Švédsko a přijímání společné evropské měny

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Evropská studia

Švédsko a přijímání společné evropské měny Bakalářská práce

Petr Engliš

Vedoucí práce: PhDr. Petr Kaniok, Ph.D. UČO: 144007 Obor: MVZ-EVS Imatrikulační ročník: 2004

Brno, 2007

Čestné prohlášení: Tímto prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval sám pouze s využitím zdrojů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 3.5.2007

Petr Engliš

Poděkování: Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce PhDr. Petru Kaniokovi, Ph.D. za laskavou pomoc a poskytnutí cenných rad, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.

2

OBSAH Úvod …………………………………………………………………………………………..5 1. Švédsko a jeho náhled na EU jako nadnárodní celek ………………………………..6 1.1.

Postoj veřejnosti ke vstupu do EU ……………………………………………7

2. Myšlenka vstupu do EU ……………………………………………………………….…7 2.1 Informační strategie vlády a hlavní aktéři předvstupní kampaně……………….8 2.1.1. Nejčastější argumenty zastánců členství …………………………………9 2.1.2. Nejčastější argumenty odpůrců členství ………………………………….9 2.2.

Referendum o vstupu do EU a jeho výsledek ………………………………10

2.3.

Postoj švédské veřejnosti po vstupu do EU ………………………………...11

3. Projekt Hospodářské a měnové unie a jeho vnímání ve Švédsku ……………....12 3.1.

První zakotvení HMU ve smlouvě o EU ……………………………………..13

4. Postoj Švédska k HMU ………………………………………………………………..15 4.1.

Nejvýznamnější aktéři debaty o přistoupení Švédska k projektu společné měny …………………………………………………………………………….16

4.2.

Politické strany …………………………………………………………………17

4.2.1. Křesťanská demokratická strana …………………………………………18 4.2.2. Lidová liberální strana ……………………………………………………..19 4.2.3. Strana středu ……………………………………………………………….19 4.2.4. Strana umírněných ………………………………………………………...20 4.2.5. Sociálně demokratická strana …………………………………………….21 4.2.6. Strana životního prostředí- Zelení ………………………………………..22 4.2.7. Levicová strana …………………………………………………………….23 4.3.

Odbory a další aktéři kampaně ……………………………………………….23 4.3.1. Zemská organizace ve Švédsku …………………………………………23

4.3.2. Švédská unie dělníků v přepravě ………………………………………...24 4.3.3. Unie obchodních zaměstnanců …………………………………………..24 4.3.4. Švédská konfederace státních zaměstnanců ………………………….24 4.3.5. Švédská ústřední organizace akademiků ……………………………….24 4.4.

Mimoparlamentní a občanské organizace …………………………………..25 4.4.1. Hnutí Nej till EMU ………………………………………………………….25

4.5.

Média ……………………………………………………………………………26

4.6.

Odborné komise ………………………………………………………………..26

5. Období před vypsáním referenda a průběh kampaně …………………………….27 3

5.1.

Financování kampaně …………………………………………………………28

5.2.

Argumenty zastánců a odpůrců společné měny ve Švédsku ……………..29

6. Referendum a jeho výsledky …………………………………………………………30 7. Období po uskutečnění referenda …………………………………………………...31 8. Komparace referenda o vstupu do EU a referenda o přijetí společné měny ……33 Závěr ………………………………………………………………………………………...34 Použitá literatura a internetové zdroje …………………………………………………...36

4

ÚVOD

Švédsko, jakožto jeden ze zástupců skandinávských zemí v EU, představuje velmi zajímavý model státu ve vztahu k evropské integraci. Již od přistoupení Švédska k EU roku 1995 jsou veškeré evropské otázky v této zemi spojovány s obsáhlou diskusí nejen na politické scéně, ale také mezi širokou veřejností, která měla již dvakrát možnost vyjádřit se k zásadním krokům země v oblasti evropské integrace prostřednictvím referenda.

Tato práce si klade za cíl analyzovat vývoj postoje Švédska k evropské integraci od jeho přistoupení k EU, do roku 2003, kdy proběhlo referendum o účasti Švédska ve třetí fázi měnové unie, tedy o přijetí společné měny - eura. Hlavním cílem je analyzovat referendum z 14. 9. 2003 a posoudit, do jaké míry se na výsledku referenda odrazil vývoj ekonomické situace země po vstupu do EU, dále pak postoj společnosti a jednotlivých politických stran k evropské integraci obecně, bereme-li v potaz dosavadní zkušenost Švédska se členstvím v EU. Na závěr bych se pokusil zhodnotit, do jaké míry bylo možné záporný výsledek referenda očekávat na základě poměrně vyrovnaného referenda o vstupu do EU a celkového vývoje na švédské vnitropolitické scéně. Klíčovým bude přístup v rámci empiricko - analytického paradigmatu,

práce

se

pokusí

vhodně

zkombinovat

deskriptivní

přístup

i

systematickou metodu analýzy. Hlavním zdrojem informací a dat pro mou práci bude analýza relevantních textů a dokumentů, přičemž budou uplatněny jak tištěné, tak elektronické zdroje.

5

1. Švédsko a jeho náhled na EU jako nadnárodní celek

První pokusy o zapojení Švédska do procesu evropské integrace můžeme identifikovat již v 60. letech, kdy tato země podala svou první oficiální přihlášku1 ke vstupu do tehdejšího Evropského společenství (ES). Součástí této přihlášky byl ovšem také rozsáhlý seznam výjimek2, za kterých byla tato země ochotna do ES vstoupit. Tyto podmínky však byly zcela nepřijatelné pro stávající členské státy a Švédsko tak svou přihlášku roku 1971 stáhlo. Druhou přihlášku ke členství v ES podalo Švédsko po dlouhých čtyřiadvaceti letech dne 1.7.1991. Tehdejší vládu v čele s ministerským předsedou I. Carlssonem vedly k tomuto kroku mnohé důvody. Byla to jednak nově se formující politická situace v Evropě po rozpadu Sovětského svazu a dále pak ekonomické výhody plynoucí z případného členství země v ES (Sychra 2005: 100-101).

Stejně jako v ostatních skandinávských zemích, i ve Švédsku provázela přístupové období rozsáhlá debata mezi odpůrci a zastánci evropské integrace, jak mezi politickými špičkami, tak i mezi širokou veřejností. Země si dlouhou dobu stavěla na své neutralitě a od tohoto postavení se odvíjely také její vztahy s ostatními státy. Po pádu železné opony začalo neutrální postavení ztrácet na významu a Švédsko stále silněji začalo uvažovat o otázce zapojení se do integračních aktivit probíhajících v Evropě, neboť si plně uvědomovalo, že případné postavení Švédska mimo ES by mohlo

poškodit

zemi

v mnoha

oblastech,

nejcitelněji

však

pravděpodobně

v ekonomické sféře, jelikož výsledky v té době téměř padesátiletých snah o prohlubovaní politické a ekonomické spolupráce v Evropě, vykazovaly neustále narůstající ekonomickou sílu států ES. Samotné vyjednávání mezi EU a skupinou kandidátských zemí3 bylo zahájeno na počátku roku 1993. Na doporučení Evropské komise byla přístupová vyjednávání vedena se všemi uchazeči společně. Samotné vyjednávání pak trvalo déle než rok a 1

Švédsko nejprve podalo roku 1961 žádost o přidružení k ES, kterou ovšem roku 1963 stáhlo a

k prvnímu podání oficiální přihlášky o vstup do ES tak došlo až roku 1967. 2

Země trvala na zachování statutu neutrality a také požadovala zachování práva na ochranu

některých oblastí vlastního trhu před zahraniční konkurencí (Kaniok 2003: 119). 3

Společně se Švédskem se o vstup ucházelo také Norsko, Finsko a Rakousko.

6

v jeho průběhu bylo nutné vyřešit řadu sporných otázek, mezi které patřily např. problémy v oblasti společného zemědělství a rybolovu.

Stejně jako v ostatních státech, tak i ve Švédsku se stal případný vstup země do EU ústředním tématem veškerého politického dění. Poměrně váhavý a opatrný vztah občanů k evropským otázkám jen dokazuje, jakou váhu tato otázka má, a je tedy logické, že o ní občané rozhodovali sami prostřednictvím referenda.

1.1. Postoj veřejnosti ke vstupu do EU

Jak jsem již zmínil v úvodu mé práce, ve Švédsku otázky spjaté s evropskou integrací vyvolávaly a stále vyvolávají široké diskuse, do kterých se zapojují nejrůznější zájmové skupiny, nevládní organizace a představitelé široké veřejnosti. Pro Švédsko a jeho občany vždy byly velice důležité hodnoty jako státní suverenita, stát blahobytu a také typický sociálně politický model, na kterém si nejen tato země, ale skandinávské státy obecně, velmi zakládají. Je proto pochopitelné, že právě debata o možném vstupu do EU vyvolávala obavy nejen v řadách veřejnosti o možném omezení či úplném potlačení těchto hodnot v případě, že se Švédsko plně zapojí do stále intenzivněji se integrující Evropy. Pro lepší pochopení této problematiky je třeba si uvědomit, že Švédsko patří mezi vůbec nejbohatší evropské státy a zatímco pro jiné kandidátské země znamenal možný vstup do EU především příslib větší ekonomické síly a prosperity státu, švédští občané se obávali možného opačného efektu členství, neboť po svém vstupu se tato země měla stát čistým plátcem do evropského rozpočtu (Dürr, Marek 2003: 22-23).

2. Myšlenka vstupu do EU

Na začátku 90.let se myšlenka vstupu do EU a otázky s tím spjaté těšily poměrně značné podpoře široké veřejnosti, kterou je z části možné vysvětlit zhoršující se ekonomickou situací země a proběhnuvšími politickými změnami ve státech střední a východní Evropy. Po přijetí Smlouvy o EU jsme však byli svědky velmi silného obratu v názoru na vstup do EU a evropskou integraci obecně. Právě změny zavedené tzv. Maastrichtskou smlouvou, které se dotýkaly velmi citlivých témat, jako například směřování k politické unii či snahy o zavedení vlastní bezpečnostní a obranné 7

politiky, můžeme označit za jednu z hlavních příčin citelného posunu vnímaní EU švédskou veřejností. V té době navíc docházelo ve Švédsku ke stagnaci ekonomiky a lidé tak reformy, které bylo nutné provést v případě vstupu do EU, začali velmi citlivě vnímat. Pokles veřejné podpory vstupu ještě umocňovala některá média, která v době předstupních vyjednávání nechávala prostor pro sporné otázky, zatímco témata, ve kterých švédští vyjednavači uspěli, nechávala téměř bez povšimnutí (Dürr, Marek 2003: 22). Postupně tak došlo k poměrně vyrovnanému stavu, kdy ani jeden z táborů, ať už zastánců či odpůrců integrace, neměl jednoznačnou převahu, tak jak tomu bylo na počátku 90. let.

2.1. Informační strategie vlády a hlavní aktéři předvstupní kampaně

Základem informační strategie švédské vlády se tak stal předpoklad, že švédská veřejnost musí získat co nejvíce objektivních informací týkajících se EU, jejich politik a všech otázek, které by si občan mohl v souvislosti s touto problematikou položit. Došlo tak ke vzniku na vládě nezávislého sekretariátu, který se věnoval poskytování informací, a na jehož chodu se podíleli jak představitelé vládních stran, tak i zástupci opozice. Vznikla tak řada publikací zabývajících se evropskou tematikou, které byly distribuovány velmi intenzivním způsobem. Pro zpřístupnění těchto publikací se ukázala jako nejlepší varianta jejich distribuce v rámci sítě městských knihoven. Zároveň byly tyto publikace rozesílány do všech švédských domácností. Mimo poskytování informací pomocí tištěných materiálů byly dále pořádány nejrůznější debaty a setkání mezi zástupci politických a ekonomických představitelů s širokou veřejností. Tato jednání byla pořádána jak na celostátní, tak i na regionální úrovni a kromě obecných evropských témat se věnovala konkrétním tématům vztahujícím se k danému regionu. S postupně se blížícím referendem se začala také zvyšovat angažovanost nejrůznějších nevládních organizací, ať už pro, či proti evropsky smýšlejících. Tyto organizace byly často zakládány bývalými politiky či jinými veřejně známými osobnostmi. Vláda vyčlenila na podporu těchto organizací nemalé peníze, přibližně 60 milionů švédských korun (Sychra 2005: 103).

8

2.1.1. Nejčastější argumenty zastánců členství Mezi základními argumenty zastánců4 vstupu Švédska do EU dominovala hlavně ekonomická témata. Zastánci nejčastěji argumentovali, že pouze přistoupení k EU ujistí investory, že budou mít možnost bez problémů operovat na evropských trzích. Příliv zahraničních investic tak můžeme označit za asi nejčastěji používaný argument pro vstup do EU. Dalším neméně podstatným argumentem byl názor, že pouze plnoprávné členství v EU zajistí Švédsku možnost ovlivňovat přijímaná rozhodnutí tak, aby bylo možné hájit zájmy Švédska v oblastech pro něj důležitých. Zastánci vstupu také kladně hodnotili fakt, že případné členství v EU bude výrazně prospěšnější pro švédskou ekonomiku než postavení mimo.

2.1.2. Nejčastější argumenty odpůrců členství

Zatímco zastánci vstupu soustředili svou argumentaci převážně na konkrétní ekonomické přínosy vstupu, odpůrci5 se soustředili spíše na obecnější témata a hodnoty, jako jsou demokracie, neutralita, prosperita atd. Odpůrci vstupu často operovali s názorem, že vstup do EU je možné realizovat později, za předpokladu, že by se spolupráce v rámci EHP ukázala jako nedostačující a neefektivní. Ve vztahu k podílu na rozhodování v EU odpůrci upozorňovali na fakt, že malé státy mají v rámci větších nadnárodních svazků vždy malý vliv na celkový výsledek rozhodovacího procesu. Odpůrci dále kritizovali to, že o některých otázkách, které do té doby spadaly pod národní agendu, najednou budou rozhodovat úředníci z Bruselu, kteří postrádají demokratickou legitimitu (Dürr, Marek 2003:24).

4

Mezi hlavní zastánce evropské integrace patřily následující politické strany: Strana umírněných (M),

Lidová strana (FP). Stranu středu (C), Křesťansko demokratickou stranu (KD) a Sociálně demokratickou stranu (SAP) nelze považovat za strany čistě podporující členství v EU, neboť ve členských základnách ani ve vedení nepanoval ohledně této problematiky jasný konsensus. 5

Za hlavní odpůrce členství můžeme považovat , Zelené (MP) a Levicovou stranu (V).

9

2.2. Referendum o vstupu do EU a jeho výsledek

Samotné referendum se konalo dne 13. 11. 1994. Na tomto datu se dohodla vláda společně s opozicí, přičemž hlavní důraz byl kladen na to, aby se plánované referendum konalo až po parlamentních volbách, které proběhly v září téhož roku. V praxi to pak znamenalo, že švédští občané rozhodovali o vstupu do EU v době, kdy již znali výsledky referend ve Finsku a Rakousku6. Na tento fakt upozorňovali odpůrci vstupu a prohlašovali, že proevpropsky smýšlející vláda tak chtěla zvýšit šance úspěchu referenda tím, že spoléhala na pozitivní výsledky referend dalších zemí (v Rakousku i Finsku průzkumy veřejného mínění ukazovaly vyšší podporu vstupu než právě ve Švédsku). Tyto výsledky pak měly přimět voliče, aby se rozhodli hlasovat pro vstup do EU. Kampaň, po oznámení data, kdy se má referendum konat, nabyla na intenzitě, přičemž argumenty zastánců a odpůrců ve velké míře odrážely stranické rozdělení pravice-levice. Ústředním tématem kampaně odpůrců tak zůstalo zachování národní identity a možná ztráta státní suverenity, zatímco zastánci vstupu stále preferovali ekonomická témata. Celkový výsledek hlasování byl nakonec více než těsný (viz. Tab. 1).

Tab. 1 Účast a výsledek referenda o vstupu do EU ve Švédsku v %

Země

Účast

Hlasy pro

Hlasy proti

Švédsko

83.3

52.3

46.8

Zdroj: Statiska centralbyrån

Výsledek referenda poukázal na dvě základní zjištění. Velmi těsný výsledek reflektoval vyrovnanost podpory mezi tábory zastánců a odpůrců přistoupení k EU. Přičemž indikoval, že právě evropské otázky budou i do budoucna ve Švédsku velmi citlivým a silně diskutovaným tématem. Druhou skutečností, na kterou výsledky poukázaly, je fakt, že švédská veřejnost přistoupila k referendu velice zodpovědně, což dokazuje vysoká účast. Tato skutečnost poukazuje na vysokou občanskou

6

Referendum ve Finsku se konalo 12.6.1994 a v Rakousku 12. 6. 1994 (Kaniok 2003: 124-125).

10

uvědomělost, která je typická nejen pro Švédsko, ale pro skandinávské země obecně.

2.3. Postoj švédské veřejnosti po vstupu do EU

Jak již bylo řečeno, těsný výsledek naznačoval, že rozpory v evropské otázce budou ve Švédsku i po tomto referendu stále patrné. Právoplatným členem EU se Švédsko stalo dne 1.1.1995. Rozporuplné pocity z členství v EU se ve švédské veřejnosti začaly projevovat takřka ihned po jeho přistoupení. Průzkumy veřejného mínění jasně dokazovaly klesající podporu členství v období těsně po přistoupení k EU (viz. Tab. č. 2).

Tab. č. 2 - Podpora vstupu do EU ve Švédsku v letech 1995 - 2006 (Dotazovaní odpovídali na otázku: Jak by jste hlasovali v případě, že by se dnes konalo referendum o vstupu Švédska do EU)

100 80 60 40 20

Pro (%)

Proti ( %)

2006/5

2005/5

2004/5

2003/5

2002/5

2001/5

2000/5

1999/5

1998/5

1997/5

1996/5

1995/5

0

Neví (%)

Zdroj: Statiska centralbyrån

Političtí odpůrci a samotní občané dávali najevo svou nespokojenost, a i ve vládní sociálně-demokratické straně začaly vystupovat na povrch rozpory v této otázce. 11

Kritikům vadilo zejména nenaplnění předstupních očekávání ve vztahu k zemědělské politice, kdy nedošlo k naplnění očekávání snížení cen potravin tak, jak tomu bylo například ve Finsku. Další problémy vyvstaly ve spojitosti s implementací evropské legislativy do švédského právního řádu.

Rozpory v názorech na členství v EU charakterizuje hned několik faktorů. Jako první bych zmínil geografický faktor, kdy typický zastánce vstupu do EU je občan žijící ve velkém městě nebo v jižní části země. Oproti tomu odpůrci vstupu jsou obyvatelé severněji položených částí Švédska a obyvatelé žijící na venkově pracující v zemědělském sektoru (Voličská účast v referendu o vstupu do EU 1994). Druhým faktorem je názorová rozdílnost mezi veřejností a politickými elitami. Třetím a dle mého názoru nejvýraznějším faktorem je dělení zastánců a odpůrců dle umístění dané strany na švédské politické scéně. Zatímco pravicoví voliči patří spíše k zastáncům členství, levicoví voliči většinou sdílí opačný názor. Za další štěpnou linii můžeme považovat sociální postavení voličů.

Důkazem rozporů v evropských otázkách napříč veřejností poté potvrdil vývoj na vnitropolitické scéně v druhé polovině devadesátých let, kdy se ve Švédsku začalo stále častěji hovořit o participaci na projektu Hospodářské a měnové unie, k níž se Švédsko svým vstupem do EU zavázalo, a o možnosti zavedení společné evropské měny - eura (Dürr, Marek 2003: 26).

3. Projekt hospodářské a měnové unie a jeho vnímání ve Švédsku Plán na vytvoření HMU provází Společenství již od 50. let a je možné jej pokládat za jeden z hlavních nástrojů prohlubování politické a ekonomické integrace v Evropě. V průběhu druhé poloviny 20. stol. zaznamenal plán na vybudování na HMU mnoho změn a teprve v první polovině 90. let se mu dostává přesného funkčního a časového vymezení, díky jeho právnímu zakotvení ve Smlouvě o EU. Hlavním důvodem pro vznik této unie byla myšlenka o prohloubení hospodářské spolupráce v rámci níž mělo dojít také k zavedení nové společné měny - tzv. eura. Tehdejší členské státy ES/EU si od tohoto projektu slibovaly především celkové zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky ve vztahu k ostatním významným světovým ekonomikám (USA, Čína atd.). Od zavedení společné měny se pak

12

očekával především úsporný efekt7 v rámci obchodování v EU a celkové stabilizace evropského trhu. Švédsko se po svém vstupu do EU ihned zařadilo mezi země s nejsilnějšími ekonomikami v celé Unii. 3.1. Právní zakotvení HMU ve Smlouvě o EU Smlouva o EU byla dojednána na zasedání Evropské rady 11. - 12.12.1991 v Maastrichtu a podepsána 7. 2. 1992. Po mnoha problémech s ratifikací v některých členských státech8 Společenství vstoupila v platnost 1. 11. 1993.9 Tzv. Maastrichtská smlouva vytvořila právní rámec HMU a jednotné měny euro, v nově vzniklé „pilířové“ struktuře spadala HMU do prvního „supranacionalního“ pilíře. Přijatá koncepce HMU se skládá z přesného časového harmonogramu a zároveň požadavku na dodržení konvergenčních kritérií zajištujících dostatečnou harmonizaci zemí usilujících o jednotnou měnu v ekonomické oblasti.10 Tradičním

zastáncem

veškerých

projektů

směřující

k větší

integraci

zemí

Společenství byla Komise, mezi nakloněné země patřily Francie, Belgie, Španělsko a Itálie. Jednoznačně proti byla, jak už jsem zmínil, Velká Británie, s výhradami na HMU pohlížely Nizozemí a Německo, kterému vyhovovalo dosavadní postavení v rámci EMS. Jedním ze sporných bodů bylo postavení budoucí společné centrální banky. Koncepce HMU požadovala její nezávislost jako garanci stability a neinflačního charakteru evropské měny. Problém toho, zda bude centrální banka nezávislá na členských státech a orgánech EU, byl však propojen s budováním hospodářské unie. Kompromisem bylo nakonec přijetí nezávislého statutu centrální,

7

Státy si slibovaly především úspory díky odstranění nutnosti převodu měn, omezení možnosti

spekulací při obchodu s jednotlivými evropskými měnami a zvýšení transparentnosti cen. 8

Jednalo se především o Dánsko a Velkou Británii.

9

K datu vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy byl zmražen měnový koš ECU co do okruhu měn,

které ho tvoří, přičemž jejich procedurální podíl se může nadále měnit. Jeho součástí se tedy nikdy nestaly měny tří států přistoupivších k 1.1. 1995 (Týč 2001: 248). 10

Sbližování ekonomických ukazatelů členských zemí zajišťovalo sledování tzv. konvergenčních

kritérií. Jejím cílem bylo ošetření hospodářských ukazatelů ve čtyřech hlavních oblastech, kterými byly cenová stabilita, stav veřejných financí, vývoj úrokové míry a stabilita prokazatelná účastí měny v EMS po dobu minimálně dvou let. Součástí podmínek pro přijetí společné měny bylo také vytvoření právního rámce pro fungování institucí HMU (Fiala, Pitrová 2003: 515).

13

nebo-li ústřední banky a současně posílení kompetencí Rady ministrů financí (Fiala, Pitrová 2003: 513). Jako hlavní principy HMU byly tzv. Maastrichtskou smlouvou přijaty následující: -

třístupňový přechod k neměnným směnným kurzům a k vytvoření jednotné evropské měny (čl.109e a čl.109l Smlouvy o EU)

-

založení systému evropských centrálních bank a Evropské centrální banky (čl. 1 Protokolu o statutu ESCB a ECB v příloze Smlouvy o EU)

-

zajištění cenové stability (čl.105 Smlouvy o EU)

-

výhradní právo Rady na rozhodování v otázkách týkajících se měnového systému (čl.106 odst. 6 Smlouvy o EU)

Vytvoření HMU jako jednoho z hlavních cílů Společenství je zakotveno v Hlavě I čl. 2 Smlouvy o Evropské unii a v základních zásadách Společenství, v novelizovaném čl. 2 Smlouvy o ES. Zavedení jednotné měny euro bylo zakotveno v novém čl. 4 odst. 2 HMU je institucionálně ukotvena ve Smlouvě o EU takto: "Postupy stanovenými v této smlouvě se zřizují Evropský systém centrálních bank (dále jen "ESCB") a Evropská centrální banka (dále jen "ECB"), které jednají v mezích působnosti svěřené jim touto smlouvou a statutem ESCB a ECB (dále jen "statut ESCB") připojeným k této smlouvě." (čl. 8 SES). Podrobná a stěžejní právní úprava HMU je ve Smlouvě o EU obsažena v Hlavě VII Smlouvy o ES - Hospodářská a měnová politika, čl. 98 - 124 (Smlouva o EU ve znění z Maastrichtu). Tzv. Maastrichtská smlouva tímto naplnila jeden ze základních požadavků Delorsovy zprávy, tedy to, že podstatné znaky HMU a institucionální úpravy je nutno zakotvit přímo do primárních pramenů práva ES, a to formou změny Smlouvy o založení Evropského společenství. Úprava hospodářské a měnové politiky ve Smlouvě o ES se věnuje zejména zásadám a pravidlům pro společný postup v oblasti hospodářské a měnové politiky, také stupňovitému plánu vybudování HMU a podmínkám členství v HMU. Hospodářská politika členských států je definována jako hospodářská politika založená na úzké koordinaci hospodářských politik členských států, na vnitřním trhu a na vymezení společných cílů. Jelikož stanovení hlavních směrů hospodářských 14

politik členských států a Společenství dle čl. 99 odst. 2 Smlouvy o ES má formu doporučení, není pro členské státy závazné, a tak je konečná kompetence v oblasti hospodářské politiky nadále v rukou jednotlivých členských států (Smlouva o ES ve znění z Maastrichtu). Avšak i přes nezávaznost Smlouva o ES obsahuje nástroje, které by měly být schopné zajistit, aby se členské státy tohoto doporučení držely. Další nástroj k regulaci hospodářské politiky členských států obsahuje čl. 104 Smlouvy o ES, který však dopadá jen na část hospodářské politiky, a to na hospodaření s veřejnými financemi. Charakter tohoto článku je odlišný od čl. 99, jelikož stanoví závazky, které musí členské státy bezpodmínečně dodržovat, jinak mohou následovat výrazné sankce. Jedná se o podstatné oblasti hospodářské politiky, a to rozpočtovou politiku státu a oblast veřejného zadlužení. 4. Postoj Švédska k HMU

Když 1.1.1995 Švédsko přistoupilo k EU, zavázalo se tímto krokem k participaci na projektu HMU. Švédská vláda se snažila o co nejpečlivější plnění konvergenčních kritérií a její snaha nakonec přinesla výsledky v podobě pozitivních ukazatelů, jenž v druhé polovině devadesátých let začala švédská ekonomika vykazovat. Zatímco Velká Británie a Dánsko si vyjednali výjimky (opt-outs), Švédsko tak neučinilo a rozhodlo se účastnit projektu HMU ve všech třech etapách, tedy i v poslední fázi - vytvoření Evropské měnové unie (EMU), která spočívá v zavedení společné evropské měny - eura. Již předem však švédská vláda avizovala, že případné přijetí společné měny bude muset projít schválením v parlamentu. V době, kdy byl stanoven počátek třetí fáze HMU se ovšem švédská ekonomika potýkala s vysokou mírou nezaměstnanosti a poměrně velkým schodkem státního rozpočtu.

Jelikož Švédsko splnilo veškerá konvergenční kritéria pro přijetí společné měny a nebyla mu udělena žádná výjimka, muselo dle platných právních předpisů EU participovat na projektu HMU ve všech jeho stádiích. Této povinnosti se Švédsko vyhnulo velmi jednoduchým, leč velice účinným krokem, neboť odmítlo svůj vstup do mechanismu směnných kurzů a fakticky tak nesplnilo podmínku minimálně dvouletého členství v tomto systému (Sychra 2005: 107). Švédsko tímto krokem vyvolalo spekulace o důvodech tohoto kroku, nicméně jako nejpravděpodobnější

15

varianta se jeví skutečnost, že tato země zkrátka do HMU nechtěla, přestože by neměla s plněním konvergenčních kritérií vůbec žádné problémy. Už v polovině devadesátých let prezentovala tehdejší vláda za podpory většiny relevantních parlamentních politických stran tzv. konvergenční plán, který hodnotil a navrhoval případný vstup Švédska do projektu hospodářské a měnové unie. Tento plán konstatoval, že země je poměrně velice dobře připravena jak po ekonomické, tak i po politické stránce a nic by jí nemělo bránit v bezproblémovém plnění konvergenčních kritérií a přijetí společné měny – eura. Je nutné podotknout, že konvergenční program měl nejen úlohu navrhnou postup při přijímání společné měny, ale také je možné jej považovat za snahu švédské vlády o znovuobnovení rovnováhy veřejných výdajů. Přestože švédská ekonomika poměrně záhy začala vykazovat rapidní zlepšení, otázka společné měny zůstala velmi citlivým tématem. Problematice výhod a nevýhod tohoto kroku se zpočátku věnovali převážně ekonomičtí analytici a hospodářští experti, nicméně postupem času se tato debata stala celonárodní záležitostí.

4.1. Nejvýznamnější aktéři debaty o přistoupení Švédska k projektu společné měny

Nyní bych rád zmínil hlavní aktéry debaty o vstupu Švédska do EU, tedy relevantní politické strany, zástupce veřejnosti a další relevantní subjekty, mezi které můžeme řadit představitele průmyslových kruhů a lobbyistů, představitele odborových organizací, nevládní organizace, hnutí, jejichž vznik a existence jsou spjaty právě s debatou o participaci Švédska na projektu společné měny, hnutí pro a proti EU a v neposlední řadě také média, která bezesporu sehrála poměrně významnou roli v průběhu celé debaty. Všechny výše zmíněné subjekty bych rád dále vymezil podle jejich postoje k projektu společné měny a rozdělil je tak na dva pomyslné tábory zastánců a odpůrců eura. Co se týče švédské politické scény, můžeme konstatovat, že většina relevantních subjektů se řadila k zastáncům projektu společné měny. Mezi hlavní stoupence přijetí eura můžeme řadit následující politické strany: Sociálně demokratická dělnická strana (SAP), Křesťanská demokratická strana (KD), Lidová liberální strana (FP) a Strana umírněných (M). Mezi zastánce eura bezesporu patří také představitelé průmyslových kruhů a lobbyisté, pro které by přijetí eura znamenalo řadu 16

ekonomických výhod. Do opozice vůči výše zmíněným stranám se staví Strana životního prostředí - Zelení (MP), Levicová strana (V) a také Strana středu (C), která však nemá jasně vyhraněný postoj k evropské integraci jako celku a staví se pouze proti členství Švédska v eurozóně. Pro lepší pochopení situace ve Švédsku bych rád zdůraznil, že na rozdíl od kontinentálních členů EU, kde dle mého názoru existuje poměrně rozsáhlý konsensus v souvislosti se základními hodnotami spojovanými s procesem evropské integrace, jsou pro Švédsko typické zásadní neshody. Základní hodnoty, jako suverenita, neutralita, demokracie či prosperita byly vždy spojovány s otázkou členství v EU a převážně odpůrci integrace ji používali jako jeden z argumentů proti přijetí eura. Právě v náhledu na tyto hodnoty ve vztahu k EU tak můžeme spatřovat hlavní sporný bod mezi zastánci a odpůrci vstupu do EU a stejně tak i mezi zastánci a odpůrci přijetí společné měny eura.

4.2. Politické strany

15.9.2002, tedy přibližně rok před konáním referenda o participaci v EMU, proběhly v Švédsku volby do parlamentu (Riksdagu), jejichž výsledky byly důležité pro další vývoj na švédské politické scéně a také pro pokračování procesu příprav na referendum o vstupu do EMU. Výsledky voleb a rozdělení mandátů v parlamentu znázorňuje tabulka č. 3.

Tabulka č.3 – Výsledky voleb do Riksdagu 15. 9. 2002

Politická strana

Počet hlasů v %

Počet mandátu

M

15,1

55

C

6,2

22

FP

13,3

48

KD

9,1

33

MP

4,5

17

SAP

39,9

144

V

8,3

30

Zdroj: Statiska centralbyrån

17

Výsledky voleb jasně potvrdily dominanci vládní Sociální demokracie v čele s Goranem Perssonem a zároveň ukázaly jasnou převahu stran podporujících členství v EMU v poměru 280 křesel ku 69. Tento údaj však není možné považovat za zcela zásadní, neboť stejně jako v rámci diskuse o vstupu Švédska do EU, docházelo i nyní k vnitřním rozporům v rámci jednotlivých stran v otázce přijetí společné měny.

Zaměříme-li se na rozdělení švédských politických stran na pravici a levici, musíme konstatovat, že ve Švédsku chybí tradiční pravicová strana, která by se stavěla striktně proti evropské integraci. Mezi pravostředé strany jsou řazeny Konzervativní strana, Lidová strana a také Křesťanská demokratická strana. Strana středu, jak již název napovídá, je typickou středovou formací. Největší švédskou stranu SAP pak můžeme považovat za levo-středou, přičemž po levici od ní figurují Strana životního prostředí - Zelení a Levicová strana (Kopeček 2005: 197-200).

4.2.1. Křesťanská demokratická strana (Kristdemokraterna - KD)

Křesťanská demokratická strana byla založena teprve roku 1964 pod názvem Křesťanské demokratické sdružení a současný název získala po přejmenování na počátku 90. let. V parlamentních volbách v květnu 2002 získala tato strana 9.1% hlasů (viz. Tab. 3) a působila v opozici. Tato formace se prezentuje jako strana, která důrazně podporovala vstup Švédska do ES/EU a stejně tak i participaci ve třetí fázi projektu HMU. Na stranickém sjezdu konaném v lednu roku 2000 byl tento krok podpořen celkem 209 hlasy oproti 68 hlasům odpůrců (Kaniok 2004: 110). Z výsledku tohoto hlasování je patrné, že v této otázce panovala ve straně nejednotnost, což rovněž dokládá vznik euroskeptické platformy uvnitř této strany s názvem „Kristedemokratiska alternativ till Europa“ (KALE).11 Po evropských volbách v roce 2004 získali švédští KD jeden mandát v EP a zařadili se tak mezi členy politické skupiny Evropské lidové strany – Evropských demokratů. Křesťanskou

11

Více na www.kale.se

18

demokratickou stranu tak nemůžeme označit za čistě proevpropskou, právě kvůli existenci výše zmíněné platformy.

4.2.2. Lidová liberální strana (Folkspartiet liberalerna - FP)

Tato pravicově orientovaná strana, jejíž vznik se datuje k roku 1936, patřila od dob svého vzniku k nejsilnějším stranám v zemi, nicméně postupně začala své voliče ztrácet a její volební výsledky zdaleka nedosahovaly hodnot z první poloviny 20.století. Teprve v parlamentních volbách v roce 2002 strana opět překročila hranici 10% hlasů a její význam znovu narostl (viz. Tab č.3). Již před započetím debaty o vstupu Švédska do ES/EU vyjadřovala jasnou podporu tomuto kroku, stejně tak jako později plánovanému přijetí eura. Její vztah k evropské integraci je velice kladný a můžeme ji tak označit za čistě europtimistickou formaci. Politickou spolupráci na evropské úrovni vítá a považuje ji za základ ekonomického rozvoje celého evropského kontinentu. Zcela se ztotožňuje s myšlenkou federativní Evropy a plně podporuje

společné

aktivity

v oblastech

bezpečnostní

politiky,

ekonomické

spolupráce včetně zavedení společné měny a také v otázkách týkajících se problematiky životního prostředí. Ve svém programu tato strana prezentuje sebe sama jako mezinárodní stranu, jejíž zájmy přesahují hranice švédského území. Představuje se tak jako jednoznačný zastánce globalizace a široké mezinárodní spolupráce (Folkpartiet: The Liberal party of Sweden).

4.2.3. Strana středu (Centerpartiet - C)

Tato strana, která původně hájila především zájmy zemědělských kruhů, vznikla již roku 1910 pod názvem Strana farmářské unie, přičemž svůj současný název, tj. Strana středu, začala používat teprve v roce 1958, kdy došlo také ke změnám v jejím tehdejším programu (Day 2002: 444). V době kdy Švédsko podávalo svoji první žádost o vstup do ES, prezentovala se tato strana jako silně euroskeptický subjekt. K obratu v anti-evropské rétorice dochází teprve na počátku 90.let a v době před referendem o vstupu do ES/EU již strana jasně deklarovala svůj proevpropský postoj, proti kterému ovšem vystoupila část členů C, kteří založili euroskeptickou platformu 19

stejně jako křesťanští demokraté. Hlavními body kritiky EU pak je především demokratický deficit a také supranacionální směřování EU. Naopak tato strana plně podporuje rozšiřování Unie o nové členské státy a vítá ekonomické výhody plynoucí z členství. I když ve vztahu k členství v ES/EU vyjadřovala C kladný postoj, v otázce participace na projektu EMU byl její postoj naopak záporný. Celkově tak postoj C k evropským tématům vystihuje heslo „EU - ano, EMU - ne“ (Kopeček 2005: 199).

4.2.4. Strana umírněných (Moderanta samlingspartiet – M)

Strana umírněných vzniká pod současným názvem teprve roku 1969, kdy došlo k přejmenování z původního názvu Konzervativní pravicová strana. Kromě účasti ve dvou vládách v 70. letech, zažívá M největší úspěch na počátku let devadesátých, kdy se její předseda C. Bildt stal předsedou vlády až do roku 1994, kdy strana přechází do opozice. M jasně podporovala vstup Švédska do ES/EU a jakožto vládní strana výrazně přispěla k úspěšnému referendu o členství v Unii (Day 2002: 446).

Kromě ekonomických argumentů, vyzdvihovali členové M také záruky bezpečnosti a míru na evropském kontinentu, jehož garantem by se podle M měla EU stát. V členství v EU vidí tato strana možnost upevnit pozici Švédska jako významné evropské země a dále rozvíjet přeshraniční spolupráci s ostatními členy. Podporuje využívání principu subsidiarity v co možná nejširší míře a staví se proti modelu společné zemědělské politiky, na niž jsou dle M vynakládány až příliš velké finanční prostředky, jež by bylo možno využívat mnohem efektivněji jako např. navýšením rozpočtu na financování regionální politiky. Stejně jako vstup do ES/EU, podpořili M také snahy Švédska o participaci ve třetí etapě projektu HMU, neboť se domnívají, že kromě ekonomických výhod plynoucích z členství, napomáhá tento projekt k rozpočtové stabilitě ve všech zúčastněných zemích. Voliči M pak v rámci referenda o euru patřili logicky mezi největší zastánce tohoto kroku (Kaniok 2004: 108).

20

4.2.5. Sociálně demokratická strana (Sveriges Socialdemokratiska Arbetarepartiet - SAP)

Sociálně demokratickou stranu můžeme označit za dominantní subjekt na švédské politické scéně, neboť již od první poloviny 20. stol. figurovala ve většině švédských vlád a s přihlédnutím k dlouhodobě vysokým volebním ziskům je zřejmé, že tato strana se těší největší voličské podpoře a její názorové postoje se tak většinou stávají určujícími při formování politiky Švédska ve vztahu k evropské integraci. SAP vznikla roku 1889 a ihned po svém vzniku si začala získávat stále větší podporu obyvatelstva. Význam SAP ve vztahu k evropské integraci dokládá fakt, že tato strana působila ve všech vládních seskupeních, která během svého funkčního období řešila nejdůležitější otázky při formování vztahů mezi Švédskem a ES/EU.

Byla to právě SAP, za jejíž vlády podala země nejprve žádost o přidružení a posléze žádost o členství v ES v průběhu 60. let. Stejně tak to byla opět vládní SAP v čele s premiérem Carlssonem, kdo podal oficiální žádost o členství v ES na podzim roku 1990. Přestože z vnějšku působila SAP jako proevpropsky orientovaná, uvnitř strany docházelo v názorech na evropskou integraci k častým rozkolům. Zatímco většina členů, a s nimi i premiér Carlsson, viděla ve členství Švédska v ES/EU prostor pro další rozvoj sociálního modelu státu a také možnost, jak aktivně ovlivňovat dění v Evropě, někteří členové zastávali názor, že přestože je nutné existenci ES/EU akceptovat, je potřeba se soustředit na obranu národního státu, neboť ve členství Švédska v ES/EU spatřovali euroskepticky smýšlející členové možné ohrožení tohoto konceptu. I přes existenci spolustraníků, kteří se nedívali na evropskou integraci optimisticky, podpořila SAP členství Švédska v ES/EU v referendu a premiér Carlsson tak splnil svůj cíl přivést zemi do ES/EU (Day 2002: 447). Jako poměrně nejasný se jevil také postoj SAP ve vztahu k přijetí společné měny - eura. Zatímco v roce 1997 se strana vyslovila za odmítnutí eura kvůli slabé podpoře tohoto kroku mezi obyvatelstvem (Aucante 2000: 17), po mimořádném sjezdu strany v roce 200012, se strana postavila za přijetí eura s podmínkou, že toto rozhodnutí musí být

12

Tento sjezd byl svolán s cílem formulovat postoj SAP k participaci Švédska na třetí fázi projektu

HMU.Členové strany nakonec rozhodli v hlasování, ve kterém zastánci participaci zvítězili poměrem 234 hlasů proti 133 hlasům proti (Day 2002: 447).

21

schváleno v lidovém referendu. Přestože se tedy SAP oficiálně vyslovila za podporu přijetí společné měny, uvnitř strany nadále trvaly v této otázce rozpory (Kopeček 2005: 197-198).

4.2.6. Strana životního prostředí - Zelení (Miljöpartiet – De Grona – MP)

Na konci 70. a počátku 90. let probíhala ve Švédsku debata o využívání energie z jádra a právě tato diskuse dala podnět ke vzniku MP13. Tato strana se jasně stavěla proti výrobě elektrické energie z jádra a svou politikou zaměřenou na ekologická témata14 se snažila získat především enviromentálně smýšlející voliče, což jí v druhé polovině 80. let přineslo částečný úspěch v podobě vstupu do parlamentu, k čemuž napomohla také černobylská havárie na Ukrajině, neboť se díky této nešťastné události dostala témata spjatá s jadernou energetikou do centra pozornosti obyvatel nejen ve Švédsku, ale i v celé Evropě.

Ve vztahu k evropské integraci se tato formace prezentuje jako silně euroskeptický celek. Zelení nepodpořili vstup Švédska do ES/EU a stejně tak se postavili negativně i ke snahám o členství v EMU. Zelení dokonce požadovali vypsání referenda o vystoupení Švédska z EU, neboť hodnoty, na kterých je EU založena, se zcela neztotožňují s jejich přesvědčením. MP prohlašuje, že EU škodí švédskému modelu sociálního státu a trpí především nedostatečnou transparentností rozhodovacích procesů, absencí demokratického prvku a přebujelou byrokratickou strukturou, která vzdaluje celou Unii jejím občanům.

4.2.7. Levicová strana (Vänsterpartiet - V)

Tato krajně levicová formace je v současné podobě nástupkyní bývalé Komunistické strany. V druhé polovině 20. století se tato strana stavěla jasně proti snahám

13 14

Strana životního prostředí vzniká oficiálně roku 1981. Mimo ekologická témata zaměřuje tato strana svou pozornost také na problematiku ochrany

lidských práv a bezpečnostní politiku (viz. Day 2002: 445).

22

Švédska o vstup do ES. Její jasně protievropský postoj jí provází po celou dobu její existence a to i přes to, že několikrát podporovala vládu SAP, která je evropské integraci poměrně nakloněna. Jakožto představitel krajní levice vyjadřovala V svůj nesouhlas se vstupem do ES/EU a stejně tak zaujala také odmítavý postoj v otázce participace Švédska v EMU. EU podle V představuje nedemokratický celek ovládaný kapitalisticky smýšlejícími představiteli západních zemí a svou nedemokratičností představuje hrozbu pro švédský sociálně politický model. Poukazuje také na údajné opomíjení ženských práv v EU, což je neslučitelné s tradičními švédskými hodnotami. Stejně jako MP požadují členové V ve svém programu vystoupení země z EU a navrácení se ke statutu neutrality, jehož se občané vzdali ve prospěch nadnárodně koncipované EU (Kopeček 2005: 200).

4.3. Odbory a další aktéři kampaně

Přestože z počátku odborové organizace ve Švédsku zaujímaly k otázkám evropské integrace neutrální postavení, v souvislosti s debatou o možném přijetí společné měny, začali někteří aktéři prezentovat svoje kladné či negativní názory na společnou měnu a stali se tak dalšími aktéry, kteří svým vlivem mohli ovlivnit rozhodování voličů. Zatímco pro společnou měnu se vyslovila předsedkyně zemských organizací ve Švédsku (Landsorganisationen Sverige – LO) Wanja Lundby-Wedin, některé frakce této organizace se s jejím názorem neztotožnily a postavily se proti tomuto návrhu15 (The social partners and the euro referendum).

4.3.1. Zemská organizace ve Švédsku (Landsorganisationen Sverige – LO)

Tato centrální organizace sdružuje celkem 15 organizací, které zastupují zaměstnance z veřejného i soukromého sektoru. Obdobně jako odbory v jiných zemích, tak i LO zastává zájmy zaměstnanců, usiluje o jejich co možná nejlepší pracovní podmínky, lepší mzdy, sociální zabezpečení a rovnost příležitostí. Tato organizace se také snaží chránit zájmy svých členů pomocí vytváření vazeb a tlaku na jednotlivce či formace působící v Riksdagu, přičemž asi politicky nejbližší

15

Proti společné měně se vyslovila například Unie obchodních zaměstnanců nebo Švédská unie

dělníků v přepravě.

23

parlamentní formací je pro LO vládní SAP, neboť se jejich cíle a zájmy v mnoha oblastech shodují a doplňují.

4.3.2. Švédská unie dělníků v přepravě (Svenska Transportarbetareforbundet)

Tato organizace vznikla již roku 1897 a jako jedna z frakcí LO zastupuje členy pracující v přepravě. Stejně jako i jiné frakce i tato usiluje o lepší pracovní podmínky a postavení svých členů. V současnosti je počet jejich členů odhadován přibližně na sto tisíc.

4.3.3. Unie obchodních zaměstnanců (Handelsanstalldas forbund)

Tato unie, založená roku 1906, čítá v současnosti 163 000 členů a sdružuje převážně manuálně pracující obyvatele všech věkových skupin včetně penzistů. V otázce evropské integrace a přijetí společné měny se pak postavila na stranu na

4.3.4.Švédská

konfederace

státních

zaměstnanců

(Tjänstemannens

Centralorganisation – TCO)

Konfederace státních zaměstnanců sdružuje stejně jako LO zaměstnance a usiluje o jejich podporu rozvoj a blahobyt. Zastřešuje celkem sedmnáct organizací a čítá více jak milión členů. V činnosti TCO a LO můžeme spatřovat řadu podobností a to také ve vztahu k evropské integraci. Dle názorů TCO je spolupráce v rámci EU pro Švédsko přínosem, neboť její aktivity zvláště v ekonomické oblasti přináší mnohá pozitiva díky budování společného trhu. V otázce adopce společné měny je TCO poměrně nejednotná stejně jako LO nebo některé politické strany. Zatímco její šéf tomuto kroku vyjádřil plnou podporu, někteří další členové tento postoj nesdíleli, a proto můžeme celkový postoj TCO ke společné měně označit za poněkud váhavý.

4.3.5.

Švédská

ústřední

organizace

akademiků

(Svenska

Akademikers

Centralorganisation - SACO)

Tato organizace sdružuje vysokoškolsky vzdělané lidi, přičemž se snaží především o jejich co nejlepší sociální postavení, rychlé uplatnění v pracovním poměru a sociální 24

výhody. V současné době tato organizace čítá více než půl milionu členů, kteří jsou sdružováni v rámci 25 nezávislých asociací. Převážnou většinu členů tvoří stávající či budoucí ekonomové, právníci, psychologové, učitelé, inženýři a mnoho dalších. SACO v rámci svých aktivit také usiluje o jednodušší formu zdanění pracovníků, zaručení rovného postavení na pracovišti a s ním spjatým bojem proti diskriminaci v zaměstnání (SACO - The Swedish Confederation of Professional Associations).

4.4. Mimoparlamentní a občanské organizace

Tyto organizace a hnutí velmi často svojí aktivitou ovlivňovaly rozhodování voličů v referendu, neboť právě problematika přijetí společné měny se stala buďto ústředním tématem jejich činnosti nebo přímo záminkou k jejich vzniku. Pochopitelně tyto organizace byly stejně jako ostatní aktéři členěny na odpůrce a zastánce eura, přičemž tábor odpůrců byl o poznání rozsáhlejší a svou aktivitou převyšoval tábor zastánců. Zastánci měny byli zastřešeni pod organizací Ja till euron16. Tábor odpůrců eura pak tvořily hnutí a organizace jako Nei till EMU, Socialdemokrater mot EMU, Medborgare mot EMU a mnoho dalších (Sychra 2005: 107-108).

4.4.1. Hnutí Nej till EMU

Toto hnutí navazuje svou činností a vychází ze stejných základů jako hnutí Nei till EU, které bylo nejvíce aktivní v době před vypsáním referenda o vstupu do EU. Obě tyto skupiny, kritizují EU jako celek, přičemž Nej till EMU se zabývá především agitační kampaní proti přijetí společné měny. Nesouhlasí s názorem, že budování třetí fáze projektu HMU přinese větší prosperitu a ekonomickou sílu zemím EU a naopak upozorňuje na negativní dopady, které by případné členství Švédska v eurozóně přineslo. Především varuje před zvýšenou mírou nezaměstnanosti, ohrožení konceptu státu blahobytu, negativního vlivu na životní prostředí a omezení bezpečnosti spotřebitelů.

16

Tato organizace zastřešovala například hnutí Sverige i Europa, Socialdemokrater for Europa a

další.

25

4.5. Média

V rámci kampaně před referendem o přijetí eura sehrála důležitou roli také média, jakožto prostředek poskytující v nejhojnější míře dostatek informací veřejnosti. Média sehrávají důležitou roli při zprostředkovávání postojů jednotlivých politiků a vytváření zpětné vazby na jejich jednání bez ohledu na probíranou problematiku. V době před referendem švédská média zaujala naprosto seriózní a nezaujatý postoj, který byl nesmírně důležitý pro poskytování objektivních a celistvých informací.17

4.6. Odborné komise

Pro švédské politické prostředí je typické, že v případě, kdy má dojít k politickému rozhodnutí nejvyšší důležitosti, bývá určena naprosto nezávislá komise, která celou problematiku prozkoumá a vydání k ní vlastní, politicky nezávislé stanovisko. Toto stanovisko bývá často velmi důležitým vodítkem pro rozhodování občanů v referendu a nejinak tomu bylo i v případě referenda o vstupu Švédska do EU a referenda o přijetí společné měny. Komise, která se zabývala vstupem Švédska do EU, byla označována jako Komise pro socioekonomické důsledky členství a byla ustavena v roce 1994. Jelikož jejím cílem bylo vyjádřit stanovisko ke všem oblastem politik EU a jejich dopadem na Švédsko v případě přistoupení země, vyjadřovala se její závěrečná zpráva také k projektu HMU a s nim spjaté otázce přijetí společné měny. Její závěry ovšem probíraly tuto problematiku pouze okrajově a tak je zřejmé, že problematika společné měny neměla zásadní vliv na rozhodování voličů o přistoupení k EU (Aucante 2000: 6-7).

Již na konci roku 1995 však G. Persson, tehdy ještě působící na postu ministra financí, inicioval vytvoření Komise o EMU. Její složení odpovídalo dané problematice, a tak byl do jejího čela postaven přední švédský ekonom L. Camfors, po jehož boku působili další ekonomičtí a političtí experti věnující se problematice společné měny. Komise zkoumala převážně ekonomické důsledky, ale nevyhnula se ani hodnocení transparentnosti institucí EU a EU jako celku. Nejzásadnějšími body

17

Mezi nejznámější švédská media patří televizní stanice Sveriges Television nebo deníky Svenska

Dagbladet či Dagens Nyheter.

26

byly samozřejmě ekonomické dopady případného přijetí eura na švédskou ekonomiku a dále pak možný vývoj v zemi v případě nepřijetí společné měny a jeho dopady na postavení země v rámci celé EU.

Ze závěrečného usnesení pak vyplývá, že země by neměla participovat na třetí fázi projektu HMU, neboť by tímto krokem mohla být ohrožena ekonomická stabilita země. Tento závěr navíc podpořili také další ekonomické expertízy, které byly k závěru komise přiloženy formou dodatků. Nicméně je důležité podotknout, že závěr komise nedoporučoval přijetí eura ihned, nicméně nezavrhoval perspektivistu tohoto projektu ve Švédsku do budoucna (Aucantte 2000: 10-13).

5. Období před vypsáním referenda a průběh kampaně

Důležitou událostí, která do jisté míry mohla ovlivnit švédské občany v jejich rozhodování, bylo odmítnutí eura jako společné měny Dánskem na podzim roku 200018. Přesto však nově zvolená vláda19 v čele s lídrem sociálně demokratické strany Goranem Perssonem vzhlížela k referendu velmi optimisticky. Samotná kampaň začala poměrně brzy, a to už na počátku roku 2003, přičemž datum referenda v té době ještě nebylo přesně stanoveno, nicméně se počítalo s jeho uskutečněním někdy v období na konci roku. Paradoxem je, že samotná kampaň nezačala na popud švédské vlády20, nýbrž na popud odpůrců přijetí společné měny. Aktivitu táboru odpůrců také silně vyburcoval fakt, že někteří členové21 vládního kabinetu se vyslovili proti vstupu do třetí fáze HMU a spustili tak doslova lavinovou 18

V dánském referendu se pro vstup do HMU vyslovilo pouze 46,9% občanů, zatímco proti 53,1%.

Volební účast byla jako již tradičně ve skandinávských zemích velmi vysoká, tj. 87,8% voličů. Otázka, na kterou voliči v referendu odpovídali zněla: „Hlasuje se o návrhu zákona přijatém parlamentem týkajícím se účasti Dánska na společné měně“. 19

15.9.2002 proběhly ve Švédsku parlamentní volby a dle předpokladů v nich zvítězila Sociálně

demokratická strana v čele s budoucím premiérem Göranem Perssonem (viz. Tab. č.3. str. 17) 20

Samotná vláda v čele s premiérem Perrsonem počítala se započetím kampaně teprve v létě roku

2003, neboť se domnívala, že doba mezi započetím kampaně a vypsáním referenda bude dostačující pro přesvědčení švédských občanů o výhodách plynoucích z přijetí společné měny (Sychra 2005: 109). 21

Proti se stavěla např. tehdejší místopředsedkyně vlády Margaret Winbergová nebo ministr průmyslu

a obchodu Leif Pagrotsky.

27

reakci, kterou ještě zesílila švédská média, která se tohoto tématu okamžitě chytila, a již od počátku roku tak byly zveřejňovány nejrůznější průzkumy veřejného mínění apod. Mezi švédskou veřejností tak došlo k reflexi jasné dominance táboru odpůrců společné měny, což koneckonců potvrzovaly veškeré zveřejněné výzkumy.

Komplikovaná politická situace premiéra Perssona poněkud zaskočila. Očekával samozřejmě silný odpor v parlamentu proti návrhu přijetí společné měny, nicméně neočekával odpor, který vycházel z vlastních řad, tj. z vládního kabinetu a členské základny Sociálně demokratické strany. Řadoví členové sociální demokracie stejně jako jednotliví ministři sice dostali naprostou volnost při projevech a rozhodování v otázce přijetí eura, nicméně tak silnou opozici ve vlastních řadách opravdu premiér nepředpokládal. Persson se tak musel rozhodnout ke kroku, který se nestkal s příliš vřelým ohlasem. Vydal nařízení, ve kterém požadoval od všech ministrů a vládních úředníků, aby v jakýchkoliv svých vyjádřeních týkajících se procesu přijímání společné měny, vystupovali co možná nejzdrženlivěji a nevyjadřovali své osobní názory k této problematice, jestliže by tímto jednáním mohli způsobit komplikace při plnění plánu, jenž si vláda ve svém programovém prohlášení předsevzala. Toto nařízení se nicméně setkalo s poměrně značným odporem a nakonec se z něj stal jeden z dalších argumentů pro odpůrce přijetí eura jako nového švédského platidla. Opozice a také některá média pochopitelně označovala toto nařízení za snahu o umlčení kritiků. Tato událost se na konec představovala asi nejdůležitější faktor, který ovlivnil rozhodnutí švédské vlády o tom, že celý projekt podpůrné kampaně za přijetí eura spustí o několik měsíců dříve, než jak to měla původně v plánu (Sychra 2005: 109).

5.1. Financování kampaně

Dle mého soudu bylo financování kampaně před referendem velmi zajímavé a transparentní. Na samotné referendum bylo ve Švédsku vyčleněno 140 miliónů švédských korun, což je rozhodně nezanedbatelná částka. Za důkaz vysoké korektnosti a transparentnosti můžeme považovat fakt, že veškeré finance určené na kampaň byli spravedlivě rozdělovány mezi oba dva tábory, ať už tedy zastánce, či odpůrce. Na základě rozhovorů a následné dohody mezi parlamentními stranami v prosinci roku 2002 bylo rozhodnuto, že z celkové částky 140 mil. SEK bylo 90 mil. 28

přiděleno organizacím aktivně se účastnících v kampani, přičemž tábor odpůrců obdržel 48 mil. SEK, zatímco tábor zastánců pouze 42 mil. SEK. Pro parlamentní politické strany bylo vyčleněno celkem 30 mil. SEK, přičemž každá z relevantních politických stran obdržela 1 milión švédských korun a dále pak, poměrnou částku, která byla vypočítávána z posledních volebních výsledků.22 Zbývající objem financí byl určen na vzdělávací aktivity (15 mil. SEK) a

také na provoz

Evropského

parlamentního informačního centra (5 mil. SEK), které vzniklo v průběhu kampaně na půdě Riksdagu (Miller, Tailor 2003: Research paper 03/68).

5.2. Argumenty zastánců a odpůrců společné měny ve Švédsku

Obecně můžeme konstatovat, že argumenty obou táborů byly z větší části totožné jako argumenty používané při kampani v období před vstupem Švédska do EU. Zastánci nejčastěji argumentovali, že pouze přistoupení k euru umožní ještě větší rozmach švédské ekonomiky a vytvoří jednoduší a kompatibilnější prostředí založené na fungování společné měny. Dalším argumentem pak bezesporu byl nový příliv zahraničních investic, jež byly zmiňovány již ve spojitosti se vstupem do EU. Zastánci eura také vyzdvihovali výhody, jež pocítí běžní občané, tedy především možnost platby stejnou měnou ve všech zemích eurozóny a zproštění se od nákladů spjatých s výměnou valut a poplatků za převod měn v rámci mezinárodních bankovních transakcí. Oproti tomu argumenty odpůrců eura se stejně jako v rámci kampaně o vstupu do EU věnovaly především politickým aspektům a obavám o omezení či ztrátu klasických švédských hodnot (viz. kapitola argumenty zastánců a odpůrců vstupu do EU) (Dürr 2003: 24).

Tábor stoupenců kladl důraz na politické argumenty hlavně z důvodu, že panovaly oprávněné obavy, že v případě odmítnutí eura dojde k částečné izolaci Švédska v rámci struktur EU a oslabí se tak jeho politický vliv a význam. Ekonomické argumenty odpůrců eura pak ostře útočily hlavně na problematiku jevů, které již známe ze zemí, které na euro přistoupily v první vlně. Jedná se hlavně o problém nezaměstnanosti, ekonomické recese a možnému zdražování cen (No to the EMU,

22

Nejvíce peněz tak získala vítězná Sociální demokracie, zatímco nejméně Strana životního prostředí

- Zelení.

29

Yes to democracy). Odpůrci se obávali také předání části pravomocí týkajících se rozhodování o státních financích do rukou institucí EU a prosazovali názor, že Švédsko by si mělo o svých financích rozhodovat zásadně samo.23 Čím více se blížilo datum konání referenda, přiostřovala se pochopitelně samotná kampaň. Volební průzkumy jen několik dní před hlasováním ukazovaly, že odpůrci společné měny mají před jejími zastánci stále mírný náskok. V tu dobu do kampaně vstoupila řada předních švédských osobností z oblasti kultury, sportu či showbyznysu, které se připojili k petici za přijetí eura. Od toho kroku si vláda G. Perssona slibovala, že se pomyslný jazýček vah přikloní na stranu zastánců.

Dříve než se budu věnovat samotnému referendu, rád bych zmínil událost, která se ve Švédsku udála těsně před konáním referenda která otřásla širokou veřejností nejen ve Švédsku ale i v celé Evropě. Dne 10.9.2003, tedy pouhé čtyři dny před referendem, byla pobodána švédská ministryně zahraničí Anna Lindhová. Ta následkům tohoto brutálního napadení po dvou dnech podlehla a na celou zemi měla tato tragická událost velký dopad, který se projevil v znovu otevření diskuse týkající se přidělení tělesných strážců politikům. Kampaň před referendem byla ukončena o dva dny dříve, než tomu bylo původně plánováno a politické špičky dokonce začaly uvažovat o posunutí termínu konání hlasování.

Na konec bylo rozhodnuto, že se i přes tento incident bude referendum konat v původním termínu. Vzhledem k této události bylo očekávání výsledků ještě napínavější, neboť Lindhová patřila k zastáncům přijetí společné měny a začaly se tak objevovat spekulace, že tento incident nahraje právě stoupencům eura (Částek 2003: 17).

6. Referendum a jeho výsledky

Datum referenda bylo vládou stanoveno na 14. 9. 2003 a v tomto termínu se i přes události předcházejících dnů uskutečnilo. Voliči v něm odpovídali na následující

23

Tento argument byl zastánci eura velmi často zpochybňován neboť tvrdili, že k ovlivňování

nakládání se státními financemi ze strany institucí EU je zcela logické vzhledem ke švédskému členství v EU a Švédsko se k němu zavázalo již samotným vstupem do této organizace.

30

otázku: Myslíte si, že má Švédsko zavést euro jako svoji měnu? (Sychra 2005: 110). Výsledek referenda nakonec potvrdil poslední předvolební prognózy, které mírně favorizovaly odpůrce měny. Ti nakonec obdrželi 55,9 % hlasů, zatímco jejich konkurenti pouze 42%. Výsledek nakonec nepotvrdil některé názory, že tragická smrt švédské ministryně zahraničí nakonec pomůže zastáncům přijetí eura k tolik touženému vítězství. Švédští občané opět dostáli své pověsti velice odpovědných a uvědomělých voličů, jak jsem již několikrát ve své práci zmínil, neboť volební účast byla vyšší než 80% procent.24

Tabulka č.4 – Míra podpory přijetí společné měny Měsíc/rok

Pro (%)

Proti (%)

Neví (%)

Listopad/97

22.9

48.5

28.6

Listopad/98

34.4

36.6

29.0

Listopad/99

38.5

34.8

26.7

Listopad/00

27.8

47.2

25.0

Listopad/01

40.9

34.6

24.5

Listopad/02

39.9

34.7

25.4

Květen/03

33.0

43.5

23.5

Zdroj: Statiska centralbyrån

7. Období po uskutečnění referenda

Švédský ministerský předseda Persson byl výsledkem zklamán a konstatoval, že pro Švédsko budou některé další kroky v důsledku výsledku referenda o společné měně obtížnější, s čímž ovšem museli občané počítat. Ve svém prohlášení zároveň prohlásil, že v nejbližších deseti letech není možné očekávat nové referendum o společné měně a bude potřeba udělat velký kus práce, aby se podařilo obyvatelstvo přesvědčit, že euro jako měna bude pro Švédsko přínosem (Sychra 2005: 110).

Reakce vlád jednotlivých zemí EU se pochopitelně značně lišily. Zatímco Velká Británie a Dánsko výsledky referenda uvítaly, neboť obě tyto země stojí také mimo eurozónu, reakce ostatních zemí již byly spíše pesimistického charakteru. Evropská 24

Celkem se referenda zúčastnilo 82.6% všech oprávněných voličů.

31

komise ve své prohlášení konstatovala, že výsledky referenda akceptovala a že zároveň doufá, že se Švédsko bude i nadále projektem HMU bude zabývat. Zároveň zdůraznila, že euro je stále ještě mladá měna, která se tak nemusí těšit přílišné důvěře, neboť ještě nejsou zcela patrné její výhody (Stanovisko EK k referendu o společné měně ve Švédsku).

Jestliže by jsme chtěli charakterizovat voliče, jenž hlasovali proti vstupu Švédska do HMU, obecně lze říci, že takto hlasovali převážně ženy, mladší lidé s nižším vzděláním a lidé s nižšími příjmy. Naopak pro vstup se stejně jako v referendu o vstupu do EU hlasovali především vysokoškolsky vzdělaní lidé, státní úředníci či podnikatelé (Statistics Sweden: Voličská účast v referendu v roce 1994 a v roce 2003).

Po skončení samotného referenda se průběh kampaně, která mu předcházela, stal ostrým terčem kritiky, jejímž hlavním adresátem nebyl pochopitelně nikdo jiný než premiér Persson. V krocích, které podnikl v rámci příprav na referendum, můžeme nalézt dvě naprosto závažné chyby. Za první chybu je označován fakt, že zatímco z počátku kampaně přislíbil svým vládním kolegům volnou ruku při projevování názorů na projekt HMU, později tento příslib odvolal a snažil se zamezit členům kabinetu, aby svými osobními názory poškodili snahy vlády o členství v eurozóně, jak jsem již zmínil výše.

Druhou a možná ještě závažnější chybou je fakt, že se premiér v průběhu kampaně poměrně nešetrně prezentoval s názorem, že v případě neúspěšného výsledku bude moci být celé referendum zopakováno, čímž sám nahrál jeden z argumentů do rukou odpůrců společné měny. Ti totiž poměrně záhy využili situace a proklamovali na veřejnosti, že zatímco hlasování ano znamená plnohodnotný definitivní závazek, hlasování proti může být jen dočasné s tím, že referendum je možno dle premiérových slov v případě neúspěchu zopakovat.

Asi nejdůležitějším faktorem, který nakonec ovlivnil výsledek referenda je ovšem fakt, že Švédové toto hlasování pojali spíše jako rozhodování o tom, zda zachovat stávající sociálně politický model, či nikoliv - tak jak prezentovali toto referendum odpůrci eura. Výsledek tak naznačil, že pro skandinávské země nejdůležitější 32

hodnoty - neutralita, stát blahobytu a sociální jistoty, které se začaly formovat již po ukončení druhé světové války, opět zvítězili nad snahami o intenzivnější koordinaci některých politik v EU, zvláště pak v sektoru hospodářství politiky.

8. Komparace referenda o vstupu do EU a referenda o přijetí společné měny

Obě evropská referenda, která v zemi od počátku 90. let proběhla, se stala pro Švédsko asi nejdůležitějšími zahraničně politickými událostmi za posledních padesát let. Chceme-li obě referenda porovnávat, je nutné si uvědomit rozdílnou situaci nejen v politické, ale též v ekonomické rovině, v níž se země před jednotlivými referendy nacházela. Zatímco v případě referenda o vstupu do EU se Švédsko potýkalo s ekonomickými problémy a zároveň řešilo otázku své budoucí role v nově se formující Evropě, na počátku nového tisíciletí již ekonomika vykazovala vzestupnou tendenci. Z pohledu na politickou situaci v období obou referend je možné usoudit, že právě silný a jednotný postoj vládních stran působil pozitivně na rozhodování občanů, což dokládává fakt, že zatímco referendum v roce 1994 skončilo vítězstvím proevpropsky laděného tábora v čele s vládní stranou (M), na výsledku referenda z roku 2003 se projevil vnitřní rozkol v dominantní SAP.

Asi nejzajímavějším poznatkem, jenž můžeme vyvodit z obou evropských referend konaných ve Švédsku (o vstupu do EU a vstupu do HMU) je fakt, že obě dvě veřejná hlasování byla velice podobná a srovnatelná, ačkoliv jejich výsledky jsou diametrálně odlišné. Za jednoznačně společné rysy obou referend můžeme považovat jednak vysokou voličskou účast, dále pak těsnost, s jakou obě referenda skončila, a konečně také tradiční silné rozdělení veřejnosti na tábory zastánců a odpůrců v tu dobu projednávaných návrhů týkajících se evropských otázek.

33

9. Závěr

EU je produktem pochopení, že rovnováhu mezi národní mocí, která se podvakrát zbortila do podoby světové války, musí nahradit nějaký nový politický systém. Souboj mezi těmi, kdo hájí národní stát a jeho zájem a staví jej nad ostatní motivy rozhodování nejen v politické a ekonomické oblasti, a těmi, kdo plně věří myšlence mezinárodní spolupráce a ideám sjednocené Evropy provází tuto organizaci už od jejího vzniku. Klíčem k pochopení mezivládního a nadnárodního přístupu k evropské politice je možnost nebo naopak nemožnost jediného státu vetovat rozhodnutí a ovlivňovat tak zásadním způsobem chod a akceschopnost celé organizace. Společenství během svého vývoje na toto “rozhraní“ mnohokráte narazilo, nejcitelněji jistě na konci 60. let, kdy Francie zablokovala rozhodovací proces. Projekt Hospodářské a měnové unie je jednou z oblastí integrace, která je výrazem posunu právě směrem k nadnárodnímu vnímání evropské společnosti, je jedním z výsledků pomyslného smazávání hranic mezi jednotlivými státy Evropy. Za celou věcí stojí liberální pojetí ekonomiky a myšlenka vytvoření co nejrozsáhlejšího trhu spojená s maximalizací komparativních výhod. Nástrojem mělo být praktické společenství zájmů, přičemž potvrzení liberálních tezí potvrdila snaha prohlubovat ekonomickou interdependenci mezi evropskými zeměmi a ambicióznější integrační cíle směřující k vytvoření HMU. Právě z těchto důvodů bych ekonomickou a měnovou integraci označil za jádro evropského projektu. Participace na tomto systému měla být pro jednotlivé státy tak výhodná, že setrvání mimo něj mělo pro zemi výrazné negativní následky a to zejména v ekonomické oblasti.

Referendum o euro ve Švédsku potvrdilo, jak citlivě jsou tyto otázky v zemi vnímány a jaký mají pro její obyvatele význam. Švédové v průběhu devadesátých let ukázali svou snahu o aktivní zapojení do procesů utváření čím dál tím více jednotící se Evropy, nicméně na druhou stranu poukázali na fakt, že v některých oblastech stále chtějí o svém osudu rozhodovat sami. Výsledek referenda o přijetí společné měny byl dle

mého

názoru

poměrně

předvídatelný,

vzhledem

k přetrvávajícímu

euroskeptickému smýšlení obyvatelstva, což potvrzovaly také průzkumy veřejného mínění v době před vypsáním referenda. Základní hodnoty na kterých je švédská společnost založena, ať už máme na mysli ekonomickou soběstačnost či stabilní sociálně politický model, se ukázaly jako dominantní a rozhodující pro vnímání státu 34

svými občany. Již poměrně těsný výsledek referenda o vstupu do EU napovídal, že tato země sice podporuje myšlenku evropské integrace, ale zároveň si nechává dost velký prostor pro hájení svých národních zájmů a hodnot. Referendum o euru pak tuto skutečnost pouze potvrdilo a ani snahy politických elit v rámci proevpropské kampaně na tom nemohly nic změnit. Voliči také ukázali, že k evropským otázkám přistupují velmi zodpovědně a že pro jejich rozhodování není nejdůležitějším faktorem vnímání dané problematiky jednotlivými politickými stranami, které podporují na domácí politické scéně, ale jejich vlastní názor a postoj k předložené otázce.

Švédsko tak dalo zbytku Evropy jasný signál o tom, že je nutné jej považovat za poměrně chladného a zdrženlivého člena, který nemá ambice na post jednoho z lídrů společenství a který naopak usiluje o vlastní blaho a prosperitu na úkor integračních aktivit v rámci celé EU. V tuto chvíli je těžké odhadovat jaký další vývoj bude mít otázka společné měny ve Švédsku, ale myslím, že se nějakého zásadního kroku či dokonce nového referenda v nejbližší době nedočkáme. Stejně jako v době před referendem, tak i nyní, vykazují průzkumy mezi obyvatelstvem podporu zachování švédské měny a nemyslím si tedy, že by se dané situace politické elity odhodlaly znovu otevřít téma adopce společné měny.

35

Použitá literatura a internetové zdroje:

Prameny Election Guide (http://www.electionguide.org/election.php?ID=376); ověřeno k 3.5.2007. Folkpartiet: The Liberal party of Sweden (http://www.folkpartiet.se/Pages/90075/Engelska.pdf); ověřeno k 3.5.2007. No to the EMU, Yes to democracy (http://mp.se/files/46900-46999/file_46924.pdf); ověřeno k 3.5.2007. Party program of the Social Democratic Party (http://www.socialdemokraterna.se/upload/Internationellt/Other%20Languages/party_ program_english.pdf); ověřeno k 3.5.2007. Smlouva o Evropské unii Statistics Sweden: Valdeltagandet vid folkomröstningen om euron 2003, Participation in the referendum 2003 by Sex, Level of education and Age. Age 18-74 (http://www.scb.se/templates/Publikation____79037.asp); ověřeno k 3.5.2007. Statistics Sweden: Valdeltagandet vid folkomröstningen om euron 2003, Participation in the referendum 2003 for Employees by Sex, Socio-economic group and Age. Age 18-64 (http://www.scb.se/templates/Publikation____79033.asp); ověřeno k 3.5.2007.

Monografie a články Bomberg, E. (1998): Green parties and politics in the European union, Routledge, London. Částek, M. (2003): Proč švédové odmítli euro, Mezinárodní politika, č. 11 (2003), str. 16-17. Dürr, J.,Marek, M. (2003): Proč tolik rozčarování?, Mezinárodní politika, 27/č. 3 (2003), str. 22-27. Fiala P., Mareš M. (2001): Evropské politické strany, Mezinárodní politologický ústav, Brno. Fiala, P., Pitrová, M.(2003): Evropská unie, CDK, Brno. Kaniok, P. (2003): Čtvrté rozšíření: Rakousko, Finsko, Švédsko, In: Fiala, P- Pitová, M. (Eds., 2003): Rozšiřování ES/EU, MPÚ MU, Brno, 2003, str. 127-128. Kaniok, P. (2004): Euroskeptické strany ve Skandinávii, Politologický časopis, roč.11, č.2, str.149-157. 36

Kaniok, P. (2004): Švédské politické strany a EPP, In: Balík, S., Hloušek, V. (Eds., 2003): Evropská lidová strana a její členské strany, MPÚ MU, Brno, 2004, str.104111. Karpová, E. (2000): Hospodářský vývoj Rakouska, Švédska a Finska po vstupu do Evropské unie, VŠE, Praha. Kopeček, L. (2005): Švédsko, In: Strmiska, M. (Eds., 2005): Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko-politických systémů, Portál, Praha, 2005, str. 182-203. Kopeček, L. (2003): Švédské ne euru a švédský euroskepticismus, Revue politika 1/8-9 (2003), str. 20-21. Malcolm, L., Lord, Ch. (2000): The political economy of monetary union, Macmillan Press, London. Sychra, Z. (2005): Postavení a funkce referenda v politickém systému, In: Fiala, PPitová, M. (Eds., 2005): Evropská referenda, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2005, str. 58-112. Tunkrová, L. (2005): Evropeizace jako příčina rozporu ve Švédské sociálnědemokratické dělnické straně - původ nezdařeného referenda o evropské měně?, Mezinárodní vztahy, roč. 40, 4. 2 (2005), str. 42-56. Týč, V. (2001): Základy práva Evropské unie pro ekonomy, Linde, Praha. Internetové zdroje: Aucante, Y. (2000): Social democratic Sweden and the politoval representation of EMU, Paper presented at the CERI seminar The European Union enlargement to the Nordic countries: impacts and perceptions, Paris, January 31, 2000 (http://www.cerisciencespo.com/archive/mars2000/atrya.pdf) ; ověřeno k 3.5.2007. Bordo, M.D., Jonung, L. (1997): The history of monetary regimes - some lessons for Sweden and the EMU, Swedish Economic Policy Review 4 (1997), str. 285-358 (http://www.ekonomiskaradet.se/Panda_ekonomiska/Content.aspx?page=195&langu ageId=1); ověřeno k 3.5.2007. Commission statement on the Swedish referendum (http://www.europa-euun.org/articles/el/article_2734_el.htm); ověřeno k 3.5.2007.

37

Eironline: The social partners and the euro referendum (http://www.eurofound.europa.eu/eiro/2003/09/feature/se0309101f.html); ověřeno k 3.5.2007. Miller, V., Taylor, C. (2003): The Swedish Referendum on the Euro, Research paper 03/68, 15 September 2003, House of Commons Library (http://www.parliament.uk/commons/lib/research/rp2003/rp03-068.pdf); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky hnutí Ja till euron (www.jatilleuron.se); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky hnutí Nei till emu (http://www.nejtillemu.com); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky hnutí Nei till EU (www.nejtilleu.se); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Křesťanské demokratické strany (http://www.kristdemokraterna.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Levicové strany (http://www.vansterpartiet.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Lidové liberální strany (http://www.folkpartiet.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Sociálně demokratické strany (www.sap.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Statiska centralbyrån (Švédský statistický úřad) (www.scb.se) Oficiální webové stránky Strany středu (www.centerpartiet.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Strany umírněných (www.moderat.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Strany životního prostředí (www.mp.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Švédské konfederace státních zaměstnanců (www.tco.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Švédského statistického úřadu (www.scb.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Švédské unie dělníků v přepravě 38

(http://www.transport.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Švédské ústřední organizace akademiků (www.saco.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Unie obchodních zaměstnanců (www.handels.se/); ověřeno k 3.5.2007. Oficiální webové stránky Zemské organizace ve Švédsku (www.lo.se); ověřeno k 3.5.2007. SACO - The Swedish Confederation of Professional Associations (http://www.saco.se/templates/saco/general.asp?id=1989); ověřeno k 3.5.2007.

39