VEŘEJNÉ STAVEBNÍ PRÁVO: STAVEBNÍ PRÁVO, SPRÁVNÍ PRÁVO A PŘEDPISY O VYVLASTNĚNÍ

DŮM TECHNIKY PARDUBICE MOTT MACDONALD CZ

VZDĚLÁVÁNÍM KE KVALITĚ

VEŘEJNÉ STAVEBNÍ PRÁVO: STAVEBNÍ PRÁVO, SPRÁVNÍ PRÁVO A PŘEDPISY O VYVLASTNĚNÍ

2010-2012 STUDIJNÍ MATERIÁL PRO SEMINÁŘ

Tato skripta vznikla jako součást projektu VZDĚLÁVÁNÍM KE KVALITĚ (CZ.1.07/3.2.13/01.0018) WWW.VZDELAVANIMKEKVALITE.CZ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR.

Tento text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.

Vypracoval: ©. Petr Dovolil, Mgr., Praha, červen 2012

Stránka 2 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

OBSAH 1 Úvod .................................................................................................. 5 1.1 Cíle seminářů .............................................................................5 1.2 Klíčová slova ..............................................................................5 1.3 Použitá terminologie ..................................................................5 1.4 Seznam zkratek a definic ...........................................................5 2 ZÁKLADY VEŘEJNÉHO STAVEBNÍHO PRÁVA A STAVEBNÍHO ZÁKONA ................................................................... 8 2.1 Přehled právních předpisů .........................................................8 2.2 Stavební zákon – základní představení .....................................9 3 ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ ...................................... 19 3.1 Cíle územního plánování ......................................................... 19 3.2 Obecné instituty územního plánování ...................................... 20 3.3 Nástroje územního plánování .................................................. 21 4 STAVEBNÍ ŘÍZENÍ A POVOLOVÁNÍ STAVEB............................... 29 4.1 Struktura stavebního řádu........................................................ 29 4.2 Povolení a ohlášení - výjimky .................................................. 29 4.3 Stavební řízení ......................................................................... 29 4.4 Povinnosti a odpovědnosti osob .............................................. 33 5 UŽÍVÁNÍ, ÚDRŽBA A ODSTRAŇOVÁNÍ STAVEB ......................... 38 5.1 Užívání staveb ......................................................................... 38 5.2 Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení .................... 40 5.3 Stavební dozor ......................................................................... 42 5.4 Autorizovaný inspektor............................................................. 42 5.5 Zákonné požadavky na podnikání ve stavebnictví a požadavky na výstavbu............................................................ 43 5.6 Výjimečné a mimořádné postupy ............................................. 43 5.7 Státní dozor, související a pomocné instituty ........................... 43 6 ZÁKLADY PRÁVNÍ ÚPRAVY VYVLASTNĚNÍ A OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA ............................................................... 45 6.1 Vyvlastnění – základy úpravy .................................................. 45 7 SPRÁVNÍ ŘÁD................................................................................. 49 7.1 Základy a zásady úpravy ......................................................... 49 7.2 Příslušnost a podjatost............................................................. 50 7.3 Základní pravidla řízení............................................................ 51 7.4 Účastníci řízení ........................................................................ 56 7.5 Správní řízení – první stupeň ................................................... 60 7.6 Rozhodnutí .............................................................................. 64 7.7 Usnesení;................................................................................. 68 Stránka 3 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

7.8 7.9 7.10 7.11 7.12 7.13 7.14 7.15 7.16 7.17 7.18

Náklady řízení ..........................................................................68 Ochrana před nečinností ..........................................................69 Správní řízení - druhý stupeň ...................................................70 Přezkumné řízení .....................................................................71 Obnova řízení ..........................................................................71 Exekuce ...................................................................................72 Zvláštní režimy správního řízení ..............................................72 Vyjádření, sdělení, osvědčení ..................................................74 Veřejnoprávní smlouvy ............................................................75 Opatření obecné povahy ..........................................................75 Stížnosti ...................................................................................77

8 Vyvlastnění a omezení vlastnického práva .................................. 78 8.1 Vyvlastňovací zákon – základy právní úpravy .........................78 8.2 Podmínky vyvlastnění, práva třetích osob a náhrady...............78 8.3 Vyvlastňovací řízení .................................................................80 8.4 Zákon o urychlení výstavby .....................................................86 9 Novelizace Stavebního zákona a Vyvlastňovacího zákona v roce 2012 ...................................................................................... 89 9.1 Novela Stavebního zákona ......................................................89 9.2 Novela Vyvlastňovacího zákona ..............................................91


1

Úvod

1.1

Cíle seminářů

Cílem předmětných seminářů je seznámit strukturovaně jejich účastníky se základními součástmi veřejného stavební práva, které jsou založeny na právních předpisech týkajících se územního plánování a stavebního řízení, správního řádu, vyvlastnění a urychlení výstavby dopravní, energetické a vodní infrastruktury. S ohledem na omezený čas dostupný pro oba semináře však nebude možné se zabývat dalšími otázkami, které jsou také standardně součástí veřejného stavebního práva, zejména procesem posuzování vlivů staveb a činností v území na životní prostředí, ochrany přírody a krajiny či veřejnoprávní úpravou vybraných činností ve výstavbě. Oblast Koncesního zákona byla řešena samostatně v rámci semináře věnovaném partnerství veřejného a soukromého sektoru. Vzhledem ke stávajícímu legislativnímu procesu v Poslanecké sněmovně budou také představeny dvě velké legislativní novely veřejného stavebního práva, konkrétně Novela Stavebního zákona a Novela Vyvlastňovacího zákona. Tyto dvě novely budou představovat, pokud budou Parlamentem ČR schváleny, největší změny těchto právních předpisů od jejich přijetí v roce 20061. S ohledem na skutečnost, že legislativní proces těchto dvou novel není ukončen, budou navrhované změny probírány na seminářích mimo vlastní prezentace.

1.2

Klíčová slova

Ve vztahu ke Stavebnímu zákonu: změna v území, zastavěné území, nezastavěné území, územně plánovací dokumentace, územně plánovací podklady, plocha, plocha nadmístního a plocha republikového významu, zastavitelná plocha, koridor, stavební pozemek, zastavený stavební pozemek, nezastavitelný pozemek, veřejná infrastruktura (dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, občanské vybavení, veřejné prostranství), veřejně prospěšná stavba, veřejně prospěšné opatření, pořizovatel, stavební podnikatel, stavebník, stavební dozor, obecné požadavky na výstavbu, stavba, změna dokončené stavby, změna stavby před jejím dokončením, terénní úprava, staveniště, údržba stavby. Ve vztahu ke Správnímu řádu: správní řízení, příslušnost a podjatost, účastníci řízení, rozhodnutí, usnesení, náklady řízení, ochrana před nečinností, přezkumné řízení, obnova řízení, exekuce, vyjádření, sdělení, osvědčení, veřejnoprávní smlouva, opatření obecné povahy, stížnosti. Ve vztahu k Vyvlastňovacímu zákonu: veřejný zájem, vyvlastnění, nucené omezení vlastnického práva, účely vyvlastnění, věcná práva k věcem cizím, náhrady při vyvlastnění, vyvlastňovací řízení, vyvlastňovaný, vyvlastnitel, zástavní věřitel, podzástavní věřitel.

1.3

Použitá terminologie Potřebné pojmy jsou vysvětleny v textu.

1.4 1

Seznam zkratek a definic

Součástí Novely Vyvlastňovacího zákona je také novela Zákona o urychlení výstavby z roku 2009. Stránka 5 z 94

Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

Níže uvedené zkratky a definice budou mít následující význam: Autorský zákon

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

BOZP

bezpečnost a ochrana zdraví při práci

ČR

Česká republika

Koncesní zákon nebo KZ

zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Listina základní práv a svobod nebo LZPS

ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

MF

Ministerstvo financí (státní orgán České republiky)

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj (státní orgán České republiky)

MO

Ministerstvo obrany (státní orgán České republiky)

Novela Stavebního zákona

vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony – sněmovní tisk 573

Novela Vyvlastňovacího vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 184/2006 Sb., zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb. – sněmovní tisk č. 574 Občanský soudní řád nebo OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu, ve znění pozdějších předpisů

Občanský zákoník nebo zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších OZ předpisů Obchodní zákoník ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Správní řád nebo SŘ

zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

Stavební zákon nebo SZ zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění pozdějších podepsaných protokolů

ÚOHS

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže


Ústava ČR

ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Vyvlastňovací zákon nebo VZ

zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů

Zákon o hlavním městě zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších Praze předpisů Zákon o krajích

zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Zákon o obcích

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Zákon o ochraně přírody a krajiny

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí

zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Zákon o technických zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů Zákon o urychlení výstavby nebo ZUV

zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů


ZÁKLADY VEŘEJNÉHO STAVEBNÍHO PRÁVA A STAVEBNÍHO ZÁKONA

2 2.1

Přehled právních předpisů

2.1.1 Stavební právo veřejné versus soukromé Právní předpisy mohou upravovat jak vztahy osob, které vůči sobě vystupují jako rovný s rovným (např. vztahy mezi stavebníkem a stavebním podnikatelem při uzavírání smlouvy o dílo na provedení určité stavby), tak i vztahy, ve kterých orgán veřejné moci vystupuje v nadřazeném postavení vůči účastníkovi nebo účastníkům a za podmínek a v mezích daných příslušným právním předpisem rozhoduje o jejich právech a povinnostech či o určitém právním stavu. Zatímco první kategorie vztahů spadá do oblasti práva soukromého, druhá kategorie vztahů spadá do oblasti práva veřejného. Toto rozlišování je důležité, neboť v případě práva soukromého může každý činit, co není zákonem zakázáno2, zatímco ve sféře veřejného práva platí, že veřejnou moc lze uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon3. Stavební právo zahrnuje, jak normy práva veřejného, tak i soukromého. Mezi nejdůležitější předpisy stavebního práva soukromého patří: - Občanský zákoník a Obchodní zákoník, - Autorský zákon a další zákony o právech duševního vlastnictví. Mezi nejdůležitější předpisy stavebního práva veřejného řadíme: - Stavební zákon, - Vyvlastňovací zákon, - Zákon o urychlení výstavby, - Správní řád, - Zákon o veřejných zakázkách a Koncesní zákon, - zákony o stavebních profesích4, - Zákon o posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), - Zákon o ochraně přírody a krajiny (NATURA 2000), - Zákon o technických požadavcích na výrobky. 2.1.2 Stavební zákon a prováděcí právní předpisy Stavební zákon je nejvýznamnějším předpisem veřejného stavebního práva. Nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007 a nahradil do té doby platný a účinný zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2

3 4

Viz § 2 odst. 4 Ústavy ČR: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ a čl. 4 odst. 1 LZPS: „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Viz § 2 odst. 3 Ústavy ČR. Zejména zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Stránka 8 z 94


Ke Stavebnímu zákonu a k jeho provedení bylo vydáno poměrně velké množství vyhlášek, souvisejících předpisů či sdělení, zejména: - vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, - vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, - vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně-analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence plánovací činnosti, - vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, - vyhláška č. 268/2006 Sb., o technických požadavcích na stavby, - vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, - vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, - vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, - vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, - sdělení č. 544/2006 kterým se uveřejňuje podle § 117 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, seznam krajských a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. listopadu 2006.

2.2

Stavební zákon – základní představení

2.2.1 Základy pojetí a struktura Stavebního zákona Pojetí českého Stavebního zákona je již tradičně založeno na spojení pravidel pro provádění staveb (stavební řád) a pravidel upravujících využití území pro stavební účely. Stávající Stavební zákon obsahuje i vymezení účelů vyvlastnění a omezení vlastnického práva, které však jsou upraveny specificky i v jiných právních předpisech5; vlastní úprava vyvlastnění je však upravena mimo Stavební zákon, a to ve Vyvlastňovacím zákoně a ve vztahu k dopravní, energetické a vodní infrastruktuře také v Zákoně o urychlení výstavby. V neposlední řadě Stavební zákon obsahuje základní regulaci projektové činnosti ve výstavbě a provádění staveb, jakož i základní vymezení obecných požadavků na výstavbu, které jsou dále podrobně obsaženy ve zvláštním zákoně6 a na něj navazujících předpisech. Hlavním rysem právní úpravy ve Stavebním zákoně je vyvažování veřejných a soukromých zájmů při využití a stavební činnosti v území. Pro tyto účely jsou ve Stavebním zákoně určeny jak na jedné straně možnosti pro prosazování legitimních soukromých zájmů (např. využití soukromých pozemků a jejich zhodnocení), tak i jejich veřejnoprávní omezení (např. vyvlastnění a omezení vlastnického práva, bezpečnostní požadavky, energetické požadavky atd.).

5 6

Více, viz oddíl 6.1.2 níže. Zákon o technických požadavcích na výrobky. Stránka 9 z 94


Struktura správních úřadů, která svými rozhodnutími následně Stavební zákon uplatňují v praxi pak přirozeně navazuje na členění státu na územně samosprávné celky dané Zákonem o obcích, Zákonem o krajích a Zákonem o hlavním městě Praze. Stavební zákon se člení na těchto sedm částí: - Část první – Úvodní ustanovení (§ 1 až § 3 SZ), - Část druhá – Výkon veřejné správy (§ 4 až § 17 SZ), - Část třetí – Územní plánování (§ 18 až § 102 SZ), - Část čtvrtá – Stavební řád (§ 103 až 157 SZ), - Část pátá – Společná ustanovení (§ 158 až § 184 SZ), - Část šestá – Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 185 až § 197 SZ), - Část sedmá – Účinnost (§ 198 SZ). 2.2.3 Územní plánování – základní vymezení Právní úprava územního plánování má obecně dvě funkce. Na jedné straně má obsahovat pravidla postupů (procesní normy) pro rozhodování o využití území, na druhé straně má stanovit obsahové náležitosti na výsledky takových postupů, tj. výstupy ve formě dokumentů územního plánování. Oblast územního plánování zahrnuje ve Stavebním zákoně právní úpravu těchto dílčích témat: - cíle a úkoly územního plánování, - soustava orgánů územního plánování, - nástroje územního plánování, - vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, - rozhodování v území, - možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, - podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, - evidence územně plánovací činnosti a - kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost. 2.2.4 Stavební řád – základní vymezení Oblast stavebního řádu obsahuje ve Stavebním zákoně právní úpravu těchto záležitostí: - povolování staveb a jejich změn, - povolování terénních úprav a zařízení, - užívání a odstraňování staveb, - dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, - postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, Stránka 10 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- soustavu stavebních úřadů, - povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. 2.2.5 Právní úprava navazující a související se Stavebním zákonem Stavební zákon mimo oblast územního plánování a stavebního řádu upravuje také celou řadu na tyto oblasti navazujících souvisejících dílčích tématik. Jedná se zejména o: - podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, - obecné požadavky na výstavbu, - účely vyvlastnění, - vstupy na pozemky a do staveb a - ochranu veřejných zájmů. 2.2.6 Základní pojmy Stavebního zákona Pro správné pochopení obsahu norem obsažených ve Stavebním zákoně je nutné dobře znát jeho terminologii a pojmosloví. Pro lepší orientaci jsou níže uvedeny skupiny pojmů i pod nimi podřazené konkrétní pojmy s odkazem na relevantní ustanovení Stavebního zákona: - území: o změna v území (§ 2 odst. 1, písm. a) SZ), o zastavěné území (§ 2 odst. 1, písm. d) SZ), o nezastavěné území (§ 2 odst. 1, písm. f) SZ) o územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1, písm. n) SZ); - plochy a koridory: o plocha (§ 2 odst. 1, písm. g) SZ), o plocha nadmístního a plocha republikového významu (§ 2 odst. 1, písm. h) SZ), o zastavitelná plocha (§ 2 odst. 1, písm. j) SZ), o koridor (§ 2 odst. 1, písm. i) SZ); - pozemky: o stavební pozemek (§ 2 odst. 1, písm. b) SZ), o zastavený stavební pozemek (§ 2 odst. 1, písm. c) SZ), o nezastavitelný pozemek (§ 2 odst. 1, písm. e) SZ); - veřejný zájem a stavby: o veřejná infrastruktura: • dopravní infrastruktura (§ 2 odst. 1, písm. k), bod 1 SZ), • technická infrastruktura (§ 2 odst. 1, písm. k), bod 2 SZ), • občanské vybavení (§ 2 odst. 1, písm. k), bod 3 SZ), • veřejné prostranství (§ 2 odst. 1, písm. k), bod 4 SZ), o veřejně prospěšná stavba (§ 2 odst. 1, písm. l) SZ), o veřejně prospěšné opatření (§ 2 odst. 1, písm. m) SZ); Stránka 11 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- osoby a orgány: o pořizovatel (§ 2 odst. 2, písm. a) SZ), o stavební podnikatel (§ 2 odst. 2, písm. b) SZ), o stavebník (§ 2 odst. 2, písm. c) SZ), o stavební dozor (§ 2 odst. 2, písm. d) SZ); - obecné názvosloví: o obecné požadavky na výstavbu (§ 2 odst. 2, písm. e) SZ), o stavba (§ 2 odst. 3 a 4 SZ), o změna dokončené stavby (§ 2 odst. 5 SZ), o změna stavby před jejím dokončením (§ 2 odst. 6 SZ), o terénní úprava (§ 3 odst. 1 SZ), o zařízení (§ 3 odst. 2 SZ), o staveniště (§ 3 odst. 3 SZ), o údržba stavby (§ 3 odst. 4 SZ). Některé další pojmy Stavebního zákona jsou dále vymezeny přímo v textu tohoto zákona. 2.2.7 Zásady postupu orgánů dle Stavebního zákona Případy, které mají být řešeny prostřednictvím Stavebního zákona, jsou často velmi různorodé a co do konkrétních skutečností velmi specifické. Není tedy někdy možné, účelné ani hospodárné, aby zákon předepisoval kasuisticky například podrobnosti různých procesů, které mají společný základ. V takovém případě je legislativně technicky vhodné stanovit základní postup a současně zásady, které se na společný základ uplatní a nechat správnímu orgánu prostor pro správní uvážení o jejich správném použití. Mezi základní zásady Stavebního zákona patří: - zásady dle Správního řádu7, - zásada využití přednostního zjednodušeného postupu (nesmí však být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených staveb), tj. jeden rámec rozhodování: o jedno rozhodnutí, pokud je to možné, o současné řešení stavby hlavní se stavbami vedlejšími, o souhrnné řešení pro soubor staveb, o uzavření veřejnoprávní smlouvy, umožňuje-li to Stavební zákon; - zásada vzájemné součinnosti s orgány chránícími veřejné zájmy (tzv. dotčené orgány, viz § 4 SZ), která se projevuje mimi jiné těmito postupy: o vydávání závazných stanovisek pro rozhodnutí podle Stavebního zákona místo samostatných rozhodnutí, 7

Více, viz oddíl 7.1.2 níže. Stránka 12 z 94


o vydávání stanovisek jako závazného podkladu pro postupy podle Stavebního zákona místo samostatných rozhodnutí, o vázanost orgánu předchozím nebo závazným stanoviskem, o omezený rozsah uplatňování navazujících stanovisek a navazujících závazných stanovisek, o omezený rozsah aplikace závazných stanovisek ve stavebním řádu, o možnost kontroly výrokové části rozhodnutí nebo součástí opatření obecné povahy nebo jiného úkonu orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle Stavebního zákona, o vydávání koordinovaných stanovisek a koordinovaných závazných stanovisek, o v případě protichůdných stanovisek a protichůdných závazných stanovisek je při řešení postupováno podle Správního řádu. 2.2.8 Územní plánování – působnost Jak bylo uvedeno výše, obsahuje Stavební zákon jak právní úpravu využití území, tak i regulaci stavební činnosti v území. Pro obě tyto části právní úpravy jsou k řešení povolány jiné správní orgány. V územním plánování vykonávají věcnou působnost tyto orgány či instituce: (1) orgány obcí (vykonávána jako přenesená působnost, není-li stanoveno, že ve věci rozhoduje zastupitelstvo), (2) orgány krajů (vykonávána jako přenesená působnost, není-li stanoveno, že ve věci rozhoduje zastupitelstvo), (3) Ministerstvo pro místní rozvoj, (4) Ministerstvo obrany. Přitom platí, že je zejména povinností obcí a krajů, aby dbaly na aktuálnost existující územně plánovací dokumentace. Tato povinnost je dána v ustanovení § 5 odst. 6 SZ: „Obce a kraje jsou povinny soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat je podle tohoto zákona. Dojde-li ke změně podmínek, na základě kterých byla územně plánovací dokumentace vydána, jsou povinny pořídit změnu příslušné územně plánovací dokumentace.“ Ad 1 Působnost orgánů obcí Působnost orgánů obcí je vykonávána prostřednictvím: - obecních úřadů obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti, které mají v kompetenci tyto činnosti či funkce: o územní plán a regulační plán – pro území obce, o územně plánovací podklady, o územní plán, regulační plán a územní studie – na žádost obce ve správním obvodu, o vymezení zastavěného území – na žádost obce ve správním obvodu, o dotčený orgán v územním řízení (uplatňování záměrů územního plánování) – pokud nevydává územní rozhodnutí, Stránka 13 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

o o o o

dotčený orgán, rozhoduje-li se o změnách v území, příprava návrhu na vložení dat do evidence územně plánovací činnosti, zpravidla pořizování územní studie (§ 6 odst. 3 SZ), další činnost stanovená těmto úřadům dle Stavebního zákona;

- stavebních úřadů, které mají kompetenci tyto činnosti či funkce: o územní rozhodnutí (s výjimkami), o územní souhlas, o poskytování informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace, o další činnost stanovená těmto úřadům dle Stavebního zákona; - zastupitelstev obcí (samostatná působnost), které mají v kompetenci tyto činnosti či funkce: o rozhodování o pořízení územního plánu a regulačního plánu (jako samostatná působnost), o schvalování zadání, případně pokyny pro návrh územního plánu (jako samostatná působnost), o vydávání územního plánu (jako samostatná působnost), o vydávání regulačního plánu, o projednávání zprávy o uplatňování územního plánu (jako samostatná působnost), o další činnost stanovená zastupitelstvům obce dle Stavebního zákona; - rad obcí (samostatná působnost), v jejichž kompetenci jsou tyto činnosti či funkce: o vydávání vymezení zastavěného území, o schvalování žádosti obce o pořízení územního plánu, regulačního plánu nebo územní studie anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1 SZ), o vydávání územního opatření o asanaci a územního opatření o stavební uzávěře, o uplatňování v samostatné působnosti námitek k zásadám územního rozvoje a připomínek k územnímu plánu sousední obce, o další činnost stanovená radám obce tam, kde jsou zřízeny, dle Stavebního zákona. Ad 2 Působnost orgánů krajů Působnost orgánů krajů je vykonávána prostřednictvím: - krajských úřadů (přenesená působnost), v jejichž kompetenci jsou tyto činnosti či funkce: o pořizování zásad územního rozvoje a v zákonem stanovených případech regulačních plánů pro plochy a koridory nadmístního významu, o pořizování územně plánovacích podkladů; o jsou dotčenými orgány v územním řízení a v řízení podle zvláštních právních předpisů, v nichž se rozhoduje o změnách v území, které se dotýkají více správních obvodů obcí s rozšířenou působností,


o jsou dotčenými orgány v územním řízení o záměrech, které vyžadují posouzení vlivu na životní prostředí, o vydávání územních rozhodnutí v zákonem stanovených případech, o určování stavebního úřadu příslušného k územnímu řízení v zákonem stanovených případech, o vkládání dat do evidence územně plánovací činnosti ve správních obvodech o další činnost stanovená krajským úřadům dle Stavebního zákona. - zastupitelstev krajů: o vydávání v samostatné působnosti zásad územního rozvoje, o schvalování v samostatné působnosti zadání, případně pokynů pro zpracování návrhu zásad územního rozvoje, o schvalování v samostatné působnosti zpráv o uplatňování zásad územního rozvoje, o vydávání regulačního plánu v zákonem stanovených případech, o další činnost stanovená zastupitelstvům krajů dle Stavebního zákona. - rad kraje: o uplatňování v samostatné působnosti stanovisko k návrhu politiky územního rozvoje, o vydávání v zákonem stanovených případech územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře. Ad 3 Působnost MMR MMR je ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování, přičemž do jeho kompetence spadá: - vykonávání státního dozoru ve věcech územního plánování, - pořizování politiky územního rozvoje a k tomu potřebných územně plánovacích podkladů, - vedení evidence územně plánovací činnosti, - vykonávání další činnosti podle Stavebního zákona. Ad 4 Působnost MO MO je orgánem územního plánování pouze pro území vojenských újezdů a v jejich obvodu má kompetenci: - vydávat územní plán a regulační plán, - projednávat územně analytické podklady a územní studie, - podávat návrh na vložení dat do evidence územně plánovací činnosti, - vykonávat další působnost újezdního úřadu pro území vojenského újezdu. 2.2.9 Stavební řád – působnost Ve stavebním řízení vykonávají věcnou působnost tyto orgány či instituce: (1) obecné stavební úřady, (2) speciální stavební úřady, Stránka 15 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

(3) Ministerstvo pro místní rozvoj, (4) vojenské a jiné stavební úřady. Ad 1 Působnost obecných stavebních úřadů Obecnými stavebního úřady, tj. stavebními úřady vykonávající svoji působnost ve věcech stavebního řádu, pokud Stavební zákon nestanoví jinak, jsou8: - MMR, které je ústředním správním úřadem ve věcech stavebního řádu, - krajský úřad, - Magistrát hlavního města Prahy a úřad městské části hlavního města Prahy určený statutem, - magistrát územně členěného statutárního města a úřad jeho obvodu nebo městské části určený statutem, - magistrát statutárního města, - pověřený obecní úřad, - městský a obecní úřad, který tuto působnost vykonával ke dni 31. prosince 2006. Ad 2 Působnost obecných stavebních úřadů Speciální stavební úřady vykonávají věcnou působnost stavebního úřadu (tj. místo obecných stavebních úřadů), s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, a to u: - staveb leteckých - staveb drah a na dráze, včetně zařízení na dráze, - staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací - vodních děl. Pro jejich koordinaci s činností obecného stavebního úřadu platí základní pravidlo uvedené v ustanovení § 15 odst. 2 S7: „Speciální stavební úřady postupují podle tohoto zákona, pokud zvláštní právní předpisy pro stavby podle odstavce 1 nestanoví jinak. Povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek; souhlas není správním rozhodnutím. …“ Ad 3 Působnost MMR MMR je ústředním správním úřadem ve věcech stavebního řádu. Do jeho působnosti spadá: - vykonávání státního dozoru ve věcech stavebního řádu, - sledování a analyzování závažných nebo opakujících se vad ve výstavbě, kterým je třeba ve veřejném zájmu předcházet, a navrhování opatření k zabránění jejich opakování, - sledování účinnosti technických předpisů pro stavby a stavební rozvoj,

8

Tuto činnost vykonávají orgány územních samosprávných celků v přenesené působnosti. Stránka 16 z 94


- navrhování úprav požadavků na stavby, jejich části, funkce, prvky a stavební výrobky a podávání podnětů k úpravě Českých technických norem nebo certifikace stavebních výrobků anebo k jiným stavebně technickým opatřením, - koordinace vzájemné součinnosti obecných, speciálních, vojenských a jiných stavebních úřadů při výkonu státní správy podle Stavebního zákona, - vykonávání dozoru nad činností autorizovaných inspektorů. MMR má taktéž věcnou působnost v následujících věcech, přičemž těmito činnostmi může pověřit i příslušné organizační složky státu: - může pro sebe vyhradit zjišťování stavebně technických příčin havárií staveb nebo účast při něm, pokud se svým rozsahem nebo opakovanými důsledky ve značné míře dotýkají veřejných zájmů, - může v součinnosti s jinými stavebními úřady a autorizovanými inspektory provádět kontrolní prohlídky staveb. MMR taktéž zřizuje odbornou organizační složku státu k navrhování technických požadavků na stavby, k jejich soustavné aktualizaci a k vyhodnocování příčin havárií staveb Ad 4 Působnost vojenských a jiných stavebních úřadů Působnost stavebních úřadů na území vojenských újezdů vykonávají újezdní úřady. Působnost stavebních úřadů, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování, vykonávají podle Stavebního zákona dále tyto jiné stavební úřady: - Ministerstvo obrany, - Ministerstvo vnitra, - Ministerstvo spravedlnosti, - Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2.2.10 Vyhrazená pravomoc Z výše uvedených přehledů věcné působnosti ve věci územního plánování a stavebního řádu existují tyto výjimky: - nadřízený stavební úřad může u stavebního úřadu 1. stupně věc atrahovat, tj. rozhodovat místo jinak věcně příslušného stavebního úřadu: o u technicky zvlášť obtížné nebo neobvyklé stavby, o jde-li o opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu v jejich okolí, o při výkonu věcí upravených v části čtvrté hlavě I dílu 1 SZ a pravomoc podle § 120, 122, 123, 124 a 126 SZ; - atrahace vydání územního rozhodnutí u úřadu 1. stupně v případě záměru posuzovaného dle EIA ve věcech dle části čtvrté hlavě I dílu 1 SZ a při výkon pravomocí podle § 120, 122, 123, 124 a 126 SZ. Zvláštní vyhrazenou pravomoc má dále MMR, a to v přeshraničních věcech vztahujících se k hranicím krajů, u stavby s mimořádně negativními vlivy na životní prostředí, případně s vlivy na sousední státy. Stránka 17 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

V případě kolize věcné působnosti několika stavebních úřadů platí následující pravidla obsažená ve Stavebním zákoně: - § 13 odst. 5 SZ: „Jde-li o opatření nebo stavbu, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, provede řízení a vydá rozhodnutí nejbližší společně nadřízený stavební úřad. Ten může stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý ze stavebních úřadů, v jehož správním obvodu se má stavba nebo opatření uskutečnit.“ - § 15 odst. 3 SZ: „V pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu podle odstavce 1, nebo o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, platí stanovisko příslušného speciálního stavebního úřadu.“ - § 16 odst. 4 SZ: „V pochybnostech, zda se v konkrétním případě jedná o stavbu podle odstavce 2, platí stanovisko příslušného ústředního správního úřadu, jehož působnosti se stavba týká.“


3 3.1

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ Cíle územního plánování

Právní úprava ve Stavebním zákoně je založena na všestranném posouzení záměrů na využití území. Za tím účelem samotný Stavební zákon formuluje cíle územního plánování, které by orgány s působností na úseku územního plánování měly ve svých postupech a rozhodnutích respektovat. Tyto cíle jsou vyjmenovány v ustanovení § 18 SZ a pro jejich význam v procesu územního plánování jsou dále citovány: - „Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.“ (§ 18 odst. 1 SZ); - „Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje.“ (§ 18 odst. 2 SZ); - „Orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.“ (§ 18 odst. 3 SZ); - „Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území.“ (§ 18 odst. 4 SZ); - „V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.“ (§ 18 odst. 5 SZ); - „Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání.“ (§ 18 odst. 6 SZ). Výjimku z výše uvedených cílů, které svým způsobem vyjadřují zásady územního plánování, jsou výjimečně dány na základě schválení zastupitelstvem obce, a to v rozsahu, v jakém toto schválení předvídá ustanovení § 188a SZ. Tato výjimka je však dočasná a byla do Stavebního zákona doplněna novelou Stavebního zákona na základě zákona č. 191/2008


Sb. účinného od 3. 6. 20089. Podle tohoto ustanovení lze „na území obce nebo části území obce, která nemá platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny, lze do doby vydaní územního plánu, nejpozději však do 31. 12. 2015, umisťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 také: - stavby, pro které byly podle právních předpisů platných a účinných k 31. 12. 2006 pravomocně povoleny stavby technické infrastruktury; - stavby podle urbanistické studie, byla-li pro území obce opatřena do 31. 12. 2006 a data o ní byla vložena do evidence územně plánovací činnosti; - stavby pro bydlení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území, které je tvořeno více než jedním zastavěným stavebním pozemkem, - stavby pro zemědělství s byty pro trvalé rodinné bydlení; stavba pro zemědělství může mít nejvýše tři samostatné byty, přičemž součet podlahových ploch bytů smí v tomto případě činit nejvýše jednu třetinu celkové podlahové plochy stavby, nejvýše však 300 m2; - stavby občanského vybavení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území; pozemek, na kterém je stavba umisťována, může mít rozlohu nejvýše 5000 m2.

3.2

Obecné instituty územního plánování

Správní řád je obecným právním předpisem, který se uplatní, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Toto platí i pro vztah Správního řádu a Stavebního zákona. Stavební zákon však obsahuje v mnoha ohledech odlišnou či podrobnější právní úpravu na úseku územního plánování oproti Správnímu řádu, a to zejména v těchto ohledech: - zveřejňování písemností (§ 20 SZ) – včetně výkresů, schémat a jiných zobrazení - jsou: o doručovány veřejnou vyhláškou (v zákonem stanovených případech), o vyvěšeny na úřední desky (rozhodující je nejpozdější uveřejnění) s tím, že zvláštní režim platí pro rozsáhlejší dokumenty, o zveřejňovány i jiným způsobem v místě obvyklém; - územně plánovací informace (21 SZ) je: o přístupná na základě žádosti (viz vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění pozdějších předpisů), o platná 1 rok od vydání, respektive do podání informace o její aktualizaci; - veřejné projednání (§ 22 SZ): o nařizuje pořizovatel, o může být i více veřejných projednání (rozhodující pro běh lhůt je datum konání posledního projednání), o pořizuje se z něj písemný záznam o jeho průběhu 9

Motivací zařazení ustanovení § 188a SZ bylo respektovat situaci, kdy sídelní struktura v ČR čítající více než 6200 obcí vedla k tomu, že velká část obcí nebyla schopná požadavkům nového Stavebního zákona dostát. Stránka 20 z 94


o platí pro něj režim písemného podávání stanovisek, námitek a připomínek, o pořizovatel je povinen zajistit součinnost projektanta pro výklad územně plánovací dokumentace při veřejném projednání; - zástupce veřejnosti (23 SZ): o slouží k zastoupení veřejnosti při návrhu nebo konceptu územně plánovací dokumentace, o je podmíněn zmocněním 1/10 občanů obce (obec méně než 2000 obyvatel) nebo 200 občany s věcně shodným stanoviskem, nebo 500 občany kraje nebo 1/10 občanů, kterékoli obce na území kraje (obec méně než 2000 obyvatel) nebo 200 občany s věcně shodným stanoviskem. Stavební zákon také obsahuje kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost na úrovni správních orgánů, a to v ustanovení § 24 SZ. Podle tohoto ustanovení musí mít úředník osvědčení zvláštní odborné způsobilosti a navíc i vzdělání a praxi podle Stavebního zákona, kterou splňuje: - autorizovaný architekt s autorizací pro obor územní plánování nebo bez specifikace oboru, - fyzická osoba: o vysokoškolské vzdělání uznané pro autorizaci v oboru územní plánování a nejméně 3 roky praxe při výkonu územně plánovací činnosti ve veřejné správě ("odpovídající praxe"), nebo o vysokoškolské vzdělání příbuzného oboru, uznaného pro autorizaci v oboru územní plánování nebo vysokoškolské vzdělání se stavebním zaměřením a nejméně 3 roky odpovídající praxe.

3.3

Nástroje územního plánování

3.3.1 Základní přehled Mezi nástroje územního plánování dle Stavebního zákona patří: - územně plánovací podklady, které tvoří: o územně analytické podklady (§ 26 až 29 SZ), o územní studie (§ 30 SZ); - politika územního rozvoje (§ 31 až 35 SZ)10; - územně plánovací dokumentace, kterou tvoří: o zásady územního rozvoje (§ 36 - 42 SZ), o územní plán (§ 43 až 60 SZ), o regulační plán (§ 61 až § 75 SZ), - územní rozhodnutí (§ 76 až 83 SZ)11;

10 11

Aktuální verze je dána usnesením vlády ČR č. 929 ze dne 20. 7. 2009. Územní rozhodnutí je vydáváno v rámci územního řízení (§ 84 až 96 SZ) jako individuální správní akt. Stránka 21 z 94


- územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území (§ 97 až 100 SZ); - předkupní právo a náhrady za změnu území (§ 101 a 102 SZ). 3.3.2 Územně analytické podklady Územně analytické podklady obsahují (§ 26 odst. 1 SZ) zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území, záměrů na provedení změn v území, zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci. Stavební zákon obsahuje také pravidla pro pořizování (§ 27 SZ), aktualizaci (§ 28 SZ) i způsobu projednání (§ 29 SZ) územně analytických podkladů. Podrobnosti k obsahu a pořizování územně analytických podkladů jsou obsaženy ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.3 Územní studie Územní studie (§ 30 odst. 1 SZ) navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Územní studie se povinně zpracovává, pokud je to uloženo územně plánovací dokumentací. Může být zpracována z vlastního nebo jiného podnětu. V zadání územní studie je pořizovatel povinen určit její obsah, rozsah, cíle a účel. V případě schválení územní studie je pak její pořizovatel povinen zpracovat návrh na vložení dat zjištěných územní studií do evidence územně plánovací činnosti. 3.3.4 Zásady územního rozvoje Zásady územního rozvoje jsou dokumentem územního plánování na krajské úrovni, který v nadmístních souvislostech území kraje (§ 36 odst. 3 SZ) zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určuje strategii pro jejich naplňování a koordinuje územně plánovací činnost obcí. Zásady územního rozvoje: - stanovují zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, - vymezují plochy nebo koridory nadmístního významu, - stanovují požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, - stanovují kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje mohou dále vymezit plochy a koridory, s cílem prověřit možnosti budoucího využití, jejich dosavadní využití nesmí být měněno způsobem, který by


znemožnil nebo podstatně ztížil prověřované budoucí využití. Součástí zásad územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území12. Zásady územního rozvoje mohou také stanovit podmínku vydání regulačního plánu krajem a podmínky pro jeho pořízení, ale jen v dohodě s dotčenými obcemi. Zásady územního rozvoje se pořizují pro celé území kraje a vydávají se formou opatření obecné povahy podle Správního řádu13. Jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Aktualizace zásad územního rozvoje má probíhat ve dvouletých cyklech. Pro přijímání zásad územního rozvoje platí obdobné postupy jako u územních plánů. Konkrétně proces jejich přijímání zahrnuje tyto kroky: (1) návrh, (2) posouzení návrhu ze strany MMR, (3) řízení, (4) přezkum a odůvodnění návrhu krajským úřadem, (5) vydání (zastupitelstvem kraje). Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu, pořizování a aktualizaci zásad územního rozvoje jsou obsaženy v ustanovení § 36 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.5 Územní plán Územní plán je dokumentem územního plánování na úrovni obcí a měst, který stanoví (§ 43 odst. 1 SZ) základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání ), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Smyslem územního plánu je v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňovat a rozvíjet cíle úkoly územního plánování, a to v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje14. Územní plán se vydává se pro území obce (včetně území hlavního města Prahy15) nebo vojenského újezdu. Územní plán se taktéž vydává formou opatření obecné povahy podle Správního řádu. Je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce, pro rozhodování

12

13 14

15

Ve vyhodnocení vlivů na životní prostředí se popíšou a vyhodnotí zjištěné a předpokládané závažné vlivy zásad územního rozvoje na životní prostředí a přijatelné alternativy naplňující cíle zásad územního rozvoje. K institutu opatření obecné povahy, viz oddíl 7.17 níže. V územním plánu může být uložena povinnost prověření změn využití vybraných ploch a koridorů územní studií nebo regulačním plánem. Územní plán hlavního města Prahy je však závazný též pro územní plán vydaný pro vymezenou část hlavního města Prahy. Stránka 23 z 94


v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí. Právě tato vlastnost územního plánování z něho činí naprosto zásadní nástroj územního plánování v České republice. Tato důležitost je dále zvýšena podmínkou, že poskytování prostředků z veřejných rozpočtů podle zvláštních právních předpisů (např. dotace) na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním plánem. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce, a to - z vlastního podnětu, - na návrh orgánu veřejné správy, - na návrh občana obce, - na návrh fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce. Proces pořízení územního plánu se přitom rozpadá do těchto kroků: (1) návrh na pořízení (§ 46 SZ), (2) zadání územního plánu (§ 47 SZ), (3) koncept územního plánu a jeho projednání (§ 48 SZ), (4) pokyny pro zpracování návrhu územního plánu (§ 49 SZ), (5) návrh územního plánu (§ 50 SZ), (6) řízení o územním plánu – veřejné projednání a přezkum a odůvodnění návrhu územního plánu (§ 52 a 53 SZ), (7) vydání územního plánu (§ 54 SZ). Právní úprava územního plánu ve stavebního zákoně řeší i navazující a související otázky s pořízením územního plánu, zejména: - proces vyhodnocování územního plánu a jeho změny (§ 55 SZ), - zvláštní proces úpravy územního plánu (§ 188 SZ), - pravidla úhrady nákladů na pořízení územního plánu (§ 45 SZ), - řešení průtahů při pořizování územního plánu (§ 56 SZ), - spojené pořízení územního plánu a regulačního plánu (§ 57 SZ). - zastavěné území a jeho vymezení (§ 58 až 60 SZ). Taktéž regulační plán se vydává formou opatření obecné povahy podle Správního řádu. Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu, pořizování a aktualizaci územních plánů jsou obsaženy v ustanovení § 43 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.6 Regulační plán Územní plán je dokumentem územního plánování na úrovni krajů či obcí a měst, který (§ 61 odst. 1 SZ):


- v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí, - vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Regulační plán nahrazuje v řešené ploše ve schváleném rozsahu územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území. Závaznost regulačního plánu vydaného krajem však nenahrazuje územní rozhodnutí v nezastavěném území. Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu a pořizování regulačních plánů jsou obsaženy v ustanovení § 61 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.7 Územní rozhodnutí a územní řízení Územní rozhodnutí (§ 76 odst. 1 SZ) představuje závazný individuální správní akt, který, není-li možné ho nahradit územním souhlasem, případně nestanoví-li zákon jinak16, představuje jediný titul pro umisťování stavby nebo zařízení, jejich změny, změny jejich vlivu na využití území či změny využití území a ochrany důležitých zájmů v území. Územní rozhodnutí vydává příslušný stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení (§ 84 odst. 1 SZ). Účastníci tohoto řízení jsou vymezeny v ustanovení § 85 SZ. Každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 SZ a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územní rozhodnutí nebo územního souhlasu známy. Územní rozhodnutí je na rozdíl od všech ostatních závazných nástrojů územního plánování popsaných v oddílech výše individuálním správním aktem, tj. nikoliv opatřením obecné povahy. Územní rozhodnutí může nabýt jednoho z těchto typů rozhodnutí (§ 77 odst. 1 SZ): - o umístění stavby nebo zařízení, - o změně využití území, - o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, - o dělení nebo scelování pozemků, - o ochranném pásmu. Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán jen v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu

16

Územní rozhodnutí se nevydává pro území, pro které je vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušná územní rozhodnutí Stránka 25 z 94


Výjimku z běžného postupu vydávání územních rozhodnutí představuje (§ 77 odst. 2 a 5 SZ): - spojení územního a stavebního řízení, jsou-li podmínky v území jednoznačné, zejména je-li pro území schválen územní plán nebo regulační plán, - územní rozhodnutí u jednoduchých staveb, terénních úprav a zařízení uvedených v § 104 odst. 2 písm. d) až m) SZ, jestliže to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, stanovit na žádost, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení anebo stavební povolení, - uzavření veřejnoprávní smlouvu s žadatelem o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu stavby na využití území, která nahradí územní rozhodnutí, a to za podmínek podle § 161 až 168 SŘ a se souhlasem dotčeného orgánu17. Postup v územním řízení se skládá z těchto dílčích kroků (§ 86 až 94 SZ)18: (1) žádost o vydání územního rozhodnutí, (2) zahájení územního řízení, (3) přerušení územního řízení, (4) stanoviska, námitky a připomínky, (5) posuzování záměru žadatele, (6) posuzování vlivů na životní prostředí v územním řízení (7) vydání územního rozhodnutí. Výjimky z běžného postupu územního řízení představují: - zjednodušené územní řízení (§ 95 SZ) a - územní souhlas (§ 96 SZ). Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu územního rozhodnutí, respektive územního souhlasu, žádostí o ně, jakož i související procesní a věcné otázky jsou obsaženy v ustanovení § 76 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.8 Územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území Územní opatření o stavební uzávěře (§ 97 odst. 1 SZ) je závazným dokumentem územního plánování vydávaným ve formě opatření obecné povahy, který omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo schváleno její zadání, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.

17 18

Ustanovení § 167 odst. 3 SŘ se nepoužije. Stavební zákona také dále upravuje podmínky a proces pro změna a zrušení územního rozhodnutí, včetně ukončení doby platnosti územního rozhodnutí.


Musí obsahovat omezení nebo zákaz stavební činnosti ve vymezeném dotčeném území a dobu trvání stavební uzávěry. Součástí územního opatření o stavební uzávěře je i grafická příloha v měřítku katastrální mapy s vyznačením dotčeného území. Tímto územním opatření však nelze omezit nebo zakázat udržovací práce. Oproti tomu územní opatření o asanaci území (§ 97 odst. 2 SZ) slouží jinému účelu. Vydává se na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území. Může se také vydat pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby, z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních a ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a úpravy staveb a nařídit opatření k asanaci území. Územní opatření o asanaci území musí obsahovat územní a stavebně technické podmínky pro odstraňování dopadů živelní pohromy nebo havárie anebo závad v území a stanoví podmínky pro budoucí využití vymezeného dotčeného území; obsahuje seznam staveb, včetně uvedení pozemků, které musí být odstraněny nebo zabezpečeny z důvodu ohrožení života nebo zdraví osob nebo hrozby značných majetkových škod Toto územní opatření je taktéž vydáváno ve formě opatření obecné povahy. Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu a způsobu vydání těchto územní opatření jsou obsaženy v ustanovení § 97 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.9 Předkupní právo Předkupní právo slouží zejména k možnosti přednostní koupě pozemku určeného územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření. Toto právo náleží obci nebo kraji, který je vymezil v územně plánovací dokumentaci, nebo stát podle příslušnosti k vlastnictví v souladu se zvláštními právními předpisy. Obec má navíc předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Vymezení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření v územním plánu nebo regulačním plánu se po vydání opatření obecné povahy zasílá příslušnému katastrálnímu úřadu k vyznačení předkupního práva v katastru nemovitostí. Předkupní právo může být uplatněno do 6 měsíců ode dne doručení nabídky. Uplynutím této lhůty předkupní právo zaniká. Oprávněná obec, kraj nebo stát se může předkupního práva výslovně vzdát i před uplynutím uvedené lhůty. Vlastník pozemku je povinen v případě zamýšleného převodu pozemek nabídnout obci, kraji nebo státu ke koupi za cenu obvyklou zjištěnou posudkem znalce podle zvláštního právního předpisu.


3.3.10 Náhrada za změnu území Náhrada za změnu území souvisí s problematikou náhrad za vyvlastnění a omezení vlastnického práva19. Základní vymezení pravidla náhrad za změnu území jsou obsažena v ustanovení § 102 SZ. Náhrada za změnu území náleží vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva byla při užívání pozemku nebo stavby na základě územního opatření o stavební uzávěře omezena. Náleží také vlastníkovi pozemku, jehož určení k zastavění bylo zrušeno na základě změny územního plánu nebo regulačního plánu, anebo vydáním nového územního plánu nebo regulačního plánu nebo zrušením územního rozhodnutí podle § 94 odst. 3 SZ. Avšak v případě, že dojde k následné změně územního plánu a příslušný pozemek, za který byla vyplacena náhrada, se vrátí do režimu zastavitelného území, je vlastník pozemku povinen vyplacenou náhradu v plné výši vrátit poskytovateli náhrady do 2 měsíců od vyrozumění o změně územního plánu a vzniku povinnosti náhradu vrátit. 3.3.11 Evidence územně plánovací činnosti Evidence územně plánovací činnosti vede ministerstvo, popřípadě jím pověřená organizační složka státu a vkládá do ní data na návrh MO – data o (§ 162 odst. 2 SZ): - územně plánovací dokumentaci a průběhu jejího pořizování, - zastavitelných plochách nad 10 ha a účelu jejich využití, - územních studiích. Evidence územně plánovací činnosti se zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Bližší podmínky a podrobnosti k obsahu evidence územně plánovací činnosti jsou obsaženy v ustanovení § 162 a násl. SZ a prováděcí vyhlášce MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

19

Viz oddíl 8.2.5 níže. Stránka 28 z 94


4 4.1

STAVEBNÍ ŘÍZENÍ A POVOLOVÁNÍ STAVEB Struktura stavebního řádu

Právní úprava stavebního řádu, tj. zejména pravidla pro umisťování, užívání, provádění a odstraňování staveb, je ve Stavebním zákoně strukturována do těchto věcných celků (hlav právního předpisu): - stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce (Hlava I): o povolení a ohlášení (§ 101 až 108 SZ), včetně stavebního řízení (§ 103 až 118 SZ), o užívání staveb (§ 119 až 127 SZ), o odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení (§ 128 až 131a SZ); - stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu práce (Hlava II: § 132 až 142 SZ); - autorizovaný inspektor (Hlava III: 143 až 151 SZ); - povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb (Hlava IV: § 152 až 157 SZ).

4.2

Povolení a ohlášení - výjimky

Stavební zákon upravuje s ohledem na menší veřejný zájem na provedení ohlášení či získání povolení k realizaci určitých staveb výjimky. Tyto výjimky jsou řešeny v ustanovení § 103 odst. 1 SZ a u stavebních úprav pozemních komunikací a udržovacích pracích ve vyhlášce č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na rozsah těchto výjimek a poměrně časté změny v rozsahu jejich vymezení, odkazujeme v této souvislosti v podrobnostech na aktuální verzi ustanovení § 103 SZ. Stavební zákon také obsahuje administrativně a časově snazší správní postup ve formě tzv. ohlašování jednoduchých staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací. Rozsah aplikovatelných situací a podmínky pro použití tohoto postupu jsou dány v § 104 SZ. V každém případě spolu s ohlášením stavebník musí stavebnímu úřadu také doložit, že o svém stavebním záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků a staveb na nich; ti mohou příslušnému stavebnímu úřadu oznámit své případné námitky proti stavbě do 15 dnů ode dne, kdy byli stavebníkem informováni. Co se týče postupu ohlášení a jeho vyřízení lze odkázat na podrobnější úpravu v ustanovení § 105 až 108 SZ.

4.3

Stavební řízení

4.3.1 Účastníci stavebního řízení Účastníci stavebního řízení dle Stavebního zákona zahrnují tyto osoby (§ 109 SZ): a) stavebníka (není jím však nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku), b) vlastníka stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písm. g) níže, c) vlastníka pozemku, na kterém má být stavba prováděna (pokud není stavebníkem), Stránka 29 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

d) vlastníka stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a toho, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemeni (v případě přímého dotčení práv navrhovanou stavbou), e) vlastníka sousedního pozemku nebo stavby na něm (v případě přímého dotčení vlastnického práva navrhovanou stavbou), f) toho, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemeni (v případě přímého dotčení práv navrhovanou stavbou), g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku, není-li vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. 4.3.2 Obsah žádosti o stavební povolení Žádost o stavební povolení obsahuje kromě obecných náležitostí základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemcích a stavbách. Přílohou této žádosti jsou pak následující dokumenty (§ 110 SZ): - doklady k vlastnickým či věcným právům a zvláštní doklady společníků vlastníků jednotek, - projektová dokumentace (zpracována oprávněnou osobou), - plán kontrolních prohlídek stavby, - závazná stanoviska, popřípadě stanoviska nebo jiné doklady, pokud je stavebník obstaral předem, - počty vyhotovení projektové dokumentace: nejméně 2x, někdy 3x až 4x. Podrobnosti k obsahu žádosti o stavební povolení pak obsahuje vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4.3.3 Přehled postupu stavebního řízení Postup stavebního řízení po podání žádosti o stavební povolení je vymezen v ustanoveních § 111, 112, 114 a 115 SZ a skládá se z těchto čtyř kroků: (1) přezkoumání, (2) zahájení stavebního řízení, (3) námitky účastníků, (4) vydání stavebního povolení. Odchylný postup od běžného průběhu stavebního řízení představuje zkrácené stavební řízení upravené v § 117 SZ. Dalšími instituty Stavebního zákona upravenými v rámci stavebního řízení jsou: - změna stavby před jejím dokončením (§ 118 SZ), - účast autorizovaného inspektora a hlavního projektanta v řízení (§ 113 SZ), - veřejnoprávní smlouva o provedení stavby nebo terénních úprav (§ 116 SZ). Stránka 30 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

4.3.4 Přezkoumání Stavební úřad je nejdříve povinen žádost o stavební povolení přezkoumat, a to z těchto hledisek (§ 111 SZ): - Lze stavbu podle žádosti provést a jaké jsou účinky budoucího užívání stavby? - Jsou následující skutečnosti ověřené?: o projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, s podmínkami územního rozhodnutí nebo územního souhlasu; o projektová dokumentace je úplná, přehledná, byla zpracována oprávněnou osobou a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu; o je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem; o předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. V případě, že stavební úřad shledá, že některá z výše uvedených otázek není uspokojivě upravena, vyzve žadatele o stavební povolení k odstranění nedostatků, a to postupem dle ustanovení § 111 odst. 3 SZ. 4.3.5 Zahájení stavebního řízení Stavební úřad zahájí stavební řízení tak, že: - oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné; - upozorní zároveň dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Upustí-li však stavební úřad od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, dokdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy s tím, že je současně upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto (uplatnění zásady koncentrace řízení). 4.3.6 Námitky účastníků řízení Účastníci stavebního řízení mohou v jeho rámci vyjádřit námitky (§ 114 SZ). Účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Avšak k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. Stránka 31 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

O námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti 4.3.7 Stavební povolení Stavební povolení nad rámec povinného obsahu správního rozhodnutí dle Správního řádu20 (§ 115 SZ): - stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení; - podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem; - podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. U stavby obsahující technologické zařízení existuje možnost uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu. V takovém případě předem projedná se stavebníkem dobu trvání zkušebního provozu. Po dni nabytí právní moci stavebního povolení pak stavební úřad zašle stavebníkovi jedno vyhotovení ověřené projektové dokumentace spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o povolené stavbě (případně také vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem). Stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Dobu platnosti stavebního povolení však může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou, pokud je podána před jejím uplynutím. Podáním této žádosti se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Co se týče doručování stavebního povolení platí, že účastníkům řízení, kteří byli o zahájení stavebního řízení uvědoměni veřejnou vyhláškou, se o opět doručuje veřejnou vyhláškou. Jinak se doručuje do vlastních rukou. 4.3.8 Zkrácené stavební řízení Zkrácené stavební řízení jako výjimka z řádného postup stavebního řízení je založena na účasti autorizovaného inspektora (§ 117 SZ). Podmínkou však je uzavření smlouvy o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavbu mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem. V takovém případě pak dostačuje, když stavbu dle této smlouvy stavebník pouze oznámí stavebnímu úřadu, a to za podmínky, že byla opatřena souhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů a vyjádření osob, které by byly účastníky stavebního řízení (§ 109 SZ), a nejde o stavbu, která je zvláštním právním předpisem, územně plánovací dokumentací nebo rozhodnutím orgánu územního plánování přímo označena jako nezpůsobilá pro zkrácené stavební řízení.

20

Viz oddíl 7.6 níže. Stránka 32 z 94


Následně pak autorizovaný inspektor certifikátem stvrzuje, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2 SZ a že navrhovaná stavba může být provedena. 4.3.9 Změna stavby před jejím dokončením Změna stavby před jejím dokončením (§ 118 SZ) je v praxi často používaný institut Stavebního zákona, který může stavební úřad na odůvodněnou žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání se stavebním povolením a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem, popřípadě autorizovaným inspektorem ve zkráceném stavebním řízení. K žádosti je nutné připojit projektovou dokumentaci změn stavby, nebo kopie ověřené projektové dokumentace s vyznačením navrhovaných změn. Z hlediska postupu stavební úřadu pak platí, že - žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna dotýká práv účastníků stavebního, případně územního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, a rozhodne o ní; - na řízení a povolení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním, případně územním řízení; - změnu stavby lze projednat a povolit též ve zkráceném stavebním, případně územním řízení. Uměnu stavby, která se nedotýká práv účastníků stavebního řízení, stavební úřad, popřípadě autorizovaný inspektor, bylo-li ve věci vedeno zkrácené stavební řízení, schválí při kontrolní prohlídce zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Může tak však učinit, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo když příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí. Změnu ohlášené stavby lze provést pouze na základě souhlasu stavebního úřadu s jejím ohlášením. Přitom se postupuje přiměřeně podle § 105 až 107 SZ.

4.4

Povinnosti a odpovědnosti osob

4.4.1 Přehled institutů V rámci stavebního řádu jsou upraveny práva a povinnosti osob účastnících se procesu před zahájením stavby, v průběhu její realizace i při a po jejím dokončení. Specifická úprava postavení těchto osob a některé další instituty stavebního řádu jsou upraveny v § 152 až 157 SZ. Konkrétně jde o tyto osoby či instituty: - stavebník, - stavbyvedoucí a stavební dozor, - vlastník stavby a zařízení, Stránka 33 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- ohlašování havárií a poruch staveb, - požadavky na stavby a - stavební deník. 4.4.2 Stavebník Základními povinnostmi stavebníka jsou (§ 152 SZ), která má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení jsou: - dbát na řádnou přípravu a provádění stavby; tato povinnost se týká i terénních úprav a zařízení; - mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. U staveb prováděných svépomocí je stavebník rovněž povinen uvést souladu prostorové polohy stavby s ověřenou projektovou dokumentací. O zahájení prací na stavbách osvobozených od povolení je stavebník povinen v dostatečném předstihu informovat osoby těmito pracemi přímo dotčené. Dále je stavebník povinen pro účely projednání záměru podle tohoto zákona opatřit předepsanou dokumentaci; vyžaduje-li zákon zpracování projektové dokumentace osobou k tomu oprávněnou, je stavebník povinen zajistit zpracování projektové dokumentace takovou osobou, pokud nemá potřebné oprávnění sám. Při vlastním provádění stavby, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, je pak stavebník povinen: a) oznámit stavebnímu úřadu předem termín zahájení stavby, název a sídlo stavebního podnikatele, který bude stavbu provádět, u svépomocné formy výstavby jméno a příjmení stavbyvedoucího nebo osoby, která bude vykonávat stavební dozor; změny v těchto skutečnostech oznámí neprodleně stavebnímu úřadu, b) před zahájením stavby umístit na viditelném místě u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby a ponechat jej tam až do dokončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu; rozsáhlé stavby se mohou označit jiným vhodným způsobem s uvedením údajů ze štítku, c) zajistit, aby na stavbě nebo na staveništi byla k dispozici ověřená dokumentace stavby a všechny doklady týkající se prováděné stavby nebo její změny, popřípadě jejich kopie, d) ohlašovat stavebnímu úřadu fáze výstavby podle plánu kontrolních prohlídek stavby, umožnit provedení kontrolní prohlídky, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, e) ohlásit stavebnímu úřadu neprodleně po jejich zjištění závady na stavbě, které ohrožují životy a zdraví osob, nebo bezpečnost stavby; tuto povinnost má stavebník i u staveb podle § 103 SZ. Zvláštní přísnější režim však mají stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel. U nich je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby a pokud projektovou dokumentaci pro tuto stavbu může Stránka 34 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

zpracovat jen osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. 4.4.3 Stavbyvedoucí a stavební dozor Obecnou povinností stavbyvedoucího a stavebního dozoru (§ 153 SZ) je řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169 SZ), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury je pak povinen zajistit vytýčení tras technické infrastruktury v místě střetu se stavbou. Dále je stavbyvedoucí a stavební dozor povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor investora nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem BOZP, působí-li na staveništi. Z hlediska odpovědnosti pak osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby. Je to osoba vykonávající stavební dozor, která má sledovat způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu. 4.4.4 Vlastník stavby a zařízení Pro vlastníka stavby platí podle ustanovení § 154 odst. 1 SZ následující povinnosti: - udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 SZ po celou dobu její existence, - neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, - umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, - uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje, - uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby. Vlastník zařízení § 154 odst. 2 SZ:

má

oproti

tomu

tyto

povinnosti

stanovené

v ustanovení


- udržovat zařízení v řádném stavu po celou dobu jeho existence, - neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na zařízení, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, - umožnit kontrolní prohlídku zařízení, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, - uchovávat dokumentaci skutečného provedení zařízení, rozhodnutí, souhlasy a jiné důležité doklady týkající se zařízení po celou dobu jeho existence. 4.4.5 Ohlašování havárií a poruch staveb Z hlediska ohlašování havárií a poruch staveb (§ 155 SZ) platí, že právnické a fyzické osoby podnikající ve výstavbě a vlastníci staveb jsou povinni bezodkladně ohlašovat MMR a příslušnému stavebnímu úřadu havárie a často se opakující poruchy staveb a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení životů osob nebo ke značným škodám. 4.4.6 Požadavky na stavby Základní obecné požadavky na stavby jsou stanoveny v ustanovení § 156 SZ. Podle nich platí, že: - pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla, - výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů. Podrobnější úprava těchto základních obecných požadavků je obsaženo v Zákoně o technických požadavcích na výrobky a v souvisejících právních předpisech a normách v oblasti stavebnictví. 4.4.7 Stavební deník Stavební deník je až na výjimky základním oficiálním dokumentem zaznamenávajícím průběh (pravidelnými záznamy) provádění stavby. Jeho vedení je povinné u všech staveb vyžadujících stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu. Pouze u ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 2 písm. f) až j) a n) a písm. l), m), o) a p) SZ postačí místo vedení stavebního deníku jednoduchý záznam o stavbě. Povinnost vést stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě je dána zhotoviteli stavby. Pouze u stavby prováděné svépomocí má tuto povinnost stavebník. Záznamy do stavebního deníku jsou oprávněni provádět stavebník, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby a osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací.


Záznamy jsou také dále oprávněny provádět osoby vykonávající technický dozor investora a autorský dozor, jsou-li takové dozory zřízeny, koordinátor BOZP, působí-li na staveništi, autorizovaný inspektor u stavby, pro jejíž provedení vydal certifikát podle § 117 SZ, případně také další osoby oprávněné plnit úkoly správního dozoru podle zvláštních právních předpisů. Podrobnější úprava vztahující se k obsahu a vedení stavebního deníku je obsažena ve vyhlášce MMR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.


5 5.1

UŽÍVÁNÍ, ÚDRŽBA A ODSTRAŇOVÁNÍ STAVEB Užívání staveb

5.1.1 Užívání dokončené stavby a jeho oznámení Dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 2 písm. a) až e) a n) SZ anebo pokud byla prováděna na podkladě veřejnoprávní smlouvy (§ 116 SZ) nebo certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem (§ 117 SZ) a byla provedena v souladu s ním, lze užívat pouze: -

na základě oznámení stavebnímu úřadu (§ 120 SZ) nebo

-

kolaudačního souhlasu (§ 122 SZ).

V této souvislosti je stavebník povinen zajistit, aby byly před započetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky. Stavebník je také povinen oznámit stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby nejméně 30 dnů předem, nejde-li o stavbu uvedenou v § 122 SZ. S užíváním stavby pro účel, k němuž byla stavba povolena, může být započato, pokud do 30 dnů od oznámení stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby nezakáže. 5.1.2 Dokumentace skutečného provedení stavby Stavebník je povinen předložit stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa a dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží stavebník dokumentaci skutečného provedení stavby vždy, pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, doloží stavebník též vyhotovení geometrické plánu na tuto stavbu. Ve vztahu k dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 125 SZ) je pak vlastník stavby: - povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení, - je povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby a to v případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, - povinen při změně vlastnictví ke stavbě odevzdat dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže pak vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad.


5.1.3 Kolaudační souhlas Kolaudační souhlas (§ 122 SZ) představuje přísnější režim pro možnost zákonného užívání stavby. Kolaudační souhlas je povinný u stavby, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, například nemocnice, škola, nájemní bytový dům, stavba pro obchod a průmysl, stavba pro shromažďování většího počtu osob, stavba dopravní a občanské infrastruktury, stavba pro ubytování odsouzených a obviněných, dále stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, a u změny stavby, která je kulturní památkou. Kolaudační souhlas vydává na žádost stavebníka příslušný stavební úřad. V žádosti o kolaudační souhlas stavebník uvede identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení. Pro vydání kolaudačního souhlasu musí stavebník opatřit závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy a pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, zajistí také geometrický plán. Postup stavebního úřadu je pak takový, že stavební úřad do 15 dnů ode dne doručení žádosti stavebníka stanoví termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby a současně uvede, které doklady při ní stavebník předloží. Při závěrečné kontrolní prohlídce pak stavební úřad zejména zkoumá: - zda byla stavba provedena v souladu s ohlášením stavebnímu úřadu, podle vydaného stavebního povolení a ověřené projektové dokumentace a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu, včetně bezbariérového užívání stavby, pokud je právním předpisem vyžadováno; - zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor se závaznými stanovisky, vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Kolaudační souhlas však není správním rozhodnutím a může být nahrazen posudkem (certifikátem) vydaným autorizovaným inspektorem. Jsou-li na stavbě zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání nebo rozpor se závaznými stanovisky, stavební úřad kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby zakáže. Účastníkem řízení je stavebník, vlastník stavby, popřípadě budoucí uživatel stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Pokud stavebník oznámí písemně odstranění nedostatků stavebnímu úřadu, který po ověření, že oznámení odpovídá skutečnosti, vydá stavební úřad kolaudační souhlas do 15 dnů ode dne, kdy mu došlo oznámení stavebníka. 5.1.4 Předčasné užívání stavby Předčasné užívání stavby (§ 123 SZ) představuje výjimku ze zákazu užívat stavbu před jejím úplným dokončením a získáním kolaudačního souhlasu či provedením oznámení stavebnímu úřadu21. Je časově omezené a vydává ho stavební úřad na žádost stavebníka

21

Viz oddíl 5.1.1 výše. Stránka 39 z 94


před úplným dokončením stavby, a to za předpokladu, že to nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby, neohrozí to bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí. U stavby prováděné dodavatelsky pak stavebník k žádosti připojí dohodu se zhotovitelem stavby, obsahující jeho souhlas, popřípadě sjednané podmínky předčasného užívání stavby; u ostatních staveb navrhne stavebník podmínky předčasného užívání stavby v samotné žádosti. Nejsou-li splněny výše uvedené podmínky pro povolení předčasného užívání stavby, stavební úřad žádost zamítne. Účastníkem řízení je stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby. 5.1.5 Zkušební provoz Účelem zkušebního provozu (§ 124 SZ) je ověřit funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace. Pokud nebylo provedení zkušebního provozu uloženo stavebním povolením, může stavební úřad na podkladě požadavku dotčeného orgánu nebo žádosti stavebníka anebo v jiném odůvodněném případě stanovit rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu. V rozhodnutí pak uvede zejména dobu trvání zkušebního provozu stavby, a je-li to nutné, stanoví pro něj podmínky, popřípadě podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu pak stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. 5.1.6 Změna v účelu užívání stavby Jako obecná zásada platí, že stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v ohlášení stavby, ve veřejnoprávní smlouvě, v certifikátu autorizovaného inspektora, ve stavebním povolení, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Výjimky z této zásady jsou však možné a její podmínky určují ustanovení § 126 a 127 SZ. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu22. Změna v užívání stavby musí být v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.

5.2

Odstraňování staveb, terénních úprav a zařízení

5.2.1 Povolení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení Chce-li vlastník stavbu odstranit, je povinen je povinen ohlásit stavebnímu úřadu tento záměr (§ 128 SZ), a to s výjimkou staveb uvedených v § 103 SZ, nejde-li o stavbu, v níž je přítomen azbest. Jde-li o stavby, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení podle § 104 22

Ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) SZ tím není dotčeno. Stránka 40 z 94


odst. 2 písm. a) až e) SZ, připojí k ohlášení dokumentaci bouracích prací a doklad prokazující vlastnické právo ke stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí. Stavbu lze odstranit, pokud stavební úřad do 30 dnů ode dne ohlášení takového záměru nesdělí, že k odstranění je třeba povolení23. Odstranění stavby musí být provedeno stavebním podnikatelem. Toto neplatí u stavby, která k uskutečnění nevyžaduje stavební povolení. Tato může být odstraněna svépomocí, pokud je zajištěno provádění stavebního dozoru. V případě, že jde o stavby, v nichž je přítomen azbest, zajistí vlastník stavby provádění dozoru osobou, která má oprávnění pro odborné vedení provádění stavby podle zvláštního právního předpisu. Odstranění terénních úprav a zařízení ohlášení nevyžaduje, pokud stavební úřad ve stavebním povolení nestanovil jinak. Zvláštní režim pak platí pro záměr odstranit stavbu, terénní úpravy nebo udržovací práce týkající se nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny. V takovém případě závazné stanovisko orgánu státní památkové péče stanoví podmínky pro provedení záměru. 5.2.2 Nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení Odstranění stavby, terénních úprav a zařízení nemusí být pouze z podnětu vlastníka dané stavby, ale i stavebního úřadu. Stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby za těchto podmínek: - která svým závadným stavem ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu nebo zařízení, které jsou kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu, - prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného Stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, nebo - u níž bylo stavební povolení zrušeno podle § 176 odst. 5 SZ a stavbu nelze zachovat. Stavební úřad však může stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného Stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, , pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že: - není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, -

není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,

-

není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Další souvislosti postupu stavebního úřadu při nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení upravuje ustanovení § 129 SZ. 23

Povinnosti vlastníka odstraňované stavby stanovené zvláštními právními předpisy však nejsou dotčeny. Stránka 41 z 94


5.2.3 Podmínky povolení nebo odstranění stavby, terénních úprav a zařízení a úhrada nákladů Podmínky povolení nebo odstranění stavby a úhradu nákladů s tímto procesem spojených upravuje ustanovení § 130 a 131 SZ. V povolení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav anebo zařízení stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby. Může též uložit vlastníku stavby povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Jestliže o odstranění stavby rozhodl soud, požádá povinná osoba stavební úřad o stanovení podmínek pro odstranění stavby. Náklady na odstranění stavby nese obecně ten, komu bylo odstranění stavby nařízeno, a to včetně případné povinnosti k náhradě škody.

5.3

Stavební dozor

Stavební úřady vykonávají soustavný dozor (§ 132 SZ) nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících z tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. Mezi pravomoci stavebních úřadů při výkonu stavebního dozoru patří: - provádět kontrolní prohlídky stavby (§ 133 a 134 SZ), - nařizovat neodkladné odstranění stavby (§ 135 a 136 SZ), - nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě (§ 135 a 136 SZ), - nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku (§ 137 a 138 SZ), - nařizovat provedení udržovacích prací (§ 139 SZ), - nařizovat vyklizení stavby (§ 140 SZ), - ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě (§ 141 SZ).

5.4

Autorizovaný inspektor

Autorizovaný inspektor (§ 143 až 151 SZ) je novým institutem českého stavebního práva zavedeným Stavebním zákonem. Podstata činnosti autorizovaného inspektora spočívá v možnosti nahradit některé úkony jinak svěřené stavebního úřadu jeho vyjádřením. Rozsah těchto úkonů je vymezen Stavebním zákonem. Autorizovaný inspektor je pro výkon funkce jmenován s působností pro celé území ČR na dobu 10 let. Tato doba bude na jeho žádost prodloužena bez vykonání zkoušky nejvýše o deset roků, jestliže prokazatelně činnost autorizovaného inspektora soustavně vykonával. Vykonává svoji činnost za úplatu, která se sjednává písemnou smlouvou, ve které může být sjednána i úhrada vynaložených nákladů. Autorizovaný inspektor odpovídá za škodu způsobenou výkonem své činnosti a vůči této odpovědnosti musí být pojištěn. Stránka 42 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

Je povinen vést o svých úkonech evidenci a uchovávat ji po dobu nejméně 5 let.

5.5

Zákonné požadavky na podnikání ve stavebnictví a požadavky na výstavbu

Stavební zákon obsahuje i obecné vymezení požadavků na podnikání ve stavebnictví, jakož i požadavků na výstavbu, a to konkrétně v ustanovení § 158 až 161 SZ, respektive ustanovení § 169 SZ. Toto vymezení zahrnuje právní úpravu následujících věcných okruhů: - vybraných činností ve výstavbě, - projektové činnosti ve výstavbě, - provádění staveb, - vlastníků technické infrastruktury a - obecných požadavků na výstavbu.

5.6

Výjimečné a mimořádné postupy

Stavební zákon obsahuje i právní úpravu výjimečných a mimořádných postupů, které jsou vyvolány vyšší ochranou veřejných zájmů a potřebou součinnosti správních orgánů. Jedná se o tyto věcné okruhy: - povolení stavby v územích vymezených ministerstvy obrany a vnitra (§ 175 SZ), - nález kulturně cenných předmětů (§ 176 SZ), - mimořádné postupy (§ 177 SZ).

5.7

Státní dozor, související a pomocné instituty Státní dozor (§ 171 SZ) ve věcech územního plánování a stavebního řádu vykonávají:

- MMR24, - krajské úřady jako orgány územního plánování, - úřady územního plánování a - stavební úřady. Při výkonu této působnosti dozírají na dodržování ustanovení Stavebního zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení, jakož i na dodržování opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě Stavebního zákona. V případě zjištění nedostatků, příslušný orgán se zřetelem na jejich charakter a následky či možné následky těchto nedostatků: - vyzve ke zjednání nápravy nebo - rozhodnutím uloží povinnost zjednat nápravu v přiměřené lhůtě.

24

Ministerstvo při provádění státního dozoru sleduje, jak orgány veřejné správy vykonávají působnost stanovenou Stavebním zákonem, a státní dozor nad činností autorizovaných inspektorů, který je součástí státního dozoru ve věcech stavebního řádu. Stránka 43 z 94


V rozhodnutí může do doby zjednání nápravy pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při níž dochází k porušování právní povinnosti. Při výkonu státního dozoru a plnění dalších úkolů dle Stavebního zákona může pověřený zaměstnanec stavebního úřadu, orgánu územního plánování a orgánu obce vstupovat na cizí pozemky, stavby a do staveb s vědomím jejich vlastníků, a to za účelem -

zjišťování stavu stavby a pozemku,

-

opatřování důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření.

V případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat, které nastalo v souvislosti s přípravou a prováděním neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby ve veřejném zájmu, může oprávněná úřední osoba vstoupit na pozemek, stavbu a do stavby i bez vědomí jejich vlastníka. O tom musí vlastníka bez zbytečného odkladu informovat a uvést důvody, které k tomu vedly. Další podmínky provádění vstupů na cizí pozemky, stavby a do staveb tzv. oprávněných úředních osob (pověřený zaměstnanec stavebního úřadu, orgánu územního plánování a orgánu obce) upravuje ustanovení § 172 SZ. . Navazující ustanovení § 173 obsahuje pravidla pro ukládání pořádkových pokut na úseku územního plánování a stavební řádu. V souvislosti s územním a stavebním řízením, s posuzováním způsobilosti stavby k užívání, se změnami v užívání stavby, s odstraňováním stavby, s dohledem a uplatňováním svých zvláštních pravomocí může stavební úřad zabezpečit součinnost autorizovaného inspektora, znalce a vědeckého nebo jiného specializovaného odborného pracoviště. Bližší podmínky této expertní součinnosti a hrazení nákladů s ní spojených upravuje ustanovení § 174 SZ.


ZÁKLADY PRÁVNÍ ÚPRAVY VYVLASTNĚNÍ A OMEZENÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA

6 6.1

Vyvlastnění – základy úpravy

6.1.1 Ústavní základy Ústavní základy vyvlastnění a omezení vlastnického práva jsou dány v ustanovení článku 11 odst. 4 LZPS, který navazuje na dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Obdobně umožňuje vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva ustanovení § 128 odst. 2 Občanského zákoníku, podle kterého ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li účelu dosáhnout jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Základními pojmy problematiky vyvlastnění a omezení vlastnického práva, také označované jako expropriace – je: - veřejný zájem, - zákonný účel (a zákonný postup) a - náhrada za vyvlastnění či omezení vlastnického práva. Veřejný zájem je značně neurčitý právní pojem. Je předmětem základě judikatury Ústavního soudu ČR, který navazuje na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Musí být vždy vykládán v souvislosti a v kontextu konkrétního právního předpisu, ve kterém je používán. Není zdaleka používán jen v kontextu problematiky vyvlastnění a omezení vlastnického práva pro stavební účely. Veřejný zájem lze charakterizovat jako zájem konkrétních osob v určitém celku, např. státu nebo územně samosprávného celku, který jim přináší všeobecný a všeobecně dostupný užitek, přičemž tento veřejný zájem je trvalý25. Ve veřejném zájmu by se však měla projevovat určitá všeobecná prospěšnost. Například rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.3.1999 (sp.zn.31 Ca 71/98) k tomuto uvedl: „Ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti. Pojem ´veřejný zájem´ je třeba chápat jako takový zájem, který je možno označit za obecně prospěšný zájem.“ K problematice definice veřejného zájmu se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ve věci James a ostatní v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska (série A98, 1986, č. 46), a to takto: „orgány jednotlivých států jsou vzhledem k lepší znalosti své společnosti a jejích potřeb v zásadě v lepší pozici než mezinárodní soudce, aby posoudili, co je veřejný zájem. Tento pojem je velmi široký. Součástí rozhodnutí přijmout vyvlastňovací zákony budou obvykle politické, hospodářské i sociální otázky, na které se mohou v demokratické společnosti názory výrazně lišit.“ Veřejný zájem26 však musí být v konkrétním případě přítomen a náležitě identifikován a 25

Viz důvodová zpráva k Novele Vyvlastňovacího zákona, strana 14. Stránka 45 z 94


prokázán, a to bez ohledu, že v určitém případě měl prospěch „pouze“ jednotlivec. Veřejný zájem je v případě expropriace nezbytně spojen s otázkou účelu vyvlastnění a omezení vlastnického práva, tj. s tím, zdali jsou dostatečné důvody veřejného zájmu pro provedení účelu vyvlastnění či omezení vlastnického práva. 6.1.2 Přehled zákonné úpravy v ČR Zákonná úprava vyvlastnění a omezení vlastnického práva je v České republice rozdělena do dvou skupin právních předpisů. První skupiny tvoří právní předpisy, které stanovují účely vyvlastnění. Jsou jimi zejména: - Stavební zákon (Hlava I (§ 169 až 174 SZ) Části páté (Společná ustanovení)), - zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (§ 104); - zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 33), - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 11 odst. 4, § 68), - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 31), - zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (§ 17 odst. 1), - zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 13), - zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 31), - zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů (§ 14), - zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (§ 15), - zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 24 odst. 3, § 25 odst. 4, § 57 odst. 1 a 2, § 58 odst. 1 a 2, § 7 odst. 7 a 8). Druhou skupinu právních předpisů, které stanovují podrobnější hmotně právní i procesně právní pravidla pro vyvlastnění a omezení vlastnického práva, tvoří: - Vyvlastňovací zákon (zákon č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů), - Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů),

26

V mnoha případech je však je jednodušší veřejný zájem vymezit negativně, tj. s odkazem, co za veřejný zájem považovat nelze. Stránka 46 z 94


- Zákon o urychlení výstavby (zákon č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů), - další zvláštní předpisy, další zvláštní předpisy: např. zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. 6.1.3 Stavební zákon a řešení vyvlastnění a omezení vlastnického práva Ve Stavebním zákoně je problematika vyvlastnění a omezení vlastnického práva řešena jen z hlediska účelu vyvlastnění. Primárním předmětem vyvlastnění či omezení vlastnického práva v rámci Stavebního zákona jsou vlastnická práva k nemovitostem a/nebo věcná práva k věcem cizím vztahující se k nemovitostem. Věcná důvodnost je dána potřebou uskutečnění určitých veřejných staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle Stavebního zákona. Formální podmínkou je pak vymezení staveb, pro něž má být vyvlastňovací řízení vedeno, ve vydané územně plánovací dokumentaci27. Konkrétními způsobilými účely dle Stavebního zákona, tj. potřeba staveb či opatření ve veřejném zájmu jsou: - veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel, - snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, založení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví (veřejně prospěšné opatření), - stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu, - asanace (ozdravění) území, - pozemky, a to k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě. 6.1.4 Vyvlastňovací zákon – rozsah úpravy Vyvlastňovací zákon obsahuje právní úpravu s vyvlastněním a/nebo omezením vlastnického práva:

těchto

záležitostí

spojených

(1) odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, (2) poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, (3) zrušení odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a navrácení těchto práv jejich dosavadnímu nositeli.

27

Viz oddíl 3.3.1 výše. Stránka 47 z 94


Podrobnosti právní úpravy dle Vyvlastňovacího zákona jsou uvedeny v oddílech 8.2 a 8.3 níže. 6.1.5 Zákon o urychlení výstavby – rozsah úpravy Zákon o urychlení výstavby obsahuje zvláštní pravidla směřující k urychlení a zjednodušení postupu vyvlastňovacího orgánu při vyvlastnění a omezení vlastnického práva u vybraných typů infrastruktury. Konkrétně jde o tyto tři typy veřejné (technické) infrastruktury: - dopravní infrastruktura, tj. stavby dopravní infrastruktury a stavby s nimi související umisťované v plochách a koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo veřejně prospěšné stavby vymezené v územně plánovací dokumentaci; - vodní infrastruktura, tj. stavba vodního díla umisťovaného v plochách, koridorech vymezených v platné politice územního rozvoje nebo veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi; - energetická infrastruktura, tj. stavby zařízení elektrizační soustavy a plynárenské soustavy podle jiného zákona zřizované ve veřejném zájmu, pokud nejsou v rozporu s platnou politikou územního rozvoje nebo zásadami územního rozvoje kraje. Podrobnosti právní úpravy dle Zákona o urychlení výstavby jsou uvedeny v oddíle 8.4 níže.


7 7.1

SPRÁVNÍ ŘÁD Základy a zásady úpravy

7.1.1 Základní vymezení Správní řád představuje základní procesní právní předpis správního práva České republiky. Jeho úprava se použije, nestanoví-li zvláštní právní předpis pro daný postup správních orgánů zvláštní postup. Tato vlastnost Správního řádu se označuje jako obecná subsidiarita Správního řádu. Povinnými orgány dle Správního řádu jsou: - orgány moci výkonné, - orgánů územních samosprávných celků - jiné orgány, - právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Správní řád se ne nevztahuje se na vztahy: - práva soukromého (občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní) a - mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti. 7.1.2 Základní zásady Správní řád jako obecný právní předpis předepisuje závazný postup úředních osob ve vztazích upravených Správním řádem. Základem tohoto postupu je dodržování zásad Správního řádu, mezi které patří: - zásada legality (zákonnosti) (§ 2 odst. 1 a 2 SŘ), - zásada šetření práv nabytých v dobré víře, jakož i oprávněných zájmů dotčených osob (§ 2 odst. 3 SŘ), - zásada souladu rozhodnutí s veřejným zájmem a okolnostmi daného případu (§ 2 odst. 4 SŘ), - zásada uplatňování ustálené rozhodovací praxe na skutkově shodné nebo podobné případy (§ 2 odst. 4 SŘ), - zásada vyšetřovací (§ 3 SŘ), tj. zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad se zásadami dle § 2 SŘ, - zásada profesionálního výkonu veřejné správy (§ 4 odst. 1 SŘ), - zásada povinnosti přiměřeného poučení (§ 4 odst. 2 SŘ), - zásada předběžného informování dotčených osob (§ 4 odst. 3 SŘ), - zásada respektování práva dotčených osob uplatňovat práva a oprávněné zájmy (§ 4 odst. 4 SŘ), - zásada smírného odstraňování rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci (§ 5 SŘ), - zásada efektivního postupu v řízení a dodržování lhůt (§ 6 odst. 1 SŘ), Stránka 49 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- zásada hospodárnosti (§ 6 odst. 2 SŘ), - zásada rovného postavení při uplatňování procesních práv (§ 7 odst. 1 SŘ), - zásada ochrana rovnosti stran (§ 7 odst. 2 SŘ), - zásada vzájemného souladu všech paralelních postupů (§ 8 odst. 1 SŘ), - zásada informování správního orgánu dotčenou osobou o paralelních postupech (§ 8 odst. 1 SŘ), - zásada spolupráce správních orgánů v zájmu dobré správy (§ 8 odst. 2 SŘ).

7.2

Příslušnost a podjatost

7.2.1 Věcná a místní příslušnost, kolize příslušnosti Správní řád rozlišuje dva typy příslušnosti: - věcnou (§ 10 SŘ) a - místní (§ 11 SŘ). Pro řešení kolize příslušnosti, případně pro správné předání věci příslušnému orgánu má Správní řád tyto nástroje: - postoupení pro nepříslušnost (§ 12 SŘ), - dožádání (§ 13 SŘ), - změny příslušnosti (§ 131 až 132 SŘ), - spory o věcnou příslušnost (§ 133 SŘ), - příslušnost orgánu veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby (§ 130 SŘ). 7.2.2 Podjatost Základem objektivního rozhodování dle Správního řádu je nestrannost osob podílejících se na jeho aplikaci v konkrétním případě. K ochranně nestranného rozhodování slouží právní úprava institutu podjatosti. Podle § 14 odst. 1 SŘ platí, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Výjimku tvoří dvě kategorie osob, na které se právní úprava podjatosti nevztahuje, a to na: - vedoucí ústředních správních úřadů a - státní tajemníky. Podle § 14 odst. 2 SŘ platí, že účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Povinnosti v oblasti podjatosti však dopadají i na úřední osoby. Každá úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyStránka 50 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

loučena, a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Současně, představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle § 131 odst. 4 SŘ. Vyloučení z důvodu podjatosti se vztahuje též ta úřední osobu, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního zákona.

7.3

Základní pravidla řízení

7.3.1 Vedení řízení a jednací jazyk Základní pravidla Správního řádu určují, že správní řízení (§ 15 SŘ): - probíhá zásadně písemnou formou, - provádějí ho pouze oprávněné úřední osoby, které se musejí identifikovat, - je založeno na povinnosti mlčenlivosti úředních osob. Ve vztahu k jednacímu jazyku (§ 16 SŘ) platí tato základní pravidla: - písemnosti správních orgánů jsou zásadně v českém jazyce, - písemnosti dotčených osob mohou být předkládány v českém nebo slovenském jazyce, - písemnosti dotčených osob v cizím jazyce musí být buď v originálním znění s úředně ověřeným překladem28, - každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady - občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republice, má právo činit podání a jednat v jazyce národnostní menšiny, - neslyšící a hluchoslepí mají právo na ustanovení tlumočníka do znakové řeči, respektive prostředníka29. 7.3.2 Spis O každé věci podle Správního řádu se zakládá spis (§ 17 SŘ), které se vede pod zvláštní spisovou značkou. Obsahem spisu jsou zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohy spisu tvoří důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích.

28

29

Správní orgán však může sdělit účastníkovi řízení, že takový překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu. O ustanovení tlumočníka nebo prostředníka vydává správní orgán usnesení, které se oznamuje pouze osobám, jichž se dotýká. Stránka 51 z 94


Ke každému spisu se zakládá seznam, který obsahuje povinný soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy. Z důvodu ochrany utajovaných informací, případně z důvodu ochrany jiných informací však mohou a musí být však některé dokumenty a záznamy vedeny odděleně mimo spis. Dožádané spisy se vždy posílají s možností potvrzení o doručení přijímajícím orgánem či osobou. V případě, že daný správní orgán nevykonává spisovou službu, předá spis po právní moci rozhodnutí správnímu orgánu, který pro něj spisovou službu vykonává. 7.3.3 Protokol Protokol se povinně sepisuje při těchto úkonech (§ 18 SŘ): - ústním jednání nebo ústním podání, - výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, - jiných úkonech související s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení. Obsahem protokolu je: - místo, - čas, - označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, - údaje umožňující identifikaci přítomných osob, - vylíčení průběhu předmětných úkonů, - označení správního orgánu, - jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla a - podpis oprávněné úřední osoby, popřípadě osoby, která byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všech osob, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily30. Pokud některé správní úkony podléhají sepsání protokolu, mohou osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, mohou bezprostředně po seznámení s protokolem podat stížnost proti jeho obsahu. 7.3.4 Doručování Doručování patří mezi velmi důležité úkony dle Správního řádu. Písemnosti doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní řád nabízí tyto způsoby doručování (§ 19 SŘ) prostřednictvím31: - veřejné datové sítě do datové schránky (nelze-li prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), 30 31

Případné odepření podpisu, důvody odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají. Doručovatel má při doručování postavení úřední osoby. Stránka 52 z 94


- obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu nebo - policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Zvláštní přísnější pravidla pak platí pro doručování do vlastních rukou (§ 19 odst. 4 SŘ). Tyto se doručují: - na vyžádanou adresu adresáta: písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána; - na elektronickou adresu: platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem (nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal); - v případě nedoručitelnosti: správní orgán učiní neprodleně další pokus o její doručení; bude-li další pokus o doručení neúspěšný, doručí písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Fyzickým osobám (§ 20 SŘ) se doručuje: - na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3 SŘ), - na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, - na adresu jejího trvalého pobytu, - ve věcech podnikání do místa podnikání, - při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu, - lze však doručit, kdekoli bude fyzická osoba zastižena. Při doručování písemností určených do vlastních rukou je oprávněn převzít tuto písemnost jménem fyzické osoby: - adresát, nebo - ten, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem (úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem. Právnickým osobám (§ 21SŘ) se doručuje: - na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), - na adresu jejího sídla nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení týká, - u zahraniční právnické osoby se doručuje na adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační složky,


- při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu právnické osoby, - v ostatních případech se zahraničním právnickým osobám písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 22 SŘ. Při doručování písemností určených do vlastních rukou je oprávněn převzít tuto písemnost jménem právnické osoby: - orgány a osoby uvedené v § 30 nebo - jiné osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat. Při doručování do ciziny (§ 22 SŘ) platí následující základní pravidla: - adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 19 odst. 3 SŘ je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny; - pokud se tímto způsobem nepodaří písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka. Pro uložení písemnosti (§ 23 SŘ) jsou stanovena odlišná pravidla v případě nemožnosti doručit fyzické osobě na straně jedné a právnické osobě na straně druhé: - fyzické osoby: adresát nebyl zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 SŘ, - právnické osoby: nebyla zastižena žádná osoba, které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 21 SŘ. V případě, že písemnost není vyzvednuta ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, pak se písemnost považuje za doručenou posledním dnem této lhůty (§ 24 SŘ). Při splnění určitých podmínek (24) však lze podat žádost o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Je relevantní v případě, že adresát prokáže, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout (§ 41). Pokud však adresát znemožnil pokus doručení, tj. odmítnul převzetí nebo neposkytl součinnost nezbytnou k řádnému doručení, je doručovatel mu předat poučení o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného vyplývají. Písemnost se pak považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo. Správní řád obsahuje také zvláštní možnost doručování písemností veřejnou vyhláškou. Tento způsob je ve značném rozsahu využíván v rámci postupů dle Stavebního zákona. Správní řád umožňuje doručování veřejnou vyhláškou (§ 25 SŘ) v případech doručování: - osobám neznámého pobytu nebo sídla, - osoby, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, - osoby, které nejsou známy. Další případy doručování veřejnou vyhláškou může stanovit také Správní řád a samozřejmě také zvláštní právní předpisy. Stránka 54 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

Způsob doručení veřejnou vyhláškou spočívá ve vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, včetně zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup. Za okamžik doručení se pak považuje patnáctý den po vyvěšení, a to za podmínky splnění zveřejnění dálkovým způsobem. 7.3.5 Úřední deska Úřední desku (§ 26 SŘ) zřizuje povinně každý správní orgán. Povinnost se nevztahuje na fyzické osoby, které vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem podnikání. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Úřední deska musí být nepřetržitě veřejně přístupná. 7.3.6 Lhůty k provedení úkonu Základní pravidla pro určování lhůt jsou obsažena v ustanovení § 39 SŘ. Obecně platí, že správní orgán určuje účastníkovi přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty však nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. Za určitých podmínek může správní orgán povolit přiměřené prodloužení lhůty usnesením, a to na žádost účastníka. 7.3.7 Počítání času Počítání času je pro oblast soukromého práva řešena v ustanovení § 122 OZ. Správní řád obsahuje samostatnou úpravu, a to v ustanovení § 40 SŘ. Podle ní platí následující: - do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastala; - lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce; - připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den - to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; -

lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. V pochybnostech pak platí, že lhůta je zachována, neprokáže-li se opak.


7.3.8 Navracení v předešlý čas Navracení v předešlý čas (§ 41 SŘ) je zvláštním případem zásahu do běžného běhu lhůt. Spočívá v: - prominutí zmeškání úkonu (usnesením), který je však třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo - povolení zpětvzetí nebo - změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit. Navracení v předešlý čas je možné pouze na žádost účastníka, která může být podána nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. Podmínkou podání jsou závažné důvody, které nastaly bez zavinění účastníka. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon. Zmeškání úkonu však nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok. Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Zmeškání úkonu však nepromine, je-li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli. Požádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do vydání rozhodnutí. Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma. Další podmínky navracení v předešlý stav obsahuje ustanovení § 41 SŘ.

7.4

Účastníci řízení

7.4.1 Vymezení účastníků Účastníky správního řízení jsou (§ 27 SŘ): - v řízení o žádosti: žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu, - v řízení z moci úřední: dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají, - dotčené osoby: osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají - osoby dle zvláštního zákona: nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků dle odst. 1, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají (odst. 2) V případě pochybností, zdali některá osoba je či není účastníkem správního řízení platí tato pravidla (§ 28 SŘ): - za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak; - o tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí; Stránka 56 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno, a mezitím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání (správní orgán pak doplní řízení ve smyslu úkonu). 7.4.2 Procesní způsobilost Procesní způsobilost spočívá ve způsobilosti činit úkony v řízení samostatně. Ve Správním řádě je rozsah procesní způsobilosti dán rozsahem, v jakém účastníkovi zákon přiznává způsobilost k právním úkonům. Nemají ji tedy fyzické osoby, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům. V ostatním platí pro procesní způsobilost následující pravidla: - ve vztahu k fyzickým osobám (§ 29): o osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, nemají procesní způsobilost v rozsahu tohoto omezení, o správní orgán může dát příležitost fyzické osobě, která nemá procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila, o v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn názor nezletilého dítěte ve věci (k názoru dítěte správní orgán přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti), o úkony týkající se společných věcí nebo práv činí účastníci společně, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného; - ve vztahu k právnickým osobám (§ 30): o jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona, o v téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna osoba, o jménem státu vedoucí organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu, nebo jím pověřený zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační složky státu, o za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen. Avšak každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění. 7.4.3 Zastoupení účastníků Zastoupení v soukromoprávní oblasti upravuje ustanovení § 22 a násl. OZ. Právní úprava zastoupení ve Správním řádu vychází z obdobných principů jako úprava dle Občanského zákoníku. Zástupcem účastníka (§ 31 SŘ) může být buď: - zákonný zástupce (rozsah, v jakém účastník nemá procesní způsobilost), - opatrovník nebo zmocněnec, Stránka 57 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- společný zmocněnec nebo společný zástupce (pouze u účastníků, jejichž zájmy si neodporují). Zákonné zastoupení a opatrovnictví je založeno na těchto pravidlech: - povinnost opatrovníka dbát o ochranu práv nebo zájmů opatrovance, - zákaz konfliktu zájmů opatrovníka, - funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Zastoupení na základě plné moci (§ 33 SŘ) je založeno na právu účastníka zvolit si svého zmocněnce. Jako důkaz dohody mezi zmocnitelem a zmocněncem slouží před správními orgány písemná plná moc, a to jako „průkaz“ zmocnění k zastoupení. Plná moc však může být udělena také ústně do protokolu. V téže věci nemůže mít účastník více než jednoho zmocněnce. Z hlediska rozsahu zmocnění může být plná moc udělena: - k určitému úkonu, - skupině úkonů, - pro určitou část řízení, - pro celé řízení, - pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu (podpis na plné moci vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu), nebo - v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona. Právní úprava společného zmocněnce a společného zástupce je řešena v ustanovení § 35 SŘ. Ke zvolení společného zmocněnce vyzývá v přiměřené době správní orgán účastníky v řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, přičemž může dojít k usnadnění průběhu řízení32. V případě, že výzvě není vyhověno a lze očekávat vznik průtahů v řízení, může správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků, který je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30 odst. 1, společným zástupcem pro účastníky, kteří uplatňují shodný zájem, a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane, jim může písemnosti doručovat uložením u správního orgánu; na tuto možnost musí být účastníci upozorněni ve výzvě. Funkce společného zástupce zaniká dnem, kdy účastníci oznámí správnímu orgánu, že si zvolili společného zmocněnce. Pro všechny formy zastoupení pak platí následující pravidla (§ 34 SŘ): - zástupce vystupuje jménem zastoupeného, tj. z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému; - s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci; 32

Účastníci si však mohou společného zmocněnce zvolit i bez výzvy správního orgánu. Stránka 58 z 94


- doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak; - v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení; - správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník požádá a nemůže-li vzniknout újma jinému účastníkovi; o uznání úkonů rozhoduje správní orgán usnesením a v případě, že nevyhoví podateli, oznamuje se usnesení pouze jemu. 7.4.4 Obecné úkony účastníků Účastník má právo činit následující úkony ve správním řízení (§ 36 SŘ): - podávat návrhy (zejména podání) a jiné důkazy: po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak33; - vyjadřovat stanoviska; - vyjádřit se k podkladům rozhodnutí: povinnost správního úřadu umožnit, nestanoví-li zákon jinak - výjimky: o žadatel, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, o účastník, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal, - žádat od správního orgánu informace o řízení: na žádost účastníků, nestanoví-li zákon jinak. Účastník nebo jeho zástupce však má povinnost předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz své totožnosti. Základním úkonem účastníků je podání (§ 37 SŘ). Podání je obecně každý úkon směřující vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu, a to bez ohledu na to, jak je označeno. Každém podání musí obsahovat: - označení správního orgánu, - kdo je činí, - které věci se týká, - co se navrhuje, - identifikace autora podání v rozsahu dle Správního řádu, kterým je buď: o fyzická osoba (nepodnikatel), anebo o fyzická osoba (podnikatel), anebo o právnická osoba, - podpis osob, která podání činí. V případě, že podání má vady, správní orgán pomůže podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

33

Správní orgán však může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Stránka 59 z 94


Podání může být podáno:¨ - písemně, - ústně do protokolu, - v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, - pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu, a to za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným výše. Jako datum učinění podání se považuje den, kdy došlo věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Jako další obecný úkon účastníků lze označit nahlížení do spisu (§ 38 SŘ). Tento úkon spočívá v právu účastníků a jejich zástupců nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Jiné osoby mají právo nahlížet do spisu pouze, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. Souvisejícími právy s právem nahlížet do spisu je právo: - právo činit si výpisy a - právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Pokud správní orgán odepře nahlížení do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze osobě, které bylo toto právo odepřeno. Nevidomým osobám se obsah spisu přečte a na žádost se vyhotoví zvukový záznam, případně se umožní nahlížení do spisu průvodci nevidomé osoby. Zvláštní režim pak platí pro ty části spisu, které obsahují utajované informace.

7.5

Správní řízení – první stupeň

7.5.1 Postup před zahájením řízení Správní orgán je obecně povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. V této souvislosti platí, že pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení: - zahájil, nebo - že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, nebo - že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení však správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět tak, že zahájí řízení z moci úřední nebo oznámí zahájení řízení účastníkům řízení. Správní orgán však může také postupovat tak, že věc usnesením odloží (§ 43 SŘ), a to v případě, že: - vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo - bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán. Stránka 60 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

Toto usnesení se oznamuje vždy osobě, které se týká, je-li známa, a podateli. 7.5.2 Vysvětlení, zajištění důkazu, Účelem vysvětlení (§ 137 SŘ) je: - prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední; - k určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí, stanoví-li tak zvláštní zákon. O vysvětlení se pořizuje záznam; nelze ho však použít jako důkazní prostředek. Vysvětlení ale požadovat jen tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59 SŘ) a předvedení (§ 60 SŘ). O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu. Je možné uložit pořádkovou pokutu do 5000,- Kč. Oproti tomu zajištění důkazu má podstatně větší význam pro další postup ve správním řízení. Provádí se z moci úřední nebo na požádání toho, kdo by byl účastníkem. Účelem tohoto úkonu je zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. Po formální stránce se o zajištění důkazu pořizuje protokol a o zajištění důkazu vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se přímo dotýká; hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu poskytnout osobní součinnost. O možnosti přítomnosti při zajištění důkazu se vyrozumívá. Zajištění důkazu provádí správní orgán příslušný k řízení, nebo správní orgán, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek; při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou. Právo na předběžnou informaci (§ 139 SŘ) spočívá v právu požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom: - zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu a - podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět. Je právem každého dostat předběžnou informaci, stanoví-li tak zvláštní zákon. Nemůže se však týkat řešení otázky, kterou nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout. Žádost o stejnou předběžnou informaci však nelze žádat opakovaně. Lze však o ní zažádat i po zahájení řízení. Doba platnosti předběžné informace však může být správním orgánem omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah.


Předběžná informace je od počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených. Z hlediska formální pravdivosti má tedy předběžná informace velmi malou vypovídací schopnost. 7.5.3 Dotčené orgány Za dotčené orgány (§ 136 SŘ) se považují: - orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, - správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska (§ 149 odst. 1 SŘ) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu, - územní samosprávné celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona. Dotčené orgány mají právo nahlížet do spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li pro výkon jejich působnosti podstatné. Za splnění určitých podmínek mají právo činit společné úkony, které však nemají nikdy povahu rozhodnutí. 7.5.4 Postup správního orgánu v prvním stupni Zahájení správního řízení „na žádost“ (§ 44 - 45 SŘ) je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ze žádosti musí být patrné: - co žadatel žádá nebo čeho se domáhá, - označení účastníků známých žadateli. Má-li žádost vady, správní orgán učiní výzvu k odstranění na místě nebo poskytnutí přiměřené lhůty s poučením o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Současně může správní orgán řízení přerušit. Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. V případě nepřípustnosti se žádost neprojednává se a řízení se usnesením zastaví, o čemž se uvědomují účastníci. Zúžení předmětu žádosti nebo vzetí zpět žadatelem nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně do zahájení odvolacího řízení. Z moci úřední se správní řízení zahajuje (§ 46 SŘ) dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 SŘ, a to doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Obsahem oznámení, které může být současně spojeno i s jiným úkonem v řízení, je: - označení správního orgánu, - předmět řízení, - jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Dalšími povinnostmi správního orgánu při zahájení správního řízení (§ 47 SŘ): - uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky, Stránka 62 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- uvědomit bezodkladně poté, co se o něm dozví, o probíhajícím řízení i toho, kdo se stal účastníkem až po zahájení řízení, nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do řízení přihlásila. Oznámení o zahájení řízení lze (právo správního orgánu) také zveřejnit na úřední desce správního orgánu. Překážkami v řízení, pro které nelze dál ve správním řízení pokračovat, představují (§ 48 SŘ): - překážka litispendence: zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu; - překážka res iudicata: přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. V dalším postupu v řízení pak správní orgán může využívat tyto dostupné instituty Správního řádu (§ 49 až 63 SŘ): - ústní jednání; - dokazování: o důkaz listinou, o důkaz ohledání, o důkaz svědeckou výpovědí, o důkaz znaleckým posudkem, - pomocné procesní úkony v průběhu řízení: o předvolání, o předvedení, o předběžné opatření, o pořádková pokuta, o vykázání z místa konání úkonu; - záruka za splnění povinnosti (§ 147 SŘ). Pro případné přerušení řízení správním orgánem platí tato pravidla (§ 64 a 65 SŘ): - po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení, - správní orgán může rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138 SŘ (vysvětlení, sdělení, ověření), - lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží, - lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 SŘ, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo, - správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem,


- bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3 SŘ, může být v řízení pokračováno na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení, - správní orgán vyrozumí o pokračování účastníky a provedení záznamu do spisu. Správní orgán může řízení zastavit (mimo další zákonné důvody) v těchto případech (§ 66 SŘ): - žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů nesouhlasí, - byla podána žádost zjevně právně nepřípustná, - žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, - žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož zaplacení byl v řízení povinen, - zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1 SŘ, - žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl, - žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

7.6

Rozhodnutí

7.6.1 Náležitosti Rozhodnutím (§ 67 SŘ) správní orgán: - v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo - v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo - v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Forma rozhodnutí je zásadně písemná. Jen výjimečně se rozhodnutí písemně nevyhotovuje, a to v případě, stanoví-li tak zákon. V takovém případě se však provede o tomto rozhodnutí záznam do spisu. Ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán potvrdí písemně, pokud účastník písemné potvrzení požaduje. V takovém případě je součástí potvrzení pouze výroková část rozhodnutí (§ 68 odst. 2 SŘ) a další náležitosti uvedené v § 69 SŘ. Základními náležitostmi rozhodnutí jsou (§ 68 SŘ): - výroková část: řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1 SŘ , jakož i lhůta ke splnění ukládané povinnosti, případně jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2 SŘ);


- odůvodnění: důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (není třeba v případě, že se návrhu v plném rozsahu vyhoví všem účastníkům); - poučení účastníků: v poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává, jakož i informace o absenci odkladného účinku. Dalšími náležitostmi rozhodnutí tvoří požadavky na písemné vyhotovení rozhodnutí (§ 69 SŘ), konkrétně: - označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem, - označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, - číslo jednací, - datum vyhotovení, - otisk úředního razítka, - jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby (podpis oprávněné úřední osoby možné na stejnopisu nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí), - jména a příjmení všech účastníků. Písemné vyhotovení rozhodnutí se na žádost účastníka doručuje elektronicky s náležitostmi dle Správního řádu, včetně podpisu zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Na požádání účastníka pak správní orgány vydá: - stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, - stejnopis výroku. Oprava zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení (§ 70 SŘ) se provádí jak na požádání účastníka, tak i z moci úřední, a to usnesením správního orgánu, který rozhodnutí vydal. 7.6.2 Lhůty pro vydání rozhodnutí Lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ) počínají běžet: - předáním stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19 SŘ, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“, - ústním vyhlášením, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1 SŘ), - vyvěšením veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25 SŘ, nebo


- poznamenáním usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Lhůty pro vydání rozhodnutí neběží v případě opatřování údajů. Jinak by měla být věc rozhodnuta: - bezodkladně, - do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítávají zvláštní doby (ústní jednání, místní šetření, předvolání, předvedení, doručování veřejnou vyhláškou, zvlášť složitý případ, dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny). 7.6.3 Oznamování rozhodnutí Oznamování rozhodnutí (§ 72 SŘ) může být provedeno dvěma způsoby: - doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo - ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí; o tomto se provádí záznam do spisu. V případě, že se všichni účastníci vzdají nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, správní orgán místo písemného vyhotovení rozhodnutí provede pouze záznam do spisu. Účastník se také může vzdát práva na oznamování všech rozhodnutí vydaných v řízení, s výjimkou rozhodnutí, jímž se řízení končí, a rozhodnutí, jímž se mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na vyrozumívání o usneseních poznamenaných do spisu. 7.6.4 Právní moc a vykonatelnost Právní moc a vykonatelnost představující dvě nejzákladnější a svými účinky nejvýznamnější vlastnosti správního rozhodnutí. Právní mocí rozhodnutí (§ 73 SŘ) označujeme situaci, kdy: - rozhodnutí bylo oznámeno a - nelze proti němu podat odvolání Z hlediska účinků platí, že rozhodnutí v právní moci je: - závazné pro účastníky, - pro všechny správní orgány (ustanovení § 76 odst. 3 SŘ věty poslední tím není no34), - pro jiné osoby je závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném, - rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého, - jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků. 34

Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán v průběhu řízení změnit novým usnesením; nové usnesení se pouze poznamená do spisu. Stránka 66 z 94


Vykonatelnosti rozhodnutí (§ 74 SŘ) nastává35: - nabytím právní moci nebo - pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím. Rozhodnutí v právní moci či vykonatelná rozhodnutí se opatřují doložkami o právní moci a vykonatelnosti (§ 75 SŘ). Správní orgán v tomto ohledu postupuje tak, že: - vyznačí (správní orgán, který rozhodl v posledním stupni) na písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu: o doložky, o den vyhlášení rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení; - na žádost účastníka (správní orgán prvního stupně): o opatří doložkou právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl účastníkovi doručen, o vyhotoví stejnopis výroku spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti; Dojde-li k chybnému vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí právní moci nebo vykonatelnosti, správní orgán tuto skutečnost sdělí těm osobám, jimž údaje vyznačil, a učiní o tom také oznámení veřejnou vyhláškou. 7.6.5 Nicotnost Úplná nicotnost rozhodnutí (§ 77-78 SŘ) nastává u rozhodnutí: - k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný, pokud ho nevydal správní orgán věcně nadřízený příslušnému správnímu orgánu; tuto skutečnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal; - které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu; tuto skutečnostvyslovuje soud podle soudního řádu správního. Za částečně nicotné se považuje rozhodnutí, pokud se důvod nicotnosti týká: - jen některého výroku rozhodnutí nebo - vedlejšího ustanovení výroku jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu. Nicotnost se prohlašuje kdykoliv z moci úřední a není proti němu přípustné odvolání.

35

Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky rozhodnutí. Stránka 67 z 94


7.6.6 Zvláštní rozhodnutí Zvláštními typy rozhodnutí jsou zejména mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci (§ 148 SŘ), tedy rozhodnutí: - jímž se rozhodne o základu věci, zejména ve sporném řízení, nebo - v části věci, jímž se zpravidla rozhodne o právních poměrech jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje. Správní orgán může také vydat tzv. rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem (§ 149 SŘ). V tomto případě jed úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Dalším případem zvláštního rozhodnutí je příkaz (§ 150 SŘ), který spočívá v uložení povinnosti v řízení z moci úřední a ve sporném řízení. V neposlední řadě je možné písemného vyhotovení rozhodnutí vydat o určité věci doklad (§ 151 SŘ). Toto rozhodnutí je použitelné v případě, že správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem.

7.7

Usnesení

Usnesení (§ 76 SŘ) se vydává pouze v případech stanovených zákonem. Platí, že některá usnesení (§ 76 odst. 2) lze vydat bez předchozího řízení, a to pokud stejným správním orgánem bylo podle ustálené rozhodovací praxe vydáno již v téže nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností obdobné usnesení. Takové usnesení je pak účinné jeho vydáním. Usnesení se oznamuje stejným způsobem jako rozhodnutí36, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu37. Právní moci nabývá takové (které se oznamuje jako rozhodnutí), bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. Usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, se oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají. Proti usnesení se může odvolat pouze účastník, jemuž se usnesení oznamuje.

7.8

Náklady řízení V rámci správního řízení se uplatňují tyto typické kategorie nákladů (§ 79 SŘ):

- hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, - ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, - náklady důkazů, - tlumočné a - odměna za zastupování. 36 37

Viz oddíl 7.6.3 výše. O usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným způsobem vyrozumí. Právní moc takového usnesení se poznamená do spisu a takové usnesení je možné v průběhu řízení změnit novým usnesením. Stránka 68 z 94


O nákladech řízení se rozhoduje formou rozhodnutí, které se oznamuje pouze osobám, jichž se týká, a to buď: - ve výrokové části jiného rozhodnutí, nebo - v samostatném rozhodnutí. Jako základní pravidlo pro placení nákladů platí, že nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Výběr náhrady nákladů, jeli stanovena, provádí správní orgán, který ji uložil. Při této činnosti plní funkci exekučního orgánu. Náhradu nákladů uloží správní orgán paušální částkou tomu účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Tuto částku lze v případech hodných zvláštního zřetele lze na požádání snížit. Náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením své povinnosti. Další pravidla a podrobnosti úhrady nákladů jsou stanoveny v § 79 SŘ a ve vyhlášce č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve výši pozdějších předpisů.

7.9

Ochrana před nečinností

Správní řád obsahuje i pravidla zaměřená na ochranu účastníka před nečinností správního orgánu (§ 80 SŘ), tj. pro případ, není-li vydáno rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě. V takovém případě nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Opatření na ochranu proti nečinnosti může také vyvolat na svoji žádost účastník, a to v případě, že není po uplynutí stanovených lhůt vydáno příslušné rozhodnutí. Nadřízený správní orgán má k dispozici tyto možnosti řešení: - může přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí; - usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3 SŘ; - usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu; - usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení. Pravidla ochrany před nečinností podle § 80 SŘ však nelze použít u orgánů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti. Stránka 69 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

7.10 Správní řízení - druhý stupeň 7.10.1 Odvolání Odvolání (§ 81 - 82 SŘ) představuje úkon účastníka a řádný opravný prostředek, kterým je vyvoláno řízení ve druhém stupni. Odvolání: - může podat účastník odvolání, pokud zákon nestanoví jinak, - nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal, - odvolatel, který vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat znovu, - statutární orgán právnické osoby má právo podat odvolání proti rozhodnutí, jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně jednat před správním orgánem, i když je toto rozhodnutí předběžně vykonatelné. Odvolání může směřovat pouze proti výrokové části rozhodnutí; proti odůvodnění rozhodnutí je odvolání nepřípustné. Odvoláním může být napaden buď: - jednotlivý výrok nebo - jeho vedlejší ustanovení. 7.10.2 Odvolací lhůta Základní odvolací lhůta (§ 83 SŘ) činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 68 odst. 5 SŘ lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle § 70 věty první SŘ, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Při neoznámení rozhodnutí (§ 84 SŘ) činí odvolací lhůta 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil38. Neoznámení rozhodnutí se však nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. S ohledem na výjimečnost tohoto důvodu odvolání je třeba zvlášť dbát oprávněných zájmů účastníků, kteří byli v dobré víře; odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 85 odst. 2 SŘ), a to i dodatečně. 7.10.3 Účinky odvolání Odkladný účinek odvolání (§ 85 SŘ) lze vyloučit: - jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem, - hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo - požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu. 38

Toto ustanovení však neplatí pro účastníky dle § 27 odst. 1 SŘ. Stránka 70 z 94


Z důvodu ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů účastníků nebo veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání, jehož zmeškání správní orgán promíjí. Každé vyloučení odkladného účinku odvolání však musí být v takovém případě odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.

7.11 Přezkumné řízení Přezkumné řízení (§ 94 - 97 SŘ), rozklad a uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví (§ 152 a 153 SŘ) představují mimořádné opravné prostředky. Přezkoumání je na místě za účelem přezkoumání pravomocných rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení se zahajuje: - z moci úřední, nebo - na podnět účastníka39. V případě podnětu účastníky k zahájení přezkumného řízení má správní orgán tyto tři způsoby vyřízení podnětu: - nevyhoví podnětu a sdělí tuto skutečnost do 30 dnů s uvedením důvodů, - zahájí usnesením z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Rozhodnutí lze vydat do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci. Bližší podmínky přezkumného řízení, případy nemožnosti jeho využití v některých situacích, jakož i pravidla postupu správního řízení v přezkumném a zkráceném přezkumném řízení jsou uvedeny v ustanovení § 94 a násl. SŘ.

7.12 Obnova řízení Obnova řízení (§ 100 až 102 SŘ) představuje mimořádný opravný prostředek na žádost účastníka orgánem, který rozhodl v posledním stupni, a to za těchto podmínek: - vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo - bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

39

Tento úkon účastníka však není návrhem na zahájení řízení. Stránka 71 z 94


Podání k iniciaci obnovy řízení se předkládá u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se účastník o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovu řízení však nelze povolit, pokud důvod obnovy mohl být uplatněn v odvolacím řízení.

7.13 Exekuce Exekuce jako výkon správního rozhodnutí (§ 103 až 129 SŘ) může být vedeno: - na peněžitá plnění: o exekučním správním orgánem je obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že exekučním správním orgánem je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a) SŘ, o obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku, o na žádost obecního úřadu provede exekuci obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona, o pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní; - na nepeněžitá plnění, která může vést těmito třemi způsoby: o provedením náhradního výkonu, o přímým vynucením, o ukládáním donucovacích pokut.

7.14 Zvláštní režimy správního řízení 7.14.1 Společné řízení Společné řízení (§ 140 SŘ) spočívá ve spojení různých řízení usnesením (na požádání účastníka nebo z moci úřední), k nimž je příslušný určitý správní orgán, pokud se týkají: - téhož předmětu řízení nebo - spolu jinak věcně souvisejí anebo - se týkají týchž účastníků. Společné řízení je podmíněné tím, že tomu nebrání povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení, a to za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků. 7.14.2 Sporné řízení Sporné řízení (§ 141 SŘ) spočívá v řešení sporů z veřejnoprávních smluv a v případech stanovených zvláštními zákony spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů, a to postupy dle Správního řádu.


7.14.3 Řízení o určení právního stavu Řízení o určení právního vztahu (§ 142 SŘ) spočívá v posouzení, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo, a to v mezích věcné a místní příslušnosti daného správního orgánu. Toto řízení lze zahájit na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Tento postup je však možné použít pouze tehdy: - nemůže-li o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo - nemůže-li otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení. Pro dokazování v rámci tohoto řízení platí ustanovení § 141 odst. 4 SŘ obdobně. 7.14.4 Řízení před kolegiálním orgánem Řízení před kolegiálním orgánem (§ 134 SŘ) vede, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jeho předseda nebo předsedající, popřípadě člen, na němž se orgán usnese. Usnesení, s výjimkou usnesení o tom, zda osoba je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení, jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda samostatně. Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení kolegiálního orgánu. Bližší podmínky řízení před kolegiálním orgánem jsou obsaženy v ustanovení § 134 SŘ. 7.14.5 Řízení na místě Řízení na místě (§ 143 SŘ) je založeno na možnosti oprávněných úředních osob rozhodnutím ukládat povinnosti na místě, a to: - hrozí-li životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li bezprostředně někomu vážná majetková újma anebo dojde-li k náhlé havárii, - je-li důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost, vyhýbala jejímu splnění, - jde-li o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 147 SŘ), předběžného opatření (§ 61 SŘ) nebo pořádkového opatření (§ 62 a 63 SŘ), nebo - v řízení navazujícím na výkon dozoru. Zásadou postupu oprávněných úředních osob je zjištění stavu věci. Rozhodnutí vyhlášené ústně nemá odkladný účinek, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. O ústním vyhlášení rozhodnutí se vydává potvrzení, které se předává účastníkovi. Písemné vyhotovení se pak bez zbytečného odkladu dodatečně doručuje.


7.14.6 Řízení s velkým počtem účastníků Předpokladem řízení s velkým počtem účastníků (§ 144 SŘ) je více než 30 účastníků, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. O zahájení řízení se účastníci uvědomují veřejnou vyhláškou. Řízení je pak zahájeno uplynutím lhůty stanovené ve veřejné vyhlášce, která však nesmí být kratší než 15 dnů ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky na územní desce. Pro více účastníků může být ustanoven správním orgánem opatrovník. Zájmy účastníků zastoupených opatrovníkem se však nesmí vzájemně odporovat. Taktéž o podaném odvolání lze uvědomovat veřejnou vyhláškou, a to s určením lhůty k podání vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. Veřejnou vyhláškou lze doručovat i písemnosti, včetně písemností uvedených v § 19 odst. 4 SŘ; známým účastníkům se však musí doručovat jednotlivě. 7.14.7 Řízení s předstihem žádosti Řízení s předstihem žádosti (§ 145 SŘ) se týká řízení, v nichž má pro postup správního orgánu význam, v jakém pořadí jednotlivé žádosti došly správnímu orgánu. V takovém případě vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení na žádostech též s uvedením hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně, rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem, o němž se sepisuje protokol. Správní orgán postupuje v tomto řízení tak, že: - nejdříve vede řízení o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím, - řízení o ostatních žádostech se usnesením přeruší do doby, než rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci, - pokud této žádosti nebo těmto žádostem bude vyhověno, řízení o ostatních žádostech usnesením zastaví, - pokud některá žádost zamítnuta, pokračuje se v řízení o další žádosti v pořadí. 7.14.8 Součinnost PČR při provádění úkonů správního orgánu Ve Správním řádu je ve vztahu k součinnosti Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu (§ 135 SŘ) obsaženo toto jediné ustanovení: „Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu.“

7.15 Vyjádření, sdělení, osvědčení Vyjádření, sdělení a osvědčení, která se týkají dotčených osob (§ 154 SŘ) může vydat kterýkoliv věcně příslušný orgán, jestliže to nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení, zejména není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence vedené určitým správním orgánem.


Správní orgán je povinen provést osvědčení a ověření na žádost, jsou-li splněny požadavky Správního řádu. V případě, že - v případě nemožnosti: povinnost na požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k tomuto závěru vedly Pokud správní orgán shledá, že nelze vydat vyjádření nebo osvědčení, provést ověření nebo učinit sdělení, je povinen o tom na požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k tomuto závěru vedly. Pokud jsou vyjádření, sdělení nebo osvědčení nesprávná, provádí správní orgán opravy tímto způsobem: - v případě, že nehrozí újma dotčeným osobám, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze poznamená do spisu, - jinak správní orgán, který je vydal nebo učinil, jej usnesením zruší. Pro postup při vydávání vyjádření, sdělení a osvědčení správním orgánem se uplatní analogicky ustanovení Správního řádu, zejména ustanovení uvedená v § 154 SŘ.

7.16 Veřejnoprávní smlouvy Veřejnoprávní smlouvy (§ 159 až 170 SŘ) představují dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Smluvními stranami veřejnoprávních smluv jsou: - stát, - veřejnoprávní korporace, - jiné právnické osoby zřízené zákonem a - právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy. Veřejnoprávní smlouvy nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem. Uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, navíc nesmí: - snižovat důvěryhodnost veřejné správy, - musí být účelné a - správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy. Právní úprava veřejnoprávní smlouvy v ustanovení § 159 a násl. SŘ představuje samostatnou smluvní úpravu oproti předpisům práva soukromého, zejména Občanského zákoníku a Obchodního zákoníku.

7.17 Opatření obecné povahy Opatření obecné povahy (§ 171 až 174 SŘ) je velmi důležitým institutem Správního řádu používaným ve veřejném stavebním právu v postupech zejména orgánů územního plánování. Není ani právním předpisem ani rozhodnutím. Postup vydání opatření obecné povahy se skládá z těchto kroků: 1. návrh: Stránka 75 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

o návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po projednání s dotčenými orgány uvedenými § 136 SŘ doručí veřejnou vyhláškou podle § 25 SŘ, kterou vyvěsí své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů (min. dobu 15 dnů) v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky (v případě potřeby se návrh zveřejní i jiným způsobem v místě obvyklým), o v případě velkého rozsahu textu se na úřední desce pouze uvádí, o jaké opatření obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit (současně se plný text povinně zveřejní způsobem umožňující dálkový přístup); 2. řízení o návrhu: o je písemné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu, o dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, o hrozí-li nebezpečí z prodlení, je možné tuto dobu zkrátit (nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba činit nejméně 5 dní); 3. připomínky proti návrhu: o kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, může uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky, o správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění; 4. námitky proti návrhu: o písemné odůvodněné námitky správnímu orgánu se podávají ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění vlastníků nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, o zmeškání úkonu nelze prominout; 5. rozhodnutí o námitkách: o o námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává, o jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko, o rozhodnutí o námitkách musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1 SŘ), o proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad, o změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy; Stránka 76 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

6. vydání opatření obecné povahy: o opatření obecné povahy, které správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou, musí obsahovat odůvodnění, o opatření obecné povahy se zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, o ustanovení § 172 odst. 1 SŘ platí obdobně, o opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky, o hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172 SŘ, o do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal; 7. přezkoumání opatření obecné povahy: o proti opatření obecné povahy nelze podat odvolání, o možnost obrany pouze prostřednictvím přezkumného řízení (přezkoumání souladu opatření obecné povahy s právními předpisy), o usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do 3 let od účinnosti opatření, o účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci.

7.18 Stížnosti Dotčené osoby mají právo na podání stížnosti proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu (§ 175 SŘ), a to v případě, neposkytuje-li Správní řád jiný prostředek ochrany. Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu40. Stížnost lze podat písemně nebo ústně. Je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam. Stížnost se podává u správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán má povinnost prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené a vyřídit stížnost do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. Ve stejné lhůtě musí vyrozumět stěžovatele a provést záznam do spisu do spisu o nápravě. Účastník má možnost požádat o přezkoumání vyřízení u nadřazeného správního orgánu.

40

Tato skutečnost samozřejmě neznamená zbavení se případné odpovědnosti za trestný čin nebo správní delikt pro osobu stěžovatele.


8 8.1

Vyvlastnění a omezení vlastnického práva Vyvlastňovací zákon – základy právní úpravy

8.1.1 Základní pojmy Základními pojmy Vyvlastňovacího zákona jsou: - veřejný zájem, - vyvlastnění - odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, - účely vyvlastnění, - věcná práva k věcem cizím, - náhrady při vyvlastnění, - vyvlastňovací řízení - řízení o odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, o přechodu vlastnického práva nebo o nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě a o poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, - vyvlastňovaný - ten, kdo je vlastníkem vyvlastňovaného pozemku nebo stavby nebo kdo k nim má právo odpovídající věcnému břemenu, - vyvlastnitel - ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě, aby v jeho prospěch bylo k pozemku nebo stavbě zřízeno věcné břemeno nebo aby k nim bylo zrušeno nebo omezeno právo vyvlastňovaného odpovídající věcnému břemenu, - zástavní věřitel - ten, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě, - podzástavní věřitel - ten, kdo má pohledávku zajištěnou zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě.

8.2

Podmínky vyvlastnění, práva třetích osob a náhrady

8.2.1 Přípustnost vyvlastnění Přípustnost vyvlastnění je možná jen - pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a - jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn, jsou podmíněny souladem s cíli a úkoly územního plánování.


8.2.2 Rozsah vyvlastnění Vyvlastnění je přípustné pouze v rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Veřejný zájem musí být vždy ve vyvlastňovacím řízení prokázán. Není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemenu užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich částí či věcného břemene buď vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když není nezbytné k dosažení daného účelu. 8.2.3 Další podmínky vyvlastnění Vyvlastnění je možné pouze subsidiárně, tj. jestliže: - vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, a - vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele (ne kratší než 60 dnů) na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou. Výjimku představuje situace, není-li vyvlastňovaný znám, není-li znám jeho pobyt nebo nepodařilo-li se mu doručit na známou adresu v cizině. Dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě musí obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody. Spoluvlastnictví je předmětem vyvlastnění pouze tehdy, jestliže účelu vyvlastnění nelze dosáhnout zrušením tohoto spoluvlastnictví. 8.2.4 Práva třetích osob Při vyvlastnění dochází k zániku těchto práv třetích osob: - zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě, a to při současné splatnosti zajišťovaných pohledávek, - zajišťovací převod práva týkající se pozemku nebo stavby, a to při současné splatnosti zajišťovaných pohledávek, - nájem pozemku, stavby a jejich částí, není-li ve Vyvlastňovacím zákonu stanoveno jinak, - věcné břemeno váznoucí na pozemku nebo stavbě, není-li ve Vyvlastňovacím zákonu stanoveno jinak. Ve vztahu k nájmu platí při vyvlastnění následující pravidla: - právo nájmu bytu vyvlastněním nezaniká, - po vyvlastnění existuje zvláštní nový důvod výpovědi, jestliže dalšímu užívání bytu nájemcem brání účel vyvlastnění (s náhradou), - ostatní nájmy nezanikají, jestliže veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastnění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovaly.


8.2.5 Náhrady při vyvlastnění Jako základní pravidlo náhrad při vyvlastnění platí, že náhrady mají odpovídat skutečné majetkové újmě v důsledku vyvlastnění s možností dohody o naturální náhradě za jiný pozemek. Za oprávněnou náhradu se považuje náhrada: - ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, včetně všech jejích součástí a příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim, nebo - ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu, došlo-li k omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene nebo došlo-li k odnětí nebo omezení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Součástí oprávněné náhrady je i náhrada následujících souvisejících nákladů: - náhrada stěhovacích nákladů, - nákladů spojených se změnou místa podnikání a - dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně vynaloží následkem a v souvislosti s vyvlastněním. Ve vztahu k výši náhrady nevlastníkům platí, že: - nájemní práva nebo věcná břemena váznoucí na pozemku nebo stavbě se oceňují ve výši ceny těchto práv; - zástavní a podzástavní právo váznoucí na pozemku nebo stavbě nebo zajišťovací převod práva týkající se pozemku nebo stavby se oceňuje do výše dosud neuhrazené zajištěné pohledávky s příslušenstvím41. Náhrady se hradí těmito způsoby: - jednorázově v penězích, a to ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění, - v případě, že osoba oprávněná k náhradě není známa, že není znám její pobyt nebo že je v prodlení prostřednictvím úschovy u soudu, - v případě zemřelé osoby prostřednictvím úschovy u soudu příslušného k projednání dědictví nebo u soudního komisaře.

8.3

Vyvlastňovací řízení

8.3.1 Vyvlastňovací úřad Vyvlastňovacími úřady, tj. orgány povolanými k provedení vyvlastňovacího řízení, jsou: - obecní úřad obce s rozšířenou působností, - Magistrát hlavního města Prahy42 a 41 42

O tyto částky se snižují částky náhrad k uhrazení vyvlastňovanému. Zastupitelstvo hlavního města Prahy a zastupitelstvo územně členěného statutárního města nemohou působnost vyvlastňovacího úřadu přenést statutem na městské části nebo městské obvody. Stránka 80 z 94


- magistrát územně členěného statutárního města. Působnost k vyvlastňovacímu řízení nelze převést. Vyvlastňovací orgán vykonává ve vyvlastňovacím řízení pravomoc jako výkon přenesené působnosti. 8.3.2 Příslušnost k řízení Jako základní kritérium pro určení příslušnosti platí, že vyvlastňovací řízení provádí vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu (území) se nachází pozemek nebo stavba, jichž se vyvlastnění týká. Podpůrnými kritérii pro určení příslušnosti k provedení vyvlastňovacího řízení jsou tyto: - nachází-li se pozemky nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, ve správním obvodu (území) dvou nebo více vyvlastňovacích úřadů, rozhodne nejbližší společně nadřízený správní orgán usnesením, který z nich vyvlastňovací řízení provede; - je-li vyvlastnitelem, vyvlastňovaným nebo jiným účastníkem vyvlastňovacího řízení obec, jejíž obecní úřad je příslušným k tomuto vyvlastňovacímu řízení, krajský úřad usnesením pověří jiný vyvlastňovací úřad působící v jeho správním obvodu provedením vyvlastňovacího řízení; - obdobně se postupuje i v případě, že účastníkem vyvlastňovacího řízení je osoba, jejímž zřizovatelem je obec nebo kraj; - je-li vyvlastnitelem, vyvlastňovaným nebo jiným účastníkem vyvlastňovacího řízení hlavní město Praha a příslušným k tomuto vyvlastňovacímu řízení je Magistrát hlavního města Prahy, ústřední správní úřad ve věcech vyvlastnění usnesením pověří jiný vyvlastňovací úřad provedením vyvlastňovacího řízení; - je-li vyvlastnitelem, vyvlastňovaným nebo jiným účastníkem vyvlastňovacího řízení kraj, jehož krajský úřad je příslušným odvolacím správním orgánem, ústřední správní úřad ve věcech vyvlastnění usnesením pověří provedením odvolacího řízení jiný odvolací správní orgán. 8.3.3 Účastníci řízení Účastníky vyvlastňovacího řízení jsou: - vyvlastnitel a vyvlastňovaný; - zástavní věřitel a podzástavní věřitel; - oprávněný z práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká; - nájemce pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, nebo jejich částí s výjimkou nájemce bytu; - v případě zajišťovacího převodu práva, také oprávněný a povinný z tohoto práva; - v případě neskončeného dědického řízení, nebo zemřel-li někdo i z výše uvedených účastníků, také správce dědictví nebo dědici zůstavitele, popřípadě stát, jde-li o odúmrť;


- opatrovník stanovený vyvlastňovacím úřadem v zastoupení účastníků, kteří nejsou známi, jejichž pobyt není znám nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině 8.3.4 Zahájení řízení Vyvlastňovací řízení se zahajuje pouze na žádost vyvlastnitele obsahující: řízení jen na žádost vyvlastnitele obsahující: - náležitosti dle Správního řádu; - označení pozemku nebo stavby dotčených vyvlastněním a práva třetích osob na nich váznoucích; - doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění; - údaj o tom, jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá; - údaj o tom, v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění. Povinnými přílohami žádosti jsou: - výpis z katastru nemovitostí a kopie katastrální mapy o vyvlastněním dotčeném pozemku/stavbě; - listiny prokazující vlastnictví a jiná věcná práva k pozemku/stavbě; - kopii územního rozhodnutí, je-li nutný pro daný účel vyvlastnění (nemá-li ho vyvlastňovací úřad); - listiny prokazující splnění podmínky vyvlastnění uvedené v § 5 VZ; - znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad. 8.3.5 Postup v řízení Vyvlastňovací úřad nejdříve uvědomí o zahájení vyvlastňovacího řízení: - účastníky řízení (do vlastních rukou) a - příslušný katastrální úřad43. Doručení „uvědomění“ má tyto právní účinky: - neplatnost právních úkonů, kterými vyvlastňovaný převádí, pronajímá nebo jinak zatěžuje pozemek nebo stavbu, kterých se vyvlastnění týká; - neuplatnění smluvních ani zákonných předkupních práv k vyvlastňovanému pozemku nebo stavbě (poučovací povinnost vyvlastňovacího orgánu v „uvědomění“); - dotčené osoby mají za tato omezení právo na náhradu v prokázané výši újmy způsobené těmito omezeními. V tomto postupu však nemůže vyvlastňovací orgán využít ustanovení Správního řádu o doručování veřejnou vyhláškou, a to s výjimkou doručování neznámým účastníkům nebo účastníkům neznámého pobytu či sídla. 43

Účelem je provedení poznámky v katastru nemovitostí. Stránka 82 z 94


8.3.6 Znalecký posudek Znalecký posudek pro účely vyvlastňovacího řízení je iniciován na základě: - žádosti vyvlastňovaného, nebo - žádosti vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas, nebo - ustanovení vyvlastňovacím úřadem (není-li k dispozici na základě žádosti). Znalecký posudek nesmí být při zahájení řízení starší 90 dnů. Náklady znaleckého posudku hradí vyvlastnitel, ale vyvlastňovaný musí prokázat výši náhrady. Vlastníci, případně uživatelé daných nemovitostí jsou povinni umožnit znalci ustanovenému vyvlastňovacím úřadem prohlídku pozemku nebo stavby potřebnou k vypracování posudku, jestliže mu znalec prokazatelně oznámil dobu prohlídky alespoň 3 týdny předem. V případě, že tuto povinnost nesplní, může nastat sankce v podobě nemožnosti vznášet námitky proti ocenění dle znaleckého posudku. 8.3.7 Ústní jednání Ústní jednání nařizuje vyvlastňovací úřad tak, aby o něm byli účastníci řízení a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba, uvědoměni nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se má konat. V průběhu ústního jednání lze podat námitky. Pro podání námitek platí tato pravidla: - námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; - k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží; - o tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení; - zmeškání lhůty pro uplatnění námitek nelze prominout. 8.3.8 Přerušení a zastavení řízení Vyvlastňovací orgán může přerušit vyvlastňovacího řízení, jestliže o stejném pozemku, stavbě nebo věcném břemenu již probíhá jiné vyvlastňovací řízení, a to až do doby, než bude dříve zahájené řízení pravomocně skončeno. Vyvlastňovací řízení pak může zastavit, včetně zrušení poznámky v katastru nemovitostí, pokud: - již v jiném vyvlastňovacím řízení bylo pravomocně rozhodnuto o vyvlastnění vůči stejnému pozemku, stavbě nebo věcném břemenu způsobem, jenž vylučuje provést navrhované vyvlastnění; - v průběhu řízení došlo k dohodě o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných k uskutečnění účelu vyvlastnění44. Důsledkem zastavení vyvlastňovacího řízení z důvodu zpětvzetí žádosti, je povinnost k náhradě škody a jiné újmy vyvlastněnému, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak.

44

Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Stránka 83 z 94


8.3.9 Rozhodnutí Vyvlastňovací úřad může v rámci vyvlastňovacího řízení ve věci rozhodnout45 tak, že: - žádost zamítne a současně rozhodne o zrušení poznámky v katastru nemovitostí, a to nebude-li za řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnitelem navržené vyvlastnění (§ 3 až 5 VZ); - rozhodne, že podmínky pro vyvlastnění byly splněny o hlavním výrokem pak rozhodne o zrušení práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění týká, postačuje-li k naplnění účelu vyvlastnění, nebo o omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezí jeho obsah, bude-li tím naplněn účel vyvlastnění, anebo o odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k pozemku nebo stavbě a o jeho přechodu na vyvlastnitele, vyžaduje-li to účel vyvlastnění; o souvisejícími výroky v případě rozhodnutí, že podmínky pro vyvlastnění byly splněny: • rozhodne, která práva spojená s pozemkem, stavbou nebo jejich částí vyvlastněním nezaniknou; • určí výši náhrady pro vyvlastňovaného, jakož i pro nájemce a oprávněného z věcného břemene, jejichž práva vyvlastněním zanikají, a uloží vyvlastniteli, aby jim náhrady zaplatil ve lhůtě, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí • určí, dojde-li k dohodě podle § 11 VZ, jaký pozemek nebo stavba přechází do vlastnictví vyvlastňovaného, popřípadě rozhodne též o vyrovnání rozdílu v obvyklé ceně vyvlastněného pozemku nebo stavby a náhradního pozemku nebo stavby, včetně lhůty k poskytnutí plnění, která nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí; • určí, jakou částku z náhrady pro vyvlastňovaného je vyvlastnitel povinen poskytnout zástavnímu věřiteli, podzástavnímu věřiteli nebo osobě oprávněné ze zajišťovacího převodu práva na úhradu zajištěných pohledávek; • uloží vyvlastniteli, aby nahradil vyvlastňovanému jím vynaložené náklady na vyhotovení znaleckého posudku, a určí k tomu přiměřenou lhůtu; • určí, v jaké lhůtě a jakým způsobem je vyvlastnitel povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než 2 roky od právní moci rozhodnutí. Vyvlastňovací úřad má v rámci ústního jednání rozsáhlou poučovací povinnost, a to zejména s ohledem na závažnost případného kladného rozhodnutí o vyvlastnění. Je povinen poučit o tom: - za jakých podmínek vyvlastnitel složí náhradu do úschovy u soudu, popřípadě u soudu příslušného k projednání dědictví nebo u soudního komisaře pověřeného provést úkony v řízení o dědictví po zemřelé oprávněné osobě; - jaké jsou možnosti a podmínkách zrušení vyvlastnění;

45

Toto rozhodnutí nelze vyhlásit ústním vyhlášením. Stránka 84 z 94


- jaké jsou lhůty k odvolání proti rozhodnutí a o tom, u kterého správního orgánu se odvolání podává a který správní orgán o něm rozhoduje; - za jakých podmínek a v jaké lhůtě se účastníci mohou domáhat, aby vyvlastnění bylo projednáno v občanském soudním řízení46. Pro případné kladné rozhodnutí ve vyvlastňovacím řízení pak platí následující: - odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí nelze vyloučit; - směřuje-li odvolání jen proti jednomu z výroků rozhodnutí, nenabývají zásadně právní moci ani ostatní výroky (to neplatí, bylo-li odvolání podáno jen proti výroku o náhradě, úhradě nákladů znaleckého posudku anebo jen proti výroku o náhradě nákladů řízení; - lhůtu určenou k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění může vyvlastňovací úřad samostatným rozhodnutím prodloužit na žádost vyvlastnitele podanou ještě před jejím uplynutím, a to jen v případech hodných zvláštního zřetele, jen jednou a nejdéle o další 2 roky. 8.3.10 Zrušení vyvlastnění Vyvlastňovací úřad může zrušit provedeného vyvlastnění: - nezaplatil-li vyvlastnitel vyvlastňovanému náhradu za vyvlastnění do uplynutí 30 dnů ode dne uplynutí stanovené lhůty v rozhodnutí nebo - nezahájil-li vyvlastnitel uskutečňování účelu vyvlastnění ve stanovené lhůtě v rozhodnutí nebo prodloužené lhůtě; - bylo-li ještě před uplynutím této lhůty zrušeno nebo pozbylo platnosti ÚR určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel. Důsledkem takového rozhodnutí jsou tyto: - práva, která byla vyvlastňovanému odňata nebo omezena, vyvlastňovaný znovu nabývá dnem právní moci rozhodnutí o zrušení; - určité účinky spojené s vyvlastněním (podle § 6, § 7 odst. 2 a § 9 VZ) však zůstávají zachovány; - dochází k vypořádání náhrad a náhrad škody za podmínek dle ustanovení § 26 odst. 3 VZ. 8.3.11 Projednání vyvlastnění v řízení před soudem Projednání vyvlastnění v řízení před soudem je založeno na řízení upraveném v ustanovení § 244 a násl. OSŘ. Podkladem tohoto řízení je žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení. Tato žaloba musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu47. K řízení ve věci vyvlastnění, která má být projednána v občanském soudním řízení, je v prvním stupni příslušný krajský soud. Podáním žaloby se odkládá právní moc a vykonatelnost rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.

46 47

Viz ustanovení § 244 až 250t OSŘ. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Stránka 85 z 94


8.4

Zákon o urychlení výstavby

8.4.1 Základní vymezení Zákon o urychlení výstavby představuje specifický zákon pro oblast výjimek vůči standardnímu postupu dle Stavebního zákona a Vyvlastňovacího zákona. Významnou novelou provedenou zákonem č. 209/2011 Sb. byl s účinností od 1. 10. 2011 rozsah tohoto právního předpisu rozšířen z oblasti dopravní infrastruktury, také na oblast vodní a energetické infrastruktury. 8.4.2 Spojení územního a stavebního řízení První oblast změn obsahuje Zákon o urychlení výstavby v podmínkách možnosti spojit územní a stavební řízení (§ 2 odst. 1 až 4 ZUV). Toto spojení je možné na žádost stavebníka u stavby dopravní a energetické infrastruktury48; v prvním stupni je jako stavební úřad příslušný obecní úřad s rozšířenou působností. Speciální stavební úřad je ve spojeném řízení dotčeným orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska49. Žádá-li stavebník o stavební povolení k výstavbě dopravní, vodní a energetické infrastruktury a doklady uvedené v § 110 odst. 2 písm. a) SZ nejsou k žádosti přiloženy, oznámí stavební úřad zahájení stavebního řízení i bez předložení těchto dokladů. O žádosti o vydání stavebního povolení rozhodne stavební úřad až po předložení dokladů. 8.4.3 Zkrácení lhůt Druhá oblast změn oproti běžnému postupu se týká délky lhůt (§ 2 odst. 5 ZUV). Tyto se zkracují tak, že: - lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních se zkracují na polovinu; - o žalobách a následně i o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu o žalobě rozhodne soud ve lhůtě 90 dnů. 8.4.4 Snížení nároků na doručování návrhu smlouvy na získání potřebných práv Třetí oblastí odlišné právní úpravy je snížení nároků na doručování návrhu smlouvy na získání potřebných práv (§ 3 odst. 2 až 2 ZUV). Podle této úpravy platí, že pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění podle VZ, spočívající v povinnosti nejprve učinit návrh na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou, postačí doručení návrhu smlouvy na získání potřebných práv: - na adresu, kterou vlastník nemovitosti předem písemně sdělil, nebo - na adresu místa trvalého pobytu vlastníka nemovitosti nebo jeho adresu bydliště v cizině nebo na adresu evidovanou v katastru nemovitostí, jde-li o fyzickou osobu, nebo - na adresu sídla evidovanou v katastru nemovitostí, jde-li o právnickou osobu. 48 49

S výjimkou staveb uvedených v § 16 odst. 2 písm. d) SZ, které jsou součástí energetické infrastruktury. Jde tedy o obdobné řešení, jako se navrhuje pro všechny postupy dle Stavebního zákona v Novele Stavebního zákona. Stránka 86 z 94


Počátek běhu lhůt podle Vyvlastňovacího zákona pak začíná ode dne doručení na výše uvedené adresy, a to s účinky i vůči všem právním nástupcům vyvlastňovaného. 8.4.5 Snížení nároků na doručování oznámení účelu vyvlastnění a určení ceny vyvlastnění Čtvrtou oblastí pro zvláštní postup správního, v daném případě vyvlastňovacího úřadu je snížení nároků na doručování oznámení účelu vyvlastnění a požadavků na určení ceny vyvlastnění (§ 3 odst. 3 až 5 ZUV): - nedojde-li k dohodě na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě, platí pro doručování oznámení účelu vyvlastnění stejná pravidla doručování; - splnění výše uvedených podmínek přípustnosti se nevyžaduje, pokud doručení na výše uvedené adresy není možné, neboť vlastník nemovitosti se na nich nezdržuje, odstěhoval se nebo v místě adresy není znám; - „cena vyvlastnění“ má odpovídat výši tržní ceny obvyklé v daném místě a čase50; - nezbytnou součástí smlouvy je ustanovení o způsobu a lhůtě vyplacení kupní ceny nebo ceny práva odpovídajícího věcnému břemeni. 8.4.6 Zkrácení lhůt pro uzavření dohody Pátou oblastí změn dle Zákona o urychlení výstavby je zkrácení lhůt pro uzavření dohody (§ 3 odst. 6 ZUV): - pokud nedojde do 60 dnů ode dne doručení návrhu dohody k jejímu uzavření, má se za to, že práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění není možné získat dohodou, není-li sjednána lhůta delší; - tento režim se použije i v případě, že uzavření smlouvy brání předkupní právo třetí osoby; - návrh smlouvy o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění může obsahovat požadavek, aby tento pozemek nebo stavba nebyl zatížen právy, která zanikají vyvlastněním. 8.4.7 Oddělené nabytí právní moci některých výroků Šestou oblastí změn dle Zákona o urychlení výstavby představuje oddělené nabytí právní moci některých výroků ve Vyvlastňovacím řízení. Je-li totiž podáno proti rozhodnutí o vyvlastnění odvolání, které nesměřuje proti výrokům rozhodnutí uvedeným v § 24 odst. 2, písm. a) a b) VZ, nabývají tyto výroky právní moci odděleně (§ 4 odst. 1 ZUV). Do této oblasti řadíme i odlišné řešení odkladného účinku rozhodnutí dle Vyvlastňovacího zákona. Podle ustanovení § 4 odst. 2 ZUV platí, že je-li podána žaloba proti rozhodnutí podle Vyvlastňovacího zákona, přizná soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením žalobě odkladný účinek, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. 50

Pokud je však cena pozemku, stavby nebo věcného břemene zjištěná jiným způsobem ocenění vyšší než cena tržní, použije se takto zjištěná cena. Stránka 87 z 94


8.4.8 Zvláštní režimy v případě výpovědi z nájmu Konečně, poslední oblastí speciální úpravy dle Zákona o urychlení výstavby (§ 5 ZUV) je otázka výpovědí z nájmu ze strany stavebníka, které by zaniklo vyvlastněním. Podle této úpravy platí, že pokud uskutečnění dopravní, vodní a energetické infrastruktury brání nájemní právo k pozemku nebo stavbě ve vlastnictví stavebníka, které by zaniklo vyvlastněním podle Vyvlastňovacího zákona, je stavebník oprávněn nájem pozemku nebo stavby vypovědět podle zvláštního zákona, bez ohledu na sjednanou dobu trvání nájmu, pokud se s nájemcem nedohodne jinak. Nájemci v takovém případě přísluší náhrada nákladů spojených s ukončením nájmu. Stejný režim se aplikuje i pro nájem bytu, a to se zachováním práva nájemce na bytovou náhradu.


Novelizace Stavebního zákona a Vyvlastňovacího zákona v roce 2012

9 9.1

Novela Stavebního zákona

9.1.1 Základní údaje k novele V současné době je v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednávána vládní Novela Stavebního zákona, a to jako sněmovní tisk 573. Tato rozsáhlá novela je největší novelou Stavebního zákona od jeho přijetí v roce 2006. Obsahuje 231 novelizačních bodů samotného Stavebního zákona, jakož i změny dalších navazujících a souvisejících právních předpisů. Nemění se však základní koncepce platného Stavebního zákona. Návrh Novely Stavebního zákona reaguje zejména na aplikační a interpretační nejasnosti stávajícího znění Stavebního zákona a upřesňuje a zpřesňuje současnou právní úpravu. Další viditelnou snahou novelizace je zjednodušit a zracionalizovat některé postupy, zejména v oblasti územního plánování. 9.1.2 Charakteristika nejvýznamnějších změn Návaznost na Správní řad51 nebyla v některých případech ve Stavebním zákoně jednoznačná. Stavební zákon ve svém současném znění obsahuje poměrně hodně samostatných řešení oproti obecné úpravě ve Správním řádu. Novela Stavebního zákona proto směřuje k většímu používání standardních nástrojů Správního řádu, zejména v oblasti doručování. Obdobně problematická stávající návaznost úpravy ve Stavebním zákoně na Zákon o ochraně přírody a krajiny a Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí by měla být Novelou Stavebního zákona taktéž napravena, a to jak terminologicky, tak co se týče vazeb postupů dle Stavebního zákona a Zákona o ochraně přírody a krajiny, respektive Zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, včetně odstranění duplicit. Mezi další navrhované změny mimo jiné patří52: - zpřesnění kompetencí orgánů vykonávajících působnost na úseku územního plánování, - zpřesnění a zjednodušení úpravy postupů při pořizování a vydávání politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace, - zpřesnění úpravy pořizování regulačního plánu na žádost, - upřesnění postupů při uzavírání veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí (§ 78a SZ), - přepracování požadavků na rozhodování o změně vlivu užívání stavby na území (§ 81 SZ), - zpřesnění postavení občanských sdružení jako účastníků územního řízení, jakož i účasti veřejnosti,

51 52

Viz kapitola 7 níže. Zdroj: důvodová zpráva k Novele Stavebního zákona. Stránka 89 z 94


- posuzování vybraných záměrů z hlediska vlivů na životní prostředí v rámci územního řízení (§ 91 SZ), - rozšíření výčtu případů, pro které se územní rozhodnutí ani územní souhlas nevyžadují, - koncepční přepracování formy územního souhlasu a upřesnění postupů při jeho vydávání, - zpřesnění postupu při vedení zjednodušeného územního řízení, - rozpracování procesních kroků při vedení společného územního řízení a stavebního řízení, - upuštění od veřejného ústního jednání v případech záměrů, které nepodléhají posuzování vlivů na životní prostředí, - změna požadavků na uvádění vedlejších účastníků územního řízení a doručování veřejnou vyhláškou v souvislosti se záměry, které vyžadují posuzování vlivů na životní prostředí, v případě postupu podle § 91 SZ a v řízeních s velkým počtem účastníků, - speciální úprava pro stanovení lhůt pro vydání územního rozhodnutí odchylná od obecné úpravy Správního řádu. Mezi cíle Novely Stavebního zákona na úseku stavebního řádu pak patří: - stanovení kvalifikačních požadavků pro výkon činnosti na obecném stavebním úřadě a u ohlašovaných stavebních záměrů posílení právní jistoty stavebníka vydáním písemného souhlasu stavebního úřadu, jakož i stanovení podmínek pro možnost stavebního úřadu usnesením rozhodnout, že o ohlášené stavbě povede stavební řízení a vydá rozhodnutí, - upřesnění postupu stavebníka a stavebního úřadu při uzavírání veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení, - zpřesnění postupů autorizovaného inspektora při posuzování stavby, zvýšení ochrany osob, které by byly účastníky stavebního řízení, řešení účinků oznámení stavby a ingerence stavebního úřadu, - zvýšení právní jistoty žadatelů při poskytování údajů o poloze, podmínkách napojení, podmínkách ochrany a dalších údajů o technické infrastruktuře nezbytných pro projektovou činnost a provedení stavby, a z toho důvodu výslovné vyjádření, zda informace podle § 161 SZ poskytují vlastníci technické infrastruktury bezplatně či za úplatu a v jaké výši, - zajištění větší kázně při provádění, užívání či odstraňování staveb, při dodržování povinností uložených zákonem zpřesněním skutkových podstat správních deliktů a stanovením chybějících správních deliktů. Asi nejvýznamnější organizační změnou navrhovanou Novelou Stavebního zákona je změna pravomocí stavebních úřadů jednotlivých stupňů podle zásady „jedna stavba – jeden úřad – jedno rozhodnutí – garantované informace“. Počet stavebních úřadů se nemění, dochází však k přesunu některých kompetencí na obecné stavební úřady obcí s rozšířenou působností na úkor speciálních stavebních úřadů. Výhradně tyto stavební úřady jsou příslušné k umisťování všech speciálních staveb (stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, staveb leteckých, staveb drah a na dráze a vodních děl) a dále k umisťování veřejné technické infrastruktury uvedené v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ. Tato úprava je motivována také možností většího využití spojování územního řízení a stavebního řízení a vydání jednoho rozhodnutí ve věci. Stránka 90 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

Do značné míry se tak přebírá řešení dle Zákona o urychlení výstavby. Obecný stavební úřad obce s rozšířenou působností bude příslušný k vedení společného územního a stavebního řízení a speciální stavební úřad bude mít v tomto společném řízení pouze postavení dotčeného orgánu příslušného k vydání závazného stanoviska. Jedná se např. o dálnice, u kterých je speciálním stavebním úřadem Ministerstvo dopravy, o stavby drah, kde úlohu speciálních stavebních úřadů plní drážní správní úřady, nebo o stavby letišť, kde speciálním stavebním úřadem je Úřad pro civilní letectví.

9.2

Novela Vyvlastňovacího zákona

9.2.1 Základní údaje k novele Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR má nyní k projednání Novelu Vyvlastňovacího zákona, a to jako sněmovní tisk č. 574. Tato novelizace souvisí s Novelou Stavebního zákona a na tuto novelu v některých částech i navazuje. Novela Vyvlastňovacího zákona reaguje na problémy v praxi při používání Vyvlastňovacího zákona a Zákona o urychlení výstavby, kdy vyvlastnitel byl těmito právními předpisy často zatížen povinnostmi, které šlo prakticky velmi obtížně splnit, případně celý proces komunikace s vyvlastňovaným byl nastavenými pravidly v rámci i mimo vyvlastňovací řízení nadměrně prodlužován, komplikován a zdražován. Současně Novela Vyvlastňovacího zákona také mimo jiné reaguje na potřebu zpřesnění právní úpravy a její vyjasnění, a to zejména ve vztahu k určení náhrad za vyvlastnění zahrnující i oblast dopravní infrastruktury. 9.2.2 Charakteristika nejvýznamnějších změn Velké potíže při používání Vyvlastňovacího zákona působí zejména nemožnost přístupu vyvlastnitelů k informacím o adresách, kde se vlastníci dotčených nemovitostí, případně držitelé věcných práv zatěžujících takové nemovitosti skutečně zdržují. Za současného stavu je tak obtížné doložit, že nemůže dojít k uzavření dohody s vyvlastňovaným v situaci, zejména když takové osoby byly právními předpisy či soudními rozhodnutími omezeni v dispozici s dotčenými nemovitostmi. Povinnost vyvlastnitele učinit maximum, aby se vyvlastňovaný po dobu nejméně 6 měsíců dozvěděl o účelu vyvlastnění byla dále komplikována v situaci, kdy vyvlastňovaný v tomto období zemřel a výsledky dědického řízení nebyly v daném čase přesvědčivé, kdo a v jakém rozsahu je vlastníkem dané nemovitosti. Navrhuje se tedy především zrušení povinnosti vyvlastnitele podle § 5 odst. 1 Vyvlastňovacího zákona „učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění“, které působilo značnou právní nejistotu na straně vyvlastňovacích úřadů. Nebylo totiž zejména jasné, co lze pod aktivitu vyvlastňovacího řádu „učinit vše“ vlastně podřadit. Dále je navrženo, aby všechny relevantní informace k záměru vyvlastnění byly obsaženy již ve vlastním návrhu smlouvy mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným. Rozšiřuje se tím okruh příloh ke smlouvě, které nyní zahrnují také znalecký posudek a informaci o účelu vyvlastnění. Dále se prodlužuje lhůta pro dosažení dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným z 60 na 90 dnů.


Lepší komunikace s vyvlastňovaným má být dále také zajištěna tím, že vyvlastňovanému se budou doručovat písemnosti (oznámení o zahájení řízení, územní rozhodnutí) do vlastních rukou (tj. nikoliv veřejnou vyhláškou) už i v postupech dle Stavebního zákona. Dále jsou zpřesněny podmínky, pro které nebude nutné vyžadovat dohodu z důvodů na straně vyvlastňovaného53. S ohledem na právní náročnost procesu zániku souvisejících práv při vyvlastnění (např. zástavního práva, podzástavního práva, práva nájmu) na straně vyvlastňovacích úřadů je navrženo, aby vyvlastněním bez výjimky nezanikala žádná nájemní práva54. Navíc zánik zástavního a podzástavního práva nebo zajišťovacího převodu práva má nastat jen v situaci, kdy se vyvlastněním odnímá vlastnické právo k pozemkům a stavbám, na kterých váznou55. Nebudou tedy zanikat, pokud dojde pouze k omezení vlastnického práva a vyvlastňovaný nadále zůstane vlastníkem takových pozemků a staveb. Dále dochází k omezení v rozhodování vyvlastňovacího úřadu o uspokojení nároků zástavního či podzástavního věřitele nebo oprávněného ze zajišťovacího převodu práva z náhrady určené vyvlastňovanému. Stanovení náhrady těmto „třetím osobám“ ve vlastním rozhodnutí o vyvlastnění bude vázáno na dohodu s vyvlastňovaným o její výši. Nedojde-li k dohodě, vyvlastňovací úřad uloží vyvlastniteli, aby určenou náhradu složil do úschovy soudu, který o uspokojení nároku dalších oprávněných rozhodne v rozvrhovém řízení. Dále dochází také k většímu oddělení výrokové části rozhodnutí o vyvlastnění od navazujících výroků, zejména těch, které řeší výši náhrad za vyvlastnění. Z hlediska právních účinků by tak, obdobně jako tomu je v řadě zahraničních právních úprav, nabyl právní moci nejdříve vlastní výrok o vyvlastnění a výrok o náhradě měl samostatný právní režim ve vztahu k nabytí právní moci; vykonatelnost obou výroků však nastane současně. Toto umožní, aby bylo možné zahájit vlastní stavební záměr v území v případě, kdy odvoláním budou napadeny pouze výroky o náhradě za vyvlastnění. Velkou část změn lze v Novele Vyvlastňovacího zákona očekávat také v oblasti náhrad za vyvlastnění, a to jak v oblasti náhrady za odnětí vlastnického práva k pozemku nebo stavbě ve výši obvyklé ceny, tak i náhrad za nájemní práva váznoucí na pozemku nebo stavbě, která vyvlastněním zanikají. Praxe vyvlastňovacích úřadů byla často různorodá, přičemž zejména v oblasti dopravní infrastruktury byl vyvlastnitel vázán poměrně značně omezujícími ustanoveními právních předpisů o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích56. Největší problémy v oblasti dopravní infrastruktury činí, jak určit, co je obvyklou cenou ve smyslu § 10 odst. 1, písm. a) Vyvlastňovacího zákona: „Za vyvlastnění náleží vyvlastňova-

53

Jde o případy, kdy se nepodaří s vyvlastňovaným navázat komunikaci nebo vyvlastňovaný nemůže se svým majetkem na základě rozhodnutí soudu volně nakládat. 54 Vyvlastnitel se může s nájemcem dohodnout na změně nájemní smlouvy. Nová úprava dává prostor vyvlastniteli a nájemci, aby své vztahy upravili dohodou. Pokud realizace účelu vyvlastnění brání současnému trvání nájmu, může jej nově vyvlastnitel vypovědět. 55 Vyvlastňovací úřad však může rozhodnout, že právo z věcného břemene z důvodů veřejného zájmu na jeho trvání nezaniká. 56 Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Stránka 92 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

nému náhrada … a) ve výši obvyklé ceny57 pozemku nebo stavby, včetně všech jejích součástí a příslušenství, došlo-li k odnětí vlastnického práva k nim, nebo …“. Obvyklá cena je přitom definována podle oceňovacích právních předpisů jako cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku, ke dni ocenění58. Jde tedy o tom, aby náhrada za vyvlastnění byla v rozumném poměru k tržní hodnotě v době, kdy k vyvlastnění majetku došlo. Při ocenění se přitom zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, ale do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. V případě výkupu pozemků pro stavby dopravní infrastruktury však jsou tyto pozemky oceňovány jako pozemky stavební (po vydání územního rozhodnutí), přičemž trh s takovými pozemky prakticky neexistuje, neboť stavby pozemních komunikací jsou podle jednotlivých kategorií vyhrazeny do vlastnictví státu nebo územních samospráv59. Kupní cena, respektive náhrada za vyvlastnění bude dle Novely Vyvlastňovacího zákona stanovena podle skutečného stavu a způsobu užívání pozemku nebo stavby ke dni ocenění. Tuto částku představuje hodnota majetku, o který vyvlastňovaný skutečně přichází; při stanovení obvyklé ceny bude možné zohlednit trh s obdobnými pozemky nebo stavbami. Nepřihlédne se však ke zhodnocení ani k znehodnocení stavby nebo pozemku navrženým účelem vyvlastnění. Pokud by cena obvyklá byla v konkrétních případech nižší než cena zjištěná, bude náhrada stanovena ve výši ceny zjištěné. V tom se navrhovaná úprava neodchyluje od stávajícího stavu60. Nová ustanovení § 14 odst. 1, 2 a 3 Vyvlastňovacího zákona by tak měly představovat daleko spolehlivější základ pro určení kupních cen, respektive náhrad při vyvlastnění, než tomu bylo doposud. Nově se dále navrhuje, aby k přezkoumání žaloby o vyvlastnění byly příslušné soudy ve správním soudnictví. Žaloby o náhradě budou projednávat soudy v občanském soudním řízení. Tomu odpovídá i nové řešení navržené v § 24 a 25 – oddělení výroků o vyvlastnění od výroků o náhradě, včetně jiných následků odvolání podaných samostatně do těchto částí rozhodnutí. Jde v tomto směru o návrat ke stavu před 1. 1. 2007, tzn. k duálnímu modelu soudního přezkumu, který tu byl, je vyzkoušený a v některých případech se i dnes uplatňuje. Ve vztahu k úpravě Zákona o urychlení výstavby pak Novela Vyvlastňovacího zákona obsahuje zejména: - nový institut takzvané dohody o finanční spoluúčasti účastníka na nákladech na vybudování související stavby (§ 2a ZUV); - zvláštní (prodlouženou) lhůtu v oblasti dopravní infrastruktury pro zahájení uskutečňování účelu převodu na 5 let od uzavření smlouvy (§ 3a ZUV);

57

§ 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 58 Majetkové poměry vyvlastňovaného se nemají vyvlastněním změnit, vyvlastňovaný by si měl teoreticky za poskytnutou náhradu opatřit obdobnou věc, jaká mu byla vyvlastněna. 59 Více, viz důvodová zpráva k Novele Vyvlastňovacího zákona. 60 Rovněž při směně pozemků bude ocenění obvyklou cenou provedeno podle skutečného stavu a způsobu užívání pozemku nebo stavby (a jejich součástí a příslušenství) ke dni jejich ocenění a bez zřetele k jejich zhodnocení nebo znehodnocení v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. Stránka 93 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

- zvláštní pravidla pro určení ceny v kupní smlouvě pro oblast dopravní infrastruktury dle § 3a ZUV, a to v maximálním rozsahu: o ceny stanovené znaleckým posudkem zvýšené o 100 % v případě pozemku s výjimkou stavebního pozemku61, o ceny stanovené znaleckým posudkem zvýšené o 15 % v případě stavebního pozemku62 nebo stavby.

61

§ 9 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 62 § 9 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Stránka 94 z 94 Vzděláváním ke kvalitě (CZ.1.07/3.2.13/01.0018)

VEŘEJNÉ STAVEBNÍ PRÁVO: STAVEBNÍ PRÁVO, SPRÁVNÍ PRÁVO A PŘEDPISY O VYVLASTNĚNÍ

Recommend Documents