Veronika Sorokinová
LISTOVÁNÍ V DĚTSKÝCH SEŠITECH. O DĚTSKÉ TVORBĚ DANIILA ANDREJEVA Všechna díla napsaná Daniilem Andrejevem do zatčení v roce 1947 byla zničena na Lubjance a pouze částečně zrekonstruována autorem ve vězení. Jen zázrakem se uchovaly dva objemné sešity (asi 600 stran) jeho prvotní dětské tvorby: ocitly se u básníkova přítele Sergeje Ivaševa-Musatova, byly jím pečlivě uschovány a poté předány A. A. Andrejevové. Bohužel nebyly zařazeny do básníkových sebraných spisů, zaslouží si však zvláštní pozornost těch, kterým je dílo Daniila Leonidoviče drahé. V těchto dětských dílech, zahrnujících období Daniilových 8–11 let, – románech, kresbách i básních – jsou položeny základy světonázoru, zárodky budoucích děl. Jde o dobu „východu duše“, jak sám autor definoval tuto periodu svého života. Doufám, že i ony budou jednou publikovány, ale zatím zůstává mým úkolem alespoň v hrubých rysech seznámit čtenáře Daniila Andrejeva s těmito jeho dětskými výtvory. Nejranějším prozaickým dílem je podle všeho vyprávění o vymyšlené zemi myší – Myšánii – a jejích vládcích, „Urasovské dynastii“. Je to svérázný letopis o posloupnosti vládců (asi čtyřiceti), každému je ve vyprávění věnován zvláštní paragraf, všichni mají zvláštní jména a přízviska, charakterizující osobitosti jejich vlády: Krvavý, Vítěz, Básník, Tichý, Divotvůrce nebo Prorok (Ser byl velmi podivný: předpovídal počasí, ţivot toho či onoho myšáka a vůbec působil „zázraky“ podle slov myší. Byl zván „Divotvůrcem“ nebo „Prorokem“.) Nejednou zdůrazňoval malý Daňa náboženskou orientaci svých hrdinů: „Uras Iţdygar byl slavný vládce: miloval svoji vlast, staral se o ni a dodrţoval Boţí příkázání.“ „Byl zboţný a Hospodin ho podle všeho miloval. Irinarios ţil velmi dlouho: asi 10 let a zemřel velmi starý.“ §21. URAS VII. SVATÝ Myši dlouho nechtěly za vládce syna Sera III. Urase VII., ale nedalo se nic dělat. Uras byl pohan. Vydal se na cesty a vládu předal své matce Moršince I. Doplul do Krysie, kde vyznávali křesťanství. Urasovi se tato víra zalíbila a přijal ji, přičemţ přijal jméno „Krys“. Jeho matka byla kvůli tomu velmi ráda a myšánská církev jej započítala mezi svaté. Zemřel v roce 1477.
1
§22. PI IV. OSVÍCENÝ Po Urasovi zůstali dva synové: Pi a Itdygar. Po dlouhé době zmatků a vydávání zákonů se panovníkem stal Pi IV. V té době v Myšánii převládalo pohanství, ale Pi IV. jej vykořeňoval. Proto Pia IV. nazvali „Osvíceným“, coţ znamená „naplňující přikázání Boţí“. Od myší jsme toto slovo přejali i my. Itdygar II. záviděl Piovi. Zabil ho a sám usedl na trůn. Ale Hospodin ho potrestal: brzy zemřel. Na konci vyprávění je připojena mapa Myšánie a okolních zemí. Značnou část stránek v sešitech zaujímají Daniilovy kresby: náčrtky směšných epizod ze života dobrovovského domu a gymnázia – karikatury, jak je nazývá Daňa. Obsahují 4–12 nevelkých obrázků, návazně a dynamicky zobrazujících tu nebo onu událost – nejčastěji nějakou Daňovu lumpárnu, neboť byl nevyčerpatelnou studnicí nápadů a díky své vynalézavosti v oblasti žertů, vychytralosti a komediantství byl na gymnáziu přezdíván „Lišák Reineke“.1 Tématika Daniilových obrázků je nesmírně rozmanitá: „Předpotopní zvířata“, „Člověk na Marsu“, „Ukřižování“, „Sportovní hry“, „Ruský vlak Moskva–Sevastopol“, „Okno“, „Nohy naší rodiny“ (osm vyobrazení noh všech příslušníků rodiny Dobrovových), „Satan na zemi“, „Spolužáci“, „Autoportrét“, „Peklo. Čert a čerťata“, „Závod jacht“, „Bůh a satan“, „Náš stůl v době snídaně“ a další. Překvapuje jeho postřeh a skvělé grafické dovednosti. Přesnost a pečlivost linií svědčí o vysoké sebekontrole, která tomuto věku není vlastní. Nejvýznamnější místo v sešitech zaujímá fantazie-epopej Junona, napsaná v 10–11 letech. Nikdo kromě autora samého nemůže lépe odhalit smysl svého díla a oprávněně ho ocenit, proto uvádím v plném znění Daňovu předmluvu k vlastní knize. Předmluva Autor díla „Junona“ si vzal za cíl pobavit mládeţ svérázným a originálním výmyslem „můj vlastní svět“. Ještě nikdo z literárních tvůrců se nepokusil a nezkusil napsat třeba jen krátkou povídku na toto téma. Pouze některé děti si z nudy vymýšlely podobné věci, ale ani jeden z těchto popisů vymyšlených, neexistujících planet a světů se nemůţe rovnat geniálnímu dílu Daaniela Androis. Přinesl do literatury oţivení, ukázal nové téma literárních děl. Musíme mu
1
Lišák Reineke – hrdina stejnojmenné poémy J. W. Goetha, ve které je poeticky převyprávěn středověký francouzský Román o Lišákovi. Lišák je obdařen obdivuhodnou vychytralostí, chytrostí a obratností, které mu umožňují nalézt východisko z těch nejbeznadějnějších životních situací.
2
být velmi, velmi vděční za to, ţe jako první vytvořil věc na tak překrásné, svérázné a zajímavé téma. Autor díla „Junona“ fantazíruje, ţe kdesi v nekonečných, šerých pustinách vesmíru je místečko se stejnou planetou, jako je ta naše. Tuto planetu, kterou pojmenoval „Junona“, tj. bohyně plodnosti, obývají stejní lidé, jako jsme i my. Mluví artikulovanými zvuky, plaví se na lodích přes moře podobná našim a létají vzduchem atmosféry stejné jako naše, jediným rozdílem mezi Zemí a touto planetou je rozloţení moří, kontinentů a osídlení, fauna, flóra, dějiny a státy. O tom všem chce autor vyprávět čtenářům a všem, kdo o to projeví zájem. Bude to popisovat v různých souvislostech: v rámci zeměpisu, dějin, mořeplavby, historie jedné vybrané země – jednoho státu a jeho mytologie. Nakonec budou připojeny portréty hrdinů tohoto vyprávění a rovněţ popis dobrodruţství a činů jednoho z nich.
D. Andrejev Na posledních stránkách obou sešitů sestavil Daňa podrobný obsah svých děl. Obsah díla Junona byl nejednou předěláván, některé kapitoly byly ze seznamu vyškrtnuty a celý díl, vzpomenutý v předmluvě, se v sešitech neobjevil. Protože jeden ze sešitů má rozpadlou vazbu, je dnes těžko říci, zda tyto kapitoly byly napsány a nezachovaly se nám, nebo zůstaly jen autorským záměrem. V sešitech se neobjevilo deset kapitol, které předcházely geografii planety Junona, proto považuji za důležité uvést zde jejich názvy: Putování vesmírem Kapitola I. Zeměkoule Kapitola II. První krok po nebi Kapitola III. Na Měsíci Kapitola IV. Mars a jeho obyvatelé Kapitola V. Teleskopické planety. Kromě Jupitera Kapitola VI. Saturn Kapitola VII. Uran a Neptun Kapitola VIII. K hvězdě Alfě a jejím planetám Část 2 Kapitola IX. Soustava Alfy Kapitola X. Co je to ráj? 3
Kapitola XI. Aj! To je – peklo! Aj! Podle jednoho názvu kapitoly po předmluvě má následovat astronomická studie, ve které se uvádí, že planeta Junona patří do oběžné soustavy hvězdy Alfa z Mléčné dráhy, je ve srovnání se Zemí menší, její rok odpovídá 64 dnům a rozdělen je na zimu a léto, které následují rychle po sobě. Podle klimatu je rozdělena na pět pásů, přičemž mírné pásy jsou širší a tropické užší než na Zemi. Kontinentů je pět: Anfersamma, Rovníkový, zahrnující dvě části: Andromedu a Gerveneju, Rajkverserský, Alcionský, Drakonovský neboli Verra. Následující oddíl knihy obsahuje geografii Junony. Dohromady je popsáno 32 zemí ze dvou junonských pevnin. Podrobně je nakreslena mapa každé země a dvě mapy kontinentů. Všechny mapy ve svém měřítku odpovídají přísně jedna druhé. Většina použitých názvů měst a řek je vymyšlena, část z nich je přejata z řecké a římské mytologie. Způsobem výkladu připomíná tato část knihy zeměpisný slovník. Zde je nejkratší z 32 popisů:
Anegabie Anegabie je malý stát leţící na Anegabských ostrovech, kterému na Alčenském poloostrově patří nepatrné území. Díky moři se jedná o obchodní stát, a tedy nikoliv vojenský. Během jedné velké války s Pcenií ztratil celou horní část Alčenského poloostrova, která mu dříve patřila a v níţ se nacházejí bohatá naleziště zlata. Tato část se nazývá Alčens-ni-Anigab (tj. Alčenský poloostrov Anegabie) a leţí tam tři města: Ib, Rogi a Ansab. Dohromady je Anegabských ostrovů pět: Severní, Juno, Pato, Gren a Losia. Na Junu se nachází hlavní město – Juno – a teče tu nevelká říčka Ponis, která je povaţována kvůli absenci větších řek za nejvýznamnější. U jejího pramene se nachází městečko As. Na Severním ostrově jsou dvě města: Minos a Arveix, na ostrově Pato Pokrodi, na ostrově Gren Peta a Gren a na ostrově Losia Enč a Eu. Obyvatelé ostrova se věnují zemědělství, lovu a rybolovu, ale Alčens-ni-Anigabs oplývá zlatem a jinými kovy. V Anegabii je pastevectví málo rozvinuté a lze se s ním setkat pouze na ostrově Gren a v Alčens-ni-Anigabu. Hlavou Anegabie je prezident, který je volen na sedm let a jehoţ moc je omezena Bílou radou. Je zajímavé, že mezi zeměmi je i Urania a v jednom ze států – Palladě – jsou na hlavní řece umístěna města: Roza, Aura I., Aura II., Aura III. Stojí tu jen názvy, žádná vysvětlení k nim nejsou připojena. 4
Daňa si dokonce vymyslel zvláštní abecedu pro jednu ze zemí, objevuje se i podtitulek „Jazyk Ondo“, avšak kapitola nebyla napsána. Dále podle obsahu kapitol (ale nikoliv podle pořadí v sešitu) následuje část Dějiny mořeplavby. V ní se hovoří o tom, jak obyvatelé Anfersammy objevují nové a nové země své planety a přesvědčují se, že jejich planeta je kulatá. Daňa podrobně popisuje cesty mořeplavců, jejich dobrodružství a uvádí data zeměpisných objevů. Jedním z nejslavnějších mořeplavců Arabell Duran („byl to podnikavý, energický, dobrý a spravedlivý člověk, velké moudrosti a krásné duše“) založil Společnost zeměpisců, která sdružila geografy ze všech zemí, aby zkoumali neznámé části Junony a „doplnili okruh národních i vlastních znalostí o geografii“. Byl ustanoven „stolec mořeplavby“, na němž usedli králové námořnictví – Mevingové, kteří se sami museli často plavit a objevovat nové země. Arabell Duran přednesl před smrtí dojemnou řeč, ve které Daňa zdůrazňuje každé slovo: „Bratři! Zanechte války a sporů! Obraťte svá těla, duše i oči k tajemné Gerveneji! Jeďte na ni, zkoumejte ji, rozšiřujte okruh zeměpisných znalostí! Člověk nebude člověkem, dokud nepozná svoji planetu… Prosím… Sbohem…“ a zemřel. Mořeplavci se seznamují s domorodci objevených zemí a zvěstují jim své náboženství – Jednobožství. V Jižní Gervenii objevitele překvapil vzhled místních obyvatel: „modrá kůţe s fialovým odstínem, temně fialové oči, černé nebo hnědé vlasy, orlí nos a nevelká ústa mezi buclatými tvářemi, to vše velmi překvapovalo Anfersamijce, kteří tento národ nazvali modrou rasou.“ Za úspěšné objevy děkují Mevingové především Bohu a při objevení celého kontinentu nechává král mořeplavby zbudovat kámen s nápisem: „Zde byl Mevingmořeplavec R. Zittenger, který první obeplul Gerveniju s pomocí Boţí! Potom odslouţil děkovnou bohosluţbu a odpočinul si na břehu moře.“ Po jisté době se odvážní cestovatelé rozhodnou přeletět přes objevené kontinenty na aeroplánech. 5
V Zeměpisné společnosti vypukne nepřátelství mezi králi-Mevingy kvůli stolci – zrady, spiknutí, vraždy a popravy... A tak, aby zabránil rozvratu ve Společnosti, vypraví se král na výpravu, aby si svými objevy zasloužil právo na stolec – avšak po návratu expedice nacházejí vlast opět v rozvratu, připravující se na válku a s intriky nepřátel. Pak nastupuje masové přesídlení obyvatel na jiný kontinent. Celá tato dlouhá historie (72 stran) končí objevem nového kontinentu – Andromedy. Je důležité zmínit, že vyprávění v této kapitole bylo přerušeno takřka uprostřed textem Velké smlouvy, která nebyla ani místem, ani dobou svázána s popisovanými událostmi (1795 – zeměpisné objevy, 2332 – rok uzavření smlouvy), dokonce i číslování stránek bylo přerušeno. Na okraji smlouvy bylo velkými písmeny napsáno: Andrejev. Protože byla smlouva pro autora tak důležitá, uvádím její plné znění. Velká smlouva Jiţ od dob Štěpána I. Vítězného srdce se v Moreně shromaţďovali představitelé všech samostatných zemí, aby řešili světové otázky. Takové Světové shromáţdění probíhalo kaţdého prvního dne v měsíci. Jednou, v roce 2332, na něm byla uzavřena Velká smlouva. Obsahovala tyto body: 1) zastavit všechny války a zaměřit se na všeobecný rozvoj ve vědách, letectví a umění a 2) všechny kolonie se mohly podle svého přání stát samostatnými státy. Další část knihy tvoří dějiny Moreny (Morena je jedním ze států na kontinentě Gerveneji). Je to obsáhlé dílo – asi 80 stran – rozdělené na několik částí a množství paragrafů, z nichž každý, s malými výjimkami, sestává vždy ze tří stránek. Svým stylem připomínají Dějiny Moreny zmíněnou Urasovskou dynastii v zemi Myšánii – je to poměrně monotónní kronika střídání vladařů, válek, nepokojů, revolucí, dvorských spiknutí a lidových povstání. S velkou pečlivostí jsou vypracovány genealogické linie. Uvedu zde jeden fragment z tohoto ohromného letopisu. § 24. Lidia, Stefanida Krutá, Štěpán III. Petr III. vykonal ještě jedno veliké dílo. Zajímal se velmi o mechaniku a jiné vědy tohoto druhu a vynalezl zbraň formou podobnou pušce. Byla zelená, poněvadţ byla zhotovena z cumania (to je takový kov). Pomocí látky podobné střelnému prachu (lunkiass) se z tohoto 6
nástroje vysílala ohnivá jiskra, která zasaţený cíl zapálila, a tento předmět shořel. Petr zavedl tuto zbraň ve své zemi, ale nedovolil odhalit způsob její výroby cizincům. Během jednoho roku poté zemřel. Na trůn nastoupila volbou Rady jeho ţena princezna, venelijská císařovna Lidia. Během své osmnáctileté vlády neudělala nic zajímavého. Starala se pouze o svoji dceru, mladou Stefanidu, dědičku trůnu. Vdala ji za mladého a krásného prince Klafrita Minerského, ale ten brzy umřel. Po něm zemřela i Lidia a na trůn se rychle dostala Stefanida Krutá, přezdívaná tak pro svoji krutost – byla ovšem zatčena a popravena. Na trůn nastoupil její desetiletý syn Štěpán III., který se na trůnu udrţel do svých dvaceti pěti let – stejně jako Lidia nepřinesl nic zajímavého do budoucího ţivota Moreny, veškerou moc svěřil Radě zvolených kmenů a sám spokojeně zasedal na pozlaceném trůně v měkkých polštářích. Ti, kteří byli nespokojeni s vládou Rady, zosnovali spiknutí, a přestoţe jejich atentátům Štěpán III. několikrát unikl, nakonec byl zabit. Na trůn byl zvolen jeho jediný syn – Richard II. Stojí za to zmínit, že mezi vládci se objevuje Jan VI., „Posel Boží“, který byl prorokem a předpověděl politickou budoucnost Moreny. Lid ho nazval „Poslem Božím“ nebo „Prorokem Božím“, ovšem vládnoucí elita heretikem a lžiprorokem – byl mučen a popraven a „Boţí dům (církev) započítal Jana VI. mezi svaté.“ Následující část díla Junona představuje mytologii jedné z junonovských zemí – Cerrery. Třicet šest bohů Cerrery „se dělí na dobré a zlé. Kaţdá z těchto stran měla svoji vysokou, nepřístupnou horu a na jejím vrcholu hrad.“ … „Tyto dva hrady ţily v neustálém nepřátelství a sporech, jejich hlavním cílem bylo zmocnit se Hergenny, bohyně pozemského bohatství, která ţila sama na pustém Ostrově Molou.“ V každé skupině je hlavní bůh. Cerrerský panteon zčásti připomíná řecký, ale je zde nemálo i nových bohů, například Govelcios – bůh odvahy, hrdinství a velkodušnosti; Nera – bohyně šlechetnosti, Tertambr – bůh veselí a hudby; Denganea – bohyně lži a klamu; Balldorena – bohyně pitek a krádeží, Guddold – bůh mládí. Tato kapitola Pověsti a legendy o zázračných bozích a bohyních cerrerských zaujímá zcela zvláštní místo v celém díle a není srovnatelná s jinou jeho částí Skrze celou tvorbu D. Andrejeva vystupuje rytířský charakter jeho autora. Vychovaný na rytířských legendách připisuje Daniil svým hrdinům často rytířské charaktery: odvaha, šlechetnost, velkodušnost. Mezi vládci Moreny se objevuje jméno Parsifal a jsou zmíněni i jiní rytíři 7
Spolu se zájmem o zeměpis, cestování a dobrodružství, který je vlastní mnohým dětem, projevoval Daniil pozoruhodnou vášeň k systematizaci, přesnosti a důslednosti ve výkladu látky, což už pro většinu dětí není typické a svědčí o zvláštním talentu. Sama autorova pozice ve vztahu k popisovaným událostem je poněkud zvláštní: není účastníkem všech dobrodružství, je tvůrcem vymyšleného světa a jeho objektivním letopiscem. Nakolik je mi známo, až do D. Andrejeva si v ruské literatuře nikdo nestanovil jako úkol popis „mého vlastního světa“ a v tomto směru Daňa zcela adekvátně hodnotí své dílo Junona jako originální a geniální nápad. Je zajímavé, že podobný typ tvorby jiných světů nebo historicko-umělecké modelace vytvořili ve 30. letech 20. století významní angličtí spisovatelé J. R. Tolkien C. S. Lewis. Podle Daňova obsahu měly celý jeden díl knihy tvořit kresby. Je to 21 kreseb bohů, 19 Mevingů (králů mořeplavby), 100 portrétů vládců Moreny – dohromady 140 portrétů, skutečná obrázková galerie! Portréty jsou podivuhodně různorodé a odráží ve svých rysech i oblečení a zvláštnosti charakteru každého z hrdinů. Jeden ze sešitů je zakončen Sbírkou veršů Daniela Andre Inspirace neboli Fialka. Sborník obsahuje 17 veršů, napsaných v letech 1915–1918, tedy ve věku od 8 do 12 let. Každá báseň je datovaná, na rozdíl od epických děl, a obsahuje věnování někomu z dobrovovské rodiny. Na konci sešitů uvádí Daniil úplný soupis svých básní, v té době jich je 36 (dochovalo se nám pouze 17) a každá z nich je poměrně přísně hodnocena autorem: „dobré“, „jde to“, „nic moc“, nejvyšším stupněm je ohodnoceno pouze 8 básní. Úplně první báseň napsal Daňa v osmi letech (s následujícím ohodnocením „na první – dobré“):
Sad Kde květy v keřích jasmínu Kde poletují celá hejna váţek Kde chryzantému, jiřinu Vsadili do oněmělých řádek.
8
Tam je teď léto zcela jiné Tam nyní dům je vystavěn Tam fialka se nerozvine Kolem ční k nebi město jen. jaro 1915 Kromě několika výjimek jsou všechny Daniilovy básně věnovány blízkému vztahu k přírodě a živému prožívání Boha: Modravá dál jako vlny běţí Omamná vůně lesů dalekých Jak milé být tam, v těch lesích dalekých V té lesní dálavě, tak daleko Jak milé dýchat vůni luk rozkvetlých Vdechovat vůni, tak hluboko Jak milé být tam a letět vysoko Stejně jak pták nad záplavou polí Jak je to milo, tak milo A duši dobře, nic ji nebolí. srpen 1918 Úryvek z básně „Sobotní večer“: Večer se k zemi stočí A den se v šedi skrývá V chrámovém hlasu mlčím A radost v srdci divá. listopad 1918 Úryvek z básně „Jarní úsvit“
Lesy a nivy zkropeny jsou rosou Září a svítí v purpuru nebes Radostí příroda se celá směje 9
a s ní se směje temný les. I značně neobvyklá báseň pro devítileté dítě věnovaná smrti: K dvanácti se blíţí střelka V tichu nový rok uţ zní V lůţku ošetřovatelka Nad nemocným pilně bdí. Chudák zmírá celkem klidně Právě teď – na Nový rok Od hodiny ke hodině Tiše střelka měří krok. podzim 1915 Jak vidíme, myšlenka smrti začala velmi brzy Daniila přitahovat – nelekala ho, spíše ho zajímala jako nějaký tajemný rys. Měl silnou fixaci na smrt, která je patrná z jeho epických děl: často vypráví o smrti svých hrdinů – na co zemřeli, co říkali před smrtí, následníci trůnu v jeho dílech často umírají mladí. Na 32 stránkách Urasovské dynastie je slov spojených se smrtí na 55! A. A. Andrejevová ve své předmluvě k sebraným spisům D. Andrejeva připomíná jeho pokus o sebevraždu v šesti letech, aby mohl být spolu s matkou a nedávno zesnulou babičkou v ráji. V sešitech je velmi krátká divadelní hra o dvou jednáních pod názvem Sebevraţda, v níž se dva hrdinové – ženich a nevěsta – kvůli nemožnosti být spolu pokusí o sebevraždu a jedna z nich – nevěstina – končí smrtí. Toto téma přechází i do zralé tvorby: tři pokusy o sebevraždu v románu Poutníci noci, z nichž jeden je završen smrtí. Na hranici smrti se nachází i zajatec nemereči. Mimochodem poéma Němereča byla napsána v roce 1937, stejně jako román Poutníci noci, a právě v Němereči objasňuje svoji náklonnost ke smrti: Smrt není hrozná, z dětství se s ní znám A pochopil jsem rysy netělesné tváře Uţ od dětských let, od jinošského hoře Na březích bledých baltských vod 10
Poznal jsem smrt, to volání za moře Jak sněhobílou, velkou loď. Za mořem září Slunce, cherubíni V ráji se setkám s matkou svou A také s babičkou mou milovanou I s dobrou Kouzelnicí plující nad nimi. Dospěl jsem. Často však zjara Myšlenky na smrt zní Za pěnou vlnobití, za břehem dní Do země lásky duše sahá. Za obzorem ztrát a beznaděje Údolím ráje prošla jsi však Ty Královna andělů, co Moudrost Boţí sluje Kouzelnice mé dětské samoty. Junona má celkově popisný charakter. Žánrově je nejblíže historickým kronikám, i když v sobě zahrnuje i podrobné zeměpisné informace a mytologické legendy. Ani jeden z hrdinů není pro Daniila důležitý sám o sobě. Ačkoliv někdy popisuje jejich osobité rysy, zdůrazňuje šlechetnost a velkodušnost jedněch a nízkost a zločinnost druhých, důležité je pro něho spíše střídání historických osobností, tedy samotný historický proces. Jeho kroniky zahrnují celé historické epochy v životě Moreny. Jakou musel tak pečlivý chlapec disponovat vytrvalostí, aby podrobně popsal 32 stran a nakreslil přesně vypracované mapy! Zdá se, že celé úsilí Daniilova charakteru se zaměřilo právě k vytvoření systému – popis života celé planety s jejími ohromnými prostory a epochálním rozvržením v čase. Avšak jeho tichá, jemná a duchovní emocionálnost nacházela své vyjádření ve verších. Od napsání těchto sešitů do prvního Daniilova osvícení v srpnu 1921, které určilo rozvoj jeho vnitřního světa, uplynuly asi jen tři roky, ovšem způsob myšlení a jeho základní rámec: čas – dějiny, prostor – geografie a Bůh – směřování za hranice Země, do vesmíru – to vše zakořeňovalo, zrálo a získávalo tvar už v dětské tvorbě. Byla to svérázná příprava k poslání zvěstovatele. Není třeba dokazovat raný mnohostranný Daniilův talent. Překvapuje jeho citlivost a vnímavost vůči všem projevům bytí – stačí se podívat na jeho kresby – a nelze zde nevzpomenout puškinské „Echo“! 11
V závěru bych se chtěla obrátit k zralé tvorbě Daniila Andrejeva, abych poukázala na to, jakými vzpomínkami se odrazilo dětství v jeho dospělých dílech. O dětství píše Andrejev ve výše zmíněné poémě Němereča, v Ţelezném mystériu a ve zvláštní sbírce básní Úsvit duše, z níž chci ocitovat úryvky ze dvou básní na závěr vyprávění o básníkově dětské tvorbě. Ne, nikoli široká mladost Bouře, vichry, boje Dětství! V tom slově je mírnost Milost a naděje. 1936 Za dětství – okřídlené, jasné dětství Za kaţdé jitro, noc a úsvit Za lásku přírody, za tichý pozdrav Tvůj Za všechnu štědrost Tobě dík. A jestli mi bylo hořko a těţko Otevřel jsi mi hvězdnou dálku dokořán Modlitby a zpěv zvonu slavnostního Klesaly do prvních duše ran Ať radost jen na radost odpoví Smích a zpěv Tvé divné minulosti zní Rozsypu před rozbřeskem u nohou Tvých Prach zlatý z básní lehkomyslných. 1949
12
