Masarykova Universita Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy
Vhodná kompenzační cvičení pro basketbal vozíčkářů Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce : doc. PaedDr. Jitka Kopřivová, CSc.
Vypracovala : Zuzana Machalová 3. ročník B – TV RVS Brno, 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a že jsem veškerou použitou literaturu řádně ocitovala a uvedla v seznamu. Souhlasím s tím, aby má bakalářská práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, 24.4.2006
…………………..
Děkuji doc. PaedDr. Jitce Kopřivové, CSc za cenné rady a připomínky, které mi v průběhu psaní poskytla.
Obsah
1. ÚVOD…………………………………………………..……………….…....6 2. HLAVNÍ ČÁST
2.1 BASKETBAL………………………………..…………………..……....8 2.1.1
Světová historie vozíčkářského basketbalu ………........8
2.1.3
Pravidla basketbalu podle IWBF…………..……..…...11
2.1.2
Česká historie vozíčkářského basketbalu……………....9
2.1.4
Technické parametry basketbalového vozíku
2.1.5
Klasifikace basketbalistů vozíčkářů……………..….....13
2.1.7
Druhy soutěží …….……………..…………..………......17
2.1.6
podle pravidel IWBF……………………..………….....12
Posuzování hráčů ……………………..………………..15
2.2 KINEZIOLOGICKÝ ROZBOR JÍZDY NA VOZÍKU……………...17 2.3 FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY ZATĚŽOVÁNÍ…………….………...20 2.4 PROBLEMATIKA POŠKOZENÍ RAMENNÍHO
KLOUBU U VOZÍČKÁŘŮ……………………………………………21
2.5 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ…………………………………………..22 2.5.1
Obecné zásady při provádění kompenzačních cvičení..23
2.5.2
Vybraná kompenzační cvičení bez pomůcek….………23
2.5.4
Vybraná kompenzační cvičení s Thera-Bandem……...36
2.5.3 2.5.5
Vybraná kompenzační cvičení s Over-Ballem………...34 Vybraná kompenzační cvičení
s gymnastickým míčem………………………………….40
2.5.6
Vybraná kompenzační cvičení
2.5.7
Dechová cvičení ………………………………….……...42
2.5.8
s ostatními pomůckami………………………………….42
Kontraindikace při provádění
kompenzačních cvičení ....................................................44
2.5.9
Antispastické vzorce…………………….………………45
2.6 HYDROKINEZIOTERAPIE………………………………………….46 2.7 VHODNÉ DOPLŇKOVÉ SPORTY VZHLEDEM K BASKETBALU
VOZÍČKÁŘŮ………………………………………….………………..48
3. ZÁVĚR……………………………………………………………………...51 SHRNUTÍ…………………………………………………………………...53 RESUMÉ……………………………………………………………………53 POUŽITÁ LITERATURA………………………………………………...54 PŘÍLOHA 1 – Standard neurologické klasifikace poranění míchy PŘÍLOHA 2 – Fotografická dokumentace basketbalu vozíčkářů
1. ÚVOD
Sport tělesně postižených a problematika kompenzačních cvičení je tematika
široká, aktuální a společensky potřebná.
Aby se mohli takto postižení lidé zapojit do normálního života a být nezávislí
na svém okolí, musíme jim k tomu vytvořit vhodné podmínky. Velkou roli zde hraje fyzioterapie, která využívá prostředky léčebné tělesné výchovy a sportu a je prvním krokem k osvojení pohybových dovedností.
Vozíčkáři, stejně jako zdraví jedinci, potřebují pěstovat sport, a to zejména
k udržování psychické a fyzické kondice. Sportovní aktivity handicapovaných jsou modifikovány s ohledem na pohyb na vozíku. Sportovní soutěže přispívají velké popularitě. K nejoblíbenějším a nejsledovanějším hrám v paralympijském
programu patří basketbal. Pro vozíčkáře je to hra technicky, fyzicky i takticky náročná.
Tato práce se zaměřuje na negativní působení zátěže na musculo-skeletální
aparát a vychází z kineziologické analýzy a fyziologie zatěžování. Část práce je
také věnována problematice ramenního kloubu, kterou považujeme za klíčovou,
protože většina vozíčkářů trpí přetěžováním manžety rotátorů. Podle získaných dosavadních poznatků výzkumů z kineziologie, léčebné rehabilitace
a
fyzioterapie, volíme vhodná kompenzační cvičení s využitím moderních pomůcek, jakými jsou gymnastické míče, over-bally, thera-bandy, apod. Ta mají
za úkol zmírnit negativní vlivy sportu i samotného užívání vozíku jako kompenzační pomůcky a současně působit preventivně.
S oblibou využíváme vodního prostředí, které je ideální k provádění cvičení,
protože má příznivé účinky na pohybový aparát a samotné plavání je vůbec
nevhodnějším sportem. Samozřejmě nelze odsouvat jiné druhy sportů. K závěru
hlavní části práce jsou zmíněny klady sportu a doporučení nezaměřovat se pouze na jednu sportovní disciplínu, i když je nutné si uvědomit vyšší finanční nároky
na provozování sportu handicapovaných způsobené nutností používat speciální pomůcky – vozík.
Přestože vozíčkářský basketbal mohou hrát různě handicapovaná lidé, většina
cviků uvedených v této práci je zaměřena pro lidi s transversální míšní lézí.
Uvedené cviky zároveň nejsou určeny jen basketbalistům, ale mohou být
-6-
využívány ve všech sportovních odvětvích handicapovaných jako součást tréninkového procesu, ale i v každodenní rehabilitaci.
Na závěr bych chtěla upozornit na názvy některých cviků, které jsou psány
slangem, tak jak jsou běžně v praxi nazývány.
-7-
2. HLAVNÍ ČÁST 2.1
BASKETBAL
2.1.1 Světová historie vozíčkářského basketbalu První centra, kde byl realizován rehabilitační program, jehož základem byl
basketbal, se nacházela na území Nové Anglie a Kalifornie. V únoru 1947 byl v Kalifornii sehrán první oficiální zápas v basketbale vozíčkářů mezi dvěmi
rehabilitačními centry. V roce 1948 zaznamenal basketbal vozíčkářů další rozvoj,
když birminghamský celek Flying Wheels podnikl roční turné amerických rehabilitačních centrech (Kábele, 1992).
V roce 1949 byla z iniciativy profesora Nugenta z illinoiské univerzity
založena Národní basketbalová asociace vozíčkářů (National Wheelchair
Basketball Association - NWBA), která uspořádala ještě v témže roce první národní šampionát. Historicky prvního amerického šampionátu se účastnilo šest družstev. Rok předtím se uskutečnil basketbalový turnaj o přeborníka USA mezi družstvy válečných vysloužilců, který byl organizován Americkým sdružením
válečných veteránů (Paralyzed Veterans of Amerika - PVA). Ke spojení obou
mistrovství došlo v roce 1952. Brzy poté se začal basketbal vozíčkářů šířit i do jiných zemí světa a stal se tak mezinárodním sportem (Kábele, 1992).
Kábele uvádí, že v roce 1955 se družstvo Pan American Jets představilo na
mezinárodních hrách vozíčkářů ve Stoke Mandeville a zahájilo tak hegemonii
amerických basketbalistů vozíčkářů na mezinárodním poli, která trvala až do konce 60. let, kdy se na paralympijských hrách a světových šampionátech začala prosazovat i jiná družstva (Izrael, Argentina).
První mezinárodni organizací byla Mezinárodní federace her ve Stoke
Mandeville (International Stoke Mandeville Game Federation – ISMGF), založená v roce 1957.
V roce 1973 byla v USA založena Mezinárodní federace basketbalu
vozíčkářů (International Wheelchair Basketball Federatoin - IWBF). Současným prezidentem je Philip L. Craven z Velké Británie. Tato federace dnes řídí veškeré -8-
mezinárodní soutěže a ve spolupráci s basketbalovou federací FIBA připravuje a schvaluje změny v pravidlech.
Evropská zóna IWBF koordinuje vývoj basketbalu v jednotlivých zemích.
Eurozóna organizuje mistrovství Evropy skupiny A (12 nejlepších mužstev) a skupiny B. Dále pohárové soutěže Champions Cup, André Vergauwen Cup a Wili Brinkman Cup. Pod záštitou IWBF se koná mistrovství světa a ve spolupráci s mezinárodním paralympijským výborem (International Paralympic Committee – IPC) paralympijský turnaj (příloha 2).
Ženy sehrály svůj první mezinárodní turnaj v roce 1983 v Angers ve
Francii. Dnes mají ženy stejně jako muži mistrovství světa i Evropy, zúčastňují se
paralympiád a hrají klubovou pohárovou soutěž Women´s Club Championship. V
juniorských kategoriích se pořádá mistrovství světa a Evropy pro muže ve věku 23 let a méně.
Basketbal patří mezi nejrozšířenější sportovní hry na světě
( www.iwbf.org, www.paralympic.org, www.paralympicsport.tv ).
2.1.2 Česká historie vozíčkářského basketbalu Basketbal vozíčkářů v České republice má také již bohatou historii. Vzni-
kal v sedmdesátých letech jako doplněk rehabilitace v rehabilitačních ústavech v Kladrubech a Hrabyni. Se specializovanou sportovní přípravou se začalo až v roce
1984. V roce 1987 se konalo první neoficiální mistrovství ČR v Hrabyni a o rok později v březnu 1988 v Praze 1. přebor ČR v basketbale vozíčkářů za účasti čtyř družstev - USK META Praha, SLOVAN Kladruby, META Hrabyně a TJ MORAVIA Brno (Kábele, 1992).
V roce 1991 proběhla ustavující schůze STK sekce PARA basketbalu, kde
byl schválen návrh na nový systém soutěže pro rok 1992. Od tohoto roku se hraje Národní liga basketbalu vozíčkářů v pěti kolech odehraných na třech turnajích systémem každý s každým. Nejúspěšnějším týmem v desetileté historii je USK META Praha se ziskem pěti titulů mistra ČR v letech 1992, 1994, 1995, 1999
-9-
a 2000. Věčným rivalem pražskému týmu je družstvo SK Hobit Brno (dříve TJ MORAVIA Brno), které má o jeden titul méně (1996, 1997, 1998 a 2001). META
Hrabyně (dnes SKV Frýdek-Místek) zvítězila v ligové soutěži v roce 1993 (Kremserová, 1997).
Vzhledem k tomu, že v České republice mají ženy nedostatečný
zájem o basketbal na vozíku, je umožněno našim klubům hrát ligové zápasy
koedukovaně. V naší ligové historii však zatím figuruje jediná žena v SK Hobit Brno.
V současnosti nejsou v našich klubech ekonomické ani kádrové podmínky
pro systematickou přípravu mládeže. Proto hráči po dosažení patnácti let hrají stejnou soutěž jako dospělí.
České týmy pořádají každoročně mezinárodní turnaje. USK META Praha
tradičně pořádá nejstarší mezinárodní turnaj o Pohár Mladé fronty Dnes. V rámci
memoriálu MUDr. V. Knapka pořádala mezinárodní turnaje META Hrabyně. Od
roku 1996 celý memoriál včetně basketbalového turnaje organizuje Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Ve Frýdku-Místku
v současnosti mají Beskydy Cup. V Brně probíhal u příležitosti výstavy
rehabilitačních a kompenzačních pomůcek Rehaprotex mezinárodní turnaj Reha Cup. Od roku 1996 se brněnský tým účastní evropské pohárové soutěže André Vergauwen Cup - AVC a od roku 1997 se pořádá jedna ze základních skupin
AVC v Brně. Dosud se však nepodařilo brněnskému týmu ze základní skupiny
postoupit. Brno se stalo také úspěšným organizátorem Mistrovství Evropy skupiny B v roce 2000, kde Česká reprezentace pod vedením trenérky Jitky Erbenové postoupila mezi elitních 12 celků v Evropě.
V průběhu roku 2001 se reprezentační tým s novým trenérem Martinem Kučerou připravoval na předkolo ME 2002, kde byla ve dvojzápase soupeřem českému
týmu Itálie. Přes 6. tým evropského žebříčku se našemu družstvu nepodařilo postoupit. První zápas s převahou vyhrála Itálie 73 : 38 a ve druhém už jen Češi zkorigovali nepříznivý výsledek
- 10 -
vítězstvím 53 : 51. V lednu roku 2003 se v Brně znovu konalo Mistrovství Evropy skupiny B. Pod vedením Martina Kučery se mužstvo utkalo s dalšími sedmi týmy
o postup mezi evropskou elitu. České národní mužstvo sehrálo několik
vyrovnaných utkání, s nešťastným koncem. Těsně prohrálo s reprezentanty Turecka a Polska, s výraznou převahou však vyprovodilo z palubovky hráče
Finska a Bosny-Hercegoviny a přes závěrečnou porážku se Slovinskem postoupilo ze čtvrtého místa mezi dvanáct nejlepších mužstev Evropy.
O půl roku později se naše národní mužstvo zúčastnilo Mistrovství Evropy skupiny A na Sardinii. Tento Evropský turnaj byl vrcholem hráčské kariéry mnoha hráčů. Setkání s nejlepšími hráči Evropy a Světa bylo hlubokým zážitkem, stejně jako naše vítězství nad mužstvy Švédska a zejména Turecka, kterým jsme vybojovali setrvání mezi evropskou TOP TEN (www.wbasket.cz).
V současnosti má pět hráčů podepsanou smlouvu s profesionálními týmy v
zahraničí (Německo, Itálie, Rakousko). Česká republika má své zástupce i mezi mezinárodními rozhodčími (Tomáš Pajer, Jakub Válek) a klasifikátory (Gabriela Erbenová) (www.cstps.cz).
Sportu tělesně postižených se většinou věnují fyzioterapeuté, kteří plní
úlohy trenérů, asistentů trenérů, instruktorů i cvičitelů.
2.1.3 Pravidla basketbalu podle IWBF
Pravidla basketbalu řadíme mezi nejsložitější a nejrozsáhlejší, jsou
nejčastěji se měnící, což souvisí s jeho vývojem a se snahou zatraktivnit ho pro širokou veřejnost.
Basketbal hrají dvě družstva, každé s pěti hráči. Úlohou každého družstva je
vhodit míč do soupeřova koše a soupeři zabránit, aby získal míč nebo dosáhl koše. Míč se smí přihrávat, házet, odrážet, kutálet nebo se s ním může driblovat v
libovolném směru. Vítězem hry je to družstvo, které dosáhlo většího počtu bodů na konci hracího času po čtvrté čtvrtině nebo, jestliže to je nutné po jakémkoliv prodloužení (www.sweb.cz/basket).
- 11 -
Basketbal vozíčkářů je podobný hře nepostižených. Shodné jsou například
rozměry hřiště – 26 x 14 metrů (obr. 1), výška košů (3,05m), míč, turnajů se vždy
účastní dva rozhodčí a asistenti rozhodčích - časoměřič, zapisovatel, pomocník zapisovatele a měřič 24 sekund.
Handicapovaní mohou vést míč na klíně a přitom se jen dvakrát odrazit od obručí hnacích kol (obr. 2).
Stejně jako po zdravých sportovcích, tak i po handicapovaných může být
požadováno podrobit se antidopingové zkoušce (www.wbasket.cz).
Obr. 1 Paralympijské hřiště (www.paralympic.org)
Obr. 2 Pokud hráč drží míč na klíně, může se dvakrát odrazit od obručí. Potom musí nahrát nebo driblovat (www.paralympic.org).
2.1.4 Technické parametry basketbalového vozíku podle pravidel IWBF
Sportovní vozíky jsou charakteristické svou speciální konstrukcí, která
musí být sestrojena podle daných parametrů, jinak by sportovci hrozila diskvalifikace.
Pravidla stanovují, že vozík musí být opatřen dvěma velkými (hnacími) a
dvěma malými (řídícími) koly a ovládat se smí pouze rukama. Nikdy nesmí být řízen ani bržděn nohama. Hnací kola o průměru 50 – 66 cm jsou vybavena
galuskami a směrem k podlaze jsou skosena v úhlu 72°. Díky tomu je vozík snáze ovladatelný, rychlejší i obratnost jízdy je lepší. Na vnější straně velkých kol jsou připevněny obruče určené k pohánění vozíku. Rám vozíku je pevný, tzn. že se
nedá složit a v jeho zadní části jsou připevněna stabilizační kolečka, která
- 12 -
zabraňují pádu vzad. Sedadlo vozíku nesmí být výše jak 52 cm od země, na
sedadle může být polštář o výšce max. 10
cm,
výška
zádové
opěrky
neomezena, odvíjí se od
je
míry
postižení. Čím těžší postižení, tím vyšší opěrka, Obr. 3 Sportovní basketbalový vozík (www.medicco.cz)
naopak
hráči
s menším
handicapem mají nižší opěrku, která
dovoluje větší pohyblivost horní poloviny
těla
a
horních
končetin.
Područky nejsou povinné. Jejich odstraněním dojde ke snížení hmotnosti vozíku a hráči je umožněna větší laterální pohyblivost – např. dosáhnutí na zem pro míč bez problémů. Sportovní vozík musí být opatřen pevnou stupačkou pro nohy. Stupačka dosahuje max. 11 cm od země. V případě srážky vozíků má význam
prevence zranění nohou. Nad stupačkou musí být min. 8 cm široký pás, který má zabránit sklouznutí nohy na zem nebo na řídící kolečko (obr. 3).
Není povoleno mít na vozíku jakékoli tvrdé nebo ostré výčnělky, protože
by mohly zranit spoluhráče. Jako ochrana proti nárazům do drátu kol bývají kola vybavena kryty kol z plexiskla.
Každý sportovec by měl mít zkonstruovaný vozík podle svého postižení a
svých individuálních potřeb, aby byl schopen podávat co nejlepší výkon. Richard
Rosenbaum, závodník v dráhových jízdách řekl, že každá část vozíku, která by
bránila individuálním možnostem, by měla být z vozíku odstraněna a vozík pro jízdy by měl být upraven podle výšky, hmotnosti a konstrukce závodníka. Individuálně zkonstruovaný vozík snižuje rozdíly mezi závodníky, které jsou dané mírou postižení (Kábele, 1992).
2.1.5 Klasifikace basketbalistů vozíčkářů
Hráči basketbalu jsou klasifikování IWBF (International Wheelchair
Basketball Federation) systémem, který v rámci fair play umožňuje ohodnocení a rozdělení hráčů podle typu a míry postižení a podle rozsahu pohybu trupu
- 13 -
a končetin (přípoha 1). Tento klasifikační systém zavedl němec Horst Strohkendl a poprvé byl uplatněný na paralympijských hrách ve Stoke Mandeville, ve Velké
Británii roku 1984. Systém zahrnoval čtyři hlavní bodové kategorie : 1.0, 2.0, 3.0, 4.0.
O čtyři roky později byl doplněn o kategorie půl bodové : 1.5, 2.5, 3.5 a 4.5, které by však měly být používány jen výjimečně.
Každý hráč je tedy podle svého postižení obodován stupnicí 1,0 až 4,5
bodů, přičemž součet bodů všech pěti hráčů jednoho týmu na hřišti nesmí přesáhnout 14,5 bodů. To platí zejména pro národní a pohárové soutěže.
Mezinárodní mistrovství, kvalifikace a paralympijské hry mají přísnější
14-ti bodový limit.
Sportovci, kterým je uznán minimální handicap na základě lékařské
dokumentace, obdrží 4,5 bodů. Nová pravidla umožňují účast jednoho hráče bez handicapu na hřišti. Tento hráč je ohodnocen maximálním počtem bodů – 4,5 a jeho karta je onačena písmenem « Z » = zdravý.
Pokud v týmu hraje oklasifikovaná žena, mužstvo má výhodu, protože
k součtu 14,5b přičte 1,5b. Za hráče mladšího 22 let může mužstvo opět využít zvýhodnění celkového součtu klasifikací hráčů na hřišti až na hranici 15,5 bodu.
Každá kategorie má své vlastní charakteristiky, ale ne každý hráč jim
přesně odpovídá. Proto je nutné, aby klasifikátor pečlivě zhodnotil výsledky
pozorování hráče během tréninku a hry. Sleduje posazení a jízdu na vozíku (fixační pomůcky – pásy, protézy, ortézy, korzet, bočnice, sklon opěrky, výšku sedačky) a zaměřuje se i na basketbalové dovednosti jako je střelba, přihrávka,
doskakování a dribling, brždění, otáčení a reakce při střetu s ostatními hráči.
Samozřejmě je nutná spolupráce klasifikátora s hráčem a jejich projednání
případného používání výše zmíněných pomůcek - pásy, korzety, opěrky a jiné. To vše záleží na tom jak bude hráč oklasifikován.
Styl hry na vozíku a pravidla pro vedení míče a dribling umožňují
rozehrávat zajímavé herní kombinace. Vedle běžné nebo zónové obrany se vytvořil specifický styl útoku, zpravidla se třemi „hlídači“ a dvěma vysutými
útočníky. Oproti basketbalu nepostižených jsou útočníci i středoví hráči na vozíku otočeni čelem ke koši. Basketbal hrají samostatně i mentálně postižení.
- 14 -
2.1.6 Posuzování hráčů
Hráče posuzujeme jednak podle typu postižení a jednak podle rozsahu
pohybu trupu, horních končetin (dále jen HKK nebo HK) a dolních končetin (dále jen DKK nebo DK).
Oklasifikovaným hráčem se může stát každý, kdo má prokázané permanentní postižení jedné nebo obou dolních končetin různého charakteru. Zvláštní kategorii tvoří hráči 4.5b-minimální postižení. Pouhé postižení horních končetin však nesplňuje kritéria mezinárodní klasifikace! Je-li sdružené s ostatními je hodnoceno až nakonec - po zařazení hráče do bodové kategorie dle postižení DK a funkce trupu.
Posuzování podle typu postižení : - kompletní / inkompletní paraplegie - amputace
- dětská mozková obrna (DMO) - postobrnová paralýza - paréza,
- poliomyelitis, - spina bifida,
- sclerosis multiplex,
- poúrazové stavy na páteři a DKK (obr. 4 ) a jiné.
Obr. 4 Hráčky s poúrazovými stavy páteře a DKK ( www.paralympic.ogr)
Posuzování podle rozsahu pohybu a funkce trupu, dolních, horních končetin a rukou :
Pohybový rozsah (tzv. volume of action) určuje limit možného pohybu ve
třech základních, anatomických rovinách (sagitální, frontální a transversální – obr. 5).
1.0b nejvíce postižený hráč (Th1-7), bez břišních svalů, udržuje neustále kontakt
s opěrkou vozíku, malý či nekontrolovaný pohyb ve všech rovinách, bez aktivní rotace trupu, s max.využitím hlavy.
- 15 -
2.0b (Th8-L1) aktivní rotace trupu, omezená hybnost
v rovině
pohybu do stran. 3.0b
(L2-L4)
sagitální,
omezená
bez
kontroly
hybnost
v rovině
frontální, stabilita pánve, dobrá rotace trupu, bez kontrolovaného pohybu do stran.
4.0b (L5-S1) pohyblivost ve všech třech rovinách s omezením na jednu stranu.
4.5b normální pohyb trupu ve všech rovinách,
pohyb do stran bez omezení.
Obr. 5 Pohybový rozsah
( www.paralympic.ogr)
U amputářů (2.0 – 4.5b) se měří délka pahýlu(ů). Amputáři podléhají speciálním kritériím.
Zvláštní kategorie - minimální postižení (minimal disability) :
Kritéria pro zařazení tzv.skoro zdravých hráčů jsou poněkud sporná.
Určení přesné hranice mezi „ještě oklasifikovatelným a zdravým“ hráčem
je obtížné.
Pokud chce být hráč oklasifikován systémem IWBF, musí splňovat následující kritéria:
- Není schopen běhat, pivotovat a skákat se stejnou rychlostí, bezpečností, stabilitou a vytrvalostí jako nepostižený hráč.
- Má permanentní fyzické postižení na DK, objektivně prokazatelné uznávanými lékařskými vyšetřeními (RTG, MRI, CT, EMG, atd.). - Bolest jakéhokoli stupně není brána v potaz!!
Žadatel musí odeslat veškerou dokumentaci (včetně závěrů o neúspěšných
pokusech rehabilitační a chirurgické péče pro návrat do poúrazové sportovní kariéry) v anglickém jazyce, prezidentovi mezinárodní komise pro klasifikaci
a jím pověřená komise vše posoudí. Vnitřní nařízení IWBF ukládají přesné časové limity pro odeslání žádostí, rozhodnutí komise a možnosti odvolání.
Lze udělit i tzv. podmíněné postižení (conditional disability)- hráč je považován
za dočasně oklasifikovaného a při každé příležitosti je opět přezkoumán až do definitivního verdiktu o jeho postižení (www.wbasket.cz).
- 16 -
2.1.7 Druhy soutěží
Mistrovské – Mistrovství ČR (MČR) – ligová soutěž Český pohár
Soutěže pořádané IWBF – Mistrovství Evropy (ME) Evropský pohár Světový pohár
Nemistrovské soutěže – domácí turnaje
Mezinárodní turnaje
Dlouhodobé soutěže jsou hrány vícekolově a systémem každý s každým.
2.2 KINEZIOLOGICKÝ ROZBOR JÍZDY NA VOZÍKU Dnes, díky dostupným moderním, kompenzačním pomůckám se snažíme zajistit optimální sed na vozíku tak, aby docházelo pokud možno k minimalizaci „vadného držení těla“ zapříčiněného tělesným postižením.
Hnací silou při jízdě na vozíku jsou horní končetiny a zachované trupové svalstvo, jehož účast na pohybu je závislá na typu postižení - výšce míšní léze (příloha č.1). Základní pohyby horních končetin při jízdě na vozíku (obr. 6) a) v záběru • •
Lopatka – elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m.serratus
anterior).
Ramenní kloub – záběr začíná z extenze v ramenním kloubu
(m. deltoideus – pars spinalis, m. teres major, m. latissimus dorsi) a přechází v mírnou flexi (pohyb provádí m. deltoideus – pars clavicularis,
m. coracobrachialis a částečně se podílí i m. biceps brachii - caput longum, m. pectoralis major – pars clavicularis a m. deltoideus – pars acromialis). •
Loketní kloub – výchozí poloha z extenze v loketním kloubu (m. triceps brachii a m. anconeus), ve střední části záběru dochází k mírné flexi
(m. brachioradialis, protože předloktí je ve středním postavení) a při dotažení záběru do konce nastává opět extenze. - 17 -
• • •
Předloktí – je v semipronaci (m. pronator teres a m. pronator quadratus). Zápěstí – extenze s radiální dukcí (m. extenzor carpi radialis longus
at brevis).
Prsty – addukce (mm. interossei palmares) a flexe (mm. lumbricales,
mm. interossei palmares at dorsales).
b) mezi jednotlivými záběry se končetiny vrací do výchozí polohy • • •
Lopatka – addukce (m. trapezius – střední vlákna).
Ramenní kloub - mírná extenze (m. latissimus dorsi, m.teres major,
m. deltoideus – pars spinalis)
Loketní kloub – přenos paže zpět je možný dvěma způsoby.
Buď s nataženým (m. triceps brachii a m. anconeus) anebo mírně pokrčeným loktem ve středním postavení (m. brachioradialis).
•
Předloktí – je v semipronaci až v pronaci (m. pronator teres a m. pronator
•
Zápěstí – volně ve středním postavení
•
quadratus).
Prsty – volně – semiflexe prstů (mm.interossei palmares at dorsaes,
mm. lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales a m.abductor digiti minimi).
Pohyby horních končetin při střelbě (obr. 7) Výchozí poloha pro levou horní končetinu u praváků •
Lopatka – abdukce (m. serratus anterior).
•
Ramenní kloub – flexe (m. deltoideus, m. coracobrachialis), flexe
•
Loketní kloub – flexe v supinačním postavení předloktí (m.biceps brachii).
• •
z abdukce (m. pectoralis major).
Předloktí – pupinace (m. supinator, m. biceps brachii).
Zápěstí – dorsální flexe s radiální dukcí (m. extensor carpi radialis longus at brevis).
- 18 -
•
Prsty – semiflexe (mm. interossei palmares at dorsales, mm. lumbricales) a mírná abdukce (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi).
Při střelbě dochází ke zvětšení flexe v ramenním kloubu, extenzi v loketním kloubu (m. triceps brachii, m. anconeus) a zvětšení dorsální flexe zápěstí. Výchozí poloha pro pravou horní končetinu u praváků • Lopatka – elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m. serratus anterior)
• Ramenní kloub – flexe (m. deltoideus – pars clavicularis, m. coracobrachialis).
• Loketní kloub – flexe v pronačním postavení předloktí (m. brachialis). • Předloktí – pronace (m. pronator teres,m. pronator quadratus).
• Zápěstí – dorsální flexe s radiální dukcí (m. extensor carpi radialis longus at brevis).
•
Prsty – semiflekční postavení (mm. interossei palmares at dorsales, mm.
lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi).
Při střelbě se zvětšuje flekční postavení v ramenním kloubu, dochází k extenzi
v kloubu loketním, volární flexi zápěstí s ulnární dukcí (m. flexor carpi ulnaris) a extenzi prstů (m. extensor digitorum communis, m. extensor policis brevis at longus, m. extensor digiti minimi, m. extensor indicis.
Pohyby horních končetin při obraně (obr. 8) •
Lopatka – elevace (m. levator scapulae) a abdukce s rotací (m. serratus
•
Ramenní kloub – flexe (m. deltoideus – pars clavicularis, m. coracobrachialis).
• •
anterior).
Loketní kloub – extenze (m. triceps brachii, m. anconeus)
Předloktí – pronace (m. pronator teres,m. pronat quadratus). - 19 -
•
Zápěstí – ve středním postavení
Prsty – semiflekční postavení (mm. interossei palmares at dorsales, mm.
lumbricales) s mírnou abdukcí (mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi) (Čihák 2000, Janda 1996, Kračmar 2002).
Obr. 6 Jízda na vozíku (www.paralympic.org)
Obr. 7 Střelba (www.paralympic.org)
Obr. 8 Obrana (www.paralympic.org)
2.3 FYZIOLOGICKÉ ASPEKTY ZATĚŽOVÁNÍ Sportovní hry jsou kombinací cyklických a acyklických pohybů různé
intenzity v nepravidelném střídání, provázené velkou emocionální a psychickou zátěží (Máček, Máčková, 2002).
Energetický výdej při hře neustále kolísá, jsou chvíle, kdy se blíží „rychlé
chůzi“ nebo naopak klidnému stoji a jsou kratší okamžiky s výdejem blízkým maximální intenzitě (Máček, Máčková, 2002).
Pohybování se na vozíku je velkou fyzickou zátěží. Zejména u netrénovaných jedinců může nadměrná kardiopulmonární zátěž vést k únavě, ale hlavně
omezovat až úplně brzdit rehabilitační účinky. Namáhání horních končetin nepřináší odpovídající užitek a přitom je pro oběhový a dýchací systém zatěžující.
- 20 -
Ve srovnání se svalstvem dolních končetin se horní končetiny rychleji unaví, protože obsahují více rychlých vláken, která vyžadují více energie k dané práci.
I během běžných denních činností dochází k přetěžovaní horních končetin, zejm. ramenního kloubu, proto bychom neměli péči o něj opomíjet.
V rámci kompenzačních cvičení je tedy třeba zaměřit se především na
problematiku ramenního kloubu, který bývá všeobecně u vozíčkářů přetěžován, vzhledem k tomu, že horní končetiny přebíhají pohonnou funkci dolních končetin, na kterou nejsou přizpůsobeny (Kučera, 1997).
2.4
PROBLEMATIKA POŠKOZENÍ RAMENNÍHO KLOUBU U VOZÍČKÁŘŮ
Při sportu vznikají drobná poškození, která nemocný ani nevnímá jako
traumata, ale jen jako drobné bezvýznamné úrazy, a přesto mohou být
provokačním momentem kloubních bolestí. Jsou to různá natažení, úhozy dopady (obr. 9 ), atd.
Existují sporty, při kterých nezbytně vzniká přetěžování hybného systému
a kloubů a jsou velmi náročné pro celý organismus. Není pak divu, že vznikají různé obtíže.
Sport nemusí být provozován závodně, i intenzivní provozování
rekreačního sportu může vyvolat kloubní obtíže (Rychlíková, 2002 ).
Vzhledem k tomu, že u vozíčkářů přebírají funkci dolních končetin
končetiny horní, dochází k přetěžování a k funkčním poruchám horní poloviny
těla, zejména strukturám ramenního kloubu i při běžných denních činnostech. Proto je třeba věnovat velkou pozornost péči o ramenní pletenec jak u vozíčkářů sportovců, tak i u nesportovců.
Ramenní kloub je díky svému anatomickému
uspořádání nejpohyblivějším kloubem. Jsou možné pohyby o maximálním rozsahu všemi
směry a na jejich provedení se podílí mnoho struktur.
Obr.9 Pády představují velké riziko úrazů (www.paralympic.org)
- 21 -
Nejvíce přetěžovaná struktura je manžeta rotátorů, která je tvořena
šlachami m. supraspinatus, m. infraspinatus, m. teres minor a m. subscapularis. Z
nich je nejvíce mechanicky namáhaná oblast šlachy m.supraspinatus, a to před svým úponem na tuberculum maius (Kučera, 1997).
2.4 KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ
Systém kompenzačních (vyrovnávacích) cvičení umožňuje cíleně působit
na jednotlivé složky pohybového systému, zlepšit jejich funkční parametry (kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů), což se v konečném důsledku zákonitě projeví
i v psychické sféře formou pocitu uspokojení a pocitu vlastního těla (Kopřivová, Kopřiva, 1997).
Kompenzační cvičení představují cviky, pomocí kterých se snažíme
odstranit zkrácené a oslabené svaly, blokády, zatuhnutí kloubu, zafixovaný návyk vadného držení těla a nesprávně prováděných pohybových stereotypů a u vozíčkářů i vytváření náhradních pohybových stereotypů.
Kompenzační cvičení provádíme buď ve skupině, kdy každý cvičenec má
k dispozici jednoho asistenta nebo individuálně, kdy vozíčkář cvičí aktivně i
pasivně pod vedením a za asistence cvičitele. Ve skupinovém cvičení se zaměřujeme zejména na uvolňování, protahovaní, posilování, dechovou
gymnastiku, pohybové hry, apod. Při individuálním cvičení se opět věnujeme uvolňovacím, protahovacím, posilovacím, cvičením doprovázeným správným
dýcháním s nácvikem dechové vlny, masážím a měkkým technikám, mobilizacím
a automobilizacím, cvičením podle konceptů Bobatha a Vojty, využíváme
antispastických vzorců, nacvičujeme rovnováhu, koordinaci a nezbytně důležité náhradní pohybové stereotypy.
- 22 -
2.5.1 Obecné zády při provádění kompenzačních cvičení
Aby mělo jakékoliv vyrovnávací cvičení určitý fyziologický účinek, musí být : • • •
Přesně zacíleno na určitou oblast,
Provedeno předepsaným způsobem, který odpovídá charakteru poruchy,
i určitým fyziologickým zákonitostem.
Výběr cvičení, jejich uspořádání do vhodně zvolených sestav a metodický
postup při jejich provádění musí odpovídat individuálním možnostem a hlavně individuálním potřebám.
•
Z tohoto důvodu je nezbytným doplňkem – předběžnou podmínkou cvičení
prozkoumání stavu pohybového systému na základě vyhodnocení komponentů
správného držení těla, otestování jednotlivých svalů s tendencí ke zkrácení a
vyšetření pohybových stereotypů a svalů s tendencí k oslabení (Kopřivová, Kopřiva, 1997). •
Cvičíme pomalu – při rychle prováděných kompenzačních cviční se nestačí plně zapojit do práce řídící mechanismy ( CNS a PNS), cviční tak ztrácí na účinku, a tak není požadovaná kompenzace umožněna.
•
Jednotlivé cviky opakujeme – pro reflexní zakódování správných pohybových
•
Cvičení začíná uvolňovacími cviky, pokračuje cviky protahovacími a končí
stereotypů.
posilováním. Uvolňovací cviky snižují svalový tonus a uvolňují kloubní ztuhlost a připraví pohybový aparát na protahování s následným posilováním.
•
Vlastní cvičení musí být vždy přiměřené věku, zdravotnímu stavu a celkové kondici cvičence (Bursová, 2005).
2.5.2 Vybraná kompenzační cvičení bez pomůcek Uvolňovací cviky
Uvolňování krční páteře – výchozí poloha je v sedu (obr. 10)
- Ukloníme hlavu k jednomu rameni a jemně provádíme pohyby bradou vpřed a vzad, opakujeme na obě strany (obr. 11).
- kroužíme hlavou - hlavu volně předkloníme a pohyby bradou vpravo a vlevo
- 23 -
pomalu vztyčujeme hlavu. Pohyb nevedeme do záklonu (obr. 12).
- předklony a záklony hlavy - s výdechem vedeme hlavu do předklonu, s nádechem do mírného záklonu.
Obr. 10 Sed na vozíku
Obr. 11 Pohyby bradou vpřed a vzad v úklonu
Obr. 12 Kroužení hlavou
Automobilizace páteře do anteflexe dle Kaltenborna – podle polohy horních končetin, mobilizujeme horní hrudní, dolní hrudní nebo bederní páteř. V čím vyšší
poloze horní končetiny máme, tím nižší segment páteře mobilizujeme. Horní
hrudní páteř mobilizujeme v podporu klečmo, přechod hrudní a bederní páteře ve
vzporu klečmo (obr. 13 a 14) a bederní páteř ve vzporu klečmo s podložkou pod končetinami. Cvičenec provádí s nádechem vyhrbení (v nádechu se obratle rozvíjí) a s výdechem prohnutí páteře (Dobeš, Michková, 1997). U cvičenců s parézou nebo plegií fixujeme pánev.
Obr. 13 a 14 Automobilizace Th/L pátěře dle Kaltenborna
- 24 -
Uvolňování bederní páteře – výchozí poloha je v leže, končetiny cvičence uchopíme pod koleny a
pasivně přednožíme skrčmo, nadzvedneme pánev
a „protřepáváme“ nahoru a dolů a do obou stran (obr. 15).
Obr. 15 Uvolňování bederní páteře
Laterální posun trupu – výchozí poloha cvičence je ze sedu, mírně pokrčmo, kyčelní
klouby v zevní rotaci, klečíme jednou nohou
vpřed za cvičencem tak, že nakročená končetina je z boku, trup cvičence vedeme do
laterálního posunu, přičemž druhou rukou fixujeme pánev na opačné straně, tak aby se nezvedala anebo dopomáháme pohybu (obr. 16).
0br. 16 Laterální posun trupu
„Labutí jezero“ – sedneme si zády k sobě, horní končetiny upažíme, dotýkáme se dlaněmi (obr. 17), pohyby vedeme do předklonů, úklonů (obr. 18), záklonů i
rotací (obr. 19). Tato poloha umožňuje jak pasivní uvolňování a protahovaní, tak i posilování pokud klademe odpor pažemi, který cvičenec musí překonávat.
Obr. 17 Výchozí poloha
Obr. 18 Úklony trupu
Obr. 19 Rotace trupu
Centrace kořenových kloubů - zacentrování ramenního a kyčelního kloubu
provádí fyzioterapeut před cvičením každé končetiny zvlášť. Cílem je dosažení
správné propriocepce, které docílíme správným zacílením kloubní hlavice do
- 25 -
jamky. Propriocepce má zajistit zvýšení fyziologického rozsahu pohybu v kloubu a snížení bolestivosti. Výchozí poloha cvičence je z lehu. Zacentrování ramenního kloubu – stojíme z boku
neošetřované strany, jednu ruku podložíme pod lopatku, druhou uchopíme pokrčený loket cvičence, zacílíme humerus do kloubní jamky, zatlačíme a provádíme cirkumdukci (obr. 20).
Obr. 20 Zacentrování ramenního kloubu
Zacentrování kyčelního kloubu – klečíme u nohou cvičence, jedna dolní končetina zůstane položená na
podložce, druhou přednožíme pokrčmo a bérec si položíme na své stehno. Zafixujeme pánev na
opačné straně a na straně ošetřované zacílíme hlavici femuru do acetabula a provádíme cirkumdukci (obr. 21).
Obr. 21 Zacentrování kyčelní kloubu
Uvolňování hlezenního kloubu dle Bohatha – výchozí
poloha cvičence je z lehu, DKK jsou pod koleny
podloženy válcem → mírně pokrčeny, uchopíme nohu cvičence a v hlezenním kloubu opisujeme tvar ležaté osmičky (obr. 22). Stejným způsobem procvičujeme i ostatní klouby na DKK, u quadruplegiků i na HKK. Toto cvičení opět provádí fyzioterapeut.
Obr. 22 Uvolňování hlezenního kloubu dle Bohatha
Uvolňování ramenního pletence
- Kroužení ramenním pletencem – výchozí poloha cvičence je z lehu, položíme jednu ruku pod lopatku cvičence, druhou shora na kloubní pouzdro, provedeme mírnou trakci a rotaci.
- 26 -
- Přitahování ramen k uším (antigravitační relaxace – AGR horních vláken m. trapezius), výchozí poloha je ze sedu, HKK jsou připaženy, s nádechem přitáhneme ramena k uším, s výdechem povolíme.
- Kroužení rameny – výchozí poloha je v sedu s připaženými končetinami,
kroužíme rameny souběžně vpřed a vzad a protichůdně – pravým ramenem dopředu a levým dozadu a opačně.
- Bočné a čelné kruhy HKK – výchozí poloha je v sedu, připažíme, nejdříve provádíme bočné kruhy (obr. 23), potom čelné (obr. 24). S nádechem vždy
vzpažujeme, s výdechem připažujeme. Nejdříve cvičíme končetiny jednostranně, potom obě současně a pokud chceme procvičit i koordinaci, provádíme bočné
kruhy protichůdně – vzpažíme a jednou končetinou kroužíme vpřed, druhou vzad (obr. 25).
Obr. 23 Bočné kruhy
Obr. 24 Čelné kruhy
Obr. 25 Koordinační cvičení
Uvolnění zápěstí vlnovkou – výchozí poloha je v sedu, pokrčit předpažmo poníž, předloktí vpřed vzhůru, propleteme prsty a vlnovitým pohybem zápěstí uvolňujeme klouby (obr.26).
Obr. 26 Uvolňování zápěstí vlnovkou
- 27 -
Protahovací cviky
Protahování m. trapezius – pars clavicularis – výchozí poloha je v sedu,
s výdechem ukláníme hlavu na jednu stranu, rameno na opačné straně tlačíme
dolů, účinek protahování zesílíme extenzí zápěstí ruky na protahované straně a pasivním dotažením do maximálního úklonu druhostrannou končetinou. V krajní
poloze vydržíme asi 10 sekund, po tuto dobu nezadržujeme dech (obr. 27). Zpět do výchozí polohy se vracíme s nádechem pomalým pohybem. Totéž zopakujeme i na druhou stranu.
Obměna : výchozí poloha - sed, jednou rukou
uchopíme za zády zápěstí druhé ruky, s nádechem zatlačíme
ramena
dolů
a
lopatky
k sobě,
s výdechem táhneme za zápěstí dolů, rameno tlačíme do země a hlavu ukláníme na opačnou stranu.
Obr. 27Pprotahování m. trapezius
Protažení hlubokých svalů šíjových – výchozí poloha je v sedu, ruce v týl,
s nádechem zatlačíme lokty od sebe (obr. 28), s výdechem předkláníme hlavu (brada směřuje do fossa jugularis) a tlačíme lokty k sobě (obr. 29). Vydržíme asi
8 sekund, volně dýcháme, poté s hlubším nádechem mírně povolíme napětí a roztáhneme lokty od sebe a s výdechem znovu předkloníme hlavu.
Obr. 28 a 29 Protažení hlubokých šíjových svalů
Protažení m. levator scapule – výchozí poloha - v sedu vzpažíme skrčmo vzad,
ruku položíme na temeno hlavy, kterou otočíme v úhlu 45°, s nádechem se narovnáme, s výdechem předkláníme hlavu, vydržíme v krajní poloze asi
- 28 -
8 sekund, nezadržujeme dech, hlubší nádech, hlavu mírně narovnáme, s výdechem znovu přitáhneme. Totéž opakujeme i na druhou stranu. Protažení svalů přední strany paže – výchozí poloha
je
v sedu,
předpažíme,
protahovaná
končetina je otočená dlaní vzhůru, druhou rukou zatlačíme na prsty té ruky směrem dolů a k sobě (obr. 30).
Obr. 30Pprotažení svalů přední strany paže
Protažení m. triceps brachii – výchozí poloha je v sedu, protahovanou paži
vzpažíme skrčmo vzad (dlaň směřuje mezi lopatky), druhou končetinu vzpažíme pokrčmo, dlaň položíme na loket, s výdechem zatlačíme do lokte směrem dolů
mezi lopatky, vydržíme asi 10 sekund, nadechneme se a s výdechem znovu zatlačíme do lokte. Nepředkláníme hlavu. Tah cítíme na zadní straně paže (obr. 31 a 32).
Obr. 31 a 32 Protažení m. triceps brachii
Protažení m. deltoideus – pars spinalis – výchozí poloha je v sedu, pravou končetinu předpažíme vlevo, levou předpažíme
skrčmo vpravo a zespodu uchopíme loket pravé, do kterého s výdechem mírně zatlačíme a paži
táhneme lehce před tělo. Volně dýcháme, ramena
tlačíme stále dolů, vydržíme asi 10 sekund a poté s výdechem znovu táhneme paži před tělo (obr. 33).
- 29 -
Obr. 33 Protažení m. deltoideus
Protažení prsních svalů – výchozí poloha je v sedu, zapažíme, propleteme prsty, zapažíme povýš, vydržíme asi 8 sekund a pomalu uvolníme (obr. 34).
Obr. 34 Protažení prsních svalů
„Ždímání“ – výchozí poloha je v lehu, cvičenec
položí svou ruku na rameno cvičitele. Cvičitel
stojí z boku neprotahované strany. Ruce má křížem,jednu vloží pod lopatku a druhou položí
na leterlání fascii. Přitahuje rameno cvičence
k sobě a současně stahuje later. fascii caudolaterálně (obr. 35).
Obr. 35 „Ždímání“
Protažení ramenního pletence protlačením do
podložky – výchozí poloha je vzpor klečmo sedmo,
paže
v prodloužení
trupu.
Nutná
dostatečně vysoká podložka mezi patami a hýžděmi. Ruce položíme na lopatky cvičence a
tlakem směrem dolů se snažíme ramena protlačit do podložky (obr. 36).
Obr. 36 Protažení ramenního pletence
Protažení flexorů kyčelního kloubu – výchozí
poloha je v lehu, levou DK cvičenci pasivně
přednožíme skrčmo, držíme ji těsně pod
kolenem (v horní čtvrtině bérce), pravou necháme nataženou na podložce a zafixujeme ji nad kolenem. Tlakem na jednu končetinu
Obr. 37 Protažení flexorů kyčle
směrem do podložky a tahem druhé končetiny k břichu protahujeme flexory kyčle (obr. 37). Totéž provedeme i na druhou stranu.
- 30 -
Protahování adduktorů kyčelního kloubu – výchozí poloha je leh pokrčmo, zafixujeme pánev cvičence
na neprotahované straně, na opačné straně uvedeme končetinu do maximální zevní rotace v kyčelním kloubu a mírným tlakem na koleno z vnitřní strany protahujeme adduktoky kyčle.
Obr. 38 Protahování adduktorů kyčelního kloubu
Protahování flexorů kolenního kloubu a mm. erectores spinae – výchozí poloha je
v sedě. Končetiny cvičence zafixujeme tak, aby kolena směřovala vzhůru a tlakem
na trup vedeme tělo do předklonu. Cvičenec má horní končetiny nataženy podél dolních končetin (obr. 39). Tato poloha je vhodná také pro nácvik oblékání
ponožek a obouvání bot u lidí v prvních týdnech po úraze. Flexory kolene bychom mohli protahovat i v poloze v leže při pasivním přednožení. Končetinu cvičence si opřeme o své rameno a zafixujeme nad kolenem.
Pomalým tahem a velmi opatrně zvětšujeme
rozsah pohybu v kyčelním kloubu. Tento způsob
ale není nejvhodnější, zejména u lidí s rozvinutou osteoporózou by mohlo dojít ke vzniku traumatu. Poloha v sedě zajišťuje lepší fixaci končetiny a je méně riskantní.
Obr. 39 Protahování flexorů kolenního kloubu a mm. erectores spinae
Protahování paravertebrálních svalů v rotaci – výchozí poloha je v lehu, cvičenec
upaží, a my pasivně přednožíme skrčmo jeho DKK,
které držíme jednou rukou za kolena, druhou rukou zafixuje ramenní pletenec tak, aby během cvičení nedocházelo k souhybům. Dolní končetiny klopíme
na jednu stranu, současně cvičenec otáčí hlavu na
stranu opačnou. V krajních polohách vždy krátce setrváme a prodýcháme (obr. 40).
Obr. 40 Protahování
paravertebrálních svalů
- 31 -
Podle míry skrčení dolních končetin rozlišujeme tři stupně, ve kterých rotace provádíme. Pokaždé tak protahujeme jinou oblast paravertebrálních svalů. Protažení m.quadratu lumboru – sed na vozíku,
pravou ruku vzpažíme, levá zůstane připažená,
pomalu se ukláníme vlevo, opřeme se levou rukou o podložku, vzpaženou pravou ruku skrčíme, výdrž v poloze, zpět do sedu a totéž provedeme i na druhou stranu (obr. 41).
Obr. 41 Protažení m. quadratus lumborum
Posilovací cviky
Posilování mm.pectorales – výchozí poloha - sed,
skrčíme upažmo, předloktí před hrudník, opřeme
dlaně o sebe a usilovně tlačíme proti sobě (obr. 42). Výdrž asi 10sekund a s výdechem povolíme. Cvik několikrát opakujeme.
Obr. 42 Posilování prsních svalů
Posilování mm.obliqui - výchozí poloha je z lehu pokrčmo, kolena podložíme válcem, HKK jsou
buď předpaženy poníž nebo skrčena zkřižmo jedna přes druhou. S výdechem se pomalu předkláníme a otáčíme vlevo, s nádechem se vracíme do výchozí
polohy (obr. 44). Cvik opakujeme a provádíme na obě strany. Při tomto cviku je někdy potřeba
Obr. 44 Posilování mm. obliqui
cvičenci fixovat DKK nebo dopomoct k provedení pohybu. Posilování m. rectus abdominis - výchozí poloha je
z lehu pokrčmo, kolena podložíme válcem, HKK
jsou buď předpaženy poníž nebo skrčena zkřižmo jedna
přes
druhou.
S výdechem
předkláníme, s nádechem se vracíme
se
pomalu
Obr. 43 Posilování m. rectus abdominis
- 32 -
do výchozí polohy (Obr. 43). Při tomto cviku je někdy potřeba cvičenci fixovat DKK nebo dopomoct k provedení pohybu.
Posilování tricepsu v kliku – výchozí poloha je vzpor klečmo, prsty rukou směřují dopředu, s výdechem
provádíme tricepsový klik, s nádechem se vracíme do výchozí polohy (obr. 45). U tohoto cviku je nutné
zafixování pánve tak, aby cvičenec nepřepadával ze strany na stranu.
Obr. 45 Tricepsový klik
Nácvik přechodu z lehu do podporu klečmo – zejména v začátcích je tento cvik
velmi fyzicky náročný, cvičenec se při něm učí náhradní pohybové stereotypy. Nejdříve se otočí přes bok na břicho, v této poloze se srovná a s naší dopomocí se vzpírá na HKK a pánev se snaží tlačit dozadu.
Nácvik stability – výchozí poloha je v podporu klečmo nebo v kleku vysokém –
snažíme se vydržet v této základní poloze. Je možné současné využití rytmické
stabilizace.
Posilování mm rhomboidei – výchozí poloha je leh na břichu, HKK leží podél těla
v připažení, s nádechem zvedáme ramena od podložky a přitahujeme lopatky k sobě. Na lopatky cvičence můžeme klást odpor dlaněmi.
Posilování paravertevbrálních svalů (dále jen PVS) a svalů ramenního pletence
výchozí poloha je leh na břichu, HKK upaženy pokrčmo – ve svícnu, s nádechem
nadzvedneme končetiny od podložky, mírně se zakloníme a HKK vytahujeme do vzpažení (obr. 46 a 47). Vrátíme zpět do svícnu a pokládáme na podložku.
Obměna 1 – výchozí poloha - leh na břichu, HKK vzpažit skrčmo, ruce pod čelo, s nádechem se zakláníme (zvedáme i HKK), s výdechem se vracíme do výchozí polohy.
Obměna 2 - výchozí poloha - leh na břichu, HKK ve vzpažení ,uchopíme tyč a pomalu se zakláníme, zvedáme i tyč a cvičitel na ni může klást odpor.
- 33 -
Obr. 46 a 47 Posilování PVS a svalů ramenního pletence
Posilování m. deltoideus – pars spinalis a dolních
fixátorů lopatek – výchozí poloha je v lehu na břichu,
HKK ve svícnu, s nádechem nedzvedáváme nad podložku samotné HKK, s výdechem pokládáme zpět (obr. 48).
Obr. 48 Posilování zadních vláken m. deltoideus
2.5.3 Vybraná kompenzační cvičení s Over-Ballem
Uvolňování hrudní (Th) a bederní (L) páteře přes over-ball – výchozí poloha je
leh, míč vložíme pod tu část páteře, kterou chceme uvolňovat a provádíme pohyb ve tvaru ležatých osmiček. Zpočátku je vhodné vést pohyby pasivně spolu se cvičením v představě, pak se cvičenec postupně začne do pohybu zapojovat až
je schopný provést cvik samostatně a bezchybně. Tento cvik je vhodný pro uvolnění hlubokých
paravertebrálních svalů a pro snadnější dolní hrudní dýchání (obr. 50).
Obr. 50 Uvolňování Th páteře přes over-ball
Protažení prsních svalů – výchozí poloha je v sedu, cvičenec uchopí míč za zády a
zapažuje povýš. Při cviku se nepředklání. Pasivně dotáhneme končetiny do zapažení povýš, při tom druhou rukou fixujeme ramena a horní část trupu, aby nedošlo k předklonění (obr. 51 a 52).
- 34 -
Obr. 51 a 52 Protažení prsních svalů s over-ballem
Posilování mm. pectorales – výchozí poloha je v sedu,
uchopíme
míč,
skrčíme
upažmo,
předloktí před hrudník, opřeme dlaně do míče a
usilovně tlačíme ruce proti sobě (obr. 53). Vydržíme
povolíme.
asi
10sekund
a
s nádechem
Obr. 53 Posilování prsních svalů s over-ballem
Posilování mm. pectorales v předpažení se zapojením m. triceps brachii- výchozí poloha je v sedu, uchopíme míč, předpažíme a usilovně tlačíme dlaně proti sobě – tiskneme míč
(obr. 54), výdrž, s nádechem povolíme. Cvik několikrát opakujeme.
Obr. 54 Posilování prsních svalů
Protahování m. quadratus lumborum – výchozí poloha je ze sedu na vozíku, míč položíme na
zem na jednu stranu vozíku, s výdechem se rovnými
zády
ukláníme,
míč
zvedáme,
vzpřimujeme se s nádechem a s výdechem ho pokládáme druhou rukou na druhou stranu (obr. 55).
Obr. 55 Protažení m. quadratus lumborum do úkolnu na vozíku
- 35 -
Posilování addukrotů ramenního kloubu – výchozí poloha -
sed, připažíme pokrčmo, předloktí
směřuje vpřed, mezi obě předloktí a tělo vložíme
over-ball, s výdechem tiskneme míč a snažíme se maximálně připažit, v krajní poloze vydržíme asi
8 sekund, s nádechem povolíme (obr. 56). Cvik několikrát opakujeme, trup držíme zpříma.
Obr.
56
Posilování
ramenního kloubu
adduktorů
Posilování vzpřimovačů páteře – výchozí poloha - sed, uchopíme míč, vzpažíme,
s výdechem se předkláníme, rovná záda! výdrž, povolíme – uvolněný předklon – míč na nárty, s nádechem se pomalu obratel po obratli se vzpřimujeme. Cvik několikrát opakujeme (obr. 57, 58 a 59).
Obr. 57, 58, 59 Posilování vzpřimovačů páteře
2.5.4 Vybraná kompenzační cvičení s Thera-Bandem
Posilování m. biceps brachii – výchozí poloha – sed, gumu uvážeme za spodní
část obruče, uchopíme nebo ji omotáme kolem zápěstí, výchozí poloha je v připažení, s výdechem pomalu skrčujeme končetinu v lokti, s nádechem vracíme zpět do připažení (obr. 60).
Obr. 60 Posilování m. biceps brachii
- 36 -
Posilování m. triceps brachii – výchozí poloha – sed, gumu uvážeme za ručku,
uchopíme, vzpažíme skrčmo vzad, s výdechem vzpažujeme, s nádechem předloktí skrčujeme (obr. 61 a 62).
Obr. 61 a 62 Posilování tricepsu
Posilování svalstva ramenního pletence, zejména m. deltoideus,
pars acromialis. Gumu uvážeme za spodní část obruče na kole, uchopíme nebo omotáme kolem zápěstí. Výchozí postavení je v upažení
poníž,
s výdechem
upažujeme
povýš zevnitř. Ruce a zápěstí by měly být v rovině nad rameny. Cvičíme izolovaně jednu
a druhou končetinu anebo obě současně. Do výchozí polohy se vracíme s nádechem (obr. 63).
Obr. 63 Posilování m. deltoideus
Posilování m. deltoideus – pars clavicularis.
Gumu uvážeme za spodní část obruče mírně vpředu,
uchopíme,
výchozí
poloha
je
v předpažení poníž, s výdechem předpažujeme povýš. Ruce a zápěstí by měly být v rovině nad rameny. Cvičíme buď každou končetinu
zvlášť anebo současně. Do výchozí polohy se vracíme s nádechem (obr. 64).
Obr. 64 Posilování zadních vláken m. deltoideus
- 37 -
Posilování m. latissimus dorsi, m. teres major, m. deltoideus – pars spinalis. Gumu uvážeme na přední straně obruče, uchopíme tak, aby byla napnutá, výchozí
poloha je z připažení (obr. 65), nataženou končetinu s výdechem zapažujeme (obr. 66), s nádechem se vracíme do připažení.
Obr. 66 Výchozí poloha
Obr. 67 Zapažení proti odporu
Posilování ramenního kloubu do diagonály – výchozí poloha – sed, cvičíme nejdříve jednu, potom druhou končetinu – gumu připevníme za obruč na opačné
straně, uchopíme, výchozí poloha cvičící končetiny je v předpažení dolů poníž mírně vlevo (vpravo) (Obr. 68) – s výdechem vedeme pohyb pomalu přes
předpažení až do upažení povýš (obr. 69), s nádechem se vracíme zpět do výchozí polohy.
Obr. 68 Výchozí poloha
Obr. 69 Upažení povýš po diagonále
Posilování ramen, paží a zádových svalů – výchopí poloha – sed, gumu uchytíme pod obě ručky, omotáme kolem zápěstí, pokrčíme připažmo (ruce jsou vedle
ramen a guma je natažená – obr. 70). S výdechem vzpažujeme (obr. 71), s nádechem se vracíme do výchozí polohy Po celou dobu provádění cviku se snažíme mít zatažené břicho a rovná záda.
- 38 -
Obr. 70 Výchozí poloha
Obr. 71 Vzpažení proti odporu
Posilování mezilopatkových svalů – mm. rhomboidei a m. latissimus dorsi –
výchozí poloha je v sedu, vzpažíme, gumu uchopíme zhruba na šířku ramen (obr. 72), s výdechem tlačíme ramena dolů, lopatky k sobě a upažujeme pokrčmo, předloktí směřují vzhůru (obr. 73), krátce vydržíme v krajní poloze a nádechem se
pomalu a tahem vracíme do vzpažení. Cvik několikrát opakujeme, dbáme na správné dýchání a sedíme zpříma po celou dobu cvičení.
Obr. 72 a 73 Posilování mezilopatkových svalů
Posilování vzpřimovačů páteře a paravertebrálních svalů – výchozí poloha je z lehu na břichu, HKK jsou vzpaženy, cvičenec uchopí theraband tak, aby byl
natažený, hlava je mírně zvednutá, paže leží na podložce (obr. 74). Pokud je to z hlediska funkčnosti svalů možné, s nádechem stáhne hýždě a přitlačí pánev
směrem k podložce. Pomalu zaklání trup a zvedá paže nad podložku (obr. 75), s výdechem se vrací zpět do výchozí polohy a uvolní se. Tento cvik je možné úspěšně provést jen pokud jsou vzpřimovače alespoň trochu funkční. Při cvičení
fixujeme pánev a dolní končetiny a při tom dopomáháme pohybu, tak aby byl cvik proveden co možná nejpřesněji (Vysušilová, 2003, Pavlů, 2004).
- 39 -
Obr. 74 a 75 Posilování PVS a vzpřimovačů páteře
2.5.5 Vybraná kompenzační cvičení s gymnastickým míčem
Pro lepší fixaci a prevenci pádů je vhodnější tato cvičení provádět ve dvou cvičitelích na jednoho cvičence.
Uvolňování bederní páteře přes míč – výchozí poloha - leh, pasivně přednožíme
pokrčmo (obr. 76), na naše nárty a pod jeho DKK položíme míč, uchopíme ho za
kotníky, ve dřepu se zakláníme a současně svými nohami vysouváme míč nahoru, tím dojde k elevaci pánve a bederní páteře. Následuje krátká výdrž. Pokud se opakovaně mírně předkláníme a zakláníme, ovlivňujeme tím pohyby pánve cvičence a tím dochází k uvolnění beder (obr. 77).
Obr. 76 a 77 Uvolňování bederní páteře přes míč
Protažení trupu na míči do extenze – výchozí
poloha - sed, míč položíme těsně za jeho záda, stojíme zezadu, uchopíme ho v podpaždí a opatrně ho vytáhneme, tak aby na míči ležel. Po celou dobu cviku musíme cvičence fixovat, aby z míče nespadl.
Samotné uvolňování provádíme pomocí pohybů míče, který vedeme vpřed a vzad, do obou stran i dokola (obr.78).
- 40 -
Obr. 78 Protažení do extenze
Protažení m. serratus anterior a m. quadratus lumborum na boku – výchozí poloha - leh na míči, cvičenec se otočí na bok sám nebo s naší dopomocí, spodní horní končetinu pokrčí a opírá se o loket, horní horní končetinu vzpaží
skrčmo, fixujeme žebra a tlakem na pánev směrem
dolů
protahujeme
m.
quadratus
lumborum. Při fixaci dolních žeber a tlaku na paži směrem dolů protáhneme m.serratus anterior
(obr. 79). Totéž provádíme i na druhou stranu.
Obr. 79 Protažení m. serratus. ant.
Uvolnění trupu na míči do flexe – lehu na břichu na míči můžeme docílit buď z
lehu na zádech, cvičence přes bok otočíme na břicho přímo na míči nebo z lehu na břichu přes podpor klečmo do kleku vysokého, fixujeme cvičence za hrudník, míč položíme před něho, nyní se může s naší dopomocí položit na míč, v této poloze cvičence fixujeme za ramena a
pánev, aby nespadl. Pohyby vedeme dopředu, dozadu, do stran a dokola a tím uvolňujeme trup i kořenové klouby (obr. 80).
Obr. 80 Uvolnění na míči
Protažení trupu do extenze – výchozí poloha cvičence je sed roznožný, míč položíme mezi
bérce, cvičenec předpaží a položí paže na míč. Stojíme za jeho zády, položíme mu ruce na
lopatky a tlakem směrem dolů protahujeme trup do extenze v oblasti Th a L páteře (obr. 81).
Obr. 81 Protažení trupu do extenze (výchozí poloha)
Trakce přes míč – vždy provádí dva cvičitelé. Výchozí poloha - leh na míči, jeden
cvičitel ho uchopí za horní, druhý za dolní končetiny. Oba současně natáhnou končetiny v ose těla cvičence a provádí distrakci, jako bychom ho chtěli
roztrhnout v pase, odtahujeme současně obě horní i dolní končetiny nebo do - 41 -
diagonály – pravou horní a levou dolní končetinu, levou horní a pravou dolní končetinu.
2.5.6 Vybraná kompenzační cvičení s ostatními pomůckami
Kromě uvedených rehabilitačních pomůcek můžeme v rámci kompenzačních cvičení využívat například velké válce, nestabilní plošiny, „piškoty“ pro nácvik
stability (obr. 82 )V současné době je populární Therapy master, zařízení, které umožňuje cvičení ve všech polohách, v odlehčení, posilování, protahování a také nácvik stability.
Pro přehled uvádíme příklad krátké cvičební jednotky pro nácvik stability na velkém válci.
Výchozí poloha je sed na válci obkročmo Cvičení s tyčí – vytahování HKK vpřed, do stran, vzhůru
Rotace trupu bez tyče / s tyčí. Házení a chytání míče Rytmická stabilizace
Obr. 82 Ukázka cvičení na nestabilních plochách
2.5.7 Dechová cvičení
Dechová cvičení provádíme ve všech možných polohách – od lehu – na
zádech, na obou bocích , na břichu, přes sed až v podporu klečmo. Nacvičujeme jednostranné i oboustranné dýchání, horní hrudní, dolní hrudní, postranní, zadní a abdominální dýchání. Jestliže se na dechovém cvičení podílí pohyby HKK, pak se
jedná o tzv. dynamické dýchání, opakem je dýchání statické. Při dechových cvičeních vždy nadechujeme nosem a vydechujeme ústy (Hromádková, 1999).
Nádech na 5x, poslední nejdelší. Zadržený dech – pomalý, dlouhý výdech. Nádech – zadržený dech – výdech na 5x – poslední je nejdelší. Nádech – zadržený dech – výdech na samohlásku „O“, na konci výdechu „M“ – rozechvěje bránici.
- 42 -
Nádech nosem na 3x, 5x, 7x, 10x, poslední nejdelší. Nádech, zadržet dech a výdech na 3x, 5x, 7x, 10x. Nádech na 5x, výdech na souhlásku „S“.
V sedu s připaženými HKK nadechujeme nosem, natažené HKK
upažujeme až vzpažujeme, s výdechem ústy připažujeme. Pohyby HKK do vzpažení nám pomáhají rozevřít hrudník, usnadňují nádech a při připažení pomáhají hrudník uzavřít a vydechnout.
V sedu s připaženými HKK nadechujeme nosem, při současném mírném
zaklánění hlavy přes upažení vzpažujeme, s výdechem ústy předkláníme hlavu a připažujeme. Pohyby HKK nám pomáhají rozevřít hrudník, usnadňují nádech a při výdechu pomáhají hrudník uzavřít a pomáhají výdechu, pohyby hlavou zapojujeme do práce pomocné dýchací svaly.
Leh pokrčmo, kolena podložíme válcem a na břicho položíme cvičenci
kostku. S nádechem nosem se snaží vyklenout břišní stěnu a kostku tak vyzvednout (obr. 83), s výdechem ústy zatahujeme břicho dovnitř
(obr. 84). Tento cvik nám pomáhá rozvíjet správné brániční dýchání.
Nácvik dechové vlny - leh pokrčmo, kolena podložíme válcem, ruce si postupně položíme pod klíční kosti, na dolní žebra a na břicho. Vždy
prodýcháváme tu oblast, kde máme položené ruce. Na závěr se zkoušíme
nadechovat nosem postupně pod klíčky, žebra a do břicha a to vše v jednom nádechu, krátce zadržíme dech a potom ústy zase vydechujeme vzduch nejdříme z břicha, žeber a podklíčků (Čermák 2000).
Obr. 83 a 84 Dechové cvičení s kostkou
- 43 -
2.5.8 Kontraindikace při provádění kompenzačních cvičení Protahovat hemstringy v leže na zádech :
Není příliš vhodné protahovat hemstringy v leže na zádech vzhledem k možnému
nebezpečí vzniku mikrotrautat, traumat i fraktur. V průběhu celého cvičení se
snažíme využívat těch poloh, které můžou vést ke vzniku náhradních pohybových stereotypů. Proto je vhodnější hemstringy protahovat v sedě. Tato poloha jednak
umožňuje dobrou fixaci dolních končetin k podložce s minimalizováním rizik
poškození, jednak slouží člověku s tělesným oslabením jako pohybový vzor pro oblékání ponožek, pro obouvání.
Násilně protahovat m triceps surae Při procvičování hlezenního kloubu
(i všech ostatních kloubů) vždy dbáme pocitu, který z dané lokality vychází a
nikdy se nesnažíme silou přetáhnout spasmy. Mohlo by to mít za následek ruptury až fraktury tkání (Achilovy šlachy).
Sed na patách nebo mezi patama :
U zdravého jedince při sedu na patách je poměrně velká svalová vrstva mezi tuber
ossis ischii a tuber calcanei, kterou tvoří svalovina zadní strany stehna. Tato svalovina je u paretických končetin značně atrofována a při takovémto sedu by
tedy došlo k nežádoucímu kontaktu dvou kostí. Poloha v sedu na patách je ale
vzhledem k flekčnímu postavení kloubů dolních končetin poměrně dobrá
antispastická poloha. Proto, pokud bychom ji chtěli využít, musíme chybějící
svalovou hmotu mezi hýžděmi a patami nahradit vložením deky nebo polštáře mezi tyto partie.
Turecký sed :
V této poloze dochází k nevhodnému postavení hlavice kosti stehenní vůči acetabulu s následnému ukládání Kalcia – kalcifikaci. Tato poloha je méně vhodná i pro zdravé jedince.
- 44 -
Nezvětšovat fyziologický rozsah pohybu v kloubech :
Na paretických částech těla, kde dochází ke svalové atrofii, bývá přítomna
hypermobilita. Při cvičení bychom měli dodržovat fyziologický rozsah pohybu v kloubech.
2.5.9 Antispastické vzorce
Využíváním antispastických vzorců se spasticity nezbavíme, pouze povolí. Cvičení začíná podložením dolních končetin pod koleny
Vozíčkář stráví průměrně 12 hodin denně sezením na vozíku. Při přesunu ze sedu do lehu může dojít vlivem rychlé změny polohy s extenzí dolních končetin ke vzniku spasmů. Proto je vhodné v poloze v leže opětovně uvést dolní končetiny do flekčního postavení a podložit je pod koleny válcem.
Následuje masáž šíje a spánků spojená s trakcí krční páteře. Působí
reflexně antispasticky. Současně můžeme pasivně protáhnout m.trapezius a m.levator scapule a měkkou technikou uvolnit fascii na skalpu a spáncích. Trakce ušních boltců (za chrupavky) směrem k akromionům.
Pasivní předklon hlavy – leh, stojíme u hlavy cvičence, jeho hlavu
uchopíme jednou rukou za occipus a táhneme směrem nahoru, druhou položíme
na čelo a stlačujeme dolů (po úrazech mozku chybí vrásky na čele). Tento cvik je vhodný i při bolestech hlavy.
Masáž chodidel působí reflexně antispasticky (obr. 85). Trojflexe dolních končetin - jeden z využívaných cviků, který také
uvolňuje spasmy na dolních končetinách (obr. 86). Využívá zejména bodu v podkolenní jamce a pod hlavičkou prvního metatarzu.
- 45 -
Obr.85 Masáž chodidel
Obr. 86 Trojflexe
Vzpor vzadu klečmo sedmo, s podložením mezi patami a hýžděmi. (není
vhodné vždy)
2.6
HYDROKINEZIOTERAPIE
Hydrokinezioterapie je cvičení ve vodě, při kterém využíváme fyzikální vlastnosti
vody – vztlak, tlak a turbulenci. V průměru cvičební jednotka trvá 30-40 minut, včetně přibližně 10 minut nutných na rozcvičení, zahřátí organismu, které probíhá díky izotermní teplotě vody (34-36°C) rychleji než na suchu (Čelko 1997). Zásady při cvičení
Zahřátí organismu - zahřátím svalů dosáhneme jejich relaxaci a snížení
bolestivosti. Začínáme cvičením horními končetinami, které jsou pod vodou. Součástí tohoto cvičení může být imitace všech plaveckých stylů horními
končetinami. Na zahřívání dolních končetin používáme různé druhy chůze se synkinézou horních končetin, například chůze vpřed, vzad bokem, což však u paraplegiků není možné.
Fixace - během cvičení je nutné zafixovat ty části těla, které se pohybu
neúčastní.
Dýchání - důležité je nezadržovat dech. Zadržování dechu zvyšuje napětí a
inhibuje relaxační účinek cvičení v teplé vodě.
Bolest - zásadně cvičíme v bezbolestném rozsahu(Čelko 1997).
- 46 -
Výhody a nevýhody cvičení ve vodě Výhody :
- ve vodním prostředí se snižuje vliv gravitace - tlak vody stabilizuje klouby
- vodní prostředí má emočně pozitivní vliv - teplota vody snižuje svalové napětí Nevýhody :
- cvičenec nemá strach z pádu
- cviky jsou zaměřené na větší svalové skupiny a jsou tedy méně cílené
- problémové je přesné dávkování
- je zde větší riziko nesprávně provedeného pohybu - u některých cvičenců se může projevovat,
zejména v počátcích cvičení, strach z vody.
Využívané metody
Techniky využívající vztlak
Podle polohy, kterou cvičenec zaujme, provádí cvičení s dopomocí, odporové, v odlehčení. Obtížnost regulujeme přidáním plováku, zvýšením rychlosti, rozsahu a opakování.
Techniky Bad Ragaz
Bad Ragaz jsou termální koupele ve Švýcarsku, kde vzniklo cvičení v horizontální poloze s podporou různých plováků využívající zřetězení pohybu (pohyb od
kloubu ke kloubu) a turbulence vody. To znamená před směrem pohybu klademe odpor, za pohybem tah. Podle vztahu cvičenec – cvičitel rozlišujeme cviky izometrické, izotonické, izokinetické. Pasivní pohyby
Při provádění pasivních pohybů se cvičencem se můžeme zaměřit na relaxace, mobilizace nebo trakce.
Postizometrická relaxace (dále jen PIR)
PIR využívají vztlak ke zvětšení rozsahu pohybu. Dechová cvičení
Dechovými cviky ve vodním prostředí rozvíjíme především laterální a dorzální
dýchání.
- 47 -
Repetitivní kontrakce
Tyto techniky zahrnují izometrickou a izotonickou práci. Vodní prostředí navíc umožňuje využít turbulence a vztlak. Cvičenec nastaví polohu v kloubu a
vykonává repetitivní pohyby okolo nulové polohy na obě dvě strany. Opakovaná aktivita umožňuje rozvoj slabších složek pohybových vzorů. Hydrodynamické cvičení
Hydrodynamická cvičení využívají hydrodynamické principy vztlaku, turbulence
a rovnováhy ve vodě buď izolovaně anebo všechny zaráz. Využíváme je pro nácvik rovnováhy, koordinace a kontroly pohybu. Hydrokinezioterapeutická technika Watsu
Vychází ze slov Water a Shiatzu →aplikace technik ve vodě. Jedním z největších přínosů Watsu je strečink. Plavání
Plavání je považováno za nejstarší formu hydrokinezioterapie.
Ve vodním prostředí můžeme provádět cviky uvolňovací, mobilizace,
protahování,. posilováni, cvičení proti odporu a v odlehčení.
2.6
VHODNÉ DOPLŇKOVÉ SPORTY
VZHLEDEM K BASKETBALU VOZÍČKÁŘŮ
Nejvhodnějším doplňkovým sportem a sportem tělesně postižených vůbec je plavání (obr. 87). Ve vodním prostředí využíváme jak odporu vody, tak i
vznášení se na hladině, relaxace, můžeme využívat různých pomůcek, avšak pro
vozíčkáře je velkým přínosem možnost pohybovat se ve třetím rozměru bez jakýchkoli kompenzačních pomůcek. Pravidelné plavání přispívá ke zdraví, tělesné a duševní zdatnosti. Výhodou plavání je jeho
Obr. 87 Plavání
využití u lidí, kteří pro svůj špatný zdravotní stav
nebo poškození pohybového aparátu nemohou
provozovat jiné sporty. Vodní prostředí umožňuje pohyb v odlehčení. Plavání
pozitivně ovlivňuje činnost srdce a cévní soustavy, zlepšuje krevní obraz i oběh a
dýchání (zvyšuje vitální kapacitu plic – nádech proti odporu, výdech je
- 48 -
podporován hydrostatickým tlakem), zvyšuje kloubní pohyblivost, otužilost, zrychluje poúrazovou a pooperační péči, umožňuje sportovní činnost od nejútlejšího věku (od 4 let) až do nejvyššího stáří(Motyčka, 2001). Fitness – je vhodným doplňkovým sportem zejména
tam,
kde
dochází
k jednostrannému
přetěžování, jako právě v basketbale. Není však vhodný pro každého (s ohledem na typ postižení).
Podporuje zpevňování vazů, šlach, kostí, dodává sebevědomí, zvyšuje svalový tonus a odolnost vůči únavě (obr. 88).
Obr. 88 Posilování
na plaveckém trenažéru.
Cyklistika – handbike – rekreační cykloturistika bývá součástí běžného „denního“ života mnoha lidí, kteří využívají pobytu v přírodě k aktivní relaxaci (obr. 89).
Obr. 89 Cyklistika
Volejbal – jako kolektivní hra nabízí spoustu vyžití (obr. 90).
Obr. 90 Vvolejbal
Střelba, lukostřelba – jsou sporty, vhodné pro trénování koncentrace. Mimo jiné umožňují odreagování se od činností všedního dne (obr. 91, 92).
- 49 -
Obr. 91 – střelba
Obr. 92 - lukostřekba
Lyžování – pohyb na horách je pro každého jedince přínosem jak po stránce
fyzické, tak i psychické. Pro tělesně postižené navíc nabízí svobodu pohybu, samostatnost a integraci (obr. 93).
Obr. 93 – lyžování
- 50 -
3. ZÁVĚR Při pravidelném cvičení v tělocvičně na suchu i ve vodě pod odborným
dohledem, můžeme významně pozitivně ovlivnit nežádoucí účinky jednostranné zátěže při sportu na pohybový aparát basketbalisty. Strečink před zatížením
snižuje riziko vzniku mikrotraumat, zatímco protahování svalů po zátěži působí jako prevence zkrácení zatěžovaných svalových skupin.
U hráčů basketbalu na vozíku mluvíme zejména o svalech horní poloviny těla,
která je z důvodu menší či větší dysfunkce dolní poloviny těla přetěžována jen samotnou jízdou na vozíku, a tím více při takovém fyzickém zatížení, jaké
představuje hraní basketbalu. Velká část kompenzačních cvičení je zaměřena na
oblast ramenního kloubu, jehož správná funkce je pro handicapovaného člověka nezbytná. U basketbalistů může vlivem jednostranného zatížení dojít ke svalové
dysbalanci mezi oběma ramenními klouby, s následným vznikem funkčních
poruch. Součástí naší práce je také řešení těchto komplikací a prevence přechodu funkční poruchy do strukturální.
V rámci kompenzačních cvičení bychom neměli zapomínat pečovat o výše
zmíněné afunkční a oslabené svalové skupiny dolní poloviny těla. Vozíčkář stráví průměrně dvanáct hodin denně sezením na vozíku a právě dlouhodobým
setrváváním v této poloze jsou zejména svaly dolních končetin zatěžovány ve smyslu vzniku flekčních kontraktur, kterému bohužel nelze zabránit, ale vhodně
volenými kompenzačními cviky můžeme ovlivnit progresy těchto negativních vlivů na pohybový aparát.
Vodní prostředí má příznivé místní i celkové účinky na organismus.
Psychickým přínosem je svoboda pohybu, kterou toto prostředí nabízí díky možnosti pohybovat se bez kompenzačních pomůcek.
Pravidelné cvičení může zlepšit celkový fyzický stav – pohybové schopnosti
a dovednosti basketbalisty vozíčkáře.
Cílem těchto kompenzačních cvičení je zlepšit nebo alespoň zachovat
momentální stav pohybového aparátu. To je však možné pouze za předpokladu
pravidelného cvičení. Proto by bylo vhodné, aby kompenzační cvičení byla součástí každé tréninkové jednotky každého sportovního odvětví.
- 51 -
Handicapované lidi není třeba litovat, nejsou nemocní, ale je třeba je pochopit.
Stejně jako každý „zdravý“člověk, tak i člověk se zdravotním postižením je
přínosem celé společnosti a má své kvality. Tyto kvality ale mohou prokázat jen pokud jim naše společnost vytvoří adekvátní podmínky.
Důkazem této snahy jsou například české medaile z paralympiád, o kterých se
ví, mluví a píše. Společnost si začíná uvědomovat, co handicapovaní lidé mohou dokázat a jak naplno dovedou žít.
- 52 -
SHRNUTÍ
Sport v životě vozíčkáře má velký psychologický aspekt a vede člověka
závislého na svém okolí k samostatnosti.
Stejně jako každý zdravý člověk potřebuje pohyb k životu, tak i lidé
s tělesným, smyslovým nebo mentálním oslabením potřebují, abychom jim
vytvořili podmínky vhodné pro provozování sportovních aktivit, s ohledem na všechna specifika, které s sebou tato problematika přináší.
RESUMÉ
In the life of handicapped people, sport keep wholesale psychological
aspect and make the person dependent in his own close neighbourhood to independence.
In the same way as each heahthy person needs the movement to be alive,
so people with some physical, sensuous or mental disabilities need, to make a suitable conditions to practice sports activity and have regard on all specific, what this problems carry.
- 53 -
POUŽITÁ LITERATURA
ALTER, M.J., Strečink, Praha : Grada, 1999
BURSOVÁ, M., Kompenzační cvičení,Praha : Grada, 2005
ČELKO, J., ZÁLEŠÁKOVÁ, J., GÚTH, A., Hydrokinezioterapia, Liečreh Gúth, 1997
ČIHÁK, R, Anatomie 3, Praha : Grada, 2000
DOBEŠ, M., MICHKOVÁ, M., Učební text k základnímu kurzu diagnostiky a terapie fukčních poruch pohybového aparátu (měkké a mobilizační techniky), HROMÁDKOVÁ, J., Fyzioterapie, Nakladatelství HaH, 1999 JANDA, V. Funkční svalový test, Praha : Grada, 1996
KÁBELE, J., Sport vozíčkářů, Praha : Olympia, 1992
KOPŘIVOVÁ, J, KOPŘIVA, Z., Vyrovnávací cvičení, Kpress, 1997
KRAČMAR, B., Kineziologická analýza sportovního pohybu, Praha : Triton,
2002
KUČERA, M., Pohybový systém a zátěž, Praha : Grada, 1997
MÁČEK, M., MÁČKOVÁ, J., Fyziologie tělesných cvičení, MU Pedagogická fakulta, Fakulta sportovních studií, Brno, 2002
MOTYČKA, J., Teorie plaveckých sportů, MU PaedF, 2001
NOVÁKOVÁ, M., XI. Letní paralympiáda Sydney 2000, Praha : Olympia, 2001
PAVLŮ, D., Cvičení s Thera-Bandem se zřetelem ke konceptu dle Brüggera, Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., Brno, 2004
RYCHLÍKOVÁ, E., Funkční poruchy kloubů končetin, Praha : Grada, 2002
VYSUŠILOVÁ, H. Cvičení s gumovými pásy, Praha : nakladatelství Arsci, 2003
Internetové stránky www.cstps.cz
www.iwbf.org
www.medicco.cu
www.paralympic.org
www.paralympicsport.tv www.sweb.cz/basket www.wbasket.cz
- 54 -
PŘÍLOHY
Příloha 1 – Standart neurologické klasifikace poranění míchy Příloha 2 – Fotodokumentace basketbalu vozíčkářů
Příloha č. 1 - Standart neurologické klasifikace poranění míchy
Příloha č.2 - Fotodokumentace basketbalu vozíčkářů
ANOTACE MACHALOVÁ, Zuzana : Vhodná kompenzační cvičení pro basketbal
vozíčkářů. Bakalářská práce. Brno, Masarykova Univerzita 2006, 54 stran. Klíčová slova : tělesně postižení, kompenzační cvičení, basketbal,
kineziologická analýza, pohybový aparát, sport, míšní léze.
Bakalářská práce se zabývá kineziologickou analýzou sportovního pohybu
handicapovaných basketbalistů a výběrem vhodných kompenzačních cvičení,
která mohou ovlivnit pohybový aparát a pohybové stereotypy a zmírnit negativní působení sportu a handicapu.
