PRVNÍ KAPITOLA
Víla v bytû
ManÏelka Thomase Beresforda poposedla na pohovce a zachmufienû vyhlédla z okna bytu. Nebylo vidût nikam daleko, jen na mal˘ ãinÏák na protûj‰í stranû ulice. Paní Beresfordová si povzdechla a pak zívla. „KéÏ by se nûco stalo,“ fiekla. Její manÏel na ni káravû pohlédl. „Dávej si pozor, Pentliãko, tahle tvoje touha po vulgárních senzacích mû dûsí.“ Pentliãka znovu vzdychla a zasnûnû pfiimhoufiila oãi. „A tak se Tommy a Pentliãka vzali,“ protáhla zpûvavû, „a Ïili ‰Èastnû aÏ do smrti. A o ‰est let pozdûji je‰tû pofiád Ïili ‰Èastnû aÏ do smrti. Je to zvlá‰tní,“ dodala, „jak je vÏdycky v‰echno jiné, neÏ si ãlovûk myslí, Ïe to bude.“ „Skuteãnû pravdivé tvrzení, Pentliãko. Ale ne originální. V˘znaãní básníci a je‰tû v˘znaãnûj‰í vû‰tci to uÏ fiekli mnohokrát – a neber to osobnû, ale fiekli to líp.“ „Pfied ‰esti lety,“ pokraãovala Pentliãka, „bych byla pfiísahala, Ïe kdyÏ budu mít dost penûz, abych si mohla koupit, co chci, a kdyÏ budu mít tebe za manÏela, bude Ïivot jedna velká sladká píseÀ, jak fiíká jeden z tûch básníkÛ, o kter˘ch zfiejmû tolik ví‰.“ „A pfiestávám ti staãit já nebo ty peníze?“ ptal se chladnû Tommy. „Nefiekla bych, Ïe mi nûco pfiestává staãit,“ odpovûdûla klidnû Pentliãka. „Asi mû pálí dobré bydlo, nic víc. 7
âlovûk nikdy dost neocení, jaká v˘hoda je moci d˘chat nosem, dokud nedostane pofiádnou r˘mu.“ „Tak tû mám trochu zanedbávat?“ navrhl Tommy. „Chodit do barÛ s jin˘mi Ïenami a tak?“ „To by nebylo na nic,“ zavrtûla hlavou Pentliãka. „Nanejv˘‰ bys mû tam potkával s jin˘mi muÏi. A kromû toho já bych bezpeãnû vûdûla, Ïe ti na tûch jin˘ch Ïenách nezáleÏí, kdeÏto ty by sis nikdy nemohl b˘t jist˘, Ïe mnû nezáleÏí na tûch muÏích. Îeny jsou mnohem dÛkladnûj‰í.“ „Ano, muÏi jsou lep‰í jen ve skromnosti,“ zabruãel její manÏel. „Ale co je vlastnû s tebou, Pentliãko? Proã jsi tak nespokojená?“ „Nevím. Chci, aby se nûco dûlo. Nûco vzru‰ujícího. Nelíbilo by se ti zase pronásledovat nûmecké ‰piony, Tommy? VzpomeÀ si na ty divoké nebezpeãné doby, které jsme spolu kdysi proÏívali. Já samozfiejmû vím, Ïe i dnes víceménû pracuje‰ pro tajnou sluÏbu, ale to je kanceláfiská rutina.“ „Chce‰ fiíct, Ïe by se ti víc líbilo, kdyby mû poslali do nejtemnûj‰ího Ruska pfiestrojeného za bol‰evického pa‰eráka nebo nûco takového?“ „To by nepomohlo,“ mávla rukou Pentliãka. „Mnû by s tebou jet nedovolili, a pfiitom jsem to já, kdo tak moc chce mít co dûlat. Mít co dûlat. To si fiíkám cel˘ den.“ „Co domácnost?“ ukázal Tommy gestem kolem sebe. „Na to, aby to tady bylo bez poskvrnky, mi staãí dvacet minut práce kaÏdé ráno po snídani. NemÛÏe‰ si myslím stûÏovat, ne?“ „Vede‰ domácnost tak dokonale, Pentliãko, Ïe je to skoro nuda.“ „Skuteãnû mû tû‰í, jak jsi vdûãn˘,“ odsekla Pentliãka. „Ty mበsamozfiejmû svou práci,“ pokraãovala pak, „ale fiekni mi upfiímnû, Tommy, nikdy potajmu netouÏí‰ po vzru‰ení, po tom, aby se nûco dûlo?“ „Ne,“ zavrtûl hlavou Tommy, „aspoÀ nemyslím. Ono 8
je to moc hezké, chtít, aby se nûco dûlo – jenÏe to nûco nemusí b˘t zrovna pfiíjemné.“ „MuÏi jsou tak hroznû opatrní,“ povzdechla Pentliãka. „Nikdy tû nepopadla divoká tajná touha po romantice – po dobrodruÏství – po Ïivotû?“ „Co jsi to zas ãetla, Pentliãko?“ zeptal se Tommy. „Jen si pfiedstav, jak by to bylo vzru‰ující,“ pokraãovala Pentliãka, „kdyby se ozvalo divoké bu‰ení na dvefie, my bychom otevfieli a dovnitfi by se vpotácel mrtv˘ muÏ.“ „Kdyby byl mrtv˘, nemohl by se potácet,“ usadil ji Tommy. „Ale v‰ak ví‰, jak to myslím,“ odbyla ho Pentliãka. „VÏdycky se vpotácejí dovnitfi tûsnû pfiedtím, neÏ umfiou a padnou ti k nohám, a vyrazí jen nûkolik záhadn˘ch slov. Tfieba ‚skvrnit˘ leopard‘ nebo tak nûco.“ „Doporuãuji ti zaãít studovat Schopenhauera nebo Emmanuela Kanta,“ fiekl Tommy. „Ono by ti to prospûlo,“ nedala se ru‰it Pentliãka. „Zaãínበtloustnout a pohodlnût.“ „To tedy ne,“ urazil se Tommy. „Ostatnû ty taky cviãí‰, protoÏe chce‰ zhubnout.“ „To dûlá kaÏd˘,“ fiekla Pentliãka. „KdyÏ jsem fiíkala, Ïe tloustne‰, myslela jsem to obraznû. Zaãínበb˘t spokojen˘ a usazen˘ a pohodln˘.“ „Já nevím, co tû to popadlo,“ povzdechl její manÏel. „Touha po dobrodruÏství,“ odpovûdûla Pentliãka. „Je to lep‰í neÏ touha po nûjakém milostném románku, ostatnû tu taky ãas od ãasu mívám. Pfiedstavuju si, Ïe potkám muÏe, ohromnû hezkého muÏe –“ „UÏ jsi potkala mû,“ namítl její manÏel. „To ti nestaãí?“ „Snûdého, ‰tíhlého muÏe, ohromnû silného, takového, co dokáÏe jezdit prakticky na ãemkoli a chytá divoké konû do lasa –“ „A nosí kalhoty z ovãí kÛÏe a kovbojsk˘ klobouk,“ odhadoval sarkasticky její manÏel. 9
„– a Ïil v divoãinû,“ pokraãovala Pentliãka. „Líbilo by se mi, kdyby se do mû úplnû bláznivû zamiloval. Já bych ho samozfiejmû ctnostnû odmítla a neporu‰ila bych manÏelsk˘ slib, ale moje srdce by se mu potají vzdalo.“ „No,“ fiekl Tommy, „já si ãasto pfieju, abych potkal skuteãnû krásnou dívku. Dívku s vlasy plav˘mi jako kukufiice, která by se do mû ‰ílenû zamilovala. JenÏe já nemyslím, Ïe bych ji odmítl – vlastnû jsem si skoro jist˘, Ïe ne.“ „A pak Ïe nejsi vztekl˘,“ podotkla Pentliãka. „Posly‰,“ zeptal se uÏ váÏnûji Tommy, „co to s tebou vlastnû doopravdy je, Pentliãko? Takhle jsi nikdy nemluvila.“ „Ne, ale ve mnû se to uÏ vafií dávno,“ odpovûdûla. „Já myslím, Ïe je dost nebezpeãné mít v‰echno, co si ãlovûk pfieje – vãetnû tolika penûz, aby si ãlovûk mohl kupovat, co chce. Samozfiejmû jsou tu vÏdycky je‰tû klobouky.“ „VÏdyÈ kloboukÛ uÏ mበaspoÀ ãtyfiicet,“ namítl Tommy, „a v‰echny vypadají stejnû.“ „Klobouky jsou takové,“ k˘vla Pentliãka. „Ony ve skuteãnosti nejsou stejné. Jsou mezi nimi rozdíly. Zrovna dneska ráno jsem vidûla u Violette jeden docela hezk˘.“ „Jestli nemበna práci nic lep‰ího neÏ si kupovat klobouky, které nepotfiebuje‰ –“ „A to je ono,“ pfieru‰ila ho Pentliãka, „to je pfiesnû ono. Kdybych mûla nûco lep‰ího na práci. Nejspí‰ bych se asi mûla dát na charitu. Tommy, já bych si tak pfiála, aby se stalo nûco vzru‰ujícího. Mám pocit – skuteãnû mám pocit, Ïe by nám to prospûlo. Kdybychom potkali dobrou vílu –“ „Vida,“ podotkl Tommy, „to je zvlá‰tní, Ïe fiíkበzrovna tohle.“ Vstal a pfie‰el pfies pokoj. Vytáhl zásuvku psacího stolu, vyndal z ní malou fotografii a donesl ji Pentliãce. „Hele!“ zvolala. „Tak tys je dal vyvolat. Která je tohle, fotil jsi ten pokoj ty nebo já?“ 10
„Já. Tvoje nevy‰la. Podexponovala jsi ji. Jako ostatnû vÏdycky.“ „Je‰tû Ïe si mÛÏe‰ myslet, Ïe aspoÀ v jedné vûci jsi lep‰í neÏ já.“ „To je sice hodnû hloupá poznámka,“ odsekl Tommy, „ale pro tentokrát to pfiejdu. Chtûl jsem ti ukázat tohle.“ Ukázal na malou bílou skvrnku na fotografii. „·krábanec na filmu,“ usoudila Pentliãka. „Ale vÛbec ne,“ zavrtûl hlavou Tommy. „Tohle, Pentliãko, je víla.“ „Ty jsi blázen, Tommy.“ „Podívej se sama.“ Podal jí lupu. Pentliãka si s její pomocí snímek peãlivû prohlédla. Pfii tomhle pohledu a se zapojením trochy fantazie by se byla ve ‰krábanci skuteãnû dala vidût drobná postaviãka s kfiídly sedící na ohrádce u krbu. „Má to kfiídla!“ vykfiikla Pentliãka. „No to je nádhera, skuteãná Ïivá víla v na‰em bytû. Nenapí‰eme o tom Conanu Doylovi? Páni, Tommy. Myslí‰, Ïe by nám splnila nûjaké pfiání?“ „To se brzo dozví‰,“ fiekl Tommy. „Celé odpoledne si usilovnû pfieje‰, aby se nûco stalo.“ V té chvíli se otevfiely dvefie a vysok˘ patnáctilet˘ chlapec, kter˘ vypadal, jako by se dosud nerozhodl, má-li b˘t komorníkem nebo páÏetem, se velmi vzne‰en˘m zpÛsobem zeptal: „Jste doma, madam? U dvefií právû nûkdo zvonil.“ „Kdyby tak Albert pfiestal chodit do kina,“ povzdechla si Pentliãka poté, co mu sdûlila, Ïe doma je, a Albert zmizel. „Teì si hraje na komorníka z Long Islandu. Díky Bohu, Ïe se mi uÏ podafiilo odnauãit ho Ïádat po lidech vizitky a nosit mi je na tácku.“ Pak se dvefie znovu otevfiely a Albert ohlásil: „Pan Carter,“ asi tak, jako by to byl královsk˘ titul. „·éf!“ fiekl pfiekvapenû Tommy. Pentliãka vyskoãila s radostn˘m v˘kfiikem a uvítala 11
vysokého ‰edovlasého muÏe s pronikav˘ma oãima a unaven˘m úsmûvem. „Pane Cartere, moc ráda vás vidím.“ „To je dobfie, paní Beresfordová. Tak mi odpovûzte na jednu otázku: Jak jde Ïivot?“ „Uspokojivû, ale nudnû,“ odpovûdûla Pentliãka s jiskfiiãkami v oãích. „âím dál tím líp,“ pochvaloval si pan Carter. „Zfiejmû vás nacházím právû v té správné náladû.“ „Tak tohle,“ podotkla Pentliãka, „tohle zní zajímavû.“ Albert, stále je‰tû napodobující komorníka z Long Islandu, pfiinesl ãaj. KdyÏ tato akce skonãila bez nehody a za Albertem se zavfiely dvefie, Pentliãka znovu vyhrkla: „Máte na mysli nûco urãitého, viìte, pane Cartere? Po‰lete nás na nûjakou akci v nejtemnûj‰ím Rusku?“ „No, to pfiesnû ne,“ zavrtûl hlavou pan Carter. „Ale nûco pro nás máte.“ „Ano – nûco bych mûl. Myslím, Ïe vy nejste zrovna ten typ, kter˘ se vyh˘bá riziku, Ïe ne, paní Beresfordová?“ Pentliãce záfiily vzru‰ením oãi. „Oddûlení potfiebuje vykonat urãit˘ úkol, a mnû napadlo – jen napadlo – Ïe by to mohlo sedût vám dvûma.“ „Pokraãujte,“ pobídla ho Pentliãka. „Vidím, Ïe odebíráte Daily Leader,“ pokraãoval pan Carter a vzal zmínûné noviny ze stolu. Nalistoval stránku s inzeráty, na jeden z nich ukázal prstem a postrãil noviny k Tommymu. „Pfieãtûte si to,“ fiekl. Tommy poslechl. „Mezinárodní detektivní agentura, Theodore Blunt, fieditel. Soukromé pátrání. Rozsáhl˘ t˘m spolehliv˘ch a vysoce kvalifikovan˘ch detektivÛ. Absolutní diskrétnost. Konzultace zdarma. 118 Haleham St., W. C.“
12
Tázavû pohlédl na pana Cartera. Ten k˘vl. „Tahle agentura byla uÏ del‰í dobu v úzk˘ch,“ vysvûtloval. „MÛj pfiítel ji koupil doslova za hubiãku. UvaÏujeme o tom, Ïe ji znovu rozjedeme – fieknûme na ‰estimûsíãní zku‰ební dobu. A bûhem té doby ji samozfiejmû musí nûkdo fiídit.“ „A co pan Theodore Blunt?“ zeptal se Tommy. „Obávám se, Ïe pan Blunt byl ponûkud indiskrétní. Pfiesnûji fieãeno, musel zasáhnout Scotland Yard. Pan Blunt je nyní ubytován na náklady Jejího Veliãenstva a nechce nám fiíct ani polovinu toho, co bychom rádi vûdûli.“ „Chápu, pane,“ k˘vl Tommy. „AspoÀ myslím, Ïe chápu.“ „Navrhuji, abyste si vzal v kanceláfii ‰estimûsíãní volno. Ze zdravotních dÛvodÛ. A samozfiejmû, pokud byste mûl chuÈ vést detektivní agenturu pod jménem Theodore Blunt, mnû do toho nic není.“ Tommy se na ‰éfa pozornû zadíval. „Nûjaké instrukce, pane?“ „Pan Blunt mûl urãité styky se zahraniãím, pokud vím. Dávejte pozor na modré dopisy s ruskou známkou. Od obchodníka s uzeninami, touÏícího najít svou Ïenu, která sem pfii‰la pfied nûkolika lety jako uprchlík. Navlhãete známku a pod ní najdete napsané ãíslo ‰estnáct. Udûlejte si z tûch dopisÛ kopie a originály posílejte mnû. A kdyby nûkdo pfii‰el do kanceláfie a zmínil se o ãísle ‰estnáct, okamÏitû mû informujte.“ „Chápu, pane,“ k˘vl Tommy. „A kromû tûchto instrukcí?“ Pan Carter sebral ze stolu rukavice a zvedl se k odchodu. „Agenturu si mÛÏete vést, jak chcete. Napadlo mû –“ v oãích mu vesele zahrálo – „Ïe paní Beresfordovou by mohlo docela bavit zkusit si trochu detektivní práce.“
13
DRUHÁ KAPITOLA
Konvice ãaje
ManÏelé Beresfordovi pfievzali kanceláfie Mezinárodní detektivní agentury o pár dní pozdûji. Kanceláfie leÏely ve druhém patfie ponûkud om‰elé budovy v Bloomsbury. V malé pfiední kanceláfii odloÏil Albert roli vzorného komorníka a pfievzal jinou, tentokrát kanceláfiského poslíãka. Hrál ji dokonale. Papírov˘ sáãek s bonbony, ruce od inkoustu a rozcuchan˘ úães, taková byla jeho pfiedstava o postavû. Z pfiijímací kanceláfie vedly dvoje dal‰í dvefie. Na jednûch z nich bylo napsáno „Kanceláfi“, na druh˘ch „¤editel“. Za tûmito druh˘mi dvefimi byla malá pohodlná místnost vybavená obrovsk˘m, dÛstojn˘m psacím stolem, fiadou umûlecky nadepsan˘ch ‰anonÛ, vesmûs prázdn˘ch, a nûkolika dÛkladn˘mi Ïidlemi s koÏen˘m sedátkem. Za stolem sedûl údajn˘ pan Blunt a snaÏil se tváfiit, jako by fiídil detektivní agenturu cel˘ Ïivot. U lokte mûl samozfiejmû telefon. S Pentliãkou si nacviãili nûkolik efektních telefonních etud, a také Albert dostal své instrukce. Ve vedlej‰í místnosti, kde mûla své místo a psací stroj Pentliãka, byly nezbytné stoly a Ïidle ménû pfiepychové neÏ ty v místnosti velkého ‰éfa, a navíc plynov˘ vafiiã, na kterém se dal pfiipravit ãaj. Nechybûlo vlastnû nic, aÏ na klienty. Pentliãka v poãáteãním nad‰ení pfiekypovala nadûjemi. „To bude úÏasné,“ jásala. „Budeme chytat vrahy, ob14
jevovat ztracené rodinné klenoty, hledat zmizelé lidi a usvûdãovat padûlatele.“ V té chvíli povaÏoval Tommy za svou povinnost trochu ji usadit. „Uklidni se, Pentliãko, a snaÏ se zapomenout na ty laciné detektivky, co mበve zvyku ãíst. Na‰e klientela, pokud vÛbec nûjakou klientelu budeme mít, se bude skládat v˘hradnû z manÏelÛ, ktefií budou chtít sledovat své Ïeny, a z manÏelek, které budou chtít sledovat své muÏe. DÛkazy k rozvodu jsou to jediné, co soukromé detektivní kanceláfie drÏí nad vodou.“ „Br!“ otfiásla se Pentliãka a nakrãila nos. „Rozvodové pfiípady nesmíme brát. Musíme svou novou profesi provozovat trochu na úrovni.“ „Hmmm,“ k˘vl Tommy pochybovaãnû. Teì, t˘den po nastûhování, si ponûkud posmutnûle porovnávali poznámky. „Tfii pitomé Ïenské, co jim manÏelé odjíÏdûjí na víkend,“ povzdechl Tommy. „Pfii‰el nûkdo, kdyÏ jsem byl na obûdû?“ „Tlust˘ chlap se záletnou manÏelkou,“ povzdechla smutnû Pentliãka. „UÏ roky ãtu v novinách, Ïe rozvodové zlo se ‰ífií, ale nûjak jsem si to nikdy pofiádnû neuvûdomila, aÏ do tohohle t˘dne. UÏ mû váÏnû nebaví opakovat pofiád dokola, ‚Rozvodové pfiípady nedûláme.‘“ „Napfií‰tû to budeme mít uÏ v inzerátech,“ pfiipomnûl jí Tommy. „TakÏe to uÏ nebude tak zlé.“ „A podle mû jsou ty inzeráty dost lákavé,“ dodala Pentliãka melancholick˘m hlasem. „Ale já se porazit nedám. KdyÏ to jinak nepÛjde, spáchám nûjak˘ zloãin sama a ty ho vyfie‰í‰.“ „A k ãemu by nám to bylo? Jen si pfiedstav, jak bych se cítil, kdybych se s tebou nûÏnû louãil na Bow Street – nebo je to Vine Street?“ „To ne, to sis zfiejmû vzpomnûl na své mládenecké doby,“ podotkla ironicky Pentliãka. 15
„Prostû myslím pfied vûzením Old Bailey,“ dodal Tommy. „No,“ zaãala zase Pentliãka, „nûco se s tím dûlat musí. My tady doslova pfietékáme talentem a nemáme kde ho uplatnit.“ „Ten tvÛj radostn˘ optimismus se mi vÏdycky líbil, Pentliãko. Ty sis zfiejmû jistá, Ïe máme nûjak˘ talent, kter˘ mÛÏeme uplatÀovat.“ „No ov‰em,“ odpovûdûla Pentliãka a do‰iroka otevfiela oãi. „Ale pfiitom nemበvÛbec Ïádné odborné znalosti.“ „Pfieãetla jsem v‰echny detektivky, které vy‰ly za posledních deset let.“ „Já taky,“ k˘vl Tommy, „ale mám takov˘ pocit, Ïe to nám moc nepomÛÏe.“ „Tys byl vÏdycky pesimista, Tommy. Vûfiit si – to je dÛleÏité.“ „No, ty to rozhodnû umí‰ bezvadnû,“ podotkl její manÏel. „V detektivkách je to samozfiejmû snadné,“ pokraãovala zamy‰lenû Pentliãka, „protoÏe ãlovûk pracuje obrácenû. Chci fiíct, Ïe kdyÏ znበfie‰ení, tak dበsnadno dohromady dÛkazy. Tak mû napadá –“ Zarazila se a svra‰tila ãelo. „Ano?“ pobídl ji Tommy. „Jen takov˘ nápad,“ odbyla ho Pentliãka. „Je‰tû se docela nevylíhl, ale líhne se.“ Rezolutnû se zvedla. „Myslím, Ïe bych si mûla jít koupit ten klobouk, o kterém jsem ti fiíkala.“ „PaneboÏe,“ chytil se za hlavu Tommy, „dal‰í klobouk!“ „Je moc hezk˘,“ odpovûdûla dÛstojnû Pentliãka. A ode‰la s odhodlan˘m v˘razem ve tváfii. V pfií‰tích dnech se Tommy jednou ãi dvakrát zvûdavû zeptal na ten nápad. Pentliãka jen zavrtûla hlavou a fiekla, Ïe potfiebuje ãas. 16
