59
Poslední večeře Páně, řezba dr. Lukáše Richtery. Komponovaný snímek fotografa-výtvarníka Jaroslava Podhrázkého.
Věřím, že pracuji s upřímnými lidmi – s jarem přichází naděje na nové vztahy. Jiří Malina předseda ČSPB
Nové číslo časopisu Betlémy a betlemáři mne přivedlo k zamyšlení, se kterým se chci s vámi podělit. Mám upřímnou radost, že dostáváte betlemářský časopis, který je pro většinu z vás milým společníkem, informátorem, ale také dobrým rádcem. Dnešní číslo je jiné už na první pohled. Formát, členění do sloupců i grafická úprava. To všechno „dělá časopis“ časopisem. Už patnáct let dostáváte pravidelně časopis Českého sdružení přátel betlémů. Mohu snad napsat, že právě zralý věk časopisu je příležitostí vidět svět kolem sebe zrakem nezastřeným vlčí mlhou úzkoprsých tužeb či nicotných zklamání. Podružnosti přestávají hrát jakoukoli roli. Bylo snad správné ocenit zkušenost, moudrost a pracovitost člověka, který stál u zrodu časopisu a pominout malichernost určování nového redaktora. Začali jsme řešit problém bez poznání jeho bezvýznamnosti pro působnost betlemářského časopisu. Nedovedli jsme dostatečně ohodnotit úroveň a přínos dosavadních čísel časopisu Betlémy a betlemáři, které byly rozhodující pro volbu redaktora. Až dočtete dnešní číslo do konce, dáte za pravdu
1
59
ročník 16 březen 2006
Z obsahu Editorale (PhDr. Jiří Malina)
(1)
Velikonoční betlémy (V. Vaclík)
(2–6)
Betlémy v Dobrušce – dokončení (dr. Josef Ptáček)
(7)
České vystřihovací reklamní betlémy (J. Hánová, M. Zábranský, Fr. Karas) (9–10) Kostelní betlémy Diecéze českobudějovické (Jan Roda)
(11)
Papírové betlémy Vánoc 2005 (Fr. Karas)
(12)
Litomyšlské betlémy (Ing. J. Slabý)
(13)
Náš tip na jarní výlet
(15)
Mladí betlemáři vystavovali Informace ze sdružení
(17) (18–24)
Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: třída Karla IV., č.p. 867 500 02 Hradec Králové 2 Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Zadáno do výroby 30. března 2006
2
59
všem těm, kteří měli na mysli kvalitní a reprezentativní časopis Českého sdružení přátel betlémů. Nové číslo se ale stalo i důvodem k zamyšlení nad seskupením betlemářů, kteří se sdružují do jedné organizace – ČSPB. Po mém zvolení do funkce předsedy jsem si přál, abychom společně a pokojně mohli dýchat průzračný betlemářský vzduch nezakalený nízkými vášněmi. Abychom si tu budoucí pohodu nepokazili. Měl jsem radost ze získání prostor pro práci sdružení v Hradci Králové a vůbec mě nenapadlo, jaké problémy nastanou při rozhodování o náplni těchto místností. Domníval jsem se, že betlemáři budou mít radost z oslav 15. výročí sdružení, že se třeba zamyslí nad tím, jak jsem výročí připomenul. Ozval se však jediný, i když přednesl názor celé regionální pobočky. Místo toho jsem si musel přečíst, že pracovní setkání, kterým předsedám, jsou vedená
v obecné rovině většinou bez konkrétních závěrů. Ale také, že o mé betlemářské kvalifikaci lze pochybovat, protože, ač jsem se dlouhodobě podílel na redaktorské činnosti časopisu, nevyšel jediný můj článek o betlémech a nepronesl jsem jedinou řeč na betlemářské téma. Ani takové názory mně budoucí pohodu mezi dobrými betlemáři nepokazí. Stále vím, že nás čekají dny opravdu krásné a že pracuji s upřímnými lidmi. Nebude dlouho trvat a máme tady tradiční oslavu jara a Velikonoc. S jarem přichází všechno to pěkné, milé a příjemné. Po mrazivých dnech, hřejivé sluneční paprsky probouzejí přírodu. První tráva, první květy, procházky v přírodě vonící svěžím vzduchem. Je to také doba nového života a doba naděje na nové vztahy. Upřímně Váš předseda ČSPB V Novém Bydžově 29. března 2006
Pašijové, velikonoční a roční betlémy VLADIMÍR VACLÍK O VELIKONOCÍCH vrcholí liturgický (církevní) rok připomínkou velkopátečního utrpení Ježíše Krista a posléze jeho zázračného zmrtvýchvstání. A právě blížící se velikonoční svátky se zdají být vhodnou příležitostí povědět o poněkud neobvyklé skupině betlémů tak zvaných velikonočních. Tedy jakýsi ekvivalent původních betlémů vánočních v tom smyslu, že zatímco vánoční betlémy ilustrují Ježíšovo narození, velikonoční betlémy zobrazují trpké poslední dny Kristova pozemského života až k smrti na kříži. A pak ovšem i jeho zázračné zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Zamýšlíme se nad skutečností, proč musilo uplynout přibližně dvanáct století než se Ježíšovo narození představilo nejširším vrstvám věřících mohutnějící církve. Rozuměj: v plastické podobě jakéhosi divadla, které v podstatě v hlavních rysech se dochovalo dodnes. A to
přesto, že o několik století dříve bylo právě Ježíšovo narození hlavní inspirací výjimečných mistrů malířů a sochařů, kteří se vymaňovali z vlivů helenismu. Použil-li jsem termín „jakési divadlo“, měl jsem na mysli nejstarší betlémy. A i když svatý František onoho svatvečera
59
3
Poslední večeře Páně, polychromovaná řezba R. Nieklese, Bamberg (archivní foto).
roku 1223 v lese poblíž Greccia inscenoval jinou, mnohem skromnější podobu Ježíšova narození, zřejmě nazrávala doba mysterium narození Boha v lidské podobě náležitě prožívat. Konečně mnohé napoví, když si uvědomíme, že čtyři evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana (nejvýznamnější kánonické církevní spisy) vznikala až téměř po sto letech po Ježíšově narození. Tuto zcela kardinální událost zmiňují pouze Matouš a Lukáš, a to jen v několika málo desítkách veršů. Přímo biblická událost prezentovaná v plastické podobě přesto přičiněním apokryfních zpráv a líčení rozkošatila do podoby, jak ji dnes téměř po 800 letech známe a přijímáme. Netroufám si vůbec ani odhadnout, kolik a jakých (za ta léta) betlémů vzniklo. Několik set tisíc? Nebo ještě víc? Každá doba, střídající se společenské epochy, jim vtiskly určitou tvář. A když jsme jen trochu vnímaví, uvědomujeme si to v českých poměrech i v tak poměrně malém časovém úseku posledních sto let. Nastupující epocha baroka v 17. a 18. století ve vztahu k betlémům přímo hořela touhou učinit z Narození Páně velkou společenskou
událost, na níž vystupují králové, šlechta, vysoký klerus. To vše přesto, jak stručná zpráva dvou evangelistů původně navozovala spíš atmosféru skromnosti až chudoby. A právě z doby baroka – podle současného stavu ověřování dokumentace – se objevují doklady o vzniku „betlémů“, které se obracejí namísto k scéně Narození Páně právě naopak k scénám mnohem dramatičtějším. Z nich barokní umělci v duchu té doby dokázali vytvořit strhující podívanou. Z dostupné literatury nemohu doložit jediný důkaz o tom, že by zahraniční badatelé spíše preferovali „apparatus – pegma funebrae“ (podle jezuitů) oproti zobrazení pašijových událostí na způsob klasických „vánočních betlémů“. Je ovšem dosti obtížné zařadit tyto rozsáhlé celky s množstvím trojrozměrných postav v jednotlivých sekvencích děje. Nelze také přehlédnout, že právě zakladatel vědeckého bádání o betlémech, dr. Rudolf Berliner (na zač. 20. stol.), se ve svých studiích nezmiňuje o velikonočních betlémech, pro něž bych u něj předpokládal označení „Fastenkrippe“. Mnohem vstřícnější je k této betlemářské „speciés“ německý
4
59
Snětí z kříže, řezba Josefa Kapuciána z Proboštova betlému. Foto V. Vaclík.
moderní badatel Gerhard Bogner. Konečně není možné přehlédnout i názor skupiny biblistů katolicky orientovaných, který (zkrácený do pregnantní podoby) vyznívá: „Ve vánočních betlémech se prezentuje za zázračných okolností narození Boha-dítěte v lidské podobě. Ve velikonočních betlémech umírá na kříži Kristus – Bůh v lidské podobě. Jestliže vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, o jeho božství nemůže být pochyb.“ Tak zvané velikonoční betlémy bych si dovolil rozdělit nejméně do třech podskupin. Jedna skupina zahrnuje období Ježíšových příprav na kazatelskou činnost, zobrazuje epizody jako uzdravení slepého, vzkříšení dcery Jairovy, Lazara, ilustraci nejrůznějších podobenství, Pavlovo obrácení na vírů. Do jisté míry by se sem
dala zařadit jako „podskupina mezidobí Ježíšova života“ scéna svatby v Kaně galilejské, uklidnění rozbouřeného moře, nasycení zástupu pěti tisíc lidí a několik podobných událostí. Následovala by druhá podskupina betlémů pašijových. Slavnostní Ježíšův příjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, symbolické mytí nohou Ježíšovým učedníkům, Poslední večeře Páně (uvedení eucharistie), modlitba v Gethsemanské zahradě, Kristova úzkost, rozloučení s matkou, zrádcovský polibek Jidášův, zatčení. Nejdramatičtější by byla třetí podskupina s nejznámějšími výjevy jako byl výslech u Kaifáše, předvedení před Piláta a Heroda Antipase a Barnabáše. Následuje „korunování“ trnovou korunou, Pilátovo odsouzení k smrti, sebevražda Jidášova, vlečení popravčího kříže na horu Olivetskou, jednotlivá zastavení, naříkající ženy, sledující Kristovu cestu, na níž několikrát pod tíhou kříže upadá, a kterou se mu snaží ulehčit Šimon Kyrenejský. Pak už následují scény, v nichž římští vojáci losují, kdo z nich získá oděv Krista. Ten se musil svléci než ulehl na kříž. Sérii scén ukřižování končí nejznámější snětí z kříže, pieta, uložení do hrobu. Vzkříšení zahajuje řadu scén prokazujících Kristovo zmrtvýchvstání, např. Maří Magdaleně se zjeví jako zahradník, Nevěřícímu Tomášovi dovoluje prohlédnout rány po hřebech. Závěr velikonočního cyklu je Kristovo vítězné Nanebevstoupení. Velikonoční betlémy po odeznívání éry baroka se šířily už mnohem pomaleji. Zejména v severní Itálii, Tyrolsku a Rakousku „přicházela do módy“ betlemářská dioramata (nebylo výjimkou, že se rozkládala na ploše až sto čtverečních metrů) a některá plastická díla představující Kristovo ukřižování vyšla z kostelních a především klášterních prostor do přírody. Byly zakládány tzv. Křížové cesty.
59
I když skutečné velikonoční betlémy se v různých evropských zemích dochovaly spíše výjimečně, není důvodu, proč nepřijmout jako obzvláštní variantu betlémů vánočních. Nehledě k tomu, že i mezi moderními kreacemi vánočních betlémů dost často nechybí jedna či dvě scény logicky patřící k betlémům velikonočním. Bývají to plastická ztvárnění Krista na kříži, mrtvého Krista v matčině náručí, Poslední večeře Páně. Zejména tato scéna, kromě toho, že ilustruje počátek eucharistie, vděčí za svou „popularitu“ mezi tvůrci krásných vánočních betlémů světoznámému obrazu Leonarda da Vinci. V dnešní době i mezi aktivními členy křesťanských církví (a to nejen v naší zemi) ubývá těch, kteří by zvládli správně odpovědět, jak se jmenovali aktéři událostí líčených v bibli právě v souvislosti pašijového týdne. To ovšem zdaleka neznamená, že se dnešní betlemář (divák i tvůrce) těší z narození budoucího Spasitele lidstva, aniž by se ubránil dojetí z těžkého utrpení Ježíše Krista v posledních dnech jeho pozemského putování. Příznačné pro betlemářskou tvorbu v našich zemích je viditelný odklon od vytváření rozsáhlých betlémských celků. Spíše komorně vyjádřené představy o Narození Páně se neztotožňují s někdejší touhou betlemářů koncipovat betlém jako jakousi trojrozměrnou ilustraci biblické dějepravy. To ovšem na druhé straně nevylučuje, aby dnešní betlemář-tvůrce nevytvářel jako solitery např. Poslední večeři Páně, které by v malých komorních betlémcích neměl kam postavit. Poznámky – Ježíšovi učedníci a následovníci oslavovali každým rokem mistrovo vzkříšení. Ve 2. stol. Papež Victor stanovil oslavu křesťanských Velikonoc na velikonoční neděli (Hod Boží velikonoční) bez vztahu k židovským Velikonocím, slaveným 14. dne měsíce nisanu.
5
Skupina plačících žen pod křížem s mrtvým tělem Kristovým. Autor Josef Kapucián. Foto V. Vaclík. – Liturgický církevní rok jako sled po sobě přicházejících církevních svátků se utvářel postupně. Osnova těchto svátků jde od listopadu do jara. Advent je období čtyřnedělního očekávání Vykupitele. Začíná mezi 27. listopadem až 3. prosincem a vrcholí Štědrým dnem. Vánoce začínají půlnoční mší z 24. na 25. prosince Velikonoce připadají vždy na neděli po prvním jarním měsíčním úplňku, to je mezi 16. březnem až 22. dubnem. Čtyřicet dní po Vzkříšení se slaví Nanebevstoupení Páně. Na padesátý den připadá seslání Ducha svatého – Svatodušní svátky. Tím se uzavírá svátková část církevního roku. – Kánonické církevní spisy tvoří soubor knih přijatých církví a chápané jako „zjevné, inspirované Bohem“. Kánon římskokatolický a pravoslavný přijal Septuagintu, řecký překlad Starého zákona. Do Nového zákona bylo postupně zařazeno 27 knih, ty první koncem 2. stol. S konečnou platností byl kánon Nového a Starého zákona schválen až na konciliu v Tridentu. Židovské a křesťanské spisy, které nebyly přijaty do kánonu, jsou apokryfy. Novozákonní apokryfy jsou legendární spisy. Jejich charakteristickým rysem je přehnaná záliba v líčení údajných zázraků. Velmi inspirovaly zejména výtvarné umění.
6
59
Kristus nese „svůj“ kříž na Golghotu. Řezba Josefa Kapuciána. Foto V. Vaclík. – Kaifáš byl velekněz Židů a předseda synedria. Radil Ježíše zabít, aby byl zachován veřejný klid. Byl dobrovolným spolupracovníkem Piláta Pontského. – Pontský Pilát byl římským prokurátorem v Judei v letech 26 až 38. Provincii spravoval v přímořské Cesarei, do Jeruzaléma přijížděl jen o velkých svátcích. Pilát, ač na Ježíšově jednání neshledal žádnou vinu, vydává ho, povoluje k ukřižování, nejspíše, aby se vyhnul nebezpečí, že pro nevydání na smrt, lid se vzbouří. Jako gesto neviny „myje si před zraky davů ruce“. – Herodes Antipás, syn Heroda Velikého, obdržel od římského císaře Augusta už jen vládu v Galileji a Pereji. Nařídil popravu Jana Křtitele. Byl činný při Kristově odsouzení. – Ukřižování byl nejstrašnější způsob trestu, jaký si mohl člověk vymyslit. Římané užívali trest smrti ukřižováním u otroků a pro politické zločince, kteří se provinili vlastizradou a buřičstvím. Jen ve výjimečných případech byl ukřižován římský občan. Průběh ukřižování: odsouzencovo tělo bylo přibito dřevěnými hřeby nebo přivázáním provazem ke kolmému břevnu. Římané používali tři druhy křížů. Crux comissa měl podobu litery T, crux immissa (kříž latinský) byl sbit ze čtyř stejně dlouhých trámů do podoby aritmetické značky plus a konečně crux decossaia byl sbit do podoby litery X. Dnes nevíme, na jakém z těchto křížů skonal Kristus. Odsouzenec byl před ukřižováním bičován a musil si kříž, na němž bude pověšen,
přinést sám na popraviště. Byly také dva různé postupy při ukřižování. Někdy odsouzence přivázali ke kříži, který ležel na zemi a potom kříž vztyčili, v druhém případě kříž nejprve postavili kolmo a oběť přibíjeli nebo přivazovali ze žebříku. Církevní tradice – jak to ukazuje stará ikonografie – připouští první způsob, některé středověké miniatury a malby zobrazují Ježíše, jak vystupuje po žebříku. Lékaři se pokoušeli rekonstruovat postup přibíjení těla k dřevu kříže. Hřeb se vbíjel mezi první a druhý řad zápěstních kostí, kde silná zápěstní vaziva spojují jednotlivé kostičky. Trochu výše položená šlacha by dokázala sama unést tíhu těla. Při dlouhotrvajícím roztažení paží docházelo k neobyčejně silnému napjetí bránice, což téměř znemožňovalo dýchání, a to mělo za následné udušení. – Kříž. V prvních rocích křesťanství Ježíšovi vyznavači pociťovali hluboký odpor k znamení kříže. A to i přes to, že Pavel ve své kristologii učinil z kříže symbol spasení lidstva. Kříž jako symbol Krista se vžíval – zejména mezi křesťany – až v 5. nebo 6. století. Došlo k tomu sto roků po zrušení trestu smrti ukřižováním za Konstantina Velkého. – Čtrnáct zastavení Křížové cesty: 1. Ježíš je odsouzen k smrti, 2. Bere 70kilový kříž na bedra, 3. Poprvé pod tíhou kříže klesá. 4. Ježíš cestou na Golgotu potká svou matku. 5. Šimon pomáhá Kristovi nést kříž. 6. Veronika osušuje pot z Kristovy tváře. 7. Ježíš opět klesá pod křížem. 8. Ženy pláčí nad Kristovým utrpením. 9. Ježíš klesá pod křížem potřetí. 10. Kristus přijímá podanou houbu namočenou v žluči a octu. 11. Průběh utrpení na kříži. 12. Ježíš umírá. 13. Mrtvý je sňat s kříže do náruče matky. 14. Je uložen do hrobu. Nejznámější příběhy ze Starého zákona, které bývají zařazeny do tak zvaných betlémů celoročních: Adam a Eva (ve sbírce G. Weinholdové, Berlín-Nikolausgasse (cínové figury) – Obět Kaina a Ábela (plastika v Ambergu, 1841 restaurovaná) – Povodeň světa (v barokním pojetí, v roce 1770 uložena v Oberammergau) – Jakobova studna) v majetku františkánek v Reautbergu – v Horním Bavorsku – Daniel v jámě lvové – papírové betlémské figurky, malíř Georg Moosmann v Salzburgu – Král David s harfou, autor Joseph Beer (1806–1878) v Tierschenreuthu v Horním Bavorsku. – Královna ze Sáby a král Šalamoun – v starém betlému v kostele sv. Jakuba v Streubingu. Literatura: Slovník biblické kultury, vydání v českém překladu (Praha 1990). „Zenon Kosidowski“ Opowiešci ewangelistów, (Warszawa 1970). Heribert Schretzenmayr: Krippen aus dem Swäbischen Krippenparadies. Il Mostra di Arte Presepiale. kolektiv, (Roma 1967).
59
7
Město Dobruška, jeho lidové betlémy a jejich tvůrci DR. JOSEF PTÁČEK Pokračování z č. 58 Betlémské figury jistě řezali a prodávali také otec, kronikář, soustružník, řezbář, malíř, pasíř, brejlař a pozlatitel Alois Beer (1833 v Dobrušce – 1897 v Dobrušce) a jeho syn Eduard Beer (1863 v Dobrušce – 1897 v Dobrušce) v čp. 100. Betlém z jejich dílny ani jednotlivé figurky se v Dobrušce asi nezachovaly, příp. nejsou zatím známé (městské muzeum vlastní pouze Beerovy řezané šachy). Z Eduardova deníku je však patrné, že v r. 1894 přivezl a prodával jesličky z Králík. Alois Beer byl i malíř (kreslíř), ale papírové figurky od něho neznáme – v Dobrušce neměly ručně malované betlémy (tak jako např. v Ústí nad Orlicí) žádnou tradici.
Zatím takřka nic nevíme o betlémech vytvořených cukrářem z Malého náměstí čp. 51 Janem Barvířem, zrovna tak, jako o betlémech soustružníka kovu a dřeva z čp. 112 Aloise Reinische (počeštěného Rainiše, nar. 1851 v Dobrušce – 1915 v Dobrušce). To byly betlémy zřejmě mechanické, neboť Rainiš proslul jako zneuznaný vynálezce a technický kutil. Josef Petřík ve svých pamětech píše, že: „…kolář Šinták se svým švagrem Rajnyšem v domku proti Červené hospodě zhotovil vůz bez koní, jenž se pohyboval pomocí pákového zařízení a vždy večer se na něm po městě projížděli.“ Oba pracovali koncem 19. století a v prvním desítiletí 20. století. Mechanické betlémy dělal v pozdějších letech také zlatník
Celkový pohled na betlém Františka Matouška (v soukromém majetku). Foto V. Vaclík.
8
59
a pasíř Eduard Fuchs v Křovické ulici čp. 266, kde měl dílnu na opravu hudebních nástrojů. Používal figurek Adámkových, sám sestrojoval kulisy a mechanismus (betlém je dnes součástí sbírek třebechovického muzea). V proudu času k těmto starým betlemářům patří také obuvník Antonín Maršálek z Pulické ulice čp. 115 a zejména Karel Krejzl (1894 – 1972), který jako vyučený kolář a pak soukromý zemědělec řezal a tvořil také mechanické betlémy v Pulické ulici v dosud stojícím dřevěném domku čp. 172. Sám řezal pouze figury, jež měly pohyb, který jim dával přes různé převody hodinový strojek. Řezal a vytvářel také kulisy a vlastní mechanické figury doplňoval kupovanými (ovečkami a velbloudy, slony atd.) na dobrušském trhu. Vytvořil deset až patnáct betlémů, polovinu z nich mechanických. Další dobrušští tvůrci jsou již narození ve dvacátém století a spojuje je výrazný amatérismus a profese, nikterak nespojená s obráběním nebo zpracováním dřeva. Nejstarší z nich je Jaroslav Fetter (1901 v Náchodě – 1972 v Dobrušce), který se od r. 1915 učil v Dobrušce u Em. Tasslera knihařem. Mimo početných loutek vyřezal ve volných chvílích v čp. 81 a od r. 1957 v Sadové ulici čp. 752 i několik betlémů. Všechny figurky tvořil zásadně z jednoho kusu dřeva, nelepil ani části, ani podstavce. Řezbařině se naučil při častých návštěvách dílny Jindřicha Adámka, který mu byl vzorem. Pro další dva autory se zřejmě stala inspirací výstava jesliček, uspořádaná muzejní komisí a zahájená v Dobrušce dne 3.prosince 1939. Je škoda, že se mimo tištěného zahajovacího proslovu V. Malého nezachoval seznam majitelů ani katalog autorů vystavených betlémů. O několik měsíců starší František Matoušek (1914 – 1987 v Dobrušce), povoláním textilák v místní barevně, zhotovil podle pečlivě vede-
ného deníku 57 betlémů různé velikosti a sestav, z nichž velká většina zůstala v Dobrušce. Jsou to betlémy a betlémky, dýchající poetickým kouzlem Vánoc, jsou svébytné a výtvarně pojaté zcela samostatně. Generačním vrstevníkem Matouškovým byl vyučený elektrikář Jaroslav Rašek (1914 v Dobrušce – 1985 v Dobrušce), autor asi tří vyřezávaných betlémů, které sestavil v letech 1940 – 1950. V dalších letech se již zcela věnoval vypalování do dřeva elektrickou jehlou. K Dobrušce dnes patří i Běstviny, kde se narodil a tvořil Josef Čtvrtečka (1922 – 1973), autor betléma v krásném roubeném kostelíku ve Slavoňově u Nového Města nad Metují. Barevné plastiky postav jsou bezmála padesát cm vysoké, některé představují osoby ze současnosti. Čtvrtečkův betlém se vystavuje ve slavoňovském kostele každý druhý rok střídavě s o 150 let starším betlémem Františka Hartmana z Olešnice v Orlických horách. Dalším tvůrcem betlémů je František Anděl (nar. 1915 – 1990 v Dobrušce), který do Dobrušky přišel v roce 1948. Inspirován svým otcem, vánočními pohlednicemi a okouzlen figurami kostelního betléma, vyřezal v bytě čp. 696 čtyři betlémy pro své rodinné příslušníky. Nejmladším z dobrušských tvůrců je Adolf Hejzlar ( 1924 v Dobrušce), který symbolicky uzavírá řadu dvaceti významnějších místních betlemářů, tvořících ve 20.století. Umělecká tvorba lidových vrstev žije v Dobrušce téměř dvě století v symbióze s oficiální výtvarnou kulturou. K jejím formám náleží i výtvarná aktivita neškolených tvůrců, řemeslníků, rolníků, příslušníků lidové pospolitosti. Existuje na periférii výtvarného umění, ale nelze ji opomíjet ani jako estetický, ba ani jako společenský fenomén. Vzniká ze záliby ve volném čase a odráží osobnost, povolání a pro-
59
středí svých tvůrců. Teprve časový odstup prokáže, zda si tato tvorba zaslouží trvalejší pozornost. Poznámka: Autor článku prosí čtenáře o sdělení všech skutečností, které byly opomenuty, hlavně o upozornění na další tvůrce (majitele) betlémů v Dobrušce a blízkém okolí. Za pomoci již získaných údajů proběhla v prosinci 1990 v Dobrušce již třetí (1939, 1970-75 o níž nic nevíme, 1990) výstava. Podle neúplného odhadu je ještě dnes v Dobrušce betlém nejméně ve stovce rodin (vystřihované papírové v to nepočítaje). Od roku 1990 pořádá dobrušské Městské muzeum takřka každoročně ve Vánočním čase výstavku ze svých sbírek i z tvorby okolních regionálních tvůrců. Oprava: Národopisná výstava v Praze byla zahájena v květnu 1895 (nikoliv 1891 – to byla Jubilejní výstava). Literatura: Václav Frolec a kol.: Vánoce v české kultuře, Praha – Vyšehrad, 1988.
9
Jiří Mach: Betlémy Františka Matouška, In: Betlémy a betlemáři, r. 2 (1993), č. 6 ,str. 3–5. Václav Malý: Proslov při zahájení výstavy jesliček v Dobrušce dne 3.prosince 1939. In: Ročenka katolíků v Dobrušce léta Páně 1940. Karel Michl: Prosinec na vsi. In: Od Kladského pomezí, roč. 1. (1923), č. 3–4., str. 50–52. Josef Ptáček: Dobrušské lidové betlémy a jejich tvůrci, Kulturní kalendář Dobruška (dále jen KKD), leden 1990, s. 2–8. F. A. Šubert: U nás v Dobrušce, Praha- Karlín, b. d. (1915). Vladimír Vaclík: Lidové betlémy v Čechách a na Moravě, Praha-Vyšehrad, 1987. Rudolf Zrůbek: Ještě jednou o Jindřichu Adámkovi, KKD 6/1982, str. 8–10. Vlastimil Železník: Lidový umělec, řezbář a loutkář (Jaroslav Fetter) KKD 3/1979, str. 8–9. Vlastimil Železník: Dobrušský řezbář Jindřich Adámek, KKD 10/1979, str. 5–7.
České vystřihovací reklamní betlémy (pokračování) JIŘINA HÁNOVÁ, MILAN ZÁBRANSKÝ, FRANTIŠEK KARAS Po otištění článku s tímto tématem v 50. čísle B&B se ukázalo, že o problém je značný zájem, zvlášť když se pak sběratelům dostala do ruky prostřednictvím pobočkových zpravodajů přehledná tabulka, která byla původně určena jako dominantní součást článku, ale otištěna v časopise nebyla. Mezitím jsme také rozšířili počet reklamních betlémů o další nově objevený exemplář. Zdá se, že reklamní betlémy jsou ryze českým fenoménem, pokud máme na mysli takové, kdy sami daráci nesou Ježíškovi firemní dary. Doposud jsme nenašli žádný reklamní betlém odpovídající naší definici vyrobený mimo Českou republiku. Ohlédneme-li se po vývoji reklamy, její počátky spadají do druhé poloviny 19. stol., kdy byly zrušeny cechy. Výrobci tehdy začali hledat účin-
né prostředky pro propagaci svých výrobků. Pokud byl nedostatek zboží, nebyl její vývoj nijak bouřlivý. Krize koncem dvacátých let situaci radikálně změnila a firmy musely hledat nové formy reklamy. To zdůrazňujeme proto, že jsme přesvědčeni o vzniku většiny reklamních betlémů právě ve třicátých letech 20 století. A že si vedle pohádek a poznávacích kartiček vybrali právě betlémy, svědčí o jejich velké oblibě u nás. Potíž je v tom, že firmy sice betlémy vydávaly, ale až na výjimky bez uvedení výtvarníka a data vzniku, protože to pro ně nebylo podstatné. Vše, co tu bude dál řečeno, se proto opírá o dlouhodobé pátrání autorů a nemusí jít vždy o přesné a jednoznačné údaje. Pokud jde o výrobní obory, nejčastěji tuto reklamu používaly továrny na kávoviny. Podle po-
10
59
čtu nám známých betlémů je na prvním místě pardubická továrna Franck, která v letech 1932 až 1939 vydala 6 různých betlémů. Nejstarší měl pouze 12 součástí, největší byl z roku 1938 se 73 kusy. Vlastenecké smýšlení se projevilo v národopisném rázu posledního exempláře, který vyšel již za okupace v roce 1939 a má u dvojice děvčat i podpis „Vrba V.“. Ruby betlémů jsou potištěny názvy propagovaných výrobků FranckPerola, Karo-Franckovka a znakem továrny – mlýnkem na kávu. Kolínská cikorka vydala 5 betlémů bez jakéhokoliv označení, z něhož by šlo usuzovat na datum vydání a vzhledem ke zničenému archívu továrny se jen stěží podaří zjistit jejich přesné stáří. Pro rub archů byly použity nápisy typu „Vánoce Vám zpříjemní dobrá káva ze Zlaté hospodyňky a Žitovky“ nebo „K radostným Vánocům kolínská cikorka“ doplněné kresbami hospodyně u prostřeného stolu a ochrannou známkou továrny – sokolem s válcem cikorky v drápech. Jeden z betlémů má i variantu určenou pro Slovensko, kde dárkem je „Zlatá gazdinka“. Dva betlémy vydala Cikorka a žitná káva Hradecká s ochrannou známkou „Tři děcka“. Jeden z těchto betlémů má i Brandýská cikorka a žitná káva s ochr. zn. „ABC“. Arch je úplně stejný a liší se jen dary – výrobky položenými před jesličkami či přinášenými daráky a nápisem označujícím továrnu na rubu. Pravděpodobně šlo o spolupracující podniky. Zajímavé je, že všechny výše uvedené továrny ležely v úrodném Polabí, což souvisí s vhodnou lokalitou pro pěstování čekanky, jedné ze surovin pro výrobu kávovin. Další reklamní betlémy propagovaly různorodé výrobky. Dva vydala továrna na mýdla Otta, Rakovník. Menší, vydaný na dvou listech, by mohl být dílem secesního malíře Artuše Scheinera, který pro firmu ilustroval reklamní pohádky. Za zmínku stojí reklama na rubu s nápisem „na
haldu prádla 1/2 kg mýdla ESO“ vytvořená arch. Jonášem, jehož práce jsou dnes vyhledávány sběrateli. Druhým je dobře známý betlém M. Fischerové-Kvěchové vydaný česky 1928 a v německé verzi 1930. Po roce 1990 byl bez reklam vydán znovu. Velkoobchod s lahůdkami Kulík měl betlém tříarchový, u kterého je malířský rukopis malíře Járy Pika i bez signatury zcela nepochybný, ale datování se nám zatím nepodařilo zjistit. Dary od firmy leží u stáje a také je nesou dva daráci, zatímco tři králové s podobou sv. Václava, Karla IV. a Jiřího z Poděbrad drží dary klasické. O jednom betlému továrny na cukrovinky Albis z roku 1947 už vyšly dvě podrobné zprávy v číslech 48 a 55. O druhém, z nich vedle toho co bylo uvedeno v první části článku v čísle 50, se podařilo zjistit, že byl získán v době 2. sv. války. Svým pojetím ojedinělý je „Betlém práce 1937“– 4 archy figur , které reprezentují mnoho firem vytvořila řada nesourodých výtvarníků pro melantrišský deník České slovo. I o něm je možné se dočíst v předchozím článku. Tento betlém je pravděpodobnou příčinou tvrzení dr. Zrůbka v 1. čísle našeho časopisu, že existují reklamní betlémy firem Nehera (oděvy), plzeňského Prazdroje, Pilnáček Hradec Králové (mýdlo), ústeckého Schichtova mýdla a čokoládovny Deli Praha. Přes veškeré úsilí jsme dosud žádný z těchto betlémů neviděli ani nezískali žádné zprávy o jejich existenci, zato ale všechny uvedené firmy mají svou reklamu v „Betlému práce“ Naše tabulka reklamních betlémů, kterou zájemcům na požádání rádi zašleme, má zatím 20 kolonek. Budeme vděčni a předem děkujeme za každou zprávu o dalším betlému nebo za doplnění chybějících údajů o autorech nebo době jejich vydání. (Přednášku doprovázenou promítáním fotografií betlémů přednesl M. Zábranský)
59
11
Kostelní betlémy Diecéze českobudějovické JAN RODA Dovolte mi, abych Vás v krátkém vstupu seznámil s betlemářskou tvorbou, která našla své místo v kostelech Diecéze českobudějovické. Fakta, která budou uvedena, vycházejí z poznatků uváděné dokumentace. S ohledem na velikost diecéze se jedná o úkol dlouhodobý. Vyhodnocovaný soubor, který představuje dosud 100 zdokumentovaných chrámových betlémů, je natolik početný, že lze jisté předběžné závěry učinit již nyní. Charakteristika území: Diecéze českobudějovická zahrnuje oblast, která je patrná z promítaného obrázku. Je zřejmé, že v mnoha místech přesahuje hranici jihočeského kraje. (obr.: Českobudějovická diecéze) Diecézí procházela do roku 1945 jazyková hranice česko-německá, která se v období druhé světové války stala protektorátní hranicí. Následné poválečné události provázel odsun obyvatel německé národnosti, a tím i úbytek původního obyvatelstva. To vše, spolu vyhlášením hraničního pásma a vojenských újezdů, zapříčinilo dílčí devastaci církevních objektů. Ta byla rozličná, dle polohy té které farnosti. Škody na církevním majetku se nevyhnuly ani kostelním betlémům. Hodnotíme-li jejich výskyt, musíme tedy mít na zřeteli i rozsah území Sudet, hraničního pásma, výskyt vojenských prostorů a oblast zasaženou výstavbou Lipenského vodního díla. (obr.: Ovlivňující faktory pro uchování starších betlémů-mapa č.1) Rozdělení betlémů dle stáří: Na území diecéze se dochovalo v galeriích či církevních prostorách několik církevních oltářů či jejich dílů s motivem Narození Páně z pozdně gotického období. Ty lze považovat za jisté předobrazy našich kostelních jeslí. Naprosto rozhodující počet betlémů je však stár přibližně sto let, s odchylkou +/- 40 let. Z tohoto časového zatřídění vybočují známé a často publikované desky bavorovského a lodhéřovského betléma. Je však nutno konstatovat, že u obou prací časové zatřídění vychází pouze z odborného odhadu. (obr.: deskový betlém, malba na karton, Muzeum Jindřichohradecka) Pokud se v chrámech setkáme s novodobými jeslemi, jejich počet není rozhodující. Ve většině nahrazují zcizené starší betlémy. Do této skupiny zahrnujeme
i betlémy z kostelů, které byly po předchozím zničení v posledních létech znovu restaurovány. Rozdělení betlémů dle typů: Je radostným zjištěním, že ve zdokumentovaném souboru jsou zastoupeny všechny typy betlémů: křídlové oltáře s tematikou narození Páně, deskové betlémy, betlémy s oblékanými figurami, betlémy s kašírovanými figurami, s figurami malovanými na papíru, s řezbovanými figurami, sádrové, skříňkové a malované. (obr.: Rozdělení zdokumentovaných betlémů na typy) Je potěšitelné, že dřevěné řezbované betlémy jsou v souboru zastoupeny z více než 60-ti % četností. Dokládají skutečnost, že z výtvarného hlediska se na jihu Čech v kostelech nacházejí hodnotná jesličkářská díla. Druhou nejpočetnější skupinou jsou sádrové betlémy. I když odborný náhled na tyto práce není vždy obdivný, nutno konstatovat, že převážná většina byla zhotovena dle kvalitních předloh od akademicky vzdělaných sochařů. Odhaduji však, že po zakončení průzkumu, bude zjištěn výskyt sádrových betlémů vyšší, než ukazují dosavadní výsledky. Rozdělení tvůrců řezbovaných betlémů: U dřevěných řezbovaných betlémů lze tvůrce rozdělovat dle různých hledisek. Ve své práci jsem provedl následující rozdělení, které však nemá ostrá rozhraní: – Betlémy českých řezbářských závodů – Ostatní betlémy českých řezbářů – Betlémy tyrolských řezbářských dílen – Ostatní betlémy předpokládaných německých řezbářů (obr.: Graf orientačního rozdělení tvůrců) Ve sledované skupině lze vysledovat očekávaný značný podíl českých uměleckých řezbářských dílen na tvorbě kostelních betlémů. Z grafu je však patrný
12
59
nezanedbatelný podíl děl tyrolských řezbářských závodů, resp. dílen. Jejich proniknutí do farností diecéze bylo v období před 1. světovou válkou výrazné, aby pak v dalších létech zvolna doznělo. Ve dvacátých letech se do popředí dodávek jeslí dostalo Chrámové družstvo Pelhřimov, které spolupracovalo se všemi významnými řezbářskými závody naší republiky. Tyrolské řezbářské závody Z tyrolských prací, které se podařilo identifikovat, lze upozornit na dva význačné tvůrce betlémů. Obě firmy byly z tyrolského S. Ulrich: firma Ferdinanda Stuflessera a Ferdinanda Demetze. Obzvláště druhý z jmenovaných dodával na trh opravdu kvalitní řezbářská díla. (obr.: Ferdinand Demetz) České řezbářské závody Do této kategorie zahrnuji závody, resp. dílny Josefa Krajčíka, Petra Buška, F. V. Buka, Františka Charváta, Františka Beka a opomíjené dílny Jana Procházky z Příbrami. Ti všichni zanechali svá díla v Diecézi. Prohlédneme-li si graf (obr.: Podíl příbramských řezbářů), vidíme, že pilnými dodavateli byly firmy Jana Procházky a F. V. Beka. Jejich podíl na tvorbě je výrazný, nutno však konstatovat, že se tak stalo za cenu jisté opakovatelnosti jejich děl. Galerie tvůrců Do této pomyslné galerie jsem zařadil tvůrce, kteří se na tvorbě jihočeských kostelních betlémů výrazně podíleli pouze vlastní tvorbou: Skupina výtvarně vzdělaných umělců František Bílek, akademický sochař, Václav Andres, akademický sochař, Jan Přerovský, akademický sochař. Do kostelů proniklo jen minimum betlémů, ze kterých je patrno, že byly dílem poučených řezbářů či lidových tvůrců. Mezi ony „poučené“ nutno připomenout jména Václava Hůrky z Domažlic, slovinského řezbáře Radoslava Axmana a německého řezbáře Alberta Braunera. S jejich díly, zvláště pak lidovými, přišly do kostelů betlémy vyzařující lidovou zbožnost a úctu ke zrození nového života. Mnohé z tvůrců se nepodařilo identifikovat, některá jména se však uchovala (obr.: Prokop Ignác Mack). Proto jmenujeme i za bezejmenné Antonína Máchu, horníka z Příbrami, Františka Andrleho z Poličky, Prokopa Ignáce Mack(a), truhláře z Kašperských Hor. (Přepis přednášky)
Papírové betlémy Vánoc 2005 FRANTIŠEK KARAS Vánoce roku 2005 byly z hlediska zájemců o papírové betlémy v porovnání s těmi loňskými poměrně chudší. A tady je výčet u nás vydaných betlémů, které jsem stačil společně se svými přáteli zaregistrovat. Již asi v polovině roku byl na schůzi předsednictva Sdružení v Hradci Králové autorem Jiřím Škopkem prodáván „Betlém pastýřů“, jehož fotografie byla otištěna v našem časopise číslo 57 na straně 18. Jedná se o jeden list, pouze s názvem a jménem autor, bez jakýchkoliv dalších údajů a lze ho koupit např. v Třebechovickém muzeu. „Hradecký betlém“ Vladimíra Gottvalda byl vydaný Českým sdružením přátel betlémů k 15. výročí založení této organizace. Tyto tři archy A3, k nimž má být dodatečně vydán arch čtvrtý s pozadím, byly rozdávány účastníkům zasedání k 15. výročí založení sdružení 3. prosince v Hradci Králové. Tři králové z tohoto betléma byli na titulní stránce našeho časopisu číslo 58. Na tradiční výstavě B. Lukavce, pořádané v Praze tentokráte pod jménem „Vánoce v lese“, byl ke koupi stejnojmenný betlém od Miroslavy Fridrichové, který při příležitosti této výstavy vydal Bonsai servis Praha. Jedná se o čtyři listy kartonu A4. Karteziánské nakladatelství v Brně vydalo betlém autorky Heleny Pražákové na 4 listech, který je k dostání v prodejnách Charity. Poslední z větších betlémů najdeme v kalendáři Třebíčských betlémů, který vydalo Muzeum Vysočiny v Třebíči. Dvouletý kalendář pro roky 2006 – 2007 obsahuje osm fotografií historických betlémů a na posledních dvou volných stranách je betlém A. Žamberského ve formě vystřihovánek. A jak to před Vánocemi vypadalo v našem tisku? Katolický časopis DUHA z Českých Budějovic v čísle 6/7 otiskl adventní kalendář – betlém s názvem „Betlém mezi námi“, který je ale převážně tvořen skládanými domečky. Ve 12. č. časopisu Dáda je na dvou stránkách betlém Renaty Halbrštatové, jehož postavičky se vystřihnou a přilepí na pozadí. V prosincovém Sluníčku je pro nejmenší vystřihovánka jednoduchého betléma od Andrey Poprové. Pro ty zkušenější nabízí časopis ABC 25/26 „Pohyblivý betlém“ Michala Dudáše. Papírové postavičky jsou prostorové a otáčením kličky přes „systém vaček“ se postavičky rozhýbají. A nakonec pro úplnost, v knihovničce časopisu Květy byl přes 3 stránky, podobně jako před rokem, otištěn obrázek betléma tentokráte od Věry Boumové, ovšem je to jen obrázek, nikoliv vystřihovánka. Tolik o betlémech z papíru, se kterými jsem se o posledních Vánocích setkal. Pokud někdo víte o dalších, podělte se i vy se svými objevy.
59
13
V Litomyšli ožívají betlemářské tradice ING. JIŘÍ SLABÝ V roce 1923 uspořádala Lidová Akademie v Praze „jubilejní jesličkovou výstavu“ s exponáty ze všech krajů republiky. Výstava tehdy vzbudila mimořádný obdiv a zájem veřejnosti – nejen pražské – o české betlémy. K naší potěše a hrdosti návštěvníci „všeobecně usoudili, že východočeské betlémy, zejména ústecké, jak úpravou celkovou, tak typem tváří s krojem figur, rázem staveb atd., zasluhují být zařazeny mezi přední, umělecky a svérázně provedené betlémy venkova“. (Tato i další půvabné citace zde použité jsou převzaty z dobových pramenů, uvedených na konci článku.) Velký úspěch výstavy pražské podnítil pořadatele natolik, že o rok později obdobnou akci (i když asi v menším rozsahu) instalovali ve východočeské Litomyšli. Pod patronací a za přispění Lidové Akademie v Praze ujalo se vlastní organizace „domácí komité“, do jehož čela byl zvolen litomyšlský okresní soudce JUDr. Václav Zelinka. I dalšími členy se stali významní občané města z církevních i světských kruhů. „Jesličková výstava“ byla otevřena 7. prosince 1924 v Lidovém domě a trvala do 6. ledna 1925. O její instalaci se m. j. „nejvíce zasloužili p. Karel Sedlák, soukromník z Litomyšle, který za pomoci snaživého dámského spolku Orla, mládeže a mužů řídil technické práce ve výstavním sále. Korespondenci a agitační práci vedl p. Jar. Novák, obchodní příručí z Litomyšle, s domácími kněžími.“ A ačkoliv propagace probíhala především na půdě církevní, byla výstava prezentována jako „významná kulturní akce“ všeobecného (tedy nejen náboženského) významu. Litomyšlsko, z hlediska národopisného, je vklíněno mezi dvě významné betlemářské oblasti a jejich vliv se zde mísí. Na severu je to Ústeckoorlicko s papírovými malovanými betlémy charakteristického a vyhraněného stylu, na jihovýchodě betlemářství Českomoravské
vrchoviny (s blízkou Poličkou) s betlémy převážně řezanými ze dřeva a polychromovanými. Na litomyšlské výstavě byly proto zastoupeny oba typy v poměrně široké míře. K „jesličkové výstavě“ byla vydána tiskem V. Augusty v Litomyšli a nákladem Lidové Akademie v Praze 16-ti stránková publikace, jakýsi průvodce výstavou, s úvodním textem P. Josefa Durka, litomyšlského kaplana a emotivně – odborným článkem (parafovaným A. Š), poukazujícím na různé výtvarné techniky a atributy betlémů, na jejich zvláštnosti a rozdíly. Velmi zajímavý a pro současné betlemáře cenný je závěrečný sedmistránkový „Popis vy-
Nadaný nejmladší řezbář Vojtěch Večeře (15 roků), student gymnázia v Litomyšli, ve své řezbářské dílně.
14
59
stavovaných jesliček“. Jmenovitě je v něm uvedeno padesát exponátů, z toho – třicet betlémů papírových, řezaných, kašírovaných i kombinovaných, převážně z Litomyšlska, včetně dvou částečně mechanických („nevykazují pohyb všech figurek, pouze v jednotlivosti jsou hodinovým strojem uváděny v činnost“), – dvacet jiných uměleckých předmětů s vánoční nebo náboženskou tématikou – obrazy, plastiky (Madony, Jezulátka apod.), ilustrované bible, pohlednice, archy s tištěnými betlémy aj. Všeobecná poznámka na konci soupisu uvádí, že „na výstavu se hlásili též betlemáři z Ústí nad Orl., p. Andrle z Poličky, majitel krásného mechanického betlému z Třebechovic (!), firmy Šenk a Bek z Kutné Hory“. (Nedokonavé sloveso nás nechává v nejistotě, zda tyto betlémy skutečně vystaveny byly – snad ano.) Katalog vystavených prací popisuje betlémy velmi podrobně – co do materiálu, obsahu, velikosti i jednotlivých detailů a zvláštností, je však poněkud nesystematický a nevěnuje stejnou pozornost všem. Často je nejasné, zda se pod uvedeným jménem skrývá majitel, autor, nebo oba – s výjimkou nám známých tvůrců, jako je malíř Štantejský, řezbář Jandera a několik dalších. Litujeme, že se (pravděpodobně) nezachovala podrobnější dokumentace o této výstavě, ideální by byla fotografická. Z dostupných podkladů usuzujeme, že převažovaly hodnotné práce lidových i profesionálních autorů, v jejich sousedství se však vyskytly i prvky vysloveně kýčovité, např. „zákoutí vycpaných ledňáčků s vyřezávanými ze dřeva ptáky“, či „k řezaným a malovaným betlémům přidán terakotový jelen, psi, sloni, vepřový dobytek atd.“. Ani naše dnešní přísnější měřítko však nic nemění na skutečnosti, že litomyšlská „jesličková výstava“ byl počin na tehdejší dobu záslužný a ne zcela běžný.
Bohužel, „v naší jesličkové literatuře nemáme o jesličkářsví na Litomyšlsku téměř ničeho psáno“, jinými slovy, tradice litomyšlských betlémů zůstala poněkud ve stínu svých známějších a slavnějších sousedů (snad i proto, že se nevyznačují takovou jednotnou typičností, jako až dodnes např. betlémy ústeckoorlické). Přesto dochované práce litomyšlských tvůrců 19. a první poloviny 20. století dokazují jejich významný podíl v českém betlemářství. Je namístě v této souvislosti uvést alespoň několik jmen: malíř Jarolím Štantejský, známý spíše jako jeden z předních tvůrců betlémů ústeckoorlických, žil, působil a tvořil řadu let v Litomyšli; lidoví řezbáři Fišer, Stříteský, Svoboda, Vinař či Bedřich Jandera (a další z Litomyšle a okolí) vytvořili mnoho krásných polychromovaných betlémů a některé z nich jsou dodnes ozdobou domácností a muzeí. Druhé bohužel, v době, která betlémům ani zájmu národa o ně nepřála, vzalo mnoho těchto skvostů lidových tvůrců zasvé. Z neznalosti či nezájmu končily betlémské figurky v prachu půdy, v rukou malých dětí jako hračka a nakonec často i na smetišti. Z mnohých nezbylo vůbec nic nebo jen poškozená torza a z mnohých, které zůstaly jakž – takž zachovány, se ještě později stal výhodný komerční artikl. A tak nám v Litomyšli mnoho tradice nezbylo. Prioritou členů pobočky „Betlemáři Litomyšlska“ proto je tyto tradice křísit, obnovovat a rozvíjet, objevovat další jména starých lidových tvůrců, zmapovat a v ideálním případě i představit jejich tvorbu všem milovníkům betlémů. Částečně se to daří na předvánočních výstavách, které pobočka – od svého založení v r. 2003 – každoročně pořádá a které se těší velké oblibě a zájmu návštěvníků z Litomyšle i z daleka. Jádrem těchto výstav je vždy současná tvorba členů pobočky z materiálů klasických
59
i netradičních (dřevo, keramika, kukuřičné šustí, těsto „drůbeřka“, perník, ale např. i lehký beton jako sochařská hmota, drát, lepenka apod.), doplněná vždy několika betlémy historickými. Současní litomyšlští betlemáři doufají, že časem překlenou ten nejméně padesátiletý odstup od svých předchůdců a budou po jejich
15
vzoru rozdávat potěšení a radost všem lidem dobré vůle. Použité historické prameny: 1. Text „Jesličková výstava, Lidový dům v Litomyšli“, 1924. 2. „Od Trstenické stezky“ (Vlastenecký sborník okresu Litomyšlského, Poličského a Vysokomýtského), č. 4, roč. 1932/33.
Betlém z keramické hmoty „drůbeřky“. Autor Boh. Kubíček z Litomyšle. Foto Mgr. L. Večeře.
Náš tip na jarní výlet Wambierzyce v Klodsku KLODSKO patřilo po staletí k zemím Království českého. Dnes patří k Polské republice. Jako výběžek o rozloze přibližně šedesátkrát třicet kilometrů obklopený ze 3 stran územím východních Čech. Malebná krajina s téměř nedotčenou přírodou zatím nepatří k turisticky vyhledávaným oblastem. Dějiny „Kladské země“ – jak ji nazývají její starousedlíci – jsou poznamenány změnami majetnickými. Ještě do druhé světové války bylo Klodsko německým
územím. Všechny politické změny se promítly etnicky i kulturně. Obyvatelé kladských městeček a vesnic měli živé styky s lidmi na Náchodsku a v celém podhůří Orlických hor. Z literatury připomeňme postavu babičky ze stejnojmenného románu Boženy Němcové. Proč nabízíme čtenářům našeho časopisu návštěvu tohoto svérázného kraje? Přibližně 35 až 40 kilometrů od Náchoda přes přechod státní hranice s Polskem v Bělovsi, přes živé lázeňské město Chudoba ( Kudowa Zdrój ) se dostaneme do známého poutního místa Vambeřice (Wambierzyce), které se chlubí jednak nejroz-
16
59
Deváté zastavení Křížové cesty: Ježíš klesá pod tíhou kříže už po třetí. (Wanbierzyce) Foto: V. Vaclík.
sáhlejší Křížovou cestou ve střední Evropě, jednak v místním muzeu vystavuje velký mechanický betlém i několik menších betlémských exponátů. Pro lepší představu o rozsahu vambeřické Křížové cesty uvádíme, že čítá zastavení u 79 kaplí s vnitřní výzdobou plastik, představujících ilustraci událost zmiňovaných v Novém zákoně, tedy od Navštívení Panny Marie, přes Ježíšovo narození, adoraci tří mudrců-králů až po Kristovo ukřižování a vzkříšení. Tedy to, co v méně monumentální velikosti představují postní a velikonoční betlémy. Pozornost návštěvníků zaslouží i velký mechanický betlém, osazený asi osmi sty figurek, z nichž tři stovky jsou nadány pohybem. Tvůrcem betlému je Longinus Wittig (1824– 1890), podle některých pramenů Longin Vítek, jeden z osmi synů Jana Křtitele Wittiga (?) z rodiny moravských Vítků, kteří před staletími doputovali do Kladska jako náboženští exulanti. Podle německých pramenů jsou jako předkové uváděni jen Wittigové z oblasti tzv. Sudet. Ať je to tedy jakkoliv, doporučujeme našim zvídavým betlemářům, aby si zmíněný betlém dobře prohlédli.
Nejprve je užitečné připomenout, že nejvýznamnější řezbář figurek v Proboštově třebechovickém betlému Josef Kapucián se narodil v Jaroměři, tam i dlouho žil. Víme, že se zúčastňoval náboženských procesí z Jaroměře do Vambeřic a jistě si důkladně Wittigův betlém prohlédl a jistě se obdivoval i uměleckým plastikám v kaplích Křížové cesty. Což velmi pravděpodobně silně inspirativně zapůsobilo na vyřezávání figurek jednotlivých zastavení Křížové cesty v Proboštově betlému. Za prohlídku stojí v blízkosti křížové cesty ze 17. a 18. století i poutní kostel, který byl v roce 1936 povýšen na baziliku. Na cestě z Vambeřic zpět k státní hranici v blízkosti lázní Chudoby stojí za podívanou malý skanzen u vesnice Pstrazna, je to skanzen lidové architektury Kladska. Pokud svou návštěvu zopakujete ve vánočním čase, budete mít v okolí příležitost vidět „in situ“ lidové betlémy starých chudobských řezbářů, z nichž mnozí byli vynikající řemeslníci, kteří si troufli i na výrobu malých varhan. A nyní pár užitečných informací turistických: Vycházíme z Náchoda, odkud po silnici směrem na Broumov odbočíme asi po 2 km v Bělovsi na širokou silnici k hraničnímu přechodu. Odtud
59
po 3 km přes lázně Chudoba (Kudowa Zdrój) vyjedeme po silnici směr Karlów a odsud do Vambeřic. Pokud se rozhodnete k pěší túře, nyní už lze využít o víkendu i ve všední dny veřejné hromadné dopravy od náchodského nádraží ČD přes hranici do Chudoby. Odsud jezdí něko-
17
lik spojů busů denně do Vambeřic a zpět. Pokud betlemářsky motivovaný výlet chcete ještě více obohatit, lze z Vambeřic dojet přímo do Klodska a tam navštívit mj. Muzeum země kladské. Otevřeno je denně kromě pondělí a úterý (10–16 hod.) a o nedělích je vstup volný.
Betlemářské mládí okouzlilo svou tvorbou V Ústí nad Orlicí v hotelu UNO byly slavnostně vyhlášeny výsledky už 12. ročníku mezinárodní předvánoční soutěže „Vánoce a betlém“., věnované tvorbě dětí a mládeže na téma „Vánoce a betlémy“. Soutěž uvedlo v život Vydavatelství a tiskárna OFTIS s.r.o. v Ústí nad Orlicí, později ve spolupráci se sdružením Dešvenda v Ústí nad Orlicí a posléze s pobočkou ústeckoorlických betlemářů. Účelem soutěže bylo vzbudit zájem o betlémy mezi dětmi a mládeží vůbec. Dát jim příležitost výtvarně vyjádřit jejich vztah a pocity k Vánocům, především pak k betlémům. Soutěž pro jednotlivce byla rozdělena do věkových kategorií od 6 let až po mládež nad 12 roků, podobně pro děti a mládež v kolektivech rovněž ve 4 věkových kategoriích. Nyní 12. ročníku se zúčastnilo přes 300 jednotlivců i členů kolektivů, a to z České republiky, ze Slovenské republiky, z Polska a poprvé i z Itálie. Absolutním vítězem soutěže byla vyhlášena 14letá žákyně Základní umělecké školy (výtvarný obor, který vede Jaroslav Hrubý) v Městě Albrechticích ve Slezsku, Anděla Schaffarziková. V kategorii dětí do 6 let uspěl na 1. místě kresbou Matyáš Rybka z mateřské školy v Dlouhé Třebové, v kategorii dětí do 9 let Kateřina Řezníčková ze ZŠ Karla Svolinského v Kunčicích pod Ondřejníkem, v kategorii do 12 let – 11letá Daniela Šašu-
rová ze Spišské Bystré na Slovensku. V kategorii kolektiv dětí do 6 let zvítězili šestiletí ze zákl. školy v Dlugopolu Dolnym v Polsku, v kategorii do 12 let děti ze Speciální zákl. školy při nemocnici v Ústí nad Orlicí, v kolektivu nad 12 let dostali mimořádné ocenění žáci ZŠ v Kozlovicích u Frýdku-Místku a ZŠ Majakovského v Karviné-Mizerově. Prestižní cenu Zdeňka Brožka (zesnulého vynikajícího výtvarníka z Ústí nad Orlicí) získal kolektiv 3. třídy (8 až 9 leté děti) ze školy Massa Martana v Itálii (na obrázku). Na průběhu letošního ročníku se podílel předseda regionální pobočky Českého sdružení přátel betlémů ing. Josef Procházka se spolupracovníky. I letos sponzoroval soutěž podnik OFTIS v čele s jeho ředitelem ing. Karlem Kábrtem a dalšími pracovníky vydavatelství, jakož i řada podniků, institucí, především Město Ústí nad Orlicí.
18
59
INFORMACE
z Českého sdružení přátel betlémů
In memoriam Zdenka Cinkana
náročně tak, jak skromný a nenáročný byl jeho život. Ale byl to život plný zdravého humoru a životního optimismu. Zůstává v nás smutek. Smutek z rozloučení, zvláště když je tak nečekané. Přišel jsem, abych ti Zdeňku poděkoval za sebe a celé České sdružení přátel betlémů v České republice, a řekl to bolestné poslední sbohem. Budeš nám chybět, jako každý dobrý člověk. Děkujeme a nezapomeneme.
† 11. 2. 2006 v Pardubicích
Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté! Truchlivé oznámení mně došlo. Nečekaně a náhle zemřel náš přítel a nadšený betlemář Zdeněk Cinkan. Jeho tělo leží v rakvi. Na prsou složené ruce nehybně svírají první květy letošního předjaří. Přišel jsem za milým přítelem Zdeňkem, rozloučit se a zároveň poděkovat. Poděkovat mu a projevit vděk za všechny cenné rady z jeho betlemářských zkušeností. Patřil mezi opravdově zanícené betlemáře a přišel mezi nás členy Českého sdružení přátel betlemářů. Hledat a nacházet dobro. Byl to betlemář, který se dovedl radovat z dosažených úspěchů. Pokaždé prožíval adventní předvánoční čas, ve kterém pořádal desítky výstav betlémů po celé naší vlasti i v zahraničí. Trvale se zapsal do srdcí a myslí svých nejbližších i těch, kteří ho znali a pracovali s ním. Dovedl kdykoli pomoci a rozdělit se o vše, co znal a uměl. Na zasedáních našeho předsednictva betlemářů jsme Zdeňka viděli mezi sebou vždycky s potěšením. Vážil jsem si jeho upřímnosti a čestnosti. Dnes navždy opouští svou sbírku betlémů, ale i přátele betlemáře. Opouští nás skromně a ne-
Tuto smuteční řeč pronesl předseda sdružení PhDr. Jiří Malina nad rakví zesnulého pana Zdenka Cinkana. Pohřební obřad se konal za velké účasti veřejnosti v pardubickém krematoriu v pondělí 20. února 2006. V příštím čísle časopisu se ještě vrátíme k rozsáhlé betlemářské činnosti zesnulého jako sběratele (a kritického znalce) vystřihovacích betlémů, pohlednic a drobné grafiky tematicky dané betlémy a Vánocemi. Velmi záslužná byla i jeho činnost organizační: vystavovatelská i řídící ve funkci člena předsednictva ČSPB a předsedy regionální pobočky ČSPB pro okres Pardubice a Chrudim. S platností od 1. ledna 2006 požádali písemně o zrušení členství v Českém sdružení přátel betlémů: Arch. Jiří Šimek a Eva Šimková z Pardubic. (Důvody zdravotní a věkové.) PhDr. Ilona Vojancová, vedoucí skanzenu Veselý Kopec – Vysočina na Hlinecku. (Důvody pracovní a rozšiřující se agenda rozlehlého areálu lidových staveb na Vysočině.) Josef Dušek z Hradce nad Moravicí. (Zhoršující se zdravotní stav.) Olga Špačková z Českých Budějovic. Janě Kučerové žádá zrušit její členství manžel, který nám její úmrtí z 28. září 2005 oznámil začátkem letošního roku.
59
Dochází dále ke třem personálně-organizačním změnám: Dosavadní předseda region. pobočky ČSPB „Orlické hory“ v Dobrušce Mgr. Jiří Mach, ředitel Městského muzea v Dobrušce, požádal z pracovních důvodů členy pobočky, aby ho z funkce uvolnili a zvolili nového předsedu. Stal se jím pan Josef Hánl z Nového Hrádku. Jeho pracovní portrét přinášíme na této straně. Za zemřelého předsedu region. pobočky „Pro Pardubice a Chrudim“ Zdeňka Cinkana zvolili členové pobočky za předsedu pana Jiřího Svatoně z Pardubic. Také jeho fotografii otiskujeme. Předsedkyně reg. pobočky pro „Plzeňsko a západní Čechy“ paní PhDr. Jiřina Hánová oznámila výkonnému výboru a předsednictvu, že reg. pobočku rozpouští. Zároveň oznámila, že většina členů pobočky zůstává i nadále členy celostátního sdružení.
Noví předsedové regionálních poboček JOSEFA HÁNLA z Nového Hrádku na Dobrušsku, který má v členské kartotéce číslo 23 jako jeden z prvních členů sdružení, vlastně ani moc představovat nemusíme. Brzy po roce 1992 zakládal pobočku v Novém Hrádku. Byl členem celostátního předsednictva s krátkou přestávkou po roce 2004. Jednak je výborný řezbář betlémských celků v charakteristické podobě z Podorličí, ale je sběratel různých vystřihovacích betlémů i známek s betlémskou tematikou. Významně se podílel na přípravě velkých mezinárodních výstav v Hradci Králové nejen uplatněním znalostí teoretických, ale i fyzickou pomocí při svozu a stavbě vystavovaných exponátů. Pobočku přebírá ve shodě s ředitelem muzea Mgr. Machem, který bude činnosti pobočky nápomocný i tím, že se její členové budou scházet v zasedací síni muzea.
19
JIŘÍ SVATOŇ z Pardubic stejně jako další členové pobočky měli 9. března nesnadný úkol: ustanovit ve funkci pokračovatele v nesmírně obětavé organizační práci po Zdeňku Cinkanovi. Kolektiv pobočky tvoří výrazné osobnosti v nejrůznějších oborech betlemářské práce: J. Liska, Ing. E. Javorská, Ing. V. Antonín, Vladimír Doubal, Mgr. Fr. Juračka a právě i J. Svatoň. Na organizační práci zejména v přípravě betlemářských výstav prakticky po celé republice nikdo z nich nemá prakticky tolik času, kolik si ho dovedl najít zesnulý předseda. Proto bylo velkým ulehčením, když po vzájemném doporučování funkci přijal pan Jiří Svatoň. I když patří k mladším (podle kartotéky) členům sdružení, překvapuje odborným zájmem o rozšiřování své sbírky umělecky cenných reprodukcí světových betlemářských děl. K jeho sbírce se v příštím čísle vrátíme.
Zápis ze zasedání Výkonného výboru a předsednictva Českého sdružení přátel betlémů, které se konalo dne 11. března 2006 v zasedací místnosti divadla DRAK v Hradci Králové. Dle prezenční listiny přiložené k originálu zápisu se zasedání zúčastnilo 19 členů. Předseda sdružení PhDr.Jiří Malina zahájil jednání a vyzval přítomné k uctění památky zesnulého předsedy regionální pobočky pro Pardubicko a Chrudimsko pana Zdeňka Cinkana. Následně citoval pasáže z posledního dopisu pana Cinkana o jeho vizi další činnosti sdružení. Prvním bodem schváleného programu zasedání bylo zhodnocení oslav 15. výročí založení ČSPB. Protože ne všechny podpisy na prezenční listině zakládajících členů sdružení byly čitelné a někteří z účastníků se vůbec nepodepsali, budou dodatečně na základě připomínek předsedů poboček uděleny diplomy a upomínková těžítka i těmto členům. Bylo konstatováno, že dopolední vzpomínková i odborná část a následující divadelní představení hry „Štědrý večer nastal, aneb anděl Páně zlámal sáně“ v provedení souboru divadla DRAK byla důstojnou oslavou výročí založení sdružení. V bodě druhém informoval předseda sdružení o činnosti regionálních poboček. Pravidelné informace o své činnosti
20
59
zasílají pobočky pro Brno a Jižní Moravu a Pardubice. Zprávy dále zasílají B. Andrle za Poličku, Spolek pražských betlemářů, pobočka ze Šluknova a pobočka z Litomyšle. Dle stanov ČSPB mají předsedové regionálních poboček předkládat 1 x ročně (do 1. března) souhrnnou zprávu o činnosti pobočky za uplynulý rok. Je proto zapotřebí, aby tak učinili předsedové i ostatních poboček v co nejkratší době. Dále předseda vyzvedl práci regionálních poboček, z nichž některé vydávají pro své členy tyto občasníky: Zpravodaj Pražských betlemářů, Tichá noc Staropražských betlemářů, Betlémské noviny z Plzeňska, Nesem Vám noviny Betlém Klubu Roztoky u Prahy, Betlémská hvězda z Jižních Čech, Slyšte, Slyšte betlemářů ze Šternberka. Jako třetí bod seznámil předseda předsednictvo s přihláškami do sdružení a vzápětí dle Stanov byla vykonána výborem a předsednictvem schválena jména nových členů sdružení: Ing. Jaroslav Tesař - Olomouc, Jaromír Tlustý - Chotěšov, Karel Lexa - Strakonice, Jaroslav Kolář - Ústí nad Orlicí, Ivan Dudek - Praha 4, Petr Vít - Lázně Bohdaneč, Jana Pokorná Hvožďany Přijetí bude členům oznámeno písemně. Člen je povinen dle Stanov do měsíce po tomto sdělení zaplatit příslušný členský příspěvek na běžný rok. Předseda sdružení přečetl dopis (e-mail) z 10. 3. 2006, ve kterém sděluje paní PhDr. Jiřina Hánová ukončení činnosti pobočky ČSPB Betlemáři Plzeňska. Výkonný výbor ČSPB bere rozhodnutí pobočky na vědomí a jeho činnost k tomuto datu končí. Email bude přiložen k originálu tohoto zápisu. Valena – Hovořil o spolupráci výkonného výboru s regionálními pobočkami sdružení a doporučil projednávat jejich činnost na zasedání předsednictva. PhDr. Zemanová – obecně konstatovala, že úroveň časopisu BaB klesá, někteří funkcionáři jsou nepřístupní kritice a požaduje adresné přidělování úkolů. Ing.Roda – Požaduje konkrétní, jmenovité přidělování úkolů s termínem jejich plnění a provádění zpětné kontroly. PhDr. Malina seznámil přítomné s dopisem regionální pobočky Rumburk pro Šluknovský výběžek (Bc. Ester Semlerová), ve kterém je zdůvodněn požadavek na zánik členství ve sdružení pana Karla Hildebrandta (členské číslo 599). Předsednictvo vzhledem k předloženému zdůvodnění s požadavkem souhlasí a jmenovaného vyloučilo ze sdružení. Za odstoupivšího předsedu regionální pobočky Dobruška pro Orlické Hory (Mgr. Jiřího Macha) byl zvolen novým předsedou pobočky pan Josef Hánl z Nového Hrádku. Novým předsedou pobočka pro město Pardubice a Chrudimsko za zesnulého Zdeňka Cinkana byl zvolen pobočkou pan Jiří Svatoň. V bodě čtyři se konstatovalo, že byla uzavřena smlouva o pronájmu dvou místností o rozloze cca 30 m2 (Bří Štefanů 93,
Hradec Králové) za částku 1.000,- Kč měsíčně. Zde bude zřízena knihovna a půjčovna časopisů (knih), které budou ve vlastnictví sdružení a budou se zde konat schůze výkonného výboru. Základem knihovny bude sbírka časopisů věnovaná PhDr. Vaclíkem. MUDr. Bašeová – doporučila zvážit možnosti xeroxování vybraných článků z literatury uložené v Knihovně. Staropražští betlemáři nebudou nadále z důvodů malé kapacity klubovny, přijímat další členy pobočky. Navrhuje všechny nové pražské zájemce o členství směřovat na Spolek pražských betlemářů. Předsednictvo pověřilo PhDr. Malinu a paní Hubáčkovou vyčíslením finančních nákladů spojených s úpravou místností a převozu „knihovny“ od PhDr. Vaclíka na Bří. Štefanů MUDr. Bašeová – nabídla věnování literatury do fondu knihovny. PhDr. Malina informoval o získání finančního příspěvku na časopis sdružení od Magistrátu Hradec Králové na rok 2006 ve výši 10 000,– Kč. Dále provedl kontrolu úkolů dle zápisu z 3. 12. 2005. Úkol PhDr. Zemanové bude splněn zasláním Emailu předsedovi sdružení. Předseda seznámil předsednictvo s korespondencí se starostou Příbramských betlemářů panem Jánem Chvalníkem a jeho odpovědí. Bylo rozhodnuto korespondenci založit. Do výběrového řízení na obsazení funkce redaktora časopisu Betlémy a betlemáři vyhlášeného v 58 čísle časopisu se přihlásili pánové PhDr. Vladimír Vaclík a Doc. Ing. Milan Zábranský CSc. Předsednictvo konstatovalo, že nebude hlasovat o volbě redaktora a pro formální nedostatky ve výběrovém řízení se toto ruší. Funkcí redaktora byl pověřen PhDr. Vladimír Vaclík. Předsednictvo děkuje panu Doc. Zábranskému za zájem o práci redaktora a vynaloženou práci spojenou s přípravou podkladů pro výběrové řízení. Šindelka – Revizní komise provedla k 11. březnu 2006 kontrolu pokladního deníku a pokladní hotovosti a konstatovala v zápise, že účetní doklady jsou v naprostém pořádku. Navrhuje vzhledem k rozsahu pracovního zatížení spojeném s výkonem funkce ekonomky schválit zvýšit zpětně od 1. ledna 2006 odměnu na 250,– Kč za měsíc. Předsednictvo bere na vědomí zprávu revizní komise a s návrhem na úpravu výše odměny pro ekonomku souhlasí. K dotazu, kdy bude vydán čtvrtý arch Hradeckého betléma Vladimíra Gottvalda, odpověděl předseda, že pravděpodobně do konce března. Zdržení bylo zapříčiněno neplněním termínu odevzdání zakázky tvůrcem betléma. František Valenta byl pověřen úkolem prověřit možnost konání schůze předsednictva v divadle „Říše loutek“ v Praze. Předseda na závěr poděkoval všem za účast a schůzi ukončil. Zapsal : Weigner
59
Otevřený dopis V. Vaclíka, který byl otištěn v č. 58 na str. 20, vzbudil u pánů Ing. Rody a Doc. Zábranského silně emotivní reakci, který pan Doc. Zábranský zpracoval do tzv. veřejné odpovědi písemnou formou s tím, aby byla v následujícím čísle časopisu zveřejněna. Redakce tak podobně vyhovuje i panu ing. Rodovi.
Otevřená odpověď na otevřený dopis čestného předsedy Předem se všem čtenářům omlouvám, že svou odpovědí zabírám v časopise místo zajímavějšímu čtení, než jakým jsou soukromé stesky a osobní účty mezi členy předsednictva. Přesto jsem se k tomuto kroku odhodlal, abych uvedl na pravou míru svoji roli a účast v celém případu týkajícím se dalšího vydávání našeho časopisu. Podle pana dr. Vaclíka hraji jakousi roli trojského koně, který vede proti němu útoky a má za úkol rozvrátit naše sdružení. Protože většina členů asi nezná celé pozadí této kauzy, pokusím se ji stručně shrnout. Na zasedání výkonného výboru předsednictva 10. září 2005 byla mimo jiné projednávána otázka obměny redakce časopisu Betlémy a betlemáři. Protože jsem již dříve projevil zájem o práci v jeho redakci, jednal jsem s předsedou sdružení a tehdejším předsedou redakční rady dr. Malinou o jeho dalším vydávání. Znal jsem poměrně napjatou každoroční finanční situaci sdružení a hlavně potíže s distribucí časopisu. Tu po celou dobu jeho vydávání zajišťoval od vkládání do obálek, lepení adres a známek až po podávání a třídění na poště osobně dr. Vaclík. Proto jsem navrhl, že se pokusím nalézt nějaké lepší řešení. Pokud možno levnější tiskárnu, která by zajistila i distribuci časopisu, protože tu jsem nemohl pro svou pracovní vytíženost zajistit v takové formě, jak ji dělal dr. Vaclík. K tomu jsem obdržel od dr. Maliny podklady, jako byla stávající cena za výtisk podle počtu stránek a kvality papíru při celkovém počtu 600 kusů výtisků, z čehož se 500 kusů rozesílá členům. Na základě těchto údajů jsem kontaktoval několik tiskáren v Praze. Ty se nijak výrazně nelišily v ceně tisku, ale našel jsem službu Postservisu, kde při zasílání minimálně 500 kusů každý výtisk zabalí, opatří adresou a odešlou za cenu 8,73 Kč, což je proti stávajícímu frankování jedné zásilky 12 Kč výrazně levnější. Mnou kontaktovaná tiskárna by účtovala za tisk jednoho čísla v provedení 24 stran textu, obálky s barevným tiskem na všech čtyřech stranách a rozeslání pomocí
21
uvedené služby 32 Kč (dosavadní cena při 20 stranách a jednostranné barevné obálce byla okolo 23 Kč + 12 Kč poštovné). S těmito fakty jsem seznámil na další schůzi 22. října 2005 předsednictvo. Dr. Malina i dr. Vaclík uznali, že jde o výhodnější cenu, a prohlásili, že si mnou uvedené služby Postservisu prověří. To zařídila pí. Hubáčková, ekonomka sdružení, která mi napsala, že službu Postservisu nebude možné využít, protože provádějí s dr. Vaclíkem revizi neplatících členů a před jejím ukončením už je méně členů než 500 a konečný počet abonentů časopisu se zastaví asi někde okolo 400. Na zasedání rozšířeného předsednictva, které následovalo po slavnostním zasedání k 15. výročí založení sdružení, si vzal slovo čestný předseda dr. Vaclík a prohlásil o mně, že jsem mu lhal, že jsem lhář, když jsem informoval o Postservisu, a že žádné frankování 6,50 Kč za zásilku neexistuje a službu nelze využít, protože budeme rozesílat méně než 500 kusů. Upozornil jsem ho, že jsem mluvil o ceně 8,73 Kč a vycházel z počtů sdělených mně dr. Malinou. Také jsem uvedl, že mám příslib z tiskárny, že by se pokusili zajistit za stejnou cenu rozesílání i menšího počtu výtisků než 500 kusů. To dr. Vaclík ve svém dalším vystoupení nedoporučil. Dr. Malina pak uvedl, že on jako předseda redakční rady bude mít ve výběru tiskárny i odpovědného redaktora poslední slovo. Do diskuse se přihlásil Mgr. Hazdra, který ocitoval z platných stanov Českého sdružení přátel betlémů kapitolu „Redakce časopisu“, kde se píše, že předsedou redakční rady je 2. zástupce předsedy sdružení, což je Ing. Mátl. Vystoupení Mgr. Hazdry nebylo nikterak důrazné, jak uvádí dr. Vaclík. Myslím si, že pouze splnil svou povinnost člena revizní komise, která má mimo jiné dohlížet na dodržování stanov. Není dobrým vysvědčením předsednictva, a tudíž ani mým, že neznáme dobře stanovy, které jsme si schválili, a ani nedbáme na jejich dodržování. Okamžitá rezignace dr. Maliny na funkci předsedy redakční rady nebyla učiněna pod žádným tlakem, ale zcela odpovídala duchu stanov i normální slušnosti. Situace při vydávání časopisu předchozích 15 let byla zcela specifická, protože funkce předsedy sdružení a předsedy redakční rady splynula ihned od vzniku sdružení i časopisu. Ten byl od samého počátku dítkem dr. Vaclíka, již tehdy zkušeného novináře a hlavního
22
59
přispěvatele do něho a to po celou dobu jeho vycházení. K pokračování v této praxi však již není žádný důvod a myslím, že je čas řídit se stanovami. Proto nevím, co vede pana dr. Vaclíka k pocitu, že jde o zástupné ataky na něj a k obavám o další vývoj časopisu. Ty lze vycítit i z připomínek ve dvou článcích čísla 58, kde se píše „pokud nebude redakční kolektiv časopisu vyměněn, přineseme reportáž....“ (viz poslední věty v článcích na str.11 a 13). Nemám žádný zájem dr. Vaclíkovi ani našemu časopisu škodit a protože jsem nikdy a s nikým nehovořil o svých záměrech v dalším vydávání časopisu, nevím ani odkud pochází jeho obavy. Chtěl bych ubezpečit čtenáře i dr. Vaclíka: pokud budu vybrán ve vypsaném výběrovém řízení jako odpovědný redaktor, rád bych zachoval s pomocí stávající redakce obsahovou kontinuitu časopisu a dál uveřejňoval příspěvky, které by zajímaly co nejširší okruh betlemářů a s bývalým vedením redakce rád spolupracoval. Navíc zde bude působit v roli předsedy redakční rady zakládající člen a zkušený betlemář Ing. Mátl. Ten bude mít rozhodující slovo a je jistě dostačující zárukou kvalitní přípravy časopisu. Celé moje angažování při výměně redakce a hledání nové tiskárny směřovalo pouze ke zlevnění nákladů a odstranění časově náročné operace při distribuci časopisu. Přitom mně v žádném případě nejde o změnu tiskárny za každou cenu, ani o změnu koncepce časopisu, a už vůbec ne o funkci redaktora, kterou rád postoupím jinému zájemci. Chtěl jsem jen pomoci s jeho vydáváním a doufal jsem, že má nezištná a dobrovolná činnost přispěje ke zvýšení jeho formální a obsahové složky. Netušil jsem, jaké pobouření v dosavadní redakci vyvolám. Milan Zábranský
Zaslané prohlášení Ing. Jana Rody Ohrazuji se proti části otevřeného dopisu, kde Dr. Vaclík nepřesně uvádí můj příspěvek k diskuzi na schůzi výkonného výboru 22. října 2005. Na této schůzi jsem upozornil na zhoršující se kvalitu snímků, které jsou vybírány na čelní stranu časopisu BaB, jmenovitě pak snímku pro číslo 57. Účastněné jsem vyzval k větší pečlivosti při výběru. Svůj názor jsem doložil předloženými posledními čtyřmi čísly časopisu BaB a vyzval účastníky k porovnání s výběrem snímků obdobně umístěných v posledních číslech časopisu Der Krippenfreund. Nedotkl jsem se ani slovem obsahové úrovně časopisu BaB. Zveřejněním zkresleného výkladu mého příspěvku se cítím být poškozen.
Vítáme nové členy ČSPB 734 – Vojtěch Večeře, Litomyšl 735 – Jana Pokorná, Hvožďany 736 – Petr Vít, Lázně Bohdaneč 737 – Ivan Dudek, Praha 4 738 – Jar. Kolář, Ústí n.O. 739 – Karel Lexa, Strakonice 740 – Josef Novotný, Malejovice 741 – Jaromír Tlustý, Chotěšov 742 – Ing. Jaroslav Tesař, Olomouc Nové členy vítáme a těšíme se na dobrou spolupráci i eventuálně na jejich začlenění do jednotlivých regionálních poboček. Časopis budou dostávat počínaje tímto číslem „59“.
Ekonomická fakta bez komentáře Jen stručně reaguji na podané nabídky s tím, který projekt vydávání časopisu je v současné době hospodárnější. V obou návrzích jde o vydávání časopisu na 24 stranách černobílé sazby a reprodukce obrázků, plus obálka na křídovém papíře – 4 stránky, každá s reprodukcí barevného snímku. Distribuce v obalu průhledném, umělohmotném. Při nákladu 500 výtisků vychází kalkulace na 1 výtisk: Doc. M. Zábranský 32 Kč tisk, ambaláž s přípravou na poštovní přepravu 8,73 Kč. Využití poštovného za 6 Kč nedovolují předpisy pošty, kalkulace mého návrhu: tisk 25 Kč, ambaláž vč. dopravy na poštu 1,50 Kč. V obou případech nutno připočítat navíc za jeden podaný výtisk poštovní přepravě s úředně stanoveným poštovným 12 Kč.
Redakce vysvětluje Předsednictvo Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) na zasedání 11. března 2006 rozhodlo, abych téměř po roční přestávce redigoval časopis Betlémy a betlemáři. Tuto práci jsem opouštěl velmi nerad, leč pod hrozbou vážných zdravotních rizik, která se na štěstí pro mne nyní po roce ukázala být překonaná. I tak jsem se snažil redakci tu a tam vypomoci, zřejmě ne příliš úspěšně, soudě podle diskuse (dá-li se to tak nazvat), která začala vyhledáváním nového schopného redaktora. Rozhodnutí předsednictva záležitost rozhodlo a je na mně, abych realizoval, co jsem na vytvoření
59
„nové tváře“ časopisu slíbil. Příslovečnou „poslední kapkou“ odpůrců dosavadního vzhledu (a snad i obsahu) časopisu byl obrázek na titulní straně č. 57. Přiznávám svou chybu v tom, že jsem redakci doporučil, aniž bych doporučení řádně zdůvodnil (kdy se stane, že se náš řezbář dostane do Guinessovy knihy rekordů nikoliv za gigantický betlém, ale právě za figury, které v jeho betlemářské galerii v přírodě dominují? Zamrzela mě i kritika (ne snad ze zlé vůle, ale ze zřejmé neznalosti rozdílných podmínek pro srovnání) s poukazem na úroveň barevných obálek našeho časopisu a časopisu bavorských betlemářů. Kdo jiný než já tyto rozdíly sledoval a byl si vědom – aspoň pro nejbližší dobu – nemožnosti nápravy. Německý časopis řídil a zásoboval perfektními snímky mimořádně zajímavých figur starých bavorských betlémů monsignore Erich Lidel. Měl jako významný církevní činitel (a předseda sdružení) jednak z čeho vybírat a za druhé jako výborný fotograf pracoval s formáty minimálně 24 x 18 centimetrů, z nichž tiskárna může vytisknout dokonalé reprodukce. Dostanu-li na stůl v poště byť zajímavý obrázek velikosti větší poštovní známky, žádná tiskárna z něho (i přes všechny možnosti moderní techniky) neudělá aspoň přijatelný obrázek pro titulní stránku. To platí i o černobílých snímcích pro vnitřní stránky časopisu, jak se můžete přesvědčit při prohlížení jiných významných zahraničních betlemářských časopisů, s nimiž „sneseme“ srovnání velmi úspěšně – a o tom se již v naší domácí kritice nehovoří. Vážení čtenáři, nejde jen o vnější stránku časopisu. Důležitý je obsah. Až dosud platilo, že pilní autoři sice dodali zajímavé texty, avšak bez jakékoliv koordinace. To chci za pomoci především pana předsedy redakční rady Ing. L. Mátla změnit. S dlouhodobým předstihem budou stanoveny priority základních témat v jednotlivých číslech časopisu. Budou se k těmto tématům vyjadřovat spolupracovníci redakce. Takto vzniklé „kolektivní“ studie (články) přivedou časem k spolupráci mnohem širší okruh našich členů. Jistě si všimli, že dnešní číslo se snaží být číslem velikonočním. Jestli se to nepodařilo přesně podle plánu, pak se omlouvám, že jsem byl vázán povinností otisknout všechny články ze zásoby a tak „uvolnit“ už v čísle 60 (jubilejním) místo pro všechny „no-
23
vinky“, kterými by redakce chtěla usilovat o přízeň čtenářů. Není snad zbytečně připomenout několik proseb. Redakce vede zcela odděleně (a přesně eviduje) svou korespondenci od ostatní spolkové korespondence, kterou je třeba adresovat na předsednictvo ČSPB nebo ještě lépe přímo na adresu pana předsedy (PhDr. Jiří Malina, Fučíkova 769, 504 01 Nový Bydžov). Záležitosti, tedy především články pro časopis adresujte výhradně na registrovanou adresu: České sdružení přátel betlémů, redakce časopisu Betlémy a betlemáři, tř. Karla IV. 867/12, 500 02 Hradec Králové. A ještě jedna poslední prosba: články uvítáme zaslané klasickou poštou, faxem (495 211 307) nebo elektronicky. Pokud uvedete text článku na disketě, vždycky připojte i písemný přepis textu. Stává se, že některé texty na disketě tiskárna nedokáže „otevřít“). Těším se na spolupráci, za níž už předem děkuji. Vl. Vaclík
Administrace vzkazuje Usnesením předsednictva ČSPB bylo stanoveno, že je členskou povinností vyrovnat (řádně) členské příspěvky na letošní rok tak, aby Vaše platba byla zaevidována na bankovním účtu ČSPB do 28. února 2006. Kdo tak učinil, dostává dnes č. 59 časopisu. Možnost zaplatit čl. příspěvek do 31. března 2006 bez problémů napravit nechtě zapomenutí. Jakmile naše banka zaznamenala do tohoto data platbu čl. příspěvku, dostane i tento člen časopis co nejdříve. Kdo ani v tomto termínu čl. příspěvek neuhradil, časopis nedostane, poněvadž se předpokládá, že dlužný člen o členství ve sdružení nemá zájem a takto to dává najevo. (Správně by měl žádost o zrušení členství podat písemně.) K tomuto stále odkládanému opatření muselo dojít, abychom neutráceli za tisk a hlavně za poštovné. Při kontrole zaslaných čl. příspěvků bylo zjištěno, že menší počet členů nereagoval za ohlášené zvýšení čl. příspěvků počínaje rokem 2006 a zaslali menší částky než bylo stanoveno. Jak se budou tyto nedostatky řešit, předloží administrace k rozhodnutí předsednictvu. Naproti tomu s radostí konstatujeme, že naopak bylo hodně z těch z Vás, kteří zaslali jako členský příspěvek částku mnohem vyšší než bylo stanoveno.
59
24
Krátké zprávy V polovině letošního března jsme dostali písemnou zprávu o úmrtí dalšího známého betlemáře pana Františka Váchy z Jaroměře,který zemřel v létě loňského roku. Betlemářská veřejnost ho zná z mnoha výstav mezinárodních v Hradci králové i z dalších výstav jako v Památníku českého písemnictví (pracoviště v Nových Zámcích na Jičínsku). Jeho vyřezávaný betlém měl přes tisíc drobných figurek. Smutnou zprávu jsme dostali, když se pozůstalí obrátili na náš časopis s žádostí, abychom tímto sdělením oznámili, že unikátní betlém pana Váchy míní prodat. (Adresa je uložena v redakci).
Upozornění pro spolupracovníky redakce: Jubilejní číslo 60 bude věnováno české tradici mechanických betlémů a připomene i nejznámější mechanické betlémy v cizině. Uzávěrka pro velké materiály bude 15. květen 2006, pro aktuální zprávy 10. června.
Popisky k barevným obrázkům Titulní stránka obálky: Plastika Svatá Anna Samotřetí od neznámého mistra Chomutovského kolem roku 1500. Uložena původně v kostele sv. Barbory v Nové Horní Vsi u Chomutova. Nyní v majetku Regionálního muzea Chomutov. Snímek: V. Vaclík Na 2. straně obálky polodetail z mechanického betléma Luciena Saunera, nyní v majetku Historického muzea ve švýcarském Luzernu. Snímek: V. Vaclík – Na str. 3 detail pastýřů z rozsáhlého vyřezávaného a polychromovaného betléma Josefa Horáka z Dobrušky (2. pol. 19. stol.). Snímek: V. Vaclík – Zadní strana obálky: Figurka ze souboru králických betlémů (19. stol.). Autorka snímku: fotografka-výtvarnice Lenore Lobeck, Schwarzenberg-Německo.
Announcement of larges articles in English published in No 59 – Special shape of the so-colled Passion and Easter creches in our country and the surrounding states. /V. Vaclík/ – The town of Dobruška /Eastern Bohemia/, its folk creches and its creators. / A very detailed list on the basis of the personal examination. /J. Ptáček/ – Czech advertising sets of Nativities cut out from paper. Seriál. /J. Hánová, M. Zábranský, Fr. Karas/ – New paper sets of Nativities published in 2005. /Fr. Karas/ – A tape for a spring trip to Wambierzyc in Poland. – Traditions of the creche art on the region of Litomyšl. /J. Slabý/ – Association news. Texte under the coloured pictures 4st page: St. Anne – carved work of an unknown author from the region of Chomutov, the century. 2nd page: The detail from the mechanic picture of the Nativity made by Lucien Sauer. The creche is exhibited in the Historical Museum in Luzern, Switzerland. 3rd page: The detail of the diminutive figures of the shepherds /end of the 19 century/ in the folk creche of J. Horák in Dobruška 4st page: The detail of the carved figurine made by an unknown creator of the creche from the region Králíky – the boundary of the Eastern Bohemia and the Northern Moravia.
Poděkování za finanční příspěvek Statutární Město Hradec Králové zaslalo finanční příspěvek našemu sdružení na vydávání betlemářského časopisu ve výši 10 000 Kč. Předsednictvo ČSPB i redakce upřímně děkují.
Pěkné prožití velikonočních svátků konečně v jarní pohodě našim členům a čtenářům přeje redakce Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů v redakci v Hradci Králové, třída Karla IV. 867/12. Redaktor PhDr. Vladimír Vaclík, předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází koncem března, června, září a v době před Vánocemi. Členové dostávají do rodiny jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS, s.r.o., Ústí nad Orlicí.
