VISK 6 Národní program digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů Adolf Knoll, Národní knihovna ČR
Memoriae Mundi Series Bohemica 1. Historie programu Program Memoriae Mundi Series Bohemica vznikl v souvislosti s programem UNESCO Paměť světa. Nejstarším datem vážícím se k tomuto programu je podzim 1992, kdy uzavřela Národní knihovna ČR smlouvu se Všeobecným informačním programem UNESCO o přípravě a výrobě pilotního CDROM, který měl představit její nejvzácnější dokumenty. CD-ROM s digitalizovanými ukázkami vzácných dokumentů byl vydán v dubnu 1993 a z pohledu UNESCO představuje počátek tzv. Pražského projektu, který se později vyvinul v Memoriae Mundi Series Bohemica. Paměť světa UNESCO je programem záchrany a ochrany světového dědictví uchovaného v dokumentech včetně zaznamenaných ústních tradic. Protože ochrana dokumentů je uskutečňována za účelem dlouhodobého zpřístupnění informací v nich obsažených, mají v Paměti světa místo i technologie, které tyto informace zpřístupňují jinou náhradní formou, a to ať jde o tzv. reformátování analogové nebo digitální. Z tohoto pohledu jsou stávající programy Memoriae Mundi Series Bohemica a Kramerius (VISK 7), jakožto i naše další aktivity v oblasti ochrany fondů, významnými příspěvky českých institucí do programu UNESCO Paměť světa. Od roku 1992 prodělal náš program digitalizace několik etap: 1.1. První kroky a první úspěchy Tato etapa je vymezena léty 1992-1995. Lze ji charakterizovat hledáním co nejefektivnějšího pořizování obrazových dat, což bylo velice závislé na tehdy dostupné technologii. Kvalitní digitální obraz jednotlivých stran středověkého rukopisu bylo možné získat pouze skenováním profesionálních velkoformátových barevných diapozitivů. Teprve v letech 1994-1995 se počaly objevovat digitální kamery, jejichž rozlišení počínalo být přijatelné pro běžně velké předlohy. Partner programu, firma Albertina icome Praha s.r.o., jich v oněch letech několik otestovala na materiálech z Národní knihovny ČR. V r. 1995 byly vydány jako CD-ROM publikace dva úplné rukopisy. Zatím co pořizování obrazů stran Antifonáře Sedleckého bylo provedeno ještě prostřednictvím barevných
297
diapozitivů, obrazy tzv. Malé Riechentalovy kroniky byl již pořízeny přímou digitalizací předloh. Antifonář Sedlecký byl dalším pilotním projektem UNESCO a také znamenal poslední finanční podporu UNESCO pro naši digitalizaci. Druhý rukopis byl vydán již za podpory Společnosti Národní knihovny ČR. Digitálním vydáním těchto rukopisů byl formálně založen program Memoriae Mundi Series Bohemica. Dá se říci, že tato první etapa hledání vhodných technologií vyvrcholila školením knihovníků ze zemí střední a východní Evropy, které v r. 1995 zorganizovala za podpory Open Society Fund Národní knihovna ČR; školení se týkalo katalogizačních standardů, retrospektivní konverze katalogů a digitalizace a u jeho příležitosti byla také vydána obrazová publikace s CD-ROM, shrnující naše tehdejší poznání. 1.2 Vybudování digitalizačního pracoviště a rutinní provoz Po ověření základních technologií jsme začali přemýšlet o rutinní digitalizaci dokumentů. Za tímto účelem jsme se rozhodli vybudovat digitalizační pracoviště v Národní knihovně ČR. Podařilo se to rozložením investic do let 1995 a 1996. Srdcem pracoviště se stala digitální kamera KODAK DCS 460, tehdy šlo o druhý exemplář této novinky v Evropě. Kamera byla černobílá (šedá škála) a měla rozlišení 2000x3000 bodů. Pomocí skládání dílčích obrazů pořízených pod barevnými filtry bylo možno pořizovat i barevný obraz o maximální velikosti 18 MB nekomprimovaně, zatím co běžné textové dokumenty se snímaly v šedé škále 256 odstínů. Uvedené rozlišení neumožňovalo snímání větších předloh, ale na druhé straně nás vedlo k zamyšlení nad ostatními aspekty připravované rutinní výroby digitálních dokumentů na základě vzácných originálů. Šlo o základní výstavbu komplexního programu výroby a zpřístupnění digitálních dokumentů a jejich maximální otevřenost a nezávislost na konkrétním prostředí. Nezbytnost dokonalejší práce s popisnými metadaty byla námi vyslovena také na půdě UNESCO, šlo o regionální setkání zástupců některých středoevropských zemí v Budapešti. UNESCO tyto volání vyslyšelo a pozvalo nás k účasti na práci Subkomise pro technologii. Její další zasedání proběhlo na jaře 1996 v Praze za účasti zástupců evropských programů a představitelů Telematiky pro knihovny. Ze zasedání jsme si odnesli úkol zpracovat návrh na strukturu digitálního dokumentu, vyrobeného na základě vzácných předloh. Standardizace struktury digitálního dokumentu na požadované úrovni tehdy nebyla, neexistovaly ani využitelné vzory nebo vhodné aplikované platformy. V několika etapách tehdy vznikl na bázi SGML jazyk DOBM; v podstatě šlo o extenzi HTML, z dnešního pohledu o jakousi jednoduchou a ideově spřízněnou obdobu dnešního XML. Náš návrh byl přijat jako standard vhodný k následování v lednu 1999 UNESCO a dodnes je jedním z doporučených programových dokumentů programu Paměť světa. Rutinní výroba se skutečně v polovině roku 1996 rozběhla a v r. 1998 přibylo další zařízení, vlastně druhá výrobní linka na základě bezdotykového skeneru Betterlight o rozlišení 6000x8000 bodů.
298
Od r. 1997 jsme také mohli využívat finančních prostředků v rámci řešení úkolů výzkumu a vývoje, nicméně od r. 1999 vniká akutní problém financování rutinního provozu. Ten se dal částečně řešit v rámci programu RISK (Rozvoj informační sítě knihoven) asi v rozsahu financování jedné pracovní směny. RISK také přinesl účast dalších českých institucí, zejména šlo v první vlně o Státní vědeckou knihovnu Olomouc, Knihovnu Národního muzea, Moravskou zemskou knihovnu a Státní okresní archiv v Jihlavě. V r. 2000 se k nim připojila i Státní technická knihovna.; v rámci jiných finančních prostředků se mezi digitalizovanými dokumenty objevily i jednotlivosti jiných majitelů. Zároveň byla poskytnuta řada mezinárodních konzultací i školení. 1.3 Národní program Když v r. 2000 došlo k podfinancování RISK, hrozil velký výpadek ve výrobě digitalizovaných dokumentů. Záchranou se stal nový program Veřejné informační služby knihoven, v němž se Memoriae Mundi Series Bohemica stal jedním z podprogramů. V r. 2000 došlo nejen v případě Národní knihovny ČR, ale i v dalších případech k dofinancování výpadku RISK v rámci nového podprogramu. V r. 2001 pak dochází k plné realizaci podprogramu, což umožnilo účast dalších institucí. I v mezinárodním měřítku jde o zcela výjimečnou událost, kdy skutečně prostřednictvím Ministerstva kultury ČR dochází ke značnému urychlení zpřístupnění vzácných dokumentů. Memoriae Mundi Series Bohemica koordinuje svou činnost s programem Kramerius a oba pak si kladou za cíl zpřístupnit produkované dokumenty prostřednictvím Digitální knihovny. 2. Základní principy programu 2.1 Dodržování předepsaných standardů Podmínkou účasti v programu je respektování strukturovacího jazyka DOBM, případně jeho nástupců. Definice DOBM jsou dostupné od r. 1999 na Internetu ze čtyř serverů: Národní knihovna ČR, UNESCO v Paříži a zrcadla serveru UNESCO v USA a Japonsku. Prakticky pak dochází k dodržování standardů převážně centralizovanou výrobou dokumentů v Národní knihovně ČR za účasti AIP Beroun s.r.o. Dodržení standardu má pro účastníky řadu výhod: • Možnost používání existujících nástrojů pro tvorbu popisných metadat (v případě rukopisů jde o program generování šablon pro zápis údajů a program automatizované strukturace zapsaných dat do předepsané struktury) • Možnost používání nástrojů pro práci s digitalizovanými dokumenty: £ ManuFreT pro lokální přístup £AIP SAFE pro přístup po Internetu z Digitální knihovny • Možnost využívání nejnovějších poznatků a výsledků aktivit z oblasti výzkumu a vývoje dotýkajících se aspektů výroby a zpřístupnění digitálních dokumentů (například nový optimalizovaný 32-bitový ManuFreT, nové nástroje na strukturování metadat, nástroje na optimalizaci komprese JPEG, plug-in 299
pro manipulaci s obrazovými daty ImGear, dynamická konverze do formátu DjVu v prostředí Digitální knihovny, perspektivně možnost využití technologie MrSID atp.) • Ochrana a trvalé uchování digitálních dokumentů vč. obnovy a migrace dat • Kompatibilita s případnými novými programy (například evropský katalog rukopisů MASTER) Uvedené a další prostředky a výhody jsou poskytovány účastníkům programu Memoriae Mundi Series Bohemica zdarma pro nekomerční využití. Kromě toho nejsou účastníkům programu účtovány náklady Národní knihovny ČR, neboť v případě knihovny by šlo jen o přelévání státních prostředků. Dodržení standardu umožňuje dále kompatibilitu s prostředím Digitální knihovny a využití všech jejích nástrojů. Znamená rovněž kompatibilitu s produkty programu Kramerius a s dalšími druhy digitalizovaných dokumentů, než jsou nyní převážně zpracovávané rukopisy a v některých případech staré tisky a monografie. 2.2 Zpřístupnění dokumentů pro badatelské účely v Digitální knihovně Podmínkou účasti v programu je souhlas se zpřístupněním digitálních dokumentů v Digitální knihovně provozované Národní knihovnou ČR. Národní knihovna ČR předpokládá několik úrovní přístupu od plně volného k některým titulům až po různě definovaná oprávnění jednotlivých uživatelů k jednotlivým titulům dokumentů. Oprávnění se týkají nejen titulů, ale i kvality zpřístupňovaného digitálního obrazu. S každým majitelem originálů bude šíře zpřístupnění jednotlivých titulů projednána, rovněž tak i jeho práva v systému AIP SAFE. 3. Perspektivy rozvoje programu Objem finančních prostředků v programu v r. 2001 ze státních zdrojů je 7,5 milionu Kč, což je o 5 milionů více, než se s největším vypětím dařilo sehnat každoročně na financování výroby digitálních kopií rukopisů. Tento objem prostředků se ještě v mnoha případech zvyšuje spoluúčastí participujících institucí; podmínkou je nejméně 30% spoluúčast. Ta může spočívat buď přímo v dalších finančních prostředcích přímo věnovaných na digitalizaci nebo v práci s digitalizací související, například vlastní vyhotovení popisů, doprava dokumentů, vlastní vybavení technikou pro zpřístupnění těchto dokumentů atp. Program je řízen komisí při Ministerstvu kultury ČR, která nejen že posuzuje předkládané projekty, ale také je v živém kontaktu s majiteli vzácných dokumentů a působí na ně tak, aby se v celostátním měřítku dařilo virtuálně pospojovat související dokumenty a vytvářet tak hodnotné virtuální sbírky.
300
Očekávaná produkce digitálních kopií rukopisů je zhruba až 100.000 stran ročně; k tomu je třeba přidat další dokumenty jako například v r. 2001 hodnotné soubory starých učebnic z Ústavu pro informace ve vzdělávání. Digitalizovány jsou nejen dokumenty domácí provenience, ale také další vzácné dokumenty, u nichž je předpokládán zájem uživatelů a jež mají být současně prostřednictvím digitální kopie chráněny před poškozením. Jde nejen o evropské rukopisy, ale letos též o rukopisy arabské a perské. Závěrem letošního roku bude digitálně k dispozici za celou dobu existence programu (tj. od počátku rutinní výroby v r. 1996) na 300.000 stran převážně rukopisů a další desetitisíce stran vzácných monografií. Potěšující je rovněž rozšiřování programu na další instituce. Kromě již tradičních výše jmenovaných účastníků jde především o muzea. Letos se úspěšně účastní Okresní muzeum Mladá Boleslav, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Okresní muzeum v Klatovech a Západočeské muzeum v Plzni. Archivy jsou zastoupeny již tradičně Státním okresním archivem v Jihlavě, zámecké knihovny knihovnou na zámku Kynžvart a církevní instituce Královskou kanonií premonstrátů na Strahově. Další instituce se soutěže zúčastnily neúspěšně anebo plánují účast v příštích letech. Rovněž komise programu má v úmyslu vyzvat další konkrétní majitele vzácných dokumentů v příštím roce. Program se tak skutečně stává národním a má šanci vytvořit skutečně reprezentativní digitální knihovnu vzácných dokumentů nacházejících se v českých zemích. Zároveň se zvyšuje kapacita digitalizačního pracoviště v Národní knihovně ČR, zkvalitňují se jeho parametry, a to nejen výrobní, ale také v oblasti aktivní ochrany digitalizovaných dokumentů během práce s nimi (šetrná fixace, lokální klimatizace). Program Memoriae Mundi Series Bohemica je velmi známý ve světě, doposud byl dokonce mnohem známější v zahraničí než doma. Věříme však, že díky tomuto národnímu programu poroste i jeho popularita a především využití v tuzemsku. To mu naopak dává sílu i pro svou vlastní propagaci na mezinárodní scéně a v navazování účelných kontaktů. Program je i nadále zastoupen v Subkomisi pro technologii Paměti světa UNESCO a díky němu je Národní knihovna ČR i signatářem smlouvy vzešlé z prostředí států G7 o světové digitální knihovně Bibliotheca Universalis. Nicméně nejdůležitější je zájem o naše zkušenosti a především zájem uživatelů o produkované digitální dokumenty, který neustále roste.
301
