Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
8 / 2011, ročník III.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinných lázní k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Vedení podniku přeje všem zaměstnancům, pacientům a hostům Beskydského rehabilitačního centra
RADOSTNÉ VÁNOCE A V NOVÉM ROCE HODNĚ ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ.
JSOU TADY
ANDĚLÉ Až do konce ledna 2012 probíhá v Galerii LARA výstava esoterických obrazů SVĚTLO V SRDCI výtvarníka IVO ŠEVČÍKA z nedalekých Hukvald. Věříme, že barevná pastva pro oči a meditativní zaměření vystavovaných obraz ů přivede do galerie ty návštěvníky, kteří v období Vánoc dávají přednost klidu, pohodě a hlubší reflexi sebe sama i vztahů ke svým blízkým. Výstava je otevřena denně od 9.00 do 21.00. K návštěvě srdečně zve archanděl Rafael ( foto). 1
Redakce Čeladenské Fontány přeje všem čtenářům v roce 2012 přinejmenším tak jasné vyhlídky, jaké se naskýtají při pohledu na Smrk z okolí našeho nového léčebného domu Golf.
„Naprosto zásadní zjištění pro pacienty s roztroušenou sklerózou! Kombinace kryoterapie (chladové terapie při minus 120°C) s následným individuálním cvičením u fyzioterapeuta má zcela zásadní a pozitivní účinky na toto onemocnění!“, napsal nám pacient, který se nedávno léčil v BRC (str. 3).
H HO OD DIIN NO OV VÉ ÉH HO OM MA AN NŽ ŽE EL LA AB BY YC CH HZ ZV VL LÁ ÁD DL L říká LIBOR KAŠPAR, nový šéf údržby BRC Narodil se v porodnici v Čeladné (1968), bydlí s rodinou ve Frenštátě pod Radhoštěm, je otcem čtyř dětí, než nastoupil do BRC, pracoval pět let jako elektrikář na lanovce Ráztoka - Pustevny. Informace o volném místě vedoucího údržby si našel na internetu a přihlásil se - spolu s dalšími 24 uchazeči. Technický náměstek Lubomír Machálka ho vybral mezi dva nejvhodnější kandidáty, ti následně absolvovali testy u PhDr. Urbiše. Doporučení psychologa vyznělo v jeho prospěch. A tak je tady a my jsme se ho zeptali:
Pokud jde o vaše osobní schopnosti a zručnost, jak jste na tom? Mohl byste tak říkajíc od hodiny dělat „hodinového manžela“? Práce všeho druhu zvládnu. Dokonce jsem s myšlenkou, že budu nabízet různé řemeslné práce v domácnosti, koketoval. To bylo v době, kdy jsem pracoval na živnostenský list. Rozhodlo ale to, že takové podnikání je dost náročné na čas, musíte být k dispozici tehdy, když se to hodí zákazníkovi. Dal jsem tedy přednost pravidelnějšímu dennímu režimu kvůli rodině a dětem. Co jste věděl o BRC, než jste se přihlásil do výběrového řízení? O tom, jak to v rehabilitačním centru chodí, jsem toho moc nevěděl, předpokládal jsem, že práce v oblasti údržby se v podstatě nikde moc neliší. Ale v tom jsem se mýlil - tady je údržba hodně složitá, určitě náročnější než v nějaké továrně. Skoro každý potřebuje problém řešit hned, nějaká porucha v provozu většinou znamená, že by museli čekat pacienti, a to samozřejmě nechceme. Když začínal provoz Polaria, přijel jsem si ho vyzkoušet vyloženě ze zvědavosti, mám rád nové věci. Ještě jsem byl na vstupní prohlídce v LD Dr. Maye, v Polariu potom pětkrát. Žádnou velkou euforii jsem ale nezažil, jeden čas jsem se věnoval otužování, koupal jsem se pravidelně v ledovém potoce, takže jsem z ledového suchého vzduchu neměl strach. Při mínus pětadvaceti je to daleko horší venku. Jak se tedy po třech měsících cítíte? Už vám vlastně skončila zkušební doba... Ještě stále mě spousta věcí překvapuje a stále se učím zvládat nové situace. V údržbě je nás i se mnou osm - Mirek a Honza Zajacovi, Mirek Pavlásek, Mirek Mažár, Honza Štefek, Radim Krhut a Franta Káňa, který už je v důchodu. Každé ráno se sejdeme, to už vím, jaké jsou akutní žádanky, ty hned mezi kluky rozdělím podle potřeby. Dva zahradníci dělají většinou
pravidelné práce v parku - ty byly teď na podzim asi nejvíc vidět. No, a pak máme tři telefony a všechno je jinak. Někdy se práce tak nahrne, že nejtěžší je pro mě rozhodnout, čemu dát přednost a kam koho poslat. A ten, kdo volá, navíc o těch ostatních závadách, které musíme řešit taky hned, ani neví. Hodně nám teď dalo zabrat stěhování, nejdřív Jurášek, pak Golf, do Vánoc kanceláře ředitelství. Máte nějaké pracovní plány, vize? Uslyšíme o nich, nebo je dokonce uvidíme? Ze své předchozí praxe jsem se naučil nic neplánovat. Většina věcí se řeší ze dne na den. Důkladnou rekonstrukci by podle mě zasluhoval vodovodní řad, především v budově Lázní, i elektrorozvody nás občas hodně potrápí. Budu spokojený, když se tyhle věci podaří vyřešit. A co Vaše rodina, zájmy, koníčky? Rodině a dětem se snažím věnovat nejvíc. Mám dceru a tři kluky, nejmladšímu je šest let a je z nich asi největší živel. Když mu byly dva roky a 14 dní, poprvé vyšel úplně sám na Javorník. Baví ho něco kutit, v tom bude tedy nejspíš po mně. Taky je členem oddílu skokanů na lyžích a chodí na můstky nad Frenštátem. Dcera zas od šesti let hraje na housle, teď i v souboru. Hlavně dřív, po třicítce, jsem vyhledával větší adrenalin, dvakrát jsem si skočil padákem, jednou bungeejumping na hlučínské štěrkovně, jednou jsem se nechal vystřelit na gumě, třikrát jsem sjel Bystřičku na raftu, zkusil jsem i zorbing. Dlouho jsem hrával hokej, teď - hlavně kvůli času - chodíme společně s rodinou na hory. V horách je krásně za každého počasí, mám rád to ticho. Rádi chodíme na Kněhyni, na Čerťák, samozřejmě na Javorník. Za rozhovor poděkovala Andrea Adamová
BLÍŽÍ SE KONEC FOTOSOUTĚŽE LÁZEŇSKÁ STOPA 2011 NEZAPOMEŇTE POSLAT SVÉ ÚLOVKY VČAS! Druhé kolo fotosoutěže s tématy SLUNCE, VODA, DETAILY končí 31. 12. 2011. Příspěvky do soutěže
zasílejte na adresu
[email protected] nebo
[email protected]. Lze je doručit i osobně, na USB, nebo CD do vily Běla. Tel. 558 616 292. 2
Pozdrav pro všechny „Hikláky“ Anžto jsem byl v životě poctěn tím, že jsem se před 19 lety seznámil s kamarádkou RS (nikoliv Rajcovní Supergirl, ale zkratka diagnózy roztroušená skleróza), ubírá se můj život poněkud jiným směrem. Hodně lidí se na mne dívá divně, když jim řeknu, že mi kamarádka RS přinesla více pozitivního, než negativního. Můj život se začal ubírat jiným, lepším směrem v okamžiku, kdy jsem pochopil, že bych se měl zamyslet nad svým dosavadním životem a začít si vážit jeho daru, který sám o sobě je tak nádherný a jedinečný. Spousta z nás to pochopí až v okamžiku, kdy je fyzicky a duševně ve stresu a obdrží RS, protože RS je nemocí duše, kdy si člověk naloží na bedra kříž pocitu, že něco dlouhodobě nezvládá a sám sebe obviní za něco, co nezpůsobil. Tolik „trochu filozofie“ na úvod a nyní k hlavnímu tématu, kterým je BRC. Mnoho let jsem jezdil na zdravotní týdenní pobyty k léčiteli, které mne vždy po zdravotní fyzické a psychické stránce vrátily zpět na lepší úroveň kondice, takže v lázních jsem 10 let nebyl. Tyto pobyty mi vždy velmi pomohly a já jsem velmi vděčen léčiteli panu Karlu Maixnerovi za to, že mne psychicky a fyzicky postavil na nohy. Když jsem díky němu po 10 letech s RS vylezl a slezl po svých Sněžku - cca 21 km, cítil jsem se jako Hillary po dobytí Mount Everestu, nicméně naše cesty se po 8 letech rozešly a já šel hledat náhradu. Jak jsem zjistil díky vymoženosti znějící „hyperaktivní neurogenní močový měchýř“, rozloučil se posudkový lékař se mnou se slovy „Vážený pane, bla, bla, bla…“ NE! Pochopil jsem, že úkolem tohoto lékaře mi není pomoci, ale nějak se mě, bla, bla, zbavit. (Pozn.: měl jsem klienta jménem Blabla, ale s tím se mi komunikovalo lépe.) Myslel jsem, že úkolem lékaře je pacientovi poradit, a ne se jej, blabla, zbavit. Ale to jsem se blablamýlil. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem se - po doporučení MUDr. Sládkové, mé ošetřující lékařky s RS centra v Olomouci - dozvěděl po telefonátu s paní Rygolovou, vrchní sestrou léčebny Polárka, že i s mým handicapem mne přijmou. Dozvěděl jsem se dokonce, že nemusím žádat o schválení posudkového lékaře mé velké pojišťovny! BRC si to vyřídí sám. No, a pak jsem strávil 3 nádherné týdny, proložené procedurami, výlety do krásné přírody, večery s cimbálovkou, nebo vlastními muzikoterapiemi s kytarou v restauraci Na Kopečku nebo Na Skalce. Naprosto zásadní zjištění pro pacienty s Roztroušenou sklerózou! Kombinace kryoterapie (chladové terapie při minus 120°C) s následným individuálním cvičením u fyzioterapeuta má zcela zásadní a pozitivní účinky na toto onemocnění! Tady musím říci přímo Bc. Neuwirthovi: S-K-V-Ě-L-É !!! Moc Vám za vše děkuji, pane, i za cviky, které jste mne naučil! Po 14 dnech a 12 kryoterapiích jsem sám bez pomoci vylezl po schodech vedle zvoničky z Pusteven k soše Radegasta a zpět. Jsou to 4 km, cestou zpátky jsem úspěšně rehabilitoval na kamenitém terénu. Před pobytem bych to nedokázal, po 19 letech s RS mám částečně ochrnuté všechny svaly na těle, včetně svěračů, a stupeň EDSS 6,7 je vozík. Mám jediné výtky: v kryokomoře mi nechtěli povolit pobyt na 4 minuty, nikdo nechtěl se mnou uvnitř zpívat Vánoce a sníh, jedem na saních... A za další je tu mužská diskriminace: ženy dostávají do komory tričko, muži ne. Když nahoře bez, tak ale všichni! Chtěl bych poděkovat veškerému personálu za empatický a ochotný přístup a za vcelku přívětivé strávení mé osoby, což není pro okolí vždy jednoduché. V rámci léčby v BRC je možné řešit i psychoterapii a okolí přímo vybízí k severské chůzi. V místě samém je spousta pozitivní energie, koncentrující se v areálu BRC, může to potvrdit spousta senzibilů a lidí, kteří tuto energii vnímají. Jediné, co mne po odjezdu z BRC zajímalo, bylo, jak se vrátím co nejdříve zpět. Na závěr jsem se totiž uzurpoval jako šéf komise MISS Sympatie Polárka 2011 a úspěšně jsme provedli s kolegy porotci soutěž i vyhodnocení v restauraci Na Kopečku. Příští rok tedy vyhlásím MISS Sympatie BRC 2012, protože kam jinam bych měl se svojí kamarádkou RS příští rok vyrazit? Vzhledem k tomu že MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC, pronajal další lázeňský dům v areálu golfového hřiště, jehož kapacitu chce využít také pro pacienty s RS, nemohu, než doporučit na základě osobní zkušenosti: kdo má při RS trochu funkční ruce a nohy, hurá do BRC!!! Moje hodnocení na závěr: VÝTEČNÉ! Ing. Jiří K. (Foto nahoře: Kromě účinků fyzických má Polarium pozitivní vliv i na psychiku) 3
PŘED OSMDESÁTI LETY ODEŠEL LÉKAŘ LIDUMIL Petr Andrle
V roce 2012 si připomeneme, že uplynulo již sto let od doby, kdy se na místě dnešního Beskydského rehabilitačního centra začalo mohutně stavět a přestavovat. Začalo zde totiž vznikat „sanatorium pro horníky“, jak se všeobecně uvádělo. Za tím vším stál mladý dvaatřicetiletý lékař Jan May (Na snímku vpravo je málo známá podoba Jana Maye na fotografii v „Legitimaci řádného posluchače c. k. české univerzity v Praze“). Po promoci nastoupil jako lékař revírní bratrské pokladny v Ostravě a o zdravotním stavu horníků věděl již svoje. Jan May byl nejen snílek a lidumil, jak ho později nazývali, ale také vzdělaný a moudrý muž. Četl v latinském překladu Hippokratův spis Peri aeron, hydaton, topon (O vzduchu, vodách a místech), v němž legendární řecký lékař poukazuje na souvislosti zdravotního stavu a psychiky lidí s přírodním prostředím. A rozhodl se onoho vynikajícího prostředí v údolí Ondřejníku využít maximálně. A tak začala v roce 1902 vznikat první podoba lázní Skalka. Nevěřili byste, že je tomu již sto let. Pamatuje to dnešní léčebný dům Kněhyně, který vznikl jako první z původního hotelu Skalka. Objekt bývalého statku, v němž byla restaurace „Pod lipkami“, doktor May nechal přestavět, zvýšit o jedno patro a dnes je z něj léčebný dům nesoucí jeho jméno. Mimo jiné v roce 1908 přistavěl v severském stylu lázeňský dům Ondřejka z hrázděného zdiva. A tak to tady před sto lety začalo a od té doby platí, že každý slušný lékař, který do tohoto zařízení přijde, musí něco přestavět, či dokonce něco postavit. Jinak, že nemá šanci. Proto tedy po stu letech původním lázním Skalka, několikrát transformovaným až do dnešního Beskydského rehabilitačního centra, velí doktor Milan Bajgar, který zde mnohé přestavěl a dokonce postavil i Apartmánový dům Lara. A ten původní doktorův záměr? Ten je zcela naplňován. Kde jinde by si lidé měli napravovat tělo i duši, než v tomto neuvěřitelně rozmanitém a stále svěžím koutu Beskyd.
V letošním roce si také připomínáme, že uplynulo osmdesát let od doby, kdy dr. Jan May odešel z tohoto světa. Tato místa nerad opustil v roce 1909. MUDr. Jan May byl také činný v řadě spolků. Již za univerzitních studií v Praze byl předsedou podpůrného spolku Purkyně, později se stal starostou Spolku českých mediků, místostarostou spolku Slávie, v Mariánských Horách 1904 - 1908 byl členem výboru Sokolské jednoty, předsedal výboru pro postavení kostela Panny Marie Královny, vedl i místní školskou radu. Kromě čestného občanství Mariánských Hor mu stejné ocenění udělily i Hranice a Hrabůvka. V květnu 1906 mu zemřel na následky spály jeho nejstarší syn, desetiletý Oldřich. Mimořádně nadaný chlapec. Na podzim 1906 byla dr. Mayovi dána důvěra a byl zvolen prvním starostou města Mariánské Hory, když původní obec Čertova Lhotka byla k 1. dubnu 1907 povýšena na město Mariánské Hory. 18. října 1908 dr. May dosáhl dalšího úspěchu - byl vysvěcen chrám Panny Marie, díky intenzivní práci spolku pro postavení tohoto kostela, v jehož čela stál. Jenže co platno, kam Jan May přišel, všude viděl svého syna. A manželka se nechtěla z Prahy vrátit vůbec. Navíc poměry obecní byly rozhádané a tak Jan May ke dni 16. října 1909 na funkci starosty resignoval, když předtím již předal všechny pravomoci v lázních svému švagrovi dr. Müllerovi. (Na snímku vlevo dr. May se syny Oldříškem a Janem.) Odešel do Prahy a i zde dostál své pověsti „Lékaře lidumila“. A tak snad jen úryvek z knihy Lékař lidumil, který popisuje poslední okamžiky života dr. Maye. „Lékaři zpravidla o svých potížích nehovoří. Zdá se jim to neprofesionální. Proto také doktor Jan May nechtěl rodině sdělit, že by se rád dožil vnuka. On sám překypoval energií a vitalitou a nikoho by nenapadlo, že již od konce války skrývá těžkou nemoc svého těla. Bodavé bolesti v oblasti za hrudní kosti pocítil již během války, kdy dva dny nepřetržitě operoval nebo asistoval při operacích v jednom lazaretu. Když bolesti pominuly, přičítal je vypětí. Jenže ony se ozvaly (Pokračování na str. 5) 4
(Pokračování ze str. 4)
znovu a od roku 1918 byly stále častější. MUDr. May věděl, že mu začíná selhávat srdíčko, které postrádajíc kyslíku, nepumpuje tak, jak by mělo. Jan May o angíně pectoris nikomu neřekl a potřebné nitroglycerinové tabletky se v položkách laboratorních nákupů zcela schovaly. Po necelých pěti letech se dočkal. 18. dubna 1930 se Janu a Jiřině Mayovým narodil syn, který dostal jméno po tatínkovi, po dědečkovi a také po pradědečkovi. Nebylo šťastnějšího doktora a dědečka v Praze. V úterý 15. září 1931 krátce před desátou hodnou večerní zazvonil v Mikulandské 10 zvonek. Jan May otevřel těžké masivní dveře domu. Na chodníku stála paní Bradáčová. Doktor ji znal. Bydlela se synem v mansardě jednoho vinohradského činžáku a tiše pozorovala, jak její dítě umírá na tuberkolózu. V době, kdy ho přivedla do ordinace dr. Maye, mu již nebylo pomoci. Pane doktore, syn. Jan May vzal lékařskou brašnu a tak, jak tomu byl zvyklý činit od roku 1895, vydal se pěšky s maminkou za jejím synem. Že mu pomůžete, pane doktore, synovi je zle, vy jste takový náš doktor, drmolila ta žena a sotva stačila tempu, které lékař nasadil. MUDr. Jan May věděl, že v případě jejího syna již nepomůže. Ale ctil zásadu, že úkolem lékaře není meditovat, ale konat. Neboť co kdyby, jak již mnohokrát, matka příroda a Bůh všemohoucí pomohli. Pokud by se tak nestalo, byl Petr Bradáč stejně ztracen. V jeho stádiu tuberkulózy neměl šanci. Pro doktora Maye byl osud toho muže jakousi výzvou. Jako kluk začal fárat na dole Ignat, asi v době, kdy tam on sám jako lékař působil. Jak se ukázalo, onen byt byl až v podkroví šestého patra. Nahoru, vyšetřit, dát uklidňující injekci, pár dobrých slov, cesta zpět.
Petr Bradáč ale umíral. Mamince to říci nemohl, syn již nevnímal. Zpět šel Jan May sám. Mohl si vzít drožku, ale cítil jakousi slabost a domníval se, že mu mírná procházka pomůže. Před domem v Mikulandské pochopil, že jde o záchvat. Ty u něj trvaly vždy asi tak deset minut. Byl čas dojít do ordinace a vzít si tabletku, kterou si v té noční hodině opomněl vzít s sebou. Bylo to jednoduché. Otevřít vrata, jít ke dveřím vlevo, za nimiž byla ordinace i s tabletkami. Baryk již štěkal, protože cítil pána. Nahoře se rozsvítilo světlo. Jan May vstoupil do chodby svého domu a náhle zavrávoral. Ruka zůstala na klice a Baryk se ještě více rozštěkal. Duše doktorova stoupala nahoru a posléze se spojila s duší Petra Bradáče. A obě předstoupily před soud Boží ještě dříve, než Božena Mayová stačila sejít z prvního patra. Muž, který byl jistotou mnohých, ale především její, tento muž tiše zesnul. Barykovo laskání již ničehož neznamenalo, jen oddanost psí, která je někdy srovnatelná s oddaností naší. Osmapadesátiletá žena klesla vedle svého muže. Netušila, že jí osud vyměřil ještě těžkých dvacet dva let života ve vzpomínkách na lékaře lidumila. Paní Božena Anna Müllerová - Mayová odešla z tohoto světa 26. října 1953. Deska, která je dodnes na jejich domě v Mikulandské: „Zde žil, působil a zemřel MUDr. Jan May LÉKAŘ LIDUMIL. Vzpomínají vděční pacienti“, ji snad uchránila od toho, aby zemřela v chudobinci tehdejšího systému. Zemřela doma. V domě, v němž žil a pracoval její muž, LÉKAŘ LIDUMIL. MUDr. Jan Antonín Nepomuk May z Turnova, Prahy, Michálkovic, Moravské Ostravy, Velkých Kunčic pod Radhoštěm, Čeladné a Mariánských Hor.“
KURZ VÝUKY HRY NA AFRICKÝ BUBÍNEK DJEMBE BRC nabízí svým zaměstnancům účast ve víkendovém kurzu bubnování na africký buben DJEMBE. Kurz je naplánován na 21. až 22. ledna 2012 a proběhne při počtu účastníků vyšším než 10. Nyní zjišťujeme zájem o účast v kurzu - přihlásit se můžete do 7. ledna 2012 ve vile Běla u pí Adamové nebo Jančurové (vnitřní linka 292). Organizace kurzu: Povede ho Ivo Batoušek, profesionální bubeník a umělecký vedoucí skupiny Jumping Drums, charismatický muzikoterapeut s mnohaletou zkušeností výuky hry na různé druhy bicích nástrojů. Výuka bude probíhat v BRC v sobotu i v neděli od 9.00 do 12.00 a od 14.00 do 17.00 hod. (včetně kratších přestávek). Každý účastník kurzu bude mít k dispozici bubínek a dostane výukový materiál. V průběhu celkem 12 vyučovacích hodin si účastníci osvojí základy bubnování s prvky muzikoterapie. Cena: Účastnický poplatek 500 Kč / osobu, ostatní náklady hradí BRC. Zajímá vás bubnování? Využijte příležitosti a přihlaste se! Vedení podniku má v plánu doplnit léčbu pacientů o muzikoterapii (bubnování na djembe), a proto k účasti v kurzu zveme především fyzioterapeuty, kteří by měli zájem se muzikoterapii s africkými bubínky dále věnovat. K účasti v kurzu jsou ale zváni všichni zájemci s rytmem v srdci! 5
ADVENT - duchovní příprava na Vánoce
které se zpíval úvodní latinský zpěv „Rorate coeli desuper et nubes pluant justum“, v češtině „Rosu dejte nebesa shůry a oblakové spravedlivého deště“. Jaký je význam adventu v dnešní době? Advent je velmi potřebný pro každého člověka, ať věřícího či ateistu - pro ztišení v dnešním uspěchaném světě a pro dobrou přípravu na slavení vánočních svátků. Tato doba poskytuje člověku příležitost, aby se zamyslel sám nad sebou, nad svým vztahem k Bohu a věcem, které přesahují naše pozemské možnosti, i nad mezilidskými vztahy. Advent nás učí trpělivě snášet věci, které nemůžeme změnit nebo uspěchat. Jen když je necháme dozrát, pak přinesou své ovoce.
Jaroslav Kozel
Milí spoluobčané, spolupracovníci, milí hosté. V neděli 27. listopadu 2011 skončil starý církevní rok a ten nový začal adventním obdobím, které trvá až do Vánoc. Slovo advent znají skoro všichni, ale jaký je vlastně jeho význam a jak vznikla tradice, jejíž různé zvyky přejímají i ti, kteří nejsou věřící? Proč se období před Vánoci říká advent a proč jej slavíme? Latinské slovo adventus znamená příchod. V době adventní se tedy křesťané (a nejen oni) připravují na příchod Pána Ježíše na tento svět, a to právě prožíváme o Vánocích. Jak advent vznikl? V prvních staletích našeho letopočtu, když se utvářel církevní kalendář se základními svátky a slavnostmi, vždy byly a jsou považovány Velikonoce za hlavní svátek církevního roku. Bez oslav Kristovy smrti a vzkříšení by křesťanství ztratilo svůj význam a smysl. Po krátké době, v prvních staletích, si začali křesťané uvědomovat, že i narození Krista je důležitým svátkem, a sice v tom, že Bůh posílá svého Syna na tento svět, aby jej vykoupil a osvobodil od hříchů. Jak dlouho advent trvá? V počátcích doba adventu nebyla vždy stejná a pohybovala se v rozmezí tří až šesti týdnů. Od roku 1570 se v západní církvi ustálil advent na čtyři týdny a 25. prosincem začíná doba vánoční. Letos budeme mít adventní dobu výjimečně pět týdnů, protože Slavnost Narození Páně připadne na neděli. Jak probíhá příprava na advent? Adventní období se dělí na dvě části. První část je do 16. prosince a jejím smyslem je duchovní obnova člověka. Uvědomujeme si svou smrtelnost a omezenost, uvažujeme nad darem času, který je nám dán, abychom jej smysluplně využili pro dobro a službu druhým i pro modlitbu - rozhovor s Bohem. Druhá část, tj. týden před Kristovým narozením, je věnována přípravě na jeho slavení o Vánocích. Jaké jsou symboly adventu? Všem je dobře znám adventní věnec, který vznikl v protestantském prostředí. V katolické církvi se věnec začal používat až ve 30. letech 20. století. Zelená barva větviček je symbolem naděje a zároveň trpělivého očekávání narození Ježíše. Každou neděli zapálíme jednu svíčku. Jsou celkem čtyři na znamení, že adventní doba trvá čtyři týdny. Starší generace bude znát tzv. roráty, o nichž lze zmínky najít i ve starých filmech či v literatuře. Na roráty se chodilo časně zrána, někde na pátou nebo šestou hodinu na bohoslužbu, při
VÁNOČNÍ ČAS NASTÁVÁ... Vyvrcholením adventní doby jsou Vánoce. „Vánoční čas nastává, zvony chrámu zvoní, zaslíbení pradávná Pán Bůh věrně plní. V Betlémě se zrodil a má s námi podíl v našem putování.“ Tolik stará koleda, která se běžně o Vánocích zpívá v našich kostelích, chrámech, basilikách i v naší malé kapličce v Beskydském rehabilitačním centru. Jaký je původ a smysl Vánoc? Podle 1. církevního kalendáře z roku 336 je uveden den Kristova narození. V Římě se před rokem 313, ještě před legalizaci křesťanství, slavil pohanský svátek tzv. Neporaženého slunce. Aby křesťané nebyli tak nápadní a neprozradili se, začali tajně Vánoce slavit v tento den. K 25. prosinci se vztahuje taky den Slunovratu. Teologicky nelze přesně určit den Kristova narození a existuje kolem toho hodně dohadů. Nicméně důležitější je duchovní a kulturní obsah Vánoc. Jistě víme, že i v křesťanských oslavách jsme převzali hodně prvků z pohanství a z lidových zvyků a tradic. Jak vznikla tradice stavění betlémů? V kostelích se hrály už od raného středověku vánoční hry, zdobily se vánoční stromy a stavěl se (Pokračování na str. 7) 6
(Pokračování ze str. 6)
betlém. Betlém doslova znamená „dům chleba“. První živý betlém zinscenoval sv. František z Assisi v roce 1223 v lese u italského Greccia. Přivedl tam vola, osla a postavil jesličky. O půlnoci na nich uskutečnil první půlnoční mši za přítomnosti místního obyvatelstva a svých kolegů z kláštera v Asissi. Fragmenty těchto jesliček jsou uchovány dodnes v římské papežské basilice Santa Maria Magiore. V našich oblastech se betlémy začaly stavět od roku 1560, první betlém byl postaven v kostele sv. Klimenta na pražském Starém Městě. Až do roku 1780 se stavěly betlémy v kostelích. V tom roce císař Josef II. betlémy zakázal, dost málo se ale dnes ví, proč to tak bylo. Právě tehdy ovšem paradoxně vzniká tradice českého lidového betlemářství, lidé si stavěli a vyráběli betlémy doma. I v našich léčebných domech v areálu BRC - v Polárce, v restauraci „U Sestřiček“ (na snímku vlevo) a v kapličce Panny Marie - jsou betlémy. Každý z nich má své vlastní kouzlo a můžete sami posoudit, který se Vám bude víc líbit. Podle mě jsou všechny originální a nádherné.
Jak vznikla tradice zdobení vánočního stromečku? Zvyk zdobit listnaté i jehličnaté stromy o svátcích je doložen už v 16. století. To, jak jsme zvyklí strojit vánoční stromky dnes, pochází od našich předků z poloviny 19. století, kdy se k nám tento zvyk dostal z Německa. A význam Vánoc? Pro křesťany je to příchod Spasitele, vtěleného slova, na tento svět, příchod Slunce spravedlnosti, jemuž máme otevírat své duše a svá srdce. Vánoce zapalovaly srdce našich předků, pro něž bylo narození Krista a obraz svaté rodiny z Betléma připomínkou Kristovy lásky, posvátnosti života, lidské sounáležitosti a krásy láskyplného domova. Proto umožněme, aby se tento plamen lásky rozhořel i v našich srdcích, aby se naše příbytky proměnily v malé „betlémy“ a v našich uších zněly jásavé a triumfální fanfáry andělských trub: „Gloria in excelsis Deo!“ - „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Využijme tento čas také k zamyšlení nad sebou. Přeji všem pokojné a požehnané vánoční svátky.
Jízdní řád minibusu BRC do farního kostela sv. Jana Nepomuckého v Čeladné o Vánocích 2011: Sobota 24. 12. 2011 Štědrý den - autobus nepojede Neděle 25. 12. 2011 - odjezd v 7.30 od LD Dr. Storcha, v 7.35 od LD Dr. Maye a v 7.45 z Polárky (jako v neděli*) Po bohoslužbě (asi kolem 9.00 hod.) jste zváni na program u vánočního stromu na náměstí v Čeladné. Autobus vás odveze zpět do areálu BRC po skončení pořadu. Pondělí 26. 12. 2011 - odjezd jako v neděli Neděle 1. 1. 2012 Nový rok - bohoslužba ve farním kostele bude v 9.00 hod. odjezd v 8.30 od LD Dr. Storcha, v 8.45 z Polárky *Pozn.: Pravidelné nedělní odjezdy (po celý rok) jsou vypsány na nástěnce u kapličky Panny Marie v parku, v restauraci U Sestřiček a v recepci LD Polárka.
Informace pro klienty ubytované v léčebném domě Golf Věřící, kteří mají zájem navštívit bohoslužby ve farním kostele v Čeladné, mohou se dopravit autobusovou linkou ČSAD. Autobus ze zastávky „Čeladná, u transformátoru“ (zastávka je 100 m nad LD Golf) jede v neděli v 7.33 hod. vystoupit na náměstí v Čeladné (zastávka „Čeladná, hotel Prosper“). Zpět máte opět možnost se dopravit linkovým autobusem v 10.55 hod. od hotelu Prosper. Parta našich údržbářů pod vedením Libora Kašpara (rozhovor s ním je na str. 2) poslala do redakce Fontány svoje přání s prosbou, abychom ho předali všem zaměstnancům BRC. To tímto činíme. Víme, že i jednotlivá oddělení si předávají svá přání, berte tedy toto „trpasličí“ ve smyslu „jedno přání za všechny“. 7
PODĚKOVÁNÍ Rád bych na tomto místě za celé vedení podniku poděkoval paní Lee Stoklasové za 15 let svědomité a často velice náročné práce vedoucí finanční účtárny. U Ley jsem vždy oceňoval její profesionalitu, obětavost a klid, s jakým řešila i ty nejzapeklitější finanční záležitosti. Naší milé kolegyni všichni přejeme, aby si zasloužená léta důchodu užívala dlouho, v plném zdraví, klidu, pohodě a s radostí z vnoučat. MUDr. Milan Bajgar, ředitel podniku Foto: Lee (vlevo) přišly popřát také její kolegyně z účtárny. Vlaďka Plucnarová (uprostřed), která se od 1. ledna 2012 stane novou vedoucí finanční účtárny, a Bc. Dáša Kubinová.
Z DOPISŮ VEDENÍ BRC Vážený pane řediteli, s odstupem několika měsíců od pobytu u vás si čím dál víc uvědomuji, co péče mě bylo poskytnuto, jako i všem klientům. Již při nástupu je věnována péče a laskavost, a to je již začátek léčení. Spadla ze mě vyčerpanost, nejistota a únava, získala jsem hned dobrý pocit. A ten se ani trochu nezměnil po celou dobu pobytu u vás - naopak. Když mám hodnotit průběh léčení, ubytování a stravu, tak nemám jedinou připomínku, naopak - vysoká odborná profesionalita a čistota. Odjížděla jsem posílena a moc ráda zpět přijedu. Proto děkuji Vám a všem vašim spolupracovníkům a prosím, pokračujte ve svém poslání (není to všude). Přeji Vám a všem „Vašim“ zdraví - protože je vzácné, lásku - protože je jí málo a štěstí - protože je ho též třeba. Děkuji za pohlazení na duši. Eliška Růžičková, Praha 3 - Žižkov. Pozn. redakce: Paní Růžičková se léčila v LD Dr. Maye od 1. února 2011. Posíláme jí toto vydání Fontány s poděkováním za ocenění a přejeme jí hodně zdraví, zvláště za zaměstnance z léčebného domu Dr. Maye.
Dovolujeme si vám oznámit, že tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v lednu: Jana Bílková - R2 Iva Magnusková - třídírna prádla Jiřina Blažková - lázně Božena Martiňáková - tel. ústředna Ing. Šárka Carbolová - R9 Iveta Matwikowová - R9 Kateřina Čuláková - R7 Marie Petrová - R7 Miluše Davídková - kuchyně Karla Švarcová - R4 Lenka Dobiášová - R3 Monika Švarcová - R3 Dobroslava Havránková - správa Eva Švrčková - lázně Jarmila Holušová - kuchyně Lenka Uhlářová - správa Ludmila Horečková - R7 Magda Uhlářová - Klosová R7 Eliška Hučíková – třídírna prádla Eva Žabková - R7 Božena Chýlková - R9 Nikola Ambrožová - R9 Alena Jančurová - správa Veronika Fizková - lázně Pavla Jandová - restaurace Zuzana Závičáková - R4 Zora Klimšová - R1 Libor Kašpar - údržba Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v prosinci 2011 v nákladu 600 výtisků. 8
