Vinařská a vinohradnická legislativa ČR historie a současnost

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vinařská a vinohradnická legislativa ČR – historie a současnost

Irena Pavelková 2007

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vinařská a vinohradnická legislativa ČR – historie a současnost zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.

Na tomto místě bych chtěla upřímně poděkovat Doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc., která mi během vzniku této práce udělila spoustu cenných rad a důležitých připomínek, které přispěly k jejímu napsání.

2

Věnováno Ing. Václavu Švejcarovi, CSc., mému milovanému dědečkovi, který mi otevřel oči i srdce a ukázal krásu vinařství. Děkuji.

3

1. OBSAH 1.

OBSAH ............................................................................................................................4

2.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ..............................................................................5

2.

ÚVOD ..............................................................................................................................6

3.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ............................................................................7

4.

HISTORIE VINAŘSTVÍ .................................................................................................8

4.1. Úvod do historie vinohradnictví a vinařství, celkový kontext...................................8 4.2. Specifický vývoj vinohradnictví a vinařství v českých zemích...............................10 4.3. Cechy, družstva, spolky, organizace, zemědělské školství, odborný vinařský tisk.16 4.3.1. Situace v rámci ČR.................................................................................... 16 4.3.2. Nevládní a mezivládní organizace............................................................. 19 4.4. Vývoj právní úpravy vinařství v českých zemích....................................................21 4.4.1. Horenské právo a právo výčepu ................................................................ 22 4.4.2. Třicetiletá válka ......................................................................................... 23 4.4.3. Zákon o připravování a prodávání nápojů vínu podobných...................... 24 5. Vznik vinařského zákona ...............................................................................................25 5.1. Vinařský zákon z roku 1907 ....................................................................................25 5.2. Vývoj a novelizace...................................................................................................25 5.3. Připomínky k návrhu zákona ...................................................................................27 5.4. Novelizace vinařského zákona č. 321/2004 Sb. ......................................................31 6. VINOHRADNITCVÍ, VINAŘSTVÍ A POZEMKOVÉ PRÁVO..................................32 6.1. Obecně k evidenci pozemků ....................................................................................32 6.2. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu ......................................................37 6.3. Vztah ke katastru nemovitostí..................................................................................38 6.4. Pozemkové úpravy...................................................................................................38 6.5. Výsadba vinice, opětovná a nepovolená výsadba....................................................39 7. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE LATA...........................................................................41 7.1. Zařazení vinařského práva v systému práva ČR......................................................41 7.2. Předmět právní úpravy.............................................................................................41 7.3. Prameny právní úpravy............................................................................................41 7.3.1. Prameny mezinárodního práva .................................................................. 41 7.3.2. Vnitrostátní úprava .................................................................................... 43 8. DAŇOVÁ PROBLEMATIKA ......................................................................................46 9.

VINAŘSKÝ FOND .......................................................................................................48

10. PROPAGACE ČESKÉHO A MORAVSKÉHO VINAŘSTVÍ .....................................49 11. NÁMĚTY DE LEGE FERENDA ..................................................................................51 12. SHRNUTÍ A ZÁVĚR ....................................................................................................54 13. SUMMARY ...................................................................................................................55 14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................56

4

2. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

COPA/COGECA………..Výbor pro zájmové zemědělské organizace v EU / Všeobecný svaz zemědělských subjektů ČMVVU………………..Českomoravská vinohradnická a vinařská unie ES .................................... Evropská společenství EU ................................... Evropská Unie LZPS……………………Listina základních práv a svobod OIV…………………….. Mezinárodní organizace pro révu a víno SES……………………. Smlouva o založení Evropských společenství SZPI ................................ Státní zemědělská a potravinářská inspekce SV……………………….Svaz vinařů ČR ÚKZÚZ........................... Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský VF……………………….Vinařský fond ZPF…………………. ... Zákon č. 3234/1992Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ZSD…………………….. Zákon č. 353/2003Sb., o spotřebních daních ZVV................................. Zákon o vinohradnictví a vinařství č. 321/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále i vinařský zákon).

5

2. ÚVOD Vinařství na našem území má staletou tradici. Rozhlédnout se po vinorodém kraji v kterémkoliv ročním období znamená dívat se na léta lidské práce, snažení a především lásky. Nelze pěstovat révu vinnou a vyrábět víno bez lásky. Jen málokterý nápoj má na člověka takový vliv jako víno. Významní, ale i neznámí básníci a spisovatelé, světoví filosofové, myslitelé, malíři – v díle všech těchto osobností a v díle mnoha dalších lze nalézt ovlivnění tímto nápojem. Víno je v nich opěvováno i zatracováno, vinařský kraj a jeho svérázný lid je neutuchající inspirací.1 V průběhu staletí se způsob pěstování révy vinné a technologie výroby vína měnily a v posledních padesáti letech nastaly změny snad nejvýraznější. Je to přirozený důsledek rozvoje vědy a výzkumu a nového přístupu k zemědělství obecně. Pití vína se v posledním desetiletí stalo módní záležitostí mnohem více než kdy jindy dříve. Je chvályhodné, že milovníci vína se snaží vínu rozumět stále více a nezůstávají pouze u ochutnávání, ale mají tendence k poznávání celého procesu výroby vína i po stránce víceméně odborné. Na důležitost tohoto vznešeného oboru lidské činnosti ukazuje i množství právních předpisů, jejichž snahou je postihnout celou oblast vinohradnictví a vinařství. Česká a moravská vína se v Evropě dostávají do povědomí pomalu, ale jistě. Je potřeba ujít ještě dlouhou cestu, než naše vinařství bude důstojným konkurentem vinařství zahraničního. Úspěchy z let minulých dávají tušit, že se české vinařství vydalo správným směrem. Vinohradnická a vinařská legislativa má za úkol upravit právní vztahy vznikající při pěstování révy vinné, při výrobě vína a jeho následné distribuci. Legislativa vytváří rámec pro tuto oblast a naopak – vývoj v oblasti vinohradnictví a vinařství znamená potřebu právně upravit nové aspekty tohoto oboru. O současném stavu vinohradnicko-vinařské legislativy bylo pojednáváno v několika diplomových pracích z uplynulých let. Cílem práce je více se zaměřit na historický kontext a vytyčení hlavních mezníků vývoje této právní úpravy. Pro pochopení současné právní úpravy je nutné načrtnout východiska, která jsou představována zákonodárnými akty, různými řády, nařízeními, artikulemi a privilegii panovníků.

1

Například zlidovělý Svár vody s vínem je kromě Romance o Karlu IV. jedním z nejznámějších děl v tomto ohledu (Zíbrt, Č. Řády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvílných v zemích českých. Praha : O. Zach)

6

3. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Na tomto místě jsou definovány pojmy, které jsou v diplomové práci nejčastěji používány a je důležité je vymezit pro pochopení problematiky. Pojmy jsou vysvětleny v ZVV. •

Malovovinařem je vinohradník a vinař, který pěstuje hrozny révy vinné na registrované nebo neregistrované vinici o výměře nejvýše 20 arů a vyrábí z těchto hroznů víno v množství nejvýše 2 000 litrů.

•

Pěstitelem je osoba provozující vinohradnictví na vinici.

•

Vinařství je podle, definováno jako zpracování vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu nebo vína, povolenými technologickými postupy, plnění produktu do obalu, označování produktu a jeho uvádění do oběhu. Je zde tedy patrné, že ZVV nepovažuje za vinařství pouze samotnou výrobu vína.

•

Výrobou se rozumí provádění technologických nebo enologických postupů, nebo ošetření do okamžiku, kdy je produkt naplněn do obalu určeného spotřebiteli, popřípadě prodejci.

•

Výrobcem je fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí nebo označuje produkt za účelem jeho uvádění do oběhu.

•

Uváděním do oběhu se rozumí nabídka produktu k prodeji, jeho prodej anebo jiná forma jeho nabídky ke spotřebě, včetně skladování pro potřeby prodeje, případně přepravy pro potřeby prodeje, nebo nabídky ke spotřebě.

7

4. HISTORIE VINAŘSTVÍ 4.1.

Úvod do historie vinohradnictví a vinařství,

celkový kontext Podle Krause2 pocházejí časově zařaditelné doklady o výrobě vína z doby před 7–10 tisíci lety z území dnešního Turecka, Damašku či libanonského Byblosu. Samozřejmě jsou doklady také z Gruzie či Arménie, což jsou země považované za skutečnou pravlast vína. Víno je zmiňováno již v Bibli, pravděpodobně nejznámější je příběh praotce Noema o jeho zkušenostech s pěstováním révy a výrobou vína. Některé prameny3 hovoří o tom, že révu vinnou dokonce šlechtil a štěpoval. Ve Starém zákoně je popisován jak Noe „pak obíraje se se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se a obnažil se uprostřed stanu svého“ ((kap. 21, 33). I. Mojžíšova 9, 20 – 21). Život národa byl kulturou révy tak prostoupen, že starozákonní proroci přirovnávají obrazně počiny lidí k jednotlivým úkazům v pěstění révy a pití vína, jež bylo neobyčejně vžito a rozšířeno. Bezmála všichni proroci a apoštolové Nového zákona líčí vývoj révy od zárodku až po víno. Předpisují, dávají zákony, radí k mírnému požívání a zakazují víno slovy, která vzbuzují často hrůzu. Víno bylo bohem kterému, se vše odpouštělo. Kolem roku 3500 př.n.l. bylo vinařství na velmi vysoké úrovni v Mezopotámii a také v Egyptě. Podle dochovaných pramenů byli Egypťané jedni z nejlepších vinařů. Vinařství se dále rozšiřovalo, v antickém Řecku, na Krétě a na území dnešního Bulharska docházelo k velkému rozmachu a pokroku ve výrobě. Do Itálie a do Španělska se vinařství dostalo o něco později. Kraus4 se domnívá, že jako první, kdo na našem území začal ve velkém konzumovat víno a pravděpodobně i pěstovat révu, byli Keltové. Podle většiny autorů jsou ale opravdové počátky našeho vinařství spojovány s Římany. Usuzují tak z nálezů srpovitých nožů podobných noži vinařskému především kolem linie lines Romanes. Nejstarší takový nástroj (délka 28 cm, délka ostří 18 cm, trn ostří dlouhý 10 cm a šířka ostří kolem 3 cm) byl nalezen u Pasohlávek pod Pálavou, u Mušovského jezera, kde se rozprostíral nejseverněji položený římský tábor, postavený 2

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica, 2005, s. 14 3 Tvarůžek, R. Réva a víno v Bibli. Brno : Vinařské družstvo ve Bzenci, 1948, s. 18 4 Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica, 2005, s. 16

8

z cihel, jež nesou značku Legio decima Gemina Pia Fidelis, tedy legie desátá, dvojitá, zbožná, věrná5. Již konkrétnější počátky jsou spojovány s Velkomoravskou říší.6

5

6

Fiala, V. Počátky moravského vinařství (Římané na Moravě). Vinařský obzor, 2002, č. 6, s. 298-299 Ratkoš, P. Pramene k dejinám Velkej Moravy. Bratislava : Slovenská akademie ved, 1964, s. 25

9

4.2.

Specifický vývoj vinohradnictví a vinařství

v českých zemích Počátky pěstování révy vinné v Čechách klade Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české do roku 892. Kněžna Ludmila tehdy podle pověsti obětovala víno bohyni, které zaslal Svatopluk k oslavám narozenin Ludmilina syna Spytihněva. Důvodem oběti bylo sužující dlouhotrvající sucho. Po této oběti přišly vydatné deště. Ludmila ocenila čarovnou moc vína a v době, kdy přijala křesťanství, dala založit jednu z prvních vinic. Ta se nacházela nedaleko Pšova - jejího původního domova – v obci Nedomice poblíž Mělníka. Na této vinici se prý zaučoval kouzlu pěstování révy a výroby vína i sv. Václav, který byl později nazýván „supremus magister vinaerum“ – nejvyšší perkmistr hor viničních. Kronikář Kosmas naopak klade vinice do naší krajiny již v době Libušině. Všeobecně je za okamžik většího rozvoje vinařství v naší zemi považován příchod křesťanství. Svědectví o vinařství v Čechách podávají různé darovací listiny. Tyto listiny pocházejí z období před rokem 1230, je jich celkem 24 a v osmi z nich je pojednáváno o darování vinic. V počátcích vinařství na našem území existovalo pouze několik center. Jednu z nejstarších zmínek o vinici s vinným lisem na Mělnicku obsahuje darovací listina Břetislava I. staroboleslavské kapitule. Je z roku 1046. Vedle Mělnicka bylo centrem rozvoje vinařství Litoměřicko. Významným pramenem jsou vedle pergamenových listin dále klášterní kroniky. Obsahují v sobě právo vlastnit vypočtený majetek. Zmíněnými listinami panovník předával pozemkový majetek šlechtě a také církvi. Z darovaných vesnic je povinnost platit desátek. Při vzpomínce na vinný desátek je vhodné připomenout, že nejstarší originální listina na vinný desátek je privilegium Přemysla Otakara II. z roku 1222 pro rajhradské benediktýny. V tomto privilegiu byl potvrzen dar desáté bečky z vinic v Miroslavi, který klášteru věnoval markrabě Vladislav. Ze zmíněných darovacích listin je zřejmé, že v 11. století představovalo vinařství v teplých oblastech Čech dostatečně známé a zavedené odvětví zemědělství na venkově a že se nejednalo jen o náhodné pěstování révy v sídlech velmožů.

10

Podle míst, kde byly vinice zakládány - na jihovýchodních svazích, je zřejmé, že pěstitelé si již byli vědomi agroekologických nároků révy vinné. Ač se to může zdát nepravděpodobné, vliv církve na poli zakládání vinic byl na našem území téměř zanedbatelný. Jako první byl u nás založen klášter premonstrátský na Strahově v roce 1140, v jeho nadaci se nalézají i Žernoseky, což je oblast vhodná pro pěstování révy. V polovině 13. století se rozvíjí obchod v naší krajině a to s sebou přináší přepych rytířského života. Dochází k povznesení šlechtického stavu. Šlechta má zájem na množení svého majetku bez většího úsilí. Prostředky ke svému společenského životu si vymáhá rentou nebo též přeměnou českého poddanského práva na právo zákupní čili emfyteutické. Předpokladem pro získání nového zákupního práva bylo zakoupení půdy poddanými k dědičnému užívání formou složení určité peněžní sumy dle rozsáhlosti majetku od vrchnosti propůjčeného. Vedle toho pak poddaný odváděl každoročně pozemkovou rentu v peněžité formě. Toto zákupní právo spolu s kolonizací našich měst dalo vzniknout novému typu vinařství u nás – vinařství městskému. Měšťané vlastnící pozemky mimo město hledali způsob jak je obhospodařovat způsobem, který by navíc ve přinesl zisk. Císař Karel IV. dovedl tyto snahy měšťanů hodnotit velmi kladně. Podporoval vinaře a vinařství využíval pro další rozkvět země. Vydal dvě nařízení k zakládání vinic. První bylo ze dne 16. 2. 1358 a platilo pro Prahu. Druhé pak bylo dne 12. 5. 1358 vydáno pro království Čech a Moravy. Cílem panovníka nebylo pouze zvelebit zemi a zvýšit blahobyt, ale také chtěl, jak jinak, zvýšit důchody královské pokladny. Již v roce 1355 však vydal moravský markrabě Jan Jindřich vzorový viniční řád pro Moravu a městská rada v Brně vydala nařízení o povinném zápisu vinic měšťanů do berních knih7. Dvě nařízení Karla IV. jsou důležitým mezníkem v rozvoji vinařství na našem území. Bylo v nich stanoveno, že:


vinice mají být zakládány na všech horách ležících v okruhu tří mil kolem Prahy,




každý, kdo vlastní hory nebo dědiny kolem Prahy, má započít se zakládáním vinic do 14 dnů po vydání tohoto privilegia (nezmiňuje se ovšem jak byla řešena otázka aktuálního počasí a dostupnosti vhodných sazenic),

7

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica, 2005, s. 17

11




kdo by sám vinice zakládati nechtěl nebo nemohl, maje k tomu pozemky vhodné, pak na takových pozemcích mohou vysazovati vinici ti, kterým je perkmistr propůjčí,




ten, kdo vinic založí, má býti ode dne, kdy se zakládáním započal po dobu 12 let za sebou jdoucích od všech daní a dávek svoboden a počínaje třináctým rokem má odevzdati majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu vína ročně,




každá vinice má býti dlouhá 16 viničných prutů a široká 8 prutů, přičemž se jeden prut po osmi loktech počítá,




všechny vinice, které se vysadí v roce 1358 mají být osvobozeny od ungeltu a zemské berně navždy,




konšelům Starého města pražského se dává právo jmenovati a sesazovati podle jejich uvážení správce všech vinic – perkmistra,




vinicím nesměl nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Byl-li někdo přistižen ve dne, že činí škodu na hroznech či réví na ovoci či dříví, ať pěšky či na koni, ať děláním cesty přes vinici nebo jakkoliv jinak, ten ať propadne pravou rukou, nevyplatí-li ji 20 kopami grošů. Ten, kdo by v noci škodil a byl v tom polapen, ten propadl svým hrdlem a jeho statek připadl perkmistrovi. Kdyby byl takový zloděj při činění škody na vinici zabit, pak stačí, aby na jeho mrtvé tělo položil 2 haléře ten, kdo jej zabil a nijak trestán nebude,




všechny sporné případy mají být souzeny konšely Starého města pražského.

Druhé nařízení rozšiřuje platnost prvního na celou zemi a na všechny osoby duchovní a světské. Perkmistr měl za povinnost označit „všechny vhodné hory po celém českém království a napomenout jejich majitele k zakládání vinic během čtyř týdnů“. Kdo nechtěl vinice zakládat, musel postoupit pozemek jinému, pokud tak neučinil, byl k tomu nucen. Karel IV. viděl ve vinařství nejintenzivnější odvětví zemědělství a taky prostředek, který dá obživu velkému množství lidí, což bylo v té době velmi důležité, jelikož docházelo k nárůstu chudiny. Současně s intenzivním zakládáním vinic bylo potřeba řešit otázku majetkové podstaty vhodných viničních strání, čehož bylo docíleno nuceným pronájmem takových parcel. Měšťané tak mohli využívat pozemky, které jinak patřily šlechtě nebo církvi. Traduje se, že Karel IV. dal dovézt veškerý výsadbový materiál, což je ale při rychlosti s jakou se vinice zakládaly nemyslitelné. Pravdou nicméně zřejmě bude, že Karel IV. importoval na naše území odrůdu Burgundské modré, kterou dnes nazýváme Rulandské modré. 12

Nově vysazované vinice měly všechny stejnou výměru, což svědčí o výborně zvládnuté realizaci nařízení. Stejná výměra vinic měla vliv i na placení desátků a zemské daně. Vinice byly proponovány tak, aby bylo zaručeno dobré rozdělení pracovních sil. Viniční artikule stanovily, že na jednu vinici o určité výměře se neměl najímat více jak jeden viniční dělník. Nařízení Karla IV. vycházela nejen z jeho náklonnosti k vínu, ale také z dobře zmapované ekonomické situace. Další opatření musel Karel IV. učinit v roce 1370. Do českých měst vyjma Kutné Hory, Budějovic a Písku zakázal dovážet a šenkovat víno v období od vinobraní do neděle provodní. Chtěl tak zajistit odbyt u nás vyprodukovaného vína. Za tři roky pak zakázal dovoz vín po celý rok. Viniční práva pak byla potvrzována dalšími panovníky i vládci rakousko-uherské monarchie. Naposledy byla potvrzena roku 1808 Františkem I. Období 15. a 16. století lze považovat za vrcholnou etapu vinařství u nás. V téměř všech městech vznikají vinařské artikule obsahující články o povinnostech perkmistrů a samozřejmě o povinnostech samotných vinařů a čeládky viniční. Velmi podrobné artikule pocházejí z roku 1526 a byly vydány pro Prahu. Podepsal je perkmistr Jan Legát. V úvodu se praví, že „poněvadž město Praha s větší strany horami viničními již času tohoto netoliko v své povaze stojí a trvá, ale také roste a vzdělává se, ježto veliký počet i měšťanů i robotného a pracovitého lidu těmito horami své provodí živnosti…“. Rostoucí spleť majetkoprávních vztahů znamená i další množství královských nařízení nabádajících k pořádku. Roku 1497 napomíná král Vladislav, že každá vinice musí být zapsána v knihách perkmistrových a kdo by ji nedal zapsat, nesmí víno z ní vyrobené v Praze prodávat. Současně nařídil první zákonnou kontrolu jakosti vína perkmistrem a jeho pomocníky. Ti museli všechna vína ochutnat, a pokud byla nalezena vína falšovaná nebo zkažená sírou či jinými škodlivými věcmi lidem nezdravými, pak musely být sudy s vínem vytaženy ze sklepa a zničeny. Za Rudolfa II. se pražské vinařství dostává do krize. Dochází ke spekulativnímu hospodaření. Císař musel vydat množství nařízení, kde nabádá k pořádku, registraci vinic a placení ročního královského důchodu z každé vinice – perkrechtu. Za jeho vlády také

13

docházelo k dovozu cizích vín, mnohdy falšovaných. V této době byl pro pražské vinice zřízen urbář, kam se vinice zapisovaly pod pořadovým číslem8. Roku 1590 vydal Rudolf podrobnou Instrukci o vinařství, která měla 36 článků, a mimo jiné v ní varoval před pančováním vína9. O městském vinařství je pramenů mnoho, avšak o vinařství na venkově toho není z této doby příliš známo. Teprve berní rula z roku 165410 umožňuje na základě soupisu nemovitostí jednotlivých obcí zjistit celkový obraz venkovského vinařství. Příčiny úpadku českého vinařství jsou viděny ve zrušení zákazu dovozu cizích vín po třicetileté válce, v devastaci vinic, poklesu rozloh vinic, rozšíření pivovarnictví a odlivu pracovních sil do manufaktur. Projevuje se také změna ve způsobu hospodaření – přechází se na technické plodiny, jakou např. byla cukrová řepa. Tyto plodiny nevyžadovaly tak intenzivní péči jako réva vinná. Stav vinařství nebylo možné udržet po delší dobu. V roce 1879 se proto litoměřičtí vinaři obrátili na rakouské ministerstvo orby s žádostí, aby nově zakládané vinice byly osvobozeny od daně. Poukazovali právě na stav úpadku českého vinařství. Ministerstvo si vyžádalo posudek od presidia zemědělské rady pro Čechy. V posudku se uvádí, že hlavním důvodem úpadku je malá a nejistá výnosnost způsobená nízkou racionálností provozu. Presidium doporučuje osvětu a vzdělávání v oblasti zakládání a údržby vinic a výroby vína. Přimlouvá se ke zrušení daní pro nově zakládané vinice, což by mělo mít pozitivní vliv na zastavení úpadku. K tomuto byl vypracován posudek rakouského úředníka na ministerstvu orby ve Vídni. Napadá presidium, že jeho posudek je příliš obecný a že by měl být důkladnější. Navrhuje uložit vše ad acta. Hlas drobných vinařů tedy nebyl vyslyšen. Tak docházelo k odklonu od vinařství. V 19. století se počala projevovat hospodářská krize. Rakouská říše neměla státníka, jež by rozuměl hospodářství a zemědělství, ochranné a celní politice, státníka, jež by učinil hospodářství konkurenceschopné. Dvořák11 o této době psal: „K pochybené agrární politice se řadilo již odedávna v naší říši pověstné ono vyděračské hospodářství, jež zanedbávané zemědělství nesnesitelnými břemeny rdousilo, aniž by byli rozhodující

8

Kraus, V. Přírodní podmínky, tradice, současný stav a vývoj českého vinohradnictví. Praha : Vysoká škola zemědělská, 1990, s. 3 an. 9 Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005, s. 19 10 Ilčík, V. Vinohradnická tradice města Dubňany (citováno 19. Března 2007). Dostupný z: http: //www.ilcik.cz/dubnany/index.htm 11 Dvořák, J. Nástin vývoje zákonodárství zemědělského na sněmu král. českého a na radě říšské od roku 1889 do roku 1896. Praha : Edv. Beauforta, 1986, s. 20 an

14

státníci racionelními prostředky a podporami k udržení vitálních jeho sil přispěli. Nastala krize zemědělská, jež měla také mezinárodní příčiny.“ V té době bylo třeba nějakým způsobem konstituovat orgány, které by dohlížely, popř. udávaly směr, jakým by se měla země dostat z hospodářské krize. Vznikla Zemědělská rada, což byla „nejvyšší zákonitá organisace hospodářská“. Dále byla zakládána různá hospodářská společenstva. Ta měla za úkol bojovat proti volné dělitelnosti pozemků (viz níže) a měla prosazovat omezenou volnou dělitelnost pozemků. Tímto způsobem se tak nepřímo přispívalo k omezení hospodářské krize.12 V 19. – 20. století byly evropské vinice napadeny mšičkou révokaz – Phylloxera vastatrix (Viteus vitifolii), která je původem z Ameriky. Tato epidemie měla za následek zničení obrovských ploch vinic. Nejprve se nákaza objevila ve Francii. Předpokládá se, že se tomu stalo kvůli importu amerických druhů révy vinné. Na Moravě byla mšička révokaz poprvé zaznamenána v Šatově v roce 1890. Josef Šimáček 10.1.1875 na mělnické 6. spolkové schůzi vinařského spolku okolí Mělníka podává Zprávu o révokazu zhoubném v Rakousku a řeší se svými kolegy otázku ochrany a postupu při nápravách škod13. Dne 3. dubna 1875 byl vydán zákon o šíření révokazu, který byl doplněn zákonem ze dne 27. června 1885 a nařízením ministra zemědělství ze dne 9. března 1903. Tyto předpisy zakazovaly převážet révu, její sazenice ze zamořených oblastí do oblastí nezamořených. K této problematice se dále vztahuje nařízení c.k. moravského místodržitelství č. 69/1907 Sb., které upravovalo obchod s révou kořenatou, řezanou a dřevem révovým na moravském území nakaženém révokazem a v sousedním Dolním Rakousku.

.

12

Dvořák, J.: Nástin vývoje zákonodárství zemědělského na sněmu král. českého a na radě říšské od roku 1889 do roku 1896. Praha : Edv. Beauforta, 1986, s. 20 an 13 Šimáček, J. Důležité listiny a zápisky bývalého poctivého pořádku vinařského královského věnného města Mělníka od r. 1606 až do r. 1850 a Zprávy o schůzích vinařského spolku okolí Mělníka za r. 1874, 1875 a 1876. Mělník : Vinařský spolek okolí Mělníka, 1877, s. 87

15

4.3.

Cechy, družstva, spolky, organizace, zemědělské

školství, odborný vinařský tisk 4.3.1. Situace v rámci ČR Velký vliv na vývoj vinohradnictví a vinařství po stránce legislativní měly také různé zájmové organizace. Tou tradiční, která vznikla již v době Karla IV. byl cech vinařů. Jeho tradice pokračovala staletími a například Cech českých vinařů14 funguje dodnes. Lidé si vždy vážili tohoto cechu. Jeho význam je patrný z mnoha dochovaných tradic. Jedna za všechny: při procesí k Panně Marii kráčeli zástupci vinařského cechu vždy těsně za církevním reprezentantem. Mezi přední vinařské organizace na našem území patřily následující: •

Vinařský spolek pro království české (vznik v roce 1881)

•

Říšský rakouský svaz vinařů (vznik v roce 1884)

•

Zemský vinařský spolek pro markrabství Moravské (1902)

•

Ústřední svaz vinařů Československých (vznik 1921).15

Tyto organizace se snažily všemožně podporovat vinařské aktivity, kulturu a šířit osvětu, především prostřednictvím přednášek a publikační tvorby. Nejenže propagovaly moderní poznatky a udržovaly kontakty se zahraničím (podle možností), ale také měly podíl na tvorbě právních předpisů v oblasti vinařství. Důležitou roli při vzniku nových předpisů týkajících se vinohradnictví a vinařství v období před vstupem ČR do EU měla ČMVVU. Stanovy byly schváleny 24. června 1993. Vznik se váže k potřebě hájit zájmy pěstitelů hroznů a výrobců vína. Náznaky takové jediné zastřešující organizace existovaly již před rokem 1948. V Německu byl obdobou Německý svaz vinařů, ve Francii to byl Ústřední svaz francouzských vinařů, dále byly zájmy vinařů chráněny a prosazovány Říšským rakouským svazem vinařů. V roce 1921, tedy po pádu monarchie, vznikl Ústřední svaz vinařů československých. ČMVVU tuto organizaci pokládá za svého skutečného předchůdce16. V současné době je ČMVVU přejmenována na Svaz vinařů ČR. Výsledkem práce SV má

14

www.cechcv.cz Sedlo, J. Letošní rok bude dalším historickým mezníkem v dějinách Čech a Moravy (i pro vinařství). Vinařský obzor, 2004, č. 1, s. 6 16 Sedlo, J. 10 let od založení Českomoravské vinohradnické a vinařské unie. Vinařský obzor, 2003, č. 7-8, s. 337 15

16

být posílení rentability českého vinohradnictví a vinařství, která má počátek v rychlé a úspěšné obnově vinic. K rozvoji vinohradnictví a vinařství přispívaly také učené společnosti, pravdou je, že spíše po stránce odborné než legislativní, přesto jejich členové měli nemalý vliv na zákonodárce. V 19. století působily na našem území tyto významné spolky: •

Společnost neznámých vzdělanců v zemích rakouských,

•

Moravská společnost přírodoznalství a vlastivědy,

•

Společnost přátel přírody,

•

Soukromá společnost přátel sdružených za účelem zvelebování přírodoznalství a vlastivědy na Moravě,

•

Zemědělská společnost,

•

Vlastenecká společnost pro zemědělství a svobodná umění,

•

Moravskoslezská

hospodářská

společnost

(zde

působil

známý

17

odborník Karel André)

Podrobné zprávy o stavu vinohradnictví a vinařství v 19. století lze vyčíst ze zápisů Mělnického vinařského spolku18. Ten byl veden Josefem Šimáčkem, který byl významnou osobností své doby a ve svých spisech se nezaměřoval pouze na oblast mělnickou, ale na celé naše území. Je zřejmé, že neopomenutelný vliv mělo také zemědělské školství, ať již na úrovni středních či vysokých škol. Mezi nejznámější zástupce patří mělnická střední škola (dnes Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník, založená Výnosem zemského výboru království českého č. 35982 ze dne 29.11.188219) a valtická střední škola (dnes Střední odborná škola vinařská a Střední odborné učiliště zahradnické). V oboru vinohradnictví a vinařství v oblasti vysokého školství má stěžejní význam Zahradnická fakulta v Lednici, kde se tento obor vymezil jako samostatný před dvěma lety. Samotná Zahradnická fakulta se konstituovala až v roce 1980, do té doby se v Lednici zahradnický obor vyučoval také, ovšem spadal pod Agronomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity.

17

Dvořák, J.: Nástin vývoje zákonodárství zemědělského na sněmu král. českého a na radě říšské od roku 1889 do roku 1896. Praha : Edv. Beauforta, 1986, s. 20 an 18 Šimáček, J: Důležité listiny a zápisky bývalého poctivého pořádku vinařského královského věnného města Mělníka od r. 1606 až do r. 1850 a Zprávy o schůzích vinařského spolku okolí Mělníka za r. 1874, 1875 a 1876. Mělník : Vinařský spolek okolí Mělníka, 1877 19 Macura, J. 120 let mělnické Zahradnické školy. Vinařský obzor, 2005, č. 7-8, s. 413

17

Hospodářské školství nabývalo na významu. Zemědělství stalo se vědou a od obyčeje v rodině předávaného se přeneslo do sféry odborných znalostí. Postupem času docházelo k reorganizaci vyšších škol hospodářských a středních škol hospodářských. Zavádělo se zemědělsko technické vyučování a školy hospodářské nabývaly na významu. Mezi nejvýznamnější školské instituce patřily: • Zemská rolnická a vinařská škola Bzenec, • Státní rolnická, ovocnicko-vinařská škola Valtice, • Zemská rolnická a vinařská škola Znojmo, •

Zemská ovocnicko-vinařská škola Mikulov

• Vyšší ovocnicko, vinařsko-zahradnická škola v Lednici.20 V roce 1870 vznikl Pomologický ústav v Praze – Troji, který významně přispíval k rozvoji ovocnářství a ovocnictví, kam réva vinná přirozeně patří. Nemalý vliv je také připisován odbornému tisku. Snad k nejvýznamnějším dnes patří časopis Vinařský obzor, který v tomto roce oslavil 100 let od svého prvního vydání. Co se týče vinohradnické a vinařské legislativy, podává aktuální přehled všech předpisů, národních i unijních vztahující se k oboru. Na jeho stránkách se vyjadřují odborníci v otázkách daňových, ekonomických a jak již byla naznačeno, také právních. První číslo Vinařského obzoru vyšlo 24. ledna 1907 v Hodoníně z tiskárny Rudolfa Fencla. Je zajímavé číst úvodní slovo redakce, kde se mimo jiné píše, že „schází tu taková intelligence vinaři, aby dovedl všecky vymoženosti moderní doby pro kulturu révy využitkovati. Vinaři nemohou a neumí sobě klestit cestu v boji existenčním, namajíce té příležitosti ku vzdělání, jako šťastnější sousedé Němci, postrádající českých, odborných, vinařských časopisů vůbec“21. Co se vzdělání a odborného tisku týče, otázka je zdá se vyřešena. Problémem ovšem zůstává ochota některých vinařů vzdělávat se a přijímat nové poznatky. Tito vinaři, především malovinaři, odkazují na tradiční způsoby výroby vína, tak jak to dělaly generace jejich otců a dědů před nimi. Do úvahy přitom neberou potřebu zvyšovat konkurenceschopnost českého a moravského vinařství na evropském trhu. Pouze kvalitní vína se dokážou prosadit. Metody vinařské technologie, které byly uplatňovány před padesáti lety nemohou být v dnešní době použity, jelikož vzniklý produkt by nebyl konkurenceschopný. Pokud se vinaři podivují, když vidí měsíc před vinobraním na zemi ve vinici hrozny, které byly záměrně odstraněny z keřů, aby 20

Pazderka, V. Před 50 lety zanikla Vyšší ovocnicko. Vinařsko-zahradnická škola v Lednici, Vinařský obzor, 2003, č. 10, s. 459 21 Redakce. Našim čtenářům! Vinařský obzor, 1907, č. 1, s. 3

18

byla zvýšena kvalita hroznů stávajících, je jasné, že je stále potřeba vysvětlovat proč se tak děje, proč je zásadní klást důraz na kvalitu než na kvantitu. Obdobou Vinařského obzoru byl federální časopis Vinohrad. Na Slovensku vychází časopis Vinič a víno, který také informuje své čitatele o platné legislativě, objevují se zprávy z činností odborných slovenských i zahraničních organizací.

4.3.2. Nevládní a mezivládní organizace Chceme-li hovořit o organizacích působících na mezinárodní úrovni, je logické začít u O.I.V. – Mezinárodní organizace pro révu a víno. Jde o mezivládní organizaci, která vznikla na základě dohody z 3. dubna 2001 a nahradila tak Mezinárodní úřad pro révu vinnou a víno. Ta existovala od roku 1924. V současné době má 42 členských států. O.I.V. spolupracuje s množstvím ostatních mezinárodních organizací, které mají podobné zaměření. Přispívá k mezinárodní harmonizaci existujících postupů a norem, podílí se na tvorbě právních aktů. K jejím činnostem dále patří výzkum a odborný monitoring, ochrana práv k odrůdám (ve spolupráci s Mezinárodním úřadem na ochranu práv k novým odrůdám rostlin), podílí se na vypracovávání nových enologických postupů, vytváří rámec pro podporu marketingu vína a samozřejmě plní informační roli22. A.R.E.V je zkratka pro Sdružení evropských vinařských regionů sídlící v Bordeaux, které se vzniklo v roce 1994 z Konference evropských vinařských regionů, jenž přijalo Chartu vína ze dne 21. října 1991. Cílem této organizace je podporovat zájmy regionů, které pěstují révu vinnou a vyrábí víno uvnitř evropských a světových ekonomik23. COPA/COGECA je nevládní organizace. COPA - Výbor pro zájmové zemědělské organizace v Evropské unii byl založen v září roku 1958. V roce 1959 zemědělská družstva Evropských společenství vytvořila svou organizaci COGECA - Všeobecný svaz zemědělských družstev. V roce 1962 došlo ke sloučení sekretariátů COPA a COGECA. COPA má za cíl studovat problematiku související s vývojem společné zemědělské politiky, zastupovat zájmy zemědělského sektoru, hledat řešení v obecném zájmu a udržovat a rozvíjet vztahy s úřady ES. COGECA je oficiálně uznávaný zastupitelský orgán všech zemědělských a rybářských družstev v Evropské unii24 25. 22

www.oiv.org www.arev.org 24 www.copa-cogeca.be 23

19

Všechny tyto organizace mají vliv na tvorbu právních předpisů v oblasti vinohradnictví a vinařství. Je pozitivní, že Česká republika je jejich členem, popř. organizace v ČR jsou jejich součástí. Existuje tak významná možnost, jak se podílet na vzniku legislativy.

25

Rada, T. Vinařství v kontextu práva. Brno : Právnická fakulta, diplomová práce, 2006, s. 17 an

20

4.4.

Vývoj právní úpravy vinařství v českých zemích

Regulace vinařství je stará stejně jako sama výroba vína. Již staří Římané si uvědomovali potřebu závazně upravit některé postupy při výrobě tohoto okouzlujícího nápoje. Snažili se ovšem také dát určitý rámec kultuře pití vína. V českých zemích se setkáváme s množstvím panovnických dekretů a artikulí. Kraus26 považuje za mezník ve vývoji právních vztahů ve vinohradnictví a vinařství počátek 12. století. Jak již bylo výše zmíněno, vývoj právní úpravy lze nejlépe vnímat z darovacích listin. Z množství viničních řádů je za nejstarší považován text takového řádu od biskupa Dětřicha vydaný v roce 1281 pro církevní stanice v okolí Kroměříže. Ostatně kroměřížské horenské právo se od ostatních práv horenských liší svým obsahem, na rozdíl od nich obsahuje také četná ustanovení o sousedských právech, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Je zřejmé, že ještě před psaným právem byla vinařská problematika regulována nepsaným, obyčejovým právem.

26

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005, s. 22

21

4.4.1. Horenské právo a právo výčepu Snad každý, kdo se alespoň v menší míře zajímá o vinařství slyšel o horenském právu. Horenské právo27 (horenské od slova hora) sice nemá přímý vliv na pozdější vinařskou legislativu, nicméně je důležité jej zmínit. Horenské právo je obsaženo v jednotlivých artikulích. Bylo velmi přísné a sloužilo především pro ochranu úrody. Charakterem bylo spíše obyčejové. Jako soubor právních předpisů představovalo stěžejní kodex ve vinařství. Jeho prostřednictvím se dovídáme o významu vína. Toto právo postihovalo všechny oblasti vinohradnictví a vinařství. Jeho obsahem byly předpisy o vzdělávání vinic organizačních norem, předpisy o právu sousedském, předpisy o trestech a předpisy o perkrechtu – vinném desátku. V rámci dodržování tohoto práva bylo zaměstnáváno mnoho úředníků, kteří vykonávali dozor nad jeho dodržováním. Mezi tyto úředníky patřil horný – perkmistr, rychtář a konšelé horného. K jejich povinnostem patřilo - vybírat vrchnostenský desátek z vína, zabezpečit řádné a zákonité kupování a prodávání vinohradů a vína, stanovit pořádek šenkovní, rozsuzovat pře okolo vinohradů a další. Přísnost práva horenského se projevuje v trestech, které následovali po prohřešku. Tak například krádež ve vinici se až do 17. století trestala vyloupnutím oka, utětím ruky nebo oběšením. Později se tyto fyzické tresty změnily na pokuty. Netrestalo se ale jen za krádeže a poškozování vinic. Trestu se nevyhnul ani majitel vinice, který nechal vinici zpustnout. Platilo pravidlo, že „...jestliže by některý vinohrad přes 3 roky neb léta pořáde sběhlá pustý ležeti zůstal, takový vinohrad na druhého souseda odevzdán a připsán býti má“. Dodnes zůstalo tradicí, že práva horenská byla předčítána v předvečer zarážení hory. V případě, že vyvstala rozepře horenská, soudila se v některých městech bez možnosti odvolání, v jiných zase bylo odvolání povoleno a to do Dolních Rakous (Falkenstein) nebo do Klosterneuburku. Zde je ukázka přísnosti práva horenského: Kdo v hoře nic nemá, ten aby do ní nechodil ani nevstupoval! Jestli toho potřeba hodná a slušná by byla, totiž, jestli že by viděl v hoře buď od dobytka nebo čeho jiného že by se škoda dála, a jestližeby tú příčinú vstúpil, má na vůli sobě z těch vinohradů, z každého vinohradu jeden hrozen utrhnúti; než hotař ten tejden hrozny tři trhati práva nemá, poněvadž opatřiti obmeškal. Pakli by kdo 27

Ilčík, V. Vinohradnická tradice města Dubňany (citováno 19. Března 2007). Dostupný z: http: //www.ilcik.cz/dubnany/index.htm

22

nalezen byl v hoře, v ní erbu nemajíce, by pak jistina u něho nalezena nebyla a on nemaje slušné a hodné příčiny neb vejmluvy, na tři dny u vězení vsaditi a výplatného 5 gr. dáti; toho hotařům dva díly a hornýmu třetí díl. Pakli by s jistinú nalezen byl, tehdy má mu na hrdlo uvázáno býti a on s tím na šibenici oběšen býti, pakli by se bránil a při tom zabit byl, tehdy mají jemu ti hroznové neb jablka neb cokoliv jiného kradl v ústa vloženy a on potom zahrabán býti má. Jedná se o artikule vinohradní, „jakož jest jeho Milost vysoce urozený pán Jan Jetřich ze Žerotína na Strážnici slavné paměti městečku Lipovu k jejich dobrému zvláště pak řadu chvalitebných vzdělání dáti ráčil L.P. 1592. Snad nejznámějším pojmem je horenské právo falkenštejnské28. Název spíše vyjadřuje vztah k Falkenštejnu, jelikož při porovnání moravského a falkenštejnského horenského práva vidíme značné rozdíly. Mezi základní práva vinařů patřilo právo volného výčepu vína, jež bylo jimi samotnými vyrobeno. Dům, ve kterém bylo víno povoleno čepovat, byl speciálně označen buď kyticí či věncem z chvoje nebo listí. Z této doby pochází pojem víno čepované pod víchem. Před zahájením čepování vína bylo třeba víno zkontrolovat odborníkem, většinou perkmistrem. Ten prověřoval kvalitu vína a dával na sudy pečeť, aby již nemohlo být víno doléváno vodou. K definitivnímu zániku horenských práv došlo na Moravě dne 22. září 1784 tím, že císař Josef II. Vydal Všeobecné vinohorenské zřízení pro Markrabství moravské.

4.4.2. Třicetiletá válka Během třicetileté války (1618 – 1648) došlo k velké devastaci vinic, především na Moravě. Touha po obnově vinařské tradice byla naštěstí velmi silná, i když to trvalo nějakou dobu, než se opět podařilo vrátit vinohradnictví a vinařství na původní úroveň, jak do rozlohy, tak do kvality a věhlasu.29 Rozvoj po třicetileté válce s sebou přinesl i znovuobnovení vydávání horenských řádů. Netrvalo to ovšem dlouho a horenské právo zaniklo (viz výše). O něco lépe na tom bylo právo výčepu. Pozemková vrchnost se sice snažila odebrat vinařům toto právo, ovšem volný výčep byl potvrzen přes její odpor v roce 1679 – císař Leopold I. vydal Tractus de juribus incorporalibus, kde potvrzoval právo vinařů

28

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005, s. 25 an 29 Matějek, Z. Moravské vinice a třicetiletá válka. Praha : Academia, 1984, s. 3

23

čepovat vína vlastní produkce jako nesporné. Dále bylo volné nalévání vína potvrzeno roku 1784 dvorním dekretem. Další dvorní dekret (1785) zdůraznil nade vší pochybnost, že právo voleného výčepu vína nemůže být producentu upíráno ani tehdy, má-li vinice v jiném místě než-li v místě svého pobytu, kde může své víno čepovat. Dekretem z roku 1787 byla nařízena publikace cirkuláře, který ukládal krajským úřadům povinnost dozorovat jeho správné plnění. Cirkulář měl odstranit námitky ohledně místa výčepu vína. Od této chvíle mohlo být víno čepováno kdekoliv a také bylo stanoveno, že již po celý rok. S volným výčepem vína souvisí také všeobecná nápojová daň, kterou zavedla Marie Terezie. Kontrola se prováděla prostřednictvím sklepních knih30.

4.4.3. Zákon o připravování a prodávání nápojů vínu podobných Jelikož v 19. století docházelo k úpadku vinařství na našem území a stále více se rozmáhalo falšování vína, byl dne 21. července 1880 vydán zákon o připravování a prodávání nápojů vínu podobných, který byl později doplněn zákonem ze dne 16. září téhož roku. Ustanovení tohoto zákona rozlišovala vína přirozená, nápoje vínu podobná a nápoje v sobě víno zdržující. Rozlišení na tyto druhy vína bylo v podstatě za účely daňovými.31

30

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005, s. 36 an 31 Tamtéž

24

5. VZNIK VINAŘSKÉHO ZÁKONA 5.1.

Vinařský zákon z roku 1907

Jak již bylo výše zmíněno, propad a stagnaci našeho vinařství se dařilo postupně eliminovat. Významně k tomu přispěl vinařský zákon z 12. dubna 1907. Tento zákon již obsahuje přesnou definici révového vína a stanovuje povolené i nepovolené postupy v průběhu jeho výroby. Za víno tedy byl považován takový nápoj, jenž byl vyroben alkoholickým kvašením vinného moštu (tekutina získaná čerstvých vinných hroznů) nebo rozmačkaných čerstvých vinných hroznů. Dále zákon poskytoval definici vínovitých nápojů, kam spadal například tzv. druhák, kvasnicové víno a také směsi vína s vínovitými nápoji. Tento zákon se poměrně přesně vyjádřil k problému falšování vín, přičemž za falšování nepovažoval případy mechanického čištění vína, síření, míchání s jiným vínem či vinným moštem, barvení vína čerstvými matolinami nebo přísadou karamelu. Ke kontrole dodržování ustanovení vinařského zákona byl zaveden institut sklepních inspektorů. Navíc, aby se všichni vinaři mohli seznámit se zákonem, musel tento viset na viditelném místě všude tam, kde se víno vyrábělo, přechovávalo či prodávalo.32

5.2.

Vývoj a novelizace

Novodobá vinařská legislativa33 má své kořeny již v dobách první republiky. Tehdejší úprava byla z velké části převzata z právní úpravy rakousko-uherské. Klíčovým předpisem z této doby je zákon č. 56/1941. Byl zaměřen na zpracování révy vinné a objevují se zde i moderní enologické přístupy jako je čiření, filtrace či scelování vín. Od 1. října 1954 došlo ke změně a legislativní opatření týkající se vinohradnictví a vinařství spadala pod Československou státní normu č. 567741. Zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby (zahrnující také Státní odrůdovou knihu) bylo vinařství podřazeno pod rostlinnou výrobu a tudíž již nebylo regulováno samostatně, což mělo negativní dopad. Významná změna nastala přijetím zákona 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství. V době, kdy zákon vznikal, se Česká republika začínala připravovat na vstup 32

Kraus, V., Foffová, Z., Vurm, B., Krausová D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005, s. 36 an 33 Za novodobou vinařskou legislativu považuje autorka období od konce první světové války.

25

do EU a tudíž se zákon již snažil reflektovat unijní úpravu. Inspirací pro zákonodárce byly okolní země, zejména Rakousko a Francie, kde vinařství tvoří významnou část právního řádu. Jelikož se v tomto zákoně odrážely pouze klíčové unijní předpisy, zůstala naše právní regulace vinařství nedostatečná. Proto se přistoupilo k novelizacím. Jednalo se o zákon č. 216/2000 Sb., 50/2002 Sb. a související zákon č. 147/2000 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském. Přínosem zákona 216/2000 Sb. bylo, že jeho prostřednictvím se do českého právního řádu „včlenilo“ nařízení Rady (ES) 1493/1999. Pojem včlenění není zcela přesný, spíše se jednalo o přiblížení se evropským předpisům a přesnějšímu vymezení pojmů. Změny které novela přinesla se týkaly zavedení dalších kategorií pro víno (šumivá, perlivá, aromatizovaná, likérová) a rozšíření kategorie vín s přívlastkem na kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, ledové víno a slámové víno. Současně byla rozšířena omezení při výrobě a uvádění vína do oběhu. Pozornost byla také věnována vinařské a vinohradnické evidenci a bylo upraveno označování vín. Poprvé byly zavedeny viniční tratě34 Před účinností zákona č. 50/2002 Sb. byl zřízen nový registr vinic, který plně odpovídal požadavkům EU. Na jednu stranu představoval zátěž pro pěstitele, na druhou stranu přinášel také jednu velkou výhodu – bez jeho existence by nebylo možné využívat práva na opětovnou výsadbu vinic a nebylo by možné využívat prostředky EU ze strukturálních fondů na restrukturalizaci vinic35. Zákonem č. 50/2002 Sb. byl zřízen Vinařský fond. První požadavek na vznik VF byl vznesen ze strany ČMVVU již v roce 1995. Tehdy se mělo jednat o převedení spotřební daně z vína do VF. Nakonec však byla tato daň zrušena, resp. sazba daně má nulovou hodnotu. V roce 1998 byl akceptován návrh na 1. novelu ZVV z roku 1995 a opět obsahoval návrh na vznik VF. V roce 2000 byl návrh novely předložen v Poslanecké sněmovně a část o VF nebyla schválena. V roce 2001 se zemědělský výbor dne 14.11. usnesl o doplnění navrhované novely o pozměňovací návrhy a o doporučení Poslanecké sněmovně tuto novelu přijmout. 28.11. proběhlo druhé čtení a 11.12. byl návrh přijat a postoupen do Senátu, kde se o návrhu jednalo 11.1.2002 a část o VF prošla. VF měl zajistit reklamu českým a moravským vínům. Na podporu vinařství byl zaveden

34 35

Sedlo, J. Ohlédnutí za vinařstvím v ČR v posledních letech. Vinařský obzor, 2002, č. 7-8, s. 320 Půček, M. Vinařské rekapitulování na počátku roku 2002. Vinařský obzor, 2002, č. 1, s. 5

26

povinný odvod 1,- Kč na litr vína uvedeného na našem trhu do oběhu po datu 8.3.2002 včetně. Stát pak přispíval VF stejnou částkou jakou VF vybral od vinařů36. K současnému vinařskému zákonu č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství patří prováděcí vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 323/2004 Sb. a č. 324/2004 Sb. V tomto zákoně se objevilo množství nových ustanovení. Především byla Česká republika rozdělena na pouze dvě vinařské oblasti – Čechy a Moravu. Dále byl stanoven maximální hektarový výnos 12 t/ha. Byla zmíněna problematika stop stavu při výsadbě vinic po vstupu České republiky do EU. Kategorie vín se rozšířila o výběr z cibéb. Zákon zakazuje používat chemické látky ke konzervaci vína, povolen je pouze SO 2.

5.3.

Připomínky k návrhu zákona

Ve stanovisku Legislativní rady vlády k návrhu zákona o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů se k celkovému zaměření návrhu uvádí, že tento návrh má nahradit stávající zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Návrh mění koncepci tehdejší právní úpravy, která je v Evropské unii upravena především bezprostředně závaznými předpisy práva ES – nařízeními Rady a Komise. Z těchto důvodů řeší návrh pouze ty skutečnosti, jež nejsou upraveny předpisy ES, přičemž pouze z důvodů lepší srozumitelnosti užívá odkazu na příslušné právní předpisy ES. Návrh zákona byl projednán v připomínkovém řízení. Byl předkládán s rozpory se stanovisky Ministerstva vnitra, Ministerstva financí a Generálního ředitelství cel. Ministerstvo vnitra37 například připomínalo, že v návrhu se vyskytují ustanovení, jež mají pouze informativní případně deklaratorní charakter (§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 až 5, § 16 odst. 1 a další). V právních předpisech je nicméně nutné dodržet jeho obecnou závaznou povahu, tudíž jeho ustanovení musí mít normativní povahu. Rovněž se Ministerstvo vyjádřilo k neurčitým pojmům ve zmocňovacích ustanoveních, které nenaplňovaly ústavní požadavky na stanovení rozsahu a mezí, ve kterých mohou být právní předpisy k provedení zákona vydávány. Rovněž jsou tato ustanovení v rozporu s LZPS, neboť z nich jasně nevyplývá, v jakých mezích lze vykonávat státní moc. Konkrétních připomínek bylo celkově 26 a týkaly se například jasného vymezení pojmů, 36 37

Půček, M. Proč vznikl Vinařský fond. Vinařský obzor, 2002, č. 5 Vyjádření Ministerstva vnitra v rámci připomínkového řízení

27

nesouladu s ústavním pořádkem České republiky či nadbytečných ustanovení, která pouze opakovala ustanovení evropské legislativy. Ministerstvo financí38 se zabývalo dopady na státní rozpočet, přičemž zdůraznilo, že pokud nebude kvantifikace dopadů na rozpočet obcí a krajů doplněna, může toto vést k vrácení předlohy předkladateli k dopracování. V rámci zvláštní části požadovalo doplnění odkazu na konkrétní právní předpisy, které se vztahují k pasáži o Vinařském fondu („přetvořen v souladu s předpisy ES na marketingový fond“). Dále požadovalo, aby byl text návrhu byl změněn tak, aby odpovídal požadavkům legislativních pravidel vlády. Generální ředitelství cel39 ve svých připomínkách vyzvedlo nutnost v souladu s připravovanou novelou zákona o clení správě nahradit pojem Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel pojmem Generální ředitelství cel. Toto se týkalo § 38. Dle schváleného věcného záměru zákona o celní správě se předpokládalo zřízení Celní správy České republiky jako soustavy výkonných orgánů celní správy, přičemž nejvyšším orgánem a účetní jednotkou bude nikoliv Ministerstvo financí, ale Generální ředitelství cel. Návrh zákona prošel připomínkovým řízením u dalších povinných míst s následujícími připomínkami. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy40 požadovalo minimální vzdělání pro pěstitele a výrobce, který se zabývá vinohradnictvím a vinařstvím nejen pro vlastní potřebu. Ministerstvo průmyslu a obchodu41 ve svých připomínkách mimo jiné zmiňovalo nedůsledné používání legislativních zkratek a nedostatečné uvádění odkazů na evropské a národní související právní předpisy. Ministerstvo zahraničních věcí42 zdůrazňovalo potřebu detailní citace evropských předpisů, jejich správné znění. Ministerstvo spravedlnosti43 se vyjádřilo k obtížnosti akceptace pravidel uvedených v tomto návrhu a v evropské legislativě adresáty. Upozorňuje, že v případě nařízení Rady, kterými je tato problematiky z velké části upravena, je potřeba postupovat dle článku 10 Ústavy ČR – tyto akty se stávají součástí českého právního řádu a je 38

Vyjádření Ministerstva financí v rámci připomínkového řízení Vyjádření Generálního ředitelství cel v rámci připomínkového řízení 40 Vyjádření Ministerstva mládeže, školství a tělovýchovy v rámci připomínkového řízení 41 Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu v rámci připomínkového řízení 42 Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí v rámci připomínkového řízení 43 Vyjádření Ministerstva spravedlnosti v rámci připomínkového řízení 39

28

nezbytné s nimi takto zacházet. Ministerstvo rovněž považovalo za nevhodné uvedení přesných odkazů na jiné právní předpisy v textu návrhu zákona. Tyto odkazy tak činí osud textu zákona závislým na jiném právním předpisu. Doporučilo používat legislativní zkratky „předpisy ES“ a na jiné právní normy odkazovat pod čarou. Stejně jako další resorty a povinná místa upozornilo na nedůsledné používání pojmů a legislativních zkratek. Rovněž poukázalo na nedostatečnou důvodovou zprávu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže44 kromě již zmíněných připomínek k nevhodnému zacházení s legislativními zkratkami a pojmy vyjádřil nesouhlas s zásadní připomínku ohledně ustanovení § 23 odst. 1 písm. a). Požadoval vypuštění tohoto ustanovení, „neboť ze soutěžního hlediska jde o nepřípustné omezování vstupu na trh pro ty výrobce, kteří nejsou členem sdružení. Neexistuje důvod, proč vázat možnost produkovat víno originální produkce na povinné členství ve sdružení, pokud jsou splněny všechny jakostní požadavky stanovené právními předpisy. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, samotní vinaři jsou garanty vysoké jakosti jimi produkovaných vín.“ Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví45 neměl k návrhu zákona z hlediska své působnosti žádné připomínky, pouze upozornil na legislativně technické chyby. Nejvyšší kontrolní úřad46 se zabýval zařazením dotací, o které se může ucházet Vinařský fond, do výčtu příjmů VF. Z textu návrhu zákona totiž vyplývalo, že tyto dotace jsou uvažovány nad rámec nenávratných finančních podpor pro VF. Úřad průmyslového vlastnictví vyslovil zásadní připomínku k § 16, v němž navrhoval připustit označení vína v souladu s jinými zákony (zákon o ochranných známkách, zákon o označení původu a zeměpisných označeních). Nejvyšší státní zástupkyně47 se vyjádřila převážně ve smyslu úpravy užívaných pojmů. Klub senátorů KDU-ČSL48 dle názoru autorky diplomové práce správně podotkl ve svých připomínkách, že nabídka vín při pořádání výstav a soutěží vín není uváděním vína do oběhu. Zdůvodnil to tím, že „pořádání těchto výstav a obohacuje nabídku kulturních akcí v tradičních vinařských regionech, jejichž zájmem je zachování těchto

44

Vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci připomínkového řízení Vyjádření Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v rámci připomínkového řízení 46 Vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu v rámci připomínkového řízení 47 Vyjádření Nejvyšší stání zástupkyně v rámci připomínkového řízení 48 Vyjádření Klubu senátorů v rámci připomínkového řízení 45

29

výstav, na nichž se významnou měrou účastní i malovinaři a další skupiny obyvatel. Tyto výstavy významně přispívají k udržení sociální soudržnosti venkovských regionů“. Nepovinná místa se k návrhu zákona vyjádřila následovně: Vinařský fond49 komentoval problematiku postavení VF jako orgánu veřejné moci. Odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 50/2002 Sb., kde je ustanovení, které podle názoru VF potvrzuje jeho postavení správce daně v případě rozhodování o povinnosti zaplatit odvod podle předkládaného návrhu. Českomoravská vinohradnická a vinařská unie50 připomínkovala návrh zákona poznámkou o ruční sklizni hroznů v kategorii výběr z hroznů a vyšší. Odkazovala přitom na legislativu jiných zemí EU. Dle názoru autorky diplomové práce se jednalo o připomínku, která by vedla ke zlepšení kvality vín. Mechanizovaná sklizně má jistě své přednosti, ale dochází při ní k určitému poškození hroznů (to obnáší rozvoj nežádoucích plísní, bakterií a hub, vstup infekcí apod.), což v kategorii výběr z hroznů a vyšší je vždy na škodu. Také se ČMVVU zabývala pojmem obohacování, jež odmítala a navrhovala používat ustálený termín zvýšení cukernatosti. V odborných kruzích se o těchto pojmech velmi živě diskutovalo. Není jasné, zda zastánci pojmu obohacování měli snahu přizpůsobit terminologii moderním trendům ve vinařství, nicméně někdy jsou takové snahy spíše na škodu a poškozují dosavadní vnímání českého a moravského vinařství. Jak vtipně poznamenal Švejcar51, „je samozřejmé, že nejlepší by bylo, kdyby hrozny měly každoročně takové množství cukru, aby se mošty nemusely přislazovat“. Agrární komora ČR52 zopakovala připomínky ČMVVU a dále navrhla pozměňovací návrhy k důvodové zprávě.

49

Vyjádření VF v rámci připomínkového řízení Vyjádření Českomoravské vinohradnické a vinařské unie v rámci připomínkového řízení 51 Švejcar, V. Zvyšování cukernatosti. Vinařský obzor, 2004, č. 7-8, s. 332 52 Vyjádření Agrární komory ČR v rámci připomínkového řízení 50

30

5.4.

Novelizace vinařského zákona č. 321/2004 Sb.

Vinařský zákon byl několikrát novelizován a ne vždy se jednalo o změny k lepšímu. Jednou takovou změnou byla definice malovinaře (vinohradník či vinař, který pěstuje hrozny révy vinné na registrované či neregistrované vinici o výměře nejvýše 20 arů a vyrábí víno z těchto hroznů v množství nejvýše 2000 litrů ročně), která vyvolala rozpor s komunitární úpravou. Malovinaři měli určitá administrativní zvýhodnění, která však byla právem EU umožněna pouze za podmínek neuvádění produkce na trh jen u vinohradníků do rozlohy vinic maximálně 10 arů a vinařů do výroby 1000 litrů vína ročně53. Jako kontrolní orgán zde funguj SZPI, která rozhodla, že nebude postupovat podle novely ZVV, ale bude se řídit komunitární právem54. Koudelka55 se postavil proti tomuto názoru a odvolává se na ústavněprávní základy. Zdůrazňuje, že každý zákon má předpoklad správnosti a bezvadnosti, pokud jej nezruší Ústavní soud či Parlament. Stát se nemůže dovolat ochrany před orgány EU proti svým občanům pokud je jeho právo v rozporu s právem EU. Novela č. 215/2006 Sb., která vstoupila v platnost 1. července 2006 zavádí následující změny. Pro potřeby tohoto zákona je definován pojem vinice jako zpřesnění původního textu. Nově je jako vinice definována i vinice vyklučená, pokud k této nebylo vydáno právo na opětovnou výsadbu – to je důležité pro potřeby výpočtu hektarového výnosu. Ten je také zcela nově definován. Již se nebude hovořit o nejvyšším hektarovém výnosu a o hektarovém výnosu pěstitele, ale pouze o hektarovém výnosu, který je vymezen pro jakostní vína stanovené oblasti a zcela nově jako podíl množství vinných hroznů sklizených v daném vinařském roce a plochy vinice, na níž byly hrozny vypěstovány. Jeho výše je stanovena na 14 t/ha. Do plochy vinic pěstitele se počítají všechny plochy vinic náležející pěstiteli, i když se jedná o vyklučené či daný rok neplodné. Novinkou je také definice známkového vína s přívlastkem56.

53

Koudelka, Z. Novela zákona o vinohradnictví a vinařství. Vinařský obzor, 2006, č. 7-8, s 317 Kolejková, D. SZPI nebude postupovat podle vinařského zákona.Vinařský obzor. 2006, č. 9 55 Koudelka, Z. Novela zákona o vinohradnictví a vinařství. Vinařský obzor, 2006, č. 7-8, s 317 56 Půček, M. Vinařský obzor. 2006, č. 6 54

31

6. VINOHRADNITCVÍ, VINAŘSTVÍ A POZEMKOVÉ PRÁVO 6.1.

Obecně k evidenci pozemků

V dobách svého konstituování sloužila především pro účely daňové. Pozemková daň patřila k nejstarším povinnostem obyvatel vůči státu. To je přirozené, neboť zemědělská výroba byla jednou z prvních lidských činností. 57 Zápisem v zemských deskách si šlechta počátkem 14. století zajišťovala svá soukromá práva. Držebnosti poddaných spolu se soupisem jejich povinností si vrchnost nechávala zapsat do knih, které se nazývaly urbáře. To bylo polovině 17. století. Pozemky poddaných se nazývaly pozemky urbární, rustikální či kontribuentní. Naopak pozemky vrchnostenské byly nazývány dominikálními nebo dvorskými. Pro účely spravedlivějšího vyměřování daní vznikl první berní katastr pro Čechy (1653–1656). Ten je také považován za první rustikální katastr – první berní rula. Po jeho revizi vznikl druhý rustikální katastr v roce 1648. Ten platil do roku 1748. Za první moravský katastr lze považovat lánové rejstříky – první lánová vizitace v letech 1656–1658, druhá 1669–1697. 1.5.1749 vstoupil v platnost první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z r.1748). Ten nahradil jak berní rulu, tak moravské lánové rejstříky. Po jeho vizitaci začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní rula z r.1757). V roce 1749 byly dále zavedeny nové přiznávací listy pro statky dominikální. Snahou bylo vyrovnat pozemkovou daň dle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností (exaequace - vyrovnání). Výsledkem tohoto šetření je elaborát Exaequatorium dominicale (panské vyrovnání) z roku 1757. Byl základem pro tereziánský katastr dominikální. Rustikální tereziánský katastr spolu s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních tak dominikálních. Nazýval se pak souhrnně katastrem tereziánským aneb tereziánskou rektifikací katastru58. Později se zjistilo, že takový soupis půdy již není dostačující. Proto 20.4.1785 nařídil Josef II. patentem o reformě daně pozemkové a vyměření půdy zaměřit všechny pozemky - dominikální i rustikální – uvnitř obcí, zobrazit je a určit jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Tímto patentem byla do evidence půdy zavedena novinka. Byla nahrazena dosavadní soustava osedlnostní jiným daňovým prvkem - pozemkem. 57

Radimský, J., Trantírek, M. Tereziánský katastr moravský. Praha : Ministerstvo vnitra, 1962, s 8 Čerba, O. Soupisy půdy a nejstarší mapování na našem území. (citováno 1. března 2007). Dostupný z: http://gis.zcu.cz/studium/tka/Slides/soupisy_mapovani.pdf 58

32

Výsledek těchto aktivit je nazýván josefským katastrem. Byl to vůbec první katastr na našem území, který byl založen na přímém měření reálného stavu v terénu. Tyto snahy se ovšem nesetkaly s pochopením ze strany šlechty, a proto byl opět zaveden katastr tereziánský. Tento ovšem platil jen krátkou dobu. Jednou provždy josefský katastr ukázal závažné nesprávnosti ve výměrách katastru tereziánského, a proto byl zaveden katastr nový, tereziánsko-josefský, v němž byly šlechtě ponechány výhody exaequatoria, a přesto zůstaly správné výměry z katastru josefského. To se psal rok 1792. Nový katastr byl podkladem pro založení zemských desek a pro daňové předpisy. Platil až do roku 1860. Poté vstoupil v platnost operát stabilního katastru. Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny nejvyšším patentem rakouského císaře Františka I. ze dne 23.12.1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Jelikož nebylo zajištěno systematické udržování stabilního katastru, stával se méně a méně aktuálním. Z tohoto důvodu bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění – reambulace. Po stránce kvalitativní ovšem dílo utrpělo, jelikož bylo děláno ve spěchu a nedůsledně. Tyto změny se odehrávaly v letech 1869-1881. Z provedených změn a z načerpaných zkušeností jasně vyplývalo, že pokud nebude katastr systematicky udržován, bude brzy znehodnocen a neustálé opravování není cestou ke kvalitnímu systému evidence pozemků. Proto se šlo cestou zákonné úpravy a vznikl zákon ze dne 23.5.1883 č. 83 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové, který nařídil, že se katastr daně pozemkové musí udržovat v souladu se skutečným a právním stavem. Katastr daně pozemkové platil až do r.1927. Dne 16.12.1927 byl přijat zákon č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). Účel katastru se přetvořil z daňového poslání na právní a hospodářský. Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako veřejný. Tento zákon byl zrušen v roce 1971 zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. Vývoj pozemkového práva v kontextu vinařství je specifický vzhledem k dané komoditě. Záznamy nacházíme nejen v katastrech českých a moravských, ale také je pozornost vinohradnickým pozemkům věnována ve velkém množství literatury. Sallač59 59

Sallač, K. Svobodná dělitelnost pozemků jest záhubou stavu rolnického. Praha : Vyňato z Pražských hospodářských novin, 1887, 33 s.

33

se ve svém díle zabývá velmi zajímavým aspektem té doby – svobodnou dělitelností pozemků. 8. dubna 1848 bylo zrušeno poddanství a tím pádem se změnily poměry rolníků k půdě. Začali více hospodařit na svých pozemcích. Zákonem zemským ze dne 20. prosince 1869 byla zrušena nedělitelnost pozemků. Je známo, že mezi Slovany panoval patriarchát – prvorozený syn přebíral hospodářství po otci. Jednalo se o rodinný statek i povinnosti směrem k sourozencům. Otec v posledním pořízení obvykle stanovil, že nastupující syn jest „povinen živiti bratry a sestry do jejich smrti, kdyby zůstali svobodni“. S dědičnou posloupností souvisí i zvyk rodinný statek ponechat nedělitelný a „neztenčený majetek potomstvu odevzdati“. Tento zvyk byl ustálen několika patenty a také dekretem dvorním z let 1800 a 1807. Nastával rozpor svobodomyslnosti a mravního a zvykového „práva“. Převládal názor, že omezování dělitelnosti pozemků i dědičná posloupnost na selských statcích se nesrovnává se svobodou a dospělostí občanů a že zákony o nedělitelnosti pozemků vycházejí ze zastaralých poměrů, kdy držitelé gruntů byli vrchnosti poddaní. Dle zřízení zemského ze dne 30. prosince 1849 rozhodování o dělitelnosti pozemků připadlo zemským sněmům, učinil poprvé poslanec Libor Sadil 12.4.1861 ve sněmu návrh, který později byl rozšířen: •

„aby každý gruntovník bez rozdílu měl právo svůj grunt libovolně děliti, odprodávati a jakýmkoli způsobem s ním nakládati;

•

aby při usedlostech selských posavadní dědičná posloupnost byla zrušena a při nich obecné právo dědičné zavedeno;

•

aby zákonné nařízení, že nikdo nesmí držeti dvě neb více usedlostí, jakož i všechna omezení v užívání a spojování gruntů se zrušila“.

Komise, které byl tento návrh zemským výborem přikázán se usnesla takto: •

„aby návrh, jež žádá neomezitelnou dělitelnost pozemků, se zamítl, proti tomu byly dva hlasy;

•

aby grunty dosud nedělitelné bez rozdílu vlastností sice děliti se směly, aby však vždy zachována byla celistvost přirozených usedlostí kmenových;

•

lesy aby byly vyjmuty z dělitelnosti svobodné a zůstaveny nařízením zákonů o lesnictví;

34

•

za usedlost kmenovou aby se ustavil takový soujem pozemků dle zákonů posud nedělitelných, který vynáší podle katastru čistých 80 až 120 zl. nepočítaje v to ani prostoru, na níž stojí stavení, aniž pak podíly ve společných pastvinách nebo lesích posud nerozdělených;

•

do které nejmenší části mají býti dělitelnými statky dominikální – v desky zemské zapsané – plyne z ústavního pojmu velkého statku;

•

to, co při rozdělení pozemků v usedlosti nebo ve statky kmenové přebude, má býti libovolně dělitelno a může býti vloženo s tou vlastností zvlášť ve knihy gruntovní nebo v desky zemské;

•

zvláštní dělitelnost pozemků při US a veškerá nařízení, držení a užívání pozemků jakkoli obmezující, buďtež zrušeny;

•

práva a povinnosti vzniklé ze závazků svěřenectví – fideikomis – neb manského, pak z jiných titulů práva soukromého nemohou býti změněny rozdělením pozemků leč s přivolením těch, jež se to týká“.

Zemský výbor předložil sněmu královskému návrh zákona o dělitelnosti pozemků v království Českém předlohou ze dne 9.3.1863. V důsledku historických událostí byl pak sněm uzavřen. K návrhu se vrátil opět roku 1864 a přikázal jej zvláštní komisi. Ta podala zprávu o návrhu ze dne 29.5.1854 a návrh zákona. Lišil se od předchozího: •

„co do formy dělil návrh komise ustanovení o statcích doposud libovolně nedělitelných, které byly vloženy v knihy gruntovní – statky selské – a o statcích vložených v desky zemské – bývalé statky panské – od ustanovení obecných, ježto se týkala jedněch i druhých;

•

co do pozemků při obcích městských, jež se doposud libovolně děliti nesměly (aby se směly volně děliti);

•

ve výměře usedlosti kmenové a částkách gruntů, které se měly státi volně dělitelnými (aby jedna třetina výměry byla prohlášena za volně dělitelnou);

•

při usedlostech, které jsou nejpodstatnější částí pozůstalosti, podržena a upravena zvláštní dělitelnost pozemků ze zákona;

•

ve velikosti, až do které by se statky zemské děliti mohly – statky přes 1000 jiter s obmezením, že nezmenší se stav tehdejšího statku o jednu pětinu;

•

výminky naturální se nevylučovaly“.

35

Zastánci svobodné dělitelnosti argumentovali, že menší pozemky lze lépe obdělávat a že tak poskytují více úrody. Důvody pro nedělitelnost byly následující: •

„člověk svobodný jsa občanem státním musí se podrobiti mnohému obmezení svobody jak osoby své tak svého majetku, kdykoliv všeobecné dobro toho žádá;

•

tato omezení nelze považovat za neslušné poručníkování svobodného občana a rovněž jest nedůvodné odvozovati posavadní obmezení z někdejších poměrů poddanských;

•

ze zkušeností – ve státech a zemích, v nichž panuje neomezená dělitelnost hospodářství, úrodnost a zámožnost rolnictva nebývá lepší;

•

k držení náležitého množství dobytka a pravidelnému střídavému hospodářství, které křísí a oživuje plodnost orné půdy, jest zapotřebí větších usedlostí;

•

stálou zámožnost rolníkovu může zaručiti toliko přiměřená usedlost kmenová;

•

zaokrouhlení a slučování usedlostí, vzrůstu a hlídání lesů, zavlažování luk a upravení konkurence čili přispívání na to, čeho zaříditi k tomu potřebí, tomu všemu jakož i přehledu gruntovní majetnosti v katastru a v knihách gruntovních

•

aby i domkaři mohli nabýt majetek – stačí dělitelnost obmezující“.

Usnesením sněmu ze dne 7.12.1865 sdělil výbor zemský návrh zákona O dělitelnosti pozemků pro král. České všem okresním zastupitelstvům, aby podala svá dobrozdání. 26.2.1866 se zemský výbor usnesl k návrhu doktora Škardy na následujícím zákoně: •

„§ 1 – o tom, zda-li selské statky rozděliti, nechť rozhoduje okresní výbor vedle zákonů platných;

•

§ 2 – z rozhodnutí okresního výboru ve věcech těch lze se odvolati k výboru zemskému, z jehož rozhodnutí není dalšího odvolání;

•

státnímu ministrovi se ukládá, aby zákon ten ve skutek uvedl“.

Pak ale byl císařským patentem rozpuštěn český sněm s českou většinou a čeští poslanci byli zbaveni svých mandátů a němečtí si pospíšili s uskutečněním zákona o dělitelnosti pozemků. Příčiny jsou zjevné - vydáním zákona získali si pro tehdejší dobu

36

nádech svobodomyslnosti a taky nechtěli rozšíření samosprávy v podobě rozhodování v podobě okresních výborů o dělitelnosti. Zákon odhlasovaný německými poslanci 9. října 1869 došel 20. prosince téhož roku císařského schválení. Za sedmnáct let dochází k „recesi“ – objevuje se lichva, rostou dluhy. Stoupala cena, ale i výnosy usedlostí. S klesáním renty pozemkové neklesal současně a přiměřeně i úrok půjček. Syn musel vyplácet sourozence a tím se vysoce zadlužoval. Grunty nevynášely a pozemky klesaly vlivem nadměrné parcelace v ceně. Objevují se hlasy pro rozumnou, omezenou, dělitelnost pozemků. Jako vhodné řešení se ukazuje scelování pozemků, ale tomu bránila omezená dělitelnost statků a proto bylo uznáváno, že kdyby obmezená dělitelnost pozemků zrušena byla, bylo by snadné pozemky scelovat. Měl být vytvořen zákon o scelování pozemků, ale místo toho vznikl zákon o neomezené dělitelnosti. Vše se týkalo i pozemků vinohradnických, ačkoliv u těch to bylo poněkud komplikovanější, jelikož dělit vinici, myšleno fyzicky, není tak snadné jako dělit pole.

6.2.

Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu

S ohledem na § 1 odst. 2 ZPF jsou vinice součástí zemědělského půdního fondu. Dle odstavce prvního téhož paragrafu je zemědělský půdní fond základním přírodním bohatstvím

naší

země,

nenahraditelným

zemědělskou výrobu a je jednou

výrobním

prostředkem

umožňujícím

z hlavních složek životního prostředí. Ochrana

zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí60. Toto zařazení přináší vlastníkům či nájemcům pozemků mnohé povinnosti. § 3 ZPF stanovuje, že hospodařit na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci pozemků tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, aby nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav. Pro nezemědělské účely je podle § 4 nutno používat v první řadě nezemědělskou půdy, ovšem v případě, kdy musí dojít k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, musí být dodržovány určité zásady. 60

Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu.

37

Především je potřeba co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu. Odnímat se má pouze nejnutnější plocha. Je nutné co nejméně omezovat obhospodařování zemědělského půdního fondu. Po ukončení povolení k nezemědělské činnosti musí být neprodleně provedeny terénní úpravy tak, aby mohla být dotčená půda rekultivována a stala se tak způsobilou k plnění dalších funkcí v krajině. K odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je potřeba souhlasu orgány ochrany zemědělského půdního fondu. Půdu lze odejmout trvale nebo dočasně. Za takové odnětí se platí odvody.61

6.3.

Vztah ke katastru nemovitostí

Katastrální zákon62 výslovně zmiňuje vinice ve svém § 2 odst. 3, kde stanovuje, že pozemky se člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Tyto pozemky spadají do evidence v katastru nemovitostí. S katastrálním zákonem souvisí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška).

6.4.

Pozemkové úpravy

Pozemkové úpravy jsou upravené v zákoně č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. K tomuto zákonu se vztahuje vyhláška č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Zákon o pozemkových úpravách pozemkovými úpravami rozumí proces, kdy se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi 61 62

Zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu Zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky

38

zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako nezbytný podklad pro územní plánování.63 Právní úprava pozemkových úprav na našem území procházela přirozeně určitým vývojem. Posledním předlistopadovým předpisem upravujícím pozemkové úpravy byl zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků (scelovací zákon), který byl změněn vládním nařízením č. 211/1949 Sb., o zrušení scelovacích úřadů a orgánů a o přechodu jejich působnosti na orgány lidové správy. Vládním nařízením č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků byly zrušeny předpisy, které tomuto ustanovení odporovaly, zejména scelovací zákon a vládní nařízení jej měnící.64 Před vstupem ČR do EU bylo vinohradnictví postaveno před klíčový problém, kterým byla velikost výsadeb v den našeho vstupu. Jednou z podmínek našeho připojení bylo nerozšiřování ploch vinic z důvodů případné evropské nadprodukce. Tento fakt spustil snahu vinohradníků vysadit před vstupem co nejvíce vinic. Problémem byla nepřipravenost dostatečného počtu ploch. Nové vinice bylo totiž možno vysazovat jen v uznaných viničních tratích. Další komplikací byly nevyjasnění vztahy k půdě a nemožnost pronájmu státní půdy, ale především nerealizované pozemkové úpravy. Proto byla přijata řada opatření, v rámci kterých byly uvolněny finanční prostředky na tzv. Malé pozemkové úpravy v několika okresech. Se vznikem VF pak souviselo zavedení dotací podporující výsadbu nových vinic. Výsledkem je, že do 30.4.2004 bylo dosaženo celkové plochy vinic 17 450 hektarů65. S pozemkovými úpravami se pochopitelně setkáváme při výsadbách vinic.

6.5.

Výsadba vinice, opětovná a nepovolená výsadba

Pokud se rozhodne vinohradník vysadit novou vinic, musí splnit několik podmínek. Především je potřeba určit, zda bude mít vysazená vinice výměru menší než 1000 m2 nebo větší.

63

§ 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. 64 Baudy, P. Nedokončená scelovací řízení a scelovací úpravy. Pozemkové úpravy. 65 Kalášek, J. Zkušenosti z pozemkových úprav pro výsadbu nových vinic. Pozemkové úpravy

39

Nová výsadba vinice je z pohledu legislativy posuzována jako stavba. Podle § 103 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) konstrukce vinic nepotřebuje stavební povolení ani nespadá pod ohlašovací povinnost. V § 80 se hovoří o rozhodnutí o změně využití území, kdy v případě vinic toto rozhodnutí vyžadují změny druhu pozemku přesahujících výměru 300 m2, zejména zřizování, úprav a rušení vinic.66 Nová práva na výsadbu lze získat k nově prováděné výsadbě v rámci scelování pozemků nebo vyvlastněných ve veřejném zájmu anebo k založení porostů za účelem produkce roubů. Nově vytvořená práva na výsadbu jsou práva, která byla Českou republikou získána v procesu vyjednávání – jedná se o 2 % z celkové plochy vinic v ČR ke dni vstupu ČR do EU. Toto právo je nutné realizovat před koncem druhého vinařského roku následujícího po roce jeho udělení. Právo na opětovnou výsadbu získává ten pěstitel, který vinici vyklučil. Musí být využito před koncem osmého vinařského roku následujícího po vyklučení a nemusí být využito na stejný pozemek. Také může být převedeno na jiného pěstitele v rámci České republiky. Pokud toto právo nebude využity výše popsanými způsoby, bude převedeno do rezervy. Je důležité vědět, že právo na opětovnou výsadbu může být využito i tři roky před vyklučením vinice, ovšem pouze za předpokladu, že žádající pěstitel prokáže, že nevlastní žádná nebo dostatečná práva na výsadbu zamýšlených ploch vinic. Pokud vinohradník vysadil vinici po 1.5. 2004 bez povolení, jednalo se o nepovolenou výsadbu a tato vinice musela být

na základě rozhodnutí ÚKZÚZ

vyklučena. Pokud tak vinohradník neučinil dobrovolně, byla vinice vyklučena na jeho náklady ÚKZÚZ. Rezerva práv na výsadbu v sobě obsahuje práva na novou výsadbu, na opětovnou výsadbu a práva na výsadbu udělenou z rezervy. Tato práva lze využít do konce druhého vinařského roku následujícího po roce udělení67.

66 67

§ 80 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Špalková, J. Pravidla výsadby vinic v EU. Vinařský obzor, 2003, č. 9, s 389.

40

7. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE LATA 7.1.

Zařazení vinařského práva v systému práva ČR

Právní regulace vinohradnictví a vinařství, pravidla, která jsou českým právním řádem a komunitární legislativou stanovena, jsou mnohdy mezi vinaři vnímána jako spíše škodící než prospívající. Nutnost právní úpravy oblasti vinařství je ovšem zřejmá. Pomineme-li určitou míru „zajištění“ kvality výsledného produktu, je také třeba zajistit ochranu zdraví osob před nepříznivými vlivy nežádoucích či dokonce nebezpečných látek ve víně, ochranu spotřebitele (např. že deklarovaný původ hroznů je pravdivý) a také ochranu životního prostředí. Vinařské právo tvoří součást zemědělského práva, je multidisciplinární. Čerpá z poznatků z mimoprávních odvětví. V právní úpravě se odráží technologické postupy, enologické charakteristiky. Bez těchto poznatků není možné správně vinařské právo pochopit68.

7.2.

Předmět právní úpravy

Nelze hovořit o vinařském právu bez vymezení předmětu jeho úpravy. Vinařský zákon se skládá ze dvou částí – část vinohradnická a část vinařská. Již v první paragrafu je naznačena dvojí regulace. V prvé řadě jsou zde přesně stanoveny podmínky a požadavky, které členské státy musí na základě předpisů ES upravit. V další části tento paragraf poskytuje volný prostor pro úpravu záležitostí související s vinařstvím vnitrostátními předpisy. Negativní vymezení předmětu právní úpravy nám říká, že zákon se tak nevztahuje na vinné hrozny určené k přímé lidské spotřebě, hroznovou šťávu, zahuštěnou hroznovou šťávu, vinný ocet a potraviny nového typu69.

7.3.

Prameny právní úpravy

7.3.1. Prameny mezinárodního práva Pomineme-li komunitární právo, není příliš mnoho jiných norem mezinárodního charakteru, které by se výrazně dotýkaly vinařství. Jedná se spíše o činnost 68 69

Rada, T. Vinařství v kontextu práva. Brno : Právnická fakulta, diplomová práce, 2006 Rada, T. Vinařství v kontextu práva. Brno : Právnická fakulta, diplomová práce, 2006

41

mezinárodních organizací jako je OIV70 či COPA/COGECA71, které do jisté míry regulují oblast vinařství. O činnosti těchto organizací je pojednáno výše. V oblasti komunitárního práva se setkáváme s velkým počtem předpisů vztahujících se k vinařské problematice. Vinařské právo spadá do prvního pilíře SES. Ze zařazení do třetí části SES, vedle volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu je jasné, že této oblasti lidské činnosti je přikládán v komunitárním právu velký význam – zemědělství je pojímáno jako společná politika ES, jejímž cílem je zvýšení produktivity zemědělství, zabezpečení slušné životní úrovně pro zemědělce, jistý příjem a pochopitelně stabilizace agrárního trhu, jenž zajistí dostatek kvalitních a bezpečných potravin.72 Vztah evropského práva, konkrétně nařízení a vnitrostátních právních norem ČR, je charakterizován dvěma zásadami. Jednak je to zásada nadřazenosti, tzn. že v případě konfliktu konkrétních právních pravidel dopadajících na jeden vztah, je uplatňována přednost práva komunitárního. Zásada druhá pak stanoví přímý účinek nařízení. V praxi to znamená, že nařízení přímo zavazuje či naopak přiznává práva jednotlivcům. Nyní k nejdůležitějším, resp. hlavním předpisům souvisejícím s vinohradnictvím a vinařstvím: •

nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, o společné organizaci trhu s vínem, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení Komise (ES) č. 1622/2000, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem a zavádí se kodex Společenství pro enologické postupy a ošetření, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení Komise (ES) č. 1607/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, zejména k hlavě o jakostním vínu stanovených pěstitelských oblastí, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení Komise (ES) č. 883/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro obchod se třetími zeměmi s produkty v odvětví vína, ve znění pozdějších předpisů

70

http://www.oiv.org/ http://www.copa-cogeca.be/ 72 Švejcar, V. Evropská unie a naši vinaři. Vinařský obzor, 2004, č. 3, s. 114 71

42

•

nařízení Komise (ES) č. 1291/2000, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty, ve znění pozdějších předpisů

•

nařízení Komise (ES) č. 884/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a pro evidenční knihy vedené v odvětví vína, ve znění pozdějších předpisů.

Společná organizace trhu s vínem je zahrnuje společná pravidla platná pro všechny členské státy. Tato společná organizace je vymezena nařízeními ES. Právě pro přizpůsobení

naší

legislativy

těmto

nařízením

vznikl

návrh

nového

zákona

o vinohradnictví a vinařství (321/2004 Sb.). Cílem společné organizace trhu s vínem je stabilizovat trhy v odvětví vína. Základními pilíři společné organizace trhu s vínem jsou ustanovení o produkčním potenciálu, tržních mechanizmech, seskupeních producentů a odvětvových organizací, enologických postupech a ošetřování a obchodu se třetími zeměmi. Společná organizace trhu s vínem je reformována přibližně jednou za deset let73.

7.3.2. Vnitrostátní úprava Při pojednání o vnitrostátní úpravě je vhodné vždy začít ústavněprávními základy. Ty jsou

dány

zákonem

č.

1/1993

Sb.,

Ústava

České

republiky

a

zákonem

č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod. Ze soukromoprávního pohledu jsou nejdůležitější dva předpisy – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513 /1991 Sb. obchodní zákoník. Současně sem spadají předpisy práva pracovního. Nejrozsáhlejší část problematiky vinohradnického a vinařského práva je upravena v předpisech práva veřejného. Je přirozené, že do pramenů práva vinařského budou spadat normy práva životního prostředí. Na kvalitě životního prostředí závisí zemědělská činnost, kam pochopitelně vinohradnictví a vinařství spadají. Velmi důležitým aspektem je ochrana půdy jako výrobního faktoru: •

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

•

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění souvisejících předpisů

73

Špalková, J. Společná organizace trhu s vínem v EU. Vinařský obzor, 2003, č. 7-8, s. 312

43

•

zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Předpisy práva zemědělského tvoří jakýsi obecný rámec pro vinařské právo: •

zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů

•

vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění vyhlášky č. 186/2003 Sb.

•

vyhláška č. 347/2002 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin

•

vyhláška č. 447/2004 Sb., o požadavcích na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky užití chininu a kofeinu

•

vyhláška č. 446/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin potravními doplňky

•

vyhláška č. 210/2004 Sb., o podmínkách a požadavcích na provozní a osobní hygienu při výrobě potravin a jejich uvádění do oběhu s výjimkou prodeje, kromě potravin živočišného původu

•

vyhláška č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsoby jejich kontroly a hodnocení

•

zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o z měně některých zákonů

•

zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

44

S předpisy správního práva souvisí dozor, kontrola, odpovědnost a sankce ve vinařském právu. Jedná se o tyto normy: •

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Z trestněprávního odvětví se jedná o zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Nedílnou součást pramenů vinařského práva tvoří normy práva finančního. Mezi ně patří zejména: •

zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Tolik obecné předpisy vztahující se k vinohradnictví a vinařství. Skupinu zvláštních předpisů tvoří


zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů




vyhláška č. 323/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství




vyhláška č. 324/2004 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí včetně jejich územního vymezení74

74

Rada, T. Vinařství v kontextu práva. Brno : Právnická fakulta, diplomová práce, 2006

45

8. DAŇOVÁ PROBLEMATIKA Daně člověka provázejí při všech jeho činnostech. Ne jinak tomu je při pěstování hroznů a výrobě vína. Mezi relevantní patří následující předpisy: • zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. • zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků • zákon č. 353/2003Sb., o spotřebních daních • zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty • zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční • zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí • zákon č. 357/1192 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí V současné době jsou pro vinaře aktuální otázky spojené především se spotřební daní. I když je její sazba nulová, je přesto potřeba podávat daňové přiznání. Problémy nastávají např. u fortifikovaných vín. ZSD definuje pouze tichá vína a vinaři tak nemají jasno, jaká je sazba daně u fortifikovaných vín. Fortifikované víno je tichým vínem s nulovou sazbou daně podle § 93 odst. 3 ZSD a podle § 71 je líh osvobozen od daně75. Stále více vinařů se v souvislosti s rychle se měnící legislativou obává daňové kontroly (upravena v § 16 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Především si stěžují na postup daňových orgánů v případě používání pomůcek ke stanovení daně. Pomůcek (listinné doklady, výpisy z veřejných záznamů, znalecké posudky, výpovědi svědků apod.) se používá v případě, kdy vinař nesplnil svou daňovou povinnost a vede-li to zároveň k tomu, že daň nelze stanovit dokazováním. Pomůcky jsou oproti dokazování nepřezkoumatelné a to vadí většině vinařů. Pokud vinař nesouhlasí s postupem daňového orgánu, je třeba se obrátit na jeho nadřízený orgán a žádat o sjednání nápravy. Pro úplnost je třeba podotknout, že nelze kombinovat dokazování a pomůcky, což také není všem vinařům zcela známo a jsou zprávy i tom, že daňové orgány toto nedodržují76 77. Případů zneužití daňové kontroly se v posledních několika letech vyskytlo málo, nicméně o to závažnější byly. Daňová kontrola je klíčovým instrumentem v rukou správce, donedávna nebylo možné se účinně bránit – kontrolu zastavit či napadnout. Často tato kontrola končí vydáním dodatečného platebního výměru, který je vykonatelný

75

Horešovský, J. Fortifikovaná vína. Vinařský obzor, 2005, č. 1, s. 28 Horešovksý, J. Daňová poradna – daňová kontrola. Vinařský obzor, 2005, č. 9 77 Horešovksý, J. Na co má právo finanční úřad. Vinařský obzor, 2006, č. 4, s. 146 76

46

bez toho, že by byl pravomocný. To způsobovalo nemalé potíže. Poplatník se totiž může bránit až po zaplacení platebního výměru a než dojed k rozhodnutí může uplynout až několik měsíců. Od 1.1.2003 však došlo k významné změně. Existuje nová možnost obrany – je jí žaloby proti tzv. nezákonnému zásahu správního orgánu. Klíčovým zde byl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který judikoval, že tyto žaloby jsou přípustné a současně poskytl jakýsi návod, jak lze daňovou kontrolu v daných případech dokonce pozastavit do doby rozhodnutí soudu. Výsledkem tohoto rozhodnutí může být i úplné zastavení daňové kontroly. Nezákonná daňová kontrola zasahuje do svobodné sféry osoby porušuje ústavně zaručená práva78. Další nejasnosti vznikají při odepisování vinice. Zákon o daních z příjmu v § 26 zahrnuje vinici do pěstitelských celků trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky a odepisují se ve třetí odpisové skupině. § 27 odst. 1 písm. b) tohoto zákona stanoví, že pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky, jež nedosáhly plodonosného stáří jsou vyloučeny z odepisování hmotného majetku. Problém zde činí pojem „plodonosné stáří“. Definice tohoto pojmu nikde neexistuje. Je zde tedy prostor pro výpomoc zemědělské nauky. Tento pojem lze chápat jako stáří, kdy porost začne plodit. Jako pomocný údaj může sloužit charakteristika vstupu do plodnosti z odrůdového listu (vydaný v rámci registrace odrůdy).79

78 79

Horešovský, J. Dobrá zpráva daňovým poplatníkům. Vinařský obzor, 2005, č. 12 Horešovský, J. Daňová poradna – odpisy vinice. Vinařský obzor. 2005, č. 10, s. 492

47

9. VINAŘSKÝ FOND Poměrně významnou roli hraje ve vinařství ČR Vinařský fond. Jak již bylo výše řečeno, vznikl na základě zákona č. 50/2002 Sb. Před vstupem ČR do EU měl za úkol podporovat výsadbu a obnovu vinic a dále propagovat prodej vína. K tomu měl využívat prostředky získané z odvodů od pěstitelů vinic, výrobců a dovozců vína a také prostředky, které získal jako dlouhodobě návratnou finanční podporu ze strany státu. Po přijetí zákona č. 321/2004 Sb. Se VF zaměřil více na podporu marketingu vína, rozvoj vinařské turistiky a o zajištění informovanosti veřejnosti o vinohradnictví a vinařství. Orgány Vinařského fondu jsou Rada Vinařského fondu, ředitel fondu a Dozorčí rada Vinařského fondu80. Podpory z VF jsou osvobozeny od daně z příjmu u fyzických a právnických osob, které nebyly zřízeny za účelem podnikání. Také podpory z VF na pořízení nebo technické zhodnocení hmotného majetku jsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob.81

80 81

www.vinarskyfond.cz Koudelka, Z. Změny vinařského práva. Vinařský obzor. 2006, č. 1-2, s. 8

48

10. PROPAGACE ČESKÉHO A MORAVSKÉHO VINAŘSTVÍ V rámci podpory českého a moravského vinařství vzniklo v posledních letech množství projektů. Velmi ceněným počinem bylo zavedení značky Svatomartinské. Tato značka byla registrována v roce 1995 a od té doby se pod ní prodává mladé víno (obdoba francouzského Beaujolais). V srpnu roku 2005 byla tato značka převedena na VF ČR. Značka je využitelná pro všechny registrované vinaře v ČR za splnění podmínek daných VF. Pod značkou Svatomartinské by se měly prodávat pouze tyto odrůdy: Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Modrý Portugal + Svatovavřinecké - posledně jmenované jako vína červená i jako vína růžová. Před uvedením na trh je potřeba posouzení vína komisí. Existují určité standardy charakteru vína a technologie a je také dáno rozmezí pro analytické hodnoty. Výrobce vína může použít společnou vzorovou etiketu nebo může mít etiketu vlastní a přidá na ni grafickou známku. Platí zde používání společných záklopek a grafickou značkou. V rámci efektivní propagace je vybírán poplatek za přihlášku vína k hodnocení a dále poplatek za každou vyrobenou láhev82. K tradiční propagaci vinařství patří oblíbené výstavy a soutěže vín. Tyto jsou upraveny v právu komunitárním nařízením Komise (ES) č. 753/2002 a v rámci české legislativy je tato problematika ošetřena v § 16 odst. 5 a 10 zákona č. 321/2004 Sb. a v § 8 vyhlášky č. 323/2004 Sb. Smyslem výstav a soutěží je stanovení pořadí vín dle kvality v určených kategoriích a jejich náležité ocenění. Tato ocenění lze pak uvádět na etiketě stolních vín a vín jakostních, pokud ovšem byly uděleny celé šarži dotyčného vína v soutěži uznané českým státem nebo třetí zemí, jejíž pravidla hodnocení zajišťují nestrannost. Zaručení nestrannosti a transparentnosti bylo stěžejním bodem při tvorbě podmínek pro uznání soutěže či výstavy. Pokud chce osoba pořádat výstavy či soutěže a hodlá vítězná vína ocenit medailemi, má za povinnost požádat Ministerstvo zemědělství o uznání takové soutěže či výstavy. V rámci soutěže má pořadatel mimo jiné tyto nejvýznamnější povinnosti: •

zajistit veřejnost soutěže,

•

zajistit nestrannost soutěže,

82

Krška, P. Svatomartinské – Staro-nová národní značka pro mladá moravská a česká vína. Vinařský obzor, 2005, č. 9

49

•

zajistit transparentnost soutěže83.

S přijetím nového silničního zákona č. 465/2006 Sb., byla propagaci vinařství zasazena další rána. Nově zavedené vinařské stezky a cyklotrasy poněkud ztratily na významu, neboť návštěvníci sklepů se obávali policejních kontrol na alkohol v krvi. Pravdou je, že alkohol nepatří na silnici a cyklista, který pod vlivem alkoholu vyjede na veřejnou komunikaci vystavuje sebe i okolí nebezpečí. Otázkou ale zůstává, jaký bude osud vinařských stezek. Vždyť projet se v krásném dni vinorodým krajem a potěšit se rozumným množstvím dobrého vína je splněný sen mnohých.

83

Hrabětová, S., Bublíková, L. O povinnosti státu uznávat soutěže vín. Vinařský obzor, 2005, č. 12

50

11. NÁMĚTY DE LEGE FERENDA V práci bylo zmíněno, že před započetím výčepu vína, muselo být víno kontrolováno, zda-li splňuje kvalitu a následně byly sudy zapečetěny, aby víno nemohlo být doléváno vodou. Není pochyb, že by se tento postup uplatnil i v současném vinařství. V době, kdy se Česká republika stala součástí evropského trhu a kdy je snahou prosadit se s českými a moravskými víny na zahraničních trzích, není možné nabízet nekvalitní vína. Bohužel se tak často děje. Do tradičních vinařských oblastí míří stále více turistů a zájemců o poznání vinařství a je zklamáním, když jim někteří vinaři nabízejí rádoby dobrá vína. Nezřídka se vyskytne případ, kdy je víno, které je téměř zdravotně závadné a naprosto postrádá charakter odrůdy, v horším případě i vína, prezentováno jako jedno z nejlepších. Při (nejen) místních výstavách vín, kdy se v hodnotící komisi sejdou místní vinaři a bodují vína je nejlépe vidět, jaký je rozdíl v názoru na to, co je a co není dobré víno. Jistě, každý má rád něco jiného, jeden preferuje vína suchá, jiný zase vyšší obsah zbytkového cukru. Nicméně jednotnost v názoru co je kvalitní víno by existovat měla. Pak se totiž stává, že určitý vzorek je jedním vinařem vysoce nadhodnocen a druhým podhodnocen. Není nutné, aby ti, kdo hodnotí vína měli degustační zkoušky. Je nicméně žádoucí zamyslet se nad systémem výběru těchto hodnotitelů. Je-li víno obodováno zkušenými hodnotiteli, kteří skutečně vínu rozumí, nedochází pak k zarážejícím situacím, kdy se návštěvník výstavy setká s vínem vysoce ohodnoceným a přitom nekvalitním.84 Od 1995, kdy vznikl vinařský zákon a následně od roku 2004, kdy ČR vstoupila do EU se vinaři potýkají s množstvím právních předpisů, které jsou pro mnohé jen těžko stravitelné. I když např. Vinařský fond či Svaz vinařů ČR pro ně vytvářejí příležitosti jak se s předpisy detailněji seznámit a poskytují jim vysvětlení, rady a návody, stále je jistá míra nepřehlednosti těchto předpisů patrná. Chybí jakýsi ucelený přehled, průvodce vinařskou legislativou, který by postihl nejčastější právní otázky spojené s pěstováním hroznů a výrobou vína. Před několika lety proběhla vlna protestů ze strany vinařů, kteří vyjadřovali svoji nespokojenost s na ně kladenou administrativní zátěží. To se mírně zlepšilo po změně definice malovinaři, přesto se ozývají hlasy, že místo vinici a vínu je vinařova péče věnována vyplňování tiskopisů a snaze orientovat se v legislativě.85 84 85

Vlastní zkušenost autorky Veverka, L. ústní sdělení, Brno 15.11.2006

51

Časté jsou povzdechy vinařů nad příliš striktní legislativou. Pohlédneme-li do dob dávno minulých, setkáme se také s přepisy, které se svojí „tvrdostí“ vyrovnají těm současným, mnohdy ji překonají. A tehdy vinařství prosperovalo a docházelo k vzestupu a kromě otázek daňových se téměř nevyskytovaly žádné stížnosti na tyto předpisy. Proč tedy dnes ano? Zřejmě je to dáno faktem, že vinaři očekávali určitou míru uvolnění pravidel a tím pádem větší možnost prosadit se na trhu nejen u nás. Jistě by stálo za zvážení zmírnit některá ustanovení (destilace přebytků), ne však do té míry, aby to vedlo ke snížení celkové kvality vinařství. Hovoříme-li o kvalitě vína, rozumí se tím především jeho zdravotní nezávadnost a následně harmonie všech jeho složek. Kvalitní víno má na první pohled lahodit oku svou barvou a jiskrou, při přivonění má vyrazit dech (v tom nejlepším smyslu slova) intenzivní a příjemnou vůní, v které lze najít všechno, o má kdo rád, od čerstvě posečené trávy až po pražené mandle či karamel. A při prvním doušku… při prvním doušku se má člověk zasnít, objevit nepoznané, vrátit se tam, kde to má rád, vnímat tu trvající chuť a lahodnost vína. To je kvalitní víno. Vyvolává v nás příjemné pocity a nutí nás mazlit se s ním. Veškeré vinařovy kroky by měly směřovat k výrobě právě takového nápoje. Na podporu toho by měla legislativa vytvářet rámec a podmínky pro takovou produkci. Pochopitelně, že kvalita výsledného produktu, tj. vína, začíná již ve vinici. Proto je nutné věnovat náležitou péči již správné agrotechnice ve vinici a dbát na agroekologické nároky révy vinné. S tím souvisí problematika stáří vinic v ČR. Mnohé výsadby jsou již dávno mimo svůj produkční potenciál, přesto nejsou tyto vinice vyklučeny, půda rekultivována a realizována opětovná výsadba. O staré vinice mnohdy majitelé ztrácí zájem a ponechávají je svému osudu. Dochází na nich k rozvoji chorob a škůdců, kteří následně napadají okolní porosty. Toto je častý problém a je potřeba jej řešit příslušnou právní úpravou (sousedská práva zde nedostačují). V předloňském roce byla velmi znatelná nadprodukce hroznů a vína. Pěstitelé to poznali až příliš tvrdě na výkupních cenách hroznů. Ta se pohybovala od 3,50 Kč za kilogram. Pokud pěstitel dovezl k výkupu kvalitní hrozny, často i sám zpracovatel litoval, že nemůže nabídnout větší částku, bohužel situace byla jaká byla.86 Při pohledu do budoucnosti by se mělo přistoupit k takové právní úpravě, která by především podporovala kvalitu vína a současně i marketing. Významně by se měli podílet

86

Vozdecký, J. Ústní sdělení, Lednice 2005

52

odborníci se zkušenostmi a měl by být dán prostor pro pluralitu názorů a racionální diskusi.

53

12. SHRNUTÍ A ZÁVĚR Z uvedeného historického přehledu lze vidět, že veškerá činnost na poli vinohradnické a vinařské legislativy byla až na výjimky vždy směřována k povznesení tohoto vznešeného oboru lidské činnosti. Žádná jiná rostlina nevzbuzovala takový zájem lidského pokolení již od dob dávno minulých jako réva vinná. Nešlo přitom jen o způsob pěstování a následného zpracování hroznů, ale také o související aspekty. Vinařství je kultura. Nese s sebou spoustu tradic, zvyků. Umění vinařství se dědí z generace na generaci. Cílem práce bylo určit milníky vývoje vinohradnické a vinařské legislativy na našem území. Významně k rozvoji vinařství na našem území přispěl Karel IV., který svými nařízením naznačil správný směr, kterým by se mělo vinařství ubírat. Horenské právo, ač samo o sobě nemělo přímý vliv na vývoj a současnou legislativu bylo zajímavým aspektem vinařství ve své době a jistě by nebylo marné aplikovat některá jeho ustanovení i dnes, i když v míře dnes přijatelné. Velkou ránou pro vinařství byla třicetiletá válka. Jak známo - inter arma silent musea, přesto lze i v této neutěšené situaci vidět pozitiva. Především k nám vlivem neustálého přesunu vojsk a obyvatel byly importovány nové kultivary rostlin, nejen ve vinohradnictví, ale hlavně v okrasném zahradnictví. Nebylo by možné udržet vývoj vinařství bez podpory odborných i zájmových spolků a organizací a co je důležité, bez vzniku odborného zemědělského školství. Materie s jakou se setkáváme při mapování historie vinohradnictví a vinařství nejen z pohledu legislativního je velmi široká a nebylo možné ji v práci podchytit celou, byť jen zmínkou či poznámkou pod čarou. Aspekty, kterých se práce vůbec nedotkla nebo pouze okrajově, mohou být námětem k dalšímu zpracování. Vinařství má v ČR velkou tradici a je dobře, že je zájem ji udržovat. V době, kdy se všude prosazuje technika, je nezapomenutelným zážitkem projít se zimní vinicí a s láskou se dívat na révu a přemýšlet, jak se daný rok vydaří. Na jaře pak s napětím sledovat rašení révy, se zatajeným dechem pozorovat jak přichází do květu a následně nasazuje plody. Posedět pak v podzimním podvečeru, dívat se na sklizenou úrodu a ochutnat dobré víno je vinařovou odměnou za celoroční práci, která vlastně nikdy nekončí. Réva a víno potřebují péči stejně jako malé dítě. Za lásku a pozornost, kterou jim věnujeme se nám stonásobně odvděčí.

54

13. SUMMARY Presented diploma thesis deals with viticulture and viniculture from the historical point of view. Viticulture has a long-term tradition in our country. All efforts of the winemakers should be devoted to the production of high quality wines. This is the only way how to succeed in the competition not only in Czech Republic but also in the world. Its aim was not only to determine main turning points which influenced progress in viniculture but also set these turning points into the legislative framework. History of viniculture in our territory is dated from the ancient Romans. This is well proofed by many discoveries of viticultural knives in the South Moravia. Very important for our viticulture were two regulations of Charles IV. who delimited the direction of viticulture into the future. The existence of special ordinations which have established hard punishments for their breach had no direct influence over progress of viticulture legislation or nowadays legislation but was worth of mentioning. Thirty years´ war had crucial impact on the viticulture. Many of vineyards were destroyed and it took long time to restore. Very important role was attributed to the individual organizations, agricultural education as well as professional journals. After the accession to the European Union new possibilities as well as problems have arisen. It is not so easy for the winemakers to be familiar with all Act, Regulations and Directives and there also exists discrepancy in application of national and European legislation despite this should be considered clear according to the legal theory. To involve every aspect of viticulture and viniculture legislation from the historical point of view is not possible within the scope of this thesis but it should be a subject to further elaboration.

55

14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. DVOŘÁK, J. Nástin vývoje zákonodárství zemědělského na sněmu král. českého a na radě říšské od roku 1889 do roku 1896. Praha : Edv. Baeufort, 1896.

2. KRAUS, V., FOFFOVÁ, Z., VURM, B., KRAUSOVÁ D. Encyklopedie českého a moravského vína. Praha : Nakladatelství Praga Mystica 2005

3. KRAUS, V. Přírodní podmínky, tradice, současný stav a vývoj českého vinohradnictví. Praha : Vysoká škola zemědělská, 1990 4. MATĚJEK, F. Moravské vinice a třicetiletá válka. Praha : Academia, 1984

5. RADA, T. Vinařství v kontextu práva. Brno: Právnická fakulta, diplomová práce, 2006

6. RADIMSKÝ, J., TRANTÍREK, M. Tereziánský katastr moravský. Praha : Ministerstvo vnitra, 1962

7. RATKOŠ, P. Pramene k dejinám Velkej Moravy. Bratislava : Slovenská akademie ved, 1964

8. SALLAČ, K. Svobodná dělitelnost pozemků jest záhubou stavu rolnického. Praha 1887

9. ŠIMÁČEK, J. Důležité listiny a zápisky bývalého poctivého pořádku vinařského královského věnného města Mělníka od r. 1606 až do r. 1850 a Zprávy o schůzích vinařského spolku okolí Mělníka za r. 1874, 1875 a 1876. Mělník : Vinařský spolek okolí Mělníka, 1877

10. TREYBAL R. Přehled hospodářského zákonodárství za poslední dobu. Chrudim : Michael Emanuel Holakovský, 1891, edice Československá matice rolnická 56

11. TVARŮŽEK, R. Réva a víno v Bibli. Brno: Vinařské družstvo v Bzenci, 1948

12. ZÍBR, Č. Řády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvílných v zemích českých. Praha : nakladatel O. Zach, 1910

ČASOPISECKÁ LITERATURA

13. VINAŘSKÝ OBZOR

14. VINIČ A VÍNO

15. POZEMKOVÉ ÚPRAVY

INTERNETOVÉ ZDROJE

16. www.oiv.org 17. www.copa-cogeca.be 18. www.arev.org 19. www.vinarskyfond.cz 20. www.ilcik.cz 21. www.cechcv.cz 22. www.gis.zcu.cz 23. www.mze.cz

57