Rozhovor s ředitelem Slezské diakonie Česlavem Santariusem Kontinuita Slezské diakonie očima nové ředitelky Zuzany Filipkové Jak to všechno začalo aneb Historie vzniku Slezské diakonie
Velkolepé oslavy 20. výročí Slezské diakonie
s druhým souvisí a Ježíš nás na to upozorňuje. Služba milosrdenství, nemá-li být pouze vypočítavým záslužnictvím, je možná jen díky tomu, že Bůh nám prokázal své milosrdenství v Ježíši Kristu. Skrze Něho a v Něm jsme zachráněni. Dobře umí činit sice i nevěřící, opravdový křesťan má si však být vědom toho, že dobře činit je mu dáno, protože Bůh si jej dávno předtím zamiloval. Sloužíme tedy ne z povinnosti, ale z vděčnosti za dar spasení.
Dvacet let Slezské diakonie
O tom, že diakonie má své pevné místo v církvi a že Bůh si ji používá k tiché proměně světa mocí své lásky, snad nikdo nepochybuje. Vždyť k dobročinné službě nabádají svůj lid proroci, Ježíš klade ultimátum a skrze ty, kteří jej berou vážně, mění svět k lepšímu. Sloužit Bohu je vskutku vznešenou výsadou. Po tolik je to jasné. Ježíš ovšem také chce, aby jej jeho služebníci následovali. V tom se naše praxe často zadrhává. Následovat Krista – to znamená sloužit a veškeré uznání
„Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“ Bible, Jan 12,26. Začalo to v Komorní Lhotce. Službu milosrdenství tam v evangelickém sboru augsburského vyznání už na prahu dvacátého století zahájil pastor Karel Kulisz, pozdější senior v Těšíně a zakladatel dobročinných ústavů v Dzięgielově. K útulkům Betezda a Betanie za pastora Jana Zachariáše Unického přibyla Sarepta. Ještě krátce po druhé světové válce je s příkladnou láskou a obětavostí vedl otec nynějšího ředitele Slezské diakonie, pastor Vladislav Santarius. Pak na dlouhou dobu byly ústavy církvi odňaty. Pastor Santarius věřil, že naši zemi navštíví svoboda a církvi bude uznáno její nezadatelné právo sloužit potřebným ve jménu Ježíše Krista. Žel svobody se nedočkal, půl roku před pádem totalitního režimu zemřel.
ze skromných začátků v Komorní Lhotce velice rychle rozrostlo. Nyní patří k vysoce uznávaným neziskovým organizacím v sociální oblasti. Za jeho rozmach si zaslouží vděčnou úctu ředitel Santarius se svými náměstky Ing. Bronislavem Kostkou a Mgr. Zuzanou Filipkovou, Ph.D., která v tomto jubilejním roce přebírá žezlo ředitele, a další spolupracovníci. Uvědomujeme si, že vše, co dobrého může člověk učinit, je z Boží milosti. Toto hřejivé a povzbudivé vzpomínání nás proto především vede k vroucí vděčnosti Pánu Bohu za jeho požehnání. A o ně opravdu stojíme, vždyť na něm jsme ve všem zcela závislí. Modlíme se proto, aby Pán Bůh i nadále žehnal svému dílu.
Odkaz otce ve své mysli nejen nosil, ale v nových poměrech začal také uskutečňovat jeho syn Ing. Česlav Santarius. Dal dohromady tým nadšenců a spolu s nimi založil Slezskou diakonii. Dílo se
Zdar našich snah stojí a padá s naší poslušností Božímu slovu. Služba v diakonii stejně jako v církvi není a neměla by být pouhým zaměstnáním. Toužíme-li sloužit Kristu, máme jej také následovat. Jedno
Jak to všechno začalo aneb Historie vzniku Slezské diakonie Změnou společensko-politických podmínek po 17. listopadu 1989 znovu ožilo uchované povědomí, že křesťanská láska se má projevit konkrétními činy a službou. Toto znovuoživení se ukázalo v Čechách, na Moravě, na Slovensku, ale i v našem regionu – v Těšínském Slezsku. Měli jsme různé představy o organizačním řešení této problematiky. Neměli jsme ale vůbec žádné zkušenosti, a proto při příležitosti 20. výročí vzniku Slezské diakonie patří poděkování našim přátelům z jiných církví České republiky i ze zahraničí, 1
kteří nám poskytli bratrské rady a pomohli udělat první kroky do nám dosud neznámé oblasti. Vřelý dík patří neformální skupině ostravské diakonie, která s pomocí metodického vedení již vytvořené Diakonie Českobratrské církve evangelické v Praze připravovala rozjezd prvních diakonických aktivit v Ostravě. Na schůzkách ostravské skupiny jsme obdrželi podrobnější informace o vytváření organizace diakonie a o metodách práce z prostředí, které již několik měsíců fungovalo v rámci
a chválu si nepřivlastňovat, ale směřovat jemu. Sloužit a respektovat jeho vůli. Sloužit a čerpat sílu z Božího slova – Písma svatého. Sloužit a nelpět na poctách tohoto světa, ale pokorně vzhlížet k trůnu slávy našeho Otce. Děkuji Slezské diakonii v jejím jubilejním roce za obětavou spolupráci v Božím díle a do dalších let jí přeji Boží požehnání a hodně spolupracovníků, kteří budou Kristu radostně sloužit a následovat jej. Stanislav Piętak biskup Slezské církve evangelické a. v.
Českobratrské církve evangelické. Postupně jsme navázali kontakty přímo s jejím ústředím v Praze a od tehdejšího prvního ředitele PhDr. Karla Schwarze jsme získali nejen další informace, ale i praktické rady pro naši činnost. Velký význam pro vznik Slezské diakonie měly i první zahraniční kontakty a zejména osobní angažovanost evangelického pastora Dr. Miroslava Danyse, rodáka z Českého Těšína, který v období totality emigroval a v té době žil a pracoval v Detmoldu v Německu. Právě pastor Danyś, kromě toho, že povzbuzoval iniciátory ke vzniku diakonické práce, rovněž přesvědčil a získal pro toto nové dílo evangelického pastora Joachima Waltera, tehdejšího ředitele velkého diakonického zařízení Eben-Ezer v Lemgu. S ohledem na naše regionální a historické tradice jsme přistoupili k budování a vytváření vlastní regionální diakonie s tím, že jsme od samého začátku uvažovali o jejím ekumenickém charakteru. Asi v polovině roku 1990 byla vypracována první pracovní verze Statutu a z prvních aktivních zájemců o toto dílo byl ustaven Přípravný výbor. Samotný návrh Statutu a zaměření činnosti připravované nové Slezské diakonie byl konzultován jak s vedením Slezské církve evangelické a. v., tak i s vedením misijního hnutí Křesťanského společenství – Społecznośći Chrześcijańske. I když v Přípravném výboru byli zastoupeni tři faráři SCEAV a tři členové byli zároveň členy Církevní rady SCEAV, nebyla ze strany některých dalších členů ve vedení církve vytvořena žádná podpora nově vznikajících diakonií. Spíše zde byla
nechuť, negativní přístup, ustavičné odmítání a komplikace. Přesto se pokračovalo na dopracování Statutu do jeho definitivní podoby a s podpisy devíti členů Přípravného výboru byl zaslán k registraci do Prahy. Dne 27. listopadu 1990 byla Slezská diakonie jako samostatný právní subjekt (občanské sdružení) zaregistrována na Ministerstvu vnitra České republiky (pod registračním číslem VSP/1-3339/90-R, IČO: 136 42 375). Nově vzniklá organizace byla deklarována následovně: „a) Slezská diakonie je křesťanským sdružením otevřeným všem, kteří v duchu křesťanské lásky chtějí sloužit bližním. b) Slezská diakonie - je křesťanským sdružením vzniklým na půdě SCEAV s demokraticky volenými orgány; - pracuje zejména na území SCEAV, úzce spolupracuje s misijním hnutím Křesťanské společenství – Społeczność Chrześcijańska, dále s jinými církvemi, křesťanskými hnutími a stranami jak na území ČSFR, tak i v zahraničí; - má vlastní grafický znak (symbol) – srdce s křížem uprostřed; - vlastní kulaté razítko s textem „Slezská diakonie se sídlem v Karviné“ po obvodu a grafickým znakem uprostřed. c) Sídlo sdružení Slezské diakonie se nachází v Karviné na Náměstí T. G. Masaryka 3/4.“ Cíle sdružení byly následující: „a) Slezská diakonie navazuje na již v minulosti na našem terénu působící charitativní spolky a zařízení diakonie. b) Základním cílem je praktická realizace biblických zásad lásky, a to formou organizování a zajišťování křesťanské služby, pastorační služby, materiální a jiné péče pro lidi staré, opuštěné, osamělé, nemocné, postižené a jinak potřebující. c) Prostředky, které Slezská diakonie bude mít k dispozici, budou rovněž na konkrétní jednoúčelové akce, schválené jmenovitě Radou. d) Slezská diakonie bude aktivně spolupracovat s organizacemi a zařízeními stejného zaměření v ČSFR i v zahraničí.“ Ve smyslu výzvy předsedy vlády Československé federativní republiky RNDr. J. Miloška, DrSc. ze dne 26. září 1990 (č. j. 2040/90-06/S) Slezská diakonie od samého začátku usilovala především o navrácení bývalých evangelických
sociálních ústavů Betezda-Sarepta v Komorní Lhotce, které až do roku 1960 patřily SCEAV, což se nepodařilo ani za 20 let v plném rozsahu uskutečnit. Z celého komplexu tří budov byly od Okresního úřadu ve Frýdku-Místku převzaty pouze budovy dvě. V jednom ze dvou objektů jsme v rekordně krátkém čase dvou měsíců vytvořili prací dobrovolníků malý domov odpočinku ve stáří – penzion s názvem Betanie. Vlastní provoz tohoto zařízení byl zahájen 1. ledna 1992. Druhý rozsáhlejší objekt, budova bývalé Betezdy, byl ve velmi špatném technickém stavu a byl by možná za normální situace zbourán. Objekt byl po převzetí Slezskou diakonií podroben rozsáhlé rekonstrukci, která trvala dva roky. Slavnostní otevření opravené budovy, našeho prvního historického objektu diakonické práce, se uskutečnilo v neděli 8. října 1994 a v říjnu byl také zahájen normální provoz. Šlo o zařízení s trvalým pobytem pro muže a ženy s mentálním postižením do 35 let s kapacitou 20 osob. Ustanovující konference Slezské diakonie, které se zúčastnilo asi 200 osob, se konala v sobotu 6. dubna 1991 v kulturním domě v Komorní Lhotce. Na této ustanovující konferenci byla vybrána jedenáctičlenná rada. Členy rady byli Ing. Česlav Santarius, Mgr. Jan Cieślar, Leopold Cyroň, Mgr. Anna Bystrzycka, Jan Stebel, Ing. Adam Cieślar, Mgr. Jan Kaleta, Alois Pasz, Zbyšek Niemiec, Ing. Arch. Karel Cieślar, Ing. Jan Morávka (pořadí podle počtu získaných hlasů při volbách). Ustavující konference členů, jako nejvyšší orgán sdružení, schválila dlouhodobý – orientační program, který ve čtyřech základních skupinách stanovil pro činnost Slezské diakonie bližší i vzdálenější cíle. Jednalo se o tyto čtyři směry působení: 1. Charitativní činnost a charitativní zařízení. 2. Členská základna, spolupracovníci diakonie, funkce diakonů a diakonek, ženský diakonát. 3. Školení a vzdělávání, spolupráce doma i v zahraničí. 4. Hospodářsko-podnikatelská činnost zaměřená na získání finančních prostředků pro činnost diakonie. Česlav Santarius ředitel Slezské diakonie (Ukázka ze Sborníku Slezské diakonie)
2
Rozhovor s ředitelem Slezské diakonie Česlavem Santariusem Vzpomenete si za 20 let ve SD na den, kdy jste byl nejvíce spokojený a kdy jste si řekl, že ta práce opravdu stojí za to? Těžko se mi vzpomíná pouze na jeden, protože jak šel postupně vývoj diakonie v čase, trochu se vytrácí to, co bylo. Člověk si vybavuje přítomnost a váží si toho nového, co přichází. Bylo toho hodně - například otevření prvního střediska. To byla mimořádná událost. Pak jsem byl také spokojený, že jsme byli schopni v Těšíně pomoci občanskému sdružení, které vedla paní Hovorková. Ta byla současně i maminkou jedné naší uživatelky služeb. Její snahou bylo vytvořit stacionář a nějaké další aktivity, ale nedařilo se to. Přišli za námi a nakonec z toho vznikl celý komplex služeb pro lidi se zdravotním a kombinovaným postižením od narození po seniorský věk. To považuji za velký úspěch diakonie. Pak jsem zažíval spokojenost, když jsem se díval na konkrétní uživatele služeb. Bylo mnoho klientů, kterým jsme pomohli zlepšit kvalitu jejich života. Nejvíc na mě však zapůsobil příběh jednoho uživatele a jeho maminky. Ta nám volala z Havířova, že se dozvěděla o chráněném bydlení v Horním Žukově, a projevila zájem o umístění jejího syna v tomto bydlení. Spolupracovala s námi, byla velmi vděčná za to, jak její syn bydlí, chtěla se dokonce přestěhovat do Těšína, aby mu byla nablízku. V té době ale onemocněla rakovinou a zemřela. Život končila s vědomím, že je o jejího syna postaráno. Také velmi rád vzpomínám na chvíle, kdy se otevíralo nové zařízení nebo nová služba. Nejraději na vstupování Slezské diakonie do nového regionu. To bylo například, když 3
jsme postupovali na Bruntálsko, když jsme v poslední obě rozvinuli činnost na Novojičínsku a všude jinde, kde jsme předtím nebyli. To považuji i za uznání Slezské diakonii, že nás tam někdo chce.
halo překonat problémy. Z hlediska řešení krizové situace myslím, že je lépe problém řešit hned od počátku, od problému neutíkat a snažit se ho vyřešit. Ten, kdo zná tyto vazby, dokáže lépe najít řešení.
Co během své kariéry vnímáte jako úspěch a co naopak považujete za nejobtížnější?
Co bylo pro Vás nejnáročnější při přechodu z předcházejícího zaměstnání do Vaší funkce ve Slezské diakonii?
Obecně v mé životní dráze považuji jako nejobtížnější to, že mi nebylo umožněno studovat školu, která by byla zakončena maturitou. Musel jsem jít do učení, a to ještě ne do Třince, ale do Nové huti v Ostravě. Za velký úspěch naopak považuji skutečnost, že jsem mohl dokončit vysokou školu a podařilo se mi získat práci, která mě bavila v Útvaru organizace a řízení v Nové huti. Na období mé práce ve Slezské diakonii bylo skvělé, že mě vždy přitahovala a bavila práce s lidmi a pro lidi. Právě to mi umožnily pozdější politické změny, dříve jsem si ani neuvědomoval, že bych se k takové práci mohl dostat.
Čtrnáct let jsem byl zaměstnán na stejném místě, kde jsem se vyučil. V Nové huti jsem tedy prožil 30 let. Přechod do Slezské diakonie byla moje první změna. Nebyl jsem žádný zaměstnanec fluktuant. Je to životní rozhodnutí po tolika letech měnit zaměstnání. Ve svých aktivitách Slezská diakonie začínala po všech stránkách od začátku, od nuly. Neměli jsme finance, majetek, vzdělané a zkušené pracovníky, ale hlavně jsme neměli žádné zkušenosti a naráželi jsme na nepochopení příslušných úřadů. Vzniklo tu něco nového, co 40 let neexistovalo a co si nedovedli mnozí ani představit. Byl to skok do neznáma. Nová huť měla 24 000 zaměstnanců, měla dostatek odborných útvarů a specialistů. To znamená, že v řídící a manažerské práci se mohl člověk poradit. Byl jsem zvyklý na týmovou spolupráci. To mi na začátku v diakonii chybělo. Neměl jsem možnost konzultovat odborné pojmy (organizační struktura, popis práce atd.), abych se ujistil o správném pohledu na věc. Je velký úspěch, že Slezská diakonie za 20 let dosáhla toho, co má běžný podnik ve svých strukturách jako odborné útvary a specialisty.
Jistě jste prožíval ve výkonu své funkce těžké chvíle. Co Vám tehdy pomáhalo, abyste to „nevzdal“? Určitým mottem pro život je pro mne citát od německého teologa: „Bůh neplní každé naše přání, ale dodržuje svá zaslíbení.“ Když se na těch dvacet let z tohoto pohledu dívám, i těžkých chvílí bylo dost. S odstupem času to však nevypadá tak katastroficky, jak to vypadalo v tom daném okamžiku. Tehdy jsem se snažil uvědomit si a vzpomínal jsem na lidi v určitých situacích, kteří to měli horší a vydrželi. To mi pomá-
Jakým způsobem vůbec došlo k rozhodnutí o zřízení Slezské diakonie?
Politické změny způsobily, že nastala určitá možnost zřídit Slezskou diakonii. Obrátilo se na mě i vedení církve, jelikož jsem z dětství znal poměry v ústavech, které patřily církvi. Pak jsme hledali důležité informace, jelikož tady byla 40 let informační mezera. Získali jsme je z již zbudované diakonie ČCE, která byla o pár měsíců vepředu. Předali nám základní informace, jak k diakonii přistupovat, jak vytvořit nějaký subjekt atd. V té době jsme hledali i vhodnou právní formu a zdálo se nám nejlepší vytvořit občanské sdružení. Tak vše začalo fungovat a byl ustanoven přípravný výbor. Co Vás vedlo k tomu, jako člověka s ekonomickým vzděláním, že jste se pustil s tak velkým úsilím do sociální práce, která jde za Vámi hodně vidět. Jakou jste měl k tomu motivaci? Určité sociální cítění a vztah k spravedlnosti jsem si přinesl z domu, z prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. I díky tomuto prostředí jsem si čím dál tím víc uvědomoval, že ještě v životě chci něco udělat pro lidi. Práce v Nové huti byla zajímavá, ale nebyl vidět přímo ten výsledek, jako je tomu při pomoci lidem. Když po politických změnách nastala možnost pomáhat lidem, byl jsem vyzván vedením církve. Zároveň jsem ale i já sám měl určitou snahu a cíl obnovit diakonickou práci, proto jsem se zapojil do přípravného týmu.
diakonie přeregistrována na účelové zařízení církve, jehož zřizovatelem je SCEAV. Po této registraci ovšem došlo ke změně, sjednotila se pravidla pro financování sociálních služeb mezi různými formami nestátních neziskových organizací a tento krok nepřinesl možnost vyšších finančních zdrojů pro činnost SD.
S narůstajícím počtem pracovníků jsme stáli před rozhodnutím, jestli brát více odborníků nebo lidí spjatých s církví. Toto zvětšování počtu pracovníků a různorodá struktura pracovníků nás přivedly k zjištění, že i této oblasti je třeba věnovat velkou pozornost. Vedení Slezské diakonie tomu v posledních letech opravdu věnovalo velký kus práce,
Nevzdávejte se při plnění svých životních cílů a přání, krok za krokem za nimi jděte! Jak jste si představoval na začátku své práce uplatňování křesťanských principů ve Slezské diakonii a do jaké míry se to podle Vás podařilo?
ale je stále co zlepšovat. V této oblasti proto funguje i nová pracovní skupina, která pomáhá křesťanské hodnoty definovat a snaží se je zavádět do života.
Na začátku jsem si neuvědomoval, že s tím je třeba něco dělat. Bral jsem automaticky, že když budujeme diakonií, bude přítomen i křesťanský princip.
Do jaké země jste se za své dvacetileté působení v SD dostal nejdále? Do USA.
Jak vzpomínáte na první krůčky Slezské diakonie? Vznikla určitá skupinka lidí, která v průběhu devadesátého roku pracovala na založení Slezské diakonie až do registrace, jež proběhla v listopadu téhož roku. V pak bylo otevřeno první středisko v Karviné, které reagovalo na potřeby řešit problém lidí bez přístřeší nebo vůbec lidí v nouzi. Tato situace nastala po amnestii prezidenta Havla, který vyhlásil na tu dobu velkou amnestii. Města byla plná nového živlu jako bezdomovectví. My jsme zareagovali a vytvořili jsme středisko Křesťanské pomoci v Karviné. Proč došlo ke změně právního statutu Slezské diakonie v září 1996? (z občanského sdružení na účelové zařízení církve) Založili jsme občanské sdružení – to se nám zdálo na tu dobu nejlepší. Ale u jiných církví vznikaly zařízení církve (např. v katolické církvi Česká katolická charita). Současně i Ministerstvo práce a sociálních věcí rozlišovalo z hlediska finančních dotací církevní instituce a občanská sdružení. Pro nás to znamenalo, že jsme sice byli více spojeni s církevními organizacemi, ale z hlediska právní subjektivity a tím pádem i z hlediska financování jsme byli ve druhé skupině. V roce 1996 došlo ke změně právní formy, kdy z důvodu možnosti zajištění významnější finanční podpory ze strany ministerstva byla Slezská 4
Zažil jste při svých pracovních cestách nějakou veselou příhodu? Na začátku vzniku Slezské diakonie jsme neměli prakticky nic, chyběly nám hlavně finance, a tudíž jsme se snažili navazovat nové kontakty. Vydali jsme se do Německa do partnerské organizace Lemga. Aby nás to vyšlo levněji, jeli jsme osobními auty s kanystry na benzín a naftu, měli jsme suchý salám, konzervy a pití s sebou. Měli jsme tajné přání, že bychom možná mohli přivézt kopírku, která byla v té době velmi vzácná. Přijeli jsme do partnerské organizace, se kterou udržujeme stále kontakt, a tehdejší ředitel Walter nás pozval do restaurace na oběd. Bylo nás tam tehdy osm lidí z přípravného výboru. Objednali jsme si, dostali jídlo a když jsme šli na toaletu, pan Ing. Arch. Cieślar povídá: „Česlave, právě jsme projedli kopírku.“
centra, tzn. rozšíření budovy B a spojení s budovou Ústředí církve, kde by byla restaurace, ubytovací kapacity, knihovna a muzeum protestantismu. To se zatím nepodařilo, ale věřím, že se tyto dvě věci do budoucna zrealizují.
diakonie v našem regionu. Z hlediska osobního se budu věnovat vnoučatům a zahradě. Co byste chtěl vzkázat zaměstnancům Slezské diakonie?
Jaké budou běžné pracovní dny po Vašem odchodu? Jakými aktivitami chcete trávit volný čas?
Aby se nevzdávali při plnění svých životních cílů a přání, krok za krokem za nimi šli a přeji jim, ať se jim je podaří splnit.
V současné době se vztah s novým vedením SD vyvíjí tak, že pokud bych mohl, tak bych chtěl v určitých aktivitách vypomáhat jako externista, pracovat na konkrétních úkolech a případně připravovat a třídit materiály pro zmíněné muzeum, které se možná jednou postaví a které by bylo věnováno historii a rozvoji
Jste si jistý, že Vám Slezská diakonie nebude chybět? Věřím, že SD bude nadále existovat. Já budu vedle ní a budu se radovat, že pokračuje dále a rozvíjí se. V rámci možností bych chtěl pomoci radou nebo nějakou aktivitou.
17. 9. 1945 jako syn faráře Česlav Santarius se narodil ve Stonavě Santariuse a matky slava Vladi a.v. ké Slezské církve evangelic elektromontér a ekoěji pozd a Vandy Santariusové. Jako učeň v Nové Huti v Ostravě 1959 roku od val praco y údržb nom doval Vysokou školu Kunčicích. Během této své práce dostu a průmyslu a také omik Ekon obor ekonomickou v Bratislavě, iku na téže škole. Po absolpostgraduální studium Řízení podn e v Nové Huti. Pracoval vování se změnila i jeho pracovní pozic ucí oddělní na Odboru vedo a ýr inžen mový systé zde nově jako stech roku 1989 byl událo ých adov listop organizace a řízení. Po tek jeho aktivitám počá dalo což osloven vedením církve SCEAV, nie. Od vzniku této organidiako ké Slezs ení založ k ujícím směř rius jejím ředitelem. zace v roce 1991 je pan Česlav Santa
Tomu se smějeme stále. V porovnání s dobou, která vládla, a při porovnání finančních objemů té doby s tím, co dostává SD dnes, to vypadá směšně. Existuje nějaký Váš plán či záměr, který se nepodařilo zrealizovat, a Vy byste si přál, aby se do budoucna naplnil? Měl jsem určitou snahu a tu se mi nepodařilo zrealizovat. Snažil jsem se integrovat SD do většího celku jako diakonii luterských evangelických církví v ČR. Diakonie by sloužila třem luterským církvím, tím bychom získali určitý mandát nebo lepší možnost celorepublikového působení.
oletém manželství se svou Pan Santarius žije v krásném dlouh děti – dceru Janu dvě má vou, riuso Santa u Ireno u ženo a 5 vnoučat. riuse Santa še Tomá Danyśovou a syna
Ing. Česlav Santarius
Dále jsme na konci mého působení připravovali a uvažovali o tom, že bude zahájena stavba diakonického vzdělávacího
Jak ho vidí jeho blízcí Na svém tatínkovi si vážím jeho krásného vztahu v manže lství s maminkou, které je vzorem i pro naše manželství. Dále jeho obdivuhodn ého elánu, vytrvalosti, stále nových nápadů a plánů. Ráda vzpomínám na všechny naše rodinné dovolené a výlety. Na jeho už téměř „notoricky“ známou a optimistickou větu: „Tam sie už jaśni...“, když jsme trochu sklesle vyjížděli za nepříznivého počasí. Vážím si jeho ochoty pomoci a jeho nádherného vztahu k vnoučatům, kteří dědu mají moc rádi. dcera Jana Danyśová
Není to pro mě jen ředitel Slezské Diak
onie nebo dědeček, ale i vzor.
Co tím vzorem myslím? Slovo vzor je jen kořen. Když k němu připojím e různé přípony, získáme například slovo „vzo rný“ a to je nepochybně slovo s dob rým významem. To tím myslím. vnuk Jakub Danyś
5
Můj manžel je člověk jako každý jiný, ale přece jenom musím říct, že má vlastnosti, které nemá každý člověk a kterých si moc vážím. Je člověk, na kterého se mohu vždy najít spolehnout. Je optimista a dovede ce situa tní živo ité slož é každ z ní řeše ho ečné a musím říct, že za 44 let spol života jich nebylo málo. Jeho další pozitivní vlastností je vděčnost. Cítí hlubokou vděčnost vůči Pánu Bohu za dosavadní zdraví, za rodinu – obzvlášť za vnoučata a za práci, která je nejen jeho . zaměstnáním, ale i životním posláním Má rád lidi, nesnáší, když se někomu í. děje křivda, a má hluboké sociální cítěn manželka Irena Santariusová
Ředitel Slezské diakonie Česlav Santarius se stal Osobností roku 2009 v sociálních službách Redakce časopisu Sociální péče ve spolupráci s Radou kvality ČR vyhlásila letos již pátý ročník prestižní soutěže o nejkvalitnějšího poskytovatele sociálních služeb v České republice. Cílem tohoto projektu je hledat a hlavně oceňovat kvalitní poskytovatele sociálních služeb. Celkem bylo do soutěže přihlášeno téměř sto nominovaných. Slezská diakonie rozhodně nezůstala stranou, ředitel Ing. Česlav Santarius získal ocenění Osobnost roku v sociálních službách. Dohromady byly nominace posuzovány v sedmi kategoriích, jimiž byly Cena kvality pro poskytovatele sociálních služeb pro seniory, pro děti, pro osoby se zdravotním postižením a pro osoby ohrožené sociálním vyloučením, dále kategorie Osobnost roku v sociálních službách, Cena sympatie a Cena ministra práce a sociálních věcí za kreativní přístup k transformaci sociálních služeb. Semifinalisté jednotlivých kategorií byli představeni v rámci II. Výročního kongresu poskytovatelů sociálních služeb v Táboře. Na tomto galavečeru byli již vyhlášeni vítězové dvou kategorií. Byla udělena cena Osobnost roku v sociálních službách, jíž se stal ředitel Slezské diakonie Ing. Česlav Santarius. Dále byly představeny tři dámy, které zvítězily v kategorii Cena sympatie. Jednou z nich byla paní Pavlína Prosová, která ve Slezské diakonii pracuje v Denním stacionáři Benjamín v Krnově. Další Ceny sympatie obdržely Markéta Knotková z Centra denních služeb pro seniory Uherské Hradiště a Regina Nečasová z Domova pro seniory Sociálních služeb města Žďár nad Sázavou. Slavnostní finále, na němž byli oceněni vítězové čtyř hlavních kategorií, se uskutečnilo 10. 11. 2010 ve Španělském sále v Praze. Čím si získal Česlav Santarius titul Osobnost roku v sociálních službách pro rok 2009? Hodnotitelé posuzovali výsledky jeho práce i jeho osobu jako takovou. Z nominace můžeme mimo jiné číst, že: „zajistil trvalou kvalitu poskytovaných služeb a jejich různorodost ve Slezské diakonii. Řídí organizaci v souladu s moderními principy řízení, využívá a předává své zkušenosti v prostředí učící se organizace. V duchu motta Slezské diakonie „Přinášíme světlo do života potřebným“ přinesl světlo do života tisíců lidí, kteří potřebovali pomoc či podporu v jejich obtížné situaci. Rovněž dal příležitost nalézt pracovní uplatnění stovkám lidí, ale také ukázal a stále ukazuje, že čas je relativní a nikdy nelze říci dost rozvoji – musíme inovovat a myslet na budoucnost. Jeho vizionářská povaha je motorem rozvoje organizace a nestagnuje ani pár měsíců před jeho odchodem do důchodu.“
Dalšího uznání kvalitní práce, která je poskytována ve Slezské diakonii, se organizaci dostalo předáním Ceny sympatie do rukou paní Pavlíny Prosové. Paní Pavlína pracuje ve Slezské diakonii již nepřerušených 12 let. „Začínala s dětmi s postižením od dvou do sedmi let. Během osmi let se setkala s dlouhou řadou velkých osudů malých dětí. Například rok běhala za hyperaktivní autistickou holčičkou, jejíž jediná zábava byl běh. Zhubla šest kilo a získala skvělou fyzičku. Další roky nosila, polohovala, krmila, přebalovala a zase nosila spoustu dětí s těžkým pohybovým postižením. Získala sílu, kterou by v malé postavě nikdo nehledal. Učila děti s těžký mentálním postižením a autismem základní dovednosti a vědomosti. Získala tak
nesmírnou trpělivost, důslednost a výborné speciálně pedagogické a terapeutické dovednosti. Zažívala velké úspěchy, když cílevědomou a neustálou prací dosáhla s dětmi to, co se například lékařům zdálo nemožné,“ popisuje práci paní Pavlíny Ivana Kmínková. Paní Prosová dále pracovala i s dospělými osobami s kombinovaným postižením a dnes působí ve Slezské diakonii jako odborník na alternativní komunikaci, podporuje poradkyně rané péče v problematice autismu, vyučuje pracovníky v sociálních službách alternativní komunikaci na seminářích a částečně pracuje i jako osobní asistent odlehčovací služby. Klára Brzobohatá odborný pracovník PR
6
Celý rok 2010 se ve Slezské diakonii nesl v duchu oslav. Vždyť dvacet let je přeci jenom už věk, který je třeba pořádně oslavit, a tak oslavám byla věnována nemalá pozornost. Aby mohli slavit všichni – zaměstnanci, uživatelé i jejich rodinní příslušníci, přátelé, donátoři i široká veřejnost s námi, byly akce spojené s oslavami výročí rozmanité. Výběr byl pestrý. Slavili jsme konferencemi, výstavou, zahradní slavností, připravili jsme tiskové materiály, nechyběl ani koncert či děkovná bohoslužba – prostě každému podle chuti. Ale začněme popořádku. Oslavy začaly vlastně již v únoru, kdy byla v Životicích uvedena výstava Slezské diakonie, jež se zaměřovala na život a péči o děti a mládež s mentálním postižením. Prohlídka výstavy byla nabídnuta základním a středním školám, jejichž žáci příležitosti rádi a hojně využili. V květnu jsme uspořádali na Vysoké škole báňské v Ostravě konferenci s názvem „Cíle a úlohy Diakonie a dalších neziskových organizací v boji proti sociálnímu vyloučení“. Této konference se zúčastnilo 150 účastníků z řad veřejné správy, církve, zaměstnanců Slezské diakonie a zástupců jiných neziskových organizací. Díky workshopům se organizátoři i účastníci akce zamysleli nad dalším fungováním neziskových organizací poskytující sociální a sociálně zdravotní služby. Konference umožnila navázat nová partnerství a otevřela cesty k vzájemné spolupráci. V červnu Slezská diakonie slavila se svými zaměstnanci Zahradní slavností. Na programu se podíleli zástupci jednotlivých oblastí Slezské diakonie i její uživatelé.
A tak se návštěvníci bavili při divadelních a hudebních představeních, kvízech i při vtipných scénkách a oslavu završili společným pohoštěním u rautových stolů. Na této Zahradní slavnosti měla svou velkou premiéru i výstava, která vznikla přímo k 20. výročí Slezské diakonie. Jejím cílem bylo přiblížit fungování naší organizace, popisovala její počátky, rozvoj jednotlivých částí a středisek, osobnost ředitele Ing. Česlava Santaria, současné služby, spolupracující organizace a dosažené úspěchy. Ukazovala ale také například fotografie ručních výrobků uživatelů služeb či fotografie z různých akcí. Vernisáž zahájil slavnostním přestřižením pásky ředitel Slezské diakonie. Zhlédnout ji tak hned první den mohlo přes 200 hostů. Výstava posléze půl roku putovala po různých místech Moravskoslezského kraje. Zájemci si ji mohli prohlédnout například na městském úřadě v Jablunkově, ve třinecké Nemocnici Sosna, na Městském úřadě v Bruntále, v Nemocnici s poliklinikou v Havířově, na Slezské univerzitě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné a nakonec,
v listopadu 2010, byla k vidění i v Městské nemocnici v Ostravě. Během celého roku vycházely v naší organizaci publikace, které měly za úkol přiblížit vznik, činnost i plány Slezské diakonie právě při příležitosti jejího jubilea. Jednou z těchto publikačních aktivit je i Informátor č. 4/2010, který právě držíte v rukou. Dále byla vydána brožura společně s plakátem, složkou a letákem k výročí a také sborník, který velice široce a obsáhle pojednává o vzniku a vývoji Slezské diakonie, její projektové činnosti, lidských zdrojích, kvalitě služeb, dotýká se i problematiky křesťanství ve Slezské diakonii, představuje zahraniční spolupráci a nastiňuje i vize a výzvy Slezské diakonie do budoucna. Autory příspěvků ve sborníku jsou pracovníci Slezské diakonie, kteří stáli při zrodu jednotlivých oblastí činnosti organizace nebo jsou za jejich rozvoj zodpovědní. Jsou to tedy odborníci, kteří nepopisují jakousi teorii, ale svou práci ve Slezské diakonii. Za účelem prezentace činnosti Slezské diakonie a k představení pohledu partnerů na působení Slezské diakonie bylo natočeno DVD. DVD vtipným způsobem představuje začátky jednotlivých služeb pro konkrétní cílové skupiny, a to až do dnešní podoby.
Velkolepé oslavy 20. výročí Slezské diakonie
7
První víkend listopadu se ve Slezské diakonii nesl v duchu oslav, setkávání, oceňování, děkování a nového startu. Uskutečnily se totiž tři akce, které měly za úkol nejen ukončit pestré oslavy 20. výročí Slezské diakonie, ale také završily dvacetileté období, kdy v čele Slezské diakonie stál pan ředitel Ing. Česlav Santarius. I nadále bude Slezská diakonie přinášet světlo do život potřebným, tentokráte však pod vedením paní Mgr. Zuzany Filipkové, Ph.D. Ke slavnostnímu předání pomyslného žezla vedení Slezské diakonie došlo při děkovné bohoslužbě, která se uskutečnila 7. listopadu 2010 v evangelickém kostele Na Nivách v Českém Těšíně. Slavnostní bohoslužbu vedl farář SCEAV Mgr. Bohuslav Kokotek, zazněly na ní křesťanské písně pěveckého sboru Albrechtice a pod vedením pana Mgr. Kujawy zpívali také uživatelé střediska Eden s doprovodem mládežnického pěveckého sboru Český Těšín. Následovalo poděkování řediteli Česlavu Santariusovi za jeho výtečné a obětavé vedení Slezské diakonie po celých uplynulých dvacet let. Vyprávěním a vzpomínkami ze života pana ředitele provedl účastníky bohoslužby emeritní biskup Mgr. Vladislav Volný a slavnostní akt uvedení nové ředitelky Zuzany Filipkové učinil biskup Mgr. Stanislav Piętak, Ph.D. V závěru k návštěvníkům promluvili svými pozdravy a přáním čeští i zahraniční hosté. Pan Santarius stál před dvaceti lety při zrodu Slezské diakonie. Prakticky z nuly budoval společně s ostatními organizaci až do dnešní podoby. „Chtěl bych vyjádřit vděčnost Pánu Bohu, že Jeho požehnání bylo na začátku u vznikající Slezské diakonie. Buďme vděčni za to, že Pán Bůh vedl Slezskou diakonii po dobu jejího fungování celých 20 let a že dává lidem kolem nás schopnost vidět potřeby bližních, a to i přesto, že se v každodenním životě setkáváme s termíny jako tunelování, rozkrádání či korupce. Naštěstí ale stále mezi námi existují lidé a organizace a vznikají i nové, které se snaží pomoct a obdarovat ty, kteří to nejvíce potřebují,“ zaznělo z úst odcházejícího ředitele během víkendových akcí. Nastupující ředitelka Zuzana Filipková není ve Slezské diakonii žádným nováčkem. Jak sama říká: „Do Slezské diakonie jsem nastoupila v roce 1993, zažila jsem počáteční období jejího budování, s radostí jsem se podílela na dalším rozvoji práce
Slezské diakonie. S pokorou a nadšením bych chtěla pokračovat v jejím vedení. Pro mne osobně práce ve Slezské diakonii neznamená jen možnost profesionálního uplatnění, ale také příležitost realizace služby láskou. Bůh nás povolává do této služby a taky zmocňuje k tomu, abychom sloužili potřebným a lidem v nouzi. V tomto poslání bych chtěla pokračovat dál.“ Děkovné bohoslužbě předcházel v pátek 5. 11. benefiční koncert a v sobotu 6. 11. mezinárodní konference. Koncert Jiřího Zmožka se konal ve velkém evangelickém kostele v Třinci. Programem koncertu provázel návštěvníky pan Jakub Tomoszek, který se svého úkolu zhostil s grácií. A návštěvníků bylo vskutku dost. Koncertu se zúčastnilo kolem sedmi set lidí, dolní část kostela byla zcela zaplněna. „Jiří Zmožek uvítal návštěvníky písní Otče můj, následovaly další písně s křesťanskou tematikou, které dojaly nejednoho posluchače. Zazněla také oblíbená píseň Už mi lásko není dvacet let a zpěvák s manželkou a publikem společně zazpívali píseň Góralu czy ci nie żal. Koncert završily krásné sólové písně Igora Mamojky, které svými přímořskými rytmy připomněli šplouchání moře u jadranského pobřeží,“ popisuje atmosféru koncertu jedna z organizátorů Veronika Cielecká.
zahraniční hosty diakonických institucí, členy přípravného výboru a zaměstnance Slezské diakonie. Na konferenci zazněly zajímavé referáty a pozdravy a gratulace směřující ke Slezské diakonii. Zahraniční i domácí partneři a zástupci mezinárodních organizací přáli Slezské diakonii do dalších let stále dobrou image organizace doma i v zahraničí, vysokou a trvalou kvalitu poskytovaných sociálních služeb a i nadále dobré a kvalitní pracovníky. Na programu konference bylo také poděkování zaměstnancům Slezské diakonie za jejich práci ve Slezské diakonii doprovázené slavnostním předáním pamětního listu a plakety z rukou ředitele. V závěru konference proběhla panelová diskuse na téma „Diakonie v evropských zemích včera, dnes a zítra“. Zúčastnili se jí zástupci České republiky, Polska, Německa, Dánska a USA. Diskutující se zamýšleli mimo jiné nad významem diakonické práce u nás i v zahraničí, dále nad křesťanskými principy v jednotlivých státech v Evropě i mimo ni a nad kvalitou poskytovaných sociálních služeb v jednotlivých zemích.
Po úvodní části koncertu následovalo oceňování sponzorů, dárců a partnerů Slezské diakonie v kategoriích právnických a fyzických osob. Za jejich podporu a dlouhodobou spolupráci jim na pódiu veřejně poděkoval a slavnostně předal pamětní plaketu ředitel Slezské diakonie. Sobotní mezinárodní konference s názvem „Význam partnerské spolupráce diakonií“ v Komorní Lhotce se zúčastnilo téměř 150 účastníků. Jednalo se o představitele státní správy a místní samosprávy, zástupce komerční sféry i spolupracujících organizací, představitele SCEAV, zástupce partnerských organizací, významné 8
Nejen kvůli nepostradatelnosti zaměstnanců pro plnění poslání organizace se Slezská diakonie rozhodla v rámci oslav svého výročí ocenit své zaměstnance a vyjádřit jim tak díky za jejich obětavou a vynikající práci. Zaměstnanci byli vybráni na základě dlouholetého působení ve Slezské diakonii a také s ohledem na kvalitu jejich odváděné práce. Mezi oceněné zaměstnance patří pracovníci jednotlivých oblastí Slezské diakonie včetně Oblasti diakonického školství, Ústředí a vedení organizace. Mgr. Golasowská Pavla – vedoucí střediska diakonického centra Emaus v Třinci Ing. Ondrusz Edvard – pracovník v sociálních službách Bethel Karviná Mgr. et Ing. Bélová Romana – vedoucí Oblasti Těšínsko Mgr. Kujawa Stanislav – pracovník v sociálních službách středisko Eden Dobrovolná Zdeňka – pracovnice v sociálních službách středisko Eunika Wiselka Petr – vedoucí Oblasti Frýdek-Místek, Třinec Kubiš Jan – pracovník v sociálních službách středisko Siloe Balejová Radoslava – pracovník v sociálních službách středisko Siloe Bc. Gaudková Šárka – vedoucí střediska Benjamín
9
Kociánová Zdeňka – rehabilitační pracovnice Mgr. Chlápek Svatopluk – ředitel Církevní školy v Krnově Navrátil Michal – koordinátor projektu, pracovník v sociálních službách středisko Eliada Kotásková Marie – personalistka Ústředí Puczoková Irena – hlavní mzdová účetní Ústředí Jariabková Lydie – vedoucí Oblasti Ostrava, Havířov Ing. Santarius Česlav – ředitel Slezské diakonie In memoriam Pastor Joachim P. Walter – bývalý ředitel ústavu Eben-Ezer v Lemgu (Německo), jenž byl prvním zahraničním partnerem, který metodicky pomáhal rozvíjet vznikající Slezskou diakonii. Dalšího ocenění ze strany Slezské diakonie se dostalo jejím partnerům, spolupracovníkům a donátorům. Dárcovství
a sponzorství provázelo Slezskou diakonii od samého počátku jejího působení. Bez dárců a sponzorů by činnost Slezské diakonie byla velmi obtížná. Lidé i organizace pomáhali nejen finančními prostředky, ale také věcnými dary a vlastní fyzickou pomocí. Právnické osoby Partneři Slezské diakonie: Walmark Třinec, Hospodářská komora Třinec, Den Braven Czech and Slovak Dlouhodobá spolupráce: ŽDB Group, a.s. Bohumín, Nadační fond Zdravé Město Karviná, Nadační fond Tesco Praha Fyzické osoby Pravidelnost a výše částky: Danyśovi, Živocká Lenka, Przeczkovi František a Alžbieta Pravidelnost: Cieslarová Anna, Niemczyk Jan, Calík Julius, Žabka Ferdinand, Walková Zuzana Lidé, kteří se zasloužili o vznik Slezské diakonie: Niemczyk Stanislav , Svoboda Lumír, Drs. Danyś Miroslav Vedení SCEAV za spolupráci: Mgr. Wacławek Jan Klára Brzobohatá odborný pracovník PR
Fotografie z oslav 20. výročí Slezské diakonie
10
Gratulace Slezské diakonii K oslavám neodmyslitelně patří také gratulanti a jejich gratulace. Slezské diakonii se dostalo krásných slov uznání a ještě krásnějších přání k výročí od přátel z České republiky i zahraničí.
Jsem poctěn skutečností, že jsem byl požádán, abych se jako zástupce Liberty Lutheran Services vyjádřil k úspěchu Slezské diakonie v souvislosti s oslavou 20. výročí jejího založení. Činím tak s velkou radostí, protože v posledních 10 letech jsme prožili významné kroky vzájemné výměny a spolupráce a cítili jsme se u Vás vždy vítáni! Žasli jsme nad Vaší vizí a energií, která v těchto posledních krátkých 20 letech z Vaší organizace učinila předního poskytovatele služeb pro občany a která se rovněž pro nás stala příkladem. Ale především věřím, že hlavním úspěchem Slezské diakonie bylo přetváření pečujících komunit prostřednictvím církevních a vládních partnerství. Ukázali jste, jak může být křesťanské svědectví a křesťanská služba nacházející se na okraji dominantní kultury praktikována. Boží dílo je námi vykonáváno, i když žijeme v nezbožné a sekulární společnosti. Mým přáním pro Slezskou diakonii je, abyste pokračovali v nesení Krista, té hybné síly a vykonavatele všeho, co podnikáte, vždy v rámci partnerství s církvemi, které potřebují příležitosti ke službě druhým, podobně jak tuto službu konáte Vy sami. Vím, že se nacházíte v době, kdy bude předáváno řízení organizace. Vzhledem ke skutečnosti, že pan Santarius i já oficiálně odcházíme v tomto období společně do důchodu, modlím se za obě naše organizace takto: aby Bůh pozvedal a pomáhal našemu novému vedení, abychom mohli odpočívat s ujištěním, že práce, která nás tak dlouho zaneprázdňovala, mohla vzkvétat a nabrala ještě tvořivější směr. Se srdečným pozdravem od Dr. Luanne Fisher a rovněž ode mne. William G. Erat výkonný místopředseda, Community Services Liberty Lutheran Services, Philadelphia, USA
Nejvýznamnějším úspěchem Slezské diakonie je vybudování jednotné diakonické organizace a její ekonomický rozvoj při zachování dobré spolupráce s mateřskou Slezskou církví evangelickou augsburského vyznání. Nesporně se tak stalo v souvislosti s moudrou volbou vedení a Správní rady SD. Přeji Slezské diakonii kontinuitu do budoucího období, a to jak v oblasti personální, tak rovněž při zachování nejdůležitějších programových cílů. To vše není možné bez Božího vedení a požehnání, které Slezské diakonii nejen přeji, ale za které se společně s Evangelickou diakonií na Slovensku modlíme. Ján Huba ředitel Evanjelické diakonie ECAV na Slovensku
Slezská diakonie je průkopníkem ve vývoji diakonické práce mezi skupinami, které stojí na samotném okraji české společnosti. Mnohé z jejich aktivit jsou inovativní, a to dokonce i v širokém evropském kontextu. V oblasti vzdělávání v diakonii byla Slezská diakonie iniciátorem a hlavním spolupracovníkem při zakládání interdiacu, Mezinárodní akademie pro diakonii a sociální činnost, střední a východní Evropa. Interdiac nabízí mezinárodní vzdělávání 11
v diakonii a sociální práci pro potřeby zemí východní Evropy. Slezské diakonii upřímně gratuluji k jejím výsledkům a přeji jí mnoho úspěchů pro další nové snahy v diakonické práci. Věřím, že si Slezská diakonie uchová svůj vysoce inovativní a odvážný přístup rovněž pro další 20leté období. Pirjo Hakala zástupce redaktora, Diakonická univerzita aplikovaných věd (DIAK), Helsinki, Finsko
Největším úspěchem z mého pohledu je, že Slezská diakonie mohla vybudovat prakticky z bodu nula tak pozoruhodné pracovní pole. Obdivuji kreativitu těch nesčetných nápadů pro neustále nové projekty a tu neutuchající odvahu a vytrvalost tyto projekty implementovat a udržovat. Obdivuji Slezskou diakonii, že vždy v pravou chvíli našla ty správné spolupracovníky. K čemu by byla dobrá tak velká angažovanost lidí, kdyby Bůh k tomu tak viditelným způsobem nepřidal svoje požehnání? „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!“ (Bible, Žalm 127) Slezské diakonii přeji, aby církevní a také ostatní neziskové organizace poskytující sociální služby mohly získat právní nárok na podporu své práce, a tímto se staly rovnoprávnými partnery ve státní sociální politice. Přeji Slezské diakonii i do budoucna spolupracovníky, kteří by dokázali křesťanský charakter diakonie uplatňovat také osobně, aby diakonie mohla být dobrou „vývěskou“ evangelické církve ve společnosti. Stefan Süß rektor a předseda představenstva Naemi-Wilke-Stift, Guben, Německo
Slezská diakonie se stala členskou organizací občanského sdružení SKOK v roce 2002, tedy ještě v tom samém roce, kdy byl SKOK zaregistrován jako občanské sdružení. SKOK je síťující organizací sdružující nestátní neziskové poskytovatele sociálních služeb a jeho posláním je přispívat k rozvoji sociálních a zdravotně sociálních služeb a jejich kvality. Toto poslání Slezská diakonie beze zbytku naplňuje. Během dlouholeté vzájemné spolupráce se Slezskou diakonií jsme měli možnost sledovat, že poskytované služby jsou plně v souladu s cíli SKOK, že hájí zájmy a práva jejich uživatelů a vedou k sociálnímu začleňování. Významným a oceňovaným prvkem sociálních služeb poskytovaných Slezskou diakonií je jejich široká nabídka a především komplexnost. O nezastupitelné roli Slezské diakonie na poli poskytování sociálních služeb máme možnost se přesvědčovat téměř každý den. K dvacátým narozeninám bych Slezské diakonii ráda popřála především hodně sil k další práci. Všem pracovníkům, kteří jsou nejen výborní profesionálové, ale především lidé se srdcem na pravém místě, hodně elánu a chuti dál pokračovat v jejich tak záslužné a potřebné práci. A všem uživatelům sociálních služeb více Slezských diakonií. Dagmar Hrubcová výkonná ředitelka SKOK o.s.
Přinášíte světlo potřebným Co se mi vybaví pod pojmem Slezská diakonie? Jistě řada dobrých věcí a přinesené naděje pro naše spoluobčany, kteří mají v životě nejrůznější obtíže. Možná také tváře vedení či řady významných odborníků v sociálních službách, možná budovy některých z mnoha středisek ... Ale když se soustředím na samotné poskytování sociálních služeb, pak je rozhodně potřeba konstatovat, že je Slezská diakonie organizací, která poskytuje kvalitní sociální služby, patří k významným celorepublikovým neziskovým organizacím stejně tak jako mezi důležité poskytovatele sociálních služeb v Moravskoslezském kraji. Dlouhodobě pracuje s moderními postupy, přináší inovativní projekty a je spoluúčastníkem při vytváření funkční sítě sociálních služeb nejen v našem kraji. Již v době před účinností zákona o sociálních službách se ve Slezské diakonii rozjížděla práce na standardech, jejich zavádění a na kvalitě poskytovaných sociálních služeb. Jsem přesvědčen, že právem lze říci, že již 20 let Slezská diakonie přináší světlo potřebným. Blahopřeji. Do budoucna si dovoluji popřát stejnou dynamiku, tah na branku, orientaci na člověka a poskytování vysoce kvalitních a profesionálních služeb a jako přidanou hodnotu pak slova Matky Terezy z Kalkaty: „Nevyhledávejte vzrušující akce. Jediné důležité je, abyste dávali sami sebe. To je míra lásky a tu musíte přiložit, máte-li měřit velikost svých činů.“ Daniel Rychlík vedoucí Odboru sociálních věcí Krajského úřadu MSK
Pozdrav z Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
i pracovním životě. Já sama jsem mu za mnohé vděčná a s jeho odchodem pro mne Slezská diakonie ztrácí nejenom charismatického muže schopného nadchnout lidi pro danou věc, bojovníka, který se téměř před ničím nezastaví, ale i moudrého a čestného křesťana, který naplňuje biblická poselství v každodenním životě. Přiznám se, že nevím, jak bude Slezská diakonie fungovat dál bez pana ředitele Santariuse. Věřím však, že své první „dítko“ Slezskou diakonii a její vedoucí pracovníky dobře připravil a vychoval k tomu, aby dokázala zvládnout tuto náročnou změnu. Ve svých dvaceti letech je to přece jen „velká holka“, plná života a síly, takže jí přeji to, co se dívkám v tomto věku přeje: hlavně hodně zdraví, Božího požehnání a moudrosti. Petra Kluzová zástupce ředitele, Diakonický institut
Slezská Diakonie za 20 let své existence pomohla mnoha lidem. Je dobře, že existují takové společnosti, v nichž ten, kdo to potřebuje, najde to nejcennější – podanou pomocnou ruku. Za společnost ArcelorMittal Ostrava přejeme Slezské diakonii ještě mnoho dalších let úspěšné činnosti. Budeme rádi, když budeme moci přispět i my svou pomocí. Od roku 2008, kdy jsme zahájili v naší společnosti firemní dobrovolnictví, se naši zaměstnanci pravidelně zapojují do pomoci středisku Siloe v Ostravě, které ke Slezské diakonii patří. Ale pomoc pro Slezskou diakonii získávají naši zaměstnanci iniciativně i v průběhu roku. Přihlásili již tři projekty Slezské diakonie do našich firemních Minigrantů a získali tak pro středisko Lydie polohovací pomůcky, pro domov Tichá arteterapeutické pomůcky a podporu pro Sociální asistenci v Karviné - celkem 30 tisíc korun.
Jako světlo v pohraničních hvozdech je Slezská diakonie. Spojitost světla a této služby bližním je daleko výraznější než u všech ostatních sociálně zaměřených organizací. Vertikální rozměr vážné zbožnosti a kvalitní sociální práce je jejím poznávacím znamením. Lidé Slezské diakonie vědí, co je to služba, a naplňují její rozměr nejen laskavým přístupem k lidem, ale též dobrou organizační strukturou, pohotovým managementem, systémem vzdělávacích programů a především návazností sociálních služeb, které už dnes naplňují celé pole možností od poradenství přes různé formy denní péče až po azylová zařízení.
Máme z toho radost a věříme, že tato spolupráce a podpora se bude rozvíjet i v dalších letech. Věra Breiová
Máme-li se ohlédnout za dvacetiletou činností Slezské diakonie, můžeme dosvědčit, že tato instituce dokáže rozmnožit dary, které dostává. Nezbývá než dodat přání, aby jí tato schopnost vydržela v dobách zlých i dobrých. Milena Černá
Mnoho organizací, církevních i občanských, má ve svém mottu, že bude „světlem“ pro ostatní. V případě Slezské diakonie mě zaujalo, že chcete být „světlem a solí“. Tedy nejen ti, kteří potřebným pomáhají přežít, ale zároveň jim ten život alespoň trošku okoření.
tisková mluvčí, ArcelorMittal Ostrava
Dost světla a ještě více soli Než jsem připravoval toto přání k dvacetinám Slezské diakonie, brouzdal jsem chvíli na Vašem webu. Přitom mě upoutaly dvě zajímavosti:
ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Diakonický institut je se Slezskou diakonií spjat osobou pana ředitele Ing. Česlava Santariuse. Jeho prvotní myšlenka oddělení těchto dvou organizací, kterých zůstal do dnešního dne ředitelem, pramenila z toho, že bylo potřeba zcela oddělit vzdělávání zaměstnanců Slezské diakonie, a to hlavně kvůli transparentnímu vyúčtovávání různých a zejména evropských projektů. Je to již pět let a za tuto dobu se z Diakonického institutu stala nejenom akreditovaná vzdělávací instituce, ale také poskytovatel sociálních služeb. Vy, kdo znáte pana ředitele osobně, mi jistě dáte za pravdu, že to je jen malá část v naplňování z jeho úst neúnavně tryskajících vizí, které pro většinu svých „dítek“ má. „Dítky“ zde myslím organizace (satelity, jak jim sám říká), které založil, ale také osoby, které provází v osobním
Druhá věc mě však zaujala ještě více. Myslel jsem si, že vím, jak jste pro severní Moravu důležití. Ale po prostudování webu jsem zjistil, že nevím nic. Netušil jsem, kolik máte středisek a zařízení v různých koutech Moravskoslezského kraje. Kdyby se vaši šéfové inspirovali některými podnikateli, kteří občas stěhují své firmy podle toho, kde jsou nižší daňové odvody, a kdyby přestěhovali Slezskou diakonii do jiné země, kde jsou třeba lepší podmínky pro získávání dotací a grantů, byla by to pro Karvinsko, Ostravsko a některé další regiony doslova pohroma. Vím však, že takový stav mysli u lidí pracujících v neziskovém sektoru nehrozí a že budou stále pomáhat nejpotřebnějším v našem kraji. Což je výzva pro všechny odpovědné lidi ze státní správy, z městských a obecních samospráv, z nadací i firem, abychom jim co nejvíce pomohli. Aby bylo nejen na světlo, ale i na sůl. Vladislav Sobol mluvčí Nadace OKD
12
K dvacátému výročí Slezské diakonii velice gratuluji. Vážím si práce, kterou Slezská diakonie pro potřebné vykonává a jak pestrou paletu sociálních i ostatních služeb poskytuje. Jsem rád, že i my, jako rozvojová agentura, jsme mohli být u přípravy některých projektů financovaných z fondů Evropské unie, které pomohly rozvoji dalších služeb Slezské diakonie. Společnou prací na strategickém plánu rozvoje Slezské diakonie a jeho aktualizací jsme pomohli nastavit cíle a aktivity do dalších let.
V tu chvíli si neuvědomujete, co Vás čeká, protože kdybyste to věděli, tak do toho ani nejdete. Velkým vizionářem, který se nebál do ničeho jít, je právě ředitel Slezské diakonie Ing. Česlav Santarius, který se svým vynikajícím týmem dokázal sny proměnit ve skutečnost. Přeji Slezské diakonii, aby i v dalších letech měla skvělý tým, nové inspirace a vize, které neskončí jen na papíře, ale přinesou pomoc těm, kteří ji potřebují. Dolores Czudková výkonná ředitelka, Ergon – Chráněná dílna
Přeji Slezské diakonii, aby do další dvacítky vstoupila plná nadšení, rozvojových vizí a aby nadále vykonávala s pokorou službu pro potřebné. Marian Razima ředitel HRAT, s. r. o.
Slezská diakonie vstupuje do třetí dekády své služby Dvacet let činnosti Slezské diakonie vzbuzuje respekt a hlubokou vděčnost vůči její dobročinné činnosti při Slezské církvi evangelické a. v. Odstupujícímu řediteli Ing. Česlavovi Santariusovi i nastupující ředitelce Mgr. Zuzaně Filipkové, Ph.D., náměstkovi Ing. Bronislavovi Kostkovi a všem spolupracovníkům do dalších let přeji Boží požehnání a radost z další služby ke slávě našeho Spasitele, Ježíše Krista. „Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.“ (Bible, 2. Tessalonickým 2, 16-17) Stanislav Piętak biskup Slezské církve evangelické a. v.
Gratulace k 20. výročí Slezské diakonie 20. výročí vzniku Slezské diakonie není jen výročím jedné významné organizace poskytující sociální služby. Symbolizuje ve své historii vývoj sociálních služeb v České republice po roce 1989. Vývoj směrem od ústavní péče k péči komunitní, k rozmanitým druhům služeb pro všechny potřebné, kterou iniciovaly zdola především církevní a neziskové organizace. Kdo se na chvíli zastaví a ohlédne zpět, uvidí za úspěchem Slezské diakonie nejednu charismatickou osobnost, ale také obětavé a pracovité zaměstnance, kteří v náročných podmínkách věnují svůj čas, ale hlavně svoje srdce, uživatelům služeb. Uvidí také organizaci, která se nejen velice rozrostla co do počtu středisek, ale zároveň dbá na vysokou kvalitu svých služeb a dává mnoho příležitostí k růstu svým zaměstnancům. Jsem velmi ráda, že jsem měla příležitost s lidmi ze Slezské diakonie spolupracovat a učit se od nich. Hodně štěstí a lásky na další cestě k rozvoji služeb přeje Ingrid Štegmannová vedoucí oddělení vnějších vztahů, Svaz měst a obcí ČR
Šance, které člověku dává život, je potřeba využít Sami znáte pocit, kdy si myslíte, že je ten správný čas, ta pravá chvíle a stojíte před úkolem a rozhodnutím, pro který máte osobní motivaci, a tím i sílu a nadšení začít realizovat něco nového. Myslíte si, že dokážete vše. 13
Slezská diakonie pro mě vždy byla synonymem kvality a dynamického růstu. Je až neuvěřitelné, co se zde podařilo za dvacet let vybudovat. I když to zcela jistě byl výsledek týmové práce, myslím, že si mohu dovolit konstatovat, že bez osoby a osobnosti pana ředitele Ing. Česlava Santariuse by Slezská diakonie dnes nebyla tam, kde je. Přeji jí do dalších dvaceti let udržení své pozice, úrovně a dobrého jména, moudré vedení a co nejméně překážek. Jiří Horecký Asociace poskytovatelů sociálních služeb
Dovolte, abych touto cestou poblahopřála Slezské diakonii k 20. výročí jejího vzniku. Slezská diakonie je pro město Karviná významným a troufám si říci i nepostradatelným partnerem při zajišťování sociálních služeb. Spolupráce se Slezskou diakonií vznikla na počátku roku 1992, kdy naše město pociťovalo nezbytnou potřebu zřídit ubytovnu pro občany bez přístřeší, která posléze dostala název Bethel. Vedení Slezské diakonie nebylo zástupci města osloveno náhodou. Věděli jsme, že tato organizace má dlouhodobou zkušenost s diakonickou činností. Od té doby vznikla řada sociálních zařízení, která provozuje Slezská diakonie, a to vždy s ohledem na potřebnost. Na území města Karviná to jsou Hosana, Denní stacionář Eunika, Noclehárna, Nízkoprahové denní centrum, Streetwork On Line, Tabita, Občanská poradna a poradna Elpis.
Jediné důležité je, abyste dávali sami sebe. Na spolupráci Slezské diakonie s pracovníky města je patrné, jak úspěšná může být spolupráce těch, kteří jsou ochotni pomoci druhému bez ohledu na jeho minulost, osobnost či stupeň zdravotního postižení. Obecně lze říci, že základem úspěšného vztahu města a nestátní organizace je jasná dohoda ve věci poskytování dotací ze strany města a způsobu poskytování sociálních služeb občanům ze strany nestátní organizace a v neposlední řadě i vzájemná důvěra a dobrá vůle. Mé díky patří především panu řediteli Ing. Santariusovi, který byl vždy nápomocen k zavedení nových sociálních služeb v našem městě. V závěru mi dovolte vyjádřit naději, že vzájemná spolupráce města Karviná a Slezské diakonie bude stále na tak dobré úrovni jako dosud a zaměstnanci Slezské diakonie budou stále tak obětaví a oddaní při poskytování služeb sociální péče. Blanka Dadoková vedoucí odboru sociálních věcí, Magistrát města Karviná
Vážení, dovolte, abych se připojila u příležitosti 20. výročí vzniku Slezské diakonie ke všem, kteří vám budou blahopřát. I já vám chci vyjádřit za sebe a všechny své spolupracovníky z odboru sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Ostravy velké uznání a poděkování za vaši práci, kterou vykonáváte v Ostravě (a nejen zde), za možnost s vámi spolupracovat a čerpat z vašich poznatků a zkušeností. Ve městě zabezpečujete širokou škálu sociálních služeb zapojenou do Komunitního plánu a pomáháte uspokojovat potřeby našich občanů. Snad mohu říci, že již od roku 1999, kdy jste na území našeho města začali poskytovat sociální služby, se z nás stali velmi dobří a spolehliví pracovní partneři. Nemohu nevzpomenout na realizaci projektu „Zvyšování kvality sociálních služeb na území statutárního města Ostravy (QOstrava 2006–2008), kdy jste byli výbornými zkušenými partnery. Dále na výbornou pomoc při zajišťování metodické podpory našim příspěvkovým organizacím poskytujícím sociální služby a na vysoce odbornou spolupráci paní Mgr. Zuzany Filipkové, PhD. jako odborného konzultanta v projektovém týmu při přípravě projektu „Komunitní centrum Ostrava“. Děkuji za váš zájem, za vaši angažovanost, odbornost a kreativitu, za kvalitu poskytovaných služeb, za vaši ochotu k partnerství a předávání zkušeností. Přeji do další vaší činnosti jen vše dobré. Jaroslava Rovňáková vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví, Statutární město Ostrava
Nejkrásnější chvíle ve Slezské diakonii Slezská diakonie za dvacet let své existence vstoupila a zanechala stopy v mnoha životech svých uživatelů i zaměstnanců. Ti se s námi prostřednictvím svých dopisů podělili o své nejkrásnější chvíle prožité ve Slezské diakonii. Některé z příspěvků byly napsány pro soutěž Boží zázraky na zemi , kterou pro uživatele i zaměstnance vyhlásili duchovní Slezské diakonie. Boží zázraky na zemi aneb jak mi Bůh dovolil být při tom Davida jsem poprvé uviděla na chodbě AD Bethel v Karviné. Myslela jsem, že asi přišel někoho navštívit. Další den jsem ho tam ovšem viděla zase a blesklo mi hlavou, že přece nemůže u nás bydlet, protože mu určitě není 18 let. Odpoledne jsem pracovala na vánoční výzdobě nástěnky, ze které jsem nejprve musela sundat suchou podzimní výzdobu. Najednou tam byl zase. Blonďatý kluk s úsměvem, který mu ve tváři vykouzlil dolíček, a hned bez říkání mi začal pomáhat. Než jsem slezla dolů ze židle, už tam stál se smetákem a zametal to, co napadalo na podlahu. To už jsem věděla, že se jmenuje David a že u nás opravdu bydlí. Docela ochotně vyprávěl o tom, že je od 15 let na ulici a co všechno už zažil. Na ulici ho vyhodil otčím, který v té době několik let už s jeho matkou nežil. Má 6 sourozenců a nikdo z nich s matkou nebydlí. Tam přičichnul k drogám, násilí a k tomu, že ohledy na ostatní se neberou. Na ulici ho oslovil streetworker, který mu nabídl službu noclehárny a denního centra. Odsud se pak dostal do azylového domu. Působil jako ten nedospělý patnáctiletý kluk, který neví, co se životem. Manžel pro mne přijel a David se s ním začal okamžitě bavit, jakoby se už dávno znali. Takový kluk ve věku mého syna. Když jsem si tohle uvědomila, bylo mi nějak úzko a smutno. Cestou domů jsme oba mlčeli. Od toho setkání u nástěnky jsme se s Davidem viděli téměř každý den. Přišel Štědrý den a on pomáhal se všemi přípravami v jídelně. Všude ho bylo plno. U večeře roznášel jídlo, pomáhal s čím bylo potřeba.
V Karviné je již tradicí, že křesťané zvou 24. 12. obyvatele Karviné na náměstí, kde je křesťanský program a mimo jiné je tam lidem nabízen zdarma horký čaj. David chtěl jet s námi, aby nám s tím pomohl. A že mu to šlo! Myslím, že čaj od něj pili i ti, kdo vůbec neměli žízeň. Trochu zmrzlí a po celém dni i unavení jsme se vraceli domů. Takhle vypadaly jeho nejhezčí Vánoce, jak nám na rozloučenou řekl. Dny utíkaly a on začal navštěvovat křesťanské shromáždění a víc se přátelit s mladými lidmi z křesťanského prostředí. Pracoval v truhlářské dílně ve středisku a pak u jednoho soukromníka. Jen se mi zdálo, že s přicházejícím sluníčkem ubývá v Davidově tváři úsměv a radost. Něco se dělo, ale nechtěl o tom mluvit. Dokonce už za mnou i málo chodil. Až jednou, kdy rozhovor mezi čtyřma očima byl hodně otevřený a na tělo, přiznal se ke své zkušenosti s tvrdými drogami. Dokonce mi ukázal i své rozpíchané ruce. Tehdy mi došlo, že se nejedná o pouhé pokusy s marihuanou, ale že situace je mnohem vážnější. Pak přicházely výkyvy nálad, problémy v chování ke kolegům a spolubydlícím, absence a odchod z práce. Připadalo mi to jako na houpačce. Trpělivý přístup, přátelské rozhovory těch, kterým na něm záleželo, zlepšení, pád a tak stále dokola se střídaly dny, kdy spolupracoval, s těmi, kdy odmítal jakýkoli kontakt, hledal chyby na všem a na všech. Přestal navštěvovat své křesťanské kamarády a ignoroval i ty v AD, kdo mu stále nabízeli svoji pomoc. Nevyhledával ani moji společnost. Až jednou ráno. Nezapomenu na ten květnový den, kdy stál u dveří a čekal, až na něj promluvím. Pak mi vyprávěl, že minulou noc udělal
něco, co bude mít závažné důsledky, a čekal na reakci. „Tak daleko tě ty drogy dovedly?“ byla jediná věta, na kterou jsem se zmohla. Hlavou mi běžela prosba k Bohu o moudrost k jednání s ním. Rozhovor byl dlouhý a velmi požehnaný. Rozhodl se, že se svojí závislostí chce něco dělat. Chce skončit s kamarády, kteří ho stahují zpět ke starému způsobu života. Souhlasil s tím, že to řeknu jeho sociální pracovnici a vedoucímu střediska. Bůh jednal rychleji, než si dovedl kdokoli z nás představit. Za týden David nastupoval do křesťanské komunity v Kralupech nad Vltavou, kde lidé odvykají drogám. Začaly od něj chodit dopisy, které mi vháněly slzy do očí a vděčnost Bohu do srdce. Vnímám z těch dopisů, že už ví, co od života očekává a co život očekává od něj. Díky Pánu Ježíši se měním ze dne na den, protože mi dává velkou sílu. Chci, abyste věděla, že se mi stýská. Beru vás jako svou mámu. A to jsem nikdy nepoznal, jaké to je mít mámu, co se o mě bojí, až u vás a za to vám moc děkuji. Já nevím co, ale něco se ve mně změnilo. Vy i přes to, co jsem vyváděl, a bylo toho dost, mě máte pořád ráda. Mám vás taky moc rád. Vy jste mě naučila věřit lidem. A teď vím, že Bůh mi už odpustil. Jednou bych si chtěl udělat pečovatelský kurz, protože práce s lidma mě baví, ale klidně budu sbírat pampersky. To je taky práce. Pozdravujte v práci a hlavně pana Wiselku, kterému děkuju za pomoc. Modlete se za mě. Přeji vám všem požehnání... Život je boj a já jsem rváč, tak se s ním poperu. Ten pocit změny je nádherný. Nic takového jsem nikdy necítil jako teď, takovou volnost... Jestli můžete, pošlete mi tu fotku, jak jsem vám pomáhal o Vánocích... Tento kluk mne naučil o křesťanství tolik, kolik jen mohl, aniž to vůbec tušil. Jsem Pánu vděčná, že mi dovolil sledovat Jeho stopu v životě mladého člověka, který žije v blízkosti našeho vlivu. pracovnice střediska Bethel Karviná
14
Cítím, že táhneme za jeden provaz Do brněnské sekce Slezské diakonie jsem přišel před necelými dvěmi lety sice s bohatými pracovními zkušenostmi, ovšem nikoliv z oblasti sociálních služeb. Vzhledem k tomu jsem se obával, zda mě přijmou noví spolupracovníci v Brně jako kompetentního vedoucího, navíc celé sekce. Rovněž jsem byl zvyklý na poměrně drsné vztahy ze zaměstnání v ziskové sféře. Avšak mé obavy se velice rychle rozplynuly a změnu atmosféry na pracovišti jsem velmi uvítal. Nejen, že mi kolegyně a kolegové obětavě, bez předsudků pomohli se postupně zorientovat na nové pozici, ale především mě přivítali s otevřenou náručí. Od začátku jsme si „padli do noty“ a vznikla přátelství, která nejsou omezena délkou pracovní doby. Není samozřejmě všechno ideální, ovšem celkové ovzduší v našich brněnských střediscích je otevřené, svobodné a laskavé. Cítím, že táhneme za jeden provaz a že přitom spolu chceme vycházet v dobrém. Bylo snadné se v práci zabydlet, je radostí v ní pokračovat. Jan Valer
k těm nejkrásnějším, protože každý den přináší svá „překvapení“ v pozitivním a někdy samozřejmě i negativním smyslu. V lidském životě patří k nejkrásnějším okamžikům narození vlastního dítěte, a tak i v té rovině pracovní vnímám jako nejkrásnější to, když se „narodí“ něco nového, co přináší potřebným lidem novou naději a vizi do dalšího života. Pokaždé, když mohu být součástí zrodu nové aktivity a potom když mohu vidět efekt služby u konkrétního člověka, jsou to pro mě okamžiky, které mě posouvají dále a vždy posouvat budou. Slezská diakonie má pro mě zvláštní význam také v osobní rovině, kdy jsem skrze některé pracovníky a svědectví jejich služby mohla najít svou cestu k Bohu, což úplně proměnilo můj život. Věřím, že i v dalších letech bude naše organizace místem, kde budou lidé nacházet to, co jim v životě chybí, ať už to jsou věci praktické, materiální či duchovní.
vedoucí Sekce Brno
Romana Bélová vedoucí Oblasti Těšínsko
To bylo poprvé Volání vyslyšeno Slezská diakonie, konkrétně středisko Eben-Ezer, je místem, kde se člověk může setkat se spoustou pocitů, zkušeností, nečekaných momentů, možná občas i zklamání. Při práci s lidmi se zdravotním postižením to tak prostě bývá. Ale naše středisko je proti jiným neziskovkám mimo Slezskou diakonii přece jen jiné – jsme tady blíže Bohu. Všichni. I ti, kterým dosud uniká smysl pohledu vzhůru či do sebe. Mám k tomu pěkný příběh. Často za pracovníky přichází klient, který má jasno, že Boha a Ježíše potřebuje každodenně. Jednou také jeden přišel s žádostí o společnou modlitbu. V místnosti jsem byla ještě s jednou kolegyní. Ztišili jsme se všichni tři, klient pronesl svou modlitbu, pak já a kolegyně, protože víru dosud hledá, mlčela. Klient se na ni podíval a vybídl ji, aby i ona pronesla svá slova k Bohu. Chvíli bylo ticho, pak kolegyně pronesla několik krátkých vět, které měly sílu jejich přání směrovaných k vyšší autoritě. Řekli jsme AMEN, klient odešel. Chvíli jsme s kolegyní seděly a pak ona pronesla velmi tiše a s velkou pokorou: „To bylo poprvé, co jsem se modlila...“ Blanka Falcníková Eben-Ezer
Nejkrásnější je, když se narodí něco nového Je to neuvěřitelné, ale podívám-li se zpátky, prožila jsem se Slezskou diakonií či ve Slezské diakonii již téměř třetinu svého, zatím ne příliš dlouhého, života. Je pro mě velmi složité zhodnotit, který okamžik patřil 15
20 let v životě lidského jedince není zrovna málo. Za 20 let se člověk stane svědkem tisíce denních událostí – menších či větších. V kontinuitě zemského času je toto číslo však jen kapkou v moři, kterou jsme my začali formovat tak, aby alespoň pramen vody mohl vytéct na denní světlo a umožnit tak budoucím generacím to, kvůli čemu ještě před 20 lety lid volal k Bohu. Volání bylo vyslyšeno! Psal se rok 1989 a Bůh řekl: „Národe Český, dám Ti šanci! Již nemohu se dívat na režim, díky kterému lid tvůj Mne musí uctívat během tajných shromáždění, občané „slabšího rázu“ jsou zavíráni v ústavech a jejich kontakt s běžnou veřejností téměř nulový. A pokud se stane, že se takovýto jedinec dostane mezi běžný lid, je nazírán jako na něco, co přišlo z jiného světa.“ Ano, hlásí se Idea! Jsme přece dokonalí a vše co se vymyká standardu sem nepatří. Ale Bůh dále pokračuje: „Ó ne, lide český, dokonalý jsem jenom Já, tvůj Bůh. Ty máš k dokonalosti ještě daleko. Proto dávám Ti šanci k lepšímu zítřku. Občané, snažte se, zde vám dávám samet!“ A nastala revoluce! Jako po májové sprše začaly vznikat tisíce neziskových organizací, střediska a služby, díky kterým dnes občané „slabšího rázu“ nemusí být separováni od běžného lidu, zavíráni v ústavech, ale pohybují se mezi námi, jsou s námi v zaměstnání, sedí vedle nás ve školách, v restauracích, staví se pro ně bezbariérové přístupy. Tito lidé začínají být součástí běžného života a je jim umožněno žít stejně tak, jak to má být umožněno nám všem. Každý, ať je jakýkoliv,
má právo na stejnou kvalitu života a stejný přístup ze strany společnosti. Vždyť člověk nikdy neví, co jej čeká, a možná právě on bude jednou na té druhé straně. Již se nemusíme tajně scházet, abychom děkovali Bohu za tento zázrak, kdy byla prolomena ona imaginární zeď. Volání bylo vyslyšeno a my jako prostí občané i jako zaměstnanci v sociálních službách máme nyní možnost, abychom z pomyslných kapek tvořili jeden čistý pramen. pracovníci DI pracoviště ANTHILL
Moje życie z diakonią śląską Już ponad roku dzielę los mieszkańców w Domu Opieki Społecznej w Stonawie. Z tabliczki umieszczonej nad wejściem można się dowiedzieć, iż jest to obiekt, w którym Diakonia Śląska zapewnia opiekę ludziom starszym potrzebującym pomocy. Po rocznym pobycie wśród seniorów zapoznałem się z atmosferą tego domu. Stałem się jednym z nich. Łączy nas wspólnie przeżywany czas. Dowiadujemy się o naszej przeszłości, porównujemy nasze przeżycia i wspomnienia, uczymy się wspólnego życia pod jedny dachem. Lecz w tym właśnie zbliżeniu się do siebie, uświadamiamy sobie naszą inność i uczymy się wzajemnej tolerancji. Różne bowiem są nasze natury. Każdy niesie z sobą swój własny bagaż życiowy i swoje przyzwyczajenie, trudno nam nieraz zrozumieć innego człowieka. Dlatego owo przeżywanie wspólnego czasu jest jak gdyby ostatecznym poznawaniem siebie samego. Do tego ostatecznego poznawania siebie służą nam mięzdy innymi także chwile kontemplacji nad Słowem Bożym prowadzone przez duchownych katolickich i ewangelickich. Oprócz tego odbywają się także inne spotkanie (np. urodzinowe, różne prelekcje, robótki ręczne kobiet, itp.). Możliwość do wzajemnych spotkań i osobistych kontaktów jest dużo. Wielkim szacunkiem i podziwem napełniają nas nasze opiekunki łącznie z naszą kierowniczką zakładu p. Urszulą Byrtusowa. Ich praca wymaga wiele czasu i poświęcenia. Opiekowanie się sędziwymi ludźmi nie zawsze jest łatwe. Ze strony personelu usługującego potrzebna jest wielka cierpliwość i pokora. I taką właśnie cierpliwość widzimy u naszych opiekunek. Są one obdarzone charyzmatem miłosierdzia. I to właśnie one wypełniają cel Diakonii – niesienie pomocy potrzebującym i towarzyszenie im w ostatnim etapie życia. Dziękujemy im za ich poświęcenie i prosimy Boga o błogosławieństwo w ich dalszej służbie. Kazimierz Suchanek uživatel DPS Stonava
Kontinuita Slezské diakonie očima nové ředitelky Kontinuita Ve slovníku cizích slov jsem si našla význam slova kontinuita. Obsah tohoto slova znamená spojitost, souvislost, plynutí. Do Slezské diakonie jsem nastoupila v roce 1993, zažila jsem počáteční období jejího budování, s radostí jsem se podílela na dalším rozvoji práce Slezské diakonie. S pokorou a nadšením bych chtěla pokračovat v jejím vedení. Pro mne osobně práce ve Slezské diakonii neznamená jen možnost profesionálního uplatnění, ale také příležitost realizace služby láskou. Boží slovo v Galatským 5,13 říká: „služte v lásce jedni druhým“. Práce ve Slezské diakonii vychází z lásky Boží, je projevem lásky pro druhé. Bůh nás povolává do této služby a taky zmocňuje k tomu, abychom sloužili potřebným a lidem v nouzi. V tomto poslání bych chtěla pokračovat dál.
Změny ve Slezské diakonii v roce 2010 Za roky práce ve Slezské diakonii vím, že plynulý rozvoj naší práce často znamenal činění mnohých rozhodnutí a změn, ke kterým docházelo. Tak tomu bylo i v letošním roce, kdy jsem se celý rok připravovala na to, že v prosinci přeberu plnou zodpovědnost za vedení diakonie. Nedávno jsem četla knížku od Spencera Johnsona o způsobu, jak se vyrovnat se změnami v práci a životě. Uvedu několik rad, které byly letos pro mě velmi cenné: Změny se stávají; Předvídejte změny; Vnímejte změny; Na změnu reagujte rychle;
Změňte se; Radujte se ze změny!; Buďte připraveni se znovu změnit.
Hodnoty, na kterých chci stavět práci Slezské diakonie
Letošní rok byl plný tvrdé práce, ale zároveň byl rokem plným Božího požehnání a pokoje.
V druhé polovině letošního roku jsme ve Slezské diakonii iniciovali vznik pracovní skupiny, která se zabývá obsahem a aplikací křesťanských hodnot do sociální praxe. V rámci několika workshopů jsme diskutovali o tom, zda hodnoty Slezské diakonie mají pro nás stejný význam jako křesťanské hodnoty. Je zde jednota v základních východiscích? Přemýšleli jsme o tom, co znamená pro zaměstnance Slezské diakonie pracovat v křesťanské organizaci. Jak se projeví aplikace Božích morálních principů, čili Desatera, v pomoci klientovi. Co znamená pro pracovníky „osobní povolání ke službě“.
Rok 2010 byl specifický tím, že jsme ve Slezské diakonii slavili 20 let fungování vlastní činnosti. Kromě mnohých oslav spojených s tímto výročím jsme zároveň rozvíjeli a otevírali nové sociální služby. Navazovali jsme na transformační proces Moravskoslezského kraje vytvořením nových aktivit, kde docházejí naši klienti i klienti krajských zařízení. Vynikajícím způsobem se zde podařilo propojit a navázat služby jiných poskytovatelů se službami Slezské diakonie. Celá diakonie taky procházela změnami, kde jsme nově nastavovali naši organizační strukturu. Ve Slezské diakonii vznikla oblast Diakonického školství, do které jsme zařadili obě školy, jež vzdělávají děti především s mentálním a kombinovaným postižením. Jedna škola se nachází v Krnově, druhá má sídlo v Českém Těšíně, ale vzdělává děti v mateřské, základní i střední škole ve stacionářích Lydie, Eunika a Salome. Na dalších řádcích bych ráda představila jednoduchý koncept, podle kterého chci vést Slezskou diakonii v dalších letech. lidé hodnoty
V současné době chceme hodnotám v naší organizaci věnovat značnou pozornost, budeme se je snažit jasně nadefinovat a pak zavést do praxe. Z hodnot by mělo vycházet image naší organizace a na jejich základě se má budovat naše firemní kultura. Hodnoty by měly ovlivňovat celý život organizace – vedení a řízení lidí, etický kodex, hodnotící procesy, oslovení individuálních a firemních dárců, nábor a výběr zaměstnanců, budování značky na veřejnosti. Pokud ovšem přesně neurčíme danou hodnotu, lidé nebudou úplně jasně rozumět jejímu obsahu. Přála bych si, aby definování hodnot ve Slezské diakonii rozvinulo a podpořilo poslání naší organizace.
systém
16
Lidé ve Slezské diakonii Slezská diakonie již dvacet let poskytuje své služby potřebným a lidem v nouzi. Již mnoho let v centru naší pozornosti stojí uživatel, čili osoba, ke které směřuje podpora a pomoc. Ale proto, aby naše služby mohly být vykonávány kvalitně a efektivně, potřebujeme dostatek zaměstnanců. Pracovníci Slezské diakonie tvoří pro mě jeden z nejcennějších zdrojů naší organi-
zace. Díky kvalifikovanosti, profesnímu a zodpovědnému přístupu k jednotlivým dílčím úkolům, odborným schopnostem, dovednostem, zkušenostem a také díky lidskému přístupu k uživatelům služeb přispívají pracovníci k růstu a posilování organizace, zvyšování kvality poskytovaných služeb a v neposlední řadě ke konkurenceschopnosti Slezské diakonie. Jako prioritu vnímám udržet rovnováhu mezi profesním rozvojem našich zaměstnanců, na který klade zákon v sociálních
službách velký důraz, a správnou motivací a oceňováním jejich často nelehké práce.
Systém (způsob) vedení Management Slezské diakonie tvoří vedoucí pracovníci organizace. Jsou to lidé, kteří jsou odborně vzdělaní a umí se orientovat v problematice sociálních služeb ve Slezské diakonii i mimo ni, jsou vzděláváni v oblasti manažerských dovedností. Z mého pohledu má management Slezské diakonie plnit tyto funkce: 1. Získávání relevantních, externích a interních informací. 2. Schopnost přijímat rozhodnutí. 3. Plnit opatření plynoucí z rozhodnutí. 4. Kontrolovat účinnost těchto rozhodnutí a opatření. Management znamená celkové vedení a vytváření organizace s dlouhodobým výhledem do budoucnosti. K tomu patří flexibilita, dynamika, kompetence, transparentnost a především mít jasno v dlouhodobých cílech. Vyžaduje to správně nastavený řídící koncept. Vycházím z varianty „Management by Objectives“ (cílově orientovaný management). vedení
cílové body
funkce lídra
zaměstnanci
Koncept funguje formou společné dohody o cíli na určitou ohraničenou dobu. Naplňování jednotlivých cílů probíhá podle principu delegování úkolů na zaměstnance. Po vypršení určitého období dochází ke společnému kontrolnímu rozhovoru, kde probíhá společné hodnocení. Tento styl řízení vyžaduje výraznou kulturu pochvaly, podporující motivaci při práci, věcnou kritiku a sebekritiku. Podle tohoto konceptu je vedení orientováno na efektivitu, přičemž vztah vedoucího a vedeného je na úrovni spolupráce a osobního přístupu. Takovýto model předpokládá týmový způsob vedení. Na základě tohoto konceptu bych ráda řídila celou Slezskou diakonii. Na závěr bych chtěla vyjádřit velké poděkování především Pánu Bohu za to, že nám žehnal při naší práci. Ráda bych taky poděkovala lidem, s kterými jsem spolupracovala doposud ve Slezské diakonii i mimo ni. No a s optimismem a radostí se těším na další roky. Zuzana Filipková nastupující ředitelka Slezské diakonie
17
Legislativa V pasti úvěrových smluv Pan František oslovil pracovníky Občanské poradny Karviná na besedě pro jeden z klubů seniorů, kterou jsme pořádali v rámci projektu spolufinancovaného Moravskoslezským krajem „Řekněte s námi „NE“ dluhové pasti“, a rovnou si domluvil termín schůzky v poradně. Bohužel manželka pana Františka na začátku léta náhle zemřela a on se ocitnul najednou na všechno sám, zařizoval spoustu nezbytných záležitostí s pozůstalostí, psychicky strádal a po tři měsíce si nevzpomněl na zaplacení složenek úvěrové společnosti. Když však v manželčiných věcech náhodně našel složku s předepsanými složenkami, okamžitě společnost kontaktoval a ústně zpětně požádal o odklad splátek. Ten mu byl rovněž ústně přislíben. Nyní však obdržel předsoudní výzvu k úhradě vzniklého dluhu, který činí 9.000 Kč. Vdovec sděloval, že měsíční splátky je schopen a ochoten dál hradit, rovněž by rád splácel i vzniklý dluh, ale neví, jak má postupovat, připadá si bezradný.
Poradkyně nejdříve společně s uživatelem důkladně pročetla obě smlouvy, které s sebou přinesl, a vysvětlila mu ustanovení a podmínky z nich vyplývající jako výše jednotlivých splátek, data úhrad apod. Zároveň ho informovala, že vždy je lepší žádosti o odklad splátek a podobné záležitosti řešit písemnou formou a zasílat je doporučeně. Proto mu také posléze pomohla s formulací žádosti o povolení uhradit dluh formou splátek, přičemž však pana Františka poučila, že této žádosti věřitel sice může, ale také nemusí vyhovět. V závěru konzultace pak poradkyně uživateli doporučila, aby si zformulovanou žádost doma přepsal a odeslal doporučeně na adresu věřitele hned dvakrát, tedy pro každý úvěr a vzniklý dluh individuálně. V neposlední řadě mu pak navrhla, aby nečekal na vyjádření věřitele a začal neprodleně zasílat splátky. Pokud by potřeboval ještě něco zopakovat či by nastaly další nesnáze, opakovaně by nás kontaktoval a pokusili bychom se situaci dořešit. Pan František odcházel z poradny trošku uklidněný, protože se konečně zorientoval
Zaměstnancům Slezská diakonie bude nabízet práci i možnost stáží na veletrhu Kariéra 2011+ Veletrh Kariéra 2011+ je pořádán již počtvrté Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava ve spolupráci s Moravskoslezským krajem, Magistrátem města Ostravy a dalšími partnery a koná se pravidelně v nové aule univerzity. Jde o největší veletrh pracovních příležitostí v Moravskoslezském kraji. Mohou na něj zavítat všichni studenti a absolventi středních škol, vysokých škol a ostatní zájemci o zaměstnání. Zároveň se zde sjíždějí zaměstnavatelé z různých oborů činností z celé České republiky. Slezská diakonie je znovu koordinátorem sekce veletrhu pro poskytovatele sociálních
a sociálně zdravotních služeb. Společně s dalšími organizacemi dostala možnost se na veletrhu pracovních příležitostí prezentovat i díky významné finanční podpoře statutárního města Ostravy. Akce se uskuteční 8. března 2011. „Na veletrhu budeme nabízet nejen pracovní uplatnění zájemcům o práci, ale nabídka bude směřovat i ke studentům ve smyslu možnosti stáží v našich střediscích či možnosti psaní diplomových nebo závěrečných prací ve spolupráci se Slezskou diakonií,“ představuje nabídku na veletrhu zástupkyně Slezské diakonie Veronika Marková. „V loňském roce jsme byli mile
Rok 2010 z pohledu zvyšování kvality poskytovaných služeb ve Slezské diakonii V letošním roce pracovníci Slezské diakonie velmi intenzivně pracují na zvyšování kvality poskytovaných sociálních služeb. Z tohoto důvodu v organizaci probíhá hned 6 projektů zaměřených na zvyšování kvality poskytovaných sociálních služeb. Již od roku 2009 je realizován projekt „Systém řízení kvality ve Slezské diakonii“, který je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Na začátku tohoto roku ve spolupráci s externími konzultanty – inspektory kvality byly
v celé situaci a zjistil, že přeci jen nějaké řešení existuje. Jak se sám vyjádřil, nedostane snad „na stará kolena“ nálepku neplatiče, čehož se nejvíc obával. Poradenství poskytované dle zásad bezplatnosti, diskrétnosti, nestrannosti a nezávislosti mohou občané Karviné a okolních obcí využít v sídle Občanské poradny Karviná na ulici Fryštátská 168, a to v úterý a čtvrtek od 8:00 do 12:00 a od 12:30 do 16:00 a ve středu od 8:00 do 12:00. Pondělí a pátek jsou dny vyhrazené pro objednané uživatele. Poradnu lze navštívit osobně, popřípadě se na nás obrátit dopisem, e-mailem na
[email protected] nebo telefonicky na čísle 596 323 031. Lenka Šimerdová vedoucí Občanské poradny Karviná
Projekt „Řekněte s námi „NE“ dluhové pasti“ je spolufinancován z rozpočtu Moravskoslezského kraje
překvapeni zájmem studentů o práci v organizacích poskytujících sociální služby. I letos hodláme věnovat propagaci akce mnoho času. A stejně jako loni budeme i letos hledat a vítat motivované a odborně zdatné kolegy pro práci ve Slezské diakonii,“ dodává. Význam celé akce pro poskytovatele sociálních a sociálně zdravotních služeb je mnohem širší. Jejich účast na veletrhu je důkazem, že také sociální a sociálně zdravotní služby potřebují kvalitní zaměstnance, že organizace na ně kladou vysoké nároky, a proto jsou připraveny soutěžit o pracovníky i na otevřeném trhu práce s jinými organizacemi. Klára Brzobohatá odborný pracovník PR
aktualizovány dva zásadní dokumenty v oblasti zavádění kvality služeb v SD, a to Metodika ke konzultačnímu procesu a Metodika auditů kvality sociálních služeb. Dle těchto metodik je v organizaci každoročně připravován konzultační proces zaměřený na zavádění Standardů kvality sociálních služeb. Tento rok probíhají také ve vybraných střediscích časově i obsahově náročnější audity, jež jsou zaměřeny na komplexní hodnocení všech oblastí, které upravují standardy kvality.
pro letošní rok. Čtyři tyto projekty (rozdělené dle regionálních oblastí Slezské diakonie) jsou zaměřeny na realizaci pravidelných konzultací, které pomáhají pracovníkům středisek správně zavádět či rozvíjet kvalitu poskytované sociální služby. Prostřednictvím pátého projektu jsou realizovány semináře týkající se klíčových oblastí kvality sociálních služeb v návaznosti na individuální potřeby pracovníků vyplývající z konzultačního procesu. Projekty jsou částečně spolufinancovány jednotlivými středisky, ve kterých konzultační proces probíhá.
Dalších pět projektů je realizováno za finanční podpory Moravskoslezského kraje, kdy jsme získali dotace v rámci výzev
Celkem je v roce 2010 v rámci evropského projektu realizováno 13 pravidelných a 5 následných konzultací a 5 auditů kvality. 18
V rámci moravskoslezských projektů během podzimu probíhá 26 pravidelných konzultací a 5 seminářů ke kvalitě, jež jsou pro pracovníky středisek připraveny v prostorách Ústředí Slezské diakonie. Pro velký zájem o vzdělávání v oblasti standardů kvality bylo během roku 2010 připraveno také 13 pravidelných konzultací, které financují střediska z vlastních zdrojů.
Celkově je do procesu zavádění a hodnocení kvality v tomto roce zapojeno přes 60 služeb z celkového počtu 94 sociálních služeb registrovaných naší organizací. Pro první polovinu příštího roku jsou již nyní plánovány další aktivity, a to v rámci zmíněného projektu „Systém řízení kvality ve Slezské diakonii“. Jsou připravovány tyto
SŘK TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Střediska Slezská diakonie v boji proti chudobě Ve dnech 18. a 19. 10. 2010 se střediska Slezské diakonie města Třince společně s jinými organizacemi – Slezskou církví evangelickou augsburského vyznání (SCEAV) a pracovištěm Anthill zapojila do akcí u příležitosti Mezinárodního roku boje proti chudobě. 18. října se rozdávala polévka pro hladové, a to na dvou místech v Třinci – na autobusovém stanovišti a na vlakovém nádraží. Pracovníci střediska Azylový dům pro ženy a Bethel Třinec rozdali v tento den téměř 100 porcí polévky. Zelňačku navařili v kuchyni azylového domu Bethel Třinec a o tom, že chutnala, nebylo pochyb. Kdo přišel hodinku po začátku rozdávání polévky, měl smůlu, mohl vidět už jen prázdnou várnici. Úspěch této akce nás vede k zamyšlení, zda by se rozdávání polévky pro chudé mohlo stát tradicí i pro příští roky, a to nejméně 1krát ročně.
přednáška o Tanzanii. Problémy chudoby v této zemi přiblížil pastor M. Klus, který se sám osobně zúčastnil mise v Tanzanii a na vlastní kůži se přesvědčil, co je opravdová chudoba. Přestávky mezi přednáškami byly vhodně proloženy pěveckým a hudebním vystoupením klientů i dětí zaměstnanců. Návštěvníci byli také seznámeni s výsledky veřejné ankety na téma chudoba, kterou uspořádali zaměstnanci Sociální asistence v Třinci. Ankety se zúčastnilo 40 respondentů a ze závěrů vyplývá, že 73 % dotázaných ve městě Třinec se cítí
aktivity – 1 pravidelná konzultace, 5 konzultací k rozvojovému plánu, 9 auditů a 3 kontrolní konzultace po uskutečněných auditech. Závěrem realizace evropského projektu proběhne odborná konference na téma „Rozvoj kvality sociálních služeb“. Věříme, že realizace těchto projektů pomůže posílit znalosti a zkušenosti pracovníků organizace v oblasti poskytování kvalitních sociálních služeb, a tím dosáhnout nejen jejich spokojenosti, ale i spokojenosti klientů služeb, donátorů a širšího okolí. Monika Klimková manažer kvality
být ohroženo chudobou, nejvíce jsou chudobou ohroženy mladé rodiny s dětmi a problém chudoby by měl dle respondentů řešit především stát, zastupitelé města a sociální odbory. Závěr akce patřil módní přehlídce s mottem: „Šaty dělaj člověka aneb i člověk bez domova může být hezky oblečen“, kterou připravily klientky Azylového domu pro ženy spolu se zaměstnanci. Pavla Golasowská vedoucí diakonického centra Emaus v Třinci
Další akcí byla přednáška na téma chudoby, kterou přednesl pastor církve evangelické Vlastimil Ciesar ve velkém sále farního sboru SCEAV v Třinci. Následovala
Zapojení dětí ze sociálně vyloučené lokality – Drakiáda
Slezská diakonie – Sociální asistence Frýdek–Místek společně s Charitou – terénní službou Rebel uspořádala dne 9. 10. 2010 zábavné dopoledne pro děti s názvem „Drakiáda“. Akce byla realizována na bývalém fotbalovém stadiónu Válcoven plechu ve Frýdku–Místku a byla určena primárně 19
pro klienty sociální asistence a pro děti ze sociálně vyloučené lokality na ulici Míru ve Frýdku, kde sídlí také Sociální asistence, a pro děti z velmi blízkého okolí. Lokalitu ulice Míru a blízkého okolí obývají zejména Romové a sociálně slabé rodiny. Děti zde žijící mají velmi omezený přístup k volno-
časovým aktivitám, ať už z důvodu finančních, tak také z důvodu špatné místní a časové dostupnosti lokality. Zároveň jsou výrazně ohroženy sociálně patologickými jevy, jako jsou např. drogové závislosti, záškoláctví, krádeže apod. I z těchto důvodů dvě křesťanské organizace spojily své síly a umožnily těmto dětem prožít krásné sobotní dopoledne plné her, soutěží a odměn. Akce se zúčastnilo dvacet dětí a mladých lidí ve věku od 4 do 18 let. Děti si mohly zapůjčit draka, mohly se zúčastnit tzv. „šipkiády“, tedy vyrobit si vlastní papírovou vlaštovku a pak soutěžit o to, která poletí nejdále, hrály se závodivé hry. Dětem bylo nabízeno i drobné pohoštění v podobě domácího štrůdlu a teplého čaje, který pro ně připravily sociální asistentky a který přišel v mrazivém dopoledni vhod. Celá akce se velmi vydařila, jen vítr drakům příliš nepřál. Miroslava Polášková koordinátorka Sociální asistence Frýdek–Místek
Střediska Eliada a Dorea oslavila svých 5 let v terénu benefičním koncertem Střediska Slezské diakonie Eliada a Poradna rané péče Dorea oslavila svých „5 let v terénu“ benefičním koncertem, který se konal ve středu 15. 9. 2010 od 17:00 hodin v kavárně Trojka na nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Slavnostní atmosféru celé benefiční akce podpořilo a o skvělý kulturní zážitek se postaralo divadlo Facka a také hudební skupiny Poletíme?, Nuck Chorris Gang a Don Juan Disco. „Akce proběhla velice úspěšně vzhledem k organizaci i počtu návštěvníků, kterých bylo kolem stopadesáti. Celý koncert se uskutečnil na volném prostranství nádvoří, proto jsme se obávali nepřízně počasí. Navzdory dvěma menším dešťovým přeháňkám se však posluchači nerozutekli
a zvesela tančili. Při divadelním představení (pohádka Pižďuchové), které probíhalo nejen na pódiu, ale i mezi diváky, se všichni dobře bavili,“ pozitivně hodnotí průběh akce vedoucí střediska Eliada paní Martina Tůmová. Benefiční koncert „5 let v terénu“ měl za úkol nejen oslavit kulaté výročí, ale také podpořit potřebné. Částka získaná na vstupném se díky dalším darům vyšplhala až na 30 947 Kč. Po odečtení nezbytných nákladů na koncert zbyla částka 25 931 Kč. Tento čistý výtěžek z akce Nadace Divoké husy zdvojnásobí na částku 51 862 Kč. „Finanční prostředky budou použity na nákup speciálních pomůcek pro klienty
střediska Eliada a Poradny rané péče Dorea,“ představuje využití peněz získaných benefiční akcí Jan Valer, vedoucí Sekce Brno Slezské diakonie. Celou akci slovem provázel moderátor Lukáš Typlt, zvučení zajistil Dušan Souček a na organizaci se podíleli a zdarma vypomáhali také osvětlovač Petr Valihrach a produkční kafé 3ka Pavel Baďura. Svou podporou přispěli i Dům umění Města Brna, Metropolis, městská část Brno-Střed a další naši dobrovolní fanoušci. Za hojnou účast, podporu, všechny finanční dary i pomoc všem Slezská diakonie ze srdce děkuje. Martina Tůmová vedoucí střediska Eliada
Mezinárodní konference se zaměřila na boj s domácím násilím Dne 7. 10. 2010 se na Magistrátu hlavního města Prahy uskutečnila mezinárodní konference s názvem: „Výměnou zkušeností k lepší ochraně před domácím násilím“. Na konferenci přijeli hosté z Rakouska, Německa a Slovenska, kteří představili svůj vlastní model ochrany před domácím násilím, a zúčastnila se jí také sociální pracovnice Slezské diakonie – poradny Elpis Třinec. Účastníci konference se shodli, že hlavními faktory úspěchu v oblasti boje proti domácímu násilí jsou: politická vůle – tzn. vnímat domácí násilí nikoli jako soukromou záležitost, ale jako politický problém, státní a nestátní instituce pomáhající obětem
domácího násilí a v neposlední řadě připravenost a ochota se neustále zlepšovat a vyvíjet kroky nutné k ochraně ohrožených osob. V současné době již téměř ve všech zemích fungují interdisciplinární týmy, které se pravidelně scházejí a snaží se zlepšovat formy pomoci a celkovou práci s oběťmi domácího násilí. „Například v Německu při vykázání násilné osoby ze společného obydlí současně platí i zákaz vstupu a přibližování do bezprostředního okolí vzdělávacích zařízení, které navštěvují děti. V sousedním Rakousku je policie oprávněna vykázat násilnou osobu i na základě
Druhý Mobilní workshop interdic-u se konal v Srbsku Není to náhoda, že se další (již v pořadí druhý) Mobilní workshop projektu „Inovativní výcvik pro sociální kohezi pro mládež a společně s mládeží“ konal právě v Srbsku. Zde, v druhém největším městě tohoto státu, v Novém Sadě, sídlí jedna z našich partnerských organizací - EHO (Ekumenska Humanitarna Organizacija). V jejích prostorách probíhal pětidenní Mobilní workshop. Zúčastnilo se ho celkem sedmnáct zájemců včetně lektorů, kteří pocházejí z rozličných evropských států (např. z Ukrajiny, Litvy, Moldávie, Srbska, Rumunska, Finska, Polska, České republiky nebo Maďarska). Mnozí tito mladí účastníci pracují často jako dobrovolníci, profesionální pracovníci s mládeží nebo sociální pracovníci v různých neziskových organizacích zabývajících se pomocí mladým lidem, např. v centru vytvořeném pro děti a mládež žijící „na ulici“. Společně se svým multikulturním lektorským týmem zde účastníci prožili inspirující a aktivitami nabitý týden. Mezi jedny z nejzajímavějších činností patřily určitě aktivity v terénu, a sice návštěva tří středisek, které poskytují pomoc mladým, a dále
úkol, během něhož se účastníci vybaveni fotoaparáty vydali po skupinkách do ulic Nového Sadu, aby zde pořídili fotografie, které pak následně použili pro prezentaci toho, jak oni sami vlastníma očima vidí běžný každodenní život obyvatel města. Kdybych měla tomuto Mobilnímu workshopu přiřadit nějaký přívlastek, určitě bych vybrala diverzitu. Diverzitu, ve smyslu rozmanitosti, neboť ta tady byla všudypřítomná. Rozmanitá byla témata jednotlivých lekcí, rozmanité byly styly a metody práce, rozmanité byly myšlenky a názory všech zúčastněných a neméně rozmanité pak bylo město samotné a rozdílné národnosti lidí žijících v něm.
předpokládaného (možného) útoku. Jedná se o preventivní opatření,“ seznamuje s poznatky z konference sociální pracovnice. Na závěr je možno pouze dodat, že práci s osobami ohroženými domácím násilím je potřeba neustále rozvíjet a zdokonalovat. Do systému ochrany je nutno zahrnout i nezletilé děti, které často bývají „tichými svědky“ násilí odehrávajícího se v rodině. Nedílnou součástí práce by měly být preventivní a osvětové kampaně zaměřené na boj proti domácímu násilí. Jana Miklerová, sociální pracovnice poradny Elpis Třinec
Přestože i tým lektorů a účastníci pocházeli z rozdílných zemí, našli společnou řeč, protože všem dohromady jde především o to, aby pomáhali potřebným. A tak se díky své účasti na workshopu a společnému předávání zkušeností rozjeli do různých koutů Evropy obohaceni o cenné nápady a plni energie a nadšení pro svou další práci. Tímto společným setkáním však naše práce nekončí, všichni spolu zůstaneme v kontaktu, abychom vytvořili a vydali první příručku interdiacu. Ta bude určena všem zájemcům pracujícím s mládeží a poskytne jim nejen nové metody a formy práce, ale i tak trochu netradiční pohled a zamyšlení nad jejich činností. Jolana Rucká interdiac, koordinátorka vzdělávání
20
Kalendář akcí 1. - 20. 12. 2010, Ústředí SD, sběrné místo dárků: Dukelská 5, Český Těšín – Dárky pro děti na Ukrajinu – Slezská diakonie se již třetím rokem zapojuje do příprav sbírkové akce „Dárky pro děti na Ukrajinu“. Hlavním garantem aktivity je občanské sdružení Pomoc Těšínského Slezska (PTS), které tuto akci pořádá již pátým rokem. Akce je již tradičně pořádána v období Vánoc. Bližší informace a zprávy z předešlých let naleznete na www.pomocts.ic.cz. Informace týkající se letošního ročníku najdete na výše zmíněných stránkách i stránkách www.slezskadiakonie.cz. 6. 12. 2010, MC Rodinka, Ostrava – Mikuláš v Rodince – Pro děti a rodiče navštěvující MC Rodinka bude připravena Mikulášská besídka se zábavným programem a nadílkou. 6. 12. 2010 v 15:30, NZDM Pohoda, Karviná – Mikulášská nadílka – Je tady prosinec a s ním spojené rozdávání dárků. Nejdříve to bude na Mikuláše. Ten, kdo byl z klientů hodný a zazpívá nebo přednese koledu, bude odměněn sladkým balíčkem. 7. 12. 2010, Kulturní dům Prudnik – Polsko, Církevní ZŠ a MŠ z Krnova – Mezinárodní integrační koncert 2010 8. 12. 2010, Dolní Benešov, Kulturní dům, klienti Domova Tichá – Návštěva akce „Děti dětem“ – Našimi klienty velmi oblíbené setkání osob se zdravotním postižením (dětí i dospělých), v jehož rámci proběhnou mj. mikulášská a vánoční show, losování tomboly, taneční a pěvecká vystoupení. Hraje živá hudba k poslechu i tanci. 9. 12. 2010 v 18:00, Koncertní síň Svatého Ducha, ulice Sv. Ducha, Církevní ZŠ a MŠ z Krnova – Benefiční koncert pro Církevní ZŠ a MŠ Krnov 2010 16. 12. 2010, DPS Stonava – Vánoční koncert seniorům pečovatelské služby v DPS – Děti ZUŠ Stonava vystoupí s hudebními nástroji. Společné koledy, posezení a vánoční vzpomínky. 16. 12. 2010 v 15:00, NZDM Pohoda, Karviná – Výtvarná soutěž v malování grafitů – Protože klienti rádi kreslí, vybarvují různé omalovánky a baví je grafity, chceme jim dát příležitost předvést se i v tomto umění. 17. 12. 2010, Domov Tichá – Předvánoční posezení v Domově Tichá – Předvánoční setkání klientů, jejich rodičů/opatrovníků a pracovníků. Rozloučení se s klienty, kteří odcházejí do chráněného bydlení v Novém Jičíně. 17. – 18. 12. 2010, nám. Svobody, Třinec, Poradna Elpis, Sociální asistence Třinec a Azylový dům pro ženy Třinec – Dobročinný bazar – III. ročník Dobročinného bazaru, který se uskuteční v rámci Vánočního jarmarku před Kulturním domem Trisia. Ve stanu na náměstí budou vystaveny různé věci, drobnosti, hračky a Vy si můžete přijít vybrat a třeba si zakoupit nějakou věc, která potěší Vás nebo Vaše blízké. Cenu si určujete sami. Ve stanu si také můžete zakoupit občerstvení a dozvědět se něco o službách Slezské diakonie, pro které je určen výtěžek akce. Je to poradna Elpis, Sociální asistence a Azylový dům pro ženy v Třinci. 19. 12. 2010 v 17:00, evangelický kostel v Komorní Lhotce, Betezda – Vánoční koncert – Pro milovníky hudby ze střediska Betezda je tady nabídka vánočního koncertu. 21. 12. 2010, Betezda, Komorní Lhotka – Vánoční setkání – Jako každým rokem i letos se všichni pracovníci i uživatelé setkáme, abychom společně oslavili Vánoce (cukrovím, koledami, slavnostní atmosférou a dárky). 21. 12. 2010 v 15:00, NZDM Pohoda, Karviná – Vánoční besídka – Je tady konec roku a kromě zimních prázdnin se klienti těší také na Vánoce. V Pohodě chceme jako každý rok i letos prožít odpoledne, ve kterém si zazpíváme vánoční koledy, vyslechneme příběh, pochutnáme si na bramborovém salátu s řízkem a na cukroví. 22. 12. 2010 v 19:00, farní sbor Na Nivách v Českém Těšíně – Vánoční koncert – Uživatelé mají příležitost navštívit vánoční koncert „Petr Bende & band, WABI DANĚK, Cimbálová muzika Grajcar a Dětský pěvecký sbor ZPÍVATA, PTÁČATA“. 21
Slezská diakonie Na Nivách 7, 737 01 Český Těšín tel.: +420 558 764 333, fax: +420 558 764 301,
[email protected]
Kontakty
Ing. Česlav Santarius – ředitel Slezské diakonie, tel.: 558 764 300,
[email protected] Mgr. Zuzana Filipková, Ph.D. – náměstkyně pro sociální práci, tel.: 558 764 340,
[email protected] Ing. Bronislav Kostka – provozně ekonomický náměstek, tel.: 558 764 303,
[email protected] Mgr. Lenka Waszutová – vedoucí Sekce personálního řízení, tel.: 558 764 313,
[email protected] Mgr. Ilona Śniegoňová – vedoucí Sekce projektů a racionalizace řízení, tel.: 558 764 346,
[email protected] Ing. Halina Klusová – vedoucí Sekce rozpočty a rozbory, tel.: 558 764 305,
[email protected] Mgr. Janka Adameová – vedoucí Sekce zahraničních vztahů, tel.: 558 764 341,
[email protected] Bc. Dorota Sikorová – tuzemské dobrovolnictví, tel.: 558 764 344,
[email protected] Ing. Bc. Klára Brzobohatá – odborný pracovník PR, mob.: 603 200 466,
[email protected] Ing. Veronika Cielecká – fundraising, ekonom ústředí, tel.: 558 764 345,
[email protected] Veronika Marková – vedoucí personálního oddělení, tel.: 558 764 314,
[email protected] Oblast Těšínsko Ing. Mgr. Romana Bélová – vedoucí, tel.: 558 736 256,
[email protected] Ing. Šárka Kullová – ekonom oblasti,
[email protected], mob.: 736 525 555 BETANIA Komorní Lhotka (domov pro seniory), tel.: 558 694 267,
[email protected] BETEZDA Komorní Lhotka (domov pro osoby se zdravotním postižením), tel.: 558 694 239,
[email protected] BETHEL Český Těšín (noclehárna, denní centrum, terénní program), tel.: 558 711 633,
[email protected] EBEN-EZER Horní Žukov (domov pro osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutická dílna, chráněné bydlení), tel.: 558 748 008,
[email protected] EDEN Český Těšín (denní stacionář), tel.: 558 746 844,
[email protected] LYDIE Český Těšín (denní stacionář, raná péče), tel.: 558 712 728,
[email protected] RÚT (sociální rehabilitace) - Český Těšín, tel.: 558 736 256,
[email protected] - Třinec, tel.: 558 990 403,
[email protected] - Frýdek-Místek, tel.: 558 639 463,
[email protected] - KAVÁRNA EMPATIE, tel.: 558 432 634,
[email protected] EFFATHA Frýdek – Místek, tel.:558 433 930,
[email protected] TABITA (osobní asistence, odlehčovací služby) - Český Těšín, tel.: 558 713 772,
[email protected] - Třinec, tel.: 558 990 404,
[email protected] - Jablunkov, tel.: 731 625 187,
[email protected] - Karviná, tel.: 737 221 104,
[email protected] Oblast Ostrava, Havířov Lydie Jariabková – vedoucí, tel.: 596 615 937,
[email protected] Bc. Alexandra Fryšová – ekonom oblasti, tel.: 596 633 093,
[email protected] DORKAS Ostrava (tísňová péče), tel.: 596 613 513,
[email protected] ELIM Ostrava (pečovatelská služba), tel.: 596 617 581,
[email protected] MATEŘSKÉ CENTRUM RODINKA Ostrava, tel.: 596 633 093,
[email protected] PEČOVATELSKÁ SLUŽBA Stonava, tel.: 596 420 590,
[email protected] SILOE Ostrava (denní centrum a odlehčovací služba pro seniory s poruchami paměti), tel.: 596 617 581,
[email protected] SALOME Bohumín (denní stacionář, raná péče), tel.: 596 013 434,
[email protected] SOCIÁLNÍ ASISTENCE (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ohroženými sociální exkluzí) - Ostrava, tel.: 596 611 804,
[email protected] - Bohumín, tel.: 596 011 520,
[email protected] STREETWORK Havířov, tel.: 731 428 974,
[email protected] Komunitní centrum pro rodinu a dítě Bohumín KANAAN (nízkoprahové zařízení pro děti a mládež), tel.: 596 011 722,
[email protected] KONTAKT (terénní program), tel.: 596 011 722,
[email protected] Poradenské centrum Ostrava ELPIS (poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání), tel.: 596 615 935,
[email protected] OBČANSKÁ PORADNA, tel.: 596 611 237,
[email protected] Sociální služby pro rodinu Havířov ELPIS (poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání), tel.: 596 812 764,
[email protected] - ELPIS Karviná (poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání), tel.: 596 313 460,
[email protected] INTERVENČNÍ CENTRUM, tel.: 596 611 239,
[email protected] ZAŘÍZENÍ ODBORNÉHO PORADENSTVÍ PRO PÉČI O RODINU A DÍTĚ, tel.: 596 883 305,
[email protected] Sekce Brno Mgr. Jan Valer – vedoucí, tel.: 543 210 691,
[email protected] ELIADA (osobní asistence, odlehčovací služby pro děti a mládež), tel.: 543 210 691,
[email protected] PORADNA RANÉ PÉČE DOREA (raná péče), tel.: 543 212 551,
[email protected] Oblast Diakonické školství Mgr. Dagmar Siudová – vedoucí, tel.: 558 746 618,
[email protected] CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA, STŘEDNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA Český Těšín, tel.: 558 746 618,
[email protected] CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA Krnov, tel.: 554 610 402,
[email protected]
22
Oblast Bruntál, Krnov, Nový Jičín Mgr. Martina Chlápková – vedoucí, tel.: 605 292 990,
[email protected] Veronika Kmentová – ekonom oblasti, tel.: 604 137 337,
[email protected] ARCHA Široká Niva (chráněné bydlení), tel.: 737 270 538,
[email protected] BENJAMÍN Krnov (denní stacionář), tel.: 554 610 402,
[email protected] BETHEL Bruntál, Rýmařov (azylový dům), tel.: 554 719 052,
[email protected] DENNÍ STACIONÁŘ Nový Jičín, tel.: 556 729 122,
[email protected] DOMOV Tichá (denní a týdenní stacionář, domov pro osoby se zdravotním postižením), tel.: 556 858 140,
[email protected] ELPIS Bruntál (poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání), tel.: 595 532 035,
[email protected] CHANA Bruntál (azylový dům pro ženy a matky s dětmi), tel.: 595 178 794,
[email protected] NINIVE Krnov (kavárna a čajovna, mateřské centrum), tel.: 737 226 687,
[email protected] NOE Krnov (podpora samostatného bydlení), tel.: 552 304 006,
[email protected] TIMOTEI Bruntál (dům na půl cesty), tel.: 595 176 770,
[email protected] PORADENSKÉ CENTRUM Krnov (raná péče, odlehčovací služby), tel.: 554 625 900,
[email protected] RODINA RODINĚ aneb nejsme na to sami, mob.: 736 758 972,
[email protected] RÚT (sociální rehabilitace) - Krnov, tel.: 595 534 568,
[email protected] - Bruntál, tel.: 910 806 223,
[email protected] SOCIÁLNÍ ASISTENCE Krnov, Rýmařov (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi), tel.: 736 758 972,
[email protected] EFFATHA - Krnov, tel.: 554 610 402,
[email protected] - Nový Jičín, tel.: 733 142 416,
[email protected]
Oblast Karvinsko Ing. Bc. Milana Bakšová – vedoucí, tel.: 596 325 622,
[email protected] Ivona Pecháčková – ekonom oblasti, tel.: 596 325 621,
[email protected] BETHEL Karviná (azylový dům, sociální rehabilitace, terénní program), tel.: 596 318 208,
[email protected] - NOCLEHÁRNA A DENNÍ CENTRUM Karviná, tel.: 596 325 700,
[email protected] EUNIKA Karviná (denní stacionář, raná péče), tel.: 596 311 815,
[email protected] HANNAH Orlová (azylový dům pro matky s dětmi), tel.: 596 513 207,
[email protected] HOSANA Karviná (domov pro osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny), tel.: 596 349 535,
[email protected] ON LINE Karviná (nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, terénní program), tel.: 596 311 102,
[email protected] SÁRA Petrovice u Karviné (dům pro ženy s dětmi v tísni), tel.: 596 361 703,
[email protected] Poradenské centrum Karviná OBČANSKÁ PORADNA, tel.: 596 325 631,
[email protected] SOCIÁLNÍ ASISTENCE (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi) - Karviná, tel.: 596 323 032,
[email protected] - Orlová, elokované pracoviště, tel.: 596 512 636,
[email protected] Centrum sociálních služeb Karviná POHODA (nízkoprahové zařízení pro děti a mládež), tel.: 596 363 538,
[email protected] KONTAKT (terénní program), tel.: 596 363 538,
[email protected]
Oblast Frýdek-Místek, Třinec Petr Wiselka – vedoucí, tel.: 558 990 413,
[email protected] Bc. Yvona Murasová – ekonom oblasti, mob.: 739 548 858,
[email protected] BETHEL Frýdek-Místek (azylový dům, sociální rehabilitace, terénní program), tel.: 558 638 709,
[email protected] BETHEL Třinec (azylový dům, sociální rehabilitace, terénní program), tel.: 558 334 861,
[email protected] BETHEL Třinec-Kanada (terénní program, noclehárna, soc.rehab.), tel.: 558 990 412,
[email protected] DENNÍ CENTRUM A NOCLEHÁRNA Frýdek-Místek, tel.: 558 640 386,
[email protected] JORDÁN Třinec (středisko pro osoby s duševním onemocněním), tel.: 558 990 410,
[email protected] PODPORA SAMOSTATNÉHO BYDLENÍ - Frýdek-Místek, tel.: 558 433 930,
[email protected] - Ranč Nebory, tel.: 558 329 880,
[email protected] Diakonické centrum EMAUS Třinec AZYLOVÝ DŮM PRO ŽENY, tel.: 558 990 401,
[email protected] ELPIS (poradna pro oběti násilí, týrání a zneužívání), tel.: 558 320 300,
[email protected] SOCIÁLNÍ ASISTENCE (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi) - Třinec, tel.: 558 990 402,
[email protected] - Český Těšín, elokované pracoviště, tel.: 559 990 402,
[email protected] - Frýdek-Místek, elokované pracoviště, tel.: 558 431 546,
[email protected]
www.slezskadiakonie.cz Vydává Slezská diakonie. Vedoucí redaktor: Ing. Bc. Klára Brzobohatá, grafická úprava: Ondřej Czubaj, korektura: Ing. Bc. Klára Brzobohatá a redakční rada. Adresa redakce a administrace: Na Nivách 7, Český Těšín, 737 01, tel.: +420 558 764 333, fax: +420 558 764 301,
[email protected], www.slezskadiakonie.cz. Číslo účtu u KB v Karviné: 23035-791/0100 Vychází čtyřikrát ročně. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury České republiky, registrační číslo MKČR E 12139.
