Vitaly Sklyarov Ministr energetiky Ukrajinské svazové socialistické republiky, únor 1986

Pravděpodobnost roztavení přehřátého jádra nukleárního reaktoru je jednou za deset tisíc let. Jaderná elektrárna má bezpečné a spolehlivé řízení, které je jištěno před jakoukoli poruchou třemi bezpečnostními systémy. Vitaly Sklyarov Ministr energetiky Ukrajinské svazové socialistické republiky, únor 1986

Uplynulo již více než 14 let, kdy 26.dubna 1986 v 1.23 hodin ráno náhlý a prudký výbuch rozerval 1000 megawatový reaktor číslo 4 jaderné elektrárny Černobyl v Sovětské svazové republice Ukrajina, poblíž běloruských hranic. Reaktor chrlil tuny jaderného paliva, plutonia a dalších asi 520 rozličných radionuklidů 5000 metrů vysoko do atmosféry. Po deset dnů požár uvolňoval radioaktivní částice a větry zavály radioaktivní spad v několika vlnách severně a západně přes Bělorusko nad Evropu. 70% neviditelných toxinů vypršelo dolů na nic netušící obyvatele Běloruska a uvěznilo je pod pokrývkou potenciální smrti. Jejich vláda pokračovala ve lhaní okolo smrtelných následků záření a odepřela jim informace o nehodě. První varování o katastrofě přišlo 28.dubna v 9.00 hodin z jaderné elektrárny Forsmark ve Švédsku, nikoli však ze Sovětského svazu či ze zemí východního bloku. Toto jaderné zařízení vzdálené více než 1200 km od Černobylu detekovalo procházející radioaktivní mrak, unášený větrem severně, více než 48 hodin po explozi. To, že populace byla ponechána sovětskými úřady v nevědomosti vyzdvihuje komentář jednoho obyvatele Varšavy: „Můžeme pochopit nehodu. To se může stát každému. Ale že Sověti nic neřekli a nechali naše děti po celé dny vystavovat se spadu z radioaktivního mraku, to je neodpustitelné.“ Situace na Ukrajině však byla horší, protože populace nebyla stále informována, když polské děti dostávaly jodový roztok (pro snížení přijaté dávky radioaktivního izotopu jódu). Sovětské úřady uvedly, že více než 135.000 lidí bylo evakuováno ze zóny extrémní kontaminace o poloměru 30 km kolem reaktoru. Oznámily, že evakuace začala „3 hodiny“ po explozi. Hodnověrné prameny však uvádějí, že skutečná evakuace nezačala po minimálně 48 hodin po explozi a že významnější počet lidí nebyl evakuován až po 7 dní. Situace, co se týče bezpečnostních opatření, však nebyla v zemích východního bloku o mnoho lepší. Jen tu a tam docházelo k omezení konzumace radioaktivního mléka dětmi, apod. Nejhorší však byla značná neinformovanost veřejnosti o účincích radioaktivního záření na zdraví rostlin, zvířat a lidí. Informovanost obyvatel Západní Evropy, až na výjimky (Francie neinformovala své občany o skutečném nebezpečí a ti si ani tohoto nebezpečí nevšímají), byla poměrně lepší – s častými radiační analýzy vody, potravin byla veřejnost seznamována, případně byla přijata opatření k omezení dávky záření. Po čtrnácti letech se můžeme pokusit následky této tragédie shrnout do několika faktů, i když detailní uvedení všech následků, z různých pohledů by jistě mohlo zaplnit několik knih. Minimálně 31 životů vyhaslo bezprostředně po přímém, akutním ozáření. Černobylská katastrofa je ekvivalentní 500 násobku atomové bomby, jež byla roku 1945 shozena na Hirošimu. Více něž 35 milionů lidí v černobylské oblasti dostalo podstatnou dávku radiace. Pouze v Rusku, Bělorusku a Ukrajině bylo zasaženo odhadem 17 milionů lidí včetně dětí poměrně značnou dávkou radiace, převyšující „bezpečné“ dávky záření od sto …do 3.500 až 4.000 násobků. Ze 600.000 lidí, kteří se podíleli na likvidaci katastrofy, již 100.000 zemřelo nebo je postiženo. Odhady se liší, ale minimálně 3 miliony lidí obývají oblasti Ukrajiny, Ruska a Běloruska, které jsou stále definovány jako kontaminované. 2 Plocha území, kontaminovaného tak silně, že je neobyvatelné, je více než 100.000 km . Během 14 let od katastrofy zemřelo na Ukrajině samotné 300.000 lidí na nemoci z ozáření. Počáteční odhady škod byly vypočteny na 8,5 miliard dolarů (250 miliard Kč), v současnosti jsou škody odhadovány na více než 100 násobek. Těžko je však možné slovy vylíčit utrpení lidí, kteří byli zasaženi radioaktivitou a umřeli, umírají a ještě umírat budou v následujících desetiletích na rakovinu a jiné nemoci, kterým vzal Černobyl vše co měli – zdraví, děti, rodiče, střechu nad hlavou, domov a klid. Na něž se vláda, komunistická i ta dnešní vykašlala nebo jim ani nemůže pomoci, vzhledem k rozsahu tragédie a počtu obětí. Tito lidé dnes žijí bez budoucnosti, ve strachu, kdy si Černobyl (v podobě leukémie, rakoviny, nebo dalších nemocí) vybere za oběť právě je.

Občané České republiky patří většinou k těm, kteří o skutečném nebezpečí radiace buď nevědí, anebo vědět nechtějí. Přispěla k tomu téměř nulová informovanost o možných důsledcích využívání jaderné energie (především dlouhodobých) a dlouhodobá projaderná politika komunistických vlád, která dodnes nezměnila. Další příčinou podpory jaderné energetiky je preference okamžitého ekonomického prospěchu a komfortu před zdravím jejich dětí a dětí budoucích generací a ekonomickou zátěží skladování jaderného odpadu v budoucích staletích. Je jasné, že v důsledku černobylské katastrofy i v České republice byly, jsou a ještě budou oběti na životech lidí, oběti s různými nemocemi a potížemi. Příčinu však nelze přímo dokázat, stejně jako nelze dokázat, jestli ten který nekuřák dostal rakovinu z pasivního vdechování kouře kuřáků, či ze splodin automobilů. Příčiny nemocí a úmrtí těchto obětí lze odhadnout pouze statisticky z dlouhodobého pozorování mnoha statistických jednotek, činitelů a parametrů. Této skutečnosti zneužívají mnohé průmyslové lobby a politikové k prosazování svých, či pouze vzdáleně veřejných, zájmů. Proto dávám k dispozici těm, kteří chtějí znát i stinné stránky využívání jaderné energie, publikaci v elektronické podobě v češtině, která vyšla jako kniha v roce 1991 nákladem Slovenského zväzu ochráncov prirody a krajiny v Bratislavě. Vznikla výběrem a volným sestavením kapitol z německých originálů „Tägliches Atom“, resp. „Tägliches Strahlung“, kteréžto měli naši sousedé k dispozici již 60 resp. 150 dnů po neštěstí, takže mohli využít informace těchto publikací ke snížení radioaktivní zátěže sebe samých. Vám může poskytnout kniha představu, o co při katastrofě v Černobylu šlo, jakého rozsahu byla a jaké nebezpečí radioaktivita a ionizující záření pro člověka a život na Modré planetě je. Dále obsahuje několik úvah, kam by měl směřovat vývoj lidstva v oblasti energetiky, chce-li i nadále obývat tuto planetu. Zbývá mi popřát Vám pevné zdraví a zdravý rozum, abychom v budoucnosti nemuseli před touto neviditelnou a lidskými smysly nezachytitelnou energií - která krátkodobě umožňuje zbohatnout úzké skupině lidí a politikům umožňuje diktovat, ale dlouhodobě ožebračuje všechny - utíkat, schovávat se a dělat ze sebe šašky. Abychom se mohli v klidu věnovat důležitějším věcem, třeba našim dětem a radovat se ve zdraví ze života.

Martin Veselý Brno, srpen 2000

Data v předchozím textu byla převzata z těchto zdrojů: - Ministerstvo zdravotnictví Ukrajiny, - nadace Děti Černobylu (Children of Chernobyl), U.S.A., - Dr. Vladimir Chernousenko, CIS. , fyzik, vědecký koordinátor čištění v Černobylu, vědecký ředitel ukrajinské Akademie věd, Institut pro teoretickou fyziku

RE-RELEASE 28.9.2000

ČERNOBYL V NÁS A DNES Michael Berger Marina Bossew Peter Bossew Manfred Heindler Peter Seibert Emmerich Seidelberger Willi Sieber Jasna Sonne Michael Undorf Elisabeth Wenisch Toni Wenisch

Autoři jsou členy Ekologického institutu, resp. společnosti „Přírodovědci proti závodům na přepracování palivových článků“.

Ústredný výbor Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny Bratislava 1991

Obsah I.část 60 dní po Černobylu Základy jaderné fyziky Neexistuje neškodná dávka Tipy na snížení dávky Potraviny Rady lékaře Činy nechť nenechají na sebe čekat Tipy na dovolenou Ochrana před zářením podle zákona? Černobylská katastrofa Odváté větrem Závody na přepracování paliva Jak lze měřit radioaktivitu Typy reaktorů Jaderná energie, děkuji, nechci

II.část 150 dní poté Malá příručka o potravinách Wackersdorf Jaderné elektrárny v Československu Přirozená a umělá radioaktivita Koloběh paliva Věda a hraniční hodnoty v proměnách času Pokus o odhad rizika Nadešel čas přestavit výhybky (obhajoba nové energetické politiky)

Proslov

60 DNÍ PO ČERNOBYLU Zní to jako nový letopočet, když řekneme „60 dní po …“. Svět možná začíná nyní opravdu nový věk. Po Černobylu nebude už nikdy takový, jako před ním. Co tak velkého se stalo? Proč jsme celí nesví, takoví zaražení? Nás, které války vzdálené tisíce kilometrů nechávají netknuté, nás, kterým zemětřesení s desetitisíci mrtvých vyvolává jen pocit zdánlivého štěstí, že se to netýká nás. Nepociťujeme už nic. Nemuseli jsme kašlat, neslzely nás oči (s výjimkou těch, kteří se odvážili do Wackersdorfu, ale ten se nenachází v Sovětském svazu, jak víme, ale ve svobodné zemi). Nikdo neleží se znetvořenou tváří v nemocnici jako oběti s chlorovými akné v Sevese. Nač je potom celý ten rozruch? Odkud se bere nový strach? Černobyl nám totiž nastoluje takové otázky, jako žádná jiná událost předtím; které si sami sotva odvažujeme položit. Říkají nám, že všechny problémy jaderné energetiky jsou překonané, a najednou nás zasáhne něco, co jsme zvládli. Mistry atomové technologie chtěli být naši proslavení experti, a politici leželi těm, kteří jim zprostředkovávali takové pocity všemocnosti, u nohou. A teď se rozsvěcuje, jak ubozí čarodějničtí učni jsou tito experti. Jaderná metla, o které si mysleli, že s ní umí dobře zacházet, je teď ohrožuje, a nejen je. Všichni jsou obětmi, i ti, kteří vždy varovali, i ti, kteří jen poslouchali varovná slova. Strach, hrůza a zaraženost se uvolňují, často v nepříjemné a nepřiměřené formě. Každý vidí jen sebe samotného. Kdo vlastní největší mrazničku, aby si mohl uskladnit mraženou zeleninu? Kdo ví o místech, kde lze ještě dostat nezamořené potraviny? Proti takovéto nesolidárnosti se musíme bránit., musíme se bránit společně proti společnému ohrožení. A ještě něco: Nesmíme tupě hledět na radioaktivitu, jako zajíc na hada. Jakkoli je nebezpečné tohle nebezpečí, je jen jedním z mnoha, i když obzvlášť zákeřné. Kdo se dnes pokouší vyhnout se radioaktivitě, běží v náruč chemické časované bombě. Co se zde dá udělat? Co může udělat každý jednotlivec v současnosti a v následujícím období, aby se uchránil před následky katastrofy v Černobylu, o tom pojednává tato publikace. Ale kromě vlastní ochrany přišel už čas, abychom vystoupili veřejně proti klamným představám o pokroku, který stále více ohrožuje náš život na „modré planetě“. Musíme se zasazovat o pokrok a techniku, který je vhodný pro člověka a neničí život. Je možné přenechat tato rozhodnutí – a to se už ukázalo trpkým způsobem – jen expertům a politikům? Ještě pár slov k této brožuře: Pokusili jsme se, pokud to předložené informace dovolili, vytvořit co možná nejobsáhlejší a všeobecně srozumitelný obraz toho, co znamenala katastrofa v Černobylu pro lidi v Rakousku. Museli jsme si uvědomit právě tak jako vy, že vědomosti o mnohých věcech, které by byly důležité v souvislosti s touto katastrofou, jsou zčásti hrozně nedostačující. O pozdějších následcích nízkých hladin záření existuje pouze velmi málo podkladů – pro takové výzkumy zřejmě nebyly peníze, anebo nabyl zájem, konec – konců by něco takového zřejmě ztroskotalo na dogmatu absolutní bezpečnosti využívání jaderné energie. O zacházení s potravinami, o zahrádkářství a o zemědělství máme množství nejprotiřečivějších vyjádření, tvrzení. Hraniční (mezní) hodnoty se orientují na zdravého dospělého, na ideální typ, podle normy, ale ne na nejslabší, na malé děti a na nemocné. To všechno ztížilo naši práci. Přesto věříme, že Vám budeme moci předkládanou publikací poskytnout přehled o celkovém dění, a tím odpovědět na mnohé otázky a tam, kde musí zůstat otevřené otázky i tyto položit.

Přejeme Vám a zároveň sobě, aby už nikdy nedošlo k podnětu na napsaní podobné knihy. Autoři.

ZÁKLADY JADERNÉ FYZIKY Prvky, izotopy, nuklidy Tento malý lexikon by Vám měl ulehčit čtení této příručky, protože její obsahová náplň neumožňuje, abychom se zcela zřekli odborných výrazů. Atom Atom si můžeme představit jako velmi malý bod, okolo kterého jsou ve velké vzdálenosti navrstveny různě zformovaná oblaka; atom se skládá především z ničeho. V oblacích jsou elektrony (negativně elektricky nabité), malý bod uprostřed je atomové jádro (pozitivně nabité). Zajisté není možné si představovat elektrony jako malé kuličky, které krouží okolo jádra – tento „planetový model“ atomu je zastaralý a má už jen historickou hodnotu – ale jako v oblacích rozložené náboje. Jádro sestává z pozitivně nabitých protonů, vždy jich je přesně tolik jako elektronů v obalu, aby se celkový náboj atomu vyrovnal, z pohledu zvenku, a z elektricky neutrálních neutronů, které mají úlohu tak řečeno držet protony trochu od sebe. Jádro, které by sestávalo pouze z protonů, by bylo nestabilní, protože by se protony od sebe elektricky odpuzovali. Prvek Počet elektronů a forma atomových obalů určují chemické vlastnosti atomů, protože prostřednictvím obalů dochází k vázání se atomů mezi sebou – k vzájemnému spojování se atomů. Elektricky neutrální atom s určitou konfigurací elektronů definuje chemický prvek, např. vodík, uhlík, jód, cesium, železo, uran, atd. Prvek se potom může chemicky chovat docela odlišně, podle toho, co se stane s elektrony. Jako iont nazýváme atom, který má ve svém obalu více, anebo někdy méně elektronů, než by odpovídalo příslušnému prvku v normálním stavu, a který je proto elektricky nabitý (negativně při nadbytku, pozitivně při nedostatku elektronů). Např. prvek jód má normálně 53 elektronů, od něho odvozený „jodid“ iont však 54, a proto se chemicky chová zcela jinak. Do dneška je známo okolo 108 různých prvků. Izotopy Pokud se v každém atomu nachází v neutrálním stavu stejný počet elektronů (v obalu), jako protonů (v jádře), charakterizujeme prvek také počtem protonů v jádře, např. vodík má 1, uhlík má 6, jód má 53. V jádře jsou ale také neutrony. Pro určitý počet protonů (tzn. při určitém prvku) jsou možné různé kombinace neutronů, takže z každého prvku – definovaného počtem protonů – jsou možné víceré varianty atomových jader, podle počtu neutronů. Např. vodík – 1 proton – je možný s 0,1, nebo 2 neutrony, jód – 53 protonů – má varianty s 71 až 86 neutrony. Tyto varianty se nazývají izotopy jednoho prvku. Zařazeny jsou podle celkového počtu částic v jádře, tzn. protonů a neutronů, jako i podle názvu chemického prvku. Když se např. mluví o izotopu J 131, myslí se tím: prvek jód, tzn. 53 protonů (toto číslo si najdeme v periodickém systému - periodické tabulce prvků) a 131-53 = 78 neutronů. Nuklidy Tím rozumíme druhy atomových jader. Nuklid J 131 je atomové jádro izotopu jódu, atd. Pokud nejde při jaderně-fyzikálních vlastnostech izotopů o elektronový obal, dá se klasifikovat chování atomů při radioaktivním rozpadu, záležitosti atomového jádra, podle druhů nuklidů. Tak jako tak, zažité zaměření pojmů „izotopy“ a „nuklidy“ není zas až tak problematické. Radioaktivita Některé, dokonce mnohé známé nuklidy, tedy druhy atomových jader , nejsou kvůli jejich nepřiměřenému poměru existujících protonů a neutronů stabilní. V reaktoru vznikající štěpné produkty mají většinou příliš mnoho neutronů v jádře, které chtějí uvolnit. Atomová jádra se pokoušejí dostat se do stabilnějšího stavu, přičemž vysílají částice: Tento jev se nazývá radioaktivita. Rozlišujeme několik variant radioaktivity: Alfa – záření: Vysílání (emise) alfa – částice, která sestává ze 2 protonů a 2 neutronů (=atomové jádro helia); vyskytuje se u těžkých atomových jader, jaké mají např. uran, plutonium, radium, atd. Beta – záření: Neutron se přemění na proton + elektron (nesouvisí s atomovým obalem!) + neutrino (částice, která prakticky sestává z ničeho, která je z fyzikálních důvodů potřebná, aby proces mohl

probíhat). Přitom se mění jádro v důsledku zvýšení počtu protonů o 1 na izotop následujícího prvku, např. J 131 (53 protonů, 78 neutronů) na xenon 131 (54 protonů, 77 neutronů). Elektron, nazývaný beta-částicí, a neutrino jsou emitovány. Škodlivou složkou beta – záření je elektron, který může vstupovat do vzájemného působení s hmotou a tam může způsobit škody, neutrino je neškodné. (Pokud už vzniklo, nemá neutrino zájem, aby vstupovalo do vzájemného působení s hmotou a prochází jako nic skrz celou zem a celé hvězdy. Proto je ho velmi těžké měřit.) Gama – záření: Na uvolnění energie, většinou současně s alfa, anebo beta – částicemi, anebo jednoduše jen tak, může jádro vysílat „gama – kvant“, respektive dávku elektromagnetického záření s velmi krátkými vlnami. Záření se dělí podle zmenšující se = podle zvětšující se energie na: rádiové vlny, tepelné (infračervené) záření, viditelné světlo, UV – záření, rentgenové záření, gama – záření. Gama – záření je emitováno v přesně definovaných energetických dávkách, takže měřením této energie se může identifikovat příslušný nuklid, který se vyslal („gama – spektroskopie“). Beta – záření je emitováno naopak s různou energií („spojité spektrum“), takže čisté beta – zářiče, jako například izotop stroncia (Sr) 90, se mohou jen velmi těžko identifikovat, takže se nedá říci o beta – částici, která je emitována různou energií, odkud pochází. Složení nuklidů u nás se vyskytující radioaktivity, které je známé jen v poslední době, se získalo většinou gama – spektroskopickou cestou, takže v těchto přehledech chybí obzvláště nebezpečný čistý beta – zářič Sr 90. Kromě těchto druhů rozpadu existuje ještě několik dalších druhů radioaktivity, jako jsou: emise protonů, neutronů, pozitronů, zachytávání elektronů a „izometrické přechody“ mezi dvěma variantami jednoho izotopu, které se odlišují jen množstvím energie. (Takovéto varianty jsou označené písmenem „m“ za izotopem, např. Xe – 131 m.) Účinky radioaktivity. Emisí radioaktivních částic vysílá nestabilní nuklid energii, která může vstoupit do vzájemného působení s okolními atomy. Tak může dávka energie při dopadu narušit chemickou vazbu mezi atomy a tím štěpit, nebo měnit molekuly. Rozštěpené, nebo změněné molekuly se mohou za určitých okolností v organickém pletivu (tkáních) chovat jinak, než by měli, a mohou dát do pohybu chemické reakce, které naruší látkovou výměnu buněk. Když narazí radioaktivní částice na molekuly kyseliny deoxiribonukleové (DNK) – nositele genetických informací, mohou tyto změnit; buňka může potom dále zdědit nesprávné genetické informace nebo také, když se dále nevytváří správné biochemické regulační mechanismy (enzymy), nebo pokud byly poškozeny, mohou se nekontrolovatelně množit (rakovina). Jaderné štěpení Když jsou jádra zasahovány neutrony (to jsou částice z atomu, které nemají elektrický náboj), rozpadnou se na dvě menší jádra, na tak zvané štěpné produkty. Jako vedlejší produkt tohoto jaderného štěpení vznikne energie (teplo), kromě toho se uvolní 2 až 3 neutrony na každé atomové jádro, ze kterých průměrně jeden vyvolá další jaderné štěpení. Tohle celé se potom nazývá řetězová reakce. Mnohé ze štěpných produktů mají potom nadbytek neutronů v jádře atom, který odstraňují radioaktivním rozpadem, přičemž se mění např. jód 131 na xenon 131 + beta + gama. Xenon 131 je stabilní, tedy už dál se nerozpadá, existují však celé radioaktivní rozpadové rodiny – skupiny, při kterých dochází k ustálení až po vícerých rozpadových stupních. Většina štěpných produktů patří k beta – zářičům a gama – zářičům, alfa – zářiče se vyskytují především u těžkých prvků, jako jsou uran a plutonium. Poločas rozpadu Radioaktivní rozpad je statistickým procesem. Nikdy se neví přesně, kdy se jádro rozpadne, můžeme ale určit pravděpodobnost, se kterou se během určité doby rozpadne. Čas, po kterém je jádro s 50% pravděpodobností rozpadlé (tzn. šance, že tu bude ještě ve své původní formě, je 1:1), se nazývá poločas rozpadu. Poločas rozpadu je možné charakterizovat takto: Po poločase rozpadu zůstane z určitého množství radioaktivního materiálu v průměru ještě polovina, po 2 poločasech rozpadu 1/4, po 3 poločasech rozpadu 1/8, atd. Záření Dosah radioaktivního záření, alfa – záření, beta – záření a gama – záření, je velmi rozdílný a závisí kromě toho u každého z nich na jeho energii. Přibližně se dá říci, že ve vzduchu dosahuje alfa–záření

několik centimetrů, beta-záření několik metrů a gama-záření se dostává nekonečně daleko. Ve vodě a v organickém materiálu: alfa záření dosahuje méně než 1 milimetr, beta – záření několik centimetrů a gama – záření několika metrů. Proto působí radioaktivita rozdílně podle druhu záření: Pro zátěž ze záření ze vzduchu a z půdy je důležité především gama - záření, beta – záření pochází pouze z okolní vrstvy vzduchu. Při nepatrné koncentraci radioaktivity ve vzduchu přispívá proto beta – záření k dávkové zátěži méně. Při vdechnutí, nebo spolknutí radioaktivního materiálu jsou kvůli blízkému kontaktu s tkání, do kterého se zčásti dostávají tyto substance – např. jód do štítné žlázy – relevantně i beta – i alfa záření. Z tohoto důvodu je velmi nebezpečný J 131 (beta) ve štítné žláze, stroncium (Sr) 90 (beta) v kostích a plutonium (Pu) 23 (alfa) v plících. Štěpné produkty Mezi štěpnými produkty, které vznikají při jaderném štěpení v reaktoru, jsou zastoupeny prakticky všechny známé prvky a izotopy.Od způsobu, jak se uvolňují z reaktoru, závisí, v jakém množství se dostávají do okolí. Nejdůležitější, tzn. biologicky nejvýznamnější v radioaktivním oblaku po nehodě v Černobylu byly následující: Jód (J) 131, poločas rozpadu 78 hodin, rozpadá se na jód 132, poločas rozpadu 2,4 hod., rozpadá se na xenon 132, stabilní. V prvních týdnech „krize ze záření“ z Černobylu byly zodpovědné za aktivitu hlavně J 131, Te 132 a jejich následný produkt J 132. V důsledku relativně krátkého poločasu rozpadu se mezitím tyto izotopy většinou rozpadly. (Stabilní konečný produkt xenon je neškodný.) Cesium (Cs) 134, poločas rozpadu je 2,3 roku, rozpadá se na baryum (Ba) 134, Cs 137, poločas rozpadu 30 let, rozpadá se na Ba 137. Cesium se ukládá především ve svalové tkáni, v důsledku toho je maso zvířat, které se volně pasou (divoká zvěř, hovězí dobytek z pastvin), vejce od slepic, které jsou chovány venku a ryby dosti silně zatíženo Cesiem. Stroncium (Sr) 90, poločas rozpadu 28 roků, se rozpadá na ytrium (Y) 90, poločas rozpadu 60,5 hod., rozpadá se na zirkon (Zr) 90, stabilní. Sr se ukládá jako prvek, který je chemicky příbuzný s kalciem, v kostích. Radioaktivní Sr 90 může poškodit kostní dřeň a způsobit leukémii. Ruthenium (Ru) 103, poločas rozpadu 45 dní, rozpadá se na rhodium (Rh) 103, Ru 106, poločas rozpadu 1 rok, rozpadá se přes Rh 106 (poločas rozpadu 30 sek.) na paladium (Pd) 106. Ruthenium se ukládá především v ledvinách. Kobalt (Co) 60, poločas rozpadu 5,3 roků, rozpadá se na nikl (Ni) 60. Co sehrává biochemickou úlohu ve vitamínu B12, takže se tam koncentruje radioaktivní Co 60. A nacházelo se tam mnoho dalších prvků a izotopů. Dlouhodobé zatížení. Po rozsáhlém rozpadu krátkodobých izotopů J 131, Te 132 a J 132, jsou teď v dalším sledu zodpovědné za radioaktivní zatížení hlavně Cs 137 a Sr 90, Ru 106 a Co 60, všechno jsou to dlouhodobé zářiče. Z obzvlášť nebezpečného plutonia Pu 239 (poločas rozpadu 24 tisíc roků, citlivými orgány jsou plíce a kostní dřeň) se zatím našlo naštěstí velmi málo. Dlouhodobé Cs 137 se dostává právě tak, jako ostatní izotopy, stále do organismu především konzumací zeleniny, mléka a masa, po 2 až 4 měsících se poloviny znovu vyloučí („biologický poločas rozpadu“), zůstává ale výhledově ještě dlouhý čas v biosféře. Jednotky měření Bohužel neexistuje na měření radioaktivního záření žádná všeobecně používaná jednotka, ale je mnoho rozličných, které ještě k tomu se dají navzájem jen velmi těžko porovnat. V následující části uvedeme rozličné jednotky měření a, pokud existují, i faktory přepočtu. Pod aktivitou se rozumí rychlost, se kterou se rozpadá radioaktivní jádro. Měří se na rozpady za sekundu. 1 currie (Ci) = 37 miliard rozpadů za sekundu; nová jednotka: 1 becquerel (Bq) = 1 rozpad za sekundu 37 GBq = 1 Ci 27 pCi = 1 Bq Dávka udává fyzikální účinek záření.

Iontová dávka: Účinek radioaktivního záření se může měřit jeho schopností ionizovat atomy, tzn. rozložit je na pozitivní a negativní části. 15 1 roentgen (R) : Dávka 1R vytváří 1,61 . 10 (miliard) iontových párů na kg vzduchu. Energetická dávka: 1 rad = 0,01 Joule uvolněné energie na kg ozářeného materiálu. 1 gray (Gy) = 100 rad. U vody a u organického materiálu se mohou jednotky rad a roentgen přibližně shodovat. Dávkový příkon: Dávka za určitý čas, např. 1 R/h. Dávkový ekvivalent: měří biologický účinek záření. Dávkový ekvivalent se nedá měřit, avšak se může vypočítat, pokud známe druh záření (izotop, cestu zasažení). Jednotka: 1 rem. Pro záření beta a gama: 1 rad = 1 r = 1 rem; pro záření alfa: 1 rad = 1 R = 10 rem (anebo víc). Nová jednotka: 1 sievert (Sv) = 100 rem. Faktory: pico nano mikro mili kilo mega giga tera

-> Obsah

(p) = 1 bilióntina, (n) = 1 miliardtina, (µ) = 1 milióntina, (m) = 1 tisícina, (k) = 1000 x, (M) = 1 milion x, (G) = 1 miliarda x, (T) = 1 bilion x.

NEEXISTUJE NEŠKODNÁ DÁVKA Radioaktivita: účinky na člověka Co probíhá v organismu člověka, které orgány a čím jsou postiženy; jak velké bylo zamoření v té, které oblasti Rakouska? Škodlivé účinky radioaktivního záření na lidský organismus jsou různorodé. Rozlišujeme: Akutní účinky – projevují se při dávce vyšší než 50 rem (50.000 mrem) jako onemocnění (nevolnost, bolesti hlavy, atd.). 400 rem způsobí u 50% ozářených v průběhu 30 dnů smrt. Při dávce 600 rem musíme (takřka) s jistotou počítat se smrtelnými následky. Osazenstvo atomové elektrárny v Černobylu bylo bezpochyby vystaveno vysokému zatížení ozářením, podle hlášení ze SSSR ošetřují asi 200 akutních případů onemocnění z ozáření. Doposud bylo hlášeno 23 smrtelných případů. Dlouhodobé účinky – ty se týkají občanů v Rakousku, ale i v ČSFR a jinde; protože radioaktivní záření způsobuje 1. všechny druhy rakoviny – včetně leukémie, 2. genetická poškození a 3. nespecifické zkrácení předpokládané délky života. Záření, které vychází z radioaktivních látek, ionizuje atomy a molekuly, tzn. přeměňuje je na elektricky nabité částice.Tohle ionizující záření způsobuje ve vodě – a z ní se lidský organismus sestává ze 70% - vytváření radikálů vodíku (= pozitivně nabité ionty vodíku). Tyto radikály působí v buňce jako intenzivní buňkové jedy. Vliv ionizujícího záření na buňky spermií a vajíček vede ke změnám dědičného základu. Poškození dědičného základu mohou způsobit změny, anebo dokonce smrt následující nebo pozdější generace. Všechny tyto účinky se projeví po letech, nebo po desetiletích po ozáření. Pokud se akutní důsledky projeví až od určité prahové dávky, mohou být dlouhodobé účinky vyvolány nejmenšími dávkami. Přitom jsou mezi obyvatelstvem skupiny obzvláště citlivé na ozáření. Tak se projevují např. u dětí, které byly ozářeny během vývoje v těle matky, podstatně vyšší citlivost na ozáření, než u dospělých. Také velmi nízkými dávkami radioaktivního ozáření mohou být způsobeny ve fetálním vývoji znetvoření. V Keralu v Indii – v oblasti s velmi vysokou zátěží z přirozeného záření 400 rem za rok – je nápadně velký výskyt mongoloidních dětí. Kromě toho je v tomto kraji velmi vysoká úmrtnost kojenců. I Mezinárodní komise na ochranu před zářením (ICRP) zjistila, že NEEXISTUJÍ NEŠKODNÉ DÁVKY. Jako maximálně přípustnou zátěž z ozáření jen pro obyvatelstvo určila však 5 rem na generaci, to je 170 mrem za rok. Tohle stanovení zdůvodňují následovně: „Komise je toho názoru, že tato hodnota vytváří rozumný prostor pro programy atomové energie v dohledné budoucnosti.“ Určené dávky nevycházejí primárně z toho, aby se vyloučilo poškození obyvatelstva, které je způsobeno zářením. Proto je úplně nesmyslné, když úřady neustále zdůrazňují, že zamoření, které je pod touto hranicí, je vcelku neškodné. Hromadění, ukládání Z reaktoru v Černobylu vystupující radioaktivní látky zamořily nejprve vzduch, který dýcháme. Potom spadly na zem a na rostliny. Radioaktivní substance se dostaly vdechovaným vzduchem a potravinami do lidského těla. Možnosti působení radioaktivních emisí na člověka: - plynné emise, - jaderná elektrárna, - vdechování a venkovní ozáření,

- venkovní ozáření a ukládání, spad, - odpadové vody, - hromadění, spad na zemi, - spad na polních plodinách, - spad na pastvinách, - přímé záření z vody, - pitná voda, - maso, mléko, - příjem potravou u vodních živočichů, - příjem potravou u dobytka, - napájení dobytka - zavodňování V každé fázi potravinového řetězce si příslušný organismus nahromadí určité radioaktivní látky, proto se koncentrace může zvýšit s každým článkem tohoto řetězce. Tohle se nazývá hromadění, ukládání: Takto se hromadí jód především ve štítné žláze, stroncium v kostech. Koncentrace radioaktivních látek na určitých místech v těle může lokálně způsobit velmi vysoké dávky a tím mít za následek obzvlášť škodlivé účinky. Z nahromadění plynoucí zatížení ze záření se nedá měřit, ale může se pouze matematicky odhadnout. V této souvislosti je důležitá otázka kombinovaného působení – záření, jiných škodlivých látek a léků. Doposud bylo prozkoumané jen spolupůsobení cigaretového dýmu a zatížení v důsledku vdechování radioaktivního plynu u horníků v uranových dolech: Účinky se násobí! Pravděpodobně se chová velmi podobně s jinými škodlivými látkami, např. našimi potravinami, které jsou zamořené různými chemikáliemi, které se používají v zemědělství, anebo na prodloužení skladovací doby potravin. Proto je dnes velmi důležité, abychom se zaměřili na rozumnou výživu (pokud je to možné – bez jedů) a ne jen výlučně vyhýbáním se radioaktivním látkám.

Přepočet dávky, přizpůsobení se atomové skutečnosti Radioaktivita v potravinářství se udává v curie (nano curie) na kg nebo litr. Tento údaj ještě nic neříká o biologické škodlivosti. Ta se vyjadřuje jako ekvivalentní dávka v rem. Pro určitý orgán a pro určitý nuklid se může stanovit dávka pomocí dávkového faktoru: Přijatá aktivita nCi/l nebo nCi/kg

x

dávkový faktor mrem/nCi

=

dávka

=

mrem

O velikosti dávkového faktoru se diskutuje ve vědě již roky. Parametry, které se používají na přepočet dávkového faktoru, se mohou chápat velice rozdílně. Každá instituce udává jiné dávkové faktory. V našich výpočtech používáme dávkové faktory, které udává spolkové ministerstvo vnitra v NSR ve všeobecných podkladech pro přepočet expozice ze záření. I když tu jde o podklady pro podnik německé jaderné elektrárny, jsou tyto dávkové faktory spíše níže nasazené. To dosvědčuje i přepočet dávkového faktoru pro jód 131 ve štítné žláze. Dávkové faktory příjmu radioaktivních nuklidů potravou v mrem/nCi Nuklid Kosti Játra Celé tělo Štítná žláza Kojenec Sr 89 2.7 0.085 Sr 90 25 6.2 J 131 0.034 0.041 0.023 15.5 Cs 134 0.444 0.815 0.070 Cs 137 0.667 0.74 0.040 -

Žaludek 0.056 0.244 -

Dítě Dospívající Dospělý

Cs 137 Sr 90 Cs 137 Sr 90 Sr 89 Sr 90 J 131 Cs 134 Cs 137

0.327 17 0.112 8.3 0.3 9.6 0.056 0.074

0.313 0.114 2 0.219 0.093

4.3

0.008 0.89 0.07 0.041

Pramen: CRC, Handbook of Environmental radiation

1.9 -

0.063 0.048 0.031 0.048 0.048

Nejnověji se počítá podle Mezinárodní komise na ochranu před zářením (ICRP) jinak: jde o EFEKTIVNÍ DÁVKOVÝ MODEL. Podle fyzikálního účinku vypočítané dávky na jednotlivé orgány se násobí bezrozměrným váhovým faktorem měrné hmotnosti. Tento se měří podle toho, kolik procent tumorů, které se vyskytnou v nějakém orgánu, vedlo ke smrti. Váhový faktor je vždy menší než 1 a o to menší, čím je „větší šance na vyléčení“. To znamená: ČÍM JE POKROK V MEDICÍNĚ VĚTŠÍ, TÍM VÍCE PROSTORU ZÍSKÁ ATOMOVÝ PRUMYSL. Pro zatížení štítné žlázy jódem 131 vlivem ozáření se používá např. váhový faktor 0,03, čímž z absorbované dávky 100 mrem matematicky zůstanou jen 3. Nezměnilo se riziko, že můžeme dostat tumor, pouze se zvýšila šance, že se může tento tumor vyoperovat. Biologické poločasy rozpadu Vylučování nuklidů, které tělo přijalo, probíhá přibližně rovnoměrně, tzn. ve stejných časových intervalech se vyloučí stejný zlomek nahromaděných látek: jód – 138 dní (štítná žláza), cesium – 140 dní (svalstvo), stroncium – 18.000 dní (kosti). Cesium a jód všude a navždy? Pokud chceme odhadnout zatížení rakouského obyvatelstva v důsledku katastrofy reaktoru v Černobylu, musíme rozlišovat mezi zatížením krátkodobými radioaktivními substancemi – především jódem 131 – a mezi zatížením dlouhodobým, jako jsou např. cesium 137 a stroncium 90. V prvních týdnech po Černobylu se hovořilo vlastně jen o radioaktivním jódu 131. Byl především v mléku a ve všech listových rostlinách ve velkém množství. Jód se dostává přímo ze vzduchu do listů rostlin (proto to varování před špenátem a salátem). Všude, kde se hromadí prach, byla (a je) radioaktivita podstatně vyšší. Když se tento prach rozvíří, můžeme tyto radioaktivní částice vdechovat. I 4 týdny po katastrofě se najdou v určitých potravinách ještě zvýšené množství jódu 131 (1/6 až 1/4 celkové aktivity). Příklad: mléko, kapustoviny, pažitka, med, který je tak jako tak silně kontaminován, protože včely sbírají zároveň prach z tyčinek květů. Příklad mléka a jeho hraničních hodnot Ministerstvo zdravotnictví určilo pro mléko hraniční hodnotu 10 nCi jódu 131 na litr. Tato hraniční hodnota znamená, že malé dítě, když vypije jeden litr takovéhoto mléka, dostane do štítné žlázy dávku 280 mrem. Podle našeho názoru nemyslitelná zátěž o 4 týdny později je přípustných už „jen“ 5 nCi jódu 131 na litr mléka. To ještě stále odpovídá na litru dávce 140 mrem pro štítnou žlázu u dítěte. Dospělí dostanou jen desetinu této dávky. „Potřebná“ je tato vysoká hraniční hodnota, protože v mlékárnách se zřejmě smíchává silně kontaminované – od krav, které jsou krmené zeleným krmivem – s mlékem nekontaminovaným – od krav, které dostávají sušené krmivo. Tím se dosáhne rovnoměrné kontaminace mléka. Bylo by skutečně potřebné, aby se oddělovalo toto mléko. Potom by bylo možné dodávat dětem a kojícím matkám čisté mléko. Dnes se mluví především o kontaminaci cesiem 137. Cesium má poločas rozpadu 30 let a bude nás proto o hodně déle zaměstnávat než J 131, ze kterého zůstane po 80 dnech (10 poločasech rozpadu) pouze tisícina počátečního množství.

Velké množství cesia 137 najdeme nyní především v trávě, která rostla v období velkých radioaktivních imisí: od 4 nCi na kg až po 120 nCi na kg trávy v silně kontaminovaných oblastech Rakouska (Salzkammergut, Horní Rakousko, lesnatá oblast). Na vysoce položených pastvinách ještě podstatně víc. Protože neexistuje zákaz pasení krav, od kterých se získává mléko, a protože se tato tráva i uskladňuje, vede to k vysokým hodnotám cesia 137 na litr. Pokud to mlékárny nemohou dodržet, může obsahovat mléko až 5 nCi cesia na litr. Cesium zatěžuje celý organismus. Konzumace 1 litru mléka s 5 nCi cesia 137 představuje u dětí dávku na celé tělo 0,2 mrem. Ještě výrazněji zatěžuje Cs 137 kosti a játra. Jeden litr mléka vytvoří s 5 nCi dávku 3,7 mrem v játrech a 3,3 mrem v kostech malých dětí. Denně 1/2 litru mléka s takovouto aktivitou zatěžuje malé dítě za měsíc 49,5 mrem v kostech a 55 mrem v játrech. Stroncium – to na nás ještě přijde Doposud je sotva něco známé o stronciu 90, které patří též k dlouhodobým zářičům jako cesium 137, a o krátkodobějším příbuzném stronciu 89. Stroncium je příbuzné s kalciem a ukládá se v kostích. Jelikož je stroncium čistý beta zářič, těžko se dá měřit. Doposud nebyly známé žádné hodnoty o kontaminaci potravin stronciem 90. Z toho ale nelze vyvozovat závěry, že tu není stroncium. Ve vzduchu bylo 30. dubna určitě dokázáno. K zatížení vnějším zářením dochází v podstatě vlivem kosmického záření z vesmíru a vlivem gama záření z přírodních a umělých radioaktivních látek ve vzduchu a na půdě, anebo v půdě.Toto záření proniká do lidského organismu a vede prakticky ke konstantní dávkové zátěži v celém těle. Před katastrofou reaktoru bylo vnější záření v Rakousku asi 8 µrem/h, z toho polovina pochází z kosmického záření, druhá polovina z gama záření přírodních radioaktivních substancí v půdě (radium, thorium, uran, draslík 40). Místně kolísá tohle přírodní zatížení od 5 µrem/h do maximálně 20 µrem/h. Radioaktivní zamoření trávy cesiem 137 Měření se prováděla v polovině května v údolních polohách. Izočáry jsou od 5 do 50 nanocurie (nCi) cesia 137 na kg trávy. (Maximální hodnota 108 nCi cesia 137 na kilogram trávy.)

µrem/h je jednotkou dávkového příkonu, tzn. že ten, kdo se zdrží hodinu na místě s dávkovým příkonem 1 µrem/h, dostane dávku 1 µrem. Když to porovnáme s průměrným zatížením ze záření v Rakousku 8 µrem/h, zamená to roční dávku asi 70 mrem. Po katastrofě v Černobylu stoupl dávkový příkon gama v Rakousku vlivem radioaktivních srážek na 60 až maximálně 1000 µrem/h, a od tehdy klesá podle poločasů rozpadu příslušných štěpných produktů z reaktoru této katastrofy.

Aby se mohlo porovnat vnější zatížení na různých místech, vztahují se uvedené údaje o dávkovém příkonu na jeden měřicí bod, který se nachází ve výšce jednoho metru nad rovnou loukou. V blízkosti domů a na střechách může být dávkový příkon vlivem účinku odstínění domů značně nižší (faktor 2). Z tohoto důvodu je záření gama ze srážek s umělou radioaktivitou v masivním domě (beton, cihla) podstatně nižší. V době mezi 30.4. a 1.5.1986 se vyšplhali ukazatele systému včasného varování při záření na hodnoty až do 260 R/h a klesali potom jen velmi pomalu. Na některých místech Rakouska byly naměřeny i 3 týdny po katastrofě v Černobylu 3 až 6 násobné hodnoty „normální“ zátěže zářením. Kdo se hodně (8 h denně) zdržoval venku na takovém místě jako je Pasching u Lince (jedna z nejvíce postižených oblastí), dostal jen vlivem gama-záření ze vzduchu a z půdy dávku 17 mrem za 3 týdny! Pro srovnání: U atomové elektrárny Zwentendorf nás ujišťovali, že by ji odstavili, pokud by zatížení u plotu překročilo 1 mrem za rok. Množství srážek od 29.dubna 1986, 20 hod., do 3 května 1986, 20 hod. 2 Jednotka: 1 mm výšky srážek odpovídá 1 litru srážek na m . 2 Izočáry od méně než 1 l až do více než 30 l srážek na m .

Vycházelo se z naměřených hodnot Centrály pro meteorologii a geodynamiku. I systém včasného varování pro záření nám ukazuje, že kontaminace má velké rozdíly. Maximum je asi 15 násobně vyšší než minimum! Takovou tendenci vykazují i aerosolová měření.

Které nuklidy se našly ve vzduchu ? Aerosolová měření, Siebersdorf, 29.4.

pCi/m

J 132 Te 132 J 131 J Sr 89 Sr 90 Cs 134 Cs 137 Np 239 Pu 239 (240)

507 1113 430 860 16 3 45 68 16 0,00054

aerosol plynné

Arzenál / Vídeň 30.4., odpoledne

pCi/m

Te 132 J 132 J 131 Cs 137 Cs 134 Ru 103 Mo 99

4300 3240 1566 324 178 810 459

2

2

Jen aktivitou jódu ve vzduchu dostalo dítě při pohybu venku během jedné hodiny v tomto období 4 mrem dávky pro štítnou žlázu. Místo prvomájových průvodů z volebně-taktických důvodů měla vláda varovat těhotné ženy a děti, aby neopouštěli příbytky. Do jaké míry byla zamořena naše strava? Aktivita v dešťové vodě: 1 až 7 µCi/l Tato aktivita se dělí na jednotlivé nuklidy přibližně takto: jód 131 6 – 11% telur 132 8 – 16% jód 132 8% ruthenium 103 6 – 22% ruthenium 106 2% cesium 137 5 – 27% cesium 134 4 – 14% lanthan 140 6% niob 95 0.8% cer 141 1.2% molybden 2% Rozdíly ve složení vody vyplývají z toho, že měření se dělala v různé dny. Protože se neustále měnilo složení nuklidů ve vzduchu, je i složení dešťové vody různé. Protože bylo i množství srážek velmi rozdílné, 0.3 – 38 mm (viz mapa), je i zamoření v jednotlivých krajích velmi různé. Mapka Rakouska nám ukazuje zamoření trávy cesiem 137. Tato tráva rostla v době, kdy procházel radioaktivní mrak nad Rakouskem a všechny srážky přinášely s sebou i vysoké imise radioaktivních látek. Radioaktivní tráva a listová zelenina Tráva z května vykazuje tak, jako ostatní, tehdy volně rostoucí rostliny o hodně vyšší koncentraci radioaktivních substancí, než jakou by se dalo očekávat dlouhodobě při příjmu rostlin z půdy. K příjmu došlo přes listy a z nejvrchnější, silně kontaminované vrstvy půdy.

Pár příkladů: druh, datum nCi/kg špenát, 6.5. 500 salát, 7.5. 270 petržel, 12.5. 250 pažitka, 12.5. 180 kapusta, 7.5. 400 špenát, 14.5. až 120 salát, 15.5. 0 – 20 nejvyšší hodnoty až do 50 Velká část aktivity se vztahuje na jód 131. Z měření trávy ale vyplývá, že ani aktivitu dlouhodobého cesia 137 není možno zanedbat. Proto se nesmí konzumovat kontaminovaná zelenina, ani mrazit. Mléko Aktivita Cs 137 v trávě se pohybuje mezi 4 a 120 nCi/kg. Na horských pastvinách může být radioaktivita Cs 137 ještě o mnoho větší (více než 300 nCi/kg). Aktivita Cs 137 v trávě Aktivita v mléku 4 nCi/kg 0.5 – 3.2 nCi/l 20 nCi/kg (prům. hodnota) 2.5 – 16 nCi/l 120 nCi/kg 15 – 96 nCi/l Dlouhodobá zátěž s radioaktivně zamořenými potravinami 2 2 Kontaminace půdy cesiem 137 se pohybuje mezi 70 nCi/m a 1 µCi/m . Pokud bychom chtěli odhadnout, kolik cesia se dostane vlivem kontaminované půdy do rostlin, 2 musíme vědět, jak velké je zatížení 1 kg země. Hmotnost země na 1 m , kterou převrátí pluh, je 250 kg. 1 kg země má proto aktivitu Cs137 4 nCi (měření v Gratzu – 10 nCi/kg). Na určení množství v rostlinách, mléku a masu potřebujeme faktory transferu z půdy do rostlin. Počítáme zde s údaji ze zpráv a o radioaktivitě v životním prostředí z NSR. Zde jsou oficiální údaje, zčásti z měření v okolí jaderných zařízení. Institut pro výzkum energie v Heidelbergu (IFEU) uvádí podstatně vyšší hodnoty pro nepříznivé případy, zatímco odborníci provozovatelů atomových elektráren počítají s podstatně nižšími hodnotami. Faktor transferu půda - rostlina činí pro Cs137: 0.03 – 0.3. Z toho plyne kontaminace trávy: 8.4 pCi/kg – 1.2 nCi/kg. Kráva spase za den 55 kg trávy. Aktivita, kterou přijme, je podle toho stejně vysoká. Faktor transferu z rostliny do mléka je 0,0025 0,016. Z toho vypočítáme aktivitu Cs137 v mléku na 1,15 pCi/l – 1050 pCi/l. Tím nám vychází zatížení pro malé dítě velmi nepříznivě (300 l mléka ročně): 210 mrem – kosti, 230 mrem – játra, 13 mrem – organismus celkem za rok. „Standardní člověk“ zkonzumuje podle oficiálních ochránců před zářením za rok 110 l mléka a mléčných produktů a 75 kg masa. S takovým jídelním lístkem získá dávku: 40 mrem – kosti, 50 mrem – játra, 22 mrem – organismus celkem za rok. (1 kg hovězího masa obsahuje v nepříznivém případě 5.7 nCi Cs137.) Kolik cesia bychom mohli najít na jaře v 1 kg brambor? 4 nCi/kg země představují na 1 kg brambor 0,15 – 0,35 nCi, 15 dkg brambor denně znamená za rok příjem aktivity 19 nCi. Z toho plyne dávka 1,4 mrem – kosti, 1,8 mrem – játra. 15 dkg pšenice denně = 35 nCi za rok, 2,6 mrem – kosti, 3,2 mrem – játra. Pokud jíme maso, potom nám ukáže porovnání faktorů transferu, že je dlouhodobě výhodnější, když jíme více hovězího masa! Faktory transferu – půda / rostliny Cs – 137 brambory 0,037 – 0,088 kedluben 0,067 mrkev 0,0097 – 0,038 salát 0,006 – 0,042 špenát 0,0067 – 0,038 kapusta 0,0083 – 0,077 pšenice 0,01 – 0,16 kostkové ovoce 0,002 0,027

Sr – 90 0,01 – 0,039 0,052 – 0,14 0,065 – 0,16 0,15 – 0,27 0,17 – 0,44 0,12 – 0,44 0,014 – 0,035

Faktory transferu z krmiva užitkových zvířat do jejich masa/mléka Nuklid Druh zvířete BMI 79 IFEU Cs maso hovězí dobytek 0,02 – 0,09 telata 0,2 – 0,6 prasata 0,2 – 0,6 ovce, kozy 0,1 drůbež 0,4 – 4,5 Sr maso hovězí dobytek 0,001 – 0,003 prasata 0,008 ovce, kozy 0,002 drůbež 0,0009 (?) užit. zvířata 0,0006 mléko 0,002 J maso hovězí dobytek 0,01 – 0,02 prasata 0,09 užit. zvířata 0,0029 mléko 0,01 O čem se nemluví: stroncium 90 Protože neznáme hodnoty kontaminace půdy stronciem 90, pokusíme se odhadnout pomocí poměru Sr90 : Cs137 = 1 : 30, který uvádějí rozličné prameny, možnou kontaminaci potravin stronciem 90. Poměr 1 : 30 udává možná příliš nízký podíl Sr90, jediné měření totiž vykazuje poměr 1 : 22. Předpokládaná kontaminace půdy Sr90: 10 pCi/kg – 120 pCi/kg (23 pCi/kg bylo naměřeno v Mnichově). Z toho plyne možná kontaminace mléka až 30 pCi Sr90 na litr. Následek toho je dávka pro kosti 0,8 mrem z litru mléka na 1 dítě. Při konzumaci mléka 300 l mléka ročně by mohlo jedno dítě dostat dávku do kostí až 230 mrem za rok. V souvislosti s takovouto možnou zátěží (v NSR platí hraniční hodnota 180 mrem!) zdá se nám neodkladně potřebné, aby se mléko dříve, než se dostane do prodeje, přezkoušelo na Sr 90! V Mnichově naměřené množství Sr90 v půdě by mohlo vést ke kontaminaci mléka 6 pCi/l Sr90, to způsobí dávku do kostí 0.15 mrem/l mléka a následně to představuje roční dávku pro malé dítě 45 mrem. Celkově by mohlo pití mléka zatížit malé dítě s dávkou do kostí více než 400 mrem ročně! Naše propočty ukazují zřetelně: MALÉ DĚTI JSOU NEJVÍCE OHROŽENOU SKUPINOU OBYVATELSTVA. Proto je nanejvýš důležité, aby se teď prosadila opatření, která mohou zaručit pro děti a kojící matky čistou nekontaminovanou výživu! Například: - Oddělenou úpravu nekontaminovaného mléka pro tuto rizikovou skupinu. - Odstranit nejsvrchnější vrstvy půdy na vybraných plochách, aby se tam mohla pěstovat nezamořená zelenina pro výživu dětí!

A nakonec to nejdůležitější: Riziko rakoviny Důležitější než údaje v curie a v milirem je riziko rakoviny v důsledku zvýšeného záření. Vzhledem k tomu, že jde při onemocněních následkem nízkých dávek ze záření většinou o statistické efekty v protikladu s akutními onemocněními, dá se toto riziko zkoumat většinou jen při zohlednění větších skupin obyvatelstva, které byly postiženy zářením. Tohle se dá srovnat pouze se situací při kouření, při které se taktéž nedá u jednotlivých osob konkrétně předpovědět, zda a na jaké rakovinové onemocnění budou postiženy.

Riziko vyjádřené v „man – rem“ Všeobecně se udává riziko rakoviny jednotkou tumory/manrem. Pokud se např. riziko mortality při rakovině plic vyčíslí 100 případy na milion manrem, tak to znamená následovné: Když bude 1 milion lidí vystaveno záření 1 rem (proto též manrem), potom je třeba výhledově počítat se 100 smrtelnými případy rakoviny. Pokud činí záření jen 100 mrem (= 0.1 mrem), tak dojde ke 100 případům rakoviny na 10 milionů ozářených osob, případně k 10 případům rakoviny se smrtelným koncem na 1 milion ozářených osob. První odhady rizika rakoviny v důsledku radioaktivního ozáření byly provedeny na základě onemocnění mezi těmi, kteří přežili Hirošimu a Nagasaki. Šlo zde o velmi velkou skupinu obyvatelstva, která byla vystavena velmi rozdílným dávkám z ozáření. Z vyhodnocených údajů vyplynulo, že je třeba navíc počítat přibližně se 100 smrtelnými případy rakoviny a leukémie na 1 milion manrem. Tato data o Hirošimě a Nagasaki byla široce zahrnuta do propočtů, týkajících se ozáření a biologických následků, a do analýz rizika. Takto je použit např. V Německé studii o rizicích jaderných elektráren z roku 1979 na propočet pozdějších škodlivých následků po nehodách v jaderných elektrárnách vztah dávky a účinku při 125 smrtelných případech na 1 milion manrem. V posledních letech byla uveřejněna řada dalších prací z epidemiologie, které se zabývají na základě sledování velkých kolektivů výší rizika při ozáření. Přitom byly zpravidla zjištěny výrazně vyšší hodnoty než ty, které byly doposud známy. Příkladem je tzv. Studie o leukémii ve třech státech, ve které se vyhodnotili údaje o 13 milionech lidí z amerických spolkových států New-York, Maryland a Minnesota. Z této velké souhrnné skupiny bylo použito 1414 případů leukémie a téměř přesně tolik kontrolních případů, aby se mohlo určit riziko leukémie, která vznikla rentgenový ozářením. Přitom se ukázalo podstatně vyšší riziko při ozáření, které zohlednil např. R. Bertell při stanovení rizikových faktorů. Čísla o rozdílných rizicích onemocnění jednotlivých orgánů jsou zahrnuta v následující tabulce. Údaje z Německé studie o rizicích se přitom vztahují na smrtelné případy, rizikové faktory podle R. Bertella naproti tomu na incidence (případy onemocnění). Orgán plíce kostní dřeň játra hruď povrch kostí trávící trakt štítná žláza celkem

Rizikový faktor Něm. st. o riziku Mortalita v 1 / mil manrem 10 – 30 15 – 40 15 – 40 <5 20 – 50 5 – 10 80 – 200

Rizikový faktor R. Bertell Incidence v 1 / mil. manrem 31 – 170 22 – 54 970 – 2700 44 – 247 2–8 60 – 1700 150 – 240 1400 - 5500

Příklady: A) Malé dítě dostane za rok mlékem dávku 400 mrem do kostí. Když bude 1 milion dětí zatížených takovouto dávkou, musí se počítat výhledově s 8 – 22 případy rakoviny navíc. B) 1 litr mléka s 10 nCi jódu 131, jak to bylo dovoleno začátkem května, zatíží štítnou žlázu malého dítěte 280 mrem. Pokud pije 1 milion malých dětí 1 litr tohoto mléka, musí se předpokládat, že se v budoucnosti objeví o 42 – 67 více onemocnění štítné žlázy, z toho bude 25% zhoubných nádorů.

-> Obsah

TIPY NA SNÍŽENÍ DÁVKY Jak můžeme rozumným chováním alespoň snížit naši radioaktivní zátěž. Naše doporučení obsahují konkrétní tipy na stravování, pokyny pro zahrádkáře a pro pobyt venku, jako i malého bio-poradce. I při přesném dodržování všech opatření k zamezení radioaktivního zatížení, které doporučujeme my, odpůrci jaderných elektráren, jakož i Ministerstvo zdravotnictví, zůstává smutná skutečnost: všechna tato opatření mohou vést v nejlepším případě jen ke snížení radioaktivní zátěže u jednotlivce, avšak nezabezpečí dostatečnou ochranu celého obyvatelstva, protože velké skupiny obyvatelstva jsou více, či méně, mimo tyto informace. Radioaktivní záření není možné zachytit smysly, osvěta o jeho skutečném nebezpečí se nikdy nedělala v dostatečné míře ani na školách, ani v masmédiích. Za současné největší zatížení obyvatelstva ozářením jsou zodpovědné státní orgány, které dlouhé roky dělaly všechno proto, aby využívání jaderné energie bylo považováno za neškodné. Pobyt venku Při pobytu venku dochází k přímému ozáření těla zvenku vlivem gama-zářičů (např. cesium 137), které spadli na půdu. Zvýšené aktivity byly naměřeny nad betonem (cesty, náměstí) a nad podlahami místností. Stříkání a seškrabávání příliš nepomůže. Cesium 137 a jiné radioaktivní izotopy se poměrně dobře vážou na rozličné druhy betonů. Beton je podstatně více radioaktivní než zelené plochy a pískoviště. Na pískovištích ve Vídni se naměřilo v půlce května v průměru 16 nanocurie celkové aktivity na kilogram suché hmoty. Hodnoty naměřené nad betonem jsou pět až desetkrát vyšší než hodnoty naměřené nad zelenými, nebo plochami. Silně zamořené jsou i neošetřené, surové dřevěné plochy, protože radioaktivní částice se nasály do pórů dřeva. Zamoření se nedá odstranit tradičními prostředky, jako je umývání. Pozor tedy na dřevěné, nenalakované lavičky, neuzavřené balkónové plochy, atd. Doporučuje se upevnění stínící vrstvy, např. překrytí novou dřevěnou vrstvou. Zdržování se na pískovištích s novým pískem, nebo na pokosených travnatých plochách je vhodnější než na betónových plochách. Malé děti nenechávejte se plazit v trávě, mezi keříky, neseďte delší čas na dřevěných lavičkách, nebo na lehátkách. Rozličné umělé hmoty vážou velmi silně jód 131 a možná i jiné izotopy. Šaty z umělých látek, které měli lidé oblečeny prvního máje, mají i po oprání 10 x vyšší hodnoty než šaty, které byly uložené v bytě. Na bavlně se po vyprání nedala zjistit žádná kontaminace. I filtry z umělé hmoty v klimatizačních zařízeních a folie ve fóliovnících vážou velmi silně jód 131! Vyhnout se vytváření prachu! Při pracích s prachem je třeba nosit pracovní oblečení, gumové rukavice a případně jednoduchou masku proti prachu. Pokud je to možné, nenoste pracovní oblečení v bytě! V prachu pod rohožkami je přibližně 10 x vyšší radioaktivní záření, než na podlahách v místnostech. Proto by se neměla nosit obuv, která se nosí venku, i v bytě. Pokud je to možné, utřete si každý den boty vlhkou utěrkou (i podrážky utěrkami na jedno použití). Podlahy v bytech a schodiště by se neměla zametat, ale utírat vlhkým hadrem. To samé platí pro okna, okenice, atd. Pozor při vyprazdňování vysavače. Pozor při výměně filtrů v klimatizačních zařízeních. O zeleninové zahradě Z měření půdních profilů vyplynulo, že 80% radioaktivity se nachází v 5 cm horní vrstvě země. To znamená, že radioaktivní substance nepronikly ještě příliš hluboko do půdy. Mělo by se proto odnést horních 3 – 5 cm zeminy ze zeleninových zahrádek a „definitivně uskladnit“, potom se mohou vysadit nové rostliny. Kořeny rostlin přijímají ze země draslík. Rostliny si zaměňují draslík s radioaktivním Cs137. Pomocí hnojiva s draslíkem (dřevěné uhlí splní tento účel stejně, nezpůsobuje však znečištění životního prostředí průmyslem na výrobu draslíku) se může snížit příjem cesia rostlinami. Ale ne podle motta: Hodně pomůže hodně. Pokud neznáte vlastnosti půdy ve vaší zahradě, měli byste si ji nechat před hnojením prozkoumat.

Z radioaktivního jódu 131 zůstane po 80 dnech (10 poločasů rozpadu) jen o něco víc než jedna tisícina. Cesium 137 a stroncium 90 naopak – s poločasem rozpadu 30 let – budou rostliny shromažďovat. Zaorávat ovoce a zeleninu, které narostlo za poslední týdny, je proto nemyslitelné a neúčinné opatření, protože cesium 137 a stroncium 90 a ostatní dlouhodobé izotopy se takto potom znovu dostanou do půdy a tím do další generace rostlin. Zamořenou zeleninu bychom měli sklidit a podobně „definitivně uložit“. Příslušné instituce by měly zjišťovat, zdali a jak odeznívá radioaktivita. To stejné platí pro kosení trávy po katastrofě reaktoru. Pravděpodobně se bude muset druhé i třetí kosení trávy „definitivně uložit“, protože v kořenech tráva se našlo 2x až 10x více radioaktivity než v listech. Protože jód nepřijímají rostliny kořeny, bude pocházet tato aktivita hlavně z cesia 137. Pro absurdní doporučení, aby se zaorala zamořená zelenina (špenát, salát), se budou muset zodpovídat příslušné úřady za podíl dlouhodobého radioaktivního zamoření půdy. Možností, jak zabránit velkému množství spadených radioaktivních částic, aby se nedostaly do zemědělsky využívané půdy, by bylo odstranění silně zamořených rostlin. Zaoráním byly částice intenzivně zapracovány do půdy a sotva se dají později odstranit – jen plodinami, které se budou v následujících letech a desetiletích na těchto polích sbírat. Listy jahod, třešní a jiných druhů rostlin měly o hodně vyšší radioaktivitu než samotné plody. Třešně z Gerasdorfu u Vídně vykazovaly 25.5.1986 celkovou aktivitu 5,8 nanocurie na kg, třešňové listy 210 nanocurie na kg, třešňové stopky 197 nanocurie na kg. Po omytí ovoce, listů a stopek nebylo zjištěno žádné snížení aktivity. Jahody, taktéž z Gerasdorfu, měly 25.5.1986 měly před umytím celkovou aktivitu 4,6, listy 274 nanocurie na kg, po umytí listů byla tato hodnota stejně vysoká. Zakompostovat listy těchto rostlin, nebo je zaorat znamená proto silnou zátěž pro půdu. Je možné je proto jedině „definitivně uskladnit – odložit“ a tak aspoň část radioaktivity vyloučit z ekologického koloběhu. I v plodech, které jsou nyní ještě nezralé, byla naměřena zčásti značná aktivita (např. zelený rybíz: 40 nanocurie na kg). Kuchyňské a jiné bylinky (petržel, šalvěj, meduňka) jsou silně kontaminovány – bylinkový čaj z čerstvých bylinek se tedy nedoporučuje! „Ozářenou zeleninu“ uskladnit, ne však do kompostu. Rostliny zalévat pitnou vodou, pokud je to možné: v žádném případě nepoužívat dešťovou nebo cisternovou vodu. Rady bio-zahrádkářům Zajisté je to bolestivé odstraňovat právě ty nejhodnotnější, nejvrchnější vrstvy zeminy. Podle našich dosavadních informací se udržují radioaktivní částice ve vrchních vrstvách země často dlouhé roky. Pravděpodobně by měli i bio-zahrádkáři odstranit 3 – 5 cm půdy a vytvořit s nezamořeným kompostem novou, aktivní vrstvu půdy. V každém případě je třeba vyčkat na další průzkumy. Jak musí vypadat konečné uskladnění: a) Samostatná kompostová hromada v odlehlé části zahrady. b) Pod nějakým keříkem, ne však pod rybízem! c) Zahrabávat v odlehlé části zahrady. I na větších plochách je možné konečné uložení vrchních vrstev zamořené půdy. Vytvořit valy okolo, které se osází trávou a keříky. Tím se zabrání tomu, aby vítr odnášel zamořenou zem. Vznikne nový biotop. Domácí zvířata žijící venku Děti by se měli vyhýbat příliš blízkému kontaktu s domácími zvířaty, které žijí venku (psi, kočky). Zvířata nebrát s sebou do postele.

-> Obsah

POTRAVINY Zamořené mléko, zelenina, obilí, maso, pitná voda, atd., vedou k vnitřní zátěži člověka v důsledku záření. Dýcháním a s potravou přijaté radioaktivní látky se většinou nerozdělují rovnoměrně po celém organismu, ale „vyhledávají si“ určité orgány a tam se ukládají, sbírají. Tohle sbírání radioaktivních látek v určitých orgánech se nazývá hromadění, ukládání. Tyto orgány jsou zčásti obzvláště citlivé na záření. Jsou to orgány, v kterých se neustále vytváří velké množství nových buněk, např.: štítná žláza, rozmnožovací orgány, kostní dřeň. Když se nahromadí radioaktivní látky v tomto obzvláště citlivém orgánu, je rozsah záření pro organismus o hodně škodlivější, než kdyby se byl rozdělil po celém organismu. Ve kterých orgánech dojde k nahromadění, závisí na biochemických vlastnostech látky. Radioaktivní látky, které se odjakživa vyskytují v přírodě v nepatrných množstvích a mají určitý podíl na přirozené zátěži člověka, se v našem těle rozdělují relativně rovnoměrně. Jód 131: Radioaktivní jód 131 nedokáže lidský organismus odlišovat od přírodního jódu. Jód 131 se uvolnil do ovzduší ve velkém množství při katastrofě reaktoru v Černobylu. Ze vzduchu se dostal suchou cestou ukládání (fall–out = spadem), nebo deštěm na zem, rostliny, atd. Tráva zabuduje jód do svých vazeb. Dobytek přijme jód 131 s trávou a vzduchem při dýchání, přičemž se jód nahromadí nejvíce v kravském mléku. Když pijí tohle mléko lidé, sbírá se jód ve štítné žláze, protože zde – a nikde jinde v organismu – je potřebný pro tvorbu hormonů. Velká část jódu, který se dostane do organismu, přijde do štítné žlázy. Tohle nahromadění vede k velké zátěži, především u embryí, kojenců a malých dětí, u kterých štítná žláza ještě není plně vyvinutá. Poločas rozpadu jódu je 8,1 dne. Ve štítné žláze vzniklá zátěž může i po několika letech nebo desetiletích vést ke vzniku rakoviny štítné žlázy, nebo k rakovinným nádorům. Jako okamžitá opatření při případných nehodách reaktorů se doporučuje používání draslíko – jodidových tabletek. Štítná žláza se má nasytit „normálním“ jódem a má tak být méně náchylná na radioaktivní jód. Tento postup, kvůli nebezpečným vedlejším účinkům v zásadě diskutabilní, funguje však jen tehdy, pokud se tablety požívají alespoň hodinu před kontaktem se zářením. Cesium 137: Poločas rozpadu je 31,2 roků. Cesium 137 je velmi podobné draslíku, které se vyskytuje ve všech buňkách lidského a živočišného organismu. Hromadí se ve všech svalech a tam se zapojuje do produktů látkové výměny. Obzvláště vysoké koncentrace se našly u přežvýkavců, kteří jsou našimi dodavateli mléka a masa. Rostliny přijímají cesium přímo z půdy nebo z atmosféry. Vysoké zatížení cesiem 137 u listů zeleniny, trávy a stromů, které se nyní naměřilo, se vysvětluje přímým přijímáním cesia 137 listy. Vzhledem k tomu, že tohle „hnojení listů“ cesiem 137 přechází do nitra rostlin, nepomůže ani důkladné omývání. Rostliny, především zelenina, které měly v čase spadu už velké listy anebo mnoho listů, jsou proto silně kontaminované a musí se zničit (ne však zaorat, aby se zbytečně nezatížila – nekontaminovala půda, ale definitivně uložit!). Stroncium 90: Doposud ještě nevíme, kolik stroncia 90 se vlastně v Černobylu uvolnilo a kolik spadlo. Tuto radioaktivní látku je velmi těžké zachytit měřicí technikou. Stroncium se rozkládá při vysíláni beta – záření s poločasem rozpadu 28 let. Stroncium mohou přijímat rostliny radioaktivním spadem v dešti nebo z půdy. Dostane se potom přímo – např. konzumací zeleniny – nebo nepřímou cestou z rostlin a pastvin – přes krávy – mlékem do lidského organismu. U krav se koncentruje stroncium 90 především v mléce. Kalcium a stroncium 90 jsou však chemicky velmi příbuzné. Malé množství stroncia 90 je stejně škodlivé jako velké množství cesia. Živé buňky nejsou schopny rozlišit stroncium 90 a kalcium, proto přijímá stroncium 90 odevšad, kde se nachází – ve vodě, v půdě a ve srážkách – namísto kalcia. Kalcium se nachází v lidském těle – hlavně v kostech a zubech. Protože organismus neumí rozlišit tyto dvě látky, hromadí se radioaktivní stroncium 90 jako i kalcium v kostech a zubech. Stroncium 90 se proto označuje jako „vyhledávač kostí“.

Čím méně kalcia a čím více stroncia se nabízí organismu potravou, o to silnější je hromadění. Při nedostatku kalcia a v době růstu, kdy tělo potřebuje hodně kalcia pro stavbu kostí, bude se tedy ukládat obzvláště hodně radioaktivního stroncia. Proto jsou děti a mládež nejvíce ohroženi. Možné následky hromadění stroncia 90 v kostech mohou být leukémie (rakovina krve) a rakovina kostí – vyvolaná ozářením citlivé červené kostní dřeně, příp. okostnice. Mohou se vyskytnout také poškození zubů a čelistí. Stroncium 90 se rozpadá jako každý radioaktivní prvek na štěpné produkty. Přitom vzniká ytrium 90, které nezůstává v kostech, ale putuje v těle do slinivky břišní, do rozmnožovacích orgánů a do mozkového podvěsku. V mozkovém podvěsku (v hypofýze) nahromaděné ytrium narušuje normální vývoj nenarozeného dítěte. Novorozenec má potom ještě nevyvinuté orgány, má malou hmotnost a je podstatně náchylnější vůči chorobám. Nahromadění ytria 90 v rozmnožovacích orgánech může potom vést na jedné straně k rakovině varlat, příp. vaječníků, na druhé straně též k neplodnosti. Když jsou zárodečné buňky méně poškozené, může to mít za následek porod mrtvého, znetvořeného dítěte, nebo potrat, nebo narození s neléčitelnými chorobami. Synergie (= spolupůsobení): Škodící účinek nehodou reaktoru uvolněných radioaktivních látek se nezvýší jen nahromaděním v potravinovém řetězci a v orgánech, ale i spolupůsobením záření a škodlivých chemických látek. Přitom se jen nesečítají účinky radioaktivního záření a škodlivých látek, dochází i k vzájemnému zesílení těchto účinků. Konkrétní tipy na výživu Organismus člověka má přizpůsobení se na přirozenou zátěž ze záření opravné mechanismy, které umožňují napravit, nebo zlikvidovat degenerované buňky, případně nekontrolovaně rozmnožené buňky. Tato schopnost lidského organismu souvisí úzce s jeho dobře fungujícím imunitním systémem. Proto bychom chtěli uvést několik všeobecných pravidel chování, jak bychom si měli chránit náš imunitní systém: Vyváženou, pravidelnou a zdravou stravou, dostatkem spánku jako i zodpovědným přístupem k alkoholu, nikotinu a drogám všech druhů. Špatná výživa, nedostatek spánku, nadměrná konzumace nikotinu, drog a léků mohou navíc ještě zatížit náš imunitní systém. Taktéž je třeba odradit od velmi intenzivního užívání solárií. Jde tedy o to, aby se riziko ze záření udrželo na nejnižší možné míře a aby se současně posilovala odolnost organismu, tedy imunitní systém. Není cílem, abychom se nyní ze samého strachu před radioaktivním zářením stravovali pouze konzervami, vejci od slepic z velkochovu a masem z hromadného chovu zvířat, které je zatíženo hormony a antibiotiky. Musíme potom počítat s tím, že se sice eventuelně sníží riziko onemocnění na rakovinu vlivem záření, avšak musíme předpokládat zvýšení rizika rakoviny v důsledku zamoření konzervačními prostředky na ochranu rostlin a jinými chemickými zbytky. Principielně by měli dospělí omezit příjem potravy na potřebnou míru. Každý nadbytečný příjem potravy znamená i riziko zbytečného zamoření škodlivými radioaktivními a chemickými látkami. „Snižování dávek“ je důležité především pro děti, těhotné a kojící ženy. Maso Radioaktivní látky, které se nacházejí v mase, přijme lidský organismus lehčeji než tyto látky z rostlinné stravy, i když jsou tyto silněji ozářeny než maso. Obzvláště zamořené je maso ze zvěřiny, ale i maso z ovcí, hovězího dobytka a jiných užitkových zvířat, která byla po katastrofě v Černobylu celou dobu venku. Tato zvířata se živila výlučně zamořenou trávou a zamořeným listím, čímž se jim dostalo do svalů velmi hodně cesia 137. I ve vepřovém mase najdeme cesium 137, pokud se chová hromadně. Jelikož mlékárny nevědí, co dělat s radioaktivně zamořenou syrovátkou, nutí rolníky, aby ji odebírali zpět a používali ji na krmení prasat. Ve velkochovech zvířat se používá množství chemických substancí; o jejich spolupůsobení, příp. o jejich zesílení se toho moc neví. Proto by se měla konzumace masa omezovat.

Protože by se organismus neměl zbytečně stresovat, je třeba upozornit na zvýšené riziko rakoviny požíváním nakládaných masných výrobků a uzenin. Sice samotné nitridy a nitráty v soli na nakládání nevyvolávají rakovinu, avšak spolu s přírodními aminami, které se vyskytují v těle a v potravinách, vytváří v prostředí kyseliny solné v žaludku nitroaminy. Tyto chemické substance patří k nejsilnějším rakovinovým látkám, které známe. Doporučujeme: omezit konzumaci masa, jíst radši maso hovězí, než telecí anebo vepřové. Riskantní (nejen po Černobylu) je častá konzumace: - vnitřností (jater, ledvinek), - mastného masa z grilu na dřevěné uhlí, - pečené šunky nebo jiných nakládaných masových výrobků, - zvěřiny. Ryby I dnes se ještě ryba považuje za chutnou a zdravou potravinu. Ryba sice obsahuje látky potřebné k životu, jako jsou esenciální mastné kyseliny, bílkoviny, vitamíny A a D, jód, ale má i bohužel často povážlivě vysokou koncentraci jedů, jako jsou rtuť, arzén, olovo, kadmium, organické sloučeniny chlóru, atd. Měli bychom se vyhýbat proto silně zamořeným mořským živočichům. Zamoření radioaktivními látkami v důsledku nehody reaktoru v Černobylu má pro značné rozředění těchto látek v moři jen nepodstatnou úlohu. Na pokrytí potřeby bílkovin a jódu by bylo dobré pravidelně jíst mořské ryby. Mořské ryby, které v průměru obsahují jen málo jedovatých látek a proto je možné je doporučit: sledě (ze Severního moře), kabeljau, makrely, sardely, sardinky, tresky, platýs, šproty, bělice. Pro silné radioaktivní zamoření horských a ledovcových krajin by se neměly jíst čerstvě chycené ryby z jezer a potoků, do kterých se dostává roztátá voda. Ryby z velkých jezer a řek, které nejsou zásobované roztátou vodou, se ještě mohou konzumovat, poněvadž je zde velké zředění radioaktivních částic. Jestli dojde později k silnému nahromadění radioaktivních látek vlivem výživového řetězce ryb a tím k radioaktivnímu zamoření sladkovodních ryb, se musí ještě prozkoumat. Vejce Jestliže se doporučovalo před katastrofou v Černobylu konzumace vajec od slepic z volného chovu, obsahují vejce z velkofarem (se snášecích kontejnerů) menší radioaktivitu. Vaječný žloutek má obzvláště mnoho jódu, vaječný bílek zase cesia. Když kupujeme tato vejce, mělo by nám být jasné, že v nich mohou být chemikálie, příp. jejich zbytky. Kromě toho, když je drůbež chována ve tmě a těsných pletivových klíckách, dostává celou paletu chemikálií: antibiotika, sulfonamidy, prostředky proti parazitům, léky s obsahem arzenu a psychofarmaka. I chemikálie ze životního prostředí se dostanou krmivem do vajec. Především uhlovodíky chlóru, jako jsou lindan, dieldrin, DDT, hexaflorbenzol a tetrachloretylen (např. tetrachloretylen je silný jaterní jed a může poškodit nervový systém). Používáním rybí moučky v krmivu pro drůbež se dostávají do vajec i těžké kovy. Budoucí a kojící matky, jako i malé děti, by se měli předběžně zříct konzumace vajec. Mléko a mléčné výrobky Obzvláště je kontaminované mléko pro děti. Mléčné produkty s menším obsahem tuku jako jogurt, tvaroh, kysané mléko, atd. se zdají být silněji kontaminovány než produkty s větším obsahem tuku. Syrovátka, odpadový produkt při výrobě sýrů, má vysoké hodnoty radioaktivity vlivem ve vodě rozpuštěného cesia. Sýr samotný (s novějšími daty výroby) je kontaminovaný hlavně (a ještě stále!) jódem, který se váže na protein. Právě u sýrů dochází k velkým výkyvům při měření. Tak se např. zjistilo, že v sýrové kůrce jsou vyšší aktivity; doporučuje se proto před snědením odkrojit kůrku, příp. 1/2 cm vrstvu.

Obilí, obilné produkty, chléb Celozrnné obilí obsahuje ještě svou plnohodnotnou plevu a cenný klíček. Klíček a pleva jsou bohaté na železo, kalcium, bílkoviny a vitamíny, především B-komplexu a na vitamín E. Želbohu se hromadí radioaktivní látky a těžké kovy právě v hodnotné plevě obilí. Zjistilo se, že moderní metody mletí odstraňují více než 90% B-vitamínů. Bílá mouka je bezcenná, na své strávení odebírá z těla vitamíny a je třeba ji hodnotit jako neprospívající zdraví. Celozrnné obilniny obsahují všechno, co člověk potřebuje – měly by tvořit základ výživy, jako např.: pohanka, ječmen, oves, proso, žito, pšenice. Protože všechny tyto druhy obilí jsou z loňské žatvy, nejsou, co se týče radioaktivního zamoření, problematické. Pokud je to ale možné, měli bychom kvůli nepatrnému obsahu škodlivých látek obilí ekologicky pěstované. Naklíčená obilní zrnka (naklíčené misky) jsou bohaté na vitamíny, mastné kyseliny a minerály a tvoří dobrou náhradu za saláty a bylinky. I při koupi takových výrobků, jako jsou chléb, nudle, ovesné vločky, bychom jsme si měli dávat pozor na to, aby byly tyto výrobky plnohodnotné. Doporučit je možné všechny druhy obilnin a výrobky z nich, jako jsou těstoviny, chléb a pečivo, ovesné vločky, atd., protože jsou z předcházejícího roku a nejsou radioaktivně zamořeny. Obilí nechat vyklíčit v miskách na klíčení. Pšeničné klíčky a droždí jsou bohaté na vitamíny, minerálie a mastné kyseliny. Do jaké míry bude v létě a na podzim sbírané obilí radioaktivně zamořeno, budeme muset zjistit. V každém případě by s neměly přebytky obilí z minulého roku exportovat s exportním zvýhodněním, ani by se neměly použít na krmení zvířat, ale měly by se ponechat jako potrava pro lidi. Ovoce a zelenina, brambory Není třeba si dělat starosti s ovocem z minulého roku, např. s jablky, hruškami, sušeným ovocem. Když uvážíme zamořením banánů prostředky na ničení hmyzu a na ochranu rostlin, je možno jíst čas od času i banány. Banány mají vysokou výživnou hodnotu a jsou bohaté na draslík (též pomeranče). Rané třešně a jahody jsou rozdílně radioaktivně zamořeny podle pěstitelské oblasti. Kořenová zelenina z minulého roku, jako jsou např. červená řepa, karotka a celer, jako i brambory, nejsou samozřejmě problematické. I sušené luštěniny, hrášek, fazoli, čočku je třeba velmi doporučovat pro jejich výživnou hodnotu a množství bílkovin. Z hlediska přísunu bílkovin a vitamínů je potrava, sestavená z celozrnného obilí a luštěnin plnohodnotnou výživou. V letošních oloupaných kedlubnách, ředkvičkách, chřestu, okurkách, mladé cibulce a raných bramborách nebyly zatím zjištěny téměř žádné radioaktivní látky. Ze zeleniny třeba upřednostnit druhy s hladkým povrchem, např. cukety, papriku. Všechnu zeleninu je třeba dobře opláchnout, aby se z ní odstranil zachycený prach a hlína a pokud je to možné; také ji osušit. Vzhledem k tomu, že neznáme stupeň radioaktivního zamoření 1200 importovaných výrobků z postiženého zahraničí, doporučujeme kupovat domácí zeleninu a ovoce. Listová zelenina ze sběru začátkem května má zčásti výrazně vysoké aktivity. Hodnoty, které byly naměřeny koncem května v zelenině, dávají i vegetariánům naději hledět do budoucnosti opět s větší důvěrou. Aktivita v salátu klesla na 1-2 nCi/kg jódu 131 a na 2-3 nCi/kg cesia 137. Salát zůstává i přesto problematický. Venkovní listy je třeba odstranit, protože jsou radioaktivně zamořené. To jsou ale právě ty listy, které obsahují nejvíce vitamínů. Vnitřní listy jsou sice, co se týče radioaktivity, neškodné, ale za to je v nich největší obsah nitrátů – aspoň tehdy, když pocházejí z tradičního způsobu pěstování. Tedy, pokud se už musí jíst salát, tak potom ten, který je od (kontrolovaného!) bio-obchodníka. Listy stromů přijaly o mnoho více radioaktivity, než plody (v listech do 200nCi/kg). Proto třeba předpokládat, že plody, které rostou během léta, přijímají radioaktivitu z listů. Měření, např. u mirabelek na to už poukazují. Před tím, než se na podzim budou uskladňovat broskve, jablka a hrušky, tak by se mělo počkat na přesné výsledky měření, příp. bychom je měli sami přeměřit. Příští rok budou určitě koncentrace v stromovém ovoci nižší, protože příjem kořenovým systémem stromů je nepatrný. Houby, divoce rostoucí rostliny, bylinky a koření - Houby mají schopnost hromadit jedovaté kovy a radioaktivní substance. Houby, které rostou venku jsou silně zamořené a neměly by se ani jíst a ani by se neměly uskladňovat v sušeném stavu. Houby z „čistých“ kultur, jako jsou např. hlívy ústřičné, žampiony se mohou jíst.

- Divoce rostoucí rostliny a jejich části, jako květ černého bezu, lipový květ, listy pampelišky, kopřivy, česnek medvědí, atd., by se neměly konzumovat nebo sušit. - Bohužel i u kuchyňských bylinek a léčivých bylinek, které rostly v době Černobylské katastrofy, byly naměřeny vysoké hodnoty radioaktivity. Tedy nesbírat a nesušit, ale ozářené rostliny seřezat a vyčkat nových výhonků rostliny, nebo vysadit nové rostliny. Je bezpodmínečně nutné, aby se předběžně zkoumaly všechny druhy zeleniny a aby byly ihned oznámeny výsledky měření. Na základě každodenních měření se musí denně vydávat příslušné doporučení a zákazy. Tato mohou být v jednotlivých místech rozdílné, musí býti ale pokaždé zdůvodněna. Pitná voda Zamoření pitné vody v Rakousku od katastrofy reaktoru v Černobylu je nepravděpodobné, protože radioaktivní substance zůstávají v horních vrstvách půdy a pitná voda se obvykle filtruje přes mnohé vrstvy hornin. V Hallstattu se naměřilo začátkem května 1,7 nCi/l vody. Pramen byl potom uzavřen. Pivo a víno Určitě bude úroda chmelu v r.1986 v Rakousku (cca 1.000 t ročně), v NSR (30.000 t ročně), v SSSR (14.000 t), v ČSSR (12.000 t), v NDR (3.000 t) silně radioaktivně zamořena. Do jaké míry bude sladový ječmen a pšenice radioaktivně zatížena, třeba ještě prozkoumat. Stejně je to s množstvím radioaktivních substancí při kvasném procesu v sladové vodě – kolik se jich uvolní a potom znovu dostane do piva. Nejlépe vyčkat a asi do začátku září pít ještě neozářené pivo. Nakolik budou letošní hrozny zamořené, se musí zjistit. Avšak nepočítá se s mimořádnými hodnotami. Praktické kuchařské rady Jako to bylo už vícekrát zdůrazněno, podstatu potravy by mělo tvořit: celozrnné obilniny, čerstvé ovoce a zelenina, čerstvé klíčky, fermentované sojové výrobky, mléčnokysaná překvašená zelenina, za studena vylisované oleje apod. Rozumnou alternativou k zamořené zelenině může být (především pro děti) vlastní příprava klíčků. Syrové nebo vařené, klíčky a výhonky mají vysokou zdravotní hodnotu a mohou přispět ke krytí naší denní potřeby vitamínů, proteinů i minerálií, především magnesia a železa. Klíčky jsou bohaté na balastní látky podporující trávení a pro jejich vysoký obsah vody jsou méně kaloricky bohaté než luštěniny, nebo zrna při běžné úpravě. Tak např. se zvyšuje obsah vitamínu C, během klíčení, je však nižší než jeho obsah u jiných druhů zeleniny. Zajímavé ale je, že hlávkový salát má téměř tolik vitamínu C, jako sójové výhonky. Pokud se ale počítá na obvyklé stravovací porce, mohou pokrýt sojové výhonky denní potřebu vitamínu C pro člověka přibližně třetinou, salát naopak na 9%. Obdobně to platí o vitamínech B1, B2, B3 a E. Měli bychom si však při výběru zrn dávat pozor na jejich původ a případné chemické ošetření. V každém případě je třeba upřednostňovat kvalitní zboží z obchodů s přírodní stravou a obchodů se semeny. Krom toho se dají naklíčit: Lunja – červená sója, jetel, pohanka, slunečnicová jadérka, bílá a tmavá fazole a všechny ostatní druhy kořeninových bylinek. Přesnější informace i o druzích vhodných na přípravu získáte v příslušné literatuře, nebo u bioobchodníka. Jako náhrada mléka se dá použít podle chuti sójové mléko (je možné koupit granulované nebo rozmíchané), nebo mandlové mléko (směs z mandlové hmoty, „starého“ medu a vody). Sójové maso (=bílkovina ze sóje) a tofu (sójový sýr) jsou ideální náhradou za živočišné bílkoviny, které jsou momentálně silně zamořené a tak či onak nejsou příliš zdravé. Doporučená denní dávka kalcia pro předčasně narozené děti 90 – 120 mg/kg pro kojence 60 mg/kg pro malé děti 800 mg/kg

1/2 litru mléka obsahuje 600 mg kalcia, proto se nyní musí najít pro děti odpovídající náhrada: 510 mg/100 g šípky 250 mg/100 g mandle lískové ořechy 240 mg/100 g 140 mg/100 g fíky V banánech a pomerančích je velký obsah draslíku.

Zvýšení odolnosti organismu Některé látky, např. vitamín C, podporují odolnost těla vůči ionizujícímu záření. Denní příjem pektinu napomáhá, aby se odstranilo stroncium 90 přes trávící trakt z těla. Dvě jablíčka denně dodají potřebný pektin. Také je zapotřebí, aby byl organismus zásobován dostatkem kalcia (snižuje příjem stroncia 90), dostatkem draslíku (snižuje příjem cesia 137) a jódu (snižuje příjem jódu 131). Některé prameny vitamínů a minerálů jsou bohužel radioaktivně zamořené v důsledku katastrofy reaktoru, to se týká především ovoce a zeleniny, ale i mléka a vajec. Záleží na každém, aby se informoval na trvanlivost (např. z minulého rohu), o původu (např. z nezamořených pěstitelských oblastí) a o aktuální zátěži potravin. O co více lidí bude žádat informace od sdružení konzumentů, úřadů a ministerstev, o to je větší šance, že budou tito přinuceni, aby vypracovali směrnice o výživě pro celé obyvatelstvo a veřejně je oznámili.

-> Obsah

RADY LÉKAŘE Ohrožení člověka zářením z pohledu lékaře Lékař nemůže při jaderných katastrofách poskytnout účinnou lékařskou pomoc, protože taková pomoc není možná. Poškození organismu způsobené radioaktivním zářením, které už nastalo, se již nedá odstranit. Jsou sice známa opatření, které mají za cíl odstranit radioaktivní látky z pokožky a z těla člověka zasaženého radioaktivitou, a tím zredukovat dávku. Proti působení radioaktivního záření však neexistuje žádný prostředek. Takhle zůstává lékaři jen možnost doporučit protiopatření a pravidla chování, kterými je možno udržet na nejnižší možné úrovni příjem radioaktivních substancí po zamoření vzduchu a půdy. Nechat si udělat pouze skutečně odborné a absolutně nevyhnutelná rentgenová vyšetření. Vždy žádejte o ochranu z olova apod. Ženy v plodném věku by si neměly dát dělat rentgenová vyšetření v druhé polovině cyklu. Založit si osobní sešit se záznamy o rentgenování. -> Obsah

ČINY NECHŤ NENECHAJÍ NA SEBE ČEKAT 1. Jaké opatření třeba dodržovat, jaké nařízení už existují; o čem by bylo potřeba informovat veřejnost a jak? 1.1 Nejvíce postižené plochy by měly být dočasně vyňaty z produkce. Měla by se zde např. ihned pokosit tráva a uskladnit. Pokud je kontaminována půda, platí to stejné i pro následující žatvy. Nepoužitím sena z první senoseče se dá dosáhnout významné „odbřemenění“, protože 2 velká část radioaktivity na m je v trávě přímo zasažené spadem. Velkou pozornost je třeba bezpodmínečně věnovat horským loukám. Ukázalo se, že radioaktivita půdy a trávy přímo souvisí se srážkami, které očividně stoupají s nadmořskou výškou. 1.2 V postižených zemědělských oblastech doporučujeme pěstovat rostliny s nízkým faktorem transferu cesia, eventuelně stroncia. Rostliny s velmi vysokým faktorem transferu by se měly pěstovat jen na nejméně kontaminovaných územích, nebo by se měly dovézt. 1.3 Když po uskutečnění opatření uvedených pod 1.1 a za nepříznivých okolností nebude dostatek krmiva pro dobytek, doporučuje se skladovat a exportovat maso zvířat, která byla doposud krmena sušeným krmivem. Mělo by to ještě dvě další výhody: získání relativně málo kontaminovaného masa a snížení nadprodukce, o kterou i tak usilujeme. Jako průvodní opatření je nevyhnutelné samozřejmě odškodnit postižené rolníky, především zvýšit výrobní cenu mléka při snížení množství dávek. 1.4 Možná protiopatření proti radioaktivitě by se měla prozkoumat velmi rychle kvůli efektivnosti, realizovatelnosti a vedlejších účinků a bez průtahů uskutečnit. Jako opatření třeba vzpomenout především odstranění vrchních vrstev půdy v oblastech pěstování zeleniny a hnojení draslíkem. 2. Dodržování předpisů o ochraně před zářením Doposud platné nejvyšší přípustné hodnoty (např. pro jód 131 10 nCi/l mléka, 6 nCi/kg zeleniny) se opírají o hodnoty předepsané v NSR (mléko: 500 Bg/l = 13,5 nCi/l, zelenina 250 Bq/kg = 6,75 nCi/kg). Nejvyšší německé přípustné hodnoty měly mít podle svědectví Německé komise na ochranu před zářením za cíl omezit zátěž štítné žlázy u dětí maximálně na 3 rem. To je sice podle německého práva možné, když se v NSR předpokládá zvýšení dávek při nehodách, ale podle rakouského Nařízení o ochraně před zářením jsou maximální přípustné dávky 1 rem (štítná žláza). I když se dešti nebo vzduchu nemůže nařídit míra kontaminace pod nejvyššími přípustnými hodnotami, měly by se zohledňovat následující požadavky: 2.1 Nejvyšší přípustné hodnoty pro potraviny a pitnou vodu by se měly řídit podle nejvyšších hodnot určených Nařízením o ochraně před zářením. Pokud se překročení těchto hodnot rozhodne politickým způsobem – aby se neohrozilo zásobování – mělo by se poukázat na tuto okolnost, a ne ji namísto toho zastírat tvrzením o neškodnosti. 2.2 Přitom je třeba mít na zřeteli vyšší osobní dávky pro malé děti. Je potřeba zabezpečit bezchybnou stravu pro děti (včetně mléka a mléčných výrobků), v případě potřeby ji vydávat na odběrové poukázky. 2.3 Skupiny osob vystavené obzvláště vysoké hodnotě záření (např. osoby pracující ve volné přírodě, především na horských loukách) by měly být pokládány za „osoby vystavené záření v zaměstnání“ a s ohledem na tuto skutečnost by měly mít dozimetry. Osobní dávka naměřená v současnosti ve velmi postižených oblastech Rakouska (v údolích) 40 – 50 R/h představuje roční dávku jen touto cestou 170 mR při 10 hodinové expozici za den, tedy nejvyšší přípustnou hodnotu podle Nařízení o ochraně před zářením pro celkovou dávku (osobní) ! 3. Vylepšená měření a úplné informace Katastrofou v Černobylu bylo rakouské obyvatelstvo vystaveno značné zátěži zářením: roční dávky, které se připouštějí podle Nařízení o ochraně před zářením se tím částečně překročily (např. zátěž štítné žlázy malých dětí), částečně dosáhly maximální hodnoty. I když takto způsobené ohrožení zdraví je velmi malé, přesto má obyvatelstvo právo dozvědět se, jaké konkrétní zátěži bylo vystaveno, nebo ještě vystaveno je. Způsob chování ministerstva, pravidla chování se, která byla doporučena na minimalizaci zátěže – to všechno se nám zdá být v zásadě velmi rozumné. Pokládáme však za úplně a věcně nesprávné, když se řekne, že při dodržení pravidel je „všechno úplně neškodné“. Neexistuje žádná prokazatelně neškodná dávka ! Jaké dávce se chce jednotlivec vystavit a jaké nepříjemnosti či omezení je připravený podstoupit na jejich zredukování, by se mělo ponechat každému jednotlivci na

vlastní rozhodnutí. Aby bylo možné udělat takováto rozhodnutí, je na to potřebná o hodně podrobnější informace. Proto navrhujeme: 3.1 Neomezený přístup ke všem údajům z měření. 3.2 Pravidelné každodenní – týdenní vydávání bulletinu s nejdůležitějšími výsledky z měření pro další automatické postoupení masmédiím a zainteresovaným organizacím. 3.3 Neodkladné vypracování obsáhlého programu měření. Měly by být pravidelně přezkoumány všechny důležité potraviny, jako i prvky živočišného prostředí důležité v potravinovém řetězci (půda, rostlinné krmivo, atd.) v dostatečně velkém prostoru (zveřejnění výsledků stejně jako již bylo uvedeno). Ohledně kritických potravin je třeba usilovat o co nejúplnější zachycení. U výrobků, které je možné přezkoumat jen namátkově (např. zelenina), je třeba vybrat z každé dodávky takový vzorek, aby se statisticky zabezpečily průměrné hodnoty a rozptyl, jako i extrémní hodnoty. Naměřené výsledky třeba deklarovat na výrobcích. Finanční prostředky jsou zde rozumněji uloženy, než do zřízení ochranných místností, i když tyto prospívají obyvatelstvu už nyní. Stavba ochranných prostorů není vyhovujícím řešením, protože jsou úplně možné poruchy v jaderných zařízeních blízko hranic, u kterých ochranný prostor sice může zabezpečit přežití, avšak ne už další život důstojný pro člověka, kromě toho je nereálné zřídit v dohledném času pro všechny obyvatele kryty. Nebezpečí nukleárního zamoření je možno zabránit pouze odstoupením od civilní a vojenské jaderné techniky. 3.4 Všechna úřední opatření by měla obsahovat dodatečně realizovatelné vědecká zdůvodnění. Především při použití hodnot literatury by se mohlo vnést zdůvodnění, když se použijí jiné než nejpříznivější hodnoty. Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že Rakousko tím, že: 1. Tuto katastrofu nezpůsobilo a 2. jednoznačně odmítlo jakékoliv využití jaderné energie, se tedy nemusí obávat, že v budoucnosti zaviní nukleární katastrofu, nemá důvod na znevažování, nebo zastírání situace. Eventuálním panikářským reakcím obyvatelstva, pro které v současné době skutečně není důvodu, je možné čelit úplným objasněním a rozsáhlými informacemi.

-> Obsah

TIPY NA DOVOLENOU Jakkoli byla situace v Rakousku nepřehledná a nebylo lehké ji odhadnout, v jiných zemích to bylo ještě o mnoho těžší. Měli jsme k dispozici jen zlomkovité údaje z měření, jako i meteorologické informace. To neznamená, že neexistuje více informací, jsou však zčásti těžko přístupné, kromě toho nám chyběli v některých případech odpovídající jazykové znalosti.

Proto můžeme poskytnout jen přibližné údaje. Třeba také poznamenat, že kontaminace v každé zemi vykazuje velké rozdíly (kolísání). Tyto rozdíly jsou určeny na jedné straně stopami radioaktivního mraku a na druhé straně rozdělením srážek. Druhý efekt může zapříčinit velké rozdíly mezi relativně blízkými místy, podle toho, zda pršelo anebo ne. Dokonce i v malém Rakousku jsou minimální srážky v poměru k maximálním jako 1:10! Pro lepší orientaci jsme se pokusili rozdělit území do čtyř kategorií: 0 ………………..téměř bez kontaminace I ………………...kontaminace nižší než v Rakousku II ………………..kontaminace stejná jako v Rakousku III ……………….kontaminace vyšší než v Rakousku

Co mají všechny země společné V současnosti jsou rozhodující dvě cesty kontaminace: 1. záření zvenku nuklidy uloženými na zemi; 2. (podstatně důležitější) příjem radioaktivity výživou a event. pitnou vodou. Z toho vyplývající tipy na úsporu remů jsou v podstatě všude stejné jako v Rakousku. Problém je především v tom, že v jiných zemích platí rozdílné nejvyšší přípustné hodnoty pro potraviny a že v zahraničí se většinou nedá bezpečně zjistit původ potravin (hotelová kuchyně, jazykové problémy). Díky importům potravin se mohou i v málo zasažených zemích dostat na trh podezřelé druhy zboží (např. uvnitř EHS – Evropské Hospodářské Společenství). Obzvláště vysoké hodnoty (do 10 nCi jódu – 131 / 1 l mléka !) jsou známy z těchto zemí: Velká Británie, Švýcarsko, Polsko, ČSSR. Ze Sovětského svazu a Rumunska údaje nemáme. Na základě tamnější, všeobecně těžké zásobovací situace, jsou stejně pravděpodobné. Těhotné ženy a rodiny s malými dětmi by neměli cestovat do těchto zemí, nebo by alespoň měli dodržovat přísné tipy na úsporu remů, co se týče mléka a mléčných výrobků, jako i letošní zeleniny a ovoce (z roku 1986). Výjimka: Velká Británie, která byla jen velice málo postižena. Zde se nedoporučuje jen okolí Závodu na přepracování paliva (ZPP) a jaderné elektrárny Windscale (Sellafield a Downrey) – Skotsko jako místo na dovolenou. Plavání je o mnoho méně zatěžující, než pobyt na venkově (event. s výjimkou velmi mělkých jezer a koupališť). Ve středomořských zemích: Pozor na vodu z cisteren! V oblastech III. zóny a event. II. zóny by se měly těhotné ženy (především před 8. – 16. týdnem) jakož i malé děti zříci týdny trvajících dovolených v kempech a nezdržovat se trvale na vybetonovaných a zděných terasách. Speciální tipy na dovolenou v Alpách Ve větších výškách II. zóny je tak přirozená zátěž, jakož i současná dodatečně vyšší zátěž, než v údolí. Pokud je to možné, nepít vodu z roztátého sněhu, nebo vodu tekoucí z ledovců. Když už je nutno roztát sníh na pitnou vodu, je třeba – pokud je to možné – sebrat čerstvě napadaný sníh z hlubších vrstev (sníh ze zimy nebo z loňska), v žádném případě viditelně ušpiněné vrstvy sněhu! Nekupovat a nekonzumovat mléko a mléčné výrobky ze zvířat, které se pásla na horských loukách, především ne z ovcí a koz a nesbírat bylinky, houby ani lesní plody. Tipy pro zahraničí Island, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Severní Afrika – nepřihlížeje k případným importům potravin jsou tyto země vhodné. Zátěž v zemi dovolené je třeba posuzovat i z hlediska zátěže v místě bydliště! Kdo bydlí v oblasti málo kontaminované, může spíše snést vyšší zátěž během několika týdnů dovolené, než člověk se silnou zátěží. Albánie: Od 3. do 15. května tam platily všeobecné pokyny jako ve většině zemí. Jinak nemáme jiné informace. Pravděpodobně I. zóna. Země Beneluxu (Belgie, Holandsko, Luxemburg): V Holandsku jsou evidentně dobrá předběžná opatření (např. přechodný zákaz pasení dojnic). NSR: Kontaminace všeobecně klesá směrem z jihu na sever, jižní Německo (II.zóna), Severní Německo (I.zóna – jen místy; např. na ostrově Nordenez v Severním moři je vyšší kontaminace. Nejvyšší kontaminace je hlášena v oblasti Passau – Regensburg (Reyno), ale ani oblast Mnichova není o mnoho méně zatížena. Tam jsou hodnoty jako v Salcburku. Hodné doporučení jsou spolkové země Hessensko a Šlezvicko – Holštýnsko (tam platí totiž nejnižší přípustné hodnoty pro mléko v celé Evropě).

Bulharsko: Zóny I. – III. Nejvyšší hodnoty asi stejné jako v průměrně kontaminovaných oblastech Rakouska. Byla udělána běžná opatření (zákaz prodeje ovčího mléka, doporučení těhotným ženám a dětem, aby požívaly sušené mléko a skleníkovou zeleninu, atd.). Československo: Podle malého množství existujících údajů II. zóna. Úřady se evidentně snažily zatajit důsledky katastrofy. Nebyla známa žádná protiopatření. Dánsko: I. zóna NDR: Nemáme žádné údaje. Kontaminace pravděpodobně o trochu vyšší, než v severní části NSR. Zóny I. – II. Finsko: I když z Finska proniklo jen málo informací, zdá se, že patří k nejvíce zasaženým oblastem. Finsko bylo první postiženou zemí kromě SSSR, a dostalo pravděpodobně velmi vysokou dávku radioaktivity ze vzduchu, která byla především v jižní polovině země uložena částečně v půdě, II. zóna. Francie: Neznáme žádné přesné údaje, úřady hlásily pouze, že kontaminace je „nízká“. Nebyla udělána žádná opatření. Avšak musíme předpokládat, že alespoň východní a severní část země byla významně zasažena (zóna I.). Chování úřadů musíme posuzovat v souvislosti s francouzským jaderným programem, největším v Evropě (65% elektřiny z jaderné energie), vícero rychlých množivých reaktorů, ZPP v La Hague, jako jediná země uskutečňuje ještě pravidelné zkoušky atomových bomb ve vzduchu v jižních mořích (v Jižním oceánu)… I přesto, že je Francie málo radioaktivně zamořena, není možné ji doporučit jako zemi na dovolenou – pro odpůrce jaderné energetiky. Řecko: Máme po ruce naměřené hodnoty jen z Atén, tam byla naměřena jen velmi malá kontaminace. Byl však zakázán prodej ovčího sýra a kozího mléka a v kravském mléce bylo nalezeno až 22 nCi jódu 131. Přesto, prodávané mléko bylo podstatně lepší než v Rakousku (max. 4 nCi/l). Proto musíme předpokládat, že v horách byly podstatně vyšší kontaminace zaviněné srážkami. Kromě toho by měla kontaminace klesat od severu na jih. I. zóna, v horách Řecka zóna II. Zvláštní upozornění: Ovčímu a kozímu sýru je třeba se vyhnout, pokud není neškodnost doložena měřeními, anebo pokud není jisté, že na území, na kterém byl vyroben, v prvních dvou květnových týdnech nepršelo. Velká Británie: Podle několika existujících údajů je zamoření ve Velké Británii sice zřetelně nižší, než v Rakousku, avšak ještě stále významné. Mléko bylo též kontaminováno, podle oficiálních údajů a jsou 5 nCi/l. I. zóna. Itálie: Konkrétní informace a údaje z měření máme jen z alpské oblasti, která ostatně mohla mít nejvyšší kontaminaci. Tamnější hodnoty jsou asi ve stejné oblasti jako v maximálně zasažených oblastech Rakouska. Koncem května byly v Jihotyrolské nížině uzavřeny dvě studny na pitnou vodu kvůli obsahu radioaktivity výce než 1 nCi/l. Kontaminace cesiem, o které máme údaje naměřené z Trentia (Gardaské jezero) je velmi vysoká. Na jih od Apenin by mohla být situace o mnoho lepší, přičemž je upřednostněno jihozápadní pobřeží oproti pobřeží jadranskému. Úřady udělaly relativně přísná opatření např.: zákaz prodeje salátu v celé Itálii, dočasně úplný zákaz pití čerstvého mléka, avšak evidentně nemohla být dostatečně kontrolována. Tak jsme se dověděli, že kontaminované mléko bylo zpracováno jako trvanlivé a naplněno do nesprávně datovaných obalů! Shrnutí: Rovina Po a území Alp patří k zóně II., jinak I. zóna.

Jugoslávie: Na většině území uvnitř země je situace obdobná jako v Rakousku. Z velkých měst byla nejvíce postižena Bělehrad a Záhřeb. Jadran a Černá Hora jsou jen málo kontaminovány, jelikož tam nepršelo. Úřady udělaly zčásti lepší opatření než v Rakousku (např. odrazovaly těhotné ženy a děti od pití mléka a od čerstvé zeleniny). Speciální pokyny: Ovčí a kozí mléko bylo zpracováno na sýry a podobně, proto pozor na tyto výrobky! Pozor na vodu z cisteren, především ve vnitrozemí! Po kontrolních měřeních prý má být povolená, avšak nevíme o naměření nejvyšších hodnot. II. zóna (jižní Jadran) a Černá Hora I. zóna. Norsko: Bylo nejméně postiženo ze skandinávských zemí a pravděpodobně více na jihu než na severu. Zóna I. Polsko: Polsko bylo jako země mimo SSSR nejvíce postiženo. Pravděpodobně byla velká část kontaminace čistě ze vzduchu, poněvadž v Polsku nebyly v kritické fázi velkoplošné srážky, takže půda nebyla kontaminována stejnou měrou, především ne nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu. Kontaminace by mohla ve vnitrozemí velice kolísat, přičemž je možné očekávat vyšší hodnoty na severozápadě, event. i na jihovýchodě. Na některých místech bylo hlášeno, že se ve vodě našly vysoké hodnoty (více než 1 nCi/l). Všechny úpravy byly k 16.5. zase zrušeny. K jódovým tabletkám, podávaným v Polsku: v Polsku se našel na začátku o mnoho vyšší podíl jódu na celkovém zamoření, než u nás a kromě toho musely úřady v prvních dnech počítat s možností dalšího vzrůstání hodnot. III. zóna (na severozápadě i II. zóna). Portugalsko: Nemáme k dispozici žádné údaje o měřeních. Pravděpodobně ale 0. zóna. Rumunsko: Z Rumunska nemáme žádné údaje z měření. Z masmédií jsme se dozvěděli, že přechodně odrazovali obyvatelstvo od vycházení z domu. Podle meteorologické situace je možné tušit v Rumunsku relativně silné zamoření, především v Karpatech. Černomořské pobřeží by oproti tomu mohlo na tom být lépe. - III. zóna. Švédsko: Ve Švédsku jsou pravděpodobně velmi rozdílné poměry. Ze středního Švédska byly na základě srážek hlášeny vrcholné hodnoty, které jsou ještě o něco vyšší než oficiální maximální hodnoty v Polsku. I v mléku byly nalezeny některé velmi vysoké kontaminace jódu, střední hodnoty jsou oproti tomu relativně nízké, takže velmi vysoké hodnoty se vyskytly pravděpodobně jen ojediněle. – III. zóna. Švýcarsko: Zdá se, že Švýcarsko bylo zasaženo podobným způsobem, jako Rakousko, ostatně se tam použily evidentně limitní hodnoty, které patří k nejvyšším v Evropě. Maximální kontaminace je však zřejmě nižší, než v Rakousku. Španělsko: Nemá žádné údaje o měřeních. Pravděpodobně však zóna 0. Turecko: Podle oficiálních údajů bylo naměřeno jen v evropské části Turecka kontaminace hodná vzpomenutí, přičemž však nebyla oznámena žádná čísla. Ubezpečili nás však, že hodnoty jsou neškodné. Třeba však počítat s tím, že na pobřeží Černého moře a částečně ve vnitrozemí bude zvýšená kontaminace. I. zóna, v severní části event. II. SSSR: Vzhledem k velikosti země možno očekávat velmi rozdílné poměry. Kromě staveniště VOESTu v Šlobině (asi 150 km severně od Černobylu) nejsou známy žádné údaje. Za silně kontaminováno území se považuje Bělorusko, baltské státy (především Litva), jakož i západní Ukrajina. Mírně zasaženy jsou pravděpodobně jižní a východní Ukrajina, Krym a území na jih od Volgogradu. Kyjev

sám nepatří pravděpodobně k nejvíce postiženým oblastem. Od krátké dovolené v Kyjevě proto vůbec netřeba odrazovat (léto na horské louce v Rakousku s sebou přináší určitě vyšší kontaminaci). Minsk a Litva jsou pravděpodobně horší, než Kyjev! Moskva a její okolí patří asi do I. zóny, stejně tak oblast Kavkazu, Leningrad I. zóna. Maďarsko: Kontaminace v Maďarsku odpovídá zátěži v méně postižených oblastech Rakouska: celkově je tam očividně lepší situace (i přes bližší polohu k místu nehody). Nejvíce postižen je zřejmě krajní jih a sever (Mátra – Mittelgebirde). Maďarské mléko, které se dostalo do prodeje, bylo podle oficiálních údajů viditelně lepší, než v Rakousku! I. – II. zóna.

-> Obsah

OCHRANA PŘED ZÁŘENÍM PODLE ZÁKONA? Co by se stalo, kdyby se skutečně uplatnil zákon na ochranu před zářením? Nařízení o ochraně před zářením, kde pomáhá a kde selhává. V současnosti by musely být například všechny chlévy a mléčné komory předělány na „pracoviště s radioaktivními látkami typu B“. Zákon o ochraně před zářením z roku 1969 a Nařízení o ochraně před zářením (NOOŽ), schválené roku 1972 (přesně se nazývá „Nařízení o opatřeních na ochranu života a zdraví lidí, včetně jejich potomků, před poškozením způsobeným ionizujícím zářením“!) upravují zacházení s radioaktivními látkami, roentgenovými zařízeními a podobně. Jsou přizpůsobeny na lékařské zařízení, izotopové laboratoře a podobně, jako i na (normální) provoz jaderných reaktorů. Byly vypracovány především s ohledem na jadernou elektrárnu ve Zwenterdorfu. V souvislosti s tím poskytuje NOOŽ v prvé řadě předpis pro „osoby vystavené záření v zaměstnání“ v tzv. „Kontrolovaných pásmech“, upravuje vybavení pracovišť vystavených záření, uchovávání a transport radioaktivních látek, jako i provoz roentgenových zařízení. Všechny tyto pokyny byly katastrofou v Černobylu prakticky anulovány (doslova vybuchly). K tomu uvádíme několik příkladů: Celé Rakousko je v současnosti oblastí záření. Všichni lidé by tedy museli nosit brýle a nechat se vyšetřit u lékaře. Děti a mládež pod 18 let, jako i kojenci a těhotné ženy by se neměli v Rakousku vůbec zdržovat. Každý styk s větším množstvím více zasažených potravin (jako např. zeleninou pěstovanou ve volné přírodě, mlékem, mléčnými výrobky) by měl podléhat hlášení a povolení. Skladovací prostory a dopravní prostředky by měly být označené známým výstražným znamením a nápisem „RADIOAKTIVNÍ“. Rolníci by museli přebudovat svoje stáje a mléčné komory na „pracoviště s radioaktivními látkami typu B“ (to odpovídá laboratořím s izotopy!), nemohly by se tam kromě jiného uchovávat žádné potraviny (mléko se tedy nesmí pokládat za potravinu!). Každá pokosená tráva, každý filtr z vysavače je „radioaktivním odpadem“ a měly by se dopravovat na finální skladiště (uložení) v nádržích, opatřených výstražným označením. Dešťová voda obsahovala až 500 násobné množství radioaktivity, než jaké je povolené v odpadních vodách jaderných zařízení. Většina Rakouska byla (a mnohé části ještě jsou) „kontaminovanou plochou“. Pokud dekontaminace, to znamená snížení radioaktivity, nebylo možné, mělo být Rakousko evakuováno, nebo alespoň měl být vydán přísný zákaz vycházení! (paragraf 88, odst. 1 NOOŽ: „Pokud je snížení … nemožné, musí být kontaminovaná oblast opuštěna, a pokud je to nutné, též její okolí. Je třeba se vhodným způsobem postarat o to, aby takové oblasti byly přístupné až po poklesu radioaktivity“.) Jak plyne z mnohých zkušeností, může být zachování rakouského nařízení v budoucnosti zachováno jen tehdy, pokud budou vyřazeny z provozu všechny jaderné elektrárny v okruhu několika tisíc kilometrů. Vraťme se však zpět k „zářivé“ budoucnosti Rakouska. I když přesné, do písmena přísně uskutečňování Nařízení … není možné, přece jen existují nějaké podstatné záchytné body. Předpisy by měly být dodržovány alespoň tam, kde je to možné. K tomu by měly být v následujícím textu opsané nejdůležitější přípustné hodnoty NOOŽ.

1. Nejvyšší přípustné hodnoty dávky §9 Nařízení… obsahuje tzv. příkaz minimalizace. Stanovuje, že působení ionizujícího záření je třeba udržet na co nejnižší úrovni, i když je v rozmezí přípustných hodnot. Tento pokyn je vyjádřením zkušenosti, že neexistuje prokazatelně neškodná dávky záření. §10 stanovuje, že při zjišťování dávkové zátěže není zohledněna přirozená zátěž a zátěž získaná prostřednictvím lékařských vyšetření a ošetření. Skutečné nejvyšší přípustné hodnoty dávky obsahuje § 12 a vztahují se na osoby, vystavené záření v zaměstnání. §15 určuje, že osoby mimo oblast záření smí dostat (tedy normální obyvatelstvo) maximálně 1/30 roční dávky přípustné pro osoby vystavené záření v zaměstnání. Tyto nejvyšší přípustné hodnoty jsou pro jednotlivé části těla rozdělené a jsou to následující:

Pro orgán celkově pohlavní orgány, červená kostní dřeň a celé tělo pokožka štítná žláza kosti (právě nyní!) ruce ramena nohy kotníky (právě teď) všechny nevyjmenované orgány (plíce, ledviny, atd.) (právě nyní !)

Pro obyvatelstvo 167 mrem za rok (NSR: 2x 30 mrem za rok) 1 rem za rok (NSR: 90 mrem za rok pro štítnou žlázu, 180 mrem za rok pro kosti)

2,5 rem za rok 500 mrem za rok (NSR: 90 mrem za rok)

§ 12, odst. 7 a 8 určuje nejvyšší přípustné hodnoty pro množství radioaktivních látek v jednotlivých orgánech lidského těla. Vychází se přitom z toho, že radioaktivní látky člověk přijímá buď vdechovaným vzduchem nebo vodou. Možnost, že tyto látky se mohou dostat do organismu potravinami, se vůbec nebere v úvahu. Zákonodárce zřejmě vycházel z toho, že potraviny nesmí event. nemohou být zamořeny radioaktivitou. Zásadně je třeba si říci o nejvyšších přípustných hodnotách (jsou uvedeny v bodě 3. této kapitoly), týkají se zdravého dospělého člověka. Staří a nemocní , jako i těhotné ženy, děti a kojenci, u kterých je organismus o mnoho více ohrožen, se v úvahu neberou. Pozn.: Zajímavé je, že německé úřady při „poruchách“ v jaderných zařízeních povolují i pro obyvatelstvo vyšší dávky a sice 167-násobek nejvyšší roční dávky. Nejvyšší přípustné hodnoty uvedené v tabulce platí jen tehdy (bez výhrad), pokud se právě teď nachází ve vzduchu, resp. ve vodě jen jediný z vyjmenovaných prvků. Když se dostane více rozličných nuklidů do životního prostředí, jak je to téměř vždy, ale především u Černobylu – nesmí být nejvyšší přípustná dávka překročená souhrnným účinkem všech radioaktivních částic. 2. Limity pro vynětí z kontroly Zacházení s radioaktivními látkami podléhá všeobecně podle §§ 7 a 10 NOOŽ povolovací povinnosti, z toho povoluje NOOŽ celou řadu výjimek. Hlavní z nich se týká látek, u kterých je množství pod úrovní vynětí z kontroly. Podle toho platí pro povinnost hlášení § 25 Nařízení při vlastnictví radioaktivních látek. 3. Nejvyšší přípustné hodnoty kontaminace Jak už bylo vzpomenuto, musí se podle §§ 86 – 88 Nařízení… dekontaminovat povrchy, které byly radioaktivně zamořeny na určitou míru. Tyto nejvyšší přípustné hodnoty jsou následovné: 1. Nejvyšší přípustná dávka gama záření ve vzdálenosti 5 cm od povrchu: 0,5 mR/h. 2. Nejvyšší přípustná kontaminace ploch, které jsou znečištěny alfa nebo beta zářiči. 2 2 a) plochy s méně než 100 cm : 1 nCi/cm 2 2 2 b) plochy s více než 100 cm : 0,1nCi/cm = 1 Ci/m 2 3. Nejvyšší přípustné hodnoty kontaminovaného ošacení (střed na 150 cm ) 2 a) spodní prádlo, rukavice: 0,1nCi/cm 2 b) vrchní oblečení, obuv : 0,5 nCi/cm 4. Nejvyšší přípustné hodnoty pro části pokožky a) ruce: 30 nCi na 1 ruku 2 2 b) ostatní části pokožky: 0,1 nCi/cm (střed nad 30 cm ). 4. Radioaktivní odpad Radioaktivní odpady musí být opatřeny výstražným znamením záření a poznámkou „RADIOAKTIVNÍ“. Musí se sbírat do nádrží, které neslouží na jiné účely a patřičně uložit (§§ 89 a 91 Nařízení). V odpadní vodě nesmí koncentrace překročit v průměru za den nejvyšší hodnotu pitné vody. Je možné připustit podle § 92, aby se radioaktivní odpad odstraňoval jako normální odpad, pokud střední 3 3 specifická radioaktivita nepřekročí 10 µCi/m = 10 nCi/l = 10 pCi/cm .

Gumový paragraf § 125 všeobecná klausule: V odst. 1 se zplnomocňuje úřad, aby předepisoval na ochranu života anebo zdraví lidí, včetně jejich potomků další opatření přesahující rámec Nařízení. Takhle by nemělo být po právní stránce žádným problémem všechna smysluplná a námi doporučená opatření také uskutečnit. Odst. 2 zplnomocňuje úřady proti tomu k odklonům od Nařízení stejnou měrou. Tento gumový paragraf dovoluje vlastně všechno, kromě snížení hodnoty dávky. Nařízení… zná kromě toho ještě celou řadu výjimek a zvláštních pokynů, které zde však nemohou být všechny uvedeny. -> Obsah

ČERNOBYLSKÁ KATASTROFA Průběh katastrofy Co se přesně stalo, stále ještě nevíme. I tak se však dají rekonstruovat podstatná fakta podle různých výpovědí a zpráv. Černobyl leží na Ukrajině, „obilnici SSSR“, asi 120 km severně od Kyjeva. Jaderná elektrárna, až bude hotova, má obsahovat šest reaktorů. Čtyři z nich byly až do 26.4.1986 v provozu, dva další byly ve výstavbě. Reaktor ve kterém se stala nehoda – nejnovější ze čtyř dokončených – je stejně jako tři ostatní, grafitem moderovaný, lehkou vodou chlazený reaktor o 960 MW čistého výkonu (Zwentendorf: 692 MW). Technicky to vše vypadá následovně: Jádro reaktoru je umístěno v betonovém plášti (biologická ochrana). Uranové palivové články jsou v chladicích kanálech (tlakových trubkách), které kolmo procházejí velkými cylindrickými grafitovými bloky. Grafitový blok je uzavřen v tlakovém obalu z oceli, ve kterém cirkuluje helium a plynný dusík. K horkému grafitovému bloku se totiž nesmí dostat vzduch. Tlakovou trubkou se zespoda pumpuje chladicí voda. Nahoře vychází jako pára, která je vedena do turbín. Takový tlakový reaktor má z technického a ekonomického hlediska některé přednosti: Uran nemusí být na použití v grafitovém moderátoru velmi obohacený. Takové obohacení je velmi nákladné a energeticky náročné, a tím i velmi drahé. Aby se vyměnily palivové články, nemusí se reaktor odstavit – i to je ekonomická výhoda. Tento typ reaktoru produkuje nejen konstantní množství energie, pokud je třeba, může dokonce stupňovat anebo snížit výkon. Jiné typy reaktorů nejsou tak flexibilní a je možné je použít na výrobu časově konstantního množství energie (základní břemeno). Tento typ reaktoru se dá lehce použít na vojenskou výrobu plutonia: aby dostali co největší množství plutonia 239, je třeba často vyměňovat palivové články. Když by se musel pokaždé reaktor odstavit, bylo by to velmi nerentabilní. Jestliže v reaktoru neexistuje tlaková nádoba (místo toho jen jednotlivé tlakové trubky), a s tím související problémy se zatížením a korozí odpadají, a kvůli vysoké technické setrvačnosti na základě velkých rozměrů jádra reaktoru (při ztrátě chladicích prostředků to trvá do roztavení jádra 6h, asi 4x déle, než u západního tlakovodního reaktoru) platil reaktor (RBMK) i na Západě za bezpečný typ reaktoru. Co se týče bezpečnosti černobylského reaktoru, nemá přece jen pouze dobré vlastnosti: - jádro reaktoru obsahuje velmi mnoho tlakových trubek. Není možné vyloučit, aby se některá z nich stala netěsnou. Když potom chladicí voda reaguje s hořícím grafitem, může dojít k výbuchu plynu. Tlakové trubky mají kromě toho mnoho svarových švů, což ještě zvyšuje nebezpečí. - Nouzový chladicí systém má spíše menší rozměry. - Při zvýšení teploty v reaktoru se řetězcová reakce v jádře reaktoru automaticky nezpomalí. Tím se systém stává nestabilním a nebezpečným, a tížeji je možné jej provozovat. Relativně nákladná kontrola reaktoru je nevyhnutelná. - Betonový obal (tlaku odolný), jaký je obvykle u reaktorů západního stavebního typu, u černobylského reaktoru nebyl.

Nehoda Co se přesně stalo, to se ještě stále přesně neví. V současnosti bychom však mohli konstruovat možný průběh nehody na základě rozličných výpovědí a zpráv. Pravděpodobně večer 25.4.1986 při výměně palivových článků – oficiálně se hovoří o „experimentech“ – nastal defekt na hlavním chlazení. Reaktor byl v této době v provozu, i když se sníženým výkonem (7% normálního výkonu). Možná byla jedna nebo více tlakových trubek mechanicky poškozena anebo narušena. Každopádně došlo k výpadku proudu a tím i k chlazení, k vypuštění páry a k chemickým reakcím (26.4., 1.30 hod ráno). Buď selhaly také nouzové (náhradní) proudové agregáty, nebo zásoba nouzové vody na chlazení byla vyčerpána, každopádně nemohl být reaktor už dále chlazen a stále více se zahříval. Palivové články se začaly deformovat, lámat a tavit. Při explozi byla zničena střecha budovy reaktoru. Enormním vývojem tepla, které způsobilo tavení reaktoru (angl. meltdown), se dostaly radioaktivní substance do atmosféry, především prchavé substance, jako jód a cesium. Teplota v jádře reaktoru byla tou dobou asi 2000°C. To spolu s přístupem vzduchu přes poškozený ochranný obal způsobilo požár grafitového pláště. Dva až tři dny po nehodě se stala situace už skutečně podezřelou, zatím co na začátku katastrofy mohl ještě grafitový blok pohltit vyprodukované teplo, později už nikoliv. Jádro reaktoru se začalo ve velkém tavit. Tak došlo k mohutnému uvolnění radioaktivního materiálu.

Aby nepadlo roztavené jádro reaktoru do evidentně pod ním se rozkládajícího „močálu chladicí vody“, což by vedlo k explozi par a dalšímu uvolnění radioaktivity, byla voda vypumpována a prázdný prostor pod jádrem byl naplněn betonem. Na zahašení požáru a na utěsnění reaktoru po 1.explozi otevřeného nahoře a do okolí vyzařujícího radioaktivitu, byl tento (ostatně s jistým časovým zpožděním způsobeným vysokou teplotou a radioaktivitou) zasypán pískem, olovem a bórem. Budova reaktoru hrozícím zhroucením byla zmrazena tekutým dusíkem (zvyšuje zároveň chlazení) a zesílena betonovými stěnami a otvory. Evidentně nepřišlo neštěstí zcela nečekaně – i když to bylo katastrofálně podceněno. Nejdříve se rýsovalo v prvních hodinách jako „porucha“. Analýzy chování izotopů J 131 / J 133 ukázaly, že řetězová reakce byla zastavena 25.4. ve 20.00 hod (moskevského času). Tedy několik hodin před explozí 26.4. brzo ráno. (Tato analýza spočívá v rychle se měnícím vztahu obou dvou izotopů jódu kvůli rozdílným poločasům rozpadu.) Skutečnost, že reaktor před nehodou běžel jen na malý výkon možná zabránilo nejhoršímu, ale v těchto okolnostech přispělo k podcenění nebezpečí.

Dny poté Požár je mezi tím už uhašen a nebezpečí protavení jádra reaktoru do spodní vody je zastaveno. Přesto je radioaktivní zamoření spodní vody v okolí reaktoru značné. Ostatně tomu nejhoršímu se dalo zabránit. Problematické je však, tak jako před tím, přehřátí částečné nebo úplné roztavení reaktoru: teplota by měla teď, měsíc po katastrofě, dosahovat ještě stále 2000°C. K tomu ještě přistupuje vysoká 10 9 radioaktivita v jádře reaktoru: v době nehody byla asi 10 (10.000.000.000) Curie, 10 Curie po 8 7 6 4 několika hodinách (v čase uvolnění), 10 Curie za rok, 10 Curie za 10 let, 10 Curie za 1000 let, 10 Curie za milion let. S touto radioaktivní masou se musí něco stát. Co to má být, to však nikdo neví. Neví se totiž ani, co dělat s „normálním“ jaderným odpadem. Úplná konečná úložiště neexistují. Kvůli vysoké teplotě v době uvolnění z reaktoru radioaktivní oblak plynu vystoupil rychle do velké výšky a začal se asi ve výšce 1 až 1,5 km rozptylovat. Této okolnosti vděčíme, že akutní působení záření v bezprostředním okolí reaktoru nebylo tak enormní, jako se na Západě nejprve předpokládalo. Vysoká zátěž (zamoření), která si vynutila evakuaci obyvatelstva, jak se zdá, byla způsobena radioaktivním spadem (angl. fall-out) ve dnech následujících. Několik stovek tisíc osob, především dětí, bylo z okolí evakuováno, mnozí pravděpodobně příliš pozdě na to, aby bylo možné vyloučit trvalé poškození (rakovina, genetické změny). I podle oficiálních údajů se nebude moci v následujících letech zemědělsky využívat půda v okruhu mnoha kilometrů. Aby se zabránilo víření radioaktivního prachu, pokoušeli se ho nastříkáním umělé hmoty připoutat na půdu (k zemi).

Radioaktivní počasí Jaké radioaktivní částice byly uvolněny při katastrofě v Černobylu? Jelikož známe průběh nehody jen velmi nepřesně, je těžké odhadnout, kolik radioaktivního materiálu se dostalo do životního prostředí. Podle analýz fall-out-u (spadu) švédských jaderných fyziků byly palivové články v době nehody v reaktoru asi 400 dní (zjevně se tedy nevyrábělo plutonium na vojenské účely). Množství radioaktivity v reaktoru se udává v Curie, jednotce měření aktivity záření. V první fázi (několik týdnů a po nehodě to byly především radioaktivní částice – izotopy s krátkým poločasem rozpadu, které způsobily zvýšení radioaktivity a byly dominantní: Jód 131 (poločas rozpadu 8 dní), telur 132 (poločas rozpadu 2,4 hod.), baryum 140 (poločas rozpadu 12,8 dne), lanthal 140 (poločas rozpadu 10,4 hod.), molybden 99 (poločas rozpadu 2,8 dne), technecium 99 (poločas rozpadu 6 hod.), neptunium 239 (poločas rozpadu 2,33 dne). Typický poměr izotopů s krátkým poločasem rozpadu k izotopům s dlouhým poločasem rozpadu byl v prvních dnech (ve vztahu k aktivitě záření) např. u J 131 : Cs 137 (poločas rozpadu 30 let) 20:1 anebo více. Po dvou týdnech, když byl jód už z velké části rozpadlý, se tento poměr posunul drasticky ve prospěch cesia: J : Cs = 2-3 : 1.

Izotop Cs 137 J 131 Ru 103 Te 132 Ce 141 Np 239

Inventář cca. 6

1,4 x 10 Ci 7 2,7 x 10 Ci 7 3,8 x 10 Ci 7 3,8 x 10 Ci 7 4,9 x 10 Ci 6 4,0 x 10 Ci

Index vztahující se Hodnoty naměřené v trávě (na na Cs Cs) ve Švédsku 1 1 19 35 – 40 26 0,8 – 2 26 4–5 34 1,5 360 6 - 10

Ve druhé fázi (asi od 1.měsíce) jsou potom za radioaktivní zamoření zodpovědné nuklidy s delším poločasem rozpadu: cesium 137 (poločas rozpadu 30 roků), cesium 134 (poločas rozpadu 2,3 roku), ruthenium 103 (poločas rozpadu 45 dní), ruthenium 106 (poločas rozpadu 1 rok), niob 95 (poločas rozpadu 35 dní), stroncium 90 (poločas rozpadu 28 let) – bylo dokázáno doposud naštěstí pouze v malých množstvích (poměr cesia 137 ku stronciu 90 je asi 10:1 až 30:1). Přesto se zdá, že stačí už tato množství, aby především u dětí způsobily uložením této substance do kostí nepatrnou zátěž kostní dřeně, jelikož ji přijímají prostřednictvím stravy, především mléka. Kromě již uvedených izotopů byly naměřeny ještě mnohé jiné ve větším či menším množství: cér 141 (poločas rozpadu 32,5 dne), cér 144 (poločas rozpadu 28 let), europium 155 (poločas rozpadu 1,7 roku), wolfram 187 (poločas rozpadu 24,1 hod), rhodium 105, chróm 51, xenon 135, uran 235 a mnohé jiné. Poměr jódu 131 ku cesiu 137 je v současnosti, tedy přibližně měsíc po katastrofě asi 1:3.

Co to znamená pro lidi? Jak moc nebezpečné mohou být tyto radioaktivní částice pro lidi závisí na tom, kde a jak se koncentrují v různých orgánech a tkáních: Jód: ukládá se především ve štítné žláze, přijímaný je především mlékem a zeleninou. Cesium: koncentruje se především ve svalstvu, v mléce ho mohou najít spíše v podílu chudém na tuky (syrovátka), než v tukově bohatém (smetana). Hodně kontaminovány jsou ryby (kapři z rybníků), jako i zvířata, která se pasou především ve volné přírodě (zvěř). V rostlinách se shromažďuje v hlízách a ve stonku. Stroncium: ukládá se v kostech, stejně jako baryum a cer. Ruthenium: zůstává v ledvinách. Technecium: ukládá se ve štítné žláze, dostává se do potravinového řetězce prostřednictvím sóje a pšenice. Plutonium: hromadí se v plicích a kostech. Cer: hromadí se v játrech. Ve dnech po katastrofě se dostaly radioaktivní substance na zem a na povrch rostlin především prostřednictvím fall-out-u (spadu) (vzduch) a wash-out-u (vymývání) (déšť) - tráva, salát. Odtud putují do žaludku krav a dále do kravského mléka, eventuelně přes salát a jinou zeleninu přímo do lidského těla. Později byly vymyty do půdy a nyní se nacházejí v nejvrchnějších vrstvách půdy (v současnosti 10 cm hloubce). Mělce kořenící rostliny (tráva) je mohou odtud přijímat, a tak se dostávají tyto látky do potravinového řetězce.

-> Obsah

ODVÁTÉ VĚTREM Cesta radioaktivního mraku Tato cesta se dá vypočítat dodatečně, na základě pozorovaných údajů o větru, nebo podle modelů předpovědi počasí.

Radioaktivní vzduch stoupá Nehodový reaktor vypustil během katastrofy pozoruhodné množství tepla. Z větší části vzniklo během atomových rozpadových reakcích (na začátku maximálně 3000 MW), z menší části z hoření grafitu (maximálně několik stovek MW). Vzduch nad reaktorem se tím ohřál a stoupal podobně jako v komínu nad reaktor, až dokud se neochladil na okolní teplotu. To se mohlo stát ve výšce asi 500 – 1000 m (3000 MW proudu z odpadového tepla), eventuelně 200 – 500 m (300 MW proudu z odpadového tepla). Vzduch nabitý radioaktivními částicemi byl teď přenesen větrem dále, přičemž turbulence, tedy přirozený pohyb vzduchu, způsobil horizontální a vertikální promíchání s nezamořenými proudy vzduchu. Následně se rozdělily škodliviny relativně rovnoměrně nad nejspodnějších 100 až 1500 m atmosféry. Dalekosáhlý transport škodlivin byl ovlivněn značnou výškou uvolnění: vzduch se dostal rychle do vyšších vrstev, takže byl rychleji přenášen silnějším větrem, který tam vál. Méně škodlivin bylo sneseno v bezprostředním okolí (bylo to i proto, že tam velmi málo pršelo).

Radioaktivní mrak se rozděluje nad Evropou Po oznámení havárie reaktoru se obrátili lidé na Centrální úřad pro meteorologii a geodynamiku (Zentralanstalt für Meteorologie und Geodynamik) s otázkou, zda bylo Rakousko postiženo zamořeným vzduchem. Za tímto účelem byly v Centrálním úřadu vypočítány dráhy částic vzduchu, tzv. trajektorie. K tomu je možné použít pozorované údaje o větru nebo i hodnoty, které byly předem vypočítány z velkých modelů předpovědi počasí. Jako při každé meteorologické předpovědi, i při výpočtu trajektorií existují pochybnosti. Právě v případě od 26.dubna do 5.května však byly chyby předpovědi velmi malé. Ohledně nehody v Černobylu je možné odpovědět v souvislosti s trajektoriemi na dvě rozdílné otázky: 1. Kde byl uložen radioaktivní vzduch, který byl uvolněn z reaktoru? (předběžný výpočet) 2. Kde se nacházel předtím vzduch, který se dostal v určitém časovém okamžiku do Rakouska? (zpětný výpočet) Při výpočtech se vycházelo z toho, že hlavní transport vzduchu se odehrál ve výšce asi 1500 m. To se shodovalo s uskutečněnými pozorováními. Nejdůležitější z nich zde uvádíme v krátkosti. S několika zjednodušeními je možné rozdělit směry transportu mezi 26.duben a 4.květen do pěti skupin. 1.fáze Zasažené území: Finsko, Švédsko, Balt, Pobaltí. Emise (dávka radioaktivních částic): 26.dubna Příchod kontaminovaného vzduchu: 27. až 30. Dubna. 2.fáze Zasažené území: Polsko, ČSSR, Rakousko, jižní Německo, severní Itálie. Emise: 27.dubna Příchod: 28.dubna (Polsko) do 2.května, v Rakousku od odpoledne 29.dubna. Trajektorie startující 27.dubna ve 2 hodiny SEČ prochází napříč Polskem, severozápadem ČSSR a částí NDR, 30.dubna se dostává radioaktivně zamořený vzduch i do jižního Německa.Rakouska. Kontaminace zasáhne samozřejmě nejen přímo území, kterým prochází trajektorie, ale i napravo a nalevo od ní, v šířce několika stovek kilometrů. Trajektorie startující 27.dubna v 8 hodin SEČ probíhá asi 250 km dále na jih a zasahuje velké části ČSSR a Rakouska. První vzestup radioaktivity by se byl měl očekávat v Rakousku podle toho asi 30.dubna v 0.00 SEČ. Ve skutečnosti se první měřicí stanice ozvaly už o 8 hodin dříve. Ráno 30.dubna bylo v Korutansku (Kärnten) už upozorněno obyvatelstvo. Trajektorie s časem startu

27.dubna ve 14.00 hodin je nejprve velmi pomalá, čímž se na území západně od reaktoru obohatí radioaktivními částicemi. Potom vzduch proudí přes jižní Polsko a ČSSR do Rakouska, kam se dostane v noci na 1.květen a radioaktivní částice vymývají dešťové srážky ze vzduchu. Tak se dostávají na zem. Tím jsou v tomto okamžiku zapříčiněny na většině měřicích stanovišť v Rakousku nejvyšší hodnoty kontaminace (zátěže). 3.fáze Zasažené území: Ukrajina a území východně od reaktoru. Emise: 27.dubna večer a 28.dubna. Pozoruhodným detailem je skutečnost, že na město Kyjev nepřišel zamořený vzduch přímo. Během obou prvních dnů byla zasažena jen málo osídlená území v blízkosti místa neštěstí. Kromě toho bylo vymývání srážkami mnohem menší než v Rakousku. Kyjev se nachází první čtyři dny po nehodě v proudu odpadového vzduchu z reaktoru jen několik hodin a až od 1.května delší dobu. 4.fáze Zasažené území: Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, Itálie, Řecko. Emise: 29. a 30.dubna. Příchod: 1. – 4.května. Nejsevernější trajektorie vedla 12 hodin zamořeným vzduchem opět relativně blízko k Rakousku. Tohle vysvětluje 2.maximum zátěže (kontaminace), které bylo naměřeno na mnoha stanovištích v Rakousku. 5.fáze Postižená území: Kyjev, Černé moře, Turecko. Emise: od 1.května Příchod: V Turecku od 3.května.

Jak postupuje spad? Největší část radioaktivity se emituje ve formě malých částeček, které se buď volně vznáší, anebo se rychle ukládají v částicích prachu, které se nacházejí stále ve vzduchu a ještě dodatečně vyrobené požárem (spálením) grafitu. Pouze vzácné plyny a část jódu jsou v plynném stavu. Velké částice padají na zem v bezprostřední blízkosti reaktoru, ostatní (mikroskopicky malé) částice jsou přenášeny větrem. Nazývají se aerosolové částice. I tyto se časem ukládají na zemi, a sice dvěma způsoby: 1. Suché uložení (depozice) I menší částečky padají v důsledku přitažlivosti pomalu k zemskému povrchu – tento jev se nazývá sedimentace (usazování). Kromě toho mohou být částečky absorbovány, když se dostanou do styku s povrchem například listů. Vzhledem k tomu, že turbulence tímto způsobem vzduch spodních vrstev stále znovu promíchává, ukládají se i částice klesající k zemi též extrémně pomalu. To stejné platí i pro jód, který je přijímán rostlinami průduchy, a proto je obzvlášť rychle deponován (uložen). 2. Mokré uložení (wash-out, rain-out) Padajícími srážkami se aerosoly velmi účinně „vymývají“ ze vzduchu, proto je vzduch po dešťové přeháňce tak čistý. V protikladu k suchému uložení se dostane na zem nejen obsah škodlivin z vrstvy vzduchu blízké k zemi, ale i celého vzduchového sloupce. Následující tabulka ukazuje o kolik je účinnější mokré uložení oproti suchému a že plynný jód se ukládá obzvlášť rychle (i bez srážek). Tabulka: Podíl kontaminace celkové 1000m hrubé vrstvy vzduchu odstraněné depozicí a uložené na zemi (100% = celkové množství nacházející se ve vzduchu).

Suché uložení Mokré uložení

Čas plynný jód aerosol srážky aerosol

1h 6,9% 0.4% 1 13,4% 2

12h 58% 4.2% 12 82.4%

24h 82% 8.3% 24 96.8%

2 dny 96.8% 15.9% 48 99.9%

4 dny 99.9% 29.2% 2 litrů/m

Srážky (v objemu) 24 l/m (jaké se vyskytovaly v silněji zamořených – kontaminovaných oblastech Rakouska v kritické fázi) snesly na zem také 97% aerosolů, zatím co bez deště se za jeden den uloží jen 8% částic. Proto je kontaminace (zátěž) velká všude tam, kde pršelo. Vzhledem k tomu, že bez deště je plynný jód (asi 1/2 z celkového množství jódu) o mnoho rychleji uložen, než aerosoly nabité nuklidy s dlouhým poločasem rozpadu, zůstala v oblastech s malým množstvím srážek kontaminace

půdy z velké části z jódu. Tam poklesla radioaktivita mezičasem na úroveň, která je jen o něco vyšší než normální hodnoty. Nejdůležitější naměřené hodnoty v porovnání s mezinárodními: Problematické hodnoty jsou označeny „?“. Hodnota v závorkách je důvěryhodná, ale neoznačuje nejvyšší výkon. Vždy jsou udány nejvyšší známé hodnoty. (Stav z poloviny až konce května, hodnoty jódu jsou tedy už nižší, vzhledem k tomu, že jód má poločas rozpadu řádově desítky hodin).

Albánie Belgie NSR Bulharsko ČSSR Dánsko Finsko Řecko Francie Velká Británie Itálie Jugoslávie Holandsko Norsko Rakousko Polsko Rumunsko Švédsko Švýcarsko Turecko Maďarsko

-> Obsah

Gama-dávkový příkon [µR/h] 70 13 (?) 200 70 200 2 (?) 385 (17) nízký (?) 50 161 18 22 263 1000 500 150 43

ZÁVODY NA PŘEPRACOVÁNÍ PALIVA Co se tam vlastně děje Wackersdorf je palčivé téma. Přinášíme nejdůležitější argumenty pro a proti továrnám na plutonium. Nehoda ve Wackersdorfu by měla dimenzi menšího konce světa. V přírodním uranu je zastoupen štěpný izotop U-235 pouze podílem okolo 0,7%, zbytek je neštěpitelný U-238. Aby byl uran použitelný do obyčejných (běžných) reaktorů, musí být podíl U-235 zvýšen na 1,8% (typ Černobyl) až na 3 – 4 % (typ Biblis). Tento proces se nazývá obohacení. V reaktoru se štěpí největší část U-235. Vzniká při tom využitelná tepelná energie. V použitých (vypálených) článcích tvoří podíl nespotřebovaného U-235 asi 0,9%. 94,5% je nespotřebovaný U-238, o něco více než 3% tvoří štěpné produkty a přesně 1% je „rozmnožené“ plutonium. Použité palivové články se nyní mohou vyhodit. Technický termín pro vyhození je „přímé finální uložení“ nebo také „přímé konečné uložení“. I zbylý uran je však možné, tak jako částečně štěpitelné plutonium uvolnit a nepotřebné, vysoce radioaktivní produkty rozpadu finálně uskladnit. To je úkolem přepracování palivových článků. Výsledné (finální) produkty přepracování jsou: - plutonium, které se spolu s uranem zpracovává na „směsovo-oxidové“ („MOX“) palivové články, je možné použít v nových palivových článcích; - přepracovaný uran („WAU“), který je možno po opětovném obohacení anebo po smíšení s plutoniem možno použít v nových palivových článcích; - produkty štěpení, které mají být finálně uloženy vlity do skla jako vysoce radioaktivní odpad například v solných dolech (dosud neexistuje konečné úložiště); - středně a slabě radioaktivní atomový odpad, který vzniká ve velkém množství během přepracovacího procesu, má být zalit do betonu a stejně tak finálně uložen (uskladněn); - radioaktivní emise do vzduchu a do vody závodu (zařízení).

Argumenty pro ZPP (Závod na přepracování paliva) + je prý neekonomické jednoduše odhazovat hodnotné plutonium, vzhledem k tomu štěpitelný uran existující v přírodě bude pravděpodobně za několik desetiletí vyčerpán; + objem vysoce radioaktivního odpadu určeného k finálnímu (konečnému) uložení se redukuje, protože produkty štěpení tvoří jen relativně malou část vyhořelých palivových článků; + oddělením plutonia se velká část izotopů s velmi dlouhým poločasem rozpadu, a tím pro životní prostředí eventuálně na dlouhou dobu velmi nebezpečných, odstranila z jaderného odpadu, který je třeba finálně uložit.

Argumenty proti ZPP - palivo ze ZPP je pravděpodobně přinejmenším čtyřnásobně dražší, než čerstvé. (Že zpracování je alespoň dosud nerentabilní, to jeho přívrženci nepopírají.) Po ekonomické stránce může mít přepracování význam až tehdy, pokud se má plutonium opětovně získat pro „rychlé množivé reaktory“. Na to je však třeba překonat ještě značné technické překážky, nehledě k politické, ekologické (plutoniové hospodářství) a bezpečnostní problematice, která je s tím spojená. - Je sice pravda, že se množství vysoce radioaktivního odpadu redukuje (asi o polovinu), za to však vznikne obrovské množství neméně problematického středně a slabě radioaktivního odpadu, o které je třeba se také „postarat“. Počítá se s 25 až 80-násobným objemem, měřeno na vyhořelých palivových článcích. K tomu se přidružují pozoruhodné radioaktivní emise do odpadového vzduchu a do odpadové vody, podstatně více, než u jaderných elektráren, které jsou v provozu. Zátěž ze záření, která vznikne přitom pro obyvatelstvo se může udržet pod přípustnými hodnotami Nařízení o ochraně před zářením jen tím, že plynné emise jsou natolik zředěny prostřednictvím 200m vysokého komína, že i biologické následky se sníží až na přípustnou míru – kolektivní zátěž (kontaminace), která není ohraničena Nařízením o ochraně před zářením, zůstává stejná, jen se rozdělí na více jedinců, takže individuální dávky jsou nižší. „Komínovým trikem“ se statisticky lépe rozdělí na dlouhodobé následky radioaktivní zátěže (rakovina, genetická poškození). Podle studie „Ostatní techniky odbřemenění“ vypracované pro jaderný výzkum v Karlsruhe, v roce 1985 (souhlasí se ZPP) je přepracování a finální uložení více než 3000 krát nebezpečnější, než přímé

finální skladování vyhořelých palivových článků, měřeno očekávanými kolektivními dávkami. Podle této studie je přímé finální uložení kromě toho levnější asi o 30%. - V běžných tepelných reaktorech se nedá palivo libovolněkrát recyklovat, proto se musí plutonium finálně uložit – potom se musí ještě obohatit dlouhodobými zářiči. Finální uložení nebezpečných součástí jaderného odpadu na dlouhou dobu se přepracováním jen posune v čase. - Technologická schopnost disponovat s plutoniem znamená pro každý stát politické výhody. Z plutonia se mohou vyrábět atomové bomby. S malými změnami výrobního postupu je možné i v ZPP plánovaném pro Wackersdorf získávat plutonium pro bomby.

„Nukleární volba“ Dnes jsou to v první řadě politici ve Spolkové republice, kteří urychlují projekt ZPP. Jsou to ti samí, kteří svého času vystoupili proti podepsání a ratifikaci smlouvy o zákazu atomu (Non proliferation treaty) (Strauss, Zimmermann, Wörner). I když „nukleární opce“ ve Spolkové republice není v současnosti na programu, měla by se přece jen zvážit okolnost, že smlouva o zákazu atomu vyprší zároveň s plánovaným začátkem provozu ZPP Wackersdorf v 90.letech. Mezinárodní zkušenosti se ZPP způsobují obavy, že „neškodný“ normální provoz se dá spíše nazvat „ideálním provozem“, většina běžných poruch a nehod v závodech na přepracování paliva má sice relativně malé následky pro životní prostředí (přece však je považován závod na přepracování paliva ve Windscale/Sellafieldu ve Velké Británii za největšího znečišťovatele životního prostředí ve světě), přesto je však možné předpokládat katastrofální nehody se zničením celých zemí (regionů).

Přepracování Co se konkrétně děje při přepracování? Spotřebované palivové články se po vyjmutí z reaktoru skladují až 7 let, aby se rozpadla většina radioaktivních štěpitelných produktů. Vysoká radioaktivita je totiž rušivá při procesu zpracování. Během období skladování produkuje radioaktivní odpad teplo, které musí být neustále odváděno. K tomuto účelu stojí nádrže s palivovými články jednotlivě ve velké hale skladiště s otvory na bočních stěnách a na stropě, takže vzduch může proudit a chladit nádrže. Předností takovéhoto tzv. chlazení vzduchem přirozeným průvanem je nezávislost na aktivním chlazení (např. vodou), které může selhat při výpadku proudu, apod.. Má však nevýhodu, že se radioaktivita dostává ven z eventuálně netěsnící nádrže. Dostatečně dlouho skladované a vyhasínající palivové články (což je docela pochopitelné, protože manipulace s nimi je ještě vždy velmi komplikovaná) se nyní dostávají do vlastního zpracovatelského procesu, nejdříve se rozkrájejí a rozpustí v kyselině dusičné. Pomocí organického rozpouštědla se z roztoku extrahuje uran a plutonium, oddělí se od sebe a zpracují se na požadovaný finální výrobek, MOX – palivové články. Většina rozpuštěného přepracovatelného uranu se uskladní jako nitrátový roztok, protože v současném závodu ho není možné opětovně obohatit (příliš vysoká radioaktivita kvůli příměsi U236) – i do budoucnosti přesunutý možná velmi nepříjemný problém, pokud nenastane zhodnocení, nebo konečné uskladnění. Oddělené produkty štěpení se zalijí do skla, zabalí do ocelových kokil a nejdříve se zase několik desetiletí meziuskladní, protože ještě stále produkují příliš mnoho tepla. Potom mohou jít do finálního úložiště, které ostatně ještě neexistuje. V NSR jsou pevně rozhodnuti jej instalovat v Salzstock-Grabenu, ač se kupí dobrozdání, podle kterých je gorbelanská sůl (solné doly) nevhodná (nebezpečí styku se spodními vodami). Přirozeně ostrý je i odpor obyvatelstva proti tomuto projektu. Kromě produktů rozpadu vznikají ještě rozličné druhy odpadu, o které je třeba se také „postarat“: při rozpuštění zbývajících nerozpustných obalů palivových článků, „čistících kaly“, kontaminované chemikálie, voda s obsahem tricia, radioaktivní hadry na čištění a po 40 letech konec konců celá továrna, všechno méně anebo velmi silně radioaktivní. Je zde viditelný největší nedostatek oproti přímému konečnému uložení: pokud nejsou palivové články ještě mechanicky rozloženy, jsou sice nebezpečné, ale i tak je jejich obsah v nich koncentrovaný v pevném stavu, a tím – porovnatelně! – účinně zabrání kontaktu se životním prostředím, zatímco při přepracování se mnoha cestami rozdělí do rozličných fyzikálních a chemických stavů, takže tím stoupá pravděpodobnost (většinou „malých“) úniků. Praxe přepracování to, bohužel, potvrzuje už 40 let. Argument přívrženců ZPP, že přepracování se dá realizovat neškodně, v porovnání s jadernými elektrárnami, což je sice pravda vzhledem na fyzikální podmínky – není tam vysoký tlak, ani teplota, na druhé straně se však materiál v ZPP nachází v lehce prchavé formě a pro komplexnost procesu je v podstatě větší možnost poruch, mnohé z nich se už staly.

Při radioaktivních emisích ze ZPP je třeba rozlišovat normální stav a případ poruchy. Už při rozkrájení a rozpuštění palivových článků se uvolňují velké části lehce prchavých produktů rozpadu, doposud vázaných v obalech a v kovu palivových článků, především krypton 85 a jód 129. První není možné vůbec současnou technikou zadržet. Úniku posledně vzpomenutému izotopu s velmi dlouhým poločasem rozpadu a jódu 131 (s krátkým poločasem rozpadu), který se stal „slavným“ po Černobylu, je možné sice z velké části filtry zabránit, aby opustil zařízení, navzdory tomu se však malá, možná i větší než zamýšlená část ve zpracovatelském procesu ztratí a rozdělí se do nejrůznějších proudů produktů. Takovým způsobem by se mohl těžko zachytitelný jód 129 dostat do životního prostředí, a to více než plánované přípustné množství. Krypton se v organismu neobohacuje a je proto v porovnání s jódem (štítná žláza) méně nebezpečný. Přece však třeba předpokládat, že zvýšení obsahu kryptonu ve vzduchu může vést ke zvýšení škod v lesích. Nehledě na oba vzpomínané prvky se i při normálním provozu dostávají ven větší nebo menší množství prvků a je tu shromážděn prakticky celý systém periodické soustavy prvků a jediný z nich není neškodný. Rozličné postupy destilace, zasklenění produktů rozpadu a výroby článků (MOX) jsou dalšími zdroji radioaktivních emisí. Plánovaně se dostanou skrz komíny, mezi nimi je jeden 200 m vysoký, a s odpadovou vodou do přírody. Pro případ poruchy nejsou určené fantazii o katastrofě vlastně žádné hranice. Sice většina nehod, jako praskliny v potrubí, chemické exploze (v procesu jsou lehce vznětlivá organická rozpouštědla), nukleární výbuchy asi o síle ručního granátu, prasklinky ve filtrech a mnohé jiné, jsou poměrně neškodné, zato se však následky dlouhodobě hromadí. Velké nehody, jako uvolnění radioaktivního koncentrátu produktů rozpadu (HAW) by mohly mít rozměry menších konců světa. Něco takového se stalo doposud pouze jednou, pravděpodobně roku 1957 (Kyshtym) v SSSR, ale i tam v relativně malém rozsahu z hlediska nejhorší možné nehody ZPP (i tak je nehoda hodnocena stupněm 6 ze 7stupňové škály hodnocení jaderných událostí, vyžádala si evakuaci obyvatelstva a způsobila vážné zdravotní následky zdejší populace). Příčiny takových poruch mohou být dosti triviální. Obyčejné výpadky proudu už téměř vedly ke katastrofám (La Hague, 1980) a selhání člověka je možné velmi těžko ovládat.

-> Obsah

JAK LZE MĚŘIT RADIOAKTIVITU Člověk nemá žádný smyslový orgán na zachycení radioaktivního záření. Radioaktivita je neviditelná, nehlučná, bez vůně či zápachu a není možno ji vnímat. Existují však důkazové a měřicí přístroje na registraci radioaktivity. Tyto přístroje na měření záření se označují jako indikátory záření, počítače, monitory, anebo dozimetry. Jedním z nejdůležitějších a nejznámějších měřicích přístrojů je GeigerMüllerův počítač. Další vývojové formy tohoto indikátoru záření jsou i dnes ještě podstatnými součástmi měřicích přístrojů. S přístroji na měření záření je možné zjistit rozpady radioaktivních atomů a registrovat je. Důkazem záření je emise alfa anebo beta částic a gama kvant, které jsou vyzářeny z atomů. Počet impulsů registrovaných za jednotku času je mírou radioaktivity látek.

-> Obsah

TYPY REAKTORŮ Přehled nejběžnějších reaktorů Tlakovodní reaktory moderované lehkou vodou, tlakové reaktory moderované grafitem, rychlé množivé reaktory, atd. Varné vodní reaktory moderované lehkou vodou (Zwenterdorf, Krümmel). Palivové články se nacházejí uvnitř tlakové nádoby, do které se zespodu pumpuje voda, která se nahoře, potom co se ohřeje palivovými články, vede jako pára do turbíny a pohání ji. Turbína vyrábí elektrickou energii. Pára potom kondenzuje znovu na vodu, opět se napumpuje do tlakové nádoby, atd. Voda slouží zároveň jako moderátor, to znamená jako brzda neutronů (regulátor štěpného procesu). (Aby bylo štěpení jádra možné, musí se neutrony ze štěpení zabrzdit nárazy na atomových jádrech, např. na atomech vodíku ve vodě.) Tlakovodní reaktory moderované lehkou vodou (Biblis, Brokdorf, Jaslovské Bohunice). Voda se pumpuje zespodu do tlakové nádoby reaktoru. Tlak je však tak vysoký, že se sice dále zahřívá, avšak nevře. Teplo přijaté od palivových článků odevzdává voda „primárního okruhu“ ve výměníku tepla vodě s nižším tlakem, která se tím přemění na páru a pohání turbínu. Primární voda se znovu napumpuje z výměníku do tlakové nádoby reaktoru, sekundární okruh mezi výměníkem tepla a turbínou se s reaktorem přímo do kontaktu nedostane. Většina reaktorů stavěných v současnosti na Západě a na Východě je tohoto typu. Tlakovodní potrubní reaktor moderovaný grafitem (Černobyl): Tento typ je obvyklý jen v SSSR a historicky vznikl z vojenských reaktorů produkujících plutonium. Moderátor a chladicí prostředky jsou zde navzájem odděleny. Grafitový blok slouží jako moderátorový materiál, kterým se v tlakových trubkách, ve kterých jsou zasunuty palivové články, vede chladicí voda. Tlaková nádoba reaktoru, nejrelevantnější místo při katastrofálních nehodách, tu neexistuje. Rychlé množivé reaktory (Kalkar, Superphénix). Zde se rozmnožují neutrony z U-238, vznikající při štěpení plutonia. Plutonium se potom může znovu použít jako štěpný materiál. Tento proces množení probíhá sice ve všech reaktorech, avšak rychlý množivý reaktor je speciálně vybaven k tomu, aby se tento proces uskutečnil nejúčinněji a nejvydatněji. Moderátor zde není, protože se pracuje s rychlými neutrony. Kvůli plutoniu a komplikovaným podmínkám provozu (velká hustota neutronů, aj.) je rychlý množivý reaktor podstatně nebezpečnější, než jiné reaktory. Palivové články se chladí tekutým sodíkem, protože voda kvůli velké energii příkonu nemůže dostatečně účinně odvádět teplo. Ve výměníku tepla přechází teplo z primárního sodíkového okruhu do stejně tak sodíkem poháněného sekundárního okruhu a z něho do dalšího výměníku tepla do oběhu vody, jehož pára pohání turbínu. Vysokoteplotní reaktor (Hamm-Uentrop). Štěpným materiálem je u vysokoteplotních reaktorů uran 235. Vznikající neutrony se rozmnoží z Th232 na nový izotop uranu U-233, který by se mohl použít v reaktoru stejně jako štěpný materiál. Palivové články zde nejsou ve tvaru tyčí, ale jsou to malé grafitové koule, ve kterých je uložen palivový a množivý materiál. Grafit slouží jako moderátor. Chladí se héliem, které odevzdává teplo přes výměník tepla do vodního oběhu, který pohání turbínu. Kvůli vysoké teplotě v reaktoru se má tento typ používat nejen k výrobě proudu, ale i k výrobě průmyslového tepla. Kromě vyjmenovaných existují ještě další typy reaktorů, např. ve Francii a Velké Británii jsou obvyklé reaktory moderované grafitem, chlazené CO2 (vznikly z potřeby výroby vojenského plutonia). V Kanadě vyvinuté těžkovodní reaktory na přírodní uran („CANDU“) a jiné reaktory pracující s kovovým uranem (především pro pohon na lodi) a další. V Sovětském svazu je v provozu ještě 25 dalších reaktorů typu RBMK s výkony od 11 do 1450 MW. Tyto dodaly roku 1984 60% sovětského atomového proudu (elektřiny). Uvažuje se o jednotkách s 2 GW. Po černobylské nehodě byly odstaveny 3 ostatní černobylské reaktory, jiné RBMK ne. Nehledě na RBMK provozuje Sovětský svaz všechny tlakovodní reaktory standardního typu WWER-1000 (1000MW). Poněvadž i v socialismu se přirozené zásoby štěpitelného uranu záhy vyčerpají a nemyslí se na odstoupení od „mírového“ využití jaderné energie, podporuje se vývoj a budování rychlých množivých reaktorů, které prostřednictvím štěpení plutonia z ještě dostatečného množství existujícího přirozeného U-238 rozmnoží více Pu-239, které samy potřebují. Tři množivé reaktory malé a střední

velikosti jsou v Sovětském svazu v provozu, údajně se tam vyskytují podobné technické problémy jako na Západě (požáry sodíku, aj.). V Sovětském svazu došlo už jednou k ničivé atomové nehodě (neštěstí): Roku 1957 (anebo v roce 1958) došlo k úniku pravděpodobně vysoce radioaktivního odpadu z vojenského závodu na přepracování paliva (ZPP na opětovné získání plutonia a palivových článků) 2 a zamořil území o rozloze pravděpodobně více než 1000 km . Několik oblastí s několika tisíci obyvateli bylo evidentně evakuováno (oficiálně o tom nebylo nikdy nic oznámeno; Sovětský svaz není dodnes příliš velkorysý ohledně informací o nukleárních záležitostech). -> Obsah

JADERNÁ ENERGIE, DĚKUJI, NECHCI Zásadní úvahy o energetické politice. K čemu potřebujeme energii a kolik jí potřebujeme? Které zdroje energie dodávají energii a kolik? Všechno svědčí proti dnešnímu zásobování energií – jenže, kde jsou alternativy? Jaderná energie je nemoderní. Nikdo ji už nechce. Takový je názor v Rakousku. Venku ve světě to, bohužel vypadá trochu jinak. Němci se spoléhali na svoji preciznost v protikladu k nejistým sovětským reaktorům, patřícím do starého železa. Francouzi ani tak nesklopili uši – jadernou velmoc Francii nemůže přece zdolat slabý radioaktivně zamořený květnový větřík. A Angličané určují svoje přípustné hodnoty tak vysoké, že úniky ze Závodu na přepracování paliva v Sellafieldu mohou bez dlouhého rozmýšlení zařadit k neškodným. O Američanech a Rusech není třeba dlouho vyprávět – první utajili svůj Harrisburg, stejně tak jako druzí svůj Černobyl. Předběžně se nic neděje, nic ohledně odstoupení od jaderného hospodářství (kromě toho je v tom mnoho vojenských důvodů). Několika smířlivcům s atomem se možná podlomila kolena, avšak tvrdí chlapi z pomezí bojovníků za jadernou energii se nedají obměkčit trochou stroncia. Ale i lidé, které super nehoda přinutila nejdříve přemýšlet a potom odmítnout, nyní skepticky potřásají hlavou a ptají se, odkud bychom vzali dostatek energie jestliže by byly všechny jaderné elektrárny odstaveny. Vyplatí se zabývat se touto otázkou. Konzument formuluje otázku takto: Kolik potřebujeme proudu, plynu, nafty, uhlí anebo čehokoliv jiného, abych si splnil přání teplého bytu? Úplně jinak zní otázka u podnikatelů v oblasti energetiky: Jak můžeme prodat co nejvíce energie ve formě proudu, nafty, uhlí, plynu, atd.? Pro podnikatele v oblasti energetiky představuje energie v jakékoliv formě zboží, se kterým se obchoduje jako s každým jiným výrobkem. Cílem jeho podnikání je: dodat odběratelům co nejvíce energie jako zboží. Tedy čistě podnikatelská, podnikatelsko-hospodářská hlediska určují obchod s energií. Není se tedy třeba tomu divit, že výkon vyrobené kapacity, nebo těžební kapacity, do jejíž výstavby se investují značné finanční prostředky, jsou hlavním problémem podnikatele v oblasti energie. Jelikož u podnikání v oblasti energetiky zpravidla jde o hospodářský orgán, který nemá vztah k sociálním problémům a problémům životního prostředí, proto nemá zájem sám regulovat a snižovat spotřebu energie. Problém energie a hospodaření s energií takto není problémem jednotlivce, nebo jednoho podniku potřebujícího energii. Energetické hospodářství nutí odběratele čím dál k vyšší spotřebě tím, že mu čím dál, tím víc energie připravuje. Oproti tomu se podnik pokouší udržet spotřebu na nejnižší možné úrovni a jednotlivec kromě toho i nanejvýš zdravou přírodu jako základnu svého života.

Na co se dnes spotřebovává energie a kolik? Rozsáhlá stavební činnost a následný „hospodářský zázrak“ způsobili mohutný růst spotřeby energie po válce. Přírustky jsou v jednotlivých oblastech rozdílně vysoké. Největší nárůst zaznamenává sektor dopravy, po kterém následují malí odběratelé, zejména domácnosti a průmysl. Tomuto vzestupu odpovídá rozvoj celosvětové spotřeby primární energie. Od roku 1954 nastalo zvýšení spotřeby: uhlí asi o 50% (50.000 – 75 PJ) ropy asi o 300% (25.000 – 100 PJ) zemního plynu asi o 400% (10.000 – 50 PJ) 15

PJ = petajoule = 10

Joulů = 1.000.000.000.000.000 Joulů

Využití vodní síly a jaderné energie na výrobu elektřiny nabylo většího významu až v 50.letech. Výroba je v současnosti asi 12.000 PJ. Vyjímá se spíše skromně oproti výrobě energie z fosilních zdrojů. Výsledné využití primární energie se dnes procentuálně dělí na nejrůznější oblasti upotřebení: topení / teplá voda asi 35% průmyslové teplo asi 28% mechanická práce asi 10% doprava asi 25% osvětlení, elektronické zpracování údajů asi 2%.

Jako příklad jsou uváděny poměry v Rakousku (podle Agentury pro zhodnocení energie). Dá se však předpokládat, že využití energie v ostatních průmyslových krajinách nevykazuje po stránce kvality žádný rozdíl. Které zdroje dnes poskytují energii a jakou? Současné využití energie z primárních zdrojů se rozděluje v Rakousku následovně (údaj v procentech celkového příjmu primární energie). Pramen: Aktualizovaná zpráva spolkové vlády o energii z roku 1984: ropa zemní plyn uhlí vodní energie biomasa apod. jaderná energie

asi asi asi asi asi asi

41% 19% 19% 13% 7% 0%

V porovnání s ostatními průmyslovými krajinami můžeme předpokládat určité rozdělení, odpovídající Rakousku. Kromě jaderné energie, která v mnoha krajinách tvoří významný podíl při výrobě proudu: Francie NSR Švýcarsko

asi 60% asi 30% asi 30%

Jaký druh užitkové energie poskytují rozličné zdroje energie? Jaderná energie se v současnosti primárně využívá na výrobu proudu, přičemž její technická účinnost jejího zařízení není podstatně lepší než u tepelné elektrárny vytápěné fosilním palivem a dosahuje asi 40%. Ostatní nositelé energie se rozdělují podle spotřeby energie následovně (na příkladu Rakouska). Podíl uhlí na spotřebě energie (zpráva o energii, 1984): 0,52 % doprava 0,52% 13%% drobní odběratelé (topení / teplá voda) 13 23%% průmysl (primární procesní/průmyslové teplo) 23 Podíl nafty na spotřebě energie: doprava drobní odběratelé průmysl

94% % 94 32 % % 32 22 % % 22

Podíl zemního plynu: doprava drobní odběratelé průmysl

0,5 % 13 % 21 %

Podíl biomasy: doprava drobní odběratelé průmysl

0% 13 % 5%

Když vezmeme v úvahu již zušlechtěnou formu energie – elektrický proud, tak dostaneme tento podíl elektrické energie: 4,5 % doprava 23 % drobní odběratelé 23 % průmysl Celková spotřeba proudu činí asi 20% celkové spotřeby energie v Rakousku.

Všechno svědčí proti dnešnímu zásobování energií. Fosilní a neobnovitelné zdroje energie poskytují tedy téměř všechnu využívanou energii. To si nemůžeme a nesmíme dovolit z vícero důvodů: - Ropa, zemní plyn a uhlí vznikly v průběhu milionů let. Jen za 100 let spotřebovaly především průmyslové země okolo 2/3 lehce dostupných čerpatelných zásob ropy. I kdyby při současné úrovni spotřeby postačila ropa a zemní plyn ještě několik desetiletí, uhlí několik století, není možno zodpovídat za to, že zanecháváme následujícím generacím vydrancované zásobárny. - Všechny tři zdroje energie podstatně přispívají při současném využívání (=spalování) ke znečištění vzduchu. I když se škodliviny, jako kysličník siřičitý, oxidy dusíku a jiné odstraní pomocí techniky, zůstává ještě problém CO2, kterého se obávají všichni vědci, a který způsobuje skleníkový efekt. - Hospodaření s uranem a plutoniem, které je vychvalováno jako řešení, nás dostává do kuchyně ďábla. Pokud nepřihlédneme k nehodám (například Černobylu), problém s radioaktivním odpadem zůstává. Tím zatěžujeme svoje potomky hypotékou, která nemá žádný vztah k poměrně zdánlivému užitku. Asi za 100 let provozu atomových elektráren (déle nevystačí použitelné zásoby uranu) naložíme na další generace břemeno radioaktivního odpadu, které musí být několik stovek tisíc let absolutně bezpečně uskladněny (jen plutonium 239 má poločas rozpadu více než 24.000 let; asi 10 poločasů rozpadu trvá, než se radioaktivní materiál rozpadne úplně). - Bohaté průmyslové země bez zábran spalují nejcennější suroviny, jako ropu, plyn a uhlí a zároveň nechávají lidi třetího světa umírat hladem. - Rozhodující faktor, který svědčí proti současnému hlavnímu směru (tendencím) v zásobování energií je ohrožení demokracie. Která nebezpečí na nás číhají zejména ze strany jaderné energie, naznačil Robert Jungk ve své knize „Atomový stát“. Dozor, špehování, celý arsenál metod státní bezpečnosti postihuje všechno a každého. Ani nebezpečí obyčejných velkotechnologií energetiky pro mírově-demokratické spolužití není možno podceňovat, jak nám jasně ukázal Hainburg. - Zlepšit využití propojení energie a tepla - Stavební opatření, především zabránění úniku tepla u novostaveb a starých staveb, ale i pasivní využití sluneční energie. - Snížení ztrát ve vedení decentralizací zdrojů. - Nová, efektivnější vytápěcí technika. - Veřejná (hromadná?) doprava namísto individuální. - Úspornější stroje a domácí přístroje. - Výroba zboží dlouhodobé spotřeby místo zboží krátkodobé spotřeby. - Recycling (recyklace) starého a odpadového materiálu.

Zabezpečování energie z obnovitelných zdrojů Úspora energie a využití obnovitelných zdrojů energie musí jít v budoucnosti rukou v ruce. Využití obnovitelných zdrojů energie umožňuje harmonické zapojení do velkých procesů v přírodě, což není možné u všech fosilních nositelů energie, nebo dokonce u jaderné energie. K obnovitelným zdrojům patří všechny formy nepřímého využití sluneční energie, které se stále regenerují, to znamená že se znovu tvoří, jako vítr, biomasa (dřevo, sláma, hnůj, apod.), síla malých vodních zdrojů a samozřejmě i přímé využití samotného slunečního záření. Rozličnost těchto forem umožňuje v protikladu ke konvenčnímu zásobování energií z fosilních paliv správné použití odpovídající formy existence. Významné ztráty nastávají totiž při využití energie tím, že vysokohodnotné energie (= energie, která se získává při vysokých teplotách, event. může vyvinout vysoké teploty) se používá v oblasti nízkých teplot (extrémním příkladem je proud na vytápěcí účely). Právě obnovitelné zdroje energie umožňují rozlišení při nasazení, odpovídající jejich hodnotě, např. sluneční teplo na vytápěcí účely a pro přípravu teplé vody. Technicky jde nyní o to, aby byly co nejvýhodněji využity jednotlivé zdroje energie podle jejich hodnoty. Použití obnovitelných zdrojů energie způsobuje významné odbřemenění při využití vysokohodnotných surovin.

Kde jsou alternativy? Jaderná energie je nebezpečná a nesmyslná. energie z ropy, zemního plynu a uhlí = mrhání těmito zdroji a znečištění životního prostředí. Co máme tedy dělat? Jednoduše zásobování energií bude mít v budoucnosti dobrou základnu, která se nazývá: 1. inteligentní a rozumné využití energie,

2. využití obnovitelných zdrojů energie, Úsporný potenciál energie byl v minulosti vícekrát odhadnut (např. Rakousko, NSR). Nejdůležitější možnosti na racionální využití energie je zde možné vyjmenovat jen v krátkosti: Potenciál neúspory energie v NSR Podle Anketové komise německé spolkové vlády Pokojová teplota: Rodinné domy pro jednu rodinu Rodinné domy pro vícero rodin Drobní spotřebitelé Průmysl Osvětlení a stacionární pohony: Domácnosti Drobní spotřebitelé Průmysl Doprava: Osobní auta Nákladní auta

Úsporný potenciál 62 – 80 % 39 – 59 % 39 – 59 % 20 – 40 % 20 – 40 % 20 – 30 % 20 – 33 % 50 % 30 %

Úspora energie v oblasti zásobování tedy neznamená, jak předpovídala lobby energetických multikoncernů, krok zpět do doby kamenné anebo na úroveň rozvojové země. Úspora energie je možná bez poklesu životního standardu a dokonce s dalším zvýšením komfortu. -> Obsah

II. část

150 DNÍ POTÉ „60 dnů po Černobylu“ byl nadpis nad předmluvou k „Atomu našemu každodennímu“. Nyní uplynulo už 150 dnů od onoho 26.dubna roku 1984, kdy se mrak vydal na cestu. Celá věc už zapadla prachem, ale stále ještě roste spolu s trávou – cesium a stroncium, ruthenium a plutonium. Jen jód zmizel, rozpadl se, je pryč, jednoduše už není. Ty druhé však vyzařují nadále, i když obloha je už zahalena jako na podzim. Vyzařovat budou ještě dlouho – diagramy v sešitě jsou drastickým dokladem této skutečnosti. Nikoliv roky či desetiletí, ale i tisíce let jsou příliš krátké na sílu vyzařování mnohých izotopů, kterými nás obdařilo lehkomyslné zacházení s monstrózní, velkohubou technikou. Proto jsme nazvali naši publikaci „Záření naše každodenní“. Už tohle slovo je delší, zní vážněji, usídlilo se v nás a okolo nás – v protikladu k atomu, malinkému (nejmenší, dále už nedělitelný je původním významem tohoto slova), prchavému, lehoučkému, který rychle zmizne. Se „Zářením naším každodenním“ chceme pokračovat v tom, co se stalo, objasnit pozadí, dát návod k činům. Chceme pomoci především těm, pro které byl Černobyl příležitostí na to, aby řekli: Už dost – musíme bojovat proti tomuto šílenství, jestli chceme mít opět radost ze života. V neposlední řadě chceme poděkovat těm 40 000 Rakušanům, kteří si koupili „Atom náš každodenní“, a tím nám dodali odvahu k další práci. Autoři

-> Obsah

MALÁ PŘÍRUČKA O POTRAVINÁCH Mléko, ovoce, sýr, máslo, pivo, víno, mošty, obilí, maso, med, houby. Přehled o radioaktivitě v potravinách po Černobylu teď a v budoucnosti. Čtyři měsíce po černobylské katastrofě je prý v Rakousku ještě několik nenormálních lidí, kteří žijí výlučně na starých konzervách, loňském obilí a posledních zbytcích nezamořeného trvanlivého mléka. Na druhé straně ukončil ministr Kreuzer toto období výstrahou: Všechny potraviny, které jsou v prodeji, jsou přezkoušené a nezávadné. Znamená to tedy pro nás „zelenou“, abychom se ve svém konzumním chování vrátili do časů před Černobylem? Především mezi výrobci potravin je rozšířen názor, že vlastně dosud ani nebyl žádný důvod zříci se běžných návyků ve stravování a že Rakousko za drahé peníze vykonalo nadbytečnou práci. V následujícím textu se chceme pokusit podat co nejúplnější obraz o tom, kolik radioaktivity se nacházelo v tom kterém druhu potravin, a podle všech předpokladů se bude ještě v následujících měsících nacházet.

Mléko Žádnou jinou potravinu nekontrolovalo Spolkové ministerstvo zdraví a ochrany životního prostředí tak starostlivě jako mléko. Ministerstvo nám dalo k dispozici souhrn hodnot naměřených ve Štýrsku a Korutansku spolu s některými údaji ze Salzburgu. Porovnáním s měřeními, která jsme udělali ve Vídni, dostaneme shodné výsledky. Ministerstvo však měřilo surové mléko ze sběrných nádrží, zatímco naše pocházejí z baleného mléka z obchodu. To znamená, že ve vstupní zátěži v oblasti Vídně obsahovalo prakticky všechno surové mléko méně než 5 nCi/l cesia 137, a tak se dostalo bez problémů do obchodů. Ostatně zdá se, že se potichu vyhovělo našim požadavkům na rozdělení trhu s mlékem, protože ve Vídni bylo mléko pro kojence méně kontaminované než plnotučné mléko. V určitých oblastech Horního Rakouska, v Salzburgu, Korutansku a Dolním Rakousku se nesmělo od začátku až do poloviny května dostat na trh větší množství surového mléka kvůli překročení nejvyšší přípustné hodnoty rem asi 0,4% denního příjmu Cs137 v 1 litru mléka. Oproti tomu se objeví asi 3% trvalého denního příjmu v kilogramu hovězího masa (denní příjem odpovídá asi 50 kg čerstvé trávy). Při koncentraci Cs137 10 nCi/kg v trávě (v května to nebyla žádná výjimka) znamená odhadem 2 nCi/litr mléka a 15 nCi/kg masa. U mléka byly takovéto hodnoty běžné, u masa ne. Pokud je možné dělat závěry z hodnot v hovězím mase, bylo 90% analyzovaného masa pod nejvyšší přípustnou hodnotou určenou SMZOŽ (prozíravě vysokou) 16 nCi Cs137 + Cs134. Asi polovina naměřených hodnot byla začátkem července pod 5 nCi/kg. Zatímco hovězí dobytek bylo prakticky nemožné (a je) krmit delší čas bez radioaktivity, u vepřového to není velký problém. Stejně tak mysleli i na ministerstvu a určili nejvyšší přípustnou hodnotu pro vepřové maso natvrdo na 5 nCi Cs137 + Cs134 /kg, především vzhledem k tomu, že 55% masa spotřebovaného v Rakousku je vepřového. Bohužel se tohle počítání dělalo bez rolníků, kteří přes výslovné pokyny krmili vepře silně kontaminovanou syrovátkou. To vedlo k paradoxní situaci, že začátkem července existovaly jen dva druhy vepřového masa – maso s obsahem radioaktivního cesia pod prokazatelnou hranicí a maso s hodnotami nad nejvyšší (horní) hranicí. Pokud jsou tyto nám známé údaje skutečně reprezentativní, a žádné množství syrovátkou krmených vepřů neušlo kontrole, musí být ztráty pro mnohé chovatele katastrofální. Hrozilo tu přece celých 200 nCi Cs137 dodatečného zamoření. Co se týče jiných druhů masa, jsou nám známy, bohužel, pouze jednotlivé hodnoty, jejichž informační hodnota je rovna nule. Přece však známe 10 hodnot zvěřiny. 5 z nich je pod 1 nCi, dalších 5 je nad 9 nCi Cs137 / kg. 2 hodnoty jsou dokonce mezi 40 a 50 (měření počátkem července). Zatímco asi 80% vepřového masa, které se dostalo do prodeje, je prakticky bez kontaminace (pod hranicí dokazatelnosti), neexistuje v podstatě neškodná klobása (salám). Většina klobás (salámů) se vyrábí ze směsi vepřového a hovězího masa, přičemž výrobci mají většinou široké pole působnosti. Koncem května jsme našli v prodeji mléko s hodnotami Cs137 a množstvím 12,5 nCi/l. Po uveřejnění těchto hodnot byla sestavena po dodatečných měřeních tzv. „Černá listina“ a množství mléka bylo v mlékárnách zlikvidováno. Avšak z maloobchodu byly tyto zářící balíčky jen velmi těžko odstranitelné. Pokud jsou zapsány v listině, je možné je tak jako předtím změnit. Přičemž u této příhody je na jedné straně vrchovatá míra hlouposti, a naivita na straně druhé. Její přínos k celkové zátěži byl však malý. O hodně důležitější je malá zbytková radioaktivita, která je ještě obsažena v mléku. V srpnu to bylo ještě stále 1 – 1,5 nCi/l Cs137. Půl litru mléka na den znamená i nyní ještě asi 15 – 20 nCi Cs137 měsíčně. Přesto je možné pití mléka doporučit a využít tak čas do začátku období krmení suchým krmivem, protože nás v zimě čeká nové maximum. Jen málo rolníků skladovalo seno z prvé kosby, jak to doporučovalo Spolkové ministerstvo zdraví a ochrany životního prostředí už počátkem května. Jako poslední pokus o záchranu doporučovalo

ministerstvo slámu v málo postižených oblastech nezakopávat a nespalovat, ale pokosit a uskladnit jako náhradní krmivo ve velmi postižených oblastech.

Zelenina Zelenina pěstovaná venku ve volné přírodě (salát, špenát) a různé koření (petržel, tymián) patřila ještě v květnu k nejsilněji kontaminovaným potravinám. Po jistou dobu byl zakázán jejich prodej. Dnes, o 4 měsíce později, vypadá situace úplně jinak. Čerstvá zelenina patří v současnosti k potravinám s absolutně nejnižšími hodnotami radioaktivity. Dokonce i v oblastech, kde obsahovala čerstvě pokosená tráva ještě v polovině května 40 a více nCi/kg Cs137, jsou hodnoty zeleniny sesbírané v létě pod kritickou horní hranicí přípustnosti 3 nCi/kg, na většině území jsou až pod dokazatelnou hranicí. Hranice dokazatelnosti na oficiálních měřicích místech je hranice asi 0,3 nCi/kg. Můžeme tedy doporučit: jezte zeleninu, zeleninu, zeleninu … jen by měla být čerstvá (nemáme žádné hodnoty týkající se zmrazené zeleniny). Jeden z nás vzbudil pozornost, když se objevil v laboratoři měření Spolkového úřadu pro výzkum potravin se sušenou kopřivou z Ramsau. Dokonce i chladného muže u terminálu počítače vyhodily ze sedla hodnoty 2000 (slovy: dva tisíce) nCi Cs137 na kg hmotnosti v sušeném stavu. Sběhla se polovina oddělení. Podle našeho vědomí je možné tento absolutní rekord v Rakousku odvozovat z toho, že tyto byliny byly nasbírány právě 3.května, a to krátce po spršce. Půl gramu této kopřivy zapařené čtvrt litrem vody by měl ještě stále hodnotu 1 nCi Cs137 na jeden šálek. Podobně vysoké hodnoty jsme zjistili v listech z malin, květech sněženky a v jahodových listech. Malinové listy, nasbírané jen o týden později, obsahovaly jen o něco více než čtvrtinu této hodnoty. Dnes, o 4 měsíce později, je možné sbírat bylinky bez rozmýšlení i v oblastech, které byly v květnu hodně postiženy.

Ovoce Bohužel, u všech druhů ovoce to nevypadá tak dobře jako u zeleniny. Absolutním vrcholem je rybíz. V mnoha oblastech Rakouska obsahuje rybíz (červený, černý a bílý) více než 20 nCi/kg Cs137. Pro ovoce, tedy i pro rybíz, platí kritická hranice 3 nCi/kg. V Rakousku bylo těžké získat takový rybíz, u kterého by byla hodnota kontaminace pod touto hranicí. Zemští hejtmani vydali ohledně rybízu zvláštní pokyny, například v Dolním Rakousku se může do zpracovatelských podniků dodávat rybíz s obsahem Cs137 až do 10 nCi/kg, ale s výhradou, že finální výrobek (šťáva, víno, marmeláda) nesmí překročit nejvyšší přípustnou hodnotu 3 nCi. Tento postup pokládáme za krátkozraký, protože se tím dávka pouze zředí, ale nezredukuje. Tvrzení, které rozšiřují masmédia, že velká část radioaktivity zůstává při získávání šťávy v odpadu, v oplodí bobul, platí jen pro některé druhy, např. pro černý rybíz a také angrešt, avšak ne pro červený rybíz (jak to ukázala některá měření). Člověk se u takového příkladu nemůže zbavit dojmu, že doporučené nejvyšší přípustné hodnoty se spíše jako guma přizpůsobují praxi, jako by měly odpovídat úvahám o zdraví. Je úplně jedno, zda člověk zkonzumuje 10 nCi Cs137 v 1 kg rybízu, nebo ve 4 kg marmelády. Dávka zůstává stejná. Tyto vysoké hodnoty vznikly následovně: začátkem května byly bobulky ještě velmi maličké. Radionuklidy byly přijaty lodyhami přes drsné, hustě rostoucí listy a během období dozrávání se dostali do bobulí. Mytí bobulí nemá žádný smysl, protože radioaktivita je vevnitř a ne zvenku. Druhy ovoce, které se v Rakousku konzumují nejvíce, jsou naštěstí méně kontaminovány, než rybíz. Meruňky, broskve, jablka a zřejmě i hrušky obsahují většinou méně než 2 nCi/kg. Je to možné odvodit z menšího příjmu prostřednictvím hladkých, odpuzujících listů a z jiného způsobu rozdělování již vzpomínaného cesia. Jestliže průměrný obyvatel Rakouska zkonzumuje ročně 40 kg jablek, a oproti tomu asi 4 kg rybízu (v jakékoliv formě), je jasné, že při kontaminaci jablky člověk přijme stejné množství miliremů, jako u rybízu. V jablkách z Traunu (Horní Rakousko) jsme naměřili 5.3 nCi/kg Cs137, ať už bylo očištěno, nebo nikoli. Oloupané obsahovaly ještě 3,8 nCi/kg, tedy o 30% méně. Následující tabulka uvádí vzájemné vztahy mezi jednotlivými druhy ovoce. Cs137 v ovoci 2

jablka 1 rybíz červený 1 rybíz černý 2 angrešt 2 třešně 2 višně 2 meruňky 2 broskve

nCi/kg 1,5 5,8 8,4 6,0 5,0 4,8 1,5 0,9

Sběr 85 kg/obyvatele nCi/obyvatele 42 63 2,9 17 1,3 11 0,2 1 3,3 16 0,5 2,5 1,9 3 1,6 1,5

nCi/kg (množství při sběru není známo) 2 maliny 2,9 2 borůvky 4,6 1 Rakousko celkově 2 Horní Rakousko

Sýr, máslo V údajích za poslední týdny jsou všechny hodnoty v másle pod hranicí dokazatelnosti. Je to pochopitelné, protože cesium jako alkalicko-kovový iont není rozpustný v tuku. J131, který se v másle, především v tvarohu koncentruje, po uplynutí 15 poločasů rozpadu klesne na hodnotu nižší než 0,1% výchozí radioaktivity, tedy prakticky zmizí. Druhy sýrů, zrající až 6 měsíců: Švýcarský ementál Samsö (dánský ementál) Raclette Holandská gouda Trappisten Appenzller Comté Greyzer Chester Sýr, zrající déle než 6 měsíců: Gouda stará (extra doložená) Pecorino Parmezán Bergkäse (Vorarlberg) Sbrinz (Švýcarsko) Schabzier (Švýcarsko)

rok 1 4 4 1,5 1,5 2

Podle našich měření obsahuje tvaroh jen o trochu méně Cs137 /kg, než mléko ze kterého byl vyroben. Ostatně množství zkonzumovaného tvarohu je zřetelně nižší, než množství mléka, takže není tak důležitý pro celkovou dávku. Mnohé druhy tvrdého sýra byly vyrobeny dlouhým časem zrání. Nejvyšší přípustnou hodnotu pro tvrdý sýr určilo Spolkové ministerstvo zdraví a ochrany životního prostředí (SMZOŠ) (16,4 nCi Cs137 + Cs134, což odpovídá asi 11 nCi/kg Cs137), stejně tak jako pro tvaroh a měkký sýr (5 nCi/kg Cs137). Proto máme obavy, že velká část tvrdého sýra má po Černobylu mezi 5 a 11 nCi/kg Cs137. Před tím, než se rozhodnete ihned přejít ze sýru na maso, měli byste ještě dočíst až do konce …

Pivo, víno, mošt Pivo se vyrábí z ječmenného sladu (asi 160 g/l), chmelu (asi 2 g/l) a vody. Je jasné, že základním předpokladem čistého piva je čistá voda. Mnoho pivovarů proto používá vodu z vlastních studní. Tak získávají pivovary v Gratzi (Štýrském Hradci) (Reininghaus, Gösser, Puntigammer) vodu z hloubky 270 m. Tyto vrstvy nikdy nepřišly do styku s produkty štěpení. Z letošního sběru chmelu ještě nejsou k dispozici žádné údaje. Pro jejich malé množství však neočekáváme, že podstatně přispějí k celkové zátěži. Hodnoty už byly naměřeny na letním ječmeni v některých oblastech pěstování. Zrna obsahují asi 2,6 nCi/kg Cs137. Kolik z toho se dostane do sladu, nevíme. Celkově však můžeme počítat s tím, že celková radioaktivita v pivu nepřesáhne 0,5 nCi/l. (Takže čistě z radiologického hlediska – pivo ze surovin z letošních žní by mohlo vyhovovat požadavkům na výživu kojenců - nejvyšší přípustná hodnota 0,3 nCi/kg. To však nemá být doporučením krmit kojence pivem.) Počátkem června našlo Výzkumné centrum v Seibersdorfu průměrně asi 1,3 nCi/kg Cs137 hmotnosti ve vinných listech v čerstvém stavu. Je třeba předpokládat, že šlo zčásti o vzorky z nedaleko ležících oblastí v Burgundsku (Burgenland), které jsou zasaženy radioaktivními srážkami. Z výpočtů plyne, že z těchto hroznových štěpů se vyrobí mošt s radioaktivitou pod 0,1 nCi/l. Renomovaný odborný časopis uveřejnil nedávno krátkou zprávu o obsahu stopových prvků a radionuklidů ve víně (H. Eschnauer, Naturwissenschaften 6/86, s.281. – 290.). Podle ní se po pokusech s atomovými bombami nedostali

do štěpů ze země ani Cs137, ani Sr90. Ru103 se našlo jen ve slupce bobulí, ale ne ve víně. Zdá se, že bychom mohli letošní mladé víno očekávat s optimismem. Problematickým ve skupině nealkoholických nápojů je mošt vyráběný z rozličných druhů ovoce. U mnoha druhů zůstává zřejmě velká část Cs137 v odpadu, u jiných úplně přechází do šťávy. Jablečný mošt dosahuje v některých oblastech pěstování nejvyšší přípustnou hodnotu 3 nCi/l, žel bohu i v oblastech, kde se pije velmi mnoho jablečného moštu tradičně.

Obilí Žně obilí v Rakousku je už ukončena a už existují některé výsledky měření obsahu Cs137 v různých druzích obilí. Kolik se z této radioaktivity dostane do finálních výrobků – mouky a chleba, je předmětem probíhajících výzkumů. Vzhledem k tomu, že u těchto výrobků jde o základní potraviny, obsah radioaktivity v nich má rozhodující význam pro zdraví obyvatelstva (viz tab.). Velká část Cs137 se nalézá v obilných plevách, a proto je při čištění (na mlatu) odstraněna. V bochníku pšeničnožitného chleba z očištěných zrn můžeme očekávat průměrnou kontaminaci pod 1 nCi/kg. Trochu jinak to vypadá, bohužel, u zdravějších celých zrn. Zde se musí počítat s 2-3 nCi/kg v celozrnném chlebu. Není možno však odrazovat všeobecně od celozrnných potravin. Konec konců, významné množství případů rakoviny tlustého střeva můžeme vyvodit z výživy chudé na balastní látky a je možno vážně pochybovat, zda by se vyplatilo ušetřit několik miliremů. Hra s čísly: X miliremů méně – Y případů rakoviny méně. 1 rok výživy chudé na balastní látky – Z případů rakoviny více. Podle současného stavu vědomostí je těžké říci, zda Y bude větší anebo menší než Z. Tab. Cs137 v obilí (Rakousko), množství ze žně roku 1979 spotřeba na obyvatele na rok (84/85) 6 nCi/kg 10 kg kg/obyv. nCi/obyv. ječmen (87% letní) 2,6 1129 22 (pivo) 57 pšenice (92% zimní) 2,0 850 47 94 žito (97% zimní) 3,0 278 17 51 kukuřice 0,7 1347 2 1 oves 0,6 95 0,6 0,4 Komentář: Dokud nám budou chybět přesnější údaje o mouce a chlebu, vycházíme z nejnepříznivější možnosti a to, že se Cs137 dostane ze zrna do mouky a chleba.

Maso Protože se cesium chová podobně jako draslík, a draslík je hlavní součástí každé živné buňky, není žádným zázrakem, že maso zvířat, která se živila dlouhé týdny potravou bohatou na Cs137, obsahuje vysokou koncentraci tohoto radionuklidu. Většina salámu se vyrábí ze směsi vepřového masa a hovězího. Pokud je vyroben především z hověziny, potom platí (pro podíl masa) automaticky nejvyšší přípustná hodnota hověziny bez ohledu na to, které maso v něm skutečně je. Na základě tohoto zákonného stavu bychom se vlastně měli obávat, že obsah radioaktivního cesia v salámu by mohl být více než 5 nCi/kg. Praxe naštěstí vypadá jinak: ze 64 nám známých hodnot je jen 5 vyšších než 5 nCi/kg. Nebyly nám nápadné žádné zřetelné rozdíly mezi různými druhy. Celková průměrná hodnota je 1,9 nCi/kg Cs137 + Cs134. Co se týče slepičího masa, známe jen 4 naměřené hodnoty. 3 jsou pod dokazatelnou hranicí, jedna je 0,5 nCi/kg Cs137.

Med Co se týče přesného obsahu radioaktivity v medu na různých územích Rakouska, je situace pro nás stále ještě trochu nepřehledná. Zdá se, že včely nedodržují hodnoty uvedené v mapce cesia. Možná jejich příslovečná usilovnost zapříčiňuje jen malé rozdíly. Tak jsme naměřili i v oblastech, které byly velmi málo zasaženy, celkovou radioaktivitu více než 10 nCi/kg. U 31 vzorků z východního Rakouska jsme konstatovali střední zátěž, a to 11 nCi/kg (celková radioaktivita; z toho je asi 90% radioaktivního cesia). Při průměrné konzumaci za rok asi 1 kg na jednoho obyvatele přispěje letošní sběr medu přes vysoké kontaminaci jen asi 1-2 % k celkové dávce (za předpokladu, že konzument nebude reagovat vystrašeně). I tu vyvstává ohledně tohoto malého příspěvku otázka, zda by neměla být dána přednost přece jen čerstvému medu oproti medu dlouho skladovanému, protože ten, jak je známo, ztrácí časem cenné látky.

Houby O obsahu Cs137 v houbách strašila hororová hlášení v masmédiích. O kuřátkách známe jen několik hodnot z mírně zamořených oblastí Dolního Rakouska, jsou mezi 0,3 a 0,2 nCi/kg 137Cs. Ve více zasažených oblastech by mohlo vášnivým konzumentům hub hrozit nebezpečí. Pravděpodobně skutečně existují lidé, kteří zkonzumují až 100 kg volně rostoucích hub. Znamenalo by to nejen pozoruhodný přínos k celkové dávce, ale neslo by to i riziko otravy těžkými kovy. Pro normálního spotřebitele není riziko větší než u medu, avšak pozorný pohled na hodnoty cesia přece jen nemůže škodit.

Doporučení pro stanovení jídelního lístku Už jsme několikrát naznačili, že stejný obsah radioaktivity v rozličných potravinách může mít velmi rozdílný význam. Malý příklad: malé dítě vypije sklenku mléka (asi 0,2 l) oslazenou lžičkou medu (řekněme přibližně 5 g). Předpokládejme, že mléko obsahuje jen 1 nCi/l Cs137, avšak med má 20 nCi/kg Cs137. Zpočátku bychom měli sklon označit toto mléko jako slabě kontaminované a od medu bychom strachem odskočili. Pokud však spočítáme celkovou dávku ve sklence, vyjde najevo, že z mléka je tam jen 0,2 nCi a z medu 0,1 nCi. Jinak to samozřejmě vypadá, pokud je člověk zvyklý sladit medem a nikdy cukrem, potom se průměrná roční konzumace 36 kg cukru dospělým jednotlivcům nahradí tím stejným množstvím medu, a tak stoupne celkový příjem Cs137 nad asi 300 nCi. V současnosti by bylo moudřejší orientovat se podle průměrného konzumního chování, a konzumovat více vepřového masa než hovězího a více pšeničné než ječmenné mouky. Úplně bez Cs137 to nepůjde ani při nejrafinovanějším složení jídelního lístku, ale pokud člověk trochu překoná sebe samého, mohlo by to zůstat pod 100 nCi. Pokládáme za velmi důležité nenechat přerůst strach z radioaktivity v potravinách do hysterie. Moc psychiky je velká a když je člověk přesvědčen, že z 800 nCi Cs137 onemocní, může tento strach zvýšit pravděpodobnost, že také skutečně onemocní. Je třeba se pokusit co nejrealističtěji zhodnotit existující riziko. Odhad příjmu Cs137 v průměru na jednoho obyvatele. Potraviny jsou seřazeny podle radioaktivity, kterou získaly. kg nCi/kg nCi mléko 129 2,0 258 ovoce a šťáva 80 2,0 160 (1) pšenice 98 4,1 96 (?) (1) hovězí maso 19 10 78 (?) sýr 6,3 3,0 63 žito 17 0,5 51 (?) pivo 110 0,3 55 (?) (?) zelenina 68 0,4 20 (?) (1) vepřové maso 47 0,3 19 (?) (?) brambory 62 0,3 18 (?) (?) víno 36 0,3 11 (?) (?) cukr 36 0,3 11 med 1 10 10 jiné 850 nCi Cs137 891 nCi Cs137 (1) optimistický odhad, vylučuje překročení hraniční hodnoty (?) údaje, které máme, nepostačují na přesný výpočet -> Obsah

WACKERSDORF Vítr fouká směrem do Rakouska. Člověk nemůže být dost nedůvěřivý. Anebo si myslíte, že je možné německé technice bezstarostně důvěřovat? Od černobylské katastrofy víme, že vzdálenost není ochranou před radioaktivními emisemi. Z každého jaderného zařízení mohou uniknout produkty radioaktivního rozpadu, v každém jaderném zařízení se mohou stát nehody. Od Černobylu je v Rakousku každému jasné, že nedokončený vstup do atomového věku nebyl konzervativní názor atomového průmyslu. I v jiných státech se začíná seriozně uvažovat o odstoupení od jaderné energetiky. Švédsko odstaví dříve, než bylo plánováno svoje jaderné elektrárny. Ve Švýcarsku a dalších státech chtějí zříci stavby atomových elektráren. Odstoupení je přitom evidentně těžší, než vstup. Naproti nim stojí tvrdohlaví provozovatelé atomek – vládnou všude tam, kde je využívání jaderné energie spojeno s jaderným zbrojením – jako ve Francii a ve státech východní Evropy. V Německu dnes rozhoduje vláda, která si tvrdohlavě přeje držet se vytyčené cesty do atomového věku. Žádný protest obyvatelstva, žádná zpráva o katastrofě z oblasti nukleární energetiky, jak se zdá, je nemůže od toho odradit. Ne surový tón Bavorska, ale povrchnost jejich argumentů, je tím, co nám překáží: Říkají, že to, čím argumentuje Rakousko je starou písničkou odpůrců jaderné energie. Nehoda jako v Černobylu by se ve Wackersdorfu nemohla nikdy stát. Bez Závodu na přepracování jaderného paliva (ZPP) by museli Němci zavřít svoje jaderné elektrárny a seděli by potom ve tmě. Komín ZPP je prý proto 200 m vysoký, aby mohly být v bezprostředním okolí závodu dodrženy předepsané hodnoty radioaktivity a když radioaktivní mrak přijde do Rakouska, je už tak rozptýlen, že už by se vůbec nedala dokázat jeho škodlivost, atd. Zkrátka a dobře, s Rakušany se zachází jako se všemi ostatními otravnými odpůrci atomové energie. Když chtějí demonstrovat, zakáže se jim vstup do země. Když je to možné, jednoho zatknou a nechají ho pořádně i platit. Našim politikům řeknou, že se dostatečně neinformovali – evidentně proto, že poslechli občany, namísto toho, aby si obstarávali informace od DWK (Německá společnost pro přepracování jaderného paliva). Co se týče některých rakouských politiků, zdá se, že jejich obrácení na odpůrce jaderné energie už stejně dlouho nepotrvá: důvěra ve spolehlivost německé techniky už byla některými z nich signalizována. Ale vlastně jsme ani neočekávali od stran, které roky většinou setrvaly na projaderném kursu, žádný dokonalý obrat. Jako všude, a po Černobylu ještě o mnoho víc, se i v Německu ozývá dost hlasů, požadujících odstoupení od jaderného programu. Jen německá spolková vláda a její bavorští přátelé mají v hlavě něco jiného: ne stop stavbě jaderných elektráren šetřením energií a čistými alternativami, ale vstup do nového koloběhu: do hospodaření s plutoniem. Na začátku stojí ZPP ve Wackersdorfu. To, co má následovat, zdá se být momentálně zabržděno z finančních důvodů: rychlý množivý reaktor (a s ním i nový ZPP pro množivé reaktory). V hlavách mnohých politiků NSR může strašit myšlenka vlastní plutoniové bomby. To je myšlenka ještě o něco příšernější, než ZPP ve Wackersdorfu a stavba nové atomové elektrárny blízko Rakouska.

Proč potřebují jaderné elektrárny ZPP? Když se provozuje jaderná elektrárna, je zapotřebí uranové palivo. Když se dovezou 2 tuny paliva – tolik by se mělo denně zpracovat ve Wackersdorfu – do elektrárny, je z toho radioaktivita 4,5 Curie. Palivo zůstává v elektrárně 3 roky. Aby rovnoměrně vyhořelo, mění se dvakrát jeho pozice. Po třech letech je z původních 3-4 % štěpitelného uranu U-235 jen o něco více než 0,9%. 94.5% tvoří nespotřebovaný uran U-235, 1% tvoří plutonium Pu-239 vznikne zachycením jednoho neutronu z uranu U-238), 3% tvoří štěpné produkty. Během tří let stoupla mohutně radioaktivita paliva, nyní je to asi 400 milionů Curie. Velká část této radioaktivity pochází z izotopů s krátkým poločasem rozpadu. Když se palivo dostane ven z reaktoru, nejdříve se skladuje přímo v jaderné elektrárně – pod vodou, protože ještě stále produkuje velmi mnoho tepla. Asi po roce by se mělo dovézt do ZPP, kde se má uchovat ve vstupním skladu ještě 7 let. Po této době radioaktivita klesne natolik, že palivo může být zpracováno. Tohle vstupní skladiště je ostatně jednoduchá betonová hala s větracími otvory na bocích a na střeše, kde mají být palivové články uloženy v ocelových nádržích. Pokud jsou pouzdra palivových článků netěsné, což je po použití v reaktoru dost pravděpodobné, zůstávají jako bariéra proti unikání plynných radioaktivních substancí jen těsnění pokrývky transportního pouzdra a asi deset dalších děr v nádrži.

Namísto 400 milionů Curie mají palivové články nyní „jen“ 4 miliony Curie. To však je ještě stále milion násobek toho, co tu bylo před tím, než se palivové články dostaly do reaktoru. Nemožnost bezpečného finálního úložiště jaderného odpadu byla vždy důležitým argumentem proti provozu atomek. Mezitím už existuje příliš mnoho jaderných elektráren, a proto bude nevyhnutelně nutné najít finální úložný prostor pro jaderný odpad. Nevyhnutelným závěrem problému jak naložit s jaderným odpadem, je zřeknutí se další produkce jaderného odpadu, a tím vykročení ze slepé uličky atomové techniky. V NSR platí ZPP za „důkaz likvidovatelnosti“, což znamená, že když bude ZPP ve Wackersdorfu pracovat, budou provozovatelé atomek zbaveni starosti z přeplněných úložišť vyhořelého paliva (v jaderné elektrárně) a mohou usilovně vyrábět další jaderný odpad. „Důkaz likvidovatelnosti“ se pro ZPP zdá být potřebný, ač ten jaderný odpad neredukuje, ale rozšiřuje jej.

„Přepracování“ – zastírání zraku V ZPP se 5 m dlouhé palivové články – tyče, krájejí na 5 cm dlouhé kousky. Přitom se uvolňují plyny a lehké prachové látky. Filtry jsou přivedeny do 200m vysokého komína. Některé radioaktivní substance se dostanou do vzduchu. Rozkrájené palivové články padnou do vařící kyseliny dusičné a rozpustí se v ní. Vhodnými rozpouštědly se má potom extrahovat (vyloučit) uran a plutonium. Jako zbytek zůstane kyselina dusičná s produkty rozpadu, které nejsou využitelné. Tento roztok produktů jaderného rozpadu se má spařit a roztavit se (slít se) se sklem. Směs se naplní do kovových nádrží a tyto takzvané skleněné kokily se potom musí dalších 30 let uchovávat na území ZPP. Potom radioaktivita klesne natolik, že mohou být přeneseny do konečného (finálního) úložiště. Obránci ZPP tvrdí, že musí skladovat ve finálním úložišti jen 4% přepálených článků po přepracování ve Wackersdorfu. Neřeknou však, že tu jde o procento hmotnosti. Plutonium a uran jsou velmi těžké a tvoří 96% hmotnosti. Pokud však jde o obsah radioaktivity, je poměr opačný. 95% radioaktivity je ovlivněno štěpnými produkty. Plutonium a uran z toho tvoří jen 5%. Asi 0,5% radioaktivity se uvolní v ZPP přes komín a odpadovou vodou. Půl procenta zní sice jako velmi málo, ale stále to ještě je 4-5 tisíci násobek toho, co se původně do ZPP injektovalo. Co se týče objemu atomového odpadu, tak musíme po zpracování v ZPP větší objem, než předtím (nejméně 30-násobek), jelikož přece k radioaktivnímu odpadu přibude ještě nákladný balicí materiál, jako beton a sklo. Vznikne i celá hora slabě radioaktivního odpadu: od chemikálií až po hadry na čištění. Ostatně bude maximálně po 30 letech provozu celé zařízení jediným atomovým odpadem. Déle totiž nevydrží materiál chemické a radioaktivní zatížení v žádném případě.

Ekonomický flop V žádném případě není přepracování vyhořelých palivových článků dražší, než přímé konečné skladování. (Tak přímé zase není: i při něm se musí palivové články nejdříve zabalit – to se nazývá kondiciování.) Po hospodářské stránce by mohlo být ZPP ve Wackersdorfu vůbec flopem, protože palivové články z Wackersdorfu budou podstatně dražší, než z obyčejného uranu. Například 1 kg nového palivového článku z čerstvého uranu stál začátkem roku 1984 1100,-DM. Palivový článek MOX ze suroviny opětovně získané v La Hague stojí 3300,-DM za kg, stejný palivový článek MOX z Wackersdorfu by stál 6600,-DM za kg. Je to proto, že francouzské zařízení na úpravu leží na poloostrově a 70% veškerého odpadu, které se uvolňuje ze zařízení, se odfoukne nad moře. Jestliže je moře velké, myslí si lidé v La Hague, stejně jako ve Windscale, mohou do něho nasypat jakékoliv množství radioaktivního odpadu. Protože tyto levné „cesty likvidace“ v Bavorsku chybějí, musí být závod ve Wackersdorfu opatřen podstatně nákladnějšími pomocnými zařízeními. I vítr může ve Wackersdorfu foukat kam chce - všude je však hustě osídlené území. Vítr fouká směrem do Rakouska. Přesto se dostane, pokud začne pracovat ZPP ve Wackersdorfu, stále ještě více než dostatečné množství radioaktivních plynů a aerosolů ze tří komínů plutoniové továrny do ovzduší: Krypton 85: vzácný radioaktivní plyn, který by mohl přispět ionizací vzduchu k urychlení umírání lesů. Jeho zadržování je drahé, protože krypton je možné zadržet pouze tak, že se natolik ochladí, až se stane kapalným. Zadržování kryptonu neměla DWK v plánu. Úřad státního dozoru požadoval zřízení pilotního zařízení /pokusné zařízení, které by se mělo pokusit přefiltrovat 10% plynu/ a pokud bude fungovat, má se vybudovat absorbér kryptonu. Uhlík 14: jeho absorpce je technicky lehko proveditelná, avšak není plánována z důvodu vysokých nákladů.

Jód 129: má na rozdíl od Jódu 131, který nám uštědřil Černobyl, velmi dlouhý poločas rozpadu. Provozovatelé ZPP tvrdí, že zamoření jódem 129, přípustné se zřetelem na normu Nařízení o ochraně před zářením by bylo jen 70%. Při tomto součtu však znalci použili příliš nízké faktory transferu. Například z jisté studie bavorského Krajského ústavu pěstování rostlin a kultury půdy vyplynul pro ozáření cestou půda – rostlina – kráva – mléko průměrný faktor přenosu, který byl 18-krát vyšší než ten, který určili znalci. Tím by však byly o mnoho více překročeny i nejvyšší hodnoty německého Nařízení o ochraně před zářením. Avšak nejen komíny ZPP budou chrlit jaderný odpad. S odpadovou vodou se dostane i radioaktivní vodík – tricium do ovzduší. Byl požadavek vypouštět takové množství radioaktivního vodíku, které by bylo větší, než je množství tricia vypuštěné všemi německými atomkami od uvedení do provozu až dodnes. Tato vypuštěná voda by se dostala přes Naab do Dunaje, tedy i k nám. Přímé finální uložení vyhořelých palivových článků je lepší, než ZPP – jsou zapotřebí nižší finanční náklady. Zařízení na kondiciování by vypouštělo podstatně méně radioaktivních látek do vzduchu a životního prostředí, než ZPP. Zůstává ještě otázkou, co se stane s emisemi z komína ZPP. Katastrofa v Černobylu ukázala, že největší škoda vznikne vypršením radioaktivních substancí. Množství srážek v Salzburgu a Salzkammergutu je vyšší, než ve Wackersdorfu a vítr z tohoto směru není nijak neobvyklý. Sníh obsahuje dvojnásobek množství, než déšť. Za mlhy může spadnout dokonce stonásobek množství škodlivin a mlha se v horách vyskytuje skutečně často. Jsou úplně možné povětrnostní situace, při kterých u nás spadne stejné množství radioaktivních srážek, jako v bezprostředním okolí zařízení. Při normálním provozu to může být poměrně málo. Při poruše, anebo při vážné nehodě se stane, jako při černobylské katastrofě, otázka deště je otázkou přežití, alespoň pro zemědělství. Bavorský ministr si však myslí, že by mohl zesměšnit strach Rakušanů z poruchy v jeho ZPP, když oznámí, že nehoda jako v Černobylu je ve Wackersdorfu nemožná. „Wackersdorf má setinu až tisícinu potenciálu ohrožení německého jaderného reaktoru, to jest nejbezpečnějšího na světě. Teplota, tlak a hustota energie jsou neporovnatelně menší“. (F.J. Strauss v Kurieru 10.srpna 1986). Samozřejmě se nehádáme, že nehoda jako v Černobylu se ve Wackersdorfu nemůže stát, nakonec, ZPP není jaderná elektrárna. V žádném případě není možné vyloučit nehody jako takové – ani takové, při kterých dochází k velkému uvolnění radioaktivity. Působením agresivních a výbušných chemikálií s radioaktivními látkami vzniká velmi účinná směs, která může způsobit množství nehod. Kromě toho může dojít k nehodám kritického stavu, tedy k řetězovým reakcím, protože se někde nashromáždilo příliš mnoho plutonia. Při tomto druhu nehod se uvolní velmi mnoho energie, takže se nedá vyloučit poškození celého zařízení. Každá nehoda v zařízení v sobě skrývá i nebezpečí, že se uvolní radioaktivní látky. Ve všech ZPP, nacházejících se doposud v provozu se stal normální provoz spíše výjimkou, poruchy naproti tomu pravidlem. Proto člověk nemůže být vůči ZPP Wackersdorf dost důvěřivý. Jeho provoz je pro nás nebezpečím. A tohle jsou ty nejnebezpečnější atomy na světě!

Oznámení v tisku NSR: Porucha v nukleárním podniku Hanau (DPA): Při poruše ve výrobním zařízení Německé unie palivových článků pro reaktory (RBA) v Hanau unikl, jak jsme se až nyní dozvěděli, minulou sobotu vysoce jedovatý plyn uran-hexafluorid. Má jít pouze o asi 20 gramů, které se nedostaly do ovzduší. Podle vedení podniku nebyl zasažen nikdo. K nehodě došlo, když při čištění transportní nádrže praskla hadicová spona. Čtyři pracovníci, kteří se nacházeli v místnosti, stihli včas utéci. Na vině je prý chyba obsluhy. Zařízení je však opět pod kontrolou pomocí ovládání na dálku. (Die Presse, 25.7.1986). Zelení: Reaktor v Hamm vypouští opět radioaktivitu Düsseldorf (AP) Vysokoteplotní reaktor v Hamm-Uentropu, po poruše prý podle informací Zelených, vypouští ještě stále radioaktivitu v nepřípustných množstvích. Podle výsledků měření, které uveřejnili nezávislí vědci, stouplo radioaktivní zamoření půdy v hlavním směru větru od reaktoru v prvním červnovém týdnu, tedy po odstavení koncem května na trojnásobek hodnot, naměřených těsně po odstavení. (Süddeutsche Zeitung, 22.7.1986) Reaktor odstaven pro trhlinu v potrubním vedení Gundremmingen (DPA). Po trhlině v potrubním vedení ve strojovně musel být odstaven blok C nové jaderné elektrárny v Gundremingenu na Dunaji tři dny. K příhodě, která se stala už 10.ledna, ale až nyní byla oznámena, došlo, když se postupně po revizi rozbíhal 1310 MW reaktor.

(Süddeutsche Zeitung, 23.1.1985) Jaderná elektrárna v Mülheim-Kärlichu po dvou poruchách odstavena Mainz (DPA): Příčiny by měly být důkladně prozkoumány ve spolupráci s Technickým dozorovým spolkem (TÚV) Porýní jak oznámilo rýnské Ministerstvo životního prostředí. Až po ukončení vyšetřování by se mohlo rozhodnout o pokračování zkušebního provozu. V pátek prý došlo k poruše v jaderné sekundární oblasti a k rychlému odpojení reaktoru, jak nám oznámilo ministerstvo. Po odstranění příčiny byl reaktor v tentýž den znovu uveden do provozu. V noci na pondělí se objevila v sekundární oblasti znovu porucha. Personál podniku proto z opatrnosti manuálně odpojil reaktor. Příčinou poruchy je prý nestabilita v regulaci vysokotlakého předehřívače. (Süddeutsche Zeitung, 27.5.1986) Jaderný reaktor v Gundremmingenu odstaven pro defekt Gundremmingen (DPA): Blok B jaderné elektrárny Gundremmingen (okres Günzburg) musel být v pátek odstaven několik hodin. Podle údajů vedení podniku z neděle byl posuvný uzávěr v turbinovém zařízení netěsný. 1300 MW reaktor byl v noci na sobotu opět uveden do provozu po úspěšné opravě. Za měsíc se má blok B opět odstavit, aby se mohlo podle plánu začít s nadcházející revizí a vyměnit palivové články. (Süddeutsche Zeitung, 3.7.1986) Jaderka znovu odstavena Hamburg (Reuter). Jaderná elektrárna v Brünsbüttellu byla podruhé v jednom týdnu odstavena. Tentokrát bylo mechanické poškození příčinou automatického odpojení, v předchozím týdnu byl jaderný milník odpojen jen omylem … (Vorarlsserger Nachrichten, 3.7.1986)

-> Obsah

JADERNÉ ELEKTRÁRNY V ČESKOSLOVENSKU Temelín, Bohunice, Dukovany, Mochovce Člověk může o Československu říci cokoliv a mít proti němu všelico. Ale jedno se musí nechat: v budování jaderných elektráren patří ke světové špičce. Ano, je to tak! Nejenže je do sítě zapojeno 6 bloků atomek s celkovým výkonem 2442 MWel, dalších 7 elektrárenských bloků s celkovým výkonem 3508 MWel je ve výstavbě. Ale to ještě není vše. Další tři jednotky po 1000 MWel jsou ještě plánovány. U jaderných elektráren v Bohunicích, Dukovanech a Mochovcích jde o vodou moderované tlakovodní reaktory typu WWER – 440 (takzvaný novovoroněžský reaktor), v Temelínu jsou prý plánovány 4 jednotky WWER – 1000. Všechno dohromady to dává 16 atomových jednotek na čtyřech různých lokalitách v ČSSR s gigantickým elektrickým výkonem 8950 MWel (to odpovídá asi 13 Zwentendorfům). Pokud by skutečně někdy měly fungovat, mohly by dodávat přibližně tolik elektrické energie, jako všechny rakouské tepelné a vodní elektrárny dohromady! Tento mohutný energetický potenciál samozřejmě problémem není, ale problém je potenciální možnost nebezpečí. Konec konců žijeme několik měsíců s následky jaderné nehody, jejíž střed leží více než 1000 km od východní hranice Rakouska a ještě mnoho roků se budeme potýkat s následky. A čtyři lokality atomek v ČSSR se doslova tlačí na hranice ! Ani jedna není vzdálena více než 100 km od hraniční závory. Pokud by se tam někdy měl odehrát nový Černobyl, potom bude ve Vídni vládnout smrt. Přece však se mohou českoslovenští technici odkázat na získané zkušenosti. Již v květnu 1979 byl odstaven v Bohunicích první reaktor po dvou těžkých nehodách v lednu 1976 a v únoru 1979. Dva mrtví, uniklo neznámé množství plynných radioaktivních škodlivin. Avšak odstavený bohunický reaktor byl se svými 110 MW proti megabloku v Temelíně trpaslíkem. Tento Temelín, jak se zdá, se vůbec rozvíjí symbolicky a nabírá téměř Wackersdorfské rozměry. Snad z něho bude ještě poutní místo razantně rostoucího anti – jaderného společenství. S naplánovanými 1000 MW reaktory patří elektrárna v Temelíně k největším producentům proudu z jaderné energie na světě, porovnatelným s Černobylem a s Cattenomem na německo-francouzských hranicích, kde ještě před několika týdny prasklo potrubí se studenou vodou. Temelín a jeho menší příbuzní na jiných místech se každopádně málo hodí na to, aby stupňovali pocit spokojenosti Rakušanů. Přece však se zdá, že i českoslovenští odborníci narážejí na nějaké pochybnosti. Tak je napsáno v oficiálním znaleckém posudku expertů (vypracovaném už před lety, s názvem „Analýza ekologické situace v Československu“): „Specifickým problémem je znečištění vod radionuklidy. Toto znečištění se objevuje nejen na místech dobývání radioaktivních surovin v souvislosti s provozem jaderných elektráren, ale i v emisích elektráren, které spalují hnědé uhlí. Vychází se z určité kontaminace vody Vltavy v důsledku výstavby jaderné elektrárny Temelín, co v souvislosti s omezenou užitkovostí řek Jizera a Želivka a ve všeobecnosti s rostoucím polnohospodářským znečištěním povodí by mohlo vyvolat těžkou situaci v zásobování pražské aglomerace pitnou vodou.“ My, Rakušané máme každopádně všechny důvody požadovat splnění starého požadavku hnutí proti jaderným elektrárnám: „Ani jedna atomka na hranicích Rakouska“ i vůči ČSSR. Že u našich československých sousedů najdeme odezvu a porozumění (ne právě u vlády), to se ukázalo koncem května tohoto roku při akci, při kterých byly ve více československých městech rozdávány letáky s informacemi o situaci po Černobylu a o nebezpečích jaderných elektráren. Určitě to nebyla poslední návštěva tohoto druhu u sousedů. Konečně je nejvyšší čas, aby se něco dělo. Rakousko má morální právo a rakouská spolková vláda zase politickou povinnost podniknout všechno, aby zabránila stavbě nových elektráren na rakouských hranicích a aby požadovala zavření existujících zařízení. Tohle je jako první krok v dlouhém řetězci, kterého provádění může být pouze úplné celosvětové odstoupení od jaderné energie a podle mezinárodního práva zákaz staveb jaderných elektráren a vlastnictví jaderných zbraní. Nemůžeme se divit, že tento znalecký posudek nebyl nikdy uveřejněn, protože experti z rozličných vědních disciplín zde vykreslili asi na 50 stranách dramatický obraz situace v životním prostředí v Československu. Členům Charty 77 se podařilo získat několik exemplářů a propašovat je na Západ. Citovaný odstavec je převzat z německého překladu, provedeného v Rakousku.

Místo Začátek provozu Typ MWel. Bohunice V1 – 2 4/79 WWER - 440 380 Bohunice V1 – 1 1/81 WWER - 440 382 Bohunice V2 – 1 5/84 WWER - 440 420 Bohunice V2 – 2 5/85 WWER - 440 420 Dukovany 1 11/84 WWER - 440 420 Dukovany 2 11/85 WWER - 440 420 Dukovany 3 5/86 WWER - 440 420 Dukovany 4 12/86 WWER - 440 420 Mochovce 1 6/84? WWER - 440 417 Mochovce 2 6/89 WWER - 440 417 Mochovce 3 12/89 WWER - 440 417 Mochovce 4 6/90 WWER - 440 417 Temelín 1 12/90 WWER-1000 1000 Temelín 2 ? WWER-1000 1000 Temelín 3 1994 WWER-1000 1000 Temelín 4 plánováno WWER-1000 1000 Místo komentáře k dohodě mezi Rakouskem a ČSSR o znečištění ovzduší přesahujícím hranice citujeme hlavního inspektora Československé komise pro atomovou energii, Ing. Jiřího Baránka: „Chtěl bych dodat, že reakce některých evropských států ukázaly, že na takový případ jsme nebyli připraveni. Ukázalo se, že pro takové případy neexistují žádné směrnice: Je známo, že reakce rozličných států byly diametrálně odlišné. V některých případech se skutečně dá hovořit o hysterii, z čehož vyplývá, že měla nastat určitá mezinárodní koordinace. Pokládáme ji za nevyhnutelnou. V této oblasti máme s Rakouskem dohodu, která se dá označit jako skutečně unikátní. Zde se dva státy s rozdílným společenským zřízením už v roce 1984 dohodli o regulaci společných zájmů v souvislosti se zřízením a provozem jaderných elektráren. Dohoda spočívá především v tom, že se každé dva roky uskuteční oboustranná výměna názorů na vývoj programu jaderné energie v jednotlivých zemích. Bohužel, jak je nám známé, jaderná energie byla v Rakousku zakázána zákonem, čím se však nic nemění na platnosti této dohody. Šest měsíců před uvedením do provozu každého jaderného reaktoru, který je možné označit jako pohraniční (v blízkosti hranic) je tento předmětem společné kontroly expertů. Toto se uskutečnilo před spuštěním jak prvního, tak i druhého bloku v Dukovanech, protože tato jaderná elektrárna se dá označit jako blízká hranicím. Konečně dohoda obsahuje i ustanovení o zřízení speciální dorozumívací sítě, která může být v nepředvídatelných situacích nasazena na odevzdání nevyhnutelných informací partnerovi. V prvních dnech po poruše v Černobylu vysílala rakouská televize rozhovor s jedním z našich kolegů z této společné skupiny expertů. Detailně vysvětlil, v čem je záruka jistoty provozu našich jaderných reaktorů a jednoznačně dokázal, že neexistuje žádný rozdíl mezi tzv. západním řešením bezpečnosti jaderných elektráren a opatřeními, která byla udělána v Dukovanech. Tento rozhovor přispěl zásadně ke všeobecné informovanosti obyvatelstva Rakouska. Jak se ukázalo, s odborníky je možné velmi dobře vést seriozní rozhovory o všech možných problémech a dojít ke společným závěrům. Bohužel s rakouským tiskem je to velmi komplikované.“ (Rudé právo, německé vydání z 30.3.1986)

Způsob stavby a bezpečnost Typ WWER-440 nemá proti západním atomovým elektrárnám containment, což je přetlaková nádoba z oceli. Experti v Comecone (RVHP) nahrazují tuto bezpečnostní bariéru tím, že budova reaktoru je údajně hermeticky uzavřena. Přetlak, který může vzniknout při poruše, by měl být odstraněn systémem odbourání tlaku prostřednictvím studené vody. Typ WWER-440 nemá vlastní systém nouzového chlazení. Aby se to vyrovnalo, dodal Německý svaz elektráren (KWU, stavební firma jaderných elektráren v NSR) firmě Škoda-export (od 3.bloku Bohunic) bezpečnostní systém primárního okruhu. Tento má včas poznat netěsné části a materiálové chyby. Vyhořelé palivové články se skladují u těchto reaktorů v bazénu v areálu ústavu. O plánech na finální (konečné) uskladnění nikdo nic neví! Z typu WWER-1000 je v SSSR v provozu několik reaktorů. O tomto typu nemáme žádné informace. Jaderné elektrárny v ČSSR pracují s chladicími věžemi. Podle znaleckého posudku meteorologů v ČSSR by jaderná elektrárna v Temelíně zahřívala okolí neustále o dva stupně Celsia, přičemž k okolí je třeba připočíst i část lesa. Znalecké posudky uvádějí, že i neustálým uvolňováním takhle velkého množství vodní páry by mohlo vést ke změně klimatu. Jelikož tato vodní pára je kromě toho radioaktivně kontaminována, mělo by se do budoucnosti počítat s poškozením lidí a životního

prostředí. Umírání lesů severně od Dunaje by bylo provozem jaderné elektrárny v Temelíně nepochybně urychleno. Už i bezporuchový normální provoz by byl ohrožením pro části naší země. Co se stane po nehodě, to si můžeme snadno představit díky Černobylu.

1. Reaktor v provozu 2. Reaktor ve výstavbě 3. Reaktor odstaven

-> Obsah

PŘIROZENÁ A UMĚLÁ RADIOAKTIVITA Radioaktivnímu záření jsme byli vystaveni už tehdy, když nebyla radioaktivita ještě objevena a kdy se ještě nevědělo o možnostech jejího použití. Proto se v přírodě vyskytují radioaktivní substance, jako jsou uran, radium, thorium, C-14, K-40, a také „kosmické záření“, které je v podstatě výsledkem střídavého působení na energii bohatých protonů z vesmíru a atomy v atmosféře. Tohle záření přispívá do značné míry – kolik, to se zatím přesně neví – ke spontánně vyskytujícím se genetickým mutacím všech živých tvorů a ke „spontánním případům rakoviny“. Přirozená radioaktivita, podle expozičních cest: Vnější ozáření: Podíly kosmického záření, zemského záření (vyzařování) uranu, rádia, atd., které je v každé přirozené půdě anebo ve stavebním materiálu ve větší (granit) anebo menší míře. Inhalace (Vdechnutí): V rozpadových řadách uranu, radia, atd. se vyskytuje i plynný radon, který se neustále uvolňuje ze země do atmosféry. Tento Rn, jako i jeho krátkodobé a proto vysoce aktivní rozpadové produkty, jsou vdechovány a přispívají velmi podstatně k zátěži plic. (Když se okna dobře utěsní a několik dní se neotevírají, dá se lehce změřit zvýšení radioaktivity vzduchu, která vyplývá z Rn, který prosakuje ze stěn. Ingesce (Příjem potravou): Radioaktivní izotopy C-14 a K-40 se dostávají kvůli jejich chemické podobnosti s „normálními“, neradioaktivními izotopy C-12 a K-39 přesně stejně do organických substancí, a proto i do potravin z přírody. Např. 0,012% přirozeného draslíku tvoří radioaktivní K-40 s poločasem rozpadu 450 milionů let, tak jako radioaktivní izotopy uranu, thoria, atd. zůstal v důsledku jejich dlouhého poločasu rozpadu ještě z doby stvoření světa. Ostatní, krátkodobé izotopy, se už dávno rozpadly. V případě rubidia (Rb), které je chemicky podobné K, je až 27,2% z přirozeného výskytu radioaktivních (Rb-87, poločas rozpadu 60 miliard let). Každý den požije člověk asi 3,3 – 3,8 g K, to znamená též 0,4 – 0,5 mg K-40. Celkově pozůstává lidský organismus z 1,5 – 2 g K, v tom je zastoupeno K-40. Radioaktivní uhlík, C-14, se stále vytváří vlivem kosmického záření v atmosféře z normálního C-12 (jako CO2). (Obsah C-14 v organických vzorcích využívají historici k určování věku.) Rozsah vnější zátěže je skutečně rozdílný v závislosti na kosmickém záření a klesá asi takto (měřeno v dávkovém příkonu): 100 m nadmořské výšky : 3,4 µR/h 1000 m : 5,6 µR/h 2000 m : 9,1 µR/h. Na horách a v letadle (let do New Yorku a zpět představuje asi 3 mrem) je zátěž proto vyšší, než v údolích. (Efekt je vysvětlován vysvětluje tak, že vzduchový obal pohlcuje část záření.) Na podloží závislá terestická (pozemní) složka kolísá např. takto: ve Vídni na vnějším okruhu u Jižní stanice – 1,4 µR/h, na chodníku na Börsegasse – 12 µR/h, v rakouském měřítku to může být od 0,1 µR/h v Mattersburgu (Burgunsko) až po 18,3 µR/h v Greinu (okres Perg, Horní Rakousko). Vápenec a pískovec jsou méně radioaktivní než granit.

V číslech to vypadá následovně: Vnější zátěž: Kosmické záření:

30 mrem/rok (dávka na celý organismus) 50 (20 až 160) 78 podle součtu. Kritickým orgánem jsou kostní dřeň a plíce.

Terestrické (pozemské) záření: Suma pro Rakousko, průměr: Vnitřní zátěž: v důsledku K-40 v důsledku C-14 v důsledku Ra-226, Th-228, Pb210, Po-210 Radon a rozpady

40 až 100

Celkově: Suma, přirozená zátěž:

60 až 140, prům. 100 180 mrem/rok

9 až 17 1,5 7 až 20

podle součtu. Kritickým orgánem jsou kosti. podle součtu. Kritickým orgánem jsou plíce. Na epitel průdušek připadá zátěž až 1300 mrem/J.

Pokud bychom počítali s nejvyššími hodnotami v seznamu, dostali bychom více než 220 mrem/rok. Dříve byl podceňován vliv přirozeného záření, především radonu. Ještě před několika roky se počítalo s průměrnou hodnotou 110 mrem/rok. (Proto není možno doporučit pobyt v „léčebných štolách“ v Gasteinu s obsahem radonu, pokud jsou ještě jiné léčebné šance.) Hlavním příspěvkem k civilizační zátěži bylo až do doby Černobylu medicínské využívání radioaktivity, potom následoval příspěvek spadu ze zkoušek jaderných bomb. Nejdůležitější cestou zátěže je vnější záření. Podíly inhalace a ingesce pocházejí především ze zbytku spadu a z technického používání radioizotopů. V číslech: zařízení jaderné techniky výzkum a technika televize, svítivé číslice, ionizační hlásiče kouře, minerální vody s obsahem radonu fosfátová hnojiva, lety profesní expozice Medicína: Roentgenové vyšetření Terapie ozařováním Nukleární medicína Pokusy s jadernými zbraněmi

< 1 mrem bez Černobylu <2 <3 <1 50 – 60 S roentgenovými vyšetřeními by se mělo šetřit. <1 2 < 8 Hodnota z r.1976; ještě v r.1963 to bylo 25 mrem/J; mezitím pravděpodobně < 5. Od roku 1945 do roku 1963 se dostalo do 5 atmosféry cca 3,7 t Pu s aktivitou 3.2.10 na severní hemisféře.

Suma civilizačního zatížení asi 60 mrem/J. Pro průměrného Rakušana plyne z toho před 28.4.1986 zatížení okolo 240 mrem/J. V důsledku katastrofy v Černobylu se může k tomu připočítat ještě podíl asi stejné velikosti.

Absolutní množství radioaktivního spadu. Je pozoruhodné a poučné vypočíst, jaká nepatrná množství jódu, cesia, atd. byla zodpovědná za celý radioaktivní skandál v Rakousku. Pro následující model byla použita průměrná plošná kontaminace 2 2 10 2 100 nCi/m cesia na celé Rakousko. Plocha Rakouska je asi 80.000 km = 8.10 m . Celkové množství radioaktivních izotopů, které dopadlo na plochu Rakouska: g J-131 0.3 – 0.5 Cs-137 90 – 100 Cs-134 3,5 – 4 Sr-90 1,5 – 2 Ru-103 0,4 – 0,8 Ag-110 m 30 – 40 Sb-122 20 – 30 Ba-140 70 – 80 Np-239 10 – 20 Pu-239/240 1-2

-> Obsah

KOLOBĚH PALIVA Cesta z uranových dolů k jadernému odpadu se nazývá „koloběh nukleárního paliva“. Tento jazykový výtvor má za cíl vsugerovat, že jde o určitý druh recyklace jaderného paliva a pojmově zatlačit problém radioaktivních odpadů, které vznikají v každém modelu „koloběhu“. Zastávky tohoto „koloběhu“ jsou: 1. Uranové doly 2. Konverze 3. Obohacování 4. Továrna na palivové články 5. Výroba atomových bomb 6. Jaderná elektrárna

7. Mezisklad 8. Závody na přepracování paliva 9. Kondiciování 10. Konečné uskladnění 11. Přímé konečné uskladnění 12. MOX – palivové články 13. Rychlé množivé reaktory

1. Uranové doly Na získání 1 tuny uranové rudy se musí vytěžit alespoň 300 tun horniny. Tím vznikne při výrobě uranu velké množství odkrývky (sloj), která též obsahuje některé radioaktivní izotopy, jako např. Rn222, Ra226, Pb210 a jiné, které zčásti jako plyny (Rn) anebo prach (aerosoly) zvyšují místní dávku ze záření a vedou ke zvýšené zátěži u pracovníků v dolech. V USA se nacházejí významné zásoby uranu v původní oblasti indiánů Hopi a Navajů, což vedlo k politickým problémům a ještě k dalším povede. Zvenčí vyvolané kmenové konflikty přispívají k problému, který dosud vyvrcholil do hrozícího a kvůli prudkým, i mezinárodním protestům předběžně posunutého nuceného vystěhování více než 10.000 indiánských rodin. Známé zásoby lehko dobyvatelného uranu se nacházejí přibližně z 25% v USA, 35% se nachází v zemích RVHP, 12% v západní Evropě, 11% v Kanadě, 9% v Africe, 6% v Austrálii, po 1% v Asii (bez SSSR) a v Latinské Americe. V přírodě se vyskytuje uran jako směs tří izotopů: U-238 z 99,274% (poločas rozpadu 4,5 miliardy let) U-235 z 0,74% (poločas rozpadu 900 milionů let) a U-234 z 0,006% (poločas rozpadu 240 000 let), všechny tři jsou alfa zářiče. 2.Konverze Nejdříve se ruda rozdrtí, semele (mlýn na uran) a chemicky se koncentruje na „yellow cake“ (žlutý koláč). Potom se „konvertuje“ na plynný hexafluorid (UF6). Účel tohoto procesu je následující: Zvýšení podílu U-235 vůči U-238. K tomu se využívá jejich nepatrných hmotnostních rozdílů. 3.Obohacování Plyn UF6 se odstřeďuje (centrifuguje), takže se usazuje těžký podíl (U-238) na vnější straně, lehčí podíl vevnitř (jako při získávání šlehačky v mlékárně). Obohacování se provádí v praxi v „kaskádách“ centrifug, protože jen jedna jediná centrifuga by při velmi nepatrných rozdílech v hmotnosti přinesla jen příliš malý efekt. Lehčí část produktu se nazývá obohacený uran (kvůli zvýšenému podílu U-235), těžší podíl se nazývá ochuzený uran (více U-238). Ochuzená část se „rekonvertuje“, např. na metalický uran, a uskladní se. Může se použít jako množivý materiál na výrobu plutonia ve vojenských reaktorech a A-bombách, největší část však leží na haldách. Obohacování uranu je velmi náročné na energii, v USA jsou k tomu zapotřebí 3% z celkové výroby energie (při 13,5%-ním podílu jaderného proudu – 1984). V NSR bylo roku 1985 otevřeno zařízení na obohacování u Gronau, nedaleko holandských hranic. Obohacený uran se takto dostává, podle účelu použití do závodu na výrobu palivových článků, nebo do závodu na výrobu atomových bomb (vysoce obohacený uran). 4. Závod na výrobu palivových článků UF6 se rekonvertuje na oxid uranu, nebo na metalický uran. Lisuje se na malé tablety, nebo se spéká (průměr 0,7 až 0,8 cm), plní se do trubek ze speciálního materiálu (legovaného magnesiem pro francouzské a britské reaktory Magnox, legované zirkonem – Zirkaloy lehkovodní reaktory) a tyto se spojují do svazků palivových článků (236 kusů palivových článků v německých tlakovodních

reaktorech). Palivové články se potom vloží do jádra reaktoru. V NSR se nacházejí závody na výrobu palivových článků v Hanau u Frankfurtu nad Mohanem. 5. Továrna na atomové bomby V atomových bombách narazí na sebe dvě části z velmi čistého štěpného materiálu (U-235, U-233, zvlášť vhodné: Pu-239) podkritické hmotnosti, takže vznikne kritická hmota, tedy taková, která je dost velká na to, aby došlo k řetězové reakci. Při tom vznikající energie (velké teplo, exploze, radioaktivní záření) způsobí okamžitý účinek bomby. Štěpné produkty, které se uvolní při velmi krátce trvající řetězové reakci, způsobí dlouhodobé účinky záření. Zbytek spadu (fall-out) atmosférických (nadzemních) testů atomových bomb v 50. a 60. letech se dají ještě dnes prokázat. H-bomby (vodíkové bomby) fungují na principu jaderné fúze. Plutonium se tam používá jako „zapalovač“ (rozbuška) ve formě malé. U-238 (z ochuzených zbytků při výrobě uranu) slouží jako neutronový reflektor. O co méně neutronů se ztratí směrem ven, o to více jich zůstane pro jaderné reakce v bombě – „neutronové bomby“ jsou malé H-bomby s pláštěm z Be-9, který má schopnost zdvojnásobit počet neutronů. Účinek exploze je relativně malý (málo hmotných škod), účinek záření je velký (všechno mrtvé). 6. Reaktor Ani v jaderném reaktoru neslouží palivo bezpodmínečně mírovému využití. Teplo, které vzniká při jaderném štěpení uranu ve výkonových reaktorech, se přeměňuje v parních turbínách na elektrický proud a využívá se v energetickém hospodářství. Zvláštním jaderně fyzikálním procesem ale vzniká v každém reaktoru, i v „civilním“, plutonium. Vojenské reaktory jsou speciálně konstruovány tak, aby vyprodukovali co možno nejvíce „dobrého“ zbrojního plutonia, ale i plutonium vyrobené v „civilních“ reaktorech je hodnotnou surovinou. Mírnějším způsobem je ho možné znovu použít jako štěpnou látku v jaderných elektrárnách (místo nebo spolu s uranem). Je možné jej používat jako nálož rychlých množivých reaktorů nebo, po určité úpravě (oddělení izotopů), do atomových bomb. Proces získávání plutonia z vyhořelého paliva se nazývá přepracování – jeho ústřední postavení v „koloběhu“ paliva je zřejmé. 7. Mezisklad Vyhořelé palivové články se uskladňují až do dalšího zpracování, aby se trochu snížila vysoká aktivita štěpných produktů, která velmi ztěžuje zacházení s nimi. Palivové články je možné „ukládat přímo“ anebo se mohou nejprve vybrat upotřebitelné zbytky uranu a plutonia (přepracování) a znehodnocenou část (štěpné produkty) definitivně uskladnit. V obou případech se budou palivové články skladovat více let v takzvaném meziskladu (ze kterého se může lehce stát i konečný sklad, pokud nenajdeme jiný vhodný), v podstatě betonových halách, ve kterých stojí nádrže s palivovými články. V NSR se mají palivové články skladovat 7 let před jejich zpracováním. Toto časové období je kompromisem mezi požadavkem dlouhého skladování, aby se nechala radioaktivita odeznít, a mezi problémem, který vznikne dlouhým skladováním: Jde totiž o ztrátu hybridních reaktorů. To jsou termojaderné reaktory s pláštěm z U-238, ve kterém se vytváří Pu při využívání neutronového záření, takže by se jaderná syntéza znovu zabudovala do tradičního využívání jaderné energie, se všemi průvodními ekologickými a politickými jevy. Nakonec není možné počítat dříve než za 50 až 100 let s komerčním uplatněním termojaderných elektráren, přes euforistické prognózy z 50.let, podle kterých bychom měli dnes vařit kávu termojadernou elektřinu.

-> Obsah

VĚDA A HRANIČNÍ HODNOTY V PROMĚNÁCH ČASU O souvislostech mezi zátěží (dávkou) a biologickými účinky záření. Během prvních 20 let atomového věku – od roku 1942 do 1960 – se vycházelo v ochraně před zářením a v radiologii všeobecně z toho, že existuje prahová hodnota pro zátěž člověka ionizujícím zářením. Pokud se tato prahová hodnota nepřekročí, tak se předpokládalo,že neškodí tělu člověka, příp. toto poškození by se právě tak rychle napravilo organismem, jako také vzniklo. Od roku 1960 se nashromáždilo množství údajů, které dokazují, že neexistuje taková prahová hodnota – tedy dávka, pod kterou by se riziko rakoviny rovnalo nule. Samozřejmě je lidský organismus schopen vyrovnat se s poškozeními ze záření, avšak ne zcela. I při nepatrné dávce vznikne několik tisíc reakcí záření na buňky, a tedy je nepředstavitelné, že by se všechny poškozené buňky úplně zreparovaly (opravily) anebo nahradily. Působení záření na buňky může být velmi rozličné: poškození buněčných stěn; škody na reparačním mechanismu; nepřímé poškození, které může vést k tvorbě škodlivých chemických látek v buňce. Každé takové poškození může přispět k vývoji nějaké choroby. Přímé poškození vlivem záření však vznikne až tehdy, když je zasaženo buněčné jádro, když jádro nemůže opravit poškození ze záření, ale dále se dělí. Buňka se potom rozmnožuje ve své narušené formě – vytvoří se zhoubný rakovinný nádor. Riziko je proto jednoduše rizikem náhody, přesně jako je riziko utrpět nehodu pokaždé, když nastoupíme do auta. Čím více je záření, tím větší je riziko rakoviny, ale ani při nepatrném záření není nulové, přesně tak jako můžete mít nehodu, když použijete poprvé auto. Riziko rakoviny roste tedy s dávkou. Nebo to můžeme vyjádřit jinak: čím více radioaktivních látek přijmeme s naší potravou (= nanocurie), tím více rozpadů proběhne v našem těle a tím vyšší je pravděpodobnost, že se poškodí buněčné jádro. I gama – záření, které zasahuje náš organismus zvenčí, zvyšuje pravděpodobnost zasažení. Vnější záření se skládá z přírodního záření (záření přírodních izotopů v půdě, kosmické záření), ze zvýšeného záření z půdy vlivem spadu z Černobylu a z rentgenového záření, které nám uštědřuje medicína. Při nepatrných dávkách, které však chronicky narůstají, jsou ale právě taková poškození, při kterých samotné buněčné jádro není zasaženo, mnohem častější. Například: Poškození buněčných stěn. Tyto vznikají, protože záření vytváří chemicky aktivní látky, tak zvané radikály. Poškozená buněčná stěna propustí jedovaté látky do buňky, které potom mohou vyvolat rakovinu nebo i jiné choroby. Při větších dávkách se vytváří více radikálů, které se potom vzájemně neutralizují, takže nedochází k poškození buněčné stěny. Proto se vyskytuje tento efekt zvláště při nízkých dávkách záření.

Oslabení imunitního systému: Stroncium se ukládá v kostech, tím dochází ke koncentrovanému ozáření kostní dřeně. Záření zabraňuje kromě jiného vytváření těch buněk, které slouží k obraně před chorobami. Proto potom dochází k větší náchylnosti vůči infekčním chorobám. V roce 1972 byla uznána tato skutečnost i ve zprávě OSN o poškozeních ze záření. Jako největší ohrožení v důsledku radioaktivity se neuvádí nebezpečí rakoviny, ale snížení obranných schopností organismu. Nízké dávky záření mají enormní vliv na obranný mechanismus proti mnoha infekčním chorobám, jako jsou plicní onemocnění, chřipka anebo virová onemocnění. Dlouho platila genetická poškození za nejnebezpečnější následky radioaktivity. Později se ukázalo, že lidské geny ve vaječných a spermatických buňkách jsou mnohem odolnější vůči záření, než malé embryo. Při pokusech byl pouze nepatrný počet potratů. U malého embrya již není čas na nápravu. Za několik dnů nebo týdnů se u něho z jedné buňky vytvoří miliony buněk. Během této počáteční fáze vývoje může vést každá chyba ke katastrofě. (Po katastrofě v Černobylu se zejména v nejvíce zasažených oblastech začaly rodit děti s neuvěřitelnými vrozenými deformacemi – děti, zlomené v pase v úhlu 60 stupňů, se srostlými končetinami, s dvakrát větší hlavou, aj. O těchto mutacích se většinou nemluví, protože je to „nehumánní“.) Dr. Alice Stewart, lékařka na universitě v Oxfordu, zjišťovala u 19 milionů dětí během 20 let riziko rakoviny v důsledku ozáření v matčině lůně. Dávka 1200 mrem během těhotenství stačila na to, aby se výskyt rakoviny a leukémie v prvních 10 letech života zdvojnásobil. U dětí, které byly vystaveny ozáření už v prvních týdnech těhotenství, se projevil stejný efekt už při 100 mrem. Dlouhý čas se opírala hodnocení biologického účinku záření o průzkumy lidí, kteří byli ozářeni z medicínských důvodů, např. na míše, a později onemocněli rakovinou orgánu, který byl neúmyslně

ozářen. Oficiálními místy uváděné odhady rizika rakoviny spočívají ve starších interpretacích těchto dat. Např. ICRP (Mezinárodní komise na ochranu před zářením) uvádí, že ozáření 1 milionu lidí dávkou 1 rem vede ke 100 případům úmrtí na rakovinu. Mezitím se ale ví, že tento odhad je příliš nízký. Nejprve se totiž věřilo, že podstatným dlouhodobým rizikem byl vzestup výskytu leukémie. Mezi rokem 1945 a 1950 byl výskyt leukémie v celém Japonsku nízký. V letech 1959 až 1969 stoupl o 250%. Později onemocnělo mnoho lidí jinými druhy rakoviny (kosti, hrudník, plíce, prostata, štítná žláza, atd.). V Japonsku tak činil přírůstek případů onemocnění na rakovinu plic v letech 1960 - 1965 až 750%. Zvýšení případů rakoviny plic se projevuje i všude tam, kde pršelo z radioaktivních mraků po testech atomových bomb a kde byly zamořeny vzduch a potraviny. Jen tam, kam se nedostaly – např. v blízkosti rovníku – nebyl zaznamenán vzestup. Mezitím se udělalo mnoho výzkumů, které dokazují, že první interpretace údajů z Japonska podcenily riziko rakoviny alespoň o faktor 10. Dále se ukázalo, že lineární interpolace vztahu dávky a účinku směrem k nízkým dávkám záření je nesprávná. Mancuso, Stewart a Kneale zkoumali život amerických atomových pracovníků a zjistili, že z 1 milionu lidí, kteří byli ozářeni 1 rem, zemřelo 7000 (sedm tisíc!) na rakovinu z ozáření. Vyšší riziko, jak se dalo očekávat podle oficiálních odhadů, ukázaly i jiné výzkumy na zaměstnancích v americkém a britském nukleárním průmyslu. Pokud by se riziko rakoviny, které se pozorovalo u pracovníků nukleárního průmyslu v oblasti vyšších látek (např. shození atomových bomb), dospělo by se k o mnoho více případům rakoviny, než se skutečně pozorovalo. Ukazuje se, že křivka poměru mezi dávkou a účinkem stoupá nejprve velmi prudce, při vyšších dávkách ale méně a potom nabývá lineárního průběhu. Proto se nedá vyvozovat závěr vycházející z oblasti vysokých dávek směrem k oblasti nízkých dávek nebo opačně. Riziko rakoviny a dávka (zátěž) podle různých výzkumů Dávka Počet případů rakoviny Dokázáno na na mil. osob x rem více než 10 rem 30 – 70 L Zasažení při shozu 50 – 170 R atom. bomb - 370 rem 30 – 30 L Pacienti – Becherew (ozáření míchy) 0,2 – 0,8 rem 300 L Ozáření rentgenem 600 R v matčině těle - 1 rem 300 – 3000 L Ozáření rentgenem 600 – 6000 R v matčině těle do max. 5 rem 7000 R Pracovníci v nukleárním průmyslu L – onemocnění leukémií R – onemocnění rakovinou Riziko rakoviny není proto stejné, když je 1 milion lidí ozářeno s 1 rem, anebo 0,1 milionu s 10 rem. V prvním případě musíme počítat až se 7000 případy rakoviny, v druhém případě s 1000 na milion lidí vynásobeno rem. Dlouho se podceňovalo nebezpečí radioaktivního zamoření. Později se zabraňovalo kritickým výzkumům, bojovalo se proti nim a především se zatajovalo před veřejností. Radioaktivní zamoření se liší velmi podstatně od jiných forem znečištění životního prostředí tím, že je často bezprostředním důsledkem vojenského zbrojení všech velkých národů. Proto se zatajovaly a zatajují před veřejností skutečné rozměry škod, které byly způsobeny shozením atomových bomb a pokusy s atomovými bombami. Konečně žádná vláda světa nemůže přiznat, že pokusy jakož i výroba plutonia, které údajně slouží zachování vlastní bezpečnosti, ohrožují zdraví obyvatelstva. Další důvod k tomu, aby se utajovalo skutečné riziko, především riziko malých dávek záření, je obchod s jadernou energií. V každém případě způsobily doposud statistiky o úmrtnosti kojenců, ale i statistiky o infekčních chorobách, jako jsou zápal plic, zápal mozkových blan, v USA je to vždy podle stejného vzoru: Už v 50.letech byl započat trend v oblastech, které byly zasaženy spadem z testů jadernými bomb. Po zastavení pokusů v atmosféře trvalo ještě 15 let, než byly dosaženy v 80.letech ty hodnoty, které se očekávaly z předcházejícího trendu. Toto však platí jen tam, kde nezvyšují jaderná zařízení radioaktivní zátěž. V těchto státech USA, kde jsou v provozu jaderná zařízení, zůstala úmrtnost

kojenců na úrovni 60.let anebo se dokonce zvýšila – např. po katastrofě v atomové elektrárně v ThreeMile Island. I v SSSR ukazuje statistika do roku 1975 stálý pokles kojenecké úmrtnosti. Od tehdy dochází k vzestupu, který probíhá paralelně s rozšířenou výstavbou podle programu jaderné energie. Časový vývoj hraničních povolených dávek Pro lidi vystav. záření Pro obyvatelstvo v povolání 52 rem/rok 36 rem/rok

-> Obsah

Poznámka 1934 ICRP, ve světě používáno do r.1950 1934 NCRP (amer. komise na ochranu před zářením)

POKUS O ODHAD RIZIKA Po tom všem, co tu bylo napsáno, je jasné, že jakýkoli odhad rizika je dosti nejistá záležitost. Za prvé, proto, že samotné rizikové faktory velmi kolísají a za druhé proto, že koncentrace radioaktivních substancí v potravinách není dostatečně známa. Přesto bychom zde chtěli představit různé metody, jak je možno odhadnout riziko rakoviny pro obyvatelstvo a porovnat výsledky. Tyto výsledky poukáží aspoň na to, zda má smysl prosazovat opatření na snížení zamoření našich potravin. Dávají tušit i to, že opatření ministerstva zdravotnictví už zabránily určitým škodám a zavedením nejnižších hraničních hodnot pro cesium 137 v potravinách v Evropě také ještě zabrání. Jsou různé cesty, jak se dá odhadnout kolektivní riziko pro obyvatelstvo. Porovnejme dávkové zatížení se zatížením z přirozeného záření před Černobylem: Toto číslo činilo 100 až 160 mrem ročně. Jedna velká nehoda v jaderné elektrárně, 1200 km vzdálené, stačila na to, aby se zátěž téměř zdvojnásobila! Z výzkumů od Mancuso a jiných vyplývá, že asi 20% případů rakoviny jsou následkem zátěže z přirozeného záření. To znamená, že další zátěž ze záření zvyšuje u každého jednotlivce riziko, že zemře na rakovinu o 20%. Předpokládá se, že budeme žít ze zamořených potravin, čemuž se nebude dát natrvalo vyhnout. Rizikové faktory mají velmi vysokou rozkolísanost. Kdybychom i vynechali extrémní hodnoty, zůstává rozdíl faktoru 10 : 300 až 3000 případů rakoviny na milion osob-rem. S těmito rizikovými faktory vychází přepočet pro Rakousko na 225 až 2250 případů rakoviny v důsledku radioaktivního zatížení během 1.roku po Černobylu. Pro následující roky, kdy bude působit spad, je odhad dávky asi 60 mrem za rok. Za 10 let tak dostane každý Rakušan dávku 650 mrem. Tím onemocní v Rakousku o 1500 až 15000 více lidí rakovinou, než by tomu bylo bez atomové katastrofy – za předpokladu, že všichni budou žít tak, jak doposud a že nedojde k výrazným opatřením v zemědělství.

Směsi radioaktivních substancí. V souvislosti s Sr90 vychází 400 úmrtí na rakovinu na 1 milion lidí, kteří během 1 roku konzumovali mléko (ale samozřejmě i jiné) s 27pCi Sr90 na litr. Pokud zde dosadíme průměrné rakouské hodnoty pro mléko, vyjde nám riziko 2200 úmrtí na rakovinu na milion lidí s cesiem jako hlavním nuklidem, příp. 148 se stronciem jako hlavním nuklidem. Typický průběh úbytku aktivity v potravě se vztahuje na 10 let. Vyplývá z toho 5500 úmrtí na rakovinu na 1 milion obyvatel, opět s cesiem jako hlavním nuklidem a 518 na milion se stronciem. Z toho vyplývá pro Rakousko asi 4000 až 40000 případů úmrtí na rakovinu v důsledku katastrofy v Černobylu. V důsledku katastrofy v Černobylu onemocní o 0,05 až 0,5 procent Rakušanů rakovinou více. Nejméně tolik jich bude trpět chorobami, které způsobily nepřímé škody ze záření. Ale vše jsou jen čísla. Nemohou zachytit nic z toho, co znamená choroba pro jednotlivce, pro jejich příbuzné a přátele. S radioaktivním zamořením Černobylu musíme žít. Můžeme se vyhýbat jiným látkám, které vyvolávají choroby a způsobují poškození zdraví. Můžeme se například pokusit o výživu s minimálním podílem jedů. Na to, aby byla umožněna zdravá biologická strava každému Rakušanu, musí vláda podporovat namísto chemického průmyslu bio-zemědělce. I znečištění vzduchu neničí jen lesy, podrývá i naše zdraví. Protože si nemůžeme vybrat vzduch, který dýcháme, musíme se postarat o to, aby byl konečně čistý! Nejlepší, co můžeme udělat, abychom minimalizovali škody, způsobené katastrofou v Černobylu, je to že budeme bojovat za to, aby z našeho životního prostředí zmizely látky, které vyvolávají rakovinu a poškozují jinak naše zdraví. Tentokráte jsme z toho vyvázli bez větších škod. Při podobně závažné nehodě v jaderné elektrárně v některé ze zemí, které leží blízko Rakouska, ČSSR, v NSR, ve Švýcarsku, v Jugoslávii anebo v Maďarsku, mohli bychom dopadnout jako lidé ze silně zasažených oblastí Běloruska nebo Polska, kteří skutečně trpí následky černobylské katastrofy. Jedna katastrofa byla více než dost. I když to bude stát peníze a ředitelská místa: K odstoupení od jaderné energetiky se musí přistoupit co nejdříve!!

Plány na evakuaci Katastrofa v Černobylu postavila do jiného světla všechno možné, mezitím i mnohé plány v případě havárie jaderné elektrárny. Když se ve Švédsku vychází z toho, že v případě havárie reaktoru by se

muselo evakuovat území v okruhu 40 až 60 km, jsou evakuační plány ve všech ostatních zemích zřejmě nerealistické. V USA má zóna, kterou třeba evakuovat, rádius 16 km, ve Velké Británii je to jen 2,4 km, V NSR je to bráno jinak: Evakuovat se bude pouze v bezprostřední blízkosti reaktoru, přičemž se okolí „zařízení jaderné techniky“ dělí na 3 zóny: Centrální zóna má asi 2 km rádius, střední zóna maximálně 10 km, vnější zóna maximálně 25 km. V Černobylu byly ve velmi krátkém čase evakuovány oblasti v okolí 30 km od nešťastného reaktoru. V okruhu této vzdálenosti žije okolo britských reaktorů v Berkely, Oldburg a Hartlepool u každého asi po 1 milionu lidí. Pokud by měli být tito lidé evakuováni, došlo by ke strašné panice a v průběhu krátkého času by byly všechny cesty ucpány. V Sizewillu, kde se poblíž starého Magnox-reaktoru bude stavět první britský tlakovodní reaktor, bylo by potřeba evakuovat 3,5 milionu lidí! V plánech event. katastrofy v Sizewillu je uvedeno, že ozářené osoby by se měly dovézt do nemocnice v Ipswichu. Tamější lékaři však varují, že by nemohli ošetřit více než 4 – 5 obětí záření, všichni ostatní by museli čekat venku! Podceňovalo se i nebezpečí, že by byly zamořeny i potraviny. Tak předpokládali úředníci na britském ministerstvu zemědělství, že při nehodě reaktoru by bylo nepoužitelné mléko v okruhu pouhých 40 km. Od Černobylu už víme, že dokonce ani vzdálenost 1200 km nezaručuje nezamořené mléko. Opatření pro nouzový stav na britském ministerstvu zemědělství počítají s tím, aby bylo dostatek listového papíru a čajových konvic v čase mimo normální pracovní dobu. I zaměstnancům jistého podniku v elektroprůmyslu se zabezpečuje vybavení v nouzovém případě: 500 párů gumových holínek je na seznamu hned na prvním místě, následují takové důležité věci, jako jsou gumové rukavice, bavlněné čepice a bílé pláště. I v USA bylo doposud s plány v případě katastrofy více zkušeností komických než užitečných. Příhoda, která se vždy uvádí, pochází z New Hampshire, kde chtěli v únoru prověřit plán pro případ katastrofy reaktoru v Seabrooku. Obyvatelstvo dostalo telefonní číslo pro případ havárie. Bohužel to bylo číslo kreditního oddělení místní banky …

-> Obsah

NADEŠEL ČAS PŘESTAVIT VÝHYBKY (Obhajoba energetické politiky) Je nejvyšší čas udělat něco rozhodujícího v oblasti energetické politiky. Nedá se to však udělat ze dne na den. Ale výhybky se nastavit mohou – to je to, co musíme žádat od politiků. Nu, ale výhybky kam? Do budoucnosti energie, ve které se potřeby všech lidí uspokojí bez vykořisťování jedné části lidstva druhou, bez ničení životního prostředí a bez plýtvání zásobami důležitých surovin. Vznešený cíl, se kterým bude každý souhlasit. Nezdá se však, že by někdo ze zodpovědných u mocenských pák ( =výhybkáři) věřil tomu, že takovéhoto cíle je možné dosáhnout. Samozřejmě ne, zní naše odpověď, když jsme se ještě vůbec nevydali na cestu. Začněme v malém – a rozmýšlejme, jak by se v našem malém Rakousku nastavit výhybky, aby se udal správný směr a aby se i druzí z toho poučili.

Obrysy nové energetické politiky Je třeba ještě jednou zdůraznit: Jen tady a teď je možné nastavit výhybky. Nikdo by si ale neměl myslet, že se tím už dosáhlo cíle. Kdo touto cestou půjde, bude ještě dlouho na cestě. Co ale určitě potřebujeme ihned, a čeho bychom při odpovídajícím politickém úsilí mohli i docílit, je program obratu v energetické politice, který by mohl zahrnovat následující body: - Podpora výzkumu lepšího využití energie a neškodných, „mírných“ technologií, - Radikálně nový koncept dopravy, - Regionální energetické koncepce, - Odpovídající zákonné a finančně – politická opatření. Všechny čtyři body spolu vytvářejí soubor, který z dnešní energetické politiky nenechá kámen na kameni. Podívejme se tedy blíže na některé body.

Podpora výzkumu Rozhodnutí o přidělení finančních prostředků na výzkum se musí podřídit jasným a jednoznačným kriteriím. Podle toho se může uplatnit podpora výzkumu jen v rámci - projektů na využití obnovitelných, podle možností domácích zdrojů energií (biomasa, voda, slunce, vítr, atd.) - projektů na zlepšení využití energie (zvýšení účinnosti, spojení energie-teplo, omezující opatření, atd.), především v souvislosti s obnovitelnými zdroji energie - projektů na snížení vypouštění škodlivých látek do okolí. Právě v oblasti výzkumu může Rakousko využít náskok před většinou ostatních průmyslových zemí. Rakousko se díky moudrosti svého obyvatelstva zřeklo jaderné energie a může tyto peníze, kterými se v jiných zemích mrhá, plýtvá z větší části na jaderný výzkum, dát do rozumných a v budoucnosti užitečných projektů. Právě v oblasti energie se dá ve směru mezinárodní konkurenceschopnosti mnoho získat. Vzhledem ke krizi v mnoha sektorech hospodářství je to lákavá myšlenka.

Koncepce dopravy Zde je jen jedna možnost a ta zní: radikální přestavba individuální dopravy na veřejnou dopravu. Tato přestavba si žádá jen politické rozhodnutí. Tak jako po druhé světové válce v období znovuvýstavby v západních zemích padlo jednoznačné zásadní rozhodnutí o rozsáhlé výstavbě individuální dopravy (a tím se Hitlerův program autostrád, jako mnoho jiných věcí, mlčky převzal a rozvedl), tak dnes platí, že je třeba přijmout zásadní rozhodnutí o veřejné dopravě. Důvodů k tomu je dost (viz. přehled v rámečku). Sedm dobrých důvodů pro hromadnou dopravu (železniční a autobusovou) - zřetelně menší spotřeba energie na přepravovanou osobu / na přepravovaný náklad - mnohem menší vypouštění škodlivých látek - podstatně menší riziko nehody - nižší opotřebování a znečišťování krajiny - národohospodářsky vhodnější - šetří suroviny - menší ohrožení hlukem

Samozřejmě by se nesmělo provádět budování hromadné dopravy polovičatě. Konec konců, většina lidí si cení dnes dosažené mobility. Dostat se kdykoliv co nejrychleji téměř do každého místa, to je významnou součástí všeobecné životní úrovně. Jen málokteří by byli ochotni z toho něco vypustit. Co ani vůbec není nutné. Co tedy mluví proti tomu, aby se vystavovala hustá síť veřejné dopravy? Peníze? Určitě ne. Takováto dopravní síť je nanejvýš drahá „v prvotním zabezpečení“, nikoli ale při její udržování. Za to jsou ale „vedlejší náklady“ nepředstavitelně nízké. Když připočítáme na účet individuální dopravy všechny škody a náklady, které zapříčiňuje – od umírání lesů až po zdravotnické ošetření obětí nehod, od plýtvání surovinami a energií až po hluk – vyjde nám obrovská suma! Tak drahý nemůže být benzín, aby se tím všechno odškodnilo. Celkově nehledě k tomu, že lidské životy se přece vůbec nedají vyjádřit v penězi a ani se jimi nedají koupit. A čas? Nuže, nikdo nemůže popřít, že mezičasem už auto nemá na dlouhých trasách žádné výhody v porovnání s dobrými a rychlými dálkovými vlaky. Kromě toho je možné ve vlaku číst, spát, rozptýlit se v jídelním voze a člověk přijede do cíle odpočatý. V dopravě na kratší vzdálenosti je však třeba ještě všelico zlepšit. Jedinou nevýhodou autobusové a železniční dopravy v současnosti je, že nemůžeme kdykoliv nastoupit a cestovat. Ale i tomuto ideálu bychom se mohli velice přiblížit šikovným použitím moderních technologií. Že toto přemístění z cesty na koleje se týká samozřejmě a právě, dopravy výrobků, je zajisté pochopitelné.

Regionální energetické koncepce Obzvláště bezmocná je oficiální energetická politika. Jasně vidím, že mnozí politikové jsou nejistí a o nových možnostech se uvažuje málo. Energetická zpráva spolkové vlády hovoří v tomto směru velmi mnoho. Rozhodující činitelé jsou zapleteni do záchytných ramen energetických gigantů. Co se má v Rakousku udát v energetické politice, ukazují tak jako před tím velcí a hospodářsky mocní na trhu energie – od sdružení až po ÖMV, od TIWAGu až po NIOGAS. Politici (pokud vůbec chtějí něco jiné) mají, jak se zdá, svázány ruce v neposlední řadě skutečností, že mnozí z nich jsou šikovně zamotáni do sítě energetického hospodářství, a to ne kvůli nějakému malému platu. Kdo sedí v dozorčí radě za hodně peněz, musí se starat o hospodářské blaho svojí firmy. Pro něj znamená obrat v energii nanejvýš to, že bude celou svou energii vynakládat pro (materiální) blaho podniku a tím i pro své vlastní. I přesto. Tito pánové se musí pod větším anebo menším tlakem přesvědčit, že je čas zralý na jiné věci, např. na malé, rozumné, regionální koncepce (viz. rámeček). Ty nejsou drahé, právě naopak pomáhají ušetřit hodně peněz (např. za drahé importy energie), a šetří životní prostředí. A kromě toho jsou, a to je tuším nejdůležitější důvod, sociálně přijatelné. Sociálně přijatelné znamená v tomto případě především: Všichni, kterých se to týká (v aktuálním postavení jako spotřebitelé, zaměstnavatelé a zaměstnanci, ochránci životního prostředí, místní politikové, atd.), jsou zapojeni do rozhodujících procesů. Takové koncepty mají navíce ještě tu výhodu, že - každému regionu se mohou optimálně přizpůsobit, - mohou podporovat vývoj inteligentních a přizpůsobivých technologií, - tím se zvýší schopnost soutěžit a zabezpečí se tedy pracovní místa, případně vytvoří nová. Kritéria pro integrované regionální energetické koncepty - dostatečná připravenost energetických služeb - uspokojení poptávky po energii, podle možností, z regionálních a obnovitelných zdrojů energie - neškodnost zásobování energií pro životní prostředí - minimalizace použití energie vhodnými opatřeními - optimalizace efektivností co možná nejpřizpůsobivějšími technologiemi - co možná největší sociální přijatelnost - zohlednění výchozí situace (současné zásobování energií, struktura nákladů atd.)

Odpovídající zákonné a finančně – politická opatření Celý tento vývoj, pokud by jej měli kompetentní, které jsme my, lid, vyslali do vlády, uvést do života, si vyžaduje podporu zákonů a financí. Zákony samy nestačí – nejdříve se musí vzbudit zájem a povědomí veřejnosti o nutnosti nové energetické politiky. Zájem a povědomí samotné nestačí – alespoň pro začátek musí být k dispozici

finanční prostředky pro potřebné změny (přičemž se každá takováto investice téměř bleskově, za několik let vrátí). Ze zákonného hlediska se už začalo. Zákon o přepravě dálkového tepla pamatuje výrazně na podporu regionálních energetických konceptů. Oáza zákona na poušti dosavadní energetické politiky je však málo. Ale přece se tím naznačuje určitá ochota vydat se novými cestami. Ještě potřebujeme peníze. I když jen v předstihu, neboť ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se budou zase vracet. Ale na začátku se to bez nich nedá, např. pro - výstavbu veřejné dopravy a pro vytvoření atraktivního tarifu - bezúročné úvěry na opatření, která budou šetřit energii, např. úsporu tepla (zateplení) - podporu obratu v získávání energie, která chrání životní prostředí a přírodní zdroje, např. pomocí solárních technologií. Tento výčet není vyčerpávající, ale možná bude podnětem k zamyšlení.

-> Obsah

IMPRESUM: Děkujeme autorům publikací „Tägliches Atom“ a „Tägliches Strahlung“ za poskytnutí všech autorských práv (bez nároku na honorář) na publikování tohoto překladu z německých originálů.

Poznámka vydavatele: Publikace obsahuje výběr a volné sestavení kapitol z uvedených originálů.

Zodpovědný redaktor: RNDr. Elena Vartíková Odborný redaktor: RNDr. Emil Bédi Překlad (do slovenštiny): Marta Osuská Barbara Semonská Obálka a ilustrace: PhDr. Ján Schuster Technická redakce: Daniel Májek RNDr. Elena Vartíková Náklad: 5000 ks Rok vydání: 1991 (Neprošlo jazykovou úpravou) Knižně vydal ÚV SZOPK ve svém vydavatelství ENVIRO, Mudroňova 11, Martin

Doslov

Jaderná havárie? Jednou za deset milionů let! Na Temelíně, kde jsou okruhy až trojnásobně jištěny, to digitální systém zcela znemožňuje. Doc. Ing. Karel Matějka, Csc. vedoucí katedry jaderných reaktorů Fakulta jaderná a fyzikálně-inženýrská ČVUT (Hospodářské noviny, 26.4.2000)

Bude se historie opakovat? Doufejme, že nikoli. Ve článku, z něhož je výše uvedené prohlášení, se ještě praví: „Argumentovat můžeme pravděpodobnostmi, spolehlivostní analýzou, ale nikdy všechny pochybnosti nevyvrátíme. Dost věcí se dá vysvětlit. V Temelíně máme čtyři bariéry ochrany životního prostředí, tzv. ochrana do hloubky. Pravděpodobnost, že by všechny čtyři bariéry najednou selhaly, je velice malá a pohybuje se v řádu deset na minus sedmou za rok, tedy jeden blok jednou za deset milionů let.“ Ano, Temelín je zajisté o něco bezpečnější, než Černobyl, a obsluha elektrárny cvičí na simulátoru ovládání již dlouhé měsíce. Avšak pravděpodobnost havárie jednou za oněch deset milionů let je vypočítána pouze podle teoretických podkladů, tzv. papírová pravděpodobnost. Skutečnou pravděpodobnost však nikdo nezná a ani nemůže vypočítat. Kdo může říci po letech, kdy se na Temelíně rozkrádal stavební a instalační materiál, že zařízení má takovou spolehlivost, jaká byla naprojektována. Temelín je typickým zařízením, kde každý ručí za něco, ale za celek jako takový se zaručit nikdo nemůže. Těžko do této pravděpodobnosti lze započítat chování lidí, kteří budou elektrárnu během 30 respektive 50 let řídit, nebo se v ní pohybovat. I když budou jistě sociálně velmi dobře zajištěni, nelze nikdy vyloučit jejich zkratové jednání vlivem osobních problémů. Dalšími reálně nezapočitatelnými faktory jsou přírodní katastrofy (zemětřesení) a teroristické útoky (jaderná elektrárna v provozu je jadernou zbraní, umístěnou v cíli). Pokud bychom do této pravděpodobnosti mohli započítat i tyto skutečnosti, mohli bychom dnes s jistotou říci, že pravděpodobnost rozpoutání celosvětové jaderné války je o hodně menší, než havárie jaderné elektrárny. Tyto faktory však do výpočtu pravděpodobnosti havárie jaderné elektrárny zahrnout nemůžeme, protože je neznáme – nejsme bohové. Ale někdy mám pocit, že si na ně hrajeme…