Vhodné testy pro nevidomé? Vytyčené problémy a perspektivy

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Upozornění Tento překlad je pouze pracovní verze, obsahuje tedy některé nedostatky! Český překlad je nutné porovnávat s originálem! http://www.med.uni-magdeburg.de/~harder/bltests/bltests.html

Text byl přeložen v roce 2011. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Autor: Arne Harder

Vhodné testy pro nevidomé? Vytyčené problémy a perspektivy I Úvod § 1 K čemu potřebujeme testy pro nevidomé? Psychologické testy jsou měřítkem pro psychologické vlastnosti jako: pozornost, depresivita, paměť nebo orientace v prostoru. Tyto konstrukty vystihují lépe než ostatní postupy a budou použity především pro diagnózu. Psychologickými testy lze co nejpřesněji určit, pro které pacienty jsou vhodná podpůrná opatření nebo léčba a jak u nich účinkovala. Běžně postupují psychologové podobně jako v následujícím případě: 75ti letý pacient Theobald Taumel byl postižen mrtvicí a ztratil téměř úplně zrak. Podle lékařského vyšetření má projít rehabilitací. Vyšetřující psycholog ho nejdříve vyslechne. Jestliže z anamnézy získá dojem, že pan Taumel má oslabenou pozornost a paměť a také potíže s prostorovou orientací, měl by na základě vhodných testů vysledovat z anamnézy podezřelé okamžiky a zjistit, zda a v jaké míře spočívají odpovídající nedostatky. Podle tohoto a dalších výsledků testů by měl pro pana Taumela sestavit celkovou diagnozu a stanovit návrh dalšího postupu. Vyplyne-li z odpovídajících testů, že pan Taumel má mimo pojmenovaných nedostatků ještě depresi, měl by psycholog dospět k názoru, že musí nejdříve léčit depresi. Silné deprese mohou postižené učinit tak bezmocné, že ztratí mnoho ze své pozornosti a prostorové orientace. Pokud sdělí pan Taumel, že trpí zvláště tím, že při každé cestě je odkázán na pomoc ostatních, měl by se s ním psycholog dohodnout, aby již na klinice Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 prošel výcvikem na podporu prostorové orientace za souběžného léčení deprese. Dobré psychologické testy mají zejména čtyři vlastnosti: standardizace, normování, hospodárnost a spolehlivost. Těmito hlavními vlastnostmi je míněno: 1., Standardizace znamená, že test musí být proveden za totožných podmínek u všech osob. Jen tak lze docílit srovnatelné výsledky. 2., Normy předpokládají, že mimo standardizace je k dispozici srovnání výsledků pacienta s výsledky ostatních pacientů ze smysluplných souvztažných skupin. Výkony 70 letého pana Taumela v testu pozornosti by měly být srovnatelné se stejně starými osobami. Vzhledem k tomu, že pan Taumel je téměř slepý, by také srovnání s výsledky z jiných později osleplých osob bylo užitečné. Testy používané psychology u pana Taumela by proto měly být normalizovány pro seniory a později osleplé. 3., Hospodárnost znamená, že test je prováděn z hlediska vynaložení práce, materiálu a času úsporně. Při pochybnostech bude dána přednost testu pozornosti, jehož položky lze zpracovat s papírem a tužkou a vyloučit postupy, vyžadující drahé přístroje. 4., Způsobilost je tím větší, čím více jsou položky v souladu s podmínkami/předpoklady testovaných osob. Pan Taumel bude sotva schopen vypracovat test pozornosti jen s viditelnými prostředky pro vyplnění tužkou na papír vzhledem k vysokému stupni zrakového postižení.

Fiktivní vzorový pacient je téměř slepý a poměrně starý. Abychom u něj přesně vystihli pozornost, paměť a prostorovou orientaci ve spojitosti s možnou depresivitou a abychom mohli z výsledků diagnozy navrhnout souměřitelnou léčbu, nebo podporu prostorové mobility, psycholog potřebuje vhodné testy pro nevidomé, tedy měřítka postupů, které jsou standardizované, dovolují srovnání výsledků pana Taumela s výsledky starších nevidomých plně vnímajících pacientů, lze je provést příznivými náklady a jsou vhodné pro nevidomé, jako je pan Taumel. Existují pro nevidomé odpovídajíci psychologické testy? Co přesně musí zohledňovat? Kde je lze nasadit a jak dalece se takové úsilí vyplatí? Předložené pojednání má prozkoumat tyto otázky.

§2 Způsob postupu Obvyklé psychologické testy předpokládají u zkoušených a pacientů rozsáhlou Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 neporušenou zrakovou schopnost. U nevidomých naráží jejich použití na hranice. Analýza těchto hranic a diskuze o možnostech získat vhodné testy pro nevidomé tvoří předměty této práce. Následující II kapitola nastiňuje základy. V § 3 představuje nejdůležitější charakteristiku populace /celkový počet/ nevidomých lidí ve Spolkové republice Německo a v § 4 podrobně vysvětluje nutné znaky výkonnosti vhodných testů pro nevidomé. Kapitola III se zabývá NAI /Norimberský inventář stáří/ od Oswalda a Fleischmanna /1995/. Tato soustava testů se velmi často používá v geriatrii /nauka o stáří/. Na základě postupů, sestavených v NAI budou v následujících čtyřech kapitolách probírány problémy a možná řešení, která se vyskytnou, když se pokoušíme testovat nevidomé standardními postupy nebo přepracovat přístupy vhodné pro nevidomé. §5 představuje možnosti použití NAI u osob plně při smyslech. §6 popisuje jednotlivé postupy tak, že postižení si mohou představit jaké schopnosti dosáhnou nebo které aspekty stáří je třeba vyšetřit. V následující kapitole IV budou zkoumány ony postupy NAI, které nevidomí a zdravé osoby patrně zpracovávají stejným způsobem, nebo které lze provést s oběma skupinami osob stejným způsobem. § 7 přistupuje k těm metodám, u nichž to lze uskutečnit bez omezení. § 8 se zabývá problémem vyšetřování vnějšího vnímání u nevidomých probandů. To vzniká, protože v důsledku nepatrné nebo chybějící zrakové schopnosti mohou nevidomí vykazovat chování, které u zdravých osob může naznačovat snížení inteligence. Kapitola V pojednává o opatřeních k přestavbě testů, tedy o přepracování stávajících testů na testy vhodné pro nevidomé. § 9 definuje zásady přestavby testů. § 10 a 11 přistupují k principům a vysvětlují problémy, nastávající při použití vhodných postupů NAI. Kapitola VI představuje téma specifických překážek konstrukce testů pro nevidomé pacienty na příkladu konstrukce testu k zjišťování prostorové mobility. Takový test v současnosti neexistuje a tak tato kapitola vede k výzkumu psychologie nevidomých. V jejích šesti kapitolách se prezentují předběžné myšlenky k Testu hledání cesty v prostoru u nevidomých. Tím se má dát jak výzkumníkům tak postiženým možnost spoludiskutovat při vývoji takových postupů. Kapitola VII projednává otázku, jak dalece lze odůvodnit vhodné testy pro nevidomé při velkém vynaložení úsilí a malé cílové populaci. Předběžná studie uvedena v § 18 nastiňuje, jaké metody používají experti, aby psychologicky vyšetřili nevidomé. Testy užívané u nevidomých musí být vhodnější, než ty dosud používané postupy. § 19 ukazuje na základě tohoto výzkumu perspektivy testování vhodného u nevidomých. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011

II Základy § 3 Populace nevidomých Populace, která nás zde zajímá, představuje počet osob ve Spolkové republice, považovaných za nevidomé. BDSV /Německý svaz nevidomých a zrakově postižených/ eviduje 155 000 plně nevidomých. /Poznámka 1/ Zahrnuje počet příjemců zemských peněz pro nevidomé, který byl v roce 1995 známý v jednotlivých spolkových zemích, vysoký pro celou Spolkovou republiku. Spolkový statistický úřad z roku 2003 vychází z počtu 81 000 nevidomých osob s označením "B 1", nahlášených ročně od zemských úřadů ve výkazu těžce postižených. Při 82 mil. obyvatelů /Spolkový statistický úřad 1995/ tvoří podíl osob Spolkové republiky Německo považovaných za nevidomé

podle /uvedeného/ pramene minimálně 0,98 a

maximálně 1,50 promile /poznámka 2/. Oba prameny jsou jednotné pokud jde o podíl stáří osob, považovaných za nevidomé: Více jak 60% je starších než 65 a přes 50% dokonce více jak 75 let. Pro vnitřní diferenciaci se naskýtají tyto poznámky: 1. Stupeň zbytkové zrakové schopnosti: dle zákona se získá označení "B 1" v průkazu těžce postižených, když se zrak při testování lepšího oka za použití korekce nachází pod 1/50, přesto smí být vyšší, čím menší je zorné pole /Drerup, 2003, S. 8 - 10/. /Poznámka 3/. Některé postižené osoby mohou s vhodnými pomůckami jakož i se zvýšeným úsilím koncentrace principiálně zpracovat testy vytištěné v normální verzi. Pro které úkoly a v jakém stupni může osoba s označením "B 1" používat svůj zbytek zraku, závisí mimo jeho rozsahu také na její schopnosti vyhodnotit zrakovou informaci a pomocí ostatních informací je interpretovat. 2. Oslepnutí ve stáří: Rieser, Guth a Hill /1984/ poukazují, že osoby, které ztratily zrak před šestým rokem, mají na rozdíl od ostatních zcela nevidomých potíže rychle přizpůsobit prostorové představy současným podmínkám. Testy, které vyžadují tuto schopnost, mohou nevidomí od narození nebo časně osleplí řešit hůře, než ti, kteří ztratili zrak později. Většina postižených oslepne ve vyšším věku /60let a více/. Nevidomých od narození je jen asi 5% /Spolkový statistický úřad 2005/. 3. Příčina oslepnutí: Oslepnutí vznikají ze tří příčin: poškození oka, poškození zrakového centra v mozku a onemocnění, způsobující poškození celého těla. Pacienti s retinitis pigmentosa patří do první kategorie, kdo oslepne následkem diabetes mellitus a současně vykazuje neuropatii s omezeními hmatu, patří do třetí kategorie. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 4. Další postižení: v důsledku pokroku lékařství roste podíl nevidomých osob od narození s dalším postižením. To se týká 60 – 70% všech od narození nevidomých jako „multihandicapovaných“, protože vykazují navíc poruchu učení (mentální postižení) /poznámka 4/. Mezi osobami osleplými ve stáří lze často očekávat jedince s poškozením mozku po mrtvici a s demencí /Nemoci, v jejichž průběhu postupuje ochabnutí paměti/. Tato poškození spolu s oslepnutím zmenšují kvalitu života a výkonnost postižených. Lze očekávat analogická omezení, která jsou daná typickými nemocemi ve stáří. Takový příklad je stařecká nedoslýchavost, která u nevidomých omezuje schopnost sluchem lokalizovat překážky a tak se na ně nasměrovat. /Harder, Kasten a Sabel, 1999/ Jiný případ nastává, když někdo oslepne následkem makulární degenerace a v důsledku pozdějšího propuknutí diabetes mellitus vznikne neuropatie. Poškození mozku úrazem lze naproti tomu u slepců očekávat méně než u normálních osob. Podle Branbringa a Schneidera /1986/ se nevidomí méně často samostatně účastní silničního provozu než vidící a trpí řidčeji nehodami.

§4 Výkonnostní testy vhodné pro nevidomé. Psychologické testy slouží u nevidomých a zdravých osob především k diagnostickým účelům. U starých pacientů je třeba často objasnit, zda se jedná o poškození mozku a jak silně to omezuje výkonnost. Takové objasnění slepota ztěžuje. Tím jsou dány požadavky na testování nevidomých, které u ostatních osob jsou méně závažné. Po vzoru fiktivního pacienta Theobalda Taumela musí být zvýrazněny další požadavky:

1. Znázornění

Výchozí situace Pan Taumel bude představen neuropsychologovi v rehabilitační klinice pro starší osoby. Je mu 75 let a téměř oslepl. Šest týdnů před přijetím měl záchvat mozkové mrtvice a byl ošetřen ve své domovské nemocnici. Pan Taumel sděluje, že dost dobře neví, zda se ještě uzdraví. Rodina by se měla dozvědět, jaké má šance na život mimo domov pro seniory. Podle anamnézy působí pan Taumel dojmem, že: vykazuje poruchy pozornosti, v neznámých prostorách je rychle dezorientovaný, má snížené reakce, působí disforicky a labilně, často vyhlíží smutně, dostáváme ale o něm dobrou emocionální zprávu /pocity, které vykazuje působí opravdově/. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.


Otázky pro diagnostický test 1. Jak by mohl psycholog stanovit pro pana Taumela diagnózu a zodpovědět otázky rodiny a právě tak poskytnout pacientovi užitečné informace pro jeho rozhodování, zda by ještě mohl žít sám ve vlastním bytě? 2. Jaká opatření by mohla podporovat pana Taumela při případném samostatném způsobu života? V jakých oblastech bude pravděpodobně potřebovat stálou pomoc zvenčí? Co by bylo možné navrhnout panu Taumelovi pro samostatný způsob života? Podle informací z anamnézy je třeba testovat u pana Taumela paměť, soustředění a prostorovou orientaci. Mimo to je třeba zjistit, zda se depresivní reakce (např. při vyrovnávání se se slepotou nebo s mrtvicí) nebo depresivní nedostatek v kognitivních výkonech vyjasňuje nebo zesiluje. Přehledný postup, jak by mohl NAI poskytnout první informace, jak dalece ho lze provádět s nevidomými osobami (viz. § 8). Naproti tomu je třeba vypracovat úplně nový test prostorové mobility.

2. Specifikace

V informatice popisuje specifikace sestavu nezbytných výkonnostních prvků výpočetního programu. Zde znamená tento výraz sestavení nezbytných výkonnostních znaků, přiměřených pro nevidomé. 1. Standardizace: všichni zkoušení musí vyplnit test za srovnatelných podmínek 2. Vhodné normování: nevidomým přiměřené testy musí být normovány vhodným způsobem. Hlavní kriteria vhodnosti je třeba vyzvednout odděleně pro každou populaci, pro kterou test normy vyžaduje. Testy vhodné pro nevidomé, které nalézají uplatnění u starých lidí, u kterých mají vystihnout jejich kognitivní schopnosti, vyžadují normy alespoň pro následující populace: 1. Reprezentativní náhodný výběr (vzorek) z celého obyvatelstva. Porovnání výkonů s reprezentativním náhodným výběrem zvýrazňuje, jak dobře pan Taumel jako nevidomý pacient s mozkovou lézí způsobenou mrtvicí řeší testy ve srovnání s celkovou populací a jak se pravděpodobně vypořádá s podobnými každodenními úkoly. 2. Vidící osoby stejného věku bez mozkových poruch (HLS): Srovnání výkonů pana Taumela s touto populací ukazuje, jakou měrou se odlišuje od normálních zdravých lidí. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Pokud jsou jeho výkony výrazně menší, samotné stáří omezení nezpůsobilo. 3. Stejně staré nevidomé osoby s HLS: Toto srovnání zohledňuje hlavní příčinu oslepnutí. 4. Stejně staré vidící osoby s HLS: Srovnání s touto populací zohledňuje hlavní příčinu HLS. Různá poškození mozku způsobují totiž rozdílné defekty, celkově totiž vykazují pacienti s HLS nižší kognitivní výkony paměti a pozornosti, než osoby bez něho. 5. Stejně staré nevidomé osoby s HLS: Srovnání výkonů pana Taumela s výkony této populace ukazuje, jak dobře řeší úlohy testů ve srovnání s osobami s podobnými předpoklady. 6. Další normy jsou žádoucí. K objasnění diagnostických otázek, vznesených u pana Taumela, je užitečná normová hodnota stejně starých nevidomých lidí s depresí, ale bez HLS.

3. Hospodárnost - přiměřené náklady na testy:

Protože vhodné testy pro nevidomé musí být zohledňovány více než ostatní, jsou často nutné velké prostředky pro jejich vývoj a provedení, čímž trpí hospodárnost těchto postupů. Jeví se ale tím úspornější, čím lépe můžeme při stejném vynaložení prostředků vyjádřit, jak přesně měří, co vždy měří a jak dalece skutečně přesně vystihují vlastnosti, pro jejichž měření byly zřízeny. Jak dalece to testy činí, bude vystiženo statisticky rozměry kvalitních testových kritérií na velkých vzorcích. Bližší informace najdeme u Lienerta a Raatza (1994)

4. Spolehlivost:

Vhodné testy pro nevidomé vyžadují položky, které mohou v zásadě řešit nevidomí i vidící lidé. Přitom mohou nevidomí i vidící používat stejné strategie zpracování (rovnost strategií) a testy mají u obou populací vystihnout stejné vlastnosti stejným způsobem (Rovnost stavby). Vhodné testy pro nevidomé mají u nevidomých a vidících osob vystihnout totéž, protože jinak se nepřípustným způsobem srovnávají „jablka s hruškami“. 1. Rovnost strategií: Nevidomí i vidící osoby musí zpracovávat položky srovnatelným způsobem. Spolehlivé je, neusilovat o exaktní rovnost, protože také mezi vidícími lidmi zpracovávají různí probandi stejný test za stejné situace rozdílně. Tak může jeden zkoušený nejdříve prohlédnout všechny položky, zatím co druhý ihned přistoupí k řešení Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 první položky. Která strategie je nejlepší záleží na možnostech probandů stejně tak jako na testu.

Pokud se vzájemně liší strategie zpracování u probandů, může být srovnatelnost požadována. To se ale nejedná o případ, kdy jsou sice úlohy stejné, ale strategie zpracování se navzájem extrémně liší vzhledem k možnostem zkoušených. Jestliže najdou nevidomí v obrazovém testu hmatové představy, zatím co vidoucí vidí skutečné obrazy, jsou rozdílné nejen podmínky pro test, ale také z toho vyplývající strategie zpracování. O tom podrobně pojednává § 10.

2. Rovnost stavby: Je třeba objasnit, že nevidomí a vidící přistupují k řešení položek testu se stejnými schopnostmi a ty používají co možná shodným způsobem. Zde nelze dosáhnout přesnou shodnost. Hranice porovnatelnosti je překročena, jestliže zpracovávají tentýž test zcela rozdílným způsobem osoby zdravé a osoby s vysokým stupněm zrakového postižení s označením „B1“ v průkazu těžce postižených, v důsledku rozdílných podmínek vnímání a zvyklostí. To bude vysvětleno v § 8.

III – NAI (Norimberský inventář stáří) Vzhledem k vysokému podílu seniorů mezi nevidomými má NAI velký význam. Protože je u vidících osob často používán, je nasnadě představit si na základě této baterie testů, jak dalece lze uskutečnit jejich subtesty s nevidomými lidmi a systematicky načrtnout, na které potíže narazí úprava testu, vhodného pro nevidomé.

§5 Účel NAI NAI se skládá z osmnácti testů, které byly sestaveny s cílem umožnit hrubou diagnózu patologických změn ve vyšším věku (Oswald a Fleischmann 1995 viz 10 – 12). Tamtéž uvádějí autoři tyto oblasti použití: vystižení změn podmíněných stářím, vymezení chorobného vývoje, posouzení pomocných a léčebných opatření, především prognózu pro pacienty s HLS a základní výzkum. V NAI shrnuté postupy zohledňují následující témata: 11 testů na kognitivní výkony pacientů, dvě metody pro vyšetření vnějšího vnímání pacientů, stejně jako pět metod pro vyšetření vlastní představy pacienta o prožitých změnách ve stáří. Abnormality důvodně ukazují na podezřelé diagnózy, které je třeba blíže přezkoušet vhodnými postupy. Jestliže Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 pan Taumel vykazuje v norimberské stupnici stařeckého samohodnocení (NAS) nápadně vysokou hodnotu, vypovídá to o depresi nebo o depresivní reakci - o tom je třeba pátrat dotazníkem, jako je Beckův soupis depresí (Hautzinger a j, 1994). § 6 popisuje postupy NAI. Po každý test bude vyjmenováno, co má měřit (stavba), jaký materiál používá (materiál), v čem se skládají úkoly testu (úkol), s jakou hodnotou testu se vysvětlí specifikace konstruktů u pacientů a probandů (hodnota testu) a kolik času maximálně má zkoušený, jestliže je dán časový limit (max doba testu). Příklady mají konkretizovat vyobrazení. Popis materiálu zohledňuje fyzikální vlastnosti, jako velikost písma nebo barva. To jsou vlastnosti, které ovlivňují možnosti řešit úlohy lidí s vysokým stupněm poškození zraku.

§ 6 Postupy v NAI (poznámka 5) Pro vypracování NAI se počítá celkem s 2,5 hodinami (včetně návodů a příkladů cvičení). Zkoušený zpracovává většinu testů sám tužkou. Svoje výsledky zanáší do předložených formulářů. Vedoucí testu měří stopkami čas, pozoruje zkoušené při práci, zaznamenává zvláštnosti a stará se o řádný průběh testu.

1. Kognitivní výkony Test číselných spojení (ZVT-G) Stavba rychlost zpracování informace

Materiál 3 cvičení, 2 matice testu, archy protokolů. Každá matice má max 30 čísel. Písmo: 20 pt, tučné.

Úkol Čísla numerické řady rychle propojit.

Hodnota testu Čas zpracování ve vteřinách

Max doba testu 300 vteřin Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.


Příklad odkaz na vzorový list ZVZ-G

Test bludiště (LT-G) /Labyrinthtest/ Stavba Rychlost vizuálního přijetí informace, vizuálně motorická koordinace

Materiál Předloha testu, listy protokolů Předloha se sestává ze sedmi ve stejných vzdálenostech soustředně uspořádaných čtverců. Nejmenší má délku strany 2,5 cm, největší 14,5 cm. Strany čtverce tvoří 2mm silné čáry. Každý čtverec má na jedné straně přerušení, široké 1 cm. Střed (výchozí bod) a jeden bod 1 cm vpravo mimo největší čtverec (cíl) označuje černá hvězda tlustá 0,6 cm.

Úkol Výchozí bod a cíl spojit tak, aby procházel všemi otvory a neporušil žádnou stranu čtverce

Vyhodnocení Doba zpracování ve vteřinách

Max. doba testu 300 sekund

Příklady Odkaz na pokyny LT-G Odkaz na předlohu LT-G

Test symbolů čísel (ZS-G) /Zahlen-Symboltest/ Stavba testu tempo kognitivních výkonů, vizuomotorická koordinace, výkonnostní charakteristika. U mladších osob než 80 let rozlišuje osoby s HLS a bez HLS.

Materiál Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Předloha testu, listy protokolů Předlohou je matrice z krabiček vysokých 1 cm a stejně širokých. Krabička obsahuje číslo od 1 do 9, symbol (na př.znaménko + - ), nebo je prázdná. Číslice a symboly jsou vysoké 0,7 cm a 0.5 cm široké. Každá číslice a každý symbol je uprostřed krabičky. Okraje krabičky jsou široké 2mm. První dva řádky tvoří rozšířené řádky. V každé jednotlivé řádce je vedle sebe 9 krabiček. V horní jsou vzestupně zleva do prava čísla 1 – 9. Dolní obsahuje 9 symbolů, pod každou číslicí je jiný symbol. Následují 3 řádky testu (dvojité řádky s 25 krabičkami v každé řádce). V horní řádce každé řádky testu jsou čísla, dolní jsou prázdné.

Úkol Proband nanáší tak rychle a přesně, jak je to možné, pod každé číslo z řádku testu symbol, nacházející se v rozšířené řádce pod číslem se stejnou hodnotou.

Hodnota testu Počet správně zanesených symbolů

Max doba testu 90 vteřin

Příklady Odkaz na pokyny ZS_G. Odkaz na předlohu ZS-G

Test – slovo – barva (FWT) /Farb-Wort-Test/ Stavba Selektivní pozornost v zrakově verbální oblasti, náchylnost k interferenci

Materiál 3 zkušební tabule, listy protokolů, barevně vytištěná barevná slova Barva tisku a barevné slovo jsou někdy shodné, někdy ne (nesourodé) Písmo: 20 pt tučné na bílém podkladu. Barvy tisku: červená, žlutá, zelená, modrá.

Úkol Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 V řadě 1 předčítá proband barevná slova. Barevná slova a barva tisku jsou zde stejná. V řadě 2 má zkoušený pojmenovat barvy tisku barevných slov, ale ty nesouhlasí s názvy barev.

Hodnota testu Pracovní čas ve vteřinách

Max doba testu 150 vteřin

Příklady Odkaz na návod FWT Odkaz na tabuli FWT

Opakování čísel (ZN-G) /Zahlen nachsprechen/ Stavba Porucha paměti (bezprostřední zapamatování), informační organizace (ZN-G zpětně)

Materiál Listy protokolů. Testující čte věty s narůstajícím počtem slov (3 – 9) Za vteřinu přečte jedno číslo.

Úlohy ZN-G vpřed: opakování řady čísel ZN-G zpátky: opakování řady čísel v obráceném sledu

Hodnota testu Počet čísel nejdelšího zopakovaného pořadí čísel (pro ZN-G postupně dopředu a dozadu).

Max. doba testu 300 vteřin

Opakování věty (SN) /Satznachsprechen/ Stavba Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Bezprostřední zapamatování smysluplných vět

Materiál Listy protokolů. Vedoucí testu čte věty s narůstajícím počtem slov.

Úkol Opakování slyšené věty.

Hodnota testu Počet slov nejdelší správně opakované věty.


Soupis slov (WL) Stavby WI-FR: krátkodobá paměť: volné opakování slov WL-WE: střednědobé zapamatování: opětovné rozpoznání slov

Materiál Listy protokolů. Vedoucí testu přečte 8 slov.

Úkol WL-FR: volné opakování těch 8 slov WL-WE: Opětovné rozpoznání 8 slov z 16ti po 30ti minutách.

Hodnota testu WL-FR: počet správně zopakovaných slov WL-WE: počet správně rozpoznaných slov.

Max. Doba testu 360 vteřin

Obrazový test (BT) /Bildertest/ Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Stavba Krátkodobé zapamatování obrazové informace při slovním kódování.

Materiál Testovací sešit se sedmi A5 obrázkovými kartami, listy protokolů Na každé kartě je černobílé vyobrazení každodenního předmětu (např. autobus)

Úkoly Ve fázi 1 zkoušený dostane k nahlédnutí za sebou jdoucí obrazové karty. Má pojmenovat předmět, který je na kartě ležící před ním a zapamatovat si odpovídající slovo. Na obrazovou kartu má čas 3 vt. Ve fázi 2 mají zkoušení volně reprodukovat předměty z fáze 1.

Hodnota testu Počet správně reprodukovaných názvů předmětů.

Max.doba testu 180 vteřin

Příklad Odkaz na pokyn BT

Dvojice slov (WP) Stavba Vytváření a vyhledávání slovních asociací.

Materiál listy protokolů.

Úkol Zkoušející předčítá 5 krát soupis slov se čtyřmi páry slov (1 slovo za vteřinu). Po každém kole jmenuje první slovo každé dvojice slov. Proband má správně zopakovat druhý pár.

Hodnota testu Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Počet správně zopakovaných druhých slov.


Test figurin (FT) /Figurentest/ Stavba Krátkodobá vizuální výkonnostní charakteristika.

Materiál A5 testovací sešit s 12ti výukovými figurinami a 12 výběrových karet, cvičný příklad protokolu. Na výběrové kartě je jedna výuková figurina + 3 alternativy.

Úkol Nejdříve si proband vštípí za 10 vteřin každou výukovou figurínu. Potom má oznámit, která alternativa odpovídá této figuríně.

Hodnota testu Počet správně označených výukových figurín.


Příklady Odkaz na pokyn FT Odkaz na jednu výukovou figurinu FT

Latentní učení (LL) Stavba volná pobídka rozsahu paměti

Materiál Listy protokolů

Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Úloha Volné opakování testu výkonnosti (Název nebo popis)

Hodnota testu Počet správně nazvaných nebo popsaných testů.

Max. doba testu 120 vt.

Příklad Jak se jmenují v tomto úseku popsané testy?

Poznávací testy vyžadují celkem dobu provedení 53 min.

2. Vnější vnímání pacienta Následující dotazníky vyplní lékař nebo testující na základě svých pozorování pacientů nebo probandů (písmo 12pt). Každý dotazník má jednotnou stupnici. Zde lékař nebo testující oznamuje, jak na něj působilo chování pacienta nebo probanda při testu a jak dobře pacienti nebo probandi zdolávají každodenní úkoly.

Norimberské hodnocení stáří (NAR) Stavba Chování pacienta během testu z hlediska testujícího.

Příklad Odkaz na vzorový list NAR.

Norimberská stupnice pozorování starých lidí (NAB) Stavba Omezení podmíněná stářím zkoušených osob.

Příklad Odkaz na pokyna NAB. Odkaz na vzorový list NAB. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.


3. Představa pacienta o sobě Pacient nebo proband vyplní pět následujících dotazníků (písmo: 16 pt). Vyzdvihují, jak pacient nebo proband prožívá ve stáří změny. Každý dotazník má vlastní stupnici.

Norimberská stupnice samohodnocení stáří Stavba Všeobecné a sociální aktivity. Poskytuje první upozornění na patologický vývoj mozku.

Příklad Odkaz na vzorový list NSL.

Norimberská stupnice stáří – každodenní aktivita (NAA). Stavba Samohodnocení osobních každodenních aktivit (pro osoby s omezenou výkonností).

Příklad Odkaz na vzorový list NAA.

Norimberský dotazník pro stáří (NAF) Stavba Stálé aspekty prožitého stárnutí.

Příklady Odkaz na vzorový list NAF.

Norimberská stupnice kvality života (NLQ) Stavba Prožitá kvalita života a její změna ve stáří.

Příklad Odkaz na vzorový list NLQ.

IV Provádět podobně? Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.


§7 Shodné zpracování je možné U nevidomých a zrakově postižených jsou hranice NAI dosaženy (Oswald a Fleischmann, 1995, str. 12). Následující postupy však lze zpravidla provádět právě tak s nevidomými pacienty jako s vidoucími: opakování čísel (ZN), opakování věty (SN), seznam slov (WL), dvojice slov (WP), latentní učení (LL). Při těchto postupech testující vždy předčítá položky a zaznamenává výsledky testu. Také uplatňování pevně daných pravidel v manuálu testu nepředstavuje u nevidomých pacientů problém. Samotná nevidomost asi sotva ovlivňuje opakování vět nebo čísel nebo zapamatování si vět. Někteří osleplí zvládají zvlášť dobře tyto postupy, protože cvičili svoji paměť. Dobře cvičená pracovní paměť pomáhá při denním nákupu, porovnání cen, výpočtu konečné částky nebo při porovnání zboží v nákupním vozíku se seznamem nákupu v hlavě. Mnohým osleplým starým lidem pravděpodobně umožňuje cvičení paměti lehčeji provést adaptaci na postižení, než naučit se slepecké písmo a používat slepecké pomůcky, jako slepecký psací stroj a kapesní počítač se slovním výstupem. Dobré výkony při výše uvedených činnostech odkazují na výsledky cvičení a ne na slepotu.

Pokud není již možné hlasité zprostředkování informací, nelze za standardních podmínek uvedené testy provádět. To se vztahuje na příklad na současně osleplé a ohluchlé pacienty.

Principielně mohou nevidomí zpracovávat postup „latentní učení“ jako normální osoby. Jakmile ale nemohou nevidomí zpracovat některé postupy NAI, je třeba vykládat absolutní počet správně popsaných nebo pojmenovaných postupů jinak, než u normálních osob. Je právě rozdíl, jestliže si nevidomý pacient povšiml všech pěti postupů, které s ním budou a byly provedeny, nebo jestliže si z 11ti postupů povšiml pěti

§8 Problémy vyšetřování vnějšího vnímání Postupy: Norimberské hodnocení stáří (NAR) a norimberské měřítko pozornosti ve stáří (NAB) zobrazují vnější pohled na pacienta a odrážejí pozorování testujícího nebo vyhodnocení vnějších zvýrazněných údajů o pacientovi. Takové informace lze získat právě tak od nevidomých, jako od vidících osob. Při interpretaci výsledků je však nutná opatrnost. Těžká zraková postižení, tedy předpoklady pro označení „B1“ v průkazu těžce Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 postiženého, mohou přinejmenším stejně dobře ovlivnit hmatové a zdlouhavě působící hledání na předlohách testu, jako lehké poškození mozku nebo začínající Parkinsonova choroba. Kdo vidí tak špatně, že při testu propojení čísel (ZVT-G) má v zorném poli jen jedno číslo, ten potřebuje jiné strategie zpracování, než normální osoba. Bude si pamatovat místo posledního čísla, další bude hledat, znova se ohlédne za posledním, aby zachytil spojení. To všechno stojí čas a pozornost. Jestliže pacient s vysokým stupněm poškození zraku musí vést tužku přerušovaně, aby ji měl v zorném poli, dochází k přestávkám. Jestliže se dodatečně vyskytne Parkinsonova choroba, nemůže vyvodit ani zkušený lékař z přerušení čar existenci tohoto dodatečného omezení: lze je ale interpretovat

vzhledem

k

změněnému

vedení

tužky

jako

důsledek

zrakové

nedostatečnosti. Pro ostatní postupy NAI jsou nezbytná opatření k přestavbě, aby bylo možné využití s nevidomými pacienty. Následující kapitola přistupuje k možnostem úpravy.

V Přestavba testu §9 Zásady přestavby testu Jako přestavba budou označeny systematické změny výchozího testu. Budou rozlišovány dvě opatření přestavby: adaptace a nový vývoj. Výsledkem adaptace jsou postupy, které se výchozímu testu co nejvíce podobají. O adaptaci se jedná, jestliže bude změněna jen forma podání základního postupu. Nový vývoj zohledňuje podobnost mezi vyvíjeným a základním testem, pokud jde o vystiženou stavbu. Zde jsou k dispozici všechny aspekty testování.

Přechod mezi adaptací a novým vývojem je plynulý. O nový vývoj se bude jednat, pokud bude zjištěno, že změněná metoda u konstrukce položek vykazuje rozdíly vůči výchozí metodě. Testy budou brány v úvahu jako psychologické experimenty z hlediska psychologické problematiky. (poznámka 6) Příručka testů předepisuje podmínky psychologických testů. Opatření přestavby představují z tohoto hlediska systematické změny podmínek experimentování. Pro ně musí platit původně publikované normy právě tak málo jako hodnoty hlavních kriterií. V důsledku toho je třeba tyto proměněné metody nově přetvořit. To se týká více nového vývoje než adaptací. Bude – li změněna jen forma podání a je z empirických výzkumů známo, že nová forma podání neovlivňuje výsledky, může se Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 obejít bez nového normování. Pokud má vzniknout z přestavby vhodný test pro nevidomé, je alespoň pro tuto populaci nezbytné test nově znormovat. Také hlavní kriteria je třeba pro tuto populaci nově normovat. Konečně nejvíce standardních postupů sotva zahrnuje nevidomé osoby (viz. také výklad k § 4, odstavec 2.) V následujícím textu se má přistoupit k úpravám a novému vývoji. Na příkladech NAI bude na příklad ukázáno, jak lze provést opatření pro přestavbu a které problémy by mohly nastolit nové postupy v diagnostice.

§ 10 Adaptace testů Pro adaptaci se zdají být vhodná měřítka sebehodnocení NAI. (viz. § 6, odstavec 3, tak jako příklady, na které tam budou odkazy). Pokud forma podání neovlivňuje hodnocení testů pacientů, nemá žádný význam. Proto by mohl testující předčítat položky a zapisovat hodnocení pacientů. Ale změněná forma podání nastoluje problémy, které u pacientů se slabou pamětí mohou odhad chování značně ovlivnit. To se s největší pravděpodobností projevuje u vícestupňových bipolárních stupnic jako při pětistupňových NAS: nejdříve musí testující nevidomým pacientům jednoznačně hlasitě představit stupně, asi následovně: „Možnosti vašich odpovědí: mnohem lépe, trochu lépe, stejně, trochu hůře, mnohem hůře.“ Pro pacienta s těžce porušenou pracovní pamětí by to již mohlo být obtížné, pamatovat si pět alternativ: to by mohlo vyžadovat tolik soustředění, že hodnocení položek testu musí provést na základě zkušenosti se zbytkem pozornosti. Mimo to si má pacient u této stupnice zapamatovat najednou dvě položky: původní položku a její opak: s každou z nich může více nebo méně silně souhlasit. Formálně lze problém obejít, jestliže proměníme položky více odstupňovanými stupnicemi v položkách ano – ne. Pro NAS musí být formulováno 60 takových položek (12 původních položek krát pět stupňů stupnice). Podle změn formy prezentace a formulací položek je přirozeně třeba předložit nově vyvinutý test. Zůstává nejisté, zda se hodí pro pacienta: Když pacient nejdříve potvrdil, že se s přibývajícím stářím „trochu rychleji“ unavuje než dříve, narazí o řadu položek později na formulaci, že se „mnohem rychleji“ unavuje, mohl by s dobrým svědomím odsouhlasit obě položky. Vycházíme-li při vyhodnocování z nejsilnější míry souhlasu nebo odmítání, ukazuje se jako nejednotná strategie, když pacient stejný obsah jednou opatřuje silným souhlasem a později – vzhledem k paměti – silným odmítnutím. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Tomu lze pomoci dynamickými testy. Tím se omezuje pro každou položku opakovaně hodnota pacienta. V tomto případě dostává každý pacient jiné položky – v závislosti na jeho chování při testu. Pak se přirozeně předpokládá nový vývoj. Schůdnější cesta se může skládat z toho, že pacientovi přinášíme na cvičných příkladech možnosti souhlasu a odmítnutí nebo souhlas k opaku, až je zná zpaměti, nebo je dvakrát po sobě bezchybně zopakuje. Tak by mohl pacient použít naučenou stupnici na položky testu. Testující by mu mohl nabídnout, aby převáděl alternativy odpovědí podle požadavku. Musel by zaznamenat počet výukových běhů pacienta stejně jako počet požadovaných stupňů opakování: obojí by mohlo vypovídat něco o schopnosti jeho paměti (hodnotu tohoto ukazatele je třeba empiricky určit). Samozřejmě se i zde předpokládá nový vývoj: kromě formy prezentace položek budou masivně změněny pokyny a provádění testů. U nevidomých nebo u vidících osob bez kognitivních omezení by bylo často možné upustit od výše načrtnutých změn, mimo hlasitě čtených představení stupnic. K zajištění stejných podmínek pro všechny při provádění testů, by měly být provedeny při nich také pojmenovaná opatření Nové normy lze obsahově zdůvodnit také pro nepostižené osoby: vidící osoby jsou zvyklé formuláře jako dotazníky vyplnit při čtení a možnosti odpovědí mít vždy připraveny „na první pohled“. Proto se musí empiricky zjistit, jaký na ně má vliv hlasité představení stupnic a odpovídání. Prožívání možností je ve stáří často dáno prožitky možností, které si pacient připouští nebo o kterých si myslí, že si je může připustit. Prožívání stáří je tedy ztotožňováno s prožitkem slepoty. Stupnice samohodnocení NAI nepředpokládají, že lze oddělit vliv prožívání stáří od onoho zdravotního postižení. Není žádný nedostatek, jestliže se budeme ptát jen na to, jaké činnosti pacient provádí, jak hodnotí možnosti podílet se na každodenním životě a jak je se svým životem spokojen. Stáří a postižení přitom vytvářejí možné prameny omezení. Jiný případ je, když se ptáme, jakými prožitými omezeními pacienti zvláště trpí a k čemu se tato omezení vztahují. Tady je třeba vyvinout zvláštní stupnice hodnocení pro různá postižení, tedy také pro prožívání možností a hranic nevidomých. Takový příklad představuje vývoj stupnice hodnocení prostorové mobility nevidomých osob. Vývoj takové stupnice hodnocení spadá do oblasti stavby testu pro specifická postižení. (viz.:kapitola VI) Informace o prožívání postižení se často ukazují jako důležité při návrhu Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 prosazování opatření. Uvádí-li osleplý pacient ve stupnici pro hodnocení postižení následkem slepoty, že se vůbec nepodílí na silničním provozu a že tím „velmi silně „ trpí, je třeba s ním pohovořit, zda se může učit, jak může sám a jak jistě zvládnout silniční provoz. Kdyby to mohl, je třeba testem vyzkoušet jeho schopnost pohybu v prostoru, zda by ho nemohlo alespoň posílit školení mobility, přizpůsobené jeho možnostem, samostatně nalézt nejbližší obchody. V kapitole VI bude zevrubně prodiskutována otázka, jak lze u nevidomých testovat prostorovou mobilitu.

Na základě předběžného výzkumu je třeba objasnit (Harder, 1985), jak silně určují prožité možnosti nevidomých chování při testu o preferencích pro povolání. Tím se vstoupí na nové pole vhodných testů nevidomých pro diagnostiku povolání. V této předběžné studii byl přizpůsoben test II - povolání – zájmy (Irle a Allehoff, 1988) a výsledek byl vyzkoušen se čtyřmi nevidomými osobami ve stáří mezi 15 a 17 lety. BIT II //Berufsinformationtage// představuje devět profesí: každá je zastoupena devíti činnostmi (položkami). Proband musí určit pro každou činnost na pětistupňové bipolární stupnici, jak rád nebo nerad by ji v zaměstnání vykonával. Pro každé povolání bude zjištěn součet, který se může pohybovat mezi devíti a čtyřiceti pěti. Při adaptaci se vyskytly činnosti u nichž bylo sporné, zda by je mohli nevidomí vykonávat. Vznikla otázka, bylo-li by rozumné, aby probandi dávali k činnostem preferenční rozhodnutí, o kterém věří nebo vědí, že by je jako nevidomí nemohli v povolání vykonávat. K čemu by bylo poradci pro povolání užitečné, že by nevidomý "velmi rád" šel na lov sleďů, kdyby ovšem viděl? Aby bylo možné mu odpovědně poradit, měl by vědět, zda je zkoušenému jasné, že se dosud žádný nevidomý nesnažil tuto činnost profesně vykonávat. Probandi byli proto žádáni, aby neoznačovali činnosti, o kterých si myslí, že je nevidomý nemůže vykonávat. (poznámka 7) V profesi: „stravování“ zazněla položka: „jít na lov sleďů“. Všichni čtyři probandi k této položce neuvedli žádný názor. Pro oblast povolání uvedli v průměru 5,5 činností: mezi probandy se různí, které činnosti neuvedli. V profesi „úředník“ byly uvedeny nejčastější rozhodnutí, průměrný zkoušený udal 7,25 rozhodnutí. Základ údajů je tedy proti devíti rozhodnutím pro každou profesi znatelně redukován.

Je třeba poznamenat následující“ Dokonce i při sebehodnotících škálách nepředstavují testové adaptace žádné rozumné alternativy. U hlasitě čtených položek lze očekávat paměťové efekty. Každodenní Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 prožitky a prožitá kvalita života ve stáří jsou při posuzování prožitých možností a hranic matoucí, takže budou zjištěny prostřednictvím postižení. Opatření pro testové úkoly a stavbu položek by měly jak je jen možno snížit dopady na paměť. Dodatečné škály by měly umožnit posouzení, jaký díl prožitého možného omezení proband vztahuje na které postižení nebo stáří. Proto budou nutné také u stupnic sebehodnocení rozsáhlé inovace s odpovídajícími náklady na předběžné a následné průzkumy a rovněž na normování.

§ 11 Nové vývoje zkoušek V tomto úseku bude pojednáno o problémech následujících šesti metod NAI: Spojování čísel (ZVT-G), test labyrintu (LT-G), test čísla – symbol (ZS-G), test barva – slovo (FWT), test obrázků (BT) a test figurek (FT). Pro každou metodu bude uvedeno, jaké se vyskytují problémy při používání s nevidomými nebo zrakově těžce postiženými a bude popsáno na jaké potíže naráží inovace. V potřebné stručnosti bude načrtnut návrh inovace.

Spojování čísel (ZVT-G) Osoby s vysokým stupněm zrakového postižení mohou test ZVT-G zpracovat za standardních podmínek, pokud mají vhodné pomůcky a ty dovedou používat. Avšak často používají jiné pracovní strategie, než vidící (viz. §8), protože daleko více potřebují soustředění a paměť. Zcela nevidomí nebo zrakově postižení, kteří nemohou číst velká písmena, potřebují jiné formy podání. Alternativně je možné zvětšit čísla, znázornit hmatové nebo slepecké písmo. Takové postupy jsou však vhodné jen pro osoby, které mohou číst slepecké písmo nebo hmatovou versi tištěných čísel. Ta by nepřicházela v úvahu pro osoby s omezenou hmatovou schopností a hmatově nevycvičenými lidmi. Nedostatek hmatových zkušeností lze často předpokládat u pacientů, kteří oslepli ve vysokém stáří, protože předtím svůj všední den mohli zvládat bez vědomého využití hmatových vjemů. Slepecké písmo podle BDSV ovládá sotva 10% všech nevidomých. (poznámka 1). Konečně problém zůstává to, že nové podmínky vyžadují od pacientů odlišný profil schopností na rozdíl od původního testu.

Doporučuje se hledat místo testu (ZVT-G) úkol, který se empiricky ukazuje jako konstrukčně analogický a jehož výsledky u vidících osob s nebo bez HLS korelují s Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 výsledky testu ZVT-G. Tento úkol by měl být zvolen tak, aby byl zvládnut také nevidícími osobami s HLS nebo bez ní.

Test-labyrint (LT-G) K vytvoření předlohy vhodné i pro hmatově málo vycvičené osoby by se měla původní předloha zvětšit na dvojnásobek a zvětšeninu překopírovat na plastický papír tak, že bude hmatatelný. (poznámka 8). V zásadě lze úkol původního testu převzít. Při tom je třeba mít na paměti skutečnost, že nevidomí probandi nemohou sledovat čáru tužky. Ten problém lze možná obejít, když místo toho připevní „buřt“ z plastelíny na výchozí bod, protáhnou jej čtverci a jejich bočními otvory a rovněž v konečném bodě jej zaaretují. Bez empirických průzkumů nelze rozhodnout, zda tento postup lze s úspěchem provést a zda výsledky ve srovnání s původním postupem odrážejí analogické skupiny schopností.

Test – číslice – symboly (ZS-G) V zásadě lze hmatově upravit předlohu testu ZS-G. Ale mnohé tyto předlohy nebude možné pochopit. Proto se doporučuje hledat nějaký jiný úkol, který lze řešit stejně nevidomými i vidícími osobami a ve kterém jde při tom o to reagovat na vnímaný symbol (hluk, slovo atd.) jiným dohodnutým znamením (např. kombinace tlačítek na telefonní klávesnici).

Test – barva – slovo (FWT) Protože zcela nevidomí nevidí žádnou barvu, je třeba hledat náhradní úkol, který analogicky k testu FWT vystihuje selektivní pozornost: Místo čtyř barev lze představovat nahrávky čtyř hovořících osob s dobře rozeznatelnými hlasy, při čemž každá osoba má známé jméno. V předběžném vyšetřování s nevidomými i vidícími je třeba vyzdvihnout, které charakteristické hlasy lze dobře rozeznat. Nejdříve by se museli probandi naučit hlasy a přiřazená jména. Pak je třeba – jako při testu FWT – nahrát průběh s neshodujícími se podněty a úkol probandů by spočíval v tom, uvést kdo hovořil. Jako hodnota testu slouží doba zpracování položky. Nakonec je třeba empiricky určit, zda se tato inovace jeví jako analogická konstrukce. Teoretická diskuse ale může ukázat směr: úkol spočívá v tom, pojmenovat barvu tisku při nesouladu mezi barvou tisku a barevným slovem, proband potřebuje delší čas a dělá více chyb než při předčítání nebo pojmenování barvy při souladu mezi barevným slovem a barvou tisku. Vidící si zvykli číst slova a v druhé řadě vnímat barvu Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 tisku. Slovní informace bude tedy zpracována pamětí přednostně. Jelikož instrukce stanovuje pojmenování barvy tisku, musí se počkat až dorazí informace o barvě, aktivně zakrýt slovní informaci a vyslovit řešení. Přitom si ovšem proband může prohlédnout barevné slovo. Zdá se, že navrhovaná akustická úloha může být podobně přizpůsobena: hlas známé osoby uvádí jméno jiné známé osoby a jedná se o pojmenování mluvícího. Avšak jak zdraví tak nevidomí si při naslouchání všímají nejen řečeného slova, ale také jeho mluvčího. Odpadá vliv zvyku, který při testu FWT patří ke slovní informaci a úlohu ztěžuje. Nadále je třeba celý akustický úkol řešit zpaměti, protože teprve pak je možné jmenovat mluvícího na základě hlasové informace, když promluvil. Jistě vyžaduje test FWT i akustická úloha selektivní pozornost, tedy všimnout si určitého příznaku při současné úmyslné nevšímavosti jiného (Plohmann a jiní, 1998). Naproti tomu poznání mluvících vyžaduje mimo selektivní pozornosti také rozdělenou pozornost, pak také to, co někdo říká, někomu může pomoci k rozpoznání, kdo právě mluví. Jenom empirické průzkumy s vidícími ukáží, v jak velké míře vystihují tyto úlohy rozdílné aspekty pozornosti a jak velký je přitom podíl selektivní pozornosti.

Obrázkový test (BT) Verze testu BT vhodná pro nevidomé by mohla vystihnout paměť pro nonverbální informace při slovním rozpoznání a volném opakování rozpoznaného. Původní objekty se zdají být pro hmatový obraz příliš složité. Tak vyvolává hmatová představa kresby autobusu pro mnohé nevidomé těžkosti pro pochopení, protože kresby se zaměřují primárně na viděné. Kobbert (1982) hovoří o „optomorfní představě“. Mohlo by se proto zkusit představit typické hluky objektů a probandy pověřit, aby si všímali té „věci“, z které hluk pochází. Ale nebyla by zde dána stejná úroveň, jako při obrazu: vnímání hluku se dá vztáhnout na jeho původce, zatímco podoba je často konvenčně spojována se zobrazeným. Aby se vytvořila větší analogie k původnímu postupu, může se to zkoušet s geometrickými útvary, jako např. s trojúhelníky, čtverci, obdélníky, kruhy atd. Tyto útvary se mohou doplnit drátem a tvarováním je rozmnožovat (poznámka 9). Takové útvary mohou také pochopit hmatově necvičené osoby. Opět lze jen empiricky objasnit, zda náhradní úkoly měří obdobné jako výchozí metody.

Test figur (FT) Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 FT test pojímá paměť pro vizuální nonverbální informace a to schopnost po krátké době si znova vybavit zapamatovanou informaci. Když škrtneme slovo „vizuálně“, přijde se nejblíže ke konstruktu, který se dá postihnout na základě vyvinutých FT testů vhodných pro nevidomé. Figury lze jistě představit hmatově. Jsou přece možnosti zohlednit smysl pro hmat – zvláště u hmatově necvičených osob. VISAB (Vocational Intelligence Scale for the Adult Blind: Johnes, 1960) //Profesionální inteligenční stupnice pro dospělé nevidomé// byl vyvinut zvláště pro nevidomé a pracuje s jednoduchými hmatnými figurami. Vystihuje logické myšlení podobně jako Standard-Progresiv-Matrice-Test (Heller, Kratzmeier a Langfelder, 1998) //test – standardní – progresivní – matice//. Pro testy, které je třeba nově vyvinout, by mohly být použity podobné figury, jako při VISABu. Tento odkaz vede k příkladu z VISABu. Proužek testu je v originálu 8cm vysoký a 32cm dlouhý. Ze čtyř alternativ je třeba zvolit tu, která se od ostatních odchyluje alespoň v jednom rozměru. Mimo to je třeba určit, za jakých podmínek mají pacienti pracovat. 30 vteřin představuje u jednoduchých figur jako u oněch ve VISABu realisticky přijatelný časový limit než 10 vteřin. Druhou problematickou podmínkou je způsob provedení: když všichni probandi použijí své ruce k testování a jejich oči jsou zavázány, jsou dlouhodobě nevidomí ve výhodě, zatímco jak vidící tak i každý z probandů označených jako nevidomí, kteří ještě často používají zbytek svého zraku, musejí se uchýlit pro ně k nezvyklému taktilnímu způsobu. Nyní je třeba empiricky rozhodnout, jaké dopady má přechod do nezvyklé smyslové sféry na testované výkony.

Je třeba určit Při nových vývojových pracích je třeba empirickými výzkumy cílové populace určit, nakolik to co nový test vystihuje je analogické k pracovní hypotéze původního postupu. Mění-li se při novém vývoji smyslové modality oproti původním postupům – to je u testů vhodných pro nevidomé pravidlem – musí se úlohy stejně jako okolnosti provádění přizpůsobit způsobu a schopnostem probandů nebo jejich zácviku pro nové podmínky. Tady se během vývoje testu neobejdeme bez rozsáhlých empirických zjištění. Konečně mohou být porovnány výsledky z nově vyvinutých testů jen s těmi z původních postupů, když se empiricky ukazuje, že vystihují stejnou pracovní hypotézu. To lze ale zřídka jednoznačně určit. Většinou se musíme spokojit s porovnáním výsledků nově vyvinutých testů napříč populacemi – např. výsledky nevidomých s výsledky vidících Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 osob.

VI Výstavba testu pro specificky zdravotně postižené Příklad: prostorová orientace nevidomých osob § 12 Proč právě tento příklad? Výstavba testů pro specificky zdravotně postižené se vztahuje na pracovní hypotézy a schopnosti, které se kvůli specifickému postižení posouvají zvláště v popředí. Při tom se postupuje jako při při každé výstavbě testu (viz. Lienert a Raatz, 1994). Prostorová mobilita, schopnost orientovat se v prostoru je pro vedení samostatného života mimořádně důležité. Slepota silně určuje druh a způsob jejího provedení. Deficit v prostorové orientaci je podle Foulkeho (1983) důsledek slepoty, kterým postižení zvláště trpí. Jak bylo načrtnuto v § 1, v příznivém případě může podpora prostorové mobility výrazně zlepšit úspěch psychoterapeutického snažení. Zvláště u starších nevidomých osob lze očekávat, že dodatečné narušení mohou omezit prostorovou mobilitu. Test, který si dovoluje vystihnout podpůrný potenciál tohoto konstruktu u nevidomých probandů by pomohl k tomu, jejich šanci na samostatný život realisticky ohodnotit a zavést vhodná podpůrná opatření. Zde budiž teoreticky nastíněno, co by takový test měl obsahovat.

§ 13 Definice pracovní hypotézy Podle Foulkeho (1983, str. 125-126) znamená prostorová mobilita schopnost pohybovat se jistě, pokud možno bez stresu, v duševním klidu, efektivně a příjemným způsobem se pohybovat v prostoru od výchozího bodu k cíli, který si určí sám nebo někdo cizí. Na stejném místě autor vysvětluje: Stres znamená zvýšený stav vzrušení, klid v duši zkušeností, že dostane na dohled dostatečné informace ve vyhovujícím čase, aby mohl přizpůsobit chování pohybu a cestě. Nevidomý, který přechází ulici a kterého při tom překvapí blížící se motorka, prožije v této situaci stres. Ale on ví, že se může včas vyhnout smrtelnému střetu, pokud to slyší. Ale prochází-li neznámým nádražím, může tam zažít, že na různých cestách nedostane pro něj důležité informace tak, aby zjistil, kam musí jít a s jakými překážkami musí počítat. Neutrpí pouze stresem, ale také poruchou duševního klidu, neboť musí učinit s velkou obezřetností rozhodnutí – a často za vývoji úzkosti. Konečně je milé tím větší mírou, čím jistěji působí nevidomá osoba při chůzi na své cestě na vidící chodce. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.


§ 14 Podmínky vzniku Prostorová mobilita zahrnuje navigaci a orientaci (Petrie a j., 1996) Navigace znamená zvládnout nerušeně zvolenou cestu (Petrie a j, 1996). Orientace znamená schopnost naplánovat si cestu, tzn. vědět, kde se člověk nachází a jak dosáhne cíl (Brabyn, 1982). (Poznámka 10) Člověk s dobrou navigací a špatnou orientací málo kdy narazí na překážku, často se ale ztratí. Někdo s dobrou orientací a špatnou navigací často naráží na překážky nebo klopýtá, dobře ale ví, kde se nachází a jak musí jít dál. Různé prostory poskytují různé možnosti pro navigaci a orientaci. V automobilu má člověk v tomtéž okolí jiný výhled a jiné informace než chodec. Se slepeckou holí a se zavázanýma očima – jak to dělají učitelé mobility aby simulovali situaci nevidomých – musí člověk hledat jiné orientační body v krajině, než se zcela zdravým zrakem. Situace se různí podle orientačních bodů v krajině. Osoby se liší podle stupně předvídavosti (Barth a Foulke, 1979). Předvídavost určuje, jak dobře člověk přizpůsobí své chování na cestě. Když na mne míří motorka ve „zběsilém tempu“, mohu se vyhnout smrtelnému střetu, když ji včas uslyším a uhnu, tedy na základě vnímání hluku motoru a na základě závěru, že by mě za chvíli mohl jeho původce přejet, plánuji a zahájím úhybný pohyb. Osobní předvídavost závisí na možnostech vnímání a poznání. Plně nevidomí nemohou vyhodnotit vizuální informace a kdo má potíže s vyhodnocením změn směru a vzdálenosti, dostává se v daném příkladě do životního nebezpečí. Prostorová mobilita člověka v určité situaci zahrnuje schopnosti navigace a orientace. Bude určována potenciálem orientačních bodů dané situace a předvídavostí člověka. Předvídavost zahrnuje schopnosti vnímání, plánování a rozhodování (Harder, 1993, str. 24). Abychom mohli zjistit prostorovou mobilitu nevidomého, musí být proto zvýrazněna předvídavost člověka v situacích s definovaným potenciálem orientačních bodů

§15 Specifikace testů Navrhovaný test má umožňovat kvantifikovatelné údaje, především jak dobře se nevidomí probandi vyznají v situacích s měnícím se potenciálem orientačních bodů, tzn navigovat a orientovat se v nich. Test má určit současný stav probanda a umožnit odhadnout pohybový /dopravní/ potenciál. Současné dovednosti nevidomého člověka vyznat se v prostoru lze vystihnout s uspokojivými výsledky ve standardizovaných každodenních situacích. Kdo chce vědět, jak Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 dobře se nevidomý vyzná při nákupech, na místním hlavním nádraží a při přestupování na neznámém místě, musí pozorovat pacienta ve vhodných situacích Právě později osleplí lidé se často nevydávají sami do silničního provozu. Protože z toho důvodu v testových situacích selhávají, často se dochází k falešnému závěru, že nikdy nebudou mobilní. Abychom odhadli, jak asi velká může být prostorová mobilita a kolik podpory je zapotřebí, musí být zvýrazněno vedle pozorování v standardních každodenních situacích, jak dobře může zkoušený zvládat laboratorní situace o kterých ví, že zde není žádné ohrožení těla a života, ale že se ani nikdo nedozví, jak „nemotorně“ nebo „půvabně“ působí na sousedy v okolí. Pro odhad pohybového potenciálu prostorové mobility pacienta se může ukázat jako nezbytné zvýraznit základní schopnosti, kterými by měl být vybaven, aby získal prostorovou mobilitu. Empirické výzkumy by musely objasnit, zda osoby, které čím lépe řeší prostorové úkoly, tím výše jsou zvýrazněny tyto jejich základní schopnosti. Mimo to je třeba zvážit, zda lze u nevidomých lidí testovat schopnost navigace v prostoru s výhledem na přenositelnost výsledků na situace v reálném silničním provozu z laboratoře s „virtuálními prostory“. Oběma těmto přístupům se věnují závěrečné paragrafy této kapitoly.

§16 Základní dovednosti Nevidomí a částečně také těžce zrakově postižení lidé jsou odkázáni na to, aby si sestavili představu o nějakém prostoru z dílčích částí: více než u zdravých lidí jsou přitom informace z různých smyslových vjemů spojeny do celkové představy (Chopreninova, 1956: Brambring, 1985). Důraz u zcela nevidomých spočívá ve vyhodnocení akustických dojmů (Mansfeld, 1940: Harder a Sabel, 1999(poznámka 11). Kromě akustických, hmatových a čichových schopností je ale často třeba zahrnout zrakovou schopnost, přinejmenším u těch probandů s označením „BL“, kteří sdělují, že v dopravě používají svůj zbytek zraku. Možná se mnozí postižení spoléhají na svůj zbytek zraku v tak velké míře, že jim pro vyhodnocení ostatních informací zbývá příliš málo soustředění. Takové tendence jsou nasnadě, protože hegemonické nasazení zrakové schopnosti k řešení úkolů prostorové mobility je normální a zastavěný prostor často poskytuje vizuální informace – třeba dopravní značky, semafory atd. Kromě schopnosti vnímání jsou také kognitivní dovednosti nutné pro úspěšné řešení úkolů prostorové mobility. Tady je třeba myslet především na fungující paměť (krátkodobou, dlouhodobou a pracovní paměť) stejně jako na různé aspekty pozornosti (Plohmann a další, 1998). Tyto dovednosti mají být zjištěny na základě standardních Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 postupů, které kladou především prostorové úkoly. VLMT (Verbaler Lern- und Merkfaehigkeitstest) test od Helmstaedtera a Durwena (1990) lze téměř zcela provést za standardních podmínek s nevidomými osobami. Tímto testem se dozvíme mnoho o jejich slovní paměti, ale musíme nejdříve empiricky prokázat, jak dalece souvisí funkční schopnost slovní paměti u nevidomých se schopností řešit úlohy prostorové mobility. Konečně je třeba u nevidomých vyzdvihnout následující: odstranění obav, které pacient předvídá při řešení úkolů prostorové mobility za podmínek slepoty, obecné rizikové chování a význam, který zcela nevidomý nebo těžce zrakově postižený pacient vyhrazuje zbývajícímu vnímání a paměťovým schopnostem pro řešení různých úkolů prostorové mobility. Psychologické schopnosti vnímání lze u nevidomých odhadnout standardními postupy. Téměř úplně chybí potřebné metody pro kognitivní schopnosti a již jmenované intervenující proměnné. Dosud nelze provést metodu, kterou lze u nevidomých určit význam základních schopností prostorové mobility na jejich pohybový potenciál. Proto je třeba zvážit, jak dalece je možné simulovat úkoly prostorové mobility ve zkušebních podmínkách pro nevidomé.

§17 Virtuální test – světy Na počítači lze vytvořit virtuální prostory, které mohou obsahovat vedle optických také akustické informace. K integraci hmatových informací bude nezbytný výrazně vyšší náklad (výdaj). Tento přístup přislibuje vytvořit řadu úkolů, které slibují velkou vypovídací hodnotu o prostorové mobilitě nevidomých nebo těžce zrakově postižených lidí. Přirozeně je třeba ověřit vypovídací hodnotu v každodenních situacích. Potenciál orientačních bodů „fiktivních prostorů z laboratoře“ je v rukou tvůrce testu. Určují množství informací a modalitu významu informačních komponent. Na závěr má názorně představit příklad „vize virtuálního testu – svět pro nevidomé“: Pokud pan Taumel má malý zbytek zraku, je třeba určit, jak komplexní smějí být situace, aby je mohl úspěšně zvládnout. Proto budou vizuální „testy – svět“ simulovány na počítači. Pan Taumel má teď úkol pomocí joysticku navigovat stilizovanou podobu člověka v testovacím prostoru. Nejdříve má prostor velmi málo znaků – pro něj zásadně snadno opticky rozeznatelných. Čím dál pacient postupuje, a čím lépe řeší úkoly, tím více informací bude zaznamenáno. Mimo sítě optických informací rozložených v prostoru lze nahrát analogickou sluchovou síť (Mansfeld, 1940, str.434), jejíž komplexnost stále víc a víc stoupá. Může obsahovat dopravní hluk z různých silnic a právě tak změny krokového Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 hluku následkem ozvěn od překážek – vyhodnocení těchto odrazových změn poskytuje základ slyšitelných míst překážek (echolokace: Griffin, 1959, Harder, Kasten a Sabel, 1999). Dokonce lze podat hmatové informace a spojit je s ostatními. To je možné technicky uskutečnit na příklad pomocí hmatové karty z bobtnavého papíru /Schwellpapier – zvláštní papír s nabobtnavou povrchovou vrstvou/, která se upevní přes hmatatelnou dotykovou plochu (Holme, Michel a Raab, 1995). Pacient by mohl, kdyby joystikem přejížděl přes tlačítko na obrazovce, nejen používat kartu k nalezení cíle, ale je možné i nahrát akustické nebo vizuální informace, jakmile se dotkne joystikem na tlačítko na obrazovce kritických bodů. (poznámka 12)

VII Náklad a přínos testování, vhodného pro nevidomé §18 Přístup k diagnostice nevidomých Testy mají mimo stav výkonového potenciálu pacientů a probandů umožnit vyhodnocení významu terapeutických a rehabilitačních opatření. Při tom je třeba také ohodnotit vhodné testy na základě alternativ, které jsou k dispozici. Jestliže je cílová populace malá a zřídka se naskýtá standardní situace, za které by test mohl sloužit jako diagnostický prostředek, je třeba zvážit, zda při omezených prostředcích lze zdůvodnit vysoké náklady na sestavení testu. Protože v německy mluvícím prostoru nejsou žádné empirické výzkumy k otázce, jaké metody používají experti pro psychologickou diagnostiku nevidomých osob a jak jsou s nimi spokojeni, byli pro vytvoření prvních hypotéz v květnu a červnu 2006 dotázáni čtyři experti: psycholožka centra pro zrakově postižené a nevidomé v Kamenici /Chemnitz/, psycholog pro podporu v zaměstnání v Soestu, profesor university v Bielefeldu, který pracuje přes 30 let v oblasti psychologie nevidomých a vedoucí ošetřovatelství SrnstChristoffelova domova v Numbrechtu. (Poznámka 13) Otázky zněly: 1., Jaké metody používáte rámcově pro diagnostiku

nevidomých a těžce zrakově

postižených? 2., Jaké testy používáte nejčastěji pro diagnostiku nevidomých a těžce zrakově postižených? 3., Jak vyhodnocujete výsledky testů?

Všichni čtyři dotázaní sdělují, že se spoléhají na anamnézu, vyhodnocení Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 standardizovaných vlastnoručně vyvinutých vzorků chování (asi pracovní zkoušky pro diagnostiku zaměstnání) a využití testů, omezených na interpretaci výsledků podle norem z příručky testu nebo na jiné normy. Jsou jmenovány VISAB (Johnes, 1960) a ITWIC (Intelligence-Test for Visually Impaired Children: Dekker, Drenth a Zaal, 1998). Dva experti uvádějí, že nepoužívají žádné testy. Podle jednoho experta se u starších osob často opírá o slovní části inteligenčního testu nebo o metody, jejichž zpracování zrakovou schopnost nepředpokládají (jako slovní část HAWIE-R podle Thewese, 1998): Výsledky jsou vyhodnoceny a interpretovány pomocí norem a předpisů, předkládaných v příručkách. /poznámka 14) Počet vhodných standardních metod je mimořádně malý (příklady viz. Výše). Byly sestaveny pro nevidomé, směřují na mladistvé nebo na dospělé a budou použity především pro diagnostiku inteligence. Debling a j. (2005) víceméně informují o novém postupu ke zjištění kognitivního stavu prostřednictvím telefonního dotazu. Snad je vhodný pro nevidomé pacienty, ale dosud chybí odpovídající empirické výzkumy. Ve Spolkové republice Německo neexistují zvláštní normy pro nevidomé osoby pro několik metod. Dva z dotázaných expertů udávají, že nedostatek specifických norem testů pro ně představuje důležitý důvod, proč je zřídka kdy používají. Výhoda vhodných testů pro nevidomé musí být stanovena empiricky vzhledem k použití právě představených diagnostických metod. Čím lépe se hodí nové metody, tím častěji povede jejich použití k tomu, že nevidomé osoby dostanou pro sebe přizpůsobená podpůrná a léčebná opatření nebo jim budou umožněna taková povolání, pro která se hodí. Pokud tady testy plní pozitiva, budou uspořeny finanční prostředky, které vznikly následnými ošetřeními kvůli příliš pozdě, vůbec nebo špatně provedeným opatřením, když to ještě testy neumožňovaly.

§ 19 Perspektivy vhodných testů pro nevidomé Vývoj vhodných testů pro nevidomé oživí bádání o psychologii nevidomých stejně jako u vidících osob. Tyto práce umožňují očekávat odpovědi na základní otázky. Takový příklad proto poskytuje význam poznání a množství vnímaných informací pro realizaci kognitivních procesů. Nevidomí nemají k dispozici hlavní podíl všech informací, které vidící osoby vědomě vyhodnocují a na základě nichž vykazují své kognitivní výkony. Lindenberger, Scherer a Baltes (2001) nemohli v jednom laboratorním experimentu prokázat, zda byly kognitivní výkony u sotva 45 letých osob sníženy, když byly simulovány podmínky vizuálního a akustického vnímání v průběhu testu, jak je v průměru vykazují 80ti leté osoby. Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Mgr. Petra Helebrantová, 2011 Výsledky výzkumu s nevidomými a vidícími za srovnatelných podmínek by mohly přispět k řešení této základní otázky. Musí ale existovat metody k vyšetřování kognitivních výkonů, s nimiž je možné získat jejich jednoznačnost nezávisle na existenci slepoty, tedy vhodné testy pro nevidomé.

Na překlad se vztahují autorská práva, není možné ho ani v upravené podobě vydávat za svůj.

Vhodné testy pro nevidomé? Vytyčené problémy a perspektivy

Recommend Documents