vel favorem usque ad regni eiusdem totalem assecucionem prestaret et circa rem istam ut

in se velit

legitime

seu eciam cuipiam

electo

notabitem

íidelis et catholicns 1'^!)

XV.

V

cum

alteri

effectu

rex se habeat.«

list Jiího Kazimírovi ze

dne

7.

ledna 1467

(CE.

s.

nedokavost, co král Polský uiní, páni jednoty pak, jak patrno z listu Zdeka Konopištského ze dne 3. kvtna 1467 Archiv . VII. 279, oddávali se nadji, že jim král Polský pošle pomoc naped a potom že sám <s velikú mocí« pitáhne na pomoc. III

125) patrná jakási netrplivost a

291

i

koho biskupem chtl

teii,

sympathie

i

miti papež, ^^-)

tomu,

koho

To, co v Polsku pro husitství probouzelo

ustanovil král.

tch, jimž náboženská stránka jeho byla by zrušil své dosavadní Jiím a pijal korunu eskou jako dar od u

lhostejná, zdržovalo také Kazimíra,

pátelství

s

krále Jiího Janu Jiínskému z Cimburka hned v kvtnu 1467 dána odpovd, že Kazimír smlouvu Hlohovskou (papež byl smlouvy Jiího s jinými knížaty

papeže.

Poslu

považuje za platnou, legátovi a

prohlásil za nezávazné)

Vratislavským se dostalo odpovdi nepíznivé. 103) Kazimír

zstal ve smlouv

Jiím a nabídl

s

mezi ním a jednotou panskou

nmu.

Také o smíení Jiího

stojící

za

se již

prostedníka

ve zbrani proti

hotov se pismíení však tehdy jen tím bylo možné, že by byl obtoval kompaktáta. Mezi knížaty, s kterými byl s kurií

byl

initi,

Jií

v pátelských smlouvách, Jií nacházel sice prostedníky, ne však spojence proti

kurii

;

to platí také o Kazimírovi

Polském.

Taková byla rozhodl

a

pi

politika,

které

i

pro

potom

kterou

setrval,

se

když

Kazimír

král

1468 byl

r

vybízen, aby vedle císae a Matyáše Uherského vstoupil

i02j

Pius

103)

podobn,

povolil obávaje se,

II.

nespojil s Jiím.

Caro V.

Veejná jak

1

odpov

str.

aby Kazimír se ješt tsnji

196.

daná králem Kazimírem znla njak

praví Dlugo.š (V. 4S6), totiž

odkládav

(srovn. Ss.

Arnošt Sasky pes Prahu dovdl, král legátovi a Vratislavským ekl »das er nicht gleuben wolt, das ein gesalbter und gekronter Konig moge abgesetzt werden*; Vratislavským pak nemilostiv pipomenul, jak ped lety, když svého zpíváno Tedeum byl u Chojnice poražen, v jich Sil.

XIII. 55), ale, jak se

mst

;

a

Jiího poslouchají. (Srovn též A. Bachmann Briefe und Acten, Fontes rerum Austr. 44, 635 - 6.) Že bully proti Jiímu vydané v Polsku publikovány nebyly, vypravuje také Dtugoš.

pána

J.

t.

j.

Goll: Cechy

a Prusy.

I9

292 proti Jiímu, než tak, že by míst Jiího pikla jeho potomstvu.

do spolku na

politikou sotva všichni byli spokojeni.

lovskými byli bezpochyby takoví,

koruny eské

za pijetí

že

by

proti

I

synm

kteí se hned

Na

uvedení

sporu

s

které

Elišce,

seste

ech

doby, co se král

té

Kazimírovi po-

bylo

kurii,

tak,

ddiné, svého do

syna

Od

pomýšlel ovšem také král sám. Jií octl ve zjevném

1467

r.

Jiímu pimlouvali, ale

Kazimírovým po matce

Pohrobka.

Ladislava

touto

s

mezi rádci krá-

se tím vlastn jen bylo uznalo právo

se piítalo

eská

se koruna

V Polsku

sám nebo aspo jeho pípad pokládal Kazimír syna svého za oprávnného nastoupiti v zemích eských. Ale mínil ekati koruna eská mla býti získána, pokud že

ítati s tím,

rod na

trn

možná,

bez

kališník

se král

neudrží. Pro tento

;

Nebyla to

ve válce na

do sebe

tolik

ceny,

aby zabránil trojspolek, který nabídl

ohledu na syny pinášela i

104)

mu

vlastní.

králi

pro syna

ale na jeho místo že

koruny na poátku

neutralita

a zvlášt,

Polskému jeho

bez

Pro Kazimíra tato politika ovšem

sebou také nebezpeenství, že se

s

jeho rod, v Cechách

i

že za ni

hrozil,

trn eském

na

sukcessi

neb oné stran.

té

a pro Jiího

nelojální;

politika

mla

polská

úastenství

pece

dosedne

udrží

anebo že

nkdo

jiný.

O

Jií,

a snad

sice padne,

pijetí

eské

1468 legát Rudolf jednal s kurfitem Fridrichem Braniborským; roku 1469 v kvtnu v Olomouci

r.

prohlášen za krále

se kurii

sám k tomu

Kazimíra žádala,

již

král

k

ten,

kdo

kdo stál Matyáš Uherský. 105) 104) 105)

Caro V.

v

listu

eského od protivník

nmu

Jiího ten, kdo je byl proti

vzal

nabízel,

do své ochrany, marn od

co ona

ve zbrani proti Jiímu,

—

297.

Matyášov Pavlu

11.

z

r.

1465 (Mon.

Vat.

I.

293

Králi Kazimírovi jeho politika

Když

nevýhodu.

ped

bylo

vstání, kurie proti

pinášela ješt jinou

vypuklo v Prusku po-

lety

nepátelm Nmeckého ádu potom podobn

vyhlásila

klatbu. Zrušení censur církevních

jako po-

Toruského papež

Pavel uinil závislým, co

tvrzení míru

týe, na tom, jak se zachová k Jiímu. Král Polský se sice nezachoval tak, jak na žádáno, ale se Kazimíra

nm

Aby

ani pro kurii neutralita jeho nebyla bez ceny. setrval,

i

za to

onch

zrušení

tvrzení míru

n

optn

kurie

censur

r.

1468

skrze

králi

legáta

Toruského vždy ješt

Polskému

Rudolfa,

^06)

odpírajíc,

v ní

nabízela

než po-

a Kazimír

A

pokud nebyl mlr potvrzen, vždy se ješt vracely u nkterých nadje, že bude lze jej odiniti nebo zmniti ve prospch ádu. Vážnjší však nebezpeenství picházelo Polsku ze zvolení Matyáše za krále eského (1469), kterým se mohly navrátit pomry, jako byly ped tím za Sigmunda a Albrechta, kdy týž panovník sedl na trn uherském eském. -za

žádal.

i

Král Jií na vyhlášení Matyáše králem, jež se stalo

6

611)

str.

teme:

Sivé

in

Bohemos,

sivé in

Turcos opus

est,

ecce Mathias simul et Hungaria, quantumcunque mee et regni mel vires se extendunt, super omneš apostolice sedí et vestre beatitudini devote manent, eternumque manebunt. 106)

Volumus

et tibi

mandamus,

ut priusquam absolucionem

jmperciaris, gentes armigeras rex ipse, quas in subsidium

Georgii de Pogiebrat Ire permisit,

illius

revocet promittatque, se de

cetero non permitturum, ut ex suo Polonie regno ad stipendium Jersici gentes ille accedant. Pavel II. Rudolfu legátovi, února 1468 Ss. Sil. IX. 259. Krom polských žoldné ml král Jií ve svých službách také echy, kteí ped tím byli sloužili v Prusku proti ádu, a které do ech r. 1467 pivedl Jan Skalský (Palacký UB. 488). Pozdji ml Poláky ve svých službách také Matyáš.

ipsius

4.

—

19*

294

V Olomouci, za svého

odpovdl

nástupce

tím, že dal v Praze

slava.

Výminky, které byly

skrze

velké

poselstvo,

(1469) do Petrkova na

zstal

smrti

králem,

s

snm; ale

zvoliti

Vladi-

volbou spojeny,

ohlášeny

v

listopadu

se

jež

snmem

syna Kazimírova

nejstaršího

dostavilo

hlavní byla,

aby

Jií až

do

Kazimír aby od té chvile, co

syn jeho v Cechách bude pijat za budoucího krále, jemu a tím ovšem také Jiímu vši mocí pomáhal proti každému

pi tom však o smíení Jiíka s kurií se staraje. 1^'^) Na polském snme jako asto ped tím, když jednáno s Cechy^ nepíteli,

žádnému jednání s kurií neaby koruna eská pijata byla pro syna královského, i'^^^ Ale pochybovati lze (uritých zpráv nemáme), že by se proto byli vyslovili také hned pro pijetí všech výminek. Král Kazimír ani nepijal ani neodmítl; s Jiím mlo býti dále jednáno^ ale také s papežem. A jak by se byl mohl Kazimír králi Jiímu hned urit zavázati, bez vdomí a schválení pata, že se má pipežova, když mezi výminkami byla pl^^j Práv proto bylo teba initi o smíení jeho s kurií dorozumti se naped s dvorem papežským. Pedasné pijetí koruny eské by bylo snadno zpsobilo to, co Kanastalo rozdvojení. Jedni k

radili,

kdežto

jiní

se pimlouvali,

i

'O'^)

Úplnji než

z

Díugoše a

z

instrukce

poznáváme výminky

v

Sommersber-

o poradách velmistrem Jindichem, který jakožto pední rádce králv na konci listopadu též pišel do Petrkova. Otiskl je Caro V. 1

gových

Ss.

I.

1033

z

diaria

s

(v píloze). 108)

Eschenlcer Hist. 217 praví: aliqui volebant, aliqui no-

lebant, ut rex hereticos caperet in subieccionem.

Na jakém základ? Teprv o posledních poslech polkteí ješt za živobytí krále Jiího pišli do íma, víme urit, že se mli pimlouvati za stvrzení kompaktát (CE. s. XV. III. 151. Srovn. Tomkv DPr. VII. 291\ 109)

ských,

295

pede všim musil eského skrze papeže.

zimír

odvrátiti,

Možná, že by kurie vždy na krále Jiího nejradéji byla

uznáni Mat\'áše za krále

trn eském

na miste

vidla Jagellovce. Než zvolení

Mat\ášovo proti nmu se bylo udalo v souhlasu s legátem se kurie Rudolfem llOj a nemohlo se již odiniti. pede všim musila starati, bylo, aby nepišlo k válce o korunu eskou mezi Matyášem a Kazimírem, aby se

O

dohodh*, aby se spojili až

proti

A

Jiímu.

do smrti krále Jiího, jen že se událostmi na poli

také života

stranu,

valn

zlepšil}-.

ani proti

pi tom zstalo

pomry

nho

pro

váleném v posledním roce jeho Dosud nebyl vázán na žádnou

Polsku,

m)

když

výminky spojené se

zvolením Vladislavovým nebyly pijaty. Krátce

ped

svou

Matyášem o smíeni, tak ten, kdo již zná že by on se byl stal jeho nástupcem nemže než prbh djin eských, litovati, že se další toto jednání nezdailo. Po smrti krále Jiího v Cechách smrtí vyjednával král Jií také s

;

pokus o sjednocení stran, tak aby ob pistoupily spolené volb nového panovníka. Než pokus se nezdail: vadila minulost. Stran jedné nestálo sice v cest pedešlé jednání s králem Polským, protože nedokonané, íile stran druhé byla na pekážku volba Matyášova stal se

k

11*') V kvtnu 1467 jemu od papeže Pavla byla dána plná moc, aby skrze ty, »ad quos regni Bohemie eleccio spectat«, dal zvoliti proti Jiímu jiného krále, aby jej po volb »approboval« a prohlásil za krále Papež si nicmén i potom ješt vyhradil jeho >konfirmaci''. A té se Matyášovi pak pece nedostalo.

111) Co na poátku r. 1470 král Jií vzkázal markrabovi Albrechtovi (von des konigs von Polen wegen, wann der konig

von

Beheim woUe, hab

také ješt potem.

er mit

jm

sein

end UB.

619),

platilo

296

V Olomouci

Než

nechtla.

minulost

nkdy

ješt v jiném

vadila

možná byla jen

Svorná volba strana

které se, jak na ní žádáno,

1469,

r.

odicí smyslu.

kdyby se byla Jiího odhodlati mohla k zvolení Ma-

krále

tyáše; avšak nenávist, co se

jí

tehdy,

bhem asu

mezi stranama

nahromadilo, u vtšiny tolik sebezapení nepipouštla. ^^^

V kvtnu 47 zvolen od strany nkdy Jiího v Kutné Hoe Vladislav Polský, a stejnou dobou v Jihlav legát uznal konen jménem papežským Matyáše za krále eského na základ volby vykonané již ped dvma roky. 1

1

Po smrti krále Jiího a zvolení Vladislava Polského dostavila se konen válka mezi Polskem a Uhrami, ale eskou, nýbrž také uherskou, když se s otcem stejno-

netoliko o korunu král

Kazimír také o tuto pro jiného syna

jmenného pihlásil a papežské,

na které

jej r.

válen

vypravil do Uher. StoHci

1471 po smrti Pavla

II.

nastoupil

Sixtus IV., pipadla úloha spory ty vyrovnávat, a-li se

kesanstvo

konen

nový papež poal opravdovostí.

Z

sjednotit starati s

mlo

proti

Turkm, o se pedchdce

vtší než jeho

instrukce, která

r.

1472 dána jeho legá-

poznáváme dosti podrobn celý plán tehdejší pohtiky papežské. Králem Uherským ml ovšem zstati Matyáš; a také jím zstal, když výprava mladšího Kazimíra do Uher se nezdaila, a strana polská v Uhrách od Matyáše usmíena zastrašena a potlaena. tovi

Marku Barbovi,

H-^)

i

112)

Srovn.

Bachmann RG.

II.

330

a 334.

Ponkud jinae

Národnost Vladislavova byla ovšem okolnost pro nho píznivá, ale ne, jak Caro tvrdí, rozhodující. Matyáš, jenž vládl jazykem eským, stál Cechm blíže než polský králevic,

Caro V.

jenž se

338.

eskému

11=*)

1

str.

jazyku teprv

Cod. Ep.

362.

s.

XV.

I.

ml 2.

piuiti.

ást

str.

2-9.

Srovn.

Caro V.

297

R. 1474 zaven mír mezi královstvím Polským a Uherským stalo se to podobn jako nkdy za krále Sigmunda na sjezdu praelátv a velmožv obou iší. Odstranní sporu o korunu eskou, což bylo hlavní a obtížnjší ástí úlohy legátovy, stály vždy v cest pekážky ne;

i

ml již tehdy

pekonatelné. Podle úmyslu dvoru papežského

rozhodnut býti spor tím zpsobem, jako se pozdji stalo

skuten,

roztržením

totiž

byl podržel

titul

eské Moravu

eské;

koruny

eského n^)

krále

vno

jako

a Slezsko

a ze

Matyáš

by

koruny

zemí

dcery Kazimírovy,

by za manželku pojal, i vlastn v zástav na teprve po jeho smrti mly se ob zem po vyplacení zase ke korun eské navrátit, tak že by Vladislav do smrti Matyášovy zstával pánem jen v hlavní zemi, v echách. Také vcí náboženských se dotýkala kterou

míst vna;

instrukce kardinálovi daná. Pijímaje panství z rukou

strany

krále Jiího,

n

když pro

neukazovala.

A

spor

byl vznikl

dán byl do klatby, když pro strasti

domácí války

i

s

bylo

bez poteby, když

tou nepatrnou mírou

povolovala

upímn

si

Než papež

?

jak je kurie

n

mla

uznati,

n

když pro

Jiím,

zase pestaly

cizích ?

stalo,

echové

ne-li

bez práva, tedy

podobojí se spokojovali

koncessí,

Sixtus IV.

chové

podobojí

m) Cum

—

ihned

retentiorie

aspo kalicha

etiam

král

zem eské Mla nyní kurie

uvaleny na

které

—

kompaktáta jim

a z toho patrno, že

pál, aby válka a spory vzbuzené jeho

chdci

posset.

s

zádavy od

prohlásiti, že to vše se

aspo

za

od stoHce papežské se však dosud

platná, na uznáni jich

žádná nadje

nkdy

byl uznal kompaktáta

Vladislav

nežádal, se

tituli

odpisáhli;

regis

ped-

aby všichni

ad

e-

pijímání

vitam,

si

fieri

298

mlo

podobojí

zeno býti

bhem asu

zaniknouti v Cechách

dob

v

již

nejbližší,

a

obme-

jak se doufalo, nenásilnou

propagandou, zejména pak obnovením arcibiskupství Pražského.

Od

roziêšení církevní

když sám

svou osobou,

mrou

v rukou

Kazimíra

jeho

eského od papeže,

z kalicha

Rozhodnutí o tchto

vadný. tou

otázky v tomto smyslu zá-

Vladislava za krále

viselo uznáni

mladého

nepijímal,

vcech nespoívalo

však

jako v rukou

otce

krále,

Co jemu pro syna

Polského.

an

nebyl zá-

nabízeno,

bylo dosti vzdáleno toho, co dosud bylo cílem jeho politiky;

mu

proto

za to,

eho

by se

vzdal,

zárove

na-

konené potvrzení míru Toruského mlo jej uiniti povolnjším ve vcech eských. Skutkem ovšem mírToruský trval, a potvrzení jeho nebylo náhradou dostatenou. Ale bez ceny pece také nebylo již proto, že bízena náhrada

ani cisa ani

;

íše míru nebyli

pece

v budoucnosti bovati,

ale

uznali,

vaditi, ^^^j

mohl také

králi

Kazimírovi,

cházel nepovolným, hroziti, že sice proti slavovi vyhlásí

svazk, které s

íší Polskou.

klatbu a že sprostí

nkdy

což mohlo

Legát papežský

ml

sli-

jej

na-

kdyby

nmu

a Vladi-

ád Nmecký

všech

na základ míru Toruského spojovaly

jej ll'5j

po smrti krále Jiího v zemích koruny eské válka pestávala, smlouvy o pímí zavírány a prodlužovány, plynulo to hlavn z touhy po míru na obou stranách a také legát k tomu byl nápomocen. Než jeho Jestliže

;

usilování o mír

v Nise a

konený

Opav

r.

zstávalo bez výsledku

1473 se sešly a rozešly

Bachmann Reichsgeschichte

Î5j

Srovn.

^^''j

Srovn. Caro V. 364.

II.

Potebné pro

;

zase.

sjezdy

Míru

445; Caro V. 378. ten

pípad

bully

papežské byly legátovi dány; zdali jich vyhlášením hrozil skuten, nevíme; jisto jest, že jich nevyhlásil.

299

na základ návrh jeho byly na pekážku vci tivné,

se

i

nenávist,

vzpíralo

eské. 117)

strany

jež

teba jen

roztržení,

jsjež

jiná cesta

se neukazovala, a tak

dlila,

r.

k míru

válen

7.3.

nedlouho zaveli smlouvu o letnic

1477.

r.

doasnému,

konenému

Všichni ti králové, Matyáš, Kazimír

do

sob

vlastenectví,

prokteré

koruny

a úplnému

I474 válka vzplanula na novo.

se

do Slezska

i

i

Vladislav, vypravili

zakusivše s dostatek svízel války,

;

R. 1478

pímí,

mlo

jež

potrvati

zaven mír v Olomouci na

základ výminek, které obsaženy byly v instrukci, dané legátovi papežskému hned r. 1472. Oba, Vladislav Matyáš, H^) mli slouti králi eskými, Matyáš pak podržeti do své smrti Moravu, Slezsko a Lužici. V stran Vladislavov i Matyášov touha po míru i spíše po zachování i

jeho,

když mír

skuten

trval,

byla vzrostla tou

mrou,

že nezbývalo než zavíti takovou smlouvu, která odpovídala také síle stran a výsledku dosavadního válení.

Mír zaven byl bez prostednictví papežského. Kurie,

když za

se

krále

tostí

válka

schylovala

eského,

zamítajíc s vtší

Vladislava, n^)

býti nemohl.

uinily také

Od

r.

11')

Sr.

118)

Když

ke konci,

Než

Krále

Polského

pomry

v Prusku.

1467

trval

tím

ani

uznávala Matyáše než

ped

tím uri-

již

pekažen

mír

pak k míru

ochotnjším

spor o biskupství Varmijské^^^l,

Palackého Dj. V. 2 str. 83, 117. se jednání na sjezde v Brn v

beznu

1478 po-

alo, umluvena smlouva, podle které ml býti králem eským toliko Vladislav Ale na to Matyáš nepistoupil. 1'9) Uznán byl Vladislav od kurie teprve r. 1487. 1-0) Podrobn vypsal tyto vci Caro. Král chtl míti biskupem ve Varmii nejdíve Vincencia, biskupa Chelminského,

—

sob

zvlášt

oddaného,

téhož,

jenž

pítomen

byl v Praze

pi

300

an král Mikuláše Thúngena

zvoleného

od kapituly ne-

Než r. 1472 se podailo Mikulášovi v držení Varmie se uvázati. Král Matyáš vzal jej pod svou ochranu, iî) a také velmistra Jindicha z Richtenberka a potom i ná-

uznával.

stupce jeho Martina Truchsessa, jenž králi Kazimírovi slo-

zárove mír Toruský, od nepotvrzený, za neplatný. Ani v pol-

žení holdu odpíral, prohlašuje

papeže vždy ješlé ani v

ském,

ádovém

k válce, akoliv láni,

i

Prusku

král

se

velmistr

i

však nejevila

ochota

k

odhod-

byli

ní již

vyzýval obyvatelstvo v obojím

a nuncius Balthazar

neposlouchaH. R. 1478 polští aby krále žoldnéi vtrhli do Varmie, než válka, ve které by bylo bželo o dálejší trvání míru Toruského, se potom pece nerozvinula, když válka o korunu eskou se skonila déle

Prusku,

mírem Olomouckým. Král Matyáš, podobné jako nkdy pedchdce jeho na trn uherském Sigmund, ujímal se ádu Nmeckého jen potud, pokud se mu to jinae hodilo. I22j Když se spor o korunu

eskou skonil, nepomýšlel na

prospch ádu

a k

válku ve

odinní míru Toruského.

R. 1479 velmistr biskupem, i zstal i biskup Mikuláš, jenž za to Martin uznali svrchovanost koruny polské a tím platnost míru.

Otázka pruská

(jak

my bychom

dnes

tuto

vc

na-

potom Ondeje Oporovského. Papež Sixtus IV. Ondeje, a to také proto, uinil povolnjším ve vcech eských. Srovn. Toeppen

korunovaci Vladislavov, Pavel

II,

aby krále

uznal Mikuláše,

V. 431. ^21)

Tím

se vysvtluje,

sinci 1474 král

Matyáš

Palackého Dj. V. '-'-O

Srovn.

1

str.

pro do smlouvy

pojal

též

112.

Bachman RG.

II.

o

pímí

biskupa Varmijského. 616.

v pro-

Srovn.

301

mírem Toruským, vyízena úpln.

ani

zvali)

ani tím vším,

co následo-

valo, nebyla

Toruský ponechal ád Nmecký

Mír

v Prších, než

od íše Polské a v jejím svazku. To nestarším djinám ádu. Snahy po obnovení

v odvislosti

odpovídalo

vcí se probouzely zase po válce 3leté a po míru Toruském, se v polském Prusku nejevilo mnoho touhy navrátit se pod panství velmistrovo. Zstalo pi pání a plánech již nebylo lze odiniti mír Toruský úplné ve prospch ádu. dívjšího

stavu

i

a

1

;

Kdysi byl Olgerd pi jednání

na hranice svta kesanského k

dobné ale po

císaem Karlem IV. z

Prus a pesídlení

Tatarm. Po-

boji proti

návrhy se vyskytují také pozdji za války ní

i

;

ád ml

penesen do

býti

íše

stalo

pi

co

poskytoval mír Toruský.

jí

s

ádu Nmeckého

navrhoval vyvedení

plánech.

Než

Podolí.

Polská se musila

I3leté, i

tu

spokojiti

ztím,

Avšak mír zstával ne-

od kurie papežské, neuznán od íše a císae. Skuten ovšem platil, a velmistrové skládali holdovací

stvrzen

písahu

králi

Jan Tieffen,

po Truchsessovi nástupce jeho

Polskému,

který také Jana Albrechta,

po

nm

Jiího,

syna a nástupce

výprav do

Kazimírova, provázel na válené

(1498) zvolen Fridrich Míšeský,

Multan. Než

vévody po matce vnuk Jiíka Podbradského, a nový vel-

Turkm

mistr úastenství ve válce proti

holdovací

písahy

Miru Toruského se odíkal,

odkládal a sice

ale inil tak za

jí

bratr

odpíral

do své smrti

zejm a oteven nho král ímský

i

složení

nesložil.

Fridrich ne-

Maximilian,

prohlašuje velmistra za knížete íšského a hold králi Pol-

skému

za

nepovinný

a

nedovolený;

k

mstm

hlásil,

jako by

ba

v polském Prusku, Kdansku a P^lbinku, se

i

302 náležela k íši.l23j

zasazoval

Na snmu

mecku.

Bylo to v dob, v Augšpurce

kdy

r.

volné.

V

kladl

se se strany

N-

1500 jednáno nejenom

o obnovení mírem Toruským petržené, souvislosti Pruska s íší,

se Maximiljan

íšského v

zízení

pokleslého

o reformu

ale také o utužení

v dívjších dobách vždy velmi

diplomatické válce, která v tchto letech vedena,

nmecké draz

netoliko

na práva

íše, nýbrž také na prospch národní: ád Nmecký založen prý od Nmc pro Nmce a proto také nmeckým

má

zstati.

na

velmistru

r.

1

501 v

Již se zdálo,

holdovací

nezbude

že Polsku

písahu

vynucovat;

než zbraní tu

zemel

Toruni král Jan Albrecht,

Novovký

historik, jenž vypsal

djiny Maximiliana

soudí, že smrt Jana Albrechta zachránila

I.,

ád ped novým

pokoením. Císa byl v neshod s tak zv. »nšským regimentem«, a íše by se byla ádu sotva skutkem ujala. Pi slovech bez skutk zstalo také potom, ale také íše Polská nepidala skutkv k slovm, ani když po Albrechtovi na

trn povolán

bratr jeho

Alexander, velký kníže

uvolnná unie s Litvou zase sesílena, ne tak ze strachu ped císaem a íší, jako (tak soudí týž nmecký historik) že bylo teba odrážeti útoky Tatar. 124) Než ješt spíše lze íci, že ád Nmecký v Prusku tehdy potom zachován byl Moskvou. Litevský, a tím

i

Také v djinách ruských druhou polovicí 15. století nový vk neb aspo nová doba. Odvislost od

nastává

123)

Msta

byla totiž pohnána k

íšskému komornímu soudu.

121) H. Ulmann (K. Maximilian I. sv. Aber wiederum ist es unfraglich, das> nur

taren, nicht die Kraft des deutschen Volks,

halten hat, Gewalt zu gebrauchen.

2.

str.

515)

praví:

Tadamals Polen abge-

ein Angriff der

303

Hord)' zaniká, Moskva vzrstá na Rus, vzrstá na západe

na újmu Litvy

konen

dobylo

trn eský i

i

panství Litevského, které až do Vitolda

pibíráním krajin ruských. Mezi tím,

rostlo

ústí

a potom také uherský, nastal tento pro Litvu

Unie Litvy

darem

Polskem, obnovená povoláním Alexandra

s

vší Rusi«,

ve které

Moskv.

platily schismatické

1505 zemel Ivan

III,

Ivanem

s

ád Nmecký

spojencem Litv, kdežto sympathie

s

si

získala

si

Polsko tak osudný obrat na východ.

na trn, pinesla Alexandrovi válku

r.

co Polsko

Visly, co dynastie litevská

''^•'^j

»gosu-

III.,

v Livonsku b\l i

císaovy

R. 1503 zaveno

pímí,

velmistrovy

i

1506 král Alexander. Spor

r.

velmistrem Fridrichem pešel na Alexandrova bratra a

nástupce krále Sigmunda. R.

Nový

1510 zemel Fridrich.

po

velmistr Albrecht pocházel

rodu Hohenzollerského, po matce

linie

král

Kazimíra, seste posledních

eského bratí

;

otci

Polských

a Uherského, z rodu Jagellovského

i

;

z francké

dcei krále

Zofii,

Vladislava byl z osmi

bželo pede vším o zaopatení mladého

Než pedchdce jeho

dal

píklad,

nespouštl. Spor o pisahu a tím o platnost míru

ského trval

dále.

Maximilian

Lucemburského,

I. i

knížete.

kterého se také on

Toru-

'

v nejedné

vci pipomíná Sigmunda

povahou svou

jak z osobnosti jeho, tak z

i

politikou, která

pomr

a

vyplývá

z postavení,

které

on jeho rod ve svt, ve východní a již v západní Evrop. Pomry byly podobné jako kdysi r. 1422. Ze by se íše Nmecká pro ád a m. zaujímal

i

také

s

*25) Mistr Livonský Plettenberk radil velmistrovi, aby se Polskem dohodl, velmistr jemu, by zavel mír s Ivanem (Caro

V. 2

str.

590).

3D4

odinní

míru Toruského odhodlala k válce proti Prusku,

to ani v

tch

letech nebylo lze oekávati, než Maximilian

— podobn jako

nkdy Sígmund

Polsku a ve prospch

ádu

ádu

on sám, ne

—

jal se zakládati proti

do kterého by vedle

spolek,

než jako len nkteí knížata íšští, zejména kurfitové Braniborský Sasky, a mimo Nmecko král Dánský a Moskva. Ale také náleželi

sice jako hlava,

íše,

a

tehdy více než nedokonaná diplomatická akce císaova,

nmeckých

která se u knížat

ádu prospl

potkávala

car Vasilij Ivanovic.

s

malou

S ním,

»

horlivostí,

velkým

kní-

žetem všech Rusv«, umlouval císa spolek proto Polsku

Nmeckého ádu,

ve prospch

»vrný

nmu

k

se obracel vel-

poddaný jeho Císaské Milosti .« I26j Maximilian hrozil, Ivan již od konce r. 15 12 stál ve zbrani proti Sigmundovi, proti Polsku a Litv r. 1 5 14 se mu poddalo Smolensko, nkdy od Vitolda pro mistr jako .

kníže a

.

;

Litvu

získané ...

Sigmundov

R.

1

5

1

5

pinesl

obrat

v politice

jak

tak Maximilianov.

Povoláním Vladislava, krále eského, po smrti Matyáše Korvina na

loženo do Uher.

nkdy

Zase, jako

novník

ml

trn uherský tžišt

panství jeho

pe-

I27j

sedti na

za

Sigmunda a Albrechta,

trn eském

týž pa-

A

uherském.

i

po-

cházel z královského rodu polského, Vladislav se potkal s

odporem od

Polska,

jenž se proti

nmu

Vladislav se

udržel

126)

prameny: Albrecht

od

vlastního bratra Jana Albrechta,

ucházel o i

proti

i

i

na poli váleném.

proti

von Brandenburg (Publicationen aus 61).

Srovn. co praví Palacký V. 2

str.

154.

Maximi-

králi

zvlášt dílo E. Joachima i v Die Politik des letzten Hochmeisters

Viz nyní

sischen Staatsarchiven sv. 50, 58, 127)

Uhry

nmu

nm in

den

vydané

Preussen, K. Preus-

305

jemuž

lianovi,

smlouvy

starší

dávaly

právo k Uhrám.

Maximilian se musil spokojiti uznáním tchto práv pro

budoucnost; stalo se to v míru Prešpurském (1491), který však v Uhrách samých vzbuzoval odpor.

sob

Mezi Vladislavem a bratimi jeho, jak po

trn

polském následovali,

mlo

Polsko z toho

na

celkem dobrá shoda;

vládla

prospch, že týž královský rod pa-

Co se však týe sporu s veltech mistrem, synovcem obou král, Vladislav Albrechta sice nebral v ochranu, jako nkdy Matyáš pedchdce jeho, ve

noval

ale

íších.

pece

Pevné

prostedkoval.

u tohoto slabého panovníka

R. 1515

ani v jiných.

lianov

V

i

obrat

nastal

Sigmundov, v

a

samostatné

ovšem nebylo

politice

politiky

v

ani

v politice

té

vci,

Maximi-

Jagellovc a Habsburk.

tam byl (tu Lucemburskému) byl musil ustoupiti nejprve ped panovníky domácími svobodnou volbou na trn povolanými, potom ped Jagellovcem. Kongress ve Cechách a v Uhrách

rod Habsburský

i

se pipojil k

Vídni

r.

15 15,

kam

pišli

oba králové, Vladislav

i

Sig-

mund, jako hosté císaovi, pinesl císai vítzství tím vtší, že nebylo teba k jeho získání vésti válku. Smlouvami, které ve Vídni stvrzeny, satky, které ve Vídni slaveny, pipraveno pro nedalekou již budoucnost spojení koruny Uherské a eské se zemmi rakouskými pod rodem Habsburským. Ze zemí uherských a eských slibovali Jagellovci, leda by se udrželo pímé potomstvo

na pi slabosti tlesné jediného syna jeho mnoho nebylo nadje, ustoupiti pro budoucnost Habs-

Vladislavovo,

burkm

...

Za jakou cenu? Uznal císa

konen

mír

Toruský ? Tolik

ve

smlouvách

z

r.

15 15

pece nenajdeme.

Maximilian jen sliboval, že nebude velmistra od písahy.

306

kterou králi Polskému

jemu

své subtility

:

pomáhati.

Toruském

zakládá na míru

jest povinen,

složiti

nebude

proti Polsku

ale

;

zdržovati,

Písaha

že

ovšem se

mluva diplomacie má

výslovného a uritého uznání míru od císae

neteme, a tím mén od íše. Naproti Sigmu nd vzdal velmi cenného ustanovení míru Toruského, podle kterého ád ml do polovice svých len pijímati Poláky. To, co v té vci umluveno r. 1466, potom neprovedeno, a r. 1 5 15 se Sigmund výslovn odekl práva naléhati na provedení onoho slibu. v

onch

tomu

listinách

se král

Rád zstával nmeckým

Pipomeme

a

ml

jím zstati.

ješt jednou Sigmunda LucemburZa odvolání Korybuta z Cech Sigmund v Kež-

ského.

si

marku obtoval své plány Polsku se stalo

jména

r.

15 15

slíbil,

že

nepátelské.

'Podobn

v Prešpurku a ve Vídni. Maximilian ze-

pohne cara k míru

s

králem Sigmundem

a že ho, kdyby se to nepodailo, a válka potrvala, nebude

podporovati. Ale všecky sliby Maximilianovy nemají tolik

eho

ceny, aby vyvážily to, vali.

Car,

a

Maximilian se

se Jagellovci ve Vídni vzdá-

piioval

o mír,

setrval

ve

(zaveno jen pímí), a velmistr práv proto neupustil od svého odporu proti písaze íšský komorní soud pak, nehled k zákazm císaovým, vždy vystupoval proti Kongressem Kdansku a Elbínku, jako by píslušela k íši válce

;

mstm

.

Vídenským jen

tolik

se

zmnilo,

.

že císa

.

již

nestál

na

stran velmistrov, nýbrž mezi stranama, chtje prostedkovati, ale tak, aby mír Toruský vždy byl njak po-

zmnn

ve prospch ádu.

Velmistr Albrecht

i

potom obracel

se tam,

odkud

mu pijíti mohla pomoc, totiž k Rusku. A s jakými plány a návrhy ubíral se do Moskvy r. 15 17 jeho posel Dtich ze Schónberka! I Litva mla carem býti nejspíše

307

vyzvána, aby se odtrhla od Polska a poddala panství vel-

Náklad na

mistrovu.

ml

proti Polsku,

válku,

Anebo

výboji v zemích polských.

o

rozdlit ...

výboje

zapadni církvi

kterou by velmistr podnikl

pevzíti car a zjednati

A

se

také

dále

si

mli unii

za to náhradu car a velmistr církevní

Ruskem chtl

a schismatickým

mezi

velmistr

zprostedkovat, tebas by se Rusko své dosavadní viry nevzdalo

mátu

unie

;

mla

se obmeziti na uznání papežského pri-

I28j,

V Moskv 129) ten pedložena, a

ovšem jen ást tchto plán byla skuz toho zase jen ást pijata. Smlouva zavená r. 15 17 (v beznu) neobsahuje více než slib, že car velmistra a jeho zemí chce proti králi Polskému chránit a bránit; a roku následujícího (15 18) Vasilij pi-

pokud by ve bželo o zem, které nkdy patily ádu, a o které by se pokoušel velmistr, znanjší však teprv od té chvíle, povídal Albrechtovi jen nepatrné subsidie,

válce

až

by

pímo

se Albrecht obrátil

A více neslibováno ani stailo; na

128)

samém

r. 1 5

1

9.

proti krajinám

polským.

Ale to velmistru Albrechtovi i

konci tohoto roku

poala

se válka,

Unverletzt alles seines glaubens und gevvohnhaiten

a —

tak se praví v první instrukci, jež byla složena pro Schónberka

pi jednání ve všem za základ nevci však bylo jednáno jak r. 1517 tak zase

v lednu 1517, ale potom sloužila.

O

té

od velmistra slibován — Caihrad (quod per regnum Constantinopolitanum daretur in fendum tamquam vero heredi domino Imperatori omnium Ruthenorura). Odpov k tomu r. 1518 znla velice stízliv. 129) Invictissimus omnium Ruthenorum Imperator — tak se poíná jeden z návrh od Schonberka v Moskv pedložených. A dále teme dokonce: Imperator optimus maximus (Joachim I. 296). Schonberk se také bez váhání podrobil pi první audienci

r.

1518, a tu carovi

Romanm

pontificem

pedepsaným obadm, pozdraviv J.

Goll: Cechy

a Prusy.

cara klee.

20

;

308

V

ádu samém

—

—

Nmecku, v Livonsku knížat nmeckých žádný k válce

v Prusku,

az

nikdo válce nechtl, neradil.

Také v této poslcdjii válce Nmeckého ádu skem nalezneme Cechy a Moravany na pruském jich úastenství

V

odpovídá politickým

Uhrách a Cechách

Hned v íjnu

15 19

pove,

aby

a

Cech

bojišti

té doby.

mladý král vydána byla jménem jeho zá-

vládl Jagellovec,

Ludvík.

z

pomrm

s Pol-

Moravy

nikdo

do služeb

mistrových nevstupoval, nýbrž každý byl pohotov, stane-li

toho poteba, táhnouti na pomoc

Zákazu

picházelo

vatelstva, 1^1)

pán

jist

než také

vstíc

píze

k

králi

smýšlení

ádu

vel-

na-

Polskému. ^^^j

vtšiny

probudila se u

oby-

n-

onen zákaz prohlašovali za obmezení svých svobod. K nim náležel zejména Albrecht ze Šternberka, syn Zdeka, nkdy vdce kterých

strany

jednoty panské,

podjednou,

a bratr

kteí

nejvyššího

kanclée

Ladislava.

Stalo se to k žádosti krále Sigmunda, jak patrno Ludvíkova, daného v Budíne 12. íjna 1519 Acta Tomiciana V. 110. R. 1520 k optované žádosti krále Polského (listem z Torun v únoru t. r. A. Tom. V. 155) zápov taková, tentokráte K tomu srovn., co vypravuje pro Slezsko, vyhlášena podruhé. E. Joachim II. dle pramen nevydaných, jako na str. 83, kde teme: »So versuchten schon in J. 1519 czechische Herren das vom Hochmeister bei Wenzel Vogt zu Prag ir Auftrag gegebene 130^

z listu

—

Geschútz zurúckzuhalten.« Velmistr se proti tomu ozval listem nejvyšším úedníkm 1. února 1519. Stížnost jeho se obracela zvlášt proti p. Jindichu z Lipé zdali pomohla, není eeno. 131) Veejné mínní v echách tehdy stranilo Polákm také proti Rusm. V. co o tom má Pervolf III. 1 str. 118-119, který také na tom míst upozoruje na zajímavý list p. Viléma II. 142)> r. 1520, který by »rád vidl všecko z Pernštejna (A. ;

dobré krále Polského jako kdo.< z Rožmitálu 24. íjna 1520 A .

—

Viz dále dopis

VII. 187.

Zdeka Lva

309

Oii se

ped zákazem pro

bízel sebrati

než

ml

Moravan

A

na-

poskytnouti

velmistr

zvlášt cenni a proto dražší

byli

poátku do konce války žádném z Cech

Velmistrovi se však od

jini.

nedostávalo penz.

neb

byl by

ešti žoldnéi

1^-)

nm

po

i

poet žoldné

znamenitý

velmistra

penz

v Cechách, ale sám.

královským a snad

tak se tentokráte o

ádu Nmeckého nedovidáme,

ve službách

vyjma hejtmana v mst Mohrunku, které se proti jeho vli hned na poátku války vzdalo Polákm. ^'^^) Do

Sigmunda

služeb krále

Cechové a Mora\aaé

však

pišli

znaném potu, takže se na poátku války dostalo velmistrovi drahn odpovdných list skoro vesms v jave

zyku polském nebo eském,

Jan z

hosti byl

pchoty, pivedl

i

^32)

v

citátu

s

Nmecku

sebou.

'^^'^)

u Joachima

že 30. listopadu 1519

v

Nejznamenitjší z tchto on také nejvíce žoldné, jizdy

ZerotÍ7ia\

psal z

i^'*)

str.

Ve 84.

pánm Pllukm

z

po-

v poznámce se dovídáme,

Mohue Wolf

z

najímal žoldnée pro velmistra, do

ze Šternberka,

mla

válce, která

Schonberka, jenž

ech

Albrechtovi

Rabštejna, Hanuši a Hyníkovi,

kteí také v prosinci odpovdli, a Joachim na str. 84 vypravuje) p. Sebestián,

a Sebestiánovi z Weitmile, sice (podle toho, co

žoldnée dostane, kdo více zaplatí. O Albrechtovi ze Šternpotom Joachim (str. 110) k r. 1520, že chtl sebrati až 15.000 muž! Byla to prázdná slova, kdyby byl met velmistr více penz. 133) Hlavním pramenem pro tuto válku je vypravování souasné íWie es sich im Krig in Preussen begeben* vydané v Ss. »Darnach zogen di Polen fur MoPr. V. Zde teme ''str. 331.) ringen und belagerten daszelb. Darauf war ein hauptmann, .« Wurgel Drahnicky genannt, ein Bhem že

berka vypravuje

i

i

.

131) Ss.

.

Pr. V. 330.

13.=)) V seznamu eských rotmistr Acta Tom. V. 131 položeno jeho jméno na prvním míst; pak následují Václav Ptipeský /^Pieczypeláki), Devický a Jií Zmeškal (Smiesskal) k nim ;

20*

310

dobný

ráz jako váika I3letá v poslední

žoldnéi astji se pipomínají. Tak

Cech,

nejprv od

l^^),

Cechové v posádce utrpli

;

prapor

šest

potom v Královci v chrám

sv.

dobné drobné akce se skládala

V Nmecku

Melsak, osazené

bylo v beznu 1520 od velmistra

Albrechta obleženo a vzato velikou ztrátu, 13")

dob, eští

své

msto

odatých povšeno i^î A z poVojtcha jim

.

,

.

celá válka.

pro

takže

nho

mohli

Kudy potáhnou

do

býti sbíráni a najímáni

Prus,

Slezskem, kdyby se tam

mla

Ludvíka

pidati

sluší

dohromady str.

412.

—

Sigmur.da; z

née Že z

Jáchym,

ješt Jana Kosteláka

Když válka vypukla, od

nho

knížat,

žoldnéi.

nevdlo.

se

jim

dle

Cesta

rozkazu krále

a také knížata Míšeští a

píbuzný (str.

>30).

726 jízdnými a 1444 pšími.

s

etn, nkdy

157).

hned

obrátili,

zabránna,

býti

Braniborský

kurfit

pece

se velmistru Albrechtovi dostalo

njaké penžité pomoci od ádu a od nkterých

Albrechtv,

od

Zaznamenány jsou

Srov.

.

C. M. 1880

nebyli ješt všichni u

krále

poslán pro žoldnée do Cech Procek Malý

Vladislavv, tehdy jeho sekretá (Acta Tom. V.

Jan Žirotinský pišel sám do Prus ke králi jednat o žolda plat, ale byly obtíže, an žádal tuze mnoho (tamtéž 165).

Žirotinský

Act.

Tom.

zaujímal

V. 230,

lovského vojska.

kde

Srovn.

potom

vynikající

též

postavení,

nazývá

se vedle Firleje

Voigt IX. 601

fjoh.

patrno

vdcem

krá-

Seredinzki auf

Strassnitz). 13tí)

Vypsání v

Ss. V.

vypravuje,

že

msto od

nich

proti

díve danému bylo vyplenno. O tom v. též v staré písni Ss. Pr. V. 343, Die Behmen nahmen Mehlsack eyn atd. 137) Srovn. též (mimo Vypsání a píse v Ss. Pr. V.) Acta Tom. V. 186, kde se padlý rotmistr Kostelák výslovn nazývá

slovu

Cechem. i^!*) Sv. Vojtcha »Vypsání« za patrona Polákv neuznává. Když lodi Kdanských u pobeží Samlandského potkala pohroma, piítáno to sv. Vojtchu, »der sein landt nicht verderben wolt

lassen

«

311

Xmc

krále požádáni, by nepropouštli svým územím. Míšeští se zachovali dle jeho pání, kurfit však žold-

née, kteí tentokráte propustil. ^^9) r.

byli sebráni v

pomoc

Pišla tedy

Nmecku,

nkdy

téže strany jako

Nmci

1454 pod vévodou Zahanským.

a postoupili až ke Kdansku

severním

vzali Chojnici

píchod mohl zpsobiti obrat ádu píznivý jako nkdy bitva pod Cliojnici. Než ád neml ve svém stedu muže, jako byl Jindich z Plavná, nemel pítele a pomocníka, jako byl Bernart z Cimburka. Nedostatek

penz

jich

;

— hojnjší subsidie ruské slibovány vždy

teprv, až velmistr potáhne »na

na všech stranách, jenž

nepoznávaje,

že na

ostatním, co podnikal, ke

rozmrzelí a neplaceni,

se

—

neschopnost

také

ale

Krakov«

tom záleží Kdansku se rozešli

a

více

ovšem

než na všem

nedostavil.

vrátili.

vadil

Albrechtova,

Nmci,

Válka pe-

stávala.

Král Ludvik ale

pi tom

stedkoval;

stál

na stran strýce svého Sigmunda,

díve

také, jako

vedle

nho

otec jeho

našli

se též

Vladislav, jiní

pro-

prostedníci.

Také kurie papežská (.mír Toruský vždy zstával od ní nestvrzen) a mladý císa Karel, vnuk Maximilianv, se piiovali, by válka pestala. V dubnu 1521 v Toru ni zaveno pímí na tyi léta; pi jednání zastupovali Ludvíka Fridrich Lehnický, svat, a markrab Jií, bratr velmistrv,

který

již,

když velmistr byl zvolen,

službách dvoru uherského bil

na prospch.

a,

kdy

Zárove umluveno,

velmistrovu, ze kterého

stál

a jak mohl, bratru

že spor

byla vzešla válka,

má

ve

pso-

o písahu býti vy-

rovnán výrokem císae Karla a krále Ludvíka. 139)

Kurfit, když k

nmu

v

íjnu 1520 od Ludvika poslán žádným územím,

Karel Minsterberský, se omlouval, že netáhli které by držel v

lén od koruny eské.

312

Válkou velmistr zbyly

Toruská konené

smlouva

pímí

ovšem Nová odkládala. Za

nic nezískal a nic neztratil;

dluhy. Ale také Polsko nic nezískalo.

tísnící

rozhodnutí

diplomatická

potrvala

ve které Albrecht

válka,

aby konený výrok nebyl vynesen na základ »vného« míru z r. 1466. R, 1522 odešel z Prus; v nejbližších letech jej najdeme stále na cestách. se

staral o to,

Hned r. 1522 l-Ô) byl pi korunovaci mladé

ech

královny Marie; podruhé pišel do

Budin

dvakráte byl v

1523;

r,

v Praze mezi hostmi krále Ludvíka

R. I522 se v Praze

1524 a 1525.

r.

zásluhou jeho

dostalo

velmistrovi

bratra Jiího pijetí tak píznivého, že s tím král

spokojen;

nebyl se

nespokojeni byli

Zdeka

kolem

L\â z Rožmitálu;

doba pinesla nové prostedky

o nich íci, že

lze

tehdy byli v Cechách stranou polskou

.

Sigmund

pánové kupící

také

.

.

l^^l)

Než nová

tento prostedek byl

:

—

sekularisace Pniska.

Velmistr Albrecht staré víry stal se

i

církve

a,

odekl

se,

pestávaje

mu

jak

Luther

velmistrem

býti

svtským panovníkem, vévodou Pruským.

vévodství pijal v léno od koruny polské

iÔj

Joachim

(III

31)

A

radily

ádu, svoje

na rynku Kra-

;

vypravuje podle archivních pramenu

>Am 30. Apr. langte er in nahm Wohnung auf dem Hradschin, die

o píjezdu Albrechtov do Prahy:

Er

Prag an.

Pferde mit

selbst

dem

grossten Theil des Gefolges

\\

Ludwig

in

untergebracht. K.

Schlick

ritt

ihm

urden bei Stefan eigener Person

Také mladá královna Albrechtovi pála. Jednáno též aby velmistr vstoupil do služby krále Ludvíka s roním platem (o ten zvlášt bželo) a pevzal velení proti Turkm. entgegen.«

o

to,

Sešlo

s

toho; nebylo penz. Srovn. A.

^^1)

Viz

dopis

Acta Tom. VI.

1I8.

krále

Sigmunda

.

VIII. 214.

Betislavu

Srovn. tamtéž 324; A.

.

Švihovskému

VIII. 249, 252.

313

kovském

Tím

r.

teprve

a

pln proveden

Bitvu Grunwaldskou

velkolepými obrazy

bitva

i

A

djin polských.

ruském,

i

tu platí.

šastného

Nmecký

i

pro

a

hold

nejvtší

pochodicí podle otce z

právem;

ped

1525 sklonil koleno

doplnn

eské

hold patí

pruský

polský krve,

králem

i'i2)

Polským.

mír Toruský. oslavil

umlec

svými

naší doby,

Jan Matjko.

Vším

k nejstkvlejšim událostem

pece, co již bylo eeno o míru ToAni konené provede.ií jeho nepináší

Polsko rozešeni

»

pruské otázky«.

ád

pišel o Prusy, ale tradice jeho politiky pešly

V novovkém státu pruském konen nad Polskem. A záhy, ješt než panství jeho v Prších padlo, ukazovalo se, co státu polskému, jak jej na jeho ddice. zvítzil

zbudovalo

14. a 15. století, unie s Litvou a mír Toruský, pinese konenou zkázu spolek Pruska a Ruska. Prusy zvítzily nad Polskem a Moskva nad Litvou. Ani :

toto

konené rozešení »pruské

otázky* není štstím pro

Slovanstvo.

1*2)

Srovn.

eský as.

Hist

I

279.

OPRAVY. Str.

17.

.

9.

»

34.

.

1

»

43.

»

45.

. .

5

3.

Str. 51., 55.,

shora ti:

13.

218.

. . .

229.

.

Str. 100. »

197.

» »

»

udržeti

si.

cli:

zdola ti: požádá-li místo: požádal-li.

1.

»

li: Eroberung místo: Erroberung.

10.

»

ti: jež místo:

3.

»

ti: pomáhali

Str. 232. a 238.

Str.

svým potebám,

mocí místo: moc shora ti: hlavu íše místo: hlavu její » ti: nevzpomnl místo: nevzpomenu. 66., ti všude Jan XXII. zdola

již.

Polákm

...

ti: Chojnice místo: Chvojnice.

265 v poznámce ti: quindecim, religioni, octuaginta.

290

»

ti: notabilem.

Goll, Jaroslav Cechy a Prusy ve Stedo-

DB 205

vku

.8

P7G6

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

VK STRKDOVKKU. Cechy a prusy JAROSLAV GOLL. V PRAZE BURSÍk: & KOHOUT NAPSAL. ^

Recommend Documents