i I REALISMU UMLECKÉM. D AKLADATELÉ: BURŠÍK A KOHOUT, knihkupci c. k. eské university. BRIEF V PRAZE. (OTIŠTNO Z KVT" r ) NAPSAL O. HOSTINSKÝ

i

I

REALISMU UMLECKÉM.

.CD

NAPSAL

O.

HOSTINSKÝ.

(OTIŠTNO

BRIEF

D 073016

Z

„KVT"

r.

1890.)

V PRAZE. AKLADATELÉ: BURŠÍK knihkupci

c.

k.

eské

A

university.

KOHOUT,

Purchased From

Funds Donated

The Andrew W. Mellon Foundation

UMLECKÉM

o REAIISMU

NAPSAL

O.

HOSTINSKY.

(OTIŠTNO

„KVT"

Z

V PRAZE. NAKLADATELÉ: BURŠÍK knihkupci

c.

k.

eské

r.

A

university.

1890.)

KOHOUT,

"Všechna práva vyhrazena.

o REALISMU

UMLECKÉM.

šecbno zapírání bylo by marné jsme uprosted velké revoluce estbetické. Na západ i na výobodé evropském již dávno se :

jf-^mábFt^ ^i^í^W^Pri

pirozenou

onou

bojuje

s

lovék

to,

má

co

horlivostí,

dobrého,

a

bájí,

ba

vášnlvostí,

tomu

zase,

s

uíž

co pináší

Všude mluví a píše se o realismu nového, klestí dráhu. a o naturalismu, jehož odprcové stojí ovšem pod nejrznjšími prapory, kritika nabývá jakožto zbra útoná i obranná nové dležitosti, ve velkých

mstech

zaizují se dokonce zvláštní divadla

umní zasvcená, realistické hnutí samo již tak K nám teprve dlí se na rzné smry a proudy

pedevším novému zraohutnlo,

že

.

ped nemnohými lená

léty

hesla šíí se v

hlomoz

zalétl

umní

v

i

kritice,

dalekých a na

.

.

bojiš,

a dnes

již

vá-

míst nejeduom došlo dotoho lekati? Nevím vru

konce i k opravdovým srážkám. Máme se pro. Nech ten neb onen má pravdu, nech rozhodnutí v budoucnosti již tím získáme, když úastni budeme onoho dopadne tak nebo jinak ilého hnutí, které te zavládlo v umní a literatue celé tém Evropy. Obzor náš rozšíí se, unikneme jednostrannosti a pedevším unikneme šablon, která tak ráda dusí umlecké snahy zejména v národech menších, v nichž skoro celý Parnass obydlen jest jedním kroužkem pátel nebo alespo známých kolleg, vzájemnému pizpsobování se a napodobování až píliš naklonných. Skuteným talentm otevrou se nové cesty, rozvoj Vždy sami ve osobností umleckých stane se volnjším a zdravjším. svých mladých pomrn djinách umní máme již píklad nad míru

—

ím

Smetana

náš ruch hudební, nežli tím, svtového, v nmž práv názory nové zápasily se starými? Byli sice i tenkráte mezi námi krátkozrací prorokové, kteí obávali se, že stržena do onch vášnivých boj o Wagnera a o Liszta naše eská hudba najisto zahyne, zahynouti musí a dnes? Nech však sami eknou: kde bylo by naše umní hudební bez Smetany? A pekáželo snad nenáhlé vítzství jeho umleckých názor teba jenom v nejmenším tm, kteí dle vlastní individuality své ubírali a ubírají se zase cestami jinými, jen když nco dokázali, co ve svém oboru bylo opravdu dobrým, vynikajícím? Obdoba mezi naší situací hudební na zaátku let sedmdesátých a tím, co dnes se pipravuje u nás na poli literárním a výtvarném, zdá se mi býti píliš zajímavou a píliš pounou, než abych byl mohl nepoukázati k ní alespo slovem hned na tomto míst.

výmluvný:

jiným

osvžil

že rázem uvedl nás do onoho proudu

Dokonalý,

zevrubný

a

objektivní

obraz

celého

toho

hnutí

reali-

souasném umní evropském ovšem dosud nemáme, ba obraz takový dnes ješt není ani možný; možnými jsou jen nártky jednotlivých partií nebo celkové pehledy docela zbžné a povšechné. Velikým stického v

1

po desítiletích jsme píliš blízcí, nežli abychom iuitcim tohoto hnutí správn dovedli odhadnouti, a nkteré z nich dokonce nemžeme chladn a klidn posuzovati z té píiny, že vlastn samy pln se ješt ani nevyvinuly a že známe je takoka ])Ouze dle mohutných stín, které i

je

je pedcházejí.

Vzpomeííme

Nkteré

si

jen

na

co každý

to,

má na pamti

a

na jazyku.

tomu pevnou pdu: Pád tou mrou s druhým císastvím,

veliké události politické poskytly hnutí

romantismu franzouzského souvisí

Zolv

zajisté

republikou; na Rusi ony proudy, kterými východní a slovanská otázka nenáhle dostala se na vrch, nesly i realistickou literaturu; v Nmecku teprve v nové sjednocené íši zmáhá se sebevdomji nový smr. K tomu pidejme ony velké kulturní otázky, které od polovice tohoto století hýbají celou Evropou: na jedné stran

jako

naturalismus

s

pokroky vd, zejména pírodních, z nichž hlavn uení Darwinovo zjedsi veliký vliv též na smry a názory literární, na druhé pak nepootázky náboženské (jež arci piratelné faktum, že dostaly se do popedí jen ásten souvisí s politickým bojem církve se státem), a pedevším jiným: hnutí sociální, jehož váhu a význam poínají nyní snad chápati nebo alespo tušiti veškeré vrstvy spoleenské. nezbytn pea mnoho jiných initel diuhého ádu To vše tvouje nejenom lidstvo samo, nýbrž ovšem i jeho obraz v zrcadle umní, nebo ješt správnji eeno: petvouje i toto zrcadlo, tradice Ukázati, jak se to dje, stopovati všechny totiž a prostedky umlecké. vlivy a úinky, jimiž moderní umní tak podstatné se mní namnoze pedevším pak jest úlohou djin umní, v samých základech svých, djin literatury. Arci dnes ješt nelze o historickém rozvoji realismu nalo

i

—

—

pronésti poslední,

konené

slovo

;

pece

však jest píliš zajímavý, píliš

než aby nebyl vítán každý píspvek k jeho objasnní. i na tomto poli je ilý ruch my echové však bohužel práv zde velmi chudi, tak že na pr. nemáme ani ádnou historii francouzské a o tyto dv v otázce naší pedevším bží. I ruské literatury

dležitý,

;

—

tudíž nejednou již dobrá rada uvážení hodná,

nografie o

pítomném

Jinde

jsme nebo dána

aby alespo nkterá mo-

teba jenom

hnutí literárním se peložila;

—

dodati,

nebo lépe nkolika monografií takových monografie takové má-li se vyhovti obma nezbytným ovšem není vcí tak snadnou, požadavkm jednak podati vyznání víry nového smru authenlické, nezfalšované, jednak zase vyslechnouti objektivn i to, co s druhé strany

že volba

—

a

:

podstatného proti tomu se namítá. To však je vcí literárních historik, ne mojí. V ádkách následunkteré reflexe, jež vnutily se mi pi jících podati chci nco jiného: pohledu na to, co má na sob patrný znak nové doby, hlavn v ro-

Budou to reflexe po výtce esthetické; ]ii nich více aby zakládaly se na zjevech typických, z nichž bylo by je spoleného, možno poznati to, co realismu umleckému všech nežli aby zahrnovaly celý historický rozvoj obor tch anebo poskytovaly

mánu

a v malíství.

záleží

na tom,

smr

úplný pehled nynj.sího

stavu jejich.

Flaubertovu „Madame Bovary", Zolových, dále Turgenva „Otce

Kdo

má

na

kterýkoliv a dti"

—

,

teba jenom pedních román

mysli z

Dostoj

e

vsk ého

Tolstého „Vojnu a niir", a koucén snad vedle Ihož nkterou hru Ibsenovu, kdo vidl sbírku obraz Verešagiuových a pipomíná si teba jen to, co z prací moderních impressiouist zabloudilo do našich umleckých vystav a obrázkových asopis, dovede zajisté kontrolovati následující úvahu dle vlastního a trcbt,"

..Vinu

„Moci

temnoty"

i

názoru, beze všeho pílišného apparatu

mám vbec

píklad

a citát.

hlavní váhu na úvahu esthetickou pozadí? I o tom musím promluviti; neboC nyní mnoho vících hlásí se k dogmatu autoritou Tainovou krytému a vlivem jeho šíenému, že totiž esthetika \lastu není niím Uvažme však, že k plnému porozumní jiným, nežli historií umní. a ocenní umní vbec nebo jeho okamžitého stavu dozajista potebí jest i výkladu historického i rozboru kritického, ale že možno pece, ba pro jak a ím vzniklo lepší pehled i nutno, klásti sob otázku dvojí. Jednu nové hnutí, které jsou jeho hlubší prameny, jaký jeho rozvoj a jaký význam pro celý náš kulturní život? Druhou pak: Cím jeví se hnutí to na tvoení umleckém, co získali jsme z nho pro pokrok umní, jakými zvláštnostmi obohatily se jeho prostedky a povznesly se naše esthetické názory? První otázka pátrá po píinách, druhá konstatuje a posuzuje následky. Obé patrn souvisí, a nedají se od sebe odlouiti; bží-li však o odpov, možno zajisté každou otázku bráti o sob, tak historický výklad esthetická diskusse bude ne snad výže

Ale

a stavti

výklady

právo,

historické

klásti

do

:

vcné

—

bu

bu

lun

j)anovati,

ale

míti

nemá vbec

Ci

Nkdy skuten

pece

býti ani

rozhodující pevahu.

ei

o

njakém

posuzování esthetickém

?

akoli všude a všude, kam jen pohlížíme, provozuje se kritika, odmítavá nebo vynášející, af již formule její jsou takové nebo jinaké. Kritika však, ku které zde pedevším se odvolávám, je umlecká innost sama: Xe všechno, co umlci napadlo, napíše hned nebo vymaluje; a no všechno, co napsal nebo vymaloval, zstává tak, jak z péra nebo šttce vyplynulo. Umlec volí, vybírá, zkouší, schvaluje, zamítá, je dle zdaru innosti své sám s sebou spokojen nebo nespokojen, a mní na díle svém tak dlouho, až konen vyhovl svým vlastním požadavkm a poslední píinu nespokojenosti pokud možná odstranil slovem: on iní rozdíly mezi dobrým a špatným, krásným a šeredným, on soudí, A je tento soud jeho snad pouhou libovlí, pouhým t. j. rozmarem? Pak nemohl by tvrce umleckého díla oekávati, že jiní budou souditi stojn s ním, že podaí se mu nalézti ohlas u obecenstva, mluviti od srdce k srdci; nebo jenom nezvratné spoléhání na jakýsi souhlas posudk tvrcových a vnimatelových nechC jsou dvody souhlasu toho jakékoliv dodává umlci síly a jistoty v práci, odvážnosti a vytrvalosti v boji: jest souhlas ten hlavní, nezbytnou podmínkou veškeré zdárné innosti umlecké, a sám zase nebyl by ani možným, kdyby se tak mluví,

—

—

—

pravidla,

dle

soudí,

j.

mla

t.

nichž o

hodnot umleckého

])ravidla esthetická,

svj základ

i)ovný,

v

samotné

vdeckému

díla

vdomé i nevdom

se

pirozené povaze lidské ne-

bádání pístupný.

1*

Dle uejpopularuéjší formule celá otázka realismu není niím jiným, a pravdou: umuí realistické ve sporu tom stojí pi pravd, a kde toho pravda žádá, staví se i proti kráse. než

sporem mezi krásou

Mluvíme

o „krásném umní", abychom slovem tím naznaili, že užším slova toho smyslu, výtvarné totiž, hudební, básnické a mimické, ne sice výhradn, ale pece mrou velmi znanou a spsobem karakteristickým, a to práv na vrcholu svém, ídí se zákony krásy. V nkterých oborech umleckých, jako v malíství, sochaství, herectví, básnictví, dlužno však uznávati zárove zvláštní požadavek pravdy, t. j. vrnosti obrazu ili shody jeho s tím, co pedstavuje, se vzorem nebo pedmtem jeho. Ze oba tyto požadavky mohou se octnouti ve sporu zajisté

umní

veškeré

v

asto

jest ua bíle dni. Usedavý plá mnohdy znetvouje, že stává se nejenom šerednou, ale pímo smšnou. Umlec, jenž za žádnou cenu nechtl by se zproneviti pravdivosti výrazu, vyobrazí tedy plaící tvá takovou, jakou v daném

a také velmi i

krásnou tvá tou

se

ociují,

mrou

pípad

náhodou jest, totiž teba nehezkou jiný, jemuž pede vším bží obtuje zase radji kus pravdy, tak žo snad pohešujeme práv ten stupe výrazu, který by na tvái dle dané situace jeviti se musil. Je to píklad snad triviální, ale dozajista typický. Ostatn takovéto spory povinností vyskytují se všude, v život jako v umuí, a ovšem nikdy z nich neplyne, že píkazy, jimž lovk nedovede vždy vyhovti zárove a stejn, byly by proto mén oprávnny. Zde však záleží nám na docela jiném neboC tohoto sporu nepopiratelného užívá se velmi zhusta k tomu konci, aby se otázka realismu umleckého rozhodla šmahem a rázem ovšem vjeho neprospch. Pravívá se totiž: Nejvyšším zákonem umní jest ki-ása; a kdykoliv pravda jí odporuje a pekáží, musí pravý umlec, nedovede-li dokonale vyhovti obma, straniti kráse, nikoliv pravd. Pravdou, která ruší krásu, dostáváme se na pdu neesthetickou, pekroujeme hranice krásného umní a ociujeme se v íši šeredná. A teba by se všechno to neíkalo vždy tmito holými, nezaobaleuými slovy, jimiž formuloval Jsem to zde, pece smysl všech úvah podobných bývá týž, všechny vyznívají ve známé poplašné heslo Konec krásna, konec umuí Je stanovisko to oprávnno? Je skuten pravda, o niž "bží umlci dejme tomu i umlci nejrealistitjšímu ním, co nalézá se mimo ;

o krásu,

nem

;

—

a

:

—

—

umní

hranice

a esthetiky,

tak že

v

díle

umleckém vlastn

jen

trpno

Pravda umlecká, t. j. vrnost obrazu umleckého, jest práv tak prvkem esthetickým, initelem krásna, jako úhlednost linií a tvar, harmonie barev a zvuk, plynulost a kontrast myšlének básnických, soumrnost komposice celkové. Samo sebou se bývá

z

milosti krásy?

Nikoliv.

vci hlavní totéž plaií o obraze viditelném, jejž pedvádí nám malí, socha nebn herec, jako o obraze slovem básníkovým v pouhé fantasii naší oživeném. Prozatím však v ádkách následujících zvolíme si rozumí, že ve

píklady

oboru výtvarného pro vtši jejich názornost a jednoduchost. máme z pohledu ua obraz dokonale pravdivý, pirozený Kdyl)y a živý, podstatou svou bez odporu jest požitkem esthetickým. nebylo tomu tak, pestávali bychom ua pouhém souhlasu logickém, na z

Požitek, jejž

pouhém poznání theoretickém. Neteba ovšem

dokládati, že v

umuí bží

o

muohem

více.

Pravdivost obrazu ze stanoviska logického, theoretického,

pedpokládá pouze shodu podstatných znak, postaujících k bezpenému, uritému poznání vci zobrazené. Poznání to však je toliko nezbytnou podmínkou pravdy umlecké, nikoli však její podstatou, jejím jádrem. Nebof tam, kde ona logická, theoretická pravdivost obrazu je dovršena, zaíná teprve esthetická hodnota jeho. Znamenalo by zajisté velmi málo, kdybychom chválili vyobrazení jen proto, že poznáváme, co pedstavuje. Vždy každý ví, že i pi podobizn staí k poznání zobrazené osoby jakési minimum podobnosti, které shledáváme pi karikatue, ba namnoze i pi nepodaeném pokusu zaátenickém. Sám nezkušený laik i

iní rozdíl mezi podobiznou, jest on",

a jinou,

o

které

o níž

nemže

bezdn

praví:

íci

nic jiného,

,.jako

nežli:

by byl živý

—

„to

jen

Libý cit, jímž každé poznání (jak již Arist o te 1 e s pozoroval), bývá provázeno, v prvním pípad hned okamžikem dokonaného poznání je pro vždy odbyt; v pípad druhém však trvá a stále se obnovuje, nech sebe déle a kdykoliv na obraz se díváme. Ono plus totiž, jímž pouhá znatelnost a srozumitelnost obrazu povznáší se do ovzduší esthetického, ku pravd umlecké, netýká se již podstatných znak logických (bez nichž by arci obraz nebyl obrazem), nýbrž všelikých rys vedlejších, zvláštností nahodilých, teba i nepravidelností a nedostatk, jež pedmt na sob má nebo alespo na sob míti mže, týká se slovem celého, plného zjevu jeho, nech již onen pedmt sám nalézá se ve skutenosti anebo pouze v umlcov fantasii. Porovnejme jen nkterá pouná vyobrazení, jež nalézáme mnohdy velice peliv provedená ve spisech vdeckých, se studijními nártky i úelm umleckým sloužícími: záliba na šastn zachycených a obratné provedených skizzách tohoto druhu bývá nepopirateln esthetická, vždy živá a svží, i když pedmt sám o sob je nám teba docela lhostejným, nebo dokonce pímo nepkným, kdežto záliba na illustraci pouze pouné jen pro úhledné a soumrné tvary její do jisté míry jest esthetickou, závisíc ostatn na odborném interessu našem pro zobrazenou vc samu. Jinými slovy: tomu, co nazýváme umleckým dílem, je nejzbžnjší nártek v studijní knížce malíov neskonale bližším, nežli nejpesnjší diagram botanický nebo anatomický. A ješt o jiné vci pesvdíme se tímto porovnáním: o nesprávnosti totiž onoho dosti zhusta hlásaného názoru, že obraz pouze pravdivý, vrný, pirozený, není ješt esthetickým, nýbrž že se jím stává teprve píkrasami všelikými, které ku pravdivosti jeho pistupují: lahodností obrys a rozmr, harmonií barev atd. Dle píklad práv uvedených oekávali bycliom zrovna opak toho. Kebo botanicky pouný výkres kvtu njakého se všemi tyinkami a bliznami, vyobrazení brouka se stejnomrii rozloženými nohami a tykadly, teba i s rozepjatými kídly, nebo vzpímená postava lovka, jež uovi plastické anatomie znázorniti má polohu a tvary povrchních sval a prmrné rozmry tla, všechno to je formáln muohem úhlednjší, symmetritjší a harmonitjší, nežli tatáž kvtinka studujícím dle pírody malíem nkolika tahy šttce nartnutá s tímtéž broukem po ní lezoucím, nebo aktová stu lic nkolika málo rtami kídovými provedená. Zde tedy obrazu rozhodn ubylo onch mluvit."

zcviijšícb píkras formaluícb, aniž pibylo

vdeckém

mu

—

za to zcteluosti a správ-

pece obraz takový má vtší bodnotu umleckou, estbetickou vždyE dovedl umlec teba jen sporými rysy nejbrubšími vykouzliti odlesk plnébo skuteného nosti ve smyslu

tbeoretickém,

a

nepomrné

:

zjevu živoucíbo.

Z

samozejmých, než aby

técbto úvab, na pohled snad píliš

zdály

ponkud zbytenými,

proti

požadavku

pravdy v

se ne-

úel svj získáme mnoho nepedpojatost umní. Jest-li pravdivost obrazu initelem

pro

:

nežli kterýkoliv jiný prvek krásna, pak nemusíme když seznáme pípady, v nichž snaha po dokonalé pravdivosti, vrnosti obrazu svrchovan, teba i výlun ovládala tvoení umlcovo. Zajisté vyhradíme si i pro pípady takové volnost posouzení uméleckóho díla, o nž bží, všemi smry, ale nebudeme se alespo báti, že schválením tvoení podobného zmizí nám pod nohama všechna pevná pda csthetická a umlecká, nebudeme se kižovati, že tím bude veta po všem krásném umní, nýbrž prost spatíme i v nejkrajnjším realismu ustupování jednoho initele esthetického druhému, stejné oprávnnému, spatíme v nanejvýš jednostrannost v daném pípad neodvodnnou ale vždy jednostrannost umleckou, estbetickou. A jako v oboru mravním žádná zásada netratí na svém ethickém významu proto, že octnouti se mže ve sporu se zásadou jinou, tak i nám zde, se stanoviska ryze umleckého, nebude pravda jakožto „rušitelka krásy" niím horším, nežli krása jakcžto „rušitelka pravdy". Arci pi tom vždy sob budeme pamatovati, že ve všech podobných reních užívá se slova „krása" ve smyslu užším, preguautním, k naznaení pouhé krásy zevnjší, úpravné (nebo jak obyejné, ne zcela pesné se íká, formální), kdežto pravý význam slova toho zahrnuje v sob pravdivost obrazu umleckého.

estbetickým nejinak,

se

vru

zarážeti,

nm

—

a

i

Hned s hora poukázáno bylo k tomu, jak široký proud kulturní psobil a psobí na moderní umní realistické, v nmž obráží se svtový názor tož

v

mnohých podstatných vcech nový, a

pece ped oima našima

se tvoící.

I

ne-li

veskrze již hotový,

bylo by zajisté velmi pocho-

kdyby spatovala se podstata realismu umleckého práv v tchto k jichž formulování, prohloubení a rozšíení umní patrn nemálo pispívá. Avšak mínním takovým neobjasuila by se vlastní

pitelno,

nových

názorech,

povalia realistického

umní

stránky,

s té

s níž

zde na

n

pohlížíme, totiž

Že nkteí pední zástupcové realismu skuten na to, co básnmi nebo malbami svými hlásají, kladou váhu nejvtší, l»ovažujíce se pedevším za apoštoly nového názoru svtového, jejž oni jakožto umlci ovšem svými prostedky propagují, a v druhé teprve se stránky esthetické.

ad

za reformátory

umní,

nesmí

nás

másti.

Dje

se

to

zcela pirozené.

nového proudu toho v díle jeho jeví se jakékoliv stopy subjektivního názoru svtového, musí to býti jeho skutený, osobní názor nelíené a pesvdivé podaný, nesmí to býti nic

Vedle

svrchované

zárove

i

pravdivosti

dokonalá

vylhaného, nic

obrazu jest

opravdivost

vypjeného,

nic

heslem

umlcova: pokud

umlci samotnému

lhostejného.

Nemáme suad

jestliže

teily

považovati

umlecké

dílo již

za pochybené,-

odchyluje se od toho, co dues za molenií názor bývá pokládáno. Ba snad vbec ani nemáme jednotu ého

svtQvý obecn

vzpomeme

názoru takového;

Tolstého!

práva,

nem

v

nco

Že

si

jen,

Zol a od každé doby,

jak vzdálen je názorem svým

spoleného mají myslící

vrstevníci

ba nemže ani jinak myšlenkových, jaké pozorujeme nyní, v minulých stoletích zajisté dávno nebývalo, a tomu odpovídá ovšem i pestrost názor v roucho umlecké odných. Ale nech sebe více rozcházejí se mravní a intellektualní tendence realist moderních ve zpsobu svého umleckého tvoení mají tolik spoleného, že Musíme tedy opatrné ani povrchnímu pozorovateli nelze to zneuznati. lišiti umlcv svtový názor od zpsobu a prostedk, jimiž tlumoí jej ve svém díle, musíme lišiti to, co v názoru onom je moderního, asového, od toho, co v tchto formách a prostedcích je realistického. Staí malíi nizozemští a hollandští zajisté kráeli cestami rozhodného realismu umleckého ale jak velice rozdílné od nynjšího bylo asi jejich filosofické pojímání života! Bhem dalších úvah budou se nám vždy naskytovati nové doklady tedy

i

konce

devatenáctého

století,

je

pirozeno,

býti; avšak takových protiv, takových rzností

smr

—

—

že vlastní podstatu realismu více hledati sluší v pomru umlcov k zevnjšímu zjevu svta nežli v jeho myšlenkách o svtovém ádu, více tedy v stanovisku a zpsobu skuteného nazírání na tento svt, nežli ve filosofickém výkladu jeho kterýžto výklad ovšem dle starého zvyku toho,

—

také rádi nazýváme

„názorem" svtovým.

Život a

umní

za našich

dn

jakoby navzájem si "vymiíovaly úlohy: doby dívjší hledly umním úinkovati na život, aby jej esthetisovaly, dnes hlásá se naopak, že nesluší umní vnášeti do života, nýbrž spíše život do umní; toto nemá býti zrcadlem, jímž na skutený svt vrhá se svtlo umlé, teba sebe krásnjší, nýbrž zrcadlem,' v nmž svt ten, teba sebe neutšenjší, vrn se obráží kdysi umní chtlo býti školou života, nyní život stává ;

se školou

A

umní.

vbec

mravní a filosofické stanovisko umleckého a posuzovati, avšak pouze jakožto osobní projev jeho tvrce, po pípad celé skupiny, celé školy umlecké, nebo teba i celého národa, celé doby: pak nelze také pipustiti, co velmi asto, a s velikou zálibou práv proti realismu se tvrdívá, že totiž podstatným znakem, ba vlastním jádrem jeho jest pessimismus, jest jakási chorobná rozháranost, vbec jakási stísnná, ponurá nálada mysli. Zajisté tyto rysy pozorujeme na nejednom z pedních zástupc novovkého realismu umleckého; ale patrn ne proto, že je realistou, nýbrž jedin jestliže

díla sluší

proto, že je

njaké

zvláštní

vážn zkoumati

sice

synem své doby.

A kdybychom

chtli uvésti to \e spojení

jeho uralectvím, mohli bychom nanejvýš íci, že joho upímnost a poctivost všeho pokrytectví vzdálená bez obalu vyslovuje to, co jiní z

s

jakýchkoliv

dvod

ást vzdlaného

radji

zamlují nebo

lidstva za našich

dn stn

dokonce

zapírají.

uervosní rozechvností, je bohužel pravda; jakým právem však realismus, jenž toto nepopiratelné

chorobným

?

Že valná

pessimistickou rozháraností,

faktum prost dosvilnje,

umlecký nazývá se

8

Alex.

Hercen

nazval prý kdysi ruskou literární historii

—

seznamem

ale máme-li na pamuedlník a trestanc. Píkrý to zajisté výrok mti životopisj- mnohých vynikajících básník ruských, pochopíme jej. Kdo mže se diviti lovku, jenž v dusném otravném ovzduší vyrostl a žije, že ua tvái jeho nekvetou rže? Kdo mže vytýkati D o stoje vskému, že schází mu harmonický klid onoho šastného Olympana,

„Fausta"? Pipouštím, že duch, jenž vane z nemalé ásti moderního umní, je tžkou obžalobou naší spolenosti, a namnoze bohužel i spravedlivým ortelem nad ní: avšak není-liž sebepozuání prvním

jenž napsal

krokem k náprav? *

* *

Otázka po oprávnnosti tendence v umní patí mezi nejdležitjší záhady jeho thewie, a více než kterákoliv jiná objasuje se moderním

proudem

realistickým.

Nelze upíti, že tendennost tvoení umleckého za jistých okolností stává se prav3'm zájmm umní velmi nebezpenou. Tenkráte totiž, když objevuje se jako živel cizí, z vní do organismu umleckého díla násiln zasahující a jej rušící. Dejme tomu, že básník do dje njakého vnáší tendenci, k-íerá v pvodn nebyla; on musí pak initi dji tomu vtší, menií násilí, musí se odchýliti od onoho psychologického rozvoje, jejž by jinak, t. j. bez oné tendence, považoval snad za jedin možný, musí jednajícím osobám vnutiti názory a zásady, jež by jinak nemohly ani míti, musí po pípad abych užil bžného názvosloví nejenom vnitní pravdu, nýbrž i zevnjší krásu svého díla obtovati. Vzpomeme si ku p. na nevzácné u nás píklady, jak moderní názory mravní, filosofické a náboženské bývají zanášeny do reformaního hnutí 15. a 16. století, jak moderní straunictví politické a národní bývá podkládáno initelm za války ticetileté. A co tím vším básník získá? Úinnost vru minimální, obyejn jen okamžitou. Nebo jestliže vbec vliv umní na skutený život v pípadech vylíenému podobných není

nm

—

—

dj

jak obyejn se pedpokládá, tož zcela ua živosti a hloubce dojmu umleckého závislá, tou mrou slábne a mizí, kterou zobrazenému pedmtu ubývá pirozenosti, pravdivosti a tudíž i pesvdivosti. To asi ml ua mysli

ani

tak silný,

ani

tak

pirozen psobivost

trvalý,

tendence,

Flaubert, když ekl: „Každá

ani

kniha, která je tendenní,

pestává

býti

umleckým."

dilcni

V jednom pípad však tendence umleckému dílu nemže ublížiti pravd ani na kráse když nemusí se zvolené látce teprve vnu-

na

covati

:

od jinud,

pvodn zbytné

nýbrž když v

jest obsažena,

z ní

umleckého

plyne, díla

i

t.

j.

ni

samotné,

tak že zcela

v její

nehledan

když tendence

jest

vlastní

podstat,

již

pímo

ne-

a nenucené, ba

opravdu vcná. Pak úinnost

ve smyslu tendence vtší dokonalostí esthetickou jeu

aniž by sama dokonalosti té v nejmenším pekážela. Cím pravdivji a živji totiž podán je píbh nebo výjev njaký, tím hlubší a tím trvalejší budou zajisté všechny dojmy, které pedmt sám s sebou ])ináší. Tendence pak pestala již býti zevnjším, cizím, rušivým, jsouc naopak pirozenou silou básni nebo obrazu immanentní, ona sice získá,

ním

sama jinak

sebou

ješt

umleckému

zámr umlcv

dílu

nepidává hodnoty esthetické

sebe šlechetnjším a tudíž

byl

i

in jeho

(byC

se stano-

umlce pohádá k pravdipece alespo nepímo hodnot

viska mravního sebe ctihodnjším), ale tím, že vosti a živosti líení

co

možná

nejvtší,

nižáduým zpilsobem však jí nepekáží. Slovem snáší-li se tendence s nkterým smrem umleckým, je to zajisté smr realistický, ovšem pokud tendence sama je ryze vcná. Válka na p. ode dávna bývala malím látkou nad míru vítanou a práv v nejvyšším umní pilné pstovanou. A jak rzným tendencím apotheose musila se propjovati! Nkdy bželo o oslavu hrdinství udatného jednotlivce pímo divy páchajícího ustoupilo pak všechno ostatní, zejména všechno to, co surovostí, bídoostí a hnusností svou musilo by v lovku s lidským srdcem v tle vzbuditi živý, nepekonatelný odpor. Jindy zase jednalo se o oživení cit vlasteneckých, národních, dynaté

slouží,

:

vbec

—

stických

—

vlastní samolibost a záští proti nepíteli nesnášely

mrného rozdlení svtla

a

stínu

na

ob

bojující

pak stejno-

Opt

strany.

jindy

—

znázornní pamtihodné události bitevní pak byla zajímavost, pehlednost a pounost požadavkem prvním, obraz stal se theatrálním, neprozrazuje nieho z toho, co odehrávalo se za kulisami. Slovem nešlo vlastn o válku, nýbrž skoro výhradn jen o scény Ze tchto posledních zmocnila se též moderní technika realibitevní. stická, je pochopitelné; po velké válce francouzsko-nmecké stávalo se ale pokud zde onde tendence to namnoze s úspchem velmi znaným inily práv ony malby nes hora vzpomenuté vystupovaly do popedí, interes historický žádal

—

píjemn

jinak byly práv V erešagin o vy cykly. Umlec ten vládl

nejrealistitji provedeny. ne jednotliv, nýbrž jako souvislé dokonalou technikou mocelé ady, derní, ml znamenitý dar pozorovací a také mnoho vlastních zkušeností než jiní malíi souasní, zejména francouzští, v poli nabytých nejinak, a byli-li tito tendenními, byl jím on také. Avšak práv ve zvlášr.ní tenhledati sluší nejenom veliký rozdíl mezi ním denci Ver ešagin o a ostatními vrstevníky, nýbrž i dvod jeho vzácných úspch. Dá se to íci krátce on njakou tendenci svou pedmtu nevnucoval, nýbrž spoSpatovalC ve válce jen kojil se s tendencí tou, již vnutila válka jemu. hrozný, nelidsky šílený boj lovka proti lovku, boj, jehož ovocem je této úvaze neskonalé utrpení, neskonalá bída a záhuba tisíc a tisíc

Tu

strojenými,

které

—

objevily se obrazy

v

:

;

ist

plynoucímu z ní hlubokému, srdce rozrývajícímu citu soutrpnosti ustoupilo všechno ostatní. Otázka, zda-li barbarství to je nutné ili nic, motivy a hesla, jichž se užívá nebo zneužívá pi válení, úspchy, jichž dobývají vítzové to vše mizelo pi pohledu na hladové, mrznoucí, ranné a mrtvé vojáky, aC pítele, a nepítele. A tímtéž dojmem, kterým válka skutená psobila na nho, mly zase obrazy jeho psobiti na diváka, ovšem bez nejmenší újmy na své hodnot ist umlecké; to mohlo se arci podaiti jen malíi dokonale realistickému. Tendcnnost Ver eš agi no va osvdila se tedy vlastn jen rozhodnutím, že bude malovati válku pak další slovo mla již válka sama. Arci válka, jak ji vidí nestranný, t. j. vojenskými aspiracemi osobními nedotknutý oitý svdek, jenž všude pedevším vidí v lovku lovka, a ne oban

pak

lidské

a

—

:

*

10

teba na jak

sta mil vzdálený,

„naši

jenž raduje se

Verešagiu

vyhráli".

sám

z

novináských zpráv o tom,

pravil:

„Jiní

krásné

malovali

vidl jsem a maluji ošklivou válku."* Jeho obrazy nejsou apotheosou ani války, ani válících, a když na jednom z nejkrásnjších pedvádí nám Skobeleva na Šipce, an jásajícímu vojsku dkuje za dobyté vítzství, nezapomíná umlec ani okamžik na cenu, za niž jásot ten je zakoupen, a vítzoslávu v pozadí zobrazenou provází nejvýmluvnjším komentáem: popedím mrtvolami posetým. A k výjev z války turkestanské pidal zvláštní dedikaci svrchovan sarkasliekuu vymaloval kupu lidských lebek s podpisem: „Vnováno všem minulým, nynjším a budoucím vítzm." I nelze se tomu diviti, že válené obrazy Verešaginovy práv pro onu bezdnou tendenci nelíené pravdivosti vzbudily znaný odpor netoliko vojenských kruh na Rusi nýbrž i nemalé ásti ruského obecenstva, která spatovala i jinde bitvy, já

ad

—

—

,

v nich nevlastenecké snižování prý oné slavné a svaté války.

A podobn, jako Verešagin, i pokud jsou tendenními, jsou jimi jen svých, oba podávají jen to,

Lev Tolstoj

líí válku. Oba, svrchovanou pravdivostí obraz co pozorovatel mže postihnouti v poli sa-

motném, ne však to, co by si musil teprve doma u psacího stolku, teba na základ zkušeností svých konstruovati. Také Tolstoj ve \álce spatuje sice „událost protivící se lidskému rozumu a vší lidské pirozenosti", vzájemné dopouštní se nesíslných zloin, na jejichž setení nestaily by ani letopisové všech soud celého svta, zíkání se lidského citu a lidského rozumu se strany milion lidí, kteí táhnouti musí proti nepíteli a hromadn ubíjeti tvory sob podobné („Vojna a mír"): pece však i on, pokud bží o dílo umlecké, útuje prost s danou skuteností a na válku dívá se klidn a objektivn, bystrým, pronikavým zrakem básníka, stejn jako Verešagin zrakem malíe. Jest patrno, že tendence zde plyne z isté lidskosti, ze šlechetné soutrpnosti

s

bližním;

a jestli

že také

umlecké

dílo

samo

o

sob

ne-

mže pímo

zpsobiti nápravu života skuteného, tož alespo poopravuje naše názory o nm, snímá mu škrabošku, která již diagnose pekáží, a tím otvírá a rovná cesty praktickým snahám opravdovým. Avšak namítne se, je to úkolem umní? Zajisté není to jeho povinností všude a vždy; ale je to jeho nedotknutelným právem, kdykoliv umlec v hloubi srdce svého pocítil toho potebu. Ale pro práv umní má zde pomáhati, pro neponechává se všechno to radji pímému nazírání na skutenost samu? Odpov i zde je snadná: protože zkušenost jednotlivcova naprosto nestaí, aby v lidstvu dovršena byla taková míra spoleného poznání chyb a nedostatk života, jíž nezbytn je zapotebí již k prvním

krokm

nápravným

;

a když o to bží,

aby

lovk lovku

zkušenosti

* Jen dle starého zvyku mluvívá se o Verešaginovi jakožto o malíi bitev zídka nalézáme mezi jelio obrazy, ba možno skoro íci, že se jich podání vyhýbal. Radji než-li vlastní boj zobrazoval okamžik boj pedcházející nebo bezprostedn po následující; mezi výjevy z rusko-tiirccké války, na p. jen jeden velký obraz znázoruje okamžik skuteného boje: „U Plevna" a i zde vidíme jen v popedí na návrší cara se štábem, kdežto bojišt v mlhu a dým úpln zahalené položeno je do nejvzdálenjšího pozadí. ty jen velmi

nm

;

li

své sdloval a tím názor jeho životní rozšioval, nelze

stedku psobivjšího lecký, v

a

pesvdivjšího,

o jehož pravdivosti nepochybujeme.

novinách,

vdeckých

ve spisech

—

vru

nalézti pro-

nežli jest živý, sytý obraz

ale

Mnoho teme

o

bíd u

co je všechno to

umlidské

srovnání

hlubokým a trvalým dojmem, jejž na nás iní vylíení života hornického v „Germiualu" Z o 1 o v , nebo mravní zpustlosti nevzdlanc v „Moci temnoty" Tolstého nebo nedohledná pláií mrtvolami pokrytá na obraze „Pemožení" ?* Shrneme-li všechno, co zde naznaeno bylo o tendennosti umní realistického, budeme tím rozhodnji opírati se tvrzení, že umlecký realismus naší doby je totožný s pessimismem. Že mezi realisty nalezneme teba pessimisty, pipustili jsme již. Jsou však jiní zase, kteí proti názvu tomu protestují a nenazývají se ani pessimisty, ani optimisty, nýbrž hledí, nebo alespo domnívají se hledti na svt se stanoviska klidné a chladné objektivnosti vdecké. To jsou naturalisté smru asi Z olova; jeden z nmeckých zástupc smru toho, Alberti, praví: Kdo stojí na moderních vd pírodních, pekonal již i víru i zoufání; láska k pírod, jejíž ástí, ne však tyrannem se cítí, povznáší ho 8

Verešaginov

pd

vdomím,

že i on má úastenství na stálém zdokonalování se pírody, ne sice každému jednotlivci, ale pece lidstvu jakožto celku kyne budoucnost utšenjší, nežli je pítomnost.** Nech již souhlasíme s tímto stanoviskem nebo nesouhlasíme: pessimismem nazvati jej nesmíme. A což ruský realismus? Ten zase chová v sobe tolik nejvážnjší tendence mravní, že v naopak spíše zápas s pessimismem spatovati a

tudíž

nm

poddávání se mu. Kde stopuje se a vyhledává sebe skrytjší hnutí mravnosti v duši na pohled ztracené, tam je neoblomná víra, ne však zoufalá beznadjnost. A máme-li vbec užívati toho slova, zajisté spíše toho nazveme pessimistou, kdo nápravu prohlašuje za nemožnou, nežli toho, kdo o možnosti, ba snadnosti její nezvratn je pesvden.

musíme,

nežli

Tolstoj, jenž

ve

Kristova

provádti

dá

knize

své

„Moje náboženství"

hlásá,

že

mravouka

obmezování, že k tomu potebí toliko dobré vle, nezasluhuje pece výtky pessimismu, zejména ne se strany tch, kteí snad spíše byli by ochotni pidati se k mínní opanému, že mravouka ta je naprosto nemožná, nesleví-li se nco, a to hodn mnoho, z jejích požadavk. A opt musím podotknouti, že zde nikterak nebží o to, zda-li co do vci samotné Tolstému ve všem pisvdíme ili nic, nýbrž jedin o to, smíme-li takové názory se

nazvati pessimistickými,

s

v

celé ryzosti a beze všeho

pravým

umním

se nesnášejícími.

S výtkou pessimismu ovšem co nejtsnji souvisí jiná, realismu asto se stanoviska doteného již sporu krásy s pravdou. Realismus

inná

* Také tento obraz zpiisobil na Rusi pohoršení; avšak knz, který kdysi byl vykonal onen siimmarní obad pohební nad sty ne-Ii tisíci padlých voják zárove, sám a to ve výstav, picd obrazem samotným, dal malíi svdectví, že to, co zobrazil, bvla ryzí pravda, nikoliv výplod cliorobné fantasie nebo dokonce tendenní lež. ** Magazín f. d. Lit. des In- und Ausl. 1888, 142.

Í2 libuje si prý více v šerednu, uežli v krásnu, více ve zlu nežli v dobru, vybledává dissonance, aniž dbá náležitého jich rozvedení. Zajisté tak nezídka iní a za všech dob inilo umní, avšak ne jenom realistické. Osobní vkus umlcv, proud názor asových, zvláštní stanovisko náboženské a i)erzné jiné píiny snadno mohou zpsobiti, že hlavní pozornost obrací se zcela jinam, uežli ke kráse a lahodnosti dojm zevnjších. Že pak realismus, jemuž bží pedevším o pravdu, adu tchto vliv rozmnožuje, je ovšem pochopitelno, a zvlášt tam, kde bojuje se proti šablon, konvenienci a lži umlecké, které všechny nejradji zastírají se škraboškou krásy, nepekvapí nás tuhá reakce proti této škrabošce, teba zde onde upílišená: asem zajisté reakce ta pílišností svých se zbaví, ale blahodárný úinek její potrvá.

Nelze íci, žo realismus krásu zásadn

vyluuje.

Nkdy

sice

theo-

retikové nechtjí initi rozdílu mezi krásnem a šeredném, popírajíce, že

sob

by uco samo o bylo krásným nebo šeredným, dobrým nebo zlým; spatují ve skutenosti toliko zjevy, jež dle pravdy zobrazovati se mají, nic více. To však není nic jiného, nežli drazn pronesený požadavek objektivnosti umlcovy naproti svtu zjev arci pronesený formou ne práv píliš štastnou. Ostatn naproti výrokm takovým postaviti lze hojn jiných, jež správnji prohlašují, že realismus nestaví se nepátelsky proti krásnu všeho druhu, nýbrž že toliko neoddluje krásno od šeredná, dobro ode zla, vznešené od hrozného, mohutné od bídného, pijímaje všechno tak a v tom smíšení a protkání, jak život sám to pináší.* Flaubert dokonce prohlásil (v list psaném Saudové), obraceje hrot svj proti Z oloví: „Já pedevším vyhledávám krásu, o niž moji soudruzi velmi málo se starají. Vidím je docela necitnými, kdo sám unesen jsem obdivem, naplnn odporem." Edmond d e G o n c o u r t (v pedmluv k svému románu „Les Freres Zemgi::Mio") ujišuje, že realismus nespatuje svj úkol jedin v líení toho, co je spi'osté, odporné, co hnusn zapáchá, nýbrž i v umleckém podání toho, co je ušlechtilé, krásné a vonné, a piznává se, že jeho a bratrovým cílem bylo vždy napsati „le román realisté de l'élégance'S jenž by dle tchže zásad umleckých zobrazoval krásu, dle nichž nejnovjší uaturalisté vyliují šerednost. A kdo konené vzpomene si naTurgeuva, na Tolstého, u nichž nalézti lze tolik jemného, pvabného, ušlechtilého, slovem v pravém slova smyslu krásného, ten zajisté nebude mluviti o negaci krásna jakožto o zásad umní realistického, nýbrž tam, kde zaražeu bude skutenou nadvládou šeredného, odporného, pite to individualit umlcov, jeho osobnímu vkusu, anebo požadavkm, jež mu v jednotlivém pípad inil sám pedmt nebo úel jeho díla.

—

bu

Onen pedsudek

proti realismu

má

svou zajímavou obdobu v jiném,

jenž kdysi šíen byl a zde onde dosud

ješt se objevuje v boji proti moderní hudb, zejména proti Wagnerov: o konsouanci prý nedbá a trýzní sluch náš samou disharmonií. Budiž mi prominuto, že cituji

v

* Tak „Magazín

oliraziije se f.

d.

Lit.

na p. Alberti ve svém lánku „Ideál ismus d.

In-

und

Aiislandes."

1888, 166.

u. Philistertlium"

13

—

anekdotu až píliš snad známou, ba otepanou ale je pouná: kapelník, njakou skladbu Wagnerovu, náhle odklepav praví orchestru: „Pozor, pánové, zde musí býti njaká chyba; zde to ladí!" Lidi pak, kteí takovým vtipm ví, berouce je do opravdy, nepesvdí ani vždy nedávno ješt, u píležitosti žádné argumentm ad homiuem paížského provozování „Loliengrina", i v pražském jednom list mluvilo kakofonii! Ped lety ostatn bylo u nás se o hudb této jako o takoka módou, všechno to, co se na nkteré skladb nelíbilo z jakýchkoliv píin, každý skutený nevkus autorv práv tak, jako to, na zase nestailo hudební vzdlání poslucha, psáti na vrub wagnerianismu, i pronášeny v píin té posudky pímo neuvitelné. Dnes arci waguerianisnius není již na denním poádku; za to místo jeho zaujal realismus, a tomu vru nedaí se ani o vlas lépe. Máli život lidský vylíiti se vrn a bezohledn, jest ovšem dosti asto zapotebí, dotknouti se i mén libozvuných strun jeho, pednésti leccos hrubélio a odporného, leccos, ím tená, uvyklý snad jinému druhu duševní stravy, v prvním okamžiku cítí se zaražen, teba i uražen. To pak nejednomu posuzovateli staí. aby cokoliv nalézá v umní sprostého, hnusného nebo kluzkého, piítal hned zásadám realismu i tenkráte, když nezavinila to nezbytná pravdomluvnost umlcova, nýbrž prost jeho nevkus nebo dokonce jeho nízká vypoítavost; s druhé strany pak tentýž posuzovatel zase to, co v umní realistickém vyskytuje se sympathického, nžného, ušlechtilého, škrtá jenž studuje

;

—

z

út

realismu, jsa

svým zásadám, initi

—

pesvden,

takoka

požadavkm

proti

že je to ústupek, jejž

vli

vidl

své,

smr

puzen

se

tento proti

nebo

nucen

školy staré.

Proti pedsudkm tohoto druhu je pouze jediná zbra trplivost ekati, až vymrou. Avšak mnohem vážnji zní námitka jiná, která :

oprávnnost

dojm

silných, drsných, píkrých sice zásadn nezavrhuje, realistickém pílišnou prý míru jejich shledává a odsuzuje. Na to realismus odpovdti dilemmatem: umlecký obraz to, co ua jeho pedmtu je nepkného, libovoln pepíná, zveliuje a pak ale

v

umní

bu

mže

—

výtka ona nemíí vlastn ua realismus a jeho zásady, nýbrž naopak na hích proti prvnímu jeho pikázání, proti pravd; anebo míra nekrásna není o nic vtší v umleckém díle, nežli ve skutenosti a pak nezbývá než pipomenouti známé ruské písloví: Nezlob se ua zrcadlo,

—

kivou hubu. Všechno tedy závisí na tom, jak postavíme se k tmto otázkám: i)edn, jaká je ve skutenosti bilance mezi krásnem a šeredném, dobrem a zlem? za druhé pak, smí-liž se íci pravda plná, bezohledná? O tuto poslední otázku jsme již zavadili rozjímajíce o tendennosti umní a pozdji opt se k ní vrátíme. Zde však alespo nkolika slovy pokusme se o odpov na otázku první. Skutenou statistiku krásna v život a v pírod arci nemáme, máš-li

dvma

—

—

—

a také sotva se

jí

dokáme. Avšak k jakémusi odhadu pece mžeme

dospti pozorováním.

Samo sebou kladními

Vezmme

se rozumí,

skínmi

že

si

nco

statistiku

konkrétního

její

nebudeme

:

krásu lidské tváe. studovati

ped

vý-

fotograf, ale také ne na plesích nebo v divadlech musíme se rozhlédnouti po všedním život, a po všech vrstvách spoleenských. Poítejme na p., kolik opravdu krásných lidí potkáme na

14

—

ulici za pl hodiny nýbrž tenkráte, když

je

ovšem ue v dobu promenády elegantního svta, smsice obecenstva za povoláním svým jdoucího co možná nejpestejší. Pak zajisté krom valného potu tváí docela

ekneme

lhostejných,

mén

mnohem

neutrálních,

nalezneme

t. j.

celkem ani sliných ani nesliných, hezkých a pvabných, nežli

rozhodn

tváí

takových, jež pro jakoukoliv

nepravidelnost musíme nazvati nehezkými, ba dokonce odpornými. Slovem pravá krása tlesná je nepomrn vzácnjší, nežli ošklivost. Zdá se býti názor ten pessimistickým? Myslím, že je toliko stízlivý a vc sama že je docela piro-

teba

ošklivými,

i

Nebo i tenkráte, kdybychom a priori pedpokládali, že dle pravdpodobnosti bude mezi organismy lidskými od narození stejný poet tvar krásných jako ošklivých, nesmli bychom zapomínati na všeliké rušivé vlivy tlesnou krásu pímo hubící, na nemoci, nouzi, starosti, vášn, stáí atd,, jimiž arci i z velikého potu ke kráse povolaných stává se nevelká hrstka skuten vyvolených. Že pak tytéž vlivy, jež kráse ubízená.

rají

pdy, naopak

zase ošklivosti

jí

pidávají

i

tam, kde

pvodn

v tva-

pímo nepkného, je tuším na bíle dni. tmto zhoubným initelm, etným a namnoze neodolatelným,

rech samostatných nebylo

nic

A co proti zmže všechna

malicherná kosmetika umlá, obmezoná beztoho na kruhy

pomrn

úzké?

dosti

Te

dejme tomu, že malí zobrazil nám njaký vý'jev ze života lidu, potu postav. Jsou-li všechny bez výjimky šeredné, zajisté pochybil proti pravdpodobnosti ale nepochybil by rovnž tak, ba vtší ješt mrou, kdyby všechny tváe bez výjimky byly krásné? A v o velikém

;

em

budeme pravdu,

hledati

sted, ne v stejném

pomru, l»ro

jejž

t.

potu

nejvtší pravdpodobnost? Patrn ue u prolidí krásných a ošklivých nýbrž v onom asi

j.

jsme pozorováním práv

zjistili.

Pomr

ten však, jak víme,

krásu píznivým není.

Nejinak má se i v každém jiném oboru: mutatis mutandis všude nalezneme výsledek podobný. mže se nkdo domnívati, že poet lidí uešCastných vyvážen je stejným potem šastných? nebo poet obmezeuých stejným potem moudrých? Ale ve svt mravním snad pece je bilance lepší! Ovšem, ped zákonem totiž a ped soudem lidským. Zkoumámc-li však intimní stránky života, skryté motivy jednání

i

lidského,

nemže

nás býti tajno, že snad ve všech srdcích dobro neustále

vítzn

nazýváme, marn v tch, sebezapení, obtavost, nezištnost, shovívavost, snášelivost, pokoru: konstatujeme tím bez odporu, že ani osoby, jichž vážíme si jako vzor, nejsou ušeteny vždy a naprosto onoho vnitního boje. Arci jen zídka o boji tom ví pozorovatel opodál zápasí

se zlem,

v

tch,

jež dobrými

jež za špatné pokládáme. Velebíme-ii

ní

líí-li pak básník, do tajemných hlubin lidského srdce zasvcený, takový zápas motiv dobrých se zlými v lovku, jehož dle zevnjšího konání jeho nelze nazvati jinak, nežli mravným, zdá se to pozorovateli povrchnímu snad libovolným zmenšováním a podezíváním, ne-li popíráním mravní hodnoty onoho lovka. A naopak zase tam, kde odhaluje se njaká stopa ušlechtilého citu, dobré snahy v duši jinak teba zloinné, snadno vzniká u téhož druhu posuzovatel domnnka, že není

stojící;

15

to

uic jiného, nežli strojená, nepravdivá glorifikace nemravnosti.

nedorozumDÍm kivdívá

Takovým

zejména romanopiscm ruským. V „Revue bleue" nedávno byl lánek o Zolov „La bet humaine", a sice nepíznivý. Na dkaz, že svt není tak špatný, jak dle Z olova líení by se zdálo, uveden následující píbh, který prý se dstojník etuický byl uražen anonymním pihodil nedaleko Toursu listem, a když za to oban jistý, na vzdor svému zapírání, byl odsouzen, pihlásil se dobrovoln pravý pachatel, etník. Taková šlechetnost ve svt si, nerozhodujme Zolov zdá se autorovi onoho lánku nemožnou. ale nahramež pouhý anonymní list velkým promyšleným zloio tom nem, strunou formu zprávy novináské rozšime v obsáhlý obraz psya máme ped sebou Raskoluikova. Na vzdor tomu Dochologický stojevského „Vina a trest" uvádí se nezídka za píklad pessimistickébo názoru o lidstvu. Mžeme íci zcela všeobecn kvantum šeredná a zla je mnohem vtší, nežli obecné mínní pipouští; jest pochopitelno, že dojmm píjemným lidé více vnují pozornosti a lásky, že si je tudíž také lépe vštpují do pamti, než dojmy nemilé. Stízlivé pozorování pak, které obecné mínní opravuje, nikterak není pessimistickým, škarohlídným ncbot zde nebží o to, jakým skutený stav vcí okamžité jest, nýbrž o to, zdali nápravu považujeme za možnou a zda-li o ni se pokoušíme, pokud ovšem síly naše staí. Ostatn umlecké dílo jen málokdy smíme co do pomru krásna a šeredná v zahrnutého posuzovati dle oné „statistiky". Totiž jenom tenkráte, když umlec rozhrnuje ped zrakem naším velký, obsáhlý obraz života, v nmž jako v mikrokosmu njakém jeví se dostatená rozmanitost; nebo teprve na velkých íslicích mžeme poznávati zákon statistický. Dantova Komedie, mnohé hry Shakespearovy, ,.Faust" jsou takovými mikrokosmy básnickými. Moderní román snad ze všech forem umleckých nejvíce k obsáhlosti té tíhne; jakožto píklad klassický uvádím toliko Tolstého „Vojnu a mír". Arci, kde podmínka obsáblotti a rozmanitosti té splnna není, tam záleží na nahodilém stase

:

Bu

:

—

:

nm

Gothv

novisku umlcov, na jeho zvláštních zámrech v daném pípad, který úryvek velikého celku nám pedkládá; ale každý úryvek a zlomek neobráží v sob všechnu rozmanitost a zpsob složení celku. Drama i román asto uvádí nás do užšího kruhu sjjoleeuského, teba jen do jedné rodiny, a umlec krom toho má zajisté právo hledati látku svou dle libosti na výsluní nebo ve stínech života. Každé umlecké dílo je zjevem zvláštním, jedineným; kde výslovn nás pvodce jeho sám k tomu neoprávnil, nesmíme zjev ten generalisovati, nesmíme v spatovati výraz názoru všeobecného. Díváme-li se na malbu pedstavující krajinu horskou, nebudeme pedpokládati, že malí v pírod vidí jen tento jediný druh krajin, že rovin neb moi upírá existenci, a to ani tenkráte, když víme, že umlec ten nejradji, ba teba výhradn motivy ke svým obrazm vybírá si v horách. Taková jednostrannost mže záviseti na rzných zvláštnostech a j)omrech osobních hledíme-li k celkové innosti umlcov, pohešujeme v ní snad rozmanitost, ale chybou umleckého díla jednotlivého to není. Totéž právo býti více mén jednostranným ve volb

nm

;

16

látek svých

má

básník

uebo výtvarník

i

vzhledem ke svtu mravnímu.

p. zvláštní zkušenost životní nebo jakýkoliv interess jiuutá ho ke zjevm abnormálním, chorobným nebo zloiuným tou mrou, že pedmty své se zvláštní oblibou a teba pravidlem erpá z tchto pramen, nesmíme ješt souditi, že on sám jiných lidí ani nezná, že prohlašuje celou spolenost šmahem za abnormální, chorobnou, zloinnou Arci kdyby takový jednostranný smr, jejž u jednotlivc pochopujeme Z

toho, že na

celuu literaturu, pak nemohli bychom nevidti tom píznak neutšený: nebo jednostrannost toho druhu svdila by o nedostatku samostatných umleckých individualit, svdila by o vzmáhající se nepvodnosti pouhých napodobitel a o vznikající z toho unirtvující šablon. S tohoto stanoviska nebudeme na p. vytýkati Zolovi již to. že hrdinové jeho jsou s výjimkami nevelkými na mravní úrovni nejnižší; a nekáráme, opanoval v

toho vyžadovalo thema, jež

si

pro hlavní tikol své innosti zvolil: vylíiti

na osudech jedné rodiny všeliké náruživosti a neesti, jichž lovk jest schopen. Tato jednostrannost skliuje a roziluje snad, ale se stanoviska umleckého celkem neuráží tenáe. Jenom tam ovšem, kde užší kruh spoleenský chvílemi se rozvírá a zraku našemu široký rozhled na totiž

nejrznjší vrstvy obyvatelstva velkomstského poskytuje, stává se celkový dojem svou vnitní pravdnepodobností pímo odporným, jestliže, jako v „Nan", není ani z dáli naznaeno, že vedle zvrhlé spolenosti, v níž

hlavní

dj

se

odehrává,

žije

i

slušnjší a lepší.

jiná ješt,

Vrame se na okamžik k tendenci. Nejnovjší literatura francouzská pedkládá nám zajímavý pokus, roztíditi hlavní smry umní realistického vzhledem k tendenci. Je to cenou akademie vyznamenaná kniha „Le realisme et le naturalisme dans la littérature et dans Part" (1889), jejíž autor, A. D avi d-Sau vageo t, v první vtší polovici podává zajímavý historický pehled realistických umleckých všech dob a všech odbor, v druhé menší pak nynjší hnutí realistické kritisuje. Snaží se býti objektivním a velký historický význam realismu uznává; ale nikterak není jeho stoupencem, nespatuje v poslední cíle umní, neuznává výhradné jeho panství v theorii umní, ba varuje ped rzným nebezpeím, jež prý z nho plyne, a konen oekává, že nynjší realismus stane se pouhou prpravou k novému, lepšímu idealismu. Nejedná tchto

smr nm

kritických

poznámek

ji

pravdivá, a

pisvditi

jí

mže

i

principielní za-

stance realismu, jenž nepovažuje dnešní tvánost jebo za vrchol dokonalosti, nýbrž pipouští, ba peje sob dalšího rozvoje k vtší dokonalosti. Naproti tomu však mnohé tvrzení oznauje spisovatele jakožto rozhod-

ného odprce

principu realistického. Avšak zde nebží nám o kritiku nýbrž o roztídní realismu. A to je následující: Realismus pesným zobrazováním skuteno'5ti sloužiti chce životu, vd, mravnosti, náboženství, fiiosofii atd., jako stedovké uméní,

jebo,

bu

dogmatm kesanským, Dostojevský, kteí propagují

jež uilo

a

za

našich

dn

Gr.

Eliot, Tolstoj,

jakéhosi ducha bratrství evangelického,

1?

uebo

Proudhon

a

rálky positivistické

Zola, kteí prospívati chtjí pokroku

—

pour 1'enseigQement" (umní pro pouení)

vbec

teressy

nestará

se

vdy

mo-

a

„realismus didaktický", jehož heslem jest „Tart

tot

:

a

pedmt

sviy

auebo o všechny tyto

vrn

zobrazuje jen

z

in-

ist

záliby na pesném napodobení, jak inili kdysi umlci renaissanní, Angliané, Hollanané, Španlé, a v našem století Flaubert a jeho škola, již písné sluší rzniti od školy Z olovy: to „realismus a jehož heslo indiíferentní", jenž ml by se nazývati ..naturalismem" zní: „art pour Tart" (umní pro umní) (str, 11, 12.). Realismus indifferentní ili naturalismus vyhledává zábavu, požitek estetický, didaktický pak px'Ospšnost, oba však stejn vyžadují naprostou pesnost obrazu

umlecké

(.str.

191.). Tolik náš autor.

Víme, že tendennost nikterak není podstatným znakem realismu zcela dobe rozeznávati realismus theoreticky mohli bychom tedy tendence prostý od tendenního, a pak by Flaubert, jenž prohlásil, že dílem umleckým" (str. , každá kniha, která je tendenní, pestává býti jiná jest otázka, zda-li Avšak prvního. 176.), arci byl zástupcem smru tento rozdíl staí, aby dle nho rozvrhoval se celý realismus na velké, a o to zde nám pehlavní dv skupiny. Se stanoviska umleckého sotva lze pisvditi. Vždy D a v i d-S a u v a g e o t sám devším bží

—

—

—

—

praví, že

nesnadn

oba tyto

smry

se rozeznávají,

A skuten

ryze

v praxi tou

mrou sob

any užívají tchže

umlecká

se podobají,

prostedk

že

estetických

nkdy

(str.

12).

stránka u realismu tendenního (didaktického) je

umlec pi tvoení nna náliledu zcela subjek„Madame Bovary" nalézal tentivním. Kdyby nkdo ve románu samotného, bez základ na ovšem smli bychom mu denci, naprosto odpírati? Více ohledu na theorie autorovy jinak pronesené mén lze pece erpati ponauení z každého píbhu lidského, tím více pak z celého života osoby pvodn nikterak zlé, ale lehkou myslí po táž jako u iudifferentuího, tak že posouzení,

jakou

tendenci

ml

ili

nic,

peasto

zda-li

závisí

laubertov

—

—

kluzké dráze do záhuby se ítící; a mžeme-li se uiti ze skutenosti, ne z jejího vrného obrazu umleckého? Kdyby Flaubert jinak nebyl vyjádil své mínní o tendenci v umní, z „Madame Bovary" samotné sotva bychom poznali, zdali si látku tu zvolil jakožto vhodný tendenní píklad auebo jakožto pouhý pedmt poutavý a zábavný

pro

neboC ani vážná, opravdivá tendence nemusí býti vtíravou. Stanovení pesných hranic mezi onmi hlavními kategoriemi realismu tendenního a indifferentního je tudíž vcí ponkud záhadnou. Za

mezi jednotlivými smry uvnit realismu tendenního jeví se patrnjší a uritjší, nejen co do posledních cíl tensamotných. Ba možno íci, že dence, nýbrž i co do pojímání Flaubert se Zolou, pes všelikou vru nemalou rznost tchto povah

to

však

rozdíly

mnohem

pedmt

umleckých,

více

stojevským. „Psychologie.

„Zde musíme,

má spoleného nežli Zola s Tolstým nebo s D oDavid-Sauvageot zvláštní jednu kapitolu nadepsal

La superiorit du chceme-li býti

realisme russe",

spravedliví,

i

zaíná

uznati rozdíl,

ji

tmito

jenž,

nesvdí ve prospch našeho plemene" (str. 230). Dále pak rzné výroky o francouzské literatue realistické, na p., že její

nikterak cituje

slovy

bohužel!

2

18

romáuy vtšinou jsou stokou smyslnosti („une coulée de cbair"), že ve „SalammbO" neuí aui záblesku života mravníbo, a uvádí ze Zolovy pedmluvy k romáuu „Thérese Raquin" nepokryté piznání

Flaubertov autorovo,

že v knize

té

chtél

líiti

jen osoby,

jimiž

naprosto

vládne

svobodné vle a smyslnosti svou dávají so „Duše naprosto schází, doznávám vésti pi každém inu svého života. to bez ostýchání, nebo bylo to mjm úmyslem." Naproti tomu pak s této líbí se jejich realismus? stránky karakterisuje romanopisce ruské. On pikládá hodnotu statkm duševním, on dvuje v mravní sílu, jež lovka zbavuje nalvlády svta zevnjšího, on chová v sob mravní cit, jenž plyne z názoru kesanského a jeví všechny útvary pirozené: víru moc bolu, kultus bratrství mezi lidmi, lásku v oživující a ohrožující úctu ped neznámým k' prostot, spokojenost pocházející z míru duševního, ])ožstvím, jež i skepticismu dodává vzezení pipravující se víry, a konené ideu tolio, co Kant nazývá katogorickým imperativem, t. j. nal)rostou závaznost zákona mravního. Pi tom všem D av i d-Sau vage o t má na mysli pedevším To 1 steh o „Vojnu a mír." I pokrauje pak: „Tato idea (absolutnosti zákona mravního) je tak živá, že trvá i pi nejhorším poblouzení. To, co „Vinu a trest" chrání všeho pímého porovnání s bžnými plativými hrami divadelními (francouzskými), je svdectví živé úinného citu mravního" (str. 231 233); a na doklad toho nervstvo a krev,

jež nemají

ím

—

autor delší passus, v

cituje

nmž Dostojevský

zpytuje duševní stav

Na samém konci knihy pak pímo teme, že mezi lismem Tolstého a realismem Zolovým je propast práv taková Raskolnikova.

ona, která spiritualismus dlí od positivismu

A

(str.

rea-

jako

397).

k tomu ješt Francouz realismu zásadu nepející. Ruští básníci sami jsou si ovšem tohoto základního rozdílu dobe vdomi, a ve vdomí tom spoívá také jejich síla. Zle postaiž nkolik to

praví Francouz,

Dostojevského,

slov ze zápisek

O.

Miller:

—

„Pi dokunaléni

realismu

jež kdysi

ve

„Kvtech" uveejnil

podstatu v lovku naruského, a v tomto smyslu

lidskou

tot karakteristilvou smru písné lézti jsem ovšem prostonárodní (nebo mj smr vyplývá z hlubin národního ducha kesanského), akoliv nynjšímu národu neznámý; avšak píštímu Nazývají mne psychologem; není pravda: jsem lidu budu již známým. pouze realistou ve vyšším toho slova smyslu, t. j. vyliuju a zobrazuju hlubiny lidské duše v jejich celistvosti!"* K tomu vru neteba již pidávati výklad dalších. A co na druhé stran podává nám Zola a jeho

a v ní lovka jakožto ást neúprosným zákonm jejím Rozbory psychologické jsou již ponkud z cesty, a kde se vyskytují, jsou jen i)okraováním a dopliíkem mechanismu ]n''írodního. Ba, nejkrajnjší theorie smru toho uí, že romanopisec má pestati na tom, co bezprostedné lze pozorovati a kontrolovati, totiž na tom, co vidíme a slyšíme, na skutených inech a slovech lidských, a nevkrádati se do myšlenek a cit intimních, jež tají se i)ed svtem v nejhlubších hlubinách nitra a nk ly dokonce ani sdliti se nemohou, a tudíž básníkovi pí-tupuými bývají toliko nepímo, na základ analogií s vlastní

škola?

Pírodu

podrobenou.

* „Kvty^'

1883. Díl

II

htr.

33tí,

19

zkušeností a pomocí jakési diviiiace.

dležitjší a patrnjší,

nežli

tendenním a indiífereutuím. Neuvádím tyto vci snad Skaci

smr

realistick3'cb.

V tom

zajisté

David-Sauvageot proto,

Pítomná

tkví

rozdíl

nepomrn

stanovil mezi realismem

že velkou vábu

kladu

na klassi-

studie je píliš struná, tak že ne-

mže

pihlížeti ke každému odstínu hnutí realistického zvláš, aspokojuje povšecbuým naznaením toho, co všemu realismu umleckému jest spoleného. Avšak bží zde ješt o vc jinou, která alespo krátkého objasnní i)Otebuje. David-Sauvageot dostal se totiž do sporu s terminologií Zolovou: sám uvádí sice hned na druhé stránce svého díla, že Zola svj smr oproti škole starší nazval naturalismem, ale z dse

vod vcných

i

bistorickjch sluší prý název ten zavrhnouti, a slova na-

turalismus užívati spíše k oznaení realismu indifferentnílio,

prostého

(Flaub er t

vší

tendence

o va).

Zdá se mi však, že nemáme práva, anebo alespo že není dostatené píiny k tomu, abychom názvosloví, jež ú utvoili umlci sami a jež se již dosti ujalo i v obecenstvu, mnili nebo dokonce, jak práv zde se stalo, pevraceli. Zstaneme tedy pi názvu obvyklém: Zola je naturalistou, t. j. realistou onoho smru, jenž na lovka pohlíží se sia-

vd pírodních. Jakého slova máme však užiti k oznaení rearuského? Nerad zavádím nové terminy bez píin naléhavých, a neiním toho ani zde. Avšak kdybychom stj co stj hledali výraz, jenž by naznaený s hora rozdíl mezi stanoviskem francouzským a ruským (arci vzhledem k tm práv autorm a smrm, o nichž byla e), nejnoviska lismu

bychom proti naturalismu Zolovu sotva slova lepšího pro smr Tolstého a Dostojevského, nežli: humanismus. „Psycbologismus" bylo by píliš málo, nebo nebyla by tím vystižena vc nejdležitjší: ono ethické jádro celého názoru toho; „ethicismus" nebo „moralismus" za?e by podávalo pojem píliš úzký. Slova „humaale nismus" užívá sice historie kulturní ve smyslu docela jiném proto pece neznám pro úel náš terminu vhodnjšího, ekl bych výlépe objasnil, našli

—

—

mluvnjšího a plastitjšího. Nebo zajisté u Francouz smru Zolova samo sebou se rozumí, že jen pevahou, ale pevahou o celku naprosto rozhodující jeví se soustavný, dsledný kultus pírody, jenž ídí se zásadou „Naturalia non šunt turpia", u Rus i)ak smru Lva Tol-

—

stého a Dostojevského takový též kultus lidskosti, jehož heslem jest „Ilonio sum, humani nihil a me alienum puto." staDosud mluvili jsme docela povšechn o „pravd umlecké" ilo to k oznaení vlastní esthetické stránky realismu oproti myšlenkovému obsahu, svtovému názoru a praktické tendenci, jež v dob naší rády se s ním sdružují. Jenom o rozdílu a pomru mezi esthetickou a theoretickou pi-avdivostí obrazu uinna byla mimochodem zmínka. Nyní l)ihlédneme k samotnému jádru vci a povšimneme si pedevším n;

kterých

bžných omyl.

Sotva kdo bude na

nenou v i

umní

pravdivost vcnou,

všude a vždy žádati naprostou, bezvýmitvrditi, že umlec smí nám i)odávati

to jest

díle svém pouze to, co stalo se nebo jest ve skutenosti, a ovšem pouze tak, jak se to stalo a jak to jest. Takovouto svrchovanou

20

pravdou historickou, která by jak v celku díla unileckého, tak i v každiukém jebo rysu jednotlivém spatovala uaprosto vrný obraz skuteného života a skutené pírody, byla by vylouena všechna vynalézavost umlcova. A pece pokud lidstvo lidstvem bude, nevyhyne legendu, povst, báchorku, jichž umlecké z nho živý smysl pro báj, podání dávno již se vymanilo z pout živé víry, vyhovujíc i jako pouhá hra fantasie oné vrozené nám ténj instinktivní básnivosti, již ani sebe chladnjší rozumnost nemže v lovku na dobro udusiti, ana básnivost ta patí mezi nejpodstatnjší zdroje a znaky innosti umlecké. Než, akoliv není se co báti, že by nkdo jtožadavek takové naprosté pravdy historické mohl bráti pímo, ve smyslu nejpísnjším a nejkrajnjším, pece nepímo názor takový bývá obsažen v domnnce dosti rozšíené,

umlecké

že

dílo,

tím stává se realistickým, s

ní

se shoduje.

vypisuje-li

tedy

drobností,

bu

Touto cestou

nám píbh,

pi

které pedvádí

nám skutenou

událost,

již

když pravd djinné neodporuje, nýbrž úpln

jejž

látkách,

mže

se

umlec

mohl sám jež

erpá

zajisté

dostati k realismu,

stopovati až do nejmenších ze

zkušenosti

bu

své

i)o-

vlastní

svdk

takových, že zpráva jejich vlastní zkušenost úpln S tím však, co po výtce nazýváme umním historickým, se to jinak. Historické prameny, ím dále do minulosti sahají, tím bývají málomluvujší, obyejn musíme býti rádi, podailo-li se zjistiti

mu má

alespo

nahrazuje.

holé faktum, poznati hlavní jeho píiny nebo následky, a jen zídka zvídáme nkteré charakteristické podrobnosti, a to kusé, úryvkovité, nesouvislé. Jest na bíle dni, že k utvoení obrazu v pravd realistického potebí jest více: nebží umlci jen o nejhrubší rysy zjevu, o pouhou kostru djovou, nýbrž, a to pedevším, o drobnou výpl tchto rys, této kostry. Výpl ta u básníka na p. je hlavn psychologická; a práv ono jemné a pece bohaté pedivo myšlenek, zpsob jich slovesného vyjadování a inného uskuteování rozhoduje o realismu, nikoliv pouhá shoda s prostým historickým faktem, jež lze vypravovati teba nkolika krátkými vtami. Slovem, o realismu díla básnického nerozhoduje historická povenost toho, co se dje, nýbrž psychologická pravdpodobnost a pirozenost zpsobu, jak se to dje. Zajímavým píkladem je Stou pežnické ho „Václav Hrobický z Hrobic". Hra ta bez odporu znamená valný pokrok naší dramatické literatury smru realistického a zárove se Štolbovou „Závtí" je nejvážnjším zastoupením tohoto smru. Bylo eeno, že dj „Hrobického" založen jest na píhod skutené, že je historicky pravdivý. Ale zabezpeuje tato historická pravdivost sama o sob již realistický ráz dramatu? Nikoliv. To, co z list a pamtí snad víme o tuhém sporu mezi neústupným šlechticem a neústupným sedlákem, mohlo by se jednak podati s nejrealistitjší jadrností, jednak zase s nejpovrchnjší šablonovitosti, a objektivní povahy skutkové mohlo by šeteno býti stejné v obou pípadech: jenom ona s vrchu dotená drobná psychologická výpl v rámci djovém byla by rzná. Do jisté míry ostatn Stou pežnického hra samotná je toho dokladem. Na dji a tudíž i na jeho historické pravdivosti mají stejný podíl i sedlák i pán; a pece scény, v nichž

pedvádí

se

nám

život

selský,

rozhodn

jsou

pravdivjší a v každém

21

ohlodu zdailejší, nežli

které odehrávají se v kruhu šlechtickém.

ty,

sénách selských spoívá

vlastní

realistická sila dramatu,

V ouch

v nich jeví se

furiantm" téhož autora, jimž práv neurité kolísání mezi holou, neúprosnou pravdou a satirickou karikaturou. S druhé strany pak život v rodin Hrobických pedvádí se nám zpsohem takovým, že píslušné výjevy celkem nepovznášejí se valn nad podohná lícení v naší i

znaný pokrok stanoviska

se

„Našim

naproti

realistického

sluší

vytknouti jakési

literatue divadelní a románové.

konvencionální

—

pravdy historické ostatn formuluje se nkdy i tak, že nemá nám podávati nieho, eho sám osobn nezažil nebo nevidl. Na první pohled zdá se to býti nárok doAvšak nesmíme zapomínati, že ani véd cela spravedlivý a pirozený. není vlastní zkušenost jediným pramenem poznání, že i ona utíká se ke zkušenosti cizí, kde vlastní jí nestaí. Tím mén pak umní lze obmezoco umlec zná toliko prostedvati zásadním vyluováním všeho toho,

Požadavek

básník

—

a

umlec vbec

—

vd

Arci jako ve zkušenost se erpá,

nictvím jiných.

i

umní

v

jednak

pramen,

kritika

vcí velmi dležitou, jednak poucizí podmínno jest úplným pochopením a porozumním žití zkušenosti umní realistické nejenom mže, ale na mnoze i musí Tudíž jejím. z

nichž

cizí

jest

i

hodnovrným pramenm zkušenosti cizí, úspch ovšem jenom tenkráte, když umlec do cizí zkušenosti

však dochází

sahati k

dokonale vpraviti, Ale toto poslední

vžíti,

není

když

si

ji

dovede

se

pisvojí tak, jakoby b}la jeho vlastní.

umní

zvláštností

každém vážném umleckém

té

realistického,

to

žádati sluší

snad umlce, jenž by o sob nebyl pesvden, že požadavku tomu dokonale vyhovuje. Avšak má-li umlecké dílo nad to slouti realistickým, musí k oné ovšem nezbytné podmínce subjektivní pistoupiti ješt nco jiného: svrchovaná pesvdivost celého zjevu, a tu nelze hledati nikde jinde, než jia

díle

vbec,

a není

v isté objektivní, vcné stránce výtvoru. Zde dosti asto ubližuje se zejména básníkm lyrickým, jichž básn iní dojem hledanosti, strojeneprožili, neprocítili jste to, nebásnosti, neupímnosti; íká se jim: že psali svou níte od srdce', oni pak, majíce snad plné vdomí toho, krví, že nikterak nechtli lháti, roztrpují se tím a divme se pak, když ne odmují se kritice zlostnými epigramy Chybou básní takových není nesice vždy, ale dozajista astji, než se obecné pedpokládá ..

!

—

—


musí se doplniti zvláštním nadáním umleckým, má-li z nho býti dobrá báse. Samo sebou rozumí se, že umním tím není mínna plynnost verš nebo kvtnatost dikce, nýbrž jednak zpsobilost, dívati se objektivn na vlastní své hnutí duševní a rozebírati je klidné, jednak dovednost, vybírati práv ty stránky a ty podrobnosti vniterních dj, které nejjistji najdou ohlas; v mysli toucího. Z toho, že nkdo cit svj neumí po básniku vyjáditi, ne])lyne ješt, že citu toho nepoznal, jako z nepodaeného obrazu kon nesmíme souditi, že pvodce jeho kon nevi ll je to d;)Aonce snad výl)orný koa, ale pohíchu špatný cit

—

malí.

22 Rcalisimis iimólecký není te ly ilán ani

skuteností zobrazeného nezakládá se výhradn ua na

pedmtu, pravd

pravdpodobnosti

velice

rozmanité;

bez

píliš nespolehlivým.

I

v

obrazu.

ani

historiclcou pravilivostí,

osobní

zkušeností

t.

j

umlcovou,

nejvlastnjším slova toho smyslu, nýbrž Avšak stupn pravdpodoi)nosti jsou

urení byl by tudíž pojem ten znakem pedevším vj louiti onen výklad, jenž prav cest i tam, kde o dobré vli pochybovali

bližšího sluší

vému pochopení realismu je nelze. Leckdo totiž domnívá tenkráte,

když je ve všem

anatomie,

perspektivy,

se,

že

správné.

optiky,

tak

umlecké

dílo

Vybovuje-li že

pedmty

stává

malba zdají

se

realisiickýni

všem se

zákonm

tlesn

stáli

ped

divákem, je-li tmlíž její plastinost co možná nejvtší a neheší-li krom toho ani proti zákonm mimiky a psycliologie, ani proti výzkuarcheologie atd., prohlašuje se již za „realisticky i)ravdivou". Ale

mm ím

je všechna

tato

správnost a zákonitost

i)ro

zjev

umleckého

díla V

podmínkou a zárukou pouhé jeho možnosti. Kdyby malí nešetil anatomie a perspektivy, podával by nám prost tvary nemožné, od nichž bychom se odvraceli s nevolí; tím však, že hrubé chyby té se nedopouští, nevstoupil ješt do ady realist. Jest správnost zajisté dležitým initelem veškerého umní, tudíž i realistického, ale Michelangelo nikoliv charakteristickou známkou tohoto posledního.

Niím

více,

nežli

—

a pece co do znalosti dob ho nikdo z vrstevník. Ba, obraz mže dokonalou plastikou svou zpsobiti pímo úžas: schází-li mu jistá vlastnost, která nikterak nedá se vymoci pouhou správností, t. j. plná pesvdivost, nenazve ho nikdo realistickým, kdežto realistickým mže ovšem býti i nej/.béžujší nártek beze stínu a bez barvy, jen když ty teba dosti sporé ryjy, které nám pedvádí, iní dojem neztenené konkrétnosti. Vždy snaha po pesnosti a správnosti perspektivní, anatomické, archaeologické atd., ovládá-li mysl umlcovu tak výhradn, že všechno ostatní se jí po.lizHJe, vede snadno ke ztrnulosti „akademické", pravému to opaku realismu. Zajisté pochopíme pro: správnost zakládá se na zákonecli vždy všeobecných, theoretických, s nichž konkrétnost všechna jest již setena, i když abstrahovány jsou ze skutenosti, a nkdy (pi perspektiv) lze jí docíliti také pouhou mathematickou konstrukcí. To však, co nazýváme realismem umleckým, nespokojuje se abstraktní zákonitostí, nýbrž vyžaduje životní svžesti dojmu naskrze konkrétního. A nejinak, než v malíství, má se to i v umní básnickém. Ani zde nesmí umlec pestati na pouhé správnosti psychologické, chce-li právem slouti realistou. Nesprávné nebo jakýmkoliv zpsobem nedostatené motivování na p. básníku idealistovi o nic mén neodpouštíme, než realiposkytující toliko stovi; nezídka dokonce pi konvencionelní básni, hrubší obiysy psycholoifické, podobný poklesek více ješt bije do oí, nežli pi jiné, která množstvím realistických podrobností pozornost tenáovu od nho odvádí. Pro lidé ví halucinacím a na okamžik také fantazm a živým snm, i když obsahují teba irý nesmysl? Patrn pro jejich konkrétnost neodolateln pesvdivou, ponvadž veškeré kontroly zbavenou. Dobe poukázal tuším Kirchbach k tomu, že práv Shakespearovi, naivnímu to realistovi, tolik vyítá se pravduepodobbyl jedním

anatomie

a

z

nejvtších idealist

perspektivy

všech

nepekonal

23

a

nosti

Gothe,

že

Seli

jenž

i

Her rozhodn

leccos

—

zkušenosti životní.

zamlel,

co

pelivji a pesnji motivoval, než doplovati má tená z vlastní své

Musíme tedy zde býti opatrní žádati sluší na každém umleckém i

a nestotožovati

s

realismem

to,

eho

bez rozdílu smru a slohu, jen uložen je kus poctivé snahy, kus vážné práce. Realismem když v není na dobro vyerpán pojem umní, nýbrž oznaen jeden toliko smr dnes arci musíme íci, že ten, jemuž náleží nejbližší budoucnost. jdio Proto vyhledávání stop realismu v dobách minulýcli, v klassickém umní všech národ píliš snadn uvádí na scestí, nekoná-li se dosti stízliv díle

nm

—

a nepedpojat. Sofokles a Dostojevský na p. mají mnoho, velmi mnoho spoleného — ale vru jen nepatrnou ástí toho jsou rysy v nynjším slova toho smyslu realistické; velcí básníci podávají sob ruce pes propasti. A neuí-liž mezi dramatem Sofokleovým a románem Ci jak máme rznost tu, která I) ostoj e vského skutená propast? nezáleží jenom na jiném obsahu myšlenkovém, nýbrž, a to pedevším, na jiném zpsobu tvoení umleckého, naznaiti, ne-li tak, že onde spatujeme umní idealistické s nejjemnjším taktem stilisovaué, zde pak i

umní

realistické,

s

nejpelivjší upímností vypozorované?

Realismus žádá více než možnost, pouhou správností zaruenou, žádá pravdpodobnost svrchovanou, nebo jen ta je dokonale pesvdivá. Arci musíme slovu tomu dáti pravý výklad. Kebží zde o hrubou illusi, o všední klam s tím pravé umní vbec nemá co initi. Žádné dílo umlecké nemže se vyrovnati skutenosti uvidíme pozdji, z jak rozmanitých to píin — ale tch nkolik rys se skutenosti shodných, jež nám podává, má psobiti tak mocn, že fantasie naše netoliko to, co schází, sama bezdn dopluje, nýbrž z této innosti své ani žádným positivním nedostatke.ii obrazu vyrušovati se nedává. Rozum náš nedá se klamati umleckým dílem, ale fantasie, uchvácená jednou jeho stránProto kou, s neúmornou vytrvalostí doceluje a opravuje, eho teba. chloubou umlcovou není úzkostlivé odstraování a zakrývaní toho, ím umlecké dílo od skutenosti lišiti se musí, nýbrž ona síla charakteristiky, pro kterou na všechno Tato aesthetická illuse to zapomínáme. (kterou však nesmíme zamovati s illusi psychologickou, ponvadž obraz umlecký za pravdu nikterak se nevydává) ovšem je cílem všeho tvoení umleckého, ale pesvdili jsme se již, že nemusí se k ní pracovali vždy celým, velkým apparátem veškerých prostedk technických, že nezídka nkolik málo smlých rt tužkou na papír vržených lépe jí slouží, než sebe podrobnjší malba peliv stínovaná. Realismus pak žádá, aby tato esth etická vidina umleckou illusi z fantasie naší vykouzlená nikoliv snad i)Ouhý obraz samotný, rozumem stízlivé pojatý snesla srovnání se skuteností, aby ve všem s ní se shodovala a v niem jí neodporovala. Jak umlec k tomuto

—

—

,

—

—

bylo alespo z ásti naznaeno již rozpravy: ke správnosti, která vlastn je

vrcholu pravdpodobnosti dospívá, v

prpravných úvahách

této

t?4

povaliv více negativní, vyluujíc všechno, co

b}-

se

píilo zákonm pí-

rodním, historii atd., a k pravd logické, která rovnéž tak negativn íetí podstatných znak vci, pistupují všeliké rysy vedlejší, nahodilé ovšem naveskrz takové, zvláštnosti, teba i nepravidelnosti a nedostatky jež vypozorovány jsou zkušeností. Tmito rysy dostává se obrazu nejtsnjšího spojení se skuteností, která pak, ožijíc ve fantasii vniin atolové, celou svou vlastní živost a bohatost propjuje umleckému dílu. Zdailý obraz tudíž není odlikou pírody nebo života, která by musila úinkovati dokonalou vrností svou, nýbrž podstatu jeho nejlépe vystihneme pirovnáním k úkonu mechanickému: jest pouhým pístrojem vybavovacím,

—

nepímo rozpoutati mže mnohem silnjší rudí, nežli jest samým pímo zpsobené. Malí jedinou linií, básník jedinou uvoluje v nás mocný proud pedstav nejinak, nežli stroj nik, jenž

jenž v duši naší hnutí, jím frasí

nepatrným pohnutím ruky v pohyb uvádí obrovský parní stroj. Vidíme nyní, na nejvíce záleží: onen vybavovací pístroj, ona spouš musí býti taková, aby co možná nejvíce pedsfav dovedla nejenom vybaviti, nýbrž i v uritém bodu soustediti nebo zde pedevším stojíme o dojem intensivní. Samo sebou se rozumí, že drobné rysy, které takto sloužiti mají, nevybírají se na zda Bh, nýbrž po Ue své úinnosti, a že tato závisí na charakteristinosti, obecné srozumitelnosti, po pípad novosti jejich avšak pravidly naped urovati se nedá. Výbr ten vyžaduje tudíž veliké zkušenosti i životní i umlecké. Avšak ani co do

em

;

i

—

množství charakteristických podrobností takových nelze stanoviti platné njaké pedpisy; nkdy již poet minimální úinkuje dokonale, jindy zase je

Krom

zapotebí hojnosti co možná nejvtší.

kvality jednotlivých

rys

rozhoduje zde ovšem jednak umlcova individualita vbec, jednak jeho zámr v jednotlivém pípad zvláš.

O tchto drobných

rysech, detailech, ili, jak francouzští romanotomu íkají, „dokumentech", jichž sbírání je zajisté dležitou ástí studia umleckého, panují ostatn nkterá nedorozumní, jež nelzo zde pisci

asto na p. spatuje se spása tvoení umleckého v hromadní detail a zapomíná se na nezbytnou pi tom hospodárnost v užívání

neopraviti.

technických prostedk. Tím stává

se,

že drobnostmi roztišuje se pozornost

že

nkdy

detaily

dusí hlavní

a ochabuje vnímavost

vc,

pro velké

obrysy a základní myšlenky díla umleckého, alespo u velkého obecenstva. odtud pochází i ona oblíbená výtka modernímu realismu inná: je prý nudný. Arci velmi asto vina spoívá jenom na tenái nebo diváku,

A

dosti vážnosti a vytrvalosti, aby se náležit vnoUpíti nad úrove všednosti se povznášejícímu. však nelze, že snaha po zevrubnosti charakteristiky musí míti své meze, nemá-li zbyteným upílišením povstati rozvlánost, úspch díla ohrožuNebezpeí to pi básnictví je ovšem mnohem vtší, než pi umní jící. výtvarném; nebo to, co nejspíše zpsobuje nudu, je zajisté nemírné vzrstání básn malichernými podrobnostmi peplnné, obraz výtvarný však sebe vtší hojností detail nenabývá rozmr vtších, a záleží jen na divákovi, chce-li detailm tm vnovati pozornost svou ili nic. Ostatn je tuším na biledni, že nudná rozvlánost nikterak není podstatou realismu, nýbrž nanejvýš chybou tvoení realistickému arci dosti blízkou

jenž val

nemá

dosti klidu,

umleckému

dílu,

25

nebezpenou. Ale pochází všechna nuda jen od realistických Není frázovitá šablona, ke které zase smér idealistickj' velmi lád dospívá, stejn nudnou, ba snad ješt nudnjší, ponvadž i v malých dávkách zstává nesnesitelnou? a tudíž

detail

i

?

Jiný omyl, jenž pravé pontí o v

domnní,

umleckém rys

že nasbíráním a užitím drobných

umlce

realismu kalívá, spoívá charakteristických vlastní

vykonáu, any detaily ty, jsou-li samy pravskutenosti erpané, zaruují tím zárove pravdpodobnost V tom skrývá se však velké nedorozumní; mechanickým celého díla. hromadním pravdivých podrobností nepovstává ješt pravdivý celek, jako krásný nevzniká již pouhým sestavením ástí o sob krásných. Xeuofou vypravuje o rozmluv Sokratov s malíem Parrhasiem, v níž onen mimo jiné prý í-ekl: „Zajisté zobrazujíce krásné postavy, sbíráte, ponvadž nesnadno jest dopadnouti lovka, jenž by vše bez vady ml, s mnohých, co každý nejkrásnjšího má, i zpsobujete tím, že celá tla krásnými se jeví." Naež umlec mu odpovdl: „Ovšem tak iníme''. úkol

divé,

A

o

t.

j,

realisty jest již

ze

Zeuxidovi, Parrhasiov souasníku

maloval

obraz

Heleny

od Krotonských

a sokovi, teme, že když (i Agrigentských) objednaný,

mu dovoleno, vybrati si z celého msta pt nejkrásnjších dívek, aby z toho, co na každé z nich shledal nejpvabnjšího, sestrojil si ženskou postavu dokonalé krásy. Theorie ta oživla pak opt v dob reuaissanní. Avšak neteba zajisté vykládati, že ne každé krásné elo hodí se ke každému krásnému nosu, ke každým krásným oím, ústm atd., že z nejpvabnjších ástí složený obliej mže býti i pímo nepkný, jestliže krásné tyto ásti dokonale k sob se nehodí. Eklekticismus takový bez živého smyslu pro harmonii celku kterýžto smysl ostatn zajisté ani Parrhasiovi a Zeuxidovi, ani malím renaissauaím

bylo

—

— jest

nad míru primitivní zásadou umleckou, již dnes nikdo tuto naivnost vzhledem ke kráse dávno odbytou mli bychom schvalovati vzhledem k pravd? Zajisté mže na p. povídka založena býti na nejzevrubnjším pozorování a plna jednotlivých rys, jichž pravdivost nade všechnu pochybnost je povznesena; a pece osnova jejího dje nebo i jednotlivá povaha jakožto celek je naprosto nepirozená, strojená, schází-li povídce ona vnitní logika, která jeví se hlavn na rysech velkých, t. j. není-li také komposice celková dostaten pravdpodobná. Lidské city a vášn jeví se zajisté zpsobem nejrozmanitjším dle povahy, letory, vzdlání atd.; i jesti patrno, že jednotlivé projevy takové nesluší oddlovati od celé osobnosti a od situace, v níž se osobnost ta práv nalézá, že tudíž zejména básník, používající jednotlivých pozorování a zkušeností cizích, musí býti velice opatrný. Proto, odpo-

nescházel

nebere vážn.

A

a

ruuje-li se

spisovatelstvu pilné shledávání detail, kdekoliv se vynikdy uebudiž zapomínáno, že je to cenná sice a nezbytná pomcka technická, ale pece jenom pomcka k dobývání materiálu, z nhož teprve buduje se umlecké dílo dle rozumného plánu. O ])lánu zde arci skytují,

není

ei

vypravuje

Dle plánu pracuje i spisovatel, jenž vrn skutený, historický, a malí, jenž maluje dle pírody

ve smyslu šablony.

píbh

zde umlec skutenosti.

sob Ani

:

celkové

rysy nevymyslil,

romanopisec, jenž

píše

ale

po

vybral

si

kapitolách,

je hotové

tak že *

ze

teba

vždy pracovati bez pron)ySlcnos pláuu, jeho spoívá pak v tom, že každý nový krok dje dsledn plyne nejenom ze situace bezprostedn pedcházející, nýbrž z celého souhrnu

uprosted déje neví ješt, jak zde zase roste

asi jej

skoní,

a zraje snad plán

;ieiiuisí

práce,

i)Ostupcni

dosavadních událostí vbec. Tímto zetelem k celku, t. j. k jeho dokonalé pirozenosti a pravdpodobnosti dovršuje se teprve realismus umleckého díla. S pravdivými detaily rádo pracuje i umní nejkonveucionálnjší, hleilíc takto i)láštíkem pravdy zakrývati teba i zjevnou lež. Jet dostaten známo, s jakým nákladem pilných studií dle modellu, vdomostí archacologickýcli atd. zhotovují se nkdy historické obrazy celkem svým naprosto nepravdivé a strojené, jaké množství djepisných, zemi)isných, národopisných podrobností nepopiratelných vykazuje nkdy román, jehož úhrnný dj je holou nepravdou. Proto ani díla rozhodn realistických mistr a škol nebývají vždy stejn realistická. Zajisté na p. genre, krajina nebo podobizna z hoUandské školy 17. století zcela jinak na nás psobí svžím svým realismem naprostým, bezvýmineným, nežli obraz náboženský stejného pvodu, na nmž teba tlo a roucho andla pesn malovány jsou podle živého modellu lidského, kídla jeho pak

nemén vrn

dle perutí

nebo labutích. Každý zjev jest lánkem v nekoneném etzu píkaždý zjev inném, jehož vtší nebo menší ást lze nám pehlédnouti má tudíž své premissy. Zajisté umní mže pijímati premissy jakékoliv; zodpovdný jako pokud leží mimo dilo samotné, není umlec za umlec, nýbrž toliko jako lovk, a teprve to, co z nich odvozuje orlích

;

n

samotném, podrobeno je kritice umlecké. Tak výtvarné umní mythu pijímá sfingy, kentaury a tritony, z legendy andly a ábly. Umní, jemuž pedevším jde o ideální význam postav tch a o krásu v díle z

a tvar, k níž zavdávají píležitost, neuráží se nepirozeností, ba nemožností takových smsic tl lidských a zvíecích. Avšak umní, které zásadu realismu provádí ne poloviat, nýbrž s dsledností bezohlednou, a jen na takovém umní poznáme pravou až do posledních konc heší proti vlastní zásad své tim více, podstatu tvoení realistického ím pravdivji bytosti ty zobrazuje, stavíc je tím do jedné ady se skutenými lidmi nebo zvíaty. Nepravím, že by umlec realista nikdy neml linií

—

—

zobrazovati

podobné

postavy

,

—

jeho

dílo

považovati

za

bume

jen toho

tak iní, pokud nezhostil se tchto poslední

slovo

realismu

vdomi,

si

pozstatk umní

že,

pokud

idealistického, nelze

:

nebo iní

umleckého. drama, jehož dj, pokud na jevišti

tradici

a konvenci ústupek na úkor svého principu

Nebo pedstavme od první do poslední

si

scény je

bezúhonn proveden. Avšak

to,

se odehrává,

dobe motivován a vbec psychologicky co vlastni dj pedchází, minulost jedna-

osob a zevnjší podmínky situace, v níž spatujeme je na samém již exposice se sice zakládá, co poátku hry, slovem všechno to, na chová v sob takové však odhalí se snad teprve v poslední scén pravdnepodobnosti a nemožnosti, že vymyká se to úplné z pirozeného bhu událostí skutených. Patrn ani zde nebudeme mluviti o realismu istém, dokonalém; neboC na základech naprosto nereálných nelze budo-

jících

em

vati

nic v

pravd

i-ealistického.

Zajímavé

—

jest,

že již

Aristoteles

ve

27

poznámkou: „Deus ex macliina",

své Poetice dotýká se naší otázlív touto t.

dje samotného, vcech jsoucích mimo dj. bu co stalo se lovku vdti, neb co pozdji, co vyžaduje ped-

božství z nenadání zakroující, ueuiá zasahovati do

j.

mže

ale

pod

tím,

ho

se

eho

užiti

nelze

„ve

povdi a zvsti božské; do boh Bezdvodného však nesmí nic býti jako

tragedii,

jako ostatn

i

domýšlíme se vševdoucnosti.

zajisté

píbzích, a

ve

jestli

tož

co,

mimo

Sofokleov Oidipodu",*) Aristoteles,

v

dramatické

umní ecké

samo, patrn

stojí

elním slanovisku ne realistickém, nýbrž idealistickém, výslovn

na principi-

pipouštje

pes

všechen svj jinaký racionalismus. Vidíme te, na vlastn zakládá se ona svrchovaná pravdpodobnost a plynoucí odtud neobmezená pesvdivos umleckého díla v nejvlastnjším toho slova smyslu realistického. Tvrce jeho nespokojil nereálné premissy dje,

em

pirozeností a význauostí

se

toho i

detail, ba

bezprostedn

zjevu, jenž

staví

se

ani

ne celkovou

pirozeností

nám ped oi, nýbrž zkoumal

všechny dohledné premissy jeho a nepipustil žádnou, která by se zá-

kony skutenosti byla v nejmenším sporu, která by nebyla reálnou. Proto všechny ty nesetné pedstavy, jež v nás dílo jeho probouzí, bez výjimky shodují se se zkušeností naší, poukazují k ní a jsou

mezi

obma

stává se

spléíaji

pevné, uezrušitelné

jí

zase potvrzovány,

svazky a tím

umlecké

dílo

úastným konkrétnosti vcí skutených.

Tvoení jež

se

slouží

realistické

mu

zjev tch.

lecký obraz

má

za vzor, a

cíl

tedy východisko své

v konkrétních

zjevech,

svj v konkrétním dojmu, jímž psobí

Konkrétnost

je proto

vlastní

jádro

um-

umle-

ckého realismu, a to konkrétnost celého díla, se všemi podrobnostmi se všemi premissami jeho. I nastává nám otázka, zda-ii jiný zpsob tvoení vbec jest možný, zda-li to, co není realistické, vbec mže býti umlecké? Neteba zde rozebírati pojem umni; zde staí, máme-li na mysli to, co nazývá umním každý nepedpojatý, jenž rozhlédl se ponkud po rzných jeho odvtvích a pozoroval to, co poskytuje nám minulost i pítomnost. Rozmanitost umleckých je tak veliká, že z pedu již musíme pochybovati, zda-li dá se všechno, co kdy pravým umním bylo, t. j. co kdy lidstvu službu umní konalo, vtsnati do jedné i

smr

formule theoretické.

vždy jen skutenost býti podntem tvoení nikdy vycházeti odjinud? A musí vždy jen konkrétnost posledním cílem, nemže innost jeho smovati jinam? Kdybychom na otázky ty odpovdli ve smyslu výluné oprávnnosti naprostého realismu, odsouzeno bylo by z nejvtší ásti umní starovké a stedovké a z dobré polovice i umní vku nového až do našich dn: pestalo by vlastn býti umním v pravém smyslu toho slova. Takové ádní v djinách umní bylo by arci velmi doktri-

Ptáme umleckého,

se

náské, velmi *) Dle

tedy: Musí

nemže umlec dojm býti jeho

—

nerealistické.

pekladu

Ostatn nepotebujeme

Vy chodil o va.

se ani dovolávati

dávné minulosti, i dosti musí nás pouiti o tom,

skromná zkušenost na že

pedstav svých, jež rozumem

umlec

vycházeti

také

z

vlastních

petvoil z dojm ony pedstavy od dojm tch

abstrahoval a fantasií

si

skutených, avšak zpsobem takovým,

znan

umní souasného

poli

mže

že

lovka

nai)luéno je myšlenkami náboženskými a filosolickýml. ideály spoleenskými, zplozenými touhou po tom, co není a co pál by si, aby bylo, vbec všelikými ideami a již abstraktn všeobecnými nebo názorné uritými, i vidí se zajisté umlec druhdy neodolatelné puzen, sdliti idey ty jiným, vysloviti, co se mu ztlá býti vyslovení hodným, a uiniti to ovšem pomocí prostedk umleckých. Nejde mu však jen o to, aby podal prostou zprávu o tom, co v nitru jeho se dje, asi jako epik, teba realistický, referuje o myšlenkách, citech a tužbách svých hrdin nýbrž on vlastním ideám svým pikládá stejnou, ba mnohdy dokonce i vtší váhu, než pomíjejícím zjevm svta skuteného, on chce objektivním, samostatným obrazem znázorniti idey ty samotné, ne pouze pedstaviti sebe jakožto nahodilého nositele jich slovem on dívá se na práv tak, jako realista dívá se na strom, na lovka, jejž maluje nebo popisuje. Nemá-liž pak plné právo, uiniti dokonalé sdlení ideí tch vlastním cílem svého tvoení umleckého, užívati tvar a svta skutecnélio, bez nichž ovšem žádné znázoriiováuí se neobejde, jakožto pouhých prostedk k dosa-

již

odchylují

se

Nitro

;

—

n

dj

žení

úelu

svého, a spokojiti

se,

jest-li

úel

ten dosažen,

t

j.

idea

jasn

drazn

vyjádena, teba s nejnižším stupnm, ba snad i s úplným nedostatkem konkrétnosti obrazu svého? Na stanovisku takovém stojí umlec idealista. Také on dbá pedevším o to, aby podal nám obraz vrný ale vzor obrazu toho, vlastní a

—

pedmt

jeho,

nesmíme

umlcovy fantasie, uje nenáhle tolik

svt skuteuém, teba pvodn dosti

nýbrž

hledati ve

která ideám

toliko

v

íši

abstraktním propj-

názornosti, aby vysloveny býti mohly pomoci díla výtvarného nebo slovesného. Pibližují se tedy idealista a realista k výtvoru svému se dvou stran opaných první, kráeje smrem od pouhé myšlenky ke skutenosti, zastavuje se tam, kde idea nabyla dostatené :

naopak od skutenosti k pouhé mykdyž skutenost, abstrakcí pozbyvši své vcnosti, promnila se mu v pouhou esthetickou vidinu. Umlecký obraz stojí uprosted mezi myšlenkou a skuteností: on jest nejinak než myšlenka pouhou pedstavou o vci, ne však vcí samotnou, kdežto se skuteností zase spolenou má uritou názornost, jeví se nám tedy jednak jako první krok na dráze uskuteování idey, jednak jako první stupe odlesku skutenosti v duchu lidském. Z tohoto rozdílu plyne zásada pro posuzování umleckých výtvor velmi dležitá, jíž zde alespo mimochodem budiž pii)omenuto. Pravdivost obrazu realistického lze kontrolovati. Skutenost, z níž umlec erpá, je posuzovateli nkdy více. nkdy mén pístupna, ale celkem pece jenom pístupna, ponvadž prese všechnu nezbytnou subjektivnost lidských názor zstává na vcech konkrétních vždy dosti objektivního, pro každého pozorovatele stejn platného. Pedmt zobrazený umlec realista názornosti; druhý

pak,

ubíraje

se

šlence, ustává v innosti své tenkráte,

si

zvolil

sice,

je

tudíž

za

volbu

tu

zodpovdný

;

avšak zodpovdný

29

neuí za

vc

samotau,

její

krásu ucbo šerednost, dobrotu nebo špatnost.

Soud o jeho díle proto pedevším k tomu bude pihlížeti, zda-li vzor svj náležit pochopil, prostudoval, s upímností uepedpojatou vrn a živ zobrazil a skuten plného dojmu konkrétnosti docílil. V tom jeví jeho nejvtší umní, jeho nejvtší zásluha. Zda-li však idealista dovedl dílem svým znázorniti ideu svou práv tak, jak ji fantasie pedvádla kdož miiže to posouditi? Nehled k pípadm jeho oku duševnímu se

—

výmiueným, v nichž umlec sám, bu v díle samotném nebo mimo n, podává nám kommentá svjch zámr dostaten jasný, nemžeme idealistický obraz srovnávati se vzorem, abychom se o vrnosti jeho pesvdili. Spolehlivá kontrola objektivní, všech hypothes prostá, je zde, pokud hlavní vci se týká, nemožná. Nám nezbývá, než pedpokládati, že umlec opravdu vjjádil to, co chtl a jak to chtl, a pak jenom správnost a zákonitost názorných prostedk, jichž užil, podrobuje se našemu soudu. Ale za to

zodpovdným

umlec sám

netoliko

je

tvrcem svého nýbrž

za volbu jeho,

za veškerou jeho hodnotu, esthetickou

eeno

i

ideálního vzoru, je tudíž

pímo

jinakou.

—

i

za vzor samotný,

povaze tvoení realistického a idealisticpochybnost následující. Jsou totiž píklady, že jednak umlec smru nepopirateln idealistického podnt k tvoení svému bere z nazírání na skutenost, jednak zase, že realista nemén rozhodný tvoí ve služb tendence njaké, tedy zajisté idey, tak že východisko u obou zdá se opravdu býti zamnno. Avšak to jest pouze Malíe nebo básníka na p. zajímá njaká scenerie pírodní zdánlivé. To, co zde bylo

o

kého, mohlo by však vzbu

liti

nebo tvá

píbh,

in

lidská,

historický;

poutá

cítí-li

se tím

jehož je

práv svdkem, nebo njaký

povzbuzen k tvoení

umleckému,

zajisté

jiodnt k tomu zavdal mu pedmt skutený; avšak podnt ten umleckých nemá je prozatím jen zevnjší, s rzností obou onch co initi. Teprve zpsob, jakým z pedmtu toho tží umlec, iní ho idealistou nebo realistou. Bží-li mu o pesné zachycení a ustálení konkrétního názoru samotného, o vrnou reprodukci bezprostedního objekbží-li mu však tivního dojmu pe
smr

;

myšlenek a ideál, které pozorováním skutenosti v jeho fantasii se probudily, tedy o reprodukci dojm dalších, subjektivních, jež onen názor ocitne se tvoení jeho na dráze idealisobjektivní má teprve v záptí, tické. Arci ani dílo realistovo nebude snad prázdno všech subjektivních reflex myšlenkových, ani dílo idealistovo prázdno všech drobných rys '

—

konkrétních ale ty státi budou zde vždy hlavnímu zámru umlcovu.

i

tam v

ad

druhé, jsouce

podízeny

realistu ke tvoení povzbuzuje njaká všenázorné roucho teprve si hledá, budou snad vzácnjší, než práv uvedené opané; avšak jsou pece. Zola na p. pi koncepci svého velkého cyklu románového za vdí ideu ml ddinost všelikých náruživostí a neestí lidských, a idei té skuten zstal vren. Zde vzpomeme si na to, co nahoe bylo eeno o tendeunosti umní realistického. Tendenní úmysl umlcv rozhoduje pouze o volb ped-

Pípady, v nichž umlce

obecná idea,

mtu;

která

jakmile však

pedmt

vhodný,

t.

j.

tendenci,

o niž jde, v

sob

30

opravdu chovající, je nalezen, poíná tvoení realistické, umlec -Auc podizuje se pedmtu tomu, hledí pedevším i)omocí dokonalé i)riro/.cuosti a pravdpodobnosti dosáhnouti dojmu naveskrz konkrétního, a tendence nebo idea vynikne pak sama s pesvdivostí tím vtí, ím vrnjší jest obraz skutenosti. Že také Zola podobn si poínal, vidíme již z toho, že literární smr svj oznail názvem ostatn ne docela šastným „románu experimentálního'. A jestli že dopával nkdy

—

—

tendenci

zásad

pímého

a stával

poukázal jsem

Tvoení

již

na dílo své, zpronevoval se vlastní umlecké jednostranným, ba teba i nepravdi\ýni k jeho „Nan".

vlivu

tendenn

píin

realistické v

Turgenv slyšel jsem,

se

v

a

doslovu

také etl

v

té

velmi

k románu

svém

])kn

a prosté charakterisoval

„Otcové

kritických statích,

a dti":

že ve svých

„Nejednou

pracích

„vy-

cházím

od idey" nebo že „provádím idey". Jedni mne za to chválili, druzí naopak zavrhovali. Já se své strany musím se piznati, že nikdy jsem se nepokoušel o to. abych „vytvoil obraz", jestliže jsem neml za východišt ne sice ideu, ale živou osobnost, ku které krok za krokem jtipojovaly se organicky patiné elementy. Nevládna velikým darem volné vynalézavosti vždy ml jsem zapotebí daného podkladu, abych pevn mohl si vykraovati."

Ohlížíme-li se po

píkladech, nalezneme nejlepší, protože nejjednovýtvarném; prozatím pestaneme na jediném. Pedstavme si totiž, jak mohou malíi si poínati, malují-li tutéž krajinu. Hollandský krajiná 17. století nebo moderní realista francouzský spokojí se s tím, co píroda práv mu poskytuje. Vybral si snad l>erliv nejvhodnjší hledisko, vykal nejzajímavjšího osvtlení, ale pak vrn drží se vzoru svého; a jesliže z píin jakýchkoliv dovoluje si odchylky, teba v disi)Osici celého obrazu, neiní to alespo tak, aby to bylo na úkor konkrétnosti celkového dojmu. Nkdy bude snad tvary pírodní stopovati až do nejmenších i)odrobností, náladu pak vyhledávati v jemných odstínech barvy, svtla a stínu, ji)idy zase smlejším šttcem zachytí charakteristické rysy více ve velkém, bez drobných detail, a náladu vloží do nkolika málo barevných ton, jež pevnou rukou klade vedle sebe, a podle toho ovšem rzné stránky a živly dojmu celkového dojdou rzné platnosti. Ale bude to vždy krajina, která mže, ba musí existovati, protože takovou nenucenou pirozenost tvar i barev, v jednotlivostech i v celku, nelze si jen tak zhola vymysliti, tu umlec vytžil z bezprostedního názoru pítomného, z neomylné vrné pamti; bude to slovem krajina, do které by nás kroky mohly zanésti dnes nebo zítra a ve které nemli bychom jiný dojem, než ten, že jsme uprosted skutené, živé pírody. A rozhodne-li se malí takový pro štafáži, užije zajisté motivu, který v krajin té náhodou se mu skuten vyskytl, anebo alespoii i)odle pravdpodobnosti vyskytnouti mohl, a sice práv dušší a nejnázornjší v oboru

rzn

bu

bu

bu

v

roní

n o v a

dob zobrazené. však do krajiny té

a denní

Uveme nebo

umlce

Claude Lorraiuova.

idealistu,

Také on

asi

smru P

je snad

o u s s i-

motivem tím

31

teba nadšen, talvé on vyhledá si místo, v3'zkouší osvtlení, vkusu jeho nejlépe vjhoviije. Avšak shledá, že krajina leu ráz, který skutené jeví, mohla by jeviti mnohem rozliodnji, psobivji, že mohla by býti vbec krásnjší, eftektnjší, a proto neváhá ani na okamžik mnili ji, dle mínní svého alespo t. j. poopravovati a zdokonalovati pírodu. Hlavním znakem krajiny je na p. jakási ušlechtilá velikolepost tvar a jasnost barev stkvoucích se v jasu slunením, nálada pak, již v probouzí, jo vážná, ba vznešená, pi tom klidná, mile harmonická. K dojmu tomu krajiná pracuje ale nepestává na tom, co by diváku niohlo podati obraz dokonale pravdivý, nýbrž ke zvýšení, stupování tohoto dojmu subjektivního užívá všech možných prostedk, i takových, jež z krajiny té, teba na základ téhož motivu, iní jinou, novou, jež dokonce i ohrožují konkrétnost zjevu toho, unášejíce jej do svta ideálního, smýšleného, ba nemožného. Plá horami vroubenou, jež tvoí pozadí, rozšiuje, aby rozhled byl ješt volnjší, pohoí samotnému pak vnucuje krásnjši obrysy a pidává libovoln výšky a s výškou i sníh a ledo\ce, aby bylo ješt velkolepjší. Stromy jsou již ve skutenosti mohutné, avšak on maluje ješt mohutnjší, propjuje jim rozmr, bujnosti a svžesti takové, že upomínají pímo na nezkrocenou vegetaci prales. K tomu snad pekomponuje i koruny a vtve strom tch, aby skupiny jejich byly prhlednjší a rozmanitjší, aby liniemi svými k ostatním tvarm lépe se hodily a prostor soumrnji vyplovaly, a nezarazí se ani nad tím, když následkem toho dub nebo buk pestává býti již dubem nebo bukem a stává se „stromem" vbec, anebo chceme-li, stromem nám neznámým, novým. Svtlo je skvlé, ale umlci zdá se, že dojem krajiny práv v tom smru, jakým na nho psobí, jenom by získal, kdyby bylo ješt skvlejší i uiní tak bez váhání, Do obrazu takto idealisovaného nehodí se pak ovšem štafáže reálná; ta vypadala by píliš všedn, prosaicky u srovnání s nevšeduostí a poetiností pírody, i nezbývá tudíž, než i)izpsobiti celku i všechny další pídavky. Antické budovy nebo alespo jejich zíceniny malebn rozestaví se mezi stromovím a skalami, a nic krajinái nevadí, jestliže se pi tom octne oblouk Septimia Severa nebo Kolosseum nebo Pantheon nkde mimo Rím, na míst docela cizím. V okolí takovém figurální ást štafáže ovšem nemže býti než opt ideální, biblická, antická, idyllická; i oživí tedy náš krajiná obraz svj nalezením Mojžíše, útkem do Egypta, Herakleem na rozcestí, soudem Paridovým, nebo njakou skupinou pastý arkadských a dospje tím ovšem k posledním dsledkm pojímání idealistického.* Avšak není-liž to, co z krajiny své uinil tento druhý malí, idealista, hotovou lží umleckou, tudíž podnikáním rozhodného zavržení a odsouzení hodným? Neukvapme se. Modernímu smýšlení a cítní je podobný zpsob tvoení umleckého ovšem již dosti cizím, ba leckomu okouzlen,

jež

—

—

nm

;

—

—

—

—

*

Kdo

navštíví obrazárnn v Rudolíinmn,

srovnoj

na p. „Krajinu s nalezením s nkterými obrazy školy

Mojžíše" («. 4()8.)od Fr. Milleta, žáka to l'oussi no va, llámskó nebo hollandské, n-.i téže stn (sálu IV.) visícími, vsi"

(.

(582.

dacla (.

'I

nebo

5Í)0.).

s

krajinami A.

v

s

Everdingena (

Teniersovým „Na 202.)

a

J.

v.

Ruis-

32 ale takové promny vkusu bude i nepochopitelným, nekuli protiviiy-m starších. samy o sob nejsou ješt žádnými dkazy neoi)rávnnosti ;

smr

Vzpomeme výši

své byl

si, i

že v

dob Poussiuov

realismus

a

Claude Lorrainov

nizozemských,

škol

že

nau)noze zajisté

na

titíž

pátelé umní, kteí vážili si krajiná hollandských, obdivovali se i obma jmenovaným mistrm francouzským, že mítko pravdy mli po ruce, a pece nepravda idealist a stilist je neurážela. Vždy lží stává se nepravda tejjrve tenkráte, když za pravdu se vydává; ony ideální krajiny heroické však toho neiní, nechtí býti vrnými obrazy ani té pírody, z níž vzal konin eckých a východních, k nimž si tvrce jrjich motiv, ani técli poukazuje štafáž. Je to prost lira fantasie, podncovaná ne již pouhou láskou k pírod, nýbrž zárove i jakýmsi duchem básnickým, která nyní, na sklonku století devatenáctého, ustupovati musí do pozadí, ponvadž celé popedí vypluje okamžité mocný náš interess na skutenosti. Pi tom pi všem nemá však hra ta nikterak úmysl hešiti proti všeobecným zákonm pírodním; pipravuje se, jako o velkých mistrech smru toho víme, pilnými studiemi dle pírody a perspektiv lineární i vzduchové vnuje zvláštní péi; to, co zanedbává a ruší, je pouze nahodilá, promnlivá skutenost. Chceme-li zvdti, co je skutená lež umlecká, hledejme mezi moderními malbami nebo illustracemi, jež pedstavují krajinu zcela uritou, pohoí, údolí, msto jménem oznaené, o kterých tedy dnes právem zajisté pedpokládáme, že jsou vrnými podobiznami nebo alespo zempisnými typy, a které také na první pohled jimi býti se zdají, majíce tvánost celkem realistickou. Avšak dosti asto nalézáme zde netoliko libovolné, obyejn bezdvodné odchylky od skutenosti, nýbrž i iré nemožnosti: zele v naší vegetaci naprosto neznámou, intensivn modré stíny pi nebi úpln zachmueném, zrcadlový obraz •ve vod všem zákonm optiky se píící, chybnou perspektivu, která na dobro mní rozmry a ze štafáže dlá trpaslíky obry, nebo dokonce (na známé starší lithografii pedstavující skálu Vyšehradskou) úplnk na severním nebi! A vci takové, teba snad pvodn z nedbalosti pošlé, namnoze dokonce omlouvají a ospravedlují se jako licence umlci prý dovolené, jakmile vyhovují jeho zámrm a malebnost nebo effekt obrazu zvyšují. Kdybych ml volbu mezi takovým zbožím, jež zaplavuje nynjší trh umlecký, a stilisovanou krajinou onch starých mistr francouzských, vru dloulio bych se nerozmýšlel.

bu

Z píklad práv uvedených jisté vysvítá zásadní

vlastn jen

a z úvah,

bu

které je

oprávnnost idealismu. Avšak

historická?

T.

j.

pedcházely, zaoprávnnost ta

není-liž

neodpovídá-liž tvoení

idealistické nižšímu

odbytému, ponvadž dosáhli jsme stupn vyššího, dokonalejšího, jenž více pravdy žádá a více jí také poskytuje? Historické i)ostaveuí realismu a idealismu neclime ostatn stranou a povšimnme si myšlenky jiné, která tvoí pozadí otázek tch: bžíC pi nich patrn pedevším jiným o to, jaký všeobecný význam má vrnost obrazu pro umní. Umlecké tvoení, vycházející z vlastní idey umlcovy, pestalo

stupni

rozvoje

umní, nyní

již

33

od realistického, kdyby každá liy se lišiti podstatn jakožto idealistické odchylka od konkrétního zjevu skuteného, každé zanedbání daných nebo každé vybásnní nových premiss píilo se již pojmu umní, a kdyby každý obraz, jenž tvary pi:"ednitu svého nepodává nám s dokonalou pravdivostí, sml trpn býti jakožto neobratný pokus jen potud, pokud umní nedovede si poínati lépe. Rozhlednmež se tedy po šíré íši umní, v nichž umní nejen nesnaží se býti zda-li nenalezneme snad pípady, pravdivým, nýbrž s plným vdomím a z dobrých dvod pravdivým býti

pímo chtíti

nechce a ani v budoucnosti

—

pokud

alespo

tušiti

mžeme

—

nebude.

V oboru výlvarnéQi je veliká hojnost pípad nejrozmanitjších, jež zahrnujeme spoleným názvem s ti lis o vání. Tvar stilisovaný úmysln a nkdy velmi daleko, teba až k nepodobnosti mní tvary s nimi se rozchází, a to z píin vcných, umleckých. Pohled ua ornamentální dekoraci, aC na monumentálním díle architektonickém, a na drobném výrobku prmyslovém pouuje nás nejenom o možnosti, nýbrž namnoze i o nezbytnosti stilisace. Vzpomeme si, jaký vliv na tvary lupen, kvt, plod, postav lidských i zvíecích má materiál a technika, jichž umlec užívá. Pi vyšívání, tkaní, mosaice nelze docíliti tak plynulých, pružných a jemné oživených linií, jako pi kresb nebo malb a tentýž tvar ornamentilní zcela jinak vymodeluje se z podajné hlíny hrníské, která se pak pálí, nežli se vytesá z tvrdého mramoru nebo z ješt tvrdší žuly, a zcela jinak vychází z ruky ezbáovy nežli z dílny kováské. A bez odporu také to jest jakousi pravdomluvností umleckou, když tvary pvod svj materiální i technický nezapírají, nýbrž zeteln a bez ostychu se k nmu hlásí, kdežto naopak pímo lží mohli bychom nazvati každé opiení s.' po hmot cizí a po zpsobu zpracování jiném. Ze všelikých zvláštností a nedostatk materiálu i techniky téží umní tím, že dostává so mu nepehledné rozmanitosti tvar v nejjemnjších stilisace jeví se nám tudíž hned zde jako neoodstínech a odrdách cenitelné obohacení prostedk umleckých, nikoliv jako nutné zlo. Zá-

pedmt

;

tvar jest dalším pramenem jejich umne mén dležitým, i má zajisté zejména tam plné právo své, kde jedná se o ozdobu; geometrické stilisováuí bylinných motiv tudíž takoka nerozlun spojeno je s pojmem architektury. K tomu pistujiují pak ješt rzné ohledy na stejnomrné vyplnní daného prostoru (na p. štítu nebo mince heraldickým zvíetem), na zachování plochy (jejíž prolomení výzdobou dokonale plastickou bylo by

liba

lého

ua

pravidelnosti a leposti

upravování

jí a proto opt Ihaním), na úel pedmtu (picí sklenice mže pijmouti formu kvtu jen tenkráte, je-li dkladn stilisovauá) atd. Avšak mýlil by se velice, kdo by stilisování hledal a pipouštl jen v ornamentice, ale v malíství a sochaství je upíral a zapovídal. I zde na materiálu a technice velmi mnoho záleží. Pedstavme si, že by tentýž umlec tutéž vc, teba krajinu, maloval jednou olejovými barvami, puk akvarelovými, pak zaso al fresko nebo pastelem, dále že by ji kreslil pérem, tužkou, uhlem, že by ji provedl rznými manýrami ryteckýrai a na konec teba i mosaikou nebo intarsií; každý z tchto obraz bude tvary i barvy míti své zvláštnosti, jimiž podstatn liší se od ostatních

zapením

:

8

34

strom,

skal,

smíme

užiti

—

oblak

jsou stilisovány

povahou

zvláštní

pi

—

slova toho

zajisté

prostedk malíských

právem zde

a kreslíských.

péro a papír, jimž nejsme zvyklí, vždy ba nkdy mní je tou mrou, že nelze na první pohled poznati ruku jinak snad dobe známou. A jako pi ornapi obrazu a rytin sluší poznamenati, že ona rznost není nementu dostatkem umní, nýbrž naopak pramenem bohatství jeho, že tudíž akvarelem napodobiti malbu olejovou nebo pastel, a tužkou zase uhel, péro nebo rydlo, jest vcí docela bezdvodnou, nerozumnou. Z toho pak, že každá technika je jiná, nezbytn ovšem plyne, že více nebo mén odchyluje se od skutenosti, která pece jest pouze jedna. Kdybychom na pr. njakou vtev rozliným zpsobem malovanou nebo kreslenou zvtšili tak, aby rozmry svými rovnala se vtvi skutené, shledali bychom, že podobnost obrazu je velmi nedokonalá: ve vtšin pípad nezahlédli bychom ani list na ní, nýbrž pouze skupinu všelikých beztvarných skvrn a ar, která sice celkovým uspoádáním svým je snad velice charakteristická, ale v detailech pranic spoleného nemá s lupeny a jinými ástmi vtve. VždyC již kresba sama svou podstatou je stilisací: obrys jakožto viditelných ar urité šíky a barvy ve skutenosti vbec není, nýbrž toliko hranic mezi barvami, svtly a stíny. Každý ostatn ví, že illuse mizí, když na malbu nebo kresbu díváme se zvtšujícím sklem, a o velikém rozdílu mezi drobnými tvary, jež nám podává jednak umní, jednak skutenost, snadn pesvdí se nejlépe, když vedle umleckého díla položí kteí pracují pofotografii pírody. Byli sice již a jsou dosud malíi, ale to nebude tuším nikdo initi všeobecným zámocí drobnohledu konem umleckým; bez toho umní touto cestou blíží se sice pírod, ale pece podrobností jejích nikterak nedosahuje úpln, a obraz mikroskopický pravou umleckou hodnotu svou zajisté má zcela odjinud, než-li z pouhé píle a vytrvalosti práce takové. Avšak nejenom drobné detaily pokulhávají za pírodou, také velké rysy obrazu na mnoze nemohou býti než nesprávné. Perspektivu totiž jen uvuit jistých mezí provádti lze písn a dsledn. Podobizna jednotlivá na p., vbec obraz pedstavující jedinou toliko postavu lidskou, mže býti perspektivn bezvadným za to již zobrazení více lidí, vedle stojících a pímo z obrazu ven hledících, zjjsosebe v pravidelné buje obtíže. Malí arci neváhá a všechny tváe kreslí pln z pedu jinak ani nemže si pomoci; ve skutenosti však divák jen toho, jeuž

Není

to jiuak,

mají

vliv

nežli

njaký na

tvary

psaní: liter,

i

—

;

ad

stojí

práv ped

ním, vidí

—

pln

z

pedu,

ostatní pak,

ím

dále jsou v

ad

nebo na levo, tím více ukazují se mu se strany, tak že en face postavy prostední nenáhle pechází v poloviní profil, i když ada není píliš dlouhá. Dále malí zajisté všechny tváe uiní stejn široké, šikmým pohledem však na kraje obrazu zužuje se perspektivn šíka obliej tam zobrazených, tak že, kdyby s téhož stanoviska mly se diváku zdáti všechny stejn širokými íjak by vlastn slušelo), nezbývalo by nic jiného, nežli kresliti je ím dále ke kraji tím širší, a to pi nezmnné výšce, tak že by povstávaly hotové karikatury. Proto vtší figurální obraz nemže býti perspektivn dokonalý, nemže initi dojem naprosto tentýž, jako pohled na podobnou skupinu v pírod, dílo malína právo

35

ovo

je

odkázáno

na konvenci,

t.

rznými nesrovnatelnými požadavky jak by se nám asi s jediného bodu

j.

na jakýs

takýs

perspektivy:

kompromiss mezi

celek rozvržen je tak,

jevil, jednotlivé postavy však malovány jsou tak, jako kdybychom stáli pímo ped tou ástí obrazu, která nám je pedvádí, tak že možno íci, že každá lidská postava (a krom toho pro sebe zvláštní oní bod. Z tchto píin rozi leckterý jiný detail) má sáhlejší figurální malba netoliko pipouští, ale pímo žádá sobe, aby divák nesetrval na jediném stanovišti, nýbrž rzné ásti její s rzných stanoviš pozoroval a oceoval; vždy také malí celý obraz nemaloval nehybn stoje na míst jediném, nýbrž postupem práce postupoval sám od postavy k postav, a divák zajisté musí hledti na dílo jeho odtud, odkud pi práci Celý výklad ten objasní snad se díval byl umlec na jedna poznámka: dokonalé plastinosti, t. j. úplné správnosti perspektivní, nelze docíliti obrazem na rovin malovaným a zárove více divákm panoramem, na jehož plochu divák vždy pístupným, nýbrž toliko

n

—

alespo pibližn z téže vzdálenosti a smrem kolmým. Panorama dokonalosti naprosté pedpokládalo by arci vnitní plochu ne válcovou, jediného diváka. nýbrž kulovou, a krom toho pece jenom zase

hledí

—

zde eeno bylo o tvarech, platí též o barvách, svtle a stínu. Ani ony nemohou býti naveskrz tmitéž v umní, jako v pírod. Nehled totiž ani k nedostatenosti barviv, kterou pokraující prmysl arci neustále obmezuje, jest osvtlení v pírod docela jiné než osvtlení díla umleckého, a na osvtlení do jisté míry zajisté závisí i barva, ba nedá se od nho ani odlouiti. Malba sice chce býti umístna v dostanikoli v pímém svtle sluz pravidla alespo teném svtle, ale To,

co

—

—

nením. Proto jež spatujeme

ani

nejskvlejší

tony

její

nemohou

se rovnati

svtlm,

skutenosti na výsluní, ani nejtemnjší barvy její hloubce stín pirozených. Jinými slovy z veliké stupnice ton od jasu sluneního až do iré tmy má malí v moci své toliko jednu a to nevelkou ás, obyejn od obou krajností stejn vzdálenou, tudíž asi ze stedu vyatou, a všechna skvlost svtel i temnost stín je proto na díle jeho pouze relativní. Ne barvy a svtla samotná podává nájn tak, jak v pírod se opravdu vyskytují, nýbrž toliko jejich pomry; vždyt teba i tužková kresba na pišedivlém papíe mže dosti dobe charakterisovati polední slunce italské, akoliv stupnice svtel, jíž zde užito, je vru minimální. K této relativnosti barev a svtel poukázal již L. B. Alberti, slavný umlec a theoretik patnáctého století. Sochaství zdá se v píin té míti velikou výhodu naproti malíství tím, že jako skutenost podává nám tvary tlesné, neredukujíc je na pouhý plošný obraz jejich, a že cokoliv na dílech jeho je svtla nebo stínu, je skuteným, pirozeným svtlem a stínem, ne umlým jeho naznaením. Ale i zde má technika sebe raífinovanjší své konce. Chci zde pipomenouti jedinou toliko vc: vlas a vous nelze podati jinak, nežli stilisovaný, ovšem dle rzných materiál, jednou více, podruhé mén, ale vždy pece stilisovaný, od tuhé písnosti soch egyptských a reliéfu assyrských až do volné lehkosti moderních podobizen realistických. Známo jest, že na p, jemný ídký vous, jímž prosvítá kže, v plastice pozbývá svého zvláštního rázu, an stává se neprhledn tžkým, ve

:

rzn

36

tam, kde je pímo charakteristickým znakem tváo, iní dokonalou podobnost portrétní, nemožnou. Z pomru mezi architekturou na jedné strané a malístvím ucho sochastvím na druhé plynou požadavky obdobné k tm, jež znamenali jsme již pi ornamentice. Místo, jež stavba vykazuje malbám a sochám, musí se vyplniti, plocha nesmí se niiti, na barvách a liniích, ba na celé komposici obraz a plastických skupin žádáme co možná nejvtší malíství a sochaství shody s dan)^m okolím architektonickým, slovem práv ua vrcholu svém, v díle monumeniálním, jakožto významná dekorace podizuje se architektue a dle ní se stilisuje. Že pak nezbytné stilisováuí to mže se octnouti ve spí)ru se snahou po vrném zobrazení skutenosti, a že v pípadech takových i nejvtší misti obtují tuto poslední snahu jemnému smyslu pro slohovou harmonii celku, o tom pouují nás djiny umní všech dob vru dostaten. Není to však vždy jenom obmezenost prostedk technických nebo zevnjší vliv njaký, jemuž umlec vymknouti se nemže, co nutí ho k odchylkám od skutenosti. Nkdy vc sama toho žádá, a sice tak neúprosn, že podvoluje se i umlec takový, jenž jinak ve všem vyhledává nelíenou pravdu. Jen jeden píklad. Na ulici nco se pihodilo, lidé se sbíhají a tvoí brzo neproniknutelný kruh okolo neho, co nevidíme. Je to obrázek mstské zvdavosti, který geuristu zajisté mže lákati. Ale také jen obraz zvdavosti vidíme ped sebou pouze diváky, ne to, na se dívají, a tak bylo by tomu i tenkráte, kdyby snad na nkteré tvái divácké objevila se stopa soucitu. Avšak dejme tomu, že umlec sám též je zvdavý, že pistoupí blíže a prodere se všeteným kruhem, až spatí, co shluknutí to zpsobilo. Chuas vzezení zbilovauého klesl snad dokonce umírá hlady! Muž z lidu, jenž patrn vysílen na zem bídu takovou zná z vlastní zkušenosti, poskytuje mu první pomoc; ostatní, kteí shrnuli se kolem nich, pohlížejí na výjev ten s nejrozmatu liž

:

;

—

nitjším výrazem v tvái, od upímné soustrasti k innému pispní hotové až do tupé lhostejnosti. Pohled ten dojal malíe, zdá se mu býti vdným motivem pro genrový obraz, jenž by však nechtl baviti pedvedením pouhé všetenosti a zvdavosti mšácké, nkdy pímo komické, nýbrž naopak vzbuditi živý soucit s trpící chudinou avšak co má obraz ten pedstavovati? Patrn ne záda zevlujících, jak se jeví kolemjdoucímu, ale také ne to, co spatil malí s ptaí perspektivy, když se byl prodral hustým davem a ležícího ubožáka ml práv ped nohama; i nezbývá mu, než udlati to, co by v podobném pípad uinil režisér divadelní, aby na hlavní skupinu bylo totiž prolomiti uzavený kruh divák tak, vidti. Úvaha, že ve skutenosti zvdavý lid nikdy nebude se tlaiti na tech stranách, dokud na tvrté jen trochu místa zbývá k volnému pístupu, zajisté pekonána bude prostým pomyšlením ua to, že každý zobrazený ;

pedmt

pedevším jiným chce

Dotkl jsem

umní

se

divadla.

—

býti vidn. Že scénický obraz ídí

se

celkem zákony

svou liší od obrazu malovaného. Proto nikdy ani herec ani režisér nesmjí zapomenouti, že skupina na jevišti pístupna je diváku toliko s jedné strany, a musí s tím poítati, arci vždy tak, aby úmyslnost nebyla zjevná; v tom se

výtvarného, samo sebou

se

rozumí,

a jen

pohyblivostí

37

spoívá jejich umlecký takt. Pípad ouomu vzhledem k malíství práv vylíeuému podubny, ba vlastu s uím totožný nalézáme ve zuámé scén smrteln poranného Valentina v Gothov „Faustu". Básník sám v poale který známce scénické praví sice výslovn „Všichni ho obstoupí" režisér chtl by doslovným vyplnním píkazu toho zakrývati umírajícího — s Markétou a Martou zrakm obecenstva? Valentina Zdálo by se, že básnictví, jehož prostedkem technickým jest mluva nezná pout a mezí pi svém zobrazování. A pece i ono musí se li iská, odchylovati od sku3nosti, musí stilisovati z rozmanitých dvod nezbytných. Pravda, že romanopisec nebo dokonce dramatik nemže nám pednésti každou rozmluvu v plném a vrném znní tak, jak nalezl ji ve skutenosti, je vru již všední frasí, ale proto nepestává býti pravdou jenom za námitku proti realismu nemlo by se jí užívati. Každý básník z hovoru, jenž není z pedu již promyšlen a s diplomatickou ostražitostí veden, vybírá si pedevším to, co patí k vci, a všeho ostatního jen potud si všímá, pokud charaktorisujo to osoby nebo situaci a výbr ten ovšem poádá si tak, aby pirozenému bhu myšlenek a cit odpovídal

—

:

i

;

docela nenucené. sráží

i

celý

dj

On tedy

a jeho

dojmem skutenosti,

prostedk

to

a plynoucí

jaksi sráží hovory jednajících osob, jako

motivy.

O

snaží se básník nahra Jiti z

vbec

dojem slovesného podání pokulhává za

soustedním umleckých

toho vtší psobivostí jejich.

Ostatn již zevnjší forma všedních hovor pesné podání jich namnoze inívá nemožným. Rozumný spisovatel co možná bude se \yliýbaii nedbalostem a nesprávnostem, jichž nezídka i ten, kdo jinak velmi »be umí mluviti, dopouští se mezi rozpravou intimní, pi liíž výhradn obsahem slov svých je zamstnán a na formu výrazu ani nevzpomíná. Pod hlubokým dojmem vážného dje skuteného snadn potlaíme úinek njaké chyby gramatické nebo syntaktické, jakožto malichernost pouhou ale v díle umleckém práv tato malichernost slovesná je vcí skutenou, kdežto dj sebe živéji vylíený a teba i na jevišti hraný koná se vlastn pece jenom ve fantasii naší, mže tudíž pokleskem takovým snadno propadnouti smšnosti. Z toho arci neplyne nikterak, že by dialog románu nebo dramatu musil vždy projíti brusem jazyka spisovného. Jsou zajisté pípady, v nichž i chyba mže býti prostedkem charakteristiky, a pro pípady tako\é musí míti spisovatel volné ruce; avšak dobrénui stilistovi, jenž umí nám podati mluvu nedbalou, prostonárodní, teba i sprostou pece tím, a zstala tak, aby neurážela zbyten pravidel jazykových

ím

má, postaí nejmenší míra této volnosti, k jejímuž zneužívání zejména nižší obur komický zhusta svádí. S rznými odstíny správnosti a plyunosti toho, co jednající osoby v románu nebo v dramat mluví, má se to asi podobn, jako s rznými stupni svtla a stínu na malb: nebží o dokonalou shodu se skuteností v jednotlivostech, nýbrž zachování charakteristického pomru, po pípad i kontrastu mezi nimi. 1 zde iní se platnou ona Albertim vytknutá relativnost pravdy býti

arci

umlecké.

Samo

sebou

rozumí

jednajících

osob,

a

V

v

lyrice

a

se,

nikoliv

popisných

nebo

že toho,

tyto

co

poznámky praví

referujících

ástech

se

týkají

spisovatel

jenom

jménem

eposu

eí

svým. mluvou svou

38 charakterisuje básník sám sebe, je za pesnost a veškerou formu výrazu té míry, kterou žádati smíme na lovku intellivzdlaném, jenž to, co praví, také uvážil. A s tohoto stanoviska pohlížeti musíme i na verš, jenž není niím jiným, nežli mluvou

zodpovJný do

svého

gentuíra a

stilisjvauou. Nkdy dle esthetických plavidel, zvlášt rhythmických, vytýká se realismu, že, chce-li býti dsledným, musí vzdáti se verše Zde však sluší a rýmu, ponvadž prý lidé ve skutenosti tak nemluví. initi rozdíl mezi vlastními slovy básníkovými, jimiž tlumoí své city, cizími, jež nám podává toliko své názory, své myšlenky, a onmi co vrný zpravodaj. Proto v lyrice nemže býti nejmenší pochybnosti o oprávnnosti verše a všech ostatních píkras básnických ani pi smru jinak co nejrozhodnji realistickém. Nebo zi)sob, jakým se vyjaduje,

emi

si každý umlec zajisté voliti dle libosti, a mže to býti teba alespo z prazpsob nejumleji stilisovaný; vždy báse lyrická vidla neclico býti obrazem, nýbrž i)Ouhvm umleckým odleskem sku-

smí i

—

—

tenosti a tudíž ani poetická dikce lyrikova nikterak nemusí se hovory jeho ve všedním život: ba asto svuje se verši to, co

krýti

mimo

s

vbec by se ani nevyslovilo. Naopak zase je zejmo, dsledn realistickém není místa pro verš a rým zde umleckým prusteilkem, jako v lyrice, nýbrž pímo ped-

foroiu básnickou

že v dramatu

slova nejsou

mtem vencí.

;

zobrazeným. Epos pak je v

Román

veršovaný, v

nmž

píin

uvádí se

té

polem kompromiss a konei pímých, opouští

mnoho

fjrmou svou již ono stanovisko výlun realistické, které zaujmouti mže toliko román prosou psaný; ím více všik ei pímé ustupují vlastnímu vypravování a popisu, tím mén ovšem vadí verš a rým. Ješt jedné vci dotknu se zde alespo slovem. S troup ežnického malé historické hry, zejména „Zvíkovský rarášek" a „Paní mincmistrová", obecn chválí se pro šastn postižený kolorit doby, a nemálo k tomu pispívá i pelivé napodobení tehdejšího zpsobu mluvení. Nechme stranou otázku, zda-li ve všedním život vždycky mluvilo se tak, jak psávaly se listiny a dopisy, jak zapisovali

si

i

Daití

své

pamti;

Stroupežnickébo

odchylkami svými od moderní eštiny nabyly zvláštní rázovitosti. Ale máme právo uiniti ze zajímavého, teba zdaeného experimentu toho pravidlo všeobecné a íci historické osoby mají na jevišti mluviti vždy tak, jak mluvívaly zaživa? Zajisté že nemáme. Karel IV. ve Vrchlického „Noci na Karlštýn" musil by na p. mluviti po staroesku nebo po latinsku a po stedonmecku, Petr, král cyperský a jeruzalémský, rozprávl by pak s bavorským tolik je jisto,

ony hry

vévodou Štpánem zajisté nkterým jiným jazykem cizím, sluvem: octnuli bychom se v ninohojazyných archaismech, které by se v historickém rjmánu dovršily ješt moderní eštinou vypravovatelovou; každý peklad dramatu nebo románu do jazyka jiného mnsil by se ovšem dsledn poale o oprávvažovati za pošetilost. Takových absurdností neteba se báti nnosti dvou nebo více rzných jazyk vzhledem k látkám erpaným z pítomného života mohl by býti spor, a na stran realistické našla by snad obhájc. Avšak nemyslím, že kdy na to dojde, aby mnohojazynost básníkova, hercova i divákova (nebo tenáova) stala se vážným požadavkem realismu všude tam, kde skutenost jediným jazykem se ueob;

39 mezuje. "Patrn ani v zemích se smíšeným obyvatelstvem n' bude se dvoudialog bráti za nic jiného nežli za vzácndU výjimku a zvláštnost, dvodem spíše nežli snalia po pravdivosti bude njaká pravým jejíž veseloherní, jako již jemnjší tendence humoristická nebo satirická,

jazyný

a

v

Lessingov

v

Štpán kove „echu

„Miuna

vou a

Barnhelm",

nebo hrubší fraškovitá, jako

Nmci".

Jsou to vci zajisté každému dostaten, snad až píliš známé, k nimž obrátil jsem zde pozornost tenáovu, i nebylo by nesnadno, poet pozorování tch teba zdvojnásobiti; ale rozhledu takového je potebí, aby náležit proniklo pesvdení o tchto zásadách: naprosto vrué zobrazování skutenosti, ili, jak starší terminus zní, „napodobování pírody" nikterak není nejvyšším principem tvo-

ení umleckého, ba naopak umní bez stilisováuí, ovšem velice rzného co do míry a zpsobu, vlastn ani obeo umní reajíti se nemže, a toto oboje platí ovšem i

listickém. asto mluví se o realismu tak, jako kdyby jedinou starostí vrnost obrazu a jedinou prací jeho pouhé mechanické fotografování nebo fonografování. Takový názor je však na^l míru povrchní; nebo poznali jsme, jak rozmanit obmezuje se naprostá vrnost obrazu stilisováním, kterého nezbytn vymáhá zvláštní povaha prostedk umleckých a leckterý jiný ješt zetel, jemuž realistické umní Velmi

jeho

byla otrocká

všechno ostatní. Kdyby umlci realistovi skutenosti co možná nejvrnjší, a kdyby hodnota díla umleckého spoívala jediné v jeho pravdivosti, pak pedmt nejnudnjší a nejhnusnjší byl by stejn vítán, jako

práv

tak jest podrobeno, jako

nebželo

o nic jiného,

nežli

o napodobení

nejpoutavjší a nejlahodnjší, kus rouchové studie nebo njaký podízený detail pírodní vážil by zrovna tolik, jako sebe promyšlenjší obraz historický nebo sebe zajímavjší krajina, a podobizna mohla by se malovždyS také poznáváme své pátele, jdeme-li za vati teba ze zadu nimi.* Avšak ani realistovi nemže býti lhostejno, co zobrazuje; jako

—

žádáme, aby jednal z dvod na každém rozumném lovku, i na To, co nám malí vyrozumných, a to hned pi volb obrazuje nebo básník vypravuje, zajisté ho zajímalo a poutalo z jakýchkoliv píin, a on pedi)oklá.lá, že z téchže píin bude to zajímati a poutati také nás. Nechceme-li všechno umlecké tvoení degradovati na pouhé ješitné virtuosství, nesmíme ve volb pedmtu spatovati bez-

nm pedmtu.

* Neteba mi snad olmizovati se zde proti domnní, /e výrokem tím '/.neuznávám umleckou hodnotu skizz a studií. Avšak musím dodati, že rozdíl mezi tmito posledními a eelým, hotovým dílem, k nmuž jsou toliko prpravou a pomiiekou, není pouze kvantitativní, nezakládá se jenom na vtší bohatosti celku u pirovnání k ásti, nýbrž pedevším týká se samostatnosti a uzavenosti díla umleckého. Jedi skizza nebo studie úryvkovitá, spoívá liodnota její pedevším v tom, že svdl o umlcov technice, pedvádí-li nám však celek Jijaký, teba sebe menší a sebe zbžnji nartnutý, dlužno považovati ji za umlecké dílo samostatné.

40

významnou hru slepé náhody, nýbrž uvdomlý, vážný in. Motivy mohou býti arci nejrznjší, od esthetické záliby na psobivém detailu až k hlubokému pesvdení o mravním a spoleenském významu zjevu nkterého — ale bez motiv, a sice takových, jež umlec a lovk mže zodpovídati, nelze si ji pedstaviti. Tedy ne svrchovaná vrnost v napodobování ehokoliv jest vlastním úelem umleckého tvoení realistického, nýbrž podání uritého pedmtu, a to ovšem podání jednak správné, vcn pravdivé, jednak zetelné .a jasné, intensivn psobivé; o toto poslední bží zejména pi díle básnickém, jež pozornost tenáovu nebo posluchaovu zajisté musí poutati tak, aby doetl nebo vysleclil je celé. A že zetelnosti a iutensivuosti dojmu musí se umle napomáhati tou

volby té

mrou, kterou nedostatenost umleckých prostedk dokonalou vost vcnou iní nedostižnou, bylo mimochodem již naznaeno. kdykoliv mluví se o

Proto,

nemže

stilisaci

pravdi-

jakožto protiv realismu

um-

mínna každá

odchylka od skutenosti, zejména ne taková, kterou vnucují umlci initelé nezmnitelní a nevyhnuzpsob vnímání a po pípad i provozotelní, jako materiál, technika, vání jeho díla. Jen ta stilisace a ta míra její, která docela závisí na leckého,

tím

býti

vli umlcov, pro kterou

sice

mže,

ale

nemusí

se

umlec

rozhodnouti,

písným a dsledným realismem; sem patí zajisté geometrická úprava ornament bylinných, akoliv podízenost výzdoby i celku architektonickému zjevn jí žádá: nebo nehled k této souvislosti

skuten

nesnáší se

s

tedy se stanoviska ist malíského nebo ist by na p. dokonale realistické zobrazení ratolesti daných) práv tak možné s kvty a plody (ovšem v mezích prostedk a oprávnné, jako podání téhož motivu nejpísnji stilisované. A podobn má se to i s toho druhu stilisaci, již poznali jsme v umleckém tvoení idealistickém. Dle analogie totiž s rznými stilistickými odchylkami od skutenosti, o nichž s hora bylo jednáno, smíme íci, že také idealisováníje vlastn stilisaci, a sice stilisaci ve služb mla by snad umlcova ideální pedstava o svt a jeho jedidey. notlivých zjevech menší právo na podajnost nahodilé skutenosti, nežli na p. fysikální a optické zvláštnosti barev, mkkost a pružnost šttce s

umním

stavitelským,

sochaského,

bylo

i

záliba na pravidelnosti mických všech dob a všech uiirod poskytuje nám doklady toho, jak zejména idey náboženské a filosofické vedly pirozených, k hrubšímu nebo k jemnjšímu petváení zjev a k patrnjším nebo skrytjším odchylkám od skutenosti. Od symbolismu staroegyptského, jenž ideální spojení svrchované mohutnosti tlesné

pi akvarelu, nebo zase tvar pi ornamentu? Výtvarné umní

a zrno papíru

dj

lvem to s lidskou hlavou, nepevede nás až k Mi chelangclo vi, jehož Pieta panenství Matky Boží naznauje mladistvým vzezením, s vkem mrtvého syna ua klín jejím spoívajícího ovšem se neshodujícím, nebo k Raffaelovi, na jehož Disput, Škole athénské, Paruassu setkaly se osobnosti v život kdysi o celá století, ba o tisíciletí od sebe vzdálené. a duševní znázornil postavou sfingy,

hledná

ada

41

lismu

Hledl jsein s poátku vyvraceti všeliké bžné pedsudky proti umleckému a poukázáuim k jeho pravé podstat esthetické

voditi

i

pirozený, strauy

mati

:

Avšak základ tvoení realistického samozejmý, že hrozilo nám zase nebezpeí

oprávnnost.

jeho

tak

jednostrannost proti idealismu pedjtojatá. také oprávnnost

nestrann

tvoeni

I

je

rea-

do-

tak

druhé zkoua jakožto kos

bylo potebí,

idealistického,

nený výsleilek všech tchto úvah objevuje se nám nepopiratelná zásadní rovnoprávnost realismu a idealismu. Avšak pes tuto rovnoprávnost shledali jsme mezi obma smry také zásadní protivu, zjevný spor, jenž hlasitého výrazu dochází v pítomném ruchu umleckém a literárním. Jak pedstavíme si tedy vzájemný pomr jejich in praxi, vzhledem k tomu, eho kritika žádá na umlci a umlec zase na kritice ? Ci nebylo by snad vbea ani možno, nalézti stanovisko njaké, odkud jakousi

by

dležitá záhada

se

ta

demarkaDÍ áru mezi realismem

dala

Nelze

ešiti!^

stanoviti

která by zásadní

a idealismem,

oprávnnosti obou vykázala a zabezpeila píslušné pole?

mjme

Pedevším principem

umní

umleckého o

na mysli toto:

ani idealismus ani realismus není

nejvyšším, všeobecným, jímž by veškerá podstata tvoení

byla úplné

pravém realismu

vymena

nemže

Známe pípady,

a vyerpána.

býti aui

ei,

jako

stilisovaný

linný nebo podání báje nevázanou fantasií zplozené, a

opt

v

nichž

ornament byjiné,

v nichž

naopak vláda realismu nepotebuje uznávati mezí jiných, než ty, které klade mu nezmnitelná povaha prostedk umleckých, jako podobiznu nebo román vyliující vlastní životní zkušenosti básníkovy; a pece ani zde ani tam nepochybujeme v nejmenším o plné oprávnnosti jejich.

Jsou mohou

realismus býti

a

idealismus

rzných

za

toliko

okolností

principy slohovými,

rzné,

které

bhem

které

djin rozmanité

druhdy však i souasn se vyskytují vedle sebe, které tudíž iiniéní ode dávna se dlily a navždy dliti se budou, nevyluujíce aui kompromissy jakožto stupn pechodní.

se stídají, o

vládu v íši

Z pokus o uklizení sporu mezi realismem a idealismem uvedu zde jen velmi oba nejznámjší, pocházející patrn ze snahy za panujících pochopitelné a pirozené, zjednati ne-li smír, tož alespo snesitelný modus vivondi mezi spornými stranami; nezdá se mi však, že jsou zpsobilé ke konenému rozešeni záhady té. První pimlouvá se za „zlatou stední cestu", která realismus i idealismus odvrátiti má prý od posledních dsledk, cd tak zvaných bezohledných pílišuostí a krajností. Proto radí se k mírnosti, na obou smrech žádají se ústupky, jimiž by jak idealismus tak realismus pozbyly své píkrosti a pokud možná navzájem se zbližovaly, ba snad dokonce i „pronikaly", a tak jakousi synthesou jich

pomr

i

—

ideálním realismem

Zní to zajisté velmi

nebo

pkn

a

—

reálním idealismem

svdn,

ozývá-li

se

i

spor byl uklizen. mezi zápasícími stra-

Nieho pes píliš nami umleckými ono rozumné heslo staroecké Ale nastává otázka jiná: zda-li vbec smíme se na podobné stanovisko rozhodí stavti? Dle informací svých o pravé podstat realismu a idealismu neshledáme pece stední cestu již v tom, když se upustí od toho, co obecný pedsudek nazývá „krajnostmi". Realismus nemá prý vyhle:

dávati šeredua,

který

umlec

ueniá kochati

v ueni

se

;

to

pravda, ale iní-li to

nevyhýbá se mu, pak nemá prý pírodních a zkušeností

realismu samotiiélio, ten neleká se sice šeredua a ale bíti

n-

toho ješt, že by to bylo podstatou

uaturalista, ueplyiie z

zla,

také ho nevyhledává, nepstuje výhradn. Idealismus v

tvá pravd svévolným nedbáním zákon

opt

historických; tof

neplyne

toho ješt,

z

pravda, že

by

iní-li

ale to

to

nkterý umlec

podstatou

bylo

idealista,

samotného; nýbrž naopak pipouští idealismu

nevyžaduje svévolné nesprávnosti, arci se odchylku od skutenosti jen tenkráte, je-li k tomu dvod dostatený. Je tudíž patruo, že pouhým odmítáním stanoviska jeho nevkusu a nesprávnosti, jež psáti sluší na vrub ne esthetickým smrm, o nž jde, nýbrž jednotlivým umlcm, nic není ješt rozhodnuto o pomru mezi realismem a idealismem ty oba moliou i bez onch chyb dospli k i)Osle(lním koncm svým, t. j. k dslednému, plnému provedení ten nikterak

—

—

;

zásad svých. Avšak uznáváme- li jinak, než

a

pipouštti

i

vbec

oprávnnost

zásady ty oprávnnými, nemžeme dsledk; a zavrhovati každé

jejich

a idealistického

tvoení umleckého již a priori, nikdy ani ten ani onen princip slohový nesml osvditi nezkrácen a nezkalené to neznamenalo by vru nic jiného, než oprávnnost jejich popírati. Vždy každý princip slohový reguluje se sám, a ve své psobnosti mže býti obmezován nanejvýš takovými pravidly umleckými, která, nezbytné plynouce z pojmu umní samotného, mají platnost všeobecnou, nikoli však druhým njakým principem slohovým, jenž má podmínky a základy docela jiné, snad i op.iné. A že s tín), co víme o pomru mezi idealismem a realismem, o východovršení

realistického,

jednou pro vždy, tak že by

disku a

smru

obou, v

idealismem, je

tuším

genru

Crou^Yerovu

nechovají se dost

—

nesnáší se odporuování jakéhosi bodu realismus pestal by býti realismem a idealismus

dokonce

nmž

iiidiífereniíího,

se

na

bíle

dui.

Nebudeme

tudíž

ani

hospodskému

vytýkati, že sedláci jeho nejsou dost uhlazení a že

slušn,

ani

Zolovu

„Germinalu",

že

neposkytuje

nám utšenjšího obrazu života a mrav dlnických, jako Raffaela nebudeme kárati proto, že na Škola athénské" proti vší chronologii P3'thagoru, Aristotela, Ptolomaea, a dokonce i stedovkého uence arabského staví vedle sebe, jako by byli souasníky, nebo Sof ok le a, že dle slov Aristotelových pedvádí nám lidi lepší nežli jsou ve skutenosti. Naopak, budeme tomu povdni, že onde nelíené pravd, zde pak vznešeným myšlenkám dopáno rozvíjeti se voln, že jmenovaní ,.

oné stední cesty. Arci jsou i hojná nikterak nebije do oí, širší. Avšak bží-li zde o výtvory skutené hodnoty umlecké, shledáme zajisté, že píinou toho není slevování s požadavk pravdy, nebo ubývání ideálnosti, nýbrž prost

misti nedali

se svésti laciným zlatem

umlecká díla taková, v nichž protiva obou smr a práv ta n)ívaií pro sebe kruhy obecenstva tím

povaha daného úkolu umleckého. Tak na p. Raffael prese všechen idealismus svj mohl, ba musil Pavla, kazícího' v Athénách, zobraziti mnohem reálnji než ono vybájené shromáždní vynikajících myslitel zvláštní

starovkých, jako s druhé strany zase realista Turgenev ve svých „Jarních vodách" s pedmtu svého nesml setíti poesii mládí. A opt jiná skupina znamenitých dl umleckých, stojících více mén uprosted mezi

43

realismem a idealisraem naprostým, nevyniká oslabením a ochabnutím tchto princip slohových, nýbrž kombinuje oba, tak že v rzných áonoho užívá, toho stech celku nebo na rzných stránkách jeho a to snad s nejvtší rozhodností. Vzpomeme si na pohádku, která jako celek bývá nejsmlejší hrou beznzdné fantasie, nelekající se ani sebe kiklavjších pravdncpodobností a nemožností, pi tom však základní ideu svou jasné a dtkliv vyjaduje, kdežto jinak, v drobném provedení svém, honosí se teba nejdrastitjší konkrétností. V oboru básnictví umlého na podobném stanovisku vidíme na p, Gothova „Fausta"*. jelikož realismus Druhý prostredkující pokus hájí tuto zásadu práv tak je oprávnn, jako idealismus, nezbývá nám, než ponechati umlci neobmezenou volnost a tšiti se z každého jeho výtvoru, jen když ve svém zpsobu bude dobrým. Zde však sluší dobe rozeznávati umlce a jeho dílo. Na osobní volnost umlcovu, rozhodnouti se pro ten i onen smr, nikdo nebude sahati nikdo nebude mu vnucovati zpsob tvoení, jenž celé povaze, celému nadání jeho se píí. Jiná však jest otázka, zabezpeuj e-li pouhá libovle umlcova vždy stejný zdar innosti jeho, jiném, nežli na není-li naopak zdar ten závislý také ješt na vli a nadání. Osobnost tvrcova bez odporu je první podmínkou umducha svého. Ale ona leckého díla a vtiskuje mu nezrušitelnou jeho úel, pedmt, technické pronení jediným initelem díla toho stedky, celé okolí a ovzduší, do nhož má býti postaveno, a ovšem všechno to vtší nebo povaha toho, pro nhož jest ui'eno i zvláštní menší mrou pispívá ke konenému výsledku tvoení umleckého. Proto je zajisté alespo pravd podobno, že ani pi rozhodnutí, má-li se k ešení nkterého úkolu umleckého pistoupiti se strany realismu nebo idealismu, uvedení initelé nebudou docela lhostejní, ba že vyskytnou se snad i pípady, ve kterých pi stejné zpsobilosti umlcov práv na

bu

bu

:

;

nem

pee

;

—

nich

záviseti

suje

vyjde-li z ruky umlcovy výtvor ve svém zpsobu Xecht básník, jenž vyliuje nám život dlnický, ideali-

bude,

opravdu dobrý.

teba jen ponkud pomry,

v

žije,

jeho povahu,

to již

dlníci deva-

nichž pracovní lid

jeho mravy, jeho práci, jeho chlebodárce:

nebudou

jeho spatíme, a na velkou vážnou otázku sociální padne svtlo docela klamné, vylhané, a nižádné krásy a pvaby básnické nebudou s to, zakrýti tento hlavní nedostatek a povznésti tenáctého

století,

jež v

díle

román takový na výši „Germinalu." A nech zase v nádherné komnat njaké všechen bylinný ornament na alounech a kobercích, na ímsách všechna íigurální dekorace na nábytku a na náiní, všechna malba nástnná a stropní, slovem veškerá výzdoba provede se bezohledn realisticky až do nejmenších podrobností, ovšem s písným vylouením sebe menší stilisace dobrovolné, materiálem a technikou nevynucené harmonický dojem architektury i- všech výrobk prmyslových bude ohrožen, ne-li znien, i možno, že, je-li výzdoba zvlášt bohatá, ped sebou budeme míti hotovou „chamber of horrors". a rámcích,

:

44

o

clliáti: ue o to, co má vetší hoJnotu pravda i krása, a jaké pednosti má realismus ped idealismem anebo idealismus ped realismem in abstracto, jakožto všeobecné pravidlo umlecké, nýbrž o to, elio v daném konkrétním pípad na umlci žádá zvláštní úkol jcbo. Umní není šablona, jelio výtvor}- jsou individua, anebo mají alespo jimi býti; k rozmanitosti té pak pispívá nejen volnost fantasie umlcovy, nýbrž i nevyerpatelná promnlivost života, jenž k ní pistupuje s požadavky vždy novými a novými. Mezi onmi naboe vzpomenutými initeli umleckého díla pro vc, kterou se zde zabýváme, má bez odporu nejvtší význam ovšem

Vidíme

a

již,

dležiloft

vedle

pro

i)eclevším sluší

uás

zda-li

,

— pedmt

—

Nebo pedmtu, jestliže ho blíže charakterisujeme, zahrnuto je vlastn všechno to, eho vzhledem k jeho realistickému nebo idealistickému vlastní

osobnosti

tvrcovy

zobrazený.

jednak v také

na umlci mže po pípade žádati úel díla, místo a obecenstvo, se tvoí; oltání obraz svatého muedlníka na p. má za pedpatrn legendu náboženskou, ne však holé historické faktum, které sloužilo snad za východisko. Jednak zase prostedky umlecké

pojetí

pro

nž

mt jí

voliti

bu

se

mohou

dle

požadavk pedmtu, bu,

umlcovo tvoení nanejvýš dovršení pravdy realistické

naped ureny, obmezují, pekážejíce na p. zamýšlenému anebo pedpisujíce zvlášl;ní zpsob stilisování, jsou-li již

o slohovém principu tvoení toho vlastn nerozhodují. Pro malíe, sochae, básníka je pedmt, jejž nám pedvádí, asi tím, ím pro architekta je úel budovy, kterou staví zetel, jemuž dle možnosti podizuje a pizpsobuje všechno ostatní. Naší úlohou bude tudíž, abychom, stranou nechávajíce všeclmy úvahy ostatní, zkoumali nejdíve, které pedmty zvlášt peji rozhodnému realismu a které rozhodnému idealismu pak samo sebou ukáže se, uení-li mezi obma tmito íšemi njaký pruh zem neokkupovaný, na kterém oba principy slohové setkati se mohou, any v panství se stídají, ale

:

;

bu

bu

n

kompromissem o se dlí. Pedevším uvažme, že realismus pravý,

až do posledních

konc d-

kde umlec vzorem skuteným mže se íditi nebo kde alespoií zkušenost podává mu všechen materiál ke tvoení, tak že kombinující fantasie jeho v niem nemusí vykroiti z kruhu skutenosti. Jen tam, kde sám vidí a slyší, kde mže studovati dle pírody a kontrolovati sám sebe kde tudíž i na kontrolu cizí je pipraven, teba tato kontrola nebyla vždy stejn snadná jen tam umlec tvoí jako skutený realista, dosahuje pravdpodobnosti svrchované. Píležitost k tomu všemu poskytují mu však jenom látky, erpané z pítomného života, z pítomné pírody. Zde požadavek pravdy státi se mže pímo bezohledným, neúprosným, zde se stanoviska písn umleckého realismus mezí nemá.* Jeho nejvlastnjším panstvím je tudíž sledný, jen tam je možný,

—

—

* Arci každý inulec za to, co koná jakožto umlec, zároveú zodpovídati musí jakožto lovk, a proto nelze tomu odpírati, že ve vcech pravdy umlecké poslední slovo písluší pece jenom mravnosti. Že nemíním zde moralistu stavti nad umlce, prnderii nad krasocit a pravdomluvnost, nemusím bohdá teprve ujišovati. Avšak práv v této, nyní tak mnoho diskutované rozepi mezi mravností a umním zdá se mi býti potebí, bájiti autonomie umní a nepipouštti, aby píkazy mrav-

—

45

roniáu a drama, historický obraz

souvké, podobizna, rody;

za

ty

nemohou

nové pdy, je

zajisté

v i

atd.,

než

oborech

pirozené

pokud pedvádjí nám zjevy pokud provedeny jsou dle pí-

a geure,

zátiší

býti jinými,

Že

vydávají.

se

krajina,

realistickými,

i

a

chtí

li

zstati tím,

každým dnem nabývá potšitelné. Avšak má tím býti umlci

tchto

realismus

vdom

subjektivním tužbám a snanaprosto zabránno, dáti výraz svým hám, svým ideálním pedstavám o spolenosti lidské? Nikoliv; ale musí

k tomu voliti vhodnou formu. V románu naveskrz realistickém mže býti vylíen lovk, jemuž básník propjil celou ideálnost svou: vždyt básník sám se svými ideály a tužbami také je zjevem skuteným jen o to bží, aby líení ono bylo pravdivé, a zejména aby pravý pomr mezi ideální ;

osobností tou a

svtem

tímto zastoupením

ostatním

ideídismu

ve

byl patrný.

svt

námi objektivní obraz života ideálního

mže

A

se básník

nespokojí-li

reálném, chce-li rozvinouti ped tomu najde se píležitost i k

—

dokonalé form umlecké a nemusí se vždycky klásti do neznámé budoucnosti, nýbrž mže se i penésti do neurité minulosti, jako pohádka, nebo do odlehlého zákoutí, jako idylla („Paul et Virginie").

vždyf

i

utopie

se podati v

Z toho všeho plyne, že dokonalý realismus tam stává se nemožným, kde o zkušenosti v pravém slova smyslu, o vlastním pozorování umlcov není ei, tedy pedevším tam, kde zobrazuje se pedmt nenázorný, pouze myšlenkám pístupný nebo i dokcnce vybájený, a rovnž tak pedmt ze svta reálného pocházející, jestliže platný názor obecný jej od svta toho odluuje a klade do výše ideální. Sem patí allegoi-ie, ovšem pokud za náboženské mythus, legenda, celé umní náboženské

—

pedmty

takové stanoviskem pekonaným, k nmuž jen pohodlná tradice a líný zvyk se vrací? Myslím, že nikoliv. V jednotlivých pípadech (a snad dosti etných) zajisté podobná výtka chce býti uznáno. Ci jsou snad

není bezpodstatná, ale nedot\ká se zásadní oprávnnosti

onch

pedmt

Nezapomíuejmt', že veškerá íše umní není vyplnna knihami, které teme v soukromí, a obrazy nebo sochami, jež kdekoliv umístiti mžeme v bytu svém, tedy umleckými díly docela samostatnými, na niem nezávislými; jezde i umní dekorativní, které slouží celku architektonickému, je zde i umní církevní, které íditi se musí tendencí bohoslužebnou. AUegorie, personifikace mythická atd. zastupuje nápis, heslo. Nad vchodem do zasedací sín sboru zákonodárného nebo soudního mohlo by na p. státi Síla, Opatrnost, Umírnuost. Pro nesml by si

umleckých.

:

architekt páti, aby místo slovesného výrazu zaujal obraz, na

Raffaelova Na prelí

allcgorie

tchto

starého divadla

tí

ctností

nmeckého

ze stanzy della

je nápis:

Patriae et

p. známa Segnatura? na Musis ;

nebo konvencionelní slušnosti vydávaly se za pravidla umlecká, jichž jménem by se pak vážná, ba snad dležitá pravda umlovala nebo dokonce falšovala. Jiná pak jest otázka, mže-Ii iimloc jako lovk zodpovídati za to, jak a ped kým pravdu svou vyslovil Hranice pak, jež tímto smrem pravd umlecké se ukládají a uklá dáti vždy budou, neurují pedpisy csthetieké, nýbrž všeobecné zákony mravno.sti a spor leností uznaná pravidla životní, jimž jako každý lovk zajisté i umlec jest por droben, ovšem mrou nestejnou dle toho, zda-li pouze vypravuje o nem, nebo pímo zraky naše k tomu obrací, nebo konen sám na jevišti to koná. no.sti

4«

zevnjšku Národuího divadla asi totéž heslo, jeii podrobnji, vyjádeno pomocí plastik)'. A máme právo, posuzovati onu allegorii nebo tyto personifikace a emblémy dle mítka realismu? Copak umní náboženského se týká, jest na bíledni, že pestává vlastn býti umuím náboženským, jakmile zbavuje se oné ideálnosti, kterou na pedmtech posvátuýeh spatuje mysl vící, a obléká naopak roucho oné konkrét-

jest beze slov,

pedmty

která

nosti,

do jedué

staví

ty

ady

s

kterýmkoli

v

výjevem

svtského života všedního. Realismus o

to

v naší

i

nejednou

sice

dob. Ale

zmocnil se tohoto oboru a pokouší se

již

bylo

již

hora poukazováno k pozoruhodnému

s

rozdílu mezi naprostým realismem podobizny, genru, krajiny, a

ným realismem umní náboženského,

podmín-

jež nikdy neobejde se bez posled-

ních premiss, z kruhu skutenosti unikajících.* Z Madonny s Ježíškem na klíu ku p. dokonale realistickým provedením stává se genre onen význam ideální, všelidský, nad hranice ze života staroorientálského národní, místní a asové vysoko povznesený, jejž propjil jí názor ke;

musí však míti

stanský a zejména katolický, vší

a má-li

jinaké charakteristiky,

ních

konc

mže

plnou platnost svou vedle

Madonny právem

nejinak

i

z

ženským a požadavkm bohoslužby vyhovti nedovede Kristem,

býti

slouti

obrazem

píbh

Kristových realismus až do posleddsledný vytží jenom historický nebo genrový výjev svtský, míti veliké pednosti jakožto malba, ale interessm nábo-

náboženským. jenž

A

obraz

opouští-li

se

na

dobro

ideální

:

Kristus pestává

typus jeho

ti-adicionální;

stává se obyvatelem starovké Palestiny toho neb onoho jména, ale není „Synem lovka", jenž pišel, aby spasil lovenstvo veškeré a stanovil

zákoQ

nový

nedbající.

vícího

svtový,

A pokud

historika,

tsných

národnostních

rozchází se názor

mají

sice

oba

hranic

stejné

starožidovské

víry

vícího kesana

s

názorem ne-

právo na výraz umlecký, ale

nesluší se je stotožiiovati, ba možno íci, že realismus, jenž patrn tíhne k názoru poslednímu, sám svou zásadu uvádl by ad absurdum, kdyby úkol umní specificky náboženského ešiti chtl s bezohlednou dsledností: zobrazil by osobnost zcela jinou, než bylo 'mu uloženo, na místo Bohalovka postavil by všedního smrtelníka, teba jinak historicky sebe dležitjšího. Staí zajisté pipomenouti si, jak nad míru choulostivé jest na p. již pouhé naznaení semitského pvodu Kristova; zde realismus dochází opravdu k hranicím uepekroitelným, a hranice ty pedpisuje

mu

idea náboženská.**

* Že zde nejde o pouhou i)irozenost a správnost obrazu nebo o nkteré poddetaily realistické, nýbrž o svrchovanou pravdpodobnost umleckélio díla jakožto celku a zárove i veškerých jeho premiss, o dojem plné neztenené konkrétnosti zjevu jeho, víine. Zde dodávám pouze, že ideálnost celku nkdy reální ásti jakožto psobivé protivy pímo si žádá. Každý zná kontrast mezi Kristem a farizejem na Tizianov proslulém obrazil, nebo mezi Tetrem a mrzákem, jejž uzdra-

ízené

vuje,

na

Raffaelov

** O

koberci.

Verešag lnových

obrazech ze života Kristova vznikly tuhé spory; so ozval. Je poehopitelno, že církev chce zakladatele svého vidti zobrazenélio výliradn se stanoviska písného názoru církevního, atak ovšem nezobrazil ho Verešagin, jeho Ježíš je spíše Ježíšem S trans-

sám arcibiskup vídeský

proti

nim

že jsou v

jisté

obory:

legenda,

núboženslví,

nichž plué právo k rozhodnému

allegorie

báje,

atd.,

a dj^lediiéniu i)rovádéi)í zásad svýcli

má toliko idcalismus, kdežto realismus díve nebo pozdji naráží na p-okážky, jež nutí ho ku všelikým ústupkm, komproniissm a nedslednostem, plyne tuším z úvah našich práv tak, jako že jeaom pediiiéiy, umlec pouiti se mže bezprostedním názorem, vlastní zkušepipouštjí dokonalý realismus v plném jeho rozsahu a dosahu. Tyto meze, jež umní realistickému klade vlastní povaha principu jeho, uznal nejlépe a také bez ostychu piznal Courbet, jenž v malíství francouzském realismu klestil dráhu. Dle mínní jeho „umlec nemá ani práva, ani prosti-edk, aby pedvádl nám století, jež nevidl, jež dle života nestudoval. Postavy ze starého vku, jež až do omrzení optují se v moderních dílech, jsou bezcenné. Caesar, Ježíš, Karel Veliký, sám Napoleon I. ztrácejí se v temnu báje. Jediné djiny, jež zobraziti lze, jsou djiny souasné. Fanatismus pro tradici dohání umlce k tomu, že, zapomínajíce na vlastní osobnost svou, na pítomnost i budoucnost, beze zmny opakují staré myšlenky, staré formy."** To je zetelné, a se stanoviska Courbetova docela správné. C o u r b e t uznává jen realismus nejrozhodnjší pro ten skuten není látky jiné, nežli život souasný a píroda umlce obklopující. Kdo neuznává jiného zpsobu tvoení umleckého mimo realistický, inusí dospti ke koncm tm a zavrhovati šmahem všechny obory látek umleckých, pi nichž realismus nejkrajnjší nedosahuje svého úelu. Chyba, jíž podobné mínní se dopouští, nespoívá v pílišném obmezování realismu, nýbrž v tom, že libovoln vyluuje druhý, ve svém kruhu stejn oprávnný slohový princip, idcalismus. Zajisté byl to práv živý cit pro pravdu, tedy vlastnost realistovi zvlášt slušící, jenž bránil Courbetovi, aby schvaloval pokusy, zobrazovati realisticky to, co umlec sám nepoznal, ba co snad vbec nikdo nikdy poznati ani nemohl. I vidíme zde pouný píklad zkušenosti, že theorii umní mnohem více poslouží, kdo novému principu tlá výraz nejuritjší, teba až do krajnosti jednostranný, než ten, kdo hned s poátku ukládá mu kompromissy. o

nichž

ností,

i

—

pedmt

Ke kompromissm mezi idealismem a realismem ostatn bude dosti onom dosti širokém území, jež rozprostírá se uprosted mezi pítomnou skuteností, pozorování umlcovu pnstu])nou, a íší ideál, bájí a myšlenek abstraktních, jimž umlec názorný zjev sám teprve propjuje. Je to obor látek historických, jenž arci k nerozeznání

místa na

splývá na jedné stran prosto

zavrhoval

hradného a

i

realismu,

zobrazuje

nám

s

umní inil

umlec

bájí,

na druhé

historické;

právem. pítomnost,

to

a

s

pítomností. stál na

pokud

Courbet

na-

stanovisku

vý-

Vžd3'C

tak

pesvdiv,

mže

nám

pedvádti

sovýin nebo Renanovýui. Volnost iimleovu,

postaviti se

i

na

jak líí nanejvýš

toto stanovisko,

bych se vší rozliodností ale nikdo nedokáže mi, že jsou to obrazy náboženské v pravém slova toho smyslu a že by dokonce umní církevní mlo a moido se bráti tímto smrem. Že ostatn realistické pojímání náboženských, pokud chce býti historicky správné, má nemalé obtíže, uvidíme ilined. ** Tak vypravuje o Courbetovi Tliéopliile Sylvestre; zde podán j; úryvek ten dle Kosenbergovy „Gesehichte des modernen Kunst' (1. 3-J-i). liájil

;

pedmt

i

48

minulost uedávnou.

Bude

málo

asi jeu

sáhnouti dále nazpt, uež uinil to

d-l

básnických, jež mohla by

To sté ho román 1

pece zachovati pi tom svj nepopený ráz mánu toho lze ješt studovati, teba ue ve všem a

—

„Vojna a mír",

Dobu

realistický. z vlastního

ro-

názoru. Jak

mluvili a jednali a to jest ovšem vc v básni mohl spisovatel r. 1828 narozený do jisté znané míry znáti ze zkušenosti. V mládí svém jen asi o 30 40 let vzdálen byl od událostí vylíenýcli, poznal tudíž zajisté nejeduoho souasníka jejich ze styku osobnílio vždy každý lovk dosplý zná alespo jedno starší pokolení, ale dosti asto i dv tak, že také když není básníkem, dovede se vžíti do toho, co liýbalo myslemi a srdci jejich. Píroda od zaátku našeho století do let padesátých sotva se valn zmnila, a kde pece se tak stalo, nebylo nemožno, konstatovati to pramen pak, jimiž historické studium dovršovalo poznání doby válek napoleonských, zejména Tolstému bylo tolik po ruce, jako kdyby bželo o minulost nkolikaletou. A pes to prese všecko prpravná práce, jakou „Vojna a mír" jakožto román historický vyžadovala na spisovateli, byla obrovská ale byla alespo možná. Jak docela jinak má se to však s dobami staršími, jejichž názorm jsme se již odcizili, jejichž prameny jsou ím dále nazpt tím spoejší a úryvkovitjší, v nichž snad i píroda sama namnoze mla tvánost ponkud jinou než dnes lidé

smýšleli,

nejpednjší

cítili,

—

,

—

;

;

—

mén

Více

každé

umlecké

dílo historické musí se konstruovati odborných a pomocí fantasie. Toho, co postihnouti mžeme vlastním názorem, je pomrn málo, a vtšinou jsou to jen drobnosti podízenjší. Intimnjší život duševní nejmén jest nám pístupný na námitku pak, že ze soudobého umní jej lze poznati, sluší odpovdti poukázáním k hlavní zásad realismu, která nepipouští, aby pravda místo z pírody erpala se z umleckého obrazu jejího nehled ani k tomu, že pro správnost obrazu toho nemáme ani dosta-

pomocí nejrznjších

studií

;

—

teného mítka. A kdykoliv pi konstrukci

díla vyskytují

se mezery, jež

pomocí djin, archeologie atd., vypomáhá hypothesa, obyna pedpokládané analogii s pítomností založená, z vlád-

vyplniti nelze

ejn bu noucí

bu

idey odvozená.

Tím vším

ocituje

stanovisku od onoho realismu, jehož na

erpané, s

velice

vzdáleném.

idealistickým, ba stídá se

nou.

O míe

se

umlci

umní

však

historické

na

žádají látky z pítomnosti

Tvoení poctiv realistické stídá se zde namnoze i s pouhou konvencionáluí šablo-

realismu však, již

pedmt

historický

pipouští, rozhoduje

pípad zvláštní jeho povaha, hlavn ovšem míra naší znalosti doby. Realismus umní historického je pouze pomrný, relativní, a následkem toho asem pežívá se a stárne,

v

každém jednotlivém

i

kdežto realismus toho, co umlec zobraziti mohl na základ vlastního názoru, jest svží, vždy stejn pesvdivý. Vzpomeme si ješt jednou na podobizny, genry, krajiny, zátiší, jež realisté starší studovali dle pírody a jež tu míru pravdivosti, která tenkráte na nich shledána bývala, podržely po dnes. Avšak s obrazy historickými má se to zcela jinak. Benátský malí Gentile Bellini zajisté zakládal si nemálo na tom a byl také proto chválen, že, procestovav sám Orient, dovedl i malbám svým historickým dodati vtší pravdivosti, vtší reálnosti. Tak na obraze

vn

4'J

pedstavujícím kázání apoštola Marka v Alexandrii, nalézají se skutené rzné cLarakteristické detaily orieatálské ale vedle obelisk spatujeme ;

tam

i

mubammedánské minarety

a turecké kroje. To, co

mlo

celku dodati

vtší pravdpodobnosti realistické, a v oícb souasník B ellini o vých dnes každému již zajisté jí také do.Jávalo, zvrblo se v anachronismus, na první pobled patrný. Malíství šestnáctého a sedmnáctého století vbec velmi rádo postavy biblické pedstavovalo jako Turky. My arci abstra-

hujeme od tchto nedopatení, a jinakou umleckou hodnotu maleb tch ale kdo ruí nám za to, že i historické obrazy moderní, a snad dokonce i takové, jejichž dkladné pravdivosti se dnes obdivujeme, nebudou míti kdysi v budoucnosti zapotebí podobné shoví-

nepedpojat uznáváme;

Alma Tadema

vavé abstrakce?

a

Siemiradski

zajisté

tžili z hi-

vylouena možnost, že pokroky nesprávnosti a teba i auachro-

storie a archeologie, co jen mohli; aleje tím

tchto vd odhalí asem na dílech jejich nismy? Vždy není to skála, na niž staví se historická pravda v umní, ba nezídka je to pda dosti sypká. A nedje se konen za našich že malí, jenž zobraziti chce výjevy biblické, v Palestin stui to, duje pírodu i lid, a pak dnešní krajinu tamjší a teba i dnešní kroje orientálské, nanejvýš ponkud, a to snad libovoln pozmnné, klade do všem takovým pokusm doby Abrahamovy nebo Kristovy? Nemá svatou pravdu Courbet? Nechci tím nikterak popírati, že i v tom je potšitelný pokrok, k nmuž hnutí realistické pisplo, když malí navštvuje djišt výjev, jež nám zobraziti chce; ale pi tom nepomrn více váží zúrodnní fantasie, osvžení nálady, jímž autopsie idealistovi alespo zrovna tak prospívá, jako realistovi, nežli všechny nasbírané detaily, snad jediné obrysy hor a zvláštnosti osvtlení a barev od z nichž cestou tou dob, o které bží, zstaly opravdu netknuty. A pedevším k realismu, jenž jména toho plným právem zasluhuje, koncem konc pece Pravdivost díla umse nedojde. Budiž mi dovoleno užiti podobenství.

as

vi

:

leckého ve smyslu realistickém znázorniti si mžeme dvma pímkami místo to dokonalé shody obrazu konvergentními, jichž sený bod však víme, že vlastn k bodu nalézá se v nepístupné dáli s pedmtem tomu z rzných píin nedostaneme se nikdy, ale bezpené také víme, pímo smujeme a že jenom krátkost že bod ten existuje, že k

—

—

;

nmu

lidskému umní vymené, iní to nemožným. Pravda však, jíž dosáhnouti lze v oboru historickém, spíše podobá se asymptot, pímce to, která k ramenm hyperboly sice stále se blíží, ale nikdy v spoleném bodu s ní setkati se nemže. Nech sebe více zdokonalují se prostedky umlecké a naše vdomosti djezpytné: minulost je mrtvá a nikdo nevzkísí ji k novému životu, aby postaviti ji mohl umlci ped oi.

dráhy,

V umní arci rozdílem,

básnickém nemá že

se

vc

jinak, nežli

ve výtvarném;

s

tím

básn historické obyej j zápasí s nesnápráv ta stránka pedmtu, která v poesii má

realismus

zemi ješt vtšími. Jet dležitost nejvtší, totiž vniterný život lidský a zakládající se hlavn.3 duch asu, mnohem mén pístupná pozdnímu potomstva, než zena vnjší apparát archeologický, jenž výtvarníkovi jest hlavním prostedkem ku charakterisování doby. A jelikož historická báseí zajisté množstvím a rozmanitostí myšlenkového materiálu svého vyniká nad téhož druhu malbu

nm

4

5t)

podrobena je promulivosti našicli vdomostí pomeniost a doasnost, ba namnoze pímo íiktivnost její pravdivosti' historické ovšem dvojnásobn citelnou. Víme sice, že vcná pravdivost taková ješt není realismem a že pi osudech vbec nejmenovaných anebo alespo •;lidí nehistorických, t. j. osob pohešovati: jménem docela libovolným oznaených, mžeme ji dokonce umlec ale tam, kde bží o osoby a dje piznané historické, nesmí l)ýti v rozporu s ní, cbce-li právem slouti realistou. Je tudíž velmi využitkovati pochopitelná snaha studiem usilovným osvojiti si a pak nebo sochu a tudíž dojepisuýcb,

stáviá

Iídí

se

více

ona

bu

i

a

i

vdomosti co možná nejbohatší a nejpodrobnjší, pochopitelno však je nebezpeí, ocitnouti se pi tom na dráze „professorského románu" ni ani ten, meckého kdo pízniv soudí o nkterých nepopiratelných ;

jiednostech Ebcrsových nebo Dahnových, nemže smr tento stotožovati s realismem, akoliv pvodem svým patrn k nmu poukazuje.

ponkud,

jest, zda-li to, co vypranaprosto váže umní vbec, i takové, jež snad realistickým býti ani nechce. U nás otázka ta petásána byla po prvním provozování Vrchlického „Draliomíry " Historik, prof. K alousek, vytýkal básníkovi, že nedržel se alespo v nejhlavnjších vcech

Jiná

vuje

nám

vda

ale

stejn dležitá otázka

historická,

.

toho, co novjším bádáním djepisným pišlo na jevo o Drahomíe a sv. Ludmile básník ve své odpovdi zase odvolával se k volnosti, již umlci nesmíme zkracovati, žádáme-li od nho díla poetického, ne vdeckého. touce zajímavou polemiku tu (na jae 1882 v „Pokroku"), nemžeme neuznávati oprávnnost stanoviska obojího: avšak to práv nejlépe charakteri;

suje choulostivé

V komposici

postavení básníkovo naproti látce historické.

v em to, ešení sporu tragického nemá již volné ruce práv nejvíce cítí se býti tvrcem, velké obrysy celého díla, hotové vnucuje mu historie. Avšak zde chci poukázati ješt k nemu jinému.

díla svého,

Bylo

totiž

v

vytknuto

;

Vrchlickému

i

že pidržel

to,

se

proti

pravd

Drahomíry pohanku; na to básník odpovdl, že pohanství tenkráte na dobro pece ješt nebylo potlaeno a že tudíž licenci podobnou mohl si prý dovoliti. Já však ekl bych radji pímo což nemá básník právo dramatisovati ne historii, nýbrž legendu sv. Lud-

historické legendy, uiniv z

:

mily'?* Pro

umlce

zajisté

a jakmile byla zvolena,

i

jedna jako druhá je

stejné závaznosti.

—

pedmtem

stejné váhy,

Tím vším, co jsem zde ekl o umní historickém, nikterak nehodlám je zlehovati; má v organismu života národního veliký význam ovšem z dvod jiných, než ist umleckých. Avšak tolik zdá se mi býti jasno: žádná látka tvoícímu umlci neklade tolik pekážek, nežádá na tak rozsáhlých studií prpravných, nevyzývá kritiku s tolikerých stran, jako látka historická. A dokonalá vrnost obrazu historického, a básnického a výtvarného, je vcí tak nad míru nesnadnou, ba z valné ásti i docela nedostižnou, že na místo její nezídka nastupuje

—

nm

* Jednou závažnou veí arci totiž smrti sv. Ludmily.

zpsobem

Vrchlický

od legendy (a historie)

.se

uchýlil:

51

pouhá

fikce,

zkušenosti

s

tím, co na umleckém podání pístupních nazýváme realismem,

pedmt

vlastní

vlastn nedá se

srovnati.

ani

Poslední s

která

umlcov

nhož

lismu,

tyto

snadné

úvahy

mžeme

dovedly

tuším

se

nás

konen

na

tak idealismu jsme se

staoovij^l^jyý

O zásaduí opráviiLiosti pesvdili. Na to však, aby jediná

orientovati.

jak TQíktf jittXM^M?

všeobecná stanovila se pro veškeré tvoení umlecké, formule to, která by oba tyto smry sluovala, smiovala a oslabovala, nemohli jsme niktak pistoupiti; a také ponechati volbu slohového principu výhradn jen libovli umlcov, nezdálo se nám býti raduo. Shledali jsme

—

za

že

to,

musí

býti

úkolu

otázka, dle

umleckého, a ze

i idealismus vede k cíli, ešena podmínek a okolností každého jednotlivého všech initel, kteí zde rozhodovati mohou, realismus

zda-li

zvláštních

objevila se nám vlastní povaha pedmtu zobrazeného. Skuteným zjevm pítomným svdí pedevším pojetí a provedení rea-

nejdležitjším

kdežto náboženství a báje k plné platnosti docházejí jen cestou djiny pak, tedy svt reální sice, ale již minulosti náležející, jednak realisticky chtjí býti vylíeny, jednak pravému realismu zase se vzpírají, a tudíž více mén jen kombinacím a kompromissm obou princip jsou pístupny. K tomu pak dodati sluší, že není tím zneuznán listické,

idealismu,

význam osobnosti tvrí

práv dle individuality své každý umlec pokud v tom má plnou volnost, vliv pedmtu na zpsob jeho podání zajisté nebude pociován jako nátlak zevnjší, cizí. volívá již své

pedmty,

;

nebol!

a

Názor zde vyložený není však niím jiným, než užitím onch zásad, jež v klassickém díle svém „Der Stil" provedl v oboru stavitelství a umleckého prmyslu, nebo lépe eeno pevedením jich na pole umní obrazného. Bží zde o moderní pojem slohu jakožto úelné a harmoG.

Semper

nické ústroj uosti díla umleckého, vznikajícího

pispním etných

a

rz-

ných initel, jichž podrobné prozkoumání a ocenní jest ovšem hlavním

úkolem theorie umní. Rozhlížeti

se

djinami

theoretická nás dovedla,

jest

umní

na

dotvrzení

mimo úkol

toho,

této rozpravy.

k emu úvaha Sebe zbžnjší

pohled na historický rozvoj kteréhokoliv odvtví umleckého pesvdil by nás, že ve velkém proudu djinném realismus stídá se s idealismem, že dle pevládajícího práv smru i jisté obory mívají pevahu a naopak zase zevnjšími okolnostmi dané úkoly úinkují vydatn

pedmt

as

na smr umní, že ustupuje-!i bhem jeden princip druhému, nebývá nadobro a beze vší stopy potlaen, že zejména idealismus v dobách rozkvtu svého tží ze stálých pokrok realismu, užívaje dle možnosti všech tímto vydobytých prostedk umleckých a nabývaje takto schopnosti, odchylkami od skutenosti co nejmenšími vyjadovati své idoy se zetelností a drazností co nejvtší.

—

,

62 dbáti snášenlivosti i bojovní pívrženci obou smr, když nám, že smry ty samy nikterak se uepotírají, nýbrž navzájem doplují? Mné nesluší napomínati, ale na vzor a píklad následování hodný smím zajisté poukázati; je to sám velký realista Dostojevský, jenž praví v „Denníku": „. idealismus nikterak není vc,

Nemli by

ukázalo

se

.

za

kterou

bychom

mli

se

stydti.

.

Idealista

i

realista,

—

jsou-li

jen

estní a velkodušuí, mají jednu a tutéž podstatu lásku k lovei^slvtr; » jeden a tentýž pedmt lovka, toliko formy zobrazovih**»'' jsou lozliné .... Idealismus ve skutenosti je práv ''i'H--ííPatóí, jako realismus, a nikdy nemže vymizeti ze svta,"

—

pedmt

Ottli

Opravy. Na šaginovy obrazy

má

státi

str.

10.

z války

„samotných".

.

11. místo

ruskotureeké".

„válené obrazy Verešaginovy" ti „Vere-

— Na

str.

14.

.

17. místo

„samostatných"

on

I