Karlovy univerzity Filozofická fakulta Ústav českých dějin Historické vědy – české dějiny Dagmar Kutílková Předpoklady vzniku novodobého pánského obleku (Obecné a jedinečné v typologii a složení mužského dvorského, vojenského a církevního oděvu ve světle písemných, ikonografických a hmotných pramenů v českých zemích raného novověku na dvoře rakouských Habsburků v rámci evropské kultury odívání)
Presumptions of the Formation of the modern Men´s Suit (General and unique in the typology and in the formation of men´s court, military and ecclesiastical clothes in the light written, iconographical and material sources in Czech countries of early new ages at the court of the Austrian Habsburgs in the frame of the European culture of clothing)
Teze Disertační práce
Vedoucí práce - Doc. Mgr. Marie Šedivá-Koldinská PH.D.
2013
Předkládaná práce s názvem „Předpoklady vzniku novodobého pánského obleku” zpracovává obecné a jedinečné rysy základních typů mužských dvorských, vojenských a církevních oděvů jako jednotlivých součástí celého pánského obleku. Práce se skládá z úvodu, osmi základních kapitol, závěru, seznamu použitých pramenů a literatury, seznamu použitých obrázků a přílohy. Výzkum, který je založen na písemných, ikonografických a hmotných pramenech, je zaměřen do prostředí středoevropského habsburského dvora v období raného novověku od konce 15. století do počátku 90. let 18. století se zřetelem k dějinám odívání v českých zemích v kontextu s evropskou kulturou odívání. Dějiny odívání v tomto období jsou pojímány jako disciplína, jež se zabývá podmínkami vzniku, vývoje a užití oděvů v jejich materiálově užitkové funkci jako součást hmotné kultury, v jejich estetické funkci a v neposlední řadě ve funkci distinktivního znaku jako součásti duchovní kultury. Dosavadní bádání této problematiky probíhalo v mnoha rovinách pohledu, které až na nepatrné výjimky byly záležitostí převážně popisnou. Proto za přínos předložené práce považuji koncepci, která vychází z pojetí dějin odívání jako relativně samostatné části kulturních dějin společnosti a která se v souladu s vymezenými teoreticko-metodologickými východisky zaměřila na hlubší poznání vývoje pánského oblečení rozlišením obecných a jedinečných rysů, přičemž v obecném našla společného jmenovatele typického pro určitý oděvní styl (sloh) nejen ve středoevropském, ale celoevropském prostoru. Vztah mezi obecným a jedinečným umožnil nový přístup k předmětu, k používaným teoreticko-metodologickým východiskům a odpovídající terminologii. Hlavním úkolem výzkumu bylo zachycení proměn profilujících typů mužského dvorského, vojenského a církevního oděvu v období od konce 15. století do konce 18. století, na jehož základě se měl potvrdit či vyvrátit předpoklad, zda a v jakých typech oděvů vznikl v období raného novověku moderní pánský oblek, přičemž pánský oblek je charakterizován jako souhrn oděvů v jednom celku, jehož složení, materiál, střih, barva a doplňky zpravidla odpovídají dobovým obecným principům oblékání. Odpověď na hlavní otázku vyžadovala vedle typologického rozboru jednotlivých oděvů pánského obleku také analýzu vývoje složení a způsobu nošení pánského obleku. Na základě vymezení obecného při abstrahování od jedinečností jsem si odvodila dílčí systém vývoje mužského odívání v období raného novověku. Logika tohoto přístupu je nastíněna v první úvodní kapitole práce, která vymezuje: předmět výzkumné práce jako analýzu obecných a jedinečných typů mužských 2
dvorských, vojenských a církevních oděvů a jejich složení do obleku jako kulturně historického fenoménu v prostoru panovnického dvora na základě dobových písemných, ikonografických a hmotných pramenů v kontextu evropské kultury odívání období raného novověku teoretická a metodologická východiska práce jako bázi pro vyslovení hypotézy, že v období raného novověku vznikl pánský oblek složený ze základních (primárních) částí kabátu (saka), vesty a kalhot, jež jsou základem moderního pánského obleku, i když v dobově podmíněných konkrétních typech, a základní metody k řešení dané problematice (analýza a syntéza, historická a logická metoda, metoda komparativní, historickoantropologická, strukturální a sémiotická a další) základní používané pojmy ‒ např. pojem základní oděvní součást, oděvní doplňky; pojem typ oděvu jako dobově podmíněnou konstrukci (střih) zhotovenou v odpovídajícím materiálu a barvě a pojem typologie; pojem spodní, vrchní a svrchní oděv; pojem obecné jako „zprůměrovanou” dobově podmíněnou střihovou konstrukci základního (s)vrchního oděvu vytvářející obecný tvar (morfologii) se stylotvorným (slohotvorným) významem a pojem jedinečné jako specifickou úpravu základní oděvní části nebo obleku ve svém celku pomocí „nadstavbových” oděvních prvků; pojem ochranná, estetická, distinktivní funkce oděvu, pojem dvorský oděv, vojenský oděv, církevní oděv a pojem profesní oděv, pojem životní styl, styl neboli sloh v odívání, vkus a móda základní terminologii dějin odívání v intencích vymezeného předmětu, metod, teoretických a metodologických východisek a odpovídající terminologie byl stanoven dílčí systém práce, ze kterého je odvozena základní vnitřní struktura předkládané práce: a) mužský oděv ve stylu italské vrcholné a pozdní renesance b) mužský oděv ve stylu zaalpské pozdní renesance c) mužský oděv ve stylu španělské pozdní renesance a manýrismu d) mužský oděv ve stylu raného baroka (baroku), který se vyvíjel ve dvou fázích válečné s převahou vojenských oděvních prvků a mírové s preferencí mnoha ozdobných prvků v pestrých barvách e) mužský oděv ve stylu vrcholného baroka (baroku) f) mužský oděv ve stylu pozdního baroka či rokoka, v jehož pozdější fázi se souběžně rozvíjejí typy oděvů s prvky raného novoklasicismu 3
Druhá kapitola popisuje prameny a literaturu vztahující se ke společenským podmínkám, jež dobové odívání ovlivnily, a prameny a literaturu, které se bezprostředně týkají předmětu práce Třetí kapitola představuje středoevropský habsburský dvůr jako prostor pro prezentaci vývoje mužského odívání v období raného novověku a mapuje nejdůležitější faktory, které v různých rovinách ovlivnily typologii dvorských oděvů: • geografická poloha, jež byla příčinou propojování oděvní typologie evropského Západu, evropského Východu a Orientu na středoevropském habsburském dvoře • organizační struktura panovnického dvora, od níž byl odvozen dvorský úřednický či služební oděv se svými atributy jako vnější znak postavení nositele v hierarchii panovnického dvora • dvorský oděv jako projev sebereprezentace a prezentace panovníka, jeho rodiny a ; dvořanů v rámci kulturní funkce dvora Čtvrtá kapitola zmiňuje vznik mužského oblečení typologickým oddělením mužského a ženského oděvu v období vrcholného a pozdního středověku jako podmínku pro relativně samostatný vývoj mužského odívání a následně se zabývá obecným a jedinečným v typologickém vývoji a složení mužského obleku v období renesanční kultury odívání, která vymezuje renesanční mužský oděv na vývojové fáze : • ve stylu vrcholné a pozdní italské renesance od roku 1490 až konce 30. let 16. století • v pozdně renesančním oděvním stylu zaalpského typu přibližně od počátku 40. let až do poloviny 50. let 16. století • v pozdně renesančním (manýristickém) oděvním stylu španělského typu (později nizozemsko-španělského typu), od poloviny 50. let 16. století až 1618[1625]) Pátá kapitola se zabývá obecným a jedinečným v typologickém vývoji a ve složení mužského dvorského oděvu v období barokní kultury odívání, která vymezuje barokní mužský oděv na fáze: • v oděvním stylu první (válečné) fáze raného baroka v letech 1618/1625–1648 • v oděvním stylu druhé (mírové) fáze raného baroka v letech 1648‒1670 4
• v oděvním stylu vrcholného baroka (barokního klasicismu) v letech 1670 [u nás 1680] až 1730 [u nás 1740] mužského dvorského obleku v oděvním stylu pozdního baroka (rokoka) s prvky raného novoklasicismu v letech [1730/1740 až 1792] Šestá kapitola se zabývá obecným a jedinečným v typologii a složení normami předepsaného dvorského obleku, který byl zkoumán zvlášť v rámci tzv. užšího dvora (předepsaný úřednický oblek, jehož specifickým projevem byl tzv. španělský dvorský oblek s pláštěm zavedený císařem Karlem VI. v roce 1715, livreje služebného personálu, livreje a později stejnokroje tělesné a rezidenční gardy) a zvlášť v rámci tzv. širšího dvora (předepsaný obřadní oděv panovníka, jeho rodiny a dvořanů při dvorských obřadech ‒ křtinách, svatbách, pohřbech, korunovacích ‒ a při dvorských slavnostech apod.). Sedmá kapitola zpracovává obecné a jedinečné ve vývoji vojenského oděvu a současně za pomoci komparativní metody ukazuje na shodu či rozdílnost s civilním oděvem. Také vojenský oděv se vyvíjel ve stylových fázích, jež zpočátku odpovídaly u vysokých vojenských hodnostářů dvorskému obleku přizpůsobenému k plnění vojenských povinností. V procesu vzniku vojenských stejnokrojů ve druhé polovině 17. století odpovídal střih, materiál a barva obecnému stylovému vývoji, později od 30. let, resp. od druhé poloviny 60. let 18. století byly vojenské stejnokroje koncipovány ve vlastním osobitém vojenském stylu, přičemž v tomto smyslu za mezník ve vývoji vojenských stejnokrojů lze považovat předpis slavnostního stejnokroje pro generalitu císařsko-královské armády uveřejněný Marií Terezií v roce 1751 a předpis vojenských stejnokrojů pro všechny druhy zbraní a služeb císařskokrálovské armády vydaný v roce 1767. Osmá kapitola pojednává o církevním oděvu, který oblékali církevní hodnostáři v prostředí panovnického dvora jak při obřadech a slavnostech ve formě předepsaného liturgického oděvu, tak i ve formě vycházkového oblečení. V podkapitole o vzniku a genezi liturgického oděvu práce poukazuje na typologickou specifiku církevního oděvu. Tato kapitola se krátce zmiňuje také o typologii a složení obleků příslušníků duchovně-rytířských řádů Obsahem závěrečné deváté kapitoly je shrnutí dosažených poznatků v souladu s cíli 5
vytýčenými v úvodní kapitole. Přínosem předkládané práce vzhledem k dosavadnímu poznání této problematiky uveřejněnému v odborných publikacích a časopisech je: a) celkové zpřesnění dílčího systému vycházejícího z obecných rysů typologického vývoje pánského obleku od vzniku tvarovaného mužského oděvu, který je založen na výběru, klasifikaci a interpretaci písemných, ikonografických a hmotných pramenů z oblasti dějin odívání b) potvrzení původní hypotézy, že v období raného novověku (kolem 1670) vznikl z hlediska svého složení novodobý pánský oblek složený ze tří základních částí – kabátu (saka), vesty a kalhot v dobově podmíněných konkrétních typech oděvů ve stylu vrcholného baroka (barokního klasicismu) v souvislosti s odpovídajícím stupněm vývoje duchovní a hmotné kultury, a že jeho zrodu předcházely dvě vývojové fáze obleku výhradně konstruovaného pro mužskou postavu, z nichž první představovala ještě středověkou, vrcholně a pozdně gotickou, konstrukci mužského obleku, a druhá renesanční fáze byla reprezentována dvoudílným oblekem složeným z kabátce a kalhot, resp. samostatných nohavic c) doplnění poznatků o vzniku a vývoji jednotlivých typů mužských oděvů a jejich souvislostech, např. u stále tradovaného účinku nápadně prostříhávaného vojenského oděvu landsknechtů na oděv civilní jsem si ve své práci dovolila nastínit názor opačný, neboť prostříhávané obleky zaznamenávají ikonografické prameny na severoitalských šlechtických dvorech, odkud přišla i druhá manželka císaře Maxmiliána I. Blanka Marie Milánská, již od 80. a 90. let 15. století; také stále tradovaný názor na jednosměrný vliv vojenského oděvu na civilní v období třicetileté války jsem si v souladu s ikonografickými prameny dovolila interpretovat vztah mezi civilním a vojenským oděvem spíše jako vzájemné ovlivňování apod. d) konkretizace poznatků o normami předepsaných dvorských oblecích, např. o souvislostech zavedení španělského dvorského obleku s pláštěm císařem Karlem VI. v roce 1715, o němž je doposud v české odborné literatuře stručná poznámka pouze v publikaci kolektivu autorů vedeným Václavem Bůžkem pod názvem Společnost českých zemí v raném novověku. Struktury, identity, konflikty vydané v Praze v roce 2010; jiným novým poznatkem je nalezení typové souvislosti mezi korunovačním a biskupským ornátem, jež mi umožnila určit dochovaný korunovační plášť použitý při pražské korunovaci Karla VI. v roce 1723 jako typ cappa magna na rozdíl od biskupských liturgických plášťů typu cappa pluvialis, i když 6
oba mají stejný raně křesťanský původ apod. e) zcela nové je pojetí této práce založené na metodě výzkumu obecných a jedinečných rysů mužských oděvů v komparaci dvorského, vojenského a církevního obleku v prostoru středoevropského
panovnického
dvora,
které
umožnilo
na
základě
písemných,
ikonografických a hmotných pramenů učinit závěry, že habsburští panovníci sice přijímali v prostoru svého dvora panující evropské oděvní styly, ale ne bezvýhradně: formální dvorský mužský oblek v prostředí habsburského dvora na počátku raného novověku od konce 15. století a do konce 30. let 16. století byl koncipován ve střihu, materiálu, barvě a ve složení podle vzoru renesančních dvorských obleků nošených na severoitalských vévodských a knížecích dvorech, přibližně od 40. let 16. století do první poloviny 50. let 16. století v duchu jednodušší módy zaalpské pozdní renesance, od druhé poloviny 16. století až do poloviny 60. let 18. století (1766) byl jako formální stanoven dvorský oblek v pozdně renesančním, resp. manýristickém španělském dvorském stylu, který byl z politických a náboženských důvodů zachován na habsburském středoevropském dvoře ve své konzervativní podobě tmavého dvoudílného dvorského obleku s pláštěm až do roku 1766; srovnávací metodou jsem došla k závěru, že formální dvorský oblek byl u nositelů Řádu zlatého rouna vždy doplněn tímto řádem in natura na kolaně nebo jeho miniaturou na červené stuze; dvorský oblek s pláštěm španělského typu byl ve dvorské oděvní typologii z hlediska tehdejšího módního stylu projevem jedinečného neformální mužský dvorský oblek vykazuje soulad s dobovými evropskými styly odívání – v časovém sledu jako dvoudílný (kabátec, kalhoty, resp. nohavice) vrcholně a pozdně renesanční oblek (severo)italského typu, dvoudílný oblek v pozdně renesančním zaalpském stylu, dvoudílný (španělský a na počátku 17. století nizozemsko-španělský) pozdně renesanční a manýristický dvorský oblek, dvoudílný dvorský oblek ve stylu raného baroka francouzského typu a dočasně nizozemskošpanělského retro stylu ve 40. až 60. letech 17. století, dále jako třídílný (kabát typu justaucorps, vesta, krátké kalhoty) dvorský oblek ve stylu vrcholného baroka (barokního klasicismu) francouzského typu označovaný na habsburském dvoře dlouhou dobu jako Campagne-Kleid a třídílný dvorský oblek ve stylu pozdního baroka či rokoka s prvky raného novoklasicismu ve francouzském stylu, který byl označován také jako habit à la française; dvorské obleky v uvedených oděvních stylech byly ve 7
dvorské oděvní typologii z hlediska tehdejšího módního stylu projevem obecného vojenský oblek generálů a důstojníků, jejichž sociální původ byl zpravidla šlechtický, se na počátku raného novověku typologicky shodoval s dvorským šlechtickým oblekem s tím, že vojenský oblek byl doplněn u nositelů vojenské hodnosti charakteristickými vojenskými atributy (hodnostní hůl, šerpa či polní pás, plátový železný límec, resp. kovový závěsný štít ve tvaru půlměsíce zpravidla s erbem majitele pluku zavěšený kolem krku na řetězu jako symbol rytířského původu, dále také třapec na závěsníku přenesený při vojenských taženích z původní dřevcové hodnostní zbraně – sponton na poboční zbraň); proces sjednocování vojenského oděvu a vzniku stejnokrojů ve třetí třetině 17. století a na počátku 18. století byly rozdíly mezi jednotlivými osobami uvnitř armádního organismu zajišťovány prostřednictvím normativně stanovených rozlišovacích, specializačních a hodnostních označení; střih (přibližně od 1670 odpovídal civilnímu třídílnému obleku francouzského střihu, od poloviny 30. let 18. století pěchotní stejnokroje v pruském vojenském stylu, zatímco jezdecké stejnokroje ve francouzském vojenském stylu, od 1767 stejnokroje všech armádních částí v jednotném osobitě habsburském stylu), materiál (sukno ‒ pro generály a důstojníky vysoké kvality) a barva se u vojenských obleků postupně sjednocovala (v roce 1708/1718 zavedena perlově šedá barva) až do zavedení vojenských stejnokrojů pro všechny druhy zbraní a služeb v roce 1767 v určených barvách (v roce 1767 bílá barva pro podstatnou část armády); vojenské stejnokroje vnějším způsobem odrážely organizační strukturu císařské (od roku 1745 císařskokrálovské) armády, jejíž zvláštností zakotvené v dobových vojenských dokumentech od roku 1718 bylo formální geografické rozdělení na tzv. německou část ze západní částí monarchie ve stejnokrojích módního evropského typu (kabát typu justaucorps, vesta, krátké kalhoty) a na tzv. uherskou část ve stejnokrojích uherského typu (svrchní oděv typu dolman se šňůrovaným zapínáním, dlouhé uherské kalhoty, svrchní uherský kožíšek), k níž se od roku 1784 přiřadilo lehké jezdectvo polského původu ‒ huláni ‒ ve stejnokrojích polského typu (svrchní oděv typu kurtka s přeloženými klopami a tzv. rabaty), dlouhé širší kalhoty kozáckého typu u důstojníků s lampasy, pokrývka hlavy tzv. tatarka); vojenské oděvy v uvedených oděvních stylech byly z hlediska dobových módních stylů evropského odívání od vzniku tvarovaného mužského oděvu projevem obecného, vojenské stejnokroje od svého vzniku přibližně od 70. let 17. století byly 8
projevem obecného, ale od poloviny 30. let 18. století dostávají stejnokroje pěších útvarů
habsburského
vojska
jedinečné
oděvní
rysy
na
způsob
pruského
stejnokrojového stylu (přiléhavější střih kabátu typu justaucorps opatřený dvojitým zapínáním s přeloženými klopami a výrazně kratšími šosy), od roku 1767 vojenský stejnokroj pro veškerou císařsko-královskou armádu stal svou oděvní typologií jedinečným církevní oděv představoval také v období raného novověku v podstatě původní pozdně římské typy oděvů z 1. až 6. století n. 1. (po Kr.), stejně jako dvorský a vojenský oděv měly církevní oděvy funkci ochrannou, estetickou i distinktivní; Konstantin I. Veliký (po vydání ediktu milánského v roce 313 n. l.) slučoval podobně jako i další raně křesťanští císaři pozdější východořímské říše ve své osobě nejvyšší světskou i církevní funkci ‒ znakem teokratického charakteru jejich vlády byl typologicky shodný císařský korunovační a biskupský ornát, jehož tradiční oděvní typy s některými výjimkami se zachovaly i do období raného novověku jak ve formě korunovačního ornátu při korunovaci českých králů, tak ve formě biskupského liturgického ornátu, korunovační ornát byl podle středověkého zvyku do poloviny 17. století po obřadu předáván kapitule chrámu sv. Víta k přešití na liturgický oděv, v roce 1653 byl ušit pro Ferdinanda IV. jako českého krále s kurfiřtským hlasem k jeho volbě římsko-německým králem ceremoniální ornát složený z přiléhavého oděvu tunikového typu tzv. tunicely, pláště typu cappa magna, štoly, manipulu a opasku, který byl zachován a od korunovace ‒ císař Karel VI. českým králem v roce 1723 používán jako korunovační ornát; který je proto svými tradičními typy oděvů typologicky jedinečným základní pozdně římské typy církevních oděvů a doplňků (alba, dalmatika, kasule, plášť, štola či palium, manipul atd.) byly v období středověku z malé části doplněny (rocheta jako středověká varianta alby, plášť typu chimera, pelerína a kapuce, krátké pláštěnky typu almuce a mozeta); v období raného novověku byly výše uvedené typy zachovány, proto je církevní oděv z typologického hlediska ve srovnání s obecným vývojem evropské mužské módy oděvem jedinečným Předkládaná práce přináší do oboru dějin odívání jak nové konkrétní poznatky dobových typů základních oděvních částí (renesanční kabátec, raně barokní kabátec, vrcholně 9
barokní kabát, proměna punčochových kalhot do tří samostatných dílů dolního oděvu ‒ krátkých kalhot, punčoch a svrchních nohavic) a jejich doplňků, tak i nový pohled na začlenění jednotlivých oděvů do oděvních stylů, módy a dobového vkusu v jejich společenských souvislostech. Během zpracovávání daného tématu mi vyplynula řada dalších otázek týkajících se vztahu principů konstrukce oděvů a dobových principů uměleckých stylů (slohů) nebo otázek týkajících se dobového zařazení oděvu, neboť vymezená periodizace nemůže zachytit všechny skupinové či individuální přesahy apod. Otázky: „Kdy byl za distinktivní znak dvorské šlechty považován kabátec typu faltrock, plášť typu šuba, okruží, paruka atd. a kdy se staly tyto oděvy módní záležitostí i jiných společenských vrstev? Proč vrcholně renesanční prostříhávaný oblek je v oděvních řádech uváděn jako distinktivní znak nejvyšších vrstev obyvatelstva, i když ho nosili i prostí landsknechti? Do jaké míry byla nařízení oděvních řádů ve skutečnosti dodržována? Jaká je shoda a rozdíl ve střihu pozdně renesančního a raně barokního mužského kabátce? Kde přesně hledat původ vrcholně barokního kabátu typu justaucorps nebo vznikl spojením kabátce s dlouhým kazakem?” Jak dlouho byl kožený kolet součástí civilní módy než se stal pouze vojenskou záležitostí? V širším společenském kontextu vyznívá otázka: „Kteří ze zemských úředníků měli povinnost oblékat dvorský úřednický oblek a při jaké příležitosti?” Prostřednictvím odpovědí na tyto i řadu dalších otázek, které se týkají relativně úzkého okruhu dějin odívání nebo které se vztahují k úloze oděvu jako vnějšího vyjádření postavení jeho nositele ve společnosti může bádání oblasti dějin odívání doplňkově plnit v určitém smyslu úlohu pomocné vědy historické. Výzkum v oblasti dějin odívání může historické vědy obohatit jak po stránce teoretické a metodologické, tak po stránce poznání konkrétních typů základních dobových oděvů a oděvních doplňků, oděvních stylů, módy a dobového vkusu v jejich společenských souvislostech. Proto může napomoci historikům, muzejníkům, archivářům, restaurátorům a mnoha dalším odborníkům humanitních, přírodních i technických věd ke zvýšení vypovídací hodnoty písemných, ikonografických i hmotných památek na našem území i v celoevropském rámci z hlediska časové, věcné i osobní identifikace.
10
Použité prameny a literatura Písemné prameny rukopisné: Národní archiv Praha: SM 24/3: inv.č. 1580, sign. K1/1-11 korunovace Ferdinanda I. 1527, korunovace Maxmiliána II. za českého a uherského krále, karton 1051; inv.č. 1580, sign. K 1/8 pohřeb Ferdinanda I. 1564–1565; kart. 1052. Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha: Příloha k tisku Außführliche Beschreibung der Königlich-Böhmischen Crönungen podle Johanna Christopha Kolba, Augsburg 1723, sign. CQ VIII 9/48. Písemné prameny tištěné: Staré tisky: Johann Philipp ABELINUS – Matthaeus MERIAN, d. A. – Heinrich ORAEUS, Theatrum Europeum, oder außführliche und warhafftige Beschreibung aller und jeder denckwürdiger Geschichten, so sich hin und wieder in der Welt, fürnemblich aber in Europa und Teutschlanden, sowol im Religion- als Prophan-Wesen, vom Jahr Christi ... biß auff das Jahr ... exclus. ... sich zugetragen mit vieler fürnehmer Herrn und Potentaten Contrafacturen, wie auch berühmter Städten, Vestungen, Pässen, Schlachten und Belägerungen eygentlichen Delineationen und Abrissen gezieret , Bd. 1,
Frankfurt
am
Main,
1662,
Bd.
2,
Frankfurt
am
Main,
1646,
in:
http://www.bibliothek.uni-augsburg.de/. Theatrum Europaeum [...], Frankfurt am Main, 1646–1738. Accurate Vorstellung der saemtlichen Kayserlich Koeniglichen Armen zur eigentlichen Kentniss der Uniform, Nürnberg 1770. Ludwig
Andreas
KHEVENHÜLLER,
Observations-Puncten.
Welche
von
Ihro
Hochgräflichen Excellence Herrn Ludwig Andreä ... Grafen von Khevenhüller ... bey deme ihme von Dero kayserl. Majest ... anvertrauten Dragoner-Regiment vorgeschrieben, worinnen im ersten Theil ganz klärlich gezeiget wird, was ein jeder von Dragoner an ... zu verichten habe. Dann im zweyten Theil, I. Von Subordination, Gehorsam und Respect. 2. Von Conduite der Herrn Officier. 3. RegimentsPrivilegien ... gehandelt wird. Nicht weniger das Exercitium zu Pferd und zu Fuss, sowohl über ein gansses Regiment, als auch über eine Compagnie, oder kleinen 11
Troupp ins besondere, bey dieser zweyten Auflage mit vielen hierzu dienlichen Kupffern versehen ..., Wien 1739, in: http://www.books.google.cz. Johann Jacobi WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Pferd, Frankfurt 1616. Johann Jacobi WALLHAUSEN, Kriegskunst zu Fuss, Frankfurt 1620. Nové tisky: Eliška HELCOVÁ (ed.), Testament Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Edice dokumentu, PB – SHP 2, 2003, s. 95–103. František HRUBÝ, Selské a panské inventáře v době v době předbělohorské. II. Inventáře zámecké, ČČH, 33, 1927, s. 263–306. Pavel KRÁL (ed.), Mezi životem a smrtí. Testamenty české šlechty v letech 1550 až 1650, České Budějovice 2002 (= Monographia historica 2). Václav LÍVA (ed.), Prameny k dějinám třicetileté války. Regesta fondu militaire Archivu Ministerstva vnitra ČSR v Praze, díl IV. 1629–1635, Praha 1953. Irmgard PANGERL − Martin SCHEUTZ – Thomas WINKELBAUER, Der Wiener Hof im Spiegel der Zeremonial-Protokolle (1652–1800), Wien 2007. Christoph TEPPERBERG, Das Kriegsarchiv Wien und seine genealogischen Quellen, mit spezielle
Hinweisen
für
die
slowakische
genealogische
Forschung:
//www.genealogy.net/reg/AUT/karchiv. Lars-Holger THÜMLER, Die österreichische Armee im Siebenjährigen Krieg, Die Bautzenerbilder-Handschrift aus dem Jahre 1762, Berlin 1993. Jacob WÜHRER – Martin SCHEUTZ, Zu Diensten Ihrer Majestät. Hofordnungen und Instruktionsbücher am frühneuzeitlichen Wiener Hof, Wien – München 2011. Ikonografické prameny: Hana AULICKÁ (ed.), Albrecht Dürer – grafické dílo. Katalog výstavy ve dnech 12.7. – 21.8.1994 v Praze, Praha 1994. Nina BAŽANTOVÁ – Milena BRAVERMANOVÁ (edd.), Pohřební výbava českého krále Rudolfa. Nejstarší Habsburkové na Pražském hradě. Katalog výstavy, Starý královský palác na Pražském hradě, Praha 1996. Oldřich J. BLAŽÍČEK, Obrazárny státních zámků, Praha 1959. Irena BUKAČOVÁ, Zámek Manětín. Katalog zámecké obrazárny I., Domažlice 1999. Eva BUKOLSKÁ - Pavel ŠTĚPÁNEK, Španělské podobizny, Praha 1980. 12
[Bez udání autora], České barokní umění. Stálá expozice Státní zámek v Mělníku, Praha 1981. Roberto CAPUCCI (ed.), Roben wie Rüstugen. Mode in Stahl und Seide einst und heute. Katalog, 5. Dezember – 2. April 1991, Wien 1991. Ladislav DANIEL ‒ Jitka HANDLOVÁ – Olga KOTKOVÁ – Petr PŘIBYL – Anja K. ŠEVČÍK – Eva ZÍKOVÁ (edd.), Evropské malířství a sochařství od starověku do konce18. století. Průvodce expozicí – Šternberský palác, Praha 1999. Aurora FIORENTINI CAPITANI – Stefania RICCI (edd.), Il costume al tempo di Lorenzo il Magnifico, Palato Pretorio 26.9.–31.10.1992, Prato 1992. Katarina FLÜGEL – Renate KROLL, Kunst der Reformationszeit, Berlin 1983. Eliška FUČÍKOVÁ – Petr CHOTĚBOR – Zdeněk LUKEŠ (edd.), Obrazárna Pražského hradu, Praha 1998. Eliška FUČÍKOVÁ – Ladislav ČEPIČKA, Albrecht of Waldstein and his era. Exhibition guide, 15.11.2007–17.2.2008, Prague 2007. Eliška FUČÍKOVÁ – James M. BRADBURNE – Beket BUKOVINSKÁ – Jaroslava HAUSENBLASOVÁ – Lubomír KONEČNÝ – Ivan MUCHKA – Michal ŠRONĚK (edd.), Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Katalog vystavených exponátů, Praha 1997. Christina De La GARDIE (red.), Magnus Gabriel De La Gardie (1622–1687), Adlig Prakt – Folkilig Möda. National Museum Skövde 1981. Martin GAŽI (ed.), Stručný průvodce výstavy Rožmberkové, České Budějovice, 2011. Milan HLINOMAZ – Jan SCHWALLER, Pernštejnské sepulkrální památky, in: Petr Vorel (edd.), Pernštejnové v českých dějinách. Sborník příspěvků z konference konané 8.‒ 9.9.1993 v Pardubicích, Pardubice 1995, s. 323–340. KOL., Holländische Moden, Graphik aus der Kostümbibliothek Lipperheide, Kunstbibliothek September – Oktober 1968, Berlin 1968. Vlasta KRATINOVÁ, Barok na Moravě. Malířské a sochařské návrhy z moravských sbírek. Katalog výstavy, Praha 1986. Květa KŘÍŽOVÁ – David JUNEK, Obrazová galerie rodu Hohenemsů. Katalog stálé expozice II., Polička 1997. Georg J. KUGLER – Herbert HAUPT (edd.), Des Kaisers Rock. Uniform und Mode am österreichischen Kaiserhof 1800 bis 1918. Katalog, Schloss Halbturn 10.5‒26.10. 1989, Wien 1989. Georg J. KUGLER (ed.), Costumes à la cour de Vienne, 1815–1918, Palais Galliera, Musée 13
de la Mode et du Costume 12 octobre 1995 – 3 mars 1996, Paris 1996. Monstra del Costume nel Tempo. Momenti di arte e di vita dall´età ellenica al romanticismo, Centro internazionale delle arti e del costume Palazzo Grassi 25 agosto – 14 ottobre 1951, Venezia 1951. Miriam MOSS, Costumes and Clothes. Uniforms, New York – London – Toronto – Sydney 1989. Bianco M. du MORTIER (ed.), Nothing but the Best. Masterpieces from Rijksmuseum´s collection of costumes. Katalog, 29.4. – 22.9.1996, Amsterdam 1996. Marie MŽYKOVÁ, Šlechta ve službách diplomacie, I. – III., Praha 2001–2002. Marie MŽYKOVÁ, Rohanská portrétní galerie ze sbírek státního zámku Sychrov, Liberec 1985. John PEACOCK, Kostüm und Mode – das Bildhandbuch: von den frühen Hochkulturen bis zur Gegenwart, Bern 1996. Karl POLLHAMMER, Jacques Callot als Illustrator, Wien 1925. Jiří ROHÁČEK, Epigraphica&Sepulcralia III. Sborník příspěvků ze zasedání k problematice sepulkrálních památek pořádaných Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i., v letech 2008–2010, Praha 2011. Jan ROYT – Dana STEHLÍKOVÁ – Petr ŠTĚPÁNEK, Poutě do Staré Boleslavi. Katalog výstavy ve dnech 10.8.–1.10. 1995, Praha 1995. Hana SEIFERTOVÁ – Lubomír SLAVÍČEK, Dutch Painting of 16th–18th Centuries From the Collection of the Regional Art Gallery in Liberec, 1995. Wilfried
SEIPEL
(ed.),
Kaiser
Ferdinand
I.
1503–1564.
Das
Werden
der
Habsburgermonarchie. Katalog, Kunsthistorisches Museum 15. April bis 31. August 2003, Wien 2003. Lubomír SLAVÍČEK – Mojmír HORINA – Pavel PREISS – Vít VLNAS, Barokní umění z pokladů litoměřické diecéze (II). Katalog výstavy, Praha 1994. Lubomír SLAVÍČEK (ed.), Artis Pictoriae Amatores. Evropa v zrcadle pražského barokního sběratelství, Praha 1993. Dana STEHLÍKOVÁ, Z pokladů litoměřické diecéze III. Umělecké řemeslo 13.‒19. století. Katalog výstavy, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích ve dnech 25.9.–30.11.1997 a Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze ve dnech 23.1.–28.3.1998, Praha 1997. Pavel ŠTĚPÁNEK, Evropská renesanční grafika ze sbírek Středočeské galerie. Katalog, zámek Nelahozeves, Praha 1986. 14
Pavel ŠTĚPÁNEK, Španělské umění 17. a 18. století. Katalog, Středočeská galerie Praha, Praha 1989–1990. Lenka STOLÁROVÁ, Barokní umění ze sbírek Národní galerie v Praze. Výběrový katalog stálé expozice Národní galerie v Praze na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou, Praha 2008. Werner TELESKO (ed.), Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, Band 4, Barock, München – Berlin – London – New York 1999. Milan TOGNER (ed.), Kroměřížská obrazárna, Arcibiský zámek a zahrady, Arciibskupství v Kroměříži, Kroměříž 1998. Vít VLNAS (ed.), K dějinám společnosti vlasteneckých přátel umění, Obrazárna v Čechách 1796–1918. Katalog výstavy, Praha 1996. Otakar VOTOČEK – Lubomír SLAVÍČEK (ed.), Staré české umění: Jiřský klášter, Praha 1988. Jana WITTLICHOVÁ (ed.), Jaques Callot, Grafické dílo. Katalog výstavy v Paláci Kinských, Praha 1967. Hmotné prameny: M. BRAVERMANOVÁ – H. BŘEZINOVÁ – J. FROLÍK – P. HLAVÁČEK – P. CHOTĚBOR – J. KUBKOVÁ – J. ŠAFRÁNEK – V. VÁVROVÁ, Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Míčovna. Katalog expozice ve dnech 30. května – 7. září 1997 Vladimír DOLÍNEK – Ladislav ČEPIČKA (ed.), Výběrový katalog expozice Vojenského historického muzea, Praha 1991. Antonín PODLAHA – Eduard ŠITTLER, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze: jeho dějiny a popis, Praha 1903. Vít VLNAS (ed.), Sláva barokní Čechie: umění, kultura a společnost 17. a 18. století, Obrazárna Pražského hradu, klášter sv. Jiří, Valdštejnská jízdárna, palác Kinských, Praha 2001. Ernst PETRASCH – Reinhard SÄNGER – Eva ZIMMERMANN – Hans Georg MAJER (edd.), Die Kalsruher Türken Beute. Die „Türkische Kammer“ des Markgrafen Ludwig Wilhelm von Baden-Baden, München 1991. Kroniky a dobová literatura: 15
Bohuslav BALBÍN, Miscellanea historica regni Bohemiae, Praha 1679–1688. Alois BEJBLÍK (ed.), Fynes Moryson , John Taylor, Cesta do Čech, Praha 1977. Alois BEJBLÍK (ed.), Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, Praha 1977. Josef JANÁČEK (ed.), Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká. Od defenestrace k Bílé hoře, Praha 1984. Jaroslav KOLÁR (ed.), Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tří českých králů. Výbor z kronikářských zápisků o letech 1526–1596, J, Praha 1987. Jiří MIKULEC (ed.), Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti, Praha 1996. Hans Jacob Christoffel GRIMMELHAUSEN, Dobrodružný Simplicius Simplicissimus. Kronika třicetileté války, Praha 1976. Josef JIREČEK (ed.), Paměti Viléma hraběte Slavaty od 1. 1608 do 1619 I-II, Praha 18661868. Zdeněk KALISTA, Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, díl I. (Duben 1660 – září 1663), Praha 1936. Marie KOLDINSKÁ – Petr MAŤA (edd.), Deník rudolfínského dvořana. Adam mladší z Valdštejna 1602–1633, Praha 1997. Jaroslav PÁNEK (ed.), Václav BŘEZAN, Životy posledních Rožmberků, I., Praha 1985. Eduard PETRŮ (ed.), Bartoloměj Paprocký z Hlohol, O válce turecké a jiné příběhy. Výbor z Diadochu, Praha 1982. Lidia PETRÁŇOVÁ (edd.), Příběhy Jindřicha Hýzrla z Chodů, Praha 1979. Josef TEIGE (red.), Daniel Adam z Veleslavína, Kalendář historický, Praha 1920. Dobová poučná literatura: Adolf FELIX (ed.), Baldassare Castiglione, Dvořan, Praha 1978. Jaroslav SIMONIDES (ed.), Łukasz Górnicki, Polský dvořan, Praha 1977. Josef FORBELSKÝ (ed.), Baltazar Gracián, Kritikon, Praha 1984.
Použitá literatura: Karel ADÁMEK, České korunovační slavnosti, Praha, 1891. Ruth Matilda ANDERSON, Hispanic Costume 1480–1530, New York 1979. Gilbert ANGER, Illustrierte Geschichteder k. k. Armee, dargestellt in allgemeiner u. specieller culturhistorischer Bedeutung, Bd. 2, Wien 1886–1887. Janet ARNOLD, Patterns of Fashion: the cut and construction of clothes for men and women 16
1560–1620, Macmillan 1985 a 1986. Janet ARNOLD, A Handbook of Costume, London 1973. Nina BAŽANTOVÁ, Pohřební roucha českých králů, Praha 1993. Nina BAŽANTOVÁ – Milena BRAVERMANOVÁ – Alena SAMOHÝLOVÁ, Korunovační roucha českých panovníků, Umění 42, č. 4–5, r. 1994, s. 288–307. Pavel BĚLINA, Kolín 18.6.1757. Bojiště českých dějin, sv. 1, Praha – Litomyšl 1997. Pavel BĚLINA, Generál Laudon. Život ve službách Marie Terezie a Josefa II., Praha 1993. Pavel BĚLINA – Jiří KAŠE – Jiří MIKULEC – Irena VESELÁ – Vít VLNAS, Velké dějiny zemí Koruny české, sv. IX. 1683-1740, Praha – Litomyšl 2011. Pavel BĚLINA – Jiří KAŠE – Jan P. KUČERA, Velké dějiny zemí Koruny české, sv. X.1740– 1792, Praha – Litomyšl 2001. Oldřich J. BLAŽÍČEK – Jiří KROPÁČEK, Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění, Praha 1991. Hanns BLECKWENN, Reiter, Husaren und Grenadiere. Uniformen der kaiserlichen Armee am Rein 1734, Dortmund 1979. Ruth BLECKWENN, Beziehungen zwischen Soldatentracht und ziviler modischer Kleidung zwischen 1500 und 1650, in: Waffen- und Kostümkunde 1974, Bd. 16, Ht 2, s. 107122. André BLUM, Histoire du costume en France, Paris 1924. Dagmar BLÜMLOVÁ (ed.), Čeněk Zíbrt a kulturní historie, České Budějovice 2003. Max von BOEHN, Bekleidungkunst und Mode, München 1918. Max von BOEHN, Die Mode. Eine Kulturgeschichte vom Mittelalter bis zum Barock, bearbeitet von Ingrid LOSCHEK, München 1989. Max von BOEHN, Die Mode: Menschen und Moden im siebzehnten Jahrhundert, München 1913. Max von BOEHN, Die Mode: Menschen und Moden im achtzehnten Jahrhundert, München 1919. Lenka BOBKOVÁ (ed.), Život na šlechtickém sídle v 16.–18. století. Sborník příspěvků z konference na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem 30. – 31. října 1991, AUP, Philosohica et historica I, 1992 (=Opera historica 1). Antonín BOČEK, Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v Markrabství moravském, Praha [1934]. Annemarie BÖNSCH, Formengeschichte europäischer Kleidung, Wien 2001. 17
Tomáš BOROVSKÝ – Jiří HANUŠ – Milan ŘEPA (edd.), Kultura jako téma a problém dějepisectví, Brno 2006. François BOUCHER, A history of costume in the West, London 1996. Dobromila BRICHTOVÁ, Dietrichsteinská svatba 22. července 1515. Sborník regionálního musea v Mikulově – RegioM., Mikulov 2011. Eugen BRIXEL – Gunter MARTIN – Gottfried PILS, Das ist österreichs Militär Musik von der „Türkischen Musik” zu den Philharmoniker in Uniform, Graz – Wien – Köln, 1982. Jarmila BROŽOVÁ, Vývoj kožené galanterie v minulosti včetně vývoje veškerých dámských a pánských doplňků, Praha 1958. Iris BROOKE, A History of English Costume, London 1968. Bohuslav BROUK, Životní sloh, Brno 2010. Martine BRUGGEMAN, L´Europe de la Dentelle, Bruges 1997. Wolfgang BRUHN – Max TILKE, Das Kostűmwerk. Eine Geschichte des Kostűms aller Zeiten und Völker vom Alterthum bis zur Neuzeit einschließlich der Volkstrachten Europa sund der Trachten deraßereuropäischen Länder. 200 Tafeln, von denen 120 in Vierfarbendruck, 80 in Tiefdruck wiedergegeben sind, und 12 Tafeln mit Kostűmschnitten, Berlin 1941. Richard BRZEZIŃSKI – Richard HOOK, The Army of Gustavus Adolphus. 1 Infantry, London 1993. Richard BRZEZIŃSKI – Richard HOOK, The Army of Gustavus Adolphus. 2 Cavalry, London 1993. Bertrand Michael BUCHMANN, Hof – Regierung – Stadtverwaltung. Wien als Sitz der österrechischen Zentralverwalutung von Anfängen bis zum Untergang der Monarchie, München 2002. Christina BURDE, Bedeutung und Wirkung der schwarzen Bekleidungsfarbe in Deutschland zur Zeit des 16. Jahrhunderts, Diss., univerzität Bremen, Bremen 2005. Edmund BURKE, O vkuse, vznešenom a krásnom. Filozofické skúmanie o pôvode našich ideí vznešeného a krásného, Bratislava 1981. Reinhardt BUTZ – Lars Arne DANNENBERG, Überlegungen zu Teoriebildungen des Hofes, in: Reinhardt BUTZ – Jan HIRSCHBIEGEL – Dietmar WILLOWEIT (ed.), Hof und Teorie. Annäherungen an ein historisches Phänomen, Köln – Weimar – Wien, 2004, s. 1–41. 18
Václav BŮŽEK, Ohlédnutí za prvními pěti workshopy pracovní skupiny Höfe des Hauses Österreich, ČČH, 100, 2002, 1, s. 202–204. Václav BŮŽEK (ed.), Společnost českých zemí v raném novověku. Struktury, identity, konflikty, Praha 2010. Václav BŮŽEK, Ferdinand Tyrolský mezi Prahou a Innbruckem. Šlechta z českých zemí na cestě ke dvorům prvních Habsburků, České Budějovice 2006. Václav BŮŽEK, Ferdinand II. Tyrolský a česká šlechta (K otázce integračních procesů v habsburské monarchii), ČČH, 98, r. 2000, 2, s. 261–289. Václav BŮŽEK – Josef HRDLIČKA (edd.), Dvory velmožů s erbem růže. Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce, Praha 1997. Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL – Zdeněk VYBÍRAL (edd.), Člověk českého raného novověku, Praha 2007. Václav BŮŽEK – Pavel Král (edd.), Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků, České Budějovice 1993 (=Opera historica 3). Václav BŮŽEK (ed.), Život na dvorech barokní šlechty (1600–1750), České Budějovice 1996 (=Opera historica 5). Václav BŮŽEK (ed.), Poslední páni z Hradce, České Budějovice 1998 (= Opera historica 6). Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL (edd.), Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, České Budějovice 2000 (=Opera historica 8). Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL (edd.), Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr 1526–1740, České Budějovice 2003 (=Opera historica 10). Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL, Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech (1526–1740), České Budějovice 2006 (=Opera historica 11). Václav BŮŽEK (ed.), Šlechta raného novověku pohledem českých, francouzských a španělských historiků, České Budějovice 2009 (=Opera historica 13). Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL (edd.), Paměť urozenosti, Praha 2007. Jack CASSIN-SCOTT, The Illustrated Encyclopaedia of Costume and Fashion: form 1066 to the Present, London 1997. Ivo CERMAN, Chotkové. Příběh úřednické šlechty, Praha 2008. Fiona CLARK, Hats. the Costume Accessories Series, London 1982. Jill CONDRA, The Greenwood Encyclopedia of Clothing Through Eorld History, Volume 2, 1501–1800, West Port 2008. 19
Valerie CUMMING – C. W. CUNNINGTON – Phillis E. CUNNINGTON, The Dictionary of Fashion History, Oxford – New York 2010. Phillis CUNNINGTON, Costume in Picture, London – New York 1964. Alena L. ČECHOVÁ – Anna HALÍKOVÁ, Krajky, výšivky, stuhy, prýmky, Praha 2004. Ivana ČORNEJOVÁ – Jiří KAŠE – Jiří MIKULEC – Vít VLNAS, Velké dějiny zemí Koruny české, sv. VIII. 1618–1683, Praha – Litomyšl 2008. Jiří DVORSKÝ – Eliška FUČÍKOVÁ (red.), Dějiny českého výtvarného umění. Od počátků renesance do závěrů baroka II/1 a II/2, Praha 1989. Kirsten DICKHAUT – Jörn STEIGERWALD – Brigit WAGNER (edd.), Soziale und ästetische Praxis der Höfischen Fest-Kultur im 16. und 17. Jahrhundert, Wiesbaden 2009. Eva DRAŠAROVÁ, Dvůr Rudolfa II. – Příspěvek k organizaci a personální skladbě dvora středoevropských Habsburků v 16. a na počátku 17. století. Sborník prací členů SSM Státního ústředního archivu v Praze, 2, 1989, s. 42–84. Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ − Jan ZELENKA (edd.), Úvod, in: Dvory a rezidence ve středověku II. Skladba a kultura dvorské společnosti, Praha 2008. Christopher DUFFY, The Army of Maria Theresa, Doncaster 1990. R Ernest DUPUY – Trevor N. DUPUY, Harperova encyklopedie historie vojenství, díl I., Praha 1996. Umberto ECO (ed.), Dějiny krásy, Praha 2005. Umberto ECO (ed.), Dějiny ošklivosti, Praha 2007. Hubert Ch. EHALT, Ausdruckformen absolutischer Herrschaft. Der Wiener Hof im 17. und 18. Jahrhundert, Wien 1980. Gerry EMBLETON, Oděv a zbroj vojáka ve středověku znovuzrozené v barevných fotografiích, Praha 2007. Robert J. W. EVANS, Vznik habsburské monarchie 1500‒1700, Praha 2003. Ursula FEHLIG, Kostümkunde. Mode im Wandel der Zeiten, Leipzig 1978. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, [I], Jižní Morava, Praha 1981. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [II], Severní Morava, Praha 1983. 20
Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [III], Severní Čechy, Praha 1984. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, [IV], Západní Čechy, Praha 1985. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, [V], Jižní Čechy, Praha 1986. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, [VI], Východní Čechy, Praha 1989. Zdeněk FIALA – Ladislav HOSÁK – Jakub PAVEL – Josef JANÁČEK – Ludvík KOTEK (red.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, [VII], Praha a okolí, Praha 1988. Filozofický slovník, Praha 1981. Hanns FLOERKE, Die Moden der italienischen renaissance. Der menschder Renaissance und seine Kleiderung, München 1917. Hanns FLOERKE, Die Moden der Renaissance, München 1924. Rose FLURY, Zur Männerhemd, CIBA-Runschau, 1957, 131, s. 2–7. Katalin FÖLDI-DÓSZA, Die ungarische Nationaltracht als Hofkleidung, in: Istvan Fazekas (red.), Kaiser und König. Eine historische Reise: Österreich und Ungarn 1526‒1918, Wien 2001. Fiona FFOULKES, Abeceda módy. Rychlokurs v porozumění módním stylům, Praha 2012. Josef FORBELSKÝ, Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století. Osudy generála Baltasara Marradase, Praha 2006. Gerhard FÖRSTER – Peter HOCH – Reinhol MÜLLER, Uniformen europäischen Armen, Berlin 1978. Liliane FUNKEN – Fred FUNKEN, Historische Uniformen. Napoleonische Zeit, 18. und 19. Jahrhundert, Preußen, Deutschland, Österreich, Frankreich, Großbritannien, Rußland, München 1989. Klara GARAS, Italjanskije portrety epochy renessansa, Muzej izobrazitelnych iskusstv, Budapešť 1983. 21
Eugenio GARIN (ed.), Renesanční člověk a jeho svět, Praha 2003. Aneliese GATT, Der Innsbrucker Hof zur Zeit Kaiser Maximilians I. 1493–1519, disertační práce, Innsbruck 1943. Martin GAŽI (ed.), Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008. Franz von GERASCH, Das österreichische Heer, I. von 1620 bis 1790. Soubor litografií, Wien, b.d.[konec 19. století]. Joachim Robby GOETZE, Die Hausuniform der Fürsten und Grafen von Schönburg – Entwurf und Ausführung, in: Waffe– u. Kostümkunde, r. 1992, č. 1–2, s. 95–107. Theodor GRAFF, Frà Johann Josef Graf von Herberstein, Generalkapitän der Malteserflotte. Sein Einsatz gegen die Turken in der Leavante und in Dalmatien in den Jahren 1686 und 1687, Zeitschrift des historischen Vereines für Steiemark, samostatný výtisk, Graz 1998/99. Antonín GRUND (ed.), Cestopis Bedřicha z Donína, Praha 1940. Elizabeth HACKSPIEL-MIKOSCH – Stefan HAAS (edd.), Die zivile Uniform als symbolische Kommunikation. Kleidung zwischen Repräsentation, Imagination und Konsumtion in Europa vom 18. bis 21. Jahrhundert, Stuttgart 2006. Gertraud HAMPEL-KALLBRUNNER, Beiträge zur Geschichte der Kleiderordnungen mit besonderer Berücksichtigung Österreichs, Wien 1962. Jaroslava HAUSENBLASOVÁ – Michal ŠRONĚK, URBS AUREA. Praha císaře Rudolfa II., Praha 1997. Jaroslava HAUSENBLASOVÁ, Vztah mezi císařským dvorem a nejvyššími správními úřady Českého království v době vlády Rudolfa II., SAP, 52, 2002, s. 279–294. Petr HAVEL – Andrej ROMAŇÁK, Maršál Radecký, vojevůdce pěti císařů, Praha – Litomyšl 2000. Ivo HLOBIL – Eduard PETRŮ, Humanismus a raná renesance na Moravě, Praha 1992. Ivo HLOBIL, Morava a uherská (italská) renesance za Matyáše Korvína, ČMM, 110, 1991, s. 325–338. Ivo HLOBIL – Marek PERŮTKA (edd.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400–1550, Olomouc 2002. Ivo HLOBIL – Marek PERŮTKA (edd.), Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech. Sborník Historická Olomouc XVII, Olomouc 2009. 22
Michael HOCHEDLINGER, Des Kaisers Generale, Biliografische und quellenkundliche Anmerkungen zur Erforschung militäricher
Eliten in der frühneuzetlichen
Habsburgermonarchie, Wien 2006. Michael HOCHEDLINGER, Leibgarden (LG) 1625–1918. Inventář Rakouského státního archivu, http://www.oesta.gv.at, ke dni 30.9.2013. Christina HOFMANN, Hofzeremoniell von 1500–1700, Frankfurt am Main – Bern – New York 1985. Zdeněk HOJDA – Jiří PEŠEK – Blanka ZILINSKÁ (edd.), Seminář a jeho hosté. Sborník prací k 60. narozeninám doc. Dr. Rostislava Nového, Praha 1992. Zdeněk HOJDA, Kulturní dějiny u Zdeňka Kalisty a dnes, in: Karol Bílek (ed.), Zdeněk Kalista a kulturní historie z Českého ráje a Podkrkonoší. Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 14. - 15. dubna 2000 v Lázních Sedmihorkách, Semily 2000 (suplementum 6). Štefan HOLČÍK, Korunovačné slávnosti, Bratislava 1563‒1830, Bratislava 1992. David HOLETON, Vestments, in: Paul Bradshoaw (ed.), The New SCM Dictionary of Liturgy and Worship, Josef König (překl.), London 2002. Markéta HOLUBOVÁ, Kroj. Oděv. Oděvní doplňky. Krajka. Výšivka. Textilní techniky. Výběrová bibliografie, Praha 2001. Jiřina HOŘEJŠÍ – Jarmila VACKOVÁ, Některé aspekty jagellonského dvorského umění, Umění, 21, 1973, 6, s. 496‒511. Jiří HRBEK, České barokní korunovace, Praha 2010. Jiří HRBEK, Evropa a absolutismus v 17. a 18. století (1648–1789), Praha 2012. Martina HŘIBOVÁ (ed.), Sborník Semináře historie odívání, č. 1 – č. 5, Zlín 2009 – 2012. Francis HUTCHESON – David HUME – Adam SMITH, Estetika, Moskva 1973. Rudolf CHADRABA (red.), Dějiny českého výtvarného umění I/2, Praha 1984. Rudolf CHADRABA, Albrecht Dürer, Praha 1963. Farid CHENOUNE, A History of Men´s Fashion, Paris 1995. Inventar des Kriegsarchiv Wien, 2 Bde., In 1. Wien 1953 (Inventare österrechischer Archive 8). Josef JANÁČEK, Valdštejn a jeho doba, Praha 1978. Josef JANÁČEK, Rudolf II. a jeho doba, Praha 1987. Josef JANÁČEK, Ženy české renesance, Praha 1997. Jan JANÁK – Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 23
1989. František JÍLEK – Václav LOMIČ, Dějiny Českého vysokého učení technického, 1. díl, sv. 1, Praha 1973. Libor JŮN, V bílém kabátě na Rýnu a Dunaji... Uniforma císařské armády v druhé polovině 17. a v první polovině 18. století, in: Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek – Vít Vlnas, Barokní Praha – Barokní Čechie 1620–1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách konané 24.–27. září 2001, Praha 2004, s. 803–810. Pavel JUŘÍK, Jihočeské dominium. Rožmberské, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách, Praha 2008. Pavel JUŘÍK, Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů, Praha 2009. Pavel JUŘÍK, Dominia Smiřických a Liechtensteinů, Praha 2012. Miloš JŮZL – Dušan PROKOP, Úvod do estetiky. Předmět a metody, dějiny, systém estetických kategorií a pojmů, Praha 1989. Jaroslav KADLEC, Přehled českých církevních dějin 2, Řím 1987. Preben KANNIK, Military Uniforms of the World, Poole Dorset 1968. Stanislav KASÍK – Petr MAŠEK – Marie MŽYKOVÁ, Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu, České Budějovice 2002. Oldřich KAŠPAR, Ke španělským kulturním vlivům v předbělohorských Čechách, FHB, 1987, 11,s. 381–399. Peter KIVY, The Seventh sense. Francis Hutcheson and Eighteenth‒Century British Aesthetics, Oxford 2003. Heinrich KLEMM ml., Vollständiges Handbuch der höhern Bekleidungskunst für Civil, Militär und Livree, Dresden 1870. Arnošt KLÍMA, Dlouhá válka [1618–1648], Praha 2000. Herbert KLIMA, Die Kopfbedeckungen der k. k. – k. u. k. Uhlanen von 1784–1918, Teil I., MA, 1979, 3, s. 61–85. Petr KLUČINA, Třicetiletá válka. Obraz doby 1618–1648, Praha 2000. Petr KLUČINA – Dagmar FINKOVÁ – Aleftina POKORNÁ – Andrej ROMAŇÁK, Od zbroje ke stejnokroji, Praha 1988. Herbert KNÖTEL – Herbert SIEG, Handbuch der Uniformkunde, Hamburg 1937. Richard KNÖTEL – Herbert KNÖTEL – Herbert SIEG, Farbiges Handbuch der Uniformkunde. Die Entwicklung der militärischen Tracht der deutschen Staaten, 24
Österreich-Ungarns, Stuttgart 1985. Bruno KOEHLER, Allgemeine Trachtenkunde, Siebender Teil, Neuere Zeit, Dritte Abteilung [1900]. Marie KOLDINSKÁ, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: cesta intelektuála k popravišti, Praha 2004. Marie KOLDINSKÁ – Ivan ŠEDIVÝ, Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty, Praha 2008. KOL., Malá československá encyklopedie, díl II., Praha 1985. Silvia KORETZ, Das niederländische Element am Hofe Ferdinands I. Phil. Dissertation, Wien 1970. Manfred KOSSOK, Am Hofe Ludwigs XIV., Leipzig 1989. Pavel KRÁL, Pohřební slavnosti jako prostředek a místo komunikace raně novověké společnosti, in: Václav BŮŽEK – Pavel KRÁL (edd.), Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, České Budějovice 2000 (= Opera historica 8), s. 315–332. Pavel KRÁL, Tod, Begräbnisse und Gräber. Funerál des böhmischen Adels als Mittel der Repräsentation und des Andenkens, in: Mark Hengerer (Hg.), Macht und Memoria. Bräbniskultur europäischer Oberschichten in der Frühen Neuzeit, Köln ‒ Weimar ‒ Wien 2005. Jiří KROUPA, Ars Naturam Adiuvans. Sborník k poctě prof. PhDr. Miloše Stehlíka, Brno 2003. Monica KURZEL-RUNTSCHEINER, Vom „Mantelkleid” zu Staatsfrack und Waffenrock. Anfänge und Entwicklung der Ziviluniform in Österreich, in: Elisabeth HackspielMikosch – Stefan Haas (edd.), Die zivile Uniform als symbolische Kommunikation: Kleidung zwischen Repräsentation, Imagination und Konsumption in Europa vom 18. bis zum 21. Jahrhundert. Studien zur Geschichte des Alltags, Bd. 24, Stuttgart, 2006, s. 81–97. Jiří KUTHAN – Miroslav ŠMIED (edd.), Korunovační řád českých králů, Praha 2009. Jiří KUTHAN, Splendor et gloria regni Bohemiae. Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity, Praha 2008. Dagmar KUTÍLKOVÁ, Dějiny odívání. Vojenské odívání od třicetileté války do počátku 20. století, Praha 2008. Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Renesance (15. a 16. století), Praha 1996. 25
Ludmila KYBALOVÁ, Dějiny odívání. Barok a rokoko, Praha 1996. Ludmila KYBALOVÁ – Olga HERBENOVÁ – Milena LAMAROVÁ, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973. Lady of RANK, The book of costume: or Annals of Fashion from the Earliest Period to the Present Time, London 1846. Richard LANDER – Olga HERBENOVÁ, Historický kostým, Martin 1956. Jiřina LANGHAMMEROVÁ, České lidové kroje, Praha 1994. James LAVER, A concise History of Costume, Norwich 1979. James LAVER, Das Kostüm. Eine Geschichte der Mode. Renaissance und Frühbarok, Amsterdam 1951. Katherine Mores LESTER – Bess Viola OERKE, Accessories of dress. An Illustrated Encyclopedia, New York 2004. Marti LEZIUS, Das Ehrenkleid des Soldaten. Eine Kulturgeschichte der Uniform von Anfängen biszur Gegenwart, Berlin 1936. František LOBKOWITZ, Encyklopedie řádů a vyznamenání, Praha 1999. Gilles LIPOVETSKY, Říše pomíjivosti: móda a její úděl v moderních společnostech, Praha 2010. Ingrid LOSCHEK, Accessoires. Symbolik und Geschichte, München 1993. Jochen LUCKHARDT – Anja K. ŠEVČÍK, Dvorské umění pozdní renesance. Brunšvicko Wolfenbüttelsko a císařská Praha kolem roku 1600, Praha 1998. Michal LUTOVSKÝ – Milena BRAVERMANOVÁ, Hroby a hrobky našich knížat, králů a prezidentů, Praha 2007. Josef MACEK, Jagellonský věk v českých zemích 1471–1526, díl 1 a 2, Praha 2001. Markéta MARKOVÁ, Móda, oděv, účes, in: Václav BŮŽEK – Josef HRDLIČKA, Dvory velmožů s erbem růže (Všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce), Praha 1997, s. 131–143. Paul MARTIN, Der bunte Rock. Uniformen im Wandel der Zeit, Stuttgart 1963. Paul MARTIN, European Military Uniforms, Middlesex 1968. Radek MARTÍNEK, Historie, pořádní a uchování liturgických oděvů – parament. Sborník: Záchrana a inventarizace drobných církevních fondů. Archiválie, knihy, notový materiál a liturgické textílie, Olomouc 2008. Petr MAŤA, Svět české aristokracie (1500–1700), Praha 2004. Eduard MAUR, 12.5.1743 Marie Terezie. Korunovace na usmířenou, Praha 2003. 26
Hermann MEYNERT, Geschichte der k. k. österreichischen Armee, Ihrer Heranbildung und Organisation so wie Ihrer Schicksale Thaten und Feldzüge vo der frühesten bis auf die jetzige Zeit, Wien 1852. Jiří MIKULEC, Leopold I. Život a vláda barokního Habsburka, Praha – Litomyšl 1997. Leoš MLČÁK – Karel ŽUREK, Poznámky ke stavebním dějinám zámku v Tovačově v období renesance. Sborník Historická Olomouc IX., Olomouc 1992, s. 103‒109. Renáta MODRÁKOVÁ, Čas odložit svůj šat. Móda z rukopisů 11.–16. století, Praha 2008. John MOLLO, Military fashion. A Comparative History of the Uniforms of the Great Armies from 17th Century to the First World War, London 1972. John MOLLO, Die bunte Welt der Uniform. 250 Jahre militärischer Tracht 17.–20. Jahrhundert, Stuttgart 1972. John MOLLO – Malcolm MACGREGOR, Uniformen des Siebenjährigen Krieges 1756– 1763, München 1977. Bohumír MRÁZ, Dějiny výtvarné kultury 2, Praha 1991. Heinrich MÜLLER – Fritz KUNTER, Europäische Helme aus der Sammlung des Museums für deutsche Geschichte, Berlin 1971. Marie MŽYKOVÁ, K portrétům Schwarzenbergů v českých sbírkách, in: Martin GAŽI (ed.), Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008, s. 207–218. Marie MŽYKOVÁ, Rohanská portrétní galerie ze sbírek státního zámku Sychrov, Liberec 1985. Marie MŽYKOVÁ, Šlechta ve službách diplomacie, I.–III., Praha 2001–2002. Alena NACHTMANNOVÁ, Mezi tradicí a módou. Odívání v Čechách od renesance k baroku, Praha 2012. Alena NACHTMANNOVÁ, Oděv a odívání v české společnosti na přelomu 16. a 17. století. Odívání šlechty a obyvatel měst v zrcadle vybraných pozůstalostních inventářů. Diplomová práce, Praha. Alena NACHTMANNOVÁ, Oděv a oděvní doplňky při namlouvání, zásnubách a svatbě ve 2. polovině 16. a v 17. století. Sborník Východočeského muzea v Pardubicích: Oznamuje se láskám vašim…, aneb svatby a stavební zvyky v českých zemích v průběhu staletí, Pardubice 2007, s. 47–56. Pavlína NĚČKOVÁ, Prsteny v pozůstalostních zápisech olomouckých měšťanů 16. a 17. století.
Ročenka SOA v Olomouci, Olomouc 1995, s. 187–194. 27
Peter McNEIL (ed.), Fashion: critical and primary sources. Late Medieval to Renesance, Oxford – New York 2009. Desanka NIKOLIČ, Odevanie graničara bojne krajine y XVIII i XIX. stoleči, Beograd 1978. Heide NIXDORFF – Heidi MÜLLER, Weiße Westen – Rote Roben. Von den Farbordnungen des Mittelalters zum individuellen Farbgeschmack, Berlin 1983. Georgina O´HARA CALLAN, Dictionary of fashoin and fashion Designers, London 1998. Rudolf OTTENFELD – Oscar TEUBER, Österreichische Armee von 1700 bis 1867, Wien 1895. Ludmila OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Johann Georg Hamilton ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu, in: Martin GAŽI (ed.), Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008, s. 229–250. František PALACKÝ, Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků zemských a dvorských v království Českém od nejstarších časů až do nynějška, in: František Charvát (ed.), Dílo Františka Palackého, sv. první, Praha 1941, s. 321–417. Jaroslav PÁNEK, Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551–1552, České Budějovice 2003. Jaroslav PÁNEK (ed.), Habsburská monarchie jako prostor pro utváření barokní kultury. Baroko v Itálii – baroko v Čechách, Praha 2006. Jaroslav PÁNEK, Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského ve světle hofmistrovské instrukce z roku 1592, in: Zdeněk Hojda, Jiří Pešek, Blanka Zilynská (edd.), Seminář a jeho hosté, Sborník prací k 60. narozeninám doc. Dr. Rostislava Nového, Praha 1992. Jaroslav PÁNEK, Poslední Rožmberk. Životní příběh Petra Voka, Praha 1996. Jaroslav PÁNEK, Vilém z Rožmberka. Politik smíru, Praha 2011. Lenka PECHOVÁ, Uherský šlechtický oděv16. a 17. století. Sborník Semináře historie odívání, 2012, 5, Zlín 2012, s. 5–27. Helena PEŘINOVÁ, Postavení „šlechty ducha” ve Svaté říši římské v zrcadle raně novověkých oděvních řádů, ČČH, 105, 2007, 3, s. 561–584. Helena PEŘINOVÁ, Doktoři versus patriciát. Postavení graduantů v říšských městech Frankfurtu a Norimberku v 16.–18. století, in: Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek (edd.), Město a intelektuálové od středověku do roku 1848, DP 27, 2008, s. 383–417. Josef PETRÁŇ (red.), Dějiny hmotné kultury II/1 a II /2. Kultura každodenního života od 16. do 18. století, Praha 1995 a Praha 1997. 28
Bohumil PILLER – Otto LEVINSKÝ, Malá encyklopedie textilních materiálů, Praha 1978. Emanuel POCHE (red.), Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. Emanuel POCHE (red.), Praha na úsvitu nových dějin /Čtvero knih o Praze/, Praha 1988. Walter POHL – Karl VOCELKA, Habsburkové. Historie jednoho evropského rodu, Graz – Wien – Köln 1994. Zdena POLÁKOVÁ, Řekni mi zrcadlo aneb krása a krášlení od pradávna do nedávna, Brno 2003. Paul POST, La naissance du costume maskulin moderne au XIVe siecle, in: Actes du Kongres international d´histoire du Costume, Venise 1952. Pavel PREISS, Panorama manýrismu. Kapitoly o umění a kultuře 16. století, Praha 1974 Otto QUENSTEDT, Wort und Brauch im deutechen Heer. Allerlei Militärisches, was mancher nicht weiß, Hamburg 1976. Bernhard ROETZEL, Opravdový gentleman. Tradice – Noblesa – Styl, EU 2004. Albert Charles Auguste RACINET, Le costume historique. Cinq cents planches, trois cents en couleurs, or et argents, deux cents en camaieu : types principaux du vêtement et de la parure rapprochés de ceux de l’intérieur de l’habitation dans tous les temps et chez tous les peuples, avec de nombreux détails sur le mobilier, les armes, les objets usuels, les moyens de transport, etc., Paris 1876 [1886]. Auguste RACINET, Racinet´s Full–Color Pictorial History of Western Costume with 92 Plates Showing over 950 Authentic Costume from the Middle Ages to 1800, New York 1989. Albert RACINET, Weltgeschichte der Kostüme, Stuttgart 1989. Oskar REGELE, Der österreichische Hofkriegsrat 1556–1848, Wien 1949. Andrej ROMAŇÁK, Příspěvek k organizaci žoldnéřské pěchoty a jezdectva, in: Zdeněk Brandl – Josef Petráň (edd.), K 350. výročí bitvy u Jankova 1645 – 1995. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 35, 1995, zvláštní výtisk, Benešov 1995. Marie RYANTOVÁ – Petr VOREL, Čeští králové, Praha – Litomyšl 2008. Zuzana SAFRTALOVÁ, Oděv, schránka lidského těla i duše. (Renesanční odívání měšťanských elit v metrolopolích zemí Koruny české), AUPFP, Studia Historica 9, Ústí nad Labem 2010. György SÁGVÁRI, Zvláštní systém znaků – uniforma, Grafik, 1985, 2, s. 34–37. Rudolf SANDER, Přehled organizace vojska habsburské monarchie v českých zemích od počátku třicetileté války do roku 1918, SAP, 58, , 2008, 2, s. 235‒319. 29
C. A. SAPHERSON, The Imperial Infantry 1691–1714, Leeds 1989. C. A. SAPHERSON, The Imperial Cavalry 1691–1714, Leeds 1989. Albert SEATON, The Austro-Hungarian Army of the Seven Year War 1756–1763, London 1973. Antonio SCHMIDT-BRETANO, Kaiserliche und k. k. Generale, Wien 2006. Karel SCHWARZENBERG, Z dějin jezdeckého stejnokroje, VV, 1944, 5, s. 205–209. Harald SKALA, Slavne časy cisarskej jazdy v 17. až 19. storočí, Prešov 2005. Jana SKARLANTOVÁ, Dějiny a estetika odívání, Praha 1971. Antonio SCHMIDT-BRETANO, Kaiserliche und k. k. Generale (1618–1815), Wien 2006. Jana SKARLANTOVÁ, Oděv jako znak. Sémiotické funkce oděvu a jejich axiologické proměny, Praha 2007. Jana SKARLANTOVÁ, Od fíkového listu k džínům, Praha 1999. Jana SKARLANTOVÁ – Jaroslava ZÁRECKÁ, Základy oděvního výtvarnictví pro I. – III. ročník průmyslových škol oděvních, Praha 1978. Josef SLEPÁNEK, Oděvní názvosloví, Praha 1973. Rostislav SMÍŠEK, Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzbenerků za vlády Leopolda I., České Budějovice, 2009. Anna SKÝBOVÁ, České královské korunovační klenoty, Praha 1982. Karel STLOUKAL, Papežská politika a císařský dvůr pražský na předělu XVI. a XVII. věku, Praha 1925. Robert STEINKE (red.), Kaiser Maximilian I. (1459–1519) und die Hofkultur seiner Zeit, Wiesbaden 2009. Lenka STOLÁROVÁ (ed.), Karel Škréta a malířství 17. století v Čechách a Evropě. Sborník příspěvků z odborného kolokvia pořádaného Národní galetií v Praze v klášteře sv. Anežky České ve dnech 23.–24. března 2010, Praha 2010. Zbyšek SVOBODA, Československá státní a vojenská symbolika, Praha 1991. Zbyšek SVOBODA, O stejnokrojích a výstrojním materiálu, MaVP, 1963, 1, s. 217–221. Karen STOLLEIS, Messgewänder aus deutschen kirchenschätzen vom Mittelalter bis zur Gegenwart, Regensburg, 2001. Evermod Gejza ŠIDLOVSKÝ, Svět liturgie (slovník základní církevní terminologie), Praha 1991. Vácslav M. ŠKORPIL, O vojácích, jezdcích a dragounech na sklonku 18. věku, Praha 1936. Ladislav ŠPAČEK, Velká kniha etikety, Praha 2005. 30
Ivan ŠRONĚK, Diplomatický protokol a praktické otázky společenské etikety, Praha 2002. Michal ŠRONĚK – Jaroslava HAUSENBLASOVÁ, Gloria & Miseria 1618–1648. Praha v době třicetileté války, Praha 1998. Olga ŠROŇKOVÁ, Die Mode von der Renaissance bis zum Rokoko, Prag 1959. Stanislav TERŠL, Abeceda Textilu a odívání, Praha 1994. Stanislav TERŠL, Malá encyklopedie textílií a odívání, Praha 1987. Erika THIEL, Geschichte des Kostüms: Die europäische Mode von den Anfängen bis zur Gegenwart, Berlin 1968. Josef THILLE, Jak vyvinulo se zřízení rakouských pluků od války třicetileté až do nynější doby, Žižka. Česko-moravský vojenský týdenník, r. 1870, č. 41, s. 5–6. Karel TOMAN, Der Soldat im Wandel Zeiten, Praha 1964. Irena TURNAU, History of dress in Central and Eastern Europe from sixteenth to the eighteenth century, Warszawa 1991. Petr TYLÍNEK, Základní etapy vývoje oděvní kultury, Liberec 2004. Eva UCHALOVÁ, Mezinárodní terminologie oděvů a jejich součástí, MaVP, 1984, 1, s. 37 – 41. Valentin URFUS, Císař Josef I. Nekorunovaný Habsburk na českém trůně, Praha 2004. Valentin URFUS, 19.4.1713 Pragmatická sankce. Rodný list podunajské monarchie, Praha 2002. Štěpán VÁCHA – Irena VESELÁ – Vít VLNAS – Petra VOKÁČOVÁ, Karel VI. & Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, Praha – Litomyšl 2009. Štěpán VÁCHA, Reprezentační nebo korunovační ornát? K původu a funkci ceremoniálního oděvu Ferdinada IV. z roku 1653. Přednáška Štěpána Šváchy na konferenci Ústavu dějin umění Akademie věd ČR pod názvem Korunovační ceremoniál jako pramen poznání panovnické reprezentace Habsburků v 16. až 18. století konané 20.6.2005, Praha 2005. Štěpán VÁCHA, „Mutatio vestis” v korunovačním ceremoniálu českých králů z rodu Habsburků v 16. až 18. století, FHB, 2006, 22, s. 251–266. Josef VÁLKA, Barokní slavnosti, in: Zdeněk Hojda (ed.), Kultura baroka v Čechách a na Moravě, Praha 1992, s. 53–63. Josef VÁLKA, Homo festivans, in: Václav Bůžek – Pavel Král (edd.), Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, České Budějovice 2000 (=Opera historica 8), s. 5–19. 31
Josef VÁLKA, Manýrismus a baroko v české kultuře 17. a 1. pol. 18. století, [Studia Comeniana et Historica 8, 1978, 19, s. 155–213]. Josef VÁLKA, Metodologické poznámky k předbělohorské kultuře, FHB, 1987, 11, s. 265– 285. Lenka VAŇKOVÁ, Od gotiky k renesanci, proměna oděvů kolem roku 1500, in: Ivo Hlobil – Marek Perůtka (edd.), Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech. Sborník Historická Olomouc roč. XVII, r. 2009, s. 363–375. Giorgio VASARI, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů II, Praha 1977. Václav VEBER – Milan HLAVAČKA – Petr VOREL – Miloslav POLÍVKA – Martin WIHODA – Zdeněk MĚŘÍNSKÝ, Dějiny Rakouska, Praha 2002. Vít VLNAS, Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Praha – Litomyšl 2001. Vít VLNAS, Válka v míru, Čechy, habsburské země a jejich armáda v období let 1648–1741. Poznámky na okraj tématu, in: Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek – Vít Vlnas, Barokní Praha – Barokní Čechie 1620–1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách konané 24.–27.9.2001, Praha 2004, s. 759– 768. Vocabulatory of basic terms for catalouing costume ICOM International Committee for the Museums and Collestion of Costume, in: Waffen und Kostümkunde Hf. 2, 1982, s. 119 – 151. Karl VOCELKA, Die Familien Habsburg und Habsburg-Lotringen. Politik – Kultur – Mentalität, Wien – Köln – Weimar 2010. Karl VOCELKA, Habsburgische Hochzeiten 1550–1600. Kulturgeschichtliche Studien zum Manieristischen Repräsentationsfest, Wien – Köln – Graz 1976. Karl VOCELKA – Lynne HELLER, Soukromý svět Habsburků. Život a všední dny jednoho rodu, Praha 2011. Petr VOREL, Aristokratické svatby v Čechách a na Moravě v 16. století jako prostředek společenské komunikace a stavovské diplomacie, in: Václav Bůžek – Pavel Král (edd.), Slavnosti a zábavy na dvorech v rezidenčních městech raného novověku, České Budějovice 2000, (=Opera historica 8), s. 191–206. Jan VOGELTANZ, Reálie armád třicetileté války. Sborník Chebského muzea, Cheb 1993, s. 9–16. 32
KOL., Vojenské dějiny Československa, II (1526–1918), Praha 1986. [Bez udání autora], Vojenský kroj v Čechách s ohledem na občanský, Vlasť. Česko-moravský vojenský týdenník 2, r. 1872, č. 15, s. 115‒117, č. 16, s. 121‒123. Alena VONDRUŠKOVÁ – Iva PROŠKOVÁ, Krajkářství, Praha 2004. Petr VOREL, Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, Praha 1999. Petr VOREL (ed.), Pernštejnové v českých dějinách. Sborník příspěvků z konference konané 8.–9.9.1993 v Pardubicích, Pardubice 1995.¨ Petr VOREL, Velké dějiny zemí Koruny české, sv. VII. 1526–1618, Praha – Litomyšl, 2005. Eduard WAGNER, European Weapons und Warfare 1618–1648, Praha 1979. Annette B. WEINER – Jane SCHNEIDER, Cloth and human experience, Washington 1989. Zikmund WINTER, Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorské bitvy, Praha 1893. Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách. Kulturně historický obraz z XV. a XVI. století, sv. 2, kniha čtvrtá, II. Bohoslužebnosti katolíkův a podobojích, Praha 1896. Anne WOOD MURRAY, From Breeches to Sherryvallies, Waffen- und Kostümkunde, 1982, Hf. 2, s. 87–91. Alphons WREDE – Anton SEMEK, Geschichte der k. und k. Wehrmacht. Die Regimenter, Corps,Branchen und Anstalten von 1618 bis Ende des XIX. Jahrhunderts, sv. I.‒V., Wien 1898–
1903.
Doreen YARWOOD, The Encyclopaedia of World Costume, London 1988. Jutta ZANDER–SEIDEL, Textiler Hausrat, Kleidung und Haustextilien in Nürnberg 1500– 1650, München, 1990. Čeněk ZÍBRT, Dějiny kroje v zemích českých až po války husitské, III. svazek. Kroj v zemích českých od příchodu Karla IV. s Blankou do Čech až po války husitské. Roucho církevní v zemích českých až do začátku XV. věku s 82 obrázky od V. Krále z Dobré Vody, Praha 1892. Odolen ZÍTEK, Lidé a móda, Praha 1962. Magdaléna M. ZUBERCOVÁ, Tisícročie módy (Z dejin odievania na Slovensku), Martin 1988. Vlastimil ZUSKA, Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny, Praha 2001. Zdisław ŽYGULSKI, Stan badań nad polskim mundurem wojskowym. Biuletyn historii sztuky, 1978, 4, s. 417–425. 33
