1
„Všechna práva vyhrazena. Bez písemného souhlasu majitelů autorských práv této publikace se žádná její část nesmí reprodukovat, ukládat do informačních systémů nebo rozšiřovat jakýmkoliv způsobem, ať již elektronicky, mechanicky, fotografickou reprodukcí nebo jinými prostředky.“
2
Alpe Adria a dál…ukázka z e-booku „aneb nejlepší cyklotrasa v Evropě. Alpe Adria a dál nejromantičtější města na světě: Benátky, Verona a Lago di Garda.“
Tato publikace byla vytvořena na základě cesty tří přátel:
Bc. Bohdan Szczesik Autor textu publikace a fotografií, vypravěč a průvodce tímto příběhem.
Libor Kozáček Autor fotografií a videí, které dokumentují cestu, konzultant při psaní příběhu.
Michal Stulík Autor fotografií.
3
Úvod – Už nechci jen snít Po tom, co jsem dostal své první kolo, jsem se na něm začal prohánět po chodnících a vyšlapaných pěšinkách mezi paneláky. Jezdil jsem sám a také s kamarády, což pro mě bylo mnohem zábavnější. A tak jednou, při projížďce plné adrenalinu, mě napadlo, že bych s kamarády mohl na kole jet „někam moc daleko“. Všechno by bylo v pohodě, kdyby mi v té době nebylo pouhých 6let :-). Jak léta utíkala, a já jsem rostl, až nadešel čas na zakoupení kola nového. Ve svých 10letech jsem dostal silniční kolo značky Favorit, z tehdy podpultového prodeje. Můj otec na tom tenkrát musel hodně zapracovat, protože za „komančů“ to tak prostě chodilo. Od té doby jsem cyklistice totálně propadl a už ve svých 13letech jsem denně jezdil skoro 100km. To bylo počátkem devadesátých let a na silnicích toho moc nejezdilo. Moje vize jet s kamarády někam dál, stále sílila. A když dál, tak až k moři! A když k moři, tak k moři teplému, což znamená někam na jih. Od snění a planých slibů kamarádů, že příští rok fakt už někam vyjedeme, uběhlo dalších pár let a aniž jsem se nadál, byl jsem dvacetiletý. Během dalších 16let viselo kolo na háku v garáži. Vždy totiž přišlo něco důležitějšího: studium univerzity, kariéra, vztahy, lásky, rodina a kdo ví, co ještě. Celý dětský sen se rozplynul tak, jako mnoho snů, o kterých jsme mnozí snili jako děti. Ve svých 36 letech, jsem si sepsal seznam mých dětských snů. Mezi těmito sny se v seznamu objevila ona cesta na kolech s kamarády k moři. Právě cesta k moři s mými nejlepšími kamarády mě po napsání seznamu snů natolik uchvátila, že jsem to hned musel vyžvanit svým nejlepším přátelům. No, jo! Ale vyrazit na cestu k moři na kole, to není jen tak! Musíte najít úplně stejné blázny, jako jste vy sami. Což, díky Bohu, v mém případě již nebyl velký problém, protože poblázněných přátel mám až, až. Samozřejmě, že najít blázny, kteří mají i po třicítce dobrou fyzickou kondici, už není až tak jednoduché, ale naštěstí mí dva velmi dobří kamarádi profil jedince na cesty ideálně splňovali.
Plánování realizace snu
Nejprve jsem tedy svůj plán jet na kole k moři vykecal Liborovi Kozáčkovi. On, jelikož je to snad ještě větší šílenec, než já, okamžitě souhlasil. Možná i proto, že jsme spolu denně jezdili asi 20km na in-line bruslích a původně jsme na nich chtěli vyrazit i někam dál. A právě při projížďkách na in-line bruslích jsme často plánovali, že na nich pojedeme k moři. Proč zrovna na „inlajnech“? No protože moje stará Favoritka visela na hřebíku v garáži a Libor byl bez kola :-). Ale cesta k moři na in-line bruslích nesplňovala určitá kritéria. A tak jsme se shodli, že na kole to bude lepší. Třetím bláznem do party, kterému jsem vyžvanil, co s Liborem plánujeme, je Michal Stulík. Michal byl v té době jediný, kdo z nás tří měl horské kolo. A to ještě ve velmi dobré kvalitě. Nápad vyrazit na cestu se mu okamžitě zalíbil a řekl, že s námi do toho jde! "Průser", řekl jsem si, „před možným výjezdem podle volna, kdy může Michal jet s námi, zbývají dva měsíce, a ani já a ani Libor nemáme na čem jet, do čeho se zabalit a netušíme, kam přesně pojedeme a kudy. Jediné, co víme je, že to bude na kole někam k moři.“ :-) 4
Začalo tedy shánění kol a dalších serepetiček jako jsou kabely atd. Boom, trefil jsem v mém okolí na inzerci trekové kolo, téměř nové za třetinu ceny nového. Sedáme s Liborem do auta a jedeme se na kolo nezávazně podívat. Trefa do černého! Kolo sedí jako postavené pro mě na míru, je za super cenu, takže není co řešit a já tak kupuji kolo na expedici. Z nás tří je už bez kola jenom jediný Libor. Koukáme na různé inzerce, ale nenacházíme nic, co by nám padlo do oka a splňovalo Liborovy potřeby. Libor je tedy zatím stále bez kola. Určujeme datum odjezdu. Dva týdny před odjezdem, získává Libor od svého bratra nadupané horské kolo. A tak všichni dost narychlo dokupujeme různé věci, které jsou na cestu potřebné. Naštěstí jsem mnoho věcí již dopředu nakoupil v různých čínských e-shopech, něco zase v kamenných obchodech a mnohé věci na internetu. Jako příklad třeba můžou být brašny na Liborův nosič (za 150Kč), které byly proti dešti mnohem odolnější než mé značkové brašny. Já jsem si totiž koupil po internetu za 700 korun brašny značky Vanuate s rychloupínáním a s možností využívat horní brašnu jako batoh. Cena úplně nových brašen ale byla kolem 3500 korun. Takže nákupy z druhé ruky jsou někdy prostě fajn.
Plánujeme, už ale mnohem konkrétněji, kam k moři se vydat a kudy jet. Libor přichází s myšlenkou vydat se po cyklostezce Alpe Adria od Salzburku přes Alpy do Itálie k Jaderskému moři až k letovisku Grado. Zjišťujeme možnosti na českých internetových stránkách, a zjišťujeme, že zde moc informací není. Říkáme si "okey" a hledáme na internetu další informace. Překládáme převážně německé stránky věnované cyklistice, kde je mnoho pozitivních doporučení. Během „surfování“ po mapách a plánování cesty se vzájemně hecujeme a přidáváme návrhy, kam ještě by bylo fajn se podívat. Do seznamu nám tak přibývají další destinace, jako jsou Benátky, Verona a vysněné alpské jezero Lago Di Garda. 5
Je třeba podotknout, že na kole nemáme téměř nic natrénováno a u počítače se dobře sní, ale realita může být jiná. Shodujeme se na jasném plánu: Týden před odjezdem si koupíme jízdenky na vlak z Nového Jičína do Salzburku. Ze Salzburku pojedeme po cyklostezce Alpe Adria, až na její konec do Itálie do letoviska Grado. Z Grada do Benátek pojedeme už po běžných komunikacích a poté, možná jen třeba jako bonus, Veronu či jezero Lago di Gardo. Také nastolujeme strategii "nízkonákladovky", takže se budeme snažit spát na divoko a stravovat se tak, aby nás to stálo co nejméně peněz. Denně pošlapeme na kolech tolik, kolik se nám bude chtít, takže neplánujeme žádné konkrétní denní cíle dojezdů. Prostě pojedeme a uvidíme. Strategie je ujednána a zakoupení vlakové jízdenky /ze stanice Nový Jičín do stanice Salzburg / za 1.000 korun na osobu s pěti přestupy tedy jasně definuje termín našeho výjezdu. Teď už musíme . "Naší strategií bylo jet co nejlevněji. A to tak, ať to po nás může zopakovat každý, kdo má sen a chuť vyrazit na cestu"
Obrázek – Alpe Adria – cyklostezka vedoucí ze Salzburku do Grada. Toto je náš základní plán: projet cyklostezku vyznačenou červenou barvou. Zdroj http://www.alpe-adria-radweg.com/en/tourguide/
Pokračování v e-booku.
6
