Velikonoce Ve slavení velikonoc můžeme pozorovat prolínání dvou tradic – křesťanské svátky vykoupení a pohanské svátky jara. Velikonoční zvyky související s přicházejícím jarem jsou velmi staré a po mnohá staletí žily s křesťanským slavením v bezproblémové symbióze. Slavení pohanských svátků jara brzo ztratily svůj pohanský podtext a symbolům byla dána nová křesťanská náplň. Je zde určitá podobnost mezi zmrtvýchvstáním Krista a jarní obnovou přírody. Velikonoce jsou první křesťanské svátky - od 2. století existují svědectví o slavení Kristovy smrti a vzkříšení v jediné slavnosti. Vánoce se začaly slavit až později. Od 4.století je slavnost rozšířena na více dní. Dnes katoličtí křesťané slaví tzv. velikonoční třídenní. Zelený čtvrtek je oslavou poslední večeře Ježíše s apoštoly. Byla to zároveň židovská oslava svátku Pascha, kdy se jedlo maso z beránka (proto je symbolem velikonoc) a salát ze zelených bylin. Snad proto se čtvrtku říká zelený. Na Velký pátek si připomínáme, že Ježíš zemřel na kříži za hříchy lidí. Bílá sobota je připomínkou dne, kdy Ježíš ležel v hrobě. V noci ze soboty na neděli (to je ta „veliká noc“ – velikonoce) slavíme Ježíšovo vzkříšení. Při této slavnosti jsou často křtěni dospělí a starší děti – při křtu mají na sobě bílé roucho, nebo alespoň křestní roušku. Proto se sobotě říká bílá. Neděle je největší slavnost v církevním roce – Ježíš překonal smrt a také my a naši zemřelí máme naději, že se nejen společně sejdeme ve smrti, ale že na konci časů všichni vstaneme z mrtvých jako Ježíš Kristus. S velikonocemi se pojí několik symbolů, např. vejce - je symbol života a jeho předávání. Vejce znamenalo plodnost a zdraví. Lidé odedávna věděli, že prostřednictvím oplodněného vajíčka se předává život. Plodivé síly ve vejci vytvářejí novou živou bytost. Těmto plodivým silám se připisovala také moc učinit někoho zdravým, plodným, šťastným a krásným. Pro křesťany se vejce stalo symbolem zmrtvýchvstalého Krista; mládě narozené z vejce připomíná Krista vycházejícího z hrobu. Ve středověku sloužila vejce také ke splácení nájmu, jedním z termínů plateb byly i Velikonoce. Malování vajec je velmi úzce spojené se symbolikou barev, i když v praxi jde především o umělecký vkus a krásno. Obecně můžeme říci, že bílá znamenala vždy radost a slavnostnost; modrá zobrazuje nebesa; červená byla už pro Židy barvou symbolizující Boha, je také symbolem síly, lásky a mladosti; purpur představuje bohatství a královskou moc; fialová pro svůj vznik z modré a červené představuje spojení, vyrovnanou harmonii; zelená je barvou naděje a žlutá symbolem světla a majestátu. Naproti tomu černé chybí světlo, a tak se stala symbolem noci, zmaru a smutku. Proto se na zdobení kraslic nepoužívá.
Zajíc - podle lidové tradice zajíc nikdy nespí. V některých knihách se píše, že zajíc nemá oční víčka a při spánku pouze obrátí pupilu nahoru, jinde se toto vysvětlení popírá a uvádí se jiné: ocitne-li se zajíc v nebezpečí, zůstane na svém místě a přitiskne se k zemi, takže to vypadá jako by spal s otevřenýma očima. Ať už je to tak či onak, pro křesťany se zajíc stal symbolem zmrtvýchvstání: jako "stále bdící" jim připomínal Krista, který přemohl spánek smrti a vystoupil z hrobu do věčného života. Beránek - je jedním z nejstarších a nejčastějších křesťanských symbolů a bývá používán ve více významech. Ve velikonoční symbolice představuje Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. U Židů byl obětovaný beránek součástí velikonoční oslavy vysvobození z egyptského otroctví – Paschy. Ježíš se obětoval – proto je připodobňován k beránkovi a nazýván „velikonoční beránek“. Bývá zobrazován s různými vysvětlujícími znameními. Kříž stojící za beránkem je znamením vítězné smrti; někdy je nahrazen praporem se slovy "Pokoj vám" či "Aleluja", anebo bílou vlajkou s červeným křížem, znamením vítězství nad smrtí.
Mgr. Václav Mikula
Velikonoční svátky a tradice Velikonoční svátky patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara, nového vegetačního období, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí. Pro křesťany jsou Velikonoce především spojovány se vzkříšením Ježíše Krista. Na tyto svátky se křesťané připravují čtyřiceti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest zintezivnili svoji přípravu. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Tyto svátky jara byly slaveny různou formou už u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované svátky se objevují poprvé u Židů. Byly to svátky přesnic (pascha) slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14.dne měsíce nisanu. Svátek pascha (hebrejsky pesah = přejití, ušetření) je oslavou toho, že Hospodin, když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka. Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle. Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku Svatý týden
Květná neděle Neděle, která bezprostředně předchází velikonocím. Oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. V liturgii svátku jsou význačné tři momenty: požehnání ratolestí, jež se odehrává mimo chrám, s průvodem celého společenství; čtení pašijí; slavnost mše svaté. Na tuto neděli se za Jana Pavla II. začal slavit Světový den mládeže.
Sazometná středa Tento den se vymetají saze z příbytků tj. domy se čistí a připravují na svátky.
Zelený čtvrtek Název vzniknul pravděpodobně z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina).
Zvyky na Zelený čtvrtek
Lidé v tento den vstávali velice časně, rodina se pomodlila, omyli se rosou, protože bránila onemocnění šíje a dalším nemocem.
Hospodyně vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odneslo na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy.
Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.
V Orlických horách házeli lidé do studny chleba namazaný medem, aby se v ní držela po celý rok voda.
Odpoledne se nepracovalo. Pekly se jidáše, zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta. Pokud se jedly potřené medem, opět měly být pro zdraví.
Ranní mše se koná pouze v biskupských chrámech. Při této mši se světí svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné).
Při večerní mši naposledy zvoní zvony a pak "odlétají do Říma" až do bílé soboty – po tuto dobu jsou nahrazovány řehtačkami a klapačkami.
Podle tradice, když zazní zvony naposledy, si máte zacinkat penězi, aby se vás držely celý rok. Někde se zvoní paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
V tento den se také koná obřad mytí nohou.
Velký pátek Název byl odvozen od velkého tajemství. Velký pátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů, ...). V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Součástí pobožností bylo také odhalení a uctění svatého kříže.
Zvyky a pověry na Velký pátek
K tomuto dni se pojí mnoho pověr a zvyků. Věřilo se např. v magickou sílu země, která se na Velký pátek otvírala a na krátkou dobu zpřístupňovala poklady. Poklad označovalo světýlko nebo kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se i na chvíli otevřela hora Blaník.
Velký pátek je také postním dnem - postem od masa a újmy v jídle.
Lidé vstávali před východem slunce, chodili se mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.
V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, to mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.
Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nepralo se prádlo, protože by se prádlo namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
Také se chodilo dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.
Bílá sobota Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se tento den zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.
Zvyky a tradice
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.
Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.
V sobotu se také uklízelo, bílilo.
Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletli se pomlázky z vrbového proutí a nebo vázali březové metličky a zdobila se vajíčka.
Velikonoční neděle Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně".
Boží Hod Velikonoční
Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno.
Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje.
Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.
Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.
Pečou se velikonoční beránci.
Velikonoční pondělí Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami většinou z vrbového proutí zdobené stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.
Bílá neděle Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili toho dne naposledy bíle křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání. Velikonoční symboly
Velikonoční beránek - Symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena "Božího stáda", i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství. Spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zbíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví.
Kristus je nazýván Beránkem Božím na znamení čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Je velikonočním Beránkem nového Izraele, jehož krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti.
Symbol kříže - Symbol kříže nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší, znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální, byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa, stal se symbolem věčnosti. Dnes je kříž nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus, Boží Syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním. Kříž má řadu podob, ve tvaru písmena T, X (tzv. kříž sv. Ondřeje), + rovnoramenný kříž řecký, klasický křesťanský kříž s delší spodní částí označovaný jako latinský.
Velikonoční oheň - Tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po dlouhém studeném čase, stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích. Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu "Světlo Kristovo" vnese do temného kostela.
Velikonoční svíce - Svíce je důležitým symbolem ve všech kulturách, světlo je chápáno jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje Zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí. Tento význam je ještě podtržen tím , že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní také křestní svíce. Svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy - alfa a omega - značící, že Ježíš je začátek i konec; dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody. Bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život.
Velikonoční vajíčko - Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara. Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.
Velikonoční zajíček - V dnešní rozšířené evropské tradici je označován zajíc za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec. Jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly - není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka
snáší nebo přináší zajíc. Bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě.
Jak známe "vynášení" z nejstarších lidových zvyků: Pro naše předky byl proto rituál vynášení zimy a vítání jara významnou událostí, kterou prožívalo celé společenství. Dospělí a staří ale jenom přihlíželi. Přímými aktéry byli mladí lidé, dospívající nebo děti, ti, kteří představují naději do budoucna. Na Smrtnou neděli tedy zhotovila svobodná děvčata (nebo mládež) symbolickou ženskou figurínu nazývanou Smrt (Smrtholka, Morena, Mařena) - (ve Slezsku zároveň vynášeli i Mařocha v mužské podobě). Ke zhotovení Morany se používalo to, co už nebylo k potřebě, suché větve, roští, stará sláma, uschlá tráva z loňska... Morana bývala ustrojena do bílého a okrášlena náhrdelníky a ozdobami z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnečcích ulit, tedy symboly smrti a zmaru - vždyť figurína Morany představuje smrt, nemoci, bídu a všechno, co lidem škodí. Děvčata smrtku vynesla za vesnici, kde byla spálena (oheň je stejně jako voda očistný živel) nebo častěji vhozena do potoka nebo řeky, která ji odnesla z vesnice jako symbol překonání zimy. Smrt a neštěstí jsou pryč, voda je vzala ... Jako kontrast k Moreně bylo Líto (letečko, májíček), které symbolizovalo příchod jara a obnovení života. Na rozdíl od smrtky bylo vytvořeno ze živých a barevných materiálů - sám stromek nebo zelená ratolest zobrazují v magii život. Tradiční lita byla dvojího druhu. V západní polovině našeho území, v Čechách a na přilehlé části Moravy, se upravovala z vršků jehličnatých stromků, ve východních oblastech (zejména u hranic se Slovenskem) pak většinou z jívových ratolestí. Mládež si také domů přinášela větévky rašící, svěží, zelené a ozdobené barevnými pentličkami - někde se i jim říkalo létečko nebo lítečko. Důležitým doprovodem líta byla panenka, jako další symbol budoucnosti, znázorňující plodnost. S takovým to lítem nebo lítečkem pak mladí koledou obešli vesnici a u každého domu obřadními zpěvy a říkankami oznámili, že je zima pryč. Od hospodářů za tu dobrou zprávu dostali něco dobrého na zub, a nakonec si z dárků uspořádali hostinu, u níž nechyběla dobrá zábava, muzika, zpěv a tanec.
Velikonoční koledy: Neseme Morenu na vrchu červenú, na spodku zelenú, pěknú, pěknú, pěkně přistrojenú....,“
„Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede."
Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi! Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené. Ide paní z lúky, nese misu múky, přidajte nám více na pěkné střevíce. Naša smrť je bledá, ona by jedla; až ona sa nají, už nás neudáví.
Přišlo jaro do vsi, kde si, zimo, kde si? Byla zima mezi nama, a včil už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu!
Malý koledníček Já jsem malý koledníček, tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko. Pro vajíčko červený, pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý? Panímámo zlatičká, darujte nám vajíčka. Nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka.
A z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže? Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný. Za kamny v koutku na vrbovým proutku. Proutek se ohýbá, vajíčko se kolíbá, proutek se zláme, slepička z něj spadne, vajíčko se odkulí do strejčkovy stodoly vajíčko křáp, slepička kdák, panímámo, máte mi ho dát!
Velikonoční pro kluky Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.
Velikonoční pro holky Kropenatá slepička snesla bílá vajíčka, obarvím je, vymaluji, všechny chlapce podaruji, pentličky si nastříhám, na pomlázku jim je dám
Kde jsou požehnány velikonoční zvony Na Zelený čtvrtek v kostelech po slavnostním a radostném "Gloria" se zvony náhle odmlčely. Začaly zvonit zase až na Bílou sobotu, po liturgických obřadech svěcení ohně, kadidla, velikonoční svíce, vody, čtení z Proroků, při začátku slavnostní Mše. Je to rituál, který v liturgii má vysvětlení. Ale lid si představuje, že zvony odletěly do Říma. Všechny, z celého světa, velké, malé, nové i staré. Ti starší, které byly v Římě již několiksetkrát, ukazují cestu těm mladším. Slétnou se ve Svatopetrské bazilice, kde má každý vyhrazené své místečko a čekají na požehnání. Pak se rozlétly zpět se zvěstováním Vzkříšení. Krásná pověst, zvláště když si uvědomíme, že v ohromné bazilice sv. Petra ve Vatikánu je místo snad pro všechny zvony světa: 211 metrů dlouhá, 137 metrů široká a kupole má výšku 136 metrů. Tolik legenda.
Hrkače nahrazují podle církevního zvyku zvony Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty utichnou v kostelích zvony a nahradí je klapot dřevěných strojků. Zákaz zvonění je připomínkou utrpení Ježíše Krista, jenž byl podle bible na Zelený čtvrtek zrazen a zajat a na Velký pátek ukřižován. Kvůli tomu, že nařízení o zákazu zvonění vydal papež, se říkávalo, že zvony odlétají do Říma. Podoba dřevěných strojků určených k hrkání se v jednotlivých regionech liší. Někde převládají ruční řehtačky, jinde hrkající malé trakaře. "Ke všem zvykům se připletou i pověry. Byli lidé, kteří se domnívali, že když zjara udělají velký rámus na polích, budou mít na celý rok pokoj od hlodavců," uvedl křtinský farář Jan Peňáz.
