Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra:
Pedagogiky a psychologie
Studijní program: Vychovatelství Studijní obor:
Pedagogika volného času
VERBÁLNÍ PROJEV PEDAGOGA VOLNÉHO ČASU VERBAL SPEECH OF A LEISURE TIME PEDAGOGUE Bakalářská práce: 11-FP-KPP-13
Autor:
Podpis:
Klára FLORIANOVÁ Jeremenkova 1171/102a 147 00 Praha 4 - Podolí
Vedoucí práce:
MgA. Zuzana Bubeníčková
Konzultant: Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
66
10
12
10
15
0
V Liberci dne: 27. dubna 2012
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Akademicky rok: 2010/2011
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)
Jméno a příjmení:
Klára FLORIANOVÁ, DiS.
Osobní číslo:
P09000627
Studijní program:
B7505 Vychovatelství
Studijní obor:
Pedagogika volného času
Název tématu:
Verbální projev pedagoga volného času
Zadávající katedra:
Katedra pedagogiky a psychologie
Zásady pro vypracování: Cíl: Cílem bakalářské práce je teoreticky zpracovat příkladný verbální projev, navrhnout, zrealizovat a vyhodnotit soubor lekcí mluvních cvičeni pro eliminaci či odstranění konkrétních nedostatků ve verbálním projevu pro pedagogy volného času Požadavky: Vyhledat a prostudovat odbornou literaturu Pravidelně konzultovat s vedoucím práce Vytvořit lekce mluvních cvičení pro pedagogy volného času v praxi Metody: Pohovor s pedagogy Pozorování Reflexe lekcí: vyhodnocení, formulace vhodných závěrů a doporučení
Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Forma zpracování bakalářské práce:
tištěná
Seznam odborné literatury: 1. LANGER, Antonín. Úspěch veřejné promluvy. Praha : Fortuna, 1993. 104 s. ISBN 80-7168-063-X. 2. HOLASOVÁ, Táňa. Umíte dobře mluvit?. Jinočany : H&H, 1992. 101 s. ISBN 80-85467-16-X. 3. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika. Praha : Management Press, 1995. 123 s. ISBN 80-7261-002-3. 4. MAŘÍKOVÁ, Marie. Rétorika. Praha : Professional publishing, 2000. 148 s. ISBN 80-86419-03-7. 5. KRAUS, Jiří. Rétorika v evropské kultuře. Praha : Academia, 1998. 182 s. ISBN 80-200-0659-1.
Vedoucí bakalářské práce:
MgA. Zuzana Bubeníčková Katedra primárního vzdělávání
Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce:
13. května 2011 27. dubna 2012
L.S. doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc.
doc. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D.
děkan
vedoucí katedry
dne
Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:
Verbální projev pedagoga volného času Klára Florianová P09000627
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom/a povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 27. 04. 2012 Klára Florianová
Poděkování Ráda
bych
touto
cestou
poděkovala
vedoucí
mé
bakalářské
práce
MgA. Zuzaně Bubeníčkové za cenné připomínky, odborné rady, profesionální přístup a promptní reakce, kterých si vážím především. Dále děkuji všem pedagogům volného času, kteří se na vzniku bakalářské práce podíleli s tak opravdovým přístupem. Můj dík patří také všem ostatním v rodině i mimo ni, kteří při mně po celou dobu s pochopením stáli.
Anotace Bakalářská práce, zabývající se verbálním projevem pedagoga volného času, se dělí na dvě základní části, teoretickou a praktickou. Účelem teoretické části je zpracovat jednotlivé atributy příkladného verbálního projevu a částečně se zaměřit též na neverbální složku řeči – řeč těla, která je nedílnou součástí komunikace. Ve druhé části práce se věnuji návrhu a realizaci souboru lekcí mluvních cvičení pro eliminaci či odstranění konkrétních nedostatků ve verbálním projevu pro pedagogy volného času. Důraz je kladen na systematický praktický nácvik těchto cvičení a též na jejich vyhodnocení formou reflexe, formulaci závěrů a doporučení. Závěrečné vyhodnocení ukázalo, že realizace lekcí mluvních cvičení byla úspěšná jak z pohledu zapojení a spokojenosti pedagogů, tak v rovině eliminace či odstranění konkrétních nedostatků ve verbálním projevu. Klíčová slova: verbální projev, řečník, veřejné vystoupení, pedagog volného času, mluvní cvičení, neverbální komunikace, nedostatky ve verbálním projevu, eliminace nedostatků, odstranění nedostatků.
Annotation The bachelor thesis, dealing with verbal speech of a leisure time pedagogue, has two parts – theoretical and practical. The aim of the theoretical part is to outline particular attributes of the exemplary verbal speech and partially to focus also on body language which is an inseparable part of communication. In the second part of the thesis I am focusing on the design and realization of the verbal lessons to mitigate or remove the verbal imperfection for leisure time pedagogues. The emphasis is stressed on a systematic practical training of these lessons and their evaluation by reflection, conclusion formulation and recommendations. The final evaluation showed that the realization of verbal lessons is successful both from the pedagogue involvement and satisfaction point of view and as far as improvement is concerned. Key words: verbal speech, rhetorician, public performance, leisure time pedagogue, verbal lesson, body language, imperfection in verbal speech, imperfection elimination, imperfection removal.
Obsah Seznam obrázků.................................................................................................................................10 Seznam tabulek..................................................................................................................................11 Seznam grafů.....................................................................................................................................12 Seznam použitých zkratek a symbolů...............................................................................................13 1 Úvod................................................................................................................................................14 2 Teoretická část................................................................................................................................16 2.1 Technika mluveného projevu..................................................................................................16 2.1.1 Respirace.........................................................................................................................16 2.1.2 Fonace.............................................................................................................................17 2.1.3 Artikulace........................................................................................................................17 2.2 Podmínky mluveného projevu (správné dikce)......................................................................18 2.3 Slovní a větný přízvuk, frázování, intonace...........................................................................19 2.3.1 Slovní přízvuk.................................................................................................................19 2.3.2 Větný přízvuk..................................................................................................................19 2.3.3 Frázování.........................................................................................................................19 2.3.4 Intonace...........................................................................................................................19 2.4 Hlasové rejstříky.....................................................................................................................20 2.5 Spisovná výslovnost...............................................................................................................20 2.6 Stavba vět................................................................................................................................20 2.7 Péče o hlas..............................................................................................................................21 2.8 Osobní image..........................................................................................................................21 2.9 Uvědomělá tvorba prvního dojmu..........................................................................................22 2.10 Úvod řeči...............................................................................................................................22 2.11 Forma sdělení........................................................................................................................23 2.12 Obsah sdělení........................................................................................................................23 2.13 Řeč těla.................................................................................................................................23 2.14 Co má dobrý řečník na paměti..............................................................................................27 2.15 Ze společenského katechismu Gutha Jarkovského...............................................................28 2.16 Prezentační techniky a pomůcky..........................................................................................29 2.17 Umění dialogu.......................................................................................................................30 2.18 Umění monologu..................................................................................................................30 3 Praktická část..................................................................................................................................31 3.1 Výběr vzorku..........................................................................................................................31
3.2 Kritéria pro výběr....................................................................................................................31 3.3 Údaje o dotazovaných.............................................................................................................31 3.4 Hodnotící škála.......................................................................................................................32 3.5 Vstupní analýza na základě rozhovoru a pozorování.............................................................32 3.5.1 Rozhovor.........................................................................................................................32 3.5.2 Pozorování.....................................................................................................................32 3.6 Lekce mluvních cvičení..........................................................................................................37 3.6.1 Časté přeříkávání.............................................................................................................37 3.6.2 Plevelná slůvka...............................................................................................................38 3.6.3 Problém s interpersonálními zónami...............................................................................38 3.6.4 Dýchání...........................................................................................................................39 3.6.5 Uspěchané „chrlení“ slov v jedné a téže tónině..............................................................42 3.6.6 Sucho v ústech................................................................................................................43 3.6.7 Bolesti krčního svalstva..................................................................................................44 3.6.8 Polykání koncovek, Zastřený hlas..................................................................................44 3.6.9 Sykavka „S“....................................................................................................................46 3.6.10 Artikulace......................................................................................................................47 3.6.11 Tréma a nízké sebevědomí............................................................................................50 3.6.12 Nemocné hlasivky, Chrapot..........................................................................................53 4 Vyhodnocení...................................................................................................................................55 4.1 Kritéria pro vyhodnocení........................................................................................................55 4.2 Rozhovor.................................................................................................................................55 4.3 Pozorování..............................................................................................................................56 4.4 Reflexe lekcí...........................................................................................................................56 4.5 Osobní reflexe.........................................................................................................................62 5 Závěr...............................................................................................................................................64 6 Seznam použitých zdrojů...............................................................................................................66
Seznam obrázků
Obrázek 1: Obranný postoj...........................................................................24 Obrázek 2: Pasivní postoj.............................................................................24 Obrázek 3: Nadřazený postoj …...................................................................25 Obrázek 4: Odtažitý postoj...........................................................................25 Obrázek 5: Otevřený postoj..........................................................................25 Obrázek 6: Nejistý postoj.............................................................................25 Obrázek 7: Rozpačitý postoj........................................................................25 Obrázek 8: Upřímný postoj..........................................................................25 Obrázek 9: Direktivní postoj........................................................................26 Obrázek 10: Odměřený postoj......................................................................26 Obrázek 11: Agresivní postoj …...................................................................26 Obrázek 12: Rozvážný postoj.......................................................................26
10
Seznam tabulek Tab. 1: Řeč těla – interpretace obrázků a odezva publika.............................27 Tab. 2: Základní údaje o dotazovaných.........................................................31 Tab. 3: Konkrétní nedostatky ve verbálním projevu.....................................34 Tab. 4: Rozpis dechových cvičení.................................................................39 Tab. 5: Výslovnost skupin souhlásek............................................................48 Tab. 6: Výslovnost skupin souhlásek – výjimky...........................................48 Tab. 7: Artikulační spodoba..........................................................................48 Tab. 8: Artikulačně příbuzné souhlásky........................................................49 Tab. 9: Výslovnost dalších souhláskových spojení.......................................49 Tab. 10: Tréma a nízké sebevědomí – postup s Osobou A............................51
11
Seznam grafů Graf 1: Pedagog A – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech..........34 Graf 2: Pedagog B – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech..........35 Graf 3: Pedagog C – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech..........35 Graf 4: Pedagog D – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech..........36 Graf 5: Pedagog E – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech..........36 Graf 6: Pedagog A – Vyhodnocení................................................................57 Graf 7: Pedagog B – Vyhodnocení................................................................58 Graf 8: Pedagog C – Vyhodnocení................................................................60 Graf 9: Pedagog D – Vyhodnocení................................................................61 Graf 10: Pedagog E – Vyhodnocení..............................................................61
12
Seznam použitých zkratek a symbolů aj. – a jiné č. – číslo EFT – Emotional Freedom Techniques (Techniky emoční svobody) EFT cz AAMET – Školící centrum v Praze pro metodu EFT např. – například tj. – to je(st) tzn. – to znamená tzv. – takzvaný → – polknutí % – procenta / – hlavní nádech // – vedlejší nádech
13
1
Úvod
„…čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci. Třeba kulaťoučké jablíčko…to neřeknete jinou řečí. Angličan musí říci „a little round apple“ – malé kulaté jablíčko…Tomu přece chybí barva i vůně. Když víte, kde se dá říci kulaťoučké a kde se říci nesmí, můžete s tím jazykem nakládat, jako by to byly housle… Je to váš rodný jazyk, a proto ho neslyšíte jen ušima jako jiné řeči, které jste se naučili. Slyšíte ho taky žaludkem, který se Vám sevře, taky srdcem, které se rozbuší, nebo zádama, kde Vám přejde mráz…“ (Werich in Holasová 1992, s. 61). V dnešní náročné době, která klade na kulturu jazyka daleko vyšší požadavky než tomu bylo dříve, nestačí jen vlastní odbornost. Tato doba vyžaduje, aby lidé obecně, ale především pedagogové, disponovali dobrými vyjadřovacími, prezentačními a komunikačními dovednostmi, které jsou významným předpokladem úspěšné práce. Pedagog by měl umět svěřené děti především oslovit, a to v hlubším slova smyslu – umět je nadchnout, motivovat, vést, pomoci jim nalézt nadání, prohlubovat vědomosti, učit je dovednostem a upevňovat návyky. K tomuto je bezesporu zapotřebí i patřičných rétorických dovedností. Pokud takový pedagog hlas používá jako citlivý nástroj, jistě dokáže snáze sladit obsah sdělení s příslušným sociálním prostředím a dalšími atributy, které dělají verbální projev dobrým. Za tyto atributy považuje bakalářská práce především zvládnutí techniky mluveného projevu, a to respiraci, fonaci a artikulaci, dále um
poradit si se slovním
a větným přízvukem, frázováním a intonací, důležité je též zvládat přechody z rejstříku do rejstříku, dbát na správnou výslovnost a vhodnou stavbu vět. Dobrý pedagog též o svůj hlas pečuje, pracuje na uvědomělé tvorbě prvního dojmu, pečlivě svou řeč připravuje, zajímá se o prezentační techniky a pomůcky, je mistrem dialogu i monologu, neustále na sobě pracuje a má niternou potřebu se rozvíjet. Toto zastřešuje první část bakalářské práce, která
řeší především teoretické zpracování příkladného mluveného
projevu. Její další část se zaměřuje na konkrétní nedostatky v mluveném projevu pěti pedagogů, které se pokusí eliminovat či zcela odstranit pomocí připravených mluvních cvičení „na míru“. Tato cvičení se zaměřují především na nápravu špatně naučeného dýchání, artikulaci, nedomykavost hlasivek, uspěchané chrlení slov v jedné a téže tónině, plevelná slůvka, časté přeříkávání, řečové kazy, zastřený hlas, ale i další problémy, které
14
s mluveným projevem souvisejí na první pohled okrajově, jsou však jeho podstatnou složkou. Jsou to např. problémy s interpersonálními zónami, tréma a nízké sebevědomí, sucho v ústech či bolesti krčního svalstva. V bakalářské práci též nebylo možné vynechat kapitolu o řeči těla, která je nedílnou a bohužel často podceňovanou součástí komunikace. V neposlední řadě se bakalářská práce ve své další části zaměřuje na vyhodnocení těchto lekcí a formulaci vhodných závěrů a doporučení.
15
2
Teoretická část
„Ideální řečník je podle Aristotela dialektik, který zná své auditorium a umí ho přesvědčit logikou zvolených argumentů i vytříbeným stylem řeči. Rétorika sama o sobě je jenom nástrojem propracovaným, ale v principu neutrálním nástrojem, který je řečníkovi k dispozici.“ (Kraus 1998, s. 33).
2.1 Technika mluveného projevu Technika mluveného projevu se skládá z následujících tří základních složek: •
respirace (dýchání),
•
fonace (tvoření hlasu),
•
artikulace (tvoření hlásek).
Je žádoucí, aby dobrý řečník tato tři ústrojí, jež tvoří při mluvení nedílnou jednotu, uvedl do dokonalé symbiózy a účinně je ve verbálním projevu využíval.
2.1.1
Respirace
Řízené dýchání je jedním z nejdůležitějších atributů mluveného projevu. Při verbálním projevu bychom měli umět s dechem vědomě pracovat a tuto dovednost tak využít k celkově výbornému výsledku našeho projevu. Do kvalitního dýchání nepatří především tzv. „lapání po dechu“ ani zadýchanost. Je potřeba dýchat pravidelně, vyvarovat se dýchání pouze svrchního a také si dát při projevu pozor, aby nebyl trhaný s velkými pauzami pro nadýchnutí. Proces dýchání musí být dokonale zažit, aby se mohl mluvčí soustředit především na obsah své řeči. Dobrý řečník pravidelně vdechuje, účelně a ekonomicky proud vzduchu vydechuje, aby si tak zajistil pevnost hlasu, jeho přirozenou barvu, plynulost řeči, artikulační přesnost a tónový rozsah. (Maříková 2000, s. 28). Rozeznáváme žeberní, brániční a smíšené dýchání. Žeberní dýchání (hrudní, horní, kostální) je způsob dýchání typický především pro ženy. Při nádechu rozšiřujeme žebra do stran a vzduchem zaplníme zejména vrchní část hrudního koše. Břišní svaly vtahujeme dovnitř. Brániční dýchání (břišní, spodní, abdominální) je způsob dýchání typický pro pány. Při nádechu máme uvolněná ramena, žebra nerozevíráme, ale vykleneme břišní svaly. Smíšené dýchání je další, velmi rozšířený způsob dýchání. Dle situace můžeme též někdy volit žeberní dýchání, jindy přejít na brániční dýchání, a takto oba typy dýchání střídat. 16
2.1.2
Fonace
Správná fonace je důležitá především proto, aby byl hlas příjemný na poslech, byl dobře slyšitelný a chránil nám hlasivky. Pro tvoření hlasu jsou hlasivky důležité, jsou to dva pružné a pohyblivé záhyby sliznice v hrtanu chráněné chrupavkami. Regulují nám průchod vzduchového sloupce pravidelným zavíráním a otvíráním, samy však nezní. Touto vibrací vzduchového sloupce vzniká základní tón. Pro verbální projev má svůj význam i barva hlasu. Každý člověk má své specifické hlasové zabarvení, které však můžeme odborným cvičením do značné míry pěstovat a kultivovat. Je potřeba dbát na tzv. „nasazení hlasu“, které by mělo být měkké, kdy postupně výdechový proud zvětšujeme. Naproti tomu je potřeba se chránit před tvrdým nasazením hlasu, které hlasivky poškozuje, prudký náraz proudu vzduchu na hlasivky je násilně rozevírá. Nevhodné je rovněž dyšné nasazení hlasu, kdy předsazujeme „h“ a pomalu zvětšujeme výdechový proud. Hlasivky se tak dostávají do vibrací opožděně. (Langer 1993, s. 25).
2.1.3
Artikulace
Artikulace je souhra činností jednotlivých mluvních orgánů při tvoření zvuku. Můžeme říci, že v artikulaci se významně uplatňuje „lidská lenost“, která způsobuje značné zhoršení srozumitelnosti řeči a může tak podstatně změnit obsah přenášené informace. Pokud se hlasivky aktivně účastní tvoření řeči, vznikají hlásky znělé (a, j, b, h), v případě, že nekmitají, vznikají hlásky neznělé (p, s, ch). (Hubáček 1983, s. 79). Artikulační orgány rozeznáváme aktivní (horní a dolní ret, spodní čelist, jazyk, měkké patro s čípkem, hlasivky) a pasivní (horní a dolní zuby, dáseň, tvrdé patro). Artikulační činnost můžeme rozdělit do tří fází, a to na intenzi (artikulační orgány přecházejí z klidové polohy do postavení potřebného k vyslovení určité hlásky), tenzi (mluvidla v této poloze setrvávají) a detenzi (mluvidla se navracejí do klidové polohy). Při verbálním projevu se mluvidla nevracejí zcela do klidové polohy, ale dochází k prolínání detenze předchozí hlásky s intenzí hlásky následující. Tím, že se hláska nezačíná vyslovovat ze zcela klidové polohy, může snadno dojít k artikulační spodobě, tedy stavu, kdy výslovnost některých hlásek ovlivňují hlásky jiné. (Šmajsová Buchtová 2010, s. 44).
17
Tvoření samohlásek Český jazyk obsahuje pět samohlásek (sonantů, vokálů) – a, e, i, o, u. Všechny samohlásky mají krátkou i dlouhou podobu. Na základě polohy a pohybu jazyka při jejich tvoření rozeznáváme samohlásky nízké (a), vysoké (i,u) a středové (e,o). Různým postavením jazyka v ústech, polohou rtů i šířkou a podobou otevření úst dostávají samohlásky odlišnou výšku i různé zabarvení. Tvoření souhlásek Český jazyk má pětadvacet souhlásek (konsonantů). Rozdělují se např. podle místa tvoření na retné (p, b, f, v), zubodásňové (t, d, l, r), předopatrové (ď, ť, ň), zadopatrové (g, k, ch) a hrtanové (h). Dále podle účasti ústní a nosní dutiny při artikulaci na nosní (m, n, ň) a ústní (ostatní souhlásky). Při tvoření souhlásek jde o souhru více artikulačních orgánů, zejména o souhru rtů, hlasivek a jazyka. Jeden z těchto orgánů je vždy více aktivnější než druhý. Různý způsob tvoření vzniká tím, že překážka v ústech buď zcela uzavírá cestu výdechovému proudu a uvolní se najednou (souhlásky závěrové – p, b, m, n…) nebo se v mluvidlech utvoří úžina mezi jazykem a patrem, výdechový proud jí tedy prochází (úžinové – v, f, ž, h…). Pokud se překážka neodstraňuje najednou, ale postupně, hovoříme o souhláskách polozávěrových (c, č…). (Langer 1993, s. 27).
2.2 Podmínky mluveného projevu (správné dikce) Pro dobrou dikci je zapotřebí dokonale ovládat mluvní orgány a vhodně a účinně jich využívat při verbálním projevu. První, základní podmínkou je dokonalé utváření a správná činnost mluvních orgánů. Řeč může být narušena např. špatným tvořením některých hlásek nebo nosovostí hlasu při nedokonalé funkci měkkého patra. Druhou podmínkou je přesné utváření hlásek. Třetí podmínkou je znalost a respektování jazykových kodifikovaných norem. Klademe důraz např. na spisovný jazyk a výslovnost. (Hubáček 1983, s. 22).
18
2.3 Slovní a větný přízvuk, frázování, intonace 2.3.1
Slovní přízvuk
Slovní přízvuk je základním článkem jazykového rytmu v každém jazyce. V českém jazyce je přízvuk vždy na první slabice slova nebo slovním spojení, hovoříme o tzv. hlavním přízvuku. Vedlejší přízvuky se vyskytují u některých víceslabičných slov na třetí, páté (každé další liché) slabice. Vyslovujeme tedy maminka, tmavomodrý. Přízvuk máme odposlouchaný od dětství, proto jej užíváme správně. Dáváme pozor především tam, kde přízvuk může změnit význam slovního spojení (ta jemná – tajemná). Přízvuk dává mluvě vnitřní rytmus, tvoříme jej silovým odstíněním určité slabiky od jiných.
2.3.2
Větný přízvuk
Větný přízvuk nabývá na významu, pokud ve větě potřebujeme zdůraznit určité konkrétní slovo. (Srovnejme: Dnes jsem to přinesl! Dnes jsem to přinesl!). Zdůraznit konkrétní slovo ve větě můžeme i jinými prostředky, např. přidat příslovce (velice, příliš), využijeme-li však ke zdůraznění zvukové prostředky, využíváme větný přízvuk. (Maříková 2000, s. 53).
2.3.3
Frázování
V případě dlouhých vět je žádoucí věty rozčleňovat na kratší úseky, logické celky, tzv. fráze, oproti krátkým větám, které jsou logickým celkem samy o sobě. Frázováním tak rozdělíme dlouhou větu na části, které k sobě patří více než jiné. Správné frázování činí veřejný projev přehledným, posluchači tak lépe porozumí obsahu řeči. Protože posluchači přednášený text neznají, vnímají každou zaslechnutou pauzu jako významnou. Je tedy zapotřebí, aby se nádechové pauzy kryly s pauzami významovými. (Šmajsová Buchtová 2010, s. 71).
2.3.4
Intonace
Český jazyk nemá pevně daný slovosled, proto je intonace věty významným faktorem, který posluchači pomáhá rozpoznat otázku (intonace stoupavá) od oznamovací věty (intonace klesavá). Řečník intonuje, tedy střídá výšku hlasu při mluvené řeči, většinou automaticky. Tuto dovednost si každý z nás osvojuje již v dětství. Rétor využívá 19
střídání výšky hlasu především když chce nějakou myšlenku zdůraznit nebo je na problému citově zainteresován. Celou intonační část věty označujeme jako kadenci. U oznamovacích vět (stejně jako rozkazovacích) je kadence klesavá, u vět tázacích je kadence buď stoupavá nebo stoupavě-klesavá.
2.4 Hlasové rejstříky Hlas každého rétora se pohybuje v rozmezí tří základních skupin stejnorodých tónů neboli rejstříků. Hlasové rejstříky dělíme na prsní, střední a hlavový (horní). Při použití prsního rejstříku jemně vibruje prsní kost, použití hlavového rejstříku sebou nese jemné chvějí buď na temeni hlavy nebo na kořeni nosu. Neškolený řečník, který si neumí poradit s přechody z rejstříku do rejstříku často mluví monotónně nebo polyká koncové slabiky slov. Naproti tomu zkušený řečník, jenž tyto přechody dobře zvládá, si umí skvěle udržet pozornost posluchačů a sdělit jim tak právě to, co sdělit chtěl. (Maříková 2000, s. 36).
2.5 Spisovná výslovnost Spisovná výslovnost neboli ortoepie je soubor obecných zásad výslovnosti spisovného jazyka. Každý řečník by na ni měl dbát a dát si pozor zejména na vlastní pohodlnost, která by mohla vést k nedbalosti a ke špatné výslovnosti. Je důležité připomenout, že ani nářečí nepatří do spisovné výslovnosti. Na druhou stranu, aby projev působil příjemně a uvolněně, je zapotřebí se vyvarovat upjaté snahy o spisovnou výslovnost za každou cenu. Projev by pak mohl vypadat křečovitě. I zde je tedy zapotřebí správně oscilovat kolem rovnovážné osy a zapojit do procesu i vlastní cítění. Pravidla spisovné výslovnosti platí nejen pro výslovnost hlásek a hláskových spojení, ale i pro větný přízvuk, frázování a intonaci. (Hubáček 1983, s. 84).
2.6 Stavba vět Při mluveném projevu je zapotřebí věnovat zvláštní pozornost stavbě vět a vyvarovat se jejich přílišné komplikovanosti. Vzhledem k tomu, že posluchači před sebou nemají konkrétní psaný text a projev slyší poprvé, mohli by se v přesložitém souvětí lehce ztratit a marně hledat podmět nebo přísudek. Je tedy zapotřebí dbát na to, aby byly věty jasné, přehledné a nedvojsmyslné. (Kohout 1995, s. 54).
20
2.7 Péče o hlas Dobrý rétor o svůj hlas pečuje a provádí tzv. hygienu hlasu, protože ví, že bez správně posazeného hlasu nebude ani dobrého projevu. Řečník dbá především na tyto hlavní zásady hlasové hygieny: •
Nekouří a vyhýbá se pobytu v zakouřených místnostech.
•
Nekonzumuje ledové ani vařící nápoje.
•
Vyhýbá se psychickému přepínání a duševnímu rozrušení.
•
Nenamáhá hlas v přetopené nebo nevyvětrané místnosti nebo na syrovém vzduchu.
•
Nepřepíná sílu hlasu ani nekřičí.
•
Neodkašlává naprázdno, aby zbytečně nepřekrvoval sliznice a nezatěžoval hrtan.
•
Soustředí se na správný denní režim, vhodnou životosprávu a dostatek spánku.
Před samotným projevem řečník nikdy nekonzumuje alkohol, kávu a čaj, nejí ořechy či pochutiny z kakaa. Naopak se v soukromí krátce rozcvičí dechovými a hlasovými cvičeními a s úsměvem vykročí směrem k publiku. (Holasová 1992, s. 60).
2.8 Osobní image Osobní image by měla být postavena především na autenticitě osobnosti, na jejích skutečných osobních kvalitách, aby se nestala jen laciným pozlátkem, které na posluchače nepůsobí hodnověrně. Pravdivá osobní image
se opírá o vnější projevy
a vnitřní osobnostní kvality, představuje nezaměnitelnou individualitu jedince a respektuje jeho sociální roli. Je potřeba umět sladit především formu s obsahem, ty se musí vzájemně posilovat, nikoli být v rozporu. (Špačková 2003, s. 22). Mezi vnější znaky osobní image patří především vzhled, účes, výška, váha, celkové vystupování, rétorické a komunikační dovednosti. Jsou významné pro tvorbu prvního dojmu. Na rozdíl od toho vnitřní znaky nejsou rozpoznatelné na první pohled, představují zejména reálné osobnostní kvality. Součástí image je především osobitost, protože každý z nás je jedinečným originálem. (Bělohlávková 2004, s. 47).
21
2.9 Uvědomělá tvorba prvního dojmu První dojem si publikum tvoří v rozmezí několika málo sekund či minut, proto je účelné nejen vědět jaký první dojem vyvoláváme, ale také je vhodné na jeho tvorbě vědomě pracovat. Bohužel první dojem
příliš často staví na tradicích a předsudcích
a hodnotitelé ho jen velmi obtížně mění. Lidé hodnotí většinou očima a posuzují povrchně na základě viditelných vnějších znaků, jako např. tělesný vzhled, neverbální projevy, sebejistota vystupování aj. Výzkumy uvádějí, že řečník upoutává především řečí těla (vzhledem, mimikou, gesty...), formální stránkou projevu (barvou hlasu, dikcí, dynamikou...) a obsahem sdělení. (Vybíral 2005, s. 73). Je potřeba, aby si byl řečník vědom dvou chyb, které mohou pomáhat i škodit. První touto chybou je haló efekt, kdy hodnotí podle povrchního, ale nápadného dojmu. Automaticky předpokládá, že nositel vlastnosti, kterou hodnotí, bude mít i další stejné pozitivní nebo negativní rysy. Druhou je figura a pozadí čili chyba prostředí. Ke značnému zkreslení dochází, když se „pozadí“ stane pro hodnotitele důležitější než sama „figura“, tedy když naše schopnosti a kvality jsou čteny ne ze znalosti naší osoby, ale ze signálů našeho psychosociálního prostředí. Větší význam potom mají pro hodnotitele např. naše tituly před jménem a za jménem, certifikáty, které vlastníme nebo vůz, kterým přijedeme. Je zapotřebí si uvědomit především to, že jsme jen lidé, a náš první dojem nás může zcela zavést. Přílišná kategoričnost by vždy měla být podrobena hlubšímu přezkoumání. (Štěpaník 2003, s. 71).
2.10 Úvod řeči Dobře připravený úvod řeči je důležitý zvlášť pro řečníka začátečníka, který se zřídka umí zcela vyhnout počáteční trémě. Dobrým pomocníkem je pojmout úvod jako jakýsi rituál, který si předem dobře připravíme a nacvičíme. Pokud tento rituál orámujeme příjemným úsměvem a pohledem na posluchače, strach ze selhání můžeme jistě zcela opustit. Je účelné se vyvarovat za každou cenu originálnímu či vtipnému začátku, zvláště, když s vystoupeními řečník začíná, protože by se mohl lehce uvést do trapné situace. Je důležité též vědět, že přeřeknutí či zakoktání se nevyhýbá ani zkušeným řečnickým hvězdám, proto je dobré takové nedostatky lehce zvrátit vtipem a nenechat se v žádném případě znervóznit. (Šmajsová Buchtová 2010, s. 161).
22
2.11 Forma sdělení Forma sdělení jde ruku v ruce s obsahem sdělení, protože pokud tomu, co sdělujeme, dáme kompatibilní formu, nabídneme publiku takovou strukturu projevu, kterou bude ochotno také přijmout. Co se týče formální stránky řečového projevu, je zapotřebí mít na paměti správnou artikulaci, střídat tempo a dynamiku řeči, adekvátně hlas modulovat a zabarvovat. (Holasová 1992, s. 42). Řečník svému projevu musí především věřit. Tam, kde chybí vnitřní zaujetí, chybí většinou i tak potřebná dynamika, změna tempa, hlasitosti, využití odmlk. Takový řečník pak může působit monotónně a nezáživně. Dobrý řečník si naproti tomu své publikum umí získat, mluví jasně, srozumitelně, jeho projev je logicky a věcně srozumitelný. Má svou strukturu. Takový řečník má i respekt ke spisovné češtině, používá ji však s mírou, aby nepůsobil příliš knižně a uměle. (Špačková 2003, s. 15).
2.12 Obsah sdělení Jak už jsme zmínili výše, obsah sdělení úzce souvisí s formou sdělení, jsou spolu vzájemně provázány. Každý projev má svůj obsah (logickou výstavbu řeči, strukturu projevu) a formu (jakým způsobem sdělujeme). Správně postavený obsah je založen na logické provázanosti, kde na sebe jednotlivé části navazují, rovněž má svou dramatickou výstavbu. Zde se můžeme odvolat na Aristotelovu kompozici klasického dramatu, jejímiž částmi jsou expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa, kterou však raději nahradíme katarzí. Rovněž může řečník projev rozčlenit klasicky na úvod, stať a závěr. Důležité je mít na paměti především srozumitelnost a přehlednost projevu, tj. respektovat jeho logickou osnovu. Řečník by měl mít na paměti, že jeho verbální projev vypovídá též o něm samém, zprůhledňuje jeho motivaci a temperament. (Medlíková 2008, s. 128).
2.13 Řeč těla Řeči těla je v současné době právem věnovaná velká pozornost. Řeč těla totiž vypovídá o temperamentu řečníka, jeho skutečném vnitřním postoji, odhaluje jeho emoční stav i náladu a v neposlední řadě jeho vztah k obsahu, který sděluje. Dobrý řečník ví, že je mnohem snazší ovládnout verbální složku než spontánní reakce těla, které vycházejí z podvědomých impulsů a mají tendenci žít si svým životem. Proto se snaží řeč těla uvést do symbiózy s verbálním projevem, výrazně tak zvy23
šuje účinek sdělení a uvědoměle pracuje na tvorbě prvního dojmu. Též působí autentičtěji, přátelštěji, otevřeněji a sympatičtěji. (Štěpaník 2003, s. 136). K řeči těla náleží gesta, chůze, postoj, způsob sdělení, podání ruky, projevy vztahu k vlastnímu teritoriu a k teritoriu druhého, mimika, oděv, obuv, doplňky, účes, rysy obličeje, kosmetické úpravy, tělesná výška a váha, proporce a další. Emoce jsou naším přítelem: •
Je účelné si předem vyjasnit emoce, které s veřejným vystoupením spojíme a které chceme prezentovat navenek (je rozdíl, chceme-li nadchnout, prezentovat se nebo pouze informovat).
•
Je vhodné živě gestikulovat, pokud mluvíme o něčem, čemu věříme a co je pro nás důležité.
•
Stojí za to ukázat skutečné pohnutky, sladit vnitřní a vnější postoj, aby vystoupení působilo přesvědčivě a autenticky.
•
Zeptejme se sami sebe: „Co řečník ve mně chce a co nechce?“
•
Buďme si vědomi toho, že nestačí jen věřit tomu, co prezentujeme, musíme to též hájit řečí těla. (Bruno, et al. 1974, s. 66). Obrázky níže nabízejí ukázky některých postojů, které na posluchače působí
buď pozitivně, negativně nebo neutrálně.
Obrázek 1: Obranný postoj
Obrázek 2: Pasivní postoj
24
Obrázek 3: Nadřazený postoj
Obrázek 4: Odtažitý postoj
Obrázek 5: Otevřený postoj
Obrázek 6: Nejistý postoj
Obrázek 7: Rozpačitý postoj
Obrázek 8: Upřímný postoj
25
Obrázek 9: Direktivní postoj
Obrázek 10: Odměřený postoj
Obrázek 11: Agresivní postoj
Obrázek 12: Rozvážný postoj
(Štěpaník 2003, s. 133-134)
26
Tab. 1: Řeč těla – interpretace obrázků a odezva publika ĆÍSLO OBRÁZKU
NEJČASTĚJŠÍ INTERPRETACE
ODEZVA PUBLIKA
1.
Obranný, uzavřený postoj
Záporná
2.
Nezájem, lhostejný, pasivní postoj
Záporná / Neutrální
3.
Nadřazený, příliš sebejistý postoj
Záporná / Neutrální
4.
Odtažitý postoj, přehlížení
5.
Upřímný, přesvědčivý, otevřený postoj
6.
Výmluvný, nejistý, alibistický postoj
7.
Rozpačitý, nejistý postoj
8.
Otevřený, upřímný postoj budící důvěru
Kladná
9.
Křečovitý, napjatý, mentorský, direktivní postoj
Záporná
10.
Odměřený, uzavřený, odtažitý, sevřený, strohý postoj
Záporná
11.
Agresivní, nadřazený, autoritativní postoj
Záporná
12.
Rozvážný, přemýšlivý postoj
Záporná Kladná Záporná Záporná / Kladná / Neutrální
Kladná / Neutrální
Před interpretací jednotlivých gest je zapotřebí vždy brát v potaz, že jejich skutečný význam lze odečíst až v souvislosti s dalšími gesty a konkrétní situací! (Štěpaník 2003, s. 135).
2.14 Co má dobrý řečník na paměti Protože dobrý řečník respektuje sebe jako osobitou originalitu, dokáže vnímat i okolní prostředí s obdobnou empatií, respektem a úctou. Dobrý řečník dbá: •
O svůj zevnějšek.
•
Hovoří i mimikou.
•
Působí pozitivně, usmívá se.
•
Nechá druhé domluvit, neskáče do řeči.
•
Hledí druhým do očí. 27
•
Nehovoří ani příliš hlučně ani tiše.
•
Nedrmolí a nešlape si na jazyk.
•
Nemluví jen o jeho životním tématu, respektuje, že druzí mají i jiné favority.
•
Nepůsobí sklesle a „pohřebně“.
•
Nepoučuje a připouští, že ne všechno „ví nejlépe“.
•
Nekritizuje a nezlehčuje témata, kterým druhá strana dává hodnotu.
•
Neignoruje otázky pléna.
•
Je sám sebou, nedělá ze sebe někoho, kým není.
•
Staví na vlastních přednostech.
•
Je přiměřeně sebejistý.
•
Stále se rozvíjí, zlepšuje své komunikační dovednosti i prezentaci sebe sama. (Špačková 2003, s. 55).
2.15 Ze společenského katechismu Gutha Jarkovského •
„Každý kruh lidí, každá společnost, má svoje zákony a pravidla, ať psaná či nepsaná, kterými je povinen říditi se ten, kdo ve společnosti té chce žíti a trvati.
•
Nejprostším výrazem zdvořilosti je pozdrav.
•
Dlužno podávati celou ruku a nikoli jen několik prstů.
•
Ruku podávanou stiskneme, ale ne příliš, dojista ne tak, abychom působili bolest.
•
Podání ruky musí být určité a upřímné.
•
Ruku podávejme bez vší strojenosti.
•
Různé projevy zdvořilosti nabývají teprve ceny a významu, jsou-li učiněny s jistým půvabem.
•
Úsměv dovede vyvolat sympatii, působí přízeň a zajišťuje populárnost.
•
Úsměv musí být umírněný a nepřecházeti v smích.
•
Ne každá zdvořilost je však provázena úsměvem, kterým ovšem neradno plýtvati.
•
Je nevhodným společníkem ten, kdo neustále vede slovo a rád poslouchá sám sebe, kdo mnoho mluví, lže, anebo se chlubí. 28
•
Taktní osoba hledí uvést v soulad různá mínění, a není-li možnost smluviti se, začne o něčem jiném.
•
Mluvte ve společnosti málo o sobě, o jiných však bez vášně a shovívavě, o špatných jejich stránkách pomlčte, ale nevynášejte přespříliš jejich vlastnosti dobré. Buďte upřímní, ale opatrní.
•
Nelze-li se ubrániti opozice vůči pronesenému mínění, oponujte mírně, slovy vybranými.
•
Umět poslouchati znamená také často umět se opanovat a vyhnouti se diskusi. Jen hlupci ani mluviti, ani mlčeti a poslouchati chladnokrevně i hlouposti neumějí. Netoliko moudrost moudře mluviti, než věděti, kdy nemluviti a mlčeti.“ (Štěpaník 2003, s. 77).
2.16 Prezentační techniky a pomůcky Dobrý řečník by měl mít na paměti, že úspěch prezentace tkví především v osobnosti rétora a že využití pomůcek a dalších technik má pouze doprovodný charakter. Každý řečník by se měl opírat především o dovednosti a odbornost, v žádném případě by se neměl za techniku skrývat. Teprve v tomto případě nabývají pomůcky a další prezentační technika na významu. Mohou být skutečnou pomocí v jejich pravém smyslu, projev oživit a učinit ho zajímavějším. (Špačková 2003, s. 97). Řečník má v podstatě tři možnosti jak vystoupit před publikum. Může hovořit spatra, ten, kdo dovede brilantně hovořit spatra a projev formálně i obsahově bezvadně "vystřihnout" si jistě vyslouží uznání a obdiv. Je však nutné si uvědomit, že chybování nemíjí i zkušené řečníky a ti pak snadno mohou opomenout důležité body, které měly zaznět. Další možností je mít řeč napsanou v plném znění na papíře. V tomto případě může řečník buď předčítat nebo střídat volný projev s předčítáním či nahlížením do poznámek. Je důležité upozornit, že pouhé čtení textu působí nudně a v podstatě degraduje řečníkův jinak třeba dobrý projev. Takový řečník si zřídka získá pozornost a respekt posluchačů a ztrácí mnoho, nejen vlastní sebejistotu, ale též zájem publika. Co se týče volného projevu kombinovaného s použitím papíru s klíčovými body přináší většinou největší úspěchy, pokud je tento přístup správně uchopen. Účelné je dbát na menší formát karty/či několika karet, organizovanost jednotlivých bodů a dostatečně velké písmo. Řečník tak neopomene důležité body, karty se mu stávají oporou a nedovolí, aby se v ději ztratil.
29
Dobrý řečník si pamatuje, že: •
Pokud již papír jako pomůcku drží, je potřeba do něj občas nahlédnout, nejen ho svírat v ruce.
•
Pomocná kartička/kartičky jsou řečníkovou oporou, funkční rekvizitou.
•
Nesmí sklouzávat k nefunkčním hrám, např. s brýlemi, pohrávat si s tužkou, tyto projevy jsou posluchači čteny jako projevy nejistoty.
•
Je potřeba se řádně a svědomitě připravit, neboť již tato „maličkost“ je nejméně polovinou úspěchu. (Štěpaník 2003, s. 77).
2.17 Umění dialogu Veřejný projev sebou nenese jen projev ze strany rétora, ale též případné dotazy a reakce ze strany publika. Cílem je v tomto vztahu dosáhnout určité vzájemnosti doprovázené živostí a jistou spontaneitou. Dobrý rétor je schopen vytvořit symbiotické prostředí k plodnému a uspokojivému dialogu, umí rozlišit, kdy je vhodné mluvit, kdy je vhodnější mlčet či dát zpětnou vazbu např. souhlasným pokývnutím, správně nadhazovat a formulovat otázky či poznámky. Cílem tohoto vzájemného vztahu tedy není nutně konsensus, ale vzájemná výměna názorů, případně diskuse a hlavně prostor pro svobodné vyjádření. (Kohout 1995, s. 57). Umění dialogu sebou nese ještě jednu zásadní dovednost – umění diskusi řídit, usměrňovat, nedovolit případnému „mluvkovi“, aby převzal „žezlo“. V takových případech je důležité umět odhadnout osobnost diskutujícího a jeho případnou reakci. Je tedy zapotřebí disponovat nejen vlastní autoritou, ale též jistou dávkou empatie a taktu. (Van Pelt 2001, s. 67).
2.18 Umění monologu Každý dobrý řečník má na mysli především problém diskuse, nikoli své renomé. Tato skutečnost sama o sobě dává příležitost k tomu, aby mohlo vyjít na povrch opravdové charisma řečníka, jeho odbornost a způsobilost k probírání dané problematiky. Dobrý rétor umí hovořit „k věci“ a jeho řeč má „strukturu“. Umí si zkrátka publikum skutečně získat. Nechybí mu i jistá dávka otevřenosti, zároveň však nevázanosti, mluví věcně, stručně a motivačně. (Khan-Panni 2002, s. 32).
30
3
Praktická část
3.1 Výběr vzorku Pro účely této bakalářské práce bylo vybráno pět pedagogů volného času, které jsem poznala v rámci své volnočasové praxe a kteří splňovali kritéria pro výběr. Protože tito pedagogové pocházejí z různých míst severních a středních Čech a cílem bylo pracovat s konkrétními nedostatky ve verbálním projevu, jevila se jako vhodnější individuální práce.
3.2 Kritéria pro výběr Pro výběr pedagogů byla stanovena tato kritéria: •
Minimálně roční praxe v oboru.
•
Zkušenost s veřejným vystoupením (poslední veřejné vystoupení ne starší než 60 dní od prvního rozhovoru).
•
Možnost realizace veřejného vystoupení po dvou měsících praktického nácviku mluvních cvičení.
•
Aktivní zájem na zlepšení verbálního projevu.
•
Věková rozrůzněnost.
•
Zastoupení obou pohlaví.
•
Ochota spolupracovat na bakalářské práci.
3.3 Údaje o dotazovaných Tab. 2: Základní údaje o dotazovaných
Všichni dotazovaní jsou v této práci ve spojitosti s písmeny A, B, C, D a E titulováni buď slovem pedagog nebo slovem osoba.
31
3.4 Hodnotící škála Pro určení míry nedostatků ve verbálním projevu v procentech bylo využito stupnice, (škály) 0 až 100%, přičemž hodnota nula znamená absenci nedostatku, hodnota sto poukazuje na nejvyšší možnou míru nedostatku. Rozbor prvního veřejného vystoupení proběhl v rámci úvodního rozhovoru, jehož výstupem bylo pojmenování konkrétních nedostatků ve verbálním projevu a určení míry jednotlivých nedostatků v procentech. V průběhu následujících dvou týdnů jsem pedagogům elektronicky zaslala soubor mluvních cvičení které jsem připravila na základě výstupů z prvního rozhovoru. Součástí tohoto souboru byl i časový harmonogram s počtem opakování lekcí a požadavkem realizace veřejného vystoupení po dvou měsících nácviku mluvních cvičení.
3.5 Vstupní analýza na základě rozhovoru a pozorování 3.5.1
Rozhovor
Ke zjištění konkrétních nedostatků ve verbálním projevu jednotlivých pedagogů jsem využila individuálního, nestandardizovaného rozhovoru. Otázky jsem si připravila předem jen rámcově, nejprve byly zaměřeny na přítomnost, poté na budoucnost nebo minulost. Rozhovor jsme započali otázkami neproblémovými, jejichž cílem bylo respondenta povzbudit a naladit. Poté jsme přes otázky speciální a hlavní přešli až na otázky osobnější povahy za předpokladu, že se atmosféra jevila jako důvěrná. Mým snažením bylo vytvořit především přátelskou atmosféru, ve které jsme si ujasnili cíl a smysl rozhovoru, jež jsem se snažila vést nenásilně, přirozeně, střídala jsem otázky dle obtížnosti a snažila se, aby jedna navazovala na druhou. Pečlivě jsem všechna data též písemně zaznamenávala. Jeden rozhovor trval v průměru 45 minut.
3.5.2
Pozorování
Jako další metodu pro zjištění konkrétních nedostatků ve verbálním projevu pedagogů jsem využila pozorování. Snažila jsem se pozorovat nenásilně, avšak podrobně a detailně. Zaměřila jsem se jak na verbální tak na neverbální komunikaci. Pozorovala jsem jak pedagogové artikulují, intonují, frázují, zda jim vychází dech, jestli se do projevu vkrádají plevelná slůvka, jak staví věty. Pečlivě jsem vnímala též nedokončené věty 32
a mlčení, naslouchala jsem tomu, co je v jejich pozadí. K tomu mi napomáhaly výrazy v obličeji – jemné zatuhávání svalů, jejich uvolňování, změna barvy v obličeji, přivřené oči, pohledy do země a do stran, zkrátka nonverbální komunikace. Moji pozornost přitahovala i atmosféra situace, tzv. její vibrace, kterou prozrazovala např. změna v barvě hlasu nebo změknutí tónu v určitých situacích. Tyto dvě metody se vzájemně prostupovaly. Následkem vypozorovaných jevů jsem pokládala i spontánní otázky, které by jinak nezazněly, ale jež nás vedly ještě hlouběji do jádra problému. Z tohoto důvodu jsem i upřednostnila metodu nestandardizovaného rozhovoru, který je volný a s metodou pozorování tak výborně spolupracuje. Příklady otázek, které zazněly v průběhu úvodních rozhovorů „Jaké pocity, emoce se vám vybaví, když si představíte, že máte veřejně vystupovat? Celkově jste spíše optimista nebo pesimista? Flegmatik nebo cholerik? Jste si vědom konkrétních nedostatků ve vašem projevu, na kterých byste rád zapracoval/a? Proč si myslíte, že tyto nedostatky máte, čím se to konkrétně projevuje? Mluvíte spíše pomalu a s rozvahou nebo máte pocit, že všechno nestihnete říct? Byl/a jste v dětství spíše kritizován/a nebo chválen/a? Rodiče vás spíše povzbuzovali a potvrzovali nebo usměrňovali? Je pro vás bezpečné vyjadřovat skutečné emoce? Hodí se to? Kdy se to případně nehodí a proč? Čím si myslíte, že si získáte největší sympatie? Jakým přístupem? Jakým chováním? Umíte být skutečně sami sebou? Co byste mi o sobě řekli na téma tréma?“ Cíle rozhovoru a pozorování: •
Pojmenovat konkrétní nedostatky ve verbálním projevu pedagogů.
•
Určit míru konkrétního nedostatku ve verbálním projevu pedagogů vyjádřeného v procentech.
•
Získat další data/informace pro tvorbu mluvních cvičení na míru pro eliminaci či odstranění nedostatků ve verbálním projevu.
33
Tab. 3: Konkrétní nedostatky ve verbálním projevu
Graf 1: Pedagog A – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech
34
Graf 2: Pedagog B – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech
Graf 3: Pedagog C – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech
35
Graf 4: Pedagog D – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech
Graf 5: Pedagog E – Nedostatky ve verbálním projevu v procentech
36
3.6 Lekce mluvních cvičení 3.6.1
Časté přeříkávání
Časté přeříkávání může souviset s mnoha faktory mezi které patří např. tréma, zbrklost nebo příliš rychlé tempo, jehož příčinou často bývá určitý temperament. Protože Osoba E, která trpí tímto neduhem je „cholerik“, bylo zřejmé, že je potřeba učit se vědomě zpomalovat tempo a posilovat schopnost koncentrace. Pro odstranění neduhu jsem vybrala báseň "Poháry". Tento literární žánr jsem zvolila hlavně z toho důvodu, že básně samy o sobě, pokud se čtou pomalu a procítěně, vedou k vnitřnímu zklidnění, zpomalení a naladění se na vnitřní harmonii člověka, jež je jeho pravou podstatou. Zároveň neobvyklé spojení slov a stavba vět svou jinakostí podporují koncentraci rétora. Toto zklidnění, vědomá volba stavu mysli a hlubší koncentrace pak automaticky vedou k výrazné eliminaci přeříkávání. Cvičení Báseň čtěte třikrát týdně po dobu dvou měsíců pomalu a volně jako když diktujete dětem diktát. Poté, co získáte vnitřní jistotu a četnost přeříkávání bude výrazně nižší, můžete začít tempo pomalu zrychlovat. Každé cvičení zahrnuje nejméně tři opakování. Doporučení: Zamyslete se nad stresory, které ve vašem životě působí a učte se k nim vědomě měnit postoj a odbourávat je. Poháry •
V dlani něhy hýčkej ještě křehčí kapku rosy.
•
Pak vlož ji do úst – a staň se hvězdou, staň se stříbrem.
•
Staň se čirou, prahni žárem, volej studni.
•
Hluboko v srdce polož květ.
•
Květ se spoustou lístků.
•
Se sukní panenkou – střípky máku.
•
Stejně krvavou a něžnou – jako vůně růže.
•
A pochop – vkládej ve svůj pohár list za lístkem.
•
A napřimuj se, a ještě víc a ještě kousek, až sestrou hvězd se naděješ.
•
Pak vložíš do úst další kapku rosy.
•
A nezapomeň – i v hvězdách není konec. (Florianová 1997).
37
3.6.2
Plevelná slůvka
Osoba E zmínila jako jeden ze svých řečnických nešvarů nadměrné užívání tzv. "plevelných slůvek". Prvotní příčina tohoto neduhu může spočívat v nedostatečné přípravě, trémě nebo pomalejším osobním tempu. Vzhledem k tomu, že tréma je pro dotyčného překážkou č. 1, již v úvodu předpokládáme, že zaměříme-li se v dalších cvičeních na ni, může oslabit i tento problém. Pro naše účely je nyní zapotřebí zařadit vědomou kontrolu „plevelných slůvek“ do každodenních životních situací, aby se nešvar dále neupevňoval a neautomatizoval. "Tento dotěrný plevel je v našem slovním trávníku velmi úporný. Vytrhneme-li jedno takové nevhodně se opakující vtíravé slůvko, ono nám vykvete jiné. Vytrhneme -li je také, vyroste znovu to první." (Stěpaník 2003, s. 126). Cvičení: Hovořte zvolna, třeba i s nefunkčními odmlkami. Kontrolujte vědomě svůj mluvený projev v nezávazných a uvolněných diskusích s přáteli co možná nejčastěji. Nesnažte se však tento jev sledovat při závažných řečových vystoupeních!
3.6.3
Problém s interpersonálními zónami
Osoba C je pedagog volného času, který se svěřil, že přistoupí-li k němu někdo příliš blízko, ztrácí „půdu pod nohama“. Nejprve jsme si popovídali o místě, ze kterého pochází, protože lidé ze zalidněných lokalit mezi sebou udržují menší vzdálenosti než lidé ze samot, Japoncům menší vzdálenosti mezi lidmi vadí např. méně než Švédům. Svou roli bezesporu sehraje i vztah k přistupivší osobě. Ke známému člověku přistupujeme automaticky blíže než k neznámému, větší odstup zachováváme od nadřízeného než od kolegy z kanceláře. Osoba C skutečně pochází z malé vesničky na severu Čech, což nám pomohlo problém lépe objasnit. Dále jsme si uvědomili jednotlivé interpersonální zóny, kde intimní zóna (asi do 50 cm)
a osobní zóna (do 150 cm) jsou skutečně "naše zóny"
a máme právo vyžadovat odstup v jakém se cítíme dobře. (Maříková 2000, s. 75). Cvičení Nenápadně "couvejte", pokud toto nepomůže, nabídněte místo k sezení, které je vzdálenější. Uvědomte si, že intimní i osobní zóna jsou skutečně "vaše zóny" a do nich vpouštíte jen přátele a dobré lidi, ostatní pouze na požádání. Proto, cítíte-li se obzvlášť nepříjemně, požádejte druhou stranu laskavě o mírný odstup. Máte na to právo. 38
3.6.4
Dýchání
Všichni dotazovaní pedagogové zmínili dechové obtíže jako jeden ze stěžejních problémů v mluveném projevu. Především si stěžovali na to, že jim při řečnění nestačí či nevychází dech, zkrátka s dechem neumějí správně hospodařit. Po hlubším pátrání jsme zjistili, že mají zafixováno především svrchní dýchání. Pro nápravu bude tedy nutno procvičovat hluboké dýchání a jeho uvědomování si při dechových cvičeních. Naším cílem při všech cvičeních je uvědomit si vlastní dýchání, naučit se rozlišovat hrudní a břišní dýchání, zapojit jednotlivé části těla do dýchacího procesu, aby naše dýchání bylo automatické a nenucené, při mluveném projevu nám pomáhalo a neomezovalo nás. Jednotlivá cvičení provádějte dle následující tabulky. Tab. 4: Rozpis dechových cvičení
Cvičení 1 •
Nadechněte plné plíce, podržte vzduch co nejdéle, pomalu vydechněte.
•
Nadechněte se na deset dob, udržte vzduch v plicích 10 dob, vydechněte na deset dob.
•
Nadechněte se a jako pěvci vydechněte tónem, střídejte samohlásky a– e–i–o–u, vždy ovšem držet jen jednu samohlásku.
•
Totéž cvičení, nyní však sledujte znělost jednotlivých samohlásek (plné á). (Kohout 1995, s. 98).
Cvičení 2 – Nácvik žeberního dýchání Rovně se postavte, jednu ruku si položte na břicho a druhou na prsa. Proveďte běžný nádech (pravděpodobně se vám pohnou obě ruce, mužům zpravidla více ta na břiše, ženám více ta na prsou. Nyní věnujte pozornost tomu, abyste se nadechli pouze žeberním dýcháním. Nadechujte se ústy i nosem současně. Pokud to děláte správně, cítíte, jak se ruka na prsou zdvihá a ruka na břiše vtahuje. Při výdechu jsou pohyby rukou opačné. 39
Cvičení 3 – Nácvik břišního dýchání Nadechněte se tak, aby se břišní svaly vyklenuly ven, ramena se vůbec nezdvihají, pravá ruka na břiše kontroluje pohyb břišních svalů. Levá ruka na prsou zůstává v klidu. (Šmajsová Buchtová 2010, s. 36). Cvičení 4 Střídejte žeberní a břišní dýchání, abyste si uvědomili rozdíly. Při výdechu vyslovujte hlásku „s“. Nádech
Zadržení dechu
Výdech
4
3
5
4
3
5
3
2
6
3
2
6
2
1
8
2
1
8
Cvičení 5 Poté, co se kontrolní sykot stal plynulým a pravidelným, budeme se učit nahradit syčení textem. Dávejte pozor, aby vaše výslovnost byla plynulá, hlas středně silný, vyslovujte bez přehánění a zdůrazňování správné výslovnosti: •
Nik, nik, nik, oženil se Dominik.
•
Vzal si babku kostrbabku.
•
Jeli spolu do Podbabku.
•
A ta babka měla ráda.
•
Tondu, jejich kamaráda.
•
Kamarád byl hodný hoch.
•
Jeli spolu do Jinoch.
•
Přijeli tam za svítání.
•
Babku vítali tam jako paní.
•
Pak odjeli zase pryč.
•
Na koních a měli bič.
•
Rychlá cesta, to byl fič.
•
Vzali sebou velký míč. (Florianová 2011).
Po krátké době byste měli být schopni přečíst text na jedno nadechnutí, popří40
padě dvě přečtení na jedno nadechnutí. Nyní správně dýcháte, umíte hospodařit s dechem a mluvení vám nedělá při výdechu potíže, můžeme se tedy soustředit na dechové cvičení pro pokročilé řečníky. Cvičení 6 - Dechové cvičení pro pokročilé řečníky I. Nyní umístíme do textu grafické značky, které budou vodítkem pro nadechování. Tyto značky (// – hlavní nádech, / – vedlejší nádech) uděláme v místech logických pauz. Mluvený projev tak nebude působit kouskovaně. Pauz bude jistě v textu více, naše značky však ukazují na nádechové pauzy, které je potřeba důsledně dodržovat. Cvičný text: „Kronikář Kosmas tvrdí, / že název Petřín pochází z latinského slova petra, / což znamená skála. // I když Petřín býval skutečně dosti skalnatý, / přesto se na jeho stráních zakládaly ve středověku vinice a štěpnice. // Dodnes zůstala zachována Hladová zeď, postavená na příkaz Karla IV., / ale i hradby a bašty barokního opevnění, zřetelně patrné na plánech, / neboť jimi vede hranice mezi pražskými obvody.“ (Dudák in Maříková, 2000, s. 34). Cvičení 7 – Dechové cvičení pro pokročilé řečníky II. Závěrem zkuste říkanku, při které se při výdechu pokuste mluvit co nejdéle: •
desatero šlo,
•
chytilo se devatera,
•
devatero osmera,
•
osmero sedmera,
•
sedmero šestera,
•
šestero patera,
•
patero čtvera,
•
čtvero trojima,
•
trojimo dvojima,
•
dvojimo jednera,
•
jednero babky,
•
babka řípky,
•
trhaly,trhaly,
•
řípka se přetrhla,
41
•
babka se převrhla,
•
všechny se svalily na hromadu! (Maříková 2000, s. 34).
3.6.5
Uspěchané „chrlení“ slov v jedné a téže tónině
Uspěchané chrlení slov v jedné a téže tónině je bohužel chybou zcela běžnou. Rétor si neuvědomuje, že jeho „rychlá monotónnost“ postupně vypíná pozornost u posluchačů a řečník tím svou jakkoli kvalitní řeč činí zbytečnou, neúčinnou a směřující do prázdna. Osobě C bylo doporučeno, aby si při projevu začala uvědomovat nejen obsah své řeči, ale i případné posluchače. Vědomě se na obé ladila a zpomalovala, aby se ze slov nestaly jen „slovní stereotypy“, jež budou chrleny ve zrychleném tempu bez ohledu na publikum. Spěch totiž znamená, že řadu slov posluchač nezachytí, neporozumí jim nebo jim porozumí jinak. Cvičení 1 Jednotlivé věty cvičte v pomalém tempu a uvědomujte si jejich obsah: •
Už jste byl dnes nakoupit?
•
Chodíte raději do kina nebo do divadla?
•
Proč jste dnes neobědval ve vaší oblíbené restauraci?
•
Udělejte to znovu a lépe!
•
Podívejte se na ten nový český film!
•
Nechoďte v noci sami ven! (Florianová 2011).
Pro účelnost tohoto cvičení je vhodné začít v extrémně pomalém tempu jako když čteme např. dítěti pohádku. Tento protipól nám usnadní rychleji nalézt „zlatou střední cestu“. Cvičení 2 Zkuste při vyslovení věty „Už je toho doopravdy dost!“ vyjádřit nonverbálně jednotlivé emoce. Tempo věty přizpůsobte emoci a vystříhejte se monotónnosti, prožívejte: •
smutek,
•
rozpaky,
•
zvědavost,
•
strach,
•
radost. (Kohout 1995, s. 101). 42
3.6.6
Sucho v ústech
Osobě C bylo řečeno, že zde je potřeba vycházet z trémy a nervozity, jejichž důsledkem bývá, že rétor přestane polykat a sucho v ústech na sebe nenechá dlouho čekat. Velkým pomocníkem je vedle zpracování samotné trémy nácvik čtení textu se symboly. V místech kde jsou symboly zakresleny (→), nápadně polkneme a tvoříme tak sliny. Cvičení 1 Strom na podzim •
Zbyl tu jediný. →
•
Jehož zlatý frak stále září. →
•
Obklopen truchlícími barvami. →
•
Stal se středem všech očí. →
•
Jako nevěsta ze sněhu. →
•
Jdoucí k oltáři. → (Florianová 2000).
Cvičení 2 Dítě •
Chci být šťastna jako dítě. →
•
Co ho matka bere do náručí. →
•
Chci být šťastna jako klouček. →
•
Jenž právě veplul do papučí. → (Florianová 1999).
U delších textů dáváme symboly po větších úsecích, abychom nenarušovali často souvislost mluveného projevu a zároveň fixovali správný návyk. Cvičení 3 Recept předkrm z Dýně Hokkaidó Dýni pečlivě omyjeme, vydlabeme dužinu a rozřízneme na čtvrtiny. → Z jedné čtvrtky dýně krájíme půlměsíčky tenké asi tři milimetry. → Pomažeme je olivovým olejem a vložíme do předehřáté trouby. → Pečeme do změknutí asi patnáct 15 minut na 200 stupňů. → Po vyndání z trouby jednotlivé půlměsíčky potřeme sojovou omáčkou Shoyu. → Mezitím jsme si připravili na talíř listový salát, který jemně zakapeme rýžovým octem → a poté obložíme pečenými dýněmi. → Na jednu porci asi sedm půlměsíčků. → (Florianová 2007).
43
3.6.7
Bolesti krčního svalstva
Krční svalstvo se při mluvení napíná. Bolesti jsou úzce provázány s nesprávným dýcháním, nervozitou a celkovým napětím. Protože Osoba A zmínila všechny tyto nepříjemnosti, bude potřeba problém řešit komplexně zaměřením se na všechny zmíněné oblasti. Pro naše účely nyní využijme následující cvičení. Cvičení 1 Rovně se posaďte, vyrovnejte páteř a nechte klesnout ramena. Několikrát se prodýchněte. Otočte hlavu do krajní polohy doprava a třikrát kývněte za pravým ramenem. Totéž opakujte na levou stranu. Opět se prodýchněte a nechte hlavu volně klesnout k hrudní kosti. Opakujte několikrát a snažte se oprostit od nervozity. Nevzdávejte to, i když se subjektivní pocit uvolnění nedostaví ihned. (Florianová 2011). Cvičení 2 Čtěte následující verše, po každé větě udělejte pauzu, ve které proveďte oblouk zleva doprava, spusťte hlavu k hrudníku a vyneste ji zpět pérovacím způsobem. Jednotlivé strany střídejte. Dodržujte správné dýchání:
3.6.8
•
Pili odvar z šalvějí.
•
Prošli tisíce sadů a alejí.
•
Byla mu vším.
•
Kvítkem v lukách nejprostším.
•
Oblaka splynula v stříbrnou dálku.
•
Hvězda vedle hvězdy.
•
Vyhlásily snad válku.
•
Všude byl klid a mír.
•
V dáli občas prosvitl blesk.
•
Nevnímal nikoho.
•
V očích měl podivný lesk. (Florianová 1995).
Polykání koncovek, Zastřený hlas
Příčinou polykání koncovek i zastřeného hlasu může být např. nezvládnutý přechod z rejstříku do rejstříku, při nichž neškolený řečník často selhává, polyká koncové slabiky slov nebo mluví monotónně či jeho hlas zní „zastřeně“. Též nedostatek vzduchu způsobuje polykání koncovek a vůbec nepřesnou a nekvalitní výslovnost. Proto bylo
44
Osobě A a D doporučeno se prvotně zaměřit na dechová cvičení a poté přidat cvičení hlasová na rozezvučení masky. Cílem je dostat hlas do hlavy a plynule ho rozeznít, tzv. „hlavová rezonance“. Pro polykání koncovek využijte všechna cvičení Pro zastřený hlas využijte všechna cvičení kromě cvičení 5 Cvičení 1 – Opakování dechových cvičení Cvičení 2 – Cvičení pro navozování hlavové rezonance Uvolněně se postavte, zhluboka se nadechněte a vydechujte „hmmmm“. Ústa jsou zavřená. Prociťte jemné chvění mezi očima. Nezesilujte ani nezeslabujte sílu hlasu a pokračujte až vám dojde dech. Zkoušejte tak dlouho až ucítíte zvuk v přední a horní části hlavy. Tímto dostanete zvuk do „masky“ a pokračujte v jejím ozvučení. Nadechněte se středně silně a pomalu opakujte: •
hmmm – vuňůlu – muňůlu,
•
hmmm – vuňůlu – muňůlu…vaňála – maňála,
•
hmmm – vuňůlu – muňůlu – veňéle – meňéle,
•
hmmm – vuňůlu – muňůlu – veňéle – meňéle,
•
hmmm – vuňůlu – muňůlu – voňólo – moňólo.
Cvičení opakujte několikrát, až pro vás bude samozřejmostí. Je potřeba cítit chvění masky nebo hrudní kosti. Nezesilujte ani nezeslabujte hlas. Potřebujete se soustředit jen na váš cíl. Jde o to, abyste váš hlas správně „posadili“ právě tam, kde ho potřebujete mít. Cvičení 3 – Cvičení pro navozování prsní rezonance (potřeba zvláště u hlubších hlasů) Snažte se umístit výdechový proud do dolních výdechových dutin. Pokud se vám to podaří, ucítíte přiložením prstů chvění hrudní kosti: •
žžžžžžžžžž…ížížížížížíží. (nepřehánět!)
Cvičení 4 – Cvičení pro správné „posazení“ hlasu a uvolňování mluvidel •
halóóóó...halóóóó,
•
papa, papa, papageno,
•
ata, atata, ata, atata,
•
na pipipipi, na pipipipi,
•
kutululů, kutululů,
•
glogloglo gloria, glogloglo gloria, 45
•
kokokokodák, kokokokodák,
•
vrkůůůůů, vrkůůůůů,
•
páternostéééér, páternostéééér,
•
bimbam, bimbam,
•
jééntéénjéédééndéén. (Maříková 2000, s. 38).
Cvičení 5 – Vědomý nácvik vyvarování se polykání koncovek Text čtěte s nelogickým důrazem na poslední slabiku, soustřeďte se na konce vět a konce částí vět v souvětích: Ta vesnice, lemovaná platany, jevila se z výšky poněkud malá, avšak když jsme dostatečně klesli, přišla nám ještě menší, což nás udivilo, protože to mělo být naopak, proto jsme přemýšleli a rozjímali a radili se, proč jsou věci jinak, než by měly být, avšak nakonec jsme se z toho hlubokého snu probudili a zasmáli se, protože to znamenalo, že vše je v pořádku a není se čeho bát. (Florianová 2011).
3.6.9
Sykavka „S“
I když Osoba A nevnímá svůj problém se sykavkou „S“ jako zvláště výrazný, přesto upozornila na to, že o něm ví a ráda by na něm popracovala. Někdy se totiž cítí při výslovnosti této zubodásňové úžinové souhlásky nepohodlně, byť nedokonalost vnímá spíše pocitově. Cvičení 1 – Nácvik výslovnosti „S“ Zasmějte se, zuby dejte lehce k sobě, dotýkejte se jazykem dolních zubů a syčte jako husa: ssss. Nejde-li to, napodobujte šeptem cvrčka, to znamená šeptejte c c c a prodloužením vzniká cśśś cśśś cśśś. Dlaní před ústy ohmatávejte výdechový proud vzduchu. Cvičení 2 – Procvičování výslovnosti •
sasesi, sasesi,
•
sysli, sysli syslovatí,
•
nesu, nesu, neunesu,
•
bosí kosi rosou brousí,
•
nesnese se se sestrou,
•
husa sss, houser sss,
•
starý strom stál sto let, sto let stál starý strom,
•
sestřenice sestrojila stroj na sníh, 46
•
slečna svléká slečnu.
Cvičení 3 – procvičování výslovnosti „Sedí sedlák Sojka u smrkového lesa a myslí na svého psa. Pes Bobislav se sebral a skotačil přes paseku do smrčin. „Sakra, pes se sebere a skáče si sem a zase sem, neposlouchá, neslyší svého hospodáře.“ Sedlák Sojka sakruje, spěchá do hospody na schůzi a musí tu sedět až se pes milostivě dostaví. Sličná slečna Simona Syslová se sune pasekou a sbírá ostružiny. Sojka ostružiny nesmí, po ostružinách se osype. Slečna se posadí u Sojky, poslouchá, slyší psa ze smrčin. „To je dost!“ syčí Sojka, „pse sakramentská, sypej se mnou do hospody“! Pes už poslouchá, v hospodě dostane od hospodského syreček a masíčko. „Nashledanou“, volá slečna Syslová na Sojku a na psa. „Nashledanou!“ vesele posílá své „haf“ pes Bobislav a myslí na své masíčko.“ (Maříková 2000, s. 101).
3.6.10
Artikulace
V našem úvodním rozhovoru se osoby A i C svěřily, že mají „mezery“ v artikulaci. Po hlubším pátrání jsme došly k uvědomění, že prvotní příčinou u Osoby A je nedostatečné otevírání úst při mluvení. Bylo jí proto doporučeno se vždy před vlastním tréninkem poctivě soustředit na artikulační rozcvičku a poté plynule přejít k dalším cvičením. U osoby C je nedokonalá artikulace spíše otázkou temperamentu. Osoba C je velmi vitální, dynamická, netrpělivá, stále ve „velkém tempu“, na výslovnost se příliš nesoustředí, protože na ni nezbývá čas. Bylo jí proto doporučeno vědomě zpomalit, začít si artikulaci plně uvědomovat, aby nebyla pouze činností podvědomou. Přenést pozornost z „co chci říci“ na „jak to říkám“. Pro obě osoby platí mluvit pečlivě, a pozorně se soustředit na výslovnost samohlásek a souhlásek, které jsou z hlediska výslovnosti problematické. Cvičení 1 – Artikulační rozcvička Otevřete ústa bez mluvení a oddalte co možná nejvíce spodní čelist od horní. Opakujte alespoň desetkrát. Cvičení 2 - Výslovnost skupin souhlásek Dvě stejné souhlásky ve slově za sebou zpravidla vyslovujeme obě. Všimněte si, že u některých slov by se zjednodušenou výslovností změnil jejich smysl:
47
Tab. 5: Výslovnost skupin souhlásek
Výjimku tvoří např. tyto typy slov, vyslovujeme zjednodušeně: Tab. 6: Výslovnost skupin souhlásek - výjimky
Cvičení 3 – Artikulační spodoba U některých slov se dvě hlásky, které stojí vedle sebe, tvoří na jiném artikulačním místě. Vzniká tzv. „artikulační spodoba“, kterou artikulační rozdíly vyrovnáváme. U sykavek dáváme pozor především na tyto typy slov: Tab. 7: Artikulační spodoba
Cvičení 4 – Artikulačně příbuzné souhlásky (t-d, s-š, d-z, t-ť) Dávejte pozor, abyste výslovnost nezjednodušovali a hlásková spojení tak nesplynuly:
48
Tab. 8: Artikulačně příbuzné souhlásky
Cvičení 5 – Výslovnost dalších souhláskových spojení Plnou výslovnost souhláskových spojení zachovejte také ve dvoučlenných a tříčlenných souhláskových skupinách: Tab. 9: Výslovnost dalších souhláskových spojení
(Maříková 2000, s. 46). Cvičení 6 – Souhrnné procvičení samohlásek •
Já mám mámu, já mám tátu.
•
Táta a máma mává a mává.
•
Ó to ne, tohleto ne ne ne.
•
Jinoch jí jinak jídlo.
•
Vem sem ten len z beden!
•
Ty jeden, jitro je tu, svítá!
•
Prorok prorokuje prosté.
•
Vzplála zrána mladá Máňa. (Florianová 2011).
Cvičení 7 – Souhrnné procvičení souhlásek •
Neřehtej se v řádce na zahrádce.
•
Ná pipipipi, slepičko! 49
•
Čičičiči, kočičko!
•
Pššššš, pššššš, jdou pštrosi!
•
Ženich a jeho žena si koupili želvy.
•
Tadá, tramtarará, troubí klakson!
•
Trnky, frnky, hrnky, brnky, drnky, mrnky.
•
Kokokodák! Gloglogloglo gloria! (Florianová 2011).
Cvičení 8 - jazykolam •
Vlky plky.
•
Drbu vrbu.
•
Osuš si šosy.
•
Shltl hrst zrn.
•
Sklapla piksla.
•
Sčeš si vlasy s čela.
•
Vlk zmrzl, prost zvlhl.
•
Kdy zas zašustíš sukní?
•
Strýc Šusta suší švestky.
•
Pět švestek, šest švestek.
•
Z čeho chceš sčítat čísla?
•
Prut plul rychle po proudu. (Maříková 2000, s. 117).
3.6.11
Tréma a nízké sebevědomí
Osoby A, D a E trpí trémou a nízkým sebevědomím. Protože spolu tyto dva jevy úzce souvisejí, pojmeme je pro naše účely jako jeden problém. Při nižším sebevědomí totiž automaticky nastupuje tréma ruku v ruce s nervozitou, která sebevědomí ještě více oslabí a my se tím dostáváme do negativní zpětnovazebné smyčky. Osoba A je velká trémistka, která problém vnímá od určité události, což pro nás může být velkým pomocníkem, protože se můžeme opřít o konkrétní „spouštěč“. Když chodila na střední školu, věnovali v hodinách českého jazyka vždy prvních deset minut rétorice. K dispozici měli dokonce i řečnický pult a každou hodinu někdo vystoupil a přednesl desetiminutový projev. Text si studenti mohli vybrat dle svého uvážení. Učitelka však byla velmi přísná a tuto studentku prý neměla příliš v oblibě. Byla vyvolávána častěji než ostatní a slyšela v podstatě jen negativní kritiku. Každým novým vystou50
pením v ní narůstala tréma a strach, že nesplní očekávání učitelky a sebevědomí tak prudce klesalo. Protože zde můžeme pracovat s konkrétní událostí, jež se jeví jako příčina daného problému, nabídla jsem Osobě A konkrétní terapeutické sezení založené na metodě EFT, „Emotional Freedom Techniques – Techniky emoční svobody“, na kterou jsem byla proškolena v květnu roku 2008 společností EFT cz AAMET ve školícím centru v Praze a s níž mám intenzívní zkušenost. Metoda je založena na myšlence, že hlavní příčinou našich problémů jsou nezvládnuté emoce ze starých bolestných a nepříjemných zkušeností a že je účelné se k těmto zkušenostem znovu vrátit, tj. najít příběh, jehož energie nám znepříjemňuje život a tuto energii vybít konkrétním postupem v rámci techniky. Výstupem je, že stará vzpomínka zůstane, ale mizí negativní emoční propojení, stáváme se tedy svobodnějšími a svá jednání můžeme ovlivňovat vůlí a tréninkem. Máme tak rychlejší a hlavně trvalé výsledky. Dohodly jsme se s Osobou A na následujícím postupu: Tab. 10: Tréma a nízké sebevědomí – Postup s osobou A
Osoba E uvádí, že ji při veřejném projevu často nevychází dech, z čehož je pak velmi nervózní a už dopředu trpí trémou. Osoba E má velmi květnatý projev, proto jí bylo doporučeno učit se mluvit stručněji, aby dech vycházel a též přimět druhou stranu k dialogu, čímž může získat čas se prodýchnout a trémy se postupně zbavovat. Bernou mincí pro Osobu E jsou též dechová cvičení. Osoba D je založením spíše nejistá a už z tohoto titulu trpí nižším sebevědomím a veřejných vystoupení se nejen obává, ale také se jim vyhýbá. Vzhledem k jejímu věku jich nemá za sebou mnoho a to může být další příčinou obav. Bylo jí proto doporučeno příležitosti k vystoupení aktivně vyhledávat a trénovat co možná nejčastěji. Všechny tři osoby by měly zodpovědně trénovat následující cvičení: Cvičení 1 – Procvičujte kapitolu dechová cvičení
51
Cvičení 2 – Nacvičujte dechovou gymnastiku Vdech (4s), výdech (4s), pauza (2s), vdech (4s), zadržení dechu (2s), výdech (4s), pauza (2s). Výdechovou fázi všech těchto cvičení spojujte s vyslovováním neznělých souhlásek, např. f, s, š a ch, které vám pomohou kontrolovat plynulost výdechu. (Holasová 1992, s. 52). Cvičení 3 – Změna názoru na sebe sama, zapracování nového myšlenkového stereotypu Pokud se v důsledku nedokonalé rétorické zkušenosti zacyklíte v určitém negativním myšlenkovém schématu, vaše mysl pak neustále produkuje myšlenky plné obav a selhání a vaše sebevědomí tak klesá. Problém je, že se s těmito myšlenkami začnete ztotožňovat a věřit jim a dostáváte se tak do jejich područí. Mysl je však jen nástroj a měla by sloužit nám, nikoli my jí. Velmi důležité je se tedy naučit novým myšlenkovým návykům, tzv. přeladit mysl na tu správnou strunu. K tomu nám může pomoci následující cvičení. Výzkumy uvádějí, že průměrná doba přeladění trvá 21 dní. Stoupněte si každé ráno před zrcadlo, hleďte si zpříma do očí a pět minut opakujte tuto větu: „Naprosto si důvěřuji, protože disponuji výbornými komunikačními dovednostmi. Přijímám sám (sama) sebe a jsem přijímán(a) a kladně hodnocen(a). Komunikuji svým srdcem. Všechno je v pořádku“. (Florianová 2011). Stane se to, že mysli nabídnete něco jiného, co se jí zpočátku nebude líbit, protože ona má svůj názor. Zprvu novému názoru na vás samotné nebude věřit, avšak pokud ji budete každý den stále přesvědčovat a trvat si na svém, přijme nový názor za svůj, postupem času budete cítit, že větu nejen říkáte, ale že jí i věříte. V průběhu dne je pak vhodné jednotlivé myšlenky kontrolovat, a ty negativní nahrazovat pozitivními. Naprosto nenásilně, prostě to jen udělat a neřešit nic kolem. Výzkumy uvádějí, že mysl denně vyprodukuje 60 000 myšlenek, je tedy nemožné kontrolovat všechny naše myšlenky. V tomto nám budou nápomocny naše pocity. V okamžiku, kdy začnete cítit, že dané větě věříte a působí vám radost, pak zacilujete na ten správný terč. Cvičení 4 – Vizualizace Obrovským pomocníkem je nám vizualizace. Představujte si pět minut denně sebe samého v roli pro vás ideálního řečníka. Vizualizace nezná omezení a to je vaše výhoda, protože si můžete prožít všechny vaše sny. Je však důležité si nejen před52
stavovat, ale přímo se do prožitku vžít se všemi emocemi, které k tomu patří. Prociťujte nadšení, radost, úspěch, obdiv, to, jak si důvěřujete a jak vám to jde. Aby byla vizualizace opravdu účinná, je emoční podbarvení nezbytně nutné, protože jedině tak působí skutečná Síla přitažlivosti a jedině tak lze vaše přání opravdu materializovat. (Florianová 2011). Cvičení 5 – Nácvik projevu – zbavování se trémy a nabývání sebejistoty Představte si, že stojíte před publikem a přednášíte níže uvedený text. Vciťte se do role zkušeného řečníka, který má sebevědomí „na svém místě“. Dýchejte zhluboka 30 vteřin předtím, než pohlédnete do pomyslného publika. Vystupte živě a zhluboka se nadechněte – zvyšující se přísun kyslíku vám dodá odvahy. Text je opatřen značkami pro hlavní a vedlejší nádechy. Vy se však především soustřeďte na váš klid a sebedůvěru při projevu. Své sebevědomí raději zahrajte, než abyste ho vůbec neprojevili. Cvičný text Vážení přátelé, // Opět se k vám dostává náš časopis, / nyní už v nové podobě. V předchozích týdnech jste měli možnost se s ním blíže seznámit, / ověřit si jeho kvalitu a přesvědčit se o jeho úrovni. / Dnes máte možnost prostudovat si jednotlivé články v rubrikách, / které vám již nejsou neznámé. Věříme, že jste z časopisu získali řadu důležitých informací, / které vám byly užitečné při řešení pracovních úkolů. // Nenechte si proto ujít příležitost předplatit si náš časopis a získat tak další služby, / které vám jako předplatitelům budou poskytovány. Během roku na vás mimo jiné čeká mnoho zajímavých příloh, / které vám budou zasílány jako součást časopisu. // Pevně věříme, / že i vy se přesvědčíte o tom, / že být předplatitelem našeho časopisu je dobrá investice. (Maříková 2000, s. 60).
3.6.12
Nemocné hlasivky, Chrapot
Osoba B si kromě problémů s dýcháním stěžuje též na nemocné hlasivky a chrapot. Uvádí, že ji byl v mládí diagnostikován chronický zánět hlasivek a doporučena změna zaměstnání. Tou dobou však měla čerstvě po studiích a rozhodla se problém léčit. Vincentka se jí stala velkou oporou zrovna tak jako opakovaný pobyt v lázních v Luhačovicích a pravidelné návštěvy lékařů. V posledních letech je Osoba B relativně stabilizovaná, musí si však dávat velký pozor na stres a vypětí a nezvyšovat hlas, aby ho neztrácela. 53
Doporučení: Vzhledem k nedomykavosti hlasivek, uzlíkům a trvalému chrapotu je nutné, aby Osoba B návštívila foniatra, který může předepsat sadu injekcí a v první fázi hlasový klid. Po první kontrole navrhne speciální dechová cvičení, která může trénovat pacient sám. V další fázi, po druhé kontrole zpravidla doporučí lékař hlasová cvičení, která je nutno cvičit pod kontrolou a ve spolupráci s hlasovým, zkušeným pedagogem (ne každý, kdo dobře učí zpěv, umí odstraňovat poruchy a nemoci hlasu!). Jedině ve spolupráci obou odborníků lze tyto problémy odstranit. (Bubeníčková 2011). V první fázi je vhodné, aby Osoba B procvičovala níže uvedená cvičení, jimiž může na problému sama zapracovat a dále ve spolupráci s lékařem, foniatrem, zahájit samotnou léčbu. Cvičení 1 – Cvičení pro navozování hlavové rezonance Zhluboka se nadechněte a vydechujte „hmmm“. Ústa jsou zavřená. Prociťte jemné chvění mezi očima, sílu hlasu nezesilujte ani nezeslabujte a pokračujte až vám dojde dech. Zkoušejte tak dlouho až ucítíte zvuk v přední a horní části hlavy. Tímto dostanete zvuk do „masky“ a pokračujte v jejím ozvučení. Nadechněte se středně silně a pomalu opakujte 3× za sebou: •
hmmm...vuňůlu – muňůlu,
•
hmmm...vaňála – maňála,
•
hmmm...vuňůlu – muňůlu,
•
hmmm...veňéle – meňéle. (Maříková 2000, s. 37).
Cvičení 2 Vyslovujte a pečlivě se soustřeďte na zadní „N“, po vyslovení jednotlivých slov zatočte hlavou doleva a doprava a sledujte, zda netuhne krční svalstvo: •
gan, gan, gan,
•
gon, gon, gon,
•
Blanka, sklenka, banka. (Florianová 2011).
Dávejte pozor, abyste nespouštěli hlas „příliš hluboko“ – musí zůstat znělý. V přirozené hlasové poloze vyslovujete třikrát až pětkrát za sebou. Dbejte na to, abyste v krku necítili žádné napětí. Cvičení procvičujte několikrát denně, začněte hned ráno po probuzení.
54
4
Vyhodnocení
V této části práce se zaměřím na vyhodnocení jednotlivých lekcí mluvních cvičení, především nad jejich efektivitou a úspěšností z pohledu zapojení a spokojenosti všech pedagogů a eliminací konkrétních nedostatků ve verbálním projevu. Nedílnou součástí této kapitoly bude též reflexe lekcí, formulace vhodných závěrů a doporučení a poskytnutí zpětné vazby pedagogům. Pro vyhodnocení efektivity mluvních cvičení byly zvoleny metody rozhovor a pozorování.
4.1 Kritéria pro vyhodnocení Kritéria pro vyhodnocení lekcí jsou: •
Zkušenost pedagogů s veřejným vystoupením ne starší než 60 dní před naším prvním rozhovorem.
•
Praktický nácvik mluvních cvičení pedagogy po dobu nejméně dvou měsíců.
•
Další zkušenost s veřejným vystoupením po tomto nácviku.
•
Porovnání obou veřejných vystoupení – před nácvikem mluvních cvičení a po něm v rámci závěrečného rozhovoru.
Protože všech pět pedagogů splnilo výše uvedená kritéria, mohla jsem přistoupit k individuálním závěrečným rozhovorům a k pozorování.
4.2 Rozhovor Závěrečný rozhovor se konal v přátelské atmosféře, jejíž základy byly položeny už před třemi měsíci při našem prvním setkání. V rámci rozhovoru jsme reflektovali jednotlivé lekce mluvních cvičení, porovnali rozdíly prvního i druhého veřejného vystoupení a znovu určili míru jednotlivých nedostatků v procentech, tentokrát již po praktickém dvouměsíčním nácviku mluvních cvičení. Příklady otázek v průběhu závěrečného rozhovoru „Do jaké míry jste dodrželi časový harmonogram s počtem opakování lekcí při nácviku mluvních cvičení? Vyhovoval Vám? Upravili byste ho jinak? Jak hodnotíte jednotlivé lekce z hlediska jejich efektivity na škále 0 až 100%? Jaká cvičení byla podle vás největším přínosem, jaká nejmenším přínosem? Která cvičení byste případně vynechali? Vnímali jste rozdíl při druhém veřejném vystoupení oproti prvnímu veřejnému 55
vystoupení? V čem? Kde konkrétně došlo ke zlepšení? V jaké míře? Když si uvědomíte nedostatky verbálního projevu, které jste formulovali v prvním rozhovoru, jak byste se k nim vyjádřili nyní po dvouměsíčním tréninku? Jak byste se na škále 0 až 100 ohodnotili nyní? Došlo ke zlepšení? Jak to vnímáte pocitově? Uvědomujete si zlepšení verbálního projevu v každodenních situacích? Jak? Máte konkrétní příklad? O kolik jste se cítili jistější při druhém veřejném vystoupení ve srovnání s prvním veřejným vystoupením? U jakého nedostatku byste se rádi zastavili déle a podrobněji jej probrali? Máte chuť dále váš verbální projev zlepšovat? V jakých oblastech konkrétně?“
4.3 Pozorování V průběhu rozhovorů jsem projevy pedagogů pečlivě pozorovala. Zaměřila jsem se především na konkrétní nedostatky, které jsme formulovali v rámci prvního rozhovoru. Dělala jsem si poznámky, na jejichž základě jsem pokládala další otázky. Opět jsem se zaměřila i na neverbální komunikaci a snažila se uchopit celou situaci celistvě, i v propojení na předchozí rozhovory.
4.4 Reflexe lekcí Pedagog A Co se týče bolestí krčního svalstva, Osobě A dělalo velmi dobře cvičení na uvolnění krční oblasti v kombinaci s lyrickým textem. Ocenila především to, že jednotlivé věty jsou krátké, dařilo se jí proto i lépe disponovat s dechem. Zmínila, že delší věty či souvětí ji už samy o sobě stresují, protože neví, kdy se nadechnout a tím spíše se tak dostane do stresu. Kombinace mluvy s protažením krční oblasti měly velmi uvolňující účinek a bolesti krčního svalstva nyní vnímá jen na 20 %. Osoba A po praktickém nácviku lekcí též reflektuje, že vnímá svůj hlas méně zastřený asi o 20 % oproti původnímu stavu, problém se sykavkami se jí podařilo odstranit úplně. Osoba A zapojila do svého denního režimu dvakrát denně artikulační rozcvičku, aby mluvidla poctivě rozcvičila. Měla pocit, že v kombinaci s dechovými cvičeními vnímala jakési zpomalení a dokázala se lépe koncentrovat na výslovnost. Došlo tak k úplnému odstranění neduhu v oblasti artikulace. Co se týče trémy a nízkého sebevědomí, po prvním rozhovoru jsme se s osobu A dohodly na netradičním postupu, a to, že jeden měsíc bude pracovat samostatně dle uvedených cvičení, poté, dle výsledku, případně zahájíme terapii EFT. 56
I když Osoba A cítila po měsíci intenzivního tréninku určité zlepšení, ze 70% odhadovala pokles na 60-65%, přesto jsme se dohodly na terapeutickém sezení. Jak již bylo řečeno v třetí části této práce, měly jsme výhodu, že jsme mohly pracovat s konkrétní událostí – hodinou češtiny na střední škole – kdy byla studentka vystavena velkému tlaku ze strany učitelky češtiny, když procvičovali rétoriku. Terapie trvala 90 minut, vrátily jsme se zpět do emočně nabité situace do hodin rétoriky, kde jsme zpracovávaly jednotlivé emoce. Hlavními emocemi zde byly pocit nedostatečnosti, selhání, vztek, vzdor, lítost a pocit oběti. Všechny tyto emoce měly kořen ve vztahu s otcem studentky, který byl velmi přísný a vyžadoval pouze ty nejlepší výkony. Tyto negativní emoce jsme v rámci techniky zpracovaly, tzn., že stará vzpomínka sice zůstala, ale zmizelo negativní emoční propojení, vytratil se tedy stres a strach a Osoba A pocítila svobodu a uvolnění. Dohodly jsme se, že bude nadále samostatně pracovat dle uvedených cvičení a po absolvování dalšího veřejného vystoupení stav vyhodnotíme. Už v závěru terapie Osoba A nevěřila tomu, co cítí, protože úleva byla skutečně radikální. Při našem závěrečném rozhovoru potvrdila, že nyní vnímá trému a nízké sebevědomí při veřejných vystoupeních na 20 %, a že tento stav považuje za zdravý. Kombinace obou metod se jeví jako vhodně zvolený postup, protože terapie odstranila nezvladatelnou trému a stres ze selhání a jednotlivá cvičení podpořila změnu myšlenkového návyku a získání přirozené sebedůvěry. U Osoby A byly problémy s dýcháním úzce propojeny s trémou a nízkým sebevědomím, proto měla terapie blahodárný vliv i na úpravu dýchání. Spolu s pravidelným nácvikem příslušných dechových cvičení došlo ke zlepší až o 50%.
Procenta
Pedagog A - Vyhodnoce ní původního a k one čného stavu v proce nte ch 80 70 60 50 40 30 20 10 0
PŮVODNÍ STAV KONEČNÝ STAV
TNS
D
ZH
BKS
ŘK-S
Ne dostatk y ve ve rbálním proje vu
Graf 6: Pedagog A – Vyhodnocení
57
A
Pedagog B Osoba B uvedla, že jí dechová cvičení dělala velmi dobře, vedla k uvolnění a celkově k odstranění drobného napětí v těle. Proto se jí tato cvičení stala každodenním ranním rituálem. Popsala, že již po 14 dnech cítila, že nový způsob dýchání zařazuje do běžného života a začíná prociťovat stav „bystřejší hlavy“. Došlo ke zlepšení o 30 %. Ohledně nemocných hlasivek a chrapotu, Osoba B i přes nácvik mluvních cvičení, bohužel nereflektovala žádné zlepšení. Vzhledem k závažnosti diagnóze byla Osobě B doporučena kromě cvičných textů i spolupráce s lékařem – foniatrem. Protože však tuto léčbu s hodinami hlasové nápravy z osobních důvodů nakonec nezahájila, nelze se na toto téma více rozepsat. Lázně a vincentka nic natrvalo nevyřeší. Doporučuji, aby byla Osoba B celý život opatrná, vyhýbala se hlavně hlasové zátěži zejména při nachlazení, nevyspání a celkové fyzické vyčerpanosti. Jako doprovodný prostředek pro průběžnou pomoc hlasu lze doporučit recept na učitelský čaj: „Jeden díl řepíku lékařského, jeden díl meduňky lékařské, tři lístky červené růže. Vrchovatá polévka lžíce všech tří ingrediencí na jeden šálek. Čaj se pije těsně před spaním. Osvědčená je i teplá vincentka s horkým mlékem, vše půl na půl.“ (Maříková 2000, s. 40).
Graf 7: Pedagog B – Vyhodnocení Pedagog C Osoba C vnímá zlepšení v artikulaci o 20%. V rámci závěrečného rozhovoru jsme se shodly na tom, že i přes veškeré úsilí vynaložené během předchozích dvou měsíců je velkým rušitelem úspěchu právě její temperament. Je to osoba velmi nadšená, aktivní, dynamická a vitální. Osoba C tvrdí, že hlavní posun vidí především v tom, že si poprvé hlouběji uvědomila důsledky své „rychlosti“, a že je potřeba se občas vědomě 58
rozhodnout, že zpomalí, prodýchá a bude se soustředit též na to, jak vyslovuje. Velmi jí v tom pomáhala i dechová cvičení, která vedla ke zklidnění a kde reflektuje posun k lepšímu o 20%. I když došlo ke snížení neduhu sucha v ústech na 50 %, přesto tento posun není příliš optimistický, protože všechny hodnoty, které se na škále pohybují v rozmezí 50+ zatěžují řečníka příliš, respektive bývají hůře či vůbec ovladatelné vůlí. Doporučením zde bude zaměřit pozornost na cvičení na odstranění trémy a nízkého sebevědomí, které původně nebyly naordinovány, což považuji za své pozorovatelské selhání. V rámci úvodního rozhovoru mi totiž nemělo uniknout, že tento neduh u Pedagoga C může vycházet z nedostatečné důvěry v sebe sama. V rámci trémy totiž řečník snadno přestává polykat a dostavuje se sucho v ústech. Dalším doporučením je, aby Osoba C dále pracovala na vědomém zklidnění a mluvila pomaleji, protože o to častěji pak může vědomě polykat. Osoba C uvádí, že co se týče problému s interpersonálními zónami, nedošlo bohužel k žádnému zlepšení. Musím konstatovat, že uvedená cvičení k této problematice zřejmě nebyla zvolena úplně vhodně, respektive ne do takové hloubky, aby měla účinek. Vzhledem k tomu, že Osoba C uvedla, že přistoupí-li k ní někdo příliš blízko, ztrácí „půdu pod nohama“ a cítí se nejistě, napadá mě opět, že problém může souviset opět s malou důvěrou v sebe sama. Proto bych i v tomto případě doporučila se zaměřit na cvičení na odstranění trémy a nízkého sebevědomí. Osoba C reflektuje snížení neduhu uspěchaného chrlení slov v jedné a téže tónině o 20 %. Má pocit, že dík patří především vědomému zpomalování a dechovým cvičením, protože zapojení hlubokého dýchání do dýchacího procesu vedlo k celkovému zpomalení a k větší rozvaze. Mohla se lépe soustředit na obsah řeči i posluchače a řeč tak mohla plynout svým přirozenějším rytmem.
59
Graf 8: Pedagog C – Vyhodnocení Pedagog D Osoba D uvádí, že dechová cvičení přinášela hluboký pocit uvolnění a zklidnění. Také se začala cítit tzv. „méně přidušeně“. Přímo popisuje, že při praktikování těchto cvičení pociťovala jakési rozpínání srdeční oblasti a měla pocit, že jí do této oblasti prostupuje příjemná energie zvenčí. Cítila se radostnější a naplněnější. Dále popisovala, že v prvním týdnu pociťovala i mírné točení hlavy, nebála se však pokračovat, protože i za těchto okolností situaci vnímala jako bezpečnou. Pravdou je, že Osoba D měla naučené velmi mělké a jen svrchní dýchání a že přívod kyslíku na tělo i psychiku mohl zapůsobit o to blahodárněji. Po dvouměsíčním tréninku reflektovala snížení neduhu o 40 %. Co se týče trémy a nízkého sebevědomí, Osoba D pravidelně trénovala jen cvičení 3, (Změna názoru na sebe sama – zapracování nového myšlenkového stereotypu), ostatní cvičení zapojila okrajově. Osoba D uvádí, že první dva týdny cítila k větě odpor a vzdor, další dva týdny jako kdyby mluvila do prázdna, a po šesti nedělích nastal zvrat, začala tomu co říká věřit a prociťovala i příjemné teplo v srdeční krajině z toho, že skutečně cítila, že „to všechno zvládne“. Neduh klesl na 40 %, což potvrdil i průběh druhého veřejného vystoupení, kde se cítila nesrovnatelně jistěji. Osoba D uvádí, že problém s polykáním koncovek vymizel úplně. Tento úspěch přisuzuje hlavně nápravě dýchání a větší důvěře v sebe sama, které vedlo k hlubšímu přijetí sebe sama. Již nebyla tak nervózní a dokázala se lépe soustředit na svou řeč. Doporučením je dále pokračovat v dechových cvičeních a v pravidelném tréninku všech cvičení pro odstranění trémy a nízkého sebevědomí. 60
Graf 9: Pedagog D – Vyhodnocení Pedagog E Jak již vyplynulo z prvního rozhovoru, u Osoby E bylo velmi úzce provázáno nesprávné dýchání s trémou a s nízkým sebevědomím. Proto pravidelný trénink přinesl výrazné zlepšení v obou oblastech. Dýchání se upravilo o 25 %, tréma a nízké sebevědomí o 30 %. Osoba E též uvádí, že do svého řečového projevu zapojila vědomou kontrolu toho, co říká a učila se mluvit stručněji, respektive „nemluvit dříve než myslí“. Tím získala dojem, že má „situaci pod větší kontrolou“, a i to vedlo k získání větší sebejistoty. Tak jak jsme předpokládali na základě úvodního rozhovoru, snížení trémy vedlo skutečně ke snížení frekvence plevelných slůvek, a to o 25 % v řečovém projevu pedagoga. Snížilo se i časté přeříkávání (o 30 %), které jak vyšlo najevo, souviselo převážně s jeho květnatým projevem.
Graf 10: Pedagog E – Vyhodnocení
61
4.5 Osobní reflexe Závěrečné rozhovory s pedagogy pro mě byly cennou zpětnou vazbou. Získala jsem spoustu podnětů a námětů na případné změny, pokud bych podobnou práci chtěla v budoucnu zopakovat. Dostala jsem též příležitost rozšířit své myšlení, nechat volný průběh kreativitě a dovolit si případné důsledky navržených změn promítnout na pomyslném plátně své představivosti. Tato skutečnost na mě působila též motivačně pro další zkoumání, protože vyvolala zvědavost, jak by se eventuální výstupy mohly lišit za použití rozdílných parametrů vstupů. Bezesporu zajímavou a často využívanou variantou by bylo např. nahrát pedagogy při řečnění na videokameru a poté projevy podrobit kritice. Taková možnost by zviditelnila jistě více nedostatků, které si pedagogové třeba ani nepřipouštějí. Mohla by působit o to více motivačně při tréninku jednotlivých lekcí. Tuto metodu jsem v úvodu zvažovala, ale později od ní upustila hlavně z toho důvodu, že nemám k dispozici potřebné technické vybavení a také proto, že by taková práce byla mnohem zajímavější při práci se skupinou, kdy by se pedagogové učili též z příkladu druhých, než při práci individuální. Z reflexí lekcí dále vyplynulo, že by při aplikaci cvičení bylo vhodnější uplatnit více individuální přístup.
Byť byly jednotlivé lekce vytvořeny na základě indivi-
duálních rozhovorů, přesto jsem do přípravy lekcí příliš projektovala svůj osobní přístup. I když bych já osobně volila spíše větší množství cvičení, více opakování a vyšší frekvenci, neznamená to, že jsou ostatní také tak nastaveni. Pedagog E například zmínil, že u dechových cvičení se nebyl schopen držet přesně plánu, protože cvičení bylo příliš, a proto si plán individuálně upravil a určitá cvičení pravidelně vynechával. Výstupem je pro mě fakt, že by bylo vhodné v úvodních rozhovorech položit i otázky pro zjištění právě osobního přístupu k učení a dalších preferencí. Vhodné by byly například otázky typu: „Považujete se spíše za dříče nebo máte raději, když se věci dějí rychle a na první pohled samy od sebe? Jdete raději do hloubky a zajímá vás detailní pohled nebo jdete raději do šíře a místo zkoumání detailů vnímáte obraz v jeho komplexnosti? Považujete se spíše za konzervativního člověka nebo za liberála? Vítáte spíše zažitý pořádek a řád nebo preferujete změny? Oceníte rutinu a stereotyp nebo vás zanedlouho nudí k neunesení? Je pro vás spíš výzvou úkol, který vyžaduje větší nasazení a větší ponor nebo úkol, který jde spíše do šíře a jeho splnění předpokládá přiměřené snažení?“ 62
Na základě těchto otázek by bylo možné sestavit kreativnější cvičební plán, respektive si s jeho strukturou více pohrát. Lekce mluvních cvičení by pak byly koncipovány jinak co se týče jejich opakování při nácviku, týdenní frekvence cvičení, obtížnosti cvičných textů i jejich obsahové zajímavosti. Další inovací by byla možnost, abych se závěrečného veřejného vystoupení přímo zúčastnila a následně konkrétně rozebrala výsledky pozorování s pocity řečníka. Taková zkušenost by jistě poskytla o to hlubší zpětnou vazbu nám oběma. Další možnost by byla samotná instruktáž, kdy by cvičné texty nebyly pedagogům jen předány, ale též předvedeny, respektive s nimi procvičeny. Zrovna tak průběžná kontrola během dvou měsíců nácviku by mohla mít blahodárný korektivní charakter. V neposlední řadě si zaslouží zmínku dvě kapitoly – dechová cvičení a tréma a nízké sebevědomí. V závěrečných reflexích pedagogové totiž jasně potvrdili fakt, že existuje souvislost mezi fyziologií dechu a psychologií stresu a trémy. Je tedy nutné se v prvé řadě zaměřit na tyto složky projevu, abychom mohli následně o to úspěšněji řešit ty další, na první pohled více rozeznatelné. Závěrem je žádoucí ocenit zodpovědné zapojení všech pedagogů a pochválit je za dobře vykonanou práci. Z celkového hlediska lze tvrdit, že práce byla úspěšná. Většina nedostatků byla eliminována, některé dokonce zcela odstraněny. Za velice pozitivní fakt považuji i nalezení nedostatků v samotném souboru lekcí mluvních cvičení, protože mi tak byla poskytnuta cenná zpětná vazba a podněty pro případnou práci v budoucnu. Nyní je mi jasnější, kde jsem mohla postupovat jinak, lépe, čeho se vyvarovat, kde jít naopak více do hloubky. Protože jsme všichni osobnostmi přirozeně určenými k osobnostnímu růstu, je zřejmé, že zkvalitňování verbálního projevu je nikdy nekončící proces. Je tedy žádoucí se umět také povzbuzovat, fandit si, myslet pozitivně, stavět na vlastních přednostech a být spokojen i se současným stavem věcí, byť nadále pracovat na jeho dalším zkvalitňování.
63
5
Závěr
Cílem bakalářské práce bylo teoreticky zpracovat příkladný verbální projev a navrhnout, zrealizovat a vyhodnotit mluvní cvičení pro pět pedagogů volného času v praxi, kteří jsou si ve svém řečovém projevu vědomi určitých nedostatků. Hlavním pilířem pro realizaci i vyhodnocení práce byla metoda rozhovoru a pozorování a v neposlední řadě ochota všech pedagogů dva měsíce jednotlivá cvičení na eliminaci či odstranění nedostatků trénovat. Protože byla již v úvodu nastavena nejen realistická kritéria pro výběr pedagogů, ale stanoven i reálný čas na trénink, podařilo se cíle bakalářské práce beze zbytku naplnit. Za jeden z výstupů této bakalářské práce můžeme považovat nejen sadu mluvních cvičení jako takových, ale i cenné podněty pedagogů, které vyplynuly při jejich tréninku, a které by jistě byly zohledněny při další aplikaci těchto cvičení. Takovým podnětem je např. striktnější uplatnění individuálního přístupu, tj. volit počet opakování podle konkrétních potřeb pedagoga, přizpůsobit tréninkový plán co se týče týdenní frekvence opakování nebo zohlednit další skutečnosti, např. zaměřit se více na individualitu a temperament pedagogů. Někteří upřednostňují větší rozmanitost jako prevenci proti nudě, jiní ocení spíše rutinu a stereotyp. Tato práce může být užitečným pomocníkem nejen zmíněným pedagogům, ale i dalším čtenářům, kteří se o problematiku verbálního projevu zajímají. Protože na pedagogy denně působí mnoho typů stresorů i rostoucí nároky v oblasti ekonomické, sociální nebo emoční, je potřeba, aby se s nimi vědomě učili pracovat. Aby nepropadali tzv. stresovému povrchnímu dýchání, které dříve či později spustí další lavinu problémů, jako např. zvýšené napětí krčního i hrtanového svalstva, narůstající trému, strach ze selhání a snižujícího se sebevědomí, což se nemalou, ale zničující měrou odráží ve verbálním projevu. Proto se domnívám, že dobrou prevencí i vhodným univerzálním cvičením pro každého pedagoga mohou být především tato dvě cvičení – dechová cvičení a cvičení na odstranění trémy a nízkého sebevědomí. Tuto domněnku potvrdili i výše zmínění pedagogové, kteří na vzniku bakalářské práce spolupracovali. Posloužit však mohou i další cvičení uvedená v této práci, jako např. cvičení na artikulaci, odstranění sykavek nebo cvičení pro navozování hlavové či prsní rezonance. V neposlední řadě práce poukazuje na skutečnost, že verbální projev je nutno pojmout v celé jeho celistvosti. Nezaměřovat se tedy jen na jeho konkrétní prvky, např.
64
nesprávnou artikulaci nebo řízené dýchání, ale také na komplexnost celého projevu, kterou tvoří řádná příprava, lidský přístup, empatické jednání, autenticita. Neřečnit jen o tom, co zajímá rétora samotného, ale především posluchače, dokládat řeč konkrétními případy, opírat se o vlastní zkušenost a nedělat z řeči kázání.
65
6 1.
Seznam použitých zdrojů BRUNO, T., ADAMCZYK, G., 2005. Řeč těla. 1. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-1313-6.
2.
BĚLOHLÁVKOVÁ, V., 2004. 33 rad jak úspěšně prezentovat. 1. Brno: Computer Press. ISBN 80-251-0326-9.
3.
HOLASOVÁ, T., 1992. Umíte dobře mluvit? 1. Jinočany: H&H. ISBN 80-85467-16-X.
4.
HUBÁČEK, J., 1983. Jak mluvit a přednášet. 1. Ostrava: Profil.
5.
KHAN-PANNI, P., 2002. Mluvte k věci!. 1. Brno: ERA Group. ISBN 8086517-23-3.
6.
MAŘÍKOVÁ, M., 2000. Rétorika. 1. Praha: Professional Publishing. ISBN 80-86419-03-7.
7.
MEDLÍKOVÁ, O., 2008. Přesvědčivá prezentace. 1. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2278-8.
8.
KOHOUT, J., 1995. Rétorika. 1. Praha: Management Press. ISBN 807261-002-3.
9.
KRAUS, J., 1998. Rétorika v evropské kultuře. 2. přepr. vyd. Praha: Aca demia. ISBN 80-200-0659-1.
10.
LANGER, A., 1993. Úspěch veřejné promluvy. 1. Praha: Fortuna. ISBN 80-7168-063-X.
11.
ŠMAJSOVÁ BUCHTOVÁ, B., 2010. Rétorika. 2. aktual. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3031-8.
12.
ŠPAČKOVÁ, A., 2003. Moderní rétorika. 1. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0633-4.
13.
ŠTĚPANÍK, J., 2003. Umění jednat s lidmi. 1. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0530-3.
14.
VAN PELT, N. 2001. Umění komunikace. 2. Praha: Advent-Orion. ISBN 80-7172-804-7.
15.
VYBÍRAL, Z., 2005. Psychologie komunikace. 1. Praha: Portál. ISBN 80-7178-998-4.
66
