Všední život v ekosystému investor projektant zahradník
Výše uvedený ekosystém je vytvo en z organism
v tšinou
kooperujících, což jim nijak nebrání, jít si trochu po krku. Zárove všichni ví, že se bez sebe neobejdou. Pozice investora je jasná, vnáší do systému energii (peníze) a ventiluje své p esv
ení, že v ci jsou velmi jednoduché
(a proto mají být laciné), zatímco za jejicj dokonalou funk nost je zodpov dný projektant (ev. dodavatel). Zahradník asto p esv
uje
investora, že je projektant zbyte ný, protože on to naprojektuje sám (projekt v cen dodávky a rovnou zvládne i technický dozor). Naopak projektant p esv
uje investora, že s dobrým projektem to zvládne
realizovat i horší (lacin jší) firma a bude možné tu firmu uhlídat, nemluv o lepším kone ném výsledku. Pravdu ob as mají všichni a výše popsaný koloto je jenom d sledkem koukání do spole ného m šce pen z a všeobjímajícího pocitu, že mi ostatní brání získat m j spravedlivý podíl (sou et spravedlivých podíl je samoz ejm vždycky v tší než množství pen z v m šci...). Popis sout žení o spole né, a tedy nedostatkové, zdroje je obsahem ebnic ekologie, které popisují celé panoptikum životních strategií. Padá tedy logická otázka, nakolik jsou pou ení o ekologii populací i pou ením pro náš profesní ekosystém. Druhým pom rn ne ekaným pou ením m žou být matematické modely z knížek o evolu ní biologii. V nich je popsáno tém totéž, až na to, že u ebnice ekologie pracují s populacemi, které evolu ní sout ž vyhrály. Z tohoto zorného úhlu pak evolu ní strategie popisují p vid ného stavu a ekologické strategie stav sám. Zárove
inu
platí, že
ekologické strategie jsou zejména o vztahu r zných druh a evolu ní strategie hlavn o vztahu jedinc stejného druhu, ob jsou zajímavé, každá trochu jinak. Ekologické strategie popisují chování populací na pozicí na r-K kontinuu (meritem v ci je pak, to jestli zdroje jsou využívány rychle nebo kladn : “rychle” versus “Konkuren
”). Projek ní aplikací je pou ení,
že z typicky požadovaných vlastností dodávky “rychle-dob e-lacino” lze naplnit nanejvýš dv . Ve skute nosti je každý projekt o nalezení nejlepšího kompromisu. P íklad , kdy velký tlak na jednu z vlastností vedl k absenci ch zbylých máme ur it všichni spoustu z naší b žné praxe (p íkladem budiž
sou asná
realita realizací za “nejnižší nabídkovou cenu”).
Pravd podobn nás napadnou i p íklady, kdy nebyla spln n ani jeden z
požadavk - výsledek byl tak špatný, že se to muselo ed lat. V
evolu ních
strategiích
je
nejv tším
nep ítelem každého jedince jedinec stejného druhu, protože si konkurují o všechno (potravu, partnery, místo..) My vidíme jenom ty, kte í byli úsp šn jší než ostatní, se proto propasírovali do dalších generací. Dovolím si n kolik p íklad , kde v tšinové vid ní povrchu se výrazn odchyluje od skute ného podstaty v ci, kde antropomorfní hodnocení je úpln chybné. Jakkoliv z dalších
ádk
bude zdánliv
plynout, že n co organismy d lají v dom a po pe livé kalkulaci náklad a následk , není tomu tak. Fikce je
V u ebnicích ekologie rostlin bývá asto uvád no R-C-S kontinuum životních strategií (“Rychlá-“Concuren ní-“Stres tolerující”) s tím, že “S” strategie je únik na stanovišt s výrazn nep íznivými podmínkami (sucho, málo živin, zima...). Zakopaný pes tohoto modelu je v tom, že na “S” stanovištích se op t rozb hne sout ž o využití místa s klasickými limity r-K (rychle-d kladn ). “S” stratégy vlastn nis nespojuje, krom toho, že odešly jinam, na novém stanovišti op t nalézají své optimum na r-K kontinuu. V rovin praktických dopad je místní “C” stratég dub letní “S” stratégem z pohledu trop , zatímco místní “S” stratég borovice vybroušeným“C” stratégem z pohledu polární tajgy. Pokud svážeme R-C-S kontinuum s konkrétní lokalitou, z stane jednorozm rná škála “r-K”
zp sobená tím, že pozorujeme pouze organismy s tímto modelem chování (strategií), všichni ostatní skon ili na evolu ním smetišti d jin. íklad první Nejv tším nep ítelem myši není ko ka, ale jiné (rychlejší, opatrn jší..) myši. Nakonec ko ka tu myš sežrat nemusí , protože má na výb r hraboše, rejsky, ptá ky a misku s granulemi, zatímco s jinou myší si naše modelová myš konkuruje o p ístup k potrav , k partner , o prostor pro pelech a nakonec b ží závod p ed ko kou. Navíc pro myš je ohrožení ko kou nepodstatné, ve skute nosti nejv tší problém p edstavují parazité (by n kte í s ní manipulují tak, aby se nechala sežrat ko kou). Praktickým dopadem do zahradnické praxe je pak to, že “nep ítelem” zahradníka je pak mnohem víc jiný zahradník než investor, který se vzp uje vytvo it rozumné podmínky pro práci (poskytnout víc asu a pen z). Analogicky “nep ítelem” projektanta je jiný projektant (p ípadn zahradník) nabízející výrazn zjednodušený projekt. Investor pro ob skupiny p edstavuje partnera se kterým je pot eba vyjít. Tohle platí jenom v rámci nejjednodušších model , skute nost je mnohem košat jší. Košatost se dosahuje p es opakovaná setkání a nekone ný p íb h “Tom and Jerry” je krásnou, by pon kud zjednodušenou ilustrací. íklad druhý Kuka ka není roš ákem, který podle využívá nebohé p nice, ale neš astníkem s mizivou popula ní hustotou, který ob as upíchne své vají ko k p nicím do hnízda. P nice není jediným hostitelským druhem pro kuka ku ( je tady použitá jenom jako p íklad) stejn tak by to mohl být rákosník a spousta dalších p vc . Kuka ka je zárove p íkladem , kdy úsp šnost životní strategie je závislá na p ítomnosti strategií jiných. Bez p ítomnosti strategie “p nice” si strategie “kuka ka” ani nevrzne.. Cílem páru p nic je odchovat alespo dv mlá ata, která dosáhnou reprodukce, což je mnohonásobn mén než po et snesených a vysezených vají ek. Zase zpátky k prvnímu p íkladu. P nice je mnohem víc ohrožována jinými p nicemi, a již
konkurencí o zdroje, konkurencí o partnery a roznášením parazit , než kuka kou. Akorát kuka ka z našeho antropomorfního pohledu je velký roš ák, který strká své d ti k jiným a ty se tam ješt chovají hodn oškliv . Z pohledu p nice je jednou z dlouhé ady možných rizik souvisejících se životem, rozhodn nikoliv tím podstatným. Kuka ka s hostitelskými druhy vede zvláštní boj, snaží se vyrobit co nejpodobn jší vají ka (velikostí a barvou) a skryt ho propašovat do cizího hnízda. ím je vají ko podobn jší vají
m konkrétní p nice, tím je mén pravd podobné protiopat ení hostitel (opušt ní
hnízda), ím je podobn jší vají
m konkrétní p nice, tím je mén podobné vají
m
alternativních hostitel a je pot eba trávit víc asu hledáním správného hnízda a nakonec ím víc je hodn p izp sobených kuka ek, tím mén bude použitelných p nic a bude mén vhodných hnízd pro p íští rok. Vyúst ní je jasné, ím bude kuka ka šikovn jší (lépe izp sobená), tím bude blíž ke svému konci (tím bude blíž vym ení konkrétní linie kuka ek). nicím je to furt jedno. Je to stejné jako s jakýmkoliv jiným parazitem (kuka ka je hnízdní parazit). Pokud parazit za ne být efektivní a zni í populaci hostitele, skon í i on sám. Z d vod výše komentovaných potkáváme pouze málo úsp šné (výkonné) parazity. Organismy s v tší popula ní dynamikou než ptáci (rostliny, hmyz..) si m žou dovolit o dost v tší kolísání populací než teplokrevní obratlovci (nap , p nice a kuka ka), princip z stává stejný. Pou ení pro zahradnickou praxi je dvojí. Za prvé je nerozumné být závislý pouze na jednom zdroji a dokonale se mu p izp sobit (stejn jako je pro kuka ku smrtící se dokonale izp sobit jednomu druhu p nice). Nau it se dokonale vyhov t pot ebám jednoho odb ratele (a pracovat pouze pro n j) vede k ošklivým konc m v p ípad jeho odchodu. Druhé pou ení je rovn ž logické. Ze všech úsp šných parazit se staly posléze nepostradatelné sou ásti systému (kooperující sou ásti poskytující nenahraditelné služby). Z bývalých parazit se staly symbionti, kte í se na r-K škále se posunuly na “K” konec. Je tedy mnohem lepší poskytovat užite né služby (služby s dobrým pom rem cena/výkon), protože pak jsme užite ní a neztrácíme as a energii v díl ích bitvách. íklad t etí ízu vnímáme jako “p elétavou” d evinu, zatímco habr jako zodpov dného “poctivce” íza a habr spolu sout ží o sv tlo vodu a živiny pouze v p ípad , že se potkají na stejném stanovišti. Pokud se potkají, habr vyhraje na celé
e. Ve skute nosti b íza si “cení” mnohem
víc sv tla než habr a pokud se potkají na jednom míst , tak b íza si zahraje roli “jasného rstratéga” (habr logicky K-stratéga), v tšinou se v bec nepotkají a neví o sob . Kupodivu eno po tem jedinc je b íza vít z, protože má významné zastoupení v široširých prostorách kolem polárního kruhu, zatímco habr je chcípák, který nedokázal od poslední doby ledové ani osídlit eskou kotlinu (a koliv vyhraje každou jednotlivou bitvu). Antropomorfní vid ní nás po ouká vysoko hodnotit dlouhov kost a stabilitu setrvání na stanovišti. Ve skute nosti je habr evina, která ob tuje tak mnoho na intenzitu obsazení stanovišt (dlouhov kost, intenzita zástinu, pa ezová výmladnost), že jí nezbývá elán na v ci jiné. Nap íklad dub, který obsazuje podobná stanovišt jako habr vloží spoustu elánu do výroby skv lých žalud . V tšina žalud
skon í v žaludcích r zných obyvatel lesa, ale dubu pro jeho expanzi bohat sta í ta malá ást, kterou si uschovají sojky a pak na n zapomenou. Pou ení je zvláštní, by triviální. Nemá smysl lat v ci po ádn ji, než si m žeme užít. Nap íklad pokud budeme “šet it” energií takovým zp sobem, že návratnost zateplení bude p esahovat morální životnost konstrukce (ve sv dotací jde o docela astý p ípad), nejde o nic jiného než o vyhozené zdroje, které mohly být využity jinak. Te se mi koukla manželka p es rameno se slovy: “Tos ale p kn napsal, akorát netuším pro si st žujež na realizace typu T+T (trávník a t je), když je to jasný p ípad osv
ené strategie b íza a ty si z pozice habru st žuješ na nespravedlnost sv ta”. Nemám rád když mi n kdo kecá do práce, ale má pravdu. Opravdu se snažím nacházet
ešení, která dokonale využívají lokalitu a snad se v tomhle ohledu podobám habru, p i tom se ale snažím d lat projekty s p esahem p es p vodní zadání a být mírn užite ný i za hranicemi projektu - jde tedy o nerozpoznanou strategii dub. Zárove pokud je zadáním pouze realizace “T+T”, tak na výchovu (dovzd lání) investora není as a projekt rád p enechám zahradník m. Živo ichové oproti rostlinám mají výhodu širší volby strategií, která k jednorozm rné škále r-K p idává další rozm r, takové Glumovské pomoc-podraž. Druhý rozm r možných strategií se samoz ejm uplatní hlavn (jenom) v p ípad , kdy dochází k opakované interakci a kdy je možné vybírat strategii ad-hoc pro každý p ípad. Je to vlastn sou ástí definice “podraž”, kdy podražení edstavuje nedodržení dohod, respektive zab hlého ádu cí. Jedním z možných model chování (podobn jako “r-K”
kontinuum)
je
model
“v
ovo
dilema”
zpopularizovaný R. Dawkinsem v knize Sobecký gen. Modelový p ípad (odtud je název) p edpokládá dva zadržené zlo ince, z nichž každý se m že rozhodnout mezi spoluprací s policií nebo krytím komplice. Výsledek závisí jak na Vaší volb , tak na volb Vašeho spolu/proti hrá e. Odložme morální kriteria, jde pouze o model, který se bude líp ujímat, pokud bude mít chytlavý název. V principu jde v každém h e o výb r mezi “d
uji a
riskuji” a mezi “jdu na jistotu co nejmenších ztrát”. Na modelu není ani tak zajímavá jednotlivá hra jako ada po sob následujících her se stejným protihrá em a hledání nejvýhodn jší strategie
reakcí. M žete být vrcholn
iví a v každém kole zahrát “spolupráce”, pokud narazíte na tvrdého protihrá e, který v každém kole zradí, nebudete mít nic. M žete být vrcholn ned
iví a v
ovo dilema V jednom z konkrétních nastavení m l model následující ohodnocení: vzájemná spolupráce = 3 body pro každého, on spolupracuje, Vy zradíte = 5 bod pro Vás a o 0 pro spoluhrá e, oba dva zradíte = 1 bod pro každého. Byl uspo ádán virtuální turnaj, kdy proti sob sout žili desítky strategií v identickém po tu kopií na startovní e (strategie ”vždy zra ”, “vždy spolupracuj” a “náhodná” jsou pouze nejjednoduššími íklady). Byl vlastn vytvo en virtuální ekosystém. Každé strategii byl náhodn p id len soupe a získané body z každého kola následn em ny na po et kopií konkrétní strategie pro kolo další. Dobrá strategie nem že být “milá a naivní” (vždy spolupracuje) protože nep ežije setkání se strategií “vždycky zra ”. Dobrá strategie nem že ani být “nevraživá”, protože íliš asto používá zradu a pak neinkasuje zisky za spolupráci Výsledky byly zajímavé a docela ne ekané. Na celé e zvít zily “milé” strategie (strategie, která nepodrazí jako první), zvít zily “odpoušt jící strategie”, které ob as tolerují zradu a neoplatí ji. Nejúsp šn jší byly strategie typu “oplatím tv j poslední tah, pokud to byla zrada, tak jí ob as prominu. Vývoj se zastavil, když zbyly samé “milé strategie” - vzniklo n co jako virtuální ráj. Jakkoliv se zdá, že lidem nic nebrání se chovat podle milých strategií, p esto to každou chvíli sk ípne. D vodem je, že reální lidé zapojují závist (které íkají spravedlnost) a hlídají, aby ten druhý nedostal víc. V kone ném d sledku mi v ovo dilema p ijde jako matematický model smyslu biblického desatera.
každém kole volit “jistotu nejmenší možné ztráty” , ale pak budete mít velmi málo. M žete volit cokoliv mezi tím a m žete mít mnoho, zejména pokud natrefíte na partnera, který hraje s Vámi a nikoliv proti Vám. První dojem je zvláštní: “Proboha co tohle má spole ného s reálným životem, nejsem ece zlo inec vyslýchaný policií” to je prvoplánový pocit, jde pouze o model. Ve skute nosti je to docela dobré p iblížení okolního sv ta. žeme t eba u každé zakázky být
obez etní
a
žádat
záruky
a
nepr st elnou smlouvu. Ztratíme mnoho asu p ípravou smlouvy a mnoho zakázek nezískáme, protože konkurent žádal menší zajišt ní. Náklady na p ípravu smluv nám ale z stávají a cena za získání zakázky dramaticky roste. V extrémním p ípad trávíme víc
asu tvorbou smluv než
vlastní prací - logicky pak skon íme jako “nevraživá” strategie na smetišti d jin. žeme t eba ke každé zakázce istoupit s nadšením a bez smluvního zajišt ní se vrhnout na realizaci. Snadno se nám m že stát, že se n co zadrhne a vy nedostanete ani vložené náklady - logicky pak skon íme tam co “naivní strategie” také na smetišti d jin. žeme t eba k zakázkám u nových zákazník p istoupit obez etn (být milí, ale dohodnout pouze malou zakázku, jejíž krach Vás neohrozí). V p ípad dobrých zkušeností dohodnout v tší zakázku, v p ípad špatných zkušeností žádat nepr st elnou smlouvu a obecn hledat jiného zákazníka. Odm
ni budeme nikoliv po tem našich klon (nejsme v po íta ové
simulaci), ale r stem a stabilitou firmy. Vlastn nic nového pod sluncem, lov k se od ostatních organism odlišuje pouze schopností po ádat seminá e, všechny ostatní pravidla jsou stejná.
Podnikatelská pou ení z popula ních strategií: - je fajn mít víc zákazník , jinak skon íme jako dokonale specializovaná kuka ka - je fajn pokud m žeme být prosp šní i ostatním (dub rozdá spoustu žalud i když ve skute nosti pot ebuje jenom ty, které ztratí sojka), jakmile za neme hlídat, jestli n kdo nemá z naší existence neoprávn ný prosp ch, skon íme jako super specializované organismy ( Lodoicea maldivica.) - je fajn chápat skute ný smysl v cí, jinak se vy erpáme stavbou pomník a nezbudou nám síly
na ostatní v ci - je fajn být milý, je to nakažlivé (zbytek sv ta bude taky milý) - je fajn se vyhnout t m nemilým, pro p ípad nutnosti mít p ipravené zuby a drápy - je fajn opakovan pracovat s milými a pro milé kuji za pozornost, doufám, že alespo n které pohledy byly nevšední Tomáš Pila psáno pro seminá v Luha ovicích 2012
odkazované a inspira ní zdroje: R. Dawkins - Sobecký gen, Mladá fronta, Praha 1998 ( eské vydání) J.R.R. Tolkien - Pán prsten , Mladá Fronta Praha 1990 ( eské vydání) Tom and Jerry - nekone ný kreslený seriál
