Znění tohoto textu vychází z díla Columbo mezi dveřmi tak, jak bylo vydáno vlastním nákladem Richarda Ulmana v roce 2014 (ULMAN, Richard. Columbo mezi dveřmi. Il. Marie KUBATÍKOVÁ. 1. vyd. Praha: Richard Ulman, 2014. 85 s.).
§ Text díla (Richard Ulman: Columbo mezi dveřmi), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb.
Citační záznam této e-knihy: ULMAN, Richard. Columbo mezi dveřmi [online]. Il. Marie KUBATÍKOVÁ. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/06/58/76/columbo_mezi_dver mi.pdf.
Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a tiráž), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.0 z 22. 8. 2014.
Upozornění pro čtenáře Tato e-kniha obsahuje poznámky pod čarou, které nejsou hypertextově provázány. Text poznámky pod čarou je umístěn na dolním okraji každé stránky, ve které je v textu zvýrazněno číslo poznámky pod čarou (např.: Text0).
0
Text poznámky pod čarou.
OBSAH Upozornění pro čtenáře ........................................................................ 4 Informace o autorovi ............................................................................. 6 Předmluva .............................................................................................. 7 Úvod ........................................................................................................ 8 Motto ....................................................................................................... 9 I. Epizody seriálu ................................................................................. 10 II. Madison Square Garden aneb genealogie poručíka Columba ................................................................................................ 13 III. „Zkuste to se mnou vydržet!“ aneb „Mám rád potěšení ze hry a svoji práci mám opravdu moc rád.“ .................................. 18 IV. „Ten rezavý vrak je váš?“ ............................................................. 27 V. Pes ..................................................................................................... 30 VI. Šťastný to muž! .............................................................................. 33 VII. Kdo je kdo ..................................................................................... 40 VIII. Co je co ......................................................................................... 44
5
Informace o autorovi Richard Ulman (*1954) Vystudovaný právník, povoláním úředník. V roce 2010 vydal vlastním nákladem ceněnou holmesologickou publikaci Dílo a Sherlock Holmes, letmá pitva. V roce 2012 vyšlo její druhé dopracované vydání a v roce 2014 třetí vydání, doplněné o ohlasy předchozích vydání. Knihy Richarda Ulmana si můžete půjčit v Městské knihovně v Praze.
6
Předmluva Kniha, kterou držíte v ruce, je volným pokračováním mého předchozího knižního pojednání, zabývajícího se nejslavnějším hrdinou detektivního žánru, Sherlockem Holmesem. Kniha o Sherlocku Holmesovi a tato kniha přitom mají společnou literární technologii svého vzniku, tedy metodu soustředění informací, jejich následné roztřídění podle předem určených témat a dopracování do formy fiktivní dokumentaristiky. Odlišná jsou naopak východiska, ze kterých jsem vycházel. Zatímco v případě Sherlocka Holmese bylo východiskem celkem šedesát povídek a románů Arthura Conana Doyla, tak v případě této knihy je východiskem šedesát devět dílů televizního seriálu, jehož pevným svorníkem je jeho hlavní herecký představitel. V případech Sherlocka Holmese i poručíka Columba se přitom jedná o skvěle zpracované série detektivních příběhů, a tak považuji nejviditelnější rozdíl mezi jejich protagonisty, spočívající v jejich odlišných charakteristikách – tedy rozdíl mezi londýnským soukromým detektivem a policejním důstojníkem z Los Angeles – za nepodstatný.
7
Úvod Patrně jsi to milý čtenáři této knížky postřehl, a to na první pohled, ale přesto bych tě na to rád znovu a pro jistotu upozornil – tato knížka nemá být encyklopedií. Nenajdeš zde informační sumáře ohromující columbovské labužníky bravurním soustředěním a roztříděním i těch nejdetailnějších zajímavostí, týkajících se oblíbeného poručíka, a nedočkáš se ani senzačních odhalení. Tím tato knížka být nechce. Tato knížka chce být holdem autora báječnému poručíku Columbovi – když pod toto pojmenování zahrnuji nejen jeho úžasného hereckého představitele, ale úplně všechny, kteří se na zrodu fenoménu zvaného poručík Columbo podíleli. Když jsem v sedmdesátých letech minulého století, v době své rané dospělosti a v době tehdejšího kulturního úhoru, poprvé uviděl na obrazovce tehdy Československé televize, šmaťchavého a umolousaného mužíka, roztržitého, zapomnětlivého a kladoucího svému okolí neobvyklé všetečné otázky, aby se ovšem na konci ukázala jeho velmi dobře skrývaná bystrost a cílevědomost, věděl jsem, že tohle je detektivní láska na celý život. A vidíte, sedmdesátá léta a kulturní úhor jsou dávno pryč, a poručík Columbo je tu stále s námi, stále zábavný a aktuální. A to přesto, že se v našem světě všechno rychle mění a životní i technické reálie obklopující poručíka dávno zestárly. Všechny ty psací stroje, celuloidové filmy, děrné štítky, kartotéky, gramofony, magnetofonové pásky, telefonní budky, telefony s otáčivými číselníky, nemotorné telefonní záznamníky, právě vynalezené faxy, počítače, které se vešly jen do pořádně velkých místností a vůbec veškerá dnes již muzeálně vyhlížející elektronika, to všechno už v dnešních časech vyvolává pobavený úsměv. Co však nestárne, je oslava lidské neokázalosti, skromnosti, velkorysosti a přitom pracovitosti a profesionality. A když se k tomu přidá i pořádná porce humoru, vzniká dílo dokonalé a nestárnoucí.
8
Motto „Stvořili jsme imaginární Los Angeles a zabydleli ho zámožnými muži a zámožnými ženami, žijícími v domech, které jakoby vypadly z britských romanet. A uprostřed toho přepychu se nám jevil ten pomačkaný policajt, který je zdánlivě pořád tak trochu mimo, ale přitom nepřestává hrát tu svou hru na kočku a myš, velmi zábavný.“ (William Link a Richard Levinson v rozhovoru nazvaném „Jak jsme stvořili Columba a jak nás pak málem zničil“).
9
I. Epizody seriálu Seriál o poručíku Columbovi se dočkal po dobu svého vznikání – tedy od roku 1968 do roku 2003 – šedesáti devíti pokračování. Epizody přitom nevznikaly v předem určených intervalech, ale buď v nepravidelných sériích, nebo jednotlivě. V následujícím přehledu je uvedeno pořadí jednotlivých epizod podle nejdůležitějšího kritéria, a tím je datum jejich televizní premiéry, přičemž uváděné číslo série, ve které epizoda figuruje, je pouze orientační. Pokud v dalším textu odkazuji na konkrétní epizodu, ze které je ta či ona informace čerpána, činím tak buď přímo uvedením názvu této epizody, nebo číselným odkazem v závorce podle dále uvedeného pořadí epizod. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
Vražda na předpis Výkupné za mrtvého Vražda podle knihy Smrt nabízí pomocnou ruku Semínko pochyb Prázdný rám Její příležitost Past Vražda podle plánu Etuda v černém Džungle ve skleníku Rozhodující zápas S dýkou v mysli Rekviem pro padající hvězdu Zločinný steh Nebezpečná hra Dvojitý šok Sladká, leč smrtící
20. února 1968 1. března 1971 15. září 1971 6. října 1971
pilotní projekt pilotní projekt (1. série/1. epizoda) (1. série/2. epizoda)
27. října 1971 17. listopadu 1971 15. prosince 1971 19. ledna 1972 9. února 1972 17. září 1972 15. října 1972 5. listopadu 1972 26. listopadu 1972 21. ledna 1973
(1. série/3. epizoda) (1. série/4. epizoda) (1. série/5. epizoda) (1. série/6. epizoda) (1. série/7. epizoda) (2. série/1. epizoda) (2. série/2. epizoda) (2. série/3. epizoda) (2. série/4. epizoda) (2. série/5. epizoda)
11. února 1973 4. března 1973 25. března 1973 23. září 1973
(2. série/6. epizoda) (2. série/7. epizoda) (2. série/8. epizoda) (3. série/1. epizoda)
10
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.
To je vražda, řeklo portské Kandidát zločinu Dvojexpozice Vydat nebo zemřít Dobrá pověst nade vše Labutí píseň V nouzi poznáš přítele Osudné cvičení Obrácený negativ Za úsvitu Rozbouřené vody Vražda na videu Vrah zavolá v deset Zapomenutá dáma Případ diplomatické imunity Krize identity Smrt v aréně Kouzelné alibi Poslední pocta komodorovi Posvítit si na vraždu Staromódní vražda Případ vysokého IQ Zkus mě chytit Smrt ve sklence vína Předveď dokonalou vraždu Jak vytočit vraždu Spiklenci Columbo jde pod gilotinu Vražda, kouř a stíny Sex a ženatý detektiv Velké podvody Vražda jako autoportrét
7. října 1973
(3. série/2. epizoda)
4. listopadu 1973 16. prosince 1973 18. ledna 1974 10. února 1974 3. března 1974 5. května 1974 15. září 1974 15. října 1974 27. října 1974 9. února 1975 2. března 1975 27. dubna 1975 14. září 1975 12. října 1975
(3. série/3. epizoda) (3. série/4. epizoda) (3. série/5. epizoda) (3. série/6. epizoda) (3. série/7. epizoda) (3. série/8. epizoda) (4. série/1. epizoda) (4. série/2. epizoda) (4. série/3. epizoda) (4. série/4. epizoda) (4. série/5. epizoda) (4. série/6. epizoda) (5. série/1. epizoda) (5. série/2. epizoda)
2. listopadu 1975 1. února 1976 29. února 1976 2. března 1976
(5. série/3. epizoda) (5. série/4. epizoda) (5. série/5. epizoda) (5. série/6. epizoda)
10. října 1976 28. listopadu 1976 22. května 1977 21. listopadu 1977 30. ledna 1978 25. února 1978
(6. série/1. epizoda) (6. série/2. epizoda) (6. série/3. epizoda) (7. série/1. epizoda) (7. série/2. epizoda) (7. série/3. epizoda)
5. dubna 1978 13. května 1978 6. února 1989
(7. série/4. epizoda) (7. série/5. epizoda) (8. série/1. epizoda)
27. února 1989 3. dubna 1989 1. května 1989 25. listopadu 1989
(8. série/2. epizoda) (8. série/3. epizoda) (8. série/4. epizoda) (9. série/1. epizoda)
11
51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69.
Planý poplach Na programu vražda Odpočívejte v pokoji, paní Columbová Smrtící korunka Žonglér – vražda v Malibu Columbo na univerzitě Vražda škodí zdraví Columbo a vražda rockové hvězdy Smrt bere jackpot Není čas na umírání Vrabec v hrsti Ve hře je všechno Motýl v šedých stínech Columbo v přestrojení Podivní spojenci Vražedné stopy Popel popelu Vražda s příliš mnoha notami Columbo má rád noční život
20. ledna 1990 10. února 1990 31. března 1990
(9. série/2. epizoda) (9. série/3. epizoda) (9. série/4. epizoda)
28. dubna 1990 14. května 1990
(9. série/5. epizoda) (9. série/6. epizoda)
9. prosince 1990 20. února 1991 29. dubna 1991
(10. série/1. epizoda) (10. série/2. epizoda) (10. série/3. epizoda)
15. prosince 1991 15. března 1992 22. listopadu 1992 31. října 1993 6. listopadu 1993 2. května 1994 8. května 1995 15. května 1997 8. října 1998 12. května 2000
(11. série/1. epizoda) (11. série/2. epizoda) (11. série/3. epizoda) (12. série/1. epizoda) (12. série/2. epizoda) (12. série/3. epizoda) (13. série/1. epizoda) (13. série/2. epizoda) (13. série/3. epizoda) (13. série/4. epizoda)
30. ledna 2003
(13. série/5. epizoda)
12
II. Madison Square Garden aneb genealogie poručíka Columba 1
Původem je poručík Columbo po rodičích oboustranný Ital (19), (20), (24), (59), a to nejspíše z jižní části země, soudě podle lehkého despektu, se kterým se vyjadřuje o Italech ze severu. Není ale Italem ledajakým, protože je jediným Italem na světě, který neumí zpívat. Alespoň to o sobě tvrdí (19). O poručíkových prarodičích přitom máme pouze letmé a věru nepříliš zásadní informace – poručíkův dědeček měl doma starý nábytek, protože k novému neměl důvěru (26) a již od čtyřiceti let nosil umělý chrup (16). Poručíkova matka byla patrně velmi nesmlouvavá dáma zamilovaná do své knihovny, neboť poručíkovi vyhrožovala, že mu usekne ruce, kdyby ho snad přistihla, jak ohýbá stránky knih nebo na nich dělá oslí uši (47). I poručíkův otec se s touto razantní dámou, svojí manželkou, ocital poněkud ve vleku. Býval kupříkladu členem Bratrstva, což mu ovšem bylo rychle a rázně zatrženo (13). Poručíkův otec byl silný kuřák (65), miloval sýr Reggiano (52) a nosil brýle, které si poručík jako dítě půjčoval, aby se cítil velký. Matka mu ale brýle brala, aby si nekazil oči (43). Poručíkův otec měl rovněž rád auta, nicméně v životě si mohl dovolit koupit pouze jediné (41), protože nikdy nevydělal ani pět tisíc dolarů ročně (19). A také za prohibice kradl pivo z náklaďáku (19), a vždycky když byla jeho manželka v porodnici, což bylo vždycky tak jednou za rok, vařil dětem telecí řízky (42). Dozvídáme se rovněž, že naučil poručíka hrát prvotřídní hru (44), ale nedozvídáme se, čeho se ona hra měla týkat. Poručík měl pět bratrů a sester, a proto nebyl doma nikdo sám (43). Kolik přitom bylo bratrů a kolik sester nám poručík 1
Viz heslo „Madison Square Garden“ v kapitole „Co je co“
13
neprozrazuje, ale můžeme se pokusit to dovodit. Jeden z poručíkových bratrů byl totiž o rok a sedm měsíců mladší a další bratr byl naopak starší a na střední škole mu neustále telefonovaly nějaké holky (55). Klíčovou informací pak je, že poručíka naučil kouřit ve dvanácti letech bratr Sal (65). Vyjdeme-li z předpokladu, že to nebyl ten téměř o dva roky mladší sourozenec, kdo učil poručíka kouřit, pak lze předpokládat, že oním kuřáckým učitelem byl buď onen starší bratr ze střední školy, nebo existoval ještě další bratr, který se takto v oblasti tabákového vzdělávání pedagogicky vyznamenal. Z čehož plyne, že poručík měl bratry buď dva, nebo tři. Ani vědomosti o poručíkových sestrách nevnášejí do věci příliš světla. Dostává se nám totiž informací nevalné hodnoty, a sice že sestra má velmi moderní obývák a v něm velký černý stolek ve tvaru ledviny a k tomu nemluvného manžela (1) a že sestra Mary měla za manžela Dana, přičemž Mary s Danem jsou rodiče poručíkova synovce Endy Parmy, se kterým se posléze osobně seznamujeme (60). Přehlednější je situace ohledně poručíkových strýců. Byli dva. První byl řidič autobusu, který později zbohatl na realitách (21), a druhý byl lékař. Díky němu se také poručík sám nestal lékařem, protože by mu vadilo být stále ve styku s nemocnými. Dává proto raději přednost mrtvým tělům. Je to prý čistá práce (50). Z hojného počtu poručíkových sourozenců vyplývá i hojné množství dalších příbuzných – synovců, neteří, švagrů, švagrových, bratranců a sestřenic. Poručíkovi synovci mají široký rejstřík zájmů, ale vzhledem k jejich neznámému počtu není jasné, ke kolika z nich máme toto intelektuální bohatství přiřazovat. Osobně poznáváme pouze synovce Endy Parmu na jeho svatbě (60) a jmenovitě je pak ještě zmiňován synovec Vito, který má právě narozeniny (35). Jisté ale je, že jeden z poručíkových synovců přednáší na univerzitě dermatologii (18), jiný studuje na účetního (40) a další pracuje v zoologické zahradě v San Diegu (69). Dále je jisté, že patnáctiletý
14
synovec propadl amatérskému filmování a jeho vzorem se stal režisér Francis Ford Coppola (43), jiný se zajímá o pop music (58), dalšímu učarovala chemie, a dostal proto od poručíka k vánocům chemickou soupravu (54), a jisté je také to, že synovec vykazující zájem o historii, patří ke skupině přehrávající podle knih slavné bitvy občanské války (49). Někteří synovci jsou ale zruční taktéž manuálně. Jeden umí kupříkladu otevřít francouzské okno skautským nožem (55) a druhý zase vyšívat, přičemž ono vyšívání je ovšem pouze relaxací před vzpěračskými soutěžemi. V obém byl ovšem synovec úspěšný. Ve vyšívání získal druhou cenu a ve vzpírání dokonce cenu první (45). Těžké je ale určit, který je to ze synovců, co nosí místo brýlí kontaktní čočky, které mu občas vypadnou. Jednou dokonce při snídani a přímo do ovesných vloček (4). Možná, že je to nějaký další synovec. Ohledně poručíkových švagrů opět tápeme v mlze. Víme sice, že jeden ze švagrů má doma jednu či dvě knihy jistého bulvárního reportéra (14) a že švagr George, který po hlase v telefonu nepoznal filmovou hvězdu Noru Chandlerovou (14), je fantastický rybář (5) a právě se právě vrátil z Mexika (18). Ostatní informace jsou již ale jen těžko použitelným výčtem. Je tu švagr, který je právník a na kterého je celá rodina pyšná (9), švagr, který je v Národní gardě, protože si myslí, že mu sluší uniforma (13), švagr, který je číšník (33), švagr, který má opravnu aut (29), švagr fotograf, co pořád fotí (62), (67) a kupuje si na to filmy jen s dvanácti záběry (67), švagr, který bude mít příští měsíc dvacáté výročí svatby (27) a švagr, který chodí na kliniku s bolavými zády (43). Jeden ze švagrů spolu s neteří a synovcem se dokonce mihnou na fotografiích, které poručík ukazuje (25). Těžko také říci, kolik má vlastně poručík švagrových. Jedna švagrová by si ráda koupila dům na pobřeží (4) a druhá je zase zajímavá tím, že mluví vždycky trochu opile (26). K jedné z nich, nebo možná k nějaké další, odjela autem na návštěvu paní Columbová (25). Ale dost možná, že je to pořád jedna a ta samá švagrová.
15
Pokud jde o bratrance, zdá se, že poručíkovi nejvíce utkvěl bratranec Ralph, který, ač suchar, byl v mládí vždycky ve všem nejlepší a byl dokonce až tak perfektní, že měl poručík chuť ho kvůli tomu zabít (2). Proti bratranci Dominikovi sice poručík nemá nic, ale považuje ho tak trochu za podivína, protože má neustále mobil u ucha, a pokud ho tam zrovna nemá, tak poslouchá pořad slavného rozhlasového moderátora (63). Další poručíkův bratranec žije v Albeny a nosí silné brýle (16) a dost možná je to právě tento bratranec, na jehož svatbě poručík působil jako fotograf (27). Dále se ještě poručík zmiňuje o bratrancovi z otcovy strany, který pracuje v taxikářské firmě, a bratrancovi, který má diplom z kuželek (67). Rodinným tragickým motivem je pak bratranec, který nekouřil, nepil, několikrát týdně cvičil, ale nakonec ho přejela pekařská dodávka (54). O sestřenicích hovoří poručík dvakrát. Jednak se zmiňuje o sestřenici z matčiny strany, která je Maďarka (12), a jednak k vlastní sestřenici přirovnává vražedkyni, která je majitelkou kosmetické společnosti (18). Největší příbuzenský hlavolam je ale patrně poručíkova zmínka o dvojčatech (26). Nejenže zůstává neznámý jejich věk a pohlaví, ale není ani jasné v jakém příbuzenském vztahu tahle dvojčata vlastně k poručíkovi jsou. Ale možná jsou to ony neteře, které si při návštěvě u Columbů pouštějí pořád dokola moderní muziku (34). Naše vědomosti o příbuzenstvu poručíka Columba se tedy jak vidno podobají torzům rozvaleného sousoší, a pokud jde o paní Columbovou, nejsme na tom lépe. Víme, že má paní Columbová matku (16), které je osmdesát dva let, přičemž její matka, tedy babička paní Columbové, se dožila devadesáti let (53). O matce paní Columbové dále víme, že je sportovního založení (60) a že se na poručíka rozzlobila, když při neopatrném prohlížení kuchařské knihy zlomil této knize hřbet (13). A tak se zdá, že vzhledem k již dříve zmiňovaným výhrůžkám poručíkovy matky, týkajících se ohýbání rohů stránek u knih (47), je poručík v příbuzenstvu považován za postrach rodinných knihoven.
16
Pouze jediná informace pak existuje o otci paní Columbové, a totiž ta, že miluje westerny (6). V tom si s ním nepochybně poručík rozumí (21). Dále je známo, že paní Columbová má sestru Ruth, které občas chodí hlídat děti (25), (53), kterými jsou čtrnáctiletá neteř Janet (56) a synovec, který bude mít brzy narozeniny (58). Také víme, že má paní Columbová sestru Sandy, která má dceru Marilyn, která se rozvedla a pak znovu vdala za policistu, se kterým má šest dětí (5). Jednu z těchto sester si pak můžeme prohlédnout i na fotografii (53). A víme také to, že má paní Columbová mladšího bratra, který je „cvok na fotky“ (8), a také dva bratrance. První má autoservis (22) a druhý prohrál hodně peněz v hazardu, opustila ho žena a teď dělá zřízence na parkovišti (54).
17
III. „Zkuste to se mnou vydržet!“ aneb „Mám rád potěšení ze hry a svoji práci mám opravdu moc rád.“ Říká se, že klíč k osobnosti člověka se nalézá v jeho dětství, a jistě to platí i o klíči k poručíku Columbovi. Leč o poručíkově klíči není k mání informací zrovna nadbytek. Že když byl malý, měli doma napodobeninu krbu (5), a když dále vyrůstal, strávil nejvíce času v kuchyni, protože obývák byl jen pro návštěvy učitelů a na pohřby (42). Že stavěl modely letadel, které ale nikdy nedodělal, protože je nešika (43), že již jako dítě hrával kulečník (11), byl vychováván k šetrnosti, ale také rozbíjel pouliční lampy (20) a vůbec dělával lumpárny, které se teď snaží jako policajt odčinit (4). Že velmi rád šlapával víno, když ho doma dělávali (19), že v mládí chtěl hrát na klavír (10), ale dostal se k hudbě až na střední škole, kde na něj ovšem zbyla jen tuba (48). Že měl na střední škole rád biologii (8) a ve třetím ročníku byl zamilován do jedné pěkné zrzky jménem Tereza, které dal k narozeninám náramek (13), (28), a že v divadle tehdy zhlédl hru Williama Shakespeara Macbeth (13). Tohle všechno dohromady ovšem není nijak opulentní příspěvek k pochopení plasticity poručíkovy osobnosti. Navíc některé poručíkovy informace jsou nespolehlivé – jednou tvrdí, že byl na střední škole výborný na chemii a že měl dokonce jako dítě chemickou soupravu (54), podruhé zase, že s ní měl problémy, ba přímo, že pro něj byla chemie hotová španělská vesnice (8). Ještě méně toho ale víme o poručíkově motivaci, která jej dovedla až k povolání policisty. Dost věcí přitom mluví proti. Když vidí poručík krev, je mu na omdlení (15), (29), (32) a je mu mdlo dokonce i jen při pobytu v nemocnici a dokonce mu vadí i pouhý pohled na
18
zranění (27) či na injekci (10), (15). Ani přítomnost mrtvého těla mu nedělá dobře (13), (29), (35), (55). Po zdravotní stránce je ale poručík zcela v pořádku, jen kdysi dávno absolvoval operaci kýly (55). Poručík Columbo nemá rád zbraně a nenosí je u sebe (4), (30), (34), (40), (63) a nemá je rád dokonce tak moc, že nechodí ani na povinné střelby, a hrozí mu z toho důvodu vyhazov (32). Je totiž na střílení strašně levý (34) a netrefí se ani do terče (32). Však jej také se zbraní v ruce v přímé akci vidíme jen dvakrát, a to při dramatickém policejním přepadu vyšinutého násilníka (60) a při poručíkově brilantním odzbrojení nebezpečného kriminálníka pomocí dveří a revolveru (64). Ani poručíkův vztah k detektivkám není jednoznačný a vyvíjel se. Jako mladý policista poručík detektivky miloval, protože si při nich odpočinul (1), ale jako zkušený kriminalista již tvrdí, že je nečte, protože je nechápe, a to ani když nakonec detektiv všechno vysvětlí (51). Faktem ale zůstává, že poručík Columbo se policistou stal a že za tímto účelem vyvinul nemalou snahu a píli (40) a že začínal na policejní stanici na opačném konci Spojených států, v pensylvánském městečku Hollenback (29). Stal se časem policistou natolik úspěšným, že jej na oddělení označují za nejlepšího muže (8) a nadřízený kapitán jej označuje přímo za vznikající živou legendu (11). Jeden z poručíkových podřízených pak doslova tvrdí, že je pro něj pocta s poručíkem pracovat (36). Poručíkovu povahu a záliby lze již ale rekonstruovat s lepšími výsledky. Poručík je zdrženlivý člověk a v citlivějších situacích, které se nějak dotýkají kupříkladu sexu, je plachý až stydlivý (6), (18), (41), (45), (48), (51), (57). Pokud je ale nakonec donucen se v této oblasti projevovat, pak projevuje neobyčejný smysl pro humor (48). Jeho životní filmovou láskou je herečka Nora Chandlerová (14). Nemiluje nijak mimořádně hráčské vzrušení, jen jedenkrát měsíčně sází loterii (53) a příležitostně malé částky na koně (54) nebo si tu a tam zahraje na automatech (29). Umí ale hrát poker a vrhcáby (34) a karty hraje, i když je ve službě (36). Trochu hraje kuželky (21), zejména když se cítí být na dně (32), a také kulečník, ale nemá na něj
19
moc času ani příležitost (44). Rád by se naučil hrát šachy (16). Má rád americký fotbal a nemá rád, když ho přitom paní Columbová u rozhlasového přijímače vyrušuje (12). Nepříliš rád hovoří na veřejnosti, ale pokud už musí, rád přitom pokuřuje doutník. Doutníky má poručík vůbec moc rád. (41). Má rád také zvířata (59) a nejvíce svého psa. Má rád boty s kulatou špičkou (41) a má ve zvyku chodit vždy na schůzky dříve (2). Ač je původem Ital, italština mu nikdy moc nešla (65), ale učil se španělsky (18). Rád rybaří (1), (5), ale k vodě přitom nijak vřelý vztah nemá – na lodi mu je špatně (5), plavat neumí, a dokonce nemá rád ani hluboké vany (26), ale líbilo by se mu být spisovatelem (3), (22). Miluje vláčky a mohl by si s nimi hrát pořád (40), (47). Zbožňuje klasickou hudbu, kterou by vydržel poslouchat celé hodiny (9), ale z rockerů ho bolí uši (63). Zjevně ovšem poněkud nadsazuje, když tvrdí, že ho baví fotografování (8), protože se posléze ukazuje, že neumí ani vložit film do fotoaparátu (13), (27). Vyloženě to pak přehnal, když sám sebe označil za odborníka na televizory, protože výsledek jeho televizního opravárenského úsilí se ukázal být naprosto žalostný (17). Podobně to dopadlo s pokusy opravit dřez v kuchyni a také kontrolku u sporáku (16), nicméně zde nakonec sebekriticky uznal, že odborník na elektřinu není (17). Poručík trpí alergií na pyl (15) a každé jaro proto prokýchá (39). Trpí závratěmi a nesnáší proto výšky (2), (8), (24), (47), (69). Nechutná mu mrkvový džús (26), nesnáší vlažný čaj (63) a zvuk zubní vrtačky (54). Nevolno mu je i při plavbě lodí, kde mívá mořskou nemoc (5), a má problémy i s výtahem (29), kde mu zaléhají uši (24), a dokonce i s vodním lůžkem (29). Má rád rozinky (9), (58), vajíčka (15), (18), (55), (62), bonbóny, banány (66), ryby (4), šneky (16), želé (51) a miluje domácí sušenky (17), (39). Nerad jí sám (42). Měl by trochu sportovat, protože by mu to jednak dělalo dobře (4) a jednak by měl také zhubnout (28), (31), a proto také mívá jen lehkou večeři (28). Nenávidí k jídlu škeble (65), ale nade vše miluje kávu. Horkou, silnou, černou, kde je hodně kofeinu. Bez kávy se neprobere – chodit může, ale nevnímá. Káva mu také pomáhá, když pracuje v noci,
20
protože v noci je prostě nemožný (26), (32), (53). A kávou se už také opařil (26). Je pověrčivý (4) a neobyčejně vytrvalý – svůj nejdelší případ vydržel řešit devět let a čtyři měsíce (62). A také trochu staromódní, protože nosí staré natahovací hodinky, které si občas zapomene natáhnout (68). Rád by bydlel v domě na pobřeží, protože miluje pláž, a to v každé době, ale dům na pláži si nemůže dovolit (31). Prostě: „…průměrný, běžný, typický, ušlápnutý americký manžel.“ Těmito slovy totiž charakterizoval poručíka Columba s žertovnou nadsázkou v přímém televizním přenosu moderátor kuchařské show, v níž se poručík stal nedobrovolným hlavním aktérem. To ovšem tento šprýmař netušil, že bude zakrátko tímtéž poručíkem brilantně usvědčen z vraždy (17). Co je ovšem u poručíka Columba zjevné opravdu na první pohled, je jeho vskutku nepředpojaté estetické cítění, a to konkrétně co se týká barevné vyváženosti poručíkova nevšedního obleku s barvou jeho nevšedního baloňáku. Ke vzniku této navýsost originální volby byla nade vší pochybnost zapotřebí vskutku olbřímí porce velmi specifické barevné citlivosti. Nezvratnou skutečností ale je, že tato poručíkem mistrovsky vykalibrovaná rovnováha barev nachází pramálo pozitivní odezvu u jeho okolí. A to počínaje paní Columbovou, která by poručíkův oblek dala nejraději vyčistit a pak spálit (56), přičemž poručíkova baloňáku se snaží lstivě zbavit nákupem baloňáku nového, podle ní vyhovujícího, který věnuje poručíkovi k narozeninám. Ovšemže to není nic platné. Poručík nový baloňák nenosí s odůvodněním, že mu to v něm nemyslí, a ze všech sil se jej snaží někde zapomenout. Ponouká dokonce i svého psa, aby nový kabát v autě nehlídal příliš přísně (36). A tak paní Columbová poručíkův prastarý kabát alespoň vyprala (40). Poručík má zkrátka svůj osvědčený baloňák rád (27), ale faktem zůstává, že v něm vypadá pramálo jako policista nebo detektiv (5), (14), (26), (28), (56). Na druhou stranu lze ovšem kabátu mnohostranně využívat, kupříkladu na odklepávání popelu z doutníku přímo do jeho kapsy (27) nebo k zakrytí mrtvého těla na podlaze (53). Díky svému ošacení pak bývá poručík snadno zaměňován za někoho
21
jiného. Tu si jej spletou se sluhou (7), onde zase s podomním obchodníkem (54), (69). Na maškarním večírku je pak jeho oděv dokonce považován za kostým excentrického milionáře (59). Daleko od skutečnosti ovšem nebyli v jednom z humanitárních center, kde poručíka v baloňáku považovali za policistu lstivě převlečeného za bezdomovce (27). Totéž se poručíkovi přihodilo i ve filmovém studiu, když se připletl mezi statisty představující pouliční chátru (63). Poručíkův baloňák prostě, marná sláva, policejně nepůsobí a nepomáhá ani to, že si poručík každý den mění košili (54). Nevýhodou je rovněž to, že baloňák nemá podšívku a poručíkovi v něm bývá zima (3), (54), (62). Navíc není ku prospěchu věci ani to, že poručík nosí nerad kravaty (13). Ale klobouk dolů, pokud je to nutné pro zdar vyšetřování, dokáže předstírat pravý opak a vydávat se přímo za milovníka tohoto oděvního doplňku (14), (62). Dalším vysvětlením neobyčejné obliby poručíkova kabátu je jeho nezničitelnost. Byla to totiž, jak říká poručík, dobrá koupě (20). Nejvíce ale bývá poručík Columbo v baloňáku trnem v oku čistotným a úpravným dámám – jedna z nich jej označuje za vandráka (17) a druhá pro změnu přirovnává k rozestlané posteli (5). Škoda ale, že nemohou tyto přísné kritičky spatřit poručíka ve slušivém společenském oděvu na nějaké významné společenské akci (29), (32), (33), (57), (60) a poopravit si tak na něj svůj názor. Pojďme si dále porovnat, co o poručíkovi Columbovi říkají druzí a co o sobě říká poručík sám. „Jste nejvlezlejší člověk, kterého jsem potkal. Jste inteligentní, ale skrýváte to. Předstíráte, že jste někým jiným. Myslíte si, že se vzhledem a vystupováním nevystačíte, a tak ze slabiny děláte výhodu. Vy lidi překvapujete, podceňují vás, a na to je nachytáte,“ říká na poručíkovu adresu člověk nejpovolanější, totiž psychiatr (1). Neobyčejně bystrá advokátka to vidí podobně: „Jste roztomilý tím ošuntělým projevem. Snad je to tím, jak se plížíte se svým ošoupaným pytlíkem triků: poníženost, zdánlivá roztržitost, domácké vtípky o rodině, o ženě – poručík Columbo klopýtající a tápající. Ale pokaždé jde po krční tepně a ve většině případů úspěšně.“ (2). Pro svoji vytrvalost je pak poručík přirovnáván k vytrvalému klíštěti (9) a také k úpornému
22
malému psíkovi, chundelatému foxteriérovi, který chytí za kalhoty a nepustí (27). Nebo také ke štěněti v baloňáku, které běhá šťastně po dvorku a hrabe si díry na zahradě – a do těch děr pak klade miny a vrtí přitom ocasem (44). S tím souvisí i napůl obdivný a napůl podrážděný povzdech jednoho z podezřelých o tom, jak úžasně umí poručík klamat tělem a jak umí dostat odpověď, aniž by se ptal (31), a také jak dobře předstírá, že je naivní blábolící detektiv (51). Dlužno ale dodat, že hodnocení poručíka Columba bývá ze strany podezřelých a vyšetřovaných negativní skoro vždycky, což ostatně ani není divu. Poručík je tak postupně označován za podezřívavého byrokrata (6) s přihlouplým chováním (14), který by hledal chybu i ve Starém zákoně (1), štvance na stopě (52), lišáka (19), všetečku (59), uličnického skřítka (1), veselou kopu (60), klauna (63), perlu (27), eso (36), za tvrdohlavého (18), (21), (51), domýšlivého, troufalého (10), všímavého (7), horlivého (33), výkonného (15), všudypřítomného (9), zmateného (6), milého (3), úžasného (1), otravného (54), nevyzpytatelného (26), hrůzného (17), divného (23), nenormálního (18), neskutečného (10), průhledného, úžasného (11), schopného (42), bystrého (52), nepříliš bystrého (27), chytrého (2), (27), geniálního (39), fascinujícího (44), inteligentního (15), (52), (65), houževnatého, vnímavého, cílevědomého (15), (21), (65), zábavného (21), komického (1), za dobrého detektiva (42), za řítící se vlak (17), za člověka jemného jako lokomotiva (21), za člověka s temnou nelítostnou duší (50) s prázdným nevinným výrazem ve tváři (27) a morbidními sklony, který hraje prvotřídní hru (44), tváří se, že je mazaný, ale není (51), a který mluví, jen když je na to připraven, a který ví, co je tajemství (39), zkrátka za někoho, kdo do všeho strká nos, ač dobře ví, že ho tam strkat nemá (35). Přímočařeji pak je označen za slídila (17), (23), blázna (27), troubu, strašáka (56), cvoka (17), (66), hlupáka (63), ďábla (66), parchanta (53), za něco opravdu extra (17), (19), ale i za opravdového profesionála (41). Nejpregnantněji k poručíkovi o jeho práci promlouvá první tajemník suarijského velvyslanectví: „Hledáte, slídíte, dokud tu mozaiku celou nesložíte!“ (33). Nejpoetičtěji pak slavný mág a kouzelník: „Pod
23
neotesaným zevnějškem schováváte srdce neodbytného filosofa, hledajícího pravdu za každou cenu.“ (36). Nejnoblesněji pak vyjadřuje svůj názor na poručíka jedna z podezřelých: „Ocenila bych, poručíku, kdybyste odešel!“ (39), přičemž poručík vidí celou záležitost úplně stejně noblesně: „Cestu ven najdu!“ (35), (45), (47), (59). Ale poručík dovede kulantní způsob jednání i ocenit. „Vy tedy ale umíte člověka stylově vyhodit!“ (67). Ve světle výše uvedeného pak až přímo osvěžující ironii obsahuje uvítací zvolání jednoho z podezřelých: „Poručík Columbo, jaké nečekané potěšení!“ (34). Sám sebe ovšem vidí poručík Columbo s pokorou. „Se mnou je asi něco v nepořádku, já nějak otravuji lidi, zdá se, že jsou ze mne nervózní. Jsem moc podezřívavý, nevěřím jim, v tom je můj problém. Je mi nepříjemné zasypávat je otázkami. Jsem pěkný otrava, ale nemůžu si pomoci, je to zvyk. Mám milión otázek, ale pracuji s otázkami rád, protože klást otázky, to je moje práce. Jsem policajt, pořád se vyptávám.“ (1), (3), (24), (33), (35), (39), (47), (62). Poručík ale umí i mlčet, pokud je to zapotřebí. „Vydržím hodiny sedět a poslouchat, jak se o mně mluví. Rozhlížím se, koukám, přemýšlím a koukám – říká se tomu vyvozování.“ (44). Poručík Columbo má rád svou práci. Říká to často, různými slovy a v různých souvislostech (4), (40), (41), (44), (48), a jak se postupně ukazuje, má ke své práci i povahové předpoklady. „Mně připadá všechno podezřelé. Vždycky, když vidím tělo, je to pro mne vražda. Nesnáším sebevraždy. Vražda je zlá, ale sebevražda je smutná.“ (10). „Vadí mi drobnosti. Stačí bezvýznamný detail a ztratím chuť k jídlu. Je to moje idiosynkrazie.“ (2). „Nesnáším maličkosti, které nesedí, ať jsou jakkoliv malé. Nemůžu pak spát. A když mám tušení a nejdu za tím, tak toho pak lituji.“ (24), (38), (69). „Držím lano a pokouším se svázat volné konce.“ (3), (5), (7). „Možná jsem jenom posedlý detaily.“ (32). „Myslím prostě jako polda. Tomu se říká profesionální deformace.“ (29), (35). „Na vraždy jsem totiž odborník.“ (10). „A taky nerad prohrávám.“ (67). Součástí poručíkovy taktické výbavy je rovněž předstírání lehké slabomyslnosti a zapomnětlivosti. „Při naší práci se musí pořád přemýšlet, ale já nejsem nijak zvlášť chytrý. Můj rozum je pomalý, musí to
24
všechno probrat.“ (28), (41), (44). „Já si většinou nevzpomenu ani na vlastní telefonní číslo. Znáte to, pro jedno zapomenete na druhé.“ (7), (34), (52). „Já se teď cítím tak důležitý, že jsem zapomněl, co jsem chtěl.“ (20), (21). „Když toho mám moc, všechno zapomínám, a tak si všechno zapisuji.“ (19), (22), (23), (28). „Když jsem zmatený, tak mi někdo neříká pravdu, ale někdy jsem zmatený, jak se snažím udržet všechna fakta v hlavě.“ (22), (39). „Někdy mám hlavu úplně prázdnou. Ale třeba se mýlím.“ (29). „Rád bych se na něco zeptal a doufám, že to nebude moc hloupé.“ (28). „Bůhví, že u policie nepatřím k nejbystřejším.“ (43). „Beru všechno, co mi může pomoci.“ (3). „Nejsem si jistý.“ (30). „Musím si to ujasnit.“ (51). „Mělo mě to napadnout!“ (33). „To jsem celý já, pořád pokládám nesprávné otázky.“ (46). „Někdy jsem z toho ale dokonale nervózní.“ (43). „Myšlení je starodávný zvyk? Vážně? Budu to muset někdy zkusit.“ (44). Při vyšetřování rovněž poručík servíruje svému okolí až ukázkovou neohrabanost a ostentativní sportovní nešikovnost – kulatá záda, pokleslá hlava, nejisté pohyby doplněné všudypřítomným doutníkem a rozpačitým prohrabáváním kštice – kdo by neuvěřil, že má před sebou naprostý sportovní antitalent. Jenže všechno je jinak! V jedné z epizod je poručík rázně a bez skrupulí demaskován. Jeho excelentní golfový úder, kterým psychicky zpracovává důležitého svědka, z něj bleskově a navždy strhává masku sportovního prosťáčka (4). Ne každého se ale daří oklamat. „Je mnohem chytřejší, než vypadá,“ říká o poručíkovi jistý podezřelý a je přitom ve střehu (23), (52). Nakonec ale poručík přece jen kápne božskou. „Občas hraju trochu divadýlko, někdy to ani jinak nejde.“ (11). A pokud jde o tu poručíkovu inteligenci, tak na vojně sice absolvoval příslušné testy, ale výsledek mu neřekli (40). A jak vidí poručík Columbo svou práci po mnohaletých zkušenostech? „O své práci něco vím, protože člověk se každý den naučí něco nového. A tak za ta léta získáte určitou znalost věcí a lidí a nakonec přesně poznáte, kdy vám někdo neříká pravdu a snaží se vás obelhat. Ale někdy se pravda hledá těžko a někdy zase leží přímo před vámi a nemůžete ji dokázat. Platí totiž také to, že to co je pravda a to co můžu dokázat, jsou dvě různé věci.“ (4), (8), (41), (65), (68). „Úplně stručně řečeno je to s mojí
25
prací pokaždé tak, že jdu tam, kam mě pošlou, a pak dál tam, kam mě vedou stopy, a ono se to dříve nebo později nějak vyvrbí.“ (1), (33), (34), (63). „Ale ty vraždy vždycky člověka zničí a já jsem už u vražd dlouho. Ale jsem jen policajt. Na souzení jsou tu zase jiní.“ (20), (28), (48), (53).
26
IV. „Ten rezavý vrak je váš?“ Velkou, větší a největší láskou poručíka Columba je nezpochybnitelně paní Columbová (53) a stejně tak nezpochybnitelně je poručíkovou druhou největší láskou jeho automobil, i když někdy poručík účelově tvrdí, že je to auto paní Columbové, která ho používá na nákupy, a že mají doma ještě jedno (14), (20), (56), ale to jenom kvůli vlastní pověsti (10). „Tak tohle se už moc často nevidí,“ říká na adresu poručíkova auta napůl obdivně a napůl ironicky obsluha na parkovišti. (19), (22), (56). A nadšení stejného druhu projevují i v prodejně přepychových aut (25) a projevuje je i zámožná manželka generála ve výslužbě, která podobné auto před mnoha lety vlastnila (49). „Je to zahraniční auto, francouzské, unikátní. Je jich jen pár. Je to Peugeot2, ročník 1952,“ říká poručík (10), (31), (41), (52), (56), (57), (61). „V celé zemi jsou jen tři. Je to kousek pro sběratele. Je to skvost!“ dodává pyšně (34), (49). Nemusíme ovšem být nijak nadměrně bystří, abychom vypozorovali příkrý rozpor mezi poručíkovou láskou k jeho automobilu projevovanou slovy, a množstvím péče, kterou poručík témuž automobilu věnuje. „Buďte hodný na své auto a bude hodné na vás – o takový poklad je třeba se starat!“ hlásá poručík moudře (19), (53), (63), aby se pak ovšem vzápětí co chvíli stával obětí této své moudrosti. Co je poručíkovi platné, že své vozítko kvůli barvě laku na karosérii ohleduplně zaparkovává ve stínu (3), k čemu je dobré, že pozorně sleduje, zda je lak patřičně naleštěn (8), a pokud řádně naleštěn není, činí tak něžně vlastním rukávem (47), když pak při namátkové policejní kontrole vyjde najevo, že automobil nemá bezpečnostní pásy (27), nefunguje mu blinkr (4), (20), nesvítí dálková světla a má vadné stěrače a prasklý výfuk (20). Nehledě na to, že má nabouraný nárazník, rozpadá se mu zpětné zrcátko (43), 2
Viz heslo „Peugeot“ v kapitole „Co je co“
27
nefunguje zapalovač (54), chybí rezervní kolo (45) a rozbitá je i baterie (25). A ke všemu ještě za týden končí platnost poručíkova řidičského průkazu (4). Poručík nicméně optimisticky prohlašuje, že auto je v bezvadném stavu (23), (63) a že je naprosto bezpečné (27), a to i přestože má sjeté pneumatiky (31). Rozhodně si nepřipouští myšlenku, že by snad potřeboval auto nové (38). Ale přece jen – podniknout v něčem takovém výlet až do vzdáleného Mexika, a ke všemu ještě bez pořádného pojištění a s paní Columbovou (35), k tomu je nepochybně zapotřebí optimismu pořádná porce. Poněkud bizarně pak, vzhledem k technickému stavu automobilu, působí poručíkovo úsilí upevnit na jeho zplstnatělou plátěnou střechu výstražné služební světlo zajišťující právo přednostního průjezdu (54) a v jiné souvislosti pak jeho sdělení, že tuto střechu vlastně ještě nikdy nestahoval a poprvé tak činí až po mnoha letech užívání auta (58). Ale to trochu přehání, protože nejméně jedenkrát už takto učinil (37). A tak ani není divu, že je pro ostatní jen těžko uvěřitelné, že by poručíkovo auto vlastně mělo být autem policejním (5), (20), (28). Naopak se nikdo nepozastavuje nad tím, že si toto auto pletou v hollywoodských filmových ateliérech s materiálem pro demoliční scénu (14) a poručíka samého pak při vyšetřování vraždy na vrakovišti se zákazníkem, který přijel zlikvidovat vysloužilou ojetinu (27). A nepřekvapí ani dehonestující výkřik samolibého advokáta, označujícího auto poručíka Columba za starou kraksnu (52). A upřímně řečeno není ani divu, neboť kupříkladu se zchátralým a opuštěným Callaghanovým filmovým rančem harmonuje poručíkovo auto neobyčejně působivě (44). Ale poručík dokáže i překvapit. Třeba drobnou rozmařilostí, když uvažuje o tom, že by si mohl do auta pořídit kazetový magnetofon (57) nebo nenápadnou tajuplnou poznámkou, že neměl vždy jen toto auto, ale že „měl kdysi bourák“ (55). Takže patrně nezůstalo jen u přání mít pořádný sportovní vůz (10). Poručíkova láska k vlastnímu automobilu má tedy zjevně duchovní podstatu a duchovní podstata, jak známo, pramálo dbá na faktický stav hmotných věcí. Čistota kupříkladu nikdy nebyla silnou
28
stránkou poručíkova auta (14), (49) a poručíkův údiv při otázce, zda si přeje umýt přední sklo, je upřímný: „Ne. Vždyť ještě skrz něj vidím!“ (34). A pokud zrovna nejdou u auta otevřít dveře, což se prý na slunci stává, poklepe prostě poručík sofistikovaně na plech u kliky a věc je bez problémů vyřešena (59). Hrdinně rovněž poručík snáší posměšky okolí (28), (56) i peskování nadřízených za svoji nedochvilnost způsobenou nespolehlivostí auta (25), (32). Poručíkova láska k vlastnímu automobilu je totiž pevná, čistá a nic ji nemůže zkalit – ani když auto vydává strašné zvuky a za jízdy v něm něco buší (10), když nestartuje (27), a dokonce ani když z něj vyteče olej a je nepojízdné (40). A asi opět jen z lásky k němu tvrdí pravý opak, totiž, že z něj olej zcela určitě neteče (63). Tato láska odolává i sladkým nabídkám na odkoupení vozidla – skoro každý den by ho totiž prý chtěl někdo koupit (56) a jednou dokonce až za fantastických osmdesát dolarů (25). Ale poručík nechce na milovaném autě vydělávat (56). A velikost lásky nemůže umenšit ani to, že už má auto najeto přes sto padesát tisíc kilometrů (25) a vzhledem ke svému technickému stavu se již pohybuje jen velmi důstojnou rychlostí (4), (68), protože by velmi nutně potřebovalo generálku (25). Láska je ovšem jedna věc a praktický život věc druhá. Ale i s tím si poručík umí poradit – pokud má totiž auto poruchu, prostě zavolá do autoklubu (45). Ale někdy se mu osvědčuje i jiná, jím vynalezená metoda, která shrnuta do jediné věty zní: „Když mám něco s autem, zatahám za všechny dráty a někdy to prostě začne fungovat a ani nevím jak.“ (63). Ale dříve či později je nezbytné se pravdě do očí podívat a dát auto do servisu. A ta pravda pak bývá drsná a účet tučný (20).
29
V. Pes Původ psa poručíka Columba je známý, ale jen ten plemenářský – poručíkův pes je totiž baset3. Původ psa samotného znám není, protože pes a poručík se seznámili tak, že byl pes údajně na poslední chvíli vytažen poručíkem z rybníka (10). Těžko říci, co pes v onom rybníku pohledával, zdá se však, že se tam nacházel dobrovolně, protože mu zůstala nejen láska k moři, k lodím (41) a k oceánu (50), ale i láska k plavání – chodí totiž každý den plavat a plave jako ryba a občas i v sousedově bazénu (34). A možná, že právě z toho plavání pak mívá občasné bolesti v uchu (16). Šaty dělají člověka a jméno dělá psa, ale protože poručík dosud žádného psa neměl, tak ho žádné psí jméno nenapadá. „Ten pes potřebuje jméno, které mu dá postavení,“ svěřuje se zvěrolékaři, ale s pokrčením ramen dodává: „Chtěl jsem vypozorovat, které jméno mu nejvíce odpovídá, ale jenom posedává, spí, civí a ani se nehne.“ (10), (23). Zvěrolékař navrhuje pojmenovat psa Fído, Rex či Blesk a poručíka napadá pouze jméno Beethoven (10). A ani s paní Columbovou se poručík na žádném jménu pro psa neshodl (23). Výsledek se tedy nakonec nedostavuje a psovi se říká všelijak (16) nebo také prostě jen Pes (23), (50). Ostatně Pes není ani nijak ctižádostivý a kupříkladu na soutěži basetů projevuje pramalou snahu získat nějakou cenu (50). Poručík o něm sice tvrdí, že je ješitný (30), nicméně se zdá, že marnivostí Pes netrpí, protože například právě absolvovaná zkrášlující koupel a pedikúra jsou mu značně proti srsti (57), a ani trochu mu nevadí, že nebude patřit mezi nejkrásnější psy (50). A tak nakonec i poručík dojde k závěru, že je to zkrátka docela obyčejný pes (44). „Já miluji pejsky a obvykle poznám, když je má někdo také rád,“ říká poručík (67). Pes a poručík se mají rádi a poručík je přesvědčen, že kdyby se dávala cena za lásku, byl by jeho Pes 3
Viz heslo „Baset“ v kapitole „Co je co“
30
šampión. Oba jsou dobrými přáteli a oba také pokaždé poznají, co ten druhý právě cítí (50). Zkrátka poručík má rád Psa a Pes má rád poručíka (49). Stejně jako poručíka miluje ale Pes i jídlo. V jídle si Pes nevybírá a může kdeco – od sucharů přes kosti, hovězí dobrůtky a buřty, až ke zmrzlině (47), (49), (32), (57). Až je nakonec poručíkem nabádán, aby tolik nemlsal, protože jinak bude veliký jako vzducholoď (47). Kromě jídla má Pes i jiné touhy běžné u jiných psů i u lidí. Byl kupříkladu tak moc nešťastně a neopětovaně zamilovaný do kokršpanělky od sousedů, až se z toho roznemohl a skončil v péči veterináře (27). Pes je sice hravý a nikdy nezapomene, kde má hračky (66), ale přesto je u Columbů považován za statický prvek, jelikož je jediným televizním fanouškem v rodině. Televizi totiž miluje a přímo ji hltá, a když se mu pořad nelíbí, je znuděný a apatický (43). Kromě sousedovic kočky jej totiž stejně k rychlejšímu pohybu nic nepřiměje (30). Snad jedině, když jej paní Columbová nebo poručík venčí, což se děje pětkrát denně (53), (64). Proto také nelze nazvat poručíkův pokus dát – pod ušlechtilou záminkou ochrany paní Columbové – Psovi výcvik jinak než pošetilostí. Již po prvním pokusu totiž cvičitelka poručíkovi doporučuje, aby raději paní Columbovou naučil karate (44). Ale i když to není pravda, přesto poručík o Psu tvrdí, že je cvičený (41). Přitom se ale snaží Psa dále vychovávat a provádí další pokusy, jak jej učinit užitečným. Nechává jej kupříkladu hlídat auto, případně plášť v autě (23), (32), (36), (49), ale zjevně sám v nějaké viditelné pokroky nevěří. Psa nakonec vylučují i ze psí akademie, neboť zde svojí netečností demoralizuje ostatní studenty (23). Ostatně mnohem větší radost než z akademie měl Pes nepochybně z darovaného koše, určeného k odpočinku (62). A tak nakonec zbývá jediný způsob, jak Psa alespoň trochu prakticky využít, a to díky jeho zálibě v dlouhém a úporném štěkání. Když totiž začne Pes štěkat, tak neví, kdy má přestat (23), (30). A vzhledem k tomu, že každý pes by měl přece jenom i něco dělat, snad by tedy mohl alespoň trochu hlídat (23) a zahánět vetřelce hlukem. Pes je sice rád ve společnosti
31
lidí (23), ale celkově vyvíjí mizivou aktivitu (57), (62) a celkem zbytečně jej poručík nabádá, aby se choval jako slušný pes (30). I když, pravda, tu a tam Pes přece jen neposlušný bývá (67). Ale ať je to jak chce, poručík na Psa nedá dopustit a navzdory pestré škále jeho psích nedostatků o něm shovívavě říká: „To je policajtův pes, ne policejní pes.“ (23). A i když ví, že Pes nepatří zrovna k těm úplně nejchytřejším (50), láskyplně jej poškrábe a podotkne: „Hele, jsi jenom pes, nejsi univerzitní profesor!“ (44).
32
VI. Šťastný to muž! Miluji paní Columbovou! Miluji tu báječnou dámu bystrou jako Červená Karkulka a moudrou jako Babička Boženy Němcové! Uznávám – můj cit je trochu nekritický – jako ostatně každý cit – a ke všemu mám o paní Columbové informace pouze od jejího manžela, poručíka Columba, který svou ženu také zbožňuje. Šťastný je muž, jehož kvality umí jeho žena ocenit, a šťastný je poručík Columbo, o kterém si jeho žena myslí, že je druhým nejlepším mužem, hned po nějakém chlápkovi z rádia (8), a dokonce uznává, že je vůbec nejlepší ze všech na dělání omelet (3). Šťastný je poručík Columbo, kterému žena pomáhá, když má potíže s pamětí, a nezištně mu poradí, aby si dělal uzly na kapesníku. Šťastný je poručík Columbo, jehož manželka jde ve své obětavosti až tak daleko, že se mu stará i o tužky, které neustále ztrácí nebo hledá po kapsách, a každý den mu proto dává novou (1). Dokonce na jednu z nich nechala něco vyrýt (2). Šťastný je poručík Columbo, který má ve své manželce chápavou životní družku, která jej i přes jeho nedostatky věrně miluje. Má ho ráda i přesto, že si myslí, že je zabedněnec (53), že by neměl být tak fádní (69), že by měl být více všímavý a ctižádostivý (4), že mívá bláznivé nápady (7) a že by měl něco dělat s tou svojí podezřívavostí (1). Miluje ho, i když se domnívá, že by měl vypadat více sexy (57), a s tím asi souvisí i její tužba mít v ložnici vodní postel (47). Miluje ho i navzdory jeho nemožnému obleku a prozatím se spokojuje s tím, že mu alespoň vypere baloňák (40). Nemiluje ho ale zase tolik, aby mu dovolila mít doma v obývacím pokoji hrací automat (45). Šťastný je poručík Columbo, o kterého manželka ráda pečuje (63), pomáhá mu, když mu není dobře, a mívá o něj strach (65). Paní Columbová totiž je, krátce a stručně řečeno, velmi vázaná na svoji rodinu (35). Paní Columbová je milá žena (53), bruneta s vlasy vyčesanými do drdolu (29), nosí náušnice (66), nerada se opaluje (67) a myslí si,
33
že není fotogenická (53). Má problémy s nadváhou (18) a nikdy nebyla štíhlá (26), a patrně proto kvůli tomu doma při vaření nepoužívá máslo, ale margarín (28). Ze stejného důvodu patrně rovněž i sportuje (3). Hraje totiž bowling (12) a každý čtvrtek pak s poručíkem kuželky (62) a v kuželkovém klubu mívá každý rok slavnostní večírek (20). A patrně tam také vydražila v tombole za osmdesát dolarů stoličku z plechovek od kávy (59). I o poručíkovi si ale myslí, že by potřeboval více pohybu (28), a tak si alespoň občas společně zajdou na baseball (2). Smysl pro sport získala paní Columbová patrně od své matky, která sportovala až do vysokého věku, než si nakonec zlomila kyčel na skateboardu (60). Za povšimnutí ale stojí, že – jak tvrdí poručík – mu paní Columbová při tanci na svatební hostině připadala lehoučká jako měsíční svit (60). Nicméně teď ji má rád v každém případě takovou, jaká je (26). Paní Columbová skvěle zpívá (32) a ráda a dobře tančí, protože tanec prostě miluje (60), (32). Ostatně naučila pořádně tančit i poručíka (60) a navzdory tomu, že on sám tančí na veřejnosti nerad a domnívá se, že má na tanec obě nohy levé (32), ho vždycky tancem utahá (60), kupříkladu na policejním plese (57). Paní Columbová se stará o rodinný společenský život (20), ráda se dobře baví, ale někdy se nechá trochu unést (29). Hodně čte (28), (43), zejména noviny, které každý den přináší donášková služba (7), a to úplně celé včetně lodních zpráv (45). Nejraději má ale rubriku Rady zhrzeným láskám a společenskou rubriku (39), a tak není divu, že se vyzná v celebritách (69). Navštěvuje večerní kurzy (43) a ve večerní škole také složila zkoušku z účetnictví (42), a stará se proto poručíkovi o daně (8). Má ráda pořádek v účtech a v tom je důsledná (34). Ale nejen v účtech, ale i v domácnosti. Je velmi čistotná (53) a rozhodně nedovolí, aby si poručík bral do bytu vzorky bláta, které nasbíral při vyšetřování (49). Je to rovněž paní Columbová, kdo se doma stará o nákupy (24). To, co se má nakoupit, si přitom zapisuje černou tužkou na obočí, protože jinou tužku v kabelce nemá (18). Paní Columbová moc ráda nakupuje, dokonce tak ráda, že přitom zapomene úplně na
34
všechno – i na to, že na ni poručík venku čeká (6). Přestože nakupuje každý den (14), stejně co chvíli na něco zapomene a telefonuje kvůli tomu poručíkovi (13), a proto i on chtě nechtě často nakupuje (19), (21), (42). Na nákupy paní Columbová používá většinou poručíkovo auto (14), (42), ale má i své vlastní (20), a to zeleného sedana (56). Paní Columbová není na rozdíl od poručíka Columba žádný technický zpátečník, protože si jako jedna z prvních v ulici pořídila počítač. Poručík se naopak počítačům vyhýbá, počítače jsou pro něj španělská vesnice a píše na nich jen dvěma prsty (52), (57). Techniku prostě poručík nemiluje, vždyť ani neví, co je fax, a v ulici byl určitě poslední, kdo si objednal elektrické otevírání garáže (52). Uvažuje ale o koupi mobilního telefonu, aby mohl paní Columbové častěji telefonovat (63). Celkově se ale zdá, že poručík je proti paní Columbové spíše hravý typ, kupříkladu na ní zkouší karetní triky, které se naučil (46). Paní Columbová je citlivá dáma a o nebezpečích, která přináší práce detektiva, s ní proto poručík nemluví – ví totiž, že by hned začala brečet (24). A vůbec se paní Columbová nechce bavit o smutných věcech, třeba o pohřbívání a o posledních věcech člověka (67). Paní Columbová si ale stejně nakonec se vším poradí, protože má na každou životní situaci nějaké přísloví (7). Je ovšem poněkud upovídaná, ale poručík to řeší s přehledem: „Klidně si mluv, ale já zavěsím,“ říká do telefonního sluchátka, nebere-li hovor konce (26). Ale pokud občas začne paní Columbová vyvádět, tak poručík nemluví do té doby, dokud si není jistý, že je to bezpečné (55). Paní Columbová je na kytičky (37), (53) a miluje zejména africké fialky (11). Kytičky má tak moc ráda, že s nimi prý dokonce mluví (37), ale paradoxně je to nakonec poručík, koho vidíme s květinami rozprávět (46). U paní Columbové je ale potíž v tom, že jí květiny chcípají pod rukama (53), ale i přesto jí poručík občas nějaké donese (14), (30), (41). Zajímavé také je, že ač vaření zrovna k zálibám paní Columbové nepatří (26), (42) a výsledky jejího snažení bývají nevalné, přesto je
35
ctitelkou kuchařské televizní show a přesně se řídí předváděnými recepty (17). Ale to, že paní Columbová neumí vařit, poručíkovi nevadí. Naopak. Dodává mu to odvahu, aby to zkoušel sám (42), protože on se sám o sobě domnívá, že je nejhorším kuchařem na světě (3). Ale je to z jeho strany pouze hodně veliká skromnost, protože poručík, na rozdíl od paní Columbové, prokazuje v oboru kuchařství znalosti velmi pozoruhodné (42). Paní Columbová také miluje koktejly (29), je blázen do marmelád (53) a má ráda čaj, přičemž cukr do šálku vkládá lžičkou a nikoliv kleštičkami (67). Paní Columbová má ráda televizní seriály (53), (63), muzikály (32), ale zbožňuje i klasiku a moderní hudbu (34). Ne moc dobře hraje na piáno, ale přitom je blázen do Chopina. Podle poručíka by se ale Chopin obracel v hrobě, kdyby ji slyšel hrát (53). Při úklidu si paní Columbová brouká pořád stejnou melodii (68), ale není to její oblíbená melodie z opery Giacoma Pucciniho Madam Butterfly (34), nýbrž úplně jednoduchá písnička, kterou se poručík usilovně snaží naučit na klávesy, aby ji pak mohl paní Columbové zahrát k narozeninám (68). Paní Columbová rovněž sbírá autogramy (10), (57) a nejvíce ji zajímají autogramy politiků (52). Trochu také maluje, a to tak, že vyplňuje předem očíslované plošky příslušnými barvami (30). Proto se jí také poručík Columbo pyšně chlubí, že jistý slavný malíř srovnával svůj malířský talent s jeho talentem detektivním a co více – poručíka dokonce vyportrétoval (50)! Paní Columbová je machr na křížovky (40), (61), ale nejen na ně. Vždyť za poručíka vyřešila neobyčejně obtížnou hádanku s pytlíky zlata, kterou se baví členové spolku lidí s nejvyšší inteligencí (40). Nicméně i přesto všechno je podle poručíka trochu pomalá, protože v kině nikdy neuhodne vraha (21), a nic přitom nepomáhá, že ji poručík bere do kina často (43). Zajímavé ale je, že i paní Columbová považuje svého poručíka za poněkud zdlouhavého – říká, že by byla nerada v situaci, aby spěchala a musela se přitom na něj spoléhat (20). A také o něm říká, že dokáže druhé pěkně otravovat (2). Ti dva si ale spolu přesto velmi dobře rozumějí. Poručík se například paní Columbové svěřuje s tím, jak probíhá
36
pátrání (2), (4), (7), (27), (40), (41), (42), (45), (47), (49), (50), (54), a když se mu zadrhne případ, povídá si s ní. Probíhá to tak, že ona mluví o něčem jiném, odvede mu myšlenky a on si tím vyčistí hlavu (23). Jindy zase, když se poručík dostane s případem do slepé uličky a neví jak dál, ukáže mu paní Columbová článek z nějakého časopisu ze supermarketu o telepatovi, který přijde na místo zločinu, chvíli se tam nějak motá a případ vyřeší (46). Ale všeho s mírou – i s tím porozuměním – když se totiž poručík s paní Columbovou pokoušejí společně vzpomenout na to, co bylo včera nebo předevčírem, na ničem se neshodnou (13). Paní Columbová miluje horko a je jí pořád zima (62) a rozčilují ji zmrzlináři, kteří jezdí před obědem a kazí dětem chuť k jídlu (12). Léta si též zapisuje sny, protože je jimi fascinována (50). Pobolívá ji žaludek (15), ale trpí kupříkladu také kleptomanskými sklony, neboť občas ukradne popelník v nóbl restauraci, čímž přivádí poručíka Columba do trapných situací (14). Paní Columbová vyhrála zájezd lodí v tombole Společnosti Božího jména (29), (35) a tvrdí, že film Občan Kane byl mistrovský (44). Má ráda dýmku (1), ale pro doutníky to neplatí. Poručík sice domů přináší darovaný sprej, odstraňující zápach doutníkového kouře (52), ale není mu to nic platné, protože je po hlasitém pokárání vypuzen i s doutníkem na verandu (63). Nicméně je paní Columbová shovívavá – tvrdí, že kouření je dědičné (65). Výjimečná je nepochybně shoda šťastných okolností, která tak často přivádí nebývale široké zájmy paní Columbové do blízkosti vrahů a vražedkyň vyšetřovaných poručíkem Columbem. Posuďte sami, alespoň ve stručném výčtu. Paní Columbová viděla několikrát všechny filmy filmové hvězdy Nory Chandlerové, jinak dvojnásobné vražedkyně (14), a léta již používá kosmetiku vyráběnou společností, jejíž majitelkou je půvabná vražedkyně Viveca Scottová (18). Zbožňuje kandidáta na senátora Nelsona Haywarda, pozdějšího vraha (20), a je celá pryč ze zpěváka Tommyho Browna, rovněž dvojnásobného vraha. Má doma všechny jeho desky, a dokonce byla s poručíkem na jeho koncertu
37
(24). Sportovec a vypočítavý vrah Milo Janus zase pro změnu zaháněl paní Columbové deprese z nadváhy svým televizním pořadem a zachránil tak poručíkovi manželství (26). Paní Columbová si dala udělat stejný účes jako hvězda filmových muzikálů Grace Wheelerová, která se ale rovněž stala vražedkyní (32). Poručík s paní Columbovou rovněž zhlédli v televizi kouzlo s vodní nádrží z Madison Square Garden, provedeném iluzionistou a vrahem s uměleckým jménem Velký Santini (36), a na dovolené pak dokonce kouzelnické zmizení tygra přímo z pódia (46). Paní Columbová je také fanynkou televizního seriálového inspektora Lucerna, jehož herecký představitel Ward Fowler také vraždil (38). Paní Columbová velmi fandí spisovatelce detektivek Abigail Mitchellové, pozdější vražedkyni, a její knihy si v knihovně zamlouvá vždycky jako první (41). Paní Columbová vzala svého poručíka na film Vrah – dílo televizní a filmové manažerky a také vražedkyně Kay Freestoneové (43). V minulosti paní Columbová absolvovala dvoudenní sezení u psychologa a později odhaleného krutého zabijáka doktora Erica Masona (44) a spolu s poručíkem taktéž navštívila show irského básníka a nakonec i vraha Joe Devlina (45). V průběhu vyšetřování podvodného vražedného telepata Elliota Blakeho se zase ukáže, že se zajímá o parapsychologii (46), a v případu v sexuoložky a vražedkyně Joan Allenbyové zase to, že přečetla její knihu Komplex kurtizány a že zejména kapitola o sexuální fantazii ji velmi zaujala (48). Paní Columbová rovněž pravidelně sleduje kriminální pořad Wade Anderse, jinak záludného člověka a vraha, a dokonce se jí po zhlédnutí jednoho z pořadů zazdálo, že prodavač v obchodě se zeleninou vypadá jako jeden z podezřelých (57). Paní Columbová se ale díky přímo až neamericky renesanční šíři svých zájmů bezděky dostává i do okruhu činností, týkajících se obětí vražd vyšetřovaných poručíkem. Shodou okolností si například doma s poručíkem pouštěla film s hercem Adamem Evansem, který byl zavražděn (54), a co upoutá ještě více, je to, že přečetla všech dvacet čtyři knih zavražděné romantické spisovatelky
38
Theresy Gorenové. Měla tuhle spisovatelku dokonce tak moc ráda, že poručíkovi tvrdila, že jej už nikdy nepustí domů, pokud jejího vraha rychle nevypátrá (55). Paní Columbová je zkrátka pozoruhodná žena se spoustou zájmů (42) a poručík ji má rád a neví, co by si bez ní počal (53). Poručík a paní Columbová dělají všechno společně (67), protože když nemají děti, tak mají alespoň jeden druhého (53). Souznění poručíka s paní Columbovou je takřka dokonalé, i když paní Columbové je trochu nepříjemné, že se poručíkovi potí nohy (61), (62). Poručík zase zná svoji paní Columbovou natolik důvěrně, že si pamatuje i značku jejích spodních kalhotek, a díky této znalosti pak usvědčuje vraha již zmíněné populární spisovatelky (55). A koneckonců tedy není nic divného na tom, že budou – paní Columbová a poručík – příští týden slavit výročí (14), a to stříbrnou svatbu. Poručík uvažuje v této souvislosti o stříbrném šperku jako o dárku (59), ale nakonec se zdá být téměř jisté, že jako dárek obdrží paní Columbová společný výlet do přírody, a nebo jí místo toho nechá poručík přestříkat její staré auto (59). I když ohledně toho času si zase poručík tak úplně jistý není a poněkud tápe – dost možná, že jsou s paní Columbovou už dvacet osm nebo dvacet devět let, ale co ví určitě, že to ještě nebylo třicet let, protože to by si pamatoval (53). Jisté ale je, že se ti dva znají už od střední školy a že v této době spolu chodili do kina na muzikály (32). Zrovna teď se ale věci mají tak, že poručík Columbo právě vyřešil další případ a neohrabaně vesluje na loďce napříč malým mořským zálivem, na jehož protější straně se nachází místní jachtklub. Právě tam má totiž dnes se svojí paní Columbovou schůzku (37) a pak spolu půjdou na večeři (34).
39
VII. Kdo je kdo „Hvězdy televizních seriálů nejsou stejnorodou skupinou osob. Některé jsou příjemným typem lidí, naučí se své role, dobře je zahrají a jdou domů. Jiní jsou temperamentní a libují si v chaosu a zmatku. Peter Falk byl zvláštní druh. Vracel se tehdy k televizní práci po úspěších ve filmu, a to dost neochotně, a měli jsme i dojem, že má vůbec vnitřní odpor k práci na televizních seriálech. Byl nedůvěřivý. Vždyť nás tehdy sotva znal a měl hned vložit pokračování své kariéry do našich rukou. Brzy jsme ale poznali způsob jeho obrany, a tou byla snaha získat kontrolu nad celou věcí. Takže srážka byla nevyhnutelná. Byl to ale mezi námi podivný druh soupeření, protože Falk byl neobyčejně inteligentní herec, s jakým jsme dosud nepracovali. Byl velmi sympatický a dokonce i uprostřed hádky jsme se neubránili pocitu sympatií k němu. Metody jeho a naší práce se sice velmi lišily, ale pod drtivým časovým tlakem při výrobě televizního seriálu jsme museli činit rychlá rozhodnutí, a tak jsme pokaždé spory odkládali do další krize. Falk byl přemýšlivý, neměl rád spěch a chtěl, aby mu vždy zůstala možnost volby. Jakýmsi podivným řízením osudu se přitom stále více podobal Columbovi – chytrostí, hloubavostí a zálibou věci jen naznačovat, ale neříci.“ (William Link a Richard Levinson v rozhovoru nazvaném „Jak jsme stvořili Columba a jak nás pak málem zničil“). ***
40
Peter Falk Peter Falk (*1927 †2011) byl americký divadelní, filmový a televizní herec a příležitostný producent, režisér a scénárista, jehož rodové kořeny byly národnostně velmi pestré. Jako malé dítě přišel v důsledku nemoci o oko, což mu sice později poněkud komplikovalo začátky profesionální herecké kariéry, ale na druhou stranu v něm toto postižení mobilizovalo vnitřní sílu, se kterou se naučil překonávat překážky. Po maturitě v roce 1945 studoval sociální, hospodářské a politické vědy a pracoval jako finanční expert. Osudově ho však přitahovalo divadlo, a tak když začal v roce 1955 žít v New Yorku, cele se herectví věnoval a zakrátko již debutoval v první broadwayské inscenaci. Posléze na sebe nenechaly dlouho čekat ani první filmové role a pak už jich následovaly desítky, a to nejen ve filmu, ale i v televizi, a jejich tok zastavila až v roce 2009 hercova nemoc. Peter Falk byl jediným filmovým představitelem poručíka Columba, a to po dobu neuvěřitelných třiceti pěti let – od první epizody z roku 1968 až k té poslední v roce 2003, a to celkem v šedesáti devíti pokračováních. Peter Falk byl dvakrát ženatý a měl dvě adoptované dcery. William Link a Richard Levinson William Link (*1933) a Richard Levinson (*1934 †1987), přátelé od školních lavic, milovníci záhad, tajemství a magie, ale především plodná a veleúspěšná autorská dvojice v oboru filmových a televizních scénářů. Link s Levinsonem se stali duchovními otci hned několika známých televizních seriálových postav, ale celosvětovou proslulost si získala jen jediná – poručík Columbo. Přitom byla původně tato postava jejich únikem od rutinních amerických seriálových detektivních příběhů plných automobilových honiček, střelby a násilí, a cíleně proto také byla koncipována zcela opačně. Poručík Columbo se nepere, nestřílí
41
a vlastně ani neudělá rychlejší pohyb – o jeho autě, které má co dělat, aby vůbec dojelo tam, kam má, ani nemluvě. Charakteristické rysy poručíkovy postavy nebyly ale u jeho tvůrců tak zcela bez inspirace v minulosti. Sami prozradili, že se při poručíkově psychologické stylizaci zhlédli v postavě vyšetřujícího soudce Porfirije Petroviče z románu Zločin a trest Fjodora Michailoviče Dostojevského (*1821 †1881) a kombinaci nedbalosti a pronikavého intelektu zase nalezli u kněze – detektiva otce Browna, stvořeného spisovatelem Gilbertem Keithem Chestertonem (*1874 †1936). Do natáčení jednotlivých epizod pak s oblibou zasahoval i hlavní herecký představitel, a to velmi tvrdohlavě, pokud se rozhodl nějaký nápad prosadit. Seriálová postava poručíka Columba již přitom měla u svých tvůrců literární, filmový, ale i divadelní předobraz na začátku šedesátých let minulého století, přičemž první filmová epizoda s poručíkem Columbem s Peterem Falkem v hlavní roli pak byla natočena v roce 1968. Naplno se ale práce na televizním seriálu rozběhla až v roce 1971, kdy naše autorská dvojice dokázala pod velikým časovým tlakem vyprodukovat první epizody seriálu během několika měsíců. Tvorby scénářů pro další epizody seriálu se pak postupně ujala i řada dalších autorů, ale své stvořitele má poručík Columbo jenom dva – Williama Linka a Richarda Levinsona. Petr Haničinec Prakticky celý život herce Petra Haničince (*1930 † 2007) souvisel s divadlem, především s pražským Divadlem Na Vinohradech, kde působil třicet sedm let, a také s televizí a s filmem. Byl typem herce předurčeného ke ztvárňování mužných postav a takové postavy ztvárňoval v televizních a filmových dílech především v sedmdesátých a v osmdesátých letech dvacátého století. Jeho hluboký hlas se dobře hodil i pro práci v dabingu a jednou z jeho
42
oceňovaných rolí je i role poručíka Columba v patnácti epizodách seriálu. Dalimil Klapka Osoba herce Dalimila Klapky (*1933) je spjata zejména s Realistickým (nyní Švandovým) divadlem v Praze na Smíchově, kde působil třicet tři let, ale i s působením v řadě dalších divadel. Z filmu je znám spíše z menších rolí. Dalimil Klapka také přes dvacet let působil jako pedagog na Pražské konzervatoři. Umělecky se vydatně realizoval v dabingu a jeho zdaleka nejpopulárnější rolí v tomto oboru je postava poručíka Columba, kterému propůjčil hlas v padesáti čtyřech epizodách seriálu.
43
VIII. Co je co Acapulco V epizodě To je vražda, řeklo portské je zavražděn majitel proslulé vinice, kterého mezitím marně očekává jeho snoubenka v Acapulcu. Acapulco je důležitý mexický přístav a význačné turistické letovisko na pobřeží Tichého oceánu. Má šest set tisíc obyvatel a historickou součástí města je pevnost postavená kdysi na obranu proti pirátům. Africké fialky Vrah v epizodě Džungle ve skleníku je sice rafinovaný a nesympatický, ale zabývá se ušlechtilým koníčkem, a tím je botanika – věnuje se totiž pěstování orchidejí. Jeho záliby využívá poručík Columbo a přináší od paní Columbové v květináči několik zubožených rostlinek, o nichž tvrdí, že to jsou africké fialky. Činí tak v naději, že se poničené výpěstky pod odbornou botanickou péčí znovu vzchopí. Pokud jde o ty milé a hezké květinky – africká fialka pochází, jak již název napovídá, z Afriky, a to z tropických pralesů na území dnešní Tanzánie. Její rozšíření v Evropě je přitom spojováno s osobou barona Waltera von Saint Paul-Illaira (*1860 †1940), který poskytl vzorky květin v roce 1893 botanické zahradě v Hannoveru a na jeho počest se pak africkým fialkám začalo říkat saintpaulia. Dnes jsou africké fialky patrně nejpěstovanějšími domácími rostlinami a po celém světě existují četné zájmové spolky jejích pěstitelů. Pěstování afrických fialek má ovšem svá pravidla, kterým se patrně paní Columbová zpronevěřila, a úspěšný výsledek se proto nedostavil. Nicméně i přesto, že si poručík Columbo počíná při vyšetřování vraždy jako vždy rychle a efektivně, je blahodárná
44
botanická léčebná kůra z vrahových rukou ještě rychlejší a poručíkovi jsou překrásné svěží znovuzrozené květinové exempláře předány ještě před tím, než stačí vraha usvědčit. Americký fotbal Prostředí, ve kterém se odehrávají příběhy epizod Rozhodující zápas a Vrabec v hrsti, je prostředí sportovního klubu amerického fotbalu a rovněž v epizodě Vražda na videu se poručík Columbo při vyšetřování inspiruje televizním přenosem utkání amerického fotbalu. Americký fotbal je ve Spojených státech amerických velmi populární hra a tvoří spolu s baseballem a basketbalem americký národní sportovní triumvirát. Historie amerického fotbalu začíná v devatenáctém století v Anglii, kde se pozměněním pravidel klasického fotbalu zrodilo ragby. Revoluční změna, kterou ragby přineslo, spočívala v tom, že se do míče již nadále nejen kopalo, ale mohl se brát i do rukou a utíkat s ním k soupeřově svatyni. V prostředí amerických univerzit tehdejší doby pak byla pravidla ragby dále domyšlena až do podoby dnešních pravidel amerického fotbalu. Balistika V epizodách Semínko pochyb, Podivní spojenci, Rozbouřené vody, ale i v dalších epizodách, se stává klíčovým důkazním prostředkem k usvědčení pachatele střelná zbraň či střela z ní vypálená. Odpovědi na otázky, týkající se střelných zbraní a střel, nám pak dává vědní disciplína zvaná balistika. Za zakladatele teoretické balistiky je pokládán švýcarský matematik Leonard Euler (*1707 †1783), přičemž základy kriminalistické balistiky, tedy balistiky zabývající se střelnými zbraněmi, střelivem a okolnostmi střelby v souvislosti s pácháním trestných činů, byly následně položeny v době a na místě, kde byly s kriminalitou páchanou střelnými zbraněmi největší problémy, tedy
45
v prvních desetiletích dvacátého století ve Spojených státech amerických. Důležitým úkolem kriminalistické balistiky je sice zkoumání zbraní a střeliva, vyhledávání a zajišťování stop způsobených střelbou a zjišťování a zkoumání okolností střelby, nicméně jejím stěžejním posláním zpravidla v konkrétních případech bývá identifikace střelné zbraně podle vystřelených střel a nábojnic. I poručík Columbo si je velmi dobře vědom důležitosti balistiky a kupříkladu při svém londýnském studijním pobytu v epizodě S dýkou v mysli neopomene navštívit balistickou laboratoř v New Scotland Yardu. Baset Poručík Columbo se na první pohled zdá být osobností, která bývá označována výrazem „konzistentní“. Je totiž neměnný, čitelný a předvídatelný. Stále tentýž uválený svrchník, stále tytéž rozšmaťchané boty a čpící doutník a k tomu ještě auto, které vypadá, že je právě na cestě z místa havárie na vrakoviště. Tahle poručíkova konzistence je sice klamná a zakrývá podstatnější součást jeho osobnosti, totiž úpornost a břitký úsudek, nicméně poručíkův pes, baset, neobyčejně příhodně harmonizuje svým statickým a melancholickým zjevem s poručíkovou lstivě předstíranou roztržitostí a nedovtipností. Psí plemeno basetů vzniklo již ve středověku ve Francii, ale oficiálně bylo ustaveno až v roce 1875 ve Velké Británii. Asi ani největší milovník tohoto psího plemene by neřekl, že baseti jsou krásní psi. Jsou malí, vrásčití a mají příliš dlouhé uši. Mají také sklon k obezitě a už na první pohled jsou leniví. Jsou však pro svou dobromyslnou a přátelskou povahu dobrými společníky a jejich neagresivita a mimořádná snášenlivost je činí oblíbenými v domácnostech s malými dětmi. Baseti bývají ale využíváni i jako psi lovečtí. V těchto případech jsou nasazováni ve smečkách, kde pak nabývají rozhodnosti a vytrvalosti.
46
Beretta V epizodě Planý poplach je řeč o pistoli značky Beretta, kterou, jak se poručík Columbo původně domníval, měla být zavražděna spolumajitelka oblíbeného časopisu. Pistole značky Beretta vyrábí italská zbrojovka Fabbrica d’Armi Pietro Beretta S.p.A., která nejenže je nejstarší zbrojovkou na světě, ale je vůbec nejstarším průmyslovým podnikem na světě. Je to k neuvěření, ale tato zbrojovka byla založena v roce 1526, tedy v době, kdy se ještě bojovalo pomocí mušket! V současnosti se zde kromě pistolí vyrábí i další druhy ručních zbraní – populární jsou zejména brokovnice, ale i lovecké a sportovní zbraně. Komerčně se společnost nejvýrazněji prosadila v roce 1985, kdy zvítězila ve výběrovém řízení na dodávku pěti set tisíc pistolí pro armádu Spojených států amerických v souvislosti s přechodem této armády na standardy Organizace Severoatlantické smlouvy. Pistolemi Beretta jsou rovněž vyzbrojeny policejní sbory v řadě států Spojených států amerických. Hlavní předností pistolí Beretta je dlouhá životnost (počítá se s třiceti tisíci výstřely) a výjimečná spolehlivost (testy potvrzují nejvýše 0,07 promile závad z celkového počtu výstřelů). Beverly Hills Beverly Hills, o kterém je občas řeč a kde se občas nalézá i poručík Columbo, je město v západní části metropolitní oblasti Los Angeles a spolu se sousedními oblastmi tvoří jeden z nejbohatších regionů celých Spojených států amerických. Město samo má třicet pět tisíc obyvatel a sídlí zde společenská smetánka Los Angeles. Neobyčejně půvabně se zde proto vyjímá poručíkův automobil i jeho nonšalantně obnošený, neobyčejně originálně barevně sladěný oděv a rovněž věrně jej doprovázející odér těch vůbec nejlevnějších doutníků.
47
Bitva u Gettysburgu V letech 1861 až 1865 probíhala ve Spojených státech amerických občanská válka, známá pod označením Sever proti Jihu. Příčin měla několik – touhu jižanských států po větší autonomii a zájem na dalším rozšiřování otroctví, a naopak touhu severských států po svobodném podnikání a omezování dalšího růstu otroctví. Síly byly na obou stranách vyrovnané a oním jazýčkem na vahách, který zvrátil vývoj války ve prospěch severských států byla monumentální bitva u pensylvánského městečka Gettysburgu. O její velikosti svědčí to, že se jí na obou stranách zúčastnilo celkem 160 tisíc vojáků, a z toho jich bylo celkem 46 tisíc zabito, zraněno nebo zajato. Bitva probíhala ve dnech 1. až 3. července 1863 a zlomem v jejím průběhu byla neúspěšná bojová operace jižanské armády, tzv. Pickettův útok, kterým se vojenský sbor generála George Picketta (*1825 †1875) během třetího dne bitvy neúspěšně pokoušel, spolu s dalšími dvěma armádními sbory, prorazit střed obrany armády severských států, umístěné na opevněné vyvýšenině zvané Cemetery Ridge, neboli Hřbitovní návrší. A nedivme se tedy radosti a dojetí penzionovaného generála, který v epizodě Velké podvody nachází mezi dárky k narozeninám velké modelové zobrazení této bojové operace. Bostonský čajový večírek Při rozpustilém maškarním večírku, pořádaném na oslavu mimořádně vysoké výhry v loterii, se v epizodě Smrt bere jackpot objevuje v souvislosti s historickým kostýmem ústřední postavy příběhu termín „bostonský čajový večírek“. Jedná se o narážku na jednu z konfliktních historických epizod, kterou ve druhé polovině osmnáctého století gradovala roztržka mezi Britským impériem a jeho americkými državami – ty byly tenkrát součástí tohoto impéria. Podstata věci spočívala v tom, že američtí obchodníci bojkotovali na protest proti vysokým clům
48
spotřební zboží dovážené Východoindickou společností do Ameriky – v tomto případě se jednalo o čaj. Celá záležitost po dalších peripetiích skončila dne 16. prosince 1773 v přístavu v Bostonu vyhozením několika set beden s lisovaným čajem z lodí do moře. Celkové napětí mezi znesvářenými stranami nicméně dále narůstalo a vyvrcholilo dne 4. července 1776 odtržením zámořských území od britské říše a vyhlášením nezávislosti. Broadwayský muzikál Vražedkyní je v epizodě Zapomenutá dáma stárnoucí muzikálová hvězda a v souvislosti s muzikálem se zde objevuje termín „broadwayský muzikál“. Broadway je newyorský široký a dlouhatánský bulvár, klikatící se severojižně Manhattanem, který je pověstný existencí velkého množství muzikálových a činoherních divadel, představujících ve svém oboru světovou extratřídu. Pojem „broadwayský muzikál“ se proto v širším smyslu používá jako synonymum pro jakýkoliv kvalitní a úspěšný muzikál. Broker V epizodě Smrt bere jackpot se budoucí vrah dozvídá, že se ocitl finančně na mizině – oznamuje mu to jeho broker. Tato skutečnost se pak spolu s chamtivostí a vysokou výhrou v loterii stává motivem k vraždě. Broker je obchodník s cennými papíry, který tyto obchody provádí za provizi na účet svého zákazníka. Tím se liší od dealera, který takové obchody provádí na svůj vlastní účet a sám nese veškerá rizika. Carnegie Hall a Nashville „Carnegie Hall a Nashville, to nejde k sobě!“ Takto lakonicky shrnuje poručík Columbo v epizodě Vražda podle plánu důvody svého podezření vůči vrahovi úspěšného podnikatele. Má-li totiž
49
zavražděný podnikatel, jinak vášnivý posluchač country hudby, ve svém automobilu naladěnou rozhlasovou stanici vysílající výhradně hudbu takzvaně vážnou, pak již tato samotná skutečnost vzbuzuje v poručíkovi silné podezření. Carnegie Hall je newyorská koncertní síň postavená v roce 1891 podle návrhu architekta Williama Tuthilla (*1855 †1929) a pořádají se zde především koncerty vážné hudby. Nashville je pak hlavní město amerického státu Tennessee a také hlavní středisko americké country hudby. CIA V epizodě Columbo jde pod gilotinu hrají při psychologickém experimentu důležitou roli pozorovatelé ze CIA, v epizodě Krize identity se zase pachatel vraždy, agent CIA, pokouší setřást poručíka Columba ze stopy pomocí svých styků v této organizaci a v epizodě Velké Podvody se pro změnu snaží vrah udělat na poručíka dojem narážkami na svoje známosti v CIA. Zkratka CIA znamená Central Intelligence Agency, čili Ústřední zpravodajská služba. Je to zpravodajská služba Spojených států amerických určená pro špionáž a operace v zahraničí. Vznikla v roce 1947 jako nástupkyně předchozí tajné služby OSS, tedy Office of Strategic Services, neboli Úřadu strategických služeb. Ředitele Ústřední zpravodajské služby jmenuje prezident Spojených států amerických a jemu je také ředitel za činnost organizace odpovědný. Dohled nad činností Ústřední zpravodajské služby vykonává Kongres Spojených států amerických. Cioppino Velmi pozoruhodné je společné soužití malíře a jeho tří žen – bývalé manželky, současné manželky a milenky – v epizodě Vražda jako autoportrét. Vztahy účastníků jsou svázány spletitými uzly a na konci tohoto propletence se nalézá vražda. A až mysticky působí poslední společná večeře této čtveřice, při které je podáváno jídlo
50
s tajuplným názvem cioppino. Je to jídlo připravované z čerstvých ryb a mořských plodů s velkým množstvím rajčat, česneku a oregana. Podává se v silném vývaru a patří k němu také láhev dobrého vína. Původ má cioppino v italské rybářské čtvrti San Francisca. Na cioppinu si pak v epizodě Smrt ve sklence vína pochutnává i poručík Columbo. Clonové číslo Obětí vraždy se v epizodě Smrt bere jackpot stává výherce jackpotu – tedy hlavní výhry v loterii, která v tomto případě obnáší desítky miliónů dolarů. Výherce je povoláním fotograf, a tak nepřekvapí, že vítězná vylosovaná čísla byla částí číselné stupnice tzv. clonového čísla, která se nachází na objektivech fotoaparátů. Kvalitní fotografie se na fotoaparátech používajících celuloidový film dosahuje optimálním nastavením tří prvků – clony na objektivu (tedy regulací množství světla procházejícího čočkou objektivu a dopadajícího na citlivou vrstvu filmu, což se děje právě prostřednictvím nastavení clonového čísla), rychlosti závěrky (tedy délky expozice filmu) a citlivosti filmu. Správným nastavením těchto prvků se pak fotograf při práci vyrovnává s danými světelnými podmínkami, rychlostí pohybu fotografovaných objektů a s potřebou ostrého zobrazení objektů na fotografii. CNC Vražedkyní je v epizodě Předveď dokonalou vraždu dynamická a všehoschopná manažerka televizní stanice CNC. Tato televizní stanice sice existovala jen ve fantazii tvůrců seriálu, nicméně dost možná se v roce 1980 právě touto zkratkou inspirovali zakladatelé skutečné televizní společnosti CNN neboli Cable News Network. Televizní společnost CNN byla, na rozdíl od imaginární CNC, založena jako televizní společnost poskytující nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně výhradně zpravodajství. Vysílání bylo úspěšné a postupně se sledování tohoto zpravodajského kanálu stalo
51
masovou záležitostí, a to nejen ve Spojených státech amerických, ale prostřednictvím mezinárodní odnože této společnosti CNN International i na celém světě. Colombo Poručíkovo příjmení Columbo bývá občas nepřesně uváděno jako Colombo. Colombo je přitom název největšího a nejdůležitějšího města státu Srí Lanka (do roku 1972 se tento stát jmenoval Cejlon). Město Colombo má letité kořeny, existovalo už ve starověku a bylo v průběhu staletí několikrát kolonizováno, naposledy Brity v roce 1796. Britové nakonec celý ostrov Cejlon sjednotili a učinili z Colomba jeho hlavní město. Hlavním městem sice Colombo v roce 1978 být přestalo, zůstalo však nejvýznamnějším obchodním přístavem oblasti. K občasnému nedorozumění ohledně záměny písmenka v detektivově příjmení u nás dochází patrně proto, že při uvádění epizod seriálu v sedmdesátých letech minulého století tehdejší Československou televizí, bylo z neznámého důvodu poručíkovo příjmení uváděno jako „Colombo“ a nikoliv správně „Columbo“. Zcela nečekanou souvislost má slovo „Colombo“ v oblasti zločinu. Jmenovala se tak totiž ve třicátých letech minulého století jedna z pěti hlavních skupin (tzv. „rodin“) newyorské mafie. Kuriózní je i přeřeknutí věhlasného advokáta v epizodě Columbo a vražda rockové hvězdy a rozčilené účastnice příběhu v epizodě Staromódní vražda, kteří si popletli poručíkovo jméno se jménem slavného mořeplavce a objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba. Columbovský efekt Originálním vyšetřovacím postupům populárního poručíka, zrozeným na psacích stolech autorů epizod seriálu a dotaženým k dokonalosti brilantním hereckým podáním hlavního představitele, se však překvapivě dostalo uplatnění i ve skutečném životě.
52
Metodě přechytračení protivníka předstíráním vlastní mentální nedostatečnosti prostřednictvím zdánlivé nesoustředěnosti, tlachavosti, roztržitosti a zapomnětlivosti s cílem přimět jej, aby nabyl pocitu jistoty a převahy a přestal být opatrný a takto stylizované situace pak v samém závěru využít překvapivým tahem ve svůj prospěch se říká „columbovský efekt“. Tato metoda je používána zejména při obchodních jednáních, při kterých je partner „columbovsky“ zpracováván pro samý závěr jednání, kdy se rozhoduje ve věci samé. Je ale také používána v policejní výslechové praxi ke stimulování ochoty vypovídat u sebejistých, emocionálně stabilních nebo agresivních osob. Termín „columbovský efekt“ užívají též britští lékaři pro chování pacientů, kteří prozradí, co je trápí, až na samém konci návštěvy v ordinaci. Daktyloskopie Téměř v každé epizodě seriálu jsou při vyšetřování vraždy poblíže oběti k vidění tišší a nenápadní muži, pečlivě zkoumající zejména kliky a zárubně dveří, zdi a okenní tabulky a šmejdící měkkými štětečky po předmětech v místnosti. Jsou to kriminalističtí technici, snažící se najít a sejmout otisky prstů nacházející se na místě činu. Jsou to odborníci uplatňující v praxi vědu zvanou kriminalistická daktyloskopie. Daktyloskopie je věda o otiscích papilárních linií na prstech, dlaních a chodidlech, a jejím smyslem je zajištění spolehlivé identifikace osob. Daktyloskopie vychází z prokázaného předpokladu, že pravděpodobnost shodných papilárních linií u dvou osob je tak mizivá, že prakticky nemůže nastat po celou dobu existence lidstva. Dále pak ze skutečností, že papilární linie jsou u každého člověka stejné od narození až do smrti a že je nelze ani zničit, pokud jejich odstraňování nedosáhne až k zárodečné vrstvě tkáně, jinými slovy, pokud nedojde ke zmrzačení. Podstatou otisku prstu je ulpění potu na povrchu předmětu, jestliže charakter povrchu takové přilnutí umožňuje.
53
Otisky prstů se následně zviditelňují jemným hliníkovým práškem a snímají daktyloskopickou fólií. Za duchovního otce daktyloskopie je pokládán český vědec Jan Evangelista Purkyně (*1787 †1869), který se jako první systematicky zabýval lidskými papilárními liniemi. Vědecké základy daktyloskopie pak položil anglický vědec Francis Galton (*1822 †1911) a základy jejího praktického využití anglický úředník působící v Indii William James Herschel (*1833 †1917). Detektor lži V epizodě Vrah zavolá v deset se důležitá svědkyně vraždy obává svého výslechu na tzv. detektoru lži, protože ví, že poručíkovi Columbovi při vyšetřování lhala. Detektor lži je populární označení přístroje, který se jmenuje polygraf. Význam tohoto přístroje spočívá v předpokladu, že vědomá lež vyvolává v organismu toho, kdo ji pronáší, nekontrolovatelnou, ale přitom měřitelnou vnitřní zátěžovou situaci. A že tedy při současném snímání vybraných fyziologických údajů (puls, krevní tlak, dýchání apod.) a po jejich odborném vyhodnocení, lze určit, zda vyslýchaný mluvil pravdu. Skutečnost je ale taková, že detektor lži lze za určitých podmínek oklamat, a proto bývá výslech jeho prostřednictvím pouze dobrovolný a výsledky slouží jen jako podpůrný důkaz. Digitalis Digitalis purpurea, neboli náprstník červený, je jedovatá bylina, vysoká přibližně jeden metr, s trsy nápadných zvonkových k zemi skloněných světlých až fialových květů. Původem je z jihozápadní Evropy a pěstuje se nejčastěji jako okrasná rostlina. Uplatňuje se však i v lékařství, protože z jejích jinak prudce jedovatých listů se vyrábějí léky pro léčení srdeční nedostatečnosti. A právě toho zneužil vrah v epizodě Smrtící korunka, když vpašoval povzbuzující lék vyráběný z této rostliny do organismu své oběti, která ovšem
54
žádnou srdeční nedostatečností netrpěla, a zemřela proto na selhání srdce. A s podezřením ze spáchání vraždy úplně stejným způsobem kalkuluje poručík Columbo rovněž při vyšetřování v epizodě Staromódní vražda. Diplomatická imunita V epizodě Případ diplomatické imunity se poručík Columbo pohybuje na tenkém ledě vysoké politiky a je nucen při vyšetřování dvojnásobné vraždy kličkovat v minovém poli politických a diplomatických zájmů. Vyšetřování mu přitom ztěžuje tzv. diplomatická imunita, která chrání hlavního podezřelého. Imunitou se v oblasti práva označuje osvobození určitých osob od možnosti trestního stíhání nebo omezení trestní pravomoci vůči těmto osobám. Určitou formu imunity mívají například hlavy států, členové parlamentu, soudci anebo, jako v našem případě, diplomaté. Imunita má historické kořeny ve středověku, kdy existovala ve formě tzv. exteritoriality, tedy jako vynětí určitého území, které by jinak podléhalo státní či královské moci, z této moci – typické bylo respektování azylového práva v kostelech a chrámech. Diplomatickou imunitou se konkrétně rozumí vyloučení trestního stíhání diplomatů a vysokých úředníků mezinárodních organizací a jejich rodinných příslušníků na území cizího státu. Formou exteritoriality jsou pak chráněny pozemky a nemovitosti zastupitelských úřadů, které jsou považovány za integrální součást státního území hostující země. Tato ochrana se rovněž vztahuje i na všechny věci nacházející se na těchto pozemcích a v těchto budovách a stejně tak i na všechny osoby zde se nacházející, a to i v případě, že samotné tyto osoby žádným druhem imunity nadány nejsou. Escargot V epizodách Případ diplomatické imunity, Odpočívejte v pokoji, paní Columbová a Nebezpečná hra si pochutnávají suarijský král, newyorský psychiatr a šachový velmistr na lahůdce zvané Escargot.
55
Escargot je francouzský výraz pro hlemýždě a v kulinářství je takto nazýván pokrm, zhotovovaný z vařených šneků. Samozřejmě ne každý hlemýžď se pro přípravu tohoto pokrmu hodí. Používáni jsou hlemýžď zahradní, hlemýžď balkánský a nejrychleji rostoucí hlemýžď africký. Jídlo samo je pak připravováno tak, že po očištění a usmrcení je hlemýžď vyjmut z ulity a povařen s česnekovým máslem a kuřecím bujónem nebo vínem a opětovně vložen spolu s dalšími ingrediencemi do ulity a takto servírován. Jídlo se pak jí pomocí speciálních kleštiček a speciální vidličky. FBI Občas bývá při vyšetřováních poručíka Columba řeč o FBI neboli Federal Bureau of Investigation, čili o Federálním úřadu pro vyšetřování, který tvoří spolu se CIA neboli Central Intelligence Agency, čili Ústřední zpravodajskou službou, dvojici institucí majících za úkol komplexně ochraňovat americké zájmy a bezpečnost. Federální úřad pro vyšetřování byl založen v roce 1908 jako reakce na v celostátním měřítku stále rostoucí závažnou kriminalitu a neschopností místních orgánů si s touto situací poradit. Zatímco je ovšem činnost Ústřední zpravodajské služby soustředěna výhradně do zahraničí, Federální úřad pro vyšetřování plní úkoly přímo ve Spojených státech amerických. Federální úřad pro vyšetřování přitom vyšetřuje zločiny, které jsou páchány buď ve více státech federace současně, anebo jsou natolik závažné, že se dotýkají zájmů celé federace. Seznam těchto závažných zločinů je vždy předem určen a bývá občas podle potřeby pozměňován. Forensic Unit V epizodě Na programu vražda se poručík zmiňuje o nutnosti zajistit na místě činu přítomnost forenzika a v epizodách Vražedné stopy a Vražda s příliš mnoha notami se již zde technici v černých kombinézách s nápisem Forensic či Forensic Unit, čili Forenzní jednotka, pohybují. Forenzními vědami se nazývají všeobecně
56
známé vědy, aplikované specifickým způsobem v trestních a v civilních věcech pro účely vyšetřování a dokazování (například za účelem zjištění totožnosti osob, příčin smrti, identifikace zbraně, pravosti listiny, zjištění chemického složení látky apod.). Některé vědní obory tak vlastně existují v podvojné podobě (medicína – soudní lékařství, chemie – forenzní chemie, psychologie – forenzní psychologie, genetika – forenzní genetika apod.). Souhrn forenzních věd se pak zkráceně označuje jako forenzika. Fort Knox V epizodě Není čas na umírání jsou poručíkovy profesionální schopnosti s nadsázkou přirovnávány ke schopnostem lupiče schopného vyloupit Fort Knox. Fort Knox je vojenská pevnost ve státě Kentucky. Postavena byla roku 1861 za americké občanské války a roku 1918 zde byla založena i vojenská základna. Pojmenována byla po Henry Knoxovi (*1750 †1806), prvním americkém ministru války. Nejznámější budovou ve Fort Knoxu je sklad federálních rezerv zlata a sama pevnost je tak proslulá důkladností svých bezpečnostních opatření, že bývá její název používán jako synonymum nedobytnosti. Fugu Fugu je japonský název ryby, která nemá šupiny, a ač se živí planktonem, mlži a drobnými korýši, jsou její ústa opatřena ostrými zuby. Asi dvacet pět druhů této ryby žije ve všech světových mořích, kde není příliš nízká teplota vody. Na první pohled se tedy zdá, že sama o sobě není tato ryba ničím pozoruhodná, nebýt ovšem jedné věci. Tou je neobyčejně prudký jed zvaný tetrodotoxin, kumulovaný v některých částech jejího těla, který používá jako součást své obrany při napadení predátorem. Tento jed činí její maso, pokud jde o požívání, smrtelně nebezpečné. Aby se dalo jíst, je třeba ho velice pečlivě a velice odborně upravovat. A tak již celá staletí, bez ohledu na občasné oběti, láká spojení jeho specifické
57
chuti a rizika možné kruté a pomalé smrti po požití byť jediného závadného sousta nejen kulinářské specialisty, ale i docela obyčejné snoby. Tetrodotoxin je strašlivý jed mnohonásobně účinnější než třeba cyankáli. Oběti v průběhu otravy postupně ochrnuje svalstvo, včetně dýchacího, aniž však ztrácí vědomí, a nakonec se postižený při plném vědomí udusí. Není proto divu, že prodej a distribuce masa z ryb fugu se přísně reguluje a sleduje a příprava jídel je povolena pouze kuchařům, kteří obstojí v náročných zkouškách. V epizodě Smrt ve sklence vína je jedem z ryby fugu otrávena oběť vraždy a při pozdější hostině, jejíž součástí je i pokrm fugu sashimi, připravený ze syrového, jemně nakrájeného masa ryby fugu, běhá až mráz po zádech. Garnát S nezřízenou chutí se v epizodě Kouzelné alibi oddává nesympatický vyděrač a budoucí oběť vraždy kulinářské rozkoši při pojídání garnátů. Garnáti jsou malí ráčci podobní krevetám, velikosti mezi čtyřmi až osmi centimetry, s dlouhými tykadly, žijící v Severním moři a v Baltském moři. Garnáti zahrnují četné rody a stovky druhů, většinou mořských, ale některé z nich pocházejí i z vod smíšených a sladkých. Garnáti jsou oblíbená pochoutka – požívá se ovšem pouze maso z jejich ocásků. O přípravě garnátů je rovněž zmínka v kuchařské televizní show v příběhu epizody Smrt ve sklence vína a při obědě v kantýně jednoho z hollywoodských studií v epizodě Vražda, kouř a stíny. Garnátový koktejl si pak objednává poručík Columbo v epizodě Columbo a vražda rockové hvězdy. Gelignit V hlavni starobylého děla, která v epizodě Za úsvitu při slavnostním výstřelu zabíjí destruktivní razantní explozí poblíže stojícího člověka, nebyl, jak se předpokládalo, neškodný náboj
58
obsahující dusičnan sodný s vatovou výplní, nýbrž náboj obsahující velice účinnou výbušninu zvanou gelignit. Dusičnan sodný se přitom vyskytuje v přírodě jako nerost známý pod označením chilský ledek, pojmenovaný podle významných nalezišť v Chile. Nejčastěji se používá jako hnojivo a konzervační prostředek v potravinářství. Je to hořlavá látka, která má při hoření tendenci za určitých podmínek explodovat. Gelignit je naproti tomu výbušnina, kterou v roce 1875 vynalezl švédský chemik Alfréd Nobel (*1833 †1896), jinak též vynálezce dynamitu. Na rozdíl od dynamitu je však gelignit při skladování a manipulaci bezpečnější, protože netrpí prosakováním vysoce třaskavého nitroglycerinu z hmoty výbušniny a k výbuchu jej lze přivést pouze pomocí rozbušky. Generál V epizodách Semínko pochyb a Velké podvody se při vyšetřování poručík Columbo ocitá v prostředí vysoce postavených armádních důstojníků, byť v obou případech již penzionovaných. V prvém příběhu je penzionovaný generálmajor vrahem svého obchodního partnera a ve druhém je zase podvodníky rozkrádána dobročinná nadace rovněž penzionovaného „čtyřhvězdičkového“ generála. Hodnosti se v americké armádě – která je jednou z pěti složek ozbrojených sil Spojených států amerických – člení na poddůstojnické, praporčické a důstojnické, přičemž ty nejvyšší z důstojnických jsou hodnosti generálské. Generálské hodnosti mají pět stupňů a každému stupni odpovídá příslušný počet stříbrných hvězdiček na výložkách uniformy jejího nositele. Tedy – brigádní generál (jedna hvězdička), generálmajor (dvě hvězdičky), generálporučík (tři hvězdičky), generálplukovník (čtyři hvězdičky) a armádní generál (pět hvězdiček).
59
Gilotina Gilotina byla popravčí nástroj vymyšlený v roce 1792 francouzským lékařem Antoinem Louisem (*1723 †1792), sekretářem francouzské Lékařské akademie. Má se však za to, že doktor Louis nebyl bezprostředním vynálezcem gilotiny, ale že se do velmi značné míry inspiroval popravčími stroji pracujícími na podobném principu již ve středověku. Gilotina byla vymyšlena a zkonstruována na žádost revolučního Národního shromáždění Francouzské republiky, které v právě probíhajících revolučních časech hledalo rychlé a bezbolestné zařízení pro masové popravy svých politických odpůrců. Tomuto zařízení se zprvu přezdívalo podle jeho tvůrce Louisette, čili Lojzička, později se však vžilo pojmenování Guillotine, čili gilotina, podle jeho propagátora, humanistického lékaře Josepha Guillotina (*1738 †1814), kterému se příčily nelidské způsoby popravování. První poprava gilotinou se uskutečnila dne 25. dubna 1792 a oficiálně poslední pak dne 10. září 1977. Odhaduje se, že gilotinou bylo jen ve Francii popraveno přes padesát tisíc odsouzenců – velká část z nich pak během krvavých orgií Velké francouzské revoluce. Nejznámějšími popravenými té doby byli francouzský král Ludvík XVI. (*1754 †1793) a jeho manželka Marie Antoinetta (*1755 †1793). Gilotinou se popravovalo i ve francouzských koloniích a také v Belgii, Řecku a v nacistickém Německu a smutně proslulá je i pražská pankrácká sekyrárna, kde byla gilotinou popravena v průběhu druhé světové války tisícovka českých vlastenců. I v epizodě Columbo jde pod gilotinu, sehrává tento smrtící stroj svoji ponurou úlohu a možná právě pod jeho neblahým vlivem se nakonec poručík Columbo rozhoduje za účelem získání klíčového důkazu velmi riskovat. S prstovou gilotinou pak prožije poručík veliké leknutí v epizodě Kouzelné alibi.
60
Golf Dosti často se s poručíkem Columbem při vyšetřování ocitáme na nejrůznějších golfových hřištích. Kupříkladu v epizodě Dvojexpozice holduje golfu majitel průzkumové motivační agentury, jinak dvojnásobný vrah. Golf je všeobecně vnímán jako sport společenské smetánky – úspěšných manažerů, politiků, umělců. Je to sport s hlubokými historickými kořeny, sahajícími až do středověku. Hraje se na speciálně upraveném travnatém hřišti opatřeném buď devíti, nebo osmnácti jamkami. Smyslem hry je dopravovat míčky podle stanovených pravidel do jamek s co nejmenším počtem úderů. K tomu pak slouží souprava čtyř druhů holí a speciální golfový míček. Golfový míček nesmí vážit více než 45,93 gramů a mít menší průměr než 42,67 milimetrů. Jeho povrch je pokryt drobnými důlky, které mu při letu zajišťují vynikající aerodynamické vlastnosti zvětšující jeho dolet, který může při dobrém odpalu dosáhnout vzdálenosti hodně přesahující dvě stě metrů. Guvernér Spojené státy americké jsou státním zřízením federace, skládající se z padesáti států a z hlavního města Washingtonu, které má v rámci federace zvláštní postavení. Každý z padesáti států přitom disponuje značnou mírou autonomie a má svůj vlastní zastupitelský sbor a vlastní vládu. V čele každého státu stojí guvernér, který je volen přímou volbou občany státu a který je zároveň předsedou vlády. A tak pokud se v okolí poručíka Columba nějaký guvernér vyskytuje nebo se o něm třeba jen hovoří, pak vězme, že se jedná o velice mocného politického činitele. Heroin V epizodě Dobrá pověst nade vše se stává obětí vraždy vědec zabývající se výzkumem chemické látky zvané diacetylmorfin, známější však jako heroin.
61
Heroin byl jako chemická látka poprvé izolován v roce 1874 a dlouho byl používán pro lékařské účely, aniž by vyšly najevo jeho destruktivní účinky při dlouhodobém užívání. Poté však byl v průběhu dvacátého století postupně na mezinárodní úrovni zařazován mezi látky, jejichž výroba a distribuce byly kontrolovány nebo přímo zakazovány. Heroin se, podobně jako morfin, vyrábí ze surového opia a jeho výroba je při znalosti základů chemie relativně snadná. Je považován za tzv. tvrdou drogu, tedy drogu vyvolávající rychlou a silnou euforii, při jejíž aplikaci ovšem také rychle dochází ke zničující návykovosti. Abstinenční příznaky jsou při závislosti na heroinu a při vysazení jeho aplikace odstrašující – deprese, malátnost, celková slabost, třesavka, poruchy spánku, nesnesitelné bolesti svalů, svědění po celém těle, zvracení, horečka… Velmi přesvědčivě ztvárnil heroinový abstinenční syndrom americký herec Gene Hackman ve druhém dílu amerického filmu Francouzská spojka. Hollywood Hollywood, o kterém je v seriálu mnohokráte řeč, je částí města Los Angeles, ale nemá žádné oficiální hranice, protože Los Angeles nemá žádné oficiální čtvrti. Hollywood tudíž nemá ani žádnou vlastní samosprávu, přestože zde žije tři sta tisíc obyvatel. Hollywood je oblíbeným cílem turistů a centrem nočního života a je proslavený svými filmovými studii s velkovýrobou filmů všech žánrů. Pro svou proslulost bývá jeho název používán i jako všeobecné označení amerického filmového průmyslu. V Hollywoodu se nachází tzv. hollywoodský chodník slávy, který se skládá ze dvou tisíc pěticípých hvězd zapuštěných do chodníku se jmény známých osobností filmu, hudby a televize. Svoji hvězdu zde mají ale i fiktivní postavy z uměleckých děl. První hvězda byla na chodník instalována v roce 1960. V Hollywoodu se nachází též rozlehlý koncertní amfiteátr zvaný Hollywood Bowl, který pojme až osmnáct tisíc posluchačů a kde se pořádají koncerty vážné
62
a populární hudby. Zde se také odehrává část příběhu epizody Etuda v černém. Přímo v hollywoodských filmových studiích se pak odehrávají příběhy několika epizod seriálu. Souvztažnost případů vyšetřovaných poručíkem Columbem s Hollywoodem je ale ještě rozmanitější. V epizodě Jak vytočit vraždu je kupříkladu vraždící psycholog sběratelem filmových suvenýrů a rekvizit, které byly použity při natáčení slavných hollywoodských filmů. Holografie Hry s iluzemi a jejich proplétání se skutečností jsou zálibou vraha z epizody Vražda, kouř a stíny, jinak povoláním filmového režiséra. S neobyčejným potěšením manipuluje s lidmi a jejich životy, aniž by se přitom namáhal domýšlet důsledky svých činů. A miluje také filmové triky a vůbec vše, co dokonale napodobuje skutečnost – například holografické zobrazení své přítelkyně. Holografie je forma záznamu obrazu, umožňující jej zachytit a reprodukovat trojrozměrně. Holografii objevil v roce 1948 maďarsko-britský fyzik Dennis Gabor (*1900 †1979), který také za objev a rozvoj holografie obdržel v roce 1971 Nobelovu cenu za fyziku. Naplno se možnosti holografie ukázaly v roce 1960 po vynálezu laseru, který umožnil dokonalé využití světelného paprsku. V současné době se rýsují další možnosti využití holografie v oblasti datových médií. Hypnóza Hypnotický stav je změněný stav vědomí, spočívající ve zvýšené sugestibilitě, tedy ve schopnosti přebírat bez kritické korektury tvrzení hypnotizéra a přeměňovat je ve vlastní prožitky či chování. Předpokladem účinnosti hypnózy je hypnabilita, tedy schopnost člověka pohroužit se do hypnotického prožitku – tato schopnost je lidem v různé míře vrozena a nejvyvinutější je v dětství. Hypnóza je využitelná jako léčebná metoda navozující harmonický duševní stav a pocit štěstí. Pokud jde o možnosti jejího
63
zneužívání je skutečnost taková, že do hypnotického stavu nelze nikoho uvést proti jeho vůli, a pokud se tam již nalézá, nelze ho v tomto stavu donutit, aby konal něco, co by neudělal při plném vědomí. V tomto smyslu je tedy v epizodě Vrah zavolá v deset vražda, spočívající v úspěšné snaze přimět oběť prostřednictvím hypnózy ke spáchání sebevraždy, uvěřitelná jen proto, že zde byly současně s navozením hypnotického stavu zneužity při působení na psychiku oběti i barbituráty. Chilli Až posedlostí by se dal nazvat apetit poručíka Columba, pokud se týče jídla zvaného chilli con carne a lidově přezdívaného krátce jako chilli. Co chvíli si totiž poručík pochutnává na tomto pálivém mexickém pokrmu a v epizodě Odpočívejte v pokoji, paní Columbová dokonce prozrazuje, že paní Columbová tvrdí, že jej chilli jednou zabije. Chilli je jídlo skládající se z fazolí, cibule, česneku, papriky, rajčat, hovězího, vepřového či kuřecího masa, ale také třeba z fazolových lusků a kukuřice, jemuž se pak pomocí omáčkové magie a kouzelnictví s kořením dodávají různé varianty chutí. V epizodě Labutí píseň se dokonce vyskytuje chilli z veverčího masa. Zásadní součástí jídla jsou ovšem silně pálivé chilli papričky, někdy též v podobě cayenského pepře – to jsou tytéž papričky, ale usušené a rozemleté na prášek. Chilli paprička je plod exotických druhů křovitých paprik z vybraných tropických a subtropických oblastí. Pálivou chuť papriček způsobuje dráždivý rostlinný alkaloid kapsaicin, dráždící receptory nervových zakončení jazyka. Nepříliš známý je léčebný potenciál kapsaicinu a zprostředkovaně tedy i rostlinných plodů, které ho obsahují. Kapsaicin pomáhá diabetikům, kardiakům, nemocným se žaludečními vředy, ale napadá a ničí i rakovinové buňky. Je rovněž považován za afrodisiakum.
64
Pro měření pálivosti paprik a chilli papriček sestavil americký chemik Wilbur Lincoln Scoville (*1865 †1942) stupnici pálivosti, a to na základě organoleptického testu. Test spočívá v ochutnávání roztoku z příslušné papriky a cukru a jeho postupném ředění vodou až do chvíle, kdy pálivost chuťově zmizí. Na jednom konci této stupnice se přitom nachází sladká paprika, která má pálivost nulovou a na opačném konci zase čistý kapsaicin s pálivostí patnácti miliónů jednotek. Nejpálivější chilli papričky jsou indická bhut jolokia, která má pálivost milión jednotek, a chilská trinidad moruga skorpion s pálivostí jeden a půl miliónů jednotek. To znamená, že výše uvedený roztok musí být rozředěn v poměru jedna ku miliónu, resp. jedna ku miliónu a půl, aby nebyl vůbec chuťově rozpoznatelný. Chloralhydrát V epizodě Smrt v aréně je oběť vražedného útoku před vraždou omámena látkou zvanou chloralhydrát, vpravenou do těla malou šipkou vystřelenou ze vzduchové pistole, a v epizodě Columbo a vražda rockové hvězdy je zase chloralhydrátem přimíchaným do šampaňského omámen nedobrovolný účastník zločinu. Chloralhydrát je organická ve vodě rozpustná sloučenina, objevená v roce 1832 německým chemikem Justusem von Liebigem (*1803 †1873), mimo jiné také objevitelem chloroformu. Chloralhydrát býval v minulosti často zneužíván jako droga, ale v současnosti je používán hlavně jako léčivo, například jako sedativum při menších lékařských a zubařských zákrocích nebo při léčbě nespavosti, ale třeba i jako čistidlo. Dlouhodobé užívání chloralhydrátu je spojeno s nebezpečím závislosti. Chloralhydrát se používá také ve zvěrolékařství jako celkové anestetikum. Irská whisky Irská whisky je tradiční irská lihovina a tak není divu, že ji pilně konzumuje i protagonista příběhu epizody Spiklenci – irský básník
65
zapletený do nelegálního obchodu se zbraněmi, jenž se nakonec stává vrahem. Existence irské whisky byla vystopována již v jedenáctém století, ale věhlasu si vydobyla až ve století osmnáctém. Hlavní rozdíl mezi irskou whisky a skotskou whisky spočívá v technologii výroby. Irské sladovny totiž nepoužívají rašelinový oheň a irská whisky proto nemá kouřovou příchuť. Do sladu se zde navíc přimíchávají další přísady (ječmen, pšenice, oves, žito, melasa z cukrové třtiny) a irská whisky se na rozdíl od té skotské destiluje třikrát. Velký význam má i její následné mnohaleté zrání v sudech. Skotská whisky je nicméně úspěšnějším obchodním artiklem nežli whisky irská. Úspěšnost skotské whisky však nezpůsobila její výjimečná kvalita, ale dvě historické události. Jednak prohibice ve Spojených státech amerických ve dvacátých letech minulého století a jednak vystoupení Irska z Britského společenství národů, což je volné sdružení Velké Británie a jejích bývalých kolonií a dominií. Obě tyto události znamenaly pro irské výrobce whisky ztrátu obrovských trhů. I-ťing Již samotný název epizody Velké podvody nás instruuje, že příčinou vraždy budou v tomto případě velké peníze. Ty jsou zde totiž ve velkém měřítku rozkrádány prostřednictvím pochybné nadace s cílevědomě nesourodým předmětem činnosti. Poručík Columbo se při zkoumání činnosti této nadace setkává s něčím, co tu nečekal, totiž se starobylým literárním textem, knihou I-ťing neboli Čínskou knihou proměn. I-ťing je soubor čínských textů vzniklých sice již před čtyřmi tisíci lety, dodnes však ceněný jako dílo hrající důležitou roli v čínské filosofii taoismu a dodnes používaný jako orákulum, tedy pomůcka k předvídání budoucích událostí, i když v tomto případě by bylo přesnější říci, že spíše jako pomůcka sloužící k usnadnění rozhodování v obtížné situaci. Skutečností totiž je, že věštecké
66
výstupy jsou zde natolik obecné, že jsou spíše jen námětem k dalšímu přemýšlení. Jackpot Smrt bere jackpot – tak se jmenuje jedna z epizod seriálu. Ne každý ale ví, co slovo „jackpot“ vlastně znamená. V nejčastěji používaném významu je tímto slovem míněn zbytkový bank, tedy souhrn vložených peněz, o který se v hazardní hře hraje. Princip jackpotu spočívá v průběžném narůstání sumy peněz v banku. Bank se neustále zvětšuje o vsazené, avšak dosud nevyhrané peníze. Přitom se rozeznává tzv. offline jackpot, tedy zbytkový bank jednotlivého výherního automatu, a tzv. online jackpot, tedy jackpot vytvářený propojenou sérií výherních automatů či kasin, kde se vsazené peníze soustřeďují do společného banku. Vzhledem k tomuto propojení pak množství peněz v banku rychleji narůstá a v případě výhry je její výše větší. Jaguar Fingováním únosu se pokoušela získat peníze povedená dvojice příbuzných v epizodě Džungle ve skleníku, aby se nakonec celá záležitost zvrhla ve vraždu. Falešný únos byl přitom předstírán pomocí přepadení a následné havárie drahého sportovního auta značky Jaguar. Jaguar Cars Limited je britská společnost, zabývající se výrobou luxusních a sportovních automobilů. Byla založena v roce 1922 Williamem Lyonsem (*1901 †1985) a jeho o devět let starším přítelem Williamem Walmsleym, který ovšem společnost po několika letech opustil. Původně se společnost specializovala na výrobu motocyklových přívěsných vozíků, tzv. sajdkár, ale později rozšířila své působení i na konstrukci a výrobu speciálních karosérií na podvozky sériově vyráběných typů aut. Netrvalo ale dlouho a zahájila výrobu vlastních vozů. Automobily značky Jaguar slavily i sportovní úspěchy – v letech 1951, 1953, 1955, 1956, 1957, 1988
67
a 1990 zvítězily v prestižním automobilovém závodu v Le Mans a o štěstí se tým Jaguar Racing pokoušel v letech 2000 až 2004 i v královské motoristické soutěži, v sérii závodů Formule 1, ale bez valného úspěchu. V historii společnosti se střídají období její samostatnosti s obdobími, kdy se stává součástí velkých nadnárodních celků. Naposledy byla automobilka Jaguar prodána v roce 2008 indické společnosti Tata Motors Ltd. Jóga Je opravdu obtížné představit si poručíka Columba oddávajícího se tichému sebezpytování a meditaci, provádějícího očistné duchovní praktiky a snažícího se nechat prostupovat všehomírem. Poručík je totiž očividně se svým životem spokojený a nadpozemské otázky ho nezajímají. A tak když v epizodě Rozbouřené vody telefonuje manželce, že v jedné z lodních kajut cvičí jakýsi chlap jógu, činí tak s lehkým údivem, jakoby právě spatřil orientálního motýla. A taktéž jeho štěněcí hravost, s jakou v epizodě Poslední pocta komodorovi okukuje meditující aktérku případu, a veselá jiskérka v oku, když totéž činí v epizodě Dvojitý šok, svědčí o tom, že poručík chápe jógu jako cosi roztomile potrhlého. Jóga je považována za způsob získávání spojení individuálního Já s univerzálním Bytím, za cestu, kterou se překonává nepravé materiální ego zastírající nám duchovní podstatu bytí. Jóga je životní styl a pohled na svět. Je to propracovaný systém pocházející až ze starověku, který ale není snadné v celé komplexnosti ovládnout. Jóga nabízí prostřednictvím cvičení, životosprávy a meditace duševní harmonii a učí čerpat životní energii. V józe existují stupně duchovního růstu, umožňující celoživotní zdokonalování. John Doe John Doe – v ženském ekvivalentu Jane Doe – je fiktivní jméno používané namísto jména konkrétní osoby. Je užíváno pro
68
ilustrativní účely jako třeba v češtině jméno Josef Novák. V policejní, soudní a medicínské praxi ve Spojených státech amerických jsou jménem John Doe rovněž pojmenovávány oběti zločinů, mrtvá těla či pacienti v nemocnicích, jejichž identita není známa, nebo je sice známa, ale nemá vyjít veřejně najevo. Pokud je takovýchto subjektů v jediném případě více, nebo jsou-li jimi například děti, používá se toto pojmenování v dalších slovních nebo číselných variacích. I poručík Columbo pojmenovává v epizodě Vražda, kouř a stíny neznámého zavražděného jako Johna Doea, ale Johnem Doem tento přestává být poté, co je podle cestovního šeku nalezeného v opasku zjištěna jeho totožnost. Kadet Kadet je muž připravující se na povolání důstojníka. Toto pojmenování vzniklo v sedmnáctém století ve Francii, kde se takto označovali mladší synové ze šlechtických rodin, kteří nedědili nemovitý majetek, a věnovali se proto vojenské kariéře. Král Ludvík XIV. z nich posléze vytvořil zvláštní jednotky, ve kterých se připravovali na povolání důstojníka, čímž toto slovo dostalo dnešní význam – tedy označení žáka důstojnické školy. A tak když v epizodě Za úsvitu zahyne při explozi hlavně děla při zahajovacím výstřelu slavnosti ve vojenské akademii předseda její správní rady, ocitáme se společně s poručíkem Columbem rovnýma nohama ve vojenském prostředí, kde se to kadety přímo hemží. Karafiát V epizodě Etuda v černém se stává korunním důkazem proti podezřelému z vraždy květina – přesněji řečeno květina vetknutá do klopy jeho saka. Tou květinou je karafiát, botanickým názvem hvozdík karafiát neboli Dianthus caryophyllus. Toto své jméno květina získala podle nejvyššího antického boha Dia, tedy Dianthus neboli Diova květina. Je to dvouletá bylina s vonnými květy, bohatě kvetoucími v nejrůznějších barevných odstínech. Karafiát miluje
69
slunce a daří se mu na vápenitých, nepříliš výživných půdách. Jeho krása vyniká na skalkách i v keramických nádobách. Kaviár Kaviár je delikatesa vyráběná z rybích jiker. Někde je kaviár považován za pochoutku, jinde je jeho konzumace vnímána jako projev přepychu a snobství. Nejvíce ceněný je tzv. pravý kaviár, tedy kaviár z jeseterovitých ryb. Nepravý kaviár, tedy náhražka pravého kaviáru, se vyrábí z jiných druhů ryb, nejčastěji lososovitých. Velká většina produkce pravého kaviáru pochází z oblasti Kaspického moře a vůbec nejžádanější a nejdražší je kaviár iránský, a právě na něm si v epizodě Dvojexpozice pochutnává krátce před smrtí oběť vraždy. Posléze tak činí i poručík Columbo, dodatečně zaskočený zjištěním, že jedno sousto přijde asi tak na patnáct dolarů. Klaret Název epizody To je vražda, řeklo portské sice odkazuje na portské víno, nicméně nejfrekventovanějším slovem je zde slovo „klaret“. Klaret je druh vína, ale zatímco se všichni vinaři shodnou na technologii jeho výroby, neshodnou se již na tom, zda se má jednat o víno bílé, červené či růžové. Klaret se vyrábí tak, že se modré neporušené hrozny vkládají do lisu a lisují se slabým tlakem, aby přitom k uvolnění barviva ze slupek nedošlo buď vůbec, nebo jen málo, přičemž množství uvolněného barviva pak dává zabarvení konečnému produktu. Obecně je klaret vnímán spíše jako červené víno, ale kupříkladu moravští vinaři považují klaret za víno bílé a průzračné. Tomu by napovídala i geneze jeho názvu – slovo „klaret“ má totiž původ ve francouzském slově „clair“, tedy jasný, čirý. Pokud jde o portské víno, jedná se o likérové víno ze specifické portugalské vinařské oblasti. Lisování hroznů se zde provádí šlapáním, a takto vylisovaný mošt se nechá posléze zkvasit do
70
obsahu alkoholu 7% a následně je kvašení zastaveno přidáním vinného destilátu o obsahu 77% alkoholu. Komodor V epizodě Poslední pocta komodorovi vyšetřuje poručík Columbo vraždu majitele loděnice – zavražděnému se přezdívalo „Komodor“. Komodor je vyšší námořní hodnost, přičemž se současně jedná o nejnižší hodnost ze skupiny tzv. vlajkových důstojníků, tedy důstojníků válečného námořnictva, kteří mají právo na vlastní vlajku, která se vztyčuje na vrcholu hlavního stěžně vlajkové lodi. Komodoři přitom velí skupinám lodí a kapitáni jednotlivým plavidlům. Hodnost komodora je tedy vyšší než hodnost kapitána, ale nižší než hodnost kontraadmirála. Kontaktní čočky V epizodách Smrt nabízí pomocnou ruku, Případ diplomatické imunity a Vražda jako autoportrét má při pátrání po pachatelích vražd zásadní význam existence tzv. kontaktních čoček, tedy optických zdravotních pomůcek nasazovaných na oční rohovku, které mají nahrazovat brýle. V prvně jmenované epizodě je kontaktní čočka navíc i součástí lsti poručíka Columba, pomocí které se mu daří přimět vraha, aby se prozradil. Drobnou komickou úlohu pak hraje kontaktní čočka v epizodě Případ vysokého IQ, když se na okamžik zazdálo, že vypadla z oka své nositelky do jejího drinku. Ne každému, kdo hůře vidí, se chce nosit brýle a ne pro každého je to také praktické, a tak byly již od konce devatenáctého století vyvíjeny čočky nasazované přímo na oko. Ty první byly ze skla a od roku 1923 se pak vyráběly z lehčího plexiskla. Skutečná revoluce v oboru však nastala až v šedesátých letech dvacátého století a vědeckými revolucionáři se na tomto poli stali českoslovenští vědci Otto Wichterle (*1913 †1998) a Drahoslav Lím (*1925 †2003), kteří vyrobili polymer, který se stal základním materiálem pro výrobu tzv. měkkých kontaktních čoček, tedy čoček pro
71
krátkodobější nošení a nezatěžujících oči škodlivými vedlejšími účinky. Současně vymysleli i způsob výroby těchto čoček. Korejská válka Ač na to na první pohled ledabyle oblečený a roztržitý poručík Columbo nevypadá, v epizodách Labutí píseň a Za úsvitu se přímo z jeho úst dozvídáme, že býval také vojákem. A nejen to – že bojoval i v Korejské válce, i když s lehkým ošíváním připouští, že sloužil v kuchyni. Korejská válka byl neobyčejně krutý válečný konflikt, probíhající v letech 1950 až 1953 na území Korejského poloostrova, při kterém zahynulo celkem na obou stranách téměř pět miliónů vojáků a civilistů. Důvodem konfliktu byla snaha severokorejské komunistické vlády zmocnit se celého poloostrova a nastolit zde komunistický režim a bezprostřední příčinou pak zákeřné přepadení Korejské republiky nacházející se na jihu poloostrova, které se událo s tichým souhlasem a pomocí tehdejších komunistických velmocí. Frontová linie mezi znesvářenými stranami – tedy komunistickými vojsky na jedné straně a vojenskou koalicí států bojujících pod záštitou Organizace spojených národů na straně druhé – postupně přešla od severu poloostrova k jihu a pak zase zpět přes celý poloostrov na sever, aby se pak vrátila zpět k jihu a obratem zase opačně severním směrem, a to na 38. rovnoběžku, tedy zhruba do míst, kde celá válka začala. V této strategické konstelaci pak nakonec bojující strany uzavřely příměří, přičemž ovšem trvalá mírová smlouva není uzavřena dodnes. Korida V epizodě Smrt v aréně nahlédneme do světa býčích zápasů, neboli takzvané koridy. Korida je vydávána za rovnocenný zápas mezi odvážným torerem a zuřivým býkem. Je provozována především ve Španělsku, ale i v Portugalsku, v některých částech Francie a Itálie a v Mexiku. Skutečností ale je, že obliba koridy stále klesá a stále více sílí kritika ze strany ochránců zvířat. A tato kritika
72
není bez následků. Provozování koridy již bylo zakázáno ve dvou španělských regionech, a to od roku 1991 na Kanárských ostrovech a od roku 2012 v Katalánsku. Při koridě bojují v aréně dospělí čtyřletí býci. Tříletí býci jsou pro boj příliš mladí a pětiletí zase příliš zkušení. Zajímavé ale je, že se býci od svého narození až do okamžiku vpuštění do arény nikdy nesetkají s pěším člověkem, ale vždy jen s člověkem pohybujícím se na koni. Jsou to ovšem učenlivá zvířata, sbírající rychle zkušenosti a stačí, aby se doba zápasu protáhla jen o málo, a dokáží se s touto pro ně novou situací vyrovnat a stát se pro torery neobyčejně nebezpečnými. Samotná korida probíhá ve třech dějstvích podle přesně stanovených pravidel. Na konci třetího dějství je býk usmrcen jedním z torerů, kterému se říká matador, a to buď dýkou mezi krční obratle, nebo mečem či kopím do srdce. Koroner Velmi obecně se dá říci, že koroner je úředník se specifickou náplní činnosti. Má totiž na starosti vyšetřování neobvyklých úmrtí, stanovení příčin smrti ve vybraných případech a zabývá se rovněž identifikací neznámých mrtvol. Není proto divu, že je poručík Columbo co chvíli při vyšetřování ve styku s lidmi z koronerova úřadu. Funkce koronera má historické kořeny sahající až do dvanáctého století, kdy byla v Anglii v roce 1194 tato funkce poprvé oficiálně ustavena. Funkce koronera proto od té doby existuje ve státech, které praktikují nebo praktikovaly klasické anglické právo (Skotsko, Wales, část Irska, Kanada, Hong Kong, Nový Zéland, Spojené státy americké, Austrálie, ale třeba i Japonsko). Po řadu staletí existující funkce koronera má pak za následek značnou pestrost podmínek, za kterých je vykonávána. Variant je velké množství. Rozdíly jsou například již jen ve způsobu obsazování funkce (někde je to volba, jinde jmenování), v jejím pojetí (někde je to funkce spíše politická, jinde ryze medicínská), v kvalifikačních požadavcích na osobu
73
koronera (někde je požadována speciální medicínská kvalifikace, jinde právnické vzdělání, někde naopak žádné speciální vzdělání požadováno není). Velké rozdíly jsou i v postavení koronera. Někde pracuje nezávisle na policii, jinde je nadán oprávněními, která jej fakticky staví nad policii. Ve Spojených státech amerických se pravomoci koronera liší dokonce již v rámci jednotlivých států a v některých státech navíc plní koroner i další doplňkové funkce. Například ve státě Louisiana koroner určuje, zda žijící osoba trpí duševní nemocí. Kubánské doutníky V epizodě Vražedné stopy se stává jedním z důkazů doutník, přesněji řečeno způsob, jakým byla odstraněna před zapálením jeho špička. V epizodě Past je doutník upravený jako nálož vražedným nástrojem a v epizodě Krize identity se zase dozvídáme, že poručíkovou drogou jsou právě doutníky. Pro celý seriál platí, že pokud je řeč o dobrých doutnících, jedná se vždy o doutníky kubánské – je to jednak označení jejich původu a jednak se tohoto označení používá i jako synonyma pro kvalitní doutník. Na Kubě jsou výjimečně dobré podmínky pro pěstování tabáku, protože spolu s vhodnou půdou jsou zde i ideální klimatické poměry. Je zde totiž vysoká vlhkost i teplota vzduchu a střídají se zde období dešťů a sucha. Sama výroba doutníků je náročná a vyžaduje péči a preciznost. Doutníky se vyrábějí z tabáku vypěstovaného dvěma různými technologiemi – jednak pěstováním volného tabáku na slunci, a jednak tabáku vypěstovaného pod pokrývkou. Volným pěstováním se získává pravý tabák a pěstováním pod pokrývkou zase pružné tabákové listy, které se používají k vnějšímu balení doutníků. Hotové doutníky se pak skladují v tzv. humidorech, což mohou být nevelké stolní krabičky, ale i velké skladovací místnosti. Účelem skladování v humidorech je udržet doutník v prostředí s potřebnou vlhkostí.
74
V současné době začínají být doutníky vyráběné na Kubě vytlačovány z trhu doutníky z jiných oblastí, především z Nikaragui a z Dominikánské republiky. Příčinou je klesající kvalita doutníků vyráběných přímo na Kubě, což je dáno zdejším státním monopolem na jejich výrobu, který není schopen zajistit za všech okolností špičkovou kvalitu výrobku. Toho jsou naopak schopny malé rodinné společnosti v okolních státech, když se navíc členové těchto rodin zhusta rekrutují z kubánských utečenců a při výrobě se zde používají suroviny dovážené z Kuby. Jediný, kdo ovšem při vyšetřování tvrdošíjně, za všech okolností a na všech možných i nemožných místech pokuřuje výhradně jen ty nejlevnější a tudíž nejvíce zavánějící doutníky, je poručík Columbo. Kupuje si je v samoobsluze a přivádí jimi do silných emotivních hnutí zejména starší dámy, kterým leží na srdci neposkvrněnost jejich příbytků. Ale i poručík kubánské doutníky oceňuje a rád se jimi nechává obdarovávat a odnáší si je domů jako vzácnou kořist. „Kuřákům doutníků to vždycky dobře myslí. Čím lepší doutník, tím lepší myšlení,“ říká v epizodě Planý poplach mocný mediální magnát na poručíkovu adresu. Kulečník Kromě své ženy, svého psa, svého auta a doutníků má poručík Columbo silný citový vztah i ke hře zvané kulečník, někdy nazývané biliár. Snad žádný kulečníkový stůl ve své blízkosti nenechává bez povšimnutí. Kulečníkový stůl se měl ostatně v epizodě Jak vytočit vraždu stát i místem jeho zavraždění. Kulečník je dovednostní hra spočívající ve strkání koulí pomocí tága po stole potaženém plátnem. Po hře hodně podobné kulečníku nacházíme stopy již ve dvanáctém století v Anglii. Zahnutými holemi se zde posunovaly koule po trávníku skrze branku, za níž byla rovněž koule, do které se museli hráči trefit, a tato druhá koule měla porazit kuželku. Časem se hra dostala do Francie, kde byla přenesena z trávníku na desku stolu, nejprve dřevěnou, pak
75
břidlicovou, později potaženou suknem. Následně byl stůl opatřen gumovými mantinely, počet koulí zvýšen na tři a zahnuté hole narovnány a opatřeny koženými špičkami. V průběhu let nastaly změny i ve velikosti a tvaru stolu, které se nakonec ustálily na poměru délky a šířky 2:1 a velikosti 2,850 m x 1,425 m. Rovněž dřevěné koule byly vyměněny za koule ze slonoviny a později z plastu. První kniha pravidel kulečníku byla vydána v roce 1675, první mistrovství světa v kulečníku se uskutečnilo v roce 1873 v New-Yorku a první národní kulečníkářský svaz byl založen v roce 1895 ve Spojených státech amerických. Existují tři druhy kulečníku – karambol, tj. hra na stole bez děr, dále pool, tj. hra na stole se šesti děrami, a snooker, což je hra s komplikovanými pravidly, hraná na stole velikosti 3,66 m x 1,83 m dvaceti dvěma koulemi v osmi barvách. Kuželky a bowling Co se týče sportu, bije srdce poručíka Columba nejvzrušeněji v blízkosti tága a kulečníkového stolu, ale pokud jde o srdce paní Columbové, to se nejvíce rozechvívá v blízkosti kuželek a na bowlingové dráze. Kuželky jsou týmovým sportem, hraným tříčlennými nebo šestičlennými družstvy. Podstata hry spočívá ve srážení kuželek rozestavěných na konci kuželkové dráhy kuželkovou koulí. Variantou je tzv. ruský neboli závěsný kuželník, při němž jsou kuželky sráženy zpětným zhoupnutím koule upoutané na provaze na stojanu nad rozestavěnými kuželkami. Historie kuželek je dlouhá a zajímavá. Z vykopávek vyplývá, že kuželky se hrály již ve starodávné egyptské říši, přičemž jejich popularita narůstala až do středověku do té míry, že provozování této hry jistý anglický král na čas zakázal, protože se mu zdálo, že příliš odpoutává muže od užitečnějšího tréninku lukostřelby. V polovině devatenáctého století byl zase na americkém kontinentu ve státě Connecticut vydán zákon zařazující kuželky mezi zakázané
76
hazardní hry. Zákaz se ovšem podařilo obejít pozměněním pravidel a přejmenováním hry na „bowling“, čímž se započala historie tohoto nového sportu. Kuželky a bowling jsou si hodně podobné, ale existuje několik rozdílů. V kuželkách je na dráze postaveno devět kuželek do tvaru kosočtverce, v bowlingu pak kuželek deset, větších než při kuželkách, a to do tvaru trojúhelníku. Kuželková koule je hladká, bez otvorů a váží vždy 2,85 kg. Bowlingové koule jsou větší s otvory pro uchopení a vzájemně se liší svojí hmotností, přičemž ty nejtěžší mohou vážit až 7,25 kg. Liší se také způsob uchopení a odhozu koule a liší se i pravidla hry. V kuželkách hraje na dráze vždy jeden hráč, a to dokud nenahází stanovený počet hodů, při bowlingu se naopak hráči na dráze střídají, čímž nabývá hra na zajímavosti. Skutečnou revoluci v oblibě bowlingu však způsobil v padesátých letech minulého století vynález automatického zvedače a stavěče kuželek, který průběh utkání neobyčejně zrychlil a zatraktivnil. Lama V epizodě Semínko pochyb je objektem keramického zaujetí hlavní protagonistky ztvárňování těla zvířete zvaného lama a v epizodě Planý poplach se zase pro změnu stává živá lama ozdobou přepychové zahrady. Lamám se říká „velbloudi jižní Ameriky“ a vzdáleně připomínají velké horské kozy. Jeden z dávných cestovatelů popsal lamu jako „tvora s hlavou a ušima muly, tělem velblouda, nohama jelena a ocasem koně.“ Lamy jsou užitečná zvířata, žijící sice hlavně v jižní Americe, ale úspěšně se uplatňující i v jiných částech světa. Jsou to zvířata učenlivá, přátelská, zvědavá, ale i nebojácná. Lama je nenáročná na stravu, sestávající hlavně z vysokohorských travin a křovin a je odolná vůči nepohodě, protože má hustou srst ochraňující ji před mrazem. Přitom je dobrým nosičem, což jí usnadňují zvláštním způsobem utvářená chodidla, umožňující pohyb v obtížném terénu. Vlna z lamy je velmi kvalitní a její maso má vysokou nutriční hodnotu. Její tuk používají
77
horalé ke svícení v lampách a trusu se využívá jako hnojiva nebo po usušení jako paliva. L. A. P. D. L. A. P. D. neboli Los Angeles Police Department, čili Policejní oddělení města Los Angeles, je bezpečnostní složka města Los Angeles, jinak třetí největší policejní oddělení ve Spojených státech amerických, hned po New Yorku a Chicagu. Téměř deset tisíc policistů a tři tisíce civilních zaměstnanců zde dohlíží na pořádek na území o rozloze 1 290 čtverečních kilometrů, kde žije kolem čtyř miliónů obyvatel. Kořeny vzniku místního policejního oddělení sahají až do poloviny devatenáctého století – tehdy ovšem bylo Los Angeles sotva pětitisícovým městečkem. Policejní sbor se ale rozrůstal stejně rychle jako město samo. A tak jestliže se při svém založení v roce 1869 skládal z šesti policistů, pak v polovině osmdesátých let téhož století už měl osmnáct příslušníků, na začátku dvacátého století sedmdesát, na konci první světové války osm set padesát a v polovině osmdesátých let dvacátého století již těchto příslušníků bylo kolem sedmi tisíc. Policejní oddělení v Los Angeles bylo vůbec prvním americkým policejním oddělením, které začalo provozovat speciální zásahovou jednotku nazvanou S. W. A. T. (Special Weapons And Tactics), pověřovanou mimořádně náročnými policejními úkoly. Tato jednotka zde byla zřízena v roce 1967. Rovněž technické vybavení zdejšího policejního sboru bylo vždy na vysoké úrovni. Jeho historie počíná v roce 1881, kdy vyjel do ulic první policejní hlídkový vůz, což byl ovšem povoz tažený jedním koněm, a pokračuje například sedmdesátými lety dvacátého století, kdy se začaly používat při policejní práci počítače. Spokojenost s technickou úrovní místní policie projevuje i poručík Columbo, když v epizodě Vražda na videu na adresu technického vybavení policejních laboratoří prohlašuje: „My tam, celkem vzato, máme všechno.“ A nic na tom v epizodě Vražda škodí zdraví nemění ani jeho neskrývaný obdiv při pobytu v televizním studiu, když
78
zjišťuje, že tak dobré vybavení nemají ani na policejním ředitelství, a dokonce ani když při prohlídce prostor Brimmerovy bezpečnostní agentury v epizodě Smrt nabízí pomocnou ruku s respektem připouští, že zdejší technické vybavení má nepochybně vyšší technickou úroveň než to policejní. Las Vegas V průběhu epizody Dvojitý šok se krátce ocitáme ve městě zábavy, hazardu, nočního života, ale i zločinnosti, v Las Vegas. A v této epizodě se rovněž dozvídáme, že se do Las Vegas chystal za zábavou i poručík Columbo s paní Columbovou, ale paní Columbová si to na poslední chvíli rozmyslela a dala přednost výletu do Říše zvířat. Las Vegas bylo jako osada založeno v roce 1905 nedaleko místní vojenské pevnosti a hned následující rok zde byl založen první hotel. Samotný název ovšem vznikl mnohem dříve, a to když tudy v devatenáctém století projížděl jistý mexický cestovatel a nazval tuto oblast španělským názvem Las Vegas čili Louky. Statut města získala osada v roce 1911, a když v roce 1931 došlo ve státě Nevada k legalizaci hazardních her, nic už městu nebránilo v dynamickém rozvoji a započala se zde čilá výstavba kasin a hotelů. Rozvoji města byla velmi na prospěch též výstavba a dokončení nedaleké obří přehrady na řece Colorado, uvedené do provozu v roce 1936 a pojmenované podle amerického prezidenta Herberta Hoovera (*1874 †1964), který zastával prezidentskou funkci v letech 1929 až 1933. Dnes má Las Vegas šest set tisíc obyvatel a jeho srdcem je část zvaná The Strip, což je sedm kilometrů dlouhá součást centrálního bulváru Las Vegas Boulevard. Zde se nachází většina hotelových komplexů s obřími kasiny a zde také stojí osmnáct z dvaceti pěti největších hotelů na světě. Místní kuriozitou je pak gangsterské muzeum shromažďující fotografie, rekvizity a další upomínkové předměty z historie organizovaného zločinu. Na sestavování obsahu vitrín se prý podíleli i potomci známých gangsterů.
79
Long Beach V epizodě Krize identity se hlavní zápletka příběhu odehrává ve městě Long Beach. Toto město je součástí aglomerace Los Angeles a je v této aglomeraci druhé největší hned po samotném Los Angeles. Long Beach má půl miliónu obyvatel a nachází se zde přístav a univerzita. Los Angeles Los Angeles, neboli L. A., je po New Yorku druhým největším americkým městem a je centrem globální oblasti, která se skládá z osmdesáti samostatných měst a městeček. Město samo má čtyři milióny etnicky různorodých obyvatel a sestává vesměs z nízkých budov, což je také důvodem jeho obrovské rozlohy a celkové dopravní náročnosti – a patrně také důvodem chronicky špatného technického stavu vozu poručíka Columba. Los Angeles bylo založeno v roce 1781 původně jako malé misijní sídlo, ale ke Spojeným státům americkým bylo v roce 1850 připojeno už jako město. Po tomto připojení nastal jeho rychlý rozmach a již v roce 1900 mělo Los Angeles sto tisíc obyvatel. V současné době je Los Angeles největším americkým přístavem a centrem mezinárodního obchodu a také střediskem kultury, vědy a vzdělání. Kupříkladu univerzita zde byla založena již v roce 1879. Madam Poručík Columbo oslovuje při vyšetřování všechny ženy důsledně jako „madam“, pokud se ovšem nejedná o kolegyně od policie – ty oslovuje vždy jejich hodností. „Madam“ bývá v angličtině používáno jako oslovení žen, jejichž jméno neznáme – ekvivalentem tohoto oslovení je oslovení „Mrs.“, případně „Ms.“. „Madam“ nebo též „madame“ je slovo francouzského původu, odvozené z latinského „mea domina“ neboli „má paní“, což bylo oslovení vznešených žen.
80
Madison Square Garden „Jsem z velké rodiny a při jídle to u nás vypadalo jako v Madison Square Garden,“ říká poručík Columbo v epizodě Její příležitost. Rodina poručíka Columba tedy musela být vskutku požehnaně rozsáhlá, protože Madison Square Garden je víceúčelová hala v centru Manhattanu v New Yorku, kde se pořádají sportovní, hudební a politické akce, a její kapacita činí dvacet tisíc diváků. Mafie Chtě nechtě musí poručík Columbo, jakožto policista italského původu, poslouchat narážky na své spojení s mafií, nebo dokonce při vyšetřování vražd v epizodách Podivní spojenci a Columbo má rád noční život komunikovat s mafiány, tedy s příslušníky společenství zabývajícího se organizovaným zločinem. Mafie vznikla v devatenáctém století na Sicílii, a to původně jako sebeobranná organizace místních obyvatel v případech, kdy se jim v nesnázích nedostávalo ochrany z oficiálních míst. Postupně se však přeměnila v dobře organizovanou zločineckou organizaci, která se neštítila páchat i ty nejtěžší trestné činy. Tradiční pole působnosti mafie je ve vydírání, organizování prostituce, kořistění z hazardních her, obchodu se zbraněmi, nověji pak v obchodu s alkoholem a drogami či v kontrole pornoprůmyslu. Do Spojených států amerických se mafie dostala spolu s italskými přistěhovalci a její moc vyvrcholila ve dvacátých a třicátých letech minulého století, a to především v Chicagu a v New Yorku. Nejznámějším a nejmocnějším z tehdejších mafiánských šéfů byl Lucky Luciano (*1896 †1962), který americkou mafii zmodernizoval a nově zorganizoval. Později v sedmdesátých a v osmdesátých letech se sice americkým státním orgánům podařilo vliv mafie výrazně eliminovat, nikoliv však zcela vymýtit. Názvem „Mafie“ se inspirovali příslušníci českého domácího odboje za první světové války, když nazvali svůj orgán podporující zahraniční protirakouské aktivity Tomáše Garrigua Masaryka jako
81
„Maffie“. Členy předsednictva tohoto orgánu byli například Edvard Beneš, Karel Kramář a Alois Rašín. Mah-jong Hra Mah-jong, kterou v epizodě Krize identity jako mnoho jiných věcí mistrně ovládá podezřelý z vraždy, povoláním agent CIA čili Ústřední zpravodajské služby, je starobylá čínská desková hra, která se hraje se sto třiceti šesti obdélníkovými kameny rozdělenými do několika různě označených a očíslovaných skupin. Existují přitom různé verze pravidel pro jednoho až šest hráčů, přičemž cílem hry je vyklidit od kamenů hrací plochu. Není to ovšem hra nijak intelektuálně výlučná – v epizodě Odpočívejte v pokoji, paní Columbová holduje této hře i prostá žena, manželka jednoho z podezřelých. Majordomus V epizodě S dýkou v mysli se poručík Columbo při svém londýnském studijním pobytu ocitá tváří v tvář staršímu důstojnému gentlemanovi, jenž byl označen jako „majordomus“. Slovo „majordomus“ je přitom složeninou latinských slov „major“ tj. hlavní, a slova „domus“, tedy označení člověka s titulem. V historických dobách se jako majordomus označoval nejvyšší dvorský nebo státní hodnostář, popřípadě správce královských paláců a statků. V novějších časech je toto slovo používáno pro hlavního správce velkého vznešeného domu či velké domácnosti. Majordomus zde řídí veškeré služebnictvo a odpovídá za jeho práci. Malibu Jedna z epizod seriálu má název Žonglér – vražda v Malibu a rovněž části příběhů epizod Motýl v šedých stínech a Columbo a vražda rockové hvězdy se odehrávají v horách v Malibu. Malibu je jedním ze samostatných měst globální oblasti, jejímž centrem je Los Angeles. Toto město, či spíše městečko, má třináct tisíc obyvatel
82
a rozkládá se podél třiceti čtyř kilometrů dlouhé písečné pláže u Tichého oceánu. Malibu se rovněž jmenuje karibský bílý rum, vyráběný s použitím cukrové třtiny a kokosu. Mezcal V epizodě Smrt v aréně, jejíž děj se odehrává v Mexiku, popíjejí někteří účastníci příběhu nápoj zvaný mezcal. Mezcal je lihovina vyráběná destilací šťávy z agáve a oproti známější tequile, která je také vyráběna z agáve, ale jiného druhu, se mezcal odlišuje především tím, že se při jeho výrobě rostliny agáve před zpracováním udí. Výsledkem je pak specifická jakoby nakouřená chuť. A jen pro úplnost – v epizodě Smrtící korunka předstírá vrah vpravení smrtící látky do těla oběti prostřednictvím nápoje zvaného Margarita, jehož základní součástí je tequila. Mikroskop V epizodě Sladká, leč smrtící byla při spáchání vraždy použita věc zřídka vídaná jako vražedný nástroj. Tou věcí byl mikroskop neboli drobnohled, kteréžto slovo asi nejlépe vystihuje hlavní funkci tohoto přístroje, tedy zvětšování zobrazení velmi malých objektů. Nezbytným předpokladem pro vznik pomůcek umožňujících zvětšovat malá zobrazení nedostupná možnostem lidského oka, muselo být zvládnutí techniky broušení skleněných čoček. To se stalo už ve čtrnáctém století, a to také na přelomu století šestnáctého a sedmnáctého umožnilo holandskému výrobci brýlí jménem Zacharias Jansen (*1580 †1638) jako prvnímu sestrojit jednoduchý mikroskop. V průběhu dalších desetiletí se na zdokonalování mikroskopu podílela řada tehdejších učenců, mezi nimi i například hvězdář Galileo Galilei (*1564 †1642). Přelomovým objevem se následně stal vynález mikroskopu složeného z více čoček, který v roce 1665 učinil anglický fyzik a chemik Robert Hooke (*1635 †1703). Produktem moderní doby je pak mikroskop elektronový,
83
který namísto dalšího optického zvětšování pracuje na bázi elektronů a magnetického pole. A je také přibližně milionkrát účinnější. Montezumova pomsta Při rekreačním zájezdu manželů Columbových výletní lodí podél mexického pobřeží se v epizodě Rozbouřené vody dozvídáme od sestřičky v ordinaci lodního lékaře, že někteří cestující na lodi trpí při zpáteční cestě tzv. montezumovou pomstou. Toto cizokrajně a bojovně znějící pojmenování není ovšem nic jiného než mexický krajový název potíží zvaných „cestovatelský průjem“. Příčinou cestovatelových potíží tu bývá konzumace nezvyklých jídel a následná infekce bakteriemi či viry, na které není jeho tělo zvyklé. Montezuma I. byl aztécký panovník vládnoucí v polovině 15. století aztécké říši, které pak na počátku 16. století vládl jeho jmenovec Montezuma II. Morfin V epizodě Zločinný steh se pokouší pachatel vraždy, významný chirurg, předstírat pomocí podstrčené drogy – morfinu, že jeho oběť, zdravotní sestra, byla zapletena do krádeže této látky v nemocnici. Morfin získal své jméno v řecké mytologii, a to podle boha snů Morphea. V přírodě se tato látka vyskytuje v makovicích rostliny zvané mák setý, přičemž čistý morfin se podařilo izolovat ze surového opia vyráběného z těchto makovic již na počátku devatenáctého století. Morfin narušuje v těle přenos signálů bolesti – jinak řečeno, člověk pod vlivem morfinu necítí bolest. Tato jeho vlastnost jej předurčuje k použití v medicíně při tlumení bolesti. Aplikace morfinu vyvolává klidnou euforii, nastává lhostejnost ke starostem, roste sebevědomí a zrychluje se myšlení. Morfin je však vysoce návykový a jeho pravidelné užívání vede k rychlému
84
tělesnému a duševnímu chátrání. Jako pouliční droga je rozšířen velmi málo a je zneužíván hlavně v medicínském prostředí. Národní garda V epizodě S dýkou v mysli se poručík Columbo zmiňuje o tom, že jeden z jeho švagrů je v Národní gardě, a s lehkým despektem k tomu dodává, že patrně proto, že se mu líbí uniformy. Americká Národní garda je soustava silových vojensky organizovaných útvarů, sloužících jako rezerva a výpomoc pravidelné americké armády. Její složky se nacházejí ve všech státech Spojených států amerických a jsou také těmito státy udržovány a financovány. Velitelsky Národní garda podléhá jak republikovým, tak federálním orgánům. Nejvyšším velitelem Národní gardy je proto jak guvernér příslušného státu, tak prezident Spojených států amerických, který je současně vrchním velitelem všech amerických ozbrojených sil. Nikotin V epizodě Vražda škodí zdraví zabíjí vrah svého vyděrače pomocí tekutého nikotinového sulfátu napuštěného přímo do tabáku v cigaretě. Nikotin je velmi jedovatá bezbarvá látka. Je to rostlinný alkaloid obsažený v tabáku. Užívá se ve velmi malých dávkách jako povzbuzující prostředek právě prostřednictvím tabáku, a to jeho kouřením, šňupáním či žvýkáním. Při kouření se ovšem do organismu dostávají prostřednictvím plicních sklípků kromě nikotinu také stovky dalších škodlivých látek, zejména dehtů, které při pravidelném kouření způsobují opakující se záněty horních cest dýchacích, poškozují srdce a cévní systém a výrazně zvyšují riziko zhoubných nádorů, především na plicích. Odhaduje se, že silný kuřák vdechne ročně až půl kilogramu dehtu. Při intoxikaci nikotinem dochází k ochrnutí centrální nervové soustavy a ke smrti při zástavě dechu. Smrtelná dávka činí přibližně padesát miligramů.
85
Občan Kane Neobyčejně rafinovaný způsob vraždy zvolil pachatel v epizodě Jak vytočit vraždu. Podařilo se mu totiž ovládnout a posléze i zneužít v podvědomí ukryté zabijácké instinkty u vlastních psů. Učinil tak prostřednictvím podmíněného reflexu, dodatečně zabudovaného do jejich mysli a navázaného na tajné slovo. Tím tajným slovem bylo slovo „poupě“ a toto slovo je také klíčovým slovem ve filmu Občan Kane režiséra Orsona Wellese (*1915 †1985). Film Občan Kane, natočený v roce 1941, byl prvním celovečerním filmem tohoto slavného režiséra, který v něm také ztělesnil hlavní roli a byl i spoluautorem scénáře. Film je označován za přelomový v historii kinematografie, a to z důvodu novátorského způsobu vyprávění filmového příběhu. Obrácené tajemství „Obrácené tajemství“ neboli „inverted mystery form“ je netradiční způsob vyprávění detektivního příběhu, spočívající v obrácení jeho obvyklého postupu. Pachatel zde není demaskován až na samém konci příběhu jako jeho vyvrcholení, ale jeho osoba je naopak známa od samého počátku a napětí je dosahováno postupným odhalováním jeho osoby jako pachatele. Zakladatelem této autorské metody byl britský spisovatel a lékař Richard Freeman (*1862 †1943). Metoda vyprávění detektivního příběhu tímto způsobem je v seriálu velmi oblíbená, ale existují výjimky. V epizodě Dvojitý šok sice předem známe pachatele vraždy – je jím jeden z dvojice bratrů – ale nakonec je to i druhý bratr, který je také, ale až v samém závěru, odhalen jako spolupachatel. V epizodě Není čas na umírání je totožnost únosce odhalena a jeho likvidace provedena rovněž až na konci příběhu. Také v epizodě Poslední pocta komodorovi je totožnost vraha rozpoznána za účasti všech podezřelých až v samém finále. Podobně v epizodě Columbo v přestrojení, jejíž příběh je vystaven podle pravidel klasického detektivního příběhu, což je dáno tím, že
86
předlohou ke scénáři byl námět klasika detektivky Eda McBaina (*1926 †2005). Zcela netypická dějová souslednost pak existuje v epizodě Planý poplach. Pachatele vraždy sice zdánlivě známe od samého počátku, ale až ke konci příběhu se s překvapením dozvídáme, že se vlastně vůbec žádná vražda nestala – aby pak ovšem – až v úplném závěru – skutečně spáchána byla, a to právě oním pachatelem, který je nám takto od samého počátku prezentován. V dlouhé nejistotě setrváváme i v epizodě Žonglér – vražda v Malibu. Až do samého konce není úplně jisté, že vrahem je skutečně ten, kdo se jím zdá být od samého počátku. Pager Pager je malé osobní jednosměrné komunikační zařízení, schopné přijímat textové, číselné, případně i hlasové zprávy, ale nikoliv však již takové zprávy odesílat. Pagery se aktivují a zprávy na ně se odesílají prostřednictvím telefonního přístroje zapojeného na pevnou telefonní linku, a to buď klávesnicí přístroje, nebo hlasem. Zlatá éra pagerů probíhala v sedmdesátých a v osmdesátých letech minulého století a skončila s masovým rozšířením mobilních telefonů. Přesto mají pagery stále své opodstatnění a jsou využívány dodnes. Výhodou pageru totiž je, že jím lze posílat zprávu obsahující i hodně přes tisíc znaků, a dále to, že zprávu lze zaslat současně velkému počtu subjektů, aniž by se přetěžovala komunikační síť. Tyto výhody pak předurčují pagery pro použití v rámci uzavřených specializovaných sítí uživatelů, například při svolávání členů záchranných složek, při předávání zpráv zaměstnancům podniku nebo při signalizaci poruch výrobních zařízení. Poručíkovi Columbovi pomohl v epizodě Planý poplach zapomenutý pager nalézt tělo oběti vraždy ukryté v koupelně, v epizodě Nebezpečná hra zase pro změnu nalezli poručíka pomocí pageru v restauraci a v epizodě Columbo má rád noční život pomáhá pager rozkrýt vrahův pohyb a komunikaci s jeho pomocnicí.
87
Parapsychologie Do říše tajemných úkazů a nadlidských schopností se přenášíme v epizodě Columbo jde pod gilotinu. Řečeno přesně – ocitáme se v parapsychologickém ústavu, tedy v ústavu, kde se zkoumají tzv. paranormální jevy. Parapsychologie se zabývá dvěma okruhy těchto jevů, tedy jevů vymykajícím se pěti známým lidským smyslům. Do první skupiny patří mimosmyslové vnímání, jako kupříkladu přenos myšlenek či jasnovidnost, do skupiny druhé pak jevy více spojené s viditelnými materiálními projevy, tedy telekineze, levitace či transformace energie. Již od samého svého vzniku na konci devatenáctého století je ale parapsychologie, tehdy se jí ovšem říkalo spiritismus, předmětem sporů, které nejsou vyřešeny dodnes. Až dosud totiž nebyla existence dalších lidských smyslů či skrytých duševních sil ani věrohodně potvrzena, ani věrohodně vyvrácena. Zastánci parapsychologie hlásí dílčí úspěchy, vědečtí skeptikové zase tvrdí, že pro mimosmyslové jevy neexistuje žádný exaktní důkaz. Ještě že se alespoň můžeme ve zmíněné epizodě skvěle pobavit parodií poručíka Columba na parapsychologický prožitek falešného telepata. Pentagon V epizodě Columbo jde pod gilotinu, hrají při psychologickém experimentu důležitou roli vojenští pozorovatelé z Pentagonu, v epizodě Osudné cvičení je pak řeč o „byrokratech z Pentagonu“ a v epizodě Velké podvody jsou zase „armádní kamarádi z Pentagonu“ zdrojem indiskrétních informací, které se posléze stanou příčinou vyděračova zavraždění. Pentagon se jmenuje mohutná sedmipodlažní stavba ve tvaru pěti soustředných pravidelných pětiúhelníků postavená nedaleko Washingtonu, kde sídlí Ministerstvo obrany Spojených států amerických. Budova byla postavena v letech 1941 až 1943 v souvislosti s válečnými potřebami Spojených států amerických po jejich vstupu do druhé světové války. Je to největší kancelářská
88
budova na světě – na ploše 116 tisíc čtverečních metrů zde úřaduje 26 tisíc zaměstnanců. Název budovy se stal postupně tak proslulý, že je v hovorové řeči používán namísto oficiálního názvu ministerstva, které se zde nalézá. Peugeot Automobil značky Peugeot je k poručíkovi Columbovi přirostlý stejně pevně jako jeho svrchník, oblek, boty, doutník a pes. Přitom je zajímavé, že jinak americký patriot poručík Columbo preferuje vůz francouzské a nikoliv americké výroby. Za zakladatele automobilky Peugeot je považován francouzský průmyslník, podnikatel a průkopník automobilismu Armand Peugeot (*1849 †1915). Historie této automobilky započala v roce 1882, kdy byl v rodinném podniku Peugeotů vyroben první dopravní prostředek – bylo to jízdní kolo. První automobil zde pak vyrobili v roce 1889, ten ovšem ještě měl parní pohon, ale hned v následujícím roce už to byl automobil s benzínovým motorem. V roce 1903 zde započali s výrobou motocyklů a o něco později i autobusů. Plodná a úspěšná byla a dodnes je spolupráce Peugeotu s italskou designérskou karosářskou společností Pininfarina. Historie společnosti Peugeot je lemována obchodními úspěchy – první milión vyrobených automobilů zde oslavili v prosinci 1952, přičemž v roce 2008 již bylo vyrobených automobilů padesát miliónů! A pokud se týká oblíbeného modelu poručíka Columba – Peugeotu 403 – ten se stal v roce 1963 prvním jednotlivým modelem vozu Peugeot, kterého bylo vyrobeno více než milión kusů. Phenobarbital V epizodách Zapomenutá dáma a Vražda s příliš mnoha notami byly oběti vražd před zavražděním omámeny lékem zvaným Phenobarbital a v epizodě Posvítit si na vraždu je zase podobným lékem omámen důležitý svědek. Phenobarbital je barbiturát, tedy lék s velkým tlumícím účinkem na lidskou centrální nervovou
89
soustavu. Barbituráty objevil v roce 1863 německý vědec Adolf von Baeyer (*1835 †1917), který také obdržel v roce 1905 Nobelovu cenu za chemii. První lékařské barbituráty začaly být používány v roce 1903, a to až do poloviny dvacátého století především k léčbě poruch spánku. Postupně však vyšlo najevo vysoké riziko návykovosti při jejich pravidelném užívání a také jejich nebezpečnost při kombinaci s alkoholem, a tak byly postupně nahrazeny prostředky bezpečnějšími. V současné době jsou barbituráty používány již jen ve specifických lékařských případech. Pitva Hojně je v epizodách seriálu řeč o zjišťování příčin smrti zemřelých a o pitvě, která je nejspolehlivějším způsobem tohoto zjišťování. Podstata pitvy spočívá v mechanickém rozdělení mrtvého těla na jednotlivé části a následném zkoumání ze všech možných hledisek jednak každé části zvlášť, a jednak všech částí ve vzájemných souvislostech. Rozeznává se několik druhů pitev. Při pitvě anatomické je mrtvé lidské tělo pitváno za účelem výuky studentů. Účelem pitvy patologicko–anatomické je zase prověřování dříve stanovené lékařské diagnózy uvedené v lékařské zprávě a účelem pitvy zdravotní pak zjištění příčin smrti člověka zemřelého mimo zdravotnické zařízení. Pitva soudní, která má pro práci poručíka Columba největší význam, se nařizuje v případě existence podezření na účast další osoby na smrti. Soudní pitva je nejdůkladnější a provádějí ji společně nejméně dva zvlášť ustanovovaní soudní znalci. Statut pitvy přitom není neměnný. Například vznikne-li během zdravotní pitvy podezření na účast další osoby na smrti, nařizuje se její přeměna na pitvu soudní. Playback Epizoda Vražda na videu se v originálu jmenuje Playback. Není až tak důležité nakolik zde český překlad obsahově vystihuje původní
90
název, nicméně nebude bez zajímavosti vědět, co to playback vlastně je. Toto slovo je používáno ve dvou významech. Buď jako způsob pořizování zvukového záznamu, spočívajícího v nahrání, složení a následném simultánním přehrávání jednotlivých původně odděleně nahraných složek nahrávky, anebo jako označení situace, kdy zpěvák či herec předstírá do již hotové zvukové nahrávky, že zpívá, a tedy pohybem svých úst před diváky či posluchači imituje zpěv, který je ovšem již v přehrávané nahrávce obsažen. O playbacku hovoří i zpěvák a vrah Tommy Brown v epizodě Labutí píseň. Poker V epizodě Smrtící korunka se vrah, povoláním zubař, často, rád a neúspěšně oddává karetní hře zvané poker, a to nejraději ve společnosti hollywoodských filmových hvězd. Tuto hru mají rádi také vrazi v epizodách Vrabec v hrsti a Past a holdovaly jí rovněž oběti vražd v epizodách Ve hře je všechno a Columbo jde pod gilotinu. Ale i poručík Columbo umí hrát poker, jak se dozvídáme v epizodě Krize identity. Poker je karetní hra amerického původu pro dva až deset hráčů. Hraje se s balíčkem padesáti dvou karet čtyř druhů (piky, srdce, kříže a káry), a je tedy od každého druhu v balíčku třináct karet. Cílem hry je vybudovat si z karet ve vlastním držení co nejcennější kombinaci. Poker sice bývá označován za hazardní hru, ale není to úplně přesné. Při dobré znalosti pravidel hry a dobrých kombinačních schopnostech lze s relativně velkou pravděpodobností odhadovat, v jaké situaci se protihráč právě nachází, a přizpůsobovat tomu svoji hru. Významné místo má při hře i taktika a znalost soupeřů, protože například pomocí tzv. blufování, tedy předstíráním sebejistoty, či pomocí jiných psychologických triků, lze se soupeři podle potřeby úspěšně manipulovat.
91
Porota Dosti často se poručík Columbo coby policista ocitá v různých situacích ve styku s představiteli soudní moci nebo dokonce přímo v soudní síni. A nemá to lehké. Americký soudní systém je totiž jedním z nejsložitějších na světě, což je dáno, mimo jiné, federativním uspořádáním Spojených států amerických. Z něho totiž vyplývá existence dvou relativně samostatných systémů soudnictví, a to soudního systému federálního a soudního systému jednotlivých států federace. Rozdělení kompetencí mezi federaci a její státy je pak upraveno v Ústavě Spojených států amerických. Součástí obou soudních systémů je nicméně v trestním řízení existence tzv. porotních soudů, tedy soudů fungujících v nižších instancích na principu účasti sboru zástupců veřejnosti, tedy právních laiků. Tento sbor, tedy porota, rozhoduje jako soudní orgán o věcné otázce, která je mu předložena. Poroty nerozhodují o právních otázkách, ale zpravidla pouze o vině nebo nevině obžalovaného. Porotní soudnictví přitom existuje v mnoha státech světa, ale ve Spojených státech amerických je rozvedeno nejdůsledněji. Zde totiž rozhodují jednak tzv. velké poroty mající 16 až 23 členů, a to o tom, zda vůbec existuje dostatek podkladů pro podání obžaloby, a dále tzv. malé poroty mající 7 až 12 členů, a to již v řízení o věci samé. Pro rozhodnutí poroty se přitom, až na výjimky, vyžaduje při hlasování jednomyslnost. Členové poroty jsou vybíráni z občanů losem pomocí počítače tak, aby byla zajištěna nestrannost jejich výběru. Dalšími subjekty trestního řízení jsou pak, kromě obžalovaného, také státní návladní, tedy zástupce státu, který podává žalobu, a dále soudce, který procesu bezprostředně předsedá, a v případě, že se porota vysloví pro vinu obžalovaného, stanoví odsouzenému trest. Názory na porotní soudnictví se liší – jeho zastánci tvrdí, že je to dobrá pojistka proti rozhodovací svévoli podplacených soudců, jeho odpůrci zase poukazují na to, že se v právu a v trestním řízení
92
nezkušení porotci stávají snadnou kořistí psychologických triků advokátů. Poručík Poručík je základní důstojnická hodnost armád, policie a hasičských sborů na celém světě. Pokud se týká americké policie, je struktura hodností ve federální, státní a místní policii dosti různorodá, ale i zde existuje určitý velmi obecný model, ze kterého se tyto struktury formují. V čele každého policejního sboru stojí vždy náčelník. Náčelník mívá zpravidla zástupce, který bývá současně odpovědný za určitou specifickou oblast policejní činnosti. Inspektoři pak řídí činnost policie v určité obci nebo okrsku nebo se zabývají speciálním druhem policejní služby. Plukovníci a majoři pak provozují výkonnou a velitelskou policejní činnost a kapitáni zase dohlíží na činnost jednotlivých policejních stanic, případně na činnost specializovaných jednotek nebo oddílů v rámci celého policejního oddělení. Obdobnou činnost provádí poručíci na organizačně nižší úrovni. Seržanti, vyšetřovatelé a desátníci jsou pak nejnižšími policejními hodnostmi a jejich nositelé se zabývají výkonem běžné policejní činnosti. Obdobná hodnostní policejní struktura existuje i v policejním sboru města Los Angeles, jehož součástí je i poručík Columbo. Reggiano V epizodě Na programu vražda se stává posledním článkem v řetězu usvědčujících důkazů otisk pachatelových zubů v kousku sýra nalezeného na místě činu. Název tohoto sýra je Reggiano. Poručík Columbo je ze sýra nadšený a odnáší si kus zbylého sýrového bochníku domů. Poručíkovu nadšení se nedivme – Parmigiano Reggiano je světově proslulý chuťově vynikající italský sýr, vyráběný dlouhou řadu staletí podle neměnné tradiční receptury z náročně vybíraných surovin získávaných v přísně
93
vymezených italských regionech. O kvalitě sýra svědčí i to, že dosahuje plné zralosti po zrání trvajícím až dvacet čtyři měsíců. Rigor mortis Při vyšetřování násilných činů končících smrtí hraje nezřídka důležitou roli určení doby, kdy byl násilný skutek spáchán, a nejinak je tomu i v případech vražd vyšetřovaných poručíkem Columbem. Určení této doby přitom může ulehčit skutečnost, že bezprostředně po smrti se odehrávají v mrtvém těle předem známé změny. Ihned po smrti totiž nastává v lidském těle ochabnutí všech svalů, které se následně během jedné až šesti hodin přeměňuje v jejich ztuhnutí, tzv. rigor mortis. Tělo postupně tuhne od obličejových svalů směrem k nohám a k plně vyvinutému rigor mortis dochází přibližně do dvaceti čtyř hodin, přičemž během další dvou až čtyř dnů ztuhnutí zase postupně mizí. Časový průběh těchto procesů je ovšem zásadním způsobem závislý na okolní teplotě, protože nízká teplota tyto procesy zpomaluje a vyšší naopak zrychluje. Proto také u několika vražd, vyšetřovaných poručíkem Columbem, zaznamenáváme pokusy pachatelů o manipulaci s teplotou těla zavražděného, a to prostřednictví teplo udržujících přikrývek. Rolex V epizodě Ve hře je všechno je řeč o náramkových hodinkách značky Rolex, jakožto symbolu úspěchu, a z toho vyplývajícího společenského postavení. Společnost Rolex založil Němec Hans Wilsdorf (*1881 †1960), který v roce 1905 založil se svým švagrem společnost Wilsdorf & Davis, zabývající se dovozem švýcarských hodinek, a který si pak nechal v roce 1908 zaregistrovat ochrannou známku Rolex. Hans Wilsdorf byl hodinářský vizionář, který první rozpoznal, že končí éra kapesních hodinek a nastává čas praktičtějších hodinek náramkových, tedy hodinek nošených trvale na zápěstí. Nebylo
94
zprvu jednoduché vyvinout kvalitní náramkové hodinky, které by odolávaly nárazům a vlhkosti a přitom zůstávaly dostatečně spolehlivé a přesné. Hodinky značky Rolex se však staly pro Hanse Wilsdorfa celoživotní vášní, se kterou překonával všechny překážky a bez oddechu je zdokonaloval. A tak se hodinky Rolex postupně staly prvními vodotěsnými hodinkami na světě, prvními hodinkami s datumkou, prvními hodinkami se samonátahem, prvními hodinkami, které se ocitly v nejhlubší mořské proláklině, na nejvyšší hoře světa i na oběžné dráze kolem Země – a mohli bychom pokračovat. Dokonce nejsou tyto hodinky považovány ani za ty úplně špičkově nejpřesnější – jsou to však zcela určitě hodinky nejznámější. Jsou to hodinky, které jsou pro svoji odolnost, houževnatost a výdrž přirovnávány k lesnickému koni. Hodinky Rolex přitom nikdy nebyly symbolem nezřízeného luxusu a nikdy nepatřily k těm ze všech nejdražším. K takovým naopak patřily a patří například hodinky Piaget, o kterých je v uvedené epizodě také řeč. Rolls-Royce Dva automobily se v epizodě Vrabec v hrsti stávají vražednými pomocníky. Prvním z nich je otlučená dodávka místního zahradníka a druhým je automobil, který se stal symbolem bohatství, síly, pohodlí, spolehlivosti, nejvyšší kvality a ovšem také nejvyšší ceny – automobil značky Rolls-Royce. Společnost Rolls-Royce Ltd. založili v roce 1906 Henry Royce (*1863 †1933) a Charles Rolls (*1877 †1910). Bylo to šťastné spojení dvou protikladných osobností – nadaného, racionálního, puntičkářského a pracovitého mechanika Henry Royce a vzdělaného sportovce z dobré a zámožné rodiny Charlese Rollse, který se zajímal o vše, co souviselo s motory, a který se ale také uměl postarat i o obchodní záležitosti. Cíl si při svém vzniku vytkla tato společnost jediný, a to vyrábět nejkvalitnější automobily na světě. Časem se jí to podařilo a dodnes drží tento primát v oboru
95
luxusních limuzín. Společnost po svém založení rychle expandovala i do dalších odvětví – letectví, vojenství, loďařství a v dnešních časech exceluje například ve výrobě plynových turbín. Smutný osud však potkal mladšího spoluzakladatele společnosti Charlese Rollse. Tento fanoušek letectví a jeden z prvních držitelů britského leteckého průkazu zemřel v mladém věku při letecké nehodě během letecké přehlídky a stal se tak vůbec první britskou obětí leteckého neštěstí. Velký sen se pak poručíku Columbovi splňuje v epizodě Zkus mě chytit, protože právě tam mu slavná a bohatá spisovatelka dovoluje, aby ji on osobně svezl tímto skvostem mezi automobily, automobilem značky Rolls-Royce. Ale i z jiných epizod seriálu je patrno, že jsou tyto automobily mezi boháči z Los Angeles velice oblíbeny. Rorschachův test V epizodách Vražda na předpis a Dvojitý šok se ústřední postavy příběhů, vraždící psychiatr a dvojice vraždících bratrů, zmiňují o psychologickém testu zvaném Rorschachův test. Tento test byl pojmenován po svém tvůrci, švýcarském psychiatrovi Hermannu Rorschachovi (*1884 †1922) a užívá se ho jako metody psychologické analýzy osobnosti. Jeho základem je deset karet s barevnými a černobílými abstraktními obrazci, souměrnými podle vertikální osy procházející středem karty a podstata testu spočívá ve vyhodnocování představ pacienta, co na obrázcích vidí. Tento test má mezi psychology své příznivce i odpůrce, ale skutečností je, že je hojně používán například i v soudním lékařství. V souvislosti s poručíkem Columbem je Rorschachův test zmiňován v prvně jmenované epizodě, jako možná pomůcka pro zjištění, jaký drink má být poručíkovi nabídnut – zjevně to však měl být drobný odborný žertík na poručíkovu adresu.
96
San Quentin V zápletce děje epizody Obrácený negativ je řeč o věznici San Quentin, ve které si právě odpykal trest vězeň odsouzený za vydírání, jenž se pak po propuštění stává obětí vraždy. V této epizodě se dále dozvídáme, že v této věznici byl několikrát služebně poručík Columbo, který sem dříve vozíval vězně a o této věznici se mluví i v epizodách Odpočívejte v pokoji, paní Columbová a Vražda s příliš mnoha notami. San Quentin je nejstarší kalifornská věznice, fungující již od roku 1852, kde si odpykává své tresty kolem pěti tisíc vězňů. V roce 1969 zde pro vězně koncertoval Johnny Cash (*1932 †2003), zpěvák a výrazná osobnost americké countryové hudby, který si s neskrývaným potěšením zahrál v epizodě Labutí píseň v hlavní roli sám sebe, ovšem stylizovaného do role vraha. Scotland Yard V epizodě Spiklenci pomáhají poručíkovi při odhalování pachatele vraždy informace dodávané ze Scotland Yardu a v epizodě S dýkou v mysli se pak poručík Columbo osobně ocitá přímo v Londýně, kam byl vyslán, aby studoval nejnovější detektivní metody používané ve Scotland Yardu. Jen pro zajímavost – Scotland Yard není přes svou úctyhodnost a dlouholetou existenci prvním londýnským policejním sborem. Otcem skutečně prvního organizovaného policejního sboru v Londýně byl totiž dramatik a spisovatel, ale současně také smírčí soudce Henry Fielding (*1707 †1754). Jako soudce se Fielding ve své době odmítal smířit s bezmocným přihlížením, jak se tehdy největší město světa dostává čím dál tím více do spárů podsvětí, a přesvědčil tehdejší politiky o nutnosti založit pevně organizovaný detektivní sbor. Byly mu za tím účelem poskytnuty určité finanční prostředky a sám Fielding posléze vybral ze svých nejlepších pomocníků malou skupinku a s nimi pak onen opravdu první policejní sbor založil.
97
Tato skupinka pak skutečně určitých úspěchů dosáhla, ale hlavní potíž spočívala jednak v její malé velikosti a jednak v přesazích její jinak chvályhodné činnosti – ne vždy a ne všem jejím příslušníkům bylo totiž zřejmé, kde boj proti zločinu končí a kde už naopak páchání zločinů začíná. Samotný Scotland Yard pak byl založen roku 1829 tehdejším britským ministrem vnitra a pozdějším premiérem Robertem Peelem (*1788 †1850) jako uniformovaná policie, jejímž úkolem mělo být udržování pořádku, vyšetřování spáchaných zločinů a snižování kriminality v Londýně. V době svého založení měl Scotland Yard kolem tisícovky příslušníků, složených z větší části z bývalých vojáků, a jeho centrála sídlila v budově, jejíž zadní trakt směřoval do dvora, který se nazýval Scotland Yard neboli Skotský dvůr, a odtud pak vznikl název celé organizace. V roce 1890 se Scotland Yard přestěhoval do větší budovy a současně přijal nový název New Scotland Yard. Od roku 1967 sídlí New Scotland Yard v moderním kancelářském dvacetiposchoďovém komplexu. V současné době má New Scotland Yard dvacet sedm tisíc příslušníků a zaměstnanců a dohlíží na pořádek na území Velkého Londýna, což činí sedm set čtverečních mil. V náplni práce má New Scotland Yard i zajišťování bezpečnosti královské rodiny. Senátor Pojem „senátor Spojených států amerických“ bývá někdy vnímán jako polotajemné označení mocného muže v nepřehledné pavučině americké mocenské struktury. Ale není to zase až tak spletité. Zastupitelský sbor Spojených států amerických – Kongres Spojených států amerických – se skládá ze dvou částí, a to ze Sněmovny reprezentantů a ze Senátu. Zatímco člen Sněmovny reprezentantů reprezentuje vždy určitý počet obyvatel, v Senátu má každý z padesáti států Unie dva zástupce – senátory, a to bez ohledu na počet obyvatel. To vzhledem k rovnoprávnosti obou částí Kongresu zajišťuje, aby nebyly při přijímání zákonů
98
znevýhodňovány méně lidnaté státy Unie státy lidnatějšími. Senátoři jsou voleni přímou volbou občany příslušného státu na dobu šesti let. Funkce amerického senátora má velkou prestiž a senátor má nemalý politický vliv a tak není divu, že v epizodě Kandidát zločinu je kandidát na senátora ochoten i vraždit, když se domnívá, že to prospěje jeho volebním vyhlídkám. V epizodě Na programu vražda zase senátor kryje vraha, aby nebyly zmařeny jeho šance na dosažení funkce viceprezidenta Spojených států amerických, a v epizodě Motýl v šedých stínech se naopak senátor stává obětí nečestné rafinované intriky. Sherlock Holmes Vztah poručíka Columba k prvnímu a nejznámějšímu soukromému detektivovi na světě Sherlocku Holmesovi není příliš patrný. Určitým vodítkem by byla bývala mohla být epizoda S dýkou v mysli, leč nestalo se tak. Při svém studijním pobytu v New Scotland Yardu se totiž poručík procházel se svým hostitelem detektivem superintendantem Durkem po Londýně a během procházky začal Durk rozvíjet úvahu srovnávající metody používané Sherlockem Holmesem se současnými metodami New Scotland Yardu. Smůla však byla, že zrovna v té chvíli se poručík nacházel daleko vzadu a superintendanta neslyšel. A bohužel se pak už k tématu nikdo nevrátil. Nepochybné však je, že poručík s existencí slavného detektiva obeznámen je, protože v epizodě Posvítit si na vraždu se o Sherlocku Holmesovi výslovně zmiňuje. Potěšující nicméně je, že ani Dr. Watson, věrný druh a přítel slavného detektiva, nezůstává opomenut. V epizodě Vrah zavolá v deset, žertují poručíkovi posluchači při jeho vyprávění o tom, jak vyšetřuje vraždu, o své vlastní nedovtipnosti právě s odkazem na Dr. Watsona a na Dr. Watsonovi si brousí svůj vtip také pachatelé vražd v epizodách Kouzelné alibi a Posvítit si na vraždu.
99
A ještě pokud jde o superintendanta Durka – s poručíkem Columbem spolupracoval ještě jedenkrát, byť jen na dálku přes oceán, a to při řešení údajné vraždy v epizodě Planý poplach. Shirley Templová Shirley Templová (*1928) byla jako malá roztomilá holčička neobyčejně slavnou dětskou filmovou hvězdou, hrající ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století v desítkách větších či menších rolích v amerických filmech. V dospělosti se ale již herectví nevěnovala a zaměřila se, mimo jiné, i na politickou kariéru – v sedmdesátých letech byla kupříkladu americkou velvyslankyní v Ghaně a počátkem devadesátých let v Československu. V epizodě Sex a ženatý detektiv se sice s Shirley Templovou opět setkáváme, jedná se však jen o stejnojmenný speciální nealkoholický nápoj, který se podává dětem doprovázejícím dospělé na společenské akce, kde jsou podávány koktejly alkoholické. Koktejl Shirley Templová byl vymyšlen jako osvěžující nápoj při filmovém natáčení pro uvedenou dětskou filmovou hvězdu a byl po ní také pojmenován. Sigma V epizodě Případ vysokého IQ je zavražděn člen elitního společenství lidí, nadaných mimořádnou inteligencí a sdružených v organizaci zvané Sigma. Tento název je přitom zjevná nápodoba názvu skutečné existující organizace tohoto typu, nazývající se Mensa. Mensa je mezinárodní organizace sdružující příslušníky lidské populace s nejvyšší inteligencí, přesněji řečeno, jejichž inteligence se nachází mezi horními dvěma procenty inteligenční stupnice této populace. Organizace byla založena v roce 1946 a skládá se z národních organizací a má celkem kolem sta tisíc členů. Organizace přispívá k rozvoji svých členů například zřizováním
100
speciálních škol a klubů a podporuje jejich vzájemnou komunikaci a seberealizaci. Sir V epizodě S dýkou v mysli se zavražděný londýnský gentleman a v epizodě Planý poplach zase pro změnu mediální magnát honosí šlechtickým titulem „sir“. Toto slovo v angličtině znamená „pán“ a používá se ho při oslovování nositelů britských šlechtických titulů – baroneta a rytíře. Titul „sir“ (v ženském ekvivalentu „dame“) uděluje anglická královna též nejzasloužilejším osobnostem a smí jej rovněž užívat nositelé dvou nejvyšších tříd Řádu britského impéria, pokud jsou občany Spojeného království nebo zemí, kde je hlavou státu anglická královna. Toto oslovení je rovněž používáno ve formálním služebním styku při oslovování nadřízeného. Sinn Féin Epizoda Popel popelu je v časové posloupnosti seriálu šedesátou sedmou epizodou a televizní premiéru měla dne 8. října 1998. Její děj se odehrává, jak vyplývá ze slov samotného poručíka Columba, v říjnu 1997. Pojďme se pro zajímavost podívat, v jakém stavu byl v tehdejším říjnu 1997 svět a jaké události se tehdy zapisovaly do jeho dějin. Dne 9. října tohoto roku byl zvolen generálním tajemníkem Korejské strany práce, tedy severokorejské komunistické strany, Kim Čong-il (*1942 †2011), syn Kim Ir-sena (*1912 †1994), zakladatele komunistické říše, rozkládající se v severní části Korejského poloostrova, a byla tak potvrzena první komunistická dynastie na světě. Dne 24. října podepsali prezident Ruské federace Boris Jelcin (*1931 †2007) a prezident Litevské republiky Algirdas Brazauskas (*1932†2010) dohodu o vzájemných hranicích. Šlo o první dohodu o hranicích, kterou Ruská federace podepsala s bývalou sovětskou republikou. Ve dnech 28. a 29. října se setkal
101
americký prezident Bill Clinton (*1946) s čínským prezidentem a nejvyšším představitelem čínské komunistické strany Ťiang Ceminem (*1926) při jeho návštěvě Spojených států amerických. A nakonec to pro nás nejzajímavější – dne 10. října došlo v severoirském Belfastu k historicky významnému setkání britského premiéra Tonyho Blaira (*1953) s Gerry Adamsem (*1948), vůdcem strany Sinn Féin, jinak politickým křídlem teroristické organizace Irská republikánská armáda (IRA). Toto setkání mělo symbolizovat nastávající příměří mezi znesvářenými stranami. A právě tato událost má nepřehlédnutelnou vazbu na vyšetřování vraždy v epizodě Spiklenci. Skalpel V epizodě Není čas na umírání se měl stát vražedným nástrojem skalpel, tedy lékařský chirurgický nástroj, a rovněž v epizodě Zločinný steh má skalpel své místo – vrahem je totiž chirurg. Encyklopedie o skalpelu říkají, že to je ostrý nástroj, vybavený bříškovitě broušeným ostřím a rukojetí, sloužící k separaci tkání ostrou cestou. Klasické skalpely jsou celokovové z chirurgické oceli, opakovaně brousitelné a sterilizované. Používají se však i jednorázové skalpely s plastovou rukojetí a nebrousitelným ostřím. Existují i skalpely s výměnným jednorázovým ostřím. Harmonický skalpel je pak skalpel s ostřím rozkmitávaným ultrazvukem a jeho řezy proto mají mnohem menší ranivý účinek a rychleji se hojí. Existuje i pojem „psychologický skalpel“, který je definován jako „metaforické vyjádření poukazující na možný dalekosáhlý kladný nebo záporný dopad určitého slovního sdělení při sociální komunikaci“. Smith & Wesson Byla zde již řeč o pistoli slavné značky Beretta a v epizodách Kouzelné alibi, Vydat nebo zemřít a Columbo v přestrojení se zase pro změnu setkáváme s revolverem slavného původu, revolverem
102
Smith & Wesson. Tyto revolvery vyrábí stejnojmenná zbrojovka, jejíž název vznikl složením jmen jejích zakladatelů Horace Smitha (*1808 †1893) a Daniela Wessona (*1825 †1906), kteří ji založili v roce 1852. Společnost prodělala během své existence četné peripetie a několikrát jen těsně unikla zániku. V současné době je to však největší americký výrobce ručních palných zbraní. Ne každý možná postřehl, že mezi pistolí a revolverem je zásadní konstrukční rozdíl. Zatímco pistole se po každém výstřelu znovu automaticky nabíjí nábojem z vlastního zásobníku, revolver pracuje na principu několika nábojových komor v otočném válci s tím, že po každém výstřelu je nutno pro další střelbu znovu ručně natahovat kohoutek. SS V epizodě Kouzelné alibi vyprovokuje oběť vraždy vydíráním svého vraha až k vlastnímu zavraždění, přičemž prostředkem vydírání je zde vrahova minulost. Vrah byl totiž v mládí příslušníkem SS, a to se nesměl nikdo dozvědět. Organizace SS, plným názvem Schutzstaffel, čili Ochranný oddíl, vznikla v Německu v roce 1925 jako nástupce nevelkého ochranného oddílu zvaného Stabswache, čili Štábní stráž, který v roce 1923 působil jako ochranka Adolfa Hitlera (*1889 †1945). Organizace SS se rychle rozrůstala a poté, co v roce 1929 stanul v jejím čele Heinrich Himmler (*1900 †1945), se přeměnila v poslušnou vojensky organizovanou složku velitelsky podléhající přímo Adolfu Hitlerovi a postupně si podmaňující státní a bezpečnostní aparát. Výběr příslušníků SS byl přísný, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Časem se jednotkám SS dostalo i vojenského výcviku a byly vybaveny moderními zbraněmi. Dobře vycvičené a vyzbrojené esesácké divize pak byly za druhé světové války obávaným protivníkem, a to jednak pro své schopnosti a jednak pro svoji brutalitu a fanatismus.
103
Sunset Boulevard „Hrůzné pohřbívání na Sunset Boulevardu“ se měla v epizodě Popel popelu jmenovat televizní reportáž odhalující pachatele dávné krádeže briliantového náhrdelníku z mrtvého těla filmové hvězdy, kterým byl majitel pohřebního ústavu. Leč reportáž se nevysílala, protože její autorka byla oním majitelem pohřebního ústavu zavražděna. Sunset Boulevard je třicet pět kilometrů dlouhá ulice, jejíž počátek je v centru Los Angeles a konec u pobřeží Tichého oceánu. Šachy Půdorys příběhu vraždy v epizodě Nebezpečná hra je postaven na setkání a očekávaném sportovním střetnutí dvou mezinárodních šachových velmistrů. Šachy jsou neobyčejně populární desková hra vzniklá v patnáctém století transformací podobné perské hry. Šachy věrně napodobují bojové střetnutí dvou armád – na celkem šedesáti čtyřech bílých a černých polích se střetává armáda bílých figur s armádou figur černých. Každá z nich má stejné množství i druh figur, přičemž pomineme-li jednotně pojaté pěšce, má každá z figur odlišnou strategickou sílu, a z toho pak vyplývající možnosti bojového využití. Cílem hry je zmocnit se nepřátelského krále a zajmout ho, tedy dát mu mat. Klíčovou složkou šachové hry jsou kombinační schopnosti a znalost šachové teorie, ale rozhodující může být i psychická odolnost hráče a jeho schopnost vcítit se do soupeřova myšlení. Ve druhé polovině dvacátého století se začaly při šachové hře používat i počítače, což je patrno i v epizodě Dobrá pověst nade vše, kde dětský počítačový génius poráží v šachové partii robota – počítač a rozzlobí ho tím. Z nezávazné, ale poutavé hry se postupně vyvinulo rozsáhlé sportovní odvětví, které organizačně zastřešuje Mezinárodní šachová federace (FIDE). Existuje také systém výkonnostních stupňů šachových hráčů, na jehož vrcholu
104
jsou tituly mistr FIDE, mezinárodní mistr a úplně na vrcholu pak mezinárodní velmistr. Všechny tyto nejvyšší tituly uděluje Mezinárodní šachová federace při splnění stanovených výkonnostních kritérií. Tituly se udělují doživotně. Šachovnice s figurami v základním postavení bývá také v seriálu zhusta využívána jako dekorace v obytných místnostech. Škumpa jedovatá V epizodě Sladká, leč smrtící napomáhají poručíku Columbovi při usvědčování pachatelky vraždy dermatologické znalosti jeho synovce. Požahání rukou pachatelky rostlinou zvanou škumpa jedovatá ji totiž usvědčuje, že pobývala na místě vraždy. Škumpa, jejíž odborné pojmenování je rhus, je rostlina, která vytváří opadavé i stále zelené keře, stromy i liány. Jejím plodem je nažka. Jejích asi sto padesát druhů žije v subtropickém a mírném pásu obou zemských polokoulí. V severní Americe roste druh lidově nazývaný „jedovatý břečťan“, botanicky škumpa jedovatá (rhus radicans). Je to stín milující liána rostoucí hojně v podrostu a často se vyskytující jako plevel na zahradách. Obsahuje silně jedovaté éterické oleje, které způsobují na pokožce zánět, který silně svědí a přechází v puchýře. Účinek se přitom projevuje až po dvaceti čtyřech hodinách, a to nejenom na potřísněných místech, ale i na dalších místech, která s tím prvním místem přišla do styku. Škuner, jachta, jola, koč, úvazník, ovíjecí trn, ráhno, vratiráhno, vratiplachta, kosatka, boatsman, uzel V epizodě Poslední pocta komodorovi se příběh vraždy odehrává v loděnici, vyrábějící malé sportovní a rekreační lodě. Řeč se tedy co chvíli stáčí k výrobě lodí či k plavbě na nich a padají zde rozmanité odborné výrazy. A tak alespoň stručně: škuner je menší dvoustěžňová plachetnice s typicky delším zadním stěžněm oproti přednímu, jachta je rychlá motorová nebo plachetní loď pro sportovní nebo zábavní účely, jola je malá lehká otevřená
105
plachetnice s oblým tvarem trupu a koč byla nevelká speciální plachetnice používaná v minulosti na velkých ruských řekách a v severních mořích a stavěná tak, aby odolávala ledovým krám. Úvazník je silné vodorovné prkno s kruhovými otvory připevněné na palubní obrubě a sloužící spolu s úvazníkovým lanem k uvazování lodě při kotvení, ovíjecí trn je nástroj sloužící k napínání lana, ráhno je tyč pohyblivě připojená ke stěžni, sloužící k upevnění horního lemu plachty, vratiráhno je ráhno na zadním stěžni nesoucí vratiplachtu, tedy podélnou plachtu uchycenou horním lemem na vratiráhnu, kosatka je trojúhelníková plachta umístěná nad přídí plachetnice a mající vliv na stoupavost lodi, boatsman je majitel či správce půjčovny lodí nebo také lodník a uzel je jednotka rychlosti používaná v námořní plavbě (rychlost jednoho uzlu se rovná rychlosti 1,852 km/hod.). T-33 Silver Star V epizodě Krize identity vládne pachatel vraždy jakožto správný agent CIA, tedy Ústřední zpravodajské služby, přemnoha dovednostmi a vědomostmi a kromě jiného též umí létat proudovými letadly. Leč neprozřetelně v této souvislosti dopustil, aby se poručíku Columbovi dostala do rukou jeho fotografie z doby leteckého výcviku a nechtěně mu tak opatřil další důkaz do usvědčující mozaiky. To letadlo, kterého se fotografie týkala, byl pozoruhodný stroj T33 Silver Star. Jednalo se ve své době o nejpoužívanější dvousedadlový výcvikový proudový letoun se skvělými parametry a neobyčejnou spolehlivostí. Byl vyráběn od roku 1948 do roku 1959 a prodán byl do dvaceti pěti států. O jeho kvalitě svědčí i to, že byl používán až do roku 1976 a v kanadských vzdušných silách se s jeho užíváním skončilo dokonce až v roce 1995!
106
UNIVERSAL Se železnou pravidelností se v seriálu v prvním záběru objevuje v rámci znělky velkými písmeny vyvedené slovo UNIVERSAL. Jedná se o logo jednoho z největších a nejstarších amerických filmových studií, jehož celý název je Universal Studios. Počátek tohoto studia je nerozlučně spjat se jménem Carla Laemmleho (*1867 †1939). Tento průkopník filmového podnikání pocházel z Německa, ale již v sedmnácti letech emigroval do Ameriky. Zde se sice zpočátku věnoval finančnictví, ale postupně začal i podnikat, když skoupil síť malých kin a začal poskytovat filmové služby. Jeho podnikatelské aktivity vyvrcholily dne 8. června 1912, kdy sloučil své podnikání se třemi dalšími společníky a společně založili dnes již věhlasnou společnost Universal Motion Picture Manufacturing Company. A tento den je také považován za den vzniku filmového studia Universal Studios. Vlajka a prapor Při sbírání informací v rámci vyšetřování vraždy v epizodě Labutí píseň se poručík Columbo ocitá ve vojenském prostředí a je zde přistižen při neznalosti rozdílu mezi vlajkou a praporem. V běžném hovoru není tento rozdíl příliš vnímán, ale vzhled a používání vlajky a praporu se dosti liší. Pro vlajku jsou typické závazně stanovené rozměry, vodorovná poloha a upevnění ocelovým lankem ke stožáru. Prapor naopak závazně stanovené rozměry nemívá, může se používat ve vodorovné, svislé či šikmé poloze a k žerdi je připevněn vždy napevno. A zatímco vlajka symbolizuje příslušnost spíše k nějaké abstraktní hodnotě, jako je například stát, prapor bývá chápán jako jedinečný neopakovatelný exemplář symbolizující něco konkrétního, například bojovou jednotku.
107
Zázvorová limonáda Pokud by náhodný pozorovatel popisoval poručíka Columba, nejspíše by ho viděl jako rozcuchaného a neupraveného muže v obleku neurčité barvy se svrchníkem v havarijním stavu, trávícího značnou část volného času s přáteli v oblíbeném bistru a pochutnávajícího si zde na chilli a zázvorové limonádě a posléze pak relaxujícího s doutníkem mezi prsty. A tento pozorovatel by se nemýlil – přesně tak to totiž s poručíkem je. A pokud jde o tu zázvorovou limonádu, je to jeden z mnoha produktů vyráběných ze zázvoru, což je koření získávané z odenků rostliny zvané zázvor obecný. Je to asi metr a půl vysoká rostlina se žlutými květy, která se dá snadno vypěstovat. Její původ je v Asii a je známo, že zázvor byl při přípravě jídel používán již ve starověkých kuchyních, přičemž v těch evropských zdomácněl ve středověku. Zázvor má mnohostranné účinky – je protizánětlivý, podporuje chuť k jídlu a současně usnadňuje trávení, je prevencí proti chřipce a rýmě, uklidňuje a působí i jako afrodiziakum. Zázvor má výraznou chuť, kterou mu dodává látka zvaná gingerol, která je chemickým složením podobná kapsaicinu, který má na svědomí pálivost chilli papriček. Zázvor má mnohostranné použití – kromě již uvedené limonády také jako zázvorové pivo, zázvorový čaj, zázvorová zmrzlina, zázvorová káva, zázvorové víno, nakládaný zázvor nebo dokonce jako kandované cukroví. Jen jedenkráte dává poručík Columbo přednost jiné než zázvorové limonádě. Stalo se tak v epizodě Vrah zavolá v deset a ta limonáda byla vanilková.
108
„…a málem bych zapomněl! Ještě jednu věc!“
109
Adele Columbo Mission Greens Ct Santee, CA Carol Columbo Quartz Hill Rd Lancaster, CA Chuck Columbo W Wood St Willows, CA Delores Columbo Walnut Ave South San Francisco, CA Diane Columbo New York Dr Pasadena, CA Eduardo Columbo Glen Way Yuba City, CA Furillo Columbo Kingswood Dr Citrus Heights, CA George Columbo Louisiana St San Diego, CA Jeffrey Columbo Abalone Point Way Oceanside, CA Joann Columbo Front St San Diego, CA Laurie Columbo Fogl Ct Redwood City, CA Maria Columbo Hesperia, CA Maria Columbo Lousiana St San Diego, CA Mary Columbo Richmond, CA Peter Columbo Horton St Emeryville, CA Rebecca Columbo Louisiana St San Diego, CA Donald Columbo Quartz Hill Road Lancaster, CA Sandra Columbo Kingswood Dr Citrus Heights, CA Steven Columbo Hammonton Smartville Rd Marysville, CA Tonya Columbo Springs Rd Vallejo, CA Allen Colombo N Heliotrope Dr Los Angeles, CA Becky Colombo Buena Park, CA Beverly Colombo Nana Ave Big Bear City, CA Bret Colombo Yucca St Los Angeles, CA Brian Colombo Manor Plz Pacifica, CA Brian Colombo Schlotz Ct Woodland, CA Connie Colombo E Juanita Ave Glendora, CA Jim Colombo E Chapman Ave Orange, CA Joe Colombo Parkerhill Dr Bakersfield, CA John Colombo E Juanita Ave Glendora, CA Madeline Colombo Pine View Heights Rd Nevada City, CA Maria Colombo Gough St San Francisco, CA Michael Colombo Redesdale Ave Los Angeles, CA
110
Monica Colombo Manor Plz Pacifica, CA Nicholas Colombo Manor Plz Pacifica, CA Nicholas Colombo Milton St San Francisco, CA Paul Colombo Edgecliff Ln Santa Barbara, CA Paul Colombo Choteau Cir Rancho Cordova, CA Peter Colombo West Rd Redwood Valley, CA Richard Colombo Gerber Rd Sacramento, CA
111
Richard Ulman Columbo mezi dveřmi Ilustrace Marie Kubatíková Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 z 22. 8. 2014
