Obecní samospráva Rájce nad Svitavou v l

Masarykova universita v Brně Filosofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Petr Sychra

Obecní samospráva Rájce nad Svitavou v l. 1850-1945 Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Štouračová

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s použitím uvedených archivních pramenů a literatury. V Brně dne 31. 3. 2010 .......................................... Petr Sychra

2

OBSAH 1. Úvod

4

2. Nástin dějin obecní samosprávy do r. 1945

7

3. Rájec nad Svitavou – historie

11

4. Vývoj obecní samosprávy v l. 1850-1945

23

4. 1. Období 1850-1919

23

4. 2. Období 1919-1945

40

4. 3. Rájecká samospráva po stránce svého úřadování

56

5. Členové obecního zastupitelstva

68

6. Závěr

87

7. Přílohy

89

7. 1. Antonín Kočvara

89

7. 2. Antonín Luňáček

96

7. 3. Metoděj Koupý

103

7. 4. Obrazové přílohy

109

8. Seznam pramenů a literatury

130

9. Seznam obrazových příloh

131

3

1. ÚVOD Hlavním cílem této práce je podrobné zmapování historie a vývoje samosprávy v obci a posléze (od r. 1913) městysi Rájec nad Svitavou, dnes části města RájecJestřebí, a to od jejího vzniku v letech 1849-50 do roku 1945, který vzhledem k rozsahu změn uvedených tehdy do praxe lze vnímat jako jeden z nejvýraznějších předělů v celé historii samosprávy. Obecní samospráva v Rájci zůstávala až doposud na okraji zájmu místních historiků – ať již odborníků, nebo laiků, věnujících se zdejším dějinám jako zájmové činnosti, takže o její podobě, fungování, či vývoji souvislé informace v literatuře víceméně neexistují, až na několik málo výjimek, které však nepřekračují rámec stručnosti. Samostatnou kapitolu „obci rájecké“ věnoval ve svém spisku „Městečko Rájec“ někdejší učitel a první ředitel měšťanské školy František Taufer (1885-1915), pověřený sepsáním historie obce při příležitosti jejího povýšení na městys r. 1913. Během necelých tří měsíců sestavil brožuru o 65 stranách s několika dobovými fotografiemi, která se nadlouho stala jediným zpracováním rájeckých dějin; doplňme však, že zpracováním velmi kvalitním (zvláště přihlédneme-li k doslova šibeničnímu termínu, během nějž měl práci stihnout!). Jeho dílo nepozbývá informační hodnoty ani v dnešní době, ač můžeme jen litovat, že neměl více času na podrobnější badatelskou práci, či že sepsání dějin nebylo zadáno kupř. vynikajícímu historiku Josefu Pilnáčkovi (1883-1952), jehož práce z dějin města Blanska, nebo Černé Hory doslova vyráží dech. Nemluvě o skutečnosti, že oba pánové měli možnost studovat (a také studovali) prameny dnes ztracené, případně rozeseté a těžko dostupné v zahraničních archivech... Dalšího zpracování své historie dočkal se Rájec (už společně s Jestřebím) až na konci 70. let 20. stol., kdy kolektiv autorů pod vedením PhDr. Jana Skutila (1934-1998), několikaletého ředitele Státního okresního archivu v Blansku, regionálního historika a vlastivědného pracovníka, sestavil knihu, vydanou r. 1981 s názvem „Rájec-Jestřebí – Dějiny města od nejstarších dob po současnost“, rozdělenou do několika více, či méně podrobných kapitol. Historii správy se však autoři nevěnovali samostatně a postihli ji pouze dílčími zmínkami, roztroušenými v kapitolách z příslušného období. Na moderní zpracování dějin a doplnění o novodobé události město stále čeká. Historie města Rájce-Jestřebí, kam přišli mí předkové před více než sto lety a s nímž mne od narození pojí silné pouto „místního patriota“, vzbuzovala můj zájem již v dětství. Prvotním kamínkem, způsobivším následnou „lavinu“, bylo zcela jistě vypravování a vzpomínky mých prarodičů, zvláště babičky – rodačky z Rájce, které jsem 4

doslova hltal. Přes prostudování různé literatury i článků v periodikách jsem se postupně dostal až do badatelen blanenského a brněnského archivu, přičemž výsledky své práce jsem začal prostřednictvím menších i větších pojednání uveřejňovat od r. 2000 ve Zpravodaji města Rájec-Jestřebí, r. 2009 jsem „vstoupil“ na stránky Sborníku Musea Blansko. Zájem o dějiny správy, vzbuzený v době studií, mne pak dovedl k myšlence monografického zpracování této v případě Rájce dosud opomíjené oblasti. Pokusil jsem se tedy podat nástin nejen podoby samosprávy jako takové, tj. funkcí a jejich obsazení konkrétními osobami v jednotlivých volebních obdobích, ale rovněž vývoje, činnosti a vlivu na život v obci. Vzhledem ke skutečnosti, že k sloučení Rájce nad Svitavou a Jestřebí došlo teprve v roce 1960 při tehdejší správní reformě, je zapotřebí do té doby sledovat jejich samosprávy odděleně, poněvadž před shora zmíněným rokem neměly nic společného, vyvíjely se každá zvlášť a fungovaly bez výrazných vzájemných vazeb, dokonce vidíme rozdílnosti v některých volebních obdobích, někdy se lze setkat i s různým „škorpením“ a rivalitou (koneckonců – z dnešního hlediska může až poněkud kuriosně působit fakt, že styk mezi těmito obcemi býval brán za služební cesty, které byly členům zastupitelstva propláceny!). Pro lepší přehlednost dělím látku tak, že nejprve uvádím souvislou historii a vývoj zdejší samosprávy (s předělem r. 1919, kdy došlo po vzniku samostatné ČSR k několika úpravám), potom jmenné seznamy členů zastupitelstev. Pro doplnění a určitou celistvost vkládám na začátek práce dějiny správy ze všeobecného hlediska (avšak pouze formou nejstručnějšího shrnutí), a rovněž stručný přehled historie někdejšího Rájce nad Svitavou. Do příloh jsem kromě ilustračních vyobrazení některých písemností a dobových fotografií po úvaze zařadil ještě životopisy starostů Antonína Kočvary a Metoděje Koupého, plus biografii řídícího učitele Antonína Luňáčka, jenž se na činnosti zastupitelstva podílel jakožto člen a pečlivý zapisovatel. Životopisy byly zpracovány k příležitosti výročí těchto osob a uveřejněny v příslušných číslech Zpravodaje města Rájec-Jestřebí. Domnívám se, že by byla škoda je zde vynechat. Zároveň však podotýkám, že sepsáním této práce můj zájem o historii místní samosprávy nekončí – ve výzkumu budu nadále pokračovat, neboť zejména ve fondech Moravského zemského místodržitelství, Zemského úřadu, Zemského výboru a Zemské registratury, uložených v MZA v Brně, lze předpokládat nalezení dalších doplňujících informací. Při sestavování této práce jsem vycházel ponejvíce z archivních pramenů, ale také z materiálů vlastního archivu a rodinných archivů lidí, kterým bych na tomto místě 5

chtěl poděkovat za jejich ochotu a vstřícnost, s níž přistupovali k mým požadavkům. Díky tedy patří panu Františku Fojtovi, Ing. Pavlu Sáňkovi, Ing. Emilu Plhalovi, pí. Jeně Martínkové, sl. Zdence Kalové, pí. Haně Vitouchové a p. Janu Dvořákovi ml. Zapomenout nesmím ani na zaměstnance SOkA Blansko, zejména pí. Miloslavu Francovou, dnes užívající zaslouženého odpočinku, u níž jsem se vždy setkával s ochotou a přívětivým přístupem k vrtochům zapáleného badatele. Poděkování patří samozřejmě také PhDr. Jiřině Štouračové za podnětné připomínky při psaní této práce, a milé kolegyni PhDr. Boženě Kovářové z MZA, jejíž rady mne přivedly na stopu mnoha zásadních materiálů.

6

2. NÁSTIN DĚJIN OBECNÍ SAMOSPRÁVY DO R. 1945 Vznik obecní samosprávy z všeobecného hlediska spadá do revolučních let 1848-1849, kdy došlo k zániku starých patrimoniálních úřadů s veškerou soudní i správní mocí, a tím k omezení svrchovaného vlivu panstva na život a chod obcí. Ustanovení obecní samosprávy povinně ve všech obcích bylo zakotveno v tzv. Stadionově prozatímním obecním zřízení ze 17. 3. 1849 č. 170/49 říšského zákoníku, které vstoupilo v platnost s celkovou novou organisací všech instancí správy dne 1. 1. 1850, vydaném na podkladě tzv. Schwarzenberg-Stadionovy ústavy z 4. 3. 1849, kde byl dán základní předpoklad pro zavedení obecní samosprávy. Primární zásadou Stadionova prozatímního obecního zřízení byl úzus, že „základ svobodného státu jest obec svobodná“,1 přičemž za místní obec coby správní jednotku byly považovány katastrální obce, zřízené pro berní účely v době Josefa II. (vláda 1780-1790). V každé obci tedy byl zřízen obecní výbor (kolegiální orgán, rozhodoval většinou hlasů, měl nařizovací, unášecí, rozhodovací, organisační, správní a poradní kompetence ve všech obce se týkajících věcech, avšak bez moci výkonné; jednání byla veřejná) a obecní představenstvo (1/3 zastupitelstva, v čele starosta a nejméně dva radní, schůze neveřejné, kompetence hlavně v otázkách finančních /obecní rozpočet/, trestních, nebo v neodkladných záležitostech; případně zastupující orgán starosty). Výkonnou a rozhodovací moc s právem sistace měl starosta (též obecní představený, purkmistr, měšťanosta). Počet členů byl určován lidnatostí obce, legislativní norma v případě Moravy stanovila jejich nejnižší možný počet na sedm, nejvyšší pak na třicet. V době Bachova absolutismu docházelo v souvislosti s utužením politického a společenského řádu k opětovným centralistickým snahám, vedoucím k omezování územní samosprávy a politiky. R. 1852 byla nařízením č. 17/1852 odstraněna veřejnost jednání, představenstva obcí měly potvrzovat okresní úřady (u měst to byly krajské úřady) a členové představenstva museli skládat přísahu věrnosti. V důsledku těchto snah nedošlo po uplynutí volebních období k vypsání voleb a dosavadní členové samosprávních orgánů byli r. 1854 na základě nařízení č. 46/1854 ponecháni a stvrzeni ve svých úřadech. R. 1859 sice vyšlo nové obecní zřízení, avšak vzhledem ke svému charakteru

1

Prozatímní obecní zřízení-Ustanovení všeobecná, odst. I. Moravský zemský archiv v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 187

7

nebylo nikdy uvedeno do praxe. Výjimku tvořily v tomto případě pouze záležitosti, týkající se domovského práva.2 Po pádu absolutismu a vydání Říjnového diplomu r. 1860 byla dřívější omezení zrušena a ještě v říjnu t. r. bylo nařízeno vypsání veřejných voleb, na jejichž základě převzaly ve většině případů na počátku r. 1861 vedení obcí nově zvolené zastupitelské sbory. Zároveň byla nařízením č. 38/1861 obnovena veřejnost jednání. V r. 1862 vyšel nový Obecní říšský zákoník, na jehož základě byly později vydány zemské obecní zákony pro Slezsko (15. 11. 1863), Moravu (15. 3. 1864) a Čechy (16. 4. 1864), přičemž pro nás je stěžejní obecní zákon z 15. 3. 1864 č. 4/1864 zemského zákoníku moravského (z. z. m), vydaný moravským zemským sněmem. Ustanovení všech tří zákonů se nicméně lišila jen v detailech a přes několik dílčích novel z doby pozdější zůstala tato základní ustanovení v platnosti až do roku 1945. Zákon pak stanovil všechna pravidla a zásady obecní samosprávy (v mnohém se přidržel původního zřízení z r. 1849) a uvedl ji do praxe přibližně v takové podobě, jako známe dnes. Mj. byla ustanovena možnost zřizování komisí jakožto poradních nebo přípravných sborů pro zastupitelstvo, přičemž počet členů nesměl převyšovat polovinu z počtu členů zastupitelstva. Rovněž zde byl ustanoven systém volení členů zastupitelstev a rady včetně případů, kdy během volebního období došlo z různého důvodu k uprázdnění některého místa. V případě starosty, či radních provedlo v takovém případě zastupitelstvo do čtrnácti dnů novou volbu, uprázdnilo-li se místo řadového zastupitele, povolal starosta náhradníka, jenž dostal nejvíce hlasů. Nově zvolený starosta skládal slib do rukou okresního hejtmana (tedy představeného okresního úřadu), zastupitel pak za přítomnosti všech členů buď do rukou starosty, nebo nejstaršího člena zastupitelstva. Během období 1860-1919 docházelo také k proměně terminologie – starší, po r. 1849 zavedený termín obecní výbor byl od počátku 60. let postupně nahrazován označením obecní zastupitelstvo, v případě obecního představenstva se začal používat termín obecní rada. K definitivnímu ustálení však došlo až v době první republiky, předtím se staré a nové termíny prolínaly a mnohde, zvláště v menších obcích, se ty původní udržely až do pádu rakouského mocnářství.3 Období po vzniku samostatného Československa přineslo několikeré změny, zakotvené v nově vydaném volebním řádu – zákon č. 75/1919, a novele k obecnímu

Dřímal, Jaroslav. Samospráva na Moravě a ve Slezsku. Brno: Archivní oddělení krajské správy ministerstva vnitra v Brně, 1957, s. 19-26; Vykoupil, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000, s. 406-409; Janák, Jan. Hledíková, Zdeňka. Dobeš, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Praha: NLN, 2005, s. 297-303 3 Dřímal, Samospráva, s. 3, 26-29; Vykoupil, Slovník, s. 406-409; Janák, Dějiny, s. 299-303 2

8

zřízení – zákon č. 76/1919. Počet členů obecního zastupitelstva byl upraven na rozmezí 9 až 60, v jednotlivých případech byl nadále určován lidnatostí obce. Obecní rada se skládala nejméně ze tří členů – starosty, jeho náměstka a radních. Náměstek byl vždy jeden, pouze v obcích s více než čtyřiadvacetičlenným zastupitelstvem byli dva. Novum bylo také povinné zřizování finančních a později i letopiseckých komisí, různé kompetence složek obecní samosprávy avšak zůstaly bez větších změn. Nejvýraznější změnou bylo hlavně větší semknutí obecní samosprávy se správou státní, na čemž měl největší podíl zákon č. 125/1927 Sb. o organisaci správy politické, díky němuž se celá obecní správa ocitla pod dohledem a pravomocí státních úřadů, což bylo do jisté míry završeno ustanovením v zákoně č. 122/1933 Sb., o změnách řádu volení v obcích, jímž se (mj.) zavádělo potvrzování zvolených starostů zemským úřadem (v případě obcí, jež byly sídlem okresního úřadu, dokonce ministerstvem vnitra). Tento zákon přinesl zároveň prodloužení volebního období na šest let, díky čemuž ale došlo k určitým zmatkům, vedoucím mnohdy k tomu, že od roku 1931 až téměř do počátku okupace neproběhly v řadě obcí volby.4 Obecní zastupitelstvo byl zprvu orgán volený podle tří voličských sborů, do nichž byli voliči děleni dle výše odváděných daní. Volební právo však měli pouze do obce příslušní muži nad 24 let (hranice plnoletosti až do r. 1919), ale také právnické osoby a tzv. honorace (státní a zemští úředníci, kněží, lidé s akademickým titulem získaným na rakouských universitách, vyšší učitelé obecných škol, ředitelé, učitelé a profesoři středních škol a někteří další). Každý sbor volil třetinu zastupitelstva a také tzv. náhradníky v počtu poloviny členů obecního zastupitelstva, z nějž byla posléze zvolena obecní rada, tj. radní a starosta. Za první republiky došlo k zavedení všeobecného rovného, tajného a přímého hlasovacího práva pro muže i ženy nad 21 let, podmínkou bylo nejméně tříměsíční trvalé bydliště v dané obci. Volilo se na základě kandidátních listin politických stran, systém sborů dle majetkového censu byl po r. 1918 odstraněn, což přispělo k výrazné demokratisaci voleb.5 V době protektorátu sledujeme snahy o podřízení samospráv okupační moci a jejímu dohledu např. jmenováním starostů, dosazováním některých členů z řad spolupracovníků nacistického režimu často německé národnosti apod. Již po přijetí Mnichovského diktátu r. 1938 byly ze zastupitelstev odstraňovány různě nepohodlní lidé – ponejprv se tyto změny dotkly především členů zvolených za KSČ, kteří museli odejít 4 5

Dřímal, Samospráva, s. 26-33, 45; Janák, Dějiny, s. 376-378 Dřímal, Samospráva, s. 28-30; Vykoupil, Slovník, s. 408-409

9

z veškerých funkcí. V prosinci 1939 bylo vydáno nařízení, podle nějž při uvolnění míst v obecním zastupitelstvu musí okresní hejtman sdělit příslušnému oberlandrátovi, kdo má nastoupit na uprázdněné místo, oberlandrát se měl k navržené osobě vyjádřit a ji schválit. Dohled nad personálním stavem starostů byl zajištěn zprvu souhlasem říšského protektora, od r. 1942 pak souhlasem k dosazení od vládního komisaře. Ve složení zastupitelstev nicméně během okupace nedocházelo k větším změnám s výjimkou výše připomínaného odstranění osob nepřijatelných pro nacistický režim.6 Osvobození r. 1945 přineslo návrat k původní samosprávě obcí, i když v odlišné podobě – po osvobození začaly vznikat jako správní orgány místní národní výbory, zakotvené již v tzv. košickém vládním programu z 5. 4. 1945, jejichž vznik, podobu a kompetence stanovovala vládní nařízení č. 4/1945 Sb., ze dne 5. 5. 1945 a č. 44/1945 Sb., ze dne 7. 8. 1945. Společně s místními národními výbory byly zřízeny i národní výbory okresní a zemské jakožto základní správní složky lidově demokratické republiky.7 Funkční období v letech 1849 (1850) – 1919 bylo tři roky pro všechny členy zastupitelstva i rady, r. 1919 bylo prodlouženo na čtyři roky a r. 1933 na šest let.

6

Dřímal, Samospráva, s. 46. Skutil, Jan. Nástin vývoje obecní samosprávy do r. 1945. IN: Okresní archiv v Blansku : Průvodce po archivních fondech. Praha: Teps, 1977; s. 64 7 Dřímal, Samospráva, s. 46. Skutil, Nástin, s. 64

10

3. RÁJEC NAD SVITAVOU – HISTORIE Město Rájec-Jestřebí leží cca 30 km severně od Brna v údolí řeky Svitavy, do níž se na jižním konci města vlévá říčka Býkovka, přičemž oba zmiňované vodní toky činí jakýsi přírodní předěl, rozdělující město na dvě poloviny. Rájec-Jestřebí, rozkládající se na úpatí Drahanské vrchoviny, bývá v turistických průvodcích označován také za „bránu“ do Moravského krasu, kterážto pozoruhodná a dodnes v mnohém tajemná přírodní lokalita začíná v lesnatých kopcích nedaleko nad městem. Souměstí Rájec-Jestřebí vzniklo sloučením původně samostatných obcí Rájec nad Svitavou a Jestřebí r. 1960, což byl základní předpoklad pro povýšení na město dne 1. 7. 1973. V r. 1980 došlo ještě k připojení blízkých obcí Holešín a Karolín. Dnes se tedy město dělí na čtyři části – Rájec, Jestřebí, Holešín a Karolín, v nichž žije 3662 obyvatel (31. 12. 2008).8 Vzhledem ke skutečnosti, že v období sledovaném obsahem této práce byl Rájec nad Svitavou samostatnou obcí, věnuji následující řádky o historii toliko jemu: Rájec patří k vůbec nejstarším obcím regionu – první písemná zmínka o něm se nachází na slavné listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (asi 1080/84-1150, episkopát 1126-1150), sepsané u příležitosti přenesení sídla olomouckého biskupství od starého kostela sv. Petra do nově vybudované katedrály sv. Václava. Zmíněná listina vypočítává mj. majetek tehdy založené olomoucké kapituly, avšak není datována – dřívější badatelé kladli její vznik do r. 1131, nicméně na základě pozdějšího bádání a nalézání nových historických poznatků bývá dnes její vznik kladen k 30. 6. 1141, přičemž nejvíce se o výzkum historie olomouckého biskupství, doby Zdíkova episkopátu, i jeho ve své době proslulého skriptoria zasloužil nedávno zvěčnělý doc. PhDr. Jan Bistřický, CSc. (1930-2008), profesor Filosofické fakulty olomoucké university.9 Na zmiňované listině se uvádí „Blanzko cum Rayc“10, tedy „Blansko s Rájcem“, patřícím tehdy do majetku olomouckého biskupství. Vznik obce Rájec nicméně spadá do doby dřívější, neboť jsou uváděny obce již existující, nikoliv nově založené. Proč je společně s Blanskem zdůrazněn zrovna Rájec, tehdy malá „okrouhlice“ s několika chudičkými obydlími hrstky obyvatel, není přesně známo. Usuzuje se, že zde již v té době

8

Zpravodaj města Rájec-Jestřebí 3/2009, str. 14 – zprávy z matriky Bistřický, Jan. Pojsl, Miloslav. Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc: Apoštolská administrativa, 1982, zejména s. 48-49, 84-93 10 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I., č. 115. Ed: Gustav Friedrich. Praha, 1907, s. 116-123 9

11

zřejmě existoval menší kostel, nebo kaple, uvažovat lze též o existenci nějakého dvorce, případně tvrze s hospodářskou, či snad bezpečností funkcí. Z nejstarších dějin Rájce známe pramálo. V první polovině 13. století existují první zmínky o vladyckém rodu pánů z Rájce, první doložený předek je jistý Všebor, vynořující se z temna dějin r. 1236 jako svědek na listině moravského markraběte Přemysla (1209-1239), určené purkrabímu hradu Veveří.11 R. 1236 tedy už Rájec do majetku olomoucké kapituly nespadal, ale byl ve vlastnictví světského rodu. Kdy k odtržení došlo není známo, s určitou pravděpodobností lze předpokládat, že se tak stalo v období 1199-1201 za episkopátu biskupa Jana V., zv. Bavor, jenž byl v úřadu nesvědomitým a kapitulní majetek o mnohé ztenčil.12 Skutečnost, že on osobně ves Rájec prodal do rukou světských majitelů, je však v dnes známých pramenech nepodložená. Páni z Rájce, jichž v průběhu 13. a 14. století známe z písemných pramenů několik, vlastnili zrodivší se panství rájecké až do poslední čtvrtiny 14. století. V jejich době se připomínají dvě sídla: Větší tvrz, zvaná „Horní hrad“, nacházela se na kopci „Hradisko“, ležícím na severozápadním konci dnešního města. Přibližnou lokalitu tvrze označují „boží muka“ mezi dvěma lípami, u nichž je zdáli patrná hromada kamenů všech velikostí, vyoraných při zemědělských pracích – jediných památek na dávno zaniklou stavbu. Menší z tvrzí, tzv. „Dolní hrad“, se rozkládala v blízkosti současného zámku. Oboje tvrze zmizely beze stopy a přesná podoba ani poloha není známa. 13 Archeologické výzkumy, jež by mohly vnést světlo do této velmi málo prozkoumané části zdejších dějin, nebyly zatím provedeny a není o nich ani do budoucna uvažováno. Kdy vznikl první svatostánek v obci nelze přesně udat, jistě však existoval již ve Zdíkově době, neboť ve výše zmiňované listině se mluví o existenci kostelů, případně kaplí ve vypočítávaných obcích. Stáří kostela mj. dokládá část středověké malby, odhalená r. 1998. První zmínka o samostatné faře obsazené farářem se činí r. 1350,14 avšak je jisté, že fara zde existovala již před tímto datem – možná v době Zdíkově, možná pozdější. Její vznik lze teoreticky klást do souvislosti s přechodem Rájce z majetku olomouckého biskupa do světských rukou, kdy by si noví majitelé chtěli zří-

11

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae II., č. 275. Ed. Antonín Boček. Olomouc, 1839, s. 315 Poznámky v obdobném duchu činí mj. i František Taufer v knize Městečko Rájec, a Josef Pilnáček v Dějinách města Blanska a okolních hradů. 13 Skutil, Jan. Rájec-Jestřebí : Dějiny města od nejstarších dob po současnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1981, s. 21-22; Knies, Jan. Vlastivěda moravská – Blanský okres. Brno, 1902, s. 155-156 14 Knies, Vlastivěda, s. 164; Taufer, František. Městečko Rájec. Blansko, 1913, s. 36 12

12

dit na svém panství vlastní farnost. V Blansku fungovala fara již za Jindřicha Zdíka a je možné, že právě pod ni původně spadala i správa rájecké kaple, zasvěcené Všem svatým (což by mohla napovídat právě formulace „Blansko s Rájcem“). Kaple, případně nevelký kostelík, byl postupně rozšiřován, r. 1574 se poprvé mluví o kostele s hlavní lodí, věží a hrobkou rodu Drnovských. Kostel v průběhu věků měnil podobu, největší úpravou prošel v baroku přičiněním tehdejšího majitele panství, hraběte Kristiána z Roggendorfu (1633-1701) – r. 1699 byl přestavěn a rozšířen do podoby, jíž si udržel přibližně stejnou dodnes (ač při stavebních úpravách r. 1869 došlo k určitým změnám – kupř. přišel o svůj zdobný barokní štít a cibulovou báni). Fara samotná přešla později do rukou nekatolických kněží Jednoty bratrské, v jejichž správě zůstala až do r. 1616, kdy byli z Rájce tehdejší vrchností vyhnáni. Ve 20. letech 17. století proběhla na panství z příkazu majitele Zdislava z Hejsenštejna (†1635) přísná rekatolizace vedená jezuitskými pátery, což společně s událostmi třicetileté války přispělo k zániku rájecké fary, takže již r. 1635 Rájec spadal pod faru v sousední Doubravici. Teprve r. 1873 byla fara znovuobnovena a jako první farář byl na ni instalován P. František Duda (1843-1874). Pod kostelem byla v 16. stol. zřízena hrobka rodu Drnovských z Drnovic zrušená v době Josefa II., kolem kostela se také rozkládal původní hřbitov, a to až do poloviny 19. stol., kdy byl založen nový, umístěný mimo obec.15 Jak výše zmíněno, spadal Rájec až do sklonku 14. stol. do vlastnictví vladycké rodiny pánů z Rájce, spřízněných s rodem, píšícím se „z Lelekovic“.16 V letech následujících měnil často majitele, během husitských bouří prodělal ničivé nájezdy husitských hord, jimiž utrpěl celý kraj a jejichž vlivem mnohá obec zpustla a nejedna tvrz byla poničena a odsouzena k zániku. Tak stalo se i s tvrzemi rájeckými, pobořenými již dříve za nepokojů mezi bratry Joštem a Prokopem z rodu Lucemburků, moravskými markrabaty. R. 1446 přešel Rájec opět do vlastnictví olomouckého biskupa, a to Pavla z Miličína (†1450). R. 1464 se pány na Rájci stávají bratři Petr a Bohuš Drnovští z Drnovic, příslušníci moravského vladyckého a posléze panského rodu, v jehož rukou nadále Rájec setrval přes sto padesát let, prožívaje víceméně klidné období postupného rozkvětu a rozvoje. Bylo zmnoženo panství a rozrůstala se též obec samotná. Za jakýsi zlatý věk lze považovat především dobu Bernarda Drnovského z Drnovic (asi 1535-1601), vynikajícího hospodáře, zaslou15

Taufer, Městečko, s. 31, 35-39; Knies, Vlastivěda, s. 164; opis pamětní listiny z r. 1886, uložené v báni rájeckého kostela (objevené při opravě věže r. 1996) – v archivu autora 16 Pilnáček, Josef. Staromoravští rodové I. Velehrad: Ottobre 12, 2004, s. 102 (reedice vydání díla z l. 1926-1930)

13

živšího se o nemalé rozšíření panství, jenž mj. zakládal rybníky, zavedl na svých dvorech chovy ovcí a v okolí Rájce pěstování chmele a šafránu na tzv. šafránicích, což dodnes zůstalo zachováno v pojmenování ulice Šafranice v Rájci. Chmel byl určen především pro rájecký pivovar, který měl velmi dlouhou tradici – právo várečné měl Rájec již ve 13. stol., a pivo se tu vařilo nepřetržitě v panském pivovaře po více než 700 let. Pivovar, v průběhu let mnohokrát upravovaný a rozšiřovaný, přešel za první republiky pod akciovou společnost Moravia a po r. 1945 se stal národním podnikem. Při vlně rušení malých pivovarů kolem r. 1970 byl zrušen (1974), výroba a část zařízení převedena do pivovaru v Černé Hoře a budovy převzalo JZD Rájec-Jestřebí pro své potřeby. Sám Bernard Drnovský byl významnou osobou na Moravě té doby, neboť zastával úřad nejvyššího sudí markrabství moravského, byl prý mužem rozšafným a učeným, a také velkým přívržencem Jednoty bratrské.17 Právě Bernard Drnovský kolem r. 1570 vzkřísil slávu panských sídel v Rájci – původní tzv. „Dolní hrad“, upravený kolem r. 1500 jako ruina v nové sídlo pozdně gotického stylu, nechal podstatně přestavět a rozšířit v renesančním duchu na čtyřkřídlý dvoupatrový zámek s pravoúhlým arkádovým nádvořím a věží nad hlavním vchodem. Kolem bylo postupně vybudováno předzámčí s hospodářskými budovami z větší části dosud zachovanými, zatímco zámek samotný byl zcela zničen požárem roku 1756. Alespoň přibližná podoba zámku, zabírajícího plochu dolních částí současného parku, je známa z obrazu sv. Floriána datovaného do roku 1657, umístěného v kostele Všech svatých v Rájci. Díky nedokonalosti malby však přesnou detailní rekonstrukci nelze provést. V písemných pramenech se ještě uvádí k zámku náležející zahrada s bludištěm, součástí zahrady byla též tzv. salla terrena kruhového půdorysu a velká ptačí klec.18 Posledním příslušníkem rodu Drnovských byl Jan (†1618), jenž byl rok před smrtí povýšen císařem Matyášem (*1557, vládl 1611-†1619) do panského stavu. Ač ženat, nestačil zplodit potomka a v mladém věku zemřel v předvečer událostí uvrhnuvších Evropu do třiceti let válek, ničení a zhouby. Byl pochován v rodové hrobce pod kostelem v Rájci a prastarý rod Drnovských jím v mužské linii vyhasl.19 A tehdy se znovu roztočil kolotoč střídání majitelů, který společně s vypuknuvší válkou nepřinesl Rájci samotnému a celému panství mnoho dobrého. Po smrti Janově

17

Taufer, Městečko, zejména s. 15-16; Knies, Vlastivěda, s. 158; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 27-28, 167-168; Pilnáček, Staromoravští rodové, s. 136 18 Richter, Václav. Rájec nad Svitavou. Praha: Vydavatelství n. p. ČEDOK, 1953, s. 2; Taufer, Městečko, s. 17 19 Pilnáček, Staromoravští rodové, s. 136

14

zdědila majetek jeho sestra Kateřina (†1621) a její manžel hrabě Zdislav z Hejsenštejna (†1635), jenž se do zdejší historie zapsal jako horlivý rekatolizátor. Nevýraznou stopu zanechali v Rájci pozdější vlastníci – dvorní kancléř Jan z Werdenberka a od r. 1640 uherský rod Pázmány. Tato doba byla ovlivněna především válečnými událostmi a nesla se v duchu úpadku panství, hospodářství a úbytku obyvatel v důsledku hladomorů, útěku evangelíků a různých epidemií. Na sklonku třicetileté války utíkali pak ráječtí obyvatelé do okolních lesů, kam odváděli také svůj dobytek a ukrývali tam sebe i části svého majetku před nájezdy a drancováním švédských vojsk.20 V roce 1661 se majitelkou Rájce stala Johanka z Roggendorfu (1599-1667), další sestra Jana Drnovského, poslední příslušnice rodu v ženské linii. Provdala se za Jiřího Ehrenreicha z Roggendorfu (1596-1653), úředníka císařské dvorské kanceláře a později saského vyslance ve Vídni. Johanka získala r. 1619 z majetku Drnovských panství Dolní Kounice, avšak vzhledem k účastni Jiřího z Roggendorfu na stavovském povstání bylo zkonfiskováno. R. 1661 nicméně Johanka vymohla u císaře Leopolda I. (*1640, vládl 1657-†1705) tzv. generální pardon a díky tomu jí bylo rájecké panství přiřknuto, čímž přešlo do vlastnictví původem štýrského rodu Roggendorfů, v němž setrvalo do r. 1763. Nejvýznamnějším z tohoto rodu jeví se dnes Karel Ludvík z Roggendorfu (1682-1737). Byl schopným hospodářem, otevřený pokroku a novinkám. Přičiňoval se o zvelebení zemědělství, rozšiřoval chovy ovcí (výnosy z prodeje vlny byly nemalým zdrojem příjmů) i ryb (především kaprů a štik). Úspěšně se rozrůstající železářská výroba na Blanensku v něm vzbudila zájem o železářství a mj. byl též zakladatelem dvou nových obcí na svém panství – r. 1716 Roggendorfu (od r. 1946 český název Krasová) a r. 1724 Molenburku (r. 1964 sloučeno se sousední vsí Housko pod společným českým názvem Vysočany). Velmi osobitým a poutavým stylem sepsal dodnes dochované vlastní zápisky s názvem Moje zápisní kniha hospodářských reforem na panstvích Rájec a Jedovnice roku 1730,21 jež jsou zajímavým a důležitým pramenem pro poznání života v tehdejší době v Rájci a okolí. Karel Ludvík z Roggendorfu byl ženat s Karolínou roz. Pálffy-Erdödy z Monagorek (1689-1759), ženou hluboce nábožensky založenou. Právě hraběnka Karolína byla iniciátorkou výstavby proslulého poutního kostela Panny Marie Bolestné ve Sloupě 20

Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 40-41; archiv autora Uloženo v MZA, fond G 10 Sbírka rukopisů Moravského zemského archivu, inv. č. 720. O osudech rukopisu je známo, že jeho vlastníkem byl mj. Jan Petr Cerroni (1753-1826), guberniální úředník a moravský historik. Do archivu se zápisky dostaly r. 1936 jako dar historika Josefa Pilnáčka. (1883-1952).

21

15

(1751-54) a fundátorkou tamní fary. Krom toho r. 1745 založila ves Karolín, dnešní městskou část Rájce-Jestřebí.22 Po její smrti připadl Rájec spolu s panstvím jejím dětem, z nichž Raffaela (1726-1807) se provdala za starohraběte Antonína Karla Salm-Reifferscheidta (1720 až 1769), který r. 1763 za 360 000 zl. celé panství od sourozenců své manželky koupil. Tím se Rájec dostává do vlastnictví rodu Salm-Reifferscheidtů, který se stal posledním feudálním vlastníkem Rájce, a to až do r. 1945. Tajný rada, nejvyšší komoří, diplomat a hofmistr ve službách Marie Terezie a Josefa II., starohrabě Antonín Karel Salm přistoupil bezprostředně po zakoupení panství v Rájci k výstavbě současného zámku a stal se zároveň zakladatelem nové rodové větve, píšící se záhy Salm-Reifferscheidt-Raitz. Pro své nové reprezentační sídlo v Rájci si vybral moderní plány vídeňského architekta francouzského původu Isidora Marcela Amanda Canevaleho (1730-1786), který vytvořil projekt zámku ve stylu tzv. rokokového klasicismu, zvaného někdy též stylem luisézním, v našem prostředí dosti ojedinělým. Inspiraci nalezl v soudobých letních sídlech francouzské šlechty, o čemž svědčí nejen disposice jednotlivých křídel, ale rovněž využití mansardové střechy. To, že projektování byla věnována náležitá pozornost, dokládá několik různících se plánů, přičemž k drobným změnám a úpravám ve vybraném nákresu docházelo i v průběhu stavby. Konečným výsledkem pak byla trojkřídlá stavba s hlavní dvoupatrovou budovou a mansardovou střechou, centrálním bodem se stal ústřední sál prostupující oběma patry, kolem nějž byly symetricky navrženy obytné, reprezentační a další prostory. Jednotlivé trakty pak ohraničují východně orientované čestné nádvoří. Celkový náklad na stavbu, probíhající v l. 1763-69, činil 71 549 zl. Při výstavbě pracovali především řemeslníci z Rájce a okolí, stavbu řídil vrchnostenský úředník František Nepomuk Brunn a samotné práce pak boskovický stavitel Pavel Merta (1694-1771). V pozdějších letech došlo k několika stavebním úpravám (především novorenesanční úpravy v přízemí zámku v 70. letech 19. stol., či vybudování kaple v l. 1791-92), kolem zámku pak byl založen park, do dnešní zhruba 14 hektarové rozlohy rozšířený r. 1830, zřízený v duchu parků anglických ve volném přírodním stylu. Zámek, sloužící až do počátku I. republiky jako letní sídlo, r. 1945 zkonfiskovaný a r. 1949 zpřístupněný veřejnosti,

22

Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 42; Zouharová, Eva. Soldán, Ladislav. Hraběnka Karolína z Roggendorfu a náš kraj. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2004, s. 15-19; Vašek, Leoš. Založení obce Karolín. IN: Mimořádný zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 2003, s. 14-15; archiv autora

16

dnes láká především rozsáhlou knihovnou, bohatou uměleckou sbírkou obrazů, či kolekcemi rytin, porcelánu a broušených nádob z horského křišťálu.23 Největší proslulosti z rájeckých Salmů si vydobyl bezpochyby „renesanční duch“ starohrabě Hugo František (1776-1836), široko daleko známý lidumil, milovník a mecenáš umění, sběratel obrazů, všestranný vědec, obratný a pokrokový průmyslník. Zasloužil se o nebývalý rozkvět panství především modernizací hospodářství, rozšířením a zakládáním průmyslových podniků – zejména v oblasti železářství, zájem o medicínu jej přivedl k prosazování očkování dětí proti neštovicím na panství i jinde na Moravě (tehdejší novinka u nás prakticky neznámá), záliba v přírodních vědách jej vedla k odvážným průzkumům v Moravském krasu, věnoval se chemickým pokusům, vlastnil a rozšiřoval sbírku minerálů a zásluhy si získal také svou činností veřejnou – řadu let předsedal Moravskoslezské společnosti ku povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy a r. 1817 se jako takový přičinil o založení Františkova musea v Brně, dnešního Moravského zemského musea, jemuž věnoval mnohé cennosti ze svých sbírek. Ač příslušník německého rodu, podporoval české národní obrození, přátelil se s mnoha českými vědci a vlastenci, r. 1831 byl pak jmenován čestným členem Královské české společnosti nauk v Praze. U poddaných se těšil značné obliby pro svou štědrost a filantropickou povahu, přičemž se traduje řada historek, vážících se k této jeho povahové stránce (kupř. záliba v převlečení chodit mezi lid a zkoušel tak jeho poctivost a dobrosrdečnost, častokrát též zastavoval děti vracející se ze školy a ptával se: „Synu, čemu jsi se dnes naučil?“ Poté si prohlížel úkoly dětí a propouštěl je štědře obdarované). V posledních létech života se údajně zajímal o otázky vybudování železnice, nebylo mu však dopřáno dožít se uskutečnění tohoto ideálu.24 Především 19. stol. pak přineslo Rájci samotnému vcelku výrazný rozvoj. Sídlilo zde ústředí panství, později velkostatku, lesní úřad, byl zmodernizován pivovar, r. 1836 založen cukrovar, přínosem bylo zprovoznění železnice r. 1849, kdy byla zřízena zastávka „Rájec“, r. 1854 změněná na stanici, v r. 1881 založil bučovický průmyslník David Drucker parní pilu a r. 1908 začala fungovat cihelna (od r. 1911 šamotka) patřící rodu Salmů. To vše vedlo k masivnějšímu přílivu obyvatelstva (k čemuž přispělo i založení lihovaru v sousedním Jestřebí), a to nejen z řad dělnictva, ale také různých úředníků – zde se často jednalo o osoby německy mluvící. Tento trend vedl zvláště od druhé 23

Richter, Rájec nad Svitavou, s. 2-6; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 141; Sychra, Petr. Pavel Merta – stavitel rájeckého zámku. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí 7/2008, s. 35-37; archiv autora 24 Wankel, Jindřich. Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. Wien, 1882, s. 69-83 (dosud jediný životopis starohraběte H. F. Salma); archiv autora

17

poloviny 19. stol. ke vzniku dalších úřadů v obci – pošty (první poštmistr ustanoven r. 1864, nicméně autorem nalezené zmínky naznačují existenci pošty v Rájci k datu o něco dřívějšímu, věci se hodlá dále věnovat a nechává ji zatím otevřenou), později byl na poště zřízen telegraf a nakonec také telefon. R. 1898 byla v Rájci založena četnická stanice, r. 1906 záložna, bohatý společenský a kulturní život organisovalo několik spolků včetně ochotnického divadla, které funguje dodnes. Na společenském (i spolkovém) životě v obci se odrážela přítomnost řady německých obyvatel, hlavně úředníků velkostatku a panských závodů, kteří většinou tvořívali vlastní, uzavřenou skupinu, danou do jisté míry společenským postavením. K vlně počeštění došlo po r. 1918, zcela pak po r. 1945, nicméně je třeba konstatovat, že zjitřené národností konflikty se v Rájci neobjevovaly.25 Rozrůstání se obce Rájec je nejlépe patrné v číslech: v 17. stol. zde bylo 38 domů, přesný počet obyvatel není znám. Kolem r. 1800 čítal Rájec 100 domů a 660 obyvatel, r. 1837 110 domů a 817 obyvatel. A nyní už lze sledovat, nakolik se výše uváděné události odrazily v nárůstu počtu obyvatelstva: v polovině 19. stol. zde žilo 950 obyvatel, r. 1870 bylo v Rájci 157 domů a 1317 obyvatel, r. 1900 206 domů a 1514 obyvatel, r. 1921 253 domů a 1787 obyvatel. K 31. 12. 1956 bylo v Rájci 2025 obyvatel.26 S nárůstem obyvatelstva přibývalo i dětí – avšak do r. 1820 v Rájci nebyla škola. Výuka se odbývala různě po domech především vysloužilými vojáky, některé děti doházely do školy v Doubravici. Teprve v uvedeném roce byla založena škola přičiněním starohraběte Huga Františka Salma, od té doby až do r. 1908 sídlila v domě č. 101, který byl r. 1874 rozsáhle přestavěn a rozšířen vzhledem k nedostatečnosti původních prostor. Nárůst počtu žáků nicméně kladl další a další nároky, přibývalo tříd a učitelů, až r. 1908 došlo k výstavbě nové školní budovy, o níž obec usilovala řadu let. R. 1912 byla v budově „staré školy“ č. 101 zřízena měšťanská škola, při obecné škole začala ještě o něco dříve fungovat Živnostenská škola pokračovací. Prvním (prozatímním) ředitelem školy měšťanské pak byl dnes pozapomenutý básník František Taufer.27 R. 1963 byla uvedena do provozu nová budova ZDŠ, sloužící dodnes. V budově bývalé obecné školy 25

Knies, Vlastivěda, s. 161; Jihomoravské dřevařské závody – historie a současnost. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 5/1980, s. 9-10; Taufer, Městečko, s. 62; SOkA Blansko, fond Četnická stanice Rájec, Památník četnické stanice Rájec (původně v MZA, B 54 Četnické stanice okr. Blansko, inv. č. 184, nyní v SOkA jako delimitace); Müller, Otakar. Divadelní minulost Rájce. Nestránkovaný strojopis, b. d.; Tříska, Břetislav. Pošta. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 3/1979, s. 8-9; Sychra, Petr. 160 let železniční trati Brno-Česká Třebová. IN: Sborník Musea Blansko 2009. Blansko, 2010, s. 67 26 Knies, Vlastivěda, s. 155; Taufer, Městečko, s. 61; SOkA Blansko, pobočka Boskovice, Sčítací operáty – obec Rájec, inv. č. 739, 740; Brandl, Vincenc. Kniha pro každého Moravana. Brno: František Šrom, 1863, s. 223; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 101, 121 27 Kronika národní školy v Rájci; Kronika měšťanské školy chlapecké v Rájci. Uloženy v SOkA Blansko

18

dnes sídlí Soukromé osmileté gymnasium (v l. 1963-1986 zde sídlila mateřská školka),28 v budově bývalé měšťanské školy dnes nalezneme městskou knihovnu. V obecné škole působil jako učitel a později řídící učitel Antonín Luňáček (1860-1926), významný místní školský a kulturní činovník, jemuž je věnována samostatná kapitolka v podobě životopisu na konci této práce. Antonín Luňáček byl mj. členem Letopisecké komise, ustanovené r. 1923, jejímž úkolem byly přípravy na založení a vedení obecní kroniky – došlo k tomu r. 1923 a prvním kronikářem se stal učitel měšťanské školy Ladislav Ryšavý (1880-1936).29 R. 1931 byla vystavěna Sokolovna, která se na více než 60 let stala střediskem nejen sportovního, ale i kulturního života obce, za první republiky zaznamenalo obrovské vzepětí též ochotnické divadlo. Neblaze do života obce zasáhly oboje světové války, přičemž v první světové válce zahynulo 43 rájeckých mužů, jimž byl r. 1928 odhalen pomník, nacházející se původně na náměstí, dnes v malém parčíku poblíž rybníku „Klimšák“. Během druhé světové války bylo několik rájeckých občanů vězněno v koncentračních táborech, z nichž někteří zahynuli, jiní zůstali nezvěstní kupř. na nucených pracích, občan Jaroslav Jurek (1905-1944) padl v bojích na Dukle. Po něm a jeho bratřích Leopoldovi (1898-1945) a Bohuslavovi (první zahynul v koncentračním táboře, druhý bojoval proti Německu v anglické armádě a vrátil se jako válečný veterán) a po učiteli Oldřichu Blažkovi (1903-1942, popraven za účast v protinacistickém odboji) byly r. 1945 pojmenovány dvě z hlavních ulic města. 26. 4. 1945 došlo k náletu na Rájec, při němž zahynul pan Josef Hartl (1874-1945), jenž celou událost neopatrně pozoroval. Při náletu na Brno zahynul železničář Klement Skácel (1907-1945), rájecký občan.30 Těsně po válce r. 1945 ochromila život v městečku na několik měsíců tyfová epidemie, jíž podlehlo 49 lidí a která uvrhla Rájec do naprosté karantény. Způsobena byla katastrofálními hygienickými podmínkami v internačním táboře v zámeckém parku, kde se těsnalo na 22 000 lidí na ploše cca 14 ha., a odkud se – dle uznávané verze – dostala tyfová nákaza průsakem z jímek do spodních vod a tím do studní, z nichž brali vodu ráječtí obyvatelé.31

28

Kalasová, Miluše. Vašíčková, Miroslava. Prvouka : Město Rájec-Jestřebí a okolí. Rájec-Jestřebí, 1997, s. 19-20, 29; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 148-149 29 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou (uložena v SOkA Blansko); SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů ze schůzí obecního výboru 1876-1913, inv. č. 1 30 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 112 31 Z kroniky osvobození. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 3/1985, s. 3-5; Skutil, Rájec-.Jestřebí, s. 118

19

Významnou událostí v této době bylo zkonfiskování veškerého majetku rodu Salmů dle vyhlášky ONV Boskovice ze dne 27. 7. 1945 na základě Benešových dekretů (12/1945 Sb.),32 na veškerý majetek byla uvalena národní správa a postupně přecházel do rukou nových vlastníků – přídělců v podobě soukromých osob, státu a jednotlivých národních podniků. Konfiskace majetku rodu Salmů a tím rozpad tohoto významného hospodářsko-průmyslového celku, včetně založení JZD v Rájci r. 1951 a dalších společenských a politických změn zejména po r. 1948 zcela proměnilo podobu života v obci. Zatímco některé součásti dosavadního života ustoupily do pozadí – nuceně, či zatlačeny změnou životního stylu –, přineslo toto období řadu událostí pozitivních – bylo dokončeno budování vodovodu, v obci bylo zřízeno zdravotní středisko a školka (už v letech těsně poválečných), činnost vyvíjel ženský pěvecký sbor, loutkové divadlo (s kořeny na sklonku první republiky), fanoušci filmového umění mohli kromě kina v Sokolovně, zřízeného r. 1931, navštěvovat letní kino v zámeckém parku (postaveno 1957, rozšířeno a zmodernizováno v l. 1968-69), dařilo se také sportovnímu vyžití (především v oblasti hokeje a kopané), přínosem pro kulturu bylo pořádání zámeckých koncertů klasické hudby (od počátku 70. let), zajímavou exposici skýtal zpřístupněný zámek i Museum moravského krasu, otevřené v části jeho prostor r. 1952 (později zrušeno), zámecké zahradnictví se od r. 1973 začalo specialisovat na pěstování kamélií. Zlepšovaly se služby obyvatelstvu, kdy kupř. byly v 70. letech vybudovány nové moderní obchody na Jurkově ulici a ul. Old. Blažka, r. 1977 přibyla lékárna. R. 1986 začala fungovat mateřská školka v novostavbě na Školní ulici, v 80. letech započala postupná plynofikace města. Rozšířen byl rovněž počet průmyslových závodů, a to r. 1951 zřízením provozovny ČKD Blansko v prostorách bývalého cukrovaru (areál z velké části r. 1927 vyhořel a byl zbourán. Do r. 1947 zde fungovala vodní elektrárna, zásobující Rájec elektrickým proudem, sloužící dodnes pro potřeby ČKD). V těsném sousedství areálu ČKD stála až do 70. let stará budova tzv. rybárny, upomínající na někdejší rybniční hospodaření vrchnosti.33 Jak již dříve uvedeno, r. 1960 byl Rájec nad Svitavou sloučen se sousedním Jestřebím, 12. 6. 1960 byl zvolen Místní národní výbor pro sloučené obce, jenž měl 23 členů rájeckých a 12 jestřebských. Prvním předsedou MNV v nově vzniklém souměstí byl Miloslav Musil (1925-2004), technik z č. 321, jeho náměstkem se stal poslední

32

MZA, B 124 Krajský národní výbor Brno, I.-II. manipulace-dodatky, kr. 717 Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 125, 137, 139, 141, 147, 151, 168; Kalasová, Miluše. Vašíčková, Miroslava. Prvouka, s. 26, 29 33

20

předseda MNV Jestřebí Josef Bílek (1905-1998), úředník z č. 161. Sloučením obcí došlo také k nárůstu obyvatelstva – k 1. 12. 1970 žilo v Rájci-Jestřebí 3108 obyvatel.34 Dne 26. 6. 1973 se na svém zasedání Jm KNV v Brně usnesl, aby s účinností od 1. 7. 1973 zahájil v Rájci-Jestřebí působnost Městský národní výbor. 25. 8. 1973 byl na slavnostním zasedání předán představitelům novopečeného města dekret o zřízení Městského NV a tím povýšení na město, dalšího dne proběhla v zámeckém parku slavnost, které se údajně zúčastnilo až dvanáct tisíc návštěvníků. Zde by se hodila připomínka, že právě tyto srpnové slavnosti, zvané původně „Mírové slavnosti“, po r. 1989 „Letní slavnosti“, měly v Rájci-Jestřebí dlouholetou tradici a navazovaly na starší tradici slavností dožínkových. Konaly se vždy poslední srpnovou neděli a byly vnímány i jako pomyslné loučení s létem, časem prázdnin a dovolených. Poslední tato slavnost proběhla r. 2002 a r. 2003 bylo od pořádání tradičních letních slavností upuštěno. Nové město si záhy vyvolilo svůj znak, vypracovaný Ing. Miroslavem Chlebkem (1931-1990) z Brna, jehož návrh už předtím schválený kompetentními orgány byl přijat MNV v Rájci-Jestřebí dne 4. 10. 1976. Znak vycházel ze starých pečetních znamení – městskou část Rájec v něm symbolizovala překřížená radlice s krojidlem, objevující se na staré obecní pečeti z 18. stol., městskou část Jestřebí pak zjednodušené vyobrazení ptáka, známé z pečeti rodu Drahanovských z Kobeřic, kterému po určitou dobu Jestřebí patřilo. Znak představoval gotický štít vodorovně dělený, v horní části se nacházelo vyobrazení ptáka v červeném poli, v dolní pak zmíněné hospodářské náčiní v poli zeleném. Předělem byla pila se zuby dolů, symbolizující průmyslové závody ve městě.35 Tento znak platil až do roku 2009, kdy ho nahradil znak nový, jehož podoba byla přijata zastupitelstvem 7. 5. 2008 po několikaletých sporech o podobě znaku i smyslu jeho změny. 7. 6. 2009 byl slavnostně vysvěcen prapor města s novými znameními a předán do rukou starosty.36 Po r. 1989 převzal samosprávu v Rájci-Jestřebí Městský úřad, postupně došlo k útlumu, či úplnému zastavení výroby v mnohých průmyslových závodech (s výjimkou ČKD a „šamotky“), r. 1992 se rozhořel stále trvající restituční spor rodu Salmů o navrácení zámku a dalšího majetku, jenž se rovněž dotýká města samotného, neboť na původně salmovských pozemcích dnes v některých případech stojí zástavba vzniklá

34

Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 145. Tříska, Břetislav. Sčítání obyvatelstva, bytů a domů v obci Rájec-Jestřebí k 1. 12. 1970. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 9/2009, s. 15 35 Chlebek, Miroslav. Znak města Rájec-Jestřebí. IN: Heraldická a genealogická ročenka, 1978, s. 4; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 146 36 Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 6/2008, s. 35; Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 7/2009, s. 26-27

21

po r. 1945, či na nich různými způsoby hospodaří město. V r. 1993 zde bylo založeno Soukromé osmileté gymnasium, jímž se po řadě let rozšířil počet škol, úpravy se dotkly budovy ZŠ, která byla v l. 1992-93 opravena a nadstavěna o jedno patro. R. 1994 byla vybudována nová moderní budova poštovního úřadu s digitální telefonní ústřednou, přičemž původní, postavená ve funkcionalistickém stylu koncem 30. let dle návrhu významného avantgardního architekta Josefa Kranze (1901-1974) byla prodána soukromému majiteli, jenž ji – bohužel – necitlivými stavebními úpravami zcela znehodnotil. V oblasti dopravy bylo pak v porevolučním čase významnou události budování elektrifikovaného železničního koridoru Brno-Česká Třebová v l. 1996-1998, přičemž ve městě bylo tehdy vystavěno zcela nové nádraží včetně nástupišť v poloze odsunuté od nádraží původního, sloužícího plných 135 let, zbouraného na jaře 1998.37 Ve městě dnes není mnoho pracovních příležitostí, většina obyvatel proto dojíždí za prací do okolních obcí (především Blansko, Brno). Na kulturním vyžití se podílí městská knihovna, Kruh přátel hudby, Divadelní spolek, Sdružení za rozvoj města Rájec-Jestřebí a sportovní organisace, pro starší občany funguje Klub seniorů. 5. 9. 2008 bylo po několikaleté pomlce zprovozněno kino v nově vybudovaném kinosále na Komenského ulici, prostory pro rozmanité společenské akce skýtá Sokolovna v současné době nákladně rekonstruovaná.

37

Kalasová, Miluše. Vašíčková, Miroslava. Prvouka, s. 18, 20; Almanach k 15. výročí založení školy. Gymnázium a SOŠ Rájec-Jestřebí, 2008, s. 10; Sychra, Petr. 160 let železniční trati Brno-Česká Třebová. IN: Sborník Musea Blansko 2009. Blansko, 2010, s. 66-67

22

4. VÝVOJ OBECNÍ SAMOSPRÁVY V L. 1850-1945 4. 1. OBDOBÍ 1850-1919 Počátky obecní samosprávy v Rájci po jejím ustanovení v l. 1849-50 zůstávají – alespoň prozatím – zahaleny rouškou tajemství, neboť z nejstaršího období (1850-1870) se nám, bohužel, nedochovaly z činnosti samosprávních orgánů žádné přímé prameny, jež by umožňovaly bližší poznání. Archiv panského velkostatku, kde jsem – vzhledem k určité prvotní omezené samostatnosti samosprávy – v alespoň letmé zmínky doufal, zcela „mlčí“, navíc byl po dlouhou dobu neuspořádán a mnohé dokumenty z něj byly později zničeny.38 Obecní archiv v pravém slova smyslu v Rájci nikdy nevznikl, různé písemnosti zůstávaly uloženy přímo u starostů, případně představitelů různých spolků či organisací,39 a to je podle názoru autora základní příčina ztrát (o některých písemnostech byly nalezeny zmínky, ač ony samy jsou nezvěstné). Materiály, vzešlé z činnosti obecního zastupitelstva, bývaly po dlouhou dobu uchovávány přímo u starostů a předávány s úřadem nástupci, přičemž často docházelo k neprozřetelnému vyřazování v praxi nepotřebných písemností, ač lze předpokládat, že v počátcích (především 50. letech) nebyla ještě produkce nějaké obecní agendy obzvlášť vysoká. Samozřejmě i v Rájci byly ustaveny v úvodní stati jmenované orgány se svými kompetencemi,

musíme se však spokojit jen s kusými zprávami, z nichž alespoň

pro nejstarší období není možné sestavit konkrétní podobu těchto orgánů, čímž máme na mysli především počet a jména jednotlivých členů. Jisté pouze je, že jich nebylo méně než sedm, což požadovala legislativní norma. První změnou byl již v r. 1848 zánik funkce vrchností dosazovaného a vrchnosti podřízeného rychtáře, přičemž posledním měl být od 23. listopadu 1828 Josef Mokrý (13. 3. 1790 – 2. 12. 1843), podsedník v č. 7. Tento údaj, převzatý z Tauferova sepsání rájeckých dějin, nepřišel autorovi ničím podezřelý do okamžiku, kdy při studiu matrik zjistil, že dotyčný rychtář Josef Mokrý zemřel ve věku 53 let dne 2. 12. 1843. Zdálo se však nepravděpodobné, že by rychtářský úřad zůstal celých pět let neobsazen, navíc v době úmrtí Josefa Mokrého nemohl nikdo předpokládat, že se blíží revoluce, která 38

Poznámku v obdobném duchu činí již František Taufer ve své knize Městečko Rájec, str. 55. Je též známo, že písemnosti byly několikrát přemísťovány, přičemž docházelo ke ztrátám. Ještě ve 20. letech 20. století byl stav archivu neutěšený a nepotřebné archiválie byly dokonce páleny, či používány k zatápění. 39 Do archivní péče byly přebírány až po r. 1957, kdy vznikl v Blansku okresní archiv. Většina písemností byla ještě tenkrát uložena u různých soukromých osob.

23

ve svých důsledcích natolik změní poměry v zemi. Uspokojivou odpověď přinesla tzv. Deputátní tabela rájeckého panství, zaznamenávající zaměstnance a různé „deputátníky“ – bohužel ze 40. let 19. stol. nejsou dochována kompletně, nicméně ročníky pro tuto věc podstatné nechybí. Z nich tedy bylo zjištěno, že 1. 4. 1844 se stal rájeckým rychtářem Jakub Dvořáček (1799 – 31. 10. 1871), podsedník z č. 26. V tabele z r. 1844 se sice ještě uvádí jako rychtář Josef Mokrý, ale v poznámce už je doplněna nastalá změna, čehož si Fr. Taufer zřejmě nepovšiml.40 Posledním rychtářem až do r. 1848 tedy byl Jakub Dvořáček. Ke zvolení historicky prvního obecního výboru a představenstva došlo v blíže neurčeném termínu po 8. 4. 1850, neboť teprve tehdy byla vydána volební instrukce, doplňující Prozatímní obecní zřízení ze 17. 3. 1849, díky níž mohlo dojít k uskutečnění voleb. Prvním „obecním představeným“ byl Josef Koupý41 (6. 3. 1809 – 30. 4. 1875), rolník (pololáník) z č. 55. Úřad starosty zastával (pravděpodobně) v l. 1850-1856. Doba, během níž funkci vykonával, totiž není přesně známa, chybí doklady, které by ji mohly potvrdit. Fr. Taufer, jenž měl přístup k dnes nezvěstným materiálům, léta Koupého starostování neuvádí, takže možná již tehdy neměl v této věci přesné informace k dispozici, ve Skutilových dějinách Rájce-Jestřebí není počátek samosprávy postižen vůbec. Výše uvedené skutečnosti jsou zároveň vším, co lze k počátkům rájecké samosprávy uvést. Další podrobnosti (kupř. datum voleb, jména jednotlivých členů, obsazení funkcí apod.) nejsou – alespoň prozatím – známy. O něco lépe se má období následující, zač vděčíme pramenu ryze soukromému, tzv. Knížce pro paměť rodu Sáňků,42 v níž se uvádí, že 25. 2. 1856 „bral náš tatí Jakob Dvořáček přísahu co starosta rajecký“, dále je k datu 15. 5. 1859, kdy se světila nová kaplička sv. Jana Nepomuckého, uvedeno, že „náš otec Jakob Dvořáček byl tenkrát

40

Moravský zemský archiv v Brně, F 86 Velkostatek Rájec, Kniha platů a deputátů 1844, inv. č. 1140. Taufer, Městečko, s. 60 42 Několik generací rodu Sáňků, původem z Doubravice, udržovalo písmáckou tradici, která v této podobě nemá na Blanensku obdoby. Začíná již u Jana Sáňky (1735-1809), který byl doubravickým přísežným obecním písařem a vedl zdejší pamětní knihu. Jeho syn Karel (1776-1838) v písmácké tradici pokračoval, ovšem převedl ji do soukromé oblasti. Jeho záznamy se v kompletním originále nedochovaly, známe je však z opisu syna Edvarda Sáňky (1826-1904), který se přestěhoval do Rájce: přiženil se r. 1853 na podsedek č. 26, jeho manželkou byla Josefa roz. Dvořáčková (1827-1899), dcera Jakuba Dvořáčka (1799-1871), starosty v l. 1856-1861, a jeho ženy Františky (1802-1886). Zmíněný Edvard Sáňka pořídil také v l. 1846-52 zápisy ze svých vojenských let s názvem Moje zkušenost ode dne mého odvodu ku stavu vojenskému, tj. 10. prosince 1846, až do mého návratu od tohoto stavu, do 25. března 1852, které jsou velmi cenné nejen z hlediska vojenské historie. Kronikářské zápisky Edvarda Sáňky, v nichž později pokračoval až do své smrti jeho syn Josef (1864-1943), jsou zvány Knížkou pro paměť a zabírají téměř celé 19. a část 20. století. Ve starší době, vztahující se ale ještě hlavně na Doubravici, bývá tato kronika často úsečná, nicméně zhruba od poloviny 19. stol., obsahuje dosti podrobné záznamy se širším záběrem, které patří k cenným pramenům pro rájecké dějiny. Kronika se nachází v soukromém majetku rodiny. 41

24

starostou“, a nakonec, že 15. 2. 1861 „se odbývala zde v Rájci volba nového obecního představenstva dle nového zákona“. Právě od informace, že Jakub Dvořáček byl starostou od r. 1856, je odvozena doba starostování jeho předchůdce Josefa Koupého. Žádná další osoba se ve výčtu starostů43 v té době neobjevuje a vzhledem k tomu, že r. 1854 odpadly volby a dosavadní zastupitelstva byla stvrzena, není důvod se nedomnívat, že Koupý úřad vykonával až do zmíněného r. 1856.44 Jak se rovněž uvádí v Knížce pro paměť, odbývala se volba nového představenstva dne 15. 2. 1861. Jde vlastně o první historicky doložené přesné datum voleb, vážící se k rájecké samosprávě. Ten den nicméně probíhaly volby starosty a radních, datum zvolení zastupitelstva Knížka pro paměť neuvádí a úřední materiály o něm také mlčí. Mnohé informace k jednotlivým obecním samosprávám podávají materiály orgánů nadřízených – tedy především okresních hejtmanství (úřadů) i úřadů zemských. Bohužel však v případě okresního hejtmanství Boskovice (v l. 1855-68 sídlil přechodně úřad tzv. smíšeného okresu v Blansku) se aktový materiál zachoval ve větší míře až z doby mladší, a ani spisy Moravského zemského místodržitelství přesné datum nenesou. Z hlášení ze dne 31. 12. 1860, zaslaného blanenským okr. úřadem na místodržitelství víme toliko, že byly vyhotoveny seznamy „obecních representantů“ pro celý úřední okres tak, aby mohly být vyloženy a mohlo se během ledna 1861 přikročit k volbám samotným.45 Přípisem ze dne 2. 3. 1861 se pak místodržitelství oznamuje, v kterých obcích okresu proběhly v měsíci únoru volby – v seznamu figuruje také Rájec.46 V čele obce tehdy stanul Marcel Geiβer47 (24. 5. 1811 – 20. 2. 1872), panský zvěrolékař, uváděný někdy v českých písemnostech jako „skotuléčitel“, v německých jako „Kurschmied“, čili zvěrolékař bez akademického vzdělání, hlavně léčitel koní. Byl však též kovářem, a to ve velkostatku patřícím domu č. 46,48 kde provozoval kovárnu s několika zaměstnanci. Z deputátních tabel víme, že ve funkci „kuršmída“ nastoupil do služeb rájeckého panství 1. 6. 183849 a lze snad předpokládat, že do Rájce přišel z Boskovic, odkud pocházela jeho první manželka. Sáňkova Knížka pro paměť nyní 43

Taufer, Městečko, str. 60 Tuto domněnku podporují i písemnosti týkající se obecních věcí u moravského zemského místodržitelství, které uvádí na několika místech jako jakási „volební období“ léta 1850-56 a 1856-61 – MZA, B 14 Moravské místodržitelství (st.), karton 1133. 45 MZA, B 14 Moravské místodržitelství (st.), kr. 1133 46 Tamtéž. 47 Při sňatku r. 1839 uváděn jako Marcellin Geiβer. 48 Od počátku 60. let 19. stol. první sídlo poštovního úřadu, a to až do sklonku 30. let. 20. stol., kdy se přestěhoval do funkcionalistické novostavby na dnešní Sportovní ulici. Od r. 1994 sídlí pošta v moderní budově č. 629 rovněž na Sportovní ulici. V současné době (2010) se uvažuje o demolici objektu č. 46 vzhledem k havarijnímu stavu i z důvodů zlepšení dopravních podmínek v místě. 49 MZA, F 86 Velkostatek Rájec, Kniha platů a deputátů 1838-1839, inv. č. 1137. 44

25

uvádí také čerstvě zvolené radní: prvním radním byl Jan Rodkovský (1806-1865), hostinský a masař z č. 82, u nějž je uvedeno slovíčko „zase“, lze tedy předpokládat, že funkci prvního radního zastával již za Jakuba Dvořáčka. Druhým radním byl Jan Kučera (1831-1903), rolník z č. 25. Dne 9. 3. 1861 předal Jakub Dvořáček agendu novému starostovi. Marcel Geiβer zastával funkci starosty po dvě volební období do r. 1867, aniž by nám archivní materiály poskytly další podrobnější informace. K volbám r. 1864 existuje toliko přípis okresního úřadu Blansko ze dne 27. 2. 1864, adresovaný opět místodržitelství, kde se mluví o uplynutí tříletého volebního období a tím pádem o skončení platnosti mandátů jednotlivých zastupitelů. Odpověď místodržitelství, zachovaná jen v stručném regestu, vyzněla v ten smysl, aby byly vypsány a provedeny volby dle platných norem. Toť jediný údaj, jímž můžeme údobí 1861-67 doplnit. Snad ještě jedna „perlička“ sem spadá, ale vzhledem ke skoupé mluvě dochovaných pramenů o ní opět nelze říci nic podrobnějšího. Během voleb, nebo po volbách 1861 se objevily určité nesrovnalosti, na něž upozornili stížností ze dne 9. 3. 1861 Josef Sedlák, Bartoloměj Zachoval, Matouš Musil, Jan Kraholec, František Dolák a Jan Michálek, ráječtí občané a snad členové nově zvoleného zastupitelstva (můžeme se tak jen domnívat, jejich členství není nikde doloženo). Stížnost, adresovaná patrně přímo místodržitelství, se nezachovala, místodržitelství věc postoupilo k vyřízení okresnímu úřadu v Blansku a jeho aktový materiál, jak už víme, z této doby dnes neexistuje. Obsah stížnosti alespoň rámcově uvádí regest na složce registratury místodržitelství, v níž však jednotlivé spisy ani stížnost sama nejsou vloženy. Jednalo se o zvolení Františka Maňouška do obecní rady, které snad neodpovídalo platným regulím a proti čemuž byly tedy vzneseny námitky. Podrobnosti známy nejsou, ani konečné vyřešení stížnosti, k lepšímu pochopení věci by přispěl jedině nález stížnosti samé. Víme toliko, že měl být vyslechnut volební komisař Brodeský a další členové volební komise a protokol o výslechu předložen do konce května 1861 k místodržitelství. Mimo jiné právě u výše zmíněného regestu se v textu nachází poznámka, že volby proběhly 15. 2. 1861, což potvrzuje údaj z Knížky pro paměť. 50 Zvolení Marcela Geiβera – panského zaměstnance – za starostu obce bývalo někdy považováno za známku další podřízenosti obecní samosprávy vlivu a jistému „kontrolování“ vrchnostenským velkostatkem, což zůstávalo průvodním zjevem v celém předchozím období 1850-1861. Koneckonců – výmluvně působí již samotný fakt, 50

MZA, B 14 Moravské místodržitelství (st.), kr. 1133

26

že právě v době největšího utužení – r. 1856 – byl do čela obce postaven Jakub Dvořáček, bývalý rychtář a tedy člověk, od nějž se určitá „oddanost“ vrchnosti dala očekávat. Navíc Marcel Geiβer byl – jako jediný zvolený rájecký starosta v historii – osobou německého původu, neboť pocházel z obce Dunningen ve Württembersku.51 Jak dalece se s českým prostředím sžil dnes už nelze spolehlivě udat, avšak dle kratičkého nekrologu, jejž mu věnoval Edvard Sáňka ve své Knížce pro paměť, můžeme soudit, že patřil v obci spíše k osobám oblíbeným a své „němectví“ nijak ostentativně neprojevoval.52 Zásluhy o rozvoj obce však nelze Geiβerem vedenému zastupitelstvu upřít. K nejdůležitějším počinům za jeho úřadování je zřízení poštovního úřadu na počátku 60. let a také učinění prvních kroků k obnovení fary v Rájci skoupením a zajištěním pozemků pro vybudování nového obydlí faráře. R. 1867 se uskutečnily volby do obecních zastupitelstev, ač o těchto se autorovi dosud nepodařilo nalézt jednu jedinou zmínku. Proto lze jen udat, že starostou Rájce se tehdy stal Antonín Jablonka 53 (17. 1. 1832 – 9. 11. 1902), poštmistr a obchodník v č. 147. Vzhledem k jisté Jablonkově nezávislosti na velkostatku (oproti M. Geiβerovi) bývá období 1867-1870 považováno za první, v němž došlo k mírnému zlepšení v oblasti faktické samostatnosti obce a jejího vymanění z přílišného vlivu velkostatku. Za Jablonky byl mj. v Rájci založen Čtenářský spolek (1868), Loterijní spolek (1869) a později též konzumní spolek Včela (1870).54 Šlo o spolky veskrze „obecní“, i když také v nich je možné předpokládat určitý vliv panských úředníků. Přímo pod patronací Salmů naproti tomu vznikl r. 1870 Vojenský veteránský spolek císaře Maxmiliána z Mexika,55 jehož členem byl také mj. Antonín Jablonka, vykonávající krátce též funkci 51

MZA, fond E 67 Sbírka matrik, matrika č. 186, farní úřad Boskovice, oddaní 1820-1847, folio 179. Potvrzeno nalezením záznamu o narození – Křestní kniha farního úřadu Dunningen č. 16/1811, sv. 4, folio 13 (dle sdělení dr. Moniky Neulist z Diecézního archivu v Rottenburgu na Neckaru). 52 Knížka pro paměť, s. 32-33. Edvard Sáňka měl pro šovinistické německé úředníky příznačný termín „zavitý Němčour“, avšak u Geiβera nic podobného nevidíme, což je samo o sobě dosti výmluvné. 53 Taufer, Městečko, s. 60. Antonín Jablonka je ve starším období asi nejvýznamnějším z mužů, kteří stáli v čele obce. Narodil se v Blansku č. 89 v rodině domkáře a koželuha Václava Jablonky (1797-1869), původem z Klatov. Do Rájce se Antonín Jablonka přistěhoval roku 1864 a vykonával zde funkci poštmistra, záhy se ale stal také majitelem několika realit: koupil si dům č. 147, kde provozoval obchod, později vlastnil ještě domy č. 137 a 170. Brzy byl zvolen do zastupitelstva a zůstal jeho členem (s přestávkami) až do r. 1891, řadu let byl členem veteránského spolku (jako takový se podílel mj. na organisování později neuskutečněné návštěvy korunního prince Rudolfa r. 1883). 54 MZA, fond B 14 Moravské místodržitelství (st.), Hlavní index, inv. č. 702, 704, 706, 708 (1867-1870), písmeno R/G, sig. 2/7 – Spolky; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 76. Skutilova informace o vzniku Záloženského spolku r. 1869 bude patrně mylná, neboť zmíněné Hlavní indexy tuto skutečnost nedokládají. 55 Sdružoval vojenské vysloužilce, zanikl až v roce 1914 po 44 letech existence, a to dobrovolně po valné hromadě dne 26. 10. 1914 v souvislosti s vypuknutím světové války, kdy se členové odmítli připojit k „válečnému sboru“ a tím zaujmout loajální postoj k Habsburské říši. Autor v současné době plánuje podrobnější zmapování historie tohoto spolku (mj. se mu podařilo nalézt rozsáhlý spolkový spis ve fondu Moravského zemského místodržitelství ap.).

27

předsedy spolku. Přestože spolek fungoval pod patronací knížecího rodu Salmů, byli jeho členy i „obyčejní“ ráječtí občané – vojenští vysloužilci a časem se členská základna dosti vlastenecky vyprofilovala, o čemž výmluvně svědčí okolnosti rozpuštění spolku r. 1914. V těchto případech se jednalo o počátky rájeckého spolkového života v pozdější době velmi bohatého. Nové volby měly proběhnout – a také s určitostí proběhly – v roce 1870, avšak opět se musíme obejít bez přesného data. Z tohoto roku pochází první dochovaná písemnost, vzniklá přímo z úřadování rájecké samosprávy – jde o podací protokol, zahrnující léta 1870-1879, z nějž lze vyčíst některé podrobnosti. Právě odtud víme, že 15. 8. 1870 skládali nově zvolení radní slib, a podání z 16. 8. 1870 prozrazuje, že volební komisař František Rosenkranz předkládal účet ve výši 14 zl. 28 kr. za útraty při volbě „výboru“ a „představenstva“. Hned k následujícímu dni (17. 8.) se uvádí, že představený obce požaduje od bývalého starosty Antonína Jablonky předání protokolů a dalších dokumentů. Díky tomu lze alespoň přibližné datovat volby a zároveň potvrdit skutečnost uchovávání obecního archivu u starostů a jeho předávání s funkcí. Následně pak 29. 12. 1870 žádalo okresní hejtmanství v Boskovicích zaslání spisů o volbě zastupitelstva a představenstva v počtu 15 ks.56 Jde o jediné zmínky o volbách toho roku. I tak je ale rok 1870 mezníkem – jím počínaje totiž můžeme sestavit kompletní podobu zastupitelstev, neboť známe jednotlivé členy. Z r. 1871 existuje „seznam“ úřadujících zastupitelů na žádosti o zřízení fary v Rájci, z r. 1872 pak máme přesný seznam členů včetně náhradníků u Zemského výboru v Brně, kde zhruba z období dvou desetiletí po r. 1870 existují přehledy zastupitelstev pro jednotlivé obce dle okresů, které jsou materiálem přímo nedocenitelným zvláště v takových případech, jako je Rájec, u nichž postrádáme jakékoliv další prameny (což bývá pravidlem zejména u malých vesnic). Členy zastupitelstev na tomto místě nebudeme vyjmenovávat, neboť je tak učiněno v jedné z dalších kapitol, zde jen povězme, že při volbách r. 1870 v čele obce stanul jakožto starosta Jan Kučera57 (9. 1. 1831 – 30. 7. 1903), rolník (pololáník) v č. 25., V době starostování rolníka Jana Kučery v l. 1870-1873 zaznamenáváme opětovný skluz k podřízenosti velkostatku, jehož vliv už ale nebyl natolik výrazný a postupně přecházel spíše do dohlížitelských sfér, stoprocentní osamostatnění řízení a fungování obce přináší však až rok 1918. V době Kučerově došlo i k potížím s obecním majetkem, neboť se ztratil výměr moravských zemských desk, dle nějž měla obec Rájec ve vlast56 57

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Podací protokol 1870-1879, inv. č. 27 Taufer, Městečko, s. 60; MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 – obecní volby okr. Boskovice.

28

nictví les v lokalitě „Spálená hora“, jenž byl postoupen knížeti Salmovi za roční dodávku dříví pro obec v hodnotě 35 zlatých. Za Jana Kučery, roku 1873, byla na základě žádosti z r. 1871 v Rájci znovuzřízena fara – pokud je autorovi známo, je tato žádost prakticky první dnes existující dokument, uvádějící úplný výčet představitelů obce. Za zmínku stojí také skutečnost, že do této doby – zřejmě let 1872-1873 – spadají první známá představení ochotnického divadla, zaznamenajícího v Rájci obrovský vzestup především v první polovině 20. století, kdy byla představení provozována hned několika soubory, hrajícími pod hlavičkou různých spolků, či organisací, a to velmi často, mnohdy v krátkých intervalech (jen mezi roky 1918-1941 bylo sehráno přes 200 představení!). Divadlo bylo nejen významným projevem místní kultury, ale výtěžky z něj namnoze byly pro pořadatele jedním z mála finančních zdrojů. Z r. 1872 se dochoval seznam obecních zastupitelů, členů rady a náhradníků, z nějž citujeme v kapitole s přehledy jednotlivých členů. Rok nato, 1873, se uskutečnily nové obecní volby. Přesné datum (alespoň prozatím) neznáme, z dochovaného podacího protokolu nicméně víme, že proběhly na jaře, či počátkem léta, nejspíš někdy v květnu/červnu, neboť 26. 6. 1873 požadovalo okresní hejtmanství v Boskovicích oznámení výsledků volby představenstva, 4. 7. byly hejtmanství odeslány též volební výlohy k proplacení a následně 16. 7. byl nový obecný představený vyzván okr. hejtmanstvím ku složení slibu, což učinil 27. 7.58 Tímto novým obecním představeným byl František Brázda59 (14. 11. 1821 – 12. 8. 1899), zednický mistr z č. 16. Pro obec, především v oblasti péče o mládež, byla za jeho starostování (1873-1876) asi nejdůležitější zevrubná přestavba školní budovy, která byla podstatně rozšířena a nadstavěna o jedno patro. Plány vyhotovil brněnský stavitel Florián Zedník (1824-1879). O této akci rozhodovalo obecní zastupitelstvo společně s tehdy založenou (1874) Místní školní radou60 a stavbu prováděl jakožto zednický mistr sám František Brázda. Zda-li mu byla nákladná rekonstrukce zadána z vůle zastupitelstva a členů Místní školní rady vzhledem k jeho dobré pověsti a kvalifikaci, či zda-li šlo z jeho strany o jakousi „malou domů“, to už dnes nezjistíme, nicméně nemíníme na tomto místě osobu ani nespornou zásluhu Brázdovu o tolik potřebnou rekonstrukci školy znevažovat.

58

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Podací protokol 1870-1879, inv. č. 27 Taufer, Městečko, s. 60; MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 – obecní volby okr. Boskovice. 60 Prvním předsedou byl Edvard Sáňka (1826-1904). Už 10. 12. 1870 je uváděn jako školdozorce, nabádající „by rodičové dítky svoje pilněji do školy posílali“. 59

29

Podobně jako Antonín Jablonka a Jan Kučera udržel se i František Brázda v úřadu starosty pouze jedno volební období. O volbách r. 1876 přesnějších zpráv nemáme, víme jen, že volba starosty a radních proběhla 29. 10. 1876.61 Pozornost zasluhuje fakt, že volba proběhla netypicky pozdě, neboť dosud (pokud víme) i později probíhaly volby zastupitelů a následně rady se starostou vždy zjara, či maximálně v létě. Onoho 29. 10. 1876 byl za starostu zvolen František Blažek62 (21. 5. 1846 – 7. 8. 1911), rolník (čtvrtláník) v č. 36. Tehdy začalo první volební období, z nějž jsou dochovány protokoly ze zasedání zastupitelstva – nejdůležitější a nejpodrobnější prameny pro poznání bližšího složení i fungování obecní samosprávy a samozřejmě nenahraditelný pramen pro dějiny obce samotné. Existence starších protokolů je doložena zmínkami v podacím protokolu,63 díky němuž víme o pořizování zápisů již v době starostování Jana Kučery, bohužel však zmizely beze stopy. O protokolech ze starší doby není známo nic bližšího. První dochovaný protokol tedy pochází z 8. 12. 1876, pročež tento rok zároveň považuji za konec onoho nejstaršího, „temného“ období, do nějž se ale ještě na okamžik vraťme: Jak již dříve poznamenáno, rokem 1848 končí svrchovaná moc patrimoniální správy, nelze ale říci, že upadla úplně! Nově se zrodivší obecní samospráva zůstávala celkově pod dozorem státní moci a zvláště za Bachova absolutismu s dosti omezenými možnosti. V případě Rájce pak na fungování a řízení obce měl silný, bezprostřední vliv salmovský velkostatek, jehož zástupce byl až do r. 1918 nevoleným, Salmy dosazovaným členem obecního výboru, později zastupitelstva.64 Jeho úkolem bylo nejen zastupovat vládnoucího knížete, ale také dohlížet na to, aby nebyly porušovány jeho zájmy, či je případně prosazovat.65 Setkáváme se dokonce také se skutečností, že se jednání zastupitelstva účastnil osobně „kníže Salm“, jak bývá v pramenech uváděno, přičemž SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Podací protokol 1870-1879, inv. č. 27 Taufer, Městečko, s. 60; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů ze schůzí obecního výboru 1876-1913, inv. č. 1 63 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Podací protokol 1870-1879, inv. č. 27 64 Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 74 65 Stávalo se někdy, že mezi obcí a velkostatkem docházelo ke sporům, a to nejen v době rakouského mocnářství. Např. od r. 1894 se táhl spor o kominíka, kdy si 30. 9. 1894 zažádal o koncesi v obci kominický pomocník Jan Prokop (1861-1923) z Blanska. Zastupitelé žádost kvitovali, ale zástupce velkostatku Fr. Weber poukázal na potřebný souhlas knížete. Stanovisko bylo zamítavé – stačí kominík velkostatku. J. Prokop si pak podal žádost opakovaně 1. 4. 1895, ale znovu neuspěl. Nakonec to dopadlo tak, že brzy nato nebyl v obci kominík žádný a Jan Prokop po celém martyriu koncesi získal. Jindy – r. 1905 – při jednání o stavbě nové školní budovy se zástupce velkostatku M. Mára postavil proti, žádaje rozšíření stávající budovy, nakonec ale k došlo k dohodě. Jinou kapitolou byla éra samostatné republiky, kdy víme o případu z r. 1928 – tehdy nechal velkostatek bez vědomí zastupitelstva pokácet několik stromů na obecním pozemku a byl proto vyzván k náhradě buď vysazením stromů nových, nebo přispěním odpovídající částkou do chudinského fondu – rozhodnuto bylo ve prospěch chudinského fondu. To ale šlo o pochybení ze strany velkostatku, čili věc poněkud odlišnou. 61 62

30

patrně půjde (v 70. letech a začátkem 80. let) o Huga Karla Eduarda SalmReiffescheidta (1803-1888), neboť byl v té době jediným nositelem tohoto titulu. Jeho prvorozený syn Hugo Karel František (1832-1890) získal totiž knížecí titul až po otcově smrti. Potvrzuje nám to rovněž fakt, že r. 1885 se jako člen výboru uvádí „Graf Salm“, čili „hrabě Salm“, čímž je míněn zcela jistě Hugo Karel František, jenž vystřídal svého otce, který se pro vysoký věk (82 let) pomalu stahoval do ústraní. Znovu se „knížetem Salmem“ setkáváme r. 1894, kdy jde o Huga Leopolda (1863-1903).66 Představitelé obce většinou ustupovali a podřizovali se i nadále vůli své (bývalé) vrchnosti, závislost na velkostatku byla poměrně výrazná. První starostové – rolník Josef Koupý a podsedník Jakub Dvořáček – se z ní nikdy nevymanili (a popravdě k tomu neměli ani mnoho možností), situace pokračovala i po r. 1861, kdy se starostou stal přímo knížecí „skotuléčitel“ Marcel Geiβer, což může jedině dokreslovat přetrvávající snahy o omezení samostatnosti obecních orgánů. Jak poznamenáno výše, roku 1876 bylo zvoleno nové zastupitelstvo, v jehož čele stanul František Blažek, 67 jenž vykonával svůj úřad ze všech dosavadních starostů nejdéle, a to po tři funkční období až do r. 1885, kdy byl do čela obce zvolen další rolnický starosta Josef Foit68 (23. 1. 1841 – 25. 12. 1933), čtvrtláník z č. 34, jenž v úřadu setrval rovněž po celá tři volební období, čili do r. 1894. R. 1885 proběhly volby do zastupitelstva 17. 5., následně pak 28. 5. byly uskutečněny volby radních a starosty,69 kdy Josef Foit nastoupil do svého úřadu. Předtím, již od r. 1873, byl členem zastupitelstva, zatímco jeho předchůdce František Blažek vstoupil do zastupitelstva teprve r. 1876 a zvolením do funkce starosty odstartoval své mnohaleté fungování v místní samosprávě přímo od postu nejvyššího. 66

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 a 273 – obecní volby okr. Boskovice 67 František Blažek zůstal po r. 1885 členem zastupitelstva téměř až do smrti: v l. 1885-1888 a 1891-1894 jako člen výboru, posléze byl v l. 1894-1901 II. radním, v l. 1901-1907 I. radním, od r. 1907 do r. 1910 opět ve výboru. Za starosty Metoděje Koupého (1901-1910) byl též obecním hospodářem, řadu let zasedal v Místní školní radě, jejímž byl později místopředsedou. Jeho veřejná činnost tedy trvala bezmála čtyřicet let. 68 Taufer, Městečko, s. 60; MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okr. Boskovice; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Josef Foit (později psán jako Fojt) byl též od r. 1877 místopředsedou Místní školní rady. Pocházel z rodiny domkáře v Bořitově, v Rájci nejprve se živil jako údržbář u Salmů, potom pracoval v zámecké zahradě. Po sňatku s Barborou Blažkovou (1841-1896), sestrou starosty Františka Blažka, se usadil na čtvrtlánu č. 34, posléze hospodařil v č. 48 a grunt č. 34 předal synovi. V červnu 1897 se znovu oženil s 19letou Františkou Pokornou (1878-1924) a odstěhoval se do Křižanovic, kde nalezl obživu jako mlynář, později žil krátce v Brně jako majitel dvou činžáků, ale vynášelo mu to málo, takže je prodal, přestěhoval se do Ráječka (obec poblíž Rájce-Jestřebí) a zařídil si obchod, který vedl ještě v pokročilém věku. Neobyčejně činorodý, ambiciózní a podnikavý Josef Foit zemřel v Ráječku jako 92letý, přičemž ještě kolem devadesátky – dle vyprávění pravnuka – pomýšlel na třetí ženitbu. 69 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okr. Boskovice

31

Z celkového hlediska lze konstatovat, že se léta 1876-1894 nesla v duchu většího rozkvětu, než tomu bylo v období předchozím – dochází k výraznému růstu obce, rozvoji školství, spolkového a tím i kulturního života (zejména Cyrillská jednota, pečující o hudební a kulturní život vůbec, Rybářský spolek aj., další rozvoj zaznamenalo ochotnické divadlo atd.), začíná zvelebování obce – zmínit lze kupř. osázení obecních pozemků třešněmi, ořešáky a jabloněmi, výsadba zeleně kolem cest,70 na čemž měl lví podíl především člen „výboru“ a posléze rady Jan Brázda (1832-1892), hostinský v č. 91, přezdívaný „Voborák“, v l. 1877-1883 též předseda Místní školní rady. Třešně, rostoucí na obecních pozemcích, se posléze staly sice nevelkým, ale přece určitým zdrojem financí do obecní pokladny, neboť zájemci z řad obyvatelstva měli možnost tyto stromy jednorázově „koupit“, či chceme-li „pronajmout“ za poplatek a úrodu z nich si očesat. R. 1889 zase začíná několikaleté jednání ohledně pozemku mezi řekou Svitavou a počátkem katastru obce Jestřebí, kdy šlo o jeho odprodej majiteli parní pily Davidu Druckerovi. Věc po několika letech (1897) skončila tak, že obec se s D. Druckerem nedohodla a pozemek rozparcelovala a rozprodala na stavby rodinných domů, čímž byl koncem 90. let 19. stol. položen základ dnešní části města mezi řekou Svitavou a nádražím, dosud tu a tam zvanou mezi lidmi „Malá strana“. R. 1890 zastupitelstvo podpořilo myšlenku zřízení pokračovací školy v obci, nicméně věc zatím uskutečnění nedošla. Zmínit lze také silniční výbor, jenž měl na starosti správu a udržování „veřejných komunikací“, jak bychom řekli dnes – zvolen byl 7. 7. 1890 v čele s Josefem Foitem. Objevily se ale také nepříjemné záležitosti – především menší nejasnosti ohledně hospodaření s obecními financemi, pročež byl Josef Foit 30. 9. 1894 – už jako bývalý starosta – vyzván k předložení vyúčtování za vydání 25 zl. do čtrnácti dnů.71 Rok 1894 byl v případě samosprávy i rájeckých dějin rokem přelomovým. Volby zastupitelstva proběhly 22. 7., volby „představenstva“ pak 30. 7. 1894,72 přičemž starostou byl zvolen Antonín Kočvara (24. 12. 1851 – 8. 1. 1933), hostinský, řezník a uzenář v č. 43. Následující roky 1894-1901 patří k světlým obdobím fungování obecní samosprávy v Rájci, a to právě především díky A. Kočvarovi, který byl a dosud je vnímán jako jeden z nejlepších starostů vůbec. Členem zastupitelstva se stal již o volbách 18. 5. 1882, od r. 1885 byl členem rady, po dvě volební období (1894-1897 a 1897 až 1901) vykonával úřad starosty, poté v letech 1901-1907 byl řadovým „výborem“, načež 70

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Pro představu – dle hrubého odhadu – jde o částku odpovídající přibližně 5000 dnešních korun. 72 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okr. Boskovice 71

32

byl o volbách v červenci 1907 zvolen prvním radním, v kteréžto funkci nakonec setrval až do r. 1919. V posledně zmiňovaném roce se stal členem nového zastupitelstva, v němž setrval až do 5. 3. 1921, kdy se mandátu na vlastní žádost vzdal s ohledem na špatný zdravotní stav. Antonínu Kočvarovi – jeho životu a činnosti – nebudeme na tomto místě věnovat více pozornosti, neboť v příloze je uveden celý jeho podrobný životopis, zde se proto omezme jen na základní informace: Na svém kontě má mnohé zásluhy, ač je samozřejmě nelze ohraničit jen dobou jeho starostování! Připomeňme jeho podíl na výrazném rozvoji kulturního života (sám podporoval např. ochotnické divadlo), školství, zasloužil se mj. o elektrifikaci obce, založení hasičského sboru (1895), i veřejné knihovny (1908). Za jeho starostování byla v Rájci r. 1898 z důvodu lepší veřejné bezpečnosti, ochrany majetku a dodržování pořádku zřízena četnická stanice (jednáno od r. 1896, uskutečněno r. 1898). Významně se podílel také na povýšení Rájce nad Svitavou na městečko (neúspěšně v l. 1898-1902, úspěšně v l. 1912-1913). Z nepřeberného množství dalších počinů větší, či menší důležitosti zmiňme kupř. ještě systém pomoci chudému obyvatelstvu – r. 1896 zavedl proplácení léků těmto lidem tak, že kdo se prokázal stvrzenkou podepsanou od starosty, měl nárok na proplacení léčiv z obecní pokladny.73 O rozvoj a mnohá zlepšení v oblasti školství se zasloužil především jakožto dlouholetý předseda Místní školní rady (1883-1920), jako takový stál mj. u výstavby nové školní budovy (1908), zřízení měšťanské školy (1912), za něj byl také zrušen tzv. školní plat (19. 2. 1907), který znamenal přítěž zvláště pro chudé rodiny. Činnost Kočvarova v Místní školní radě byla z nadřízených míst oceněna zvláštním pochvalným dopisem. Důležité je připomenout, že A. Kočvara leccos podporoval také jako soukromá osoba, kdy kupř. sál svého hostince propůjčoval nejen k sezení zastupitelstva, ale také k divadelním představením (mj. r. 1923 se též účastnil snah o vytvoření jednotného ochotnického divadelního spolku, což ale nedošlo uskutečnění), útočiště u něj nalezl Spořitelní a záloženský spolek, Sokol, Místní odbor Národní jednoty, Sbor dobrovolných hasičů (jehož byl zároveň prvním předsedou) atd. atd. Na stavbu nové budovy obecné školy r. 1908 přispěl z vlastní kapsy částkou 267 korun 33 haléřů.74

73

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; Taufer, Městečko, s. 49; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 77-86; Müller, Otakar. Divadelní minulost Rájce. Nestránkovaný strojopis, b. d. 74 Taufer, Městečko, zejména s. 48-53; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv.č. 1; tamtéž, fond Místní školní rada Rájec, Kniha protokolů schůzí Místní školní rady 1882-1912, inv. č. 1; Müller, Divadelní minulost Rájce.

33

Ač ze zdravotních důvodů r. 1901 nepřijal znovu nabízený úřad starostenský, zůstal – jak už povězeno – nadále členem zastupitelstva a nesl zásluhu na mnohých jeho důležitých krocích a činech. Úspěchy a věhlas, jichž si A. Kočvara vydobyl činy i osobními postoji, zřejmě vyvolaly – jak už tomu někdy bohužel bývá – závist a snahy pošpinit jeho jméno, což vedlo dodnes neznámého pisatele 75 k napsání a posléze otištění hanlivých dopisů v Lidových novinách 18. 7. a 8. 8. 1897, v nichž „neurvale“ urážel starostu, napadaje ho z podlézání Němcům a stranění německému vrchnostenskému úřednictvu na úkor prostých českých obyvatel, napadeno bylo i jeho úřadování a činnost. Zde šlo především o to, že Antonín Kočvara údajně jednal „na svou pěst“ bez vědomí zastupitelstva např. odprodejích pozemků na „Malé Straně“ pro stavbu úřednických domů továrníku Davidu Druckerovi. Obecní zastupitelstvo obratem odpovědělo očišťujícím dopisem zveřejněným však 17. 8. 1897 nikoliv v Lidových novinách, ale v Moravské orlici.76 O necelé dva roky později, 20. 6. 1899, bylo na schůzi zastupitelstva připomenuto, že opět někdo posuzuje a hodnotí činnost obce na nepatřičných místech – formulace sdělení vyznívala v tomto případě tak, že patrně mělo jít přímo o člena „výboru“, ač jmenovitě nebylo na nikoho poukázáno – snad se měl dotyčný dovtípit sám. A. Kočvara následně vyzval přítomné, aby – má-li někdo námitky či stížnosti – je řešil přímo na „sezení“. Zda-li měla tato drobná událost souvislost s předchozími novinovými články, nelze udat.77 Pravou rukou Antonína Kočvary během jeho starostování byl především řídící učitel Antonín Luňáček (1860-1926), člen zastupitelstva a dlouholetý zapisovatel, vyhotovující jednotlivé protokoly ze zasedání zastupitelstva s pečlivostí sobě vlastní úhledným rukopisem, přehledně a podrobně. Jejich spolupráce se neomezovala pouze na půdu zastupitelstva, vidíme ji kupř. také ve správě školské. Jako takový nesl Antonín Luňáček podíl na mnohých počinech té doby, o jeho vlastní aktivitě nemluvě.78 Výkaz u Zemského výboru, podávající přehled o provedených obecních volbách a finální podobě zastupitelstva, jmenuje po volbách r. 1894 mezi členy „výboru“ také „Jeho Jasnost“, knížete Huga Leopolda Salm-Reifferscheidta, 79 avšak z protokolů

75

Autor této práce, odvolávaje se na znalost místní historie a některé další archivní prameny k jiným událostem, má svůj osobní typ na autora těchto hanlivých dopisů, nicméně vzhledem k nedoložitelnosti tohoto mínění nechává si jméno pro sebe. 76 Moravská zemská knihovna Brno, Lidové noviny 18. 7. a 8. 8. 1897, Moravská orlice 17. 8. 1897 77 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. 78 Zde opět viz Luňáčkův životopis v přílohách. 79 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okr. Boskovice

34

ze zasedání není patrné, že by se byť jednou jedinkrát nějakého „sezení“ osobně účastnil (narozdíl třeba od svého děda, který se několikrát na zasedání skutečně dostavil80). Naopak od 4. 3. 1895 se na zasedání pravidelně objevuje Antonín Luňáček, jenž původně figuroval mezi náhradníky – domnívám se proto, že tedy fakticky nastoupil na uvolněné místo ve výboru vzhledem k nepřítomnosti knížete Salma (kterého zastupoval buď správce velkostatku František Weber – rovněž jeden z „výborů“, či případně důchodní František Okáč, jenž byl zástupcem velkostatku). Volby r. 1897 proběhly patrně v tradičním termínu koncem června, nebo v červenci, neboť 22. 6. 1897 se mluví o ustanovení volební komise. Poprvé se nové zastupitelstvo sešlo 20. 9., opět v čele s Antonínem Kočvarou. Následující volební období má pak tu zvláštnost, že bylo o necelý rok prodlouženo. V dostupných publikacích se pouze uvádí, že Antonín Kočvara vykonával funkci starosty do r. 1901, avšak bez bližších informací. Příliš jasno nevnesly ani protokoly ze zasedání, z nichž je zřejmé, že r. 1897 zvolené zastupitelstvo úřadovalo až do února 1901, prozrazují toliko ustanovení volební a reklamační komise 22. 7. 1900. Náznak, že za prodloužením funkčního období stály úřední důvody, přináší Sáňkova Knížka pro paměť, kde se mluví o blíže nespecifikovaném „rekursu“, díky němuž mělo dojít k opoždění ustanovení nového zastupitelstva, avšak ani zde se o datu konání nových voleb, či přesné příčině posunu nedočítáme. Spolehlivé vysvětlení podaly autorovi písemnosti Moravského zemského místodržitelství, v nichž zjišťujeme, že volba obecního zastupitelstva proběhla v řádném termínu dne 26. 8. 1900, avšak bezprostředně poté podali ráječtí občané, rolníci Josef Jalový a Josef Foit stížnost, v níž vznesli námitky proti regulérnosti voleb a požadovali jejich zrušení. Jako důvody uvádí nevhodnost místa pro vyložení voličských seznamů a především jejich úpravu, k níž mělo dojít v době krátce před volbami, kdy již byly voličské seznamy veřejně vyloženy a dle zákonného ustanovení se v nich nesměly provádět žádné změny. Stížnost byla řešena od září 1900 a putovala od okresního hejtmanství v Boskovicích na brněnské místodržitelství, které po náležitých šetřeních věc ukončilo přípisem okresnímu hejtmanství v Boskovicích ze dne 31. 1. 1901 se zamítnutím „rekursu“ a potvrzením platnosti provedených voleb. Rozhodnutí bylo odůvodněno výsledky šetření, jímž bylo dokázáno provedení změn ve voličských seznamech ještě před začátkem osmidenní lhůty, během níž se již nesmělo ke změnám přikračovat, rovněž tak byla zamítnuta stížnost na nevhodnost místa k vyložení seznamů s tím, že věc se týká nikoliv voleb samotných, ale přípravného řízení, během nějž měly být námitky řešeny s reklamační komi80

Kupř. 5. 7. 1877, 17. 10. 1880, nebo 6. 8. 1882.

35

sí.81 Dokud se však „rekurs“ nevyřešil, zůstalo staré zastupitelstvo ve svém úřadu a teprve v únoru 1901 zamítnutím „rekursu“ a potvrzením platnosti voleb z 26. 8. 1900 mohlo být vystřídáno zastupitelstvem novým. Volba „představenstva“, čili radních a starosty, proběhla 22. 2. 1901,82 starostenský úřad byl znovu nabízen Antonínu Kočvarovi, který jej nicméně ze zdravotních důvodů nepřijal, a proto byl za starostu zvolen Metoděj Koupý (4. 9. 1867 – 29. 4. 1948), rolník (pololáník) v č. 55, člen zastupitelstva od r. 1897. V čele obecní samosprávy se Koupý posléze udržel po celá tři volební období, čili v l. 1901-1904, 1904-1907 a 1907-1910, načež ze zastupitelstva odešel, aby se jeho řadovým členem stal znovu a nakrátko r. 1913, přičemž již na schůzi 20. 2. 1914 se mluví o pozbytí členství a jeho odchodu ze zastupitelstva, tentokrát definitivním.83 V době Metoděje Koupého84 došlo k prvnímu výraznému nárůstu členů zastupitelstva od jeho vzniku – příčinou bylo zvýšení počtu obyvatel, jenž překročil hranici 1 500 a při sčítáni lidu k 31. 12. 1900 v obci žilo přesně 1514 obyvatel.85 S ohledem na rozrůstání obce a tím také na nárůst množství voličů byl dosavadní počet dvanácti zastupitelů zvýšen na devatenáct. Nestalo se tak hned při únorových volbách r. 1901, ale až při volbách nových v r. 1904. Zastupitelstvo se volilo 17. 4. a rada se starostou 28. 4. 1904, nové zastupitelstvo se pak poprvé sešlo 31. 5. 1904.86 Další volby proběhly v r. 1907. Na zasedání zastupitelstva 11. 7. se mluví o rozhodnutí ustanovení obecních voleb na 21. 7., o čemž měla být vyvěšena patřičná vyhláška a což mělo být zároveň oznámeno „bubnováním“ .87 Je pravděpodobné, že onoho 21. 7. probíhala volba celého zastupitelstva, datum zvolení rady a starosty není uvedeno. S ohledem na praxi v jiných obdobích však lze odhadovat, že volby „představenstva“ proběhly zhruba do 10-15 dnů poté. První zasedání nově zvoleného zastupitelstva proběhlo 30. 8. 1907. Starostou se r. 1907 stal potřetí Metoděj Koupý, v jehož éře (1901-1910) pokračoval dynamický rozvoj obce a života v ní, a to v oblasti kulturního vyžití (stále více se rozvíjela spolková činnost, významným počinem byl vznik Místního odboru Národní 81

MZA Brno, B 14 Moravské místodržitelství (ml.), fasc. 1111; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; Knížka pro paměť, s. 61 82 Kronika národní školy v Rájci. 83 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; tamtéž, Kniha protokolů ze schůzí obecního výboru a obecního zastupitelstva 1913-1926, inv. č. 2 84 V jeho případě opět viz životopis v přílohách. 85 SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Sčítací operáty – rok 1900, obec Rájec, inv. č. 739 86 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; Knížka pro paměť, str. 66 87 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1

36

jednoty, jenž podporoval ochotnické divadlo, hudební akce a věnoval se osvětové činnosti. Do této doby spadá též ustanovení Sokola v Rájci – v l. 1908-09 –, z nějž se postupem času stala významná organisace nejen tělovýchovná, ale také společenská a kulturní), školství (kupř. stavba nové školní budovy), r. 1906 vznikl Spořitelní a záloženský spolek a začala v Rájci fungovat záložna, kde si obec zřídila běžný účet, zatímco předtím po této stránce využívala služeb Kontribučenské záložny v Jedovnicích. Prvním předsedou „raiffeisenky“ – jak se jí mezi lidmi říkalo – byl farář P. Vilém Koupý (1865-1921). V tomtéž roce bylo uvedeno v život Hospodářské družstvo, významně napomáhající rozvoji a pokroku v oblasti zemědělství. Projednávat se začaly otázky zřízení kvalitního vodovodu a r. 1909 se poprvé mluví také o vybudování elektrického osvětlení, s čímž se obec obrátila na salmovský velkostatek, jehož ředitel Matěj Mára, zasedající často v zastupitelstvu jakožto zástupce velkostatku, s projektem souhlasil. Věc pak byla řešena v l. 1909-1912 a zdárně ukončena v létě 1914. Jako zajímavost můžeme uvést, že r. 1907 byla za finanční spoluúčasti farního úřadu vydlážděna cesta ke hřbitovu, což je jistý „milník“ z hlediska dějin každodennosti, neboť se jednalo o vůbec první vydlážděnou cestu v Rájci. Zde můžeme také uvést skutečnost zajímavou z jiného úhlu pohledu – totiž že právě v l. 1901-1910 spadala veškerá správa v obci – politická i duchovní – do rukou jednoho rodu, či dokonce přímo dvou bratrů: Metoděj Koupý byl starostou, jeho bratr Vilém v l. 1899-1921 farářem.88 Po uplynutí tříletého volebního období byly v létě 1910 vypsány volby, uskutečněné 17. 7., radní a starosta byli zvoleni 27. 7.89 Budeme-li brát jednotlivá údobí podle úřadujících starostů, můžeme říci, že právě nastalo údobí poslední v době rakouského mocnářství – do čela obce nastoupil další rolnický starosta Vincenc Blažek (4. 9. 1863 až 6. 1. 1942), čtvrtláník v č. 28. Podobně jako jeho předchůdce Metoděj Koupý byl i on zvolen za starostu třikrát a úřad tedy zastával až do r. 1919, kdy se po rozpadu mocnářství částečně pozměnil starý systém fungování samosprávy, a proto tento rok lze vnímat jako určitý historický předěl ve správních dějinách. Doba Vincence Blažka (1910-1919) je patrně nejrozporuplnější ze všech dosavadních – na jedné straně přinesla události pro obec velmi významné, na druhé byla poznamenána tíživou atmosférou první světové války, která do života obce a jejích obyvatel zasáhla nejen rukováním místních mužů, ale také stále se prohlubující hospodář88

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 77-85; archiv autora. 89 Knížka pro paměť, s. 75

37

skou krizí, rekvizicemi potravin, barevných kovů apod., probíhaly časté prohlídky a soupisy setby i úrody, z níž zemědělci museli odvádět vysoké dávky stejně tak, jako z porážky dobytka apod., což všechno mělo za následek postupný nedostatek základních životních potřeb a rozmáhající se nouzi. Zátěží především pro obecní finance byly také několikeré válečné půjčky.90 Nedlouho před vypuknutím války však ráječtí slavili nemalý úspěch – r. 1913 totiž konečně dosáhli povýšení Rájce nad Svitavou na městys, oč bylo usilováno od sklonku r. 1898, avšak tyto první snahy iniciované Antonínem Kočvarou skončily s neúspěchem. Právě Vincenc Blažek přednesl na zasedání zastupitelstva 17. 8. 1912 návrh na podání obnovené žádosti o povýšení na městys, což bylo všemi přítomnými jednomyslně přijato. Žádost sepsal společně s Antonínem Kočvarou, jenž v té době byl prvním radním – čili po starostovi prakticky prvním mužem v obci – a řídícím učitelem Antonínem Luňáčkem. A úspěch se dostavil – za necelý rok poté, 9. 6. 1913, byl Rájec nad Svitavou „nejvyšším rozhodnutím“ císaře Františka Josefa I. (*1830, vládl 1848 až †1916) povýšen na městys, chceme-li na městečko. Povýšení bylo obecnímu představenstvu oznámeno výnosem okresního hejtmanství v Boskovicích ze dne 2. 7. 191391 s odvoláním na výnosy c. k. ministerstva vnitra ve Vídni a moravského zemského místodržitelství v Brně, ač první zprávy se do obce dostaly dříve, neboť již 15. 6. proběhla zvláštní schůze ohledně čerstvého povýšení na městys. Následně ve dnech 12.-13. 7. 1913 byl celý akt velkolepě oslavován průvody, ohňostrojem, slavnostní bohoslužbou, banketem v hostinci A. Kočvary (především pro přítomné hosty – zástupce úřadů, spolků atp.), což všechno bylo zakončeno na náměstí lidovou zábavou s muzikou okolo vztyčené máje. Tanců se účastnila krojovaná mládež a z celé této oslavy se dochoval nejen popis v dobových pramenech, ale také fotografie, která byla použita na pohlednici, vydané k příležitosti této významné události. Další veselice kolem máje proběhla ještě 20. 7., načež byla následujícího dne pokácena a tím oslavy symbolicky zakončeny.92 Zároveň s povýšením byly obci povoleny výroční trhy, první „jarmark“ proběhl za obrovské účasti (147 prodejců!) 7. 7. 1914,93 tedy téměř v předvečer vypuknutí světové války.

90

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; Knížka pro paměť, s. 88-92. S tímto datem se někdy lze setkat jakožto s datem faktického povýšení na městečko, což je samozřejmě chybné, neboť jde o dataci výnosu, jímž se dříve povýšení toliko oznamuje. 92 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; Knížka pro paměť, s. 79-81; Taufer, Městečko, s. 63 93 Knížka pro paměť, s. 82; Müller, Divadelní minulost Rájce. 91

38

Krátce předtím, v létě 1912, se uskutečnila další z významných událostí, na níž neslo Blažkem vedené zastupitelstvo svůj podíl – šlo o zřízení měšťanské školy v Rájci, kterážto potřeba byla odůvodněna především zvyšujícím se počtem žáků a nutností dojíždět na měšťanskou školu do Blanska. Souhlas ze založením rájecké měšťanky vydala Zemská školní rada v Brně dne 1. 8. 1912 a od začátku školního roku (16. 9. 1912) bylo započato s vyučováním.94 Prozatímním ředitelem byl jmenován František Taufer , který však nakonec na definitivní ředitelský post nekandidoval.95 Začátkem června 1913 byly plánovány řádné obecní volby, kdy 1. 6. došlo ke zvolení volební a reklamační komise. V důsledku povýšení na městys krátce poté ale byly volby mírně posunuty a proběhly až počátkem srpna – první zastupitelstvo novopečeného městyse bylo zvoleno 3. 8. 1913, poprvé se sešlo na zasedání 14. 9. 1913.96 Zároveň šlo prakticky o poslední obecní volby před rokem 1919, neboť v dobách války přílišné změny v samosprávních orgánech nezaznamenáváme – volby r. 1916 se podle všeho nekonaly – zřejmě vzhledem k válečnému stavu, který se však sám o sobě v jednání příliš neprojevuje, vyjma některých vojenských záležitostí a především projednávání válečných půjček. Zastupitelstvo bylo zřejmě stvrzeno ve stávající podobě a fungovalo tak jen s několika personálními změnami (ne však zásadními) až do r. 1919. Samotný vznik Československa se zprvu ale nijak zvlášť v podobě fungování zastupitelstva, ani v projednávaných bodech neprojevil. První poválečná schůze se konala 9. 12. 1918, přičemž byl ještě pozván zástupce velkostatku a kromě formalit (zahájení a čtení protokolu z minulé schůze) se jednalo o půjčce 20 000 korun od Spořitelního a záloženského spolku, žádosti obecního strážníka Ignáce Nečase o zvýšení platu, zvolení dvou členů Místní školní rady a přístavbě tělocvičny a kreslírny u nové školní budovy, čili o událostech naprosto všedních. Zásadní dějinný krok, jakým události kolem 28. 10. 1918 byly, zůstal v případě úřadování zastupitelstva zcela opominut. Staré zastupitel94

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; tamtéž, Kronika měšťanské školy v Rájci 95 Dosazení teprve sedmadvacetiletého učitele do ředitelské funkce vyvolalo v učitelských kruzích rozruch a nesouhlasné reakce mnohdy motivované závistí, což Taufera vedlo k tomu, že nakonec znechucen definitivní post nepřijal. František Taufer, rodák z Němčic na Hané, vystudoval učitelský ústav v Kroměříži a po několika působištích zakotvil r. 1908 v Boskovicích na měšťanské škole, kam se po neúspěchu v Rájci znovu vrátil od 1. 3. 1913. R. 1913 byl požádán, aby sepsal historii Rájce k příležitosti povýšení na městys a se svou knihou Městečko Rájec se tak stal prvním jeho dějepiscem. Přestože v Rájci působil velmi krátce, uctili v něm jeho památku v r. 1923 pojmenováním jedné z ulic jeho jménem, a r. 1928 odhalením pamětní desky. Ve své době proslul též jako básník (sbírky Květy, U lesní studánky, Kruh, Trosky, Země milostná, posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život a několik básní ve výboru Čtverozvuk, rovněž posmrtně vyšel soubor povídek Horská zahrada). Byl otcem básníka, překladatele a kulturního činitele Jiřího Taufera (1911-1986). Padl v první světové válce poblíž Lublinu v dnešním Polsku 22. 7. 1915. 96 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2.

39

stvo pak zasedalo ještě 21. 3., 11. 4. a 27. 4. 1919. Na zasedání 27. 4. bylo rozhodnuto o ustanovení síly pro pomoc při úředních, aprovisačních a volebních pracích – došlo ke zvolení obecního tajemníka97 s měsíčním platem 100 korun. Tajemníka si měl volit sám starosta na vlastní odpovědnost.98 Ačkoliv funkce tajemníků existovaly již v době Rakouska-Uherska (především ve městech, kde bylo fungování samosprávy zatíženo větším množstvím úředních úkonů), v Rájci se neobjevuje až do let 1917-1918, kdy je zmíněn Jaroslav Bureš, odborný učitel, jakožto tajemník, který měl pomáhat především při aprovisačních záležitostech. Od ustanovení tajemníka dle rozhodnutí ze dne 27. 4. 1919 se s touto funkcí setkáváme již pravidelně. Předtím agendu vyřizoval starosta sám, případně za pomoci některého z radních (zvláště prvního radního, který byl zároveň starostovým zástupcem), o vedení účtů a přináležející úřadování se zase starával obecní hospodář. Ustanovení tajemníka vzešlo z důvodů ryze úředních potřeb, nicméně jde o první změnu, která se po r. 1918 v rájecké obecní samosprávě udála.

4. 2. OBDOBÍ 1919-1945 Jak již uvedeno dříve v kapitole o dějinách samosprávy, byly na počátku roku 1919 proklamovány nové zákonné normy, které přinesly po bezmála šedesáti letech nejvýznamnější úpravy dosud platícího obecního zřízení, daného zemským zákonem z r. 1864. Jednalo se především o zákon č. 75/1919 Sb., o řádu volení v obcích republiky Československé ze dne 31. 1. 1919 a bezprostředně následující zákon č. 76/1919 Sb., novela k obecním zřízením ze dne 7. 2. 1919.99 Tyto skutečnosti ovlivnily zásadním způsobem volby rájeckého zastupitelstva, které se uskutečnily 15. 6., rada a starosta byli voleni 29. 6. 1919.100 27. 4. zasedalo naposledy staré zastupitelstvo, o volbách se však na schůzi nemluvilo a nejsou ani blíže v protokolech postiženy. Nezmiňuje se o nich tentokrát kupodivu ani Knížka pro paměť, jejíž pisatel Josef Sáňka si v dřívějších dobách záležitostí kolem voleb většinou všímal. Dozvídáme se tedy až o tom, že 13. 7. 1919 proběhlo zasedání, na němž se sešlo „první obecní zastupitelstvo, zvolené na základě nového řádu volebního v obcích republiky československé“, jak doslova stojí v příslušném protokolu.101

97

Tajemníkem se tehdy stal Josef Havelka (1889-1945), válečný veterán. SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2. 99 Dřímal, Samospráva, s. 4 100 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 97 101 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 98

40

Zavedení všeobecného rovného, tajného a přímého volebního práva pro muže i ženy nad 21 let (v l. 1919-1950 hranice plnoletosti v ČSR) a odstranění starých volebních sborů dle majetkového censu radikálně zvýšilo počet oprávněných voličů a zároveň je postavilo „na roveň“, což se nutně muselo podepsat na výsledné podobě zastupitelstva. V dřívější době měli díky cenzovnímu systému největší vliv na výsledek voleb voliči odvádějící nejvyšší daně – tedy nejen tzv. „honorace“, ale hlavně majitelé větších gruntů, vyšší úředníci, případně zámožnější živnostníci, továrníci apod., – jichž však bylo nejméně co do počtu. Tento fakt prakticky neumožňoval, aby v zastupitelských orgánech získali větší vliv či snad dokonce vyšší post zastupitelé, volení především třetími voličskými sbory, které tvořili voliči z řad „prostého“ obyvatelstva, jichž ale naopak bylo nejvíce. A právě nový volební řád z r. 1919 a celková demokratisace voleb na jeho základě přinesla obrat patrný začasté na první pohled, což platí i v případě Rájce: Do té doby stáli v čele obce zpravidla zástupci selského stavu, méně se objevují živnostníci (A. Kočvara, Fr. Brázda, A. Jablonka) a v jednom případě (M. Geiβer) vidíme panského zaměstnance. Avšak po volbách r. 1919, kdy už byly v praxi uvedeny i kandidátky dle politických stran, získali v Rájci naprostou většinu sociální demokraté a starostou byl 29. 6. 1919 zvolen za tuto stranu kandidující Josef Šenk102 (28. 10. 1871 až 9. 5. 1938), sedlář v č. 232, což jasně ukázalo, jakým způsobem byly volby v době rakouského mocnářství zkreslovány a ovlivňovány svým nerovnoprávným systémem, jednostranně nahrávajícím vyšším společenským vrstvám. R. 1919 kandidovaly v Rájci pouze tři politické strany: 1.) Československá sociálně demokratická strana dělnická, 2.) Strana společných voličů a 3.) Československá strana národně demokratická. Odevzdáno bylo 820 platných hlasů a jasnou převahu získali se 493 hlasy sociální demokraté, v zastupitelstvu tak dostali 15 mandátů a s nimi naprostou většinu. Druzí byli národní demokraté obdrželi 167 hlasů (=5 mandátů), třetí skončili společní voliči se 160 hlasy (=4 mandáty). Doplňme ještě, že počet členů zastupitelstva se na základě legislativní úpravy zvýšil na 24.103 Dne 29. 6. 1919 byl zvolen nejen starosta a rada (nově voleno pět radních), ale také dva náměstci starosty, což je další nóvum, s nímž se v této době v Rájci setkáváme. Znovu se mluví také o obecním tajemníkovi, jenž měl být k ruce starostovi a jemuž byla ustanovena „remunerace“ ve výši 60 korun, ale pouze s po tu dobu, kdy se bude žádat po „obci“ více práce. Obecní agendu měl nadále vyřizovat především starosta, jenž 102

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou 103

41

si tajemníka volil – jako už dříve stanoveno – dle vlastního uvážení a na vlastní odpovědnost. Starostu zastupoval první, případně druhý náměstek v případě nepřítomnosti, nebo zaneprázdnění.104 Zde vidíme další rozdíl oproti době rakouského mocnářství, kdy faktickým zástupcem starostovým byl I. radní. Těsně po zvolení nového zastupitelstva se objevily pochybnosti o finančním hospodaření za první světové války, nač 13. 7. 1919 upozornil člen zastupitelstva MUDr. Arnošt Huvar. Mělo dojít k oznámení okr. hejtmanství s žádostí o zaslání revizora účtů a obecního hospodářství. Přizván byl pan Kočí z Blanska, aby příslušné záležitosti prozkoumal před převzetím novým zastupitelstvem. K ruce měl důvěrníky Bohumíra Dymáčka, Františka Skotáka, Rudolfa Richtera a Josefa Havelku. Došlo k nalezení několika nesrovnalostí – především chyběly doklady k některým vydáním, jiné finanční položky byly zase příliš vysoké (např. na opravu cest, pump ap.).105 Ke konzultaci byl později přizván bývalý starosta Vincenc Blažek a radní Jan Rodkovský, nicméně v srpnu až září 1919 se problém zřejmě podařilo vyřešit a urovnat, neboť o něm nenalézáme další zmínky, stejně tak o případných sankcích, či postihu nepoctivého nakládání s obecním majetkem, na základě čehož lze usuzovat, že žádné nezákonnosti nebyly odhaleny. I díky této skutečnosti proběhlo předání obecní správy a veškerého obecního jmění nakonec v pořádku a bez sebemenších potíží.106 V souvislosti s finančním hospodařením obce byla na základě nové legislativy zřízena zvláštní tzv. finanční komise, zvolená poprvé 14. 9. 1919.107 Ustanovování komisí se v té době však neodrazilo jen ve vzniku komise finanční, ač byla patrně nejvýznamnější. Víceméně zároveň vznikla kupř. bytová komise, později (1924) hřbitovní komise aj. Prvním starostou Rájce po vzniku Československa byl – jak již poznamenáno – sedlář Josef Šenk,108 sociální demokrat. Zvolen byl celkem dvakrát – poprvé roku 1919

104

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 Tamtéž 106 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Protokol o předání obecní správy, kr. 1, inv. č. 56 107 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 108 Narodil se v Rájci n. Svit. č. 133 jako syn čtvrtláníka Jana Šenka (1842-1872). Grunt převzal Josefův starší bratr Vilém (1868-1946), jenž později rovněž zasedal v obecním zastupitelstvu a byl několik let nájemcem rájecké obecní cihelny „V úzkých“. Josef nehledal obživu v zemědělství, ale dal se na řemeslo – vyučil se sedlářem a několik let pobyl „na zkušené“ ve Vídni, kde se 11. 9. 1898 poprvé oženil – jeho manželka Marie (1872-1908) pocházela z Nové Říše. Po r. 1900 se vrátil do Rájce, kde provozoval svou živnost nejprve v č. 92, později v nově postaveném domě č. 232, kde žil až do své smrti. Patřil k příznivcům ideí, které hlásala tzv. Volná myšlenka československá a (narozdíl kupř. od bratra Viléma, zastupitele za lidovou stranu) neprojevoval přílišnou náklonnost římskokatolické církvi, pročež dle sdělení okr. správy politické v Boskovicích z církve dne 15. 4. 1925 vystoupil. Poté, co r. 1927 předal starostenský úřad Dr. Rakovčíkovi, byl ještě v l. 1927-1931 radním, po r. 1931 z veřejného života odešel. 105

42

a podruhé po uplynutí (nově) čtyřletého funkčního období r. 1923, při dalších volbách r. 1927 se stal členem obecní rady a na starostenský post znovu nekandidoval. K významným počinům v této době patří například zaklenutí potoka, který protékal téměř celou obcí, a to z důvodů hygienických i proto, že způsoboval časté záplavy a překážel dopravě – tento krok značně pozměnil k lepšímu vzhled několika částí městečka. Kvůli k dynamičtějšímu růstu obce a nové výstavbě docházelo k postupným parcelacím a prodejům pozemků obecních i případně patřících velkostatku. Aby budování nové zástavby probíhalo plánovitě, nechala r. 1925 obec vypracovat situační a regulační plán, avšak v praxi nakonec nebyl po neshodách s velkostatkem uplatněn. R. 1926 zakoupila obec pro hasičský sbor novou motorovou automobilovou stříkačku a v tomtéž roce byla dokončena regulace říčky Býkovky, započatá r. 1923 z podnětu jestřebského zastupitelstva – impulsem byla ničivá povodeň 12. 7. 1922, napáchající hlavně v Jestřebí, ale i v části Rájce mnoho škod. V téže době došlo z rozhodnutí zastupitelstva k historicky prvnímu pojmenování ulic v obci – poprvé se o věci začalo mluvit na sklonku roku 1922, ale zrealizování došla až na jaře 1923. Jednotlivé návrhy vytvořila ustanovená komise a předložila je posléze zastupitelstvu ke schválení. Některé tehdy zavedené názvy jsou platné dodnes. Významným činem v oblasti sociální péče bylo založení Chudinského fondu r. 1922, kam byly ukládány různé pokuty, dary a poplatky, z nichž se hradila pomoc chudým, bydlícím především v obecní pastoušce, chatrné budově naproti nové škole, kde v naprosto nevyhovujících poměrech žilo někdy až 40 nejchudších obyvatel městečka. Majetek obce rájecké r. 1924 pozůstával z 30 ha, 22 arů a 36 m2 polí; 6 ha lesa; 2 ha, 85 arů a 22 m2 luk a 29 arů, 52 m2 zahrad. K majetku obce patřily též obě školní budovy.109 V téže době, 8. 9. a 7. 12. 1923, bylo jednáno o vedení obecní kroniky dle zákona č. 80/1920 Sb., a 211/1921 Sb., přičemž 7. 12. došlo k ustanovení letopisecké komise,110 pověřené přípravami na zřízení a vedení obecní kroniky,111 s jejímž vedením bylo 109

Chytil, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. Praha, 1924, s. 565; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 110 Členové komise byli: Antonín Luňáček, řídící učitel v. v., Josef Konrád, učitel a Ladislav Ryšavý, odborný učitel. Předtím nebyla obecní kronika vedena a v této souvislosti zůstáváme odkázáni buď na Knížku pro paměť rodu Sáňků, Kroniku národní školy (zal. 1886), Kroniku měšťanské školy chlapecké (zal. 1912), případně na farní kroniku, kterou v roce 1874 založil druhý rájecký farář P. František Špaček (1841-1907), pro nějž některá historická data shromažďoval jeho přítel, moravský zemský archivář Vincenc Brandl (1834-1901), v době Špačkova farářování (1874-1892) častý host na faře v Rájci. 111 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou

43

na sklonku r. 1923 započato. Zároveň byl z rozhodnutí zastupitelstva jmenován prvním kronikářem odborný učitel měšťanské školy Ladislav Ryšavý112 (1880-1936). Bližší zřetel je třeba věnovat rokům 1925-1926, které přinesly událost, nemající v rájeckých dějinách obdobu – uvedená léta probíhala ve znamení nestability a rozkolu v obecním zastupitelstvu, který málem vedl k naprostému rozpadu a mimořádným volbám. Vše začalo na schůzi 15. 5. 1925, kde se nic z plánovaných bodů neprojednalo, neboť byla rozpuštěna po osobních sporech a slovních urážkách, což vyprovokoval lidovecký zastupitel Rudolf Vunderle113 (1873-1942), asekurační úředník (původně učitel) z č. 120, slovně napadnuvší učitele Josefa Konráda (1877-1946), zastupitele za živnostenskou stranu, ohledně nájmu odváděného ze školního bytu, přičemž jej označil za zloděje.114 Prvotně osobní spor se posléze rozrostl a stal doslova stranickou záležitostí, což se projevilo po nepatrném ustálení dne 27. 8. 1925, kdy se schůze zastupitelstva zúčastnilo jen 15 členů, a kdy lidovečtí zastupitelé oznámili neúčast na zasedáních a resignaci na své členství, přičemž zároveň odmítli jakoukoliv odpovědnost za usnesení, schválená bez jejich přítomnosti. Již předtím, 13. 8., poslali pak svou hromadnou resignaci na okresní správu politickou (tj. okr. úřad) v Boskovicích. Dalších schůzí během podzimu 1925 se skutečně neúčastnili a tím de facto bojkotovali činnost samosprávy, což způsobovalo komplikace, neboť pro malý počet přítomných nebyla zasedání usnášeníschopná, takže se svolávala nadvakrát dle §42 obecního zřízení a §2 novely z r. 1919, kdy takto svolaná schůze mohla činit usnesení bez ohledu na počet přítomných. Ne pokaždé se ale k této možnosti sahalo, kupř. 3. 12. 1925 se na zasedání měl projednávat obecní rozpočet, starosta Josef Šenk však věc odložil s odůvodněním, že v natolik důležitých věcech nemůže rozhodovat zastupitelstvo nekompletní a navíc s rozvířenými emocemi.115 Rozpočet zůstal následkem toho neprojednán – názorný příklad, jak bojkot lidoveckých

112

Funkci vykonával s obdivuhodnou pečlivostí do r. 1927, kdy odešel do Lysic jako ředitel tamní měšťanské školy. Vedení kroniky po něm převzal řídící učitel v. v. František Jurek (1862-1937), který se do Rájce přistěhoval teprve v srpnu 1926 na odpočinek; kronikářem jmenován 13. 10. 1927. Byl sběratelem lidových tanců, zpěvů a zvyků, zač dostal r. 1893 zlatou medaili. Funkce kronikáře se vzdal ze zdravotních důvodů r. 1935, kdy ji převzal odborný učitel Miroslav Šedivý (1891-1941), ovšem už r. 1937 pro nemoc přestal kroniku vést. Na jeho práci navázal až v roce 1948 prof. Josef Nechuta (1902-1978), který zpětně doplnil i záznamy k chybějícím rokům. V roce 1950 přejal funkci kronikáře učitel Jan Mudrych (1891-1973), a to z usnesení MNV z 5. 10. t. r. Od r. 1960 vedena společná Kronika města Rájec-Jestřebí. 113 Syn Jana Vunderleho (1845-1897), obuvníka v č. 120 a člena obecního výboru v l. 1879-1885 a 1888 až 1897. Jednalo se o mimořádnou osobu, notorického sudiče a stěžovatele, který neustále vyhledával, či vyvolával konflikty, soudil se o malichernosti se sousedy i s obcí (kupř. při stavbě nové školní budovy) a úřady neustále obtěžoval stížnostmi a udáními (podepsanými, nebo anonymními). 114 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 115 Tamtéž.

44

zastupitelů narušoval činnost i chod samosprávy, včetně potíží, které mohly být způsobeny v obecním hospodářství. V únoru 1926 členové za lidovou stranu přislíbili účast na schůzi a podepsali také příslušný oběžník, neboť její svolání sami podporovali, ale nakonec se v den konání, tj. 22. 2., nedostavili a písemně oznámili, že trvají na své resignaci. Proto byly projednány jen některé méně důležité body116 a bylo zároveň oznámeno, že František Brázda, František Skoták a Jan Perout vystoupili 21. 2. z lidové strany. Následně 23. 2. vystoupili ještě Vilém Musil a Rudolf Vašíček, čímž pozbyli mandáty v zastupitelstvu. Následně bylo jednání celého lidoveckého „sboru“ všemi přítomnými odsouzeno, načež zastupitel za Stranu pokrokových občanů Antonín Formánek, úředník ČSD, navrhl oznámení celé věci okresní správě politické v Boskovicích s žádostí, aby proti členům „takto mařícím a znevažujícím veškerou práci v obci“ zakročila dle zákona a buď je donutila k účasti na zasedáních, nebo zastupitelstvo rozpustila a byly vypsány předčasné volby.117 Formánkův návrh byl přijat, okr. správa politická byla o věci uvědomena a v důsledku toho se schůze dne 12. 3. 1926 zúčastnil na přání lidoveckých zastupitelů osobně okresní hejtman Dvořák, který požadoval okamžité urovnání sporu namísto pozdějších písemných stanovisek. Lidovečtí zastupitelé po jeho intervenci a různých projevech vzali resignaci zpět, a dále bylo usneseno, aby starosta kdykoliv při případných nevhodných slovních invektivách nestranicky odňal slovo a zabránil podobným rozkolům. Po projevu hejtmana Dvořáka, v němž zdůraznil, aby se vždy hledělo prvořadě na zájmy obce a aby nebyly na půdu zastupitelstva zatahovány osobní spory, se celá věc ukončila a urovnala.118 Na okamžik se ještě vraťme do roku 1923, kdy proběhly 16. 9. obecní volby. Narozdíl od prvních poválečných vzrostl počet kandidujících stran na sedm, a to: 1.) Komunistická strana, 2.) Strana pokrokových občanů, 3.) Strana občanů nepolitických, 4.) Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, 5.) Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, 6.) Československá strana lidová a 7.) Československá sociálně demokratická strana dělnická. Tato skutečnost sama o sobě může mj. dobře dokumentovat postupný rozvoj politického života

116

Ochrana ptactva a výroby rostlinné, záležitosti sestavení voličských seznamů, udržovací práce na Býkovce, dar 50 korun družině oslepených vojínů, záležitost plotu Cyrila Zemandla na obecním pozemku a umístění zákazu vjezdu do uličky u Krahulcových (č. 60) pod pokutou 20 korun. 117 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 118 Tamtéž.

45

v demokratickém Československu, projevující se mj. právě vznikáním dalších a dalších stran. Výsledky byly následující: Komunisté obdrželi 96 hlasů (=2 mandáty), pokrokoví občané 144 hlasů (=4 mandáty), občané nepolitičtí propadli s 37 hlasy (=1 mandát), republikáni získali 85 hlasů (=2 mandáty), živnostensko-obchodnická strana 79 hlasů (=2 mandáty), lidovci zvítězili z 358 hlasy (=9 mandátů) a konečně sociální demokraté získali 177 hlasů (=4 mandáty). Celkem bylo odevzdáno 976 platných hlasů.119 Právě vzhledem k nejvyššímu počtu mandátů pro lidovou stranu měl bojkot zasedání ze strany jejích zastupitelů při rozkolu v l. 1925-1926 tak dalekosáhlé důsledky. Povšimnout si však lze další zajímavé skutečnosti – zatímco o volbách r. 1919 s přehledem zvítězila sociální demokracie, nyní se již největší přízni těšila lidová strana, jejíž organisace v Rájci vznikla r. 1920. Tento rozdíl byl mj. dán také tím, že zatímco lidová strana byla profilací víceméně jediná svého druhu, došlo vznikem nových politických stran k jakémusi „rozbití“ původní jednotnější a silné voličské základny sociálně demokratické strany a roztříštění těchto hlasů mezi strany další (především komunistickou a pokrokových občanů). Z doby Josefa Šenka se dochoval zajímavý souhrnný přehled, rekapitulující volební období 1919-1923, vyhotovený po zasedání 8. 9. 1923, kdy byla vzhledem k blížícím se volbám provedena uzavírka obecního zastupitelstva. Mj. podává obraz toho, jak objemná byla agenda, kterou museli tehdejší zastupitelé – především starosta a radní – vyřizovat: r. 1919 šlo o 280 úředních dopisů, r. 1920 o 627, r. 1921 o 1355, r. 1922 o 1020 a r. 1923 o 923. Kromě toho se dozvídáme, že od 13. 7. 1919 do 8. 9. 1923 proběhlo 45 schůzí zastupitelstva, a že r. 1919 bylo vydáno 43 domovských listů, r. 1920 118, r. 1921 51, r. 1922 73 a r. 1923 76.120 Konečně – hodilo by se zmínit ještě další zajímavost, vlastně prvenství, které období 1919-1923 náleží – až do r. 1919 zasedali v obecním zastupitelstvu pouze muži, což se změnilo 11. 10. 1919. Poté, co se začátkem října vzdal mandátu zastupitel Josef Jalový, nastoupila na jeho místo náhradnice Gabriela Janochová (1888-1949) z č. 72 a stala se tak historicky první ženou, činnou v rájecké samosprávě.121 Volební období 1923-1927 má pak rovněž tu zvláštnost, že během něj měla obecní rada devět členů (tj. starosta, dva náměstci a šest radních) namísto osmi, jak to119

Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55. 120 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 121 Tamtéž

46

mu bylo předtím i potom, kdy bylo voleno pět, nikoliv šest radních. Proč právě nyní došlo k této změně není prameny podchyceno. Další obecní volby proběhly 16. 10. 1927, kdy se opět zvýšil počet kandidujících stran, a to na osm. Byly to: 1.) Komunistická strana, 2.) Československá strana národně socialistická, 3.) Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, 4.) Československá sociálně demokratická strana dělnická, 5.) Československá národní strana práce a pokrokových občanů, 6.) Československá strana lidová, 7.) Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu a 8.) Strana občanů nepolitických. Ve volbách bylo odevzdáno celkem 992 platných hlasů, z nichž obdrželi komunisté 167 hlasů (=4 mandáty), národní socialisté 117 hlasů (=3 mandáty), živnostenskoobchodnická strana 70 hlasů (=2 mandáty), sociální demokraté 115 hlasů (=3 mandáty), pokrokoví občané 96 hlasů (=2 mandáty), lidovci 285 hlasů (=7 mandátů), republikáni 64 hlasů (=1 mandát) a občané nepolitičtí 78 hlasů (=2 mandáty).122 Pro volební období, počínající r. 1927, bohužel chybí jeden z nejzásadnějších pramenů, a to protokoly ze zasedání zastupitelstva. Poslední jsou z podzimu r. 1926 a následující kniha, obsahující protokoly z let 1926-1944 je v současné době nezvěstná stejně tak, jako kniha protokolů ze zasedání rady pro roky 1937-1946. Protokoly rady jsou nicméně zachovány kompletně do r. 1936 a mohou alespoň částečně a v něčem nahrazovat ztracené protokoly zastupitelstva. Na druhé straně se ale z této doby (počínaje 20. léty) zachovalo velké množství spisového materiálu jak ve fondu obecního archivu, tak ve fondu okresního hejtmanství v Boskovicích (obzvláště v souvislosti s volbami, personálními záležitostmi atp.), díky němuž lze dějiny rájecké samosprávy podrobně postihnout, aniž bychom naráželi na slepá místa jako se stávalo v případě období před rokem 1876. Po zmíněných volbách r. 1927 byl zvolen starostou MVDr. Hubert Rakovčík123 (16. 10. 1870 – 6. 5. 1943), vojenský a později praktický zvěrolékař z č. 137, jenž zůstal ve funkci nejdéle ze všech dosavadních starostů – plných 16 let až do své smrti r. 1943, ač je potřeba připomenout, že zhruba v posledním roce života byl velmi těžce nemocen a v úřadu ho fakticky zastupoval Alfred Chwatik-Tugemann, o čemž bude ještě řeč.

122

Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55. 123 Tamtéž.

47

MVDr. Hubert Rakovčík124 patří vedle Antonína Kočvary k nejlepším starostům v historii Rájce a ani bezmála sedmdesát let od jeho úmrtí na tomto hodnocení nic nezměnilo, jak mj. ukázaly připomínky jeho 135. výročí narození r. 2005. Je taktéž pravda, že jen málokterý z „obecních představených“ zanechal po sobě na štítě místních dějin tak výrazný otisk, jako Dr. Hubert Rakovčík. Z významných událostí, které byly uskutečněny za jeho starostování – a mnohé díky jeho neobyčejné iniciativě, pružnému jednání a maximálnímu úsilí, věnovanému obci – jmenujme ty nejdůležitější: především je potřeba zmínit vybudování kanalizace (1927-1929) a vodovodu (započato již r. 1923). Následně byl r. 1930 rozšířen přes řeku Svitavu na „Malou Stranu“, 125 čímž došlo k částečnému vyřešení problému zásobování kvalitní pitnou vodou, který se diskutoval již od počátku 20. století a byl dlouho řešen spíše různými úpravami studní, zřizováním samospádových vodovodů dílčích v částech obce apod., kdy si kupř. někteří obyvatelé se svolením obecního zastupitelstva a velkostatku budovali vedení od veřejných studní k svým domům. Studny ovšem zdaleka nestačily pokrýt celou spotřebu a v některých případech lidé museli chodit pro vodu velmi daleko, někdy navíc nevyhovovaly hygienickým a zdravotním požadavkům. Během 30. let byl vodovod několikrát upravován tak, jak vzrůstala aktuální potřeba pitné vody.126 Konečné vyřešení otázky vodovodu v Rájci spadá nicméně až do 50. let 20. století. V roce 1928 bylo upraveno náměstí a při příležitosti 10. výročí republiky odhalen pomník padlým ve světové válce, přenesený později na současné stanoviště poblíž rybníku „Klimšák“. Následovaly úpravy a dláždění cest a chodníků v celé obci, obecní pozemky byly osázeny jabloněmi a třešněmi, přičemž nadále probíhala praxe známá 124

Narodil se v Louce u Znojma jako syn vojenského zvěrolékaře MED. V. Valentina Rakovčíka (16. 7. 1836 – 15. 2. 1910) a jeho ženy Josefy roz. Koutné (29. 3. 1847 – 7. 7. 1935). Již r. 1871 se rodina přestěhovala do Rájce nad Svitavou, kde se Valentin Rakovčík po své superarbitraci stal po Marcelu Geiβerovi panským zvěrolékařem. Působil jako dlouholetý předseda veteránského spolku, byl členem zastupitelstva a rady (1891-1910). Hubert Rakovčík navštěvoval v Rájci obecnou školu, pak studoval gymnasium v Brně a v l. 1888-1891 vojenský zvěrolékařský ústav, po absolvování nastoupil službu v nemocnici státního hřebčince v Radovci. Později působil přímo v tamním hřebčinci a stal se odborníkem v oblasti chovu koní. Působil také v plemenářské stanici Luczyna v Sedmihradsku, od r. 1904 v hřebčinci v Nemošicích u Pardubic, kde uskutečňoval četné přednášky o chovu koní na chovatelských schůzích a psával články do odborného tisku. R. 1911 byl přeložen do Domažlic a povýšen na vrchního vojenského zvěrolékaře. R. 1916 byl komandován k 7. armádě Pflanzer-Baltinově, ale brzy přeložen zpět do Domažlic, odkud r. 1919 po zrušení hřebčince přešel do Hodonína a r. 1921 do Opavy jako velitel hřebčince. Po vážném onemocnění (následek mrtvice) byl superarbitrován a usadil se v Rájci jako praktický zvěrolékař. Kromě toho, že v Rájci působil jako starosta, byl též předsedou okresního starostenského sboru blanenského (později předsedou čestným), předsedou Spolku pro chov koní, funkcionářem okresního hospodářského spolku a místopředsedou starostenské sekce ústředí moravských okresů, měst a obcí v Brně. R. 1940 byl jmenován čestným občanem Rájce nad Svitavou. S manželkou Otýlií roz. Sponnerovou (1891-1986) měl jediného syna Huberta (1911-1928), který však předčasně zemřel. 125 Tj. část Rájce mezi Svitavou a železniční tratí. 126 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 102-103

48

už v dobách dřívějších – totiž možnost „koupit“ si strom, či stromy a plody očesat, přičemž peníze z tohoto „kupu“ šly obecní pokladně. V l. 1936-1938 probíhalo jednání ohledně stavby nové poštovní budovy a umístění poštovního úřadu vůbec (do nějž se zapojilo i sousední Jestřebí), kdy za velkého přispění Rakovčíkova byla nakonec zřízena moderní budova pro poštovní úřad. Za zmínku stojí také sociální péče, především v době hospodářské krize, kdy obec platila potřebným stravovací lístky, dále vyplácela mzdy za nouzové práce pro nezaměstnané (např. stavba obecního skladiště apod.), přičemž tyto náklady dosahovaly částek až kolem 100 000 korun. Kromě toho poskytovala obec za 5 korun ročně místa pro vyřazené železniční vagóny, které sloužily jako improvisované příbytky pro nezaměstnané. R. 1935 byla konečně zbourána nedůstojná obecní pastouška, považovaná již několik let za ostudu obce, přičemž bylo též upozorňováno na nevhodnost jejího umístění naproti budově školy, kdy děti bývaly často bezděčnými svědky „scén“ pro mládež zcela nevhodných. Nákladem obce byl přibližně v téže době postaven chudobinec a starobinec (dům č. 306 na konci obce směrem k Doubravici, kde se dodnes říká „U starobinca“), v němž ti nejchudší mohli bydlet zdarma.127 Dr. Hubert Rakovčík měl mnohé plány, které bohužel nedošly zrealizování ať třeba z finančních důvodů (především za války), pro nedostatek podpory i proto, že je nestihl uskutečnit. Tak například zůstala „na papíře“ stavba koupaliště, regulace řeky Svitavy (projektována v letech 1937-1941, která měla navázat na regulaci Býkovky. Zůstalo jen při vybudování ochranné hráze na dolním toku říčky Býkovky u soutoku se Svitavou v l. 1938-1939), nedošlo ani k vybudování obecního domu – obci stále sloužily prostory školy, obecní kancelář se pak nacházela přímo v domě starosty, který tedy ponejvíce úřadoval doma. Jako zajímavost můžeme zmínit, že v Rakovčíkově době docházelo postupně k velkému vzepětí různých odvětví sportovního vyžití a to nikoliv už jen pod hlavičkou Sokola, ač bylo hojně využíváno prostor sokolovny a přiléhajícího hřiště. V Rájci tehdy vznikl Odbor Klubu českých turistů (1927), který zřídil směrovky od nádraží do Moravského krasu a pečoval o turistické značky, ve škole pak provozoval o prázdninách noclehárnu. R. 1931 – v době všeobecného vzepětí trampingu – bylo v Rájci ustanoveno též sdružení trampů.128 Zapomenout nelze ani na to, že Dr. Rakovčík se v době okupace všemožně snažil o zmírnění dopadu různých tíživých událostí na obec. V souvislosti s tím zmiňme i deputaci, vyslanou obecním zastupitelstvem 18. 11. 1938 k řediteli velkostatku a generálnímu plnomocníkovi knížete Salma, hraběti Karlu 127

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů ze schůzí obecní rady 1923-1929, inv č. 4, Kniha protokolů ze schůzí obecní rady 1929-1937, inv. č. 5; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 109 128 Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 111; soukromý archiv autora

49

Belcredi s tím, aby nepřijímal do služeb cizince (rozumějme – především tedy Němce), což hrabě Belcredi, jenž nebyl nacistickému Německu nakloněn, rád přislíbil.129 Za četné zásluhy o zvelebení obce byl Dr. Hubert Rakovčík při příležitosti 70. narozenin jmenován čestným občanem Rájce nad Svitavou. Slavnostní schůze se konala 16. 10., kdy mu bylo také čestné občanství předáno.130 Do čela obce byl zvolen rovněž po volbách 27. 9. 1931. Volby probíhaly od osmi hodin ráno a účastnilo se jich sedm politických stran: 1.) Komunistická strana, 2.) Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, 3.) Československá strana národně socialistická, 4.) Československá sociálně demokratická strana dělnická, 5.) Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, 6.) Občané pro rozumné hospodaření a šetření v obci a 7.) Československá strana lidová. Odevzdáno bylo celkem 1058 platných hlasů, z nichž obdrželi: komunisté 89 hlasů (=2 mandáty), živnostensko-obchodnická strana 301 hlasů (=7 mandátů), národní socialisté 104 hlasů (=2 mandáty), sociální demokraté 160 hlasů (=4 mandáty), republikáni 50 hlasů (=1 mandát), občané pro rozumné hospodaření 68 hlasů (=2 mandáty) a lidovci 286 hlasů (=6 mandátů). Volba starosty, radních a náměstků proběhla 7. 11. 1931.131 Obecní zastupitelstvo v Rájci zůstalo pak během 30. let víceméně ve stejném složení, neboť po volbách 27. 9. 1931 následovaly další až r. 1938, v roce 1935 nebyly uskutečněny vzhledem k prodloužení funkčního období na 6 let zákonem č. 122/1933 Sb., díky jehož ustanovením proběhly volby v řadě obcích (nejen tedy Rájci) až téměř „vpředvečer“ okupace. Úředním připomenutím okresního úřadu ze dne 14. 5. 1938 bylo upomenuto na vypsání obecních voleb, 16. 5. vznikla vyhláška o vypsání voleb a jejich stanovení dle §11 zákona č. 75/1919 Sb., na neděli 12. 6. 1938 a dána podmínka odevzdání kandidátek ve dvojím stejnopise na obecní úřad nejpozději do 12 hodin 29. 5. Zároveň byly uvedeny podmínky veřejného vyložení voličských seznamů k nahlédnutí. Tyto volby ale mají určité zajímavé specifikum – lze totiž říci, že prakticky vůbec neproběhly, neboť na kandidátkách se sešlo pouze 24 kandidátů a tento počet odpovídal počtu členů zastupitelstva. De facto tedy nebylo koho volit a klasické volby tím odpadly. Za tím účelem se již 30. 5. sešla volební komise konstatující, že je stejný počet kandidátů jako zastupitelů, přičemž nebyly shledány důvody, proč by navržení kandidáti ne-

129

Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 107 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; Selské hlasy 30. 10. 1940 131 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677 130

50

mohli být do funkcí „zvoleni“. Z tohoto důvodu dle §27 zákona č. 75/1919 Sb., obecní volby odpadly, o čemž ještě téhož dne uvědomil Dr. Rakovčík okresní úřad. Výsledek „volby“ byl 31. 5. vyvěšen a v dané lhůtě 1. – 8. 6. nebyly vzneseny žádné námitky, pročež bylo zastupitelstvo prakticky považováno za zvolené. 25. 6. 1938 proběhla ustavující schůze, kde byl zvolen starosta (jejž ve funkci potvrdil zemský úřad v Brně přípisem z 19. 7. 1938 a okresní úřad v Boskovicích přípisem z 22. 7. 1938), radní a náměstci starosty, posléze byly skládány sliby věrnosti. Závěrem lze dodat, že 20. 6. urgoval okresní úřad v Boskovicích zvolení náhradníků, které si měla každá strana stanovit do 25. 6. 1938.132 Výsledek této volby-nevolby byl následující: Komunistická strana získala 2 mandáty, Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská 7 mandátů (čímž se stala nejsilnější stranou), Československá strana národně socialistická 2 mandáty, Československá sociálně demokratická strana dělnická 4 mandáty, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 1 mandát, Občané pro rozumné hospodaření a šetření v obci 2 mandáty a Československá strana lidová 6 mandátů. Je pravděpodobné, že tato situace nebyla nahodilou, ale dopředu dohodnutou. Zřejmě se tak stalo na schůzi 25. 5. 1938 v hostinci Ferdinanda Černého (nástupce A. Kočvary v č. 43), kde zástupci jednotlivých politických stran jednali o sestavení kandidátek tak, aby každá strana obdržela stejný počet hlasů, jako při volbách r. 1931.133 Události, jež se seběhly na podzim 1938, však ještě téhož roku zasáhly do podoby rájeckého zastupitelstva – 30. 12. 1938 vydal okresní úřad připomenutí ohledně rozpuštění komunistické strany (činnost zastavena 20. 10., rozpuštěna 28. 12.) a s tím související ztrátě mandátů jejích zastupitelů ve všech obecních zastupitelstvech. V důsledku tohoto opatření museli rájecké zastupitelstvo opustit členové za KSČ, a to František Hlaváček, kontrolor okr. nemocenské pojišťovny z č. 41, a Rudolf Vymazal, dělník z č. 263. Věc se týkala samozřejmě i náhradníka za KSČ Jana Kučery, dělníka z č. 249. Poznamenejme, že Rudolf Vymazal z KSČ vystoupil r. 1933, aby nemusel platit příspěvky, nicméně i tak se jej vyloučení dotklo, neboť jednak za stranu kandidoval a jednak byl jejím sympatizantem. 14. 2. 1939 byli na místa odvolaných komunistických

132

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55; SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou 133 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55

51

zastupitelů jmenováni (tedy ne zvoleni!) Karel Novotný, poštmistr z č. 190, Josef Jachan, stolař z č. 168, a za náhradníka pak Rudolf Němec, zámečník z č. 95.134 Změny, jež během okupace zaznamenáváme, děly se v naprosté většině z popudu vyšších míst, volby samozřejmě během války neproběhly. Zřejmě z vlastní vůle podal 13. 5. 1940 resignaci na členství v zastupitelstvu Rudolf Písařík, zedník z č. 15, sociální demokrat, jenž jako důvod resignace uvedl, že je „62 roků stár a častěji churav“. Skutečnost byla oznámena okresnímu úřadu a dále pak oberlandrátovi v Prostějově, načež bylo nakázáno, aby nebyl na uprázdněné místo povoláván náhradník (zřejmě proto, že šlo o sociální demokracii). Teprve 1. 7. 1940 byl na uprázdněné místo dosazen Němec Adalbert Augustin z č. 243, ředitel šamotky. V téže době, v květnu 1940, bylo zastupitelstvu oznámeno, že dosavadní slib věrnosti pozbývá platnost, pročež museli skládat slib nový dle dekretu státního presidenta č. 83 z 8. 3. 1940. V duchu několika personálních změn se nesl rok 1941. Adalbert Augustin přesídlil do Prahy, čímž, jak oznámil, nemůže nadále zastávat funkci v obecním zastupitelstvu, načež 28. 1. 1941 byl na jeho místo jmenován další Němec, Alfred ChwatikTugemann, účetní velkostatku z č. 85, horlivý nacista a člen nacistických organisací. Téhož roku 13. října zemřel po dlouhé nemoci dosavadní I. náměstek starosty, učitel Miroslav Šedivý (1891-1941) a následné dění bylo plně ovlivněno rozhodnutími z nadřízených míst – dle přípisu oberlandrátu v Brně ze dne 23. 10. 1941 okr. hejtmanovi boskovickému Franzi Rudolfovi měl být novým I. náměstkem jmenován ChwatikTugemann, což se stalo 9. 11. 1941. Na uvolněném místě v zastupitelstvu neměl oberlandrát zvláštní zájem, proto nebylo námitek proti dosazení prvního náhradníka v pořadí Františka Tihona, rolníka v č. 32. Naopak krásný příklad nucených personálních změn nám poskytují resignace dalších dvou zastupitelů – Viléma Jalového, stolaře v č. 237, a Eduarda Mokrého, rolníka v č. 7. Začátkem prosince přišlo nařízení, aby obecní rada uvolnila jedno místo vyloučením člena, nejlépe legionáře apod., neboť okr. úřad potřebuje uvolnit a znovu obsadit jedno místo radního. 5. 12. 1941 byla veliteli četnické stanice v Rájci doručena výzva okresního úřadu, aby vyšetřil a oznámil, který člen rady je státoobčansky nespolehlivý, či zanedbává povinnosti z funkce plynoucí, nebo není schopen tuto funkci dostatečně zastávat vzhledem k stáří, nemoci apod. Zároveň bylo starostovi nařízeno, aby vyzval k resignaci Eduarda Mokrého z některého z výše uvedených důvodů, načež se 134

SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou.

52

jmenovaný 20. 12. 1941 vzdal mandátu (oficiálně „pro nemoc“) a pozbyl tak i členství v mléčné komisi. Dne 6. 1. 1942 byl okr. úřadem v Boskovicích zproštěn svých funkcí. V návaznosti na nutnost uvolnit místo v radě bylo oznámeno, že vhodnou osobou pro vyzvání k resignaci je Vilém Jalový, a to pro stáří 66 roků. Dne 11. 12. bylo tedy starostovi Dr. Rakovčíkovi od okr. hejtmana Franze Rudolfa nařízeno, aby výše uvedeného vyzval k resignaci, čemuž nebylo vyhnutí. Proto Vilém Jalový sepsal vlastnoručně 23. 12. 1941 resignaci, v níž jako důvod uvedl, že „pro své stáří nemohu vykonávati povinnosti člena obecní rady a obecního zastupitelstva“. Funkce byl zproštěn 14. 1. 1942. Z dostupných pramenů se však nedozvídáme, kdo byl dosazen na jeho místo, což je vcelku zvláštní bereme-li v potaz, že uvolnění místa v radě bylo od počátku cílené.135 V roce 1942 vážně onemocněl Dr. Hubert Rakovčík, jejž často zastupoval jeho I. náměstek Alfred Chwatik-Tugemann. Dne 21. 12. oznámil dr. Rakovčík v německy psaném dopise okr. úřadu, že odevzdává obecní věci do správy I. náměstkovi vzhledem k onemocnění a odjezdu do nemocnice. O půl roku později, 6. 5. 1943, dr. Hubert Rakovčík zemřel, což ještě téhož dne oznámil Chwatik-Tugemann okresnímu úřadu. Výnosem téhož úřadu z 15. 5. 1943 byl následně Alfred Chwatik-Tugemann 136 (14. 2. 1894 – květen/červen 1945) dosazen za starostu v Rájci. Ve funkci setrval do r. 1944, kdy okr. úřad jmenoval dne 2. 3. 1944 starostou obce Leodegara Zichu (3. 9. 1885 – 8. 9. 1967),137 majora dělostřelectva v. v., z č. 142. Tímto výnosem okr. úřadu byl mjr. Zicha jmenován členem obecního zastupitelstva a současně s tím i starostou, a to s odvoláním na §63 obecního volebního řádu a vládní nařízení č. 314 z 9. 12. 1943. Slib věrnosti

135

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55; SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677 136 Původním jménem Alfred Vladimír Chwatik, rodák z Popudína, důstojník německé národnosti. Do Rájce přišel z Hodonína a stal se účetním salmovského velkostatku. R. 1938 si na vlastní žádost změnil příjmení na Tugemann, ale nakonec užíval příjmení oboje. Za války byl správcem židovského majetku, členem a funkcionářem několika nacistických organisací (NSDAP, Kriegerkameradschaft). Za svého působení nabádal české občany, aby zanechali projevů nespokojenosti s nacistickým režimem, důsledně a přísně plnil nařízení vyšších míst, zejména okr. úřadu. Donašečství na gestapo mu nebylo nikdy prokázáno. Před osvobozením z Rájce uprchl, byl ale v Brně zadržen, poslán zpět a pak veden celou obcí na potupu s řetězem kolem krku. Posléze byl odveden do Boskovic, kde se podrobil vyšetřování vojenským soudem, nicméně v květnu, nebo červnu 1945 buď zemřel, či byl zabit. 137 Mjr. Leodegar Zicha pocházel z Miroslavi, jeho otcem byl Josef Zicha (1856-1903), obchodník, žijící v Rájci od r. 1892 nejprve v č. 6 a později v č. 142, které moderně přestavěl s krásnou secesní fasádou dodnes zachovanou. Byl též členem obecní rady (1901-03). Leodegar Zicha působil u dělostřelectva československé armády, kde dosáhl hodnosti majora. 1. 11. 1939 byl dán do výslužby a vrátil se do Rájce, v němž byl v l. 1944-1945 starostou, po osvobození pak vypomáhal při MNV, především v zásobovacích záležitostech. Ač byl do úřadu r. 1944 dosazen pronacistickým okr. úřadem v Boskovicích, není z pramenů ani z povědomí pamětníků zřejmé, že by si kdy osobně zadal s nacismem, natož že by byl kolaborantem, o čemž svědčí i pozdější působení při MNV, což by mu jakožto osobě zdiskreditované v době okupace nebylo umožněno.

53

složil mjr. Zicha 20. 3. a téhož dne převzal fakticky obecní správu do svých rukou, první zasedání řídil 27. 4. 1944.138 Obecní úřad byl během okupace poměrně výrazně zatížen vyřizováním německých předpisů (tresty, seznamy odsouzených, záležitosti stanného práva), zavedením řízeného hospodářství, opatřeními úřadu práce v Blansku, posíláním lidí na zákopové práce, požárními sbírkami a od r. 1941 pravidelnými sbírkami na německé válečné potřeby, přičemž vlastní hospodaření obce bylo citelně utlumeno. Už tenkrát fungoval pro obecní účely místní rozhlas, měl však pouze jeden amplion na budově školy, jinak se všechny potřebné věci nadále vyhlašovaly léta užívaným bubnováním, případně zveřejněním na úřední desce.139 Mjr. Zicha stál v čele Rájce až do květnových dnů roku 1945. Rájec byl osvobozen Rudou armádou 9. 5. 1945, kdy ještě téhož dne v dopoledních hodinách utíkaly obcí poslední jednotky německé armády, jíž přijížděli vojáci Rudé armády doslova „v patách“ nadšeně vítáni obyvatelstvem, které záhy začalo plnit ulice i náměstí. Již v době osvobození byl ustanoven revoluční místní národní výbor, který ve dnech 9. – 10. 5. 1945 naplno zahájil činnost a jehož předsedou se stal odborný učitel Antonín Vladík (8. 6. 1900 – 25. 12. 1980)140 z č. 181. Bezprostředně po svém ustanovení zřídil revoluční MNV komisi sociální, bezpečnostní, hospodářskou, průmyslovou, osvětovou, zásobovací a bytovou (jež především převzala správu bytů po odsunutých Němcích, které byly přidělovány českým žadatelům. Vedl ji Ing. Jaroslav Vitouch). Důležitost v kontextu dobovém měla bezpečnostní komise, vyšetřující hlavně postoje a činy některých osob za okupace. Mezi vyšetřovanými byla též rodina knížete Huga Mikuláše SalmReifferscheidta (1893-1946), jemuž byl na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 zkonfiskován veškerý majetek. Protokoly bezpečnostní komise byly vkládány mezi protokoly ze zasedání zastupitelstva, případně rady, což autor považuje za jeden z hlavních důvodů, proč v pozdější době tyto svazky zmizely (podrobněji o tom později).141 138

SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou. 139 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 112 140 Narodil se v Rájci jako syn stavitele, zednického mistra a štukatéra Antonína Vladíka (1853-1927) původem z Holešína. Vystudoval učitelský ústav v Brně a posléze jako učitel působil v Babicích, Vranové, Rosicích, Šlapanicích, Ráječku a od r. 1939 ve svém rodišti jako odborný učitel na měšťanské škole, kde byl od r. 1948 ředitelem. Bydlel v činžovním domě č. 181, který postavil jeho otec, a byl proslulý mj. svou rozsáhlou knihovnou stejně tak, jako patrně žáky vymyšlenou přezdívkou „Pikýr“, jíž ho dodnes pamětníci v dobrém nazývají. Dle svědectví pamětníků si zachovával přirozenou autoritu, avšak nechyběla mu vlídnost a přívětivost v jednání s dospělými i dětmi, díky čemuž byl osobou v obci oblíbenou. 141 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou

54

Již v červenci 1945 musel ale revoluční MNV řešit aktuální otázky ohledně tyfové epidemie,142 která zcela ochromila život v obci, uzavřené do naprosté karantény, následkem čehož se opozdily volby a ustanovení řádného Místního národního výboru. Stalo se tak až 12. 9. 1945, kdy funkci předsedy po A. Vladíkovi převzal nově zvolený Josef Bezděk143 (12. 9. 1901 – 21. 4. 1971) z č. 348, dílovedoucí v Keramostroji Blansko.144 V předsednické funkci zůstal také po volbách 26. 5. 1946, kdy v Rájci zvítězili komunisté s 29,81% hlasů.145 Změny ve složení MNV ale prozatím nelze přesně postihnout, neboť jeho materiály, uložené ve Státním okresním archivu Blansko, zůstávají zatím nezpracovány a – jak se zdá – jsou navíc z prvních poválečných let zachovány velmi troskovitě. Víme, že rada MNV po zmíněných volbách r. 1946 fungovala ve složení: Josef Bezděk – předseda, první místopředseda Antonín Fránek, druhý místopředseda František Hlaváček, členové Antonín Vladík, František Brázda, Ing. Leopold Kunc, Oldřich Plhoň a Rudolf Müller ml. Dne 14. 4. 1947 se Josef Bezděk vzdal své funkce, aby se mohl zcela věnovat činnosti v podniku, kde působil jako předseda výrobního výboru, MNV prozatímně řídil místopředseda Antonín Fránek až do 28. 6. 1947, kdy byl 22 hlasy zvolen nový předseda Karel Novotný146 (31. 5. 1901 – 7. 3. 1963) z č. 190, později č. 298, poštmistr v Rájci, který ve funkci setrval do r. 1950.147 Prvními úkoly bezprostředně po osvobození bylo především zásobování, finanční otázky, strážní služby, konsolidace zemědělství aj. oblastí v obci a samozřejmě také záležitosti vysídlovaných lidí německé a maďarské národnosti, přičemž byly v zámeckém parku a v areálu pily zřízeny sběrné tábory, v nichž žilo dohromady na 27 000 osob. Zároveň tehdy z Rájce odešlo na 40 rodin osídlovat obce po odsunutém 142

Jedna z nejhorším pohrom, které Rájec postihly. Epidemie se rozšířila v červnu ze zajateckého tábora v zámeckém parku, kde vzala původ v hrůzných hygienických podmínkách. 8. 7. 1945 byla obec úředně uzavřena (nestavěly tu vlaky, u cest stály stráže a byly zakázány vjezdy i výjezdy, dopisy se přežehlovaly žehličkou, či pekly v troubě), ošetřování nemocných zajišťovali místní lékaři i vojenští lékaři Rudé armády v provizorní nemocnici v budově školy, rekonvalescenti byli shromažďováni v někdejší pilské vile č. 195. Epidemii se podařilo zvládnout až v srpnu, ale tyfus se vyskytoval hojněji ještě na podzim 1945. Onemocnělo 408 osob, z nichž 49 zemřelo. Zasažena byla téměř každá rodina. 143 Josef Bezděk pocházel z Rájce, vyučil se v ČKD zámečníkem a později pracoval v Keramostroji Blansko, kde byl v poválečných letech také předsedou výrobního výboru. 144 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou 145 Tamtéž. 146 Pocházel z Jestřebí z rodiny Karla Novotného, továrního mistra v lihovaru. R. 1920 vstoupil do služeb pošty, nejdříve působil v Českém Těšíně, od r. 1925 v Petrovicích u Bohumína a r. 1936 byl přeložen do Rájce, kde byl řadu let „přednostou poštovního úřadu“. Vyjma činnosti v zastupitelstvu byl též členem finanční komise. 147 Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 119. Kronika datuje Bezděkovo odstoupení k 14. 4. 1947 a zvolení Pokorného za předsedu k 28. 6. 1947, zatímco Skutil první událost k 30. 4. a druhou k 25. 6. Definitivní jasno vnese patrně až studium archiválií MNV po zpracování příslušného fondu. Zde se přidržuji informací v kronice, kterou považuji za věrohodnější zdroj.

55

německém obyvatelstvu nejen v pohraničí (ponejvíce do okr. Znojmo, Svitavy a Moravská Třebová).148 První úřadovna MNV byla r. 1945 v domě zesnulého Dr. Huberta Rakovčíka, na počátku r. 1946 se přestěhovala na tzv. „Podsedek“, dům č. 84 patřící předtím velkostatku, který přešel do vlastnictví MNV, jenž si v něm zřídil prostory vhodné pro svou činnost.149 Konečně tak nalezla rájecká samospráva důstojné a hlavně centrální působiště pro své úřadování včetně schůzí. Původně bytový dům č. 84 byl v následných letech rozsáhle adaptován pro potřeby MNV, který v něm sídlil celou dobu své existence, po listopadovém převratu r. 1989 se budova stala sídlem současného Městského úřadu. Tím ale již přesahujeme rámec práce, vymezený rokem 1945, s nímž nastupuje zcela nová, odlišná podoba samosprávy a jejího fungování, nahradivší samosprávu „starou“, sahající namnoze svými kořeny hluboko do doby rakouského mocnářství. Proto ustanovením rájeckého MNV toto pojednání ukončeme. 4. 3. RÁJECKÁ SAMOSPRÁVA PO STRÁNCE SVÉHO ÚŘADOVÁNÍ Jak vyplývá z předchozích řádků, nemělo obecní zastupitelstvo Rájce nad Svitavou po celé sledované období, tedy léta 1850-1945, stálé, pro své účely zřízené prostory. Scházelo se ponejvíce „v místnostech školních“ – ve třídách, případně sborovně –, zprvu v budově původní obecné školy, později byla využívána i škola nová, vybudovaná r. 1908. Méně často se schůze konaly v dnes dávno zmizelé panské pivnici, či v sále proslulého hostince Antonína Kočvary, jenž byl ve své době vpravdě střediskem kulturního a společenského života obce. Kancelář pro vyřizování agendy Rájec neměl, starosta úřadoval doma a doma rovněž uchovával obecní archiv. Ve starším období se v domácnostech starostů odbývaly i samotné schůze zastupitelstva – před rokem 1876 doklady nemáme, ale můžeme to směle a s vysokou pravděpodobností odhadovat, což podporuje rovněž skutečnost, že se tak častokrát dělo ještě za Františka Blažka (1876-1885). Později, od doby první republiky, občasné zmínky ohledně obecní kanceláře máme – ačkoliv jsou častokrát nejednoznačné a není v nich přesněji specifikována. Víme, že se nacházela v domě starosty, samostatná budova na způsob radnice, v níž by se nacházela úřadovna a prostory pro další potřeby orgánů obecní samosprávy, v Rájci 148 149

Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; Kronika měšťanské školy chlapecké Skutil, Rájec-Jestřebí, s. 118

56

až do doby po r. 1945 neexistovala. Od r. 1919 byl v obecní kanceláři v domě starosty Josefa Šenka (č. 232 na rohu dnešních ulic Jurkova a Sportovní) k disposici telefon, jejž nechal zřídit na vlastní náklady starosta Šenk a jenž byl vyhlášen za veřejný.150 Ve věci terminologie se bez ohledu na změny, probíhající už v 60. letech 19. století, uváděli členové zastupitelstva jako „výboři“ i „zastupitelé“, obecní rada a starosta pak bývají nazýváni také jako „obecní představenstvo“ a „obecní představený“, přičemž původní termíny, ustanovené po r. 1849, zůstávaly hojně užívány prakticky až do sklonku 19. století. Systém v tomto názvosloví není, víceméně jde o zvyk příslušného zapisovatele, přičemž hlavně ve starší době převažuje původní označení funkcí. K ustálení termínů novodobých dochází až na počátku 20. století, za první republiky se pak setkáváme s přesnou terminologií bez odchylek a různorodostí, přičemž „výboři, představenstvo“ apod. z úředních dokladů zcela mizí.151 Sledování fungování a konkrétní podoby zastupitelských orgánů v prvním čtvrtstoletí existence bohužel není možné v celistvém měřítku, jelikož nemáme dochovány z této oblasti žádné přímo u zastupitelstva vzniklé písemnosti a jsme odkázáni na zmínky v jiných, na samosprávu se nepřímo vztahujících materiálech, přičemž 50. – 60. léta můžeme do jisté míry považovat za dobu „temna“, neboť – alespoň prozatím – se autorovi této práce nepodařilo nalézt žádné prameny, které by mohly přinést podrobnější informace (ač naděje zůstává, neboť zatím neprobádány před autorem leží materiály fondu A8 Zemská registratura v MZA, skýtající obecní věci z těchto let). Zlom přichází až v roce 1876, z jehož sklonku se dochovaly první protokoly ze zasedání zastupitelstva (dobový výraz pro ně je „sezení“), nejstarší in natura dochovaný protokol nese datum 8. 12. 1876. Odtud lze čerpat informace nejen o dění v obci, ale i o členech zastupitelstev, ovšem především v protokolech starších jsou údaje o jednotlivých členech méně přesné a jistý chaos nastává díky jejich poměrně častému střídání, přičemž ne vždy lze spolehlivě rozhodnout, kdo byl řádně zvoleným členem a kdo náhradníkem. Přehlednější situaci máme zhruba od poloviny 80. let 19. století, od 90. let pak je orientace snadná díky velmi odpovědnému a podrobnému vedení protokolů, které se především v této době díky své podrobnosti a pečlivému vedení stávají jedním z nejzásadnějších pramenů pro rájecké dějiny.152

150

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1, 2, 4, 5; MZA Brno, A 9 Zemský výbor, kr. 56, inv. č. 312 151 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1, 2, 4, 5 152 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1

57

Z nich také zjistíme, že periodicita zasedání byla značně nepravidelná, někdy se scházeli několikrát za měsíc (kupř. 1. 2., 22. 2., 29. 2. 1880, 19. 3., 31. 3. 1889 atd.) jindy zase vidíme pomlky v řádu měsíců i poloviny roku (kupř. 29. 2. 1880 – 17. 10. 1880; 25. 2. 1883 – 11. 11. 1883; 26. 7. 1903 – 21. 2. 1904 atd.). Vzhledem k tomu, že protokoly byly zapisovány do svázané knihy, nikoliv na volné listy, nejeví se pravděpodobné, že by se v dlouhých mezidobých udály schůze, z nichž by se protokoly nezachovaly. Je zřejmé, že zastupitelé se scházeli víceméně podle konkrétní potřeby a četnost svolávání schůzí nebyla stanovena (ve smyslu dnešní praxe), což mohlo být příčinou některých větších časových mezer.153 Konání schůzí zastupitelstva bývalo tři dny dopředu veřejně vyhlášeno (bubnováním), členové pak byli svoláváni písemným oběžníkem, na nějž připojovali vlastnoruční podpis, čímž stvrzovali, že o konání schůze ví a potvrzují účast.154 Jednání samotná byla zprvu poměrně krátká, mnohdy projednávali jen ±2 body. Nárůst obsahu je patrný až od konce 80. let 19. století, kdy jsou schůze častější a s vícero předměty jednání. I nadále se však můžeme výjimečně setkat s málo rozsáhlými jednáními (kupř. 23. 2. 1890 předložení obecních příjmů a vydání za rok 1889; 2. 3. 1890 se projednávaly jen předložené prozkoumané účty). Schůze probíhaly nejčastěji večer, často se začátkem o šesté nebo sedmé hodině, přičemž nejednou se jednání protáhlo hluboko do noci. Není to však bezvýjimečným pravidlem, víme o zasedáních, jež začínala dříve, kupř. již o druhé hodině odpolední.155 Od počátku 20. století se schůze zastupitelstva konaly s větší pravidelností zhruba v měsíčních intervalech (samozřejmě s výjimkami) a obsah jednání se stal mnohem rozsáhlejším, než dříve – většinou měli na programu kolem deseti bodů a jen výjimečně klesal jejich počet pod pět, šest.156 Všechny dochované protokoly se ale týkají zasedání zastupitelstva, jak často a zda vůbec se scházela rada nelze zjistit, neboť se nezachoval ani jeden protokol, který by to dokládal. První zmínka o schůzích „užšího výboru“, tedy zřejmě rady, je až 18. 3. 1922 na zasedání zastupitelstva, jednat měl ohledně nové obecní matriky a zakoupení tiskopisů.157 Protokoly ze schůzí obecní rady nicméně známe až od r. 1923, přičemž první je neúplný a nelze jej přesně datovat, nejstarší úplný je z 29. 10. 1923. Teprve od této doby máme doklad o samostatných jednáních obecní rady, nicméně nebývají zprvu

153

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 MZA Brno, A 9 Zemský výbor, kr. 56, inv. č. 312 155 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 156 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1, 2 157 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2 154

58

moc častá a odpovídají zhruba periodicitě zasedání zastupitelstva. Koneckonců, stejně tak v případě rady nalézáme delší pomlky (kupř. 28. 12. 1924 – 24. 4. 1925).158 Vedení protokolů samotných má v 19. století různou úroveň od ledabylých až po pečlivé a vzorné, s nimiž se ale trvale setkáváme až od 90. let. Do 1. 2. 1880 se zastupitelé nepodepisovali vlastnoručně, ale jejich jména pod text připisoval zapisovatel. Této činnosti se věnovalo několik osob, ovšem před rokem 1895 vidíme časté střídání písařských rukou, z nichž se autorovi podařilo identifikovat jen některé jmenovitě – nejstarší protokoly vedl patrně Edvard Sáňka a občas František Blažek, v l. 1883-1885, 18881894 a 1900 zapisoval nejčastěji Antonín Kočvara, jehož rukopis na první pohled zaujme značnou osobitostí, tvoříc jakousi kombinaci kurentu a latinky, na nějž si je potřeba zvyknout, pak již jde čtení snadno. V l. 1885-1888 zaznamenával jednání hlavně Antonín Jablonka, jehož písmo je sice na pohled úhledné a náležitě „úřednicky“ vypsané, avšak obtížně čitelné. V protokolech používal latinku, nicméně na první pohled je zřejmá větší navyklost kurentu, což není v případě c. k. poštmistra ničím udivujícím. Kurentní podoba písma tak v jeho případě rysy latinky výrazně přebíjí. Protokoly z 8. 5. – 20. 8. 1887 pak pořídil sám starosta Josef Foit. Od r. 1895 je vždy jmenovitě uváděna funkce zapisovatele, kterým byl až do dob první republiky Antonín Luňáček, střídán jen velmi výjimečně a nakrátko (kupř. Antonínem Kočvarou r. 1900, Janem Rodkovským r. 1901, nebo Jaroslavem Burešem v l. 1917-1918).159 Od 29. 3. 1908 byli voleni dva „verifikátoři“ (tj. ověřovatelé) protokolu, kteří jej podepisovali a ověřovali jménem celého zastupitelstva, čímž v této době odpadají podpisy všech přítomných zastupitelů dosud připojované pod text zápisu. Připomeňme ještě, že protokol z konkrétní schůze byl vždy na počátku následující schůze přečten a jeho znění odsouhlaseno.160 O tom, že před rokem 1876 existovaly písemnosti rájecké samosprávy, které se později ztratily, máme doklady z podacích protokolů, zachovaných od r. 1870, v nichž nalézáme občasné zmínky o zastupitelích i jednáních. Tak je k 12. 2. 1871 zmíněn výbor František Brázda a k 9. 7. 1873 sezení obecního výboru, kde je zmíněno projednávání náhrady kupci Josefu Sedlákovi (z č. 6) za Prušáky r. 1866 odebrané a nezaplacené zboží a dále „stran úroku ze Salinek (?)“.161 Ze dne 4. 3. 1874 máme možná zmínku

158

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 4 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 160 Tamtéž. 161 Význam tohoto slova se autorovi dosud nikde nepodařilo zjistit. 159

59

o samostatném zasedání představenstva, tedy rady, která vzala na vědomí, že kníže Salm odmítl přepustit obci panský hostinec č. 82.162 Ze stejného pramene víme o protokolech ze zasedání 26. 11. 1870; 8. 11. 1871; 9. 3. 1872; 6. 4., 1. 7., 9. 7., 2. 9., 16. 11. 1873; 19. 1., 4. 3., 19. 5., 9. 6. 1874; 26. 1., 22. 4., 3. 10. 1875; 4. 7. a 1. 10. 1876. Dále zde zjišťujeme také několik podrobností k obecním volbám (o čemž byla řeč v příslušné kapitole).163 K bližšímu poznání zvláště v oblasti obecního hospodářství mohou sloužit obecní účty, které se v případě Rájce dochovaly až od r. 1875 narozdíl kupř. od sousedního Jestřebí, kde je dochována kniha obecních účtu od r. 1851 a v níž se dají nalézt také jmenovitě uvedení někteří členové zastupitelstva, což se hodí opět především ve starší době, kdy je informací o členech málo, nebo nejsou žádné. Nejstarší účty rájecké uvádí toliko pokladníka Josefa Konečného.164 Význam tedy mají spíše pro výzkum finančního hospodaření obce, nikoliv pro samosprávu samotnou. Na téměř každém zasedání byl v dobách rakouského mocnářství účasten zástupce velkostatku, jehož podpis se objevoval společně se starostou a zapisovatelem na protokolech i poté, co byli voleni verifikátoři a odpadly hromadné podpisy všech zastupitelů. V souvislosti se zastupitelstvem fungovaly již v době rakouského mocnářství různé další „výbory“, kupř. silniční výbor (zmíněn poprvé 14. 4. 1878), který měl v kompetenci správu a udržování cest aj. věci veřejných komunikací. Dále to byla sirotčí rada (zvolena poprvé 31. 8. 1907), kde obec spolupracovala z farním úřadem. Přílišné zmínky však o činnosti těchto institucí nemáme, naprosto ojediněle se ještě objevuje na počátku 20. století Komise pro udělování domovského práva.165 Pohyb počtu členů obecního zastupitelstva nijak výrazně nekolísal. Nejstarší údaje nemáme k disposici, jisté toliko je, že členů nebylo méně, než sedm, což stanovovala legislativa.166 Na počátku 70. let 19. stol., ze kdy existují první přehledy členů, měl Rájec celkem dvanáct zastupitelů (včetně starosty a radních), ač je zajímavé, že žádost o zřízení fary v Rájci (1871) a nedlouho nato vzniklá nadační listina pro obnovenou faru (1873) nese pouze jména jedenácti členů – jde ale patrně o náhodu, kdy zmíněné dokumenty nepodepsali všichni zastupitelé (mj. nesou také jména lidí, kteří dle seznamů za162

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Podací protokol 1870-1879, inv. č. 27 Tamtéž 164 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Účet příjmů a vydání obce 1875, Účet příjmů a vydání obce 1876, kr. 6, inv. č. 160, 161 165 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 166 Vykoupil, Slovník, s. 408 163

60

stupitelů u zemského výboru členy zastupitelstva ani náhradníky nebyli). 167 Ačkoliv nejstarší dochované protokoly, jak bylo již dříve zmíněno, podávají ohledně zastupitelů informace poněkud zmatečné, lze tvrdit – opíraje se opět o seznamy u zemského výboru –, že dvanáctičlenné zastupitelstvo měl Rájec po celou tuto dobu až do roku 1904, kdy se volilo zastupitelstvo osmnáctičlenné vzhledem k nárůstu počtu obyvatel a tím oprávněných voličů. Fakticky však bylo devatenáctičlenné, neboť je třeba započítat ještě (dosazovaného) zástupce velkostatku. Při zjišťování počtu zastupitelů autor počítal starostu, radní a výbory včetně zapisovatele a zástupce velkostatku, přestože šlo o nevoleného člena (tzn. tedy všechny osoby, zúčastňující se zasedání). Zvoleni bývali zároveň náhradníci, jichž bylo vždy o polovinu méně, než členů kompletního zastupitelstva a vypočítávají je seznamy zemského výboru. V protokolech jsou od řádných zastupitelů odlišování označením „náhradník“ až v pozdější době. Zastupitelé pak byly rozděleni do tří sborů, na nichž byl volební systém za rakouského mocnářství založen.168 Další změny přináší až doba první republiky, kdy bylo v červnu 1919 zvoleno nové zastupitelstvo v počtu čtyřiadvaceti členů, z toho bylo osm členů obecní rady (1923-1927 devět členů) – starosta, dva náměstci starosty a pět radních (1923-1927 šest radních). Starý volební systém vystřídal demokratičtější způsob přímé, rovné a tajné volby na základě kandidátních lístků příslušné politické strany a zasedání se nadále neúčastnil zástupce velkostatku. V době první republiky byla v Rájci nejsilnější bezpochyby Československá strana lidová, ustanovená r. 1920, přičemž na jejím založení se hodně podílel farář Antonín Straškrába,169 nástupce zesnulého a v obci oblíbeného Viléma Koupého. Lidová strana se při volbách r. 1923 a 1927 stala nejsilnější s počtem 358 a 285 hlasů, přičemž v těsném závěsu zůstávaly strany označované později jako „levicové“. O volbách r. 1931 nejvyšší počet hlasů namísto lidovců obdržela Československá obchodnicko-živnostenská strana středostavovská a občanský blok pro blaho a pořádek v obci, a to 301, Československá strana lidová obsadila druhé místo. Vzhledem k tomu, že roku 1938 volba odpadla, podržela si obchodnicko-živnostenská strana se sedmi mandáty prvenství až do doby okupace. Úspěch obchodnicko-živnostenské strany za167

MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 – obecní volby okr. Boskovice; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Nadační listina ku zřízení fary rájecké (opis), kr. 3, inv. č. 87 168 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261, 273 – obecní volby okr. Boskovice; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 169 V Rájci působil od r. 1921, kdy byl přeložen z Čejkovic na výpomoc těžce nemocnému faráři Vilému Koupému, po jehož smrti byl administrátorem, farářem ustanoven r. 1922. Byl štvavým, politizujícím knězem, ostře vystupujícím proti osobám jiné víry i proti tehdy vzniklé československé církvi. Vyvolal též soudní spor s obcí rájeckou ohledně vlastnictví a správy hřbitova, soud ovšem za vlastníka a správce pohřebiště určil obec, a tím r. 1924 spor skončil v její prospěch. Obec tehdy zastupoval proslulý blanenský advokát JUDr. Karel Rodkovský (1879-1960), rájecký rodák, v l. 1923-1939 starosta města Blanska.

61

příčinila (dle pamětníků) skutečnost, že za ni kandidoval Dr. Hubert Rakovčík, platící v obci nejen za autoritu, ale také uznávaného a váženého muže. V nepřítomnosti či při velkém zaneprázdnění zastupoval starostu I., případně II. náměstek, zatímco před r. 1919 měl tuto pravomoc I. radní. Po r. 1919 tvořili náměstci společně s radními a starostou obecní radu, o jejíž samostatné činnosti víme bezpečně od října 1923 (pomineme-li zmínku z 18. 3. 1922), kdy na zasedání zastupitelstva 23. 10. je zmíněno dodatečné projednání šesti námětů z jednání obecní rady ve dnech 5. 10. a 19. 10. 1923. Z 19. 10. 1923 je zřejmě i onen neúplný první dochovaný protokol. Ačkoliv formálně navázala na zásady z doby před r. 1919, velice často zaznamenáváme prolínání obsahu jednání s tím, co projednávalo na svých „sezeních“ zastupitelstvo. Zasedání rady, jak můžeme z protokolů vypozorovat, byla zprvu méně častá, ale později dochází k nárůstu, přičemž se radní scházeli i několikrát do měsíce. Po roce 1927 již jsou jejich jednání poměrně hodně rozsáhlá a obsah se rozšiřuje i na záležitosti původně zcela ponechané v kompetenci zastupitelstva. Porovnáním protokolů rady a zastupitelstva z doby, kdy je obé zachováno (1923-1926) dojdeme k závěru, že skutečnosti řešené radou se od zastupitelstvem projednávaných odlišují pouze minimálně a víceméně se vzájemně prolínají.170 Protokoly ze zasedání obecní rady jsou zvláště po roce 1926 velmi cenným pramenem, neboť od zmíněného roku nemáme až do konce okupace protokoly ze „sezení“ zastupitelstva – Kniha protokolů ze schůzí obecního zastupitelstva za roky 1926 až 1944 se totiž ztratila, neexistují však ani protokoly z období 1944-1945, rovněž tak Kniha protokolů ze schůzí obecní rady za roky 1937-1946. Ztráta těchto knih protokolů zůstává dnes nevysvětlenou záhadou – nebyly totiž zničeny případnými válečnými nebo těsně poválečnými událostmi, jde evidentně o ztrátu více, či méně novodobou. V době převzetí písemností rájecké samosprávy okresním archivem Blansko r. 1958 a jejich následného uspořádání a zinventarizování (1960), provedeném archivářkou Marií Kalovou, dotčené knihy ještě existovaly, byly zaneseny do inventáře, ale s poznamenáním, že zůstaly prozatím na MNV v Rájci vzhledem k jejich stále možné aktuální potřebě. K jejich předání do archivu však nikdy nedošlo. Autor této práce se už v době počátečních zájmů o dějiny rájecké samosprávy (2005) doptával na Městském úřadě RájecJestřebí na tyto knihy s tím, že by měl zájem v nich studovat. Bylo mu nicméně řečeno, 170

Např. upozornění majitelů domů na náměstí, aby nenechávali u svých domů klády a dříví; určovali místo pro stanoviště komediantů; pokuty za rušení nočního klidu; koupě čepice obecnímu strážníkovi; zakoupení staršího počítacího stroje od nemocenské pojišťovny v Brně pro usnadnění práce obecnímu pokladníkovi; pořízení nového psacího stroje pro starostu, či sousedská hašteření atd.

62

že o žádném takovém materiálu nemají pracovníci úřadu povědomí a že tam s jistotou není uložen. Z dalšího pátrání autor vyrozuměl, že dotčené knihy protokolů byly na bývalém MNV uloženy s téměř stoprocentní pravděpodobností až do počátku 90. let, což také potvrzoval dnes již zesnulý pan Arnošt Mokrý (1932-2007), tajemník MNV v l. 1971-1991. Tyto důvody vedly autora k domněnce, že ke ztrátě knih došlo v 90. letech, kdy v budově městského úřadu proběhla vyklízecí akce v – lidově řečeno – „hurá-stylu“ a kdy tedy mohly knihy snadno skončit ve smetí, případně v rukou nějaké soukromé osoby. Jako jiná možnost se nabízí vědomé odstranění knih v souvislosti s restitučním procesem rodu Salmů, přičemž o zmizení materiálu se mohly přičinit osoby rodu Salmů nakloněné a v té době se na MěÚ pohybující. Knihy totiž obsahovaly kromě záznamů z doby okupace, jež mohly nést pro někoho nepohodlné informace, také poválečné zápisy z jednání a činnosti bezpečností komise, vyšetřující postoje a činy některých osob (mj. knížete Salma) v době nacistické éry. Na toto hledisko poukázal v poslední době (zvláště r. 2009) historik PhDr. Jiří Jaroš, vystupující otevřeně proti restitucím salmovského majetku, jenž vyvolal kolem celé věci jednání, o jehož průběhu však autor nyní nemá podrobnější informace. Nezbývá, než alespoň doufat, že tento cenný pramen pro rájecké dějiny nebyl nenávratně zničen a někdy se jej podaří objevit... Jako náhrada za ztracené protokoly může v případě záležitostí obecních voleb a fungování zastupitelstva dobře sloužit spisový materiál, který se zvláště pro období první republiky dochoval ve velkém množství. Podrobné informace skýtá rovněž kronika městyse. Protokoly zastupitelstva a rady (pokud je tedy známe do r. 1926, případně 1937) jsou již od počátku 20. stol. vedeny v naprosté většině velmi zodpovědně a podrobně, obsahují konkrétní a kompletní údaje o členech, častokrát se v hlavičce uvádí jmenovitě kdo byl přítomen, kdo řádně omluven, neomluven a případní náhradníci. Protokoly ze zasedání zastupitelstva podepisovali nadále dva ověřovatelé, starosta a zapisovatel. Funkce zapisovatele byla však po r. 1919 poměrně nestálá: zatímco do té doby protokoly vedl téměř výhradně řídící učitel Antonín Luňáček, po r. 1919 zapisoval učitel Josef Konrád, po něm poštmistr Rudolf Richter, v roce 1922 se zapisování ujímá nakrátko opět Antonín Luňáček. Posléze se dosti často objevuje zase Josef Konrád a Rudolf Richter, v l. 1925-1926 ponejvíce Ladislav Ryšavý. Na podzim 1922 bylo mezi podpisy verifikátorů otiskováno rovněž razítko obecního představenstva. Protokoly ze zasedání rady vedl v l. 1923-1926 až na výjimky Ladislav Ryšavý, po jeho odchodu na nové působiště do Lysic byl od r. 1926 zapisovatelem II. náměstek starosty, rolník František 63

Blažek, nebo někdy též radní, stolař Vilém Jalový. V roce 1927 začal vést protokoly rady nový člen Metoděj Tomášek, obuvník, a to až na některé výjimky nepřetržitě do r. 1930, odkdy ho zastoupil II. náměstek František Pokorný, domkář. Ve 30. letech se v častých intervalech střídali Rudolf Müller, Miroslav Šedivý a Dr. Hubert Rakovčík, který od 1. 4. 1936 vedl protokoly ze zasedání rady výhradně sám. Schůze radních se konávaly vesměs pozdě večer a končily zpravidla kolem desáté až jedenácté hodiny.171 V protokolech v době před i po r. 1919 se vcelku výjimečně setkáme také s obecním razítkem. Jeho existence je doložena k r. 1872, kdy se otisk razítka (bohužel však hodně rozpitý a nezřetelný) objevuje na dopisech starosty Jana Kučery z 20. a 30. 12. 1872, určených okr. hejtmanství v Boskovicích. Dopisy se později úřední cestou dostaly až k místodržitelství, kde se zachovaly dodnes. 172 Z otisku je zřejmé, že v kulatém razítku byl využit motiv radlice a krojidla velmi podobný vyobrazení ze staré obecní pečeti z r. 1787. Toto razítko se používalo jistě do r. 1891, kdy Antonín Kočvara upozornil na potřebu vyhotovení razítka nového, neboť původní snad již bylo opotřebené, či z nějakého důvodu přestalo vyhovovat. S obecními razítky se častěji než v protokolech setkáváme za rakouského mocnářství i za první republiky ve spisovém materiálu. Poté, co se přestalo používat razítko známé z r. 1872, vymizely na čas také motivy, inspirované starými pečetními znameními. Razítka nesla ve svém poli pouze text a teprve ve 30. letech 20. stol. se opět objevuje motiv radlice a krojidla, převzatý poměrně věrohodně dle pečeti z r. 1787, použitý později (1976) také do městského znaku. Již v roce 1919 vzniklo několik komisí. Bezprostředně po volbě nového zastupitelstva to byly – finanční komise (14. 9. 1919, vznik podmíněn zákonným ustanovením); dále pak bytová komise (30. 8. 1919) a obecní obilní komise (30. 8. 1919). V následné době vznikaly různé komise další, některé dlouhodobé, jiné naopak krátkodobé, ukončící činnost po vyřešení dané problematiky, za jejímž účelem byly ustanoveny. Z krátkodobých zmiňme kupř. komisi pro zabrání stavební plochy a lesa při vyvlastnění pozemků velkostatku (v souvislosti s pozemkovou reformou, 5. 11. 1919), třídící komisi pro příděl jatečného dobytka (14. 9. 1919), komisi pro hubení zavíječe pelyňkového (5. 11. 1921), při zřizování vodovodu fungovala vodovodní komise. Dlouhodobě pracovala především Hřbitovní komise (zal. 23. 10. 1924), nebo komise požární, stavební, hospodářská a sadařská (zmíněny 1931-1934, ale jejich činnost se se zastupitelstvem 171 172

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2, 4, 5 MZA, B 15 Místodržitelství-církevní oddělení (st.), kr. 463

64

pouze prolínala, někdy byli zastupitelé členy těchto komisí, fungujících víceméně samostatně), za hospodářské krize měla velký význam komise sociální (komise pro zásobování nemajetných).173 Obsah jednání rady i zastupitelstva byl značně různorodý a v dobách habsburského mocnářství a první republiky se nijak zvlášť nelišil. Postihnout jej zkratkovitě není dost dobře možné, proto jen letmo uveďme, že k nejčastěji projednávaným bodům patřily záležitosti obecního hospodaření a financí (účty, rozpočty, příjmy, vydání, diety, nájmy obecních pozemků a honitby), prodej pozemků, přidělování stavebních parcel a povolování staveb, udělování domovského práva, chudinské a sociální věci (podpora sirotků, nemajetných dětí, zabezpečení léků pro chudé apod.), udělování živnostenských koncesí, otázky veřejné bezpečnosti a pořádku (zaměstnávání obecního strážníka, ponocného, řešení přestupků, pokutování rychlé jízdy apod.), často projednávali záležitosti školní (jmenování na místa učitelů, úpravy a opravy budov, řešily se i otázky výchovy a mravů mládeže v souvislosti se zábavami, šířením neřestí, jako třeba kouření apod., úzce souviselo s činností místní školní rady, kde vždy zasedalo několik členů zastupitelstva), zemědělské i chovatelské (očkování prasat proti července, hubení škůdců, ochrana ptactva, zajištění hnoje na obecní pole apod.), silniční (údržba mostů, cest, chodníků apod.), problémy s pitnou vodou (zřizování a udržování studní, vodovod apod.) a vodou vůbec (prevence proti povodním, čištění a regulace vodních toků apod.), dále zvelebování a údržbu obecních pozemků (pročišťování starého stromoví, výsadba nového, osvětlení a pojmenování ulic apod.), záležitosti hřbitovní (zřízení umrlčí komory, hřbitovní řád apod.), letopisecké (po r. 1923, kdy byla zavedena kronika a měl být přizván i fotograf k zachycení stavebních a přírodních památek), v období světových válek se na programu objevovalo zajišťování dodávek, rekvisice, válečné půjčky a záležitosti vojenské a aprovisační.174 O průběhu konání obecních voleb máme, bohužel, informace dosti kusé, v nejstarší době víceméně žádné. O to zajímavější je podrobný popis voleb, konaných 27. 9. 1931: Po vypsání voleb měly být nejpozději do 19. 9. na veřejném místě vyvěšeny příslušné vyhlášky a konání voleb samotné vyhlášeno v obci obvyklým způsobem, přičemž v Rájci se jednalo o klasické „bubnování“. Udán měl být den voleb, počáteční a konečná hodina, místnost konání (v obcích nad 1000 obyvatel musely být volební 173

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2, 5 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1, 2, 4, 5; tamtéž, Kniha zápisů schůzí hřbitovní komise 1925-1945, inv. č. 7 174

65

místnosti dvě) a zásady, dle kterých se volba bude odehrávat. Oznámen měl být také počet volených členů. Vyhláška ještě před vyložením musela být opatřena číslem, podpisem starosty a razítkem obce. Zároveň se vystavovaly voličské seznamy, v nichž během vyložení nesměly být prováděny žádné další změny. Starostovi bylo uloženo, aby nejpozději do 19. 9. zajistil konečnou podobu kandidátních listin jednotlivých stran a nechal je v nejbližší tiskárně vytisknout v počtu o 1/5 větším, než je počet oprávněných voličů v obci. Samozřejmě, že po této lhůtě nesměly být na kandidátkách prováděny žádné změny (škrtání, dopisování atp.). Vytištěné kandidátky měly být nejpozději do 24. 9. doručeny všem voličům přímo do bytu, a rovněž veřejně vyloženy společně s voličskými seznamy. Stejnopisy kandidátek spolu se zápisem volební komise měl pak být nejpozději 18.-19. 9. zaslán okresnímu úřadu v Boskovicích. Z dnešního hlediska zajímavé bylo nařízení jistě opodstatnitelné – totiž že starosta měl včas oběžníkem upozornit příslušné živnostníky na zákaz prodeje a čepování alkoholických nápojů v den voleb a v den volbám předcházející. V případě, že by se některé politické strany rozhodly kandidovat do voleb společně na tzv. sdružené kandidátce, měli zmocněnci těchto stran učinit patřičné oznámení starostovi nejpozději 19. 9., načež starosta měl nastalou skutečnost ihned zveřejnit vyvěšením v místnosti, kde jsou vyloženy voličské seznamy. Každý kandidát musel před zapsáním na příslušnou kandidátku stvrdit podpisem, že kandidaturu pro volbu do obecního zastupitelstva přijímá za tu kterou stranu a zároveň tím učinit prohlášení, že již není navržen na kandidáta za stranu jinou. Dohlédacím orgánem na průběh voleb byl okresní úřad stanovivší svého zástupce, jenž měl dohlížet na regulérní průběh voleb. Nepříslušelo mu sice právo rozhodovat, shledal-li však závady, musela volební komise tyto výhrady zaznamenat do zápisu o volbě a v případě zjištěných nesrovnalostí, ohrožujících zejména svobodu, tajnost a regulérnost volby, měl právo dokonce volbu přerušit, pakliže se nepodařilo vyskytnuvší se závady ihned odstranit. O existenci zásadních nesrovnalostí a případném přerušení volby měl být bezprostředně vyrozuměn okresní úřad (nejlépe obratem, čili telegraficky, nebo telefonicky). Po ukončení volby měl zástupce okr. úřadu zajistit okamžité odevzdání zápisu z volby a hlasovacího seznamu v obálce do rukou starosty za účelem dopravení do sběrny volebních výsledků. Nemohlo-li by se písemné oznámení výsledku voleb k okr. úřadu provést toho dne, měl podat telefonické nebo telegrafické hlášení. Volba r. 1931, k níž se tyto informace váží, probíhala od osmé hodiny ráno do druhé hodiny odpoledne, a to ve dvou místnostech – první volební místnost byla 66

v pracovně (snad sborovně?) tzv. staré školy (tj. budova č. 101, dnes knihovna), druhá volební místnost se nacházela v tělocvičně tzv. nové školy (tj. budova č. 240, dnes gymnasium). Zástupci okr. úřadu byli tedy stanoveni dva, pro každou volební místnost jeden, a to František Zourek a Maxmilián Čermák, ráječtí učitelé. Dodatečně byl připsán jako třetí ještě Ferdinand Skřepský, konstruktér (jinde uváděn jako technický úředník), zřejmě kvůli zajištění lichého počtu pro případ nějakého rozhodování, či hlasování. Po zjištění výsledků volby měl být tento výsledek co nejdříve vyhlášen – a to jak „bubnováním“, tak vyvěšením na veřejném místě. Vyhláška s výsledkem volby musela být vyvěšena nejméně osm dní a během této lhůty měl každý volič právo podat prostřednictvím okresního úřadu případné námitky. Dodatek s poznámkou o této možnosti odvolání musela vyhláška obsahovat. Pakliže v dané lhůtě nebyly námitky vzneseny, byla volba prohlášena za právoplatnou. Teprve poté se mohlo přikročit k ustavujícímu zasedání, na němž noví zastupitelé složili předepsaný slib věrnosti čsl. republice a poslušnosti jejím zákonům, načež byli voleni radní, náměstci a starosta. Po této tzv. definitivní volbě převzal nový starosta agendu a zároveň se měl přesvědčit, zda-li mezi novými členy nejsou osoby podle §3, §4 a §5 volebního řádu (zák. č. 75/1919 Sb.) vyčleněné z volitelnosti – vcelku zajímavé, že k tomuto prověření došlo až po konečném ustavení zastupitelstva a nikoliv během průběhu voleb, či nejlépe ještě před nimi. Stejně tak měl nový starosta zjistit, zda-li nejsou někteří členové rady a finanční komise v blízkém příbuzenském poměru (ve smyslu §6 zák. č. 75/1919 Sb.), pokud takovou skutečnost zjistil, musel se protokolárně dotázat, zda-li se některý z nich dobrovolně vzdává mandátu a pakliže tak žádný neučinil, měl být příslušný protokol s uvedením jmen a dat narození dotčených osob předán okresnímu úřadu k definitivnímu rozhodnutí. Stejně tak starosta zjišťoval, není-li někdo zároveň členem okresního zastupitelstva a okresní finanční komise. Postupy v daném případě byly stejné.175 V případě rájecké samosprávy jde o vcelku jedinečný popis podoby tehdejších obecních voleb. Lze jen litovat, že něco podobného nezůstalo zachováno i pro starší období za rakouského mocnářství.

175

SOkA Blansko, pobočka Boskovice, fond Okresní úřad Boskovice, Volby do obecního zastupitelstva 1931-1944, kr. 515, inv. č. 677

67

5. ČLENOVÉ OBECNÍHO ZASTUPITELSTVA I. Období 1850-1856:176 Starosta: Josef Koupý, rolník z č. 55 II. Období 1856-1861:177 Starosta: Jakub Dvořáček, podsedník z č. 26 I. radní pravděpodobně Jan Rodkovský III. Období 1861-1864:178 Starosta: Marcel Geiβer, knížecí zvěrolékař a kovář z č. 46 I. radní Jan Rodkovský II. radní Jan Kučera III. radní František Maňoušek (?) Zastupitelé:179 Josef Sedlák Bartoloměj Zachoval Matouš Musil Jan Kraholec František Dolák Jan Michálek IV. Období 1864-1867:180 Starosta: Marcel Geiβer, knížecí zvěrolékař z č. 46 V. Období 1867-1870:181 Starosta: Antonín Jablonka, poštmistr a obchodník z č. 147

176

Taufer, Městečko, s. 60 Taufer, Městečko, s. 60; Knížka pro paměť, s. 14, 21 178 Knížka pro paměť, s. 21 179 Dle stížnosti ze dne 9. 3. 1861, viz str. 26 vč. pramenů. Knížka pro paměť jmenuje tehdy první dva radní, třetího neuvádí, nicméně stížnost se týkala Fr. Maňouška jakožto člena rady, tudíž musel být třetím radním, kterého snad z důvodu podání stížnosti na jeho zvolení, nebo případné odvolání z funkce, ve své kronice Edvard Sáňka neuvedl. Členství jmenovaných osob ve výboru zůstává toliko domnělé, nelze potvrdit, avšak ani vyvrátit. 180 Taufer, Městečko, s. 60, Knížka pro paměť, s. 33 181 Taufer, Městečko, s. 60 177

68

VI. Období 1870-1873:182 Starosta: Jan Kučera, rolník z č. 25 Radní: Antonín Kříž Eduard Němec Jan Skácel Zastupitelé:

Josef Lorge Jan Šamalík František Mrázek František Musil František Brázda Josef Klimeš Marcel Geiβer „kníže“ Salm (patrně H. K. E. Salm-Reifferscheidt)

VII. Období 1873-1876:183 Starosta: František Brázda, zednický mistr z č. 16 Radní: František Mrázek František Kuda František Musil Zastupitelé:

Gustav Neugebauer Antonín Jablonka Jan Kučera František Mrázek František Duda, farář Josef Foit Josef Konečný Jakub Písařík

182

MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 – obecní volby okres Boskovice, seznam členů zastupitelstva z r. 1872. Jsou též uvedení náhradníci: Jan Dvořáček, František Kuda, František Ševčík, Josef Blažek, Karel Brand, František Klíma. Žádost o zřízení fary v Rájci z počátku r. 1871 nese podpisy jedenácti osob, přičemž mezi výbory se objevuje Jan Kraholec, který však na seznamu zemského výboru nefiguruje ani mezi zastupiteli, ani mezi náhradníky. Na opise Nadační listiny pro rájeckou faru z 2. 4. 1873 je jako radní uveden Adolf Němec, avšak správně se jmenoval Eduard Němec – patrně půjde o chybu vzniklou při pořizování opisu. Dále se na Nadační listině mezi výbory objevuje jinde neuváděný Jan Rugholm. V té době již nežil Marcel Geiβer (†20. 2. 1872), lze tedy předpokládat nástup náhradníka na jeho místo. V úvahu připadá J. Rugholm, ale mezi náhradníky v seznamu zemského výboru uveden není. 183 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 261 – obecní volby okres Boskovice, seznam členů zastupitelstva z r. 1873. Náhradníci: František Kolísek, Bartoloměj Zachoval, Jan Tihon, Antonín Skoták, Tomáš Kříž, František Písařík.

69

VII. a.: Dne 26. 4. 1874 zemřel farář František Duda (*2. 10. 1843). Kdo nastoupil na jeho místo vzhledem k absenci pramenů není známo. VIII. Období 1876-1879:184 Starosta: František Blažek, rolník z č. 36 Radní: Bartoloměj Zachoval Josef Klimeš Edvard Sáňka Zastupitelé:

Jan Kučera František Kuda Jan Tihon Josef Foit Eduard Němec Josef Koupý Josef Taufar

Zástupce velkostatku: František Okáč, důchodní (po celé období) IX. Období 1879-1882:185 Starosta: František Blažek, rolník z č. 36 Radní: Jan Brázda Josef Klimeš František Kuda Zastupitelé:

Jan Kučera Josef Taufar František Písařík Josef Foit Jan Vunderle Antonín Jablonka

184

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Náhradníci v protokolech nejsou vypočteni. Zřídka se mezi výbory vyskytuje Jakub Němec, který tedy mohl být náhradníkem, v případě Josefa Taufara nelze spolehlivě rozhodnout, by-li řádným zastupitelem, či náhradníkem. Seznamy zemského výboru, které by vnesly jasno, pro toto volební období nejsou. 185 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1

70

Martin Žitek Zástupce velkostatku: František Okáč, důchodní (po celé období) X. Období 1882-1885:186 Starosta: František Blažek, rolník z č. 36 Radní: František Mrázek Bartoloměj Zachoval František Kuda Zastupitelé:

Jan Vunderle Josef Foit Jakub Němec Josef Taufar František Písařík Jan Kučera Antonín Kočvara

Zástupce velkostatku: František Okáč, důchodní (po celé období) XI. Období 1885-1888:187 Starosta: Josef Foit, rolník z č. 34 Radní: František Kuda Antonín Kočvara František Mrázek Zastupitelé:

Antonín Jablonka František Blažek Jan Kouřil Jan Brázda Jan Kučera Tomáš Michálek

186

MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okres Boskovice, přehled o provedené volbě zastupitelstva z r. 1882. V přehledu uveden mezi členy opět „kníže Salm“ (patrně Hugo Karel Eduard SalmReifferscheidt, který byl tehdy jediným nositelem knížecího titulu), avšak na zasedání byl přítomen pouze 6. 8. 1882, lze tedy předpokládat, že pravidelně místo něj docházel důchodní František Okáč. Náhradníci se uvádí: František Maňoušek, Emil Rodkovský, Jakub Bezděk, Josef Brázda, Jan Klimeš, Jan Musil. 187 MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okres Boskovice, přehled o provedené volbě zastupitelstva z r. 1885. Mezi výbory opět uveden „hrabě Salm“, avšak schůzí se neúčastnil a místo něj docházel důchodní František Okáč. Náhradníci se uvádí: Josef Kala, Antonín Vaverka, Jan Tihon, Jakub Bezděk, František Maňoušek, František Brázda.

71

Josef Mokrý Zástupce velkostatku: František Okáč, důchodní (po celé období) XII. Období 1888-1891:188 Starosta: Josef Foit, rolník z č. 34 Radní: Antonín Kočvara Josef Koupý František Mrázek Zastupitelé:

Antonín Jablonka Jan Brázda František Kuda Jan Vunderle František Fabiánek Josef Mokrý Josef Klimeš

Zástupce velkostatku: František Weber, správce velkostatku (po celé období) XII. a.: Dne 4. 3. 1889 zemřel radní Josef Koupý (*28. 4. 1837), rolník v č. 55. Na jeho místo nastoupil Jan Brázda, kterého ve „výboru“ nahradil Josef Taufar. XIII. Období 1891-1894:189 Starosta: Josef Foit, rolník z č. 34 Radní: MED. V. Valentin Rakovčík Antonín Kočvara František Brázda, od ledna 1892 Jan Brázda Zastupitelé:

Josef Klimeš Jakub Němec Tomáš Michálek

188

SOkA Blansk o, fond obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Náhradníci v protokolech nejsou vypočteni, víme toliko o Josefu Taufarovi v souvislosti s jeho nástupem do zastupitelstva r. 1889. 189 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Náhradníci v protokolech nejsou vypočteni, opět víme pouze o Josefu Taufarovi jakožto náhradníkovi, a to při jeho nástupu do zastupitelstva r. 1892. Nejasnost panuje kolem Františka Okáče, který vystupuje několikrát jako zástupce velkostatku, avšak je uváděn rovněž jako „výbor“.

72

František Blažek Jan Vunderle Jan Brázda František Okáč (?) Zástupci velkostatku: František Okáč, důchodní; a František Weber, správce velkostatku (účastnil se vždy jeden z nich, oba pouze 4. 10. 1893). XIII. a.: Dne 2. května 1892 zemřel radní Jan Brázda (*25. 6. 1832), hostinský v č. 91. Na jeho místo nastoupil opět František Brázda, kterého ve výboru nahradil Josef Taufar. XIV. Období 1894-1897:190 Starosta: Antonín Kočvara, hostinský, řezník a uzenář z č. 43 Radní: I. radní MED. V. Valentin Rakovčík II. radní František Blažek III. radní František Brázda Zastupitelé:

Josef Klimeš Josef Mokrý Josef Taufar Jan Vunderle František Mrázek Antonín Hudec

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel.191 Zástupci velkostatku: František Okáč, důchodní; a František Weber, správce velkostatku (účastnil se vždy jeden z nich a to po celé období).

190

MZA, A 9 Zemský výbor, kr. 273 – obecní volby okres Boskovice, přehled o provedené volbě zastupitelstva z r. 1894. Mezi výbory se na přehledu uvádí rovněž kníže Hugo Leopold Salm a František Weber, správce velkostatku. Kníže Salm však na zasedání nedocházel, zastupoval jej tam buď Fr. Weber (v protokolech vystupuje jako zástupce velkostatku), nebo důchodní Fr. Okáč, který se rovněž objevuje co zástupce velkostatku. Od 4. 3. 1895 je ve „výboru“ uváděn jako člen dřívější náhradník Antonín Luňáček – autor se tedy domnívá, že doplnil „prázdné“ místo poté, co František Weber začal docházel prakticky jako zástupce knížete Salma. V přehledu výše je uvedeno zastupitelstvo v podobě, v níž se reálně scházelo. Náhradníky v tomto období byli: Jan Kouřil, František Fabiánek, Antonín Luňáček (pouze do 4. 3. 1895), Antonín Krahulec, Metoděj Koupý, Vilém Brand. 191 Nadále je už vždy uváděna funkce zapisovatele

73

XIV. a.: Dne 13. 4. 1897 zemřel Jan Vunderle (*19. 7. 1845), obuvník v č. 120, místo něj byl už na zasedání 11. 4. přítomen náhradník – buď Antonín Krahulec, nebo Jan Kouřil (tehdy jsou zmiňováni oba, nedostavil se totiž ani „výbor“ František Mrázek, není ale jmenovitě uvedeno, kdo koho zastoupil. Na zbývajících schůzích v tomto období – 22. 6. a 12. 8. – nebyl z těchto náhradníků přítomen žádný). XV. Období 1897-1901:192 Starosta: Antonín Kočvara, hostinský, řezník a uzenář z č. 43 Radní: I. radní MED. V. Valentin Rakovčík II. radní František Blažek III. radní František Brázda Zastupitelé:

Vincenc Blažek Metoděj Koupý František Nejezchleb Josef Mokrý Jan Kouřil Josef Skoták Antonín Hudec

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupce velkostatku: Leodegar Mokrý, vrchní knížecí pokladník (po celé období). XVI. Období 1901-1904:193 Starosta: Metoděj Koupý, rolník z č. 55 Radní: I. radní: František Blažek II. radní: František Brázda III. radní: Josef Zicha

192

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1. Mimo náhradníky, uváděné v textu, vystupuje v protokolech ještě Antonín Krahulec. 193

74

Zastupitelé:

Jan Rodkovský194 Antonín Kočvara MED. V. Valentin Rakovčík Jan Kouřil Josef Mokrý František Nejezchleb František Maňoušek

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupce velkostatku: Leodegar Mokrý, vrchní knížecí pokladník (po celé období). XVI. a.: Dne 6. 1. 1903 zemřel Josef Zicha (*27. 2. 1856), obchodník v č. 142, na jeho místo III. radního byl zvolen Jan Kouřil, kterého ve „výboru“ zastoupil náhradník Vilém Brand. XVI. b.: Dne 12. 3. 1903 místo Leodegara Mokrého velkostatek zastupoval Jan Rodkovský, účetní. XVI. c.: Dne 16. 8. 1903 zemřel Josef Mokrý 195 (*20. 9. 1851), rolník v č. 7, kterého nahradil Vilém Šenk. XVII. Období 1904-1907:196 Starosta: Metoděj Koupý, rolník z č. 55 Radní: I. radní František Blažek II. radní Vincenc Blažek III. radní František Brázda IV. radní Jan Kouřil Zastupitelé:

MED. V. Valentin Rakovčík Antonín Kočvara

194

(1859-1930), narodil se v Rájci, pocházel z třetího manželství hostinského Jana Rodkovského (1806-1865) z č. 82. Vystudoval Slovanské gymnasium v Brně a poté byl skoro 50 let zaměstnán u velkostatku, především jako účetní. S manželkou Cecilií roz. Menšíkovou (1858-1913), původním povoláním učitelkou, měl mj. dceru Eleonoru (1900-1978), která byla v l. 1950-54 předsedkyní MNV v Rájci jako dosud jediná žena, která stála v čele obce. 195 Byl vnukem předposledního rychtáře Josefa Mokrého (1790-1843). V zastupitelstvu později zasedal také jeho syn Eduard Mokrý (1894-1972). 196 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1

75

Josef Vrba Vilém Šenk197 František Nejezchleb František Veselý Josef Fojt Josef Sáňka Metoděj Kučera Jan Tihon Antonín Krahulec MUDr. Arnošt Huvar Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupci velkostatku: Matěj Mára, ředitel velkostatku; a Jan Rodkovský, účetní (po celé období, účastnil se vždy jeden z nich). XVIII. Období 1907-1910:198 Starosta: Metoděj Koupý, rolník z č. 55 Radní: I. radní Antonín Kočvara II. radní Vincenc Blažek III. radní MED. V. Valentin Rakovčík IV. František Brázda Zastupitelé:

Antonín Voženílek František Blažek Josef Fojt Jan Tihon Vilém Šenk Josef Bezděk Metoděj Horáček Vilém Jalový Jan Kala Rudolf Michálek Josef Klimeš MUDr. Arnošt Huvar

197 198

(1868-1946), rolník v č. 133. Bratr Josefa Šenka (1871-1938), starosty v l. 1919-1927. SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1

76

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupce velkostatku: Jan Rodkovský, účetní (po celé období). XVIII. a.: Dne 15. 2. 1910 zemřel MED. V. Valentin Rakovčík (*16. 7. 1836), zvěrolékař z č. 170. Kdo jej nahradil není uvedeno (vzhledem k blízkosti voleb snad na jeho místo nebyl nikdo dosazen /?/). XIX. Období 1910-1913:199 Starosta: Vincenc Blažek, rolník z č. 28 Radní: I. radní Antonín Kočvara II. radní Vilém Šenk III. radní Josef Sáňka IV. radní Jan Rodkovský Zastupitelé:

Mořic Jedlička Jan Stloukal Tomáš Sedláček František Nejezchleb Jan Tihon Josef Bezděk Josef Fojt Jan Mayer František Brázda Jan Martan Metoděj Kučera MUDr. Arnošt Huvar

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupce velkostatku: Matěj Mára, ředitel velkostatku (po celé období). XX. Období 1913-1916:200 Starosta: Vincenc Blažek, rolník z č. 28 Radní: I. radní Antonín Kočvara 199 200

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 1 Tamtéž

77

II. radní Metoděj Kučera III. radní Josef Fojt201 IV. radní Jan Rodkovský Zastupitelé:

MUDr. Arnošt Huvar Mořic Jedlička Josef Klimeš Josef Bezděk František Brázda Vilém Šenk Josef Sáňka Jan Mayer Josef Šenk Metoděj Koupý Ludvík Gross Emanuel Nečas Václav Prošek

Zapisovatel: Antonín Luňáček, řídící učitel Zástupce velkostatku: Jan Martan, ředitel cukrovaru; a Jan Rodkovský, účetní (po celé období, účastnil se vždy jeden z nich). XX. a.: Dne 20. 2. 1914 ze zastupitelstva odešel Metoděj Koupý, na jeho místo nastoupil náhradník Antonín Vais. XX. b.: Václav Prošek, Emanuel Nečas a Ludvík Gross narukovali, ve výboru je nahradili Otakar Müller, Vilém Jalový a Josef Veselý. XXI. Období 1916-1919: O volbách r. 1916 není žádná zmínka a vzhledem k tomu, že se v zastupitelstvu ani radě nic nezměnilo, je pravděpodobné, že kvůli válečnému stavu od nich bylo upuštěno. Ani se vznikem Československa nelze vysledovat sebemenší změny – obecní zastupitelstvo i rada fungovaly ve složení dle voleb roku 1913 až do léta 1919, kdy proběhly volby dle nových zákonných norem. 201

(1871-1934), rolník v č. 34, syn Josefa Foita (1841-1933), starosty v l. 1885-1894.

78

XXII. Období 1919-1923:202 Starosta: Josef Šenk, sedlář z č. 232 I. náměstek: Jan Kala II. náměstek: Josef Fojt radní: Cyril Šustr Vilém Jalový František Maňoušek Metoděj Kučera Josef Vrba Zastupitelé:

Josef Jalový Josef Havelka František Šustr František Pokorný Metoděj Horáček Josef Veselý Antonín Dvořák Rudolf Musil Bohumír Dymáček František Ševčík František Skoták Rudolf Purč Vojtěch Němec MUDr. Arnošt Huvar Antonín Kočvara Josef Konrád

XXII. a.: Dne 5. 10. 1919 se členství vzdal Josef Jalový, na jeho místo nastoupila 11. 10. 1919

náhradnice Gabriela Janochová a stala

se tak historicky první ženou, zasedající v rájeckém zastupitelstvu.

202

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2. Za Čsl. soc. dem. stranu dělnickou byli: J. Šenk, C. Šustr, V. Jalový, J. Jalový, J. Havelka, Fr. Šustr, Fr. Maňoušek, Fr. Pokorný, J. Kala, Met. Horáček, J. Veselý, Ant. Dvořák, R. Musil, B. Dymáček, Fr. Ševčík; za Str. společných voličů byli: Fr. Skoták, R. Purč, V. Němec, J. Fojt; za Čsl. str. nár. dem. byli: MUDr. A. Huvar, Ant. Kočvara, Met. Kučera, J. Konrád, J. Vrba.

79

XXII. b.: Dne 26. 4. 1920 se členství vzdal Metoděj Horáček, náhradník není uveden. XXII. c.: Dne 5. 3. 1921 odstoupil Antonín Kočvara, na jeho místo dosazen Rudolf Richter. Vzdal se zároveň i členství v Místní školní radě, kde jej nahradil Jan Mayer. XXII. d.: Dne 6. 7. 1922 zemřel Jan Kala (*21. 10. 1859), strojník z č. 94. Do funkce I. náměstka zvolen 2. 9. 1922 František Pokorný. XXII. e.: Dne 26. 12. 1922 vystoupil z národně demokratické strany MUDr. Arnošt Huvar a vzdal se v souvislosti s tím členství v zastupitelstvu. 27. 1. 1923 nastoupil místo něj náhradník Jan Mayer. XXII. f.: Dne 2. 6. 1923 se členství vzdal Josef Havelka, neboť se odstěhoval do Prahy za svým povoláním. Nahradil jej Rudolf Šebánek. XXIII. Období 1923-1927:203 Starosta: Josef Šenk, sedlář z č. 232 I. náměstek: František Skoták II. náměstek: Ladislav Ryšavý Radní: Vilém Jalový František Hlaváček Rudolf Vašíček František Blažek204 Josef Skácel Cyril Šustr

203

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; tamtéž Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou. Za politické strany byli zvoleni: KSČ – Fr. Hlaváček, J. Veselý; Strana pokrokových občanů – Ant. Formánek, L. Ryšavý, B. Večeřa, J. Vrba; Strana občanů nepolitických – Fr. Hebelka; Republikánská str. zemědělského a malorolnického lidu – Fr. Blažek, R. Bezděk; Čsl. živnostensko-obchodnická str. středostavovská – R. Plhoň, J. Konrád; Čsl. str. lidová – Fr. Skoták, R. Vašíček, Fr. Šustr, V. Musil, Fr. Brázda, R. Veselý, J. Skácel, R. Vunderle, V. Šenk; Čsl. soc. dem. str. dělnická – C. Šustr, J. Šenk, V. Jalový, Fr. Maňoušek. 204 (1887-1968), rolník v č. 36, syn Františka Blažka (1846-1911), starosty v l. 1876-1885.

80

Zastupitelé:

Josef Veselý Antonín Formánek Bartoloměj Večeřa Josef Vrba František Hebelka Rudolf Bezděk Rudolf Plhoň Josef Konrád František Šustr Vilém Musil František Brázda Robert Veselý Rudolf Vunderle Vilém Šenk František Maňoušek

XXIII. a.: V roce 1926 odešel Ladislav Ryšavý na nové působiště, za druhého náměstka místo něj zvolen František Blažek. Přesné datum odstoupení Ryšavého ani volby Blažka není uvedeno. Kdo nahradil Františka Blažka mezi zastupiteli rovněž neuvedeno. XXIV. Období 1927-1931:205 Starosta: MVDr. Hubert Rakovčík, zvěrolékař z č. 137 I. náměstek: František Hlaváček II. náměstek: František Pokorný Radní: Vilém Jalový Rudolf Purč František Skoták Josef Šenk

205 SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Kniha protokolů, inv. č. 2; Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou. Za politické strany byli zvoleni: KSČ – Fr. Hlaváček, J. Janoch, Ant. Rašovský, J. Veselý; Čsl. str. národně socialistická – B. Večeřa, V. Jalový, R. Kala; Čsl. živnostensko-obchodnická str. středostavovská – E. Nečas, M. Tomášek; Čsl. soc. dem. str. dělnická – C. Šustr, J. Šenk, V. Skácel; Čsl. nár. str. práce a pokrokových občanů – MVDr. H. Rakovčík, Ferd. Skřepský; Čsl. str. lidová – R. Purč, Fr. Skoták, Ant. Fránek, Fr. Brázda, J. Skácel, V. Šenk, J. Perout; Republikánská str. zemědělského a malorolnického lidu – Fr. Michálek; Str. občanů nepolitických – E. Zachoval, Fr. Pokorný.

81

Metoděj Tomášek Zastupitelé:

Josef Janoch Antonín Rašovský Josef Veselý Bartoloměj Večeřa Rudolf Kala Emanuel Nečas Cyril Šustr Vincenc Skácel Ferdinand Skřepský Antonín Fránek František Brázda Josef Skácel Vilém Šenk Jan Perout František Michálek Eduard Zachoval

XXV. Období 1931-1938:206 Starosta: MVDr. Hubert Rakovčík, zvěrolékař z č. 137 I. náměstek: Miroslav Šedivý II. náměstek: František Skoták Radní: František Hlaváček Emanuel Nečas Vilém Jalový Rudolf Müller ml. Antonín Fránek

206

Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou; SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55. Za politické strany byli zvoleni: KSČ – Fr. Hlaváček, K. Kučera, náhradník František Matuška; Čsl. živnostensko-obchodnická str. středostavovská – MVDr. H. Rakovčík, E. Nečas, E. Zachoval, Ant. Kopecký, O. Müller, V. Blažek, L. Sobotka, náhradníci Josef Brožek, Bohumil Šebela, Josef Horáček, MUDr. Arnošt Huvar; Čsl. str. nár. socialistická – B. Večeřa, V. Jalový, náhradník Julius Klein; Čsl. soc. dem. str. dělnická: M. Šedivý, R. Písařík, V. Skácel, A. Kakáčová, náhradníci Rudolf Hlaváček, Jakub Klimeš ml.; Rep. str. zemědělského a malorolnického lidu – A. Vais, náhradník Jan Mudrych; Občané pro rozumné hospodaření a šetření v obci – Fr. Skácel, R. Müller ml., náhradník František Fojt; Čsl. str. lidová – Fr. Skoták, Ant. Fránek, J. Skácel, Fr. Brázda, L. Gross, R. Veselý, náhradníci Jan Vaněk, Eduard Mokrý, Antonín Svoboda.

82

Zastupitelé:

Karel Kučera Eduard Zachoval Antonín Kopecký Otakar Müller Vilém Blažek Ladislav Sobotka Bartoloměj Večeřa Rudolf Písařík Vincenc Skácel Anna Kakáčová Antonín Vais František Skácel Josef Skácel František Brázda Ludvík Gross Robert Veselý

XXV. a: Dne 25. 5. 1932 složil slib věrnosti Bohumil Šebela, jenž se tehdy stal členem zastupitelstva. Koho nahradil však není známo. XXV. b: Během r. 1934 odešel ze zastupitelstva Ludvík Gross, na jehož místo nastoupil náhradník Jan Vaněk. XXV. c: Dne 11. 6. 1935 se vzdal funkce v radě Antonín Fránek vzhledem k členství v okresním výboru boskovickém. Na jeho místo byl 18. 9. 1935 zvolen Jan Vaněk, po němž do zastupitelstva nastoupil pravděpodobně náhradník Eduard Mokrý.207 XXV. d: Díky prodloužení volebního období na šest let zákonem č. 122/1933 Sb., proběhly další volby až r. 1938, tedy dokonce po sedmi letech! Původně snad bylo jejich konání plánováno na rok 207

Vzhledem k neexistenci protokolů ze zasedání zastupitelstva nelze tyto změny přesněji podchytit (stejně tak, jako v případě nástupu Bohumila Šebely a odstoupení Ludvíka Grosse), o zde uváděných změnách se dozvídáme jen díky písemnostem okr. úřadu v Boskovicích. Nelze též vyloučit, že během sedmiletého funkčního období proběhly ještě podobné změny další, avšak kvůli absenci pramenů o nich nevíme.

83

1937 (kdy uplynulo šestileté funkční období), neboť od r. 1936 byly konány přípravy voleb – k 15. 6. 1936 byl vyhotoven voličský seznam,

k 11. 12. 1936 se měla sejít volební komise za úče-

lem prozkoumání těchto seznamů. V roce 1937 sepsány další voličské seznamy k 15. 6. a k 15. 12., které prozkoumávala nová volební komise v červnu a prosinci 1937.208 XXVI. Období 1938-1945:209 Starosta: MVDr. Hubert Rakovčík, zvěrolékař z č. 137 I. náměstek: Miroslav Šedivý Radní: Vilém Jalový Zastupitelé:210 František Hlaváček Rudolf Vymazal Rudolf Müller ml. Bohumil Šebela Josef Hepp Otakar Müller Antonín Kopecký Ladislav Sobotka František Kučera Rudolf Hlaváček Čeněk Skácel Rudolf Písařík Antonín Vais Rudolf Skácel František Pokorný 208

SOkA Blansko, fond Obecní úřad Rájec, Volby do obecního zastupitelstva 1922-1944, kr. 1, inv. č. 55 Za politické strany byli zvoleni: KSČ – Fr. Hlaváček, R. Vymazal; Čsl. živnostensko-obchodnická str. středostavovská – MVDr. H. Rakovčík, R. Müller ml., B. Šebela, J. Hepp, O. Müller, Ant. Kopecký, L. Sobotka; Čsl. str. nár. socialistická – Fr. Kučera, V. Jalový; Čsl. soc. dem. str. dělnická – M. Šedivý, R. Hlaváček, Č. Skácel, R. Písařík; Rep. str. zemědělského a malorolnického lidu – Ant. Vais; Občané pro rozumné hospodaření a šetření v obci – R. Skácel, Fr. Pokorný; Čsl. str. lidová – Ant. Fránek, J. Vaněk, Fr. Brázda, R. Veselý, J. Veselý, E. Mokrý. Dodatečně jmenováni náhradníci bez stranické příslušnosti: Josef Bezděk, Rudolf Bezděk, Josef Binka, František Fojt, Karel Kučera, Jan Langr, František Matuška, Jan Mayer, Josef Meluzín, Leopold Nečas, prof. Josef Nechuta, František Tihon a Jan Zemandl. 210 Ve spisovém materiálu nejsou jednotlivé funkce blíže uvedeny, protokoly z rad a zastupitelstva se pro toto období nezachovaly. Dozvídáme se jedině o tom, že M. Šedivý byl náměstkem starosty v souvislosti s jmenováním Alfreda Chwatika-Tugemanna na tento post po smrti Šedivého. Tato funkce je uvedena i na dochovaném úmrtním oznámení. Vilém Jalový je zmíněn jako člen rady v souvislosti se svou resignací. 209

84

Antonín Fránek Jan Vaněk František Brázda Robert Veselý Josef Veselý Eduard Mokrý XXVI. a.: Dne 14. 9. 1938 se vzdal svého členství Antonín Fránek, který z náhradníků nastoupil na jeho místo není uvedeno. XXVI. b.: Po úředním zákazu KSČ a jejím odchodu do ilegality byli zbaveni členství František Hlaváček a Rudolf Vymazal. 14. 2. 1939 je nahradili dosazení Josef Jachan a Karel Novotný, 2. 3. 1939 byl jmenován nový náhradník Rudolf Němec za rovněž odvolaného Karla Kučeru. XXVI. c.: Dne 13. 5. 1940 resignoval na členství Rudolf Písařík, na jehož místo byl 1. 7. 1940 dosazen Adalbert Augustin. 28. 1. 1941 po jeho odchodu dosazen na uvolněné místo Alfred ChwatikTugemann. XXVI. d.: Dne 13. 10. 1941 zemřel I. náměstek Miroslav Šedivý, na jeho post dosazen Alfred Chwatik-Tugemann, kterého v zastupitelstvu nahradil František Tihon. XXVI. e.: Dne 20. 12. 1941 vynuceně resignoval Eduard Mokrý, který byl 6. 1. 1942 zproštěn svých funkcí (vč. členství v mléčné komisi, zřízené z válečných důvodů). Na jeho místo v mléčné komisi nastoupil Bohumil Šebela, kdo nahradil Mokrého v zastupitelstvu není uvedeno. XXVI. f.: Dne 14. 1. 1942 byl zproštěn členství v radě Vilém Jalový, a to na základě vynucené resignace z 23. 12. 1941. Kdo jej nahradil není uvedeno. 85

XXVI. g.: Dne 6. 5. 1943 zemřel starosta MVDr. Hubert Rakovčík. Na jeho post dosazen 15. 5. 1943 Alfred Chwatik-Tugemann. XXVI. h.: Dne 2. 3. 1944 byl okresním hejtmanstvím v Boskovicích jmenován starostou mjr. v. v. Leodegar Zicha. XXVII. Období 9. 5. 1945 – 12. 9. 1945:211 Předseda revolučního MNV: Antonín Vladík, odborný učitel z č. 181 (vedl též osvětovou komisi) Místopředseda: František Skoták (vedl též průmyslovou komisi) Členové: Karel Skácel Robert Rašovský (vedl bezpečností komisi) Jan Jelínek Ing. Jaroslav Vitouch (vedl bytovou komisi) Josef Skoták Klement Vašek Antonín Sedlák Marie Blažková (vedla sociální komisi) Františka Sopouchová Slávka Havelková Antonín Hudec František Hlaváček Karel Kučera Jan Vrba Eduard Mokrý (vedl hospodářskou a zásobovací komisi) Rudolf Vymazal Bohumil Šebela Rudolf Hlaváček Adolf Husák

211

Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou

86

6. ZÁVĚR Práce, která se na tomto místě uzavírá, představuje první zevrubné monografické zpracování historie obecní samosprávy v někdejším Rájci nad Svitavou. Jak bylo povězeno v úvodu, dřívější dějepisci města (František Taufer, PhDr. Jan Skutil) postihli samosprávu jen letmo, bez širšího záběru a detailů. Jejich informace tak mohly posloužit pouze jako „odrazový můstek“ pro další bádání v primárních archivních pramenech. Výsledkem výzkumu, který v souvislosti se samosprávou v Rájci nebyl co do šíře, ani podrobnosti dosud nikdy proveden, je vůbec první publikování celé řady nově nalezených historických skutečností. Jmenovitě lze uvést rozřešení otázky posledního rájeckého rychtáře, či zjištění příčiny prodloužení funkčního období zastupitelstva v l. 1900-1901. Zmínit je však potřeba v této souvislosti i další fakta – vymezení funkčních období, konání voleb, zjištění konkrétních členů zastupitelstva, postižení podoby úřadování a fungování samosprávy v jednotlivých obdobích a s tím související návaznost na dění v obci. Přiložené životopisy tří mužů, významně se podílejících ve své době nejen na fungování samosprávy, jsou dosud jedinými medailonky, které jim byly věnovány. Po mírné textové úpravě byly přiloženy k této práci, neboť uceleně představují jejich život i aktivity; nemluvě o tom, že by bylo škoda nechat zmíněné medailonky zapadnout na stránkách radničního periodika, k němuž se zpětně jen málokdo vrací a kde by případný zájemce o tuto problematiku životopisy obtížně dohledával (pokud by je tam vůbec hledal). Obecní archiv Rájce nad Svitavou byl po této stránce zcela vyčerpán, rovněž tak kroniky (obecní i školní) a písemnosti okresního úřadu v Boskovicích (SOkA Blansko). Důležitá a doplňující fakta poskytly fondy Moravského zemského místodržitelství (B 14 st. a ml.) a Zemského výboru (A 9) v MZA v Brně. Jen okrajově a pro nejstarší období bylo možné využít fond Velkostatek Rájec (F 86), v souvislosti s poválečnými konfiskacemi byly použity bohaté doklady z fondu KNV Brno (B 124); oba fondy rovněž ve správě MZA. Právě vzhledem k rozesetí někdy více, někdy méně podrobných informací po fondech správních úřadů lze ještě předpokládat nalezení dalších údajů, kupř. ve fondu A 8 Zemská registratura (MZA). Teprve před nedávnou dobou jsem navíc zjistil, že v pobočce SOkA Blansko v Boskovicích patrně existují samostatně manipulované materiály tzv. smíšeného okresního úřadu Blansko (1855-1868), takže i zde se nabízí možnost nalezení nových údajů. Kvůli limitu, na nějž je vázáno odevzdání této práce, 87

však prozatím další výzkum odkládám s tím, že se k němu navrátím v blízké budoucnosti. Využity byly též materiály ze soukromých archivů, a to jak mého, tak dalších osob, přičemž doplnění poskytla rovněž svědectví pamětníků. Snažil jsem se o co nejdetailnější podchycení dané thematiky, ač – bohužel – ne vždy se podařilo potřebné informace dohledat, jindy nezbývalo, než vycházet z kusých zmínek. Oříškem byly v neposlední řadě různě zmatečné údaje, nebo v pramenech se různící fakta k jedné události. Pokud to bylo možné, pokusil jsem se uvést věci na pravou míru, nebo alespoň učinit pravděpodobný závěr. Někdy však nezbývá, než čekat na případné nalezení doplňujících informací, či se smířit s tím, že některé otázky již zůstanou blíže nezodpovězeny. Tato práce mi pak zůstává zároveň jakousi „výzvou“ – jednak k další badatelské práci v dosud neprobádaném materiálu a jednak k obdobnému zpracování dějin samosprávy v sousední obci Jestřebí. Právě k jestřebské samosprávě jsem nashromáždil při své několikaleté heuristice víceméně obdobné množství informací od jejího vzniku až po ustanovení národních výborů. Zpracováním dějin jestřebské samosprávy a jejich připojením k dějinám samosprávy rájecké by se docílilo komplexního postižení této historické „kapitoly“ pro celé město Rájec-Jestřebí.

88

7. PŘÍLOHY

7. 1. ANTONÍN KOČVARA 212

Nenašlo by se mnoho těch, kteří pro někdejší Rájec nad Svitavou vykonali tolik, co Antonín Kočvara, jenž ač nebyl místním rodákem, záhy po příchodu do obce se zapojil do veřejného dění a podílel se na něm aktivně bezmála čtyřicet let, dokud jej stáří a zdravotní stav nedonutily odejít do ústranní. Během svého působení si získal mnoho zásluh, díky nimž se nesmazatelně zapsal do zdejších dějin, však také v té době najdeme jen pomálu oblastí, v nichž bychom se s jeho jménem nesetkali. Antonín Kočvara pocházel z Doubravice nad Svitavou, kde se narodil dne 24. prosince 1851 v domě č. 78 jako třetí z dvanácti dětí manželů Františka a Anny Kočvarových. Otec František Kočvara (20. 12. 1824 – 11. 10. 1886), podsedník a pekařský mistr, byl synem Vincence Kočvary, podsedníka ve Velenově č. 3, a Františky, dcery Františka Špidly, domkáře ve Valchově. Matka Anna Kočvarová (1. 7. 1826 – 25. 1. 1887) byla dcerou Jakuba Svěráka, podsedníka ve Velenově č. 16 a Barbory, dcery Františka Žáčka, rolníka ve Žďárné. Kmotrem při křtu 27. 12. 1851 mu byl otcův starší bratr Vincenc Kočvara, mlynář ve Valchově, s manželkou Annou. Po ukončení základního vzdělání, jak bychom řekli dnes, se vyučil řezníkem a uzenářem a brzy poté přišel do Rájce, kde se usadil natrvalo – dne 28. 4. 1878 si zde pronajal knížecí pivnici (č. 86) a působil tam jako hostinský do r. 1880. V tomto roce se rozhodl zcela osamostatnit a za 4070 zl. koupil dne 4. 10. 1880 zavedený hostinec č. 43 na dnešní Havlíčkově ulici, z nějž záhy učinil společenské a kulturní centrum obce. Důležité je ale zmínit, že budovu podstatně upravil a rozšířil do podoby, v níž setrvala až do r. 1953, kdy byla adaptována na mateřskou školku, později sloužila jako dům komunálních služeb. Dne 9. 10. 1880 si také podal žádost č. 6108 ohledně povolení „nálevu piva a kořalky na čísle 43“ , což byla víceméně žádost o povolení provozování hostinské živnosti vůbec – rozhodovalo zde okresní hejtmanství, nicméně musela projít též přes obecní zastupitelstvo, které věc projednalo dne 17. 10. a rozhodlo se ji podporovat „ohled berouce na jeho bez uhoné a mravné chování“. Původním majitelem hostince č. 43 byl František Rolínek, jenž si ve stejný den zažádal o přenesení své koncese na jiné místo v obci, nicméně mu nebylo vyhověno vzhledem 212

Sychra, Petr. Antonín Kočvara. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 5/2007, s. 25-29

89

k nevhodnosti vybraného místa, i proto, že jeho chování „za čas držení svého hostince skrz osobně vyvolané různice dokázalo, že živnost hostinskou v pořádku védst v stavu néni“... Kromě hostince začal Antonín Kočvara krátce po zakoupení provozovat v č. 43 také vyhlášené řeznictví a velkouzenářství, v němž měl v roce 1910 již 7 zaměstnanců. Přestavba a úprava budovy mu také umožnila zažádat o změnu a rozšíření koncese „ku přechování cizinců podáváním pokrmu a držení dovoleních her" – boskovické okresní hejtmanství vyhovělo přípisem č. 5035 ze dne 24. 3. 1893, obecní zastupitelstvo žádost podpořilo 1. 6. 1893. Krátce po příchodu do Rájce n. Svit. si Antonín Kočvara zařídil nejen živnost, ale založil také rodinu. Za manželku si vyvolil Arnoštu Vaverkovou (21. 4. 1851 – 29. 12. 1917), dceru Jana Vaverky (†13. 3. 1893 v 76 letech), knížecího účetního a kancelisty, bydlícího v č. 72, později č. 85 a nakonec na penzi v č. 157; a Vincencie (†28. 10. 1891 v 73 letech) rozené Okáčové z Doubravice. Oddáni byli 10. 11. 1878 a měli následně osm dětí: Františku (*12. 4. 1880), Marii (*6. 2. 1881), Emilii (*8. 6. 1882), Karla (16. 10. 1884 – 10. 2. 1885), Štěpánku (27. 12. 1885 – 15. 4. 1886), Antonína (23. 5. 1888 – 5. 7. 1889), Annu (*21. 7. 1889) a Františka (*2. 3. 1897, padl v první světové válce). Kromě svých dětí pečoval ještě o dva schovance, jichž se s manželkou ujal: byla to nejdříve Štěpánka Dupalová (18. 12. 1882-1936), dcera Jana Dupala (†30. 12. 1894 v 51 letech), vařiče v rájeckém cukrovaře, a Františky Dupalové (†23. 9. 1893 v 40 letech); a později synovec Antonín Kočvara (*22. 4. 1892), jemuž byl za kmotra při křtu jakožto synovi svého mladšího bratra Josefa Kočvary (30. 8. 1856 – 10. 12. 1901), pekaře v Doubravici č. 78 a jeho ženy Amálie roz. Kalové (17. 1. 1855 – 8. 11. 1894), jenž vystudoval Učitelský ústav v Brně, kde získal 7. 7. 1914 vysvědčení učitelské způsobilosti. Za války byl ruským legionářem, potom působil na několika školách a od školního roku 1933/34 také na obecné škole v Rájci, r. 1938 byl přeložen do Brna. Zde lze ještě dodat, že Štěpánka Dupalová, provd. později Konrádová, měla mladšího bratra Richarda (14. 7. 1886 – 7. 3. 1907), který byl krátce obchodním příručím a zemřel v Brně. Zda-li i on byl schovancem manželů Kočvarových, se mi, bohužel, zjistit nepodařilo, ale předpokládám to. Nyní je na místě povšimnout si jednotlivých oblastí činnosti Antonína Kočvary: Brzy po usazení v Rájci vstoupil do veřejného života, a to v souvislosti s místní samosprávou, neboť o volbách r. 1882 úspěšně kandidoval do obecního zastupitelstva, což svědčí o faktu, že si již musel vydobýt určité obliby a známosti. Volby se konaly 90

18. 5. 1882, ale na prvním zasedání nového zastupitelstva 5. 7. ještě zmíněn není, objevuje se 6. 8. 1882, nicméně z přehledů zvolených zastupitelstev u Zemského výboru v Brně víme, že členem byl od uvedených voleb a na první zasedání se z nějakého blíže neznámého důvodu nedostavil. Členem zastupitelstva zůstal nadále celých devětatřicet let, přičemž záhy postoupil o krůček výše: zatímco ve volebním období 1882-85 byl řadovým „výborem", v l. 1885-1888, 1888-1891 a 1891-1894 byl zvolen radním. Rájecké obecní zastupitelstvo mělo v té době tři radní, přičemž r. 1885 se pan Kočvara stal druhým radním, pro následující dvě volební období však toto upřesnění nelze uvést. Kromě toho vykonával (až na výjimky) v letech 1883-1885, 1888-1894 a 1900 funkci zapisovatele a pořizoval pečlivé protokoly ze zasedání, psané velmi osobitým rukopisem, tvořícím jakousi kombinaci kurentu a latinky. Během těchto let si získal velkou náklonnost i důvěru rájeckých, což se projevilo v létě r. 1894, kdy byl zvolen (30. 7.) starostou obce – první, ustavující zasedání nového zastupitelstva se konalo 30. 8. 1894, kdy „nově zvolený představený obce p. Ant. Kočvara vítá nový výbor obecní ku plodné práci na prospěch obce a občanstva”. Funkci starosty potom vykonával po dvě volební období – 1894-1897 a 1897-1901, přičemž to druhé se prodloužilo o necelý rok – volby sice proběhly v řádném termínu 26. 8. 1900, avšak kvůli následně podanému „rekursu“, napadajícímu regulérnost voleb vzhledem k úpravám voličských seznamů během lhůty, kdy již nesměly být změny prováděny, a vzhledem k nevhodnosti místa jejich vyložení, došlo k prodloužení funkčního období starého zastupitelstva až do doby vyřešení celé věci. Stalo se tak na základě rozhodnutí moravského zesmkého místodržitelství ze dne 31. 1. 1901, kterým se stížnost zamítala. Až v únoru 1901 tedy došlo k volbě rady a starosty, načež teprve začalo fungovat nové zastupitelstvo. Tehdy byla panu Kočvarovi znovu nabízena funkce starosty, nicméně ze zdravotních důvodů ji nepřijal a proto byl na jeho místo zvolen dosavadní „výbor“ Metoděj Koupý (1867-1948), rolník z č. 55. Antonín Kočvara nicméně zůstal členem zastupitelstva – ve volebních obdobích 1901-04 a 1904-07 jako „výbor“ a nakonec opět postoupil výše, když byl o volbách v červenci 1907 zvolen prvním radním, v kteréžto funkci následně setrval až do r. 1919. Úřad prvního radního byl nejvyšší hned po starostovi, jehož byl blízkým spolupracovníkem, kompetence se sice mírně proměňovaly, ale většinou do nich náleželo kupř. udílení povolení k tanečním zábavám, záležitosti obecních pozemků, obecního hospodářství, pořádkové, případně mohl být zástupcem starosty apod.

91

V červnu 1919 bylo na základě „nového řádu volebního v obcích republiky Československé" (především zákony č. 75/1919 Sb., a 76/1919 Sb.) zvoleno zastupitelstvo již v podobě poněkud odlišné, než tomu bylo za rakouského mocnářství. Pan Kočvara se tehdy opět stal členem zastupitelstva, nicméně se pomalu začínalo hlásit stáří a ze zdravotních důvodů byl především r. 1920 omluven z řady zasedání. Uvědomoval si, že takto nemůže zodpovědně konat své povinnosti a proto dne 5. 3. 1921 na vlastní žádost odstoupil, vzdav se svého mandátu. Během působení v obecním zastupitelstvu se výrazně zasloužil o rozvoj obce, proto také doba jeho starostování patří k těm nejsvětlejším obdobím fungování obecní samosprávy – dodnes jej lze vnímat jako jednoho z nejlepších starostů v místních dějinách, ačkoliv jeho aktivity rozhodně nelze ohraničit pouze dobou, kdy zastával starostenský post. Už od 7. 7. 1890 byl zároveň členem silničního výboru, který měl v kompetenci správu a údržbu komunikací, r. 1891 kupř. navrhoval zřízení nového obecního razítka místo staršího poškozeného (což pramenilo zřejmě ze skutečnosti, že jakožto zapisovatel více pracoval s obecní agendou), výrazně podporoval rozvoj kulturního života, a to i jako soukromá osoba (kupř. ochotnického divadla, spolkové činnosti), přímo v době svého starostování se zasadil z důvodu lepší veřejné bezpečnosti, ochrany majetku a dodržování pořádku o založení četnické stanice v Rájci (1898). Jako starosta pomáhal i chudým – r. 1896 zavedl systém zabezpečení léků těmto lidem tak, že kdo se prokázal starostou podepsanou stvrzenkou, měl nárok na proplacení léčiv z obecních financí, z nichž se čerpala rovněž podpora na výchovu sirotků. Velkým počinem, iniciovaným předně panem Kočvarou, bylo založení Sboru dobrovolných hasičů v Rájci – několikrát během 90. let 19. století se řešilo požární zabezpečení především úpravami studní tak, aby byly použitelné při hašení požárů. Případné požáry byly hašeny spontánně všemi, kdo mohli pomoci, nicméně bylo nabíledni, že efektivním řešením může být jedině existence vycvičeného, organisovaného sboru, který je stěží plně nahraditelný – inspirovat se mohl třebas v rodné Doubravici, kde r. 1888 spoluzakládal SDH jeho mladší bratr Josef, prvý předseda tamního sboru. R. 1895 bylo tedy jednáno o definitivním zřízení hasičského sboru v Rájci, přičemž se Kočvarovu návrhu dostalo hojné podpory. 7. 4. 1895 se v jeho hostinci konala prozatímní valná hromada, na níž byli ustanoveni členové a funkcionáři, stanovy sboru byly podepsány 30. 4., schváleny 5. 5. 1895. Založení spolku bylo kvitováno i okresním hejtmanstvím v Boskovicích a Moravským zemským místodržitelstvím v Brně, bez jejichž souhlasu 92

by to nebylo možné. Záhy došlo k zakoupení nářadí, stříkačky, pořízení uniforem a r. 1896 k stavbě hasičky (původní, na dnešní Komenského ulici). Prvním předsedou SDH se stal na řadu let právě Antonín Kočvara, v jehož hostinci se také konávaly schůze, přednášky a zábavy sboru. Jednou z priorit pana Kočvary bylo také povýšení Rájce n. Svit. na městys. Společně se zastupiteli si uvědomoval, že je v zájmu pokroku a lepší budoucnosti docílit povýšení, přičemž se domnívali, že podmínky k tomu potřebné Rájec splňuje. Návrh předložil pan Kočvara na zasedání 27. 11. 1898 a dostalo se mu jednomyslného přijetí. Bylo rozhodnuto o vypracování odůvodněné žádosti a jejím podání přes okresní hejtmanství na Moravské zemské místodržitelství, věc se ale protáhla, neboť záhy se zjistilo, že nejdříve musí být zažádáno o povolení trhů. Vše se uskutečnilo r. 1899 včetně zaplacení taxy za povolení jednoho trhu, která čítala 31 zl. 50 kr. (za tři výroční trhy, které měly být Rájci povoleny, se tedy vyplatilo z obecní pokladny 94 zl. 50 kr.). Po poměrně dlouhé době – 1. 3. 1901 – místodržitelství konání trhů zapovědělo a povýšení nepodpořilo, úspěšnější nebyl ani „rekurs" čili odvolání k c. k. ministerstvu vnitra ve Vídni, které odvolání zamítlo, o čemž byli ráječtí uvědoměni přípisem okr. hejtmanství z 9. 1. 1902. Antonín Kočvara se tedy tohoto pro obec důležitého kroku nedočkal za svého starostování, ale o několik let později přece: 17. 8. 1912 přednesl návrh na podání obnovené žádosti starosta Vincenc Blažek (1863-1942), rolník v č. 28, žádost vypracoval společně s Antonínem Kočvarou (tehdy byl I. radním) a řídícím učitelem Antonínem Luňáčkem (1860-1926), který byl pravou rukou pana Kočvary po celou dobu jeho starostování. Tentokrát se štěstí postavilo na jejich stranu a již 9. 6. 1913 byl císařským „Nejvyšším rozhodnutím“ Rájec povýšen na městys, což pan Kočvara jistě vnímal jako určité zadostiučinění svých snah. K mnoha dalším počinům, na nichž se podílel, patřila kupříkladu podpora založení veřejné knihovny v 1. 1907-1908, což inicioval Místní odbor Národní jednoty, nebo elektrifikace obce krátce před první světovou válkou, kdy přišel i s návrhem, týkajícím se financování zřízení kanalizace. Dále byl pan Kočvara činný také ve správě školní: školství v obci v tehdejší době spravovala a řídila Místní školní rada, o níž máme v Rájci n. Svit. první zmínky r. 1874. Prvním předsedou byl do r. 1877 Edvard Sáňka (1826-1904), kovář a podsedník v č. 26, v 1. 1877-1883 úřad vykonával Jan Brázda (1832-1892), hostinský v č. 91, jehož nástupcem se od 25. 2. 1883 stal právě Antonín Kočvara. Místní školní 93

rada pod jeho vedením fungovala velmi dobře, což bylo oceněno Okresní školní radou v pochvalném dopise. Snahy o rozvoj místního školství se projevily už r. 1890, kdy bylo jednáno o zřízení pokračovací školy – záměr sice došel schválení, ale uskutečněn nebyl; r. 1898 bylo dosaženo rozšíření obecné trojtřídní školy na čtyřtřídní, což se uskutečnilo až 1. 10. 1899 kvůli nevyhovujícím prostorám. V té době se už pomalu začínala projevovat potřeba výstavby nové školní budovy, která by plně vyhovovala rostoucím nárokům moderního školství včetně zvyšujícího se počtu žáků. Proto se začalo uvažovat o výstavbě nové školy a úvahy byly také brzy uskutečněny: vznikl stavební odbor v čele s Antonínem Kočvarou, 28. 8. 1905 byl vybrán pozemek, vykoupený koncem r. 1906, v tomtéž roce zadány plány architektovi Ing. Vladimíru Fischerovi (1870-1947) z Brna, 19. 6. 1907 zadány stavební práce brněnskému staviteli Františku Valentovi a 23. 3. 1908 byl slavnostně položen základní kámen, slavnost zahájil a přítomné uvítal pan Kočvara svým projevem. V nové škole se začalo vyučovat již 21. 9. 1908, v témže roce došlo i k založení Živnostenské školy pokračovací; 9. 8. 1909 byla ještě obecná škola rozšířena na pětitřídní. V té době – 19. 2. 1907 – došlo také k zrušení školního platu, který byl zátěží zvláště pro chudé rodiny. Vzhledem k většímu počtu dětí a tomu, že mnohé děti starší musely dojíždět do měšťanské školy v Blansku, začala Místní školní rada společně s obecním zastupitelstvem usilovat o zřízení měšťanské školy zde v Rájci. 9. 7. 1912 vysloven souhlas obecního zastupitelstva, Zemská školní rada podpořila žádost výnosem č. 22 201 z 1. 8. 1912 a udělila souhlas se zřízením od nového školního roku, díky čemuž mohlo v budově staré školy dojít 16. 9. 1912 k zahájení výuky. Na obou těchto důležitých činech měl lví podíl právě Antonín Kočvara, který stál v čele Místní školní rady až do r. 1920 – 30. 12. vykonával funkci předsedy naposledy, 9. 4. 1921 zasedla nová rada v čele s Josefem Šenkem (1871-1938), sedlářem v č. 232, jejímž členem už nebyl. Již několikrát jsem zmínil, že pan Kočvara horlivě podporoval kulturní a spolkovou činnost, což se projevovalo především v tom, že sál svého hostince propůjčoval k četným schůzím, zábavám a divadelním představením, neboť v sále se nalézalo i malé jeviště. V hostinci se scházelo k jednání obecní zastupitelstvo, Sbor dobrovolných hasičů, „útočiště" zde nalezl též Místní odbor Národní jednoty, Spořitelní a záloženský spolek a později Sokol. Vzhledem ke „koncentraci“ různých činovníků a obecních „tatíků“ v Kočvarově hostinci se patrně v této době zrodilo rčení „Ho

94

Kočvarů v Réci sedijó tam klostí stréci“, které donedávna přežívalo v myslích několika starých lidí. Divadlo podporoval pan Kočvara téměř od svého příchodu do Rájce – hrávalo se v pivnici, kterou měl v pronájmu, ale brzy se ochotníci přestěhovali do jeho hostince, kde pořádali představení spolupracujíce s Cyrillskou jednotou, která organisovala i hudební večery, neboť pod její hlavičkou hrál taneční orchestr. Od založení 23. 12. 1906 zde konala své schůze, divadelní, hudební a osvětové akce Národní jednota, od r. 1912 měl u Kočvary spolkovou místnost Sokol, který na zahradě hostince během první světové války uchovával tělocvičné náčiní. Kromě tohoto bohatého kulturního dění proběhlo v Kočvarově hostinci také několik velkých akcí, spojených s výjimečnými událostmi – zmiňme kupř. oslavy pětadvacetiletého fungování Vojenského veteránského spolku císaře Maxmiliána z Mexika, založeného v Rájci r. 1870, dne 7. 7. 1895, zakončené zde slavnostním večerem; dále „Smetanův hudební večer" 5. 9. 1909, jejž se zúčastnila řada hostí včetně významného moravského sbormistra a skladatele Ferdinanda Vacha (1860-1939); za připomínku stojí slavnostní oběd při oslavách povýšení na městys 13. 7. 1913, kdy v hostinci pana Kočvary poobědvala řada významných hostů, pozvaných na oslavy; zajímavý jistě byl „Slavnostní večer" 16. 5. 1918 k 50. výročí položení základního kamene Národního divadla. Na počátku 20. let začalo na Antonína Kočvaru doléhat stáří – přibývala léta a s nimi zdravotní obtíže, které vedly k tomu, že postupně předal všechny své funkce mladším nástupcům, živnost přenechal zeti Ferdinandu Černému (8. 10. 1878 – 6. 5. 1952), jenž byl manželem jeho dcery Emilie (8. 6. 1882 – 5. 12. 1932) a jenž v kulturní tradici svého tchána pokračoval, přičemž hostinec nadále využívalo i obecní zastupitelstvo kupř. při konání voleb. Ještě se pan Kočvara r. 1923 snažil společně s Karlem Haasem ml. a Ladislavem Ryšavým (1880-1936) o vytvoření jednotného ochotnického divadelního spolku, který by byl také jednotně dramaturgicky a režijně řízen, nicméně myšlenka nebyla zrealizována. V té době se již více než sedmdesátiletý pan Kočvara stáhl do ústranní, avšak o dění kolem sebe neztratil zájem nikdy. Stáří a zasloužený odpočinek prožil v kruhu rodiny, z níž mu, bohužel, bylo souzeno přežít mnoho těch, které měl rád. Několik jeho dětí zemřelo nedlouho po narození, mladičkého syna mu vzala válka, kdy navíc pečoval o těžce nemocnou manželku Arnoštu, jež 29. 12. 1917 podlehla rakovině, 5. 12. 1932 zemřela také dcera Emilie Černá. Ale to již pomalu dohořívala i svíce života pana Kočvary: 95

Koncem r. 1932 onemocněl zánětem plic, jemuž vysokým věkem oslabený organismus nedokázal vzdorovat – Antonín Kočvara zemřel dne 8. ledna 1933 ve věku necelých 82 let, poslední rozloučení 11. 1. proběhlo za účasti velkého množství smutečních hostů, neboť odešel člověk, který byl ve svém širokém okolí váženou osobou, který „své síly vždy obětavě a nezištně věnoval prospěchu obce“, a to téměř půl století. 7. 2. ANTONÍN LUŇÁČEK 213 Mezi osoby, které se významně zapsaly do dějin našeho města, patří bezesporu také řídící učitel Antonín Luňáček, ač jeho jméno dnes asi něco říká už jen těm, kteří se alespoň trošku zajímají o místní historii. Zasloužil se o mnoho, ať už v oblasti školství a práce s dětmi, nebo v oblasti veřejného dění, jejž se aktivně účastnil do posledních dnů života... Antonín Luňáček se narodil dne 3. ledna 1860 v Boskovicích č. 16 v rodině kloboučníka a předměšťana Petra Luňáčka (14. 10. 1824 – 16. 5. 1900), syna Františka Luňáčka, kloboučníka, a Terezie, dcery Dominika Korce; a Karolíny (21. 10. 1832 – 20. 12. 1902), dcery Bartoloměje Kokojana, hrnčíře v Boskovicích č. 11 a Anny, dcery Jana Bodingera. V Boskovicích vychodil obecnou školu, následovala čtyřletá studia na

Slovanském gymnasiu v Brně a pak čtyři roky na Učitelském ústavu tamtéž. Vysvědčení dospělosti č. 18 vydáno v Brně 25. 7. 1879, vysvědčení způsobilosti č. 242 nese datum 3. 11. 1881. Do Rájce nad Svitavou nepřišel hnedle po ukončení studia – nejprve byl ustanoven od 15. 9. 1879 prozatímním podučitelem obecné školy v Letovicích dekretem Okresní školní rady v Boskovicích č. 812 z 9. 9. 1879, a působil tam po tři roky, až se v létě 1882 naskytlo uvolněné místo na obecné škole rájecké. Vše ale začalo událostí nejsmutnější: Dne 28. 11. 1881 zemřel na souchotě ve věku 25 let učitel II. třídy Josef Tomášek, byv nemocen pouhých čtrnáct dnů. Od 14. 11., kdy přestal vyučovat, až do 13. 12. byla výuka II. a III. třídy vedena polodenně řídícím učitelem Františkem Mrázkem, než bylo uprázdněné místo prozatímně obsazeno 14. 12. 1881 podučitelem 213

Sychra, Petr. Antonín Luňáček. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 1/2007, s. 35-37; Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 2/2007, s. 28-30

96

Aloisem Fiedlerem. Konkurs na řádné obsazení učitelského místa byl vypsán před prázdninami 1882. Přihlásilo se zprvu šest „kompetentů", ale 3. 7. 1882 projednala nakonec Místní školní rada v Rájci návrh tří učitelů od Okresní školní rady. Žádosti si podali: I. Antonín Luňáček, podučitel v Letovicích, II. Jan Jarůšek, podučitel v Bořitově, III. František Brejla, učitel v Jabloňanech. Vítězně vyšel právě Antonín Luňáček

a službu v Rájci nastoupil 10. 10. 1882, ustanoven dekretem Zemské školní

rady v Brně č. 7403 z 25. 9. 1882, kromě toho se stal po Josefu Tomáškovi i varhaníkem a ředitelem kůru. V Rájci mu byl zároveň přidělen školní byt v budově školy č. 101, kam se

přestěhoval a kde záhy založil i rodinu. Ještě za působení v Letovicích se seznámil s Marií Biegnerovou (24. 3. 1859 – 23. 4. 1937), dcerou Jana Biegnera, pekařského mistra v Letovicích č. 66, syna Jana Biegnera, pekařského mistra a Jany roz. Lhotákové; a Františky, dcery Františka Řiháka, mlynáře v Bohuňově a Barbory roz. Kolochové. S ní se také 4. 2. 1883 v Letovicích oženil a brzy poté, 5. 11. 1883, se jim – už v Rájci – narodil syn Antonín, který však zemřel 13. 11. 1883. Následovali ještě dva další synové – Jaroslav (*30. 11. 1886), působil jako poštovní úředník, bydlel v č. 241, ale později se z Rájce odstěhoval, a Leo (*7. 4. 1893), který později žil v Brně. U svého školního bytu měl Antonín Luňáček ještě malé hospodářství – zahrádku a pole s čistým katastrálním výnosem 33 korun 10 haléřů (r. 1905). Výnos se mu počítal jako součást služného. Zahrádku postoupil r. 1888 pro stavbu tělocvičny za roční náhradu tří metrů dřeva, což bylo včetně dovozu zaúčtováno do školních vydání. O pole přišel r. 1905, kdy se jej vzdal, aby na pozemku mohla být postavena nová škola, dnešní gymnasium. Jako náhradu mu přiznali k užívání nezastavěný školní pozemek a otop do školního bytu. K tomu ještě choval drobné hospodářské zvířectvo – dne 23. 9. 1883 si zažádal o koupi chlívků, které byly odkoupeny přes Místní školní radu od vdovy po Josefu Tomáškovi za 16 zl. a ponechány mu k užívání. Antonín Luňáček byl podle všeho dobrým učitelem i člověkem a proto si záhy vydobyl náklonnost a důvěru nejen v řadách svých kolegů, ale také mezi obyvatelstvem a dětmi. Školní docházka v té době byla avšak ještě uspořádána poněkud jinak, než jsme zvyklí dnes a vyučování se mnohdy podřizovalo jiným potřebám, především polnímu hospodářství, při němž děti musely vypomáhat a učit se mu. Proto se školní lavice plnily hlavně přes zimu, v ostatních měsících bývala u řady žáků vysoká absence. Tento nešvar se snažil Antonín Luňáček společně s ostatními učiteli potlačovat, ale různé kárání nesvědomitých rodičů, udílení důtek ze strany Místní školní rady a učitelů, 97

nebo v některých případech trestů od Okresního hejtmanství v Boskovicích moc nepomáhalo. Tak např. 26. 11. 1884 přednesl Antonín Luňáček společně s učitelkou Cecilií Menšíkovou (provd. Rodkovskou; 1858-1913) stížnost, že někteří žáci nebyli od prázdnin ani jednou ve škole. Vyzvali důrazně Místní školní radu o zakročení. Příčinou zanedbávání školní povinnosti nebyla jen práce v domácním hospodářství, ale také jev známý nám dnes už snad jen z Dickensových románů – zaměstnávání dětí v průmyslových podnicích. I proti tomuto se Luňáček s Menšíkovou ohradili a na základě jejich intervence zaslala Místní školní rada písemnou zprávu velkostatku a ostatním závodům v obci s žádostí, aby nepřijímaly do práce žádné dítě, pokud se neprokáže vysvědčením na odchodnou (vystavováno žákům po ukončení školní docházky, přičemž povinnost jim končila v den příslušných narozenin, nikoliv se školním rokem). Zde se dobře zrcadlí tehdejší sociální poměry – při získávání častokrát skromného živobytí musely chtě nechtě pomáhat i děti, a to víceméně od okamžiku, kdy byly schopné odvést nějakou práci... V době mocnářství se školní dítka účastnila rovněž různých akcí, které s výukou přímo nesouvisely – pomineme-li povinnou účast na mších a zpovědích, byly to třeba události spojené s vrchností, návštěvami různých osob či oslavami státních svátků a významných dnů. Tak se třeba 23. 4. 1888 děti účastnily pohřbu knížete Huga Karla Eduarda Salm-Reifferscheidta (1803-1888) v zámecké kapli, nebo 2. 12. 1888 oslav čtyřicetiletého panování císaře Františka Josefa I., kdy na žádost zastupitelstva pronesl Antonín Luňáček projev a na památku události byl na obecním pozemku proti škole zřízen ovocný sad. Na školní zahradě byla zasazena pamětní hrušeň a jabloň, děti byly poděleny knihami a obrázky Jeho Veličenstva. Při této příležitosti ředitel cukrovaru Martin Žitek (1836-1895) věnoval škole obraz císaře. Ve stejném roce byla na svou žádost učitelka Cecilie Menšíková zproštěna místa a provdala se za Jana Rodkovského (1859-1930), účetního velkostatku. Proto byla I. a II. třída vyučována od 31. 1. do konce školního roku polodenně Antonínem Luňáčkem, přičemž v I. třídě bylo 77 dětí, v II. třídě 78 dětí (!). Obdobná situace nastala r. 1893, kdy odešla nástupkyně Menšíkové Eleonora Ošlejšková – pan Luňáček musel opět zastat sám výuku v I. a II. třídě od 27. 2. do 12. 7. 1893. Ještě toho dne přivodil si těžký úraz, když se snažil zachránit svého přítele Františka Melouna (1856-1893), úředníka v lihovaře, před utonutím v řece. Všiml si, že u nedalekého domku je hák, jímž chtěl tonoucího vytáhnout – proto přelézal zeď u domku, ale sklouznul a poranil si těžce nohu, byv pak osm neděl upoután na lůžko. 98

Pedagogické kvality i obliba zajistily Antonínu Luňáčkovi také, můžeme říci, profesní postup: R. 1893 těžce onemocněl řídící učitel František Mrázek, vyučující ve III. třídě. Ulehnul 21. 7. a záhy byl dopraven do zemské nemocnice u sv. Anny v Brně, kde již 2. 8. 1893 v nedožitých 50 letech zemřel na zánět pobřišnice po operaci rakoviny střev. Vyučování po zemřelém řídícím učiteli Mrázkovi vedl abiturient Rudolf Vunderle (1873-1942) a katecheta, farář František Kovář (1857-1899). Teprve 10. 9. 1893 byl jmenován výnosem Okresní školní rady č. 1221 prozatímním správcem školy Antonín Luňáček s nařízením, aby převzal školní archiv, provedl zápis dítek a uvedl ostatní učitele do služby. Návrhy na definitivní obsazení nadučitelského místa byly podány 4. 10. 1893 – na I. místě byl Antonín Luňáček, na II. místě František Sedláček, učitel v Černé Hoře, a na III. Josef Klimecký, nadučitel ve Vavřinci. Místní školní radou v Rájci byl jednomyslně zvolen Antonín Luňáček a poslali proto Okresní školní radě „poníženou“ prosbu, aby jejich volbu a přání brala na zřetel a Luňáčka doporučila Zemské školní radě v Brně k ustanovení definitivním řídícím učitelem zdejší školy. Dne 30. 10. 1893 byl tedy jmenován jejím dekretem č. 11 526 Antonín Luňáček řídícím učitelem (chceme-li nadučitelem, případně správcem školy), službu definitivně nastoupil 1. 12., odkdy se stal členem Místní školní rady, kde rovněž nahradil svého zesnulého předchůdce. Jako člen Místní školní rady převzal od 20. 3. 1894 vedení protokolů z jejích zasedání, čemuž se věnoval jen s krátkou přetržkou r. 1914 až do 24. 2. 1920. Na Luňáčkovo uprázdněné místo učitelské nastoupil od 1. 3. 1894 Jan Rýdl, podučitel v Sebranicích. Jako řídící učitel se Antonín Luňáček začal intenzivně starat o dobrý chod školy a samozřejmě o kvalitní výuku. Vzhledem k narůstajícímu počtu žáků došlo k nutnosti rozšíření dosavadní trojtřídky na čtyřtřídku – zažádáno r. 1898, prostory ale nevyhovovaly, takže schválené otevření čtvrté třídy bylo odloženo a uskutečněno až 1. 10. 1899, definitivním učitelem jmenován Josef Konrád, podučitel v Rudici. Pan Luňáček se staral i o organisování tzv. dětských radovánek, konaných zpravidla před koncem školního roku někde v přírodě, bývaly spojeny kupř. se zpěvem, deklamacemi atp. Poměrně velké radovánky konaly se třeba 9. 7. 1899 v Hájíčku „při doubravs k é s i l n i c i “ , nebo 2. 7. 1902, kdy byl jejich součástí výlet do Adamova a Býčí skály. Nechyběly ani okázalé oslavy 50. výročí panování Františka Josefa I. 2. 12. 1898, při nichž měl pan Luňáček opět proslov, děti se účastnily také oslav k výročí úmrtí biskupa Metoděje (1885), narození J. A. Komenského (1892), Františka Palackého (1898), nebo Boženy Němcové (1920). Zvláštní událostí byl převoz ostatků básníka Jána Kollára 99

z Vídně do Prahy 15. 5. 1904 – vlak projížděl zdejším nádražím kolem poledne, pročež se tam dostavilo mnoho lidí místních i z okolí včetně školní mládeže. Přítomno prý bylo na tisíc lidí. Dne 28. 5. 1900 navštívil Rájec významný cestovatel dr. Emil Holub (1847 až 1902), z jehož návštěvy zachoval se pouze podpis ve školní kronice, a setkal se právě i s Antonínem Luňáčkem. Jako poděkování za milé přijetí věnoval téhož roku zdejší škole řadu preparátů, vycpaných ptáků, zkamenělin a nerostů, zač mu byly vzdány veřejné díky. Na počátku století se objevila potřeba nové, moderní školní budovy, neboť stará pomalu přestávala vyhovovat. Jednání kolem stavby začalo 28. 8. 1905 příchodem komise ohledně prohlídky místa, vybrán byl školní pozemek vedle stávající budovy. Po dohodnutí všeho potřebného, vyhotovení plánů a zadání stavby byl slavnostně položen základní kámen dne 23. 3. 1908 (zde promluvil pan Luňáček o významu dne a historii škol), slavnostní vysvěcení se konalo již 20. 9. téhož roku, výuka zahájena 21. 9. Při slavnosti byla prodávána známá pohlednice školy, výnos 56 korun věnován na školní pomůcky. Na zřízení a výstavbě nové školy měl velký podíl právě Antonín Luňáček, který byl společně s Antonínem Kočvarou (1851-1933), předsedou Místní školní rady, Metodějem Koupým (1867-1948), starostou obce, Františkem Blažkem (1846-1911), členem Místní školní rady a Matějem Márou (1868-?), ředitelem velkostatku ve stavebním výboru a byl přítomen všem jednáním. Zároveň bylo 14. 6. 1908 neúspěšně žádáno o rozšíření na školu pětitřídní; pátá třída byla nakonec přece otevřena, ale až na počátku školního roku 1909/10. Při páté třídě zřízena pobočka kvůli rozdělení dětí dle pohlaví, po otevření měšťanské školy r. 1912 pobočka zrušena a zřízena při čtvrté třídě. Jen bych připomenul, že právě na založení měšťanské školy měl Antonín Luňáček velké zásluhy ještě společně s Antonínem Kočvarou, neboť byli nejhorlivějšími zastánci této myšlenky. Při obecné škole byla ještě r. 1908 otevřena Živnostenská škola pokračovací, o niž se usilovalo řadu let. Spravoval ji rovněž Antonín Luňáček. V době války se objevily problémy s výukou vzhledem k narukování některých učitelů, vyučování tedy bylo částečně upraveno na polodenní; děti se podílely i na hotovení teplých částí oděvů pro vojíny a spolu s učiteli se účastnily různých sbírek (šatstva, peněz, olova, cínu atd.) a akcí pro vojsko v poli. Kromě toho bylo 21. 1. 1916 zahájeno v budově obecné školy vyučování pro děti v Rájci usedlých italských uprchlíků, třídu navštěvovalo 48 dětí, učitelkou byla Maria Barberi z Lizzone, náboženství vyučoval v Rájci sídlící kaplan Bonaventura Marinolli. Zahájení výuky byl 100

přítomen Antonín Luňáček jakožto řídící učitel, dále Antonín Kočvara jakožto předseda Místní školní rady, farář Vilém Koupý (1865-1921), okresní hejtman Bedřich Remeš a italští rodiče. K poslední větší změně v chodu a organisaci školy za Antonína Luňáčka došlo 26. 1. 1920, kdy byla výnosem Zemské školní rady č. 33 876 reorganisována na pětitřídní se stálou pobočkou při páté třídě. Dne 17. 8. 1920 udělila Zemská školní rada Antonínu Luňáčkovi zdravotní dovolenou do 31. 12. 1920, zatímní správou pověřen ředitel měšťanské školy Edvard Klimeš. K 1. 1. 1922 byl Antonín Luňáček dán do trvalé výslužby výnosem Okresní školní rady č. 5 095 z 31. 12. 1921. Odešel po 41 letech aktivní služby, přičemž mu bylo Zemskou školní radou vysloveno uznání za mnohaleté úspěšné působení ve službě školní. V té době ukončil i svou činnost v Místní školní radě – naposled přítomen na jejím zasedání dne 30. 12. 1920. Nyní je namístě povšimnout si dalších oblastí, jímž se Antonín Luňáček věnoval: V tehdejší době bývalo zvykem, že učitel je zároveň též jakýmsi nositelem kultury v dané obci, nejen vychovatelem tamní mládeže. V Rájci to platilo i dříve v případě učitelů Františka Formánka (1825-1900) a Františka Mrázka (1843-1893), výjimkou nebyl ani Antonín Luňáček, který se zapojil do aktivit Cyrillské jednoty, u jejíhož zrodu r. 1883 stál (společně s farářem P. Františkem Špačkem), aktivní byl též v Místním odboru Národní jednoty, založeným v Rájci 23. 12. 1906. Národní jednota jako taková vznikla r. 1886 v Telči a její působení spočívalo především ve zvelebování školství, hospodářského života, řemesel a šíření osvětové činnosti – pořádala besedy, divadla, prosazovala zakládání a podporou knihoven, zřetele byly brány i na národnostní, vlastenecké aspekty. V obdobném duchu se vyvíjela také Národní jednota v Rájci, jejím prvým předsedou byl ředitel cukrovaru Jan Martan (1863-1920), Antonín Luňáček vykonával funkci jednatele a byl členem výboru jednoty. Jako takový aktivně podporoval myšlenku o založení veřejné knihovny v Rájci – základem měla být již existující knihovna spolku Cyrillská jednota. Vznikl knihovní výbor v čele s Janem Martanem a Antonínem Luňáčkem a ten předložil členům Cyrillské jednoty návrh na převedení spolkové knihovny do veřejné obecní správy. Setkali se s podporou u nich i v obecním zastupitelstvu, takže mohlo dne 18. 12. 1908 dojít k slavnostnímu otevření veřejné knihovny v budově staré školy. Předsedou knihovního výboru a jakýmsi prvním knihovníkem byl právě Antonín Luňáček. Na knihy přispívala jak Národní jednota, tak 101

obec. Stejně pečoval pan Luňáček o knihovnu školní – žákovská existovala už ve školním roce 1877/78 a měla r. 1891 138 svazků, r. 1892 založena ještě knihovna učitelská. O deset let později měla žákovská 282 svazků a učitelská 60 svazků. Národní jednota se ale neomezovala jen na dospělé, péčí Luňáčkovou věnovala některé akce i školním dětem – např. 24. 1. 1907 přednášku o Moravě a Čechách spojenou s promítáním obrázků tzv. skioptikonem, zapůjčeným od jednoty Klubu českých turistů v Blansku. R. 1914 pak odbor skioptikon pro školu koupil za 249 korun. Při jednotě vznikl též zábavní kroužek, pořádající divadelní představení a hudební, či recitační večery (členem byl mj. i Jaroslav Luňáček). Prostory pro činnost Národní jednoty poskytl ve svém hostinci Antonín Kočvara, ačkoliv se o ně dělili třeba s později založeným Sokolem. Po smrti předsedy Martana 19. 3. 1920 nastoupil na jeho místo Antonín Luňáček a post zastával až do konce života. Zapomenout nesmíme ani na činnost Luňáčkovu v obecním zastupitelstvu: po volbách r. 1894 ještě v pramenech není zmiňován, poprvé se objevuje 4. 3. 1895 jako zapisovatel a v této funkci zůstal až do r. 1919, jen občas jej vystřídal např. Jan Rodkovský nebo Antonín Kočvara. Funkce se nakrátko ujal opět od 2. 9. 1922, aby tak činil střídavě s Josefem Konrádem a Rudolfem Richterem až do října 1923. Protokoly vyhotovené Luňáčkem jsou vedeny nejen krasopisně, ale také odpovědně, přehledně a podrobně a mohou se jim vyrovnat jen málokteré jiné písemnosti z té doby. Při sčítání lidu v letech 1900 a 1910 byl rovněž sčítacím komisařem pro Rájec n. Svit., a po sepsání patřičných údajů vyplňoval tzv. sčítací operáty, vedené zvlášť pro každý dům. V zastupitelstvu byl po celou dobu pravou rukou Antonína Kočvary, starosty v 1. 1894-1901, pak člena výboru (1901-1907) a nakonec I. radního (1907-1919), pročež nesl podíl na některých pro obec důležitých činech – především se spolu s Antonínem Kočvarou a Vincencem Blažkem (1863-1942), starostou v 1. 1910-1919, zasloužil o povýšení Rájce na městečko (neúspěšně bylo o totéž usilováno v 1. 1898 až 1902), přičemž při oslavě povýšení 13. 7. 1913 přednesl řeč o historii obce. Ústním podáním svých vzpomínek přispěl tehdy také Františku Tauferovi (1885-1915) do knihy o zdejší historii „Městečko Rájec“. Byl dále členem tzv. sirotčí rady, zvolené poprvé 31. 8. 1907, která fungovala pod hlavičkou obecního zastupitelstva, spolupracujíce s farním úřadem; a dne 7. 12. 1923 se společně s učiteli Josefem Konrádem (1877-1946) a Ladislavem Ryšavým (1880-1936) stal členem tehdy vzniklé letopisecké komise, pověřené přípravami na 102

zřízení a vedení obecní kroniky dle zákona č. 80/1920 Sb., kde jistě uplatnil své dlouholeté zkušenosti, neboť r. 1886 založil a až do r. 1920 pečlivě vedl „Kroniku národní školy“. Plodný a vcelku všestranný život řídícího učitele Antonína Luňáčka se uzavřel náhle dne 18. července 1926, kdy ve věku 66 let zemřel důsledkem kornatění tepen v domě č. 241, kde trávil odpočinek. Jeho manželka Marie, s níž prožil více než čtyřicet let prý harmonického vztahu, ho následovala 23. dubna 1937, kdy ve svých 78 letech podlehla stejné chorobě. 7. 3. METODĚJ KOUPÝ 214 Mezi osobnosti, podílející se nemalou měrou na veřejném životě obce, jejím fungování a budování, náležel bezesporu také Metoděj Koupý, jehož jméno, bohužel, v současné době zcela upadlo do zapomnění. Metoděj Koupý, příslušník v Rájci poměrně rozvětveného rodu, se narodil dne 5. září 1867 v dnes již zbouraném domě č. 55 (stával v místě bytového domu č. 643 na Jurkově ulici). Jeho otcem byl Josef Koupý (28. 4. 1837 – 4. 3. 1889), rolník-pololáník v č. 55, syn Josefa Koupého, pololáníka tamtéž, a Anny, dcery Pavla Fojta, domkáře v Černé Hoře. Matkou byla Vilemína (2. 10. 1837 – 31. 1. 1914), dcera Martina Fojta, čtvrtláníka v Rájci č. 31, a Magdaleny, dcery Martina Ševčíka, domkáře ve Žďáru. Kmotrem při křtu mu byl Marcel Geiβer (1811-1872), knížecí zvěrolékař a kovář z č. 46 a také starosta obce v 1. 1861-1867, společně se svou (druhou) manželkou Marií (1827-1891). Manželé Koupí měli kromě Metoděje ještě tři starší syny – Viléma (29. 5. 1861 až 27. 5. 1864), Josefa Marcela (13. 4. 1863 – 29. 4. 1864) a opět Viléma (3. 2. 1865 až 8. 12. 1921). Ten se sice po smrti obou bratrů stal nejstarším, nicméně rodový grunt nepřevzal, odešel na studia bohosloví a r. 1888 byl vysvěcen na kněze. Po kaplanování v Heralticích a Jedovnicích byl v srpnu 1899 ustanoven za faráře v Rájci, v kterémžto úřadu setrval až do smrti. V roce 1873 započal Metoděj Koupý školní docházku a nastoupil do obecné

školy v Rájci, kterou ukončil v roce 1880. Jeho spolužákem byl pozdější hudební skladatel, dirigent a sbormistr Cyril Metoděj Hrazdira (1868-1926), učitelem pak téměř

214

Sychra, Petr. Metoděj Koupý. IN: Zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 4/2008, s. 30-34

103

po celou dobu řídící učitel František Formánek (1825-1900), ve své době významný místní kulturní činovník, který stál mj. u zrodu rájeckého ochotnického divadla. V následujících letech po ukončení školy zůstával – jak bývalo tehdy zvykem –

v domácnosti, pomáhal v hospodářství a zároveň se tak připravoval k jeho převzetí. Zde se hodí připomenout, že právě grunt č. 55 patřil v té době mezi pět největších v obci (společně s č. 25, 33, 49 a 57). Pánem na něm se stal poměrně brzy, již ve svých dvaadvaceti letech po dosti předčasné smrti otce Josefa, který 4. března 1889 podlehl ve věku necelých 52 roků onemocnění jater. Převzetí bylo stvrzeno odevzdací listinou č. 3708 ze dne 29. 12. 1889, na jejímž základě nabyl práva vlastnického, a v níž bylo dále zakotveno právo výměnku pro matku Vilemínu včetně vkladu 1 500 zl. v její prospěch, a dále ještě podíl 1 000 zl. pro bratra Viléma, který potvrdil vyplacení částky kvitancí z 31. 8. 1895, čímž zároveň svolil ke knihovnímu výmazu této položky. Dne 12. září 1893 vstoupil Metoděj Koupý v Jedovnicích do svazku manželského s Andělínou Juřinovou (13. 12. 1873 – 13. 3. 1922), dcerou Josefa Juřiny (†22. 9. 1882 ve 48 letech), rolníka-pololáníka z Rudice č. 5, syna Františka Juřiny, pololáníka tamtéž, a Kateřiny roz. Jeřábkové; a Františky (†13. 1. 1920 v necelých 71 letech), dcery Josefa Kunce, čtvrtláníka v Rudici, a Františky roz. Šebelové. Oddával je Vilém Koupý, jenž byl v té době kaplanem v Jedovnicích, k nimž byla (a je) Rudice přifařena. Vzhledem k tomu, že Andělína nebyla ještě zletilá (hranice plnoletosti tehdy byla 24 let), udělil jí svolení k sňatku její poručník a nevlastní otec František Toulec (1846-1918), za nějž se r. 1884 provdala její ovdovělá matka Františka Juřinová a který se poté stal hospodářem na půlláně č. 5 v Rudici. Metoděj a Andělína Koupí spolu následně měli devět dětí: Josefa (*16. 9. 1894), Marii (30. 11. 1895 – 31. 12. 1895), Viléma (*20. 1. 1897), dvojčata Vilemínu a Františku (*6. 3. 1901), Andělínu (10. 2. 1905 – 26. 3. 1905), Pavlínu (15. 1. 1906 až 11. 3. 1923), Otakara (16. 3. 1908 – 25. 3. 1926) a Ladislava (*22. 3. 1912). Krátce po svatbě nechal Metoděj Koupý své manželce připsat polovinu hospodářství, k němuž kromě polností a luk patřilo i četné zvířectvo – r. 1900 to byla 1 kobyla, 1 valach, 2 býčci, 4 krávy, 5 ovcí, 9 prasat, 3 husy, 25 slepic a 16 úlů; r. 1910 pak 1 kobyla, 1 valach, 5 krav (z toho 2 jalovice), 12 prasat, 2 husy, 30 slepic a dále ještě 6 ks blíže nespecifikované drůbeže. Na počátku 20. stol. byl kromě toho Metoděj Koupý několik let nájemcem obecní honitby. Poté, co se r. 1899 stal jeho bratr Vilém farářem v Rájci, přestěhovala se matka Vilemína k němu na faru jako hospodyně. Žila tam pak trvale až do své smrti. 104

Do veřejného života vstoupil Metoděj Koupý roku 1897, kdy byl při volbách konaných po 22. 6. zvolen za člena obecního zastupitelstva, čili obecního výboru, jak se tenkrát ještě běžně říkávalo. První, ustavující zasedání se uskutečnilo 20. 9. 1897, kdy byl společně s dalším zastupitelem Vincencem Blažkem (1863-1942) pověřen konáním „místní policie“ především „při veřejných produkcích a tanečních zábavách“, šlo vlastně o zajištění dodržování pořádku. Záležitosti pořádkové a bezpečnostní spadaly do kompetencí I. radního, jímž byl MED. V. Valentin Rakovčík (1836-1910) a jemuž byli M. Koupý a V. Blažek určeni ku pomoci. V onom roce 1897 navázal Metoděj Koupý vstupem do zastupitelstva na –

nadneseně řečeno – „rodovou tradici“, neboť jeho otec Josef byl členem obecního výboru v 1. 1876-1879 a pak znovu od r. 1888, kdy byl zvolen radním, nicméně zanedlouho poté zemřel. Metodějův dědeček Josef Koupý st. (6. 3. 1809 – 30. 4. 1875) byl pak v 1. 1850-1856 prvním starostou Rájce nad Svitavou po zavedení tohoto úřadu. Zdali byl členem výboru i po r. 1856 se nepodařilo zjistit, neboť jednotliví členové jsou v pramenech doloženi až od 70. let. 19. stol. Josef Koupý st. zároveň patřil k rolníkům, kteří se vykoupili z roboty. V r. 1898 se stal Metoděj Koupý jedním z tzv. zkoumatelů (tj. vlastně revizorů) účtů, kteří procházeli a kontrolovali účty z obecního hospodaření. V tomto roce se navíc „zkoumaly" všechny účty z prodeje jednotlivých pozemků na tzv. Malé Straně, rozparcelované a rozprodané zájemcům na stavby rodinných domů (víceméně dnešní ul. Old. Blažka) poté, co se obec nedohodla na komplexním odprodání celého velkého pozemku továrníku Davidu Druckerovi, majiteli parní pily. Další volby zastupitelstva proběhly 26. 8. 1900, Metoděj Koupý se tehdy (22.7.) stal členem volební komise. Vzhledem k po volbách podané stížnosti se však funkční období starého zastupitelstva protáhlo až do jejího vyřešení, takže volba rady a starosty proběhla až v únoru 1901, kdy teprve nové zastupitelstvo začalo úřadovat – poprvé sešlo na ustavujícím zasedání dne 3. 3. 1901. Na starostenský post tehdy nastoupil právě Metoděj Koupý, vystřídav Antonína Kočvaru (1851-1933). Antonín Kočvara patřil k nejlepším starostům v dějinách Rájce a byl tak vnímán i současníky, proto byla pomyslná „laťka“ nastavena velmi vysoko. S tím se však dokázal Metoděj Koupý nepochybně vyrovnat, svědčí o tom mj. jeho zvolení starostou v dalších dvou funkčních obdobích 1904-1907 a 1907-1910. Došlo tedy k vcelku zajímavé skutečnosti – Metoděj Koupý jakožto starosta měl ve svých rukou správu politickou, jeho bratr Vilém zase

105

správu duchovní, takže oba nejvýznamnější úřady v obci náležely do rukou dvou bratrů. Že by toho někdy zneužili není z pramenů patrné, i když čteme takříkajíc mezi řádky... Během této doby Metoděj Koupý nicméně působil ještě v dalších funkcích: od 3. 8. 1902 byl členem okresního silničního výboru, a 31. 8. 1907 byl zvolen do tehdy ustanovené sirotčí rady, fungující pod hlavičkou zastupitelstva ve spolupráci s farním úřadem. Jakožto starosta byl rovněž členem komise pro udělování domovského práva, která je ale v pramenech připomínána pouze jednou, a to r. 1903. Za Metoděje Koupého pokračoval poměrně dynamický rozvoj obce, což se projevovalo bohatým kulturním životem a pokrokem v hospodářské i spolkové činnosti, samozřejmě byly podnikány také ne bezvýznamné kroky pro modernizaci obce. Bohužel, ne všechny byly ale v Koupého době zrealizovány. Na počátku jeho starostování ještě doznívaly snahy o povýšení Rájce na městečko, které inicioval v listopadu 1898 Antonín Kočvara a jež byly v roce 1902 ukončeny s negativním výsledkem. V zastupitelstvu se tehdy začala výrazněji projednávat otázka zřízení kvalitního vodovodu v obci (hlavně v 1. 1904-1906, znovu 1909), kde dosud existovaly pouze dílčí vodovody samospádové (V Úzkých nebo tzv. Kadečka), jinak byli obyvatelé závislí na studnách ne vždy plně dostačujících a kvalitních, na což upozorňoval hlavně obvodní lékař MUDr. Arnošt Huvar (1869-?), rovněž člen zastupitelstva. Věc byla prozatímně řešena rozšiřováním a úpravou studní, docházelo též k zavádění vody do nových částí Rájce – tehdy především na Šafranici nebo V Úzkých, kde byly ve větším stavěny domky dělníků a řemeslníků. R. 1909 začíná jednání obce se salmovským velkostatkem ohledně vybudování elektrického osvětlení. Obec také od počátku r. 1905 podporovala (i finančně!) projekt výstavby nové školní budovy, dokončené a otevřené r. 1908, přičemž Metoděj Koupý společně s Antonínem Kočvarou, předsedou Místní školní rady, Františkem Blažkem, členem Místní školní rady, Antonínem Luňáčkem, řídícím učitelem, Matějem Márou, ředitelem velkostatku, a architektem Ing. Vladimírem Fischerem coby znalcem tvořil stavební komisi a účastnil se všech jednání. Obecní zastupitelstvo podporovalo též zřízení Živnostenské školy pokračovací (1908), o niž bylo usilováno řadu let. V posledním roce starostování Metoděje Koupého se začala na půdě obecního zastupitelstva projednávat r. 1912 uskutečněná myšlenka zřízení měšťanské školy v Rájci. V oblasti hospodářství bylo důležité především tzv. Hospodářské družstvo, výrazně napomáhající pokroku a rozvoji v oblasti zemědělství. Vzniklo r. 1906, kdy byl v Rájci založen také Spořitelní a záloženský spolek a začala fungovat záložna, u níž si 106

obec založila běžný účet. Předtím bylo hojně využíváno služeb tzv. Kontribučenské záložny v Jedovnicích. V rámci společenského života a tělovýchovy bylo pak jistě přínosem založení Sokola r. 1908. Pro oblast kultury a osvěty znamenal mnoho vznik Místního odboru Národní jednoty r. 1906, pod jehož hlavičkou byly pořádány besedy, divadla, přednášky, či hudební a recitační večery. Právě odtud vzešla myšlenka na zřízení veřejné knihovny v Rájci, jejímž základem měla být již existující spolková knihovna Cyrillské jednoty (zal. 1883). Za tímto účelem vznikl knihovní výbor v čele s řídícím učitelem Antonínem Luňáčkem, velkým propagátorem této myšlenky, a ředitelem cukrovaru Janem Martanem, předsedou Místního odboru Národní jednoty. Návrh ohledně převedení spolkové knihovny do veřejné obecní správy byl předložen členům Cyrillské jednoty, kteří se záměrem souhlasili. 31. 1. 1908 přednesl věc Antonín Luňáček v obecním zastupitelstvu a s podporou se setkal i tam. K schválení řádu veřejné knihovny, sestaveného knihovním výborem, došlo 24. 11. 1908 a tehdy se zároveň zastupitelé usnesli propůjčit knihovně prostory ve „staré škole“ – bývalou „učírnu“ I. třídy. Knihovna byla prohlášena za majetek obce, která má za povinnost spravovat ji dle schválených stanov a pečovat o její řádné fungování a rozvoj. Otevřena byla slavnostně za přítomnosti M. Koupého, A. Luňáčka a J. Martana dne 18. 12. 1908, kdy byly veřejně přečteny stanovy a následně provolán „zdar“ další činnosti. Prvním knihovníkem se stal Antonín Luňáček. Kromě těchto důležitých událostí, které se zapsaly do dějin obce, řešilo zastupitelstvo,

vedené

Metodějem

Koupým,

nepřeberné

množství

různých

hospodářských a správních skutečností různého významu, které přinášel, či si vynucoval chod obce. K těm zajímavějším patří např. rozhodnutí osázet holé obecní pozemky (hlavně stráně) třešněmi či jinými stromy (1907), nebo vydláždění cesty ke hřbitovu (1907), na čemž se finančně spolupodílela fara. Šlo patrně o první vydlážděnou cestu v Rájci. Odvrácenou stránkou, s níž se obecní hospodaření muselo vyrovnat, byla skutečnost, že důsledkem různých náročnějších počinů se projevoval schodek v obecním rozpočtu. Vždy šlo ale o to, že vydání převyšovala příjmy (zvláště r. 1908), účetnictví bylo pokaždé shledáno v naprostém pořádku. Vzhledem k nárůstu obyvatel obce a překročení hranice 1 500 (r. 1900 1514 obyv.) došlo v roce 1904 při volbách k rozšíření obecního zastupitelstva a 17. 4. 1904 se volilo již 18 členů (celkem čítalo zastupitelstvo členů 19 – je třeba přičíst zástupce velkostatku, jenž byl členem dosazovaným a tedy nevoleným). Starostou byl následně

107

28. 4. zvolen opět Metoděj Koupý, rovněž tak po dalších volbách, konaných dne 21. 7. 1907. V čele obce stál tedy celkem devět let, až do léta 1910 – jím řízené obecní zastupitelstvo se naposledy sešlo na schůzi 12. 6. 1910, při zanedlouho následujících volbách byl starostou zvolen Vincenc Blažek, rolník z č. 28, člen zastupitelstva od r. 1897 a v přecházejících dvou volebních obdobích také II. radní. Metoděj Koupý tehdy nekandidoval a během let 1910-13 členem zastupitelstva nebyl. Při volbách 3. 8. 1913 se stal řadovým zastupitelem, ale zanedlouho, již dne 20. 2. 1914, členství pozbyl a ze zastupitelstva odešel. Tehdy za něj nastoupil náhradník Antonín Vais (1861-1946), rolník v č. 27. Tímto svou činnost v obecní samosprávě definitivně ukončil a následně se na veřejném dění už nijak nepodílel, ač měl ještě před sebou víc než čtvrtstoletí života. Oněch čtyřiatřicet let prožil v kruhu rodiny na svém gruntě č. 55, který později převzal jeho zeť Bohumil Šebela (14. 3. 1901 – 25. 7. 1979) s manželkou Vilemínou (6. 3. 1901 – 22. 9. 1946). Bohumil Šebela rovněž zasedal v zastupitelstvu, díky čemuž nastala (v případě Rájce určitě) vcelku ojedinělá situace – totiž že se na činnosti místní samosprávy podílely postupně čtyři generace jednoho rodu... Metoději Koupému byl vyměřen poměrně dlouhý život, v jehož závěru trpěl rozedmou plic, k níž se nakonec přidaly potíže s kýlou. Následkem těchto chorob společně s celkovou sešlostí věkem Metoděj Koupý dne 29. dubna 1948 v nedožitých 81 letech zemřel. Poslední rozloučení proběhlo 1. května, kdy byl uložen na zdejším hřbitově k věčnému odpočinku.

108

7. 4. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY

Prozatímní obecní zřízení ze 17. 3. 1849 – titulní strana 109

Ukázka z Knížky pro paměť se zmínkou o volbě představenstva 15. 2. 1861

110

První strana nejstaršího dochovaného protokolu ze zasedání obecního výboru (8. 12. 1876) 111

Ukázka z protokolů, vedených Antonínem Jablonkou (14. 2. 1886)

112

Ukázka z protokolů vedených Antonínem Kočvarou (31. 3. 1889) 113

Protokol z ustavující schůze nově zvoleného zastupitelstva s rozepsáním kompetencí radních (30. 8. 1894)

114

Oznámení demise členů za lidovou stranu a jejich neúčasti na schůzích během rozkolu v zastupitelstvu (27. 8. 1925) 115

Kandidátní listina Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské k volbám r. 1931

116

Veřejná vyhláška, oznamující výsledky voleb z 27. 9. 1931

117

Ukázka z dochovaných slibů, které museli skládat členové zastupitelstva (25. 5. 1932)

118

Oznámení okresnímu úřadu v Boskovicích o odpadnutí voleb plánovaných původně na 12. 6. 1938 (30. 5. 1938)

119

Formulář pro skládání slibu členů zastupitelstev z doby okupace

120

Vynucená resignace Viléma Jalového na funkce v zastupitelstvu (23. 12. 1941)

121

Přípis okresního úřadu v Boskovicích ohledně dosazení Alfreda Chwatika-Tugemanna do funkce starosty (15. 5. 1943)

Přípis okresního úřadu v Boskovicích ohledně dosazení mjr. Leodegara Zichy do funkce starosty (2. 3. 1944)

122

Josef Foit (23. 1. 1841 Bořitov – 25. 12. 1933 Ráječko)

Antonín Kočvara (24. 12. 1851 Doubravice – 8. 1. 1933 Rájec n. Svit.) 123

Josef Šenk (28. 10. 1871 Rájec n. Svit. – 9. 5. 1938 Rájec n. Svit.)

l MVDr. Hubert Rakovčík (16. 10. 1870 Louka u Znojma – 6. 5. 1943 Rájec n. Svit.)

124

Josef Bezděk (12. 9. 1901 Rájec n. Svit. – 21. 4. 1971 Rájec n. Svit.)

Metoděj Koupý (5. 9. 1867 Rájec n. Svit. – 29. 4. 1948 Rájec n. Svit.) před svým gruntem č. 55 (stojící vlevo s dýmkou). Jediné dochované foto (cca 1930)

125

Hostinec č. 43 Antonína Kočvary – kulturní centrum obce a místo, kde se také scházelo obecní zastupitelstvo (cca 1910, Ant. Kočvara stojí zcela vlevo. Povšimnout si můžeme též tiskové chyby v jeho příjmení).

Budova tzv. „staré školy“ (postavená Fr. Brázdou), sloužící k častým schůzím zastupitelstva (1913) 126

Dům č. 84, tzv. Podsedek, od r. 1946 sídlo MNV (1945)

Zastupitelstvo na snímku z r. 1913. Uprostřed dolní řady sedí starosta Vincenc Blažek, vedle něj vlevo Antonín Kočvara. Stojící muž zcela vlevo je řídící učitel Antonín Luňáček

127

Zastupitelstvo (nekompletní) na snímku z r. 1928. Uprostřed dolní řady sedí starosta MVDr. Hubert Rakovčík

(1906)

(1916) Obecní razítka Rájce nad Svitavou

(1931)

(1938)

(1943)

128

Rájec nad Svitavou, celkový pohled (90. léta 19. stol.), nejstarší známé fotografické vyobrazení obce

Rájec nad Svitavou, celkový pohled (30. léta 20. stol.)

129

8. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Archivní prameny: - Moravský zemský archiv v Brně: - A 9 Zemský výbor - B 14 Moravské místodržitelství (st. a ml.) - B 15 Místodržitelství – církevní oddělení (st.) - B 124 KNV Brno (I.-II. manipulace-dodatky) - E 67 Sbírka matrik - F 86 Velkostatek Rájec - Státní okresní archiv Blansko: - Obecní úřad Rájec - Okresní úřad Boskovice (uloženo v pobočce v Boskovicích) - Státní oblastní archiv v Plzni: - Sbírka matrik západních Čech - Diecézní archiv Rottenburg am Neckar: - Pfarr-, Dekanats- und Kamerariatsarchive Narativní prameny: - Knížka pro paměť (v archivu rodiny Sáňkovy) - Kronika měšťanské školy chlapecké v Rájci (v SOkA Blansko) - Kronika národní školy v Rájci (v SOkA Blansko) - Pamětní kniha městyse Rájec nad Svitavou (na MěÚ Rájec-Jestřebí) Soukromé archivy: - Petra Sychry - Ing. Pavla Sáňky - Františka Fojta - Ing. Emila Plhala - Zdenky Kalové - Jeny Martínkové - Hany Vitouchové - Jana Dvořáka ml. Literatura a další tištěné prameny: - Almanach k 15. výročí založení školy. Gymnázium a SOŠ RájecJestřebí, 2008 - Bistřický, Jan. Pojsl, Miloslav. Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc: Apoštolská administrativa, 1982 - Brandl, Vincenc. Kniha pro každého Moravana. Brno: František Šrom, 1863 - Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae II. Ed. Antonín Boček. Olomouc, 1839 - Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I. Ed: Gustav Friedrich. Praha, 1907

130

-

Dřímal, Jaroslav. Samospráva na Moravě a ve Slezsku. Brno: Archivní oddělení krajské správy ministerstva vnitra v Brně, 1957 Heraldická a genealogická ročenka, 1978 Chytil, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. Praha, 1924 Janák, Jan. Hledíková, Zdeňka. Dobeš, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Praha: NLN, 2005 Kalasová, Miluše. Vašíčková, Miroslava. Prvouka : Město RájecJestřebí a okolí. Rájec-Jestřebí, 1997 Knies, Jan. Vlastivěda moravská – Blanský okres. Brno, 1902 Lidové noviny (18. 7. a 8. 8. 1897) Mimořádný zpravodaj města Rájec-Jestřebí, 2003 Moravská orlice (17. 8. 1897) Müller, Otakar. Divadelní minulost Rájce (strojopis) Pilnáček, Josef. Staromoravští rodové I. Velehrad: Ottobre 12, 2004 Richter, Václav. Rájec nad Svitavou. Praha: Vydavatelství n. p. ČEDOK, 1953 Sborník Musea Blansko. Blansko, 2010 Selské hlasy (30. 10. 1940) Skutil, Jan. Nástin vývoje obecní samosprávy do r. 1945. IN: Okresní archiv v Blansku : Průvodce po archivních fondech. Praha: Teps, 1977 Skutil, Jan. Rájec-Jestřebí : Dějiny města od nejstarších dob po současnost. Praha: Tisková, ediční a propagační služba místního hospodářství, 1981 Taufer, František. Městečko Rájec. Blansko, 1913 Vykoupil, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000 Wankel, Jindřich. Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit. Wien, 1882 Zouharová, Eva. Soldán, Ladislav. Hraběnka Karolína z Roggendorfu a náš kraj. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2004 Zpravodaj města Rájec-Jestřebí (3/1979; 5/1980; 3/1985; 1/2007; 2/2007; 5/2007; 4/2008; 6/2008; 7/2008; 3/2009; 7/2009; 9/2009)

9. SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH -

Prozatímní obecní zřízení ze 17. 3. 1849 – titulní strana Ukázka z Knížky pro paměť se zmínkou o volbě představenstva 15. 2. 1861

První strana nejstaršího dochovaného protokolu ze zasedání obecního výboru (8. 12. 1876) Ukázka z protokolů, vedených Antonínem Jablonkou (14. 2. 1886) Ukázka z protokolů vedených Antonínem Kočvarou (31. 3. 1889) Protokol z ustavující schůze nově zvoleného zastupitelstva s rozepsáním kompetencí radních (30. 8. 1894) Oznámení demise členů za lidovou stranu a jejich neúčasti na schůzích během rozkolu v zastupitelstvu (27. 8. 1925) Kandidátní listina Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské k volbám r. 1931 Veřejná vyhláška, oznamující výsledky voleb 27. 9. 1931 131

-

Ukázka z dochovaných slibů, které museli skládat členové zastupitelstva (25. 5. 1932) Oznámení okresnímu úřadu v Boskovicích o odpadnutí voleb plánovaných původně na 12. 6. 1938 (30. 5. 1938) Formulář pro skládání slibu členů zastupitelstev z doby okupace Vynucená resignace Viléma Jalového na funkce v zastupitelstvu (23. 12. 1941) Přípis okresního úřadu v Boskovicích ohledně dosazení Alfreda Chwatika-Tugemanna do funkce starosty (15. 5. 1943) Přípis okresního úřadu v Boskovicích ohledně dosazení mjr. Leodegara Zichy do funkce starosty (2. 3. 1944) Josef Foit (1921) Antonín Kočvara (cca 90. léta 19. stol.) Josef Šenk (cca 1930) MVDr. Hubert Rakovčík (1940) Josef Bezděk (cca 1950) Metoděj Koupý (cca 1930) Hostinec č. 43 Antonína Kočvary – kulturní centrum obce a místo, kde se scházelo obecní zastupitelstvo (cca 1910) Budova tzv. „staré školy“ (postavená Fr. Brázdou), sloužící k častým schůzím zastupitelstva (1913) Dům č. 84, tzv. Podsedek, od r. 1946 sídlo MNV (1945) Zastupitelstvo (1913) Zastupitelstvo (1928) Ukázky obecních razítek (1906-1943) Rájec nad Svitavou, celkový pohled (90. léta 19. stol.) Rájec nad Svitavou, celkový pohled (30. léta. 20. stol.)

132

133