Villa Anna v Bílovicích nad Svitavou

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Seminář dějin umění Obecná teorie a dějiny umění

Karolína Mazálková

Villa Anna v Bílovicích nad Svitavou Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, PhD.

2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

........................................................ Podpis autora práce

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. arch. Jiřímu Řezníčkovi za ochotnou pomoc, panu Vladimíru Henclovi a jeho dceři Zdeňce Ebelingerové za vlídné přijetí, otevřenost a poskytnutí materiálů i informací. Děkuji také svým blízkým, za jejich podporu, a především moc děkuji Mgr.Ondřeji Jakubcovi, PhD., za vedení mé práce, jeho cenné rady i čas.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5  Kritika pramenů a literatury ....................................................................................................... 7  Plány a dokumentace vztahující se ke stavbě ...................................................................................... 7  Literatura k historii a kultuře obce ...................................................................................................... 8  Umělecko-historická literatura ............................................................................................................ 9 

Obec Bílovice nad Svitavou ..................................................................................................... 11  Historie obce ..................................................................................................................................... 12  Urbanistický vývoj obce .................................................................................................................... 13 

Villa Anna ................................................................................................................................ 15  Popis budovy ..................................................................................................................................... 15  Vnější prostor a urbanistická situace ............................................................................................. 15  Půdorys a hmota ............................................................................................................................ 18  Od hlavní fasády k bočním ............................................................................................................ 18  Vnitřní členění domu ..................................................................................................................... 22  Celková charakteristika stavby ...................................................................................................... 26  Stavebně-historická analýza objektu ................................................................................................. 26  Objednavatel a stavitel ...................................................................................................................... 30 

Doba a společnost v období vzniku díla................................................................................... 36  Politická situace a společnost přelomu století ................................................................................... 36  Architektonická teorie a praxe konce 19. a počátku 20. století ......................................................... 37  Výletní Bílovice nad Svitavou .......................................................................................................... 42 

Interpretace formy a funkce stavby .......................................................................................... 45  Závěr......................................................................................................................................... 48  Obrazové přílohy ...................................................................................................................... 49  Seznam vyobrazení .................................................................................................................. 55  Bibliografie............................................................................................................................... 58 

4

Úvod Villa Anna by mohla být jedním z domů, o kterých píše Jindřich Vybíral ve své práci Jiný dům. Stavby, jimž se ve své práci věnuje: „na sebe vždy strhávaly pozornost svým měřítkem a naléhavým výrazem. Byly zneklidňující a nevyzpytatelné, jejich osamělé a podivně vznešené bytí jako by pomíjelo všechny reálné souřadnice. Nebylo snadné se o nich cokoliv dozvědět, ale bylo nutné jim porozumět.“1 Přesně tak působí Villa Anna v Bílovicích nad Svitavou, jíž jsem věnovala pozornost ve své bakalářské práci. Je domem postaveným v době dosud nepřekonaného rozkvětu obce a přestože tato doba již dávno minula, zůstává zde vila stát jako památka umění milovné společnosti před První světovou válkou nad časem a proměnami dějin. Ve své práci se pokouším popsat Villu Annu jako svébytné umělecké dílo, zároveň jako produkt společnosti a dějinného vývoje před rokem 1914, a následně ji zařadit do kontextu dějin architektury. Pro tento účel bylo nutné shromáždit fakta – dokumenty mapující „život“ této památky, pokusit se identifikovat jejího objednavatele a stavitele a v neposlední řadě rozkrýt funkci stavby. Problém jsem rozčlenila do čtyř hlavních okruhů, které pomohou ilustrovat dějinný vývoj a provázat tak dílo s kontextem. Seznámíme se s místem jeho vzniku – obcí, dále s dílem samotným – s vilou, připomeneme jaké myšlenky se nesly společností a jaká díla vznikala v blízkém regionu. Konečně čtvrtým okruhem je shrnutí všech informací a sestavení „příběhu“ vily. První část nás seznamuje s obcí Bílovice nad Svitavou a zmiňuje důležité historické události, které vedly k době, v níž Villa Anna vzniká a také zmiňuje urbanistický vývoj, kterým obec ve své historii prošla. Druhá část se věnuje samotné vile. Prvním krokem je její popis, s cílem co nejpřesněji architektonické dílo charakterizovat. Následuje stavebně-historická analýza vily a ucelení informací ze sekundárních pramenů – tedy archiválií, dokumentů, smluv a plánů, vztahujících se k objektu. Třetím bodem se dostáváme k identitám objednavatele a stavitele, tedy důležitým faktorům pro porozumění stavbě a jejím formám. Osobnost objednavatele, ať vědomě, či naopak, ovlivňuje budoucí podobu stavby (svými nároky na objekt, společenským postavením a z něj vyplývající potřeby reprezentace a pod.). Stejně tak osobnost jejího

1

Vybíral, Jindřich. Jiný dům, Praha 1998, s. 2.

5

stavitele, který tvoří dílo pod vlivem inspirace dobovými trendy, zvyklostmi a prostředí. Zbývá odhalit jejich motivy a inspirační proudy, čímž se podkapitola Objednavatel a stavitel zabývá. Třetí část pak navazuje popisem doby a společnosti přelomu 19. a 20. století. Vzpomeňme na významného teoretika a architekta Louise H. Sullivana (1856 – 1924), který právě v závěru 19. století přichází s myšlenkou, že architektura není pouze uměním prováděným více či méně špatně, je společenskou manifestací; z čehož vyplývá, že objektivní studium architektury se stává studiem sociálních podmínek, které ji vytvářejí a podmiňují.2 V první řadě se tedy věnuji politickým, národním a hospodářským podmínkám, společnosti a jejím zvyklostem, rysům. Dále zmiňuji architektonickou teorii a praxi, pro jasné vykreslení situace, v níž dílo vzniká a ukotvení tématu v již popsaných a obecně přijatých dějinách stylu. Třetí podkapitola je věnována fenoménu „výletních Bílovic“, který vykrystalizoval, díky všem výše popsaným vlivům a geniu loci, v jedinečný společenský jev, který zásadně proměnil podobu obce do druhé Světové války a vlastně i do dob dnešních a budoucích. Čtvrtá část je věnována interpretaci formy a funkce Villy Anny. Interpretace přímo reaguje na zjištění všech analýz. Propojením informací, zvážením všech kontextů uměleckého díla, shrnutím všech faktorů se pokouším dílo interpretovat, sestavit jeho celistvý „příběh“. Téma práce do značné míry koresponduje s myšlenkou Jindřicha Vybírala, kterou uvádí ve své práci, a tou je snaha o navrácení jednotlivostem, příběhům a osobnostem rozměr „jedinečné, samostatné a na jiný příběh nepřeveditelné historie.“3Díky myšlení v rovinách, chronologických stylových osách a v zajetí zobecňování, přehlížíme nekonečnou rozmanitost jednotlivin. Zajisté není možné věnovat se každé lidské jednotlivosti, neopakovatelnosti. Je však podle mého názoru důležité si je připomínat a budou nás také vždy přitahovat, protože právě v nich tkví krása lidských příběhů a samotného života.

2 3

Haas, Felix. Louis H. Sullivan 1856-1924, in.: Architektura 20. století, Praha 1980, s. 63-64. Vybíral, Jindřich. Jiný dům, Praha 1998, s. 4.

6

Kritika pramenů a literatury Pro práci historika umění je primárním pramenem dílo samotné a je tedy nutné kriticky přistupovat i k němu.4 Stavba je dnes ve velmi špatném stavu, od doby své výstavby nebyla nijak celkově rekonstruována, což je pro nás, badatele, velkou výhodou. Původní struktury jsou zachovány, až na menší stavební úpravy, o kterých víme a můžeme je tak do značné míry „odfiltrovat“ a vnímat stavbu v jejích původních formách. Téma této práce je velmi marginální a zaměřené na konkrétní stavbu, která prozatím unikala pozornosti odborníků z oblasti dějin architektury, bylo proto v prvních krocích nutné zaměřit se přímo na zachované úřední dokumenty, mapující historii stavby a jejích majitelů. Plány a dokumentace vztahující se ke stavbě V pátrání po pramenech ke stavbě jsem nejdříve využila Archiv stavebního úřadu v Bílovicích nad Svitavou (dále jen - archiv SÚ), kde jsem nalezla podstatnou část dokladů k domu č. p. 283, tedy k Ville Anně. Nejpodstatnějším pramenem této povahy je původní plán zařazený v archivu SÚ, datovaný rokem 1904 v Brně, signovaný „Stadtbaumeistrem“ Emilem Prochaskou.5 Další důležité dokumenty dohledané v archivu SÚ, jsou dokumenty upravující majetko-právní vztahy, výpisy z evidence majetku, či stavební povolení a ohlášky. Tedy objektivní sekundární prameny (například: Povolení k přístavbě z roku 1925,6 oznámení o přestavbě dolní světnice z roku 1932,7 Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku ve prospěch náboženské obce církve československé,8 Protokol o předání vlastnictví vily z MNV Bílovice nad Svitavou do rukou Rady československé církve bratrské v roce 1949,9 výpis z evidence nemovitostí, informující o kupní smlouvě z 1. 3. 1972, označující za vlastníky pana a paní Henclovi10 a podobně). Další bádání v Archivu města Brna bohužel nebylo možné,

4

Kroupa, Jiří. Interpretace architektonického díla, in.: Architektura. Úvod do dějin umění I., s. 49. Plán. Emil Prochaska. Brno, 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 6 Protokol: Žádost Bedřicha Eislera o povolení obyvatelné přístavby světnice při dolní verandě domu č. p. 238. Obecní úřad Bílovice nad Svitavou, 4. 3. 1925. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 7 Oznámení Bedřicha Eislera o přestavbě světnice dolní přístavby na kuchyňi a světnici pro byt domovníka. 14. 7. 1932. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 8 Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku ve prospěch československé církve v Bílovicích n. Svit., Osidlovací úřad a fond Národní obnovy, Praze X – Invalidovna, 15. 3. 1949. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 9 Protokol o předání vlastnictví vily z MNV Bílovice nad Svitavou do rukou Rady československé církve bratrské, MNV Bílovice n. Svit., 12. 8. 1949. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 10 Výpis z evidence nemovitostí, Tišnov, 1993. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 5

7

z důvodu dočasné nedostupnosti fondu stavebního úřadu. Některé hypotézy tedy zůstávají nepodloženy případnými důkazy. Ve zjišťování identity podepsaného stavitele Prochasky mi velmi přispěla periodika Adressbuch von Brünn, přístupná v digitální knihovně Kramerius Moravské zemské knihovny, v jejichž inzerci se objevuje i Prochaskova reklama. Prozkoumat samotné dílo, tedy stavbu a její současný stav mi velmi pomohla osobní návštěva a také plány Zaměření starého stavu vily Anny, vytvořené v květnu 1994, které k bádání m. j., laskavě poskytnul majitel objektu. Literatura k historii a kultuře obce Ačkoliv zájem odborníků vilu Annu prozatím míjel, při hledání informací o historii a kultuře obce jsem byla příjemně překvapena zjištěním nedávných prací kolegyň z odborných ústavů filozofické a pedagogické fakulty. Konkrétně je to diplomová práce Marcely Holé pojednávající historii obce Bílovice nad Svitavou v rozmezí let 1890 až 193911 a bakalářská diplomová práce Dominiky Sirné z roku 2012, na téma Bílovice nad Svitavou mezi lety 18901940: podoba obce a její vliv na uměleckou tvorbu.12 Tyto práce mi poskytly mnoho informací a tvoří jakýsi obecný rámec bádání o obci, do kterého bych ráda přispěla svým bádáním cíleným na historii architektury. Výše zmíněná práce Marcely Holé je souborným dílem o Bílovicích nad Svitavou, jehož hlavním cílem práce je podle slov úvodu „shrnutí dosavadních poznatků o historii (...) Bílovic nad Svitavou na konci 19. století a prvních čtyřech desetiletích 20. století, doplnit a zpřesnit dosavadní znalosti o sociálním a ekonomickém vývoji obce.“13 Při srovnání mého vlastního bádání a výčtu zdrojů, který v práci Marcela Holá uvádí, docházím k závěru, že využila všech dostupných pramenů, které stmelila v ucelené kompendium potřebných informací. Pro moje vlastní bádání jsou více než dostačující. Proto tento pramen hodnotím jako objektivní a velmi přínosný. Bakalářská práce Dominiky Sirné se zaměřuje také na období rozkvětu obce v letech 1890-1940, ale sleduje „ (nejzajímavější) stavební památky Bílovic, které utvářely celkový vzhled obce, a také se zabývá pobytem těch nejdůležitějších umělců, které vzhled vesnice a jejího okolí inspiroval k vytvoření různých literárních či 11

Holá, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939) (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002. 12 Sirná, Dominika. Bílovice nad Svitavou mezi lety 1890-1940 (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2012. 13 Holá, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939) (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002, s. 7.

8

uměleckých děl.“14 I přes své zaměření je práce poměrně obecná, jak po stránce stavebněhistorické, tak stylové analýzy jednotlivých objektů v obci. Přináší velké množství syntetizovaných informací z různých zdrojů a pramenů (jak sama autorka uvádí v úvodu – memoárové, odborné literatury a archivních materiálů), jejichž shrnutí a propojení s tehdejší kulturní a uměleckou společností je pro poznání Bílovic velmi přínosné. Jako výchozí informace pro zběžné poznání architektury obce pro mne tedy byla tato bakalářská diplomová práce taktéž přínosnou. Nepovažuji za důležité opakovat zde bibliografické údaje k historii obce, už z toho důvodu, že v obou výše zmíněných pracích jsou tyto informace dopodrobna rozebrány a revidovány a jejich objektivní kritika byla provedena. Umělecko-historická literatura Poznatky k historii a společenským dějinám jsem čerpala převážně z edice Dějin zemí Koruny české15a také z publikace Jiřího Kořalky s názvem Češi v Habsburské říši a v Evropě 1815-1914,16 která podává sociálně-historické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích. Z odborných publikací dějepisu umění a architektury jsem čerpala zejména z Dějin Českého výtvarného umění, o které se opírám v kapitole popisující dobovou teorii a praxi architektury. Text Pavla Zatloukala – Architektura secese na Moravě a ve Slezsku17 vymezuje dějinný základ, do kterého je pak možné ukotvit historii samotné vily Anny a zdůvodnit tak užité formy. V oblasti dobové architektonické teorie mi byla přínosnou publikace Felixe Haase – Architektura 20. století.18 V prohloubení tématu rodinného domu a vily jsem využívala děl Jindřicha Vybírala, ve kterých se věnuje v obecné i konkrétní rovině architektuře konce devatenáctého a začátku dvacátého století na Moravě a ve Slezsku. Stejně tak jsem čerpala i z děl Jana Sedláka, který ve své práci cílí konkrétně na secesní uměleckou tvorbu v Brně.19 Nejpřínosnější mi byla Vybíralova souborná práce Jiný dům,20 ve které se autor věnuje převážně působení architektů okruhu vídeňské školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, ale také povaze architektury po roce 1900 v těchto regionech a stavu rozrůzněné společnosti 14

Sirná, Dominika. Bílovice nad Svitavou mezi lety 1890-1940 (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2012, s. 6. 15 Bělina, Pavel (ed.). Dějiny zemí Koruny české II., Praha 1992. 16 Kořalka, Jiří. Češi v Habsbuské říši a v Evropě 1815-1914, Praha 1996. 17 Zatloukal, Pavel. Architektura secese na Moravě a ve slezsku, in.: Dějiny českého výtvarného umění IV/1, Praha 1998. 18 Haas, Felix. Architektura 20. století, Praha 1983. 19 Sedlák, Jan. Brno v době secese, Brno 1995; Brno secesní, Brno 2004. 20 Vybíral, Jindřich. Jiný dům, Praha 1998.

9

v dobách předválečného hledání národní identity. Dalším z Vybíralových děl je studie Reissigovy vily v Brně a reformy rodinného domu po roce 1900,21 kde jsem opět čerpala informace o architektonické praxi, stavební úloze rodinného domu a dobových trendech, ale také jsem zde nalezla cenné poznatky z oblasti metodologie.

21

Vybíral, Jindřich. Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno 2011.

10

O Obec Bíloovice nad Svitavou u O Obec Bílovvice je jednnou z perell navlečený ých na šňůrru řeky Svvitavy, jež pramení daleko na n severovýýchodní Mooravě v Parddubickém kraji, k teče přřevážně na jih až do moravské m metropoole – města Brna, kde vtéká v do řeky Svratky.22 Zřejmě již j od nepam měti vytváří zázemí pro jeddnotlivá osíídlení podéél svého tooku a Bílo ovice nad Svitavou S jssou jedním m z nich. Rozprosstírají se zhhruba 8 km proti prouddu Svitavy (tedy na seeverozápad)) od Brna, po obou březích,, avšak ve velkém v nepooměru.

Obr. 1. Bílovice B nad Svvitavou a soussední městskáá část Brno Maaloměřice, Obbřany a obce Ř Řícmanice a Kanice. K

P Převážná věětšina se roozprostírá na n plošině tzzv. „brněnsské vyvřelinny“- tedy záápadním břehu. Na N protějších severovýýchodních březích váp penného poodloží Moraavského kraasu, kde doznívaají výběžky Drahanské vrchoviny a střídají see kopce s úzzkými údolími, leží pou uze malá část osídlení obcee a ta zvoolna přecháází v obec Řícmanicee a Kanicee. Ale to už u jsme v hlubokkých lesíchh „ostrova“ Moravskéhho krasu, prrotkaného malými m obccemi a vesn nicemi, a sevřeného mezi úroodnými nížiinami Hané z východu,, a tokem řeeky Svitavy ze západu.

22

Více k tomuto témattu v publikaci:: Brodesser, Slavomír. S Staleetími podél řeeky Svitavy Brnno 2005.

11

Obr. 2. Obec O Bílovice nad Svitavou.. Severojižní průtok p řeky Sv vitavy, podél ní n se táhne i žželezniční traťť.

Z Zanedlouho o zjistíme, že ž kombinaace všech těěchto faktorrů byla pro obec, její kulturu k a v překvapivé míře i architektoonickou tvorrbu, zcela urrčující. H Historie ob bce O tom, že má m místo obbce Bílovicee velmi dlou uhou sídlišttní tradici, nnás informuj uje již dr. Jindřichh Wankel ve v své publlikaci vydaané roku 18 888, kde vyykresluje O Obrazy Morravského Švýcarsska a jeho minulosti m (jaak se na přeelomu 19. a 20. století oblasti údolí řeky Svittavy - od Rájce nad n Svit. ažž po Obřanny - a jejím mu krasovém mu okolí přřezdívalo). Svědčí o tom t také objevenné Slovanskké malohradištní pohhřebiště v katastru obbce, o kteerém nám podává informaace K. Marrešová v čaasopisu morravského muzea m z rokku 1968/69. Dále se můžeme mnohé dozvědět v rozsáhlýých publikkacích Joseefa Pilnáčkka, který zmapoval historii Černohoorska, Blannenska, Addamovska a mnohé další, d přímoo z archivnních pramen nů které sesbíral a syntetizooval v ucelenné dějinné příběhy. p D Dochoval s také starrý hrad Obřřany (datov se vaný do pooloviny 13. století), naa kterém sídlili loupeživí pááni z Obřann a okrádaali pocestnéé na tzv. Knížecí K cesttě spojující Brno a Bílovicee. Z toho důůvodu byl taaké kolem roku r 1316 ro ozbořen a jiiž dále neobbnovován. P První písem mný dokladd Bílovic pochází p z ro oku 1447 a najdeme ho podle výpisků Ladislavva Bartoše v tzv. půhoonných knihhách (Libri citationum c et sententiaarum) v Moravském zemském m archivu (P ( VII). Rokku 1504 pakk prodává Jan z Radíčee svobodný manský dvů ůr, mlýn a tři podsedky v Bělovicích B u Blanska Beneši B Čern nohorskémuu z Boskoviic a Bílovicce se tak stávají součástí s pannství sdružeeného pod Novým N hrad dem u Blannska. Listinaa z roku 156 60 uvádí 12

jako součást novohradského panství dvůr Bělovice a ves Bílovice a od roku 1597 je celé novohradské panství podřízeno lieichtensteinskému panství se správou v Pozřicích. Obec po Bílé hoře prochází násilnou rekatolizací Maxmiliána z Liechtensteinu, Bílovice rostou i když jsou sužovány vysokými daněmi, těžkou robotou a po třicetileté válce sužovány bídou a hladomorem. Podle záznamů byly jako vesnice na brněnsku nejvíce pustošeny. Soupis obyvatel z 9. června 1675 jmenuje 3 celoláníky, 13 pololáníků, 2 podsedky s půdou, 5 domkařů bez půdy, 9 zahradníků, 3 přistěhovalce a mlýn s příslušnými domky. Při číslování domů roku 1770 je napočítáno 66 stavení a do poloviny 19. století toto číslo víceméně stagnuje. Pro objasnění kulturního a celospolečenského vývoje Bílovic v době druhé poloviny 19. století a pozdější, je třeba zmínit faktory, které k tomuto rozvoji obce přispěly. Bylo to zrušení robotní povinnosti v roce 1848, stavba a zprovoznění „Severní dráhy“ železnice v době od roku 1843 do roku 1849, zintenzivnění zemědělství a uzákonění volné směnitelnosti a dědičnosti půdy v roce 1868, a konečně zlomová událost pro obec a její okolí zřízení zastávky v Bílovcích nad Svitavou v roce 1878. Zrušení robotní povinnosti bílovické občany zbavilo poddanství, grunty se mohly dědit, občané se mohli stěhovat a synové ženit a učit se řemeslům. Po schválení stavby železnice císařem Ferdinandem v roce 1843 bylo hned 1. listopadu slavnostně přikročeno k její výstavbě, která byla nelehkou výzvou, k jejímuž splnění byla v soutěži vybrána italská stavební firma Felice Tallachiniho. Dělníky čekala ražba deseti tunelů (dva z nich – pro každou kolej jeden, mj. i pod Novým hradem u Blanska), stavba viaduktů a 49 mostů přes řeku Svitavu, mohutné stavby opěrných zdí a další podobné, technicky náročné úkoly, a to hlavně na trase Maloměřice – Obřany – Bílovice – Adamov – Blansko. Příliv dělníků do oblasti, nutnost jejich ubytování a stravování, ustájení koní a další podobné potřeby zázemí stavby, přinesly kraji nebývalý přísun finančních prostředků a pracovních příležitostí. Díky nim se lidé vypláceli rychleji z roboty a všeobecně se zvedl životní standard. Severní Ferdinandova dráha pak byla 1. Ledna 1849 slavnostně uvedena do provozu a stala se nejvýznamnější spojnicí v monarchii. Urbanistický vývoj obce Význam říčního toku se v našem tématu objevuje například zde. Vývoj osidlování této krajiny má jádro nejdříve na kopci Hradisko, kde se nacházel i Obřanský hrad, ale od 14. 13

století se centrum trvale přesouvá k mlýnu na řece Svitavě, kolem kterého postupně vyrůstají Bílovice. První domy stály v údolí kolem mlýna a později i potoků Melatína a Časnýře. Zástavba se rozrůstala kolem řeky (právě tuto zástavbu přeťala železniční trať a ve 40. letech tak vzniklo zcela nové rovržení). Na okolních návrších a kopcích ještě v roce 1890 nestálo žádné stavení, centrum bylo soustředěno mezi železniční tratí a kostelem. Cesta směrem k Obřanům se táhla pouze mezi poli a byla štěrková, k Brnu vedla i cesta podél řeky – starodávná „Královská“ nebo také „Knížecí“ cesta. Ostatní vesnice směrem na západ, východ i sever byly nazývány „horskými“ a vedly k nim pouze těžko sjízdné cesty. Přes řeku vedl naproti dnešní Sokolovně masivní dřevěný most pro spojení obou částí vesnice.23

23

Holá, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939), (diplomová práce), Katedra historie PedF MU, Brno 2002, s. 15-37.

14

Villa Anna Popis budovy V této kapitole pro svoje závěry využívám plánovou dokumentaci z roku 1904 i dokumentaci k Zaměření starého stavu z roku 1994. Dále se opírám o vlastní fotodokumentci pořízenou za laskavého svolení majitelů, při osobní návštěvě domu. Tato mi byla velkým přínosem pro další práci a majitelé domu – pan Vladimír Hencl se svou dcerou (dva ze tří majitelů, třetí díl vlastní pan Hencl ml., který nebyl přítomen), mi poskytli nové informace a přijali mne bez váhání, za což jim tímto znovu děkuji. Užívám v práci množství fotografií, jelikož pamatuji na myšlenky E. H. Gombricha24 a jsem přesvědčena, že slovní popis (i přes svou objektivnost a důslednost) není pro historii umění bez obrazu dostačující a fakta zmiňovaná v textu by měla být pro čtoucího snadno konfrontovatelná s vyobrazeními. Vnější prostor a urbanistická situace  Villa Anna byla postavena na okraji obce. Pozemek, na kterém jsou už vzrostlé stromy, téměř splývá s lesem a cesta se ze silnice dál mění na oblíbenou dnes již cyklo-, dříve však pouze turistickou stezku, vedoucí hlubokými lesy Palackého údolí, kolem Kunního potoka do blízké Líšně (Brno-venkov).

Obr. 3. Villa Anna dům č. p. 283, severovýchodní pohled, dále vpravo vila č. p. 165 a vila č. p. 104.

Kolemjdoucím se nabízí majestátní pohled na tři zdobné, velké vily, tyčící se na terasách nad silnicí, kde se parcely zakusují do svahu, který vybíhá dál a výš, až uzavírá celé údolí řeky Svitavy z jihovýchodní strany. Stavbám bylo propůjčeno reprezentativní místo 24

Gombrich, Ernst Hans. Předmluva, in.: Příběh umění. Praha 2001.

15

v obci, které je činní téměř nepřehlédnutelnými, jak z oken projíždějících vlaků, hlavního silničního tahu, ze břehů řeky i z okolních kopců.

Obr. 4. Letecký pohled na ústí Palackého údolí do obce Bílovice s popisky.

První stavbou které si všimneme je dům č.p. 104, otočený čelní fasádou na severozápad, k celé obci. Bělostná fasáda vily, která byla v nedávné době citlivě rekonstruována, září na úpatí vysokého kopce a vystupuje z bohaté zeleně, která ji obklopuje ze všech stran. Parcela je lehce předsazená, rohová, nad spletitou křižovatkou hlavní silnice vedoucí Bílovicemi, přes řeku Svitavu, a nad dvěma turistickými stezkami. Jednou vedoucí dál podél řeky a již výše zmíněnou druhou, ztrácející se v Palackého údolí.

16

Obr. 5. Dům č.p. 104 na rohu Palackého údolí a „Královské stezky“, severní pohled.

Zbylé dvě vily č. p. 165 a 283, vykukují o pár desítek metrů dál (na obr. 5. dále vlevo) a když vejdeme do údolí, zjeví se nám nad dlouhou společnou zdí kamenné terasy, která lemuje cestu a drží svah.

Obr. 6. Dům č. p. 165 a v pozadí Villa Anna, západní pohled.

17

Jako první, rekonstruovaná vila jednoduchého půdorysu, jíž dominují zasklené lodžie a dřevěné dekorativní prvky ve štítech. Poslední v řadě je vila č.p. 283 – Villa Anna, která jako jediná doposud neprošla kompletní rekonstrukcí, ale přes zjevný zchátralý stav si zachovává svůj původní vzhled a charakter. Pozemek vily Anny je svažitý, rozčleněn do několika úrovní. Vstup vede z úrovně silnice dvoukřídlou brankou a schůdky sevřenými do chodby mezi kamenné zdi terasy, na které dům stojí. Přivádí příchozího na úroveň bazénu, další stupně vedou na druhou úroveň k úpatí stavby a vchodu do suterénu, následuje třetí úroveň terénu, která nás přivádí ke schodišti vedoucímu k hlavnímu vstupu do domu a pokračuje dál kolem domu k malé letní terase. Jedním plotem blízce sousedí s vilou č. p. 165 a na pravé straně plot pozemku přirozeně uzavírá parcelu a vegetace navazuje na okolní les. Půdorys a hmota  Dům je orientován podle cesty, která ubíhá kolem, jeho čelní fasáda hledí k severu, vstup do domu vede ze západní strany. Půdorys je poměrně jednoduchý. Jeho základy jsou téměř čtvercové. Z každé fasády však vybíhá přesahující část, místnosti domu jsou pak uspořádány asymetricky. K východní fasádě přiléhá pozdější jednoduchá obdélníková přístavba jedné místnosti ve výšce suterénu a k zadní straně domu je připojeno těleso schodiště. Od hlavní fasády k bočním  Čelní fasáda je tvořena jedinou okenní osou, se kterou ovšem nekoresponduje členění suterénu. Suterén je pod hlavní fasádou domu prolomen dvěma okny a dekorován vodorovným štukovým kanelováním, fasáda prvního a druhého podlaží je pak horizontálně rozdělena naznačením jednoduché římsy a hlavní okenní osa, prostupující obě podlaží je souměrně zvýrazněna vertikálním štukovým dekorem znázorňujícím pilastry. Fasáda je završena dekorativním stupňovitým štítem s obloučkovým prolomením na každé straně hlavní osy, který je zdobený štukovými věnci a festonem s nápisem: „VILLA – ANNA“

a

letopočtem „1905“.

18

Obr. 7. Severní pohled na hlavní fasádu domu č. p. 283 – vilu Annu.

Obr. 8. Detail čelní fasády a jejího dekorativního štítu s nápisem: „Villa Anna“ a datem 1905.

19

Kolem štítu splývá plocha střechy, která se nad středem domu sbíhá do jehlanovitého tvaru. K tělesu stavby je připojena konstrukce lodžií ve výšce domu a je předsazena před rovinu hlavní fasády. V úrovni suterénu ji tvoří podloubí o dvou polích. Zděné pilíře nesoucí rovný jednoduchý překlad jsou dekorovány vertikálními schematickými kanelami a římsou. Toto podloubí bylo v sedmdesátých letech přebudováno na obytné, takže pole jsou dnes vyplněna okny a zazděna. Ze západní strany je do suterénu pod lodžiemi veden vstup a na tento prostor navazuje přístavba přiléhající k východní fasádě. Nad podlažím suterénu se zvedají další dvě podlaží lodžií, tvořená dřevěnou konstrukcí zdobenou dekorativní tesařskou prací. Zábradlí zdobí opakovaný vzor kruhu ukotveného do obdélníkového pole, nosné trámy mají řezané jednoduché hlavice, římsy jsou zdobeny ohýbanými oblouky. Střední pole lodžie v druhém poschodí je ústředním, překlenuto trámovým obloukem, dvě krajní potom rovným překladem. Celá konstrukce vybíhá do vysokého štítu, zdobeného organickými abstraktními liniemi, podobně jako první a druhé poschodí konstrukce, který převyšuje i vedlejší štít fasády. Na štít jakoby byl nasazen krov věžní střechy obdélného půdorysu ve tvaru vysokého prolamovaného stanu až do výšky komínů.

Obr. 9. Pohled čelní. Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, 1994.

Západní fasáda s hlavním vstupem je neméně členitá. Vévodí jí schodiště, které se odshora dolů postupně rozšiřuje a vede pohled k výrazné dřevěné konstrukci zádveří, opět bohatě zdobeného trámovým dekorem křížících se horizontál a vertikál a prvkem vlnovky 20

která se rozbíhá ze štítu portiku a ubíhá dál po fasádě domu. Střecha zádveří převyšuje první poschodí. Dalším výraznějším prvkem je zděný balkonek v podkroví vybíhající v okenní ose s poměrně robustní čtyřhranou balustrádou a dekorativními podpěrami.

Obr. 10. Západní fasáda vily a hlavní vstup.

Obr. 11. Detail - Pohled boční 1. Západní pohled na fasádu vily. Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, 1994.

21

Vlevo: obr. 12. Detail - Pohled zadní (jížní pohled na vilu), 1994. Vpravo: obr. 13. Detail - Pohled poční 2. Pohled na fasádu z východu, 1994.

  Vnitřní členění domu  Dům je vertikálně členěn na tři podlaží. Díky svažitému terénu je hlavní vstup veden schodištěm s bohatě zdobeným zádveřím a přístřeškem do přízemního patra nad suterénem domu. Tudy se návštěvník dostává do prostorné „Vorzimmer“25- předsíně. Prostor je osvětlen naddveřním oknem, a díky vysokým stropům nejsou obývací místnosti temné.

Vlevo: obr. 14. Detail schodiště a přístřešku zádveří. Vpravo: obr. 15. Detail „Parterre“ (Přízemí) na plánu E. Prochasky, 1904.

25

Nákres „Parterre“ – Přízemí na Plánu vily, německé označní E. Prochaskou pro předsíň . Plán, Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou.

22

Po vstupu do předsíně máme jako návštěvníci možnost vstoupit vlevo do prostorné obývací místnosti – „Zimmer“26 stejně tak rovně, s tím, že obě tyto místnosti mají přístup na otevřenou lodžii, z čehož můžeme usoudit, že byly využívané celou domácí společností, tedy přístupné i hostům, popř. všem členům domácnosti. Nešlo o soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny. Tuto domněnku dokazuje i fakt, že po pravé straně od již zmíněné předsíně je projektována kuchyně a zázemí pro služebné, komora a hned u hlavního vstupu z předsíně pak toaleta a koupelna. Koupelna je přístupná jak z předsíně, tak i z třetí „Zimmer“ která navazuje na východní rohovou místnost s lodžií. Z tohoto faktu soudím, že byla užívána již soukroměji, velmi pravděpodobně jako ložnice, či hostinský pokoj. Kuchyně je vybavena zázemím pro služebné, komorou a přístupem do temného sklepa pod úrovní podlahy. Ze zadní části domu – tedy z jižní stěny je také veden vstup na malou, mramorem dlážděnou terasu, zastřešeným balkonem v prvním patře, přiléhajícím k domu z jihozápadu. Terasa je poměrně soukromá, krytá okolním terénem, ale nabízí pohled do zahrady. V létě byla jistě využívána jako zastřešené posezení, či obslužné spojení s kuchyní pro služebnictvo. „Paterre“ – přízemí27 (obr. 15, obr. 46), tedy sloužilo společenským aktivitám. V obývacích pokojích se sdružovali domácí obyvatelé i hosté, sloužilo k jídlu, společenské zábavě i reprezentaci. Jedině zvenku pak lze vstupovat do suterénu, který je členěn podobně jako přízemí, ovšem vstup je veden ze severozápadního rohu. Na místě kuchyně je tu prádelna a velká betonová nádrž na vodu, na severní straně a severovýchodním rohu jsou dvě místnosti a místo třetí je temný hloubený sklep na topivo a vedle prádelny také sklep na skladování surovin. Sklepy spolu s prádelnou jsou zaklenuty jednoduchou valenou klenbou. Najdeme tu i toaletu, což dokazuje stupeň komfortu, kterým je vila vybavena. Prostor pod lodžiemi byl původně otevřený jako podloubí do zahrady. Dnes je suterén z části zobytněn, již dříve bylo podloubí lodžií zazděno a taktéž přizpůsobeno obývání. Suterén je tak propojen s původní přístavbou, kterou zřídil u domu už původní majitel. Schodiště, patrné na níže přiloženém detailu původního plánu (také viz obr. 45), nebylo dle mého názoru nikdy realizováno a řadí se tak k dalším odchylkám od Prochaskova plánu, které objasním v dalších kapitolách. 26 27

Plán E. Prochasky, č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. Tamtéž.

23

Obr. 16. Detail nákresu „Souterrain und Keller“ (suterén a sklep). Plán E. Prochasky, 1904.

Zbývá tedy popsat první patro domu, znázorněné na plánech Emila Prochasky pod označením „Dachstock“28 (v překladu podstřešní podlaží, podkroví - pozn. autorky). Členění opět koresponduje se oběma nižšími půdorysy, vstup byl projektován schodištěm přiléhajícím k zadní – tedy jižní straně tělesa budovy. Byl samostatný, což spolu s faktem, že má patro samostatnou kuchyni i hygienické zázemí svědčí o tom, že byl dům obýván dvěma rodinami nájemci, generacemi a podobně. I přes skutečnost, že se zde plány neshodují s dnešním stavem – schodiště je ve skutečnosti umístěno ve vlastním tělese, které je připojeno k jížní straně budovy a spirálovitě stoupá od přízemí k podkrovnímu bytu a další otáčkou pak na půdu – zůstává díky samostatnému vchodu zachován charakter oddělených bytových jednotek. Dobře patrné je schodiště na nákresu Řezu A-A´ budovou, z plánů Zaměření starého stavu, viz níže. Dnes je i toto podkroví dokonce ještě rozděleno na dvě bytové jednotky a ty jsou pronajímány. Dům tak obývá majitel s rodinou a dva nájemci.

28

Plán E. Prochasky, č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou.

24

Obr. 17. Detail nákresu „Dachstock“ – podkroví, na plánu E. Prochasky, 1904.

Obr. 18. Řez stavbou v severojížní ose, 1994.

25

Celková charakteristika stavby  Vilu Annu můžeme považovat za typ příměstského letního sídla, stavební typ velmi podobný předměstské vile. Předměstská vila je označována za symbol rozvoje zemí před první světovou válkou.29Nachází se nedaleko centra obce, ale zároveň skryta a chráněna od ruchu, téměř v lese v Palackého údolí. Zahrnuje v sobě dva kompletní, prostorné byty s odděleným vstupem, vlastní koupelnou, kuchyní i místností pro služebné, malými i většími balkony, krytou zastíněnou lodžií. Je vybavena vlastní prádelnou. Stojí uprostřed prostorné zahrady, má dokonce i bazén pro letní osvěžení přímo u domu. Otevřené lodžie poskytují přímý kontakt s okolní přírodou. Dveře mezi kuchyní a zahradou jsou vybaveny vyjímatelnými tabulemi, kdy je možné větrat přes mřížoví, jímž jsou zdobeny a nechat přitom dveře zavřené. Villa Anna je tedy ideální stavbou, stvořenou pro letní obývání v srdci přírody, vybavena nejvyšším stupněm komfortu na svou dobu. Stavebně-historická analýza objektu Nejstarším dokumentem, který se vztahuje k vile je Plán vytvořený Emilem Prochaskou „ k účelu vystavění vily (...) pro Dr. Bedřicha Eislera“ (obr.42).30

Obr. 19. Detail nadpisu Plánu, 1904.

Informace zjištěné na tomto svébytném uměleckém díle, zařazeném mezi dokumenty stavebního úřadu, byly pro další práci klíčové. Krom autora, lokace vytvoření plánu a jejich datace, se z nich dozvídáme i osobu objednavatele – Dr. Friedrich Eisler. Samotný plán je 29

Muthesius, Stefan. Předmluva, in.: Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno 2011. 30 Plán. Emil Prochaska. Brno, 1904. in: č.p. 283, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. Volný překlad popisu v záhlaví dokumentu z něm.: „zür Orbaüüng einer Villa auf einem Teile (...) für de Woblegeboren H. Dr. Friedrich Eisler“.

26

rozdělen do dvou částí, horní část nás seznamuje s řezem stavbou a čelním uličním pohledem. Ve spodní části pánu objevíme tři půdorysy nadepsané: „Souterrain.u.Keller“ (suterén a sklep), „Parterre“ (přízemí), „Dachstock“ (podkroví). V pravém dolním rohu je pak nákres celé „Situation“ v měřítku 1:500, kde se nám zjevuje významný fakt. Právě ten, že jsou tu dva půdorysy sousedních domů na jednom rozlehlém pozemku a u obou je jako „Besitzer“ (tedy „majitel“ – pozn. autorky) připsán pan Eisler.

Obr. 20. Detail Plánu. Nákres „Situation“ v pravém dolním rohu, 1904.

Jedná se o půdorys domu č. p. 283, o kterém pojednává tato práce a o půdorys vedle sousedního domu č. p. 165. Pro ten se nám ovšem dochovaly nejstarší doklady až z let 1938, které zmiňují komunikaci tehdejšího majitele se stavebním úřadem v předmětu sporu o umoření pohledávky, což pro naše bádání není nijak přínosné. Ve složce domu č. p. 165 v archivu SÚ v Bílovicích n. Svit. je zařazen rukou psaný dokument, obsahující jakýsi souhrnný popis domu č. p. 165 a jeho stavební historie, ovšem dokument není datovaný, ani signovaný, či jinak právně doložitelný. Soudím, že jde o výpisky z katastru nemovitostí, či z dokumentové složky jiného úřadu. Tento dokument uvádí datum výstavby domu v roce 1909 a v seznamu majitelů je na prvním místě uveden „Eisler“.31 Faktem také je, že obě vily mají vstupní branky se stejným motivem květů a florálních linií. Po srovnání domu č. p. 165 a původních plánu k výstavbě vily Anny je patrné shodné hmotové rozvržení staveb i celkový charakter domů. Soudím tedy, že obě vily navrhnul stejný člověk. 31

Výpis informací č. 165, Bílovice nad Svitavou. Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou.

27

Vlevo: obr. 21. Branka vily č. p. 165. Vpravo: obr. 22. Branka vily „Anny“.

Vlevo: obr. 23. Vila č. p. 165. Vpravo: obr. 24. Zrcadlově obrácený detail plánu vily Anny, 1904.

Po plánu z roku 1904 je dalším dokumentem ve složce domu č. p. 283 Oznámení přístavby obytné světnice, při dolní verandě z roku 1925. Toto oznámení podává dr. Eisler a provádějícím stavitelem je Ing. Vilém Windholz, který přikládá plán realizace

28

přístavby.32Tento plán je také, přes své schematické znázornění důležitým dokladem o vzhledu stavby v roce 1925. Ing. Windholz vilu na plánu přístavby zvěčnil v měřítku 1:100. Dále se z komunikace dr. Eislera a Obecní rady v Bílovicích n. Svit. dovídáme o dokončení stavebních prací na přístavbě – 15. dubna 1925 a v červnu téhož roku o povolení k jejímu obývání obvodním lékařem z Adamova a následně i Obecní radou Bílovic. 15. července roku 1932 opět žádá dr. Eisler, vlastní rukou, o povolení ke stavebním změnám v přístavbě: „Zděluji že ve své ville Anna č. 283 v Bylovic(...) ve velké světnici dolní přístavby (...) že této místnosti bude pro byt domovníka rozděleno do Kuchyně a světnice.“33 Tato přestavba byla schválena, ale doklad o povolení k obývání, či protokol o dokončení přestavby chybí. Ve složce archivu SÚ v Bílovicích nad Svitavou je tento dokument posledním záznamem Eislerovy komunikace a následuje Všeobecný výpis z pozemkové knihy kat. území Bílovice n. Svit., pořízený 23. února 1949, který uvádí záznam z 5. Prosince 1944 o majetkových právech k domu č. p. 283 a nárok na : „(...) doživotní, bezplatné a nedílné požívání bytu pro Jana Krále a Markétu Eislerovou.“ Lze tedy předpokládat, že dcera, či vzdálenější příbuzná po zahynuvším Eislerovi, zdědila právo na obývání bytové jednotky, popř. celého domu. 15. března roku 1949, však Osidlovací úřad v Praze vyňal majetek (pozemek a vilu č. p. 283) z osobního vlastnictví, ve prospěch Náboženské církve Československé34 a o předání majetku do správy Rady starších církve čs. v Brně – Husovicích pak svědčí protokol ze dne 12. srpna 1949. Rada starších v roce 1972 zřídila v dolní přístavbě modlitebnu, pro kterou byly stavební úpravy schváleny v červnu téhož roku.35 Na Zápisu komisionálního jednání o povolení této přístavby je jako soused označen Vladimír Hencl36 a konečně na Výpisu

32

Plán provedení přístavby, Ing. Vilém Windholz, městský stavitel. Ponikatelství pro betonové a železobetonové stavby, Brno, Lipová 24. 1925. Č. p. 283. Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 33 Oznámení o plánované přestavbě, Bedřich Eisler, 14. 7. 1932, Bílovice nad Svit. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bíilovice nad Svitavou. 34 Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku ve prospěch československé církve v Bílovicích n. Svit., Osidlovací úřad a fond Národní obnovy, Praze X – Invalidovna, 15. 3. 1949. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 35 Žádost o úpravu modlitebny, Rada starších náboženské obce CČSH, Brno – Maloměřice, 26. 4. 1972. Tamtéž. 36 Zápis z komisionálního jednání o povolení úpravy bohoslužebné místnosti, MNV Bílovice nad Svit., 21. 5. 1972. Tamtéž.

29

z evidence nemovitostí, pořízeném 18. 2. 1993, jsou zaznamenáni Vladimír a Zdenka Henclovi jako majitelé domu č. p. 283, dle kupní smlouvy z 1. března roku 1972.37 V majetku rodiny Henclových je vila doposud, v roce 1993 byly prováděny úpravy: výměna vnitřních omítek, obkladů, keramických podlah, rekonstrukce sociálního zázemí a kuchyně bytu a přemístění sociálního zařízení v suterénu. Práce vesměs údržbové a nutné k dalšímu obývání.38 Z roku 2009 je pak dokument upravující majetkové vlastnictví v rodině Henclových a zmiňuje ochranu nemovitosti jako nemovité kulturní památky39,40. Další přestavba proběhla v roce 2011 a spočívala v náhradě zastaralé elektroinstalace a opravě nadstřešní části komína na východní straně hřebene střechy.41 Objednavatel a stavitel Dva muže, kteří své názory, představy, potřeby i nároky ztělesnili vilou Annou, nebylo jednoduché identifikovat. Objednavatel, pan Bedřich Eisler je doložen na dokumentech od roku 1904 (původní Prochaskův Plán) až po rok 1932 kdy oznamuje drobné stavební změny v dolní přístavbě. Na tomto dokumentu je titulován jako „ JUDr. Bedřich Eisler, rada zemského soudu v. v.“42. Vrchní zemský soud v Brně existoval v letech 1850 – 1949 a ve své působnosti měl celou Moravu a Rakouské Slezsko. Sídlil v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu a působil výlučně jako odvolací soud v civilních i trestních věcech. Roku 1928 byl přejmenován na Vrchní soud v Brně, skládal se z prezidenta, senátních prezidentů a dvaceti soudních radů, Bedřich Eisler byl pak jedním z nich. Další informace o osobě dr. Eislera pochází z nepříjemného pramene – z dokumentového serveru zveřejňujícího data obětí Holocaustu43. Zachoval se úmrtní list44, který uvádí, že JUDr. Bedřich Eisler byl transportován (Ai, č. 225) 8. 4. 1942 do koncentračního tábora v Terezíně, kde také za necelý měsíc zemřel. I přes tato tíživá fakta 37

Výpis z evidence nemovitostí, Tišnov 1993. Tamtéž. Ohlášení stavebních úprav, Zdena Henclová, Ing. Vladimír Hencl, 27. 7. 1993. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bíilovice nad Svitavou. 39 283, Bílovice nad Svitavou, 26. 8. 2009. Tamtéž. 40 Server MonumNet.npu.cz, Nemovité památky, kritéria pro vyhledání: vila Anna, Bílovice nad Svitavou. http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=126730&oKodOk=6203&oNazSidOb=B%EDlovice+nad+Svit avou&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.1958&PrirUbytDo=23.04.2013&Limit=25 , vyhledáno 23.4.2013. Památkou od 3.5.1958, číslo rejstříku 16195/7-8078. 41 Ohlášení stavebních úprav, Zdeňka Ebelingová a Vladimír Hencl st., 29. 8. 2011. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bíilovice nad Svitavou. 42 Oznámení Obecní rady Beřichu Eislerovi, v Bílovicích n. Svit., 15. 7. 1932. Tamtéž. 43 Server holocaust.cz, Databáze obětí, JUDR. Bedřich Eisler. http://www.holocaust.cz/cz/victims/PERSON.ITI.1302211, vyhledáno 14. 1. 2013. 44 Holocaust.cz, Databáze obětí, JUDR. Bedřich Eisler. http://www.holocaust.cz/cz/document/DOCUMENT.ITI.516, vyhledáno 14. 1. 2013. Originál: Národní Archiv, Židovské matriky, Ohledací listy – ghetto Terezín, Band 3. 38

30

nám úmrtní list z Terezína podává další informace: Bedřich Eisler se narodil 6. 3. 1863 a před deportací žil na Talgasse 9, v Brně, byl německé národnosti a rozvedený. Villu Annu tedy dr. Eisler staví ve svých 42 letech, pracoval a žil v Brně a na léto jezdil, zřejmě i s rodinou do Bílovic na „letní byt“45. Dům, ve kterém trávil léto, byl jakousi luxusní chatou, příměstskou vilou, která jistě byla postavena nanejvýš moderně, soudní rada jistě vyžadoval reprezentativnost a nevyšší možný komfort. Pronájmem po zbytek roku byly zčásti pokryty výdaje a vysoké náklady na užívání domu, dr. Eisler se nám tak jeví jako vysoce vzdělaný muž, schopný „hospodář“ a podnikatel. Nutno podotknout, že přes svůj německý původ komunikuje se stavebním úřadem a Obecní radou Bílovic česky, i v případě textu psaného osobně, vlastní rukou (plán z roku 1904 je ještě německy, ale dokumenty po roce 1918 jsou v češtině, což jistě souvisí i se vznikem samostatného československého státu). Používá také český ekvivalent jména Friedrich – Bedřich.

Obr. 25. Signatura Bedřicha Eislera, 1932.

Z dosud nerozkrytých pohnutek oslovil pro stavbu této vilky v přírodě pan Eisler, Emila Prochasku, jehož signatura je zachována na Plánu z roku 1904.

45

Osobní vzpomínka majitele domu, Vladimíra Hencla z ústního podání, o letních pobytech dr. Eislera, dne 10. 3. 2013.

31

Obr. 26. Signatura Emila Prochasky. Plán k výstavbě vily, Brno 1904.

O Procháskovi víme z periodika Adressbuch von Brünn, kde uveřejňoval od roku 1899 až do roku 1903 inzerci své „Holzwarenfabrik“ tedy dřevozpracující továrny/firmy.

Obr. 27. Inzerát Emila Prochasky v Adressbuch von Brünn, 1899.

Dozvídáme se tedy, že nejde o architekta, ale jeho titul „Stadtbaumeister“ se stavební praxí souviset může. Snad byl absolventem technické, či stavebně průmyslové školy, nebo úplný diletant, nicméně figuruje i jako stavitel další stavby, školy v Brně – Jehnicích.46 Jeho autorství plánové dokumentace z roku 1904 považuji za nepochybné, problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že plánová dokumentace k „výstavbě Villy Anny“ pro dr. Eislera a faktická Villa Anna na Palackého ulici, č. p. 238 se liší. Nejlépe tento rozdíl 46

Černohlávek, Jan. 110 výročí založení školy v Jehnicích, in.: Jehnické listy, (ročník III., č. 6), červen 2005, s. 2-4.

32

porovnáme na nákresu stavitele Windholze, který prováděl v roce 1925 dolní přístavbu k vile a k této příležitosti zhotovil „Plán na zřízení přízemní přístavby pro dr. B. Eislera.“47 I přes poměrně schematické a zběžné vyobrazení, jde o nejstarší dochovaný pramen autentického vzhledu vily, po její výstavbě. Tento nákres pak můžeme, pro vytvoření jasné představy, srovnat i s plány z roku 1994 a následně s fotografií současného stavu.

Vlevo: obr. 28. Detail čelního nákresu, Plán, E. Prochaska, Brno 1904. Vpravo: obr. 29. Čelní pohled, Nákres stavitele Viléma Windholze, při návrhu přístavby, Brno 1925.

Vlevo: obr. 30. Pohled čelní, 1994. Vpravo: obr. 31. Detail čelní fasády Villy Anny, 2013. 47

Plán na zřízení přízemní přístavby, Windholz, Vilém. Brno 1925. Dokument zařazen v č.p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou.

33

Nuto také podotknout, že plány se svým datem - červenece 1904, liší od data na štítu domu – 1905. To může být samozřejmě způsobeno dlouhou dobou výstavby, ale je také možné, že se nám dochovala pouze první verze pánu, nebo že po shlédnutí plánů už došlo pouze k dodatečné ústní dohodě o změnách, provedených na fasádě a podobně. Jak můžeme porovnat, koncepce stavby však zůstává stejná jako na plánu signovaném Prochaskem. Orientace štítu, těleso pokojů vybíhající vpravo v zadní čáti budovy, se štítem na západ, umístění hlavního vchdu, schodiště i charakter lodžijové konstrukce. Od původních plánů se liší pouze věžovitá střecha „nasazená“ na konstrukci a čelní fasáda pojatá v duchu uliční fasády městského secesního domu. V důsledku těchto změn se pak mění i krov, který dostává tvar jehlanu o široké čtvercové základně a je rozkročen přes celé ústřední těleso vily. Vzhledem k těmto změnám se nabízí hypotéza, že Procháskův návrh byl příliš v duchu tradice a historizujících forem a na přání objednavatele byla fasáda (jako nejdůležitější prvek staveb, na němž se, téměř výlučně, secesní inovativnost odehrávala) pozměněna k současnějšímu městskému stylu. Při srovnávání formálních prvků na plánech a současné stavbě, jsem tedy dospěla k názoru, že předpoklad Procháskova autorství je oprávněný. Srovnání plánů s reálným stavem.

Vlevo: obr. 32. Detail nákresu dřevěných prvků zábradlí a lodžije, Plán E. Prochasky, 1904. Vpravo: obr. 33. Detail zábradlí a sloupů lodžije vily „Anny“, 2013.

34

Vlevo: obr. 34. Detail okna. Plán E. Prochasky, 1904. Vpravo: obr. 35. Detail okna vily „Anny“ 2013.

Vlevo: obr. 36. Detail dekorace štítu. Plán E. Prochasky, 1904. Vparavo: obr. 37. Detail dekorace štítu vily „Anny“, 2013.

35

Doba a společnost v období vzniku díla Architektonické dílo nelze zkoumat, aniž bychom nevzali v potaz kulturu a společnost, ze které vzešlo. Je tedy nutné zodpovědět i otázky společenského vývoje, tedy z jaké společnosti dílo vyrůstá, jakým společenským a spotřebitelským nárokům odpovídá? Jakými architektonickými příklady jsou jeho objednavatel a stavitel obklopeni, co společnost definuje jako správné a vkusné, jaký je trend? To vše, a mnohé další je třeba rozvinout v následujících kapitolách, pro pochopení architektonických forem díla. Politická situace a společnost přelomu století Bohaté, plodné, ale jistě nikoli neproblematické soužití Čechů s Němci v našich zemích trvalo už od vrcholného středověku, ale v 19. století se jeho charakter významně proměnil – začalo být vědomě reflektováno. Národy se od sebe nijak výrazně nelišily, jak vyspělostí, tak gramotností, hospodářským potenciálem ba ani kulturními zvyklostmi. Češi byli menšinou v Rakousku, Němci zase v Čechách a na Moravě. V 80. letech devatenáctého věku však vyvrcholily národní snahy obou stran a ty se začaly výrazně odcizovat. Nejvíce tato hnutí působila v Praze a ve Vídni. Na Moravě sice žilo méně Němců, ale paradoxně zde byl vliv monarchie patrnější. Národní hnutí zde nebylo tak silné a předpolí Vídně, jak se Moravě často přezdívá, mělo s habsburskou monarchií úzké obchodní i společenské vztahy. Němečtí obchodníci se učili česky, což by sotva napadlo německé úředníky, také úcta ke kulturní úrovni druhého národa bránila části intelektuálů, aby se zapojovali do nacionalistických kampaní. Nacionální předsudky tak prokazatelně nedokázaly zabránit obchodu a vůbec hospodářské spolupráci, i když lidské vztahy jistě poškodily. Češi měli ke státu zvláštní vztah, rádi se podíleli na výhodách, které poskytoval, ale na druhé straně za něj odmítli přebírat odpovědnost, nedokázali se vnitřně ztotožnit s Rakouskem. Ze stále bohatší vrstvy městských obyvatel, se rodí takzvaná buržoazie, tedy třída bohatých měšťanů, která svým významem do jisté míry splývá se šlechtou a rodí se tak nový typ člověka. Topos spojení umění a života má za následek kulturního člověka - „estéta“, který sebe sama, celou svou existenci mění v estetický objekt. Význam kultury zvyšovala v této době skutečnost, že značná část obyvatelstva k ní měla aktivní, nejen konzumní vztah. Tento fakt dokazuje řada různých ochotnických spolků, či kroužků. Všechny typy aktivit spojovala, navíc s tělesnou a sportovní kulturou organizace

36

2. poloviny 19. století - český Sokol. Sokolovny, hostince a kavárny tak sloužili sdružování a zábavě, a stávaly se tak společenskými středisky obcí. Vzestup hospodářské a kulturní úrovně se projevil velmi zřetelně i v oblasti stavitelství a architektury, v kultuře bydlení. Zásadně se změnil i přístup k hygieně nižších společenských vrstev obyvatel. Díky městským vodárnám tak např. činžovní domy poskytovaly dříve nevídaný komfort. Města rostou, zvětšují se předměstí a společnost potřebuje více veřejných budov – nádraží, divadla, školy, obchodní domy, spořitelny, záložny i tržnice. Z této nové doby pak vyrůstá nový elegantní styl založený na půvabu dekorace, rostlinných motivů a ornamentu. Nejen v malířství a sochařství, ale právě i v architektuře je se zájmem sledován a přebírán vývoj zahraniční. Děje se tak díky úsilí nakladatelů, spisovatelů a umělců všeho druhu, kteří se snažili tlumočit informace o tom, co se děje, o čem se přemýšlí ve světových metropolích a tak překonávali malé české poměry a vlévali inspiraci a myšlenky do naší společnosti. Rozpad doposud samozřejmé slohové jednoty v umění devatenáctého století je pouhým odrazem společenských změn, které se udály v souvislosti s Velkou francouzskou revolucí a revolucí průmyslovou. Definitivně se zhroutil svět feudalismu, stavovského zřízení a výlučně řemeslné výroby. Architektonická teorie a praxe konce 19. a počátku 20. století Camillo Sitte (1843 – 1903) na prahu vyčerpávající se dosavadní formy historismu naznačuje jeho věcné, životaschopné síly a otevírá architektonické a urbanistické teorii nové obzory i ve spolupráci s jinými vědními a humanistickými disciplínami, např. zohledňování psychologie a sociologie v architektuře, vyrovnání se s novými proudy, jako jsou literární symbolismus, nebo freudovská psychologie, v evropské kultuře. V urbanismu prosazuje myšlenku vciťování se, na rozdíl od parafrázovaní staré architektury, při obnovách historických center nově se rodících metropolí. Spolu s ideou stylově jednotného díla – tzv. Gesamkunstwerku, se jeho syntéza potřeb současnosti a neortodoxního přístupu k minulosti stávají impulsem pro počínající obrodné snahy umění. Zásadní vliv na dobu, ze které vzešla vila Anna měl také jiný faktor. Tímto faktorem je Otto Wagner (1841 – 1918), v jehož osobě je ztělesněn vývojový zlom dějin architektury. Generace jeho spolupracovníků a žáků ovlivnila v rámci hnutí obrodné architektury celou střední Evropu, Moravu a Slezsko nevyjímaje. Od roku 1894 vedl architektonickou speciálku vídeňské Akademie výtvarných umění a jeho žáky byli i moravští a slezští rodáci. Ti pak po 37

svém návratu do rodných měst a krajů šířili pokrokové architektonické teorie svého profesora, které dál rozváděli a prohlubovali, a podíleli se tak na hledání a tvorbě národního stylu. Otto Wagner, bytostně spojený s hnutím Jugendstil, tedy s vídeňskou secesí a přeneseně právě s moravskou a slezskou architekturou přelomu století, rozvíjí myšlenky J. G. Sempera v duchu racionalismu v architektuře. Ta podle něj musí být hlavně účelná, materiál a konstrukce zvolené úměrně funkci a pak bude architektura i přirozeně „krásnou“. Nejblíže Wagnerově stylu a jeho myšlenkám je podle Pavla Zatloukala dílo architekta Huberta Gessnera (1871 – 1943), ještě jako studenta, kdy realizoval přestavbu vily J. Bratmanna ve svém rodném městě – Valašských Kloboukách v roce 1896.

Obr. 38. Návrh vily J. Bratmanna od architekta Huberta Gessnera, 1896.

„Na vznosném, historizujícím, pozdně italizujícím“ konceptu uplatnil „aktuální detail: štukový a kovový dekor, modelovaný na základě florální a antropomorfní inspirace.“48 Dalším z Wagnerových žáků, kterého bych ráda zmínila, byl Alois Ludwig (1876 – 1953), jenž navrhl taktéž ještě během studia vilu pro své rodiče, postavenou v Brně – Pisárkách roku 1895.

48

Zatloukal, Pavel; Architektura secese na Moravě a ve Slezsku, in: Dějiny Českého výtvarného umění IV/1 (1890-1939), 1998, s. 157 – 158.

38

Obr. 39. Návrh vily Aloise Ludwiga pro své rodiče. Vila postavena v Brně – Pisárkách, 1895.

Tato stavba představovala v brněnském prostředí první realizaci s převládajícím secesním výrazem a v tomto směru zaujímala čelní místo rovněž ve středoevropském kontextu.49 Její rustikální, věcný vzhled, který Zatloukal označuje jako „volnou reminiscenci minulosti“50 představuje druhý pól k Bratmannově vile H. Gessnera a společně tak ilustrují rozpětí stylu celé wagnerovské generace. Významný podíl na utváření stylu má i dílo J. M. Olbricha (1867 – 1909), který se stal Wagnerovým žákem a následně roku 1893 také spolupracovníkem. Do obrodných tendencí přispívá svým návrhem Niedermayerova domu s kavárnou v rodné Opavě, kde aplikuje na historizující základ bohatý štukový, kovový i skleněný dekor.

49

Sedlák, Jan; Vila Anny a Josefa Ludwigových, in: http://www.slavnevily.cz/vily/brno/vila-anny-a-josefaludwigovych, vyhledáno 2.4.2013. 50 Zatloukal, Pavel; Architektura secese na Moravě a ve Slezsku, in: Dějiny Českého výtvarného umění IV/1 (1890-1939), 1998, s. 158.

39

Obr. 40. Návrh Niedermayerova domu s kavárnou, J. M. Olbrich, 1898.

Náladu a myšlenky umění milovné společnosti, výtvarníků, teoretiků i architektů před koncem devatenáctého století, které vedly také k založení skupiny Vídeňské secese shrnul do dvou výstižných vět Pavel Zatloukal: „Vyčerpané možnosti historizujícího tvarosloví mělo nahradit něco eticky vyššího – pravda. Pravda spočívající v návratu k elementárním hodnotám přírodních tvarů, rostlin a lidského těla, pravda nechtějící již zároveň maskovat nové materiály, kov, sklo, beton.“51 Otto Wagner, Josef Maria Olbrich, Josef Hoffmann, Gustav Klimt a Koloman Moser se schází u založení tohoto hnutí v roce 1897 a Jugendstil vrcholí roku 1898 Olbrichovým návrhem výstavního pavilonu Secession pro Světovou výstavu ve Vídni a s ním i obrodné počiny na poli proměny vnějšího vzhledu architektonického díla.

51

Zatloukal, Pavel; Architektura secese na Moravě a ve Slezsku, in: Dějiny Českého výtvarného umění IV/1 (1890-1939), 1998, s. 159.

40

Místem, kde architekti Wagnerovy školy uveřejňovali své návrhy, myšlenky i příspěvky k historii se stal časopis Der Architekt z nakladatelství Antona Schrolla, jehož redaktorem byl architekt a profesor Ritter von Feldeg. Další vývoj se odehrává rozvíjením Wagnerových tezí směrem k proměně podstaty, k vnitřku stavby. Část Wagnerových žáků hledá cestu z krize architektury ve vlně anglikanizace, která zasahuje celou střední Evropu na přelomu 19. a 20. století. Anglické obrodné hnutí v architektuře koření již v polovině 19. století a usiluje o obnovu rodinného bydlení, tím, že koncipuje stavby zevnitř směrem ven a zdůrazňuje tak funkčnost. Tyto teorie přichází právě v době krize historismu a podobně jako „Wagnerovská škola“ nabízí její řešení. Architekti secese se mohli s tímto pojetím seznámit přímo na osmé výstavě Vídeňské secese, v roce 1900, které se zúčastnili nejradikálnější průkopníci „ostrovní dispoziční skladby“. Tento impuls byl také zřejmě klíčový pro tvorbu Josefa Hoffmanna (1870 – 1956), v níž právě vrcholí dekorativismus. V soutěži, vypsané roku 1901 nakladatelem A. Kochem na téma „Dům milovníka umění“52 vynikl další architekt Wagnerovské školy – Leopold Bauer (1872 – 1938). Rodák z Krnova se stal, po boku Olbricha a Hoffmanna, jednou z nejvýznamnějších osobností vídeňského kulturního života a teoretický spis Starý a nový směr ve stavebním umění, který publikoval v roce 1898, vyvolal bouřlivý ohlas a překvapil společnost svým postulátem účelovosti architektury a vyložením problematiky moderní architektury za pomoci filosofie. Reflektuje ve svém díle jak Wagnerovu školu, J. M. Olbricha, Charlese F. A. Voyseye, anglikanizující dispozice i pozoruhodný ornament. Jeho stavby – vila dr. Karla Reissiga v Brně a Vila F. Kurze v Krnově se řadí na vrchol středoevropské moderny. Převládá trend racionalizace, Bauer zavádí pojem „aristokratická věcnost“, který obsahuje m. j., rafinovanou práci se světlem, motiv ústřední reprezentativní haly v sídle, střídmost v duchu funkčnosti i netradiční barevnost. Rodinný dům, doposud záležitost stavebních praktiků se mění v atraktivní úlohu, podobnou paláci, či zámku. Na přelomu 19. a 20. století je tento typ nejběžnější architektonickou zakázkou a v mnoha případech jedinou možnou příležitostí k uměleckému experimentu. Ve společnosti panuje přesvědčení, že správný návrh může mít blahodárný vliv na morální a sociální život člověka. Rodinný dům je teoretiky i praktiky architektury nazírán

52

Více k tématu „Dům milovníka umění“: Purchla, Jacek et al. House for an Art Lover, Arts in Bohemia and Moravia 1870-1930, Krakow 2010.

41

jako forma, v níž se má obrodit celá životní kultura průmyslové společnosti. Místo dřívějších oblíbených reminiscencí na italské vily se jako prototyp nového bydlení prosazuje jednoduchý venkovský dům se zahradou, kam je možné uprchnout před ruchem průmyslové doby, kochat se přírodními krásami. Tyto venkovské domy, nemají až tak sloužit reprezentaci, jako poskytovat svému majiteli a jeho rodině pohodlí a praktické vymoženosti, ulehčující každodenní život. „Navzdory věcnosti, společnost objevila i poezii útulného domova a i když tento způsob života byl dostupný jen úzké skupině, jeho ideál stále trvá i dnes.“53 Rodinné domy a příměstské vily jako symboly pokroku měšťanské třídy, sdílejí napříč západními zeměmi trendy a rysy, jako například to, že jsou vždy pojaty jako nejsoučasnější moderní stavby, jak svým rozvrhem, kvalitou použitých materiálů a jejich zpracováním, tak i svým vybavením.54 Rostou nároky na hygienické vybavení, jeho četnost a vynalézavost. Jsou vrcholem praktičnosti, pohodlnosti, v jejich rozvrhu se počítá s množstvím služebnictva – což se odráží jak v potřebě jejich zázemí, tak v nárocích na obsluhu domu. V době posledního desetiletí 19. století je dosaženo stupně vývoje, který je pak po velkou část 20. století udržován, jako běžný. Fasády a hmoty domů nabývají rozmanitých, až pitoreskních tvarů a prvků. Jsou doplňovány o klasické články z dědictví antiky a renesance, věže, chrámové motivy, švýcarské chaty a podobně. Výletní Bílovice nad Svitavou Fenomén Bílovic jako výletního místa se začal plně rozvíjet od roku 1878, kdy zde byla zřízena zastávka na železniční trati Brno – Česká Třebová. Na zdejším nádraží hosty vítal dvojjazyčný nápis: „Billowitz – Luftkurort“, „Bílovice – vzdušné lázně“.55Nastává výrazný příliv brněnských letních hostů, a tak se Bílovice kvůli davům proudícím za krásami přírody a odpočinkem z Brna mění, aby uspokojily jejich nároky a potřeby. Letní hosté z města byli mnohem náročnější na pohodlí, Bílovičtí tak museli mnohé vylepšit. Z převážné většiny se zde rekreovali právě brněnští Němci a Židé, bohatší vrstvy měšťanstva, ale i jiní hosté a mezi nimi mnoho umělců. Starousedlíci hostům dokonce pronajímali své příbytky, včetně nábytku a peřin a sami přečkávali léto na půdách, či v letních přístěncích.56 Počet 53

Vybíral, Jindřich. Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno 2011, s. 8. Muthesius, Stefan. Předmluva, in.: Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno 2011. 55 Holá, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939), (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002, s. 40. 56 Tamtéž, s. 27. 54

42

obyvatel se přes léto zdvojnásoboval, postupem času se začínají v Bílovicích rozšiřovat hostince na hotely a staví se i hospody s kuželnami, letním posezením, velkými tanečními parkety (např. na řece Svitavě na ostrůvku pod velkými kaštany a lípami) a podobně. Příliv finančních prostředků od hostů změnil způsob obživy mnoha bílovických občanů, nebyli už závislí na zemědělské výrobě, více se jich přeorientovalo k výrobě řemeslné a do oblasti „služeb.“ Mnozí hosté se každoročně vracejí a někteří z nich zde rovnou zakupují pozemky a staví první vily, pro letní i celoroční pobývání se svými rodinami. První vily zámožných českých i německých rodin začaly vyrůstat po roce 1890 a vlna stavění trvala do První světové války. Druhá vlna pak přišla po roce 1922 a ve své podstatě trvá doposud,57 ačkoliv zájem o Bílovice jako výletní místo značně klesl kolem roku 1940, po výstavbě nedaleké Kníničské přehrady. Brněnské hosty hnala do Bílovic touha po odpočinku od průmyslu, městského ruchu a šedi, touha po zdravém ovzduší a lidovosti, která v době před koncem 19. století, zachvátila všechny země, jež právě procházely průmyslovou revolucí. S přílivem hostů vzrostla i poptávka po kulturním vyžití, vznikají tak spolky. Povětšinou přichází impuls k jejich založení od učitelů, přicházejících vyučovat do bílovické školy, zakládat a rozvíjet je pomáhají místní starostové a „osvícení“ podnikatelé.58 V roce 1891 / 1892 to byl první český čtenářský spolek Věnceslav, který následně pořádal besedy v hostincích, rozšiřoval knihovnu a odebíral různé časopisy. V Bílovicích se díky spolku a dětským představením rozmáhá i obliba ochotnického divadla. Tento spolek byl předzvěstí později významnějšího a trvalejšího kulturního sdružení, tedy Tělocvičné jednoty Sokol. TJ Sokol v Bílovicích založil, tehdy osmnáctiletý učitel Josef Pokora, který sem přišel jako pomocný učitel z Brna a snažil se vnést aktivitu do života bílovické mládeže. Začátky byly nesnadné, ale v roce 1895 se ve vsi konalo první veřejné cvičení a v následujících letech už se Sokol věnoval výletům do okolí, ochotnickému divadlu, které se hrálo v hostincích i v přírodě a folklorním představením, později provozoval i restauraci a biograf.59Do aktivit spolků a kulturní scény Bílovic nad Svitavou se postupně začali zapojovat i letní hosté se svými rodinami, mezi místními a hosty se vytvořila mnohá přátelství a vazby.

57

K tématu tradice stavění vil v Bílovicích nad Svitavou článek: Naše architektura, zajímavé stavby Bílovic, in.: Bílovický zpravodaj, září 2012. 58 Více k literatuře o obci v příloze literárních zdrojů. 59 Sirná, Dominika. Bílovice nad Svitavou mezi lety 1890-1940 (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2012, s. 10.

43

Významný podíl na Bílovické kultuře nesli také známí čeští umělci, kteří zde stejně jako ostatní hosté hledali útočiště před kypícím ruchem blízkého Brna, později i válkou a inspiraci pro svá díla. Často si je sem zvali i němečtí hosté, pro zpříjemnění pobytu ve vesnici. Byli to například Rudolf Těsnohlídek, Stanislav Kostka Neumann a Božena Neumannová, bratři Josef a Karel Čapkovi, Franta Úprka, Petr Bezruč, Jakub Deml, Viktor Dyk, František Gellner, Otakar Kubín, Vincenc Makovský a mnozí další výtvarní umělci, spisovatelé i hudebníci, operní pěvkyně…60 Bílovice tak vstoupily do světa umění vyobrazeny na malbách akademických malířů Antonína Majera, nebo Aloise Kalvody, v poezii je zvěčnil S. K. Neumann v díle Kniha lesů, vod a strání a také se Bílovice staly domovem Lišce Bystroušce z pera Rudolfa Těsnohlídka.61 Obec díky přílivu prostředků a městských obyvatel s vyšším životním standardem vzkvétala. Byla vysazována stromořadí a alej kolem cest, třešňový sad, byly budovány altánky, spravovány silnice, majitelé domů měli povinnost kropit v sobotu cesty a udržovali své předzahrádky. V roce 1906 dokonce Bílovičtí založili Okrašlovací spolek, který měl nad podobnými aktivitami dohled a později zřídil velké koupaliště se třemi loďkami k zapůjčení, kam rád chodíval Rudolf Těsnohlídek se svým synem.62 Letní hosté, kteří v Bílovicích dlouhodobě žili, na podobu obce taktéž přispívali a využívali kostela, hřbitova i porodních báb a lékařské praxe. Po roce 1900 zde byla zřízena policejní stanice, poštovní úřad i petrolejové pouliční osvětlení, které díky místnímu mlýnu a zřízené elektrárně již roku 1910 vystřídalo osvětlení elektrické.63

60

Sirná, Dominika. Bílovice nad Svitavou mezi lety 1890-1940 (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2012, s. 28. 61 Tamtéž, s. 33. 62 Holá, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939), (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002, s. 43. 63 Holá Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939), (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002, s. 43.

44

Interpretace formy a funkce stavby Všechna výše uvedená fakta se v Bílovicích prolnula začátkem 20. století a dala vzniknout Ville Anně. Rozmanitá kopcovitá krajina a přírodní bohatství Bílovic spolu s jejich polohou blízko rozrůstající se metropole čekali jen na své zpřístupnění. Tak se i v 80. letech 19. století stalo díky velké železniční stavbě trati Brno – Česká Třebová a zřízení zastávky v obci. Lidé žijící ve městě a shodou okolností právě v době industrializace prahnoucí po přírodě a úniku z města, rádi využili nových vymožeností rychlé dopravy, a tak se z Bílovic nad Svitavou stává oblíbené místo pro trávení volného času. Mnozí hosté si Bílovice natolik zamilují, že se rozhodnou se zde usadit natrvalo, nebo si zde postavit dům pro letní bydlení. Někteří si v Bílovicích pronajímali pokoje, jiní bydleli u přátel, nebo příbuzných. Lidé z Brna se zde scházeli a potkávali ze zájmu o přírodu, nebo při kulturních a společenských událostech. Díky bohatším hostům Čechům, brněnským Němcům i Židovským občanům, zde začaly vyrůstat i výjimečné domy a majitelé při výstavbě často rádi „sáhli“ i po nezvyklých formách ve snaze vtisknout svému domu punc jedinečnosti a odlišit ho od okolní zástavby. Vlastnictví vily v Bílovicích bylo pro měšťana z Brna jistě jakousi prestižní záležitostí. Možnost setkávat se při sobotních, či nedělních promenádách ve „vzdušných lázních“ se zajímavými a vlivnými lidmi byla jistě žádoucí. Tak vznikla i vila „Anna“, postavena pro letní bydlení a celoroční pronájem. Domněnku, o tom že si nechal Bedřich Eisler postavit i sousední vilu v Palackého údolí, se mi bohužel nepodařilo podložit relevantními důkazy, ale argumenty, které uvádím v podkapitole stavebně – historické analýzy, považuji za přesvědčivé. Postavit dům v obci, která je vyhledávána pro pobyty v přírodě a pronajímat zde byty hostům by byl logický krok dobrého podnikatele. Villa Anna je přizpůsobena účelu letního sídla, domu na venkově pro rodinu a přátele váženého muže, rady zemského soudu JUDr. Bedřicha Eislera, odkud ale lze i pohodlně dojíždět do úřadu v Brně. Vzhled reflektuje současné trendy. Dekorativní prvky na fasádě, vlnovky ubíhající vodorovně kolem domu i dekor pilastrů po stranách oken, završených věnci a štítem s festonem, nově oblíbená trojdílná okna uspořádaná do ústřední osy (oproti doposud hojně využívané koncepci páru dvoudílných štíhlých oken, v horní častí rozdělených do deseti, či 45

dvanácti malých polí). Objevují se např. na nejnovějších návrzích architektů Ohmana (obr. 41) i Olbricha (obr. 40). I zábradlí a mřížoví v oknech a na dveřích je funkčním prvkem v ryze dekorativní formě. Věžovitá střecha završující dvě patra lodžijí se zdá být prvkem doznívajícího pozdního historismu a všeobecné obliby romantických prvků, ozvláštňujících stavbu, jako „malý zámek“. Vila tak přináší prvky v duchu současné architektonické teorie i praxe, která byla prezentována na světových výstavách, v časopisech i výstavbou ve městě Brně a na Moravě vůbec.

Obr. 41. Návrh fasády domu v Hybernské ulici v Praze, F. Ohman, 1898.

Koncepce vnitřního uspořádání a otevření domu směrem do zahrady balkony a lodžiemi sleduje touhu propojit příbytek s okolní přírodou, protože právě kvůli ní zde dům stojí. Právě zahrada a okolní lesy jsou důvodem odjezdů z města na venkov. Dřevěné prvky tesařských dekorací na stavbě odkazují zřejmě k původnímu povolání stavitele Prochásky, vlastnícího dřevozpracující firmu, jsou v mnoha rysech ojedinělé a „vyspělé.“ 46

Ve stavbě se odráží i touha majitele po individualitě, učinit stavbu odkazem na svou dobu i osobnost – jméno „Anna“ a letopočet ve štítu má vilu činit jedinečnou, osobní, v souladu s trendem „estétství“ a propojení života s uměním. Proč nebyla stavba provedena architektem slavného jména, či kanceláří, zabývající se výhradně architektonickými návrhy, to se mi v mém bádání nepodařilo objasnit. Můžeme ale nadnést hned několik teorií. První z nich jsou omezené finanční prostředky, kterými stavebník disponoval, dále nás může napadnout nedostatek kvalifikovaných architektů, kteří by pokryli zvýšenou poptávku v době stavebního rozmachu. Osobní spříznění objednavatele a stavitele, možná dokonce právě z Bílovic, etc. Jedinečnost podmínek, ve kterých vila vznikla, má však i své negativní dopady. Tato letní příměstská vila je tak specifickým druhem stavby, určeným pro daný účel, že po smrti dr. Eislera a zpřetrhání kontinuity dějin dvěma světovými válkami i následným totalitním režimem, ztrácí vila svou původní funkci a tím i smysl. Stavba je sice využívána podobně jako dříve, ale její specifické formy, odvislé od specifických funkcí, jsou bez nich dnes na obtíž. Villa Anna tak chátrá a pro své majitele je trvale neudržitelnou. Už ze sousedních příkladů však víme, že pokud se opět sejde příznivá konstelace podmínek, je možné podobné budovy přiměřeně rekonstruovat a dát jim opět formy udržitelné.

47

Závěr Ve své práci jsem se pokusila sestavit příběh Villy Anny v Bílovicích nad Svitavou, jako uměleckého díla, vzešlého ze společnosti a kultury doby před První světovou válkou a jedinečného jevu výletních Bílovic nad Svitavou. Na základě dostupných pramenných materiálů jsem analyzovala „život“ památky a identifikovala jejího objednavatele i stavitele. Po těchto zjištěních následovalo rozkrytí funkce vily jako letního sídla a bylo tedy možné zdůvodnit použité formy a srovnat je s příbuznými i jinými díly. Stavba je tak zařazena do kontextu dějin architektury a její příběh je syntetizován z výsledků všech předešlých analýz v kapitole Interpretace formy a funkce stavby. Závěrem bych Annu volně charakterizovala jako odraz. Odraz, který přirovnám například k vlastnímu odrazu ve skle výlohy, který vidíme, když procházíme ulicí. Je rozpoznatelný, je jedinečný jako my, ale detaily nejsou patrné, místy je rozostřený, či zdvojený, nedokonalý, ale nenajdeme na něm nic víc, než co si neseme. Vila Anna je tímto odrazem ve výloze „ulice“ Moravy, po které prochází styl secesního hnutí a doba přelomu století, jež se inspirovala přírodou, funkčností, volností – liberalismem, která si kladla za cíl propojit život s uměním. Anna reflektuje jejich myšlenky, chce být výstavnou a reprezentovat svou dobu nejlepším možným způsobem, ale činí tak dostupnými prostředky stavitele a v souladu s tím, co od ní její majitel očekává. Najdeme na ní tedy prvky /odrazy/ secese, která zrovna „prochází kolem“, není však dílem /odrazem/ nejdokonalejším, není vytvořena umělcem v jednotě Gesamkunstwerku, není pokryta důmyslnou ornamentální výzdobou, ale v mnoha prvcích a hlavně svou podstatou, ctí secesní principy v architektuře a „ducha doby.“ Z výsledků bádání samozřejmě vzešlo také mnoho nových otázek a hypotéz, kterým by mohla být věnována pozornost i nadále. Například připsání obou sousedních vil (nebo dokonce i všech tří vil) v Palackého údolí Prochaskovu autorství, možnost srovnání Villy Anny s jeho dalšími pracemi, i bližší identifikace jeho osoby a práce, rozkrytí motivů spolupráce s dr. Eislerem. To vše a mnohé další, stále čeká na své objasnění. Studie věnovaná Ville Anně je prvním krokem a zároveň dílem, které by v Prochaskově tvorbě jistě nemělo být opomenuto.

48

Obrazové přílohy

Obr. 42. Stavební Plán, Emil Prochska, 1904.

Obr. 43. Čelní pohled, Vilém Windholz. 1925.

50

Obr. 44. Villa Anna v Bílovicích nad Svitavou, západní pohled.

51

Obr. 45. Půdorys suterénu, 1904.

52

Obr. 46. Půdorys přízemí, 1904.

53

Obr. 47. Půdorys podkroví.

54

Seznam vyobrazení 1. Bílovice nad Svitavou a sousední městská část Brno Maloměřice, Obřany a obce Řícmanice a Kanice. Google Earth. Datum snímku 18. 6. 2012. 2. Obec Bílovice nad Svitavou. Severojížní průtok řeky Svitavy, podél ní se táhne i železniční trať. Google Earth. Datum snímků 18. 6. 2012 3. „Villa Anna“, dům č. p. 283, severovýchodní pohled, dále vrpavo vila č. p. 165 a vila č. p. 104, foto Karolína Mazálková, Bílovice nad Svitavou, dne 6. 3. 2013. 4. Letecký pohled na ústí Palackého údolí do obce Bílovice s popisky. Zdroj http://www.Mapy.cz, 2011. 5. Dům č.p. 104 na rohu Palackého údolí a „Královské stezky“, severní pohled. Foto: Karolína Mazálková, dne 6. 3. 2013 6. Dům č. p. 165 a v pozadí Villa Anna, západní pohled. Foto: Karolína Mazálková, dne 6. 3. 2013. 7. Severní pohled na hlavní fasádu domu č. p. 283 – vilu „Annu“. Foto: Karolína Mazálková, dne 6. 3. 2013. 8. Detail čelní fasády a jejího dekorativního štítu s nápisem „Villa Anna“ a datem 1905. Foto: Karolína Mazálková. 9. Pohled čelní. Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994. 10. Západní fasáda vily a hlavní vstup. Foto: Karolína Mazálková, dne 15. 3. 2013. 11. Detail - Pohled boční 1. Západní pohled na fasádu vily. Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994. 12. Detail - Pohled zadní (jížní pohled na vilu). Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994 13. Detail - Pohled poční 2. Pohled na fasádu z východu. Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994. 14. Detail schodiště a přístřešku zádveří. Foto: Karolína Mazálková, dne 10. 3. 2013 15. Detail „Parterre“ (Přízemí) na plánu E. Prochasky. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 16. Detail nákresu „Souterrain und Keller“ (suterén a sklep). Plán E. Prochasky, č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 55

17. Detail nákresu „Dachstock“ – podkroví, na plánu E. Prochasky. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 18. Řez A-A‘. Řez stavbou v severojížní ose. Řez. Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994. 19. Detail nadpisu Plánu. Původní německý text: „Plan _ zür Odrbaüüng einer Villa auf einem Teile der Gr. P. 518 der Katastralgeineinde Kanitz bei Bilowitz für de Wohlgeboren H. Dr. Friedrich Eisler“ je doplněn českým stručným překladem, zřejmě při příležitosti pozdějších stavebních úprav: „Nákres _ k účelu vystavení vily na části p. 518/ Kat. Obci Kanické u Bilovic pro p. c. k. Soudniho dr. Bed. Eislera“. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 20. Detail Plánu. Nákres „Situation“ v pravém dolním rohu. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 21. Vstupní branka „Villy Anny“. Foto: Karolína Mazálková, dne 15. 3. 2013. 22. Vstupní branka domu č. p. 165. Foto: Karolína Mazálková, dne 15. 3. 2013. 23. Dům č. p. 165, severozápadní pohled. Foto: Karolína Mazálková, dne 15. 3. 2013. 24. Zrcadlově otočený plán „Villy Anny“ od E. Prochasky, pro srovnání. 25. Signatura Bedřicha Eislera, Oznámení o plánované přestavbě, Bedřich Eisler, 14. 7. 1932, Bílovice nad Svit. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bíilovice nad Svitavou. 26. Signatura Emila Prochasky. Plán k výstavbě vily, Brno 1904. Č. p. 238, Archiv stavebního úřadu, Bílovice nad Svitavou. 27. Inzerát Emila Prochasky v Adressbuch von Brünn, 1899, in.: Periodika, http://kramerius.mzk.cz/search/, vyhledáno 27. 2. 2013. 28. Detail čelního nákresu, Plán, E. Prochaska, Brno 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 29. Čelní pohled, Nákres stavitele Viléma Windholze, při návrhu přístavby, Brno 1925. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 30. Pohled čelní, Pohledy, Zaměření starého stavu – Vila Anna, Bílovice nad Svitavou. Osevaprojekt, atelier O2, Brno, květen 1994. 31. Detail čelní fasády Villy Anny. Foto: Karolína Mazálková, dne 6. 3. 2013. 32. Detail nákresu dřevěných prvků zábradlí a lodžije, Plán E. Prochásky. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 33. Detail zábradlí a sloupů lodžije vily „Anny“. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 56

34. Detail okna. Plán E. Prochasky, 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 35. Detail okna vily „Anny“ Foto: Karolína Mazálková, 2013“ 36. Detail dekorace štítu. Plán E. Prochasky, 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 37. Detail dekorace štítu vily „Anny“, Foto: Karolína Mazálková, 2013. 38. Vila J. Bratmanna ve Valašských Klobukách, Hubert Gessner. Zdroj: Slavné vily, http://www.slavnevily.cz/data/34/509/Z_bratman00003.jpg, vyhledáno 25. 3. 2013 39. Návrh vily Aloise Ludwiga pro své rodiče. Postavena v Brně – Pisárkách, 1896. Zdroj: Bildteil, in.: Der Architekt V., 1899, s.9. http://anno.onb.ac.at/cgi-content/annoplus?aid=arc&datum=1899&page=64&size=45, vyhledáno 26. 3. 2013. 40. Návrh Niedermayerova domu s kavárnou, J. M. Olbrich, 1898. Zdroj: SMB-digital, Online - Datenbank der Sammlungen. http://www.smbdigital.de/eMuseumPlus?service=ExternalInterface&module=collection&objectId=16 03830&viewType=detailView, vyhledáno 26. 3. 2013. 41. Návrh fasády domu v Hybernské ulici v Praze, F. Ohman, 1898. Zdroj: Bildteil, in.: Der Architekt IV., 1898. http://anno.onb.ac.at/cgi-content/annoplus?aid=arc&datum=1899&page=61&size=45, vyhledáno 26. 3. 2013. 42. Stavební Plán, Emil Prochska, 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 43. Čelní pohled, Vilém Windholz. 1925 44. Villa Anna v Bílovicích nad Svitavou, západní pohled. Foto: Karolína Mazálková, dne 15. 3. 2013. 45. Půdory suterénu, Plán 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 46. Půdorys přízemí, Plán 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou. 47. Půdorys podkroví, Plán 1904. Č. p. 283, Archiv stavebního úřadu Bílovice nad Svitavou.

57

Bibliografie Prameny Archiv Stavebního úřadu v Bílovicích nad Svitavou Dům č. p. 165 List s výpisem informací o stavební historii domu č. p. 165. Nedatován. Dům č. p. 283 (řazeno chronologicky) 1.Plán k výstavbě vily Anny. Emil Prochaska, Brno 1904. Plán provedení přístavby k vile. Vilém Windholz, Brno 1925. Protokol o povolení přístavby. Bedřich Eisler, 1925. Oznámení o přestavbě dolní světnice. Bedřich Eisler, 1932. Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku. Osidlovací úřad, Praha 1949. Protokol MNV o předání vlastnictví vily. Bílovice nad Svit. 1949. Žádost o úpravu modlitebny. Rada starších náboženské obce CČSH, Brno – Maloměřice 1972. Zápis z komisionálního jednání o povolení úpravy bohoslužebné místnosti, MNV Bílovice nad Svit. 1972. Ohlášení stavebních úprav. Zdena Henclová, Ing. Vladimír Hencl, 1993 Výpis z evidence nemovitostí. Tišnov 1993. Ohlášení stavebních úprav. Zdeňka Ebelingová a Vladimír Hencl st., 2011 Literatura k historii obce BARTOŠ, Ladislav - JAROŠ, Jiří. Bílovicko, Praha: Společnost přátel historické vlastivědy, 1993. BRODESSER, Slavomír. Staletími podél řeky Svitavy, Brno: Moravské zemské muzeum, 2005. HOLÁ, Marcela. Kapitoly z historie obce Bílovice nad Svitavou (1890-1939) (diplomová práce), Katedra historie PedFMU, Brno 2002. KALA, Alois. Bílovice nad Svitavou. Brno 1931. KOZLÍK, Josef. Výletní místo Bílovice u Brna. Brno 2001. PROCHÁZKA, Miloslav. Výletní Bílovice nad Svitavou. Bílovice nad Svitavou 1988. SIRNÁ, Dominika. Bílovice nad Svitavou mezi lety 1890-1940 (bakalářská diplomová práce), Ústav hudební vědy FFMU, Brno 2012. 58

Umělecko – historická literatura AMBROZ, Miroslav. Vídeňská secese a moderna 1900-1925: užité umění a fotografie v českých zemích. Brno: Moravská galerie, 2005. BĚLINA, Pavel (ed.). Dějiny zemí Koruny české II., Praha: Paseka, 1992. GOMBRICH, Ernst Hans. Příběh umění, Praha: Argo, 2001. HAAS, Felix. Architektura 20. Století, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. KOŘALKA, Jiří. Češi v Habsbuské říši a v Evropě 1815-1914, Praha: Argo, 1996. MUTHESIUS, Stefan. Předmluva, in.: Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno: Barrister & Principal, 2011. POKORNÝ, Jiří (a kol.) Hlava třetí, Léta 1867-1918, in.: Dějiny zemí Koruny české, Praha: Paseka, 1992. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A–I]. Praha: Academia, 1994. SEDLÁK, Jan. Brno secesní, Deset kapitol o architektuře a umění kolem roku 1900, Brno: ERA, 2004. SEDLÁK, Jan. Brno v době secese, Brno: Peras, 1995. SEDLÁK, Jan. Secesní architektura v Brně, in.: Sborník praci filosofické fakulty brněnské university, F 17, Brno 1973. VYBÍRAL, Jindřich. Jiný dům: studie o rakouské a německé architektuře na Moravě a ve Slezsku v letech 1890-1939. 1998. VYBÍRAL, Jindřich. Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, Brno: Barrister & Principal 2011. ZATLOUKAL, Pavel. Architektura secese na Moravě a ve slezsku, in.: Dějiny českého výtvarného umění IV/1, Praha: Academia, 1998. Další zdroje KROUPA, Jiří. Architektura, in.: brožovaná příručka pro posluchače Úvod do dějin umění I., Seminář dějin umění, FF MU, Brno. ČERNOHLÁVEK, Jan. 110 výročí založení školy v Jehnicích, in.: Jehnické listy, (ročník III., č. 6), červen 2005. Bílovický zpravodaj. Naše architektura, Zajímavé stavby Bílovic, září 2012.

59

Internetové zdroje 1.

Institut Terezínské aktivity a Židovské muzeum v Praze, Holocaust, Databáze obětí;

kritéria por vyhledávání: JUDR. Bedřich Eisler. http://www.holocaust.cz/cz/victims/PERSON.ITI.1302211, vyhledáno 14.1.2013. 2.

Moravská zemská knihovna, Digitální knihovna Kramerius 4, Adressbuch von Brünn.

http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:87f6e957-90de-11e0-a36c0050569d679d&q=Adressbuch&fq=document_type:periodical, vyhledáno 15.2.2013. 3.

Národní památkový ústav, Monumnet, Nemovité památky; kritéria pro vyhledání: vila

Anna, Bílovice nad Svitavou. http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=126730&oKodOk=6203&oNazSidOb=B% EDlovice+nad+Svitavou&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.1958&PrirUbytDo=23.04.2013&Limit= 25 , vyhledáno 23.4.2013. 4. Östereichische Nationalbibliothek, Austrian Newspapers Online, Der Architekt. http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=arc, vyhledáno 20.3.2013.

60