VELIKONOČNÍ PŘÍLOHA. Radostná zvěst je napsána na kříži

VELIKONOČNÍ PŘÍLOHA Příloha Katolického týdeníku 14/2015

31. března – 6. dubna 2015

Radostná zvěst je napsána na kříži Trapistický mnich a současný farář v Dobříši P. KAREL SATORIA oslovuje věřící svým netuctovým uvažováním o modlitbě a dalších duchovních tématech. I na Velikonoce se v našem rozhovoru dívá pro mnohé z nás nově – a možná o to hlouběji.

který nelze číst jinak než jako konečné a definitivní: kdo vidí Ježíše, vidí Otce. Na kříži se zjevuje Bůh, zjevila se tu Láska. Prázdný hrob nás ubezpečuje, že se to ani na chvíli Bohu nevymklo z rukou, že se na kříži naplnil jeho záměr a Ježíš zjevil, „jak Bůh miluje svět“. Ve velikonočních dnech se všemožné temnoty sešly v Jeruzalémě a opanovaly takřka vše, táhly za jeden provaz. Ježíšovi blízcí i vzdálení, přátelé i nepřátelé, takřka všichni jimi byli zahaleni. Zapomněli, co viděli – a především co on říkal. Viděli, jak se nechal přemoci zlem – a Bůh to dopustil. Nejen že ten, o kterém věřili, že je Boží Syn, byl pověšen na kříž – jaká potupa, ale poslední slovo mělo ještě kopí, které mu probodlo srdce. Čekali, že Bůh přece jen zasáhne, že se něco stane. A nestalo se vůbec nic… A závěr? Někteří církevní otcové spatřili právě v tomto tragickém finále, v Ježíšově probodnutém srdci, zrod církve, novou epochu, nový režim milosti.

Jak přemýšlíte o velikonočních tématech? Čím vás oslovují zejména? Pro mě jsou Velikonoce koncentrátem Ježíšova učení: myšlení Boží je na míle vzdáleno lidskému uvažování. Možná jsem tomuto učení přece jenom trochu podlehl, a proto vnímám jako velikonoční radost i Velký pátek. Je to už hodně let, co jsem jako mladý kaplan v Letovicích měl na starosti farnost na Rozhraní a v ní kostel Povýšení svatého Kříže. Vidím to dnes jako osobní prorocké znamení, že se mi Kříž stane celoživotním velkým tématem, přímo jakousi šifrou Boží Lásky ke mně. Později, už jako faráře, mě na Velký pátek přišel navštívit nějaký Němec, evangelík. Byl mírně pod parou a velmi srdečně a radostně mi přál krásné Velikonoce. Byl jsem trochu pohoršený a dal možná i trochu najevo, že právě na Velký pátek, kdy chceme být s Ježíšem v jeho velké a hrozivé hodině onoho spiknutí zla, on bujaře slaví. Byli jsme zachráněni, spaseni, opakoval. Já ale byl ochoten otevřít se radosti až po Vzkříšení. Nyní, po spoustě let a desítkách oslav Velikonoc, stále více rozumím jeho velkopáteční radosti. Klíčem k jejímu pochopení je totiž kříž.

Co to znamená? Režim společného života Boha a člověka. Je charakteristický slovem zdarma. Takto si rozdělíme role: ty, dítě, budeš chtít, a já, otec, ti to dám. Právě v tom je podstata milosti. Nic si nechtěj zasloužit, jen řekni, a dostaneš. Jen si uvědom, koho žádáš, a tvá přání ať tomu odpovídají. Ať nejsou malá… To mi dá pochopit kříž. Aby mi Bůh dal sebe, nejen že nečeká moji zásluhu, ale překážkou není ani mé odmítavé zlo. Zde vidím, nad čím zůstává rozum stát: jak se „tam, kde se rozmnožil hřích, v míře daleko větší rozmnožila milost“. Na kříži je to vyhnáno do extrému. Díky němu vím, co je láska, která vydrží všechno a nepřestává, ale roste, a to i tváří v tvář děsivému odmítnutí, které se ji pokouší zabít. Člověk by ještě jakžtakž chápal, že díky obrovské velkorysosti nejsou potrestáni viníci, ale aby se to stalo onou „šťastnou vinou“? Bůh onu hrůzu, kterou člověk dopustil, proměnil v ještě větší obdarování. Opravdu, jako apoštol Pavel už nechci skoro o ničem jiném uvažovat než o Ježíši, svém ukřižovaném Bohu.

Už to není ono spiknutí zla? Je, stále ano, ale nejen. Vzkříšení čím dál víc považuji za potvrzení nečekané a skandální pravdy kříže. Stará smlouva nám dává číst: Proklet, kdo visí na dřevě, neboli: ocitneš-li se na kříži, je to znamení, že se tě Bůh zřekl. Prázdný hrob, vzkříšení je Božím vstupem,

Proč? Protože právě kříž a Ježíš visící na něm mi dává šanci poznat Boží lásku – takovou, jaká je ve své nepředstavitelnosti. Dřív jsem si myslel, že k pohledu na kříž patří především soucit a prožívání Ježíšova utrpení, a snažil jsem se to v sobě dohledat.

Vladimír Komárek: První zastavení

/

To je pochopitelné: Kristus přece byl člověk. Ano, a jako člověk prožíval nepředstavitelnou hrůzu bolesti, samoty a opuštěnosti… Když se dnes dívám na kříž, neignoruju tohle vše, ale nemohu se ubránit hlubokému pocitu radosti, že se to vše stalo. Vím, že to může znít troufale, ale jsem přesvědčen, že se tím strefuji do Božího záměru. Že je to tajemná a nesmírná radost, radost odjinud, která má z kříže na člověka padnout. A jsem přesvědčen, že právě takto to Bůh chce – že netouží, abychom se dojímali, nýbrž abychom se nechali přesvědčit o tom, jak jsme milováni. Na Slovácku, kde jsem několik let působil, mají takové úsloví: „Co nevyhladíš, to nevyvadíš.“ V překladu do obecné češtiny to znamená: „Co neuděláš po dobrém, nepůjde ani po zlém.“ Té větě rozumím jako vyloženě evangelijní, právě taková je božská pedagogika. Bůh mě chce přesvědčit právě tím neustálým hlazením, investicí lásky a nešetří s ní. Nechce mě dojmout ani zlomit či vydírat svým utrpením. On respektuje své stvoření a ví, že mne stvořil z lásky a pro lásku a nic jiného mnou nepohne.

Velikonoční příloha

otci mohl syn vidět své selhání, ostudu, kterou udělal, ale jeho otec tohle nechtěl, ani slovem nepřipomenul, co syn způsobil. Otec chtěl jediné, aby syn pocítil jeho láskyplné obětí. Právě tak to chce kříž: abych nepřehlédl, že člověk, za kterým Bůh přichází a který svého Boha křižuje, tedy člověk odmítající, není hlavním tématem. Kříž mi sděluje, jak obrovskou mám v Božích očích cenu. V tohle mám uvěřit! Základní božský pedagogický mechanismus chce v člověku probudit touhu být tím, kým být může, ujmout se dědictví, vyrůst v krásu, jež je mu vlastní. Jako svůj obraz mne zamýšlí. Mám velmi rád překlad Bible od André Chouraquiho, významného

Obraz kříže ale může ono hlazení dost úspěšně zatmívat. Když vidím kříž, spatřuji jako první právě utrpení. Určitě ano, ale nezastavujme se u toho, pokračujme dál. Utrpení není hlavním tématem kříže. Co tedy? Hlavním tématem kříže je totální vydání se, Boží služebnost neboli nekonečná Boží láska. Hledíme na toho, kterého jsme my lidé zabili a odmítli. A tento pohled, když se budeme opravdu dobře dívat, se nám stane způsobem, jenž nám umožní pochopit lásku. Neustále se mi vrací téma návratu ztraceného syna. Tváří tvář

znalce Písma, který text nejen překládal, ale rozhodl se vrátit Písmo ze západního exilu k jeho původním kořenům. Biblický text v podstatě rekonstruoval a navrátil k jeho původní síle. Tzv. Chouraquiho Bibli si dnes můžeme ve francouzštině či angličtině přečíst s velkým užitkem. Už v prvních kapitolách se Boží tvoření líčí jako něco, co Boha opravdu něco stojí. Tady není zachycen Bůh ve svém majestátu, který řekne, ať se něco stane, a stane se tak. Chouraquiho Bůh je spíš řemeslník, který z nicoty tvoří svět, odvádí velmi namáhavou práci a křičí nadšením nad každým dnem. A dny směřují ke dni šestému. Vše připravuje na vstup člověka.

Satoria, Jančařík, Komárek Ve Velikonoční příloze KT se sešla trojice autorů – dva kněží a jeden výtvarník Rozhovor vedeme s dobřížským farářem P. Karlem Satoriou (1953). Po Sametové revoluci se Satoria stal generálním vikářem brněnské diecéze, po dvou letech však odešel do francouzského trapistického kláštera Sept Fons. Po návratu vedl výstavbu kláštera Nový Dvůr, působil ve farnosti Kostelní Myslová a nyní Dobříš. Satoriova kniha rozhovorů s Marekm Váchou Život je sacra zajímavej vyhrála anketu KT Dobrá kniha roku. V současné době připravuje Satoria další knihu. Autor textu v druhé části přílohy P. Zdeněk Jančařík (1965) je vikářem pražské salesiánské provincie. Studoval v Praze a v Římě, deset let byl šéfredaktorem nakladatelství Portál. P. Jančařík je členem redakční rady Perspektiv, překládá z němčiny, italštiny a angličtiny. Obrazový doprovod přílohy obstaral svou křížovou cestou výtvarník Vladimír Komárek (1928–2002). Komárek ilustroval řadu klasických děl české literatury, proslul nejen jako autor lyrických expresivních obrazů, ale také jako populární vypravěč. Jeho křížová cesta, z níž vybíráme ilustrace, je instalována v barokním kostele sv. Petra a Pavla v Konecchlumí na Jičínsku. Originální desky jsou skoro dva metry vyso(pal) ké a necelý metr široké.

A sedmý den? Naše „ochočené“ překlady řeknou: „…a sedmý den Bůh odpočinul po své práci.“ Chouraqui ale Boha nechává „padnout únavou“! To je veliký rozdíl. A já právě toto cítím jako hlavní sdělení: člověče, abys byl, Boha něco stojí. A že to není žádná romantizující stylizace, dokazuje právě kříž. Aby byl člověk zachráněn pro Boží velikost, Bůh se zcela vydává, už jen nepadá únavou, ale je přibit na kříž. Tuhle zprávu čtu z kříže. Velikonoce jsou radostnou zvěstí o tom, kým jsem. Rád čtu texty o vzkříšení, ale pořád mě vracejí k myšlence, že vzkříšení je především potvrzením toho, v co lidé už vlastně ani nevěřili: že kříž je Boží moudrost ve službě člověku. Bůh opravdu myslí jinak a člověk mu to někdy vyčítá. I Ježíšovi toho mnoho vyčítali. Říkali mu: Nechoď do Jeruzaléma, chtějí tě tam zabít. A on šel. Nechal se posadit na osla a mnozí si mysleli, že se přece jen dočkají triumfu. Jeruzalém byl plný Židů, stačilo udělat několik znamení, nasytit zástup, a už by ho provolali králem. Měli s tím zkušenost. A zase bylo všechno jinak… Osobně věřím, že Petrovo zapření nevycházelo jen ze strachu – on byl lidsky zklamaný, cítil se podvedený tím, kvůli němuž vše opustil. Sice udělal znamení, ale to udělali egyptští čarodějové také. V linii zaváhání a pochyb vidím stát i Jana Křtitele: Skutečně jsi to ty, ten s těmi prostitutkami, celníky a pohany? U Petra pak slyším jeho pláč ze zoufalství. Vsadil všechno na jednu kartu a najednou to vypadalo, že prohrál. Ano, všechno jsme opustili, protože jsme mu uvěřili… Petr si neuvědomoval, že Ježíš přináší nové vidění a slyšení. Že pevnou součástí jeho učení je: myšlení Boží je jiné, nastává nová epocha a já vás do ní uvádím – a to jinak,

Poznejte s Kamzíkem švýcarský Matterhorn!

klouby • vazy • šlachy

JA

R

Hr

u

a jt

ne

es

jk r á

Kamzí ke

m a u ž i j te s i j e d i n e č n o u a t m o s f

s n ějš í ho v rc holu š v ýc a r s k

é r u lét

ýc h A

NÍ SOUT

a

l p!

Jediný v ČR se zesílenou dávkou čistého kolagenu NC I® a NC II® a vitaminem C Vitamin C je důležitý pro správnou tvorbu kolagenu v kloubních chrupavkách.

S Kamzíkem vyhrává KAŽDÝ! Kamzik Jarni soutez INZ CZ 204x90 Katolicky_01.indd 1

ĚŽ

10

od

Kč 8ka9 3 lí s p 60 e

Kúra na

2 měsíc

Doplněk stravy

Soutěž platí od 15. 3. do 30. 6. 2015 Více na www.cemiokamzik.cz/jarnisoutez

23. 3. 2015 16:08:09

/


Kdo ještě nešel, určitě půjde. Kdo šel, určitě půjde znovu. Tahle cesta čeká na každého z nás…

PROSTOR

KVALITNÍ KNIHY K NIHY SE OBEJDOU OB I BEZ ČTENÁŘŮ

než si představujete. Tato linie Boží moudrosti, která je hloupostí v lidském myšlení, trvá do samého konce, do vzkříšení. Proč Bůh otec nevzkřísil svého syna za pět minut, za hodinu? A veřejně. Ano, přede všemi a rovnou na kříži. Pak by nikdo neříkal, že je to podvod. A ti vojáci, kteří měli hlídat hrob s mrtvolou – jak ostražití byli při hlídání mrtvého? Stále to samé: vše připravuje člověka na nový čas, kdy si všechnu svou moudrost o životě může strčit za klobouk. Bůh nám řekl: vlastním uvažováním, člověče, nic nepochopíš. K čemu tě Kristus zve, ti nikdy nebude vycházet v kalkulu tohoto světa správně. Jeho životní instrukce ti nikdy nebude „účetně“ sedět – někdy se z toho třeba zaraduješ, ale často tě bude pohoršovat, že od tebe Bůh nechce nic víc, než aby ses opravdu nechal obdarovat. A kde jinde lépe pochopit, že všechno je jinak, než na kříži? Pro mě je radostná zvěst napsaná právě na něm. Tam si ji čtu, odtud pramení má radost. Lidi kolem Ježíše to ve chvíli jeho ukřižování asi nemohli takhle vidět. Dar Ducha jistě sehrává klíčovou roli… Já dnes vnímám Velikonoce jako svátek povýšení kříže. Vidím v tom i cestu ke svobodě. Jestliže se člověk naučí číst smysl života z kříže, je už vysvo-

bozen. Vysvobozen z otroctví výkonu a zásluh. Takhle si nás Bůh vede: dívej se na kříž, a pochopíš život. Možná potřebujeme pár životních proher, abychom to mohli chápat. Možná ano, ale já sám jsem šťastný člověk, nevím, co přijde dál, ale zatím jsem nebyl nijak zásadně zkoušen, jsem obsluhován na stříbrné míse. Pochopení kříže člověk nemusí jít naproti vlastním utrpením ani postojem či poznáním, stačí ochota nechat se Bohem obsloužit. Otevřít se jeho radosti. Přijmout pravdu kříže, že všechno je zadarmo – právě tudy vede cesta k pochopení všeho. Musíme se vzdát jakéhokoli pokusu něco si zasloužit. Konáme-li dobro, pak ne proto, abychom si cokoli vysloužili. Osobně to dělám, neboť mám jakousi radostnou chuť alespoň někdy napodobit toho, který je mi vším. Do svých skutků ale nevkládám ani nejmenší naději, že bych skrze ně měl cosi získat. Právě o tom mluví kříž: můžeš udělat tu největší hrůzu proti mně, ale když budeš ochoten chápat, najdeš mě vždy milujícího. Dalo by se říct, že pro vás je v křížové cestě ukřižování tím konečným zastavením. Znáte Gibsonovo Umučení Krista? Je

to dobrý film, ale nejde o zfilmované evangelium, jeho základem je spíš vidění Kateřiny Emmerichové. Právě při sledování tohoto snímku mě napadla zmíněná slova o spiknutí zla. Na plátně je dobře vidět, jak si všechno myslitelné zlo dalo v posledních chvílích života Ježíše Krista dostaveníčko, sešlo se tam – a stejně vůbec nic nezmohlo. Nemělo poslední slovo. My rádi dodáme: A stejně byl Ježíš vzkříšen. Když to takto vyslovíme, trochu tu sílu oslabíme. Měli bychom spíš dodat: A stejně všechno zlo na Boží lásce vůbec nic nezměnilo! Tohle já potřebuju stále slyšet, protože umím být i zlý. Nemůžeme si tedy nic vysloužit. Můžeme se, jak jsem řekl, trochu stylizovat do pozice malého děcka, které je schopno dělat spoustu radosti svým rodičům, a přitom si nic z lásky rodičů nezasluhuje. Neztraťme se z tohoto myšlení, bez něho bychom byli ctitelé jiného božstva. Nebojme se vlastních nedotažeností, omylů a marných pokusů, nepřeceňujme své zásluhy. V nich to není. Vše je mi dáno od Otce. A když někdy budeme mít strach ze své ubohosti, podívejme se na kříž. Co horšího se mohlo stát než odmítnutí a prokletí Boží lásky? A stejně se na ní nic nezměnilo. Tohle vědomí nám stačí. To je ona spásná ALEŠ PALÁN Víra.

Vladimír Komárek: Třetí zastavení

11

12

/


VÉRITÉ

e-mail: [email protected]; tel.: 222 324 617 Kladenská 21, 160 00 Praha 6

MEDICA PUBLISHING V Zahrádkách 146, 251 01 Čestlice, e-mail: [email protected], tel.: 272 680 919

Pouť „NETRADIČNĚ DO SVATÉ ZEMĚ“ (Izrael a Jordánsko) v r. 2016 (Pouť je radostná a důležitá pro získání ochrany zejména v následujících kritických letech.) Po úspěšných poutích „NETRADIČNĚ DO SVATÉ ZEMĚ“ vyhlašuje VÉRITÉ další pouť ve dnech: 9. až 20. 3. 2016 (přihlášky do 10. 10. 2015) Velmi vás prosíme, přihlaste se ihned, i třeba nezávazně, protože při jedné cestě jsme v listopadu nemohli sehnat letenky a museli jsme změnit termín. Plán poutě je na internetu (www.verite.cz, sekce: Cestovní cestovní kancelář, Pouťě do Izraele). Bude navštíveno 51 biblických míst v Izraeli a Jordánsku; hlavně pravých, několik míst nově objevených a i neznámých organizátorům tradičních poutí. Na každém místě budou sděleny stručné historické informace a důvody pro pravost místa. Pro zvýšení duchovního účinku jsou na 31 místech uvedeny zvukové nahrávky o příslušné události. Na některých místech je používána speciální vysílačka a rádia. Cena této 12denní poutě, včetně všech doplatků a plné penze je 19 800 Kč + 290 € + 40 € (vízum), přičemž zájezd má vyšší hodnotu (36 000 Kč). Program a přihlášku pošleme poštou, e-mailem, nebo využijte info web: www.verite.cz.

UNIKÁTNÍ POUŤ NA KYPR A DO TURECKA (Efez, Istambul) (Po stopách Ježíše Krista a Panny Marie) Centrum VÉRITÉ vyhlašuje po první úspěšné pouti další pouť na Kypr a do Turecka ve dnech 19.–27. 4. 2016 (koncem roku 2015 může být termín mírně změněn v závislosti na letovém řádu). Náplň pouti je na internetu: www.verite.cz. Cena pouti je 19 800 Kč + 270 €. Přihlášky: nezávazně ihned (je to potřebné pro zamluvení letenek), závazně do 31. 10. 2015.

Upečte si

DOMÁCÍ CHLEBA!

Cena: 199 Kč Počet stran: 120

VYJDE V DUBNU 2015

www.medicapublishing.cz

NOVINKA Jiří Brauner – Kartuziánské nakl. vydalo 2. vydání SETKÁNÍ V KŘÍŽOVÉ CHODBĚ autora Evžena Mikolajka. CK Celetná 3, Praha 1, tel.: 222 324 526, 224 810 833, [email protected] POUŤ DO TURÍNA 29. 5. - 2. 6. 2015 PADOVA – JEZERO GARDA – MILÁN – TURÍN Rádi zašleme podrobný program. Těšíme se na cestu s Vámi! Alžběta Němcová

NAKLADATELSTVÍ KNIHKUPECTVÍ

Úvodní slovo: Mons. Josef Hrdlička, slovo závěrem: Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický. Kniha pojednává velmi osobním, až mystickým způsobem o prožití křížové cesty. Velikost A6, 92 stran, cena 95 Kč

VĚŽNÍ HODINY Elektrické pohony zvonů Displej pro zobrazení čísla písně

Od téhož autora nabízíme nové vydání MODLITBA RODIN NENÍ ŽÁDNÁ VĚDA. Velikost A6, 92 stran, cena 95 Kč

Poradíme a navrhneme řešení. Technická prohlídka zdarma.

Více na:

ELEKON, s. r. o. Brněnská 411/15, 682 01 Vyškov tel.: 517 302 000 [email protected]

www.kartuzian.cz

PARTNER CESTY 121

Tradiční výrobce věžních hodin.

Jungmannovo nám. 18, 110 00 Praha 1, Tel.: 224 818 757, [email protected], on-line knihkupectví: www.paulinky.cz

www.mobatime.cz

Tvůj křest Dárková kniha ke křtu dítěte. Stručně a přehledně shrnuje celou liturgii svátosti křtu a poskytuje prostor k nalepení fotografií a k záznamu osobních údajů. Dítě se může o několik let později vrátit k této důležité události, kterou mu rodiče (nebo prarodiče či kmotři) pečlivě zaznamenali. Váz., 48 str., barevné ilustrace, 149 Kč

Jacques Philippe Dotknout se Boha Modlitba jako rozběh v lásce Pouze z modlitby se mohou zrodit všechny ostatní obnovy, uzdravení, hluboké a plodné proměny naší společnosti, které si tolik přejeme. Brož., 224 str., 198 Kč

Penzion KLÍDEK Rodinný penzion v pohádkovém kraji B. Němcové ve východních Čechách NABÍZÍ ubytování v apartmánech s vybaveným kuch. koutem možnost zajištění polopenze i plné penze vhodné pro rodinné oslavy, svatby pro rodiny i farní společenství výlety – Ratibořice, přehrada Rozkoš, ZOO Dvůr Králové, Braunův betlém v Kuksu, mariánské poutní místo Rokole s originální svatyňkou v Čechách, roubený kostel Slavoňov

www.penzion-klidek.cz e-mail: [email protected], mobil: 775 792 302, telefon: 498 100 573, 498 100 574

Štěrboholská 44/1307, 102 00 Praha 10 tel./fax: 271 961 380, [email protected], 20 % sleva – nákup v expedičním skladu, 15 % sleva – www.ivysehrad.cz

Připravili jsme pro Vás tyto poutní cesty a těšíme se na setkání s Vámi. La Salette a Lurdy 7. 6. – 14. 6. 2015 9. 7. – 17. 7. 2015 6. 9. – 13. 9. 2015 10. 10. – 18. 10. 2015

8 890 Kč 9 490 Kč 8 890 Kč 9 490 Kč

Medžugorie 31. 5. – 6. 6. 30. 8. – 5. 9. 27. 9. – 3. 10. 2015 cena u všech 2 650Kč Bližší informace na www.ck-kucera.cz, [email protected], +420 777 212 175. Těšíme se na setkání s Vámi. Váš Aleš Kučera

Helena Soukupová Svatá Anežka Česká Život a legenda Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled na Anežčin život, dílo, spiritualitu a na její „druhý život“ v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Příběh přemyslovské princezny, vyznavačky františkánské chudoby, zakladatelky a milosrdné paní se propojuje s pohnutou historií Anežčina kláštera Na Františku. Unikátní obrazový doprovod. Váz., 480 str., 498 Kč

/ 13


Tiší svědkové Ježíšovy lásky Co my jsme vystavěli, ty jemně ničíš nám, abychom znovu nebe zřeli. Proto si nestýskám. Joseph von Eichendorff, překlad Vratislav J. Slezák Vždycky když si připravuji velikonoční kázání, jde to na jedné straně samo, na druhé straně mi docházejí slova. Příběh o slavnostním vstupu Pána Ježíše do Jeruzaléma, o zpěvu Hosana Synu Davidovu, kterým ho vítaly zástupy, o jeho povzdechu na Olivetské hoře, na místech, kde dnes stojí kostel Dominus flevit (Pán plakal), o jeho krvavé modlitbě v Getsemanské zahradě, o soudu před veleradou, křížové cestě, ukřižování a smrti na kříži – ta vyprávění slyšíme jako celek jen jednou za rok. A snad proto v nich stále znovu nalézáme narativní sílu. Ten příběh lze poměrně snadno vylíčit a vytáhnout z něj důležité situace, při nichž došlo „na lámání chleba“. Jako lineární vyprávění je tato historie docela snadno „přenositelná“. Ale vzkříšení, zmrtvýchvstání? Jak tuto událost uchopit, co o ní říci?

Tiší svědkové „Smrt nelze vyprávět,“ říká ve svém posledním svazku Kniha proti smrti, který nedávno vyšel v Německu, židovský myslitel Elias Canetti. Jako spisovatel, který si předsevzal, že svým psaním bude po celý život bojovat proti smrti, že – metaforicky řečeno – smrt „pokoří“ a že jí „zlomí bodec“, tvrdohlavě tvrdil, že o posmrtném životě nelze nic říci, protože o něm nic nevíme. Podobně to vyjadřuje Joseph Ratzinger ve slavném Úvodu do křesťanství, když medituje o článku víry Vstoupil do pekel: „Tato věta prý znamená jen to, že Ježíš vstoupil do šeolu, to znamená, že zemřel. Jistě by to tak mohlo být zcela správně. Zůstává ale otázka, jestli se tím věc stala jednodušší a méně tajemnou. Já se domnívám, že se teprve nyní skutečně otevírá problém, co to smrt vlastně je a co se děje, když někdo zemře, tedy když vstoupí do údělu smrti. Všichni si musíme přiznat, že stojíme před touto otázkou v rozpacích. Nikdo to doopravdy neví, protože my všichni žijeme ‚na tomto břehu‘.“ Co víme o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání? O onom nevýslovném okamžiku, ve kterém byl i Ježíš Kristus sám, byť se na něj dívaly oči živých lidí, svědků jeho posledního zápasu? Primárním svědectvím o Ježíšově smrti na kříži jsou čtyři evangelia, která pokaždé z jiného úhlu vyprávějí o Ježíšově odsouzení „pod Ponciem Pilátem“; o Ježíšově ukřižování na kopci zvaném „Lebka“, o jeho posledních slovech a o jeho smrti. Evangelia se v podání posledních okamžiků Ježíšova života v drobných detailech liší, Matouš a Marek vyprávějí například o Ježíšově zvolání „Eloi, Eloi, lemma sabachtani“, přičemž tato slova u Lukáše a Jana chybějí. U evangelisty Jana slyšíme Ježíše promlouvat k učedníku Janovi a k Ježíšově matce, zatímco u ostatních evangelistů není o těchto výrocích žádná zmínka. Takových příkladů odlišností jednotlivých evangelií bychom našli docela dost. Matouš a Jan ovšem mají ve svém líčení jednu drobnost, kterou u ostatních evangelistů nenajdeme: zmínku o nápisu, kterým Pilát Pontský tajemně předznamenal a zároveň vyložil význam Ježíšova života a smrti. Nad hlavou ukřižovaného se připevňovala tabulka s udáním jeho provinění, „damnatio“.

Vladimír Komárek: Šesté zastavení

14 /


Podle římského práva musely být úředně zaznamenány tři údaje: jméno zločince, jeho původ a jeho provinění. Poněvadž se v Palestině v Ježíšově době mluvilo více jazyky a Pilát dbal na to, aby nápisu na tabulce rozuměli všichni, nechal jej napsat aramejsky, latinsky a řecky. Janův evangelijní text zní doslova takto: „Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: Ježíš Nazaretský, židovský král. Tento nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky“ (Jan 19,19–20). Židům se to nelíbilo a namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚On tvrdil: Jsem židovský král.‘“ Pilát jim však oponoval: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

Titulus Christi Když jsem studoval po tři roky v Římě, byla jednou z mých nejoblíbenějších zastávek bazilika Santa Croce in Gerusalemme (Svatý Kříž Jeruzalémský), která mimochodem je titulárním kostelem kardinála Vlka. Nachází se zhruba kilometr od Lateránské baziliky těsně u aureliánských hradeb, jejichž fragmenty obepínají antický Řím. Kostel byl vystavěn císařovnou svatou Helenou, „první archeoložkou“, matkou císaře Konstantina I., jako palácová kaple v rezidenci, kterou pro ni nechal vnuk postavit. Později byla několikrát přebudována. Podle různých podání nalezla svatá Helena při své výpravě k Božímu hrobu do Jeruzaléma roku 326 ostatky svatého kříže a nápis, který je tradičně nazýván Titulus Christi nebo Titulus damnationis. Konstantinova matka měla při hledání štěstí, protože na místě, kde byl Ježíš ukřižován, postavili Římané malý chrám bohyni Artemidě a tím paradoxně napomohli budoucím badatelům. Tři století od Ježíšovy smrti navíc nebyla tak dlouhá doba, aby se informace o místě ukřižování nepředala ústním podáním. Helena měla štěstí také v tom, že pod chrámem nalezla šachtu nebo studnici, v níž byly uchovány ostatky křížů, hřeby po ukřižování a také tabulka, o níž je řeč. Helena nechala tabulku rozřezat na čtyři díly, z nichž jeden poslala svému vnukovi do Konstantinopole, další dva věnovala dvěma nejdůležitějším církevním patriarchům té doby a vše ostatní (ostatky křížů, hřebů, obrovské množství zeminy a Titulus) nechala na lodích odvézt do Říma. Moje pravidelné zastávky v bazilice mířily vždycky přímo k nápisu z kříže. Je to nenápadná tabulka zhruba 25 × 35 centimetrů a bohužel je kolem ní také

Kostel v Konecchlumí

Vladimír Komárek: Deváté zastavení

/ 15


několik pochybných relikvií, nad jejichž pravostí se lze jen pousmát. O titulu jsem četl několik knih, jež napsali archeologové a paleografové, kteří jej zkoumali ze všech stran, a lze tak tvrdit, že jeho pravost je velmi věrohodná.

Páté evangelium Skoro každou druhou neděli celebruji mši svatou v italštině v centru Prahy v neoklasicistním kostele svatého Kříže, který byl mezi válkami opuštěn a měl být zbourán. Salesiáni ho dostali do správy v roce 1938, aby mohli snáze propagovat salesiánské dílo ve městě, kde teprve začínali, a nikdo je tehdy ani v církvi, ani v širší společnosti moc neznal. Každý druhý týden se tak mohu setkávat s fascinujícím svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání, s Turínským plátnem, jemuž se také říká „páté evangelium“. Replika negativu fotografie plátna je téměř v původní velikosti zasazena do zdi uprostřed kostela v důstojném rámu, navíc Ježíšova prosvětlená tvář z plátna vévodí prostoru nad svatostánkem. Mám tak jedinečnou možnost přemýšlet o této vzácné relikvii a při kázání se k ní často vracím. Z praktického hlediska je téměř nemožné, aby se taková relikvie dochovala do dnešní doby, když navíc bezpečně doložená historie plátna začíná až listinou Godefroye I., seignerura de Charny (Champagne), který plátno daroval po roce 1353 klášteru kanovníků ve francouzském Lirey. Později koupili plátno vévodové ze Savojska a uchovávali je v zámecké kapli v Chambéry. Roku 1578 se plátno dostalo do Turína. Vědecký zájem o plátno vzbudil první fotografický snímek, který na samém konci 19. století exponoval Secondo Pia, právník a starosta města Asti. Překvapivě vyšlo najevo, že nepříliš jasně viditelná postava na plátně (patrné jsou především velké skvrny na propálených místech po celém obvodu plátna) je negativ, z něhož teprve fotografie učinila mnohem jasnější pozitiv. Z negativu plátna se však vymykají stopy krve, které se jeví jako světlé, což naznačuje, že nevznikly stejným způsobem jako zbývající obraz. Celý obraz na plátně představuje neoblečené tělo jednak zpředu a jednak zezadu. Jednotlivé obrazy jsou umístěny vedle sebe, jako by někdo položil mrtvého na záda na dolní polovinu lněného plátna a pak mu přetáhl druhou polovinu přes hlavu, aby zakryl přední stranu. Plátno v posledním půlstoletí zkoumali přední vědci z celého světa – a znovu, jako u nápisu z římské baziliky, jedni pochybují, druzí věří v jeho pravost.

Interiér kostela v Konecchlumí

Vladimír Komárek: Dvanácté zastavení

16 /


Pro mě zůstávají tyto předměty fascinujícími mlčenlivými svědky Ježíšových posledních okamžiků a snad i prvních chvil po vzkříšení. Existují další takoví tiší svědkové: Ježíšova rouška z Ovieda, tunika v Trevíru, Linteum Domini (Zástěra Páně) v Cáchách. Titulus Christi a Turínské plátno pro mě však zůstávají svědky prvního řádu.

Silná jako smrt je láska Prvním pocitem při takových objevech „tichých svědků“ by mohlo být: Když máme takové důkazy, proč v ně neuvěří víc lidí? Proč se před tabulkou z kříže nebo před Turínským plátnem neobrací zástupy pohanů? K víře v Boha, v Ježíše Krista totiž nestačí „důkazy“, „znamení“, „zázraky“ – v tomto smyslu je víra nepředatelná a nekomunikovatelná. K uvěření totiž nestačí jen „ratio“, rozumové pochopení, uchopení reality prostřednictvím slov a logických pák. Každý víme z běžných rozhovorů s lidmi, jak těžké je vystoupit ze svého argumentačního zázemí a otevřít se druhému v naslouchání, které by jej přijalo i s jeho argumenty. A my kněží to víme možná ještě lépe, protože jsme se stali takříkajíc „Ježíšovými profesionály“. Jelikož máme víru „v popisu práce“, je velmi těžké ji předávat mluvením a kázáním. Ne že by mluvení a kázání byla k ničemu, k evangelizaci a pastoraci je však zapotřebí ještě něčeho navíc, jakési nadhodnoty – a skoro se bojím to slovo říct, lásky. „Studia di farti amare,“ říkal Don Bosco, „usiluj o to, aby tě druzí měli rádi.“ Pastorační láska o sobě dává vědět druhým, lidé, mladí, staří, věřící, nevěřící, ale především ti na okraji, utlačovaní a bezejmenní, už nejsou klienty nebo „cílovými skupinami“, „objekty“ naší pastorace, ale těmi, s nimiž sdílíme zvěst o vykoupení, o vzkříšení. Byl jsem vykoupen a chci, abys byl také. Abys pochopil, že Ježíš se vydal za mě i za tebe a chce s tebou sdílet svou lásku. Slova Starého zákona, která se zdají být jen krásným snem (Ratzinger), „silná jako smrt je láska“ (Pís 8,6), jsou pravdivá v tom smyslu, že vyjadřují základní paradox naší lidské existence: láska vyžaduje nekonečnost, nezničitelnost, je jakýmsi voláním po nekonečnu. Ve skutečnosti je ale zároveň vtažena do říše smrti, do její samoty a ničivé moci. Teprve zde můžeme pochopit, co znamená „zmrtvýchvstání“. Síla lásky je mocnější než smrt. P. ZDENĚK JANČAŘÍK SDB

Do Konecchlumí láká Komárkova křížová cesta.

Vladimír Komárek: Čtrnácté zastavení

VELIKONOČNÍ PŘÍLOHA. Radostná zvěst je napsána na kříži

Recommend Documents