3
OBSAH:
I.ÚVOD ....................................................s.5 II.HISTORIE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA....................s.6 1 Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách.............s.6 2 České průmyslové muzeum...............................s.7 3 Technologické průmyslové muzeum.......................s.8 4 Výstavní činnost na přelomu 19. a 20. století.........s.9 5 Založení Technického muzea království českého........s.12 5. Období 1918 – 1948...............................s.13 5. Období 1948 – 1968...............................s.16 5. Období 1971 – 1998...............................s.17 III.KONEC
20.A
POČÁTEK
21.STOLETÍ
V
NÁRODNÍM
TECHNICKÉM
MU-
ZEU.......................................................s.20 1. Hlavní budova muzea na Letné........................s.20 2. Nový depozitární prostor v Čelákovicích.............s.22 3. Pracoviště pro vysoušení zamražených dokumentů......s.23 4. Konzervátorské a restaurátorské dílny NTM...........s.25 5. Sbírkotvorná činnost NTM............................s.27 6. Multimediální studio NTM............................s.27 7. Železniční muzeum...................................s.30 8. Vědecká a výzkumná činnost..........................s.32 9. Prezentace..........................................s.34 10.Ekonomika a hospodaření.............................s.37 11.Výhledy a plány NTM.................................s.38 IV.BADATELSKÁ STŘEDISKA...................................s.40 1. Knihovna NTM........................................s.40 2. Archiv NTM..........................................s.41 3. Mediatéka...........................................s.42 V.PRŮMYSLOVÝ DESIGN.......................................s.43 1. Vymezení pojmu......................................s.43 2. Počátky průmyslového designu........................s.47
4
VI.SBÍRKOVÝ PLÁN ODDĚLENÍ PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU............s.56 1. Obecně..............................................s.56 2. Popis sbírky .......................................s.62 3. Registrace sbírky...................................s.70 4. Péče o sbírku.......................................s.72 5. Tvorba sbírky.......................................s.73 VII.ZÁVĚR.................................................s.76 Resumé....................................................s.78 Odkazy a poznámky.........................................s.80 Seznam pramenů a literatury...............................s.93 Přílohy...................................................s.99
5
I. ÚVOD
Všichni muzejní pracovníci se potýkají s problémy spojenými s tvorbou sbírky. Vymezení pojmů je rozhodující pro další analýzu problémů spojených se sbírkotvornou činností muzeí obecně a v oddělení průmyslového designu zvlášť. Při své práci je muzejník povinen naplňovat zákon 122/2000 Sb. Tvorba sbírky není nahodilé shromažďování věcí, ale jde o programovou a dlouhodobou činnost, která je prováděna na profesionální bázi. Sbírkotvorná činnost se tím odlišuje od sběratelství. Kurátor je svou prací odpovědný celé společnosti, kdežto sběratel pouze sám sobě. Tvorba sbírky zahrnuje rozdílné činnosti – akviziční program, který je základem pro rozšiřování a zkvalitňování sbírky, kde hlavní roli hraje správné rozpoznání muzeality předmětu v této části se muzejník opírá hlavně o teorii selekce. Druhou fází je tezaurace vycházející z vybraných předmětů, jež procházejí procesem, kdy je potvrzována jejich muzealita. Předmět je vyjmut
z reality
přirozeného
prostředí
a
stává
se
sbírkovým
předmětem. Tezaurace je shromažďování předmětů a její hlavní metodou je deskripce a klasifikace. V rámci získávání informací o předmětu a jeho vztazích k ostatním sbírkovým předmětům je zhodnocovaná celá sbírka. Zaznamenání procesu tezaurace se stává náplní druhotné dokumentace, která završuje vlastní proces muzealizace sbírkového předmětu. Zachycené procesy a činnosti a jejich postupná analýza napomáhají k odhalení problémů týkajících se oblasti sbírkotvorné činnosti. K základním problémům, které se vyskytují ve většině institucí v České republice, se řadí nedostatek
finančních
prostředků
na
akvizice,
malé
depozitární
prostory a velká fluktuace pracovníků. Reprezentativnost a přitažlivost výstav je omezovaná malým rozpočtem a nedostatkem prostředků na restaurování předmětů. II.HISTORIE NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA
6
Národní technické muzeum v roce 2008 oslaví sté výročí od svého založení, proto základním datem v této kapitole se stává rok 1908. Jde o rok dovršení pokusů a snah, jejichž kořeny sahaly hluboko do 19. století, směřujících k založení Technického muzea království českého. Roky 2008-2010, roky blízké budoucnosti by se měly stát mezníky ve vývoji, které slibují dokončení přerodu muzea v moderní, atraktivní a vyhledávanou muzejní instituci mezinárodního významu i v třetím tisíciletí. Projďeme si časový úsek zahrnující uplynulých sto let naplněných každodenní činností lidí, kterým na srdci leželo blaho rozvoje průmyslu a technické práce. NTM vzešlo z činnosti tří institucí a z bohaté výstavní činnosti na přelomu 19. a 20. století.
1. Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách
Od počátku 19. století můžeme pozorovat ve společnosti úsilí o povznesení a rozvoj průmyslu a technické práce v českých zemích. Je to patrné již z tradice konání průmyslových a později i technických výstav. S tím úzce souvisí založení Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, která byla založena v Praze již v roce 1833 jako organizace aristokratických podnikatelů a průmyslníků. Vznikla přirozeně z výstavního výboru a vzorem jí byla obdobná
francouzská
„Société
d´encouragement
pour
l´industrie
nationale“, což naznačuje i její plný název – Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.1) Organizace si vytkla za cíl šíření osvěty v oborech technických a v oblasti podnikání se zaměřila na předávání zkušeností. Svou činnost rozšířila i na pořádání přednášek, soustřeďování dostupné literatury, vybudování knihovny s veřejnou čítárnou, zprostředkovávání nových poznatků ze zahraničí, pořádání výstav průmyslového zboží a řemeslnických výrobků a snažila se také všemožně podporovat průmyslové podnikání
7
v zemích Koruny české. Jednota se od počátku stala významným centrem
národního
spolkového
života.
Od
roku
1834
vydávala
vlastní odborný časopis, zpočátku v němčině, ale po třech letech díky J.S. Preslovi, přednímu členu Jednoty, vlastenci a významnému botaniku, přibyla i česká řada. Za účelem vzdělávání veřejnosti i odborníků otevřela Jednota v roce 1835 v bývalém klášteře sv. Havla první veřejnou čítárnu. V roce 1837 pak zahájila svou činnost nedělní škola pro řemeslníky. Celou sérii úspěšných výstav, které iniciovala Jednota, zakončila šestá zemská průmyslová výstava roku 1836. Stejně jako první pražská průmyslová výstava z roku 17912) i tato byla korunovační, konala se na počest korunovace císaře Ferdinanda V. českým králem.3) Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách své cíle naplňovala po celé 19. století a pokračovala i ve století dvacátém. Svou činností naplnila i některé vzdělávací a poznávací funkce, které převzalo později Technické muzeum království českého. V počátečním období byl při Průmyslové jednotě systematicky budován, z darů a koupí, „kabinet“ různých přístrojů, strojů a technických zařízení, ať již v podobě reálné, nebo v modelech. Sbírka se časem rozrostla do úctyhodného počtu 800 kusů a volně prohlédnout si ji mohl kterýkoliv zájemce. I v tomto směru můžeme říci, že Průmyslová jednota předurčovala poslání pozdějšího Technického muzea království českého.
2. České průmyslové muzeum
V podstatě prvním skutečným projektem technického muzea v českém prostředí bylo České průmyslové muzeum, které otevřel veřejnosti v domě u Halánků v roce 1974 Vojta Náprstek. Anna Fingerhutová, jeho matka, mu odkázala dům U Halánků a po sestře zděděný dům U Černého orla4) s povinností věnovat jej průmyslovému muzeu. Díky odkazu matky mohl Vojta naplnit svůj největší sen
8
– vybudovat České průmyslové muzeum.5) Vojta Náprstek, národní buditel a propagátor ženského emancipačního hnutí, se nechal inspirovat světovou výstavou v Londýně, která se konala v roce 1862.
Během
návštěvy
světové
výstavy
v Londýně
si
prohlédl
s přáteli South Kensington Muzeum.6) Jeho sbírky ho natolik oslovily, že pod jejich dojmem se zrodila myšlenka na založení prvního v pravém slova smyslu technického muzea v českém prostředí. Exponáty do muzea byly dovezeny převážně ze Spojených států amerických a z Velké Británie. V pozdější době se ale zaměření Náprstkova muzea změnilo a muzeum se stalo národopisnou institucí. V roce 1932 muzeum převzal do majetkové správy Zemský správní výbor, muzeum získalo statut zemské organizace a nový název Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu. Za druhé světové války byly sbírky i knihovní fondy ukryty mimo Prahu. Bohužel po válce se mnohé z nich již nevrátily. Technické předměty byly předány do dnešního Národního technického muzea.7) Předměty se staly součástí sbírky oddělení strojírenství, spotřebního průmyslu a polygrafie.
3. Technologické průmyslové muzeum
Třetí institucí, která plnila částečně funkci technického muzea, byl tzv. Ústav pro zvelebování živností.8) Ústav byl zřízen roku 1898 Obchodní a živnostenskou komorou pražskou a nesl původně označení Technologické průmyslové muzeum. Tato organizace si kladla za úkol vzdělávat řemeslníky, pořádat pro ně školení a kurzy, poskytovat jim informace ze zahraničí, zprostředkovávat odborné rady, vydávat publikace a časopis "Živnostenský věstník" a také pořádat aktuální výstavy, z nichž by se mohli podnikatelé a řemeslníci poučit či inspirovat.9) Vedle sbírky surovin a polovýrobků, vzorových nástrojů a strojů, ukázek moderních výrobních metod, zdravotnických a bezpečnostních prostředků
9
v průmyslu
mělo
muzeum
v programu
zkoušení
hmot,
nástrojů
a
strojů po stránce technické i hospodářské, co do jejich účelnosti, dále udílení rad a pokynů v technických záležitostech průmyslové výroby, zejména maloživnostenské, jakož i provádění analýz a pokusů pro chemický průmysl. Hlavnímu cíli – zvelebování technické stránky v maloživnostenské a průmyslové výrobě - sloužila veřejně přístupná kreslírna, knihovna s čítárnou, výstavy, pořádání kurzů a laboratorních cvičení pro živnostenský dorost i dospělé živnostníky.10) Podstatou této instituce byla orientace především na činnost současnou, na praktické využívání nových technologických postupů a dovedností, nových nástrojů a zařízení. Instituce si nekladla za cíl dokumentovat minulost a ani nevyvíjela sbírkovou činnost dokumentující historický vývoj technických oborů, svým zaměřením nebyla v pravém slova smyslu muzeem. Přesto se ale nemalou měrou zapsala do dějinného vývoje technického muzejnictví pro svou návaznost na účelové sbírky vytvořené při polytechnice i pro metody, jichž v první fázi své činnosti používala.
4. Výstavní činnost na přelomu 19. a 20. století
Rok
1898
byl
a
později
k technice v Praze
konala
rokem i
výstava
souběhu
událostí,
Technickému architektury
které
muzeu. a
měly
V tomto
vztah
roce
inženýrství,
se
jedna
z technických výstav, které se vedle výstav průmyslových, především zaměřených na jednotlivé výrobky, začaly u nás objevovat. První byla uspořádána společně se sjezdem německých architektů a inženýrů v Praze v roce 1844. Ostatní již inicioval Spolek architektů
a
inženýrů
v Království
českém,
který
byl
založen
v roce 1866 a jeho hlavní náplní bylo každoročně pořádat technické výstavy. Výstava roku 1898 se společně s výstavou Jubilejní a Národopisnou staly pro český národ výstavami nejpamátnější-
1
mi a v dlouhodobém horizontu nepřekonanými. Pro dotvoření ucelené představy o událostech, které byly v popředí zájmu je nezbytné uvést i speciální technické výstavy, které se uskutečnily v letech 1855, 1866 a 1882 a prezentovaly na veřejnosti první, druhé a dispoziční plány Národního divadla. O dva roky později jsou vystaveny i plány nového muzea Království českého a postupně i pražské kanalizace, regulační úpravy českých řek, regulační plány rázovitého Podskalí, návrhy na rekonstrukci Františkova mostu.11) Dalším faktorem, který sehrál významnou úlohu při zakládání Technického muzea království českého samozřejmě byly již zmiňované velké výstavy, které se konaly na přelomu 19. a 20. století v Praze. Jubilejní výstava, která se konala roku 1891 se stala důležitým impulsem pro rozvoj muzejnictví na všech úrovních v zemích Koruny české. Dochází k zakládání nových muzeí nebo k rozšiřování sbírkových fondů v muzeích stávajících. Hlavní přínos Všeobecné zemské výstavy v Praze r. 1891 na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze, tak zněl oficiální název výstavy po dosažení kompromisu obou stran, spatřuji v manifestaci síly a aktivity českého národa. Němci si samozřejmě nepřáli zemskou všeobecnou výstavu a důvody nebyly menší než národnostní a politické. Od počátku kladli všemožné překážky přípravnému výboru ve snaze znemožnit realizaci výstavy. Nebyli ochotni akceptovat výstavu, která se otevřeně hlásila ke stému výročí korunovace Leopolda II. českým králem. Tato skutečnost byla považována ze strany Čechů za státoprávní tendenci, kterou Němci zamítali i s účastí německých průmyslníků na výstavě.12) Zemská
jubilejní
schopnosti,
výstava
dosažené
svou
životaschopností
úspěchy
ukázala
v řemeslech,
sílu,
průmyslu,
v zemědělství, v architektuře i v umění, v přírodních i společenských vědách českého národa, a tím i jeho významné postavení v mnohonárodnostní
rakousko-uherské
monarchii.
Praha
se
stala
1
národní
metropolí,
evropským
velkoměstem,
střediskem
obchodu,
průmyslu, kultury a společenského života. Vliv výstavy se projevil nejen při pozdějším zakládání Technického muzea království českého, ale hlavně ovlivnil celý národní život, dal nové impulsy hospodářské, obchodní i umělecké činnosti a zároveň si národ zvýšil sebevědomí, sebedůvěru a odvahu k dalším činům. Přípravný výbor, který byl ustaven po ukončení Jubilejní výstavy, si předsevzal z vystavených modelů, přístrojů a originálních exponátů vytvořit Muzeum vynálezů.13) Hlavní snahou přípravného výboru bylo získání budovy pro stálé vystavení alespoň menší části exponátů, jeho snaha však skončila neúspěchem. Projekt se v té době ještě nepodařilo realizovat. Druhou významnou událostí, která měla vliv na vznik a směřování Technického muzea království českého byla výstava v roce 1908. V tomto roce se uskutečnila reprezentativní přehlídka výrobků Obchodní a živnostenské komory pražské. Výstava se konala od května do října a již v průběhu výstavy pracovala skupina iniciátorů na záchraně exponátů, které by bylo možné po skončení celé akce instalovat ve stálé expozici techniky. Doba byla již plně nakloněna vzniku instituce, která by se systematicky věnovala dokumentaci dějin vědy a techniky. Představitelé vládnoucí třídy měli na počátku 20. století zájem na podpoře rozvoje techniky nejen z důvodů dokumentačních, ale hlavně politických a ekonomických, a tomuto účelu mělo sloužit právě vznikající Technické muzeum království českého. Analogii můžeme hledat v létech osmdesátých, kdy formující se česká průmyslová a obchodní buržoazie měla zase zájem na zřizování uměleckoprůmyslových muzeí. Do této situace přišla ještě i výzva profesorů Vysokého učení technického,14) ve které se volalo po založení Technického muzea království českého.15) Neméně podnětnou v této otázce byla i diskuse, která probíhala na stránkách českého tisku od roku 1907 pod vlivem založení Technického muzea vídeňského. Vídeňské
1
technické muzeum si vytklo za cíl dokumentovat vývoj techniky a průmyslu v celém Předlitavsku. Naopak čeští iniciátoři prosazovali jinou koncepci a jiný charakter nové instituce. Technické muzeum v Praze mělo prezentovat veřejnosti technické a průmyslové výrobky, které vznikly na území Čech, Moravy a Slezska, a měly dokumentovat vyspělost českých zemí v technické oblasti nejen v rámci rakousko-uherské monarchie, ale celé Evropy.16) Pro úspěšné prosazení myšlenky bylo důležité i vědomí, že v zahraničí bylo založeno již zmiňované londýnské muzeum a nelze opomenout ani Deutsches Museum v Mnichově.
5. Založení Technického muzea království českého
Zakládací manifestační schůze Technického muzea království českého proběhla 5. července 1908. Spolek technického muzea byl ustanoven v roce 1910 a spravoval muzeum až do zestátnění v roce 1951. Spolek byl organizován do oddělení podle jednotlivých průmyslových oborů, finanční zázemí vytvářely vedle bohatých jednotlivců významné průmyslové podniky, např. Akciová strojírna dříve Breitfeld, Daněk a spol., F. Ringhoffer, První českomoravská strojírna na stroje v Praze, Česká společnost pro průmysl cukerní a četné další. Muzeum bylo tudíž organizací spolkovou. Důvody ke zřízení muzea a tím i jeho poslání zformuloval již v roce 1908 J. Gruber.17) První sbírkové předměty přešly do vlastnictví
Technického muzea království českého z již zmíněné vý-
stavy Obchodní a živnostenské komory pražské. Muzeum v této době ještě nemělo k dispozici žádnou budovu, a proto předměty provizorně deponovalo v Průmyslovém paláci na pražském výstavišti. Muzeum, aby mohlo plnit své poslání, budovu nezbytně potřebovalo, pro expozice i pro uskladnění sbírek. Úsilí bylo korunováno až roku 1909, kdy se podařilo získat na Hradčanech Schwarzenberský palác. Tady byly poprvé 28. září 1910 zpřístupněny veřejnos-
1
ti sbírky v expozicích strojírenství, vodárenství, sklářství, letectví, textilního průmyslu, cukrovarnictví, geodézie, dopravy, sociální politiky a bezpečnosti práce, elektrotechniky, stavitelství a architektury, polygrafie, hornictví a hutnictví. Instalace prvních expozic splňovala dobové požadavky a podle ohlasu v tisku byly veřejností příznivě přijaty. V této době se také utvářel „zlatý fond“ nejvýznamnějších exponátů a to buď z darů, nebo koupí. Sbírkové fondy se rozrůstaly a muzeum začalo pociťovat jak nedostatek depozitářů, tak nedostatek prostoru ve stálých expozicích. I přes kladný ohlas veřejnosti bylo od počátku patrné, že budova Schwarzenberského paláce není ideální pro vystavování sbírek technického charakteru, a proto byla vždy chápána jen jako provizorní řešení. V Technickém muzeu království českého od samého počátku byla přístupná veřejnosti knihovna a čítárna, v níž se kromě publikací daly studovat archivní dokumenty, např. pozůstalosti významných techniků, mapy a plány, které se prozatím ukládaly v jednotlivých odborných odděleních spolu s trojrozměrnými exponáty. V této situaci vývoj muzea přervala první světová válka, během níž sbírková činnost z pochopitelných důvodů nebyla naplňována.18)
5.1 Období 1918 - 1948
Rok 1918 znamenal změnu politické situace, která se odrazila i ve zlepšení podmínek pro muzeum. Podpora kultury a vědy byla v nově vzniklé Československé republice jako demokratickém státě otázkou prestiže a úrovně vyspělosti národa. Stát proto jeho činnost podporoval a pokrýval i menší část ročního rozpočtu, ale muzeum i nadále zůstalo spolkovou organizací. Změna politické situace s sebou přinesla i změnu oficiálního názvu instituce,
název
nyní
zněl
–
Technické
muzeum
československé.
1
S tím souviselo i rozšíření sbírkové a badatelské působnosti na celé území Československé republiky.19) I v tomto období hlavní starostí Spolku technického muzea byl nedostatek prostoru, a proto se stala od začátku 20. let 20. století prioritou stavba nové muzejní budovy. Myšlenka samostatné budovy ostatně byla logickým vyústěním, které mělo vzor ve zbudování Národního muzea o mnoho let dříve. Na budovu se již kladly vysoké nároky v duchu soudobého muzejnictví s místem pro expozice, depozitáře, restaurátorské dílny i vzdělávací zařízení kinosálu,
studovny,
knihovny
a
archivu.
S ucelenou
myšlenkou
přišel jako první architekt Antonín Balšánek, který ve svém projektu zastavění Letenské pláně v Praze z let 1915-1917 navrhoval kromě objektů českého technického učení, české opery a zemského sněmu i budovu „Technického musea“. Stavbu však brzdil nedostatek finančních prostředků, přestože i stát přispěl nemalou sumou peněz. Od roku 1921 se prostředky na výstavbu nové budovy shromažďovaly ve zvláštním stavebním fondu Spolku. Fond se neustále zvětšoval díky darům, příspěvkům a dotacím od jednotlivých členů, korporací i státních institucí a tím umožnil přemýšlet o zakoupení vhodných pozemků. Na počátku 30. let 20. století se také stávala stále více reálnější myšlenka na stavbu samostatné muzejní budovy, ačkoliv se původně uvažovalo pouze o budově jediné, společně sdílené se Zemědělským muzeem. Spolek nejprve prodal pozemky u vodojemu a získal nové na hraně Letenské pláně, kde podle regulačního plánu měly stát budovy Státního statistického úřadu a Pozemkového úřadu. Spolek, který utržil dostatek finančních prostředků, a obdržel po jednání ministerské rady v únoru 1935 souhlas k výstavbě dvou budov Zemědělského a Technického muzea, a to na dnešních parcelách.20) Po dalším nezbytném nárůstu finančních prostředků ve stavebním fondu a definitivním přidělení pozemku byla 15. března 1935 Spolkem vypsána veřejná soutěž na návrhy budov obou muzeí. Ze soutěže vyšel vítězně Mi-
1
lan Babuška, který vypracoval projektovou dokumentaci. Mezi budovami, které byly stavěny samostatně, vznikla ulice U muzea. Stavba Zemědělského muzea byla dokončena díky lepší finanční situaci této instituce v době, kdy se teprve začalo s výkopovými pracemi pro Technické muzeum. Stavba Technického muzea na Letné byla zahájena v říjnu 1938. Budova byla od samého počátku navrhována pro muzejní využití, proto hlavní hala má přímé horní a boční osvětlení, chodby jsou pak osvětleny nepřímo. Základní čtyřpodlažní těleso se dvěma suterény má tvar písmene U, jenž obemyká výstavní halu o velké světelnosti a jejíž ochozy a schodiště a stavební detaily odkazují na počáteční nautickou estetiku funkcionalismu. Nosnou konstrukci tvoří monolitický železobetonový skelet. Patrová část budovy má symetrickou dispozici a je koncipována jako trojtrakt s komunikačními uzly u hlavního vstupu a na koncích křídel. Po dokončení nové budovy muzea v roce 1941 ji okamžitě zabrala německá okupační správa a předala ji protektorátnímu ministerstvu pošt.21) Současně okupační správa nařídila vystěhování sbírek ze Schwarzenberského paláce na Hradčanech a jejich přemístění do zanedbané budovy bývalé Invalidovny v Praze-Karlíně, která byla zcela nevhodná pro muzejní účely. I v době, kdy Technické muzeum československé pociťovalo chronický nedostatek místa a svízelnou prostorovou situaci, pokračovalo
v
období
1918-1938
s
rozšiřováním
svých
sbírek.
V tomto období se zrodil základ kvalitních sbírkových fondů průmyslu potravinářského, chemického, strojírenského, elektrotechnického, báňského, metalurgického, všech druhů dopravy, polygrafie, fotografie, kinematografie, architektury a stavitelství a dalších oborů. Sbírkové předměty byly získávány formou darů od průmyslových podniků, spolků, korporací, ale i od jednotlivců, částečně i koupí. V roce 1932 byla podpořena, založením Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, vědecká činnost
1
na poli dějin techniky a průmyslu. Archiv tehdy sídlil samostatně v budově Archivu země české, ale pracoval i nadále při muzeu. Archivní
oddělení
muzea
začalo
shromažďovat
a
zpřístupňovat
zejména pozůstalosti významných inženýrů a vynálezců, výkresovou dokumentaci, firemní tisky, fotografie a další prameny k dějinám technické práce na území Československé republiky. Činnost muzea byla hluboce zasažena a částečně i přerušena válkou a německou okupací. Zlepšení situace nastalo až s koncem války, osvobozením a obnovením české státnosti. Nová muzejní budova na Letné byla pomalu vyklízena v průběhu léta 1945, ale teprve v roce 1947 se sem odstěhovaly první sbírky. Moderní budova dávala příslib vzniku kvalitní moderní expozice díky prostorné výstavní hale, kde měly být konečně vystaveny i rozměrné železniční, silniční i letecké dopravní prostředky. Práce však postupovaly velmi pomalu a hlavně – muzejním účelům sloužila v té době sotva třetina budovy. Větší část budovy zabíraly jiné instituce.22)
5.2 Období 1948 – 1968
Komunistický převrat v roce 1948 přinesl opět změnu, se kterou se muselo vypořádat vedení Technického muzea československého a přizpůsobit činnost muzea nové situaci. Usnesením československé vlády ze dne 6. února 1951 bylo muzeum převzato do vlastnictví státu od Spolku technického muzea s účinností od 1. března 1951. Současně přijalo název Národní technické muzeum. Získalo také nový statut, který vytvářel z muzea vědecký a vzdělávací ústav pro dějiny techniky a průmyslu v nejširším slova smyslu. Stát zpočátku muzeum vydatně podporoval, čímž mohl být navýšen počet zaměstnanců a mohlo se investovat do výstavby nových expozic. Jako první byly v letech 1952-1953 v suterénu této budovy velkoryse realizovány expozice uhelného a rudného dolu.
1
Zařízení a strojové vybavení byly zajištěny s podporou příslušných oborových ministerstev. Zestátněním muzea Spolek technického muzea začal ztrácet svou původní funkci a postupně jeho vliv na chod muzea slábl. Činnost Spolku byla završena v roce 1957 jeho zrušením. Oficiální prohlášení znělo prostě – ztráta funkce, ale nakolik šlo o svévolný akt komunistické administrativy, která neměla zájem na existenci byť i jen relativně samostatných organizací, jejichž činnost by nebyla zcela pod jejich kontrolou, je zcela zjevné. Můžeme sice připustit, že spolek preferoval spíše historickou koncepci pojetí expozic i sbírek, zatímco státní správa kladla důraz na aktuální a polytechnické zaměření. Je i tento argument spíše jen racionálním ospravedlněním jednání úřadů, zvláště když rozpuštění spolku znamenalo zpřetrhání kontaktů a podpory muzea ze strany průmyslových podniků, a tím i možností případných dotací z této oblasti. Naznačený vývoj byl však mnohem složitější a mnohé důsledky souvisely také s úpadkem československého zestátněného průmyslu, se zastaráváním výroby i technologií a s nezájmem o reklamu a propagaci.23) Česká společnost druhé poloviny 60. let doznala politického uvolnění a dalo se hovořit o náznacích liberalizace, která se odrazila i v kultuře. V tomto období se NTM intenzivně věnovalo vybudování nových stálých expozic v oborech hutnictví, astronomie, fotografie a filmové techniky s kvalitním obsahovým zaměřením i vyspělou a moderní instalací. Význam NTM, jakožto vědeckého a edičního pracoviště pro dějiny věd a techniky, postupně stoupal. V několika edičních řadách vycházely studie z různých oborů techniky, bibliografie i reprinty původních pramenů. NTM se
stalo
metodickým
a
poradenským
centrem
pro
některá
muzea
okresní, městská i podniková v problematice muzeologie. Pořádalo stovky seminářů a konferencí k nejrůznějším otázkám dějin vědy a techniky, památkové péče a muzeologie.
1
5.3 Období 1971 – 1998
V roce 1971 byl založen klub přátel NTM, který sdružuje v jednotlivých odborných sekcích profesionální badatele, odborníky i amatérské zájemce z řad veřejnosti. Klub přátel NTM tak vzdáleně navázal alespoň na některé stránky činnosti Spolku TM. Období tzv. "normalizace", v 70. a 80. letech 20. století, se vyznačovalo návratem k "normálním" poměrům komunistické diktatury před rokem 1968. V této době dochází k útlumu vědecké činnosti a k postupné ztrátě vybudované prestiže v mezinárodních kruzích. Technické muzeum z povahy své práce sice nepodléhalo tak drastické kontrole činnosti a ideové náplně jako např. se dělo u muzeí dokumentujících politický, hospodářský a kulturní vývoj společnosti, ale i přesto muselo omezit četné slibně vyhlížející výměnné studijní pobyty. Technické muzeum i nadále udržovalo četné kontakty s partnerskými zahraničními muzei (Budapešť, Paříž, Mnichov, Luzern, Berlín, Varšava, Moskva, Vídeň), přijímalo jejich výstavy a prezentovalo v jejich budovách výstavy NTM. Ve vztahu k veřejnosti se muzeum soustředilo na modernizaci stávajících stálých expozic, jako např. astronomie a geodézie, strojírenství, měření času a historie dopravy, kromě toho vznikla nová stálá expozice hlukové ekologie. Budova na Letné byla však neustále obsazena jinými institucemi a to způsobilo, že nejméně 70 procent sbírkového fondu zůstalo i nadále skryto veřejnosti v rozsáhlých depozitářích NTM v Čelákovicích. Vystěhování těchto institucí však ani nepřicházelo v té době v úvahu (např. ministerstvo vnitra).24) Novou situaci nastolil až pád komunistického režimu v roce 1989, kdy byly vytvořeny podmínky pro změnu ve společnosti a také ve smýšlení lidí. Celková společenská atmosféra se změnila a došlo i k posunu ve vnímání a hodnocení institucí typu muzea.
1
Činnost NTM je i nadále financována ministerstvem kultury, které zůstalo zřizovatelem, vlastníkem je stát. V této době však přestává být aktuální jeho funkce dozorce a stává se partnerem na odborné úrovni. Obory, které byly při vzniku muzea a jejichž činnosti vděčíme za vybudování rozsáhlého sbírkového fondu, jsou i dnes základním pilířem Národního technického muzea. Lze jen konstatovat, že i přes různé nepřízně osudu činnost muzea plynule navazuje a rozvíjí tradice zakladatelské generace. Prvním a nejzávažnějším z naléhavých úkolů je oblast sbírkotvorné práce, neboť NTM má statut ústředního muzea pro dokumentaci vývoje věd a techniky v českých zemích. Sbírky čítaly přibližně 58 000 evidenčních jednotek a byly uloženy v depozitářích na cca 13 000 m2. Přibližně 5 000 z nich je vystaveno ve stálých expozicích muzea nebo na příležitostných výstavách, tedy asi devět procent.
III. KONEC 20. A POČÁTEK 21. STOLETÍ V NÁRODNÍM TECHNICKÉM MUZEU
2
Přelom tisíciletí zastihl Národní technické muzeum na počátku změn (stavebních, organizačních, personálních) které budou završeny až s dokončením jeho rekonstrukce a s instalací nových expozic
v průběhu
let
2008
-
2010.
Nové
tisíciletí
otevřelo
s ještě větší naléhavostí otázky po přehodnocení role a postavení muzeí a tedy i NTM ve společnosti.
Zároveň nabízí nové mož-
nosti muzejní práce tj. dokumentace a prezentace sbírek, přístupu a spolupráce se školami a s veřejností.
1. Hlavní budova Národního technického muzea na Letné
Již
od
devadesátých
let
20.
století
muzeum
bojovalo
s nedostatkem prostor pro stálé expozice a muselo řešit i nedostatek kvalitních depozitářů. Muzeum sice v průběhu druhé poloviny devadesátých let získalo celou budovu do svého užívání, neboť budovu opustili všichni nezvaní nájemníci (ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, Katastrální úřad Praha-východ, Zeměměřičský úřad a Zeměměřičský a katastrální inspektorát), ale její zamýšlenou rekonstrukci, byť byla zpočátku prioritou, zkomplikovaly další okolnosti. V důsledku restitučních nároků a povodní v srpnu 2002 se staly neúnosnými problémy s nedostatkem depozitárních prostor. Celkem muzeum přišlo o více než 5 000 m2 depozitárních prostor, restitucemi přišlo o cca 1400 m2 depozitárních ploch, z jiných
příčin
muselo
vyklidit
depozitární
objekty
v Hřešihlavech (cca 550 m2), Invalidovně v Karlíně (cca 3200 m2), kde byly uloženy sbírky architektury a stavitelství, letecký archiv a částečně i sbírky dalších oddělení. Stavba nového depozitáře v Čelákovicích se stala velmi naléhavou záležitostí. Sbírky bylo ale nezbytné ještě před rekonstrukcí hlavní budovy na Letné ošetřit,
připravit
k transportu,
přestěhovat
a
odpovídajícím
2
způsobem uložit. V květnu roku 2001 muzeum získalo příslib od Ministerstva ČR na účelové investiční dotace ve výší 85 milionů Kč na rekonstrukci hlavní budovy a zároveň i 87 milionů Kč na výstavbu depozitárního objektu v Čelákovicích. Finanční prostředky muzeum získalo z restitučního fondu, což je vládní program, který řeší náhrady úbytku objektů kulturních zařízení z důvodu restitucí. Vedení muzea přistoupilo v průběhu roku 2002 k digitálnímu zaměření hlavní budovy a nechalo provést nezbytný technický průzkum. Po dokončení přípravné fáze se přistoupilo k výběru projektanta, kterým se stal ateliér „AR 18 Němec Žilka architekti“. Ještě v průběhu roku 2002 došlo k realizaci většiny projektových částí. Počátkem roku 2003 byl dokončen kompletní prováděcí projekt a bylo vydáno stavební povolení. Na základě veřejné obchodní soutěže byla vybrána firma Průmstav a.s., která již v květnu mohla začít se stavebními pracemi. Do konce roku 2003 bylo proinvestováno 29 milionů Kč. Rekonstrukce budovy postupovala podle plánu až do doby, kdy Nejvyšší kontrolní úřad učinil nález, který se týkal poskytování finančních prostředků na rekonstrukci z fondu restitučních náhrad, díky němuž v dubnu 2004 MK ČR pozastavilo financování akce. Rekonstrukce hlavní budovy tím byla dlouhodobě přerušena ve III. čtvrtletí roku 2004. Za těchto okolností společnost Průmstav a.s. pozastavila v červenci 2004 stavební práce. Muzejní budova byla zrekonstruovaná teprve v rozsahu cca 60 procent. MK ČR nedalo jasnou odpověď, kdy bude obnoveno finanční krytí akce, a proto se společnost Průmstav a.s. rozhodla odstoupit od smlouvy v prosinci 2004. Muzeu byly zpět předány rozestavěné a nedokončené prostory, které firma pečlivě zakonzervovala a bezpečně uzavřela. Tento stav nebyl záviděníhodný, neboť byly uzavřeny dva výstavní sály, expozice metalurgie a akustiky, pro veřejnost bylo v celé budově k dispozici jediné WC. V této chvíli
2
MK ČR s odvoláním na omezené finanční zdroje rozhodlo, že obnovení rekonstrukčních prací bude pokračovat až v roce 2006. Díky vysoké angažovanosti vedení muzea se podařilo tuto tíživou situaci zvrátit a po dlouhých a náročných jednáních k obnově došlo již v průběhu roku 2005. V srpnu roku 2006 postoupila rekonstrukce budovy natolik, že je možné předpokládat její úspěšné ukončení v plánovaném termínu únoru 2007. Budova muzea se opět zaskví v celé své kráse výtvarné, architektonické a urbanistické. Tyto kvality také daly podnět už před lety k zapsání objektu do Ústředního seznamu kulturních památek
jako
nemovité
kulturní
památky
pod
evidenčním
číslem
41213/1-1959.25)
2. Nový depozitární prostor v Čelákovicích
Zpět ještě k roku 2003, který byl pro Národní technické muzeum rokem změn a nejistot. Dochází k odvolání ředitele Ing. Ivo Janouška a ke jmenování nového generálního ředitele Ing. Tomáše Kupce. Nový ředitel se své funkce ujímá v situaci značně komplikované a pro muzeum a jeho zaměstnance náročné. Muzeum kromě toho, že má rozestavěnou hlavní budovu, si na bedra naložilo vybudování Železničního muzea v areálu bývalého železničního depa na Masarykově nádraží a výstavbu nového depozitáře v Čelákovicích, na kterou byly Ministerstvem kultury ČR potvrzeny účelové investiční dotace ve výši 87 milionů Kč již v květnu 2001. Ve výběrovém řízení byl vybrán projektant ARN Studio s.r.o., který provedl úvodní projektové práce v předstihu v roce 2000. Zahájení vlastních stavebních prací se přesunulo až na konec roku 2003, protože majitelé sousedních pozemků oddalovali vyslovení souhlasu s vybudováním plynové a vodovodní přípojky. V první polovině roku 2003 byly vyřešeny problémy a získáno stavební povolení. Zhotovitelem stavby se stala firma Unis-
2
tav a.s., která byla vybrána na základě obchodní veřejné soutěže. Půdorysná plocha budovy je 58 m x 31 m (tj. 1790 m2) největší vnitřní výška je 8.45 m. Depozitární objekt je pořádán podle druhu a velikosti ukládaných sbírek do pěti základních vnitřních prostorů, vybavených odpovídající úložnou technologií. Pro účely přechodného uskladnění exponátů před jejich očištěním a definitivním uložením je objekt doplněn zvláštní místností, prostorem mechanické a chemické očisty. V objektu je i samostatná, moderně vybavená konzervátorská dílna. Celý objekt je vybaven zařízením pro udržování požadovaného klimatu, samozřejmostí je EZS, EPS a kamerový systém. Jedinou připomínkou k provozu depozitáře je nemožnost zabezpečení ideálních podmínek pro uchovávání jednotlivých sbírkových předmětů, různé materiálové povahy ve velkých prostorách, kde je prostor otevřený a vyplněný úložnými regály. Dokončení celé stavby a kolaudace nového depozitáře se zásahem vnějších okolností (podle nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu) přesunula z II. čtvrtletí 2005 na duben 2006. Slavnostního otevření moderního objektu se za ministra kultury Vítězslava Jandáka zúčastnil RNDr. Jiří Žalman.26) Snaha zajistit co největší bezpečnost sbírkovým předmětům, vedení muzea přivedla k nastolení přísného režimu pro pohyb osob v prostoru
depozitáře.
Depozitární
prostor
spravuje
správce,
který pracuje se čtrnáctidenními plány, ve kterých si každé oddělení samo plánuje práce a pohyb v depozitáři.
3. Pracoviště pro vysoušení zamražených dokumentů
Zatím nejmladším oddělením muzea, které systematicky rozvinulo záchranné práce na povodní zasažených sbírkách archivní povahy, tvořené písemnostmi a výkresovou a obrazovou dokumentací, je pracoviště pro vysoušení zamražených dokumentů. Vysoušecí
2
pracoviště bylo 1. listopadu 2003 organizačně odděleno od konzervátorských a restaurátorských dílen NTM, jejichž součástí původně bylo. Konec roku 2003 byl vyplněn zkušebním provozem vysoušecího pracoviště. Otázkou bylo, která z aplikovaných metod bude šetrnější pro archiválie vysoké kulturní a historické hodnoty. Pracovníci vysoušecího oddělení zkoušeli metody vakuového vysoušení a tzv. sendvičového vysoušení. Zkušební provoz ověřil, že pro archiválie vysoké kulturní a historické hodnoty je nejvhodnější záchrannou metodou ruční vysoušení. Jednotlivé fáze pracovního postupu ručního vysoušení stanovili pracovníci NTM.27) Vysoušecí
pracoviště,
které
mělo
laboratoře
v suterénu
hlavní budovy muzea na Letné, bylo uzavřeno na konci roku 2003 z důvodů postupující rekonstrukce. Činnost pracoviště se naplno rozběhla až v roce 2004, za což vděčí pomoci ze strany konzervátorských a restaurátorských dílen NTM, které v tomto období byly nuceny omezit ošetření trojrozměrných předmětů ve prospěch činností souvisejících s vybudováním pracoviště pro vysoušení zamražených dokumentů. 5. května 2004 bylo slavnostně otevřeno vysoušecí pracoviště, které zahájilo provoz v nově upravené budově bývalé tiskárny na zahradě muzea. Při
zaplavení
muzejních
depozitářů
v přízemí
historické
budovy Invalidovny v Praze – Karlíně se pod vodou ocitla velká část sbírek z oborů elektrotechniky, strojírenství, chemie, architektury a stavitelství, hutnictví, textilní výroby a bohužel také výkresové fondy řady architektů 19. a 20. století, výkresová dokumentace leteckého archivu, příbramských dolů, pražských strojíren z 19. století, desítky osobních fondů a písemných pozůstalostí významných představitelů české techniky, architektury, průmyslu a vědy, firemní tisky a také rozsáhlé sbírky fotografických negativů i pozitivů v časovém rozpětí zhruba 1880 – 1970. Zatopeno bylo zhruba 7,6 procent sbírkových předmětů a archivního materiálu. Úkol, který si na sebe pracoviště vzalo je
2
srovnatelně náročný a odpovědný s úkoly rekonstrukce budovy a vybudováním nového depozitárního prostoru v Čelákovicích. Jde o proces dlouhodobý, u kterého lze předpokládat dobu 6 – 8 let, za které se pracovišti podaří s minimálními ztrátami zatopené archivní materiály vysušit. Již lze konstatovat, že bude skutečně zachráněna, ošetřena, zrestaurována a opět bude moci v archivech sloužit široké obci badatelů.28) Dříve
samostatná
restaurátorská
dílna
papíru
NTM
byla
v říjnu roku 2004 začleněna do oddělení vysoušení zamražených archiválií. V budoucnu, po splnění poslání vysoušecího pracoviště, se oddělení plynule přemění na restaurátorskou dílnu papíru s dlouhodobou perspektivou restaurování vysušených archiválií. Potvrzením, že se podařilo vytvořit ojedinělé pracoviště, které nemá v České republice a ani ve světě obdoby, je ocenění získané ve IV. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis 2005. NTM získalo za projekt vysoušení archiválií postižených povodní roku 2002 ruční metodou v kategorii Muzejní počin roku 2005 třetí místo.29) Dík také patří všem, kteří se finančně podíleli na budovaní pracoviště - MK ČR, Člověk v tísni o.p.s., veřejná sbírka SOS - archiv architektury, společnosti MAERSK SEALAND a
Olympus,
Státní ústřední archiv, Britská rada, SKANSKA a.s., Velvyslanectví USA. Velký kus práce také odvedli studenti a studentky oboru restaurátorství, kteří se prací účastnili od samého počátku.
4. Konzervátorské a restaurátorské dílny NTM
Konzervátorské a restaurátorské dílny v roce 2003 omezily činnost na ochraně (konzervaci) předmětů zasažených povodní a věnovaly se vybudování vysoušecího pracoviště. Tato aktivita vyvrcholila osamostatněním vysoušecího pracoviště. Rekonstrukce
suterénu
hlavní
budovy
se
významně
dotkla
2
činnosti
a
provozu
konzervátorských
a
restaurátorských
dílen
NTM, které v roce 2004 utlumily svou činnost v hlavní budově a po nejnutnější adaptaci prostor v areálu budoucího Železničního muzea se soustředily na konzervování předmětů, které byly zasaženy povodní nebo navezeny do areálu z nevyhovujícího depozitáře v Hřešihlavech a v neposlední řadě předmětů, jež se mají stát součástí připravované expozice hnacích strojů v areálu Železničního muzea. Konzervátorské a restaurátorské dílny NTM, rozšířené o odborné pracovníky, připravily jen v roce 2004 na 600 všestranně ošetřených předmětů, čekajících na paletách k odvozu do nových
depozitárních
prostor
v Čelákovicích.
V letech
2005
-
2006 se náplň dílen v mnohém nezměnila.30) Restaurování nejvýznamnějších a rozměrných předmětů, které budou součástí stálých expozic muzea, bylo zadáno specialistům formou externích zakázek. Zakázky byly hrazeny buď z povodňového fondu 234 118 z rozpočtu MK ČR, nebo z fondu ISO MK ČR a dále díky zapojení mnoha externích subjektů,31) které finančně kryly na 200 trojrozměrných sbírkových předmětů. Nezištně NTM pomohly partnerské instituce, Technické muzeum v Brně, Národní zemědělské muzeum a Plynárenské muzeum, které zdarma zrestaurovaly více než dvě desítky předmětů.32) Konzervátorská a restaurátorská dílna společně s oddělením dopravy se zasloužila o restaurování sportovního automobilu Jawa 750 „1000 mil československých“. Sportovní coupé je jediným dochovaným kusem ze šesti speciálů, je výjimečné konstrukčně a stylisticky. Celková renovace vozu probíhala v letech 2000 – 2005 a jde o dosud nejnáročnější restaurování automobilové sbírky NTM. Renovace by zajisté neproběhla bez přispění firmy SKF Ložiska
a.s.
Z Národní
soutěže
muzeí
Gloria
musaealis
v kategorii Muzejní počin roku 2005 si NTM odneslo za renovaci automobilu zvláštní ocenění udělené na návrh čestného výboru soutěže.33)
2
5. Sbírkotvorná činnost NTM
Následující léta nejsou příznivá pro rozvoj plánovité práce v oblasti sbírkotvorné činnosti. K tomu přispěla hlavním dílem rekonstrukce hlavní budovy a stěhování sbírek do nového depozitáře v Čelákovicích. Postupující stavba si vyžádala rychlé vystěhování
sbírkových
předmětů
z depozitářů
rozmístěných
v
hlavní budově muzea a také uvolnění jednotlivých kanceláří zaměstnanců muzea. Postupem přestavby do suterénu budovy, kde v depozitářích bylo uloženo více než 20.000 sbírkových předmětů a množství archiválií, které bylo nutné zabezpečit proti vlivu stavebních prací a prachu a zčásti přemístit k provizornímu uložení, nebyla jednotlivá oddělení sto soustředit se šířeji a systematicky na koncepční stránku sbírkotvorné činnosti a programovou akviziční činnost.34) I za této obtížné situace oddělení nerezignovala na akviziční činnost a získala významné přírůstky do svých sbírek.35)
Číselný
přehled sbírkotvorné činnosti
v letech
2000
–
2004 přehledně ukazuje, které činnosti byly prioritou v těchto letech (viz příloha č. 1). Třídění sbírek z hlediska hodnotového bylo, kde dovolil čas, prováděno během přípravy k transportu a uložení v novém depozitáři v Čelákovicích. Sbírkové předměty bylo nezbytné připravit také z hlediska ochrany (konzervace) a rozmístění sbírek.
6. Multimediální studio NTM
Multimediální studio má velmi široký záběr svých činností – hlavním úkolem je správa počítačové sítě a osobních počítačů a serverů, zajišťuje provoz muzejního videostudia a fotoateliéru, vytváří multimediální aplikace do expozic a výstav. Tím výčet
2
činností, které studio poskytuje ještě zdaleka nekončí. Vytváří a spravuje interní informační systém (intranet), má na starosti technickou část přípravy webových stránek muzea. Provozuje digitalizační pracoviště a mediatéku, knihovnu elektronických médií.36) Evidence sbírkových předmětů je jednou ze základních úkolů muzejních pracovníků, od níž se odvíjejí další činnosti se sbírkou související, jako jsou jejich prezentace formou expozic, výstav nebo publikací. NTM dosud používá pro evidenci sbírek aplikaci AISM, fungující pod archaickým databázovým systémem DBASE IV. První myšlenka byla orientována na již prověřené a užívané systémy v muzejní praxi, proto se na začátku zvažovalo využití systému Demus vyvíjeného Moravským zemským muzeem v Brně. Při počátečním testování se však systém Demus projevil pro potřeby muzea jako zcela nevhodný. Záležitostí se začalo zabývat Multimediální
studio
NTM
z titulu
správce
IT
v muzeu
a
vytvořilo
v rámci postupného vytváření interního informačního systému nový modul založený na serverové databázi s webovým rozhraním. Na novém systému elektronické evidence sbírek se podílelo Multimediální studio spolu se sbírkovými odděleními, aby byly v co největší míře respektovány jejich potřeby. Nový systém samozřejmě vychází z požadavků zákona 122/2000 na strukturu evidenčního záznamu pro chronologickou i systematickou evidenci. Současně je otevřený a v budoucnosti umožní přechod na další generaci databázového systému. Dále umožňuje připojení obrazové fotodokumentace a dalších souborů (záznamy o inventarizaci či o konzervátorských zásazích). Posledním výstupem bude zpřístupnění databáze sbírkových předmětů prostřednictvím internetu pro badatelské účely. Paralelně
s novým
systémem
pracovníci
oddělení
elektro-
techniky a akustiky vytvořili pomocný elektronický systém pro celkovou správu sbírek. Zkušební provoz zatím ukazuje nové spe-
2
cifické potřeby, které jsou průběžně řešeny a vytváří nové funkce, které jsou vkládány do systému, aby odpovídal požadavkům jednotlivých oddělení. Multimediální studio také hledá vhodné možnosti využití elektronických identifikačních prostředků – čárového kódu nebo technologie RFID. Celý systém tak slouží i k analýze problematiky elektronické správy sbírek.37) V roce 2003 došlo k částečnému zlepšení vybavení jednotlivých pracovišť osobními počítači a jejich připojením a sesíťováním byl zajištěn lehčí přístup k informacím. Byly tak položeny základy lepší a rychlejší komunikace nejen uvnitř muzea, ale i s vnějšími subjekty. Dovolil to nákup nových počítačů spolu s rozšířením LAN – v roce 2003 bylo připojeno 80 počítačů. Zakoupena a zprovozněna byla také dvojice nových serverů, které jsou určeny pro interní informační systém NTM (intranet), ve kterém se pracuje při evidenci sbírek a dále se používá při přístupu k reformátovaným 2D sbírkám archivní povahy.38)
Digitalizační pracoviště Neméně významným počinem bylo v průběhu let 2002 - 2004 vybudování digitalizačního pracoviště, jehož úkolem je postupně reformátovat více exponované a ohrožené sbírky archivní povahy. Vytvořená aplikace „Náprstek“ umožňuje vkládání a vyhledávání údajů o digitalizovaných archiváliích a knižních památkách, kterých ke konci roku 2004 obsahovala na 25 tisíc obrazových souborů. Veškeré materiály se centrálně evidují a mnohonásobně zálohují.39) Postupem času by měla být i tato aplikace přístupná prostřednictvím
internetu.
Digitalizace
probíhá
i
na
vysoušecím
pracovišti, které se snaží zachránit poškozené dokumenty.40)
Fotoateliér Fotoateliér je zajištěn stálou muzejní fotografkou, která
3
úzce spolupracuje s jednotlivými sbírkovými odděleními. V roce 2003 byl ateliér vybaven moderní digitální technikou na profesionální úrovni – digitální zrcadlovkou Nikon a zadní digitální stěnou Betterlight, díky níž je možné digitalizovat velkoformátové archivní dokumenty. Kromě pořizování fotografické dokumentace sbírkových předmětů fotografka zhotovuje diapozitivy a CD-R pro prezentaci sbírek jednotlivých oddělení, digitalizuje kinofilmové snímky, zaznamenává vernisáže výstav. Jen za rok 2003 bylo zhotoveno téměř 12000 fotografií, z toho 8500 digitální cestou.41)
Videostudio Videostudio NTM navazuje na tradici filmového studia, které bylo v muzeu založeno ve druhé polovině 80. let 20. století. Průběžně pracuje na filmech, které prezentují práci muzea a muzejních pracovníků.42)
7. Železniční muzeum
Rok 2003 byl rokem, kdy se záležitosti okolo Železničního muzea daly do pohybu. 24. února 2003 byl proveden zápis do katastru nemovitostí, čímž právo hospodaření s majetkem státu přešlo na NTM v Praze. Hlavním impulsem pro zahájení výstavby Železničního muzea NTM bylo „Rozhodnutí o registraci akce v informačním systému ISPROFIN“ dne 20. listopadu 2003, kterým Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo financí ČR uvolnilo příslušné finanční prostředky pro výstavbu. Rok 2003 byl plně věnován práci na přípravě libreta a sběru podkladů pro scénář jak základní expozice „Dvě století železnic“, tak i pro expozici energetických strojů. V souvislosti s přípravou Železničního muzea byly sbírky historie železniční dopravy v lednu 2004 ze sbírkového oddělení historie dopravy vyčleněny a osamostatněny. Učiněna by-
3
la i opatření zajišťující opravu železničních vozidel, se kterými se počítá do stále expozice.43) Počátkem roku 2004 proběhlo digitální zaměření a byla vypsaná Veřejná obchodní soutěž na zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci areálu a vybudování expozic, včetně provedení nezbytných odborných průzkumů. Celkem se přihlásilo sedm uchazečů, ale dříve než mohlo dojít k výběru zhotovitele projekčních
prací,
byla
soutěž
zrušena
z finančních
důvodů.
V souvislosti se zastavením financování rekonstrukce hlavní budovy NTM na Letné a výstavby depozitární haly v Čelákovicích byly finanční prostředky přesunuty na tyto priority. V důsledku těchto vnějších zásahů se termín dokončení rekonstrukce a zprovoznění muzea posunul na období po roce 2010. Hlavní problém v realizaci Železničního muzea však představuje nařízení č. 20 Magistrátu Hlavního města Prahy ze dne 15. listopadu 2004 o vyhlášení stavební uzávěry na celý prostor Masarykova nádraží za účelem změny územního plánu. Jednání navazující na zpracování variant územního plánu pro danou oblast budou složitá a odsouvají obnovení realizace projektu Železničního muzea o 3 až 5 let. V dubnu 2004 byla založena společná nadace NTM a Českých drah a.s., Okřídlené kolo. Posláním a cílem nadace je udržovat historická
železniční
vozidla
ve
stavu
provozuschopném
nebo
aspoň ve stavu, kdy jsou vystavitelná.44) Otázka týkající se výstavby Železničního muzea v areálu bývalého depa Masarykova nádraží je v polovině roku 2006 zcela nejasná a po posledních zprávách i ohrožená. Ředitel NTM Tomáš Kupec ustupuje od záměru zbudovat Železniční muzeum v areálu Masarykova
nádraží
a
navrhuje
muzeum
zřídit
v bývalém
nádraží
v Děčíně. Muzeum by se zde mohlo vybudovat s náležitým rozletem a s nezbytným zázemím. Návrh na vybudování muzea byl již v roce 2000 schválen vládou, která vyčlenila na jeho výstavbu 270 milionů korun. Jeho vznik podporuje i město Praha. Ředitel Železnič-
3
ního muzea Karel Zeithammer se směnou pozemků nesouhlasí a vyjádřil
se
v tom
smyslu,
že
směna
by
byla
největší
ztrátou
v historii NTM. 5. června byl odvolán z funkce. Konečné rozhodnutí může dát jen Ministerstvo kultury ČR, které se zatím nevyjádřilo. Depo Masarykova nádraží bylo v roce 2000 prohlášeno za kulturní památku a lokomotivní depo je nejautentičtěji dochovaná průmyslová klasicistní architektura na území Prahy. Lokalita je to bezesporu atraktivní, vždyť jde o centrum Prahy. Zřízením muzea v Děčíně Praha přijde o významnou kulturní instituci a NTM nebude mít kam umístit připravované expozice hnacích a energetických strojů.45)
8. Vědecká a výzkumná činnost
NTM provádí systematicky výzkumnou a vědeckou činnost a každý rok pracovníci muzea žádají v rámci účelové podpory vědy a výzkumu grantovou komisi MK ČR o finanční příspěvky na projekty, týkající se zpracování sbírek nebo průzkumu prostředí, ze kterého sbírkové předměty pocházejí. Pracovníci sami se podílejí na dílčích pracích a studiích, pořádají konference, semináře a odborná sympózia buď k problematice jednotlivých oborů, nebo muzeologie a památkové péče. Přispívají k výchově budoucích středních muzejních pracovníků na Vyšší odborné škole informačních služeb
v jednosemestrálním
bloku
„Technické
předměty
v muzeálních sbírkách“ a přednáší v rámci vysokoškolského studia. Pravidelně vycházejí sborníky v řadě Rozpravy Národního technického muzea. V roce 2003 byla tiskem vydaná Studie o technice v českých zemích 1945 – 1992. Vydání díla byl nejvýznamnější ediční počin NTM. Pětiletý výzkumný záměr, s názvem Dějiny vědy a techniky, jehož
hlavním
řešitelem
byl
RNDr.
Jaroslav
Folta,
CSc.,
byl
ukončen v roce 2003. Dlouhodobý záměr se skládal z dílčích úkolů
3
– zásadním úkolem bylo dokončení třísvazkového díla Studie o technice v českých zemích 1945 – 1992 a zahájení práce na srovnávacích studiích českého a světového vývoje techniky. Dalším bodem byla podpora výuky dějin vědy a techniky na vysokých školách,
včetně
pořádání
seminářů
pro
vyučující
na
vysokých
a
středních školách. Studie o technice je skutečně významné a v naší republice ojedinělé dílo, které zpracovává vývoj techniky v českých zemích v období od konce druhé světové války až po rozdělení Československa na dva státy. Jde o práci průkopnickou nejen díky období (v druhé polovině 20. století došlo k nebývalému rozvoji vědy a techniky na celém světě), které ještě nikdy nebylo zpracováno systematicky v rámci jednoho státu, ale také díky použité metodice. Dílo se opírá o osobní zkušenosti a poznatky generace technologů ze závodů a expertů z vysokých škol, kteří se v té době podíleli na budování průmyslu nebo jeho vývoj pozorně sledovali. Politicko – ekonomické změny bohužel způsobily, že archivy závodů byly zničeny, nebo aspoň došly újmy při jednotlivých transformacích. Třísvazkové dílo o celkovém počtu 2877 stran bylo velmi náročné na koordinaci jednotlivých přispěvovatelů, kterých bylo téměř dvě stovky. Po metodické stránce je obdivuhodné, že se podařilo
jednotlivé
spoluautory
usměrnit,
aby
nedocházelo
k opakování informací a aby jednotlivé pasáže svým rozsahem odpovídaly významu oboru, jaký zaujímá v celkové struktuře naší techniky. Dílo bylo oceněno, v II. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria museaelis 2003 v kategorii Muzejní publikace roku 2003, zvláštním oceněním.46)
Prvního ledna 2004 byl zahájen další pětiletý výzkumný záměr „Česká technika na pozadí světového vývoje“, u jehož zadavatelem je MK ČR a hlavním řešitelem RNDr. Jaroslav Folta, CSc.
3
Cílem záměru je zmapovat dosud málo probádané 20. století a podat plastický obraz společenského uplatnění techniky. První přípravnou etapou byl sborník.47) Komparativní výzkum by měl nastínit ovlivňování české a domácí techniky.48) Dalším významným edičním počinem bylo vydání knihy „Johannes Kepler: sen neboli Měsíční astronomie“, kterou NTM vydalo ve spolupráci
s nakladatelstvím
Paseka.
Publikace
získala,
v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2004, 3. místo v kategorii Vědecká a odborná literatura. Soutěž každoročně vypisuje Památník národního písemnictví. Druhou cenou v pořadí, je ocenění nejkrásnější naučná kniha roku 2004, kterou kniha obdržela od tiskáren Havlíčkův Brod, a.s.49)
9. Prezentace
NTM se veřejnosti prezentuje stálými expozicemi a výstavami,
na
kterých
se
návštěvník
může
poučnou
formou
seznámit
s významnými mezníky v technice a vědě. Stálé expozice, Astronomie, Akustika, Telekomunikace, Interkamera, Měření času, Dopravní hala, Dějiny železa a Hornictví (Rudný a uhelný důl), byly pro návštěvníky celý rok 2003 otevřeny a některé i rozšířeny. V roce 2004 již z důvodů rekonstrukce muzea byly uzavřeny expozice Rudný a uhelný důl, Metalurgie a Telekomunikace. V roce 2003 hornická expozice NTM oslavila 50. výročí otevření Rudného a uhelného dolu. Ve spolupráci se Severočeskými doly a.s., Chomutov, které přispěly částkou 500 tisíc korun, byla obohacena stávající expozice Hlubinné dobývaní nerostů o informace týkající se povrchového dobývání hnědého uhlí. U příležitosti výročí byl pořádán celodenní seminář s doprovodným programem. Slavnostní otevření nové expozice proběhlo v prosinci 2003. Vědecké centrum – interaktivní expozice vědeckých experi-
3
mentů, tak zní pracovní název pro nový typ expozice NTM. Myšlenka na vybudování poučné a hravé expozice se zrodila již v roce 2002, ale až v roce 2003 byl sestaven řešitelský tým pro přípravu expozice, který zformuloval hlavní požadavky a cíle, potřebné vybavení a technické zajištění expozičního prostoru. Určil také možnosti získání finančního zajištění expozice a nastínil propojení expozice s výukou příslušných oborů na základních a středních školách. Po dlouhých a náročných jednáních byly podepsány dva dokumenty – „Memorandum o společném zájmu“ a „Smlouva o sdružení za účelem vytvoření Interaktivní expozice“.50) V roce
2003
bylo
v muzeu
instalováno
šest
výstav
z vlastních sbírek a šest přejatých (viz příloha č. 2). Největší návštěvnost měla výstava „Svět Kinder Překvapení“, návštěvnost se zvedla o 30.000 osob v měsíci březnu. V roce 2004 bylo instalováno také šest výstav z vlastních sbírek, ale tři z nich byly otevřeny již v roce 2003. Převzatých výstav bylo pět (viz příloha č. 3). Výstavou roku byla výstava Žehlička, i ona byla nejnavštěvovanější výstavou. S postupující rekonstrukcí se postupně snižuje počet výstavních sálů, které jsou přístupné veřejnosti. Proces vyvrcholí v září 2006, kdy bude muzeum kompletně uzavřeno pro veřejnost. Znovuotevření muzea v roce 2008 nabídne veřejnosti nové reprezentativní prostory, ve kterých budou v průběhu let 2008 – 2010 nově nainstalovány expozice, neboť průměrné stáří expozic NTM je 25 let. Za tuto dobu se moderní výstavnictví v zahraničí posunulo v prezentaci vědy a techniky směrem od přístupu
chronologického
a
dříve prosazovaného
monotematického
k
prezentaci
v souvislostech a v logických celcích. Expozice by měly návštěvníka zaujmout, poučit a pobavit. Měly by být zdrojem inspirace a zážitku, ale hlavně by měly návštěvníka přesvědčit o příští návštěvě.
Rekonstrukce
expozic
je
prioritou
pro období
2006
–
2010. Spolu s dokončenou rekonstrukcí budovy muzea jsou expozice
3
základními pilíři, ze kterých bude moci muzeum odvíjet svou novou identitu. V době uzavření muzea je nezbytné dbát na systematickou propagaci muzea, přesvědčit veřejnost, aby sledovala osudy instituce, ať už jde o postupující rekonstrukci, nebo přípravu oslav stoletého výročí. Pro muzeum je v této chvíli nesmírně důležitý kontakt s veřejností a zviditelnění muzea na veřejnosti. Propagace muzea v jednotném vizuálním stylu by se měla zaměřit na rekonstrukci expozic a vnější prezentaci muzea. Pro popularizaci muzea jsou zajisté významné programové a prezentační aktivity. Průběžně je zajišťována průvodcovská služba pro návštěvníky jak v jazyce českém, tak v anglickém, německém, francouzském a ruském. Cizinci měli k dispozici i audioprůvodce v anglickém jazyce. Vlastní programová činnost byla zacílena zejména na odborné a výchovné programy pro školy, přednáškové cykly pro odbornou veřejnost, pořádání vědeckých sympozií a seminářů a tvorbu zábavných programů pro nejširší veřejnost.51) Muzeum aktivně spolupracuje se sdělovacími prostředky buď formou
placené
inzerce,
nebo
spolupráce
na
článcích
a
pořa-
dech.52) Hlavním mediálním partnerem NTM v roce 2004 byl časopis art&antique.53)
Návštěvnost V roce 2003 navštívilo muzeum celkem 176.645 návštěvníků což je o 35% více než v roce 2002. Návštěvnost v jednotlivých měsících se pohybovala kolem 11,5 tisíce platících osob. Od listopadu muzeum zavedlo nový systém evidence vstupenek nejen po dnech, ale i po hodinách. Systém umožňuje přesnější statistiky návštěvnosti. V týdenním cyklu počty návštěvníků stoupají od úterý do čtvrtku, v pátek se propadnou a následuje silná sobota a o něco slabší neděle. Z měsíců jsou tradičně slabé na návštěvnost leden, červen a září. Podle nové statistiky je možné podle typu vstupenek návštěvníky rozdělit do téměř čtyřiceti katego-
3
rií. Po vyhodnocení údajů je utvořeno přehledné dělení na skupiny - dospělí, děti a cizinci (ostatní).54) V roce 2004 návštěvnost sice poklesla na 157.595 návštěvníků, ale i tak byla 3% nad průměrem posledních deseti let. Nižší návštěvnost způsobilo uzavření
expozic
Rudný
a
uhelný
důl,
Metalurgie
a
Telekomunikací
z důvodů částečné rekonstrukce hlavní budovy. Průměrná měsíční návštěvnost byla 12.154 osob u platících návštěvníků. Dominantní skupinou, jak potvrdil i tento rok, jsou děti, studenti a rodiny s dětmi, které tvoří 55% všech návštěvníků.55) Z výsledků statistických přehledů je zjevné, že dobrý záměr, libreto a scénář realizovaný muzejní výstavní řečí je schopen přitáhnout lidi i v období hluchých měsíců. Téma, které společnost osloví, je odměněno vysokou návštěvností jak ze strany dětí, tak i dospělých.
10. Ekonomika a hospodaření
Ze státního rozpočtu jsou muzeu dlouhodobě hrazeny mzdy, náklady na energii a částečně nákup sbírkových předmětů, jde o část položky celkové provozní dotace. Muzeum neprovádí vlastní hospodářskou
činnost,
a
proto
je
provoz
částečně
financován
z vlastních výnosů buď z pronájmů krátkodobých, nebo dlouhodobých, které jsou výhodnější. Muzeum pronajímá střechu pro různé komunikační systémy a antény. Pronájmy muzeu vynáší cca tři miliony korun. Další neméně důležitou položkou je vybrané vstupné, kterým muzeum pokrývá část svých nákladů na činnost. V roce 2003 činilo vybrané vstupné 7.54 milionu korun a bylo o 1.6 milionu vyšší než v roce 2002. Naopak v roce 2004 suma poklesla z důvodů uzavření několika expozic. Nejde o nezanedbatelnou položku, která dokládá, proč se muzeím nevyplácí jejich uzavření a způsobuje velké problémy ve financování institucí. Na mzdy zaměstnanců bylo v roce 2003 vyplaceno cca 20 milionu korun. Počet zaměstnanců byl 130, což je o čtyři osoby ví-
3
ce než v roce 2002. Průměrná hrubá měsíční mzda vystoupala na částku 13.098,- Kč. V roce 2004 počet zaměstnanců klesl na 129 osob oproti plánovaných 143, což vede k nedostatku pracovní síly v některých muzejních činnostech. Podmínky hospodaření se mírně zlepšily, ale jen díky účelovému
jednorázovému
financování
převážně
škod
po
povodních.
Likvidace povodňových škod také způsobila, že celkové roční náklady na činnost stouply na 64.24 milionu korun, což je nárůst o 14
milionu
oproti
roku
2002.
Celkové
hodnocení
hospodaření
v roce 2003 je kladné, neboť rekonstrukce muzea a výstavba depozitárních prostor v Čelákovicích postupovala ještě podle plánu. V roce 2004 se podařilo hospodaření muzea udržet s nulovým hospodářským výsledkem, a to i přes zastavení financování investičních akcí – rekonstrukce hlavní budovy muzea a výstavby depozitární haly v Čelákovicích.
11. Výhledy a plány NTM
Priority, které muzeum posunou blíže k renomované a uznávané instituci již byly rozpracovány v dílčích podkapitolách. Základem je dokončení rekonstrukce hlavní budovy a rekonstrukce expozic, které už zastaraly a je nutné akceptovat nové trendy v prezentaci vědy a techniky. Muzeum se rozšíří o expozice polygrafie, architektury, stavitelství a průmyslového designu, metalurgie a o části interaktivně zaměřené. Pohybujeme se v časovém horizontu do roku 2010. Depozitární prostor v Čelákovicích byl úspěšně dokončen, ale ani ten svou kapacitou nepojme sbírky NTM. Další etapou zástavby areálu je příprava výstavby druhého depozitáře a vypracování investičního záměru na další halu areálu, s jejíž realizací se počítá až od roku 2010. Východní areál NTM, který se nalézá v těsném sousedství
3
muzea, je určen k výstavbě nové muzejní budovy. Probíhající rekonstrukce budovy sice rozšíří možnosti prezentace sbírkových předmětů,
ale
i
tak
jich
většina
zůstane
skryta
veřejnosti
v depozitářích. Současně se také rozšiřuje počet technických a vědních oborů, které spadají do zajmu muzea. Realizace projektu bude náročná už v předprojektové přípravě, kde je nezbytné jasně definovat požadavky kladené na novou budovu. S realizací nové budovy se proto počítá v dlouhodobém horizontu, a to do roku 2020.56) Vysoušecí pracoviště, které získalo III. místo v Národní soutěži muzeí Gloria musaealis 2006, se stalo profesionálním pracovištěm, které v průběhu 6 - 8 let postupně vysuší všechny povodní zasažené dokumenty. Kromě práce na expozicích, které mají uvítat návštěvníka v nově zrekonstruovaných výstavních sálech, se nepřetržitě pracuje na programu, který je připravován ke stému výročí muzea. Oslavy by měly být důstojným ohlédnutím za stoletou činností instituce, která se velkou mírou podílí na dokumentaci dějin vědy a techniky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. NTM je institucí národního
významu,
která
metodicky
spolupracuje
s krajskými,
městskými a podnikovými muzei a podílí se na rozvoji technického muzejnictví. Vedle těchto velkých akcí, které jsou spojovány i s vnější prezentací muzea a snahou vytvořit jednotný vizuální styl, se pracuje i na běžných muzejních činnostech, které nejsou vidět za zdmi
budovy.
Stěhování
sbírek
se
stalo
vhodnou
příležitostí
k zhodnocení sbírek, jejich nové klasifikaci a deskripci. Dále nás čeká úkol vytvoření metodiky dokumentace současnosti, posílení spolupráce se středními a vysokými školami, odbornými institucemi a v neposlední řadě se podílet na přípravě nové generace muzejníků, kteří budou v budoucnu držet vysoko položenou laťku instituce jako střediska vědy a výzkumu.
4
IV. BADATELSKÁ STŘEDISKA
1. Knihovna NTM
Knihovní fondy, jejichž historie sahá do počátků 19. století zahrnují díla z knihovny bývalé Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách a též knihovny bývalého Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Knihovna Průmyslové jednoty představuje
mimořádně
cenný
fond
historické
literatury
a
to
nejen technické, ale také ekonomické, která je důležitá pro poznání rozvoje řemeslné a průmyslové výroby. Po zániku Průmyslové jednoty v roce 1950 byla sloučena s knihovnou NTM. K jejímu fyzickému přestěhování do budovy muzea došlo ale až v roce 1972. Vlastní knihovna NTM shromažďuje literaturu dokumentující vývoj světové techniky a zvláště se zaměřuje na technický pokrok v českých zemích. Zastoupeny jsou zde všechny technické obory, přírodní vědy, okrajově obecné dějiny, dějiny ekonomie, matematiky. Fondy se rozšiřují doplňováním literatury domácí i zahraniční ze všech období podle potřeb odborných oddělení ústavu. Počet svazků knihovního fondu, knihy a časopisy, dosahuje úctyhodného čísla 200 000. Badatel ke své práci může využívat názvové katalogy a katalogy věcné, budované podle pravidel Mezinárodního desetinného třídění. Na požádání je možné nahlédnout i do bibliografických katalogů. Od roku 1994 je knihovna zapojena do knihovnického programu T-Series, ve kterém systematicky zpracovává i v elektronické podobě svůj fond. Zatím je zpracována všechna literatura, která se nachází v knihovním fondu, vydaná od roku 1990 do současnosti, včetně bibliografického zpracování sborníků od roku 2000. Elektronický katalog je přístupný širší veřejnosti z domovské stránky Národního technického muzea. V roce 2003, na základě nového knihovního zákona 257/2001
4
Sb., byla knihovna zapsána do evidence knihoven MK ČR pod evidenčním číslem 3490/2003 a zařazena do kategorie specializovaných knihoven. Zákon knihovnám nařizuje revizi fondu podle jeho velikosti. Knihovna zahájila generální revizi knihovního fondu a celkem zrevidovala na 93.700 svazků knih. Po ročním uzavření z důvodů revize opět v roce 2004 knihovna obnovila provoz v plné šíři pro veřejnost. Knihovna také získala grant MK ČR na „Zpřístupnění mimoformátového katalogu knihovny NTM v rámci národního programu RETROKON“. Cílem projektu byla retrokatalogizace katalogu s jeho věcným zpracováním a převedením do elektronické podoby.
Z důvodu
krácení
finančních
prostředků
bylo
zpracováno
pouze 1530 záznamů z celkových 5000. Od výpočetního střediska UK koupila konverzní modul UNIMARC, který umožní sdílenou katalogizaci a předávání záznamů do souborného katalogu ČR – CASLIN.57)
2. Archiv NTM
Národní technické muzeum vedle služeb knihovny poskytuje badatelům a i širší veřejnosti služby Archivu pro dějiny techniky
a
průmyslu.
Archiv
byl
založen
v roce
1832
jako
jedno
z odborných oddělení muzea. Archivní fondy zahrnují úřední i technickou dokumentaci průmyslových podniků, obchodních firem, profesních a oborových organizací od poloviny 19. století do konce 20. století, dále osobní pozůstalosti po významných technicích,
vynálezcích,
konstruktérech,
vědcích,
průmyslnících,
kteří působili v českých zemích. Dále je možné nahlédnout do registratur podniků, firemních tisků, ceníků, katalogů, vzorníků, návodů k obsluze, propagačních prospektů a plakátů. Jedinečným historickým
pramenem
je
výkresová
a
plánová
dokumentace
z různých oborů, zahrnující školní práce z pražské polytechniky od 20. let 19. století, přes strojírenské a důlní výkresy z let 1870-1914 až po výkresy proudových letadel z 2. poloviny 20.
4
století. Z badatelského hlediska je velmi zajímavá sbírka vzpomínek a pamětí, obrazová a grafická sbírka, které jsou dokladem ztvárnění tématu techniky a průmyslu ve výtvarné oblasti a rozsáhlá sbírka fotografií. Významnými dokumentačními celky jsou letecký a železniční archiv.58) Bohatství Archivu, je významnou pramennou a studijní základnou pro dějiny věd a techniky, poskytuje informace veřejnosti, ať již jednotlivcům či institucím.59) Povodně roku 2002 zasáhly stovky metrů archiválií, pozůstalostí, výkresů, plánů, plakátů, které musely být zamraženy a dnes čekají na dezinfekční ošetření, restaurování a vysušení, aby opět mohly sloužit veřejnosti.
3. Mediatéka
Mediatéku, knihovnu elektronických médií provozuje Multimediální studio NTM. Je poslední z činností, kterou studio nabízí v rámci NTM. Vznikla postupně ze stále se rozšiřujícího souboru elektronických médií, které se ve studiu shromažďovaly. Jde buď o dokumenty vzniklé vlastní činností, nebo o materiály vztahující
se
k
vědě
a
technice
a
nebo
dokumentující
čin-
nost jednotlivým oddělení. V současné době je mediatéka z důvodů rekonstrukce budovy pro veřejnost uzavřena, ale její akviziční činnost systematicky pokračuje.60) V. PRŮMYSLOVÝ DESIGN
1. Vymezení pojmu
Člověk je mírou všech věcí Protagoras Co je to průmyslový design? Jak by měla znít definice, aby byla postižena podstata tvůrčí činnosti průmyslového desig-
4
nu? Každé definici hrozí nebezpečí nepřesného vyjádření a zkomolení významu, zvláště jedná –li se o obor, který je složitý tak, jako průmyslový design. Neusiluji o vytvoření nové definice, ale pokusím se zachytit vývoj pojmu a jeho mnohovrstevnatou podstatu. Slovo design je anglického původu a označuje kresbu, nákres, náčrt, podle kterého jsou předměty zhotovovány. V širším významu je toto slovo synonymem pro tvůrčí uspořádání architektonické stavby nebo konstrukce předmětů. Průmyslový design je tvůrčí disciplínou právě tak, jako architektura a výtvarné umění. Všechny tyto obory formují základní kameny hmotné kultury a jsou důležitými svědky rozvoje lidské společnosti. Design musí akceptovat techniku, kterou se snaží propojit s uměním a tím vytváří most mezi jinak tak vzdálenými obory jako jsou technika a umění.61) Jaké
jsou
vztahy
mezi
jmenovanými
disciplínami?
Vztahy
jsou natolik složité a široké, že je nezbytné se jim věnovat v rámci jednotlivých historických období. V některých je možné vysledovat řád a návaznosti, v jiných byly zpochybňovány nebo naopak nadhodnocovány. V historických počátcích bylo umění jednotné, a to včetně umění užitého, podobnou analogii nalézáme i v sepětí vědy a techniky. Rozpory a nepochopení do těchto ustálených vztahů vnesla právě technika, která za průmyslové revoluce přinesla nový pohled na estetickou hodnotu. První zemí, kde se tento spor rozhořel naplno, byla Anglie. Stala se kolébkou prvního
reformního
hnutí62) za
obrodu
řemesla,
které
přerostlo
v kritiku samotné podstaty průmyslové společnosti. Vůdčí osobností hnutí byl William Morris, který ostře kritizoval pokleslou úroveň průmyslově vyráběných výrobků. Za sporem musíme hledat hlubší paralely ve smýšlení tehdejší společnosti, která ještě nebyla připravena přijmout nový hodnotový pohled na výrobu a spotřebu.
Výroba
již
byla
podřízena
požadavkům
nové
strojní
4
techniky, ale zákazník se ještě nedokázal oprostit od zdobné estetiky řemeslně vyráběných předmětů, a tím dával podnět k výrobě laciných napodobenin řemeslných výrobků. V této bouřlivé době se zrodil průmyslový design, který nebyl uměním, ale jehož podstatnou složkou zůstával estetický výraz. Trvalo dlouho než kritici designu dospěli k poznání, že při hodnocení průmyslových výrobků nesmí lpět na subjektivních estetických kritériích, ale musí výrobky posuzovat univerzálně, z hlediska užitných vlastností a jisté společenské odpovědnosti.63) Vymezení průmyslového designu jako předmětu zkoumání je značně složité, neboť design využívá informace a pracovní postupy vědeckých, technických i uměleckých disciplin, jeho výstupy je možné poměřovat technickými, uměleckými i ekonomickými kritérii a je možné jej hodnotit ve vztahu k různorodým oblastem lidských aktivit.64) „Estetický faktor je jeden z mnohých, které designér využívá, ale není hlavní ani převládající. Jsou faktory výrobní, konstrukční a ekonomické a existují i další symbolické faktory. Průmyslový design není umění a ani designér nemusí být nevyhnutelně
umělcem.“65) Průmyslový
design
představuje
návrh,
koncept nového předmětu, vyráběného průmyslově s využitím současných poznatků vědy a techniky. Podstatnou roli při jeho utváření hrají kritéria ekologická, ekonomická, technologická, ergonomická, estetická a sociální. Průmyslový design vždy reflektuje celkovou technickou, humánní a kulturní vyspělost civilizace, která jej vytváří a užívá. Proto lze říci, že průmyslový design je služba veřejnosti. Kreativní činnost průmyslových designérů má širokou působnost při kultivování společnosti prostřednictvím jejich vlastní tvorby. To se týká jak designu strojírenského, samotných strojů, nářadí a nástrojů, dopravních prostředků či přístrojové techniky ze všech technických oborů, tak i předmětů denní potřeby. Patří sem předměty z oblasti užitého umění, nábytek, textil, oděvy, sklo, porcelán. Tvorba designérů se postupně
4
stává v průmyslové výrobě nepostradatelnou.66) To dokládají i jednotlivé národní svazy designérů, design centra, asociace, české i zahraniční, které právně zastupují designéry a tím ochraňují, usměrňují a hlavně propagují jejich práci. Řeší otázky související s problematikou průmyslového designu a celkového postavení a působení disciplíny ve společnosti. Složitost disciplíny průmyslového designu z pohledu zahraničního
partnera,
International
Council
of
Societies
of
In-
dustrial Design, plyne z definice, která byla deklarována na kongresu ICSID v červnu 1995: „Disciplína průmyslového designu je uvědomělou činností, která tvůrčím způsobem spojuje technické invence se sociálními inovacemi s cílem uspokojovat, měnit nebo ovlivňovat lidské chování. Design hraje aktivní úlohu při tvorbě celého kulturního rozvoje tím, že vytváří výtvarné tvůrčí podmínky, v jejichž rámci se odbývá veškerá lidská aktivita. Tím také design vytváří vzájemné vztahy mezi lidskými bytostmi a též podporuje tvorbu jejich představivosti. Design je obojí: jak proces, tak i produkt, výsledek, který umožňuje vztahy mezi lidmi a jejich světem. Kompetence průmyslového designéra se rozšiřují a odráží v sobě výsledky věd o chování a porozumění kulturní antropologii. Odpovědnosti průmyslového designéra se rozšiřují tak, aby umožňovaly brát v úvahu významnou úlohu výsledků designérské činnosti jako sociálních inovací.“67) Definice byla deklarována před 11 lety, ale ještě i dnes cítíme, že jasně zformulovala požadavky, které jsou kladené na tvůrce průmyslového designu, a také poslání, které by měl průmyslový design hrát ve společnosti. Rokem 2001 jsme vstoupili do nového tisíciletí, které se již definitivně stalo stoletím plastů. Neubráníme se proto dojmu, že nezbytně muselo dojít k posunu ve vnímání předmětného světa kolem nás a k novým požadavkům kladeným na předměty a tím i jejich tvůrce. Design jako tvůrčí činnost zajisté doznala velkých změn, ale po přečtení definice designu,68) která je
4
prezentovaná na internetovém portálu ICSID si uvědomíme, že vše podstatné již bylo dávno řečeno. Mění se jen slovní tezaurus a forma prezentace v závislosti na změně způsobu myšlení lidí o lidech a jejich potřebách. Druhá polovina 20. století se stala klíčovou pro používání termínu
design.
Slovo
design
jako
označení
tvůrčí
činnosti,
vztahující se k práci techniků a výtvarníků při konstruování a navrhování tvarů nových předmětů se rozšířilo po celém světě. V Československu tato činnost nesla označení průmyslový návrh, ale už od 70. let 20. století můžeme pozorovat široké užívání výrazu „design“. V 80. letech 20. století si autor článku „Proč CID?“ pochvaluje všeobecné vžití termínu design.69) Naproti tomu Petr Švácha zpochybňuje, že bylo šťastné nahradit v 70. letech 20. století etymologicky názorné označení „průmyslové výtvarnictví“ za termín „průmyslový design“ nebo někdy jen „design“.70) Dnes se slovo design užívá v širším významu tvorby v různých oborech lidské činnosti. Na půdě mezinárodní organizace pro design stále trvají dlouhodobé teoretické spory o konkrétní vymezení významu slova design. Tvůrci designu zpracovávají vstupní informace (požadavky) technické, ekonomické a umělecké povahy a je na jejich zvážení (invenci, odvaze, fantazii), jaký tvar předmětu dají. Ačkoliv pracují s daty nesmí opomenout konečný článek řetězce, kterým je člověk – uživatel, spotřebitel. Dnešní člověk je vlivem reklam ve vleku konzumního způsobu života a žádá plnění přání a potřeb šířených reklamou. Při výběru zboží je ovlivňován jak racionálním myšlením, tak emotivní složkou své osobnosti. Analogii můžeme hledat i v práci designéra. Designér se při navrhování předmětů mimo jiné řídí vlastní subjektivně pojatou definicí designu. Pro designéra Svatopluka Krále je design „pohlazení“, pro designéry Václava Krále, Zdeňka Kováře, Františka Crháka pojednání s filozofickým přesahem (viz příloha č. 4). Výroky designé-
4
rů, současných tvůrců věcí kolem nás, vyjadřují posun v chápání pojmu průmyslový design (viz příloha č. 5).
2. Počátky průmyslového designu
Společně s industrializací, jejíž počátky v Evropě spadají do druhé poloviny 18. století, se pojí problémy týkající se společenských, hospodářských, urbanistických otázek a dále problémů technických, technologických, spotřebitelských i tvůrčích. Hromadná výroba také otevřela otázku po vzhledu výrobků a po celkovém charakteru průmyslově vyráběných předmětů a zařízení. U průmyslových výrobků bylo snahou dosáhnout vzájemného souladu estetické,
funkční,
konstrukční
i
technologické
stránky
již
v průběhu první poloviny 19. století. Snaha je trvale aktuální, neboť společnost neustále mění svůj životní styl a technicky se vyvíjí. Byla to potřeba profesionálního přístupu ke komplexnímu řešení vzhledu i funkce průmyslových výrobků, která dala vzniknout novému oboru tvůrčí činnosti - nejmladší disciplíně výtvarné
práce.
Vývoj
této
disciplíny
až
k dnešnímu
průmyslovému
designu nebyl jednoduchý a přímočarý a jeho průběh se značně liší jak u jednotlivých výrobních oborů, tak v souvislosti s hospodářským rozvojem a úrovní organizace výroby u jednotlivých územních celků.71) Počátky průmyslového designu u nás spadají do období průmyslové revoluce v první polovině 19. století. České země společně
s ostatními
zeměmi
rakousko-uherské
monarchie
prodělaly
hospodářské, politické a sociálněkulturní změny přicházející ze západoevropských zemí. Z počátku se v českých zemích ještě doplňovala řemeslná a manufakturní výroba s výrobou tovární, ale hlavním rysem nově nastupujících průmyslových procesů byly již výrobky vyráběné průmyslově za pomoci strojů ve větších počtech kusů a pro široké vrstvy spotřebitelů. Pro rozvoj průmyslového
4
designu v 19. století jako oboru tvůrčí činnosti, který je založen na informacích z různých oblastí, významnou roli hrály způsoby šíření nových poznatků, především z oblasti výroby, provozování vlastní designérské práce a výchovy návrhářů pro práci v průmyslu. Jednou z nejstarších forem byly knihy předloh pro řemeslnou výrobu, které se udržely až do konce 19. století.72) V počátcích průmyslové výroby byly důležité vzorníky, které obsahovaly také názory na vlastnosti jejích produktů.73) Pro průběžnou informovanost čtenářů o novinkách v jednotlivých výrobních oborech sloužila již v 19. století řada odborných časopisů.74) Výsledky výroby bylo možné sledovat a hodnotit na jednotlivých průmyslových výstavách, které měly politickou i hospodářskou motivaci a představovaly názorný způsob šíření nových postupů ve výrobě a přispívaly k formování názorů na tvářnost výrobků. Pro historii průmyslového designu u nás měly velký význam nejstarší výstavy
konané
v letech
1791,
1828,
1829,
1831,
1833,
1836
v Praze. Podobný charakter měly i výstavy pořádané Jednotou pro povzbuzení průmyslu v Čechách v druhé polovině 19. století a výstavy oborové nebo oblastní konané v témže období. Se zahraničními výrobky se návštěvníci mohli seznámit na dvou výstavách pořádaných Vojtou Náprstkem na Střeleckém ostrově v letech 1862 a 1863. Šířením nových poznatků a prohlubováním a tříbením názorů na charakter průmyslových výrobků, komerční úspěšností výrobků, u kterých byly uplatněny moderní zásady ve výrobě i návrhu, se podařilo přispět k pochopení důležitosti předvýrobní fáze vzniku předmětu, což vedlo k rozvoji průmyslového designu na počátku 20. století.75) Podstata
průmyslové
výroby
nevycházela
vždy
z
principu
jednoduché produkce jednoduchých předmětů, ale nahrazovala předměty rukodělně a uměleckoprůmyslově vyráběné. Dokladem toho je sbírka vzorků výrobků shromážděná u vídeňského dvora, která měla dokumentovat
kvalitu
tehdejších
průmyslových
výrobků.
V
roce
4
1807 byl založen „Nationalfabriksproduktenkabinett“ (Národní kabinet továrních výrobků), který shromažďoval již nejen vzorky výrobků, ale i výrobní technologie. Doba průmyslové revoluce se stala dobou technického pokroku, víry ve vědu a techniku a jejich sílu. Nové technické objevy a vynálezy daly společnosti víru v neomezené možnosti člověka a způsobily rychlejší výměnu informací a propojení jednotlivých zemí. Vynálezci, technici a výrobci aplikovali nové poznatky přímo v praxi, podíleli se na výrobě nových strojů, které sami užívali nebo prodávali. Podnikatelé zakládali obchodní komory a exportní společnosti. Společnost byla okouzlena technickými objevy a vynálezy, což vedlo k jejich rychlému zapojení do každodenního života. Symbolem doby se stal parní stroj společně s odvážnými ocelovými konstrukcemi a litinou, která se stala materiálovým zhmotněním průmyslové revoluce od 20. let 19. století. Litina názorně dokumentuje dvojí přístup k funkci a formě předmětů té doby. Byla užívána ke zhotovování jak funkčních (nezdobných) částí nových typů strojů, tak k doplňování strojů zdobnými prvky. Litinové nosné konstrukce v duchu antikizujícího, neogotického či neobarokního stylu tvořily součásti parních strojů, které dnes zároveň vypovídají o době vzniku a stylu epochy průmyslové revoluce. Ve stavebnictví litina začala nahrazovat již přežité dřevěné a kované konstrukce, partery měst oživila novými prvky (litinovými stožáry s plynovými lucernami, detaily mřížoví, zábradlí, klik, laviček, vodních pump, kanalizačních poklopů a potrubí). Začala se uplatňovat i ve výrobě mechanických strojků pro domácnost, předmětů každodenní potřeby a v uměleckém průmyslu. Hojně se využívala i ke zhotovování funerální plastiky, plaket, desek, galanterních předmětů a šperků. Sama sebou (zhotovenými předměty) dokumentuje módnost své doby, neboť přes svou křehkost měla velmi široké využití.
5
Železárny v Komárově a v Blansku již od počátku 19. století jako první továrny přijímaly principy hromadné průmyslové výroby, kde se již vyrábělo hromadně, ale ještě s částečným podílem řemeslné výroby. Jednotlivé díly svícnů nebo sestavy kandelábrů byly odlévány odděleně s možností pozdějších variantních sestav. Novým fenoménem, který vystupuje z pozadí a postupně se stává stále více rozhodujícím faktorem, je zacílená prezentace výrobků zákazníkovi. Slévárny litiny svou produkci nabízely veřejnosti pomocí nabídkových katalogů výrobků, na jejichž vzorech již spolupracovali architekti a návrháři, kteří měli znalosti o výrobním procesu, technologii výroby, ale měli i estetické cítění. Spoluprací továren s návrháři byly postupně položeny základy pro pozdější rozvoj průmyslového návrhu v jednotlivých průmyslových odvětvích. Pro rozvoj průmyslového designu bylo rozhodující šíření informací a hlavně výchova mladé generace aktivně činných návrhářů v průmyslu. Nemalou měrou k tomu přispívaly nově založené odborné průmyslové školy všech oborů, které vychovávaly technicky i výtvarně vzdělané odborníky – předchůdce dnešních průmyslových designérů. Společně se školami i muzea (zakládaná ze stejných pohnutek) a spolky (Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, Matice průmyslníků) vypisovaly různé soutěže na návrhy užitkových předmětů. Jednotlivé zainteresované instituce si uvědomovaly nutnost kvalitního vzdělání (nové znalosti o výrobních procesech, strojích a i o průmyslovém zboží), ale i cenu předávaných zkušeností od samotných tvůrců. Toto období můžeme označit
za
dobu
hledání,
objevování
a
zkoušení
nových
tvarů
technických předmětů. Byly vytvořeny archetypy technických předmětů, které byly podmíněny
vynálezy a objevy té doby.
Společnost se racionalizovala, byla stále více ovlivněna novými myšlenkami nejen vědců a inženýrů, ale i architektů a umělců, kteří se již odklonili od dekorativismu historizujících slohů. V Čechách od konce 19. století působili architekti Jan
5
Kotěra, Josef Gočár, Pavel Janák, Otakar Novotný, Vlastislav Hofman. Ke své práci architektonické se zabývali také navrhováním vybavení interiérů a i užitkových předmětů. Svou pozornost věnovali zlepšování městských parterů, interiérů dopravních prostředků, nábytku, svítidel. Jejich návrhy a výrobky podle nich zhotovené byly ještě řemeslem par excelence, ale přesto se staly vzory pro průmyslovou výrobu pro svoji jednoduchost a funkčnost. Do tvarosloví přelomu století a počátku 20. století zasáhl poslední jednotný styl - secese, která ovlivnila tvary ostatních spotřebních technických předmětů, které byly vyráběny anonymními konstruktéry, dílenskými mistry a výrobci, kteří dbali hlavně na funkci předmětů a technické možnosti tehdejší výroby. Vývoj spotřebních technických předmětů se vyvíjel od nejstarších podob (dřevěných) k přístrojům sestavovaných z kovových částí již vyráběných jednotlivě průmyslovou cestou. Podobu postupně měnily fotografické a telefonní přístroje, fonografy byly vytlačovány
gramofony.
Zásadních
změn
v 19.
století
doznala
osvětlovací technika, která musela projít cestou od olejové lampy přes svícny na lojové, stearinové a parafínové svíce až k petrolejovým lampám, plynovým hořákům a v závěru století se vývoj zastavil u elektrických obloukových lamp a vyvrcholil žárovkou.76) Dopravní prostředky v 19. století ještě také nelze spojovat s průmyslovým designem ve smyslu, jak jej chápeme dnes. Podmínky pro rozvoj oboru byly nastoleny až po zavedení velkosériové výroby dopravních prostředků. I zde byl jedním z prvních průkopníků Jan Kotěra, který svými návrhy položil základ pro rozvoj průmyslového designu u dopravních prostředků. Devatenácté století je dobou, kdy vznikly předobrazy všech dnes používaných dopravních prostředků, překážkou v jejich rozšíření se však stala nízká úroveň technologie. Nastalo období hledání a prvních pokusů, které se opakovalo vždy při vzniku no-
5
vého dopravního prostředku nebo jiného stroje. Bylo nezbytné dát strojům
základní
konstrukční
uspořádání,
které
bylo
později
sjednocováno vzhledem, jenž byl zpočátku zcela podřízen požadavku
provozuschopnosti. První silniční parní vozy byly proto se-
staveny na podvozku z trámů, kde na jednoduchých osách byly nasazena loukoťová kola. První osobní vozy pro železnici byly také postavené na jednoduchém dřevěném podvozku z masivních trámů s jednoduchými nápravami a loukoťovými koly. Dokladem toho je i koňka z Českých Budějovic do Lince, kterou zkonstruoval Josef Božek.77) Symbolem technického pokroku druhé poloviny 19. století se již stala parní lokomotiva, která byla ztělesněním síly a rychlosti. S rostoucí sítí železničních tratí tento druh přepravy začaly vyhledávat i vyšší vrstvy společnosti.78) Vagóny sloužící pro přepravu cestujících se podobaly interiérům obytných domů a zejména salonní vagóny odráží dobu, ve které vznikly, jak po stránce estetické, tak architektonické. Ringhofferovy závody na Smíchově nemalou měrou přispívaly k podílu dvou třetin ve výrobě vagónů, který v rámci rakousko – uherské monarchie připadal na České země. Již v roce 1879 postavily osobní parní železniční vůz. Pro továrnu na Smíchově pracoval i průkopník české moderny Jan Kotěra, který navrhl úpravy interiéru železničních vagónů. Podle jeho návrhu v roce 1899 továrna vyrobila salonní vůz pro elektrické dráhy hlavního města Prahy. V 19. století se na silnicích užívaly kočáry, které byly hlavním dopravním prostředkem. Tvary kočárových karoserií podléhaly vlivu módy stejně jako ostatní předměty, a proto i ony prodělaly na počátku 19. století několik proměn. Kočáry se postupně oprošťují od své těžkopádnosti a stávají se lehkými a elegantními vozidly. Technickou novinkou se stalo zlepšení eliptických per, které sehrály důležitou roli v konstrukci prvních automobi-
5
lů. První automobil Benz Viktoria do Českých zemí přivezl Theodor von Liebieg v roce 1893.
V červenci 1894 společně s Franzem
Stranskym podnikl jízdu z Liberce přes Mannheim do Gondorfu, která měřila 939 km. Liebiegova cesta byla první dálkovou jízdou ve světových dějinách automobilismu.79) Kočárové karoserie měly své ustálené označení,80) které se přeneslo do názvosloví jednotlivých karoserií automobilů nejen starších, ale i těch moderních. V dnešní době se označení dostala i do názvů automobilů.81) Počátky vzniku automobilu v ničem nenasvědčovaly, že se stane masově užívaným dopravním prostředkem. První vozy se spalovacím
motorem
měly
jednoduchý
podvozek,
odkryté
mechanické
části bez karoserie. Když Karl Benz začal vyrábět82) osobní vozy použil
ještě
karoserii
kočárového
typu.
Motor,
který
byl
i
s ostatními mechanickými částmi uložen pod podlahou vozu, ještě neovlivňoval tvar automobilu. Skutečně sériově začal automobily vyrábět v USA Henry Ford na počátku 20. století. V roce 1913 zavedl první montážní linku, na níž se ročně vyrobilo 180 tisíc automobilů slavného modelu „T“. Nízkou cenu, díky níž se mohl automobil rozšířit mezi lidové vrstvy, se podařilo dosáhnout požadavkem, který Ford kladl na dodavatele.
Od
nich
Ford
požadoval,
aby
jednotlivé
součásti
ukládali do beden normovaného rozměru. Ze stěn beden byly pak zhotovovány podlahy pro model „T“. Konstrukce vozu byla plně podřízena požadavku vyrobit co nejvíce kusů za co nejnižší cenu. Jak tomu odpovídal i vzhled automobilu. Vývoj skutečného automobilového designu za účasti specializovaných průmyslových výtvarníků začal až po první světové válce.83) Průmyslová revoluce se svými technickými vynálezy od počátku 19. století proměnila ekonomickou a sociální strukturu společnosti. Po francouzské revoluci se měšťanstvo stalo vedoucí společenskou vrstvou. Technický pokrok rychle zmechanizoval a
5
zracionalizoval způsoby výroby v některých výrobních oborech. Na počátku století byl vynalezen mechanický tkalcovský stav, umožňující výrobu žakárových tkanin. Do sklářství byla zavedena mechanizace v podobě lisovacích zařízení, která umožňovala sériovou výrobu bez účasti kvalifikovaných pracovníků. Ve druhé třetině století se tyto novinky rozšířily z USA do Evropy včetně Čech. Své uplatnění našly nové, levné a velmi tvárné materiály (vulkanický
kaučuk,
celuloid,
gutaperča,
papírovina).
Výrobci
začali prosazovat nové výrobní metody a materiály s vidinou lepší výkonnosti a hlavně láce výrobků, která byla na úkor jejich estetické kvality. Láce jako hlavní kritérium změnila mnohé výrobní postupy. Ruční malba na porcelánu, kamenině či skle se nahrazovala obtisky a šablonami, nákladná přírodní barviva syntetickými anilinovými barvami. Doznívající
empír
a
biedermeier
přinesly
v uměleckořemeslné výrobě ukázky jednoduchého a funkčního řešení jak v nábytku, tak ve stolním náčiní. Bohužel tovární výroba se nechala ovlivnit složitě modelovanými tvary a bohatým reliéfním dekorem, které se staly symbolem dokonalého ovládnutí výrobních postupů a také ukázkou pokleslého vkusu té doby. V polovině 19. století převládlo tvarosloví a ornamentika evokující rokokový styl a výrobní kvalita výrobků klesla natolik, že se stala impulsem pro reformní snahy. Ty vycházely z Anglie, kde John Ruskin, filozof a literární kritik, jako jeden z prvních hledal cestu spojující umění a průmyslovou výrobu a poukazoval na pokleslou výtvarnou kvalitu výrobků každodenní potřeby. Tím byla otevřena cesta pro rodící se nové myšlenkové proudy – umělecký design, který si kladl za cíl spojit jedinečnost se sériovou výrobou. Obrodným vzorem se měla stát historie, období antiky, renesance a gotiky. Výjimkou se stala v polovině 19. století vídeňská firma Thonet, jejíž výrobní závody ležely převážně na Moravě. Sedací
5
nábytek z ohýbaného dřeva byl vyráběn již sériově, jednotlivé ohýbané dílce byly jednoduchou šroubovou montáží sestaveny do konečné podoby. Princip výroby, láce dopravy a možnost snadného skladování bez nároků na místo se významnou měrou podílely na úspěchu firmy Thonet po celém světě. Tvarová jednoduchost, vycházející z technologie výroby, se zde pojí s nadčasovou elegancí, takže obliba těchto dokonale funkčních a trvanlivých výrobků přetrvává dodnes. Jde o jednu z nejskvělejších ukázek designérské koncepce, vyrůstající přímo z výrobní praxe, která předešla vývoj o mnoho desítek let.84) Hodnocení
průmyslových
výrobků
bylo
ještě
v této
době
značně negativní. Zlom nastal až v letech 1907 – 1914 na půdě mnichovského sdružení uměleckých řemeslníků a průmyslových výrobců Der deutsche Werkbund (Svaz německého díla).
Široká dis-
kuse, kterou vedli teoretikové té doby přinesla závěry, které průmyslové
výrobě
přiznaly
jako
jediné
schopnost
uspokojit
v budoucnosti stoupající nároky, a to i středních a chudších vrstev. Předpokladem se měla stát důsledná standardizace a typizace výrobků. V Čechách byl poté v roce 1914 založen Janem Kotěrou Svaz českého díla.85)
VI.SBÍRKOVÝ PLÁN ODDĚLENÍ PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU
Průmyslová výroba na počátku nahrazovala rukodělně a uměleckoprůmyslově
vyráběné
předměty.
Důvod
byl
prostý
měšťané,
kteří svým podnikáním zbohatli, se stali silnou kupní silou a rychle si osvojovali životní styl šlechty. Předmětný svět se stal symbolem prosperity a manifestoval úspěšnost a postavení majitele ve společnosti. To dokládá i rozdílná sbírkotvorná politika
dvou
institucí
Uměleckoprůmyslového
technického muzea, obou se sídlem v Praze.
muzea
a
Národního
5
1. Obecně
Terminologie užívaná k identifikaci jednotlivých sbírkových celků není jednotná. Ve své práci vycházím z terminologie MK ČR. Označení MK ČR je závazné pro všechny úřední listiny (výpůjční smlouvy do zahraničí, kupní smlouvy atd.) a je zaneseno i do systému AISM, ve kterém jsou sbírkové předměty evidovány. Hierarchie sbírkových celků podle MK ČR je následující: - Sbírka – NTM/002-04-30/116002 - Podsbírka – 25-Sbírka architektury, stavitelství a průmyslového designu NTM - Sbírková skupina – Průmyslový design (celkem v NTM 16)86) – v rámci sbírkové skupiny jsou jednotlivé sbírkové předměty přiřazovány do podskupin – oborů, které reprezentují (viz příloha č. 12, tabulka č. 2). - Jednotlivé sbírkové fondy (celkem v NTM 84)87) – v oddělení průmyslového designu – nástroje a nářadí, design strojů, dopravních
prostředků,
spotřebních
předmětů,
technická
hračka a osvětlovací tělesa.
Pro rychlejší orientaci v textu a jeho přehlednost jsem zvolila místo označení sbírková skupina průmyslového designu pojmenování sbírka
průmyslového
designu,
která
se
dělí
na
jednotlivé
sbírkové fondy.
Posláním oddělení průmyslového designu je: -
Tvorba a odborná správa reprezentativní sbírky v oboru
průmyslového oboru
se
designu, zaměřením
která na
v Národním technickém muzeu.
postihuje technické
mnohovrstevnatost obory
zastoupené
5
-
Sbírku cílevědomě rozšiřovat o současné trendy a auto-
ry, současně ji i zkvalitňovat a tím budovat obraz dnešní společnosti jako odkaz pro budoucí generace. -
Provádět dokumentaci a průzkum prostředí, ze kterého
předměty pocházejí, zaznamenávat tvůrce (osoby, podniky), kde byly předměty navrženy a poznatky prezentovat veřejnosti v rámci expozic, výstav, seminářů, publikací.
Stanovení pozice vzhledem k příbuzným institucím Sbírka průmyslového designu v Národním technickém muzeu – vedená
Ministerstvem
architektury, Janou
Pauly
kultury
stavitelství v
roce
1994,
pod
označením
a
průmyslového
je
výjimečným
25-Sbírka
designu, souborem
založená sbírkových
předmětů na území ČR v oblasti průmyslového designu technických oborů. Sbírka dnes čítá 1138 inventárních položek a je dále rozšiřována
a
zkvalitňována.
Svou
ideovou
koncepcí
vzdáleně
navazuje na sbírku moderního designu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Sbírka existující v UPM původně samostatně zahrnovala sklo a keramiku, nábytek, kovy a textil. Byla budována od konce 60. let
20.
století
PhDr.
Milenou
Lamarovou.
Při
poslední
reorganizaci, cca před 11 lety, byla zrušena a rozdělena do jednotlivých
oddělení
Uměleckoprůmyslové rozšiřování
–
muzeum
dále
sbírek
podle
systematicky
materiálů. pokračuje
v
sbírek na základě svého zaměření na užité umění,
uměleckoprůmyslové předměty a výrobky, tzv. “produktový design” z
různých
tradičních
i
nových
materiálů
od
starověku
po
současnost. Muzeum se soustřeďuje na dokumentaci a prezentaci užitého umění v převážně evropském kontextu s důrazem na české země. Základ Muzea tvoří sbírky oborově dělené: Sbírka skla, keramiky a porcelánu, Sbírka užité grafiky a fotografie, Sbírka nábytku, hodin, kovů a designu, Sbírka textilu, módy a hraček.
5
Sbírky jsou spravovány a vytvářeny kurátory zaměřenými na tyto obory.88) PhDr.
Daniela
Uměleckoprůmyslového
Karasová muzea,
která
vede
tzv.
obsahuje:
3. kovy
sbírku (drahé
i
obecné), nábytek, dřevořezby, hodiny, design a jiné materiály. D.
Karasová
se
zabývá
nábytkem,
dřevořezbou
a
interiérovými
hodinami. Rozsah a podíl 3. sbírky Uměleckoprůmyslového muzea
v
celkovém objemu sbírky muzea je nevelký, v nábytku cca méně než 10% (po roce 1950).
V ostatních sbírkách to je obdobné. V
hodinách jde o číslo podstatně menší, 8-10 kusů ze 450 celkem. D. Karasová sama přiznává, že zakupují minimálně z vlastních prostředků. Dotace získané MK směřují pouze k významným historickým akvizicím, nikoli do současnosti. Sbírka je rozšiřována převážně dary. Kritéria, která jsou uplatňována při výběru předmětů,
se
mohou
podstatně
lišit.
Záleží
na
přístupu
každého
z kurátorů. Kritériem pro výběr předmětů u D. Karasové jsou významní, noví a neznámí autoři, nové materiály, nové technologie, nový pohled na staré materiály a technologie, nové potřeby a jejich plnění (praktičnost a funkčnost), vtipné nápady a humor. Sleduje soutěže a práce studentů, podle možností výstavy a veletrhy. Jako Dobrou označuje spolupráci s Design Centrem ČR. Problémy se kterými se D. Karasová setkává při sbírkotvorné činnosti nejčastěji jsou hlavně finanční a prostorové. „Věci prostě není kam dát.“ (viz příloha č. 8) Mgr.
Milan
Hlaveš
je
kurátorem
sbírky
skla
a
keramiky
včetně porcelánu převážně české a československé provenience. Kritéria M. Hlaveše, jak sám tvrdí, jsou různá, někdy se prolínají jindy naopak: estetická kvalita, význam pro vývoj oboru, osobnost tvůrce, výrobce, předměty s významem mimo estetické kategorie např. jako doklad každodennosti (sklenice od hořčice jako ukázka skutečně masově užívaného skla). Sbírka zabírá široké spektrum předmětů od průmyslového designu po ateliérové solité-
5
ry. Časový záběr sbírky je od secese po díla dnešních studentů vysokých i středních škol. Hodnota sbírky je nevyčíslitelná. Ve sbírce je uložen výběr z toho nejlepšího, co se v daných oborech událo v uplynulém století. Sbírka je doplňována dary od podniků a výtvarníků, převody nebo příležitostnými nákupy. Část sbírky je
trvale
vystavena
ve
Veletržním
paláci Národní
Galerie
a
v Muzeu porcelánu v Klášterci nad Ohří. Jednotlivé předměty nebo celé soubory jsou prezentovány na výstavách např. Pro každý den, Obecní dům v Praze, Přírůstky Uměleckoprůmyslového muzea,
Umě-
leckoprůmyslové muzeum, Czech Glass, J. Korea, Lotyšsko, Finsko, René a Miluše Roubíčkovi, Uměleckoprůmyslové muzeum, František Vízner, Uměleckoprůmyslové muzeum, Ladislav Sutnar, Hrad atd. Společenské
využití
sbírky
v knihách,
časopisech,
je
směřováno
přednáškovou
na
činnost,
publikování exkurze
v depozitářích, sedmiletý institucionální grand Uměleckoprůmyslového muzea
„Instituce designu“, který je zastřešován MK ČR.
Sbírkotvornou činnost omezuje nedostatek financí na akviziční politiku. Malou výhodou je fakt, že paní ředitelka PhDr. H. Koenigsmarková aktivity kolem designu podporuje (viz příloha č. 9). Kurátorkou sbírky textilu, módy a hraček je PhDr. Konstantina Hlaváčková. Zabývá se obdobím po roce 1945 až do současnosti. Sbírka je rozšiřována dary umělců nebo majitelů předmětů, ale i zde bohužel na systematické budování této části sbírky není dostatek finančních prostředků. Kritériem při výběru předmětů jak současných, tak z 2. poloviny 20. století je jejich vypovídací hodnota: styl, příslušnost k určitému proudu - na první pohled možnost časového zařazení, ale ne předměty nadčasové, autor, technologie- např. vývoj tkanin přírodních a především syntetických a materiálů obecně. Hodnota tzv. umělecká je na prvním místě např. u tapisérií. Předměty hmotné kultury mohou být i kýče. Paní Hlaváčková taktéž vidí hlavní problémy sbírkotvorné činnosti v nedostatku finančních prostředků a prostoru na ulože-
6
ní sbírkových předmětů, řešení pak v zakládání nových muzeí jako detašovaných pracovišť stávajících institucí. Decentralizovaná pracoviště by byla metodicky vedena a měla by jasně daný sbírkotvorný plán. Sbírka je prezentována na výstavě Přírůstků UPM jednou za 5 let, kde se prezentují všechna oddělení. Převážně oděvy jsou vystavovány na různých výstavách v budově UPM
i jin-
de v Praze i mimo, jde o oděvy starší dokumentující dobu do konce 80. let. Ve stálé expozici jsou exponáty v tzv. velké vitríně měněny jednou za tři roky. Zde jsou prezentovány oděvy od počátku 19. století po současnost vždy na určité téma. Společenské využití by mohlo být velké, ale UPM nemá pracovní kapacity, které by se tomu věnovaly. Přínosem by byla spolupráce s tiskem, filmem, televizí, módní přehlídky atd. (viz příloha č. 10). V roce 1995 proběhla již zmiňovaná reorganizace. Sbírky UPM byly dříve rozděleny do čtyř oddělení historických a jednoho oddělení umění 20. století a současnosti bez rozdílu materiálu. V roce 1995 bylo oddělení 20. století a současnosti zrušeno a jednotlivé
sbírky
např.
skla,
textilu
atd.
byly
přiřazeny
k historickým sbírkám. Milan Hlaveš nepovažuje tuto reorganizaci za takový úspěch, jak je prezentován na veřejnosti. K. Hlaváčková konstatuje že reorganizace přinesla klady i zápory vycházející z charakteru práce se současným designem a uměním. Nicméně navazování na sbírku proběhlo a probíhá přirozeně, stejně jako vývoj obecně. Můj postřeh se týká problematiky materiálové příslušnosti u jednotlivých sbírek. V současné době, kdy jsou neustále vyvíjeny nové materiály bude v budoucnu problematické zařazování předmětů do sbírek podle materiálu. Postupem doby by se mohla začít snižovat vypovídací hodnota předmětů o době, ze které pocházejí. Nerozebírám detailně náplň a poslání sbírkotvorné činnosti a aktivity s ní související u všech částí výše zmiňovaných sbírek, ale pozornost zaměřuji jen na ty, které mají styčné plochy
6
se sbírkotvornou činností oddělení průmyslového designu a mohlo by dojít k nežádoucí duplicitě sbírkových předmětů. Sbírkotvorná oblast je stanovena shodně u obou institucí, proto vymezením jasného akvizičního programu se může předejít nejen duplicitě sbírkových předmětů, ale hlavně si ušetřit mnoho vynaložené práce a finančních prostředků jdoucích z kapes daňových poplatníků. Sbírka průmyslového designu NTM je již od počátku vědomě budována jako sbírka národního významu bez přesahů do sbírkotvorného plánu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Počáteční vymezení
jasného
akvizičního
programu
jí
dalo
možnost
se
stát
sbírkou s jedinečným významem pro dějiny designu v Čechách s přesahem evropským v mnohých případech i světovým. Sbírka průmyslového designu NTM si hned od počátku našla svou vlastní cestu a stanovila si sbírkotvorný plán, který se od začátku snaží důsledně naplňovat.
2. Popis sbírky průmyslového designu
Historie oddělení průmyslového designu Oddělení průmyslového designu bylo založeno Janou Pauly v roce 1994, kdy v čele Národního technického muzea stál Ing. Ivo Janoušek. Oddělení vzniklo z důvodu absence instituce, která by se systematicky zabývala a dokumentovala průmyslový design technických oborů. Sbírka byla budována od počátku vzniku oddělení podle zásad profesionální tvorby sbírky, cílevědomě a plánovitě. Koncepce sbírky byla vypracována J. Pauly, vedoucí oddělení, již v roce 1994. Dokument vytyčil hlavní cíle a náplň sbírkového oddělení průmyslového designu, které jsou respektovány a rozvíjeny dodnes. Zaměření a některé cíle byly později včleněny do organizačního řádu Národního technického muzea a
6
tímto aktem se staly závaznými při naplňování sbírkotvorného plánu oddělení. Nově se rozvíjející oddělení si vytyčilo velké úkoly, které nebylo možné obsáhnout v jediné osobě, a proto v roce 1995 oddělení posílila PhDr. Markéta Varyšová a o rok později Mgr. Jiří Hulák. Personálně se oddělení více nerozšiřovalo a i v roce 2006 chod oddělení zajišťují tři osoby. Významnou pomocí pro oddělení, hlavně při manipulačních pracích, byli frekventanti civilní
služby,
která
skončila
s povinnou
vojenskou
službou.
K personálním změnám došlo v roce 2002, kdy odešla M. Varyšová a na její místo nastoupila Bc. Z. Sajtáková. Vedoucí oddělení J. Pauly po deseti letech svou funkci předala do rukou J. Hulákovi, aby se mohla plně věnovat odborné práci v muzeu. Personální složení oddělení je v současnosti shodné: J. Hulák – vedoucí oddělení, kurátor dopravy, J. Pauly vedoucí kurátor, Z. Sajtáková – dokumentátor. Oddělení
průmyslového
designu
odděleními,89) referátem
sbírkovými
společně
dějin
s
ostatními
techniky,
archivem,
knihovnou, multimediálním studiem a referátem centrální evidence tvoří
odbor
dokumentace
a
dějin
techniky,
který
je
podřízen
zástupci generálního ředitele pro dokumentaci a dějiny techniky. Odbor
dokumentace
a
dějin
techniky
koná
zejména
samostatný
výzkum v oblasti dějin techniky a podílí se na organizaci vědní činnosti.
Zabezpečuje
akvizici,
evidenci,
správu
a
ochranu
sbírek. Odborně zpracovává hmotné, literární, audiovizuální a archivní prameny o vědeckotechnickém vývoji a poskytuje služby badatelům. Tvůrčím způsobem spolupracuje na přípravě expozic, výstav a publikací muzea. Zajišťuje externí placené práce pro fyzické a právnické osoby v České republice a zahraničí.90) Sbírka průmyslového designu v Národním technickém muzeu, vedená
Ministerstvem
kultury
pod
označením
25-Sbírka
architektury, stavitelství a průmyslového designu, dnes čítá na
6
1138
inventárních
dvanáctým
rokem,
položek. její
Sbírka
je
jednotlivý
systematicky
roční
budována
nárůst
zobrazuje
následující tabulka č. I. Přírůstky do sbírky oddělení průmyslového designu NTM. Sbírka
je
pořádána
abecedně
podle
jmen
osobností
a
obsahuje nenahraditelné originály – varianty modelů designérů, prototypy
výrobků,
samotné
výrobky
sériové,
ale
i
zakázkové
výroby (viz příloha č. 12, tabulka č. 1). Celková orientace sbírky je v časovém rozpětí od počátku 19. století po současnost a navazuje na obory sledované v Národním technickém muzeu (viz příloha č. 12, tabulka č. 3). Hodnota sbírky, i finanční, je vysoká
pro
svou
jedinečnost,
kterou
má
pro
středoevropský
prostor (viz příloha č. 12, tabulka č. 5). Některé předměty jsou skutečně jedinými dochovanými autorskými modely či prototypy. Předměty získané do sbírky jsou doplňovány důležitým doprovodným materiálem
(2D
magnetofonové Součástí
se
–
skici,
pásky),
vizualizace,
který
postupně
technické
zachycuje
stávají
i
proces
výkresy,
tvorby
pozůstalosti
CD,
designu.
designérů.
Dvojrozměrné materiály (skici, písemnosti, fotografie) se staly základem
pro
rozrůstající
se
archiv
oddělení
průmyslového
designu. Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002
2003 2004
Přírustek 85 158 64 - 2 (převod) ** 126 85 60 110 105 59 -1 (skartace) - 2 (převod) ** 64 47
Celkový stav 85 243
Meziroční přírustek [%] + 100 + 186
305 431 516 576 686 791
+ 26 + 41 + 20 + 12 + 19 + 15
847 911 958
+7 +8 +5
6 2005 2006 *
52 150 - 22 (skartace)
1010
+5
1138
+ 13
Tabulka č. I. Přírůstky do sbírky oddělení průmyslového designu NTM * do 6/2006 ** převod do jiného oddělení v rámci NTM Sbírkové
předměty
jsou
převážně
české
a
československé
provenience. Zahraniční výrobky sbírka obsahuje také, ale nejde o systematickou sbírkotvornou činnost, ale o vymezení úrovně a postavení
průmyslového
designu
v
/
ČR
Československu
vůči
Evropě. Mají spíše srovnávací a studijní charakter.
Jednotlivé dílčí fondy Jednotlivé
fondy
se
postupně
vydělily
a
vytvořily
na
základě souvislostí organické celky v rámci sbírky průmyslového designu. Významné fondy sbírky jsou nástroje a nářadí, design strojů, dopravních prostředků, spotřebních předmětů, technická hračka
a
sbírkové
osvětlovací předměty
tělesa.
V
přiřazovány
rámci do
sbírky
podskupin
jsou –
jednotlivé
oborů,
které
reprezentují (viz příloha č. 12, tabulka č. 2). Tabulka také informuje
o
jednotlivých
podílu
zahraničních
oborech.
Obory,
na
sbírkových které
se
předmětů
oddělení
v
hlavně
zaměřuje, představuje strojírenství, elektrotechnika, spotřební průmysl a doprava. V roce 1996 se vydělil soubor osvětlovacích těles a o rok později soubor technické hračky. Menší soubor tvoří
zajímavé
studentské
práce
a
projekty
začínajících
designérů, z nichž mnozí v budoucnu ovlivní tvorbu průmyslové výroby. Fond
nástrojů
a
nářadí
zahrnuje
modely,
prototypy
a
výrobky od 40. let 20. století. Významným souborem jsou předměty od prof. Z. Kováře91) ze Školy umění ve Zlíně, žáka Vincence
6
Makovského.92) Jde o rukojeti nástrojů (nožů, kleští, nůžek) pro obuvnický průmysl ve Zlíně z let 1943 – 1970. Soubor čítá na 82 evidenčních jednotek, jenž byl v roce 2006 doplněn a rozšířen o další
variantní
řešení
jednotlivých
předmětů
z
pozůstalosti
autora. Kovář je také autorem sady klik od 40. do 60. let 20. století.
Makovský
je
autorem
nejstarších
rukojetí
vibračních
nůžek, které ergonomicky tvaroval pro obuvnický průmysl v roce 1940. Kovářova tvorba, která rozvíjí Makovského koncepci stroje – sochy, i práce jeho žáků v průběhu 50. let je natolik výrazná, že se dá i v mezinárodním kontextu hovořit o kovářovské škole vyznačující se výraznou plasticitou měkkých linií s přísnými funkčními
a
ergonomickými
kritérii.
Z.
Kovář
je
ústřední
postavou vývoje československého designu jak svou prací, tak svou
pedagogickou
Vychoval
činností.
řadu
svých
nástupců
(G.Hlávku, M.Klímu), jejichž práce - sádrové modely elektrických vrtaček a stříkacích pistolí v měřítku 1:1 - nabízejí tvarové srovnání
s
modely
absolventů
pražské
Vysoké
školy
uměleckoprůmyslové (S. Lachmana, J. Tatouška, I. Mouchy). 50. a 60.
léta
20.
století
reprezentují
ve
sbírce
nástroje
pro
textilní průmysl a sada chirurgických nástrojů. Soubor modelů ručního nářadí od Alexiuse Appla navržený pro Narex je z 80. let 20. století. Zajímavá a fond obohacující je kolekce klauzurních prací
studentů
evidenčních nástrojů
pro
kuchyňského
Katedry
jednotek.
designu
Představuje
strojírenství. náčiní
od
VŠUP
ve nová
Nejnovějším
společnosti
Zlíně
a
čítá
řešení
přírůstkem
Tescoma
s.r.o.,
na
10
pracovních je
soubor
která
si
vybudovala designérské studio a úspěšně navrhuje vlastní český design.
Šéfdesignérem
studia
je
Ing.
Petr
Stibora
a
hlavním
designérem MgA. Ladislav Škoda. Soubor čítá na 55 evidenčních jednotek. Druhý ucelený fond obsahuje části modelů strojů od 40. let 20. století. Některé stroje jsou bohužel dokumentovány pouze ve
6
fotografické podobě. Sochař Vincenc Makovský je autorem prvního sádrového modelu radiálního soustruhu v měřítku 1:1 z roku 1940. Ve sbírce jsou deponovány ovládací páky soustruhu. 50. a 60. léta 20. století jsou zastoupena ovládacími prvky kovoobráběcích a textilních strojů. Tvorbu Z. Kováře ve fondu představuje dar originálního sádrového modelu horizontální frézy z roku 1945 v měřítku 1:1. Fréza je reprezentativní ukázkou dobového názoru v průmyslovém návrhu, který byl ovlivněn organickým tvaroslovím a podmíněn technologií výroby litinového pláště stroje. Tektonické chápání tvaru však zůstalo základním principem jeho tvorby i po změně v technologii výroby (přechod k panelování strojů) a v nově definované funkci strojů. Model je instalován v expozici 19. a 20. století ve Veletržním paláci Národní galerie, ale muzeum
vlastní
ještě
laminátovou
kopii
modelu
pro
studijní
účely. Pokrok v technice a technologii (přechod od litinových plášťů k výrobě lisovaného plechového pláště stroje) v 70. a 80. létech nastartoval nový přístup k tvarování strojů a komplexních strojních zařízení (A. Richtr, G. Hlávka, J. Lahoda, M. Klíma, V. Autrata, S. Král, Š. Malatinec). Vize z 80. let dokládají dva futurologické jsou
cenným
modely
obráběcích
dokladem
představ
center o
směru
Svatopluka pokroku
Krále,
doby.
jež
Reálná
řešení obráběcích strojů od 60. do 80. let vznikala na půdě Výzkumného ústavu obráběcích strojů a obrábění Praha a sbírka disponuje
jejich
designérskými
modely.
Na
jejich
posledních
variantách pracovali společně Svatopluk Král s Pavlem Kmochem. Václav Reissner je autorem oceněného modelu školního soustruhu (cena Dobrý design 1993). Ostatní strojní zařízení je průběžně dokumentováno jednotlivými modely, např. plovoucí bagr, montážní plošina pro vodní nádrže z 80. let od Jana Tatouška a Ivana Mouchy, provozní jednotka obilního mlýna od M. Čevely ze 70. let. 90. léta zastupuje studentská práce NC vyvrtávačky Pavla Rybníčka z Vysokého učení technického v Brně.
6
Nejstarším
souborem
fondu
dopravních
prostředků
jsou
návrhy Z. Kováře pro Tatru Kopřivnice z 50. let 20. století (model
osobního
vozu
T
603,
modely
volantu
pro
nákladní
automobil T 137/138 a návěsné cisterny pro tentýž vůz). Soubor doplňují dva modely rukojetí řízení letadel pro LET Kunovice. Velkou část fondu tvoří modely vysokozdvižných vozíků Desta, silničních válců a jiných strojů od Štefana Malatince ze 60. a 70. let 20. století, celkem 10 evidenčních jednotek. Pohled na tehdejší
průmyslové
modelové
studie
návrhářství
Miroslava
Klímy
rozšiřují (osobní
i
nerealizované
automobil
pro
Tatru
Kopřivnice z roku 1957) a V. Kasíka (sportovní coupé Škoda z roku 1961). Od 70. let sbírka nabízí návrhy motocyklu JAWA 350 a tři prototypy volantů pro osobní vůz Škoda od Jana Tatouška. Fond obsahuje i zcela ojedinělý exponát v oblasti průmyslového designu
dopravy,
výrobek
PVD
designérů
motorovou
Slušovice.
Václava
koloběžku
Fond
Krále
a
je
ZOOM
od
zhodnocen
Petra
Pavla
i
Tučného.
Škarky,
kolekcemi Václav
od
Král,
automobilový designér, muzeu daroval modely nerealizovaného vozu T 625 v provedení limuzína a coupé. Kolekce byla v pozdějších letech
ještě
doplněna
o
osobní
tříkolový
automobil
Laurin&Klement. Od Petra Tučného jsou ve fondu modely železniční dopravy a stavební techniky. Nejnovějším přírůstkem, který byl získán
koupí,
je
model
zemědělského
traktoru
Innotrac
od
Z.
Zdařila (design) a Z. Mrkvici (konstrukce) v měřítku 1:5 z roku 1995. Fond spotřebních předmětů zahrnuje vývojovou řadu modelů a realizovaných
mikrofonů
z
Tesly
navrhoval od poloviny 60. let do
Valašské
Meziříčí,
které
konce 80. let 20. století
František Crhák, blízký spolupracovník prof. Z. Kováře z Vysoké školy
uměleckoprůmyslové
jednotek.
Dále
fond
ve
disponuje
Zlíně.
Celkem
řadou
modelů
31 a
evidenčních realizovaných
6
telefonních
přístrojů
pro
Teslu
Liptovský
Hrádok
a
Teslu
Stropkov z 50. – 70. let. Soubor osvětlovacích těles, který je systematicky budován od
roku
1996,
je
reprezentativní
kolekcí
osvětlovadel,
zahrnující pracovní stolní lampy z období funkcionalismu (Franta Anýž), produkci kovových lamp Napako Praha z 50. – 70. let, Elektrosvit n.p., Nové Zámky z 70. – 80. let. Zahraniční design 80. a 90. let reprezentuje Italdesign z produkce firem Italiana Luce, Artemide a předměty firem Alessi, Gizzini, Rede. Autory studentských prací osvětlovacích těles jsou absolventi designu a architektury VŠUP v Praze Roman Kovář – Lamp 002, Jiří Novotný – kapesní lampa Rise, Veronika Loušová – Kohoutek, který nekape, (závěsná
svítidla
ze
skla
Simax),
Jitka
Skuhravá
–
světelné
objekty SEED 01 a SEED 02, Jitka Holasová – celoskleněná stolní lampa Medúza. Nejnovějšími přírůstky jsou kolekce svítidel od firmy Rendl s.r.o. a Lucis s.r.o. Firma Lucis spolupracuje s řadou českých designérů. Základ hracími
fondu
objekty.
technické
Prvním
byl
hračky objekt
je od
tvořen
kinetickými
francouzského
sochaře
Pierra Andresse, na který navázal soubor cca 60 kusů kinetických hracích
konstrukcí
od
Svatopluka
Krále.
Zajímavý
je
soubor
“perpetuí mobile” jejichž autor, Svatopluk Král, dal historickým předlohám
reálnou
podobu
(7
kusů),
demonstruje
fyzikální
vlastnosti
látek.
evidenčních
jednotek)
vytvořený,
od
dalších Soubor
poloviny
13
předmětů
objektů
80.
let
(101 až
do
současnosti, S. Králem je nadále rozšiřován. Objekty jsou určeny převážně tělesně a duševně handicapovaných dětem. Fond obsahuje i technické hračky (stavebnice Merkur, dětské nářadí, výrobce Dita Tábor).93) Popsané fondy jsou základem sbírky, jejím nosným jádrem, ze
kterého
se
vycházelo
při
aktivní
tvorbě
celé
sbírky
průmyslového designu technických oborů. Dokladem je také soupis
6
předmětů, které byly přednostně vybrány pro rychlou evakuaci z budovy muzea v případě nebezpečí a nouze (živelné pohromy). Dnes je
tento
soupis
(viz
příloha
č.
11)
pouze
dokladem,
neboť
sbírkové předměty jsou již uloženy v novém depozitárním prostoru v Čelákovicích. Sbírka
se
snaží
zachytit
a
dát
do
souvislostí
vývoj
společnosti, její potřeby a požadavky, které se dnes odráží v průmyslové
výrobě
zvýšenou
pozorností
kladenou
na
design
výrobků.
Původ a vlastnictví Národní technické muzeum je příspěvkovou organizací, která v právních vztazích vystupuje pod svým jménem. Nese taktéž plnou odpovědnost vyplývající z těchto vztahů.94) Zřizovatelem muzea je Ministerstvo kultury České republiky a vlastníkem sbírky stát (Česká republika). Předměty jsou do sbírky průmyslového designu získávány převážně dary od samotných autorů a firem nebo ve významných případech i koupí (viz příloha č. 12, tabulka č. 6). Darovací
smlouva
je
ošetřena
v
souladu
s
autorským
zákonem
přílohou, kde autor stvrzuje své autorství a sám upřesní, jaké informace
požaduje
u
exponátu
při
vystavení.
Při
poškození
předmětu souhlasí s jeho opravou do původního stavu. V poznámce darovací
smlouvy
se
ještě
uvádí,
že
exponát
je
dárci
po
předchozí dohodě vždy zdarma k dispozici. Tato věta je důležitá hlavně
pro
zapůjčovány nastává
při
činné na
designéry,
jejich
daru
kterým
prezentační
firmou.
V
jsou
sbírkové
výstavy.
případě
zájmu
Obdobná třetí
předměty situace osoby
o
fotografování, pro reklamní účely nebo o otištění fotografie sbírkového předmětu oddělení průmyslového designu v publikaci, je nezbytné zvážit, nakolik by mohlo dojít k poškození a o jak významný sbírkový předmět jde. Muzeum může třetí osobě účtovat finanční částku za zapůjčení, neboť jde o činnost za účelem
7
vlastního zisku. V tomto případě cenu za autorská práva platí třetí osoba přímo autorovi.
3. Registrace sbírky
Sbírka průmyslového designu zahrnuje na 1138 evidenčních jednotek,
z
toho
1003
(88%)
je
zpracováno
v
systematické
evidenci (evidenci 2. stupně). Nezpracovaných 135 evidenčních jednotek
představují
nové
přírůstky,
které
budou
průběžně
zpracovávány do konce března 2007. V rámci
transferu
sbírky
do
depozitárního
areálu
v Čelákovicích se provádí celková revize sbírky. Sbírkové předměty jsou porovnávány s údaji v CESu, jde o jednoznačné určení podle inventárního čísla a počtu kusů. Zkontrolované předměty jsou opatřeny visačkou se základními údaji a fotografií. Některé sbírkové předměty, které dokumentují sériovou výrobu nebo variantní návrhy nemají nahlášené extenze v systému CES. Jedná se cca o 100 sbírkových předmětů, které budou zapsány, do konce roku 2006, v CESu pod inventárním číslem s příslušným lomítkem. NTM dosud používá pro evidenci sbírek aplikaci AISM, fungující pod archaickým databázovým systémem DBASE IV. Multimediální studio již pracuje na novém systému, který vychází z požadavků zákona 122/2000 Sb. na strukturu evidenčního záznamu pro chronologickou i systematickou evidenci. Evidenční karty jsou vyhotovovány ve dvou exemplářích s přiloženou černobílou fotodokumentací. Jedno paré je archivováno v oddělení centrální evidence a druhé je uloženo v příslušném sbírkovém oddělení. Evidenční karty jsou nezbytnou informační základnou pro další zhodnocující práci se sbírkou.
Dokumentace
7
Dokumentace sbírkových předmětů, které jsou opatřeny průvodní i doprovodnou dokumentací, je prováděna průběžně. Dvojrozměrný materiál je shromažďován v archivu průmyslového designu, který je řazen do autorských fondů. Archivní materiál – jednotlivé dokumenty jsou opatřeny razítkem (Odd. NTM 023 fond, číslo fondu je dopsáno ručně) a uloženy v archivních krabicích nebo archivních
skříních.
Takovéto
označení
slouží
k jednoznačné
identifikaci materiálu a udává i jeho příslušnost k autorovi. Sbírka je průběžně zhodnocována grantovými úkoly. V roce 2005 byl ukončen dvouletý grantový úkol „Osvětlení ve sbírkách NTM“ (1.část - neelektrické osvětlení, 2. část - elektrické osvětlení), jehož zadavatelem byl odbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR a řešiteli Jiří Hulák a Jana Pauly.
4. Péče o sbírku
V roce 2006 byly všechny sbírkové předměty uloženy v novém depozitárním prostoru v Čelákovicích. Depozitární objekt je pořádán podle druhu a velikosti ukládaných sbírek do pěti základních vnitřních prostorů, vybavených odpovídající úložnou technologií. Pro účely přechodného uskladnění exponátů před jejich očištěním a definitivním uložením je objekt doplněn zvláštní místností, prostorem mechanické a chemické očisty. V objektu je i samostatná, moderně vybavená konzervátorská dílna. Celý objekt je vybaven zařízením pro udržování požadovaného klimatu, samozřejmostí je EZS, EPS a kamerový systém. Nová lokace sbírkových předmětů
bude
provedena
do
konce
roku
2006.
Stav
sbírkových
předmětů dokládá (příloha č. 12, tabulka č. 4). V současné době
7
jsou přednostně konzervovány a restaurovány předměty, které budou součástí expozice muzea nebo výstav, na nichž se oddělení podílí.
Využívání sbírky Sbírka
byla
od
počátku
využívána
k
výchovně-vzdělávacím
(viz příloha č. 7) a studijním účelům, neboť obsahuje významný materiál Sbírka
pro
studium
čítající
zkvalitňována.
V
průmyslového
1138
designu
evidenčních
důsledku
velké
technických
jednotek frekvence
je
dnes
výstav,
oborů. hlavně
kdy
jsou
některé sbírkové předměty velmi často žádány na prezentaci, bylo rozhodnuto
budovat
vedle
sbírky
depozitární
ještě
sbírku
prezentační u ještě existujících předmětů průmyslové výroby. Do
expozice
ve
Veletržním
paláci
a
ČNB
byly
zapůjčeny
předměty z oddělení do roku 2007. Exponáty v počtu 36 kusů jsou řádně chráněny ve vitrinách. V roce 2007 po revizi exponátů je opět možné výpůjční smlouvu prodloužit o dva roky.
5. Tvorba sbírky Sbírkotvorná činnost oddělení průmyslového designu vychází z
poslání
a
zaměření
Národního
technického
muzea,
které
je
stanoveno ve zřizovací listině.95) Posláním Muzea je dokumentace vědy a techniky na území Čech v evropském kontextu. Náplň a rozsah
sbírkotvorné
činnosti
oddělení
průmyslového
designu
podrobněji upravuje organizační řád instituce.96) Hlavním úkolem sbírkového oddělení průmyslového designu je vykonávat činnost v oboru průmyslového designu technických oborů v
rozsahu
zaměření
sbírkového
oddělení
odborných má
oddělení
povinnost
muzea.
uskutečňovat
Ze
statutu koncepční
sbírkotvornou činnost v příslušném oboru, rozvíjenou na základě vědeckého poznání jeho vývoje, všestranně prezentovat výsledky
7
sbírkotvorné činnosti, konat vlastní vědeckou činnost v oblasti výzkumu dějin techniky včetně publikování výstupů a organizovat vědní činnost a metodicky spolupracovat s cizími subjekty.97) Koncepce sbírky průmyslového designu rozpracovává problematiku komplexní dokumentace. U získaných předmětů je uplatňován požadavek
holistického
přístupu
při
dokumentaci
průmyslového
designu. Postup dokumentace je tento: předmět – model - dokumentace výkresová - skici – fotodokumentace jednotlivých fází vývoje. Sbírka zahrnuje časové rozpětí od počátku 19. století po současnost. Důraz je kladen na české autory, zahraniční design je sbírán a sledován pouze pro orientaci ve světových trendech a jako srovnávací a studijní materiál. Sbírka sbírkách
průmyslového Národního
horizontální
designu
sleduje
technického sbírky
členění
obory
muzea,
(viz
příloha
zastoupené
ve
které
pokrývají
6).
Vertikální
č.
členění je zaměřeno na čtyři kategorie: -
Osobnosti
technici
–
-
výtvarníci,
konstruktéři
architekti,
zabývající
se
designéři
designem,
a
mající
specifický rukopis -
Firmy a designérská studia
přínosné
nejen
pro
vývoj
- jejichž výrobky jsou
českého,
ale
i
zahraničního
designu. -
Soutěže – Vynikající výrobek roku a další, jež se
týkají dané problematiky -
Studentské práce – podchycení rané tvorby budoucích
průmyslových designérů a získávání jejich nejzajímavějších prací98)
Dalšími
pomocnými
kritérii
při
sbírkotvorné
činnosti
v
oddělení průmyslového designu mohou být nové materiály, nové technologie,
nové
potřeby
a
jejich
plnění
nebo
vysokou vypovídací hodnotou o společenském vývoji.
předmět
s
7
Kritéria stanovila
na
selekce
pro
základě
sbírku
průmyslového
designu
materiálů
týkajících
prostudování
jsem se
sbírkotvorné činnosti sbírky za uplynulých 12 let a metodiky, kterou
vypracovali
současnosti.
a
aplikovali
Kritéria
jsem
ve
seřadila
Švédsku
při
sestupně
dokumentaci
podle
významu,
která hrají při rozhodování o přijetí do sbírky: Frekvence - průmyslová výroba v oborech zastoupených v
-
NTM, kritéria ovlivňující design Působivost
-
-
znalost
autora,
designérského
studia,
firmy Oblast - produkce firmy s mezinárodním přesahem, která
-
spolupracuje s designéry nebo má vlastní designérské studio Progresivnost - zavedení nového výrobku, inovace na
-
poli techniky, technologie, pružná reakce na nové potřeby zákazníka Reprezentativnost - symbol doby, myšlenky, procesu,
-
tzv. “Ikona doby”, zajímavý projekt Forma - tvarová příslušnost k trendu doby
-
Za každou akvizicí je nezbytné vidět soubor hodnot, který ovlivňuje
selekci.
Mnohé
z
nich
musí
být
brány
v
úvahu
v
muzejních souvislostech. I předměty průmyslového designu musí mít hodnotu historicko-kulturní, komunikativní nebo vědeckou. V pozadí stojí ještě ostatní hodnoty, které mohou být předmětům přisuzovány jako hodnoty pomocné - hodnota symbolická, hodnota jedinečnosti, komponentu, prototypová. Pozadí, z nichž vytváříme jednotlivá
kritéria
může
být
vícestupňové
a
může
se
tudíž
skládat i z více hodnot. Záleží pak jen na kurátorovi, jakou zvolí strategii v rámci akviziční politiky instituce.
7
VII.ZÁVĚR
Podrobné seznámení s historickými kořeny a vývojem Národního technického muzea a vlastní účast na naplňování a vytváření vize muzea nepochybně přispělo k hlubšímu pochopení postavení instituce ve společnosti a jejího významu v kulturní politice České republiky. Prostudováním jednotlivých koncepcí a záměrů o poslání a uspořádání muzea byla rozšířena má báze poznatků o směřování a naplňování sbírkotvorné činnosti celého muzea a tím také oddělení průmyslového designu. Práce na sbírkovém plánu oddělení průmyslového designu a stěhování sbírky se stalo vhodnou příležitostí k jejímu zhodnocení. Odkryty byly problémy související s tvorbou sbírky hlavně v oblasti evidence sbírkových předmětů. Problémem se stal srovnávací materiál, který není součástí sbírky podle zákona 122/2000 Sb. a předměty sériové průmyslové výroby s extenzí u inventárního čísla. Při průzkumu muzeí, kde není sice samostatná sbírka designu vytvořená, ale předměty jsou zařazovány do již existujících sbírek, byla zjištěna nesystematičnost v klasifikaci sbírkových
7
předmětů. Většina muzeí design spojuje se sbírkou dokumentující současnost, která je někdy na okraji zájmu. Oddělení průmyslového designu NTM má akviziční program zaměřen z velké části právě na současnost. Neopomíjí dokumentaci starších období (meziválečné éry), přestože jde o práci téměř detektivní, neboť mnohé předměty (modely, prototypy, výrobky) se již nedochovaly. Revoluční rok 1989 přinesl náhlé zlomy a změny, které se nevyhnuly ani průmyslové sféře. Mnoho podniků ukončilo svou činnost a některé odkoupil zahraniční partner, jenž zničil dokumentační materiály. Dokumentaci současnosti se zatím muzea nevěnují tak, jak by si zasloužila. Se Z.Z. Stránským lze jen souhlasit v tvrzení, že vytváříme odkaz, ze kterého vytvoří až další generace kulturní dědictví. Je proto na místě otázka, zda bude z čeho. Muzejník – kurátor má tím pádem velkou zodpovědnost vůči společnosti. Dokumentace současnosti v technických oborech zatím nemá jednotnou metodiku práce. Průběžně vzniká řada nových oborů, které by mělo muzeum dříve nebo později dokumentovat. Problémy s tím související ještě však nebyly důkladně podrobeny analýze. Jednou z metod, která by mohla zajistit dostatečné množství vypovídacího materiálu o skutečnosti, v muzejní rovině postavené na ontologické, informační a gnoseologické shodě je aplikování principu aktivní selekce. Přístup aktivní selekce nabízí selektovat předměty, které se skutečně podílely na společenském vývoji a jsou doplněny průvodní dokumentací. Oddělení průmyslového designu, je svým zaměřením a sbírkou jedinečné a výjimečné, vzniklo z důvodu absence instituce, která by
se
systematicky
zabývala
průmyslovým
designem
technických
oborů. Takto profilované oddělení nemají ani technická muzea ve Vídni nebo Mnichově. Nejblíže oddělení průmyslového designu NTM jak kulturně, tak i sbírkovým zaměřením je oddělení v Slovenském technickém múzeu v Košicích. Samostatné muzeum designu jako vůbec první muzeum designu bylo zřízeno ve Velké Británii, kolébce
7
designu, v roce 1989 v Londýně. Prezentuje předměty průmyslového, grafického, moderního a architektonického designu. Sbírkový plán této instituce je však naprosto odlišný – dokumentuje významné osobnosti nebo mezníky světových dějin designu. Sběrnou oblastí oddělení průmyslového designu NTM je Česká republika, kdy předměty od zahraničních designérů obsažené ve sbírce dokládají vývoj světových trendů. Doba, kdy sami designéři budou cítit potřebu své návrhy a nápady uchovávat a archivovat jako paměť své tvorby pro další generace nebo zdroj inspirace a dějinného vývoje ještě nedozrála. Propojení minulosti s budoucností v oblasti designu na své muzeum teprve čeká. Muzeum designu by bylo institucí s funkcí dokumentační, prezentační a informační v oblasti designu.
Resumé Národní technické muzeum má statut ústředního muzea České republiky a vědeckého pracoviště s funkcí dokumentační, prezentační, metodickou a informační v oblasti vědy a techniky. Muzeum svou jedinečnost odvozuje od sbírek, které využívá ke komunikaci s veřejností prostřednictvím expozic a výstav, výchovně vzdělávacích a odborných programů a k publikační činnosti. Vznikem a vývojem instituce a jejích sbírek se zabývá první část práce. Pojednává o institucích (muzeích, ústavech, spolcích), které předcházely založení Technického muzea království českého. Zachycuje dobu a okolnosti, které provázely jeho založení a další vývoj. Přes významné události, příznivé i nepřízni-
7
vé (1951 zestátnění muzea, 1957 zrušení spolku technického muzea atd.) pro rozvoj, stav a veřejné působení je sledována historie i současnost muzea až k velkolepým vizím počátku 21. století. Druhá
část
práce
pojednává
o
činnosti
a
úkolech
muzea
v době od 90. let 20. století do roku 2010. Muzeum si vytklo nelehké úkoly (odstranění následků povodně, dokončení rekonstrukce hlavní budovy muzea na Letné, přesun sbírek do nového depozitárního prostoru v Čelákovicích, vybudování nových expozic, vybudování Železničního muzea), jejichž úspěšné dokončení je základem pro další rozvoj muzea v budoucnu. Muzeum tak v roce 2010 dovrší přeměnu v moderní a atraktivní instituci, která bude prezentovat v nových expozicích bohaté sbírky interaktivní formou. Vždyť muzeum doposud mělo možnost vystavovat pouze 9 procent z celkového počtu více než 47 000 evidenčních jednotek. Třetí část se věnuje průmyslovému designu z hlediska vymezení pojmu a jeho počátků u nás. Snaží se zachytit jeho mnohovrstevnatou podstatu, ze které jsou odvozovány hodnoty rozhodující pro vytvoření kritérií selekce. Závěrečná část je zaměřena na sbírkový plán oddělení průmyslového designu, který je nezbytný pro dobrý marketing sbírky a pochopení vztahů ve sbírce. NTM zahrnuje devět sbírkových oddělení (včetně oddělení průmyslového designu), které společně s referátem dějin techniky, archivem, knihovnou, multimediálním studiem a referátem centrální evidence tvoří
odbor
dokumentace
a
dějin
techniky,
jenž
je
podřízen
zástupci generálního ředitele pro dokumentaci a dějiny techniky. V oblasti tvorby sbírek rozvíjí a navazuje NTM na obory, které byly při vzniku muzea, jejichž činnosti vděčíme za vybudování rozsáhlého sbírkového fondu a i dnes jsou základním pilířem Národního technického muzea. Dokumentuje vývoj vědy a techniky ve všech hlavních technických odvětvích, jež jsou rozčleněny do 16 sbírkových skupin. V nich se dělí na 84 jednotlivých sbírkových fondů.
7
Oddělení průmyslového designu, které vzniklo v roce 1994 je nejmladším oddělením muzea a je budováno systematicky podle akvizičního plánu, který je každoročně revidován. Sbírka průmyslového designu čítá na 1138 evidenčních jednotek. Je systematicky rozšiřována a zkvalitňována, tak aby dokumentovala významné mezníky oboru. Základem sbírky jsou jednotlivé sbírkové fondy, nástroje a nářadí, design strojů, dopravních prostředků, domácích spotřebičů, osvětlovacích těles a technické hračky. Sbírka je evidována podle pravidel chronologické a systematické evidence, jak to požaduje zákon 122/2000 Sb.
Poznámky: 1
) AUGUSTA, Pavel; HONZÁK, František. Sto let Jubilejní. Praha:
SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1991, s. 15, ISBN 80-03-00646-5. 2
)Sbírka tovarů neboli Waarenkabinet (pojem výstava se zrodil až
později) z roku 1791 se měla stát důkazem, že i po odtržení průmyslového Slezska je České království stále hospodářsky a politicky silné. Samotná výstava zůstala ve stínu událostí, na jejichž počest byla uspořádána. V září roku 1791 byl Leopold II. korunován
českým
králem
a
u
této
příležitosti
došlo
k manifestaci historických práv Českého království. České korunovační klenoty se opět vrátily z Vídně do Prahy. Sbírka tovarů,
8
která se konala v jediném sále letního refektáře v Klementinu předváděla celkem 49 exponátů. V rámci výstavy nebyla udílena ocenění, a proto je dnes sporné, zda jde skutečně o první průmyslovou výstavu na evropském kontinentě. Zpochybnit prvenství výstavy se pokusili již němečtí průmyslníci, kteří tak chtěli zabránit konání Jubilejní výstavy v roce 1891. Své tvrzení opírali o fakt, že již v roce 1754 hrabě Chotek uspořádal „veletrh“ v zámeckém veltruském parku. Rozhodnutí není snadné, neboť pojem výstava může být různě interpretován nejen v 18. století, ale i dnes. Viz tamtéž, s. 8 - 9, S. 12 – 13. 3
)Tamtéž, s. 15.
4
)Dům U Černého orla odkázala Anně Fingerhutové její sestra Bar-
bora Serafínová. Stával na rohu ulice Na Poříčí a Zlatnické, v letech 1913-1914 zde byl postaven hotel Imperiál. Viz SECKÁ, Milena. Anna Fingerhutová (1788-1873) – Panímaminka od Halánků. Praha: Náprstkovo muzeum, 1998, s. 8, bez ISBN. 5
)V roce 1876 byl také položen základní kámen k nové muzejní bu-
dově, kde dnes sídlí Náprstkovo muzeum. Po smrti Vojty Náprstka jeho choť Josefa dala rozšířit budovu do dnešní podoby. Po její smrti převzalo vedení soukromého muzea kuratorium, které brzy nemělo dostatek finančních prostředků na chod a opravy budovy domu U Halánků. Viz Tamtéž. 6
)South Kensington Muzeum bylo založeno 1857, dnešní Science Mu-
seum, jedno z nejstarších světových technických muzeí. Viz ZAMRZLOVÁ, Jitka (ed.). Národní technické muzeum – průvodce. Praha: NTM, 2002, s. 3, ISBN 80-7037-112-9. 7
)SECKÁ, Milena: c.d., s. 8 - 9.
8
)Ústavy se stejným zakladatelským záměrem a shodným označením
vznikaly i v jiných městech. Již v roce 1898 byl zřízen takový ústav v Liberci, v roce 1909 v Chebu a v roce 1910 v Hradci Králové. Viz ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. (do
8
roku 1945). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, s. 62, ISBN 80-210-3206-5. 9
)HOZÁK,
Jan
(ed.).
Národní
technické
muzeum.
Historie-
současnost-sbírky. Praha: NTM, 1997, s. 15, ISBN 80-7037-056-4. 10
)ŠPÉT, Jiří: c.d., s. 61. Viz také První zpráva technologického
muzea obchodní a živnostenské komory. Praha: NTM, 1900, s. 14. 11
)AUGUSTA, Pavel; HONZÁK, František: c.d., s. 16.
12
)ŠPÉT, Jiří: c.d., s. 29.
13
)ŠPÉT, Jiří: c.d., s. 60.
14
)Profesorský sbor pražské polytechniky (dřívější označení ústa-
vu) předložil již roku 1863 ideový záměr na založení Technického muzea. Viz ZAMRZLOVÁ, Jitka (ed.): c.d., s. 3. 15
)Technické muzeum mělo být původně zřízeno při Vysokém učení
technickém a využívat jeho sbírky. Překážkou se staly rakouské úřady, které se negativně stavěly k dalšímu rozvoji instituce česky orientované ve státní správě. Přípravný výbor tudíž zvolil variantu
zemského
muzea,
ale
ani
zde
neuspěl
a
obrátil
se
k formě spolku jako vlastníka a vydržovatele ústavu. V té době to byla jediná schůdná varianta, jak zajistit rozvoj kulturního života a vědecké práce. Viz ŠPÉT, Jiří: c.d., s. 60. 16
)HOZÁK, Jan (ed.): c.d., s. 16.
17
)Účelem muzea je „zajistit a ukázat nejprve čestný podíl náro-
da, země nebo státu na pokroku technickém a kulturním, obhájit prioritu domácích inženýrů a techniků a být pomocníkem jejich vynalézavosti a výkonnosti, být dále příkladem, poučením, velkým technickým učilištěm národa a sice nejen pro techniky a výrobce, podnětem
k novým
vynálezům,
nýbrž
ústavem
buzení
technického
smyslu i ve třídách netechnických“. “Muzeum technické nesmí se státi jen mrtvým skladem, nýbrž i vzdělávacím ústavem“. „Sloužit laické i odborné veřejnosti“ a za úkol si klade “pořádati občasné speciální výstavy předmětů přírodovědeckých nebo technických, starých i nových, ze sbírek vlastních i jiných, soukromých i ve-
8
řejných“ a podílet se na výstavách jiných institucí, provozovat činnost publikační, vypisovat ocenění a podporovat „vyučování na průmyslových učilištích v království Českém, půjčování výkresů, modelů aj.“ Viz GRUBER, Josef. Technické muzeum pro Království české. Praha, 1908, s. 15-22, bez ISBN. Tato slova jsou aktuální i po sto letech, které uplynou právě v roce 2008. Viz Koncepce rozvoje NTM na léta 2006-2010, Praha: NTM, 2005, s. 4, bez ISBN. 18
)HOZÁK, Jan (ed.): c.d., s. 17.
19
)Tamtéž, s. 18.
20
)ZÁKLADNÍ ÚDAJE:
Název: Národní technické muzeum, původně Technické museum království českého Adresa: Kostelní č.42/č.p. 1300, Praha 7 – Holešovice Majitel: původně Spolek technického musea, v roce 1951 postátněno Katastrální území: Holešovice – Bubny, č. kat. 2119, 2120, 2204 Evidenční číslo ve státním seznamu památek: 1959 Autor: prof. Dr. Ing. arch. Milan Babuška
(20.11. 1884 Dubí u
Kladna – 17.10.1953 Praha) Zahájení stavby: vydání stavebního povolení – únor 1938 zahájení výkopových prací – říjen 1938 Dokončení stavby: dokončení hrubé stavby – červenec 1940 předání stavby protektorátnímu ministerstvu pošt – polovina roku 1941 Viz KRAJČI, Petr; VALCHAŘOVA, Vladislava, Budova Národního technického
muzea
na
Letné.
Tisková
informace
k besedě
konané
20.3.1995 v NTM u příležitosti otevření Galerie NTM. Praha: NTM, 1995, nestr., bez ISBN. 21
)Tamtéž.
22
)HOZÁK, Jan (ed.): c.d., s. 19.
23
)Tamtéž, s. 20.
24
)Tamtéž, s. 21.
8 25
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:
. 26
)Tamtéž, s. 5.
27
)Ruční vysoušení je sice náročnější, časově i na objem lidské
práce, ale je zcela šetrné k historickému materiálu. Balík archiválií se rozmrazí při pokojové teplotě. Jednotlivé archiválie se roztřídí, opláchnou od bahna a postupně vyrovnají na sušící síta. Archiválie spolu s ostatními předměty ležely pod povodňovou vodou tři dny. Je překvapující, že materiály psané inkoustem,
rysy
zhotovené
tuží
i
kolorované
nedoznaly
velké
újmy.
Podrobný popis metodiky vysoušení viz Výroční zpráva 2003. Praha:
NTM,
2004.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:. 28
)Tamtéž, s. 12.
29
)Gloria musaealis. Praha: AMG, 2006. [cit.2006-31-05]. Dostupný
z WWW: . 30
)Soupis
všechny
restaurovaných předměty
a
konzervovaných
konzervované
nebo
předmětů
restaurované
ve
zahrnuje vlastních
dílnách NTM, partnerskými institucemi nebo jako externí zakázky v letech 2000 – 2004. Viz Výroční zpráva 2000 - 2004. Praha: NTM,
2000
-
2004.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:<
http://www.ntm.cz/dokumenty/výroční zpráva 2000 – 2004>. 31
)Z vnějších subjektů finanční prostředky poskytli Nadace Duhová
energie, Skanska, Siemens, Nadace VIZE97, Nadace VIA, AMG, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, Velvyslanectví Švýcarska a další. Viz Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-2205]. Dostupný z WWW:. 32
)Tamtéž.
33
)Gloria musaealis. Praha: AMG, 2006. [cit.2006-31-05]. Dostupný
z WWW: . 34
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:.
8 35
)VÝZNAMNÉ PŘÍRŮSTKY ZA ROK 2003 – získané z fondu ISO - silnič-
ní závodní motocykl Jawa 350 typ 673 z roku 1967, Müllerova mapa Moravy, Berlinerův gramofon; Kamery do sbírky fotografické techniky – 52 kusů, L – 39 Albatros - převod od Ministerstva obrany České republiky společně s 46 předměty; oddělení hornictví získalo 98 sbírkových předmětů – např. model válcového kombajnu KSV-80, model těžní věže, teodolit Meopta; kolekce průmyslového designu – sada elektrických jističů a odpínačů, model tiskařského ofsetového stroje Polly 274H, model ofsetového maloformátového tiskařského stroje DST Bussines Form, vana a umyvadlo Rafty, vypínače Time, nože MORPHO, kolekce devíti svítidel od firmy Rendl s.r.o.; dále přírůstky archivu a knihovny. Viz Výroční zpráva
2003.
Praha:
NTM,
2004.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:.
VÝZNAMNÉ PŘÍRŮSTKY ZA ROK 2004 – získané z fondu ISO - Letenský kolotoč, Motocykl Orion F56A z roku 1928, Motocykl Premier S20 z roku 1929, Automobil Jawa Minor z roku 1939, Soubor zařízení studia trikového filmu bývalého Filmového studia Barrandov, Soubor
zeměpisných
v hodinách,
Sbírka
atlasů,
Müllerova
železničních
mapa
jízdenek
Čech,
Gramofon
1860-1940,
Portréty;
koupě – Hrotový soustruh, Plynový spalovací motor WIKOV, Reprodukční kamera FALZ&WERNER, Sporák WESTINGHOUSE, Svítidlo Flu, Polarograf Heyrovsky; sponzoři, dary -
Telefon Rotor, Nejstarší
známé vyobrazení Prahy z roku 1493, Akumulátorový jeřáb MIAG; dále přírůstky archivu a knihovny. Praha:
NTM,
2005.
Viz Výroční zpráva 2004.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:. 36
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 37
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:
8
37>. 38
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 39
)Zálohy digitálních záznamů se pořizují dvakrát na CD-R nebo
DVD-R a souběžně na SDLT páskách. Viz Výroční zpráva 2004. Praha:
NTM,
2005.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:. 40
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 41
)V roce 2004 bylo fotografkou pořízeno 650 černobílých a 110
barevných fotografií, 6500 digitální cestou, 180 diapozitivů, zdigitalizováno 660 kinofilmových snímků, 31 CD-R s fotografiemi. Pomoci stěny Betterlight bylo zdigitalizováno 220 předloh. Viz Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Dostupný z WWW:. 42
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 43
)Tamtéž, S. 27-28.
44
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 45
)ČTK, 13.6.2006.
46
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 47
)Sborník vyšel v ediční řadě - Práce z dějin techniky a přírod-
ních věd, sv. 3, 2004, 305 s. 48
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 49
)Tamtéž, S. 22.
50
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný z WWW:. 51
)Na podzim jsou v Praze, společností Profil Media s.r.o., pořá-
8
dány dny designu, které slouží k popularizaci designu na veřejnosti, prezentaci firem a v neposlední řadě i v kultivování vkusu
zákazníka.
Oddělení
průmyslového
designu
v
roce
2003
v kinosálu NTM zřídilo Designstudio. Svou práci zde prezentovali dva přední designéři - Ing. arch. Patrik Kotas a Václav Král. Vystaveno bylo 32 posterů a pět modelů dopravních prostředků. Pro nejmladší byly zajištěny víkendové jízdy v Buggy. Viz Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Dostupný z WWW:. 52
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný
z WWW:
zpráva
2003,
s.36,37>. 53
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný
z WWW:
zpráva
2004,
s.31>. 54
)Výroční zpráva 2003. Praha: NTM, 2004. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný
z WWW:
zpráva
2003,
s.38-40>. 55
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný
z WWW:
zpráva
2004,
s.32-33>. 56
)Koncepce rozvoje NTM na léta 2006-2010. Praha: NTM, 2005, s.
4, bez ISBN. 57
)Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Do-
stupný
z WWW:
zpráva
2004,
s.14>. 58
)ZAMRZLOVÁ, Jitka (ed.): c.d., s. 62-63.
59
)HOZÁK, Jan (ed.): c.d., s. 22.
60
)NOVÉ PŘÍRŮSTKY MEDIATÉKY ZA ROK 2003: dokumentární filmy -
Krok do tmy, Nikola Tesla, Gočárův projekt; elektronické encyklopedie - Encyklopedie letectví do roku 1945 a Encyklopedie letectví od roku 1945 do současnosti. Viz Výroční zpráva 2003.
8
Praha:
NTM,
2004.
[cit.2006-22-05].
Dostupný
z WWW:.
NOVÉ PŘÍRŮSTKY MEDIATÉKY ZA ROK 2004: dokumentární filmy – Kroky v šeru, Šípková Barborka, Odlesky; Řekni mi proč – řada videodokumentů pro školy; elektronické encyklopedie -
Mapy Moravy ze
16. – 18. století, Svět očima Amerlinga. Fond byl obohacen o dvanáct
zdigitalizovaných
knižních
publikací,
např.
Tychonis
Brahe instauratae mechanica, Histoire de l´aeronautique. Viz Výroční zpráva 2004. Praha: NTM, 2005. [cit.2006-22-05]. Dostupný z WWW:. 61
)PAULY, Jana (ed.). Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový
design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, s. 4, ISBN 80-7037067-X. 62
)Anglie v polovině 19. století se stala centrem hnutí Arts and
Crafts Movement. Hlavními protagonisty hnutí byli William Morris a John Ruskin, filozof a literární kritik, jako jeden z prvních hledal cestu spojující umění a průmyslovou výrobu a poukazoval na pokleslou výtvarnou kvalitu výrobků každodenní potřeby. 63
)LAMAROVÁ, Milena. Zásnuby a rozchody. Vztahy mezi uměním, ar-
chitekturou, řemeslem a designem. In Z dějin průmyslového designu 3, Rozpravy NTM v Praze 158. Praha: NTM, 1999, s. 8, ISBN 807037-080-7. 64
)KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Praha: VŠUP v Praze,
2004, s. 12, ISBN 80-86863-03-4. 65
)Definice designu od Tomáše Maldonada, rektora Hochschule für
Gestaltung v Ulmu v Německu. Viz HULÁK, Jiří; PAULY, Jana. Vize a výrobky, Design studio Španihel. Praha: NTM, 2002, s. 3, bez ISBN. 66
)PAULY, Jana (ed.). Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový
design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, s. 4, ISBN 80-7037067-X.
8 67
)HULÁK, Jiří; PAULY, Jana. Vize a výrobky, Design studio Špani-
hel. Praha: NTM, 2002, s. 3, bez ISBN. 68
)Design zahrnuje výrobky, služby a systémy vzniklé nástroji,
organizacemi a logikou zavedenou za industrializace – nejen v případě, že byly vyrobeny v sériové výrobě. Přívlastek „průmyslový“ přidaný ke slovu design musí být spojený s termínem průmysl nebo ve významu části výroby a nebo ve svém původním významu „průmyslové aktivity“. Z toho vyplývá, že design je aktivitou zahrnující široké spektrum profesí, které pokrývají produkty, služby, grafiku, interiéry a architekturu. Společně by měly tyto aktivity v budoucnu zvýšit hodnotu života –
spolupra-
cí s ostatními souvisejícími profesemi. Termín designér se proto odvolává na osobnost, která vykonává intelektuální profesi a není pouze obchodem a službou pro podnikatele. Přeloženo z originálu Definition of Design. London: ICSID. [cit.2006-04-05]. Dostupný z WWW:. 69
)„Český výraz, který by vyjadřoval všechny disciplíny, jež v
sobě pojem design zahrnuje, prostě neexistuje. Jak se ukazuje, pojem se vžil a rok od roku se stále samozřejměji zabydluje ve slovníku odborníků, sdělovacích prostředků i veřejnosti.“ Viz OJ. Proč CID?. Průmyslový design, 1983, č. 8, s. 34. 70
)Pro
Petra
Šváchu
přijetí
nového
termínu
spíše
přispělo
k rozostření specifiky oboru. Viz ŠVÁCHA, Petr. Od Rady výtvarné kultury výroby k Institutu průmyslového designu. In Z dějin průmyslového designu 3, Rozpravy NTM v Praze 158. Praha: NTM, 1999, s. 19, ISBN 80-7037-080-7. 71
)ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Průmyslový design a jeho dějiny. Průmys-
lový design, 1982, č. 4, s. 24. 72
)Nejstarší
knihy
předloh
pro
řemeslnou
výrobu
byly
vydány
v Německu a v Itálii již v první čtvrtině 16. století. Viz tamtéž, s. 25.
8 73
)Německý architekt Karl Friedrich Schinkel byl autorem vzorníku
„Vorbilder für Fabrikanten und Handwerker“ z let 1821 – 1837. Již v této době Schinkel zdůrazňoval potřebu spojit dokonalou formu s dokonalostí technickou, aby výrobek nesl znaky pravé civilizace. Další důležitou prací je dílo Gottfrieda Sempera, německého
architekta,
nischen
Künsten“,
„Der poprvé
Stil
in
vydané
den ve
technischen Frankfurtu
und
v roce
tekto1860.
Semper taktéž zdůrazňuje potřebu vytvoření vlastního stylu pro strojně vyráběné předměty. Autor se opírá o konkrétní příklady, u kterých byly tyto požadavky naplněny. Dílo je děleno do kapitol podle materiálů (keramika, kovy, dřevo, kámen). Viz tamtéž, s. 25. 74
)Knihovna Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách odebírala
v roce 1892 na 87 odborných časopisů z celého světa. Viz tamtéž. 75
)Tamtéž.
76
)PAULY, Jana. Počátky průmyslového designu. Stopy designu ve
sbírkách NTM, průmyslový design 1830-1914. 1.díl, Praha: NTM, 1997, s. 8 - 13, ISBN 80-7037-067-X. 77
)Josef Božek již v roce 1815 sestrojil první parní automobil,
který představil v Praze. 78
)Dokladem
nám
zůstaly
salonní
vagóny
Františka
Ferdinanda
d´Este nebo britské královny Viktorie. Naopak Pullmanovy americké salonní vozy poprvé poskytovaly luxus i běžným cestujícím. Viz HULÁK, Jiří. Dopravní prostředky 1830 – 1914. Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, s. 17, ISBN 80-7037-067-X. 79
)Cesta jim trvala 69 hodin průměrnou rychlostí 13,6 kilometrů
za hodinu. Viktoria spotřebovala 140 litrů benzínu a chladící zařízení 1500 litrů vody. Zpáteční jízdu uskutečnili v srpnu 1894 opět přes Mannheim, Eisenach a Drážďany. V průběhu léta Liebieg a Stransky najeli cca 2500 kilometrů. Nadšeni úspěchem se rozhodli cestu zopakovat hned následující rok. Jen s Viktorií
9
Liebieg najel do roku 1898 na 20 000 kilometrů. Viz 100 let automobilu v Českých zemích. Theodor von Liebig průkopník motorismu. Liberec: Autoklub Liberec, 1993, s. 21 – 22, bez ISBN. 80
)Karoserie kočárů nesly označení „coupé“, „landaulet“, „phae-
ton“, „brougham“, „spider“ nebo „buggy“. 81
)Volkswagen Phaeton, Alfa Romeo Spider, Cadillac Brougham, Ca-
dillac De Ville. 82
)Přívlastek „sériově“ je zde ještě v uvozovkách, neboť šlo o
několik kusů ročně. 83
)HULÁK, Jiří. Dopravní prostředky 1830 – 1914. Stopy designu ve
sbírkách NTM, průmyslový design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, s. 15, 18 – 19, ISBN 80-7037-067-X. 84
)ADLEROVÁ,
Alena.
Umělecký
průmysl
a
předpoklady
designu
v letech 1830 – 1914. Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, s. 21, ISBN 80-7037067-X. 85
)Tamtéž, s. 24.
86
)RASL,
Zdeněk.
Problematika
technického
muzejnictví.
In
Muzejní obzory. 1999, č. 1, s. 1. Příloha Věstníku Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií. Praha: AMG, 1999, ISSN 1212-7477. 87
)Tamtéž.
88
)MATYÁŠOVÁ, Eva (ed.). Přírůstky sbírek Uměleckoprůmyslového
musea v Praze v letech 1992-2002. Praha: UPM v Praze, 2003, s. 5, 21, 33, 45, ISBN 80-7101-053-7. 89
)Sbírkových oddělení je 9:
- f-01) oddělení exaktních věd a geodézie, - f-02) oddělení chemie a potravinářský průmysl, - f-03) oddělení hornictví a hutnictví, -
f-05)
oddělení
strojírenství,
spotřebního
průmyslu
polygrafie, - f-06) oddělení elektrotechniky, informatiky a akustiky,
a
9
- f-08) oddělení dopravy, - f-09) oddělení foto-kino, - f-11) oddělení architektury a stavitelství, - f-12) oddělení průmyslového designu. Viz Organizační řád Národního technického muzea. Praha: NTM, 2001, část třetí, oddíl druhý, čl. 22. 90
)Tamtéž, čl. 28.
91
)Zdeněk Kovář - designér, sochař, narozen 26.1.1917 ve Vsetíně,
zemřel 21.6.2004 ve Zlíně. Vyučený strojní a ruční švec (19311933) a frézař (1933-1936). Studoval na Škole umění ve Zlíně, sochařské oddělení u V. Makovského (1939-1943). Výtvarník všech konstrukcí Zlínských strojíren (1944). Výuka na Škole umění ve Zlíně (1947), později na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové, katedry tvarování strojů a nástrojů od roku 1961. 92
)Vincenc Makovský – sochař, designér, narozen 3.6.1900 v Novém
Městě na Moravě, zemřel 28.12.1966 v Brně. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (1919-1926, profesoři J. Obrovský, K. Rattner, J. Štursa, B. Kafka). Stipendijní pobyt v Paříži (19261930, studium u A. Bourdella, F. Kupky). Pedagogická činnost na Škole umění ve Zlíně (1939-1945) a na Vysoké škole technické v Brně (1945-1952). Profesorem na AVU od roku 1952. 93
)Průmyslový design. Praha: NTM. [cit.2005-11-08]. Dostupný
z WWW:< http://www.ntm.cz/sb_design.htm>. 94
)Zřizovací listina Národního technického muzea. Praha: NTM,
2000, článek III. 95
)Tamtéž, článek IV.
96)
Organizační řád Národního technického muzea. Praha: NTM, 2001,
část třetí, oddíl druhý, čl. 22. 97
)Tamtéž, čl. 28.
98
)PAULY, Jana, Koncepce sbírky průmyslového designu. Koncept ze
dne 3.11.1994.
9
Seznam pramenů a literatury:
Prameny: Archiv NTM. Koncepce rozvoje NTM na léta 2006-2010. Praha: NTM, 2005. Dostupný také z WWW:. [cit.2006-05-09]. Archiv NTM. Zřizovací listina NTM. Praha: MK ČR, 2000. Dostupný také z WWW:. [cit.2006-05-09]. Archiv NTM. Organizační řád NTM. Praha: NTM, 2001. Archiv
NTM.
Karton
koncepce
NTM.
Janoušek,
Ivo.
Muzea
budoucnosti – NTM v Praze. Archiv NTM. Karton koncepce NTM. Rasl, Zdeněk. Národní technické muzeum a koncepce technického muzejnictví. Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 9 – Capouch Václav Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 17 – Dlabač Ivan Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 54 – Kočandrle Jiří Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 62 – Kovář Zdeněk Archiv
oddělení
průmyslového
designu.
Fond
č.
63
–
Král
Svatopluk Archiv
oddělení
průmyslového
designu.
Fond
č.
69
–
Lachman
Stanislav Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 73 – Malatinec Štefan. Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 102 – Richtr Alois Archiv oddělení průmyslového designu. Fond č. 119 – Tučný Petr GRUBER, Josef. Technické museum pro království české. Přípravný komitét pro zřízení Technického musea. Praha: UNIE, 1908, bez ISBN, (reprint Praha: NTM, 1983).
9
Soupis literatury: ADLEROVÁ,
Alena.
užité
České
umění
1918-1938.
Praha:
Odeon,
1983, bez ISBN. AUGUSTA, Pavel; HONZÁK, František. Sto let Jubilejní. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1991, ISBN 80-0300646-5. BENEŠ, Josef. Muzeum a sbírky. Praha: Ústav pro informace a řízení v kultuře, 1977, bez ISBN. BENEŠ,
Josef.
Základy
muzeologie.
Opava:
Slezská
univerzita,
1997, ISBN 80-901974-3-4. HOZÁK, Jan (ed.). Národní technické muzeum, Historie-současnostsbírky. Praha: NTM, 1997, ISBN 80-7037-056-4. HULÁK, Jiří; PAULY, Jana. Vize a výrobky, Design studio Španihel. Praha: NTM, 2002, bez ISBN. FIELL, Peter a Charlotte. Design of the 20th Century. Köln: Taschen, 1999, ISBN 3-8228-5873-0. KARASOVA, Daniela (ed.). 110 let UPM: více prostoru sbírkám. Praha: UPM v Praze, 1995, ISBN 80-7101-030-8. KARASOVA, Daniela; PELCL, Jiří. Design ve Velké Británii. Praha: ÚBOK, 1989, bez ISBN. KOLESÁR, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Praha: VŠUP v Praze, 2004, ISBN 80-86863-03-4. KOTÍK, Jan. Tři přednášky o užitné hodnotě, výrobě a návrhu. Praha: Silis, 2003, ISBN 80-903113-5-0. KRAJČI, Petr; VALCHAŘOVA, Vladislava. Budova Národního technického muzea na letné, Tisková informace k besedě konané 20.3.1995 v NTM u příležitosti otevření Galerie NTM. Praha: NTM, 1995, bez ISBN.
9
LAMAROVÁ, Milena. Průmyslový design. Praha: Odeon, 1985, bez ISBN. MATYÁŠOVÁ, Eva (ed.). Přírůstky sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze v letech 1992-2002. Praha: UPM v Praze, 2003, ISBN 80-7101-053-7. NEUSTUPNÝ, Jiří. Muzeum a věda. Muzejní práce sv. 13. Praha: NM, 1968, bez ISBN. NEUSTUPNÝ,
Jiří.
Otázky
dnešního
muzejnictví.
Praha:
Orbis,
1950, bez ISBN. PIJOAN, José. Dějiny umění/10. Praha: Odeon, 1985, s.263–289, ISBN 80-242-0218-2. SECKÁ, Milena. Anna Fingerhutová (1788-1873) – Panímaminka od Halánků. Praha: Náprstkovo muzeum, 1998, bez ISBN. STRÁNSKÝ, Zbyněk, Z. Archeologie a muzeologie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, ISBN 80-210-3861-6. Studie o technice v českých zemích 1945-1992. Praha: NTM, 2003. 3.díl, kapitola 29: Hulák, Jiří. Průmyslový design, s. 22742288. ŠPÉT,
Jiří.
Přehled
vývoje
českého
muzejnictví
I.
(do
roku
1945). Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, ISBN 80-2103206-5. ŠTĚPÁNEK, Pavel. Obrysy muzeologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, ISBN 80-244-0542-3. HAUFFE, Thomas. Design. Brno: Computer Press, 2004, ISBN 80-2510284-X. VERNEROVÁ, Dagmar. Český design/Czech design 1995-2000. Praha: Prostor o.p.s., 2001, ISBN 80-902736-1. VERNEROVÁ, Dagmar. Český interiér a nábytkový design/Czech interior
and
Furniture
design
1989-1999.
Praha:
Prostor
o.p.s.,
2001, ISBN . WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava: SNM, 1999, ISBN 80-8060-015-5.
9
ZAMRZLOVÁ, Jitka (ed.). Národní technické muzeum – průvodce. Praha: NTM, 2002, ISBN 80-7037-112-9. ŽALMAN, Jiří. Má hlava je muzeum aneb dupání lehkou nohou v muzeologii. Praha: AMG, 2004, ISBN 80-86611-10-8. ŽALMAN, Jiří a kol. Příručka muzejníkova. Praha: AMG, 2002, ISBN 80-86611-00-0. Muzejní
obrozy.
1999,
č.
1-4,
s.
12-18.
Příloha
Věstníku
Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií. Praha: AMG, 1999, ISSN 1212-7477. Teorie
a
praxe
–
dokumentace
současnosti.
Brno:
Technické
muzeum, 2006, ISBN 80-86413-31-4. TMW - Technisches Museum Wien. Munich: Prestel, 2002, ISBN 37913-2690-2.
Články z periodik: BENEŠ, Josef. Poznámky k ujasnění povahy muzejního sbírkového předmětu. Muzejní a vlastivědná práce. Praha: NM, 1983, č. 2, roč. 21, s. 83-91. DOLÁK, Jan. Dokumentace současnosti doma i ve světě. In Teorie a praxe – dokumentace současnosti. Brno: Technické muzeum, 2006, ISBN 80-86413-31-4, s. 4-20. HOLMAN,
Pavel.
Dokumentace
současnosti.
In
Teorie
a
praxe
–
dokumentace současnosti. Brno: Technické muzeum, 2006, ISBN 8086413-31-4, s. 21-26. KLEPL, Jan. Muzea a technická dokumentace. In Rozpravy NTM v Praze 63. Praha: NTM, 1974, s.48-59. KUBA, Josef. 60 let Národního technického muzea. In NTM 19081951-1971. I. Sbírková činnost. Praha: NTM, 1973, s. 7-29. MAJER, Jiří. K některým aktuálním otázkám technické muzeologie. In Rozpravy NTM v Praze 84. Praha: NTM, 1982, s. 49-288. PAIMA, Emil. Boje o vlastní budovu NTM. In NTM 1908-1951-1971. I. Sbírková činnost. Praha: NTM, 1973, s. 187-203.
9
PAIMA,
Emil.
Vývoj
financí
NTM.
In
NTM
1908-1951-1971.
I.
Sbírková činnost. Praha: NTM, 1973, s. 205-217. STRÁNSKÝ,
Zbyněk,Z.
Aktivní
muzejní
dokumentace.
Muzeologické
sešity. Brno: UJEP, 1972, č. 4, s. 3-14. STRÁNSKÝ,
Zbyněk,Z.
Československé
i
zahraniční
zkušenosti
a
názory na dokumentaci současnosti. Muzeologické sešity. Brno: UJEP, 1974, č. 5, s. 5-12. STRÁNSKÝ,
Zbyněk,Z.
Metodologické
otázky
dokumentace
současnosti. Muzeologické sešity. Brno: UJEP, 1974, č. 5, s. 1343. ŠÁŠKY,
Ladislav.
Funkcie
zbierkového
predmetu.
Múzeum.
Bratislava: SNM, 1990, č. 4, roč. XXXV, s. 13-19. VLČEK, Václav. Návštěvnost NTM v letech 1911-1970. In NTM 19081951-1971. I. Sbírková činnost. Praha: NTM, 1973, s. 309-313. VLČEK, Václav. K problematice evidence, zpracování a základního zabezpečení
sbírkového
fondu
NTM.
In
NTM
1908-1951-1971.
I.
Sbírková činnost. Praha: NTM, 1973, s. 219-238.
Katalogy a doprovodné tisky výstav NTM: PAULY, Jana (ed.). Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový design 1830-1914. 1.díl. Praha: NTM, 1997, ISBN 80-7037-067-X. PAULY, Jana (ed.). Stopy designu ve sbírkách NTM, průmyslový design 1918-1938. 2.díl. Praha: NTM, 1999, ISBN 80-7037-086-6. Technika a design období biedermeieru. Praha: NTM, 1996, ISBN 80-7037-047-5.
Rozpravy a sborníky NTM: Rozpravy NTM v Praze 84, Technické muzejnictví. Problémy a praxe. Praha: NTM, 1982, ISBN. PAULY, Jana (ed.). Rozpravy NTM v Praze 158. Z dějin průmyslového designu, sv. 3. Praha: NTM, 1999, ISBN 80-7037-080-7.
9
PAULY, Jana (ed.). Rozpravy NTM v Praze 164. Z dějin průmyslového designu, sv. 4. Škoda design studio. Praha: NTM, 2000, ISBN 80-7037-094-7. PAULY, Jana (ed.). Rozpravy NTM v Praze 171. Z dějin průmyslového designu, sv. 5. Praha: NTM, 2002, ISBN 80-7037-104-8. PAULY, Jana (ed.). Rozpravy NTM v Praze 178. Z dějin průmyslového designu, sv. 6. Český průmyslový design 1990-2000. Praha: NTM, 2003, ISBN 80-7037-123-4. SMOLKA, Ivan (ed.). Rozpravy NTM v Praze 113. Technická muzeologie I. Praha: NTM, 1991, ISBN 80-7037-015-7.
Webové stránky: Výroční zprávy 2000 - 2004. Praha: NTM, 2001 - 2005. [cit.2006-2205]. Dostupný z WWW:.
MENSCH, van Peter. Towards a methodology of museology. In Article No.1 Electronic Discussion. [cit.2006-22-07]. Dostupný z WWW
.
Gloria musaealis. Praha: AMG, 2006. [cit.2006-31-05]. Dostupný z WWW: . Definition of Design. London: ICSID. [cit.2006-04-05]. Dostupný z WWW:. Průmyslový
design.
Praha:
NTM.
[cit.2005-11-08].
z WWW:< http://www.ntm.cz/sb_design.htm>.
Dostupný
9
Přílohy:
1. Sbírkotvorná činnost NTM za léta 2000 – 2004. 2. Výstavní činnost NTM za rok 2003. 3. Výstavní činnost NTM za rok 2004. 4. Na otázku „Co to je a co pro ně osobně znamená design“ designéři odpověděli. (Odpovědi byly součástí první etapy výstavy dějin průmyslového designu, NTM, 16.3.1995 – 3.3.1996). 5. Obsah pojmu design pro dnes činné designéry. Dotazník - Co je design. 6. Soupis oborů, ve kterých vykonávají činnost sbírková oddělení. 7. Výstavní činnost oddělení Průmyslového designu 8. Dotazník Muzeum a současnost. Průzkum zabývající se sbírkotvornými problémy současnosti v muzeích, autor Z. Sajtáková, odpovídala D. Karasová, 29.8.2005. 9. Dotazník Muzeum a současnost. Průzkum zabývající se sbírkotvornými problémy současnosti v muzeích, autor Z. Sajtáková, odpovídal M. Hlaveš, 1.9.2005.
9
10. Dotazník Muzeum a současnost. Průzkum zabývající se sbírkotvornými problémy současnosti v muzeích, autor Z. Sajtáková, odpovídala K. Hlaváčková, 7.2.2006. 11. Evakuační plán oddělení průmyslového designu 12. Přehled o složení sbírky průmyslového designu (tabulky) 13. Evidenční karta oddělení průmyslového designu 14. Cvikací nůžky pro obuvníky, i.č. 58 021, des. Zdeněk Kovář, 1953; Cvikací nůžky pro obuvníky, starý typ, i.č. 58 022 15. Průmyslový letištní tahač BTHO 622, model 1:5, i.č. 58 109 design Štefan Malatinec, výroba Desta Děčín, 1970 16. Model futurologické studie stavebnicového soustružnického stroje, i.č. 58 487, design Svatopluk Král ve VÚOSO, 1976 17. Drátěný objekt s kuličkou, i.č. 58 714, design Svatopluk Král, 1990-95 18. Stolní světelný objekt SEED 01, i.č. 58 905, design Jitka Skuhravá, 2000 19. Elektrický vysavač ETA 1416 Windy, i.č. 58 956, design Pavel Kmoch (1998), výroba ETA a.s., Hlinsko od roku 1999 20. CD s prezentací sbírky oddělení průmyslového designu Národního technického muzea, autorka fotografií Linda Jelínková, muzejní fotografka (PowerPoint)
1
