Vìnování. Podìkování. Mìjte dìti, až dozraje vaše srdce, nikoli váš èas. Vaše Tamara

��

��

��

Mìjte dìti, až dozraje vaše srdce, nikoli váš èas. Vaše Tamara

Vìnování Knihu vìnuji všem svým profesorùm, kteøí mì uèili na Gymnáziu Dukelských hrdinù v Písku. Zvláštní vìnování patøí naší paní profesorce Marii Svobodové – èeštináøce. Dokázala i z nezajímavé hodiny udìlat hodinu, která byla na tehdejší pomìry snesitelná. Mým milým profesorùm na Univerzitì Karlovì v Praze. Mým milým klientùm, jejichž pøíbìhy jsem prožívala a vlastnì prožívám, a celé mé rodinì, speciálnì snaše Janièce a mému synovi Jiøímu, kteøí jsou bájeèní rodièe mých dvou vnuèek: Kaèenky a Radunky.

Podìkování Mé velké díky patøí Monice Langrové, která mì celým mým psaním provázela. Její trefné poznámky a pøipomínky jsou zakomponovány do textu. Marii Molkové, která mì každý týden zásobuje dotazy z internetové poradny pro dìti Alík. Manželu Frankovi, který se radìji ode mì zdržoval v povzdálí, když jsem tvoøila texty. A dceøi Tamarce, která se o mì starala, když jsem mìla psací den.

Upozornìní pro ètenáøe a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná èást této tištìné èi elektronické knihy nesmí být reprodukována a šíøena v papírové, elektronické èi jiné podobì bez pøedchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávnìné užití této knihy bude trestnì stíháno.

PhDr. Tamara Cenková PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4410. publikaci Ilustrace Jiøí Ondrùšek Odpovìdná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Milan Vokál Zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Poèet stran 208 Vydání 1., 2011 Vytiskla Tiskárna Havlíèkùv Brod, a. s. © Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3587-0 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7383-4 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

verze osvit 4; 2-May-11

Obsah

O AUTORCE

9

ÚVOD

10 ÈÁST PRVNÍ „BOLÍSTKY“ DÌTÍ

ÚVOD – PRÁCE S TEXTY – PØÍBÌHY S KOUZELNÝMI ZVÍØÁTKY

14

ODVAHA A STRACH O moudré sovì a Matìjovi Ustrašený zajíc a Vládík

16 17 20

ZDRAVÍ A NEMOC Žabí královna a Zdenièka Pan Orel a Honzík

24 25 28

VZTAHY, KAMARÁDSTVÍ Pes Garf a Karolínka Vrána a Adélka Moudrý jezevec a malý Ondra Havran a opuštìná Eva Vážka a Jiøík O lišce a Anièce O laskavé srneèce a Nikolce

32 33 36 39 42 45 48 52

ŠKOLA, ZÁJMY, DOVEDNOSTI Veverka Èiperka a Verunka Pavouèek a Igor Myška Všudybylka a Vašík

55 57 60 62

PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM

5

Ještìrka a Vlaïka Mraveneèek a netrpìlivý Péťa Kùò a Tamarka Labuť a David

66 69 72 76

ADOPTOVANÉ DÍTÌ Krocan a Viktor

81 82

A JEŠTÌ JEDEN PØÍBÌH S KOUZELNÝM ZVÍØÁTKEM… O moudré medvìdici

89 89

ÈÁST DRUHÁ „ŠKOLA ÚŽASNÉHO RODIÈE“ A KDE JSEM SE TADY VZAL? ANEB PRVNÍ OTÁZKY O LÁSCE A SEXU A dùležité slovo k chlapcùm

108 111

PØICHÁZEJÍ PRVNÍ SPROSTÁ SLOVA

114

NAUÈME DÌTI SNÍT A PLNIT SI SVÉ SNY

117

CESTA K SAMOSTATNÉMU ROZHODOVÁNÍ A ZODPOVÌDNOSTI

120

A MÁME SVÙJ DEN… HOLKY S HOLKAMA, KLUCI S KLUKAMA

124

RODINA – RODINNÉ VZTAHY Ještì pár slov o rozdílném pøístupu ve výchovì

129 143

CHCI SEDÌT U POÈÍTAÈE

146

CHCI SVÉ PENÍZKY

149

6


VZTEKÁM SE – UPOZORÒUJI NA SEBE Stanovení hranic pøi výchovì aneb Buïme pøíkladem a nemusíme dítì vychovávat Zrcadlení

153

LHANÍ A MALÉ KRÁDEŽE

157

PØÍPRAVA NA ODLOUÈENÍ DÌTÍ OD RODINY A NÁSTUP DO ŠKOLKY

160

MAMI, TATI, JÁ JIM NEROZUMÍM ANEB UÈENÍ SE CIZÍM JAZYKÙM

163

JSEM NAHATÁ, NAHATÝ

166

KDYŽ BUDEŠ ZLOBIT, PØIJDE ÈERT!

169

BABIÈKY A DÌDEÈKOVÉ – HURÁ, NEBO PROBLÉM?

171

PO KOM TO DÍTÌ JE?

174

MAMI, TATI, CHCI PEJSKA

178

JINÉ NEŽ PRÙMÌRNÉ DÍTÌ V RODINÌ

183

MAMI, PROÈ NEMÁME TÁTU?

188

ROZVOD

191

PROÈ UŽ TADY DÌDEÈEK NENÍ?

198

ZÁVÌR

203

LITERATURA

205


154 155

7

O autorce PhDr. Tamara Cenková ukonèila studium na katedøe psychologie FF UK Praha. Poté pracovala do roku 1993 ve vìznicích Èeskoslovenské a Èeské republiky. Od roku 1993 pracuje jako soukromá psycholožka. Vìnuje se pøedevším dìtem s poruchami uèení a chování, dále psychosomatickým onemocnìním dìtí a dospìlých. Díky tìmto dvìma okruhùm se èasto dostává i k øešení partnerských nebo manželských problémù. Poøádá pøednášky a sebezkušenostní semináøe. Spolupracuje s rùznými médii. V roce 2010 vydala v nakladatelství GRADA knihu Jak pøežít pubertu svých dìtí.


9

Úvod Sedím pøed otevøenou nepopsanou stránkou na monitoru svého poèítaèe a pøemýšlím… Proè jsem se rozhodla napsat knihu pro rodièe o jejich dìtech? Vždyť pøece každá matka a každý otec znají svoje dítì nejlépe. Alespoò si to všichni rodièe myslí. Je to opravdu tak? Když za mnou do poradny pøijdou rodièe, vìtšinou chtìjí – podle jejich náhledu – øešit problémy svých ratolestí. Jenomže v momentì, kdy zùstanu sama s dìtmi, pøiznají se, že ony vidí situaci úplnì jinak než jejich maminka nebo tatínek. To, co rodièe považují za dùležité, je pro nì nedùležité. „Správnì vidíme jen srdcem. Co je dùležité, je oèím neviditelné,“ øíká liška malému princi v knize Antoina de Saint-Exupéryho. Dennì se pøesvìdèuji, že to je životní pravda a dìti opravdu vnímají spíše srdcem než rozumem dospìlých. Pøála bych si, aby rodièe opìt otevøeli svá dìtská srdce, nechali se unést svìtem fantazie, a právì touto cestou pomohli vyøešit strasti svých potomkù, které jsou vìtšinou dùležitìjší než jen pouhá známka ve škole. Spokojené, radostné a šťastné dítì má pøed sebou otevøený svìt a má možnost splnit nejenom vlastní sny a tužby, ale také naplnit oèekávání svých rodièù. Bohužel jako rodièe si do ratolestí èasto promítáme vlastní nesplnìné sny a tužby. Snažme se být tou nejlepší mámou a tím nejlepším tátou, kteøí mají vždy oèi a uši otevøené pro svoje dìti, a vraťme se s nimi do jejich snù a pohádek. Když jsem žila s rodièi v Africe, platilo mezi námi takové nepsané pravidlo: tatínek pravidelnì odpoledne chodil uspávat mého malého bratra. Já, „už“ velká, jsem si s nimi vždycky jen tak lehla, hlavnì proto, abych slyšela, jak taťka vypráví nekoneèný pøíbìh O snìhulákovi v lednièce. Do pøíbìhù se promítalo celé tátovo dìtství, všechny jeho lumpárny, jeho úspìchy i prohry, a hlavnì: snìhulák mìl øešení na všechny trampoty. Když jsem jeho rozsáhlý pøíbìh, který trval ètyøi roky, poslouchala, zpoèátku se mnì, dvanáctileté holce, zdál úplnì hloupý. Ale èím déle taťka 10


ÚVOD

vyprávìl, tím víc jsem se soustøeïovala na zpùsoby øešení, a tím víc se mi to líbilo. Po ètyøech letech jsme se vrátili z Afriky, snìhulák nepotøeboval lednièku a my jsme nepotøebovali pøíbìhy… Jen mì mrzí, že jsme si pøíbìhy o snìhulákovi nezaznamenali. V mém srdci ale zùstal pocit velké lásky a dùležitosti, který jsme ke svému otci jako dìti cítily. Pøála bych všem rodièùm, aby i na nì jejich dìti jednou vzpomínaly s velkou láskou a pocitem dùležitosti. Témìø na všechno máme v našem svìtì školy, jen škola úžasného rodièe není. Kéž by byla a byla povinná!


11

Èást první „BOLÍSTKY“ DÌTÍ

Úvod – práce s texty – pøíbìhy s kouzelnými zvíøátky V první èásti knihy vám pøedkládám rùzné pøíbìhy, v nichž v roli psychologa vystupuje nìjaké zvíøátko. To hlavnímu hrdinovi nebo hrdince radí, jak se vypoøádat s „bolístkou“, která trápí jeho duši. Mùže se vám zdát, že s vaším dítìtem není nìco v poøádku. Pokládáte mu otázky, ale nikam se nedostanete, protože váš drahoušek se s vámi odmítá podìlit o svùj problémek. Máte rodièovský cit, trochu zapøemýšlejte a pokuste se uhodnout, o co asi jde. Veèer, když pùjdete svému pokladu popøát dobrou noc, si jen tak náhodou vzpomeòte na pøíbìh, který vám vyprávìla babièka, maminka, tatínek nebo nìkdo jiný. Vyberte nìkterý z pøíbìhù, který najdete v této knížce, a pøíbìh pøevyprávìjte vlastními slovy. Doplòte svoje poznámky, zkušenosti, jen tak mimochodem… Až dopovídáte pøíbìh a budete svému miláèkovi dávat pusu na dobrou noc, øeknìte: „Líbilo by se mi, kdybys k tomuto pøíbìhu nakreslil/a obrázek. Jeden, kde je všechno špatnì, kde náš… (uvedete jméno hrdiny – hrdinky) má problém, a druhý, jak svùj problém po setkání se zvíøátkem vyøešil.“ Pøi kreslení si vaše dítko znovu pøehraje pøíbìh, který jste mu vyprávìli, a znovu se zamyslí nad jeho øešením. Nauèíte ho zamýšlet se nad zátìžovými situacemi. A hlavnì se vaše dítì nauèí, že témìø každá svízelná situace v sobì nese øešení.

14


ÚVOD – PRÁCE S TEXTY – PØÍBÌHY S KOUZELNÝMI ZVÍØÁTKY

Další den mùžete pokraèovat s dalšími pøíbìhy. Mám velmi ráda knihy, ale nìkdy je pro dìti lepší, když si k nim máma nebo táta lehnou do postýlky a vyprávìjí pøíbìh svými slovy. Pochopitelnì záleží na každém rodièi. Cesta pøíbìhù bude i cesta k dušièce a srdci vašeho potomka. V tomto vìku má „malé“ starosti, ale èím bude starší, tím se starosti budou zvìtšovat. Když vám bude dùvìøovat od dìtství, nebudete k nìmu muset horko tìžko hledat cestu v pubertì. Bude vám automaticky vìøit, protože jste ho v útlém dìtství nezklamali a vždy jste pro nìho mìli nachystané uši, srdce a náruè. Držím vám všem palce a pøeji pøíjemné chvíle odpoèinku s vašimi dìtmi.


15

Odvaha a strach Mnoho rodièù pøenese své vlastní strachy na dítì. Jen se zamyslete, kolikrát bìhem dne „strašíte“ své dítì pøíkazy typu: „Vezmi si baèkory, ať nenastydneš! Nelez tam, spadneš! Nejez to, bude ti špatnì! Najez se, budeš mít hlad!…“ A mohla bych pokraèovat a celou knížku napsat jen o rodièovských výhružkách, co všechno se dìtem mùže stát, když… Trochu víc zásluhy na budování strachù mají matky. Vìtšina matek je podstatnì úzkostnìjších, jakoby starostlivìjších, ale bohužel jde o pouhé zdání. Dìti nepotøebují strašáky, dìti potøebují slyšet, jak jsou šikovné a úžasné, jak všechno zvládnou. Moji milí rodièové, pokuste se udìlat si takový malý jednodenní testík: n n n

Vezmìte si dvì barevné tužky, napøíklad èervenou a zelenou. Èervenou si dìlejte puntíky – trestné body, kolikrát dennì dìtem dáte pøíkaz, zákaz, omezení – co mohou, nemohou, nesmí, smí. Zelenou si dìlejte puntíky – odmìny, kolikrát dennì dítì pochválíte, povzbudíte.

Pøi porovnání tìchto dvou barev budete naprosto zdìšeni, a to se jedná jen o jeden den. Výsledek znásobte poètem dní v roce a dále vìkem dítìte… Už se dìsíte, že!? Nastal èas na zmìnu postoje k vašemu zlatíèku. Lehnìte si k nìmu a zaènìte mu napøíklad vyprávìt pøíbìh, který mu mùže pomoci zahnat jeho noèní strachy nebo strach vùbec:

16


ODVAHA A STRACH

O moudré sovì a Matìjovi Matìj se chystal ke spánku. Maminka pøišla jako vždy, aby mu dala pusu na dobrou noc. Trochu se bál, protože se zase bude opakovat to, co každý veèer. Maminka se zeptá, zda mùže zhasnout, a on jako už tolik veèerù odpoví: „Ne, nezhasínej. Chci mít v pokojíèku svìtlo.“ Starší bráška se mu posmívá a tvrdí o nìm, že je strašpytel. Nìkdy za ním dokonce pøijde do pokojíku a vypráví mu všelijaké strašidelné historky. „Proè se všechny strašidelné pøíbìhy odehrávají v noci?“ pøemýšlel nahlas Matìj. Každou noc si slibuje, že mamince øekne, jak nechce, aby mu lampièka svítila, ale vždycky když pøijde veèer, dostane strach. Bojí se, i když pøesnì neví èeho. Maminka, tatínek, babièky a dìdeèkové mu øíkají, že už je velký kluk a velcí kluci se nebojí. Jenže on má strach poøád. „Kdyby mi tak nìkdo umìl vysvìtlit, proè se tolik bojím. Jak to dìlá taková sova? Klidnì si létá ve tmì a vypadá to, že je v noci šťastnìjší než ve dne,“ mudroval si sám pro sebe Matìj. „Vidìl jsem sovy v zoologické zahradì, sedìly na vìtvi a ani se nehnuly. Vypadaly, že pøes den spí. Že by se tøeba sovy bály dne, tak jako já se bojím tmy?“ pokraèoval Matìj ve svých úvahách. Venku se pomalu stmívalo a Matìjùv strach byl èím dál vìtší. Nìkdy byl tak velký, že nemohl ani usnout a maminka nebo tatínek si k nìm museli jít lehnout. „Jak bych si pøál, aby ten strach zmizel,“ povzdechl si Matìj. Tak jak Matìj pøedpokládal, stalo se. Maminka pøišla, dala mu pusu na dobrou noc a zeptala se, zda mùže zhasnout lampièku. Ani tentokráte neuspìla. Lampièka svítila slabým svìtlem a Matìj pøemýšlel nad svým strachem a z nièeho nic… Najednou uslyšel jemné ťukání na okno. Lekl se a honem se celý schoval pod peøinu. Ťukání ale neustávalo. Napadlo ho, že to je vítr, který nìjakou vìtví od stromu klepe na okno. Když se však klepání poøád opakovalo, vykoukl zpod peøiny. Na okenním parapetu sedìla sova. To ona ťukala svým zobákem na okno. Matìj pøemohl svùj strach


17

*

ODVAHA A STRACH

a posadil se. Vypadalo to, jako by sova otvírala zobáèek a chtìla mu nìco øíct. Chlapcova zvìdavost nakonec zvítìzila a Matìj otevøel okno. „Dobrý veèer,“ pozdravila sova. „Jsem tady, jak sis pøál.“ Matìj vykulil oèi. „Copak ty umíš èíst myšlenky?“ ptal se udivenì. Ani ho nepøekvapilo, že sova mluví lidskou øeèí. „Umím hodnì vìcí, a hlavnì umím pomáhat dìtem, které se bojí tmy stejnì jako ty. Je vás hodnì, takže mám každý veèer spoustu práce,“ odpovìdìla sova a rozvážnì vkráèela po oknì a sedla si na psací stùl. „A já si vždycky myslel, že jsem sám,“ øekl s trochou radosti Matìj. „Víš, u dìtí je to tak, že se bojí vìcí, které neznají, nebo nìèeho, co si neumìjí vysvìtlit. Ty si asi taky neumíš vysvìtlit, proè je tma. Ve tmì se ti všechno zdá strašidelné, je to tak?“ zeptala se chápavì sova. „Ano, máš pravdu. Také vídám nìjaké postavy, a tìch se bojím nejvíc. Jsou to strašidla, a když svítí lampièka, neobjeví se, a já mohu klidnì spát,“ smutnì pøitakal Matìj. „Matìji, jestli budeš chtít, mùžeme si o tvém strachu trochu popovídat. Uvidíš, že když nìkteré vìci pochopíš, strach se rozplyne jako pára nad hrncem.“ Matìjovi se zdál nápad sovy velmi chytrý a hned se ptal: „Øekni mi, jak se jmenuješ a proè se o tobì øíká, že jsi moudrá?“ Sova si naèechrala peøí, protože jí dìlalo moc dobøe, že Matìj ví, že sovy jsou moudré. „Jmenuji se Athéna.“ „Ty máš ale divné jméno,“ podivil se Matìj. „Ano, je zvláštní, ale ne divné. Jmenuji se podle jedné bohynì. Žila ve starobylém Øecku a øíkalo se o ní, že je velmi moudrá. Øekové po ní pojmenovali i mìsto. Znáš Øecko?“ ptala se sova Athéna. „Ne, neznám, ale když jsem byl ještì hodnì malý, moji rodièe tam byli na dovolené. Já byl v tu dobu u babièky. Teï si vzpomínám, u babièky jsem se zaèal bát. Ano, právì v dobì, kdy byli rodièe na dovolené v Øecku,“ uvìdomil si Matìj. „A pamatuješ si, proè ses zaèal tehdy bát?“ vyptávala se dál Athéna. „Mìl jsem strach, že se rodièe nevrátí. Letìli letadlem a v televizi øíkali, že zrovna nìjaké letadlo spadlo. Babièka mìla také strach. Všichni jsme se báli, že by se rodièùm mohlo nìco stát,“ vybavoval si celou situaci Matìj. Ležel tenkrát vedle babièky v posteli a neustále se vyptával a ujišťoval, že se rodièe v poøádku vrátí. „A od té doby se bojíš tmy, že?“ dodala sova Athéna.

18


ODVAHA A STRACH

„Ano, máš pravdu. Bojím se vždycky, jakmile zaslechnu, že se nìkde nìco zlého dìje. Nebo že nìkdo nìkomu ubližuje a tak podobnì. Ale proè mì ten strach pøepadne, vždycky když je tma?“ divil se Matìj. „Protože tma je od pradávna opøedena rùznými povìrami. Všechny strašidelné pøíbìhy se odehrávají v noci,“ pøišla s pohotovou odpovìdí Athéna. „Ale proè právì v noci?“ ptal se netrpìlivì Matìj. „To je velmi jednoduché,“ odpovìdìla Athéna. „Lidé v noci nevidí, a když nevidí, nedokážou si vysvìtlit nìkteré dìje, které jsou v noci bìžné. Proto si vymýšlejí nejrùznìjší povìry a báchorky. Zkus si pøedstavit, že by nebyla noc. Bál by ses, kdybys teï šel spát a všude kolem tebe by bylo svìtlo?“ „Ani trochu. Èeho bych se mìl bát?“ namítl Matìj. „Tak vidíš. Ve dne, za svìtla, ti nic strašidelné nepøipadá. V noci i ten strom, co stojí pod tvým oknem, vypadá strašidelnì. Je to tak?“ dávala sova pøíklad. Matìj vykoukl z okna a odpovìdìl: „Zase máš pravdu, jeho vìtve vypadají, jako by byly živé. Pøes den by mì to ani nenapadlo.“ „Pro nás sovy je to opaènì. V dobì, kdy ty máš den, je pro mne noc. V noci vidím lépe než ve dne. Kdybys mìl takové oèi jako já, byla by pro tebe noc pøíjemná a nebál by ses nièeho,“ øekla sova Athéna a chystala se odlétnout. „Poèkej chvíli, chtìl bych se ještì na nìco zeptat,“ zarazil Matìj sovu, která již mìla namíøeno k dalším dìtem. „Mnì se nìkdy stává, že v noci vidím postavy, jako by chodily po stìnách. Co mám s nimi dìlat? Jsou to duchové?“ „Pokud vidíš stíny na stìnì, promluv na nì. Uvidíš, že se rozplynou. A na duchy pøíliš nevìøím, vlastnì jim ani nerozumím.“ „Jak je možné, že nerozumíš duchùm? Vždyť se øíká, že jsi moudrá a že toho víš hodnì. Ty mì klameš!“ trochu se zlobil Matìj. „V tom je také moudrost, víš? Dokážu øíct, že nìèemu nerozumím. Jen moudøí tvorové umìjí pøiznat, že nìco neznají. Hlupáci nebo ti, co si jenom hrají na moudré, ti nikdy neøeknou, že nìco nevìdí. Já opravdu nevím, jak je to s duchy. Ale pokud na ty stíny promluvíš a ony se rozplynou, bude to pro tebe znamení, že to byl zase jenom tvùj strach ze tmy,“ klidnì a rozvážnì odpovìdìla Athéna a ještì dodala: „Také jsem ti chtìla øíct, že pøíroda je velmi moudrá. Právì ona rozhodla, že v noci budou témìø všichni živí tvorové odpoèívat. Jen my, noèní ptáci, budeme dávat pozor na všechno. A tvùj spánek hlídám já. Promiò, teï už opravdu musím navštívit to dìvèátko, které slyším plakat.“


19

ODVAHA A STRACH

„Pøijdeš se na mì podívat, i když se už nebudu bát?“ volal Matìj na již odlétající sovu. „To víš, že ano. Kdykoli poletím kolem tvého okna, vždycky na tebe zamávám. Uvidíš, že mì poznáš.“ Athéna zamávala køídly a zmizela ve tmì. Matìj zavøel okno a lehl si do postýlky. Pøemýšlel o tom, co mu øekla Athéna. Nakonec se propadl do hlubokého spánku. V noci maminka nahlédla do pokojíku a velmi se divila, že je lampièka zhasnutá. Matìj se ze spánku usmíval. Hned ráno volal na maminku: „Potøebuji hezký obrázek sovy, chtìl bych ji mít v pokojíèku. Pomùžeš mi nìjakou najít, prosím?“ Maminka sice jeho pøání nerozumìla, ale Matìjovi pomohla. Spoleènì objevili krásný obrázek sovy v jednom starém èasopise. Sova vypadala jako Athéna a zdálo se, že se dívá pøímo na Matìje. Veèer maminka jako vždy ukládala syna ke spánku. Nechtìla vìøit svým uším, když Matìj øekl: „Lampièku nepotøebuji. Já se už nebojím.“ Otoèil se a okamžitì usnul.

Ustrašený zajíc a Vládík Koneènì jsou prázdniny, radoval se Vládík. Nebude muset vstávat do školy, a hlavnì ho nebude každý den bolet bøíško. Vládík vìdìl, že jeho bolení bøíška je z toho, že se bojí chodit do školy. Každý den totiž èekal, co se mu zase nepovede a jak se mu budou spolužáci posmívat, že nic neumí. Zato u babièky, tam je všechno jiné. Babièka je moc hodná a vždycky si ví se vším rady. Vládík se rozhodl, že se babièce se svým trápením svìøí a poprosí ji, zda by na jeho strach ze školy nemìla nìjakou radu. Chtìl by po prázdninách zaèít jinak, jenže neví jak. Babièka chodila každý veèer Vládíka pøikrývat a popøát mu dobrou noc. Vládíkovi se zdálo, že to bude ten vhodný okamžik poprosit babièku o pomoc a radu.

20


ODVAHA A STRACH

Když pøišel první veèer prázdnin, babièka šla jako vždy Vládíka uložit, osmìlil se a zaèal: „Babi, mám problém, nevím, jak na nìj, a chtìl bych se ho zbavit.“ Babièka už od maminky vìdìla, že Vládíka nìco trápí. Když se však maminka snažila dopátrat sama, chlapec mlèel jako hrob. Nechtìl s ní o nièem mluvit. „Povídej, tøeba budu vìdìt, jak ti pomoci,“ odpovìdìla babièka. „Víš, když mám jít do školy, mám strašnì velký strach, že se mi nìco nepovede. A ono to pak tak dopadne. Já se doma opravdu uèím, všechno mamince odøíkám, ale když pøijdu k tabuli, nevím nic,“ øekl smutnì Vládík. Babièka po chvíli pøemýšlení povídá: „Tady je každá rada drahá, ale já ti teï budu vyprávìt pohádku o ustrašeném zajíci. Tøeba v ní najdeme nìjakou podobnost, nìjakou radu pro tebe, co øíkáš?“ Vládík mìl babièèiny pohádky rád. Babièka dovedla moc hezky vyprávìt. Byla totiž døív paní uèitelkou. Teï už je v dùchodu, a proto má dost èasu a Vládík u ní mùže být, kdy chce. A on k ní jezdí opravdu rád. „Tak jo, babi, povídej,“ odpovìdìl Vládík, zavrtal se hloubìji do peøin a udìlal si pohodlí, aby se mu hezky poslouchalo. „Už jsi slyšel, že se o nìkom øíká, že je ustrašený jako zajíc?“ „Ano, to jsem slyšel nìkolikrát, a dokonce to obèas spolužáci øíkají i o mnì,“ pøiznal se babièce Vládík. „Tak vidíš, poslechni si tu pohádku. Povídá se, že zajíc nebyl vždycky tak ustrašený. Mìl velkou kamarádku, jednu hodnou èarodìjnici. Èarodìjnice samozøejmì umìla velké množství kouzel. Používala svá kouzla pøedevším k tomu, aby pomáhala napøíklad nemocným. V té dobì, to už je skuteènì velmi dávno, se spøátelila se zajícem. Mìla ho opravdu ráda. Smála se jeho kotrmelcùm, jeho malým lumpárnám a zajíc jí byl vždy nápomocen, když potøebovala nìkoho k ruce. Jednou se èarodìjnice vydala na delší cestu za tìžce nemocným medvìdem, který žil vysoko v horách. Poprosila zajíce, aby ji na cestì doprovázel. Jak tak putovali, sedli si na chvíli u cesty, aby si odpoèinuli, zajíc si povzdechl, že má žízeò. Èarodìjnice utrhla lístek, foukla do nìho a – kde se vzal, tu se vzal – hrníèek s vodou. Zajíc všechnu vodu hltavì vypil. Po chvíli pravil, že má hlad. Èarodìjnice vzala kámen, foukla do nìho a – kde se vzala, tu se vzala – stala se z nìj hlávka chutného zelí. Zajíèek zelí ochutnal a celou hlávku hned s chutí snìdl. Opìt neøekl ani slovo.


21

ODVAHA A STRACH

Pokraèovali dál v cestì, která zaèala prudce stoupat a byla stále strmìjší a strmìjší. Ve chvíli, kdy se už témìø blížili k medvìdímu brlohu, zajíèek zakopl a skutálel se z kopce témìø až k úpatí. Èarodìjnice našla svého spolupracovníka ve velmi zbìdovaném stavu. Tentokrát použila svou kouzelnou mast a zajíèka vyléèila. Zajíèek opìt nic neøekl. Protože si potøeboval po svém úrazu odpoèinout, vypravila se èarodìjnice k medvìdovi sama a zajíèka nechala dopravit pomocí svých kouzel domù. Zajíèek zase nic. Když se èarodìjnice vrátila od medvìda, velmi toužila po tom, aby se zase mohla setkat se svým pøítelem zajíèkem. Všude ho hledala, avšak zajíèek nebyl nikde k nalezení. Èarodìjnice jej potkala teprve po dlouhé dobì a hned se ho ptala: „Ty se mi vyhýbáš? Udìlala jsem ti snad nìco?“ „Ano,“ odpovìdìl zajíèek, „bojím se tvých kouzel a už s tebou nechci mít nic spoleèného. Nechci se s tebou stýkat a už tì nechci nikdy vidìt. Jdi pryè! Nech mì na pokoji!“ „Aha, to je zvláštní, když jsem použila svá kouzla ve tvùj prospìch, to jsem ti byla dobrá. A najednou ti vadí, že jsem èarodìjnice? Odmítáš mé pøátelství a odvracíš se ode mì?“ „Nechci už s tvými kouzly nic mít,“ ohradil se zajíc a vùbec si nevšiml slz, které se v oèích èarodìjnice objevily. Vzápìtí dodal: „Doufám, že se s tebou už nikdy neuvidím a nepotkám.“ „Zajíci,“ øekla èarodìjnice, „byli jsme pøátelé, ale už tomu tak není. Mám dost sil k tomu, abych ti ublížila a znièila tì. Ale neudìlám to kvùli našemu bývalému pøátelství. Od nynìjška si však ty a všichni ostatní tvého rodu budete sami sobì pøivolávat strach. A ten k vám bude pøicházet. Nechť je tedy po tvém, neboť to krásné, co mezi námi bylo, jsi dokázal znièit. Od této chvíle budeš mít mezi zvíøaty pøezdívku: zajíc, pøivolávaè strachu.“ Proto od té doby zajíc, jakmile vyjde ven, volá: „Orle, já se tì bojím!“ Pokud ho orel neslyší, volá zajíc ještì hlasitìji: „Orle, nepøibližuj se, já se tì bojím!“ Orel nakonec jeho slova uslyší, pøiletí a zajíce uloví. A stejným zpùsobem se zajíc chová k vlkùm, liškám a rysùm. Volá tak dlouho, dokud nepøibìhnou a nechytí ho. „Vidíš, Vládíku, kam to zajíèci dopracovali? Všechny své nepøátele si tak dlouho pøivolávají, až ti nakonec zajíce chytí a sežerou. Úplnì stejné je to s tvým strachem. Ty si ho také pøivoláváš a on nakonec pøijde. Èeho se bojíš nejvíc, to jistì 22


ODVAHA A STRACH

pøijde. Co kdyby sis radìji než neúspìch pøivolal úspìch? Zamysli se nad tím. Zkusíme to spolu celé prázdniny trénovat na malièkostech a uvidíš, že se strach rozplyne jako ranní mlha. A pøedevším vypustíme z našeho slovníku slova jako co kdyby.“ Vládík dlouho pøemýšlel nad pohádkou a posledními babièèinými slovy. Nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Ta pohádka byla velmi zvláštní, odkud ji znáš?“ „Stejnou pohádku mi vyprávìla moje babièka, protože jsem byla jako ty a neustále jsem se nìèeho bála. Chvíli trvalo, než jsem celý pøíbìh pochopila. Pøestala jsem øíkat co by, kdyby a myslela jsem jen na to, jak všechno zvládnu,“ zavzpomínala babièka. Vládík poznal, že jí pøed oèima bìží vzpomínky na vlastní dìtství, a nechal svoji babièku snít. A sám znovu pøemýšlel nad pohádkou: „Urèitì to dokážu, podaøilo se to babièce, zvládnu to i já.“ Shrnutí: Vìtšina dìtí trpících strachem odráží strachy rodièù. Úzkostní rodièe – ve vìtšinì pøípadù – vychovávají úzkostné dìti. Rodièe by se mìli velmi intenzivnì zamyslet, jaké obavy, strachy nebo úzkosti pøed svými dìtmi ventilují. Strach je obluda, kterou si vìtšinou vytváøíme sami. Snažme se dìtem ukázat, že i strach se dá pøekonat, a hlavnì buïme pøed nimi silní a odvážní.


23

Zdraví a nemoc Všeobecnì se dnes ví, že když onemocní duše, onemocní tìlo. Dìti jsou zvlášť citlivé na rùzné nepravosti. Dost èasto samy neumìjí øíct, co se s nimi dìje, jenom vìdí, že „nìco“ nechtìjí. Každý rodiè by se mìl zamyslet ve chvíli, kdy jeho dítì bývá pøíliš èasto nemocné. Pokud je dítì pøíliš èasto nemocné, znamená to, že má sníženou imunitu. Imunitu má dlouhodobì sníženou, protože žije v dlouhodobé zátìži nebo stresové situaci. Ono si samo nemùže pomoci, a tak nemoc bývá dost èasto únikem. A hlavnì dostane to, po èem nejvíc touží: péèi, lásku a prioritu ve všem, co se v rodinì dìje. Nìkdy nemoc bývá cesta, jak si odpoèinout od školy, od kamarádù, od všech povinností. Zapøemýšlejte, zda vaše dítì není jednoduše pøetížené. Dnešní rodièe se snaží svým dìtem dopøát vše, co si oni sami nemohli dovolit. A tak jejich poklad chodí na hudebku, do výtvarného kroužku, na tenis, basket a já nevím na co ještì. Dítì nemá ani trochu klidu jen tak pro sebe. A nemoc je vlastnì fajn, protože nic z tìchto aktivit nemusí aspoò chvíli dìlat. Nìkteré dìti nebývaly nemocné ve školce, ale v prvních dvou až tøech tøídách a úderem ètvrté tøídy, jako by je nìkdo vymìnil a ony zaènou marodit. V poradnì jsem zažila pøíbìh holèièky, která nikdy nemarodila, ale najednou v polovinì tøetí tøídy zaèala mít rùzné stìhovavé bolesti. Dobøe se uèila, mìla plno aktivit, ale obèas, asi tak jednou za mìsíc, se objevila „nemoc“ na tøi ètyøi dny. Když jsem maminku posadila do èekárny, dovìdìla jsem se od holèièky, že všechny dìti marodí a jen ona je poøád ve škole a neustále nìco musí. Chce taky být obèas doma, dívat se na televizi a odpoèívat. S maminkou jsme udìlaly jednoduchou dohodu: jedenkrát mìsíènì si dívenka protáhla víkend, a bylo po marodìní. I dìti mají právo si odpoèinout, a proto je podle mého soudu lepší nechat je jednou za èas jeden den doma, než dovolit, aby se nemoc stala jejich únikem.

24


ZDRAVÍ A NEMOC

Žabí královna a Zdenièka Zdenièka ležela v posteli, krèek ovázaný. Byla nemocná. V duchu si ale pøiznala, že je ráda doma. Ve škole ji to pøestalo bavit, uèit se jí moc nechtìlo a prázdniny byly v nedohlednu. Bolavý krèek pøišel právì vèas, protože si jednoduše potøebovala odpoèinout. Byla dokonce ráda, že maminka s ní nemohla zùstat doma. Koneènì si mohla dìlat, co chtìla. Alespoò dnes, protože zítra už s ní bude maminka, a to bude muset pìknì ležet, nebìhat, a hlavnì se potit a pít horký èaj, který nemá vùbec ráda. Jak si tak pøemýšlela, došla k závìru, že by jí vlastnì vyhovovalo obèas být jeden den sama doma a od všech si odpoèinout. Línì se zvedla z postele a šla si pustit televizi. Vzala do ruky ovladaè a zaèala hledat nìjaký hezký program. Pøepínala z jednoho kanálu na druhý, až ji zaujal poøad o žábách. Byly to docela obyèejné žáby, jaké jsou u její babièky na rybníce, ale najednou zaslechla, jak komentátor øíká: „Indiáni vìøili, že žába zpívá písnì, které pøinášejí déšť, aby oèistil znavená tìla lidí a matky Zemì. Také o nich øíkají, že žáby ctí své slzy, protože slzy oèišťují duši.“ „To je zvláštní,“ zamyslela se Zdenièka. „Pokaždé když pláèu, všichni øíkají, abych to nedìlala. Už jsem se to skoro nauèila, ale obèas se mi chce opravdu breèet, a tak v sobì slzy zadržuji. Jenomže pak mám dlouho špatnou náladu a jsem smutná. Podle indiánù by bylo lepší, kdybych obèas plakala, jenže jak to vysvìtlím mamince?“ Z celého toho pøemýšlení se tak unavila, že nakonec usnula. Zdál se jí zvláštní sen. Byla malou indiánskou holèièkou, která se procházela blízko velkého jezera. Na chvíli si sedla a zaposlouchala se do zvukù pøírody. Jak tak sedìla, najednou z vody vyskoèila žabka. „Proè tady jen tak sedíš a nejdeš se vykoupat? Podívej se, jak je voda èistá a prùzraèná. Hodnì jsi pracovala, máš právo být unavená.“ „Jak víš, že jsem unavená?“ zeptala se holèièka.


25

ZDRAVÍ A NEMOC

„My, žabí královny, víme všechno o únavì a hlavnì víme, jak ji odehnat. Pojï, koupel ti udìlá dobøe.“ Dívenka se svlékla a ponoøila se do pøíjemných vod jezera. Plavala sem a tam a cítila, jak z ní voda smývá únavu a jak se jí vracejí síly. „Povìz,“ ptala se žabí královna, „proè jsi nepøišla døív? Staèilo pøijít vèas a nemusela jsi být tak unavená,“ podivovala se žabí královna. „Nemohla jsem, mìla jsem moc povinností a nikdo by je za mì neudìlal,“ smutnì odpovìdìla holèièka. „Dám ti jednu radu. Kdykoli budeš mít pocit, že na tebe jde únava, zanech rychle všech èinností a pøijï sem za mnou. Èím døív to udìláš, tím rychleji se vrátíš. Taky uvidíš, že ti pak práce pùjde daleko lépe od ruky. Vyzkoušej to,“ øekla žabí královna a skoèila do vody. Žabí královna plavala pryè, ale ještì z dálky na holèièku zakøièela: „Nestyï se mamince øíct, že jsi unavená. Nìkdy je únava nebo nemoc znamením, že se ti do nìèeho nechce. Urèitì najdete s maminkou nebo tatínkem øešení, a ty nebudeš nemocná.“ V tu chvíli se Zdenièka probudila. V první chvíli nevìdìla, zda se jí to všechno zdálo, nebo to bylo pokraèování televizního poøadu. Podívala se na televizní obrazovku a zjistila, že už na ní nebìží poøad o žábách, ale nìco úplnì jiného, nezajímavého. Zdenièka zaèala pøemýšlet o své bolesti v krku a o tom, co jí ve snu žabí královna øekla. Žabí královna má asi pravdu, že by Zdenièce pomohlo zùstat obèas jeden den doma a odpoèinout si od školy. Zkusí se na tom nìjak domluvit s maminkou. Když se maminka odpoledne vrátila z práce domù, Zdenièka jí hned hlásila: „Mami, mnì je lépe, ale musím ti nìco øíct.“ „Ano, Zdenièko, poslouchám, jen mì nech chvíli odpoèinout. Vidíš, že sotva stojím na nohou,“ odpovìdìla maminka. Zdenièka odbìhla rychle do koupelny, natoèila vodu do vany, pøidala pìnu a volala na maminku: „Mami, pojï sem, máš tady pøekvapení!“ Maminka pøišla hned, a než se vzmohla na jakýkoli odpor, Zdenièka ji pøesvìdèila, aby si do vany lehla. Maminka zùstala v teplé lázni asi dvacet minut. „Cítím se, jako bych se znovu narodila, ale øekni mi, ty moje malá nemocná treperendo, jak tì to napadlo?“ „Jednoduše, vidìla jsem v televizi film o žábách. Øíkali tam, že indiáni vìøí, že žáby léèí únavu pomocí vody. Zahrála jsem si na žabí královnu a pøesvìdèila tì, 26


ZDRAVÍ A NEMOC

aby ses vykoupala v jezeøe, vlastnì co to povídám, ve vanì. Vyzkoušely jsme žabí radu a vidíš, funguje.“ „Máš pravdu, cítím se daleko lépe, ale jak tì znám, to není všechno. Urèitì máš ještì nìco za lubem!“ „Jé, mami, ty jsi vševìdoucí,“ odpovìdìla Zdenièka a kroutila se jako had. „Tak ven s tím, co v té malé hlavièce vìzí za problém?“ „Žabí královna mì potom ještì navštívila ve snu.“ „Tak ve snu,“ usmála se maminka, „a copak ti poradila?“ „No, øekla mi, že nemusím únavu nechat dojít až do nemoci a že bych se s tebou mìla nìjak domluvit. Jenže to už jsem se probudila, a tak nevím jak. Prý na nìco pøijdeme spolu, povídala…“ „… žabí královna,“ dopovìdìla za Zdenièku maminka. „No, tak nìjak to bylo, ty tomu rozumíš?“ „Asi ano. Dobøe, ty moje chytrá hlavièko, domluvíme se, jak chtìla žabí královna.“ „A jak tedy?“ zeptala se už trochu netrpìlivì Zdenièka. „Když se ti bude zdát, že jsi ze školy strašnì moc unavená, øekneš mi to a domluvíme se, že zùstaneš doma.“ „Jé, mami, ty jsi skvìlá,“ vykøikla Zdenièka. „Poèkej ještì. Uzavøeme dohodu, že v ten den, kdy nepùjdeš do školy, nebudete psát žádné písemky a nebude tì èekat žádné velké zkoušení. Takové královské žabí volno si mùžeš vzít jen jednou za èas. Tím pádem si už nemusíš pøivolávat žádnou nemoc,“ vyøešila žabí radu maminka. A Zdenièka hned hlásila: „Mami, mnì už je dobøe, zítra pùjdu do školy. A královské volno si zase nìkdy vyberu.“ V duchu pak ještì dodala: „Díky, žabí královno!“


27

ZDRAVÍ A NEMOC

Pan Orel a Honzík Honzík byl moc šikovný kluk. Ze školy nosil samé pìkné známky a zlobil jenom tak jako všichni kluci v jeho vìku. Mìl maminku, tatínka a malinkého bratøíèka Péťu. Honzík nìkdy vozil bratøíèka v koèárku a bylo mu líto, že si s ním nemùže ještì hrát. Jednou, když zase byli spolu venku, kluci hráli kulièky a Honzík dával pozor na brášku, zatoèila se mu nìjak divnì hlava. Za chvíli to pøešlo, ale druhý den se mu zatoèila hlava znovu a Honzíkovi se zdálo, že to bylo o nìco víc. Pøišel domù a povídá mamince: „Maminko, mnì se venku zamotala hlava, až jsem si myslel, že upadnu.“ Maminka se moc polekala. Øekla, že to má z toho, jak se pøedevèírem uhodil do hlavy o kolotoè, a honem s Honzíkem pospíchala k paní doktorce. Paní doktorka chlapce prohlédla: „Honzíka nìco trápí,“ øekla, „ale vypadá to, že o tom nechce mluvit. Nìco se mu honí v hlavì.“ Vzala si maminku stranou a tiše s ní hovoøila. Honzík je ale moc neposlouchal. Vzpomnìl si na moc hezký sen, co se mu vèera v noci zdál. Vysoko na nebi vidìl létat orla. Slétl k nìmu, byl moc milý a povídal: „Až jednou budeš mít nìjaké starosti, zavolej mì, rád ti poradím. Létám vysoko a znám odpovìdi na rùzné otázky.“ Teï asi nastal ten pravý èas, abych se na pana Orla obrátil, pomyslel si Honzík. „Øekl pøece, že je mùj kamarád, tøeba bude vìdìt, proè se mi toèí hlava a proè mì bolí. Jako mùj pøítel mi jistì poradí, co mám dìlat, aby se mi hlava nemotala. Už abych byl doma v postýlce a mohl to panu Orlovi øíct. Orel je moudrý, létá vysoko, všemu rozumí, on mi jistì pomùže. Vždyť kdo jiný by mìl znát lék na toèení hlavy. Jemu se urèitì hlava nikdy netoèila. To by pøece nemohl létat.“ A jak tak Honzík pøemýšlel nad panem Orlem, zatahal maminku za ruku, ať už jdou. Nechápal, jak se maminka mùže radit s paní doktorkou o toèení hlavy. Paní doktorka urèitì žádný lék nezná, protože neumí létat. V tu chvíli se Honzík v duchu usmál, protože si

28


ZDRAVÍ A NEMOC

pøedstavil paní doktorku, jak roztahuje køídla ze svého pláštì a volá: „Húúú, Honzíkùù, poèkej, poletím se poradit s panem Orlem, jak to dìlá, že se mu netoèí hlava, když létá tak vysoko.“ Paní doktorka to samozøejmì neudìlala. Byla vážná a stejnì vážnì nìco neustále mamince šeptala. „Už abych byl doma,“ pomyslel si opìt Honzík, „já si poradím i bez jejich pomoci.“ Koneènì nastal veèer. Honzík si lehl do postýlky a usilovnì myslel na svého pana Orla. Když usnul, zdál se mu sen: Sedìl na skále, na bøehu krásné øeky a díval se do údolí. Byl tam sám a bylo mu trochu smutno. Nejradìji by vzlétl nad øekou a jen tak se proletìl, ale bál se. Co kdyby se mu zatoèila hlava? Maminka pøece poøád øíká: „Nenaklánìj se z okna, zamotá se ti hlava a vypadneš.“ Smutnì sedìl u øeky, když najednou kde se vzal, tu se vzal pan Orel. „Co tu sedíš tak sám a opuštìný, Honzíku? Nechceš se proletìt se mnou?“ ptá se pan Orel a urovnává si peøí na køídlech, které mu vítr pøi letu rozèepýøil. Honzík zavýskl radostí, ale pak najednou zvážnìl: „Víš, pane Orle, rád bych, ale maminka mi poøád øíká, že se nemám naklánìt z oken, aby se mi netoèila hlava a abych nevypadl. Nechce ani, abych chodil na kolotoèe, protože by se mi mohlo nìco stát. Minulý týden jsem se také houpal na houpaèce a maminka se na mì zlobila, že jsem se mohl uhodit.“ „Jak to dopadlo?“ ptal se pan Orel. „To víš, že jsem se uhodil. Od té doby se mi poøád toèí hlava. Staèí jen, abych si pøedstavil, že zase neposlouchám, a hned je mi špatnì,“ odpovìdìl smutnì Honzík. „To bude tím, že maminka má o tebe velký strach. Asi tvé mamince nikdo nikdy neøekl, že strach je obluda, kterou si každý z nás vytváøí sám. Podívej na malého bratøíèka, ten se zatím nièeho nebojí. A víš proè?“ ptal se pan Orel. „Nemám tušení,“ pøiznal Honzík. Pan Orel si poposedl a povídá: „Protože mu ještì nikdo neøekl, že se má bát a èeho se má bát. Všichni máme v hlavì takového malého skøítka, který nás varuje, když se opravdu blíží nebezpeèí. Všimni si zvíøátek, jak dokážou reagovat na situace a vìci, které neznají, uè se od nich. Jak by ptáci mohli létat, kdyby se báli výšek? To by pøece nešlo.“ Honzík chvíli pøemýšlel a zdálo se mu, že má pan Orel pravdu. Nakonec vyhrkl: „Jenomže když s tebou poletím, neposlechnu maminku, a to by mì moc mrzelo, i kdyby na to nepøišla. Takové vìci se pøece nedìlají, že ne?“ PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM

29

ZDRAVÍ A NEMOC

„Jsi opravdu chytrý chlapec, a proto pùjdeme spoleènì za tvou maminkou a zeptáme se, jestli nám dovolí se spolu proletìt,“ rozhodl pan Orel. Vydali se k domu. Pro pana Orla byla cesta složitìjší, protože nebyl zvyklý chodit takovou vzdálenost po nohou. Kam potøebuje, tam si dolétne. Když pøišli k domu Honzíkových rodièù, byla maminka velmi pøekvapená, jakého nového kamaráda si Honzík pøivedl. Pozvala oba dál a pan Orel mamince vysvìtlil, o co ji s Honzíkem pøišli požádat. Maminka nejdøíve nevìøícnì kroutila hlavou, ale nakonec se nechala obmìkèit a Honzíkovi výlet dovolila. Pan Orel si ho posadil na záda a vyletìli. „Honzíku, dobøe se dívej. Všechno na zemi vypadá jinak, než jak jsi to doposud vidìl. Podívej se na øeku, která se ti zdála tak velká. Z výšky vypadá jako malý potùèek.“ Honzík nadšením ani nedýchal. Všechno bylo z ptaèí perspektivy o tolik menší. „Tak co, toèí se ti hlava?“ ptal se pan Orel. „Ani trošièku. Tady nahoøe se mi moc líbí. Kdybych tak mohl létat každý den. Urèitì už by se mi nikdy hlava nezatoèila,“ odpovídal Honzík nadšenì. „Víš,“ povídá pan Orel, „náš let má pro tebe ještì jeden význam. Všimni si, kolikrát se ti leckterý tvùj problém zdá obrovský. Máš pocit, že vùbec nevíš, jak ho vyøešit. Zkus si pøedstavit, že zase sedíš na mých zádech a díváš se na svoji bolístku shora. Jestliže se na nìco díváš z výšky nebo z dálky, nejenže to najednou vypadá mnohem menší, ale navíc vidíš i vìci okolo. To ovšem nejde, když stojíš na jednom místì.“ Honzík pozornì naslouchal a potom odpovìdìl: „Ano, máš pravdu, je dobré se na každý problém podívat tak trochu z nadhledu. Budu ho vidìt z orlí výšky. Když si ho pøedstavím, urèitì bude vypadat menší a snadnìji ho vyøeším. Teï to tak budu dìlat. Ale jak si poradím, když ty nebudeš nablízku?“ „Myslím, že ti bude staèit, když si to sám v duchu pøedstavíš. A než se to nauèíš, povìs si mùj obrázek k postýlce a uvidíš, jak tvá pøedstavivost rychle zaène fungovat. A taky si vezmi mùj obrázek všude tam, kde míváš èasto problémy, které musíš øešit,“ øekl pan Orel. Ještì než se ztratil v dálce, zavolal na Honzíka: „Vyprávìj svému bratøíèkovi a svým kamarádùm, co jsem tì nauèil. Urèitì jim hodnì pomùžeš.“ Honzík se ráno probudil celý zmatený. Opravdu se seznámil s panem Orlem?

30


ZDRAVÍ A NEMOC

Když u snídanì o všem pøemýšlel, uznal, že pan Orel mìl pravdu. Strach je obluda, kterou si vytváøí sám, a toèení hlavy patøí minulosti. A jestli se pøece jen objeví, hned si vzpomene na pana Orla a bude po problému. Maminka po nìjaké dobì vzala Honzíka k paní doktorce na kontrolu, a ta se nestaèila divit, jak je možné, že je Honzík úplnì zdravý. Honzík si v duchu pomyslel: „Víš, paní doktorko, tomu ty jako dospìlák nemùžeš rozumìt. Pan Orel je mùj velký lékaø, ale jak ti mám tohle vysvìtlit?“ Maminka byla ráda, že prohlídka dopadla dobøe, a spokojenì odcházela s Honzíkem domù. Všimla si sice, že jsou v poslední dobì všude kolem Honzíka obrázky orlù, ale brzy si na jeho vìrného prùvodce zvykla. Orly mìl vystavené nejen po celém pokojíku, ale vkládal je i do školních sešitù. A když si Honzík náhodou nevìdìl rady, staèilo zavøít oèi, pøedstavit si pana Orla a pozornì naslouchat… Shrnutí: Jakmile vaše dítì onemocní, mluvte s ním o tom, proè si myslí, že onemocnìlo. Co je podle jeho názoru pøíèina, co se mu nechce dìlat, jaké má trápení, proè chce být radìji doma než s kamarády. Naslouchejte mu a urèitì najdete cestu k jeho uzdravení.


31

Vztahy, kamarádství Vztahy nás provázejí již od momentu poèetí. Každá matka i otec zaujímají ke svém nenarozenému dítìti vztah a postoj už ve chvíli, kdy se o nìm dozvìdí. Lékaøi sice tvrdí, že plod ještì nemùže vnímat, co se kolem nìho dìje, ale s tímto názorem se neztotožòuji. Vždyť i jednobunìèný organismus reaguje na podnìty z okolí, napøíklad na hluk nebo pøílišné svìtlo… Malé dítì chce velmi èasto slyšet, jak se na nì rodièe tìšili, když bylo ještì u maminky v bøíšku. Vyprávìjte mu pøíbìh o tom, jak jste byli šťastni, když jste se o jeho pøítomnosti dovìdìli. Klidnì si ho trochu pøibarvìte. Povídejte mu o tom, proè jste zvolili jeho jméno. Proè se jmenuje Viktor, a ne tøeba Zdenìk jako tatínek. Dovolte, abych se zastavila u volby jména. Øíká se nomen omen – jméno je osud. Aby dítì bylo spokojené se svým jménem – a byla tak splnìna i jedna z podmínek, kdy se uèí mít rádo sebe samo – potøebuje vìdìt, proè se jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje. Dost èasto se stává, že jedno z dìtí má jméno po nìkom z rodièù, ale druhé nikoliv. Jménem dokážeme svým potomkùm hezky zamotat život. V poradnì jsem se mnohokrát pøi práci s dìtmi setkala s tím, že dítì, které se nejmenovalo po nìkterém z rodièù, závidìlo sourozenci pojmenovanému po tatínkovi nebo mamince. Mìlo pocit, jako by rodièe již pøi narození dávali pøednost jmenovci. Takže dáme-li prvnímu dítìti jméno po tatínkovi Petr, mìl by se druhý syn nebo dcera jmenovat po mamince. Vím, že nìkterá jména nemají mužský nebo ženský tvar, ale rodièe by si mìli uvìdomit už pøi prvním dítìti, jak se budou jmenovat jejich další dìti. Vìtšina rodièù øíká, že má všechny dìti stejnì ráda. Ale upøímnì: není to vùbec možné. Každé dítì je jiné a každé dítì z nás rodièù potøebuje nìco jiného, i lásku potøebují každé trochu jinak. A myslím si, že to je v poøádku. Nemùžeme dìti vychovávat podle nìjaké šablony. 32


VZTAHY, KAMARÁDSTVÍ

Pøíklady funkènosti vztahù si dìti nejdøív berou v rodinì. I malé dítì vnímá, jaká je atmosféra mezi rodièi, prarodièi. Není pro dítì nic horšího, než když u rodièù vidí, a hlavnì cítí, nesoulad. Pokud jsou dìti pøítomny nìjaké hádce, mìly by být pøítomny i jejímu øešení, které rodièe najdou. Potøebují vidìt, že i složité situace se dají nìjakým zpùsobem vyøešit. Díky tomu se nauèí øešení, které vidí doma, aplikovat pozdìji v životì mezi kamarády ve školce, škole a dál v životì. Dítì, které vidí, že se mezi tátou a mámou obèas pøihodí nìjaká pøeháòka, ale vyøeší ji, má k rodièùm velkou dùvìru. Dùvìra dìtí je velmi dùležitá pro jejich rozvoj v oblasti vztahové. Když se vám ze školky nebo ze školy vrátí smutný syn nebo dcera a nebude chtít o problému mluvit, použijte nìkterý z tìchto pøíbìhù. Vystihují situace, které se kolem dìtí dnes a dennì dìjí…

Pes Garf a Karolínka Karolínka zaèala chodit do nové školy. Ani trochu se jí tam nelíbí. Zdá se jí, že noví spolužáci jsou protivní, že stále proti ní nìco mají. Vzpomíná na svoji starou školu, kam chodila moc ráda. Tady se poøád jen krèí strachy. Ať udìlá, co udìlá, nikomu ze tøídy se nezavdìèí. Chtìla by mít kamarádky jako ve staré škole. Ale èím víc o to usiluje, tím míò se jí to daøí. Jak se tak loudala ze školy domù, všimla si uvázaného psa u vchodu do obchodu. Karolínka si ho zvìdavì prohlížela. Zdálo se jí, že je také smutný. Maminka jí vždycky øíkala, že se nesmí k cizím zvíøatùm pøibližovat, ani je hladit. U tohoto pejska se však zastavila, døepla si k nìmu v úctyhodné vzdálenosti a povídá mu: „Ty jsi stejnì smutný jako já. Ublížil ti nìkdo?“ Pes k ní zvedl oèi a odpovìdìl lidským hlasem: „Ne, nikdo mi neublížil, já tady èekám na svého pána.“ Karolínka se zarazila a pøekvapenì vyhrkla: „Jak je možné, že mi rozumíš, a jak to, že mluvíš? Vždyť zvíøátka nemluví!“


33


„Víš, Kájo, já to dovedu. Mluvím jenom s dìtmi, které mì poslouchat chtìjí. Když jsem tì pozoroval, zdálo se mi, že budeš pøesnì ta holèièka, která mì bude umìt poslouchat,“ odpovìdìl pes a vzápìtí pokraèoval: „Vidìl jsem, že tì nìco trápí. Možná proto sis myslela, že i mì nìco trápí. Nìkdy se stane, že když nìco prožíváme, myslíme si, že i druzí to prožívají stejnì. Ve vìtšinì pøípadù to však není pravda. Každé zvíøe i každý èlovìk žijí svùj vlastní život.“ Karolínka byla pøekvapená, jak pes dokázal vytušit, že jí zrovna není do zpìvu. „Jak je možné, že víš, jak se jmenuji?“ zeptala se. „Ale vždyť já tì znám, chodíš kolem mì dost èasto, jen sis mì nikdy nevšimla. Jmenuji se Garf,“ pøedstavil se pes. „Nechceš mi øíct, co tì trápí? Tøeba bych ti mohl poradit. Víš, my zvíøátka víme mnohé, co vy lidé pracnì hledáte.“ „Jak bys mi mohl poradit? Ty jistì nemáš takové starosti. Máš asi hodného pána, že? Urèitì si s ním rozumíš, ale já nemám v nové škole žádné kamarádky a ve staré tøídì jsem jich mìla tolik,“ spustila najednou Karolínka na Garfa. „Hm, hm, to je ovšem velmi vážná vìc,“ zamyslel se Garf. „A víš, jak se stalo, že jsi v nové tøídì nenašla žádnou kamarádku? Mnì se to zdá nìjaké divné!“ Karolínka se zamyslela a povídá trochu opovržlivì: „Co ty o tom mùžeš vìdìt? Já jsem nic špatného neudìlala. To všechno oni!“ „Ale, ale, proè se tolik zlobíš, když mi to øíkáš? Opravdu jsi neudìlala nic, co by se tvým novým spolužákùm nemuselo líbit?“ namítl Garf. Karolínka byla trochu v úzkých. Maminka jí vždy øíkala, že by se èlovìk mìl zamyslet nejdøív sám nad sebou, než zaène hledat viníka jinde. Pøemýšlela nad tím, zda má Garfovi øíct pravdu, nebo se má z toho nepøíjemného rozhovoru nìjak vykroutit. Vzápìtí si ale uvìdomila, jak jí hned na zaèátku rozhovoru Garf øekl, že ho slyší jenom ten, kdo jej skuteènì potøebuje. Rozhodla se: „Tak dobøe, pokusím se ti popsat, co se stalo. Chtìla bych tì poprosit o radu.“ Podívala se smutnì na Garfa a pokraèovala: „Nastoupila jsem do nové školy. Hned první den se zaèala se mnou kamarádit Jana. Od zaèátku mi vyprávìla nepìkné vìci o mých nových spolužácích a já jsem jí uvìøila. Jakmile mì nìkdo z nich oslovil, mluvila jsem s ním stejnými slovy jako ona. Za dva dny se o mnì ve škole zaèalo povídat, že jsem drbna a že pomlouvám. Jenomže já jsem jenom použila, co mi hned první den Jana øekla. Teï se mnou nikdo nechce kamarádit, protože si myslí, že jsem zlá, že ostatní zesmìšòuji a dìlám si z nich nehezké žerty. Ale já to tak nechtìla!“ Poslední slova Karolínka vykøikla a dala se do pláèe.

34



„Nebreè, tím nic nespravíš. Udìlala jsi chybu a mìla bys ji co nejdøíve napravit. Jestli ovšem chceš,“ uklidòoval ji Garf. „To víš, že chci, jenom nevím jak. Ty snad ano?“ „Moji pøedkové žili s indiány. Byli považováni za vznešená zvíøata. Èasto varovali pøed blížícím se nebezpeèím, pomáhali pøi lovu a zahøívali své pány za dlouhých zimních veèerù,“ vzpomínal Garf. „Pes byl vždycky považován za pomocníka a pøítele èlovìka. Byl vojákem ve službì, který hlídal kmenové stany proti neèekanému útoku. Rozumíš, proè ti to povídám?“ zeptal se Garf. „Moc ne, zatím se v tom tvém povídání moc nevyznám, ale pokraèuj, prosím,“ odvìtila Karolínka a myslela si, že to urèitì Garf nevypráví jenom tak a že ji jeho povídání nìèemu nauèí. „Staøí Egypťané vìøili, že pes dokáže støežit jejich tajemství, a tak z nìho udìlali Boha. Øíkali mu Anubis. V celé historii lidstva pes hlídal poklady, dìti, obydlí a majetek.“ Když toto Garf vyprávìl, vzpomínal na své pøedky, kteøí støežili chrámy ve Starém Egyptì. „Možná že zaèínám rozumìt. Získám si zpìt dùvìru spolužákù a jejich pøátelství, když se budu chovat podobnì jako vy,“ pøemýšlela Karolínka. „Vidím, že jsi chytrá holèièka. Jak to ale udìláš?“ zeptal se Garf. „Já už nìco vymyslím a pak ti pøijdu øíct,“ poskoèila si radostnì Karolínka. Zvesela se rozlouèila s Garfem a pospíchala domù. Hned mìla lepší náladu, protože už vìdìla, jak si poradí. Druhý den ve škole Garfovu radu vyzkoušela. Co jí pøipadalo nejlepší? No pøece to, že pes je hlídaè. A tak jakoby mimochodem postávala u dveøí pøed koncem pøestávek. Jakmile zahlédla paní uèitelku, blížící se ke tøídì, vykøikla: „Bìžte na místa, paní uèitelka už jde!“ Dìti se na ni pøekvapenì podívaly a šly si sednout. Jenže to nestaèilo a Karolínka to vìdìla. O pøestávce pøišla ke každému z tìch, kterým ublížila, a øekla jim, že se omlouvá a že už nikdy nic takového neøekne. Celá tøída se k ní zaèala chovat úplnì jinak a Karolínka si našla nové kamarády. Karolínka v duchu mnohokrát Garfovi podìkovala. Už ho ale nikdy nepotkala, pøestože se stále dívala u všech obchodù, zda tam náhodou neèeká na svého pána. Obèas jí pøipadalo, že už ho pøece jen našla, ale vždycky se ukázalo, že je to jiný pes. „Chytrého a mluvícího psa èlovìk potká jen jednou za život,“ pomyslela si Karolínka a byla šťastná, že ho potkala právì ona. Díky jemu pochopila, že pøátelství se nedá vyvzdorovat, ani žádným neèestným zpùsobem získat. PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM

35


Vrána a Adélka Adélka se vrátila ze školy domù a na jejím oblièejíèku bylo vidìt, že má velké starosti. Byla moc ráda, když zjistila, že je tatínek doma. Tatínek mi urèitì pomùže,“ vzdychla si a rychle zavírala dveøe. „Tati, tati!“ volala hned a hodila tašku do kouta. „Nìkde hoøí, nebo tì nìkdo honí?“ ptal se tatínek. „To ne, ale chci se tì na nìco zeptat. Mám starosti a rozhodla jsem se, že se tì zeptám, jak si mám poradit.“ Tatínek byl zvyklý, že Adélka chce vždycky všechno øešit hned. Obèas byla trochu netrpìlivá. „Bude lepší, když vyøešíme problém okamžitì, lépe se potom soustøedí na uèení,“ pomyslel si a šel do kuchynì postavit vodu na èaj. Mìli totiž s Adélkou takový hezký zvyk. Když Adélka chtìla s tatínkem o nìèem vážnì mluvit, uvaøili si èaj a tatínek si zapálil dýmku s voòavým tabákem. Tatínek kouøil dýmku velmi vzácnì. Øíkával, že kouøení bylo pro indiány velkým obøadem a že jenom Evropané tento krásný zvyk pošpinili, protože teï každý kouøí kdekoli a kdykoli. Když si zase Adélka chtìla popovídat s maminkou, chodily spolu do jedné moc dobré cukrárny a tam, u pohárù, vyøešily všechny holèièí vìci. Dnes však byl èas na tatínkovu dýmku a èaj. „Tak spusť, ty mùj malý starosto,“ vybídl tatínek Adélku. Vždycky jí øíkal „starosta“, když nìco øešila za jiné. „Kdo z tvých spolužákù má zase velký problém a neví si s ním rady?“ usmíval se a èekal, co z jeho holèièky vypadne. „No, víš, on to snad není problém nìkoho. Myslím, že tentokrát mám problém já sama.“ „Tedy je to ještì vážnìjší, než jsem èekal,“ odpovìdìl tatínek. „Tati, proè nìkteøí lidé a nìkteré dìti lžou? Proè neumìjí øíkat vìci tak, jak doopravdy jsou? Co tím získají, když si vymýšlejí? Babièka pøece vždycky øíká, že lež má krátké nohy. To ti lidé nevìdí, nebo proè to dìlají?“ chrlila ze sebe Adélka. Tatínek se cítil trochu zaskoèen. Už si zvykl, že s Adélkou øeší všechno možné, ale ještì nikdy mu nepoložila tak neobvyklou otázku.

36



„Tohle je opravdu velmi vážný problém. Jen mi ještì povìz, jak jsi na nìj pøišla?“ ptal se tatínek. Nebyla to jenom zvìdavost, která ho k takové otázce vedla. Chtìl pøedevším vìdìt, co a kdo byl pøíèinou Adélèiných starostí. „Kde jsem na to pøišla?“ opakovala tatínkovu otázku Adélka. „Samozøejmì že ve škole.“ Vzápìtí pokraèovala: „Paní uèitelka sbírala po hodinì deníèky, aby nám napsala známku z diktátu. Alex, to je mùj spolužák, jí øekl, že deníèek zapomnìl doma. Jenomže, víš, tati, on to udìlal tento týden už podruhé. Paní uèitelka se na nìho trochu zlobila, že je nepoøádný. Øekla mu, ať vyøídí mamince, aby jí zatelefonovala. Alex se potom o pøestávce naparoval pøed kluky, že jí vzkaz nevyøídí a jak paní uèitelku napálil. Nechápu, proè lže. Stejnì se nakonec na všechno pøijde a bude mít vìtší prùšvih, než kdyby deníèek dal rovnou. Rodièe se o jeho známkách stejnì dovìdí. Taky ve škole vypráví, jak ho maminka za každou známku strašnì trestá. Jenže to vùbec není pravda. Poøád si jenom vymýšlí. Za chvíli nebude mít žádné kamarády. A to je pøece škoda.“ Lhaní je velký problém. To si tatínek uvìdomoval. Potáhl z dýmky, upil trochu èaje a nakonec øekl: „Pomoc je tady velmi tìžká. Neznám všechny dùvody, proè se Alex tak chová a co se u nich doma dìje, ale pokusme se ten problém vyøešit spoleènì.“ Vstal a vydal se do knihovny. Vrátil se s jednou ze svých nejoblíbenìjších knih. Byly to Indiánské pohádky. „Vzpomnìl jsem si na jednu pohádku o vránì. Zkusíme ji použít a snad nám napoví, jak z dané situace ven,“ uvažoval tatínek a listoval v knize, až našel, co hledal. „Indiánské dìti vìøí, že vrána je ochránkynì všech tajemství. Vìøí tomu, že vidí do minulosti, rozumí souèasnosti a ví, co všechno se stane v budoucnosti. Vrány jsou vzácné, proto indiánské maminky øíkaly, že vrány jsou nositelkami znamení, že nìco není v poøádku.“ „Ale tati, to všechny vrány, které lítají, musí pøinášet nìco špatného?“ ptala se okamžitì Adélka. „Podle indiánù se tam, kde se vrány objevily, vždy nìco nehezkého dìlo. Indiáni vìøili, že vrány upozoròují na zmìny, ke kterým dojde, pokud lidé neuposlechnou zákonù pøírody. Vìøili, že vrána je osudové znamení a vybízí nás k obezøetnosti ve vztahu k jiným lidem,“ vysvìtloval tatínek. „Aha, takže až uvidím vránu, mám si dávat pozor, jestli mì nechce nìkdo obalamutit?“


37


„I tak by se podle indiánských zvykù dala situace vysvìtlit,“ pøemýšlel tatínek nahlas. „Pak by ovšem podle indiánù muselo Alexovi nad hlavou kroužit stále hejno vran!“ rozesmála se Adélka. „Hm, ale stejnì nevím, jak bych moudrosti vrány mohla použít ve prospìch Alexe.“ „Tak ještì jednou,“ opakoval tatínek. „Øekl jsem ti, že vrána dokáže spojit minulost, souèasnost a budoucnost. To znamená, že ty nebo tvoji kamarádi pøedvedete Alexovi vránu.“ „Ale jak? Ty mì napínáš!“ „Alex nepochopí, že lhát se nemá, dokud na své chování nedoplatí, a tak mu pøedvedete, jak je nepøíjemné, když nìkdo lže a balamutí jiné,“ vysvìtluje tatínek. „Aha. Už tomu rozumím. Mám se k Alexovi chovat stejnì, jako se chová on k ostatním?“ „Ano, vyzkoušej na nìj to, co dìlá paní uèitelce. Nìco mu slib, potom slib nedodrž a èekej, co to s ním udìlá. Tøeba po takové zkušenosti pøestane lhát a vymýšlet si. Víš, vy ho všichni jenom upozoròujete, ale nedáváte mu pocítit, jaké to je, chová-li se nìkdo k nìmu stejnì, jako on se chová k jiným,“ rozebral celou situaci tatínek. „Tati, a totéž platí i pro dospìlé?“ pøemítala Adélka. „Jistì, i dospìlí se umìjí chovat nezodpovìdnì a ve vztahu k nim je také dobré použít moudrosti vran. Kdyby se ti nìkdy chtìlo udìlat nìco nesprávného, vzpomeò si na indiánské dìti, které jsou svými rodièi vedeny k chování podle moudrých vran: vše, co jsi udìlala v minulosti, budeš pociťovat v pøítomnosti a dùsledky poznáš v budoucnosti,“ odpovìdìl tatínek, potáhl z dýmky a vrátil knihu na své místo. Pak se znovu zamyslel: „S dospìláky je ovšem tato situace horší, oni si kolikrát myslí, že dìtem plnit sliby nemusí. Mnì se taky mùže stát, že ti dám slib a v návalu práce na nìj zapomenu. Zkus mi ho pøipomenout a uvidíme, jaké to pro mì bude, až mì nachytáš.“ „Jenže, jak to mám udìlat s Alexem?“ ptala se dál zvìdavá Adélka. „Urèitì existuje nìco, po èem Alex touží. Jednoduše mu to slib. Klidnì øekni, že mu pøineseš do školy jeho vysnìné in-line brusle. A až je bude chtít, odpovìz mu stejnými slovy, jakými hovoøil o slibu paní uèitelce. Uvidíš, jak se bude tváøit,“ moudøe zakonèil rozhovor tatínek a opìt potáhl ze své dýmky.

38



Moudrý jezevec a malý Ondra Ondra sedìl na lavièce u babièky a plakal. Ve škole ho opìt kluci pošťuchovali, sebrali mu svaèinu a vysypali školní tašku. Posmívali se mu, že je malinký, že nic neumí. Vašek na nìm pøedvádìl, jakou má sílu. „Už je to ve škole k nevydržení. Musím nìco udìlat, jenže co?“ pøemýšlel nahlas a po oblièeji se mu rozkutálely slzy jako hrachy. „Co tady sedíš jak hromádka neštìstí?“ ozval se najednou hlas kdesi blízko nìj. Ondra se tak lekl, až sebou cuknul. Pozornì se rozhlížel, ale nikoho nevidìl. „Kdo to tady se mnou mluví a ještì ke všemu si ze mì dìlá legraci?“ zeptal se tak trochu nejistì, avšak stále se mu nikdo neukazoval. „Kam se díváš? Sedím tady u tebe, podívej se trochu dolù,“ ozval se znovu stejný hlas. Ondra sklopil oèi a spatøil pod lavièkou ležet velkého jezevce. Vyhrkl: „Co tu dìláš? A jak ses k nám na zahradu dostal?“ „Jak bych se k vám dostal, no pøece brankou, kterou jsi zapomnìl zavøít. Trochu jsem tì sledoval už pøed školou a všiml jsem si, co ti kluci provádìjí a jak se ti posmívají. Pìknì mì to naštvalo, a proto jsem se rozhodl, že pùjdu za tebou a nìco ti poradím, pokud ovšem o moji radu stojíš,“ povídal jezevec, zatímco vylézal zpod lavièky. Ondra se usmál: „To je od tebe moc hezké, že mi chceš pomoci, ale jak bys mi mohl poradit? Vždyť jsi zvíøátko, které žije v lese. O lidech toho pøece nemùžeš moc vìdìt.“ „To si myslíte vy lidé, ale my zvíøata toho o vás víme možná víc, než byste byli rádi, abychom vìdìla, jen si nemysli. Ty sis také vùbec nevšiml, že tì sleduji. A vidíš, jsem tady s tebou a všechno, co tì trápí, už vím.“ „Máš pravdu, jsi chytrý. Taky na to máte nìjaké školy, abyste všechno vìdìli a umìli jako my lidé?“ ptal se zvìdavì Ondra. „U nás zvíøat je to trochu jiné. My už se s nìkterými schopnostmi rodíme. Vidíš, jaké mám drápy a zuby? Nìkterá zvíøata se mì bojí právì proto, že jsem tak silný a mám takové vybavení od pøírody.“


39


„Ty se máš,“ povzdechl si Ondra. „Jenže jak si mám poradit já, když jsem malý a nemám žádnou sílu? Každý, kdo do mì šťouchne, mì povalí na zem. Neumím se ani bránit. Jak mám zaøídit, aby si mì nìkteøí kluci zaèali vážit a mìli mì za kamaráda?“ Ondrovi se pøi tìch slovech znovu objevily v oèích slzy a stékaly po tváøích. „Pláèem nic nevyøešíš. Mìl by ses koneènì rozhodnout a øíct: Už toho mám dost! Já to už takhle nechci! Pamatuj si, že témìø každý problém má své øešení. A my ho teï spolu najdeme. Osuš si oèi a snaž se mi trochu naslouchat. Uvidíme, jestli se ti bude hodit do tvého krámu nìco z jezevèí moudrosti,“ malièko se rozzlobil jezevec a opøel si hlavu o pøední tlapy. „Musíme vymyslet plán, jak na ty kluky vyzrajeme, a pøitom musíme postupovat systematicky. Víš, co to znamená systematicky?“ „Ne, nevím,“ zastydìl se Ondra. „Systematicky znamená krok za krokem. Tím jsem chtìl øíct, že si spoleènì pøipravíme takový plán, který nebude mít žádnou trhlinu, nebo jestli tomu rozumíš lépe, žádnou chybu.“ Ondru jezevcova slova nadchla. Hltal každé slovo svého nového kamaráda. Všiml si, že jezevec má opravdu velmi silné drápy a zuby. Nechtìl by poznat na vlastní kùži, jak jsou ostré. Jezevec si všiml Ondrova pohledu. „To víš, kdybys byl tak silný jako já, nikdo by si na tebe netroufl. Ale protože jsi malý a spíše drobný, velcí kluci si na tebe dovolují. Jenže my jim ukážeme, že síla není všechno. Mùžeš být silný, jak chceš, jestliže však u toho nepøemýšlíš, je ti síla k nièemu. Nemysli si, že já používám sílu k tomu, abych nìkomu ubližoval. Moje síla mi byla dána matkou Pøírodou proto, abych ochraòoval slabé, abych ji použil tam, kde se ostatní bojí. Patøím ve svìtì zvíøat mezi nejménì bojácné. Ondro, já se pøed tebou nevytahuji, jenom ti chci øíct, že síla není vždycky všechno a že i já, pøestože jsem silný, hodnì pøemýšlím nad tím, kdy a kde svoji sílu použiji a kdy dám radìji pøednost moudrosti.“ Ondrovi se jezevcova slova moc líbila, ale pøesto v nìm zùstávalo zrníèko pochybnosti, zda to, co jezevec øíká, zvládne. Jezevec se na nìho podíval a trochu zhurta spustil: „Už zase o sobì pochybuješ? Pokud si nebudeš vìøit, nikam se spolu nedostaneme. Zkus tedy alespoò dùvìøovat mnì.“ Ondra byl celý udivený, jak je možné, že jezevec ví, co si myslel, a hned se ho na to zeptal.

40



„To je velmi jednoduché. Považuj mé vysvìtlení za moji první spoleènou lekci. A první lekce zní: Vždy se na protivníka dívej. Nauèíš se pøedvídat jeho reakce. Stále sleduj jeho pohyby a to, jak se tváøí. Tomu se øíká mimika.“ Jezevec se na chvíli odmlèel a pak se otázal: „Vidìl jsi nìkdy pantomimu?“ „Vidìl, v divadle. Vystupoval tam klaun a všechno vysvìtloval pohyby oblièeje a tìla. Vùbec nemusel mluvit, všichni jsme mu rozumìli,“ odpovìdìl Ondra. „A právì proto je nutné vždycky protivníka sledovat. Než nìco udìlá, zmìní se mu výraz v oblièeji, a ty tím pádem mùžeš pøedvídat, co asi bude následovat. Rozumíš?“ „Jasnì, jasnì,“ radostnì vykøikl Ondra. „Víš, Vašek se pokaždé, než do mì šťouchne, zaène tak divnì pitvoøit a já už vím, že bude zle. A vždycky je.“ „Jenže od zítøka už nemusí. I když jsi malý, jsi mrštný, a proto jakmile uvidíš Vaškovu grimasu, tedy ten jeho oblièej, rychle uhneš. Vašek tì mine a bude pùsobit na všechny smìšnì. Nauèíš se pøed ním používat svou mrštnost a jeho útokùm se budeš vyhýbat, anebo uteèeš. On je zvyklý, že si všechno necháš líbit, a tak z toho bude celý zmatený.“ „Jé, to bude legrace. Už se na to tìším. Každý se totiž Vaška bojí a nikdo se mu neumí postavit. Já budu první, kdo mu ukáže, že síla není všechno. Dìkuji ti, jsem moc rád, žes mi poradil.“ „Poèkej, to ještì zdaleka není všechno,“ zarazil ho jezevec. „Druhá lekce zní: Své schopnosti a mrštnost bys mìl neustále rozvíjet. Bylo by dobré, kdybys dìlal nìjaký sport, ve kterém své nadání budeš cvièit, abys byl poøád lepší a lepší a mohl jsi pomáhat slabším. Aby ses ubránil násilníkùm, nemusíš být silný, zato potøebuješ být mrštný a chytrý. Máte to vy lidé divnì zaøízené. U zvíøat panuje spravedlnost. My si nikdy neubližujeme, abychom dokázali, že je nìkdo z nás silnìjší než ten druhý. Vždycky to má svùj dùvod a pøíroda tomu tak chtìla. U lidí to èasto bývá jinak. Silnìjší bezdùvodnì napadá slabšího jen proto, aby si dokázal svoji pøevahu. Je to opravdu škoda, protože se mi zdá, že nìkteøí z vás jsou docela prima,“ zakonèil jezevec své úvahy. Ondra nad slovy jezevce posmutnìl. „Ano, máš pravdu. Nìkterá zvíøata nás opravdu tak mohou vidìt. Slibuji ti, že ode dneška se budu snažit používat tvou moudrost k tomu, aby ses nemusel stydìt, že jsi mi prozradil své tajemství. Prosím, až si zase nebudu vìdìt rady, kde tì najdu?“ „Pøijï tamhle do lesa na palouèek, zavolej na mì a já pøijdu,“ odpovìdìl jezevec, a jak rychle se objevil, tak rychle zmizel. PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM

41

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Vìnování. Podìkování. Mìjte dìti, až dozraje vaše srdce, nikoli váš èas. Vaše Tamara

Recommend Documents