3. číslo Únor 2016
Vítáme Vás u prvního čísla časopisu Boom v roce 2016. Najdete zde mnoho zajímavých článků a informací.
Vánoční jarmark v naší škole Veronika Šromová Jak už je v naší škole zvykem, i tento rok byl v předvánoční čas připraven pro všechny zájemce vánoční jarmark. K zakoupení byla nejen vlastnoručně vyrobená přáníčka, adventní věnce a ozdoby různých rozměrů a tvarů, nýbrž i svíčky, keramické výrobky a náramky z korálků. Nechybělo i menší občerstvení, teplý punč a perníčky. Školu navštívila celá řada žáků se svými rodiči, známými a příbuznými, kteří se mohli podívat do jejího interiéru a rovněž shlédnout hudební a taneční vystoupení, které bylo dílem dětí od prvních do devátých tříd naší školy. Součástí programu byly i zábavné scénky. Všechny tyto besídky a vystoupení byly uskutečněny ve školní tělocvičně. Nakonec byly všem popřány Veselé Vánoce a šťastný Nový rok. Žákům děkujeme za pomoc při chystání chodeb, tělocvičny a výrobků na jarmark.
Ocenění za práci převzala i paní Monika Ševčíková Veronika Šromová V úterý 8. prosince 2015 se v Muzeu Kroměřížska uskutečnilo slavnostní ocenění jedenácti mužů a devíti žen, kteří se dlouhodobě věnují práci s dětmi a mládeží. Zde ocenění převzala i paní Monika Ševčíková, která byla nominována za naši školu, kde vede zdravotnický kroužek. Přijala také poděkování od hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka, který poděkoval dobrovolníkům za to, že se i nad rámec svých osobních povinností dokážou ještě rozdělit o svůj volný čas a dovednosti. Jeho díky také patřilo rodinám těchto lidí za vzájemnou podporu a toleranci. Mezi dětmi je Monika velmi oblíbená a každým rokem se do zdravotního kroužku nově přihlašují další žáci z obou stupňů naší školy. Kroužek navštěvují jak děvčata, tak i velká část chlapců. Zde si předávají své poznatky i zkušenosti, věnují se předlékařské první pomoci a zásadám zdravé výživy. Také se učí, jak správně dbát o své zdraví. Doufejme, že to Monice a mladým zdravotníkům dlouho vydrží a přejeme mnoho podobných úspěchů.
2
Literární soutěž-rozhovor Filip Štěpánek Na podzim se uskutečnila literární soutěž Utíkej! Rychle utíkej. Soutěže se z naší školy zúčastnila Veronika Šromová. Svou prací „Čas hraje proti nám“, se kterou se soutěže zúčastnila, získala čestné uznání. S panem učitelem Koudelkou se pak vydali do Luhačovic na vyhlášení, odkud si odvezla diplom, dárek, a knížky, které se jí budou hodit na střední škole. Co Tě vedlo k tomu se do této soutěže přihlásit? Ve skutečnosti mě oslovil pan učitel Koudelka, jinak bych o této soutěži ani nevěděla. Jak dlouho Ti trvalo, než si svou práci napsala? Asi týden, s tím, že jsem každý den na své práci pracovala. Popíšeš krátce o čem je děj Tvé práce? Hlavní děj vlastně spočíval v tom, že se hlavní hrdinka, která pracovala ve výzkumné laboratoři, podívala do budoucnosti. Zjistila ale, že jeho úplné zprovoznění přinese katastrofu. Jakmile se vrátila, odstěhovala se pryč, aby si zachránila život. Jaké bylo vyhlašování soutěže? Vyhlašoval to pan Jan Cimický (spisovatel a lékař) a ředitel školy, ve které vyhlašování probíhalo. K vyhlášení soutěže došlo na Střední odborné škole v Luhačovicích.
3
Povídka oceněné Veroniky Šromové Veronika Šromová z VIII. A se zúčastnila literární soutěže s názvem Utíkej! Rychle utíkej!, kterou vyhlásila Střední odborná škola Luhačovice. Na začátku prosince loňského roku si jela pro Čestné uznání, které jí předal člen poroty, známý pražský lékař a spisovatel Jan Cimický. Zde je text Veroničiny povídky. Čas hraje proti nám „A nemyslíte si, že by to mohlo být nebezpečné?“ ptala jsem se nedůvěřivě. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem z té věci neměla dobrý pocit. „Ale samozřejmě, že ne. Ani v nejmenším,“ odpověděl mi profesor Nelson. „No ale, co když se někdo bude chtít podívat do druhohor a vůbec, do tak dávné minulosti? Nemůže se stát, že by se jim tam něco přihodilo? Nedej bože, že už by se nevrátili?“ Profesor si odkašlal. „Milá Julie, nemějte obavy. Vše je pod kontrolou. Nikomu se nic nestane. A ujišťuji Vás, drahá, že se všichni vrátí. Do jednoho.“ Z jeho hlasu bylo znát, že tímto debatu ukončil. Ohlušující rána, řev a dupot. Kolegové se snažili co nejrychleji dostat z výzkumné laboratoře, odkud zvuk pocházel. I přes obavy, které jsem měla, jsem se rozběhla opačným směrem – právě k laboratoři. „Co se to stalo?!“ vykřikla jsem. „Profesore Nelsone? Profesore Nelsone!“ „Julie! Utíkejte!“ Profesor se vzpamatoval a začal, jako všichni ostatní, utíkat také. Byl značně vyděšen a jeho oční panenky byly až nepřirozeně rozšířené. Popadl mě za ruku a běželi jsme odtamtud pryč. Vlastně ani nevím pořádně kam, byla jsem v šoku. S profesorem jsme se schovali do popelnice. Ano, nezbylo nám nic jiného, než se zahrabat do kontejneru na papíry. Na to, že ještě nezačal ani podzim, byla docela velká zima a měla jsem hlad. „Profesore?“ šeptla jsem. Tiše jsem doufala, že mě neodbude. „Vím, na co se chcete zeptat, Julie. Opravdu Vám nedokážu přesně popsat, co to bylo.“ „A nemáte alespoň tušení?“ „Ten člověk, který naposledy stroj času použil, se vydal do budoucnosti. Byl to nějaký John Davis… No, na tom ale nezáleží. Totiž, když se vrátil, nebyl to tak úplně on,“ odpověděl Nelson, „soudě podle toho, jak vypadal, si myslím, že se proměnil.“ „V co myslíte, že se proměnil?“ vyptávala jsem se dál. Chtěla jsem vědět jeho názor. Chtěla jsem vědět, co se mohlo stát. „Z pohledu vědce, který dokázal vymyslet a sestrojit něco tak významného, jako je stroj času, bych se této otázce nejraději vyhnul. A nebo ještě lépe, nejraději bych, kdyby tato vážná situace vůbec nenastala. Avšak z pohledu člověka, který viděl na vlastní oči něco tak... tak hrozného, se s Vámi o svůj názor podělím.“ Jeho hlas zněl vážně a bez nejmenšího náznaku humoru. „Vypadal jako zombie. Na jeho čele se objevila vráska. Najednou vypadal o několik let starší.
4
„Myslím, že je načase se podívat ven, co myslíte, Julie?“ ozval se Nelson po chvíli. „No, já nevím. Nejsem si jistá,“ odpověděla jsem nejistě, ale profesor jako by mě neslyšel a vylezl ven z popelnice. „Jak to vypadá?“ zeptala jsem se, ale nikdo neodpovídal. „Profesore?“ Ticho. Sebrala jsem v sobě všechnu odvahu a vyskočila jsem za ním. Dopadla jsem na nějakou dřevěnou desku a před sebou jsem uviděla profesora. „Profesore, vy jste mě neslyšel? Proč jste mi neod-“ zmlkla jsem uprostřed věty. Kolem nás stál tucet hladových a krvežíznivých monster. Profesor měl pravdu. Vypadali jako zombie. Dříve to byli normální živí lidé, ale teď – teď to byli mrtví lidé. Lidé, kteří byli různě zohavení, některým chyběly končetiny, jiní je měli v nepřirozených polohách, tudíž různě zlomené a překroucené. Blížili se k nám. „Co s námi teď bude?“ zeptala jsem se roztřeseným, zlomeným hlasem. Profesor neodpověděl. Místo toho mě chytl za ruku a zavřel oči. Naposledy jsem se podívala na ty stvůry. Dívala jsem se smrti do očí. Co mě teď čeká? Stejně, jako Nelson, jsem zavřela oči. Naposledy jsem stiskla profesorovi ruku a čekala. Najednou bylo ticho. Neslyšela jsem nic a chvíli mi trvalo, než jsem mohla znovu otevřít oči. Nade mnou stál profesor s úsměvem od ucha k uchu. „Výborně, Julie!“ zvolal a potřásl mi rukou. Nechápala jsem. „Zvládla jste to! Úspěšně jste se podívala do budoucnosti! Tak, jaké to bylo? No, potom mi to vše řeknete. A to jste nám nevěřila! Já Vám říkal, že vše proběhne stoprocentně na výbornou!“ stále se usmíval. „A teď, teď si běžte odpočinout do své kanceláře.“ Pořád jsem byla mimo. Já se nechala přemluvit k tomu, abych se podívala do budoucnosti? „Ehm, jo, dobře. Myslím, že to je dobrý nápad,“ odpověděla jsem trochu rozpačitě, avšak ihned jsem si zase uvědomila, co jsem vlastně viděla. „Počkat, vlastně ne, to ne!“ Profesorovi se úsměv vytratil z úst. „Děje se snad něco, Julie?“ „A-ano, vlastně ano! Kdo je ten muž, kterého připravujete k dalšímu pokusu o cestování v čase?“ „Co já vím, nějaký John Davis. Proč je to natolik důležité?“ „Je to důležité, profesore! Musíte mi věřit! Musíte to zastavit! Ten člověk nesmí nikam odcestovat!“ „Ale pročpak, drahá?“ zeptal se Nelson trochu skepticky. „Stane se něco hrozného, viděla jsem to! Proboha, zastavte to!“ „To už ale nejde. Alespoň ne teď!“ odvětil. „To ne, pojďte, všichni! Musíme utéct!“ začala jsem křičet na celou laboratoř a mé kolegy. Profesor nechápal. Díval se na mě, jako kdybych se během pokusu úplně zbláznila. „Julie, jste z té cesty nejspíš unavená. Jeďte se domů trochu vyspat.“ „Já se nepotřebuji vyspat! Říkám Vám, že se přihodí něco strašného! Proč mi nevěříte?“ začala jsem litovat toho, že jsem vůbec něco říkala. Měla jsem ihned utéct. „Nevím, čemu bych měl věřit?!“ zvážněl Nelson. „Tomu, co tu teď říkám! Byla jsem v budoucnosti, profesore! Vím, co se stane! Poslechněte mě a utečte, než bude pozdě!“ „Julie, ujišťuji Vás, že se nic nestane!“ křikl na mě a na jeho hlase byla znát zloba. „Jak chcete!“ odsekla jsem a rychle se vydala pryč. Ostatní už se dávno vrátili ke své práci a Nelson, ještě pořád rozzloben, se posadil a dal si nějaké prášky. Z laboratoře jsem zamířila do své kanceláře, odkud jsem bez váhání sebrala všechny mé osobní věci a doklady. Neotáčela jsem se a šla jsem rovnou do svého auta. Odjela jsem pryč. Nikoho dalšího, kromě kolegů z laboratoře, jsem nevarovala. Nevěřili by mi. Odjela jsem domů, kde jsem všechno to, co jsem zažila, řekla Jonathanovi, mému partnerovi.
5
Jonathan mi jako jediný věřil. Ještě v ten den jsme se úplně odstěhovali ze Saskatoonu. Kdybych poslechla profesora, nejspíš by se stalo to, co jsem viděla. Už by to nebyla pouhá hra, ale skutečnost. Tentokrát bych se neprobudila někde ve výzkumné laboratoři, ale už bych se nejspíš nikdy neprobudila. Utekla jsem svému osudu, ale je jen otázkou času, kdy mě dostane. O týden později Amerika vyhlásila boj proti zombie apokalypse. Od Saskatoonu se tato epidemie rozšířila už téměř po celých Spojených státech. Lidé se stěhují a utíkají pryč. Nechtějí být oběťmi. Já jsem se s Jonathanem odstěhovala do Anglie, za jeho maminkou. Vím, že nebude trvat dlouho, než se epidemie rozšíří i tady, ale my se nevzdáme!
Kolo štěstí Šimon Beerkens Dne 16. prosince proběhl ve škole již tradiční vánoční jarmark a samozřejmě nechyběla ani novinka - kolo štěstí. Návrh se paní ředitelce líbil, tak jsme se dali do práce - domluvil jsem se s panem školníkem, ten kolo štěstí zhotovil, my ho pak s kamarády následovně dodělali podle našich představ. Měli jsme určitá políčka - výhru, smůlu, punč zdarma a poukázku v hodnotě 20 Kč. Zájem lidí byl opravdu velký, ceny se skoro všechny vytočily a myslím, že se nám to hodně povedlo. Doufám, že se bude kolem točit na jarmarku i příští rok.
Hračky byly úspěšně předány Šimon Beerkens Hračky ze sbírky, která trvala do 4. prosince, byly úspěšně předány vyškovské nemocnici. Některé hračky dostaly děti pod stromeček, některé dostaly jako “bolestné”. To znamená, že hračky dostanou po nějakém bolestném lékařském zákroku nebo operaci. Děti měly z hraček ohromnou radost, tím bych chtěl i za celý školní parlament poděkovat zájemcům, kteří sbírku podpořili.
6
Soutěž o nejoriginálnější výrobek z přírodnin Šimon Beerkens Do konce prosince probíhala na naší škole soutěž o nejoriginálnější výrobek z přírodnin (např. kaštanů, ořechů, klacíků...). V první kategorii, tedy v kategorii 1-3 tříd ze zapojilo 46 dětí. Do druhé kategorie 4-5 tříd se zapojilo 33 zájemců. A v 3-4 kategorii se nějaký ten účastník našel jen vzácně...Soutěžili i vyučující! Nejlepší z první kategorie byla Nikol Šebestíková z 1.A., druzí skončili kamarádi Břeťa Slavík a Viktor Bleša z 3.A. A třetí skončil Patrik Juřík, opět ze 3.A. Ve druhé kategorii zvítězily sestry Kateřina, Karolína a Julie Slavíkovi ze 4.B., druhá byla Rafina Magomadová a Tereza Maliňáková, obě z 5.B. Třetí se umístil kolektiv dětí z třídy 4.A. Ve třetí kategorii se jako první umístil kolektiv 6.A., 2. místo získal Stanislav Vysloužil taky z 6.A. a 3. místo Tomáš Beránek z 6.B. Poslední žákovská kategorie měla jen dva přihlášené výrobky, oba z třídy 8.A. První se umístil kolektiv celé třídy a jako druhý skončil výrobek dívek. Poslední kategorií byli vyučující. Na prvním místě se umístila paní učitelka Radka Zdražilová, druhá byla paní asistentka Alena Večerková a třetí se umístila paní učitelka Kamila Červenková. Myslím, že o tuto soutěž byl docela velký zájem a doufám, že se bude opakovat třeba v letní podobě.
O žárovce, baterii a drátu práce Jana Havliše, žáka 4.A V jednom dětském pokojíčku byl barevný lampion a v něm byla propojená žárovka s drátem a baterií. Byli tam spolu spokojeni, dokud žárovka nezpychla. Začala říkat, že bude krásněji svítit, když nebude s nimi propojená. Když už to drát a baterie nemohli vydržet poslouchat, tak se drát od žárovky odpojil. Žárovka se lekla a přemýšlela, jak se rozsvítit, aby dokázala, že bude svítit i bez nich. Zkoušela skákat, různě se přetáčet, válet sudy a pořád nic. Aspoň měli drát a baterie postaráno o zábavu.
7
Nakonec žárovka uznala, že bez svých kamarádů svítit nebude. Prosila je o odpuštění za to, že byla pyšná. Baterie a drát se slitovali a opět se s žárovkou propojili. Od té doby spolu zase spokojeně bydlí v lampionu.
Kariérové poradenství na ZŠ Morkovice Ing. Radka Zdražilová Volbě povolání se na naší škole věnuje předmět Praktické činnosti v 8. a v 9. ročníku. V 8. ročníku jsou to témata - sebepoznání, sebereflexe a zhodnocení vlastního potenciálu ve vztahu k budoucímu studiu a profesi, seznamujeme se, s jakými změnami se budou muset žáci v dalším stádiu svého života vyrovnávat, zkoumáme profese z hlediska požadovaného vzdělání. Žákům je již v tomto ročníku nabídnuta možnost účastnit se dnů otevřených dveří a burzy středních škol. Na konci školního roku navštěvují se svými třídními učiteli Informační a poradenské středisko Úřadu práce v Kroměříži. Žákům je nabídnuta možnost nasnímání v tzv. Barvovém testu v projektu Z-Kariéra. Test umožňuje získat důležité informace o tom, co žák - uchazeč preferuje a o jaké střední škole reálně uvažuje. Z výsledku je možné vyčíst, jak se žák staví k pravidlům, ověří si, jakou má kapacitu k učení a jaké role v kolektivu preferuje. V 9. ročníku se žáci seznamují s náplní studia jednotlivých maturitních a učebních oborů, s nároky na vzdělání potřebné k vykonání zvolené profese a změny, kterým budou čelit po odchodu ze základní školy. Konzultujeme jednotlivé varianty pro výběr školy, probíráme úskalí, která je mohou na cestě přijímacího řízení potkat. Pro každý školní rok vypracovávám harmonogram přijímacího řízení na střední školy, pořádáme přednášky pro žáky a umožňujeme setkání žáků a rodičů se zástupci středních škol regionu. Přihlášky ke vzdělávání ve střední škole pro první kolo přijímacího řízení odevzdá zákonný zástupce řediteli příslušné střední školy v termínu do 15. března 2016. Rodičům již několik let vyplňujeme přihlášky na střední školy podle jejich výběru, dle zákona by si rodiče měli přihlášky obstarat a vyplnit sami. Myslím, že tím ušetřím rodičům mnoho stresu s opětovným vracením jejich nesprávně vyplněné přihlášky. Škola má velmi dobrou spolupráci s potvrzováním přihlášek dětskou lékařkou MUDr. Chvátalovou. Vyučující jazyka českého a matematiky žáky připravují na přijímací zkoušky, které se na školách konají do maturitních oborů. Na většině středních škol proběhnou zkoušky formou jednotných testů centrálně zadávaných firmou Cermat. Výsledky přijímacího řízení se žáci dozví 22. dubna 2016 na internetových stránkách příslušných středních škol.
8
Pro potřeby žáků a rodičů je na internetových stránkách školy www.zsmorkovice.cz odkaz Volba povolání, kde je možno získat všechny potřebné informace k problematice volby střední školy.
Vznik České republiky Martin Medek Svoboda v rozhodování vedla Slováky k úsilí o vytvoření samostatného státu. Prakticky od roku 1990 docházelo mezi národními vládami i parlamenty k neshodám. Bylo stále zřejmější, že hluboké rozpory povedou k zániku společného státu. Po obtížných jednáních přestalo Československo po téměř 75 letech existovat. 1. ledna 1993 se vytvořily dva samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. V tento den začala první slavnostní schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Sněmovna vyhlásila prohlášení k parlamentům a národům světa, že Česká republika se cítí být vázána všemi předchozími smlouvami i dohodami. Česká republika si postupně získala dobrou pověst v celém světě, stala se členem významných mezinárodních demokratických organizací. V rámci NATO se podílí na společné obraně demokratických států, v Evropské unii spolupracuje s ostatními evropskými státy. Prvním prezidentem České republiky se stal Václav Havel. Po deseti letech, v roce 2003, byl na Pražském hradě vystřídán Václavem Klausem. Toho v roce 2013 střídal třetí prezident České republiky, Miloš Zeman. A jak vůbec svět hodnotil vznik dvou nových států? Ten po zkušenostech z Jugoslávie nazval rozpad Československa „Sametovým rozchodem“ a velmi ho ocenil. Jako mírový, kultivovaný a vlastně přátelský. Dnes jsou vzájemné vztahy možná nejlepší, jaké kdy byly. Přesto určitá nostalgie za společným státem existuje u mnoha lidí dodnes.
9
Masopust Martin Medek Masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná čtyřiceti denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o "masopustní neděli". Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal "mužovský bál", kam neměla přístup svobodná chasa, tancovali jen ženatí a vdané. Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla, záleželo na vtipu a pohotovosti "maškarádů" jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny - něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovali rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších. Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa, a s ní před velikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku "pochováním basy" (symbol toho, že v období půstu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
10
Přednáška Jakuba Vágnera ve Vyškově Tomáš Burša Slavný muzikant Karel Vágner přijel do Vyškova za účelem předání hudební ceny. Při této příležitosti se ho zastupitelstvo města zeptalo, zda-li by nemohl, jeho synslavný rybář Jakub Vágner, přijet do Vyškova a udělat zde přednášku o svých cestách. Slovo dalo slovo a Jakub si s městem domluvil termín na 16. února. Jeho přednášku jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, a tak jsem si hned, jak jsem se o této události dozvěděl, koupil lístek do první řady. Beseda se konala v místním Besedním domě, kde jsem byl z důvodu nedočkavosti mezi prvními. Nemohl jsem se dočkat, až nám začne vyprávět. Během asi dvou a půl hodinového vyprávění, během kterého jsem se vůbec nenudil, nám představil tři země, Papuu Novou Guineu, Rusko-Sibiř a Sýrii-Irák. Vše promítal pomocí svého notebooku a dataprojektoru na plátno, abychom si všichni mohli prohlédnout nádherné fotografie přírody a samozřejmě rybích obyvatel této země. Ke každé zemi přidal nějakou vtipnou příhodu ze svých cest. Na konci nemohla chybět autogramiáda. Bylo to moc pěkný a pokud ještě někdy Jakub přijede do nějakého blízkého města, rozhodně zase půjdu.
Den svatého Valentýna Martin Medek Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn) se slaví každoročně 14. února, jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárk, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce. Legenda také říká, že tento
11
den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Valentýnské zvyky K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentynských přáníček – vyznání lásky (tzv. valentýnky) nebo uzamykání zámečků lásky, které původně s Valentýnem ale téměř nesouvisí. Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy
Doučování Angličtiny a Němčiny Inzerát Nabízím doučování němčiny pro začátečníky a angličtinu pro začínající i pokročilé. Pokud máte vážný zájem, kontaktuje na emailu
[email protected].
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice.
Šéfredaktor: Filip Štěpánek. Redakční tým: Hana Kaňová, Martin Medek, Veronika Šromová, Šimon Beerkens, Patrik Staňko, Tomáš Burša. Zprostředkovatel redakční rady: Mgr. Eva Bánská. Aktuální číslo najdete na školní nástěnce. Všechna čísla časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz.
12
