„Veselé sluníčko“ Mateřská škola Okružní 917, 735 14 Orlová-Lutyně
Motto: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole R.Fulghum (americký psycholog a spisovatel)
JARO 2013 Jaro! Jaro! Kde se vzalo? V peřinkách se vyspinkalo, v kalužích se vykoupalo, větvičkou se učesalo dokola se zatočilo- od sněženek všude bílo
PRO RODIČE Vliv televize na předškolní dítě Televize má dnes své místo v každé domácnosti. Již od útlého věku dítěte mu nabízejí rodiče sledování televize jako přirozenou a trvalou součást náplně volného času během dne. Vliv televizní obrazovky na dítě předškolního věku je obrovský. Ovlivňuje rozvoj inteligence, citových a volních vlastností. Většina rodičů stále podceňuje negativní vliv nadměrného sledování televize na vývoj svých dětí. Děti běžně sledují pořady, ve kterých se vyskytuje násilí/ honičky, rvačky, nadávky/. Mohou se ztotožňovat se špatnými vzory chování, vůči násilí mohou děti časem otupět. Sledování televize nepodněcuje: fantazii – obrazy jsou již hotové rozvoj slovní zásoby – nemůže aktivně komunikovat brání rozvoji motorických schopností – jen sedí u obrazovky dítě nedokáže zcela odlišit fikci od reality Televize má v určité míře i pozitivní vliv. Vhodné pohádky učí správným morálním hodnotám, je v nich mnoho moudrosti. Záleží na tom, jak často děti televizi sledují, co sledují. O tom rozhodují výhradně rodiče. Měli by mít přehled, na co se jejich dítě dívá. Pokud bude dítě trávit méně času u televize, má prostor na další smysluplnější aktivity / sportování, čtení, jiné zájmy a koníčky/. Především osobní příklad rodičů má na jejich dítě největší dopad. Mějte na paměti: „Pohádka, kterou budete svým dětem vyprávět nebo číst, má větší efekt na rozvoj řeči, slovní zásoby, fantazie i duševních schopností, než ta nejkrásnější pohádka v televizi.“ Zdroj: časopis Informatorium č.3 (časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v MŠ a ŠD)
PRO DĚTI Hříbě Na velkém selském dvoře žili hřebec, klisna a hříbě. Bylo to jejich jediné dítě a rodiče je měli moc rádi. Často navštěvovali jiná zvířata ve dvoře. Hříbě předvádělo své umělecké kousky a ostatní zvířata je obdivovala. Hříběti se také líbilo, když s rodiči cválalo do blízkého lesa a když si s ním rodiče hráli. Měli na ně hodně času. Jednou se maminka klisna necítila příliš dobře. Hříbě si chtělo vyjet, ale tatínek řekl, že si teď na nějaký čas musí vyjížďky odříct, protože brzy dostane malého sourozence. Hříbátko se těšilo, že bude mít kamaráda do hry. Několik týdnů zůstávali v ohradě a čekali na nové děťátko. Konečně ten den nastal a vedle maminky leželo na seně malé bezmocné hříbátko. Maminka se s ním mazlila, olízala je a pomohla mu na nohy. Pes probudil svým štěkotem všechna zvířátka a svolal je do stáje. Všichni se zvědavě seběhli, kohout, kráva, prase a ovce, aby se podívali, co se děje. Všichni se divili a obdivovali malé hříbátko. Přicházeli každý den, aby pozorovali, jak roste. Velkého hříběte si teď nikdo nevšímal. Stálo samo stranou u plotu. Vtom je popadl hrozný vztek, že začalo malé hříbátko strkat a kopat kopyty. Dostalo samozřejmě od maminky a tatínka moc vyhubováno. Od té chvíle se cítilo odstrčené a nemilované. Jednou bylo ve dvoře velké pozdvižení. Malé hříbě nebylo ve stáji. Všechna zvířata prohledávala dvůr, ohradu i okolí. Maminka a tatínek si dělali velké starosti o své nejmladší. Tu sebralo velké hříbě všechnu svou odvahu a samo opustilo ohradu, aby také pomohlo při hledání. Blízko lesa, do kterého s rodiči chodívalo na výlet, zavětřilo svého mladšího bratříčka. Šlo po čichu, a protože se tam dobře vyznalo, brzy ho našlo. Maličký se zapletl v houští a neuměl se ještě sám osvobodit. Velký bratr mu pomohl vyprostit se a dovedl ho domů. Vypukl obrovský jásot. Všichni je šťastně zdravili a obdivovali velké hříbě jako zachránce a hrdinu.
