Vše o Majálesu Ostrava 2012

studenti studentum

Vše o Majálesu Ostrava 2012 Chinaski, N.O.H.A., UDG, Charlie Straight a další

Rozhovor s hlavní organizátorkou

U OBSAH

U ÚVODNÍK

TIRÁŽ číslo 7, ročník 2, 2012, Ostrava [email protected] www.sus.osu.cz

studenti studentum

Úvodník

3

Novinky

4

Naše univerzity: Báňská

10

Naše univerzity: Ostravská

14

Téma: Obžerství v nákupním košíku

16

Šéfredaktorka

Téma: Karolina za otevřenými dveřmi

24

([email protected])

Reportáž z koncertu Naked floor

30

Zástupce šéfredaktorky

Rozhovor s Američanem Tedem Tarnauem

32

Redaktoři

Kalendář kulturních akcí

34

Rozhovor s fotografem Vojtou Žižkou

36

Jak vidí umění mladí umělci

38

Autorské okénko

39

Thajsko & Laos – Země úsměvů

40

Sudoku

45

Ostravak

46

Pozoruhodná zákoutí Ostravy

49

VELKÁ MAJÁLESOVÁ PŘÍLOHA

50

Majálesový měsíc aneb Doprovoďák

52

Den, jako žádný jiný: Majálesový

55

Průvod masek

56

Identifikační číslo: MK ČR E 20393

Vydavatel

Stavovská unie studentů Ostrava Hladnovská 1433/22 710 00 Ostrava

Agáta Vřeská

Kristýna Svidroňová

Matěj Antoš Veronika Balcárková Nikola Brtvová Nikol Dostálová Ivan Dzido Radim Kateřiňák Tereza Knapková Jaroslava Kořená Jana Kovářová Tomáš Mičúnek Jaroslav Neuvirt Lenka Papřoková Kateřina Polínková Karel Střelec Marek Suchánek Zuzana Škůrková Aneta Vozňáková Vojtěch Žižka

Editace Agáta Vřeská

Korekce

Michal Místecký

Grafické zpracování Sabina Freundová

Foto na obálce

Na scéně

60

Rozhovory s hvězdami majálesu

66

Klubová scéna

81

Partner časopisu: Upgrade CZ s. r. o.

Z pohledu návštěvníků

82

náklad 30 ks

Rozhovor s hlavní organizátorkou Majálesu 84

- titulní strana: Vojtěch Žižka - zadní strana: Šárka Nahodilová, Jakub Zatloukal

Datum vydání: květen 2012 Obsah příspěvků se nemusí shodovat s názorem redakce.

Milí čtenáři, asi pro nikoho není tak těžké uvěřit v to, co napíšu v následující větě, jako právě pro mne. Underground slaví první narozeniny! Přesně tak. Je to právě rok, co vyšel majálesový speciál úplně nového studentského časopisu, tehdy ještě bezejmenného, a Vy máte před sebou jeho sedmé číslo. Za tu dobu prošel mnoha změnami a jak už to tak bývá, občas se něco povedlo, skoro vždy něco nepovedlo, ale přece jen si troufnu říct, že se za ten rok posunul o kousek dál. O jak moc znatelný, nechám na posouzení Vám… Vždycky, když čtu nějaké editoriály, zvlášť pak výročních čísel nějakého periodika, říkám si, proč se ti novináři rozepisují o věcech, které přece většinu čtenářů nemůže vůbec zajímat. Ale než jsem začala psát tento, věděla jsem přesně, co bych v něm ráda zmínila a uvědomila si, že to je přesně to, co jsem nikdy nechápala u jiných. A tak mi prosím s nadhledem Vám vlastním, odpusťte můj sentiment při vzpomínkách na ten uplynulý rok s Undergroundem, a dovolte mi, abych na tomto snad ještě stále nejčestnějším místě poděkovala několika výjimečným lidem. Především samotným redaktorům, bez kterých by zbyl možná ani ne ten editoriál a na kterých časopis stojí a snad bude i ty následující ročníky, Jarce, naší prezidentce, za to, že se do tohoto projektu právě před rokem pustila, Náhodě, která mě jednoho dne strčila do stejné tramvaje s Jarkou:), naší úžasné grafičce Sabči, že mě v tom od chvíle, kdy jsem časopis převzala, nenechala a neposlala mě do háje se vším, s čím jsem kdy přišla (i když určitě mnohokrát chtěla:)). A vůbec všem lidem, kteří dělají věci navíc, jen proto, že mají pocit, že to dává smysl, a to i přesto, že jim za to kolikrát nechodí čísla na jejich účty. A jedno speciální poděkování dvěma pánům, Brahmsovi a Chopinovi, za to, že vymysleli hudbu, u které se dá pracovat, a pak také Jarouškovi, že ač možná kolikrát nevědomky, mne svými milými komentáři povzbudil, když jsem to nejvíc potřebovala. Ale největší poděkování patří právě Vám, čtenářům. Bez Vás by jen těžko měl Underground důvod celý ten rok existovat. A ještě jedno, mé, sobecké, poděkování, samotnému Undergroundu, za to, že jsem se díky němu mohla dostat k věcem, ke kterým bych se možná jindy nedostala (třeba psaní úvodníků :-D) a mohla poznat lidi, které stojí za to znát. Za celý tým Undergroundu mi dovolte ještě poslední věc, a to popřát našemu časopisu mnoho dalších ročníků, hodně spokojených čtenářů, a v každém dalším roce překvapení, která otevřou nové možnosti. Ano, konec sentimentu. Časopis začínal majálesovým speciálem, a tak i ten druhý ročník otevíráme právě reflexí na tento největší studentský svátek. V majálesové příloze najdete přehled z dění celého majálesu, rozhovory s největšími hvězdami hudební scény a možná se i dozvíte, kolik uspořádání takové legrace stojí;-). V sedmém čísle našeho časopisu ale najdete také další témata. I tentokrát se podíváme, co se dělo na našich univerzitách, na Ostravsko, a v hlavním tématu najdete nákupní košík, ve kterém jsme povozili obžerství. Příjemné počtení, mnoho energie a fantazie u zkoušek a krásné léto. Za redakci, Agáta Vřeská šéfredaktorka

3

Akademický pěvecký sbor VŠB-TU Ostrava, pátek 4. května 2012 a koncertní sál Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě (JKGO).

Více informací o akci a kompletní výsledkovou listinu můžete nalézt na www.hasicivsb.cz. Kateřina Polínková

4

O víkendu 4. - 5. května se v salzburgském skleněném Hangaru 7 uskutečnilo dlouho očekávané finále šampionátu Red Bull Paper Wings 2012. Na finále dorazili ti nejlepší z téměř čtyřiceti tisíc účastníků, kteří se

v průběhu března v 83 různých zemích přihlásili na lokální kvalifikace. Za Česko do sousedního Rakouska jeli Tomáš Beck z Ostravy (kategorie Největší vzdálenost), Pavel Šťásek z Prahy (Nejdelší doba letu) a Ondřej Hadaš z Liberce (Akrobacie). A domů se veze velký úspěch! První jmenovaný Tomáš Beck totiž v proskleném architektonickém skvostu nenašel v kategorii Největší vzdálenost přemožitele a hodem dlouhým neskutečných 50,37 metrů získal titul mistra světa! Další informace včetně rozhovoru s vítězem si můžete přečíst na www.redbull.cz.

5

y

Jakub Rajnoch, Martina Vyležíková

Česko má mistra světa v hodu vlaštovkou - Finále Red Bull Paper Wings

k

jen proto, aby za ně mohli usednout pianisti Marta Hanulíková a Václav Ostrožlík, baskytarista Ladislav Šmída a bubeník Pavel Švec. Společně se sborem mohli spustit mši Vytautase Miškinise, jež měla v České republice svou premiéru. Ačkoli stále jde o duchovní text, litevský skladatel jej pojal hravě, energicky, což bylo obzvláště znatelné nejen ze sborových hlasů, ale také z doprovodu a instrumentálních sól, kde hudebníci své nástroje nešetřili. Do rytmu si podupával kdekdo. Bylo to živé. „Přeji všem zpěvákům mnoho takových krásných koncertů a sbormistrovi Janu Mlčochovi stále šťastnou dirigentskou ruku a výběr uváděných skladeb,“ napsala Eva Burianová, předsedkyně Unie českých pěveckých sborů pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj. Celý koncert ocenili posluchači dlouhotrvajícím potleskem, kterým si vynutili přídavek jedné z částí mše.

Akademické mistrovství v požárním sportu 2012 se konalo v termínu 2. – 3. května 2012 v areálu Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje v Ostravě-Porubě. Akci organizoval Studentský klub požárního sportu při VŠBTUO ve spolupráci s SH ČMS, HZS MSK, ČAATS a pod záštitou města Ostravy. Soutěžilo se v disciplínách 100 m s překážkami, štafeta 4x100 m, výstup do 4. podlaží věže, požární útok, dvojboj a to v kategoriích muži a ženy. Soutěžního klání se zúčastnilo 12 VŠ z celé ČR. Pravidla všech disciplín probíhala dle pravidel požárního sportu ČR. Zahájení mistrovství se ujal pan děkana FBI VŠBTUO prof. Ing. Pavel Poledňák, Ph.D. a ředitel soutěže Mgr. Jiří Friedel z Katedry tělesné výchovy a sportu. V celkovém hodnocení škol se VŠBTUO zhostila prvního místa, druhé místo získala Univerzita Karlova v Praze a třetí místo zůstalo opět v Ostravě a získala jej Ostravská univerzita.

U

n

Sedačky v sále skýtají dostatečné pohodlí, aby ostatní smysly mohly zbystřit a zaměřit se na nápadité průvodní slovo jedné ze sboristek, Moniky Kuchnové. Nejdříve zazněly majestátní, krásné a zajímavě stavěné varhany, které ovládal Pavel Rybka. Na druhé straně pódia jim odpovídala Kateřina Sabová skrze harfu. Když pak spustil celý sbor, bylo jasné, že dnešní návštěva JKGO za účelem poslechu Koncertu s moderní hudbou sestávajícího z děl Leoše Janáčka Otčenáš a Vytautase Miškinise Light Mass byla skvělá volba kulturního programu na první květnový páteční večer. V místech, kde Leoš Janáček zamýšlel sólistu, byl sbor a hudební nástroje doplněn operním pěvcem, tenoristou Jiřím Halamou. Otčenáš měl gradaci, a kdyby ho slyšel Leoš Janáček, nešetřil by jistě chválou. Po závěrečném „Amen“ se to začalo na pódiu hemžit. Stály na něm osamoceny dvě piana, baskytara a bicí souprava. To

Akademické mistrovství v požárním sportu Ostrava 2012

i

N o v i

n

k y

U

N o v

U NOVINKY U STALO SE U Duchovno klasicky a (přesto) jinak

-agv-

n k y N o v i

Česká pobočka organizace ADRA byla zřízena 29. května 1992, kdy začala působit Nadace ADRA. „Když přišla ze zahraničí nabídka, rozhodli jsme se založit pobočku nadace ADRA. Jako křesťan jsem cítil, že je potřeba podat pomocnou ruku. Nevěděli jsme přesně, kterými projekty se budeme zabývat, ale poté vypukla válka na Balkáně a první pomoc směřovala na území Chorvatska,“ řekl o začátcích působení

organizace ADRA její zakladatel a první ředitel Rudolf Reitz. V současné době ADRA patří mezi tři největší humanitární organizace v České republice. Pomáhá jak při živelných katastrofách a jiných mimořádných událostech doma i ve světě, tak při odstraňování dlouhodobých problémů v rozvojových zemích, jako je nedostupnost zdravotní a sociální péče, nedostatek zdrojů pitné vody či potravin, chudoba, nepřístupnost ke vzdělání apod. V České republice ADRA provozuje 10 dobrovolnických center, která koordinují dobrovolníky ve 27 městech ČR. „Bez pomoci dobrovolníků a všech našich dárců by ADRA mohla stěží vykonat tolik užitečné práce. Všem podporovatelům organizace ADRA tímto děkujeme,“ říká výkonný ředitel organizace Jan Bárta.

Při příležitosti výročí pořádalo Dobrovolnické centrum ADRA Ostrava koncert v Ostravě-Porubě; www.adraostrava.cz

Při příležitosti 20. narozenin ADRA spustila mediální kampaň Mince denně. Jejím cílem je rozšířit počet pravidelných dárců. Dárcovský program organizace ADRA Mince denně je založen na myšlence, že i drobný pravidelný finanční dar může znamenat významnou pomoc lidem v nouzi. Do programu Mince denně se dárci mohou zapojit prostřednictvím on-line formuláře na webových stránkách www.mincedenne.cz. www.adra.cz

7

y

lémy z pohledu zkušeného ekonoma. Akci organizačně zaštiťovala Stavovská unie studentů Ostrava a tak mnoho z příchozích byli právě studenti. I z toho důvodu se dostalo také na otázky týkající se školství a srovnání s jinými státy světa. Právě věda, výzkum, vzdělání by se podle Jana Švejnara měly výrazněji podporovat. V závěru setkání pak vyslovil jakési hlavní heslo, se kterým by případně šel do přímé volby o prezidentský úřad: „Nabízím všem spoluobčanům společný projekt. Prezident nemůže vyřešit za ostatní všechno, ale chtěl bych být dobrým spoluhráčem. Jsem ochoten dát k dispozici své znalosti, zkušenosti, a pokud to chceme společně využít a najít pro nás pro všechny řešení, které by bylo lepší než to, které nyní máme, tak bych byl připraven dát ruku k dílu a spolu s vámi se všemi se do toho dát.“

Humanitární organizace ADRA si 29. května připomněla dvacáté výročí působení v České republice. Oslavy byly zahájeny ve Společenském centru Bethany v Praze vernisáží putovní výstavy fotografií, děkovnou bohoslužbou a také narozeninovým koncertem pro dárce a partnery. Putovní výstava fotografií je od 30. května k vidění v obchodním centru DBK Budějovická v Praze.

k

Karel Střelec

Káva s prof. Janem Švejnarem

V příjemné kavárně Atlantik v centru Ostravy proběhlo ve čtvrtek 31. 5. v podvečer neformální setkání možného kandidáta na prezidenta republiky prof. Jana Švejnara především se studenty, ale i širší veřejností. Kdo si přišel posedět nad dobrou kávou, měl tak možnost strávit zajímavou třípůlhodinku v diskuzi s ekonomem, ale především s člověkem, který by se mohl stát v příštím roce hlavou státu. Zatím kandidaturu pouze zvažuje, právě z toho důvodu se rozhodl navštívit nejrůznější města a setkat se s občany různých skupin. Jak sám říká, chtěl by zjistit, jaké mají názory, ale třeba i problémy a jak vidí nejen své město, kraj, ale jak je celkově nahlíženo na naši republiku. V diskuzi byly probírány nejen jeho vize coby případného kandidáta na prezidenta, ale otázky se dotýkaly také nahlížení na Evropu a její současné prob-

6

zajímavá tubička obsahuje pouze kofein a vitamíny, vystačí až na 6 použití a jedna dávka obsahuje tolik kofeinu jako šálek velké kávy. Navíc my, kteří již nyní hubneme do plavek, oceníme, že v Aeroshotu nejsou vůbec žádné kalorie. Cena je příznivá – jedna dávka vychází cca na 20 korun, tedy méně než káva nebo známé „redbully“. Pochopitelně, takovýto vynález nikdy nenahradí příjemné posezení v kavárně, jde ale o ideální a praktické řešení pro studenty, sportovce a všechny aktivní lidi. Více informací o Aeroshotu, který je nyní v prodeji i v ČR pouze přes internet, mohou zájemci najít na www.aeroshot-energy.cz.

ADRA Česká republika oslavila své 20. narozeniny

n

Mnoho studentů si nedovede představit svůj den bez kávy nebo energetického nápoje. Jistě je pravdou, že únava se na mnoha přednáškách dostaví (zejména, pokud patřil předešlý večer k těm náročnějším) a energii je třeba doplnit. Řada z nás tak vybíhá ve volných chvílích z univerzitních budov do kaváren, bufetů, občerstvení nebo jen k automatům pro šálek povzbuzení a kelímky od „Coffee to go“ nelze přehlédnout prakticky nikde. Stejně tak často se setkávám s nepraktičností kávy – kolikrát se vylitý nápoj stává hrozbou pro naše boty, nemluvě o tom, že do studoven se vzít nedá vůbec. Zaujal mě proto vynález amerického profesora Edwardse – Aeroshot, neboli energie ve spreji. Malá, designově

U

U

Energie, která se vdechuje?

N o v i

U

n k y

o prázdninách – České moře

Veškeré informace najdete na webu či facebooku: www.ceskemore.instruktori.cz www.facebook.com/ceskemore Krásné zážitkové prázdniny. Kateřina Polínková a Petr Nillius, neurologický psycholog FN v Porubě

studenti studentum

www.sus.osu.cz

Pokud hledáte inspiraci pro originální trávení volného času, určitě vás zaujme GameCon 2012. Jedná se o setkání fanoušků a hráčů nepočítačových her, které se letos bude konat již poosmnácté. Dva hlavní cíle tohoto setkání jsou přiblížit

návštěvníkům nejrůznější volnočasové aktivity a hry a poskytnout hráčům prostor pro poznání nových spoluhráčů a přátel. Srdcem GameConu je velká deskoherna, která nabízí možnost zahrát si nespočet deskových, karetních a dalších her. A pokud některou z her neznáte, v deskoherně je vždy připravený někdo, kdo vám ochotně pravidla vysvětlí. Program GameConu každoročně láká také příznivce her na hrdiny. A to jak „klasických“ RPG, tak larpů (čili hraní RPG naživo). Tradiční součástí je pak mistrovství republiky v Dračím Doupěti. To však není jediný turnaj, kterého se můžete na GameConu zúčastnit. Pokud jste soutěživý typ, přijdete si na své, protože takřka v každé hře bude alespoň menší turnaj vypsán. A jestli se letos vypravíte na GameCon poprvé, určitě zkuste Trojboj – kombinaci tří herních aktivit v jedné soutěži. GameCon se koná v Mohelnici (okres Šumperk) 19. – 22. 7. 2012. Bližší informace najdete na www.gamecon.cz Přijďte si zahrát!

Letní shakespearovské slavnosti hledají herce! Ať už máte zkušenosti nebo ne, přijďte a zapojte se do komunitní hry Zimní pohádka. Pod vedením profesionálních divadelníků z Anglie nazkoušíte vynikající Shakespearův titul, který v polovině července třikrát představíme veřejnosti. Angličtina není nutná, ruce, nohy postačí. Castingy proběhnou 4. a 16. června v Multižánrovém centru Cooltour. Přihlaste se, roli dostane úplně každý. Dne 4. června se od 15.00 hodin uskuteční první schůzka se zájemci o roli v nové komunitní inscenaci Letních shakespearovských slavností Zimní pohádka. „Je to milostný příběh, který má své šťastné chvíle i dramatické pasáže. Vystupovat v něm může každý divadelní nadšenec, na zkušenostech nezáleží,“ říká britský režisér Philip Parp, který do Ostravy přijede spolu s kolegy v rámci mezinárodního projektu Discovering Theatrelands. K r o m ě Ostravy se zapojí také polský Gdaňsk. „Na Zimní pohádce budeme pracovat paralelně a připravovat ji v obou místech, ve finále dojde k vzájemnému propojení,“ upřesnil režisér. Někteří herci z Ostravy podle něj dostanou možnost do Gdaňsku odjet a zahrát si tam. „To pomůže vytvořit fascinující kulisu spolupráce v první mezinárodní

komunitní inscenaci v dějinách tohoto divadelního útvaru vůbec,“ dodal Brit. Produkce je podle Parpa velmi odlišná od toho, co známe. „Vše se odehrává v pohybu. Obecenstvo se stane součástí hry, bude se s námi muset přesouvat po městě, tancovat, zpívat a pravděpodobně také pít a jíst,“ podotkl režisér s tím, že si všichni účastníci užijí hodně legrace a dobrodružství. A to dosud nepoznaným způsobem.

Pokud máte chuť zúčastnit se tohoto jedinečného projektu, vyplňte přihlášku na webových stránkách www.shakespearova.cz. Tereza Stanislavová

9

y

Zážitkový kurz je především o představivosti a různých způsobech jejího vyjadřování. Ochutnáme možnosti divadla, improvizace, vyprávění a všeho, co s tím souvisí (pohotovost, originalita, spontánnost). Nebude to ovšem žádné školení - všechny zážitky si odnesete z propracovaných programů a her, které jsou promyšleně komponovány do dramaturgického celku, jež dává dění správný spád. Program tvoří širokou paletu aktivit - od fyzicky a psychicky náročných, přes kreativní, až po relaxační.

GameCon nabídne recept na trávení volného času

k

České moře je jeden z originálních kurzů Instruktorů Brno, o. s. Kurz je tvořen bloky intenzivních programů, zároveň je však poskytnut i dostatečný prostor pro rozebrání a zpracování zážitků.

U

Shakespeare láká publikum: Staňte se herci!

n

N o v i

U Zážitková aktivita

8

U

ZVEME VÁS

N o v i

U

y t i z r v e i n u

v e r

Kateřina Polínková, členka hodnotící poroty při volbě MISS a Miroslava Lokajová, Party coordinator ESC VŠB-TUO

e

z

uměleckého ducha, ukázat jak vnímají naši alma mater, zachycení „stopy“, které v nás zanechává naše studium a život v campusu VŠB-TUO,“ představila hlavní myšlenku projektu Bc. Jana Nowaková, předsedkyně SK AS VŠB-TUO.

t y

Výstava nese název „Stopy Vysoké školy báňské v Ostravě“ a potrvá do 27. května 2012. Ke zhlédnutí je k dispozici 25 snímků. „K uspořádání soutěže nás vedla myšlenka nabídnout něco nového, co zde dle nás ještě nebylo, umožnit studentům a studentkám VŠB-TUO, většinou čistě technických oborů, představit něco ze svého

i

š

i

a

n

N

u

hnědovlasá slečna z Ruska, která si svoji korunovaci velmi užila. V průběhu soutěže došlo k vyhlášení i Miss a Mr. Buddy, tedy nejoblíbenější pár českých studentů VŠB-TUO, kteří se v rámci dobrovolnického programu starají o zahraniční studenty a pomáhají jim tak se všedními útrapami, které především v začátcích pobytu bývají na denním pořádku. Tato párty byla součástí celoevropského projektu Responsible Party (www. responsible-party.com) podporovaného organizacemi ESN International a Jan Becher – Pernod Richard. Návštěvnici se mohli jednak pobavit při skvěle zorganizovaném večeru, a jednak podpořit své finalistky.

e

3. místo

Miss Responsibility se konala ve středu 25. dubna 2012 v hudebním klubu Barrák v centru Ostravy a pořádala ji nezisková organizace Exchange Student Club VŠB-TUO (ESC). Nejednalo se jen o klasickou soutěž krásy, ale především o vzdělávací párty, v rámci které byli návštěvníci upozorňováni na zodpovědné chování v oblastech jako je konzumace alkoholu, užívání drog, sexuální turistika, prokrastinace, přístup k planetě Zemi a především k vlastnímu životu. Akce byla celý večer moderovaná v anglickém jazyce. Osm finalistek bylo z řad studentek, které v Ostravě dočasně studují v rámci výměnných pobytů. Každá z finalistek byla jiné národnosti a nominace probíhaly přes facebook. Své role se zhostily na výbornou všechny. Porotě se ale nejvíce líbila vysoká

š

1. místo

Miss Responsibility 2012 – Zodpovědnost v kráse

a

Studentská komora Akademického senátu (SK AS) na VŠB-TUO uspořádala dne 3. května 2012 vernisáž fotografické výstavy v Galerii na VŠB-TUO. Jednalo se o výstavu fotografií studentů a studentek VŠB-TUO, kteří zaslali své fotografie do soutěže. Zároveň zde bylo vyhlášení a předání cen nejlepším fotografům.

U

N

U NAŠE UNIVERZITY U BÁŇSKÁ U Stopy Vysoké školy báňské v Ostravě

1. místo HOANG TRAN MINH, 1. ročník bakalářského studia na FEI VŠB-TUO 2. místo MICHAL BUCHTA, 2. ročník bakalářského studia na FS VŠB-TUO 3. místo MICHAL VOTÍPKA, 2. ročník bakalářského studia na FEI VŠB-TUO

2. místo

10

Hodnotící komise složená ze tří členů SK AS VŠB-TUO hodnotila zaslané fotografie ve čtyřech kategoriích: kreativita, dodržení tématu, impact a technická stránka. Kateřina Polínková

foto: Kateřina Polínková

11

foto: Lukáš Tsiligkaridis

i

y i t z r v e i n u e š

z t

a

r

Skok přes kůži

Již 123. Skok přes kůži, tradiční hornická akce, se konal 27. dubna v hornickém městě Most. Organizačně se jej zhostila Hornickogeologická fakulta VŠB-TUO a Institut hornického inženýrství a bezpečnosti na HGF. Již v odpoledních hodinách se uskutečnil průvod fuxů a fuxií alias Salamandr. Fuxové a fuxie, čili studenti a studentky z VŠB-TUO, kteří se připravovali celý rok na hornických večerech zvaných „šachťáky“, byli mnoha zkouškami prověřováni, zda mají dostatečné zna-

y

12

Kateřina Polínková a Lukáš Tsiligkaridis

v e

Martina Polášková a Kateřina Polínková

U

Veškeré informace o BFL můžete najít na www.banskaliga.cz.

i

Jarní Mineralogické setkání, pořádané Hornicko-geologickou fakultou Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava, pod záštitou rektora prof. Ing. Ivo Vondráka, CSc., se konalo v sobotu 31. března 2012. Setkání se již tradičně konalo v prostorách nové Auly VŠB-TUO. Letošního setkání se zúčastnilo rekordních 1000 návštěvníků, kteří mohli obdivovat krásu neživé přírody spojenou s prodejní výstavou hornin, minerálů, fosílií, bižuterie a šperků. Svými výběry se prezentovalo šedesát sedm vystavovatelů z České republiky, Slovenska a Polska. Kromě zmiňovaných přírodnin mohli návštěvníci na setkání taktéž nalézt odbornou literaturu, sběratelské známky, mince, staré pohlednice, důlní lampy a ostatní hornické a geologické předměty. Mineralogická setkání se konají pravidelně dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Další akce proběhne opět na podzim, a to 13. října 2012. Bližší informace a fotografie k této akci můžete nalézt na webových stránkách Geologického pavilonu: http://geologie.vsb.cz/gp/.

bronzové příčce se umístnili studenti z týmu „Literpool FC“. Co se týče druhé ligy, tak tu vyhrál tým „Ouki-Douki“. Z první ligy bohužel spadl tým „Meteor Grünsteinova 11“ a „Smoking (S)kills“, který pohrál barážové utkání s „A-týmem“. Další ročník bude mít pořadové číslo sedm a startuje už v říjnu 2012.

n

U Jarní Mineralogické setkání

Báňská fotbalová liga (BFL) má za sebou úspěšně odehraný 6. ročník. Všechny zápasy se odehrávaly ve sportovním areálu VŠB-TUO v Ostravě - Porubě. Již od loňského roku byla pro velký zájem studentů BFL rozdělena do dvou lig. První liga bojuje o pohár a o udržení. Druhá liga pak bojuje o postup do první ligy a o automatický zápis do dalšího ročníku. Takovéto rozdělení umožňuje, že týmy hrají dvoukolově, a zkvalitňují se tím jednotlivé zápasy. Celkově se odehrálo 224 zápasů za celý akademický rok 2011/2012. Zakončení soutěže proběhlo ve středu 9. 5. 2012 před sportovní halou v Ostravě - Porubě. Taktéž ve stejný den došlo k vyhlášení výsledků celoročního snažení studentů z 16 týmů. A jak to letošní klání skončilo? První ligu vyhrál tým s věhlasným názvem „Světový Výběr“. Druhé místo si odnesli borci z týmu „Real Vrtačka“ a na

u

foto: Kateřina Polínková

Kateřina Polínková

6. ročník Báňské fotbalové ligy

e

Kateřina Polínková

Moderátoři Rádia Kolej si zahráli před studenty, a to dokonce přímo v rektorátní budově VŠB-TUO. Svůj mixážní pult vybalili 6. března v druhém patře „zelené budovy“ v Porubě. Nejednalo se o žádnou tradiční akci, ale spíše o pilotní projekt a lákadlo na nadcházející Majáles Ostrava 2012. „Do budoucna plánujeme více těchto akcí, abychom se ještě více dostali do podvědomí studentů a pedagogů na VŠB-TUO,“ dodala během akce Iva Šedlbaueorvá, moderátorka Rádia Kolej.

U

š

Studenti, pedagogové a zaměstnanci VŠB-TUO měli možnost si zasportovat ve čtvrtek 26. dubna 2012 v rámci Sportovního dne, který se již tradičně koná na konci dubna daného roku. Organizačně jej zabezpečuje Katedra tělesné výchovy a sportu VŠB-TUO ve spolupráci s Vysokoškolským sportovním klubem VŠBTUO. Celá akce začala již v podvečer Sportovního dne, a to nočním orientačním závodem dvojic v „Sherwooodu“ (lesopark za kolejemi VŠB-TUO v Porubě). Během Sportovního dne mohli již od rána sportovci využít aerobního sálu, zahrát si florbal, badminton, beach volejbal, basketbal, fotbal, stolní tenis, tenis, volejbal, ale také mohli využít lezeckou stěnu, posilovnu, anebo si kolektivně zasportovat při požárním sportu, který se konal v Třebovicích u Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje. Taktéž zde byla možnost navštívit veslařskou základnu VŠB-TUO na jezeře Hlučín a zkusit své síly ve veslování v kategoriích začátečníci a pokročilí. Letošní Sportovní den se podle ohlasů velmi vydařil a to nejen díky skoro letním teplotám, ale také díky skvělé organizaci katedry. Opět za rok - sportu Zdar!

Rádio Kolej hrálo na rektorátě

a

N

U

Sportovní den na VŠB-TUO

N

U

losti k tomu, aby byli přijati do cechu hornického. Během samotného skoku museli zatím ještě fuxové a fuxie přeskočit havířský flek dle přísných pravidel „pivního zákona“, přednést své jméno, příjmení, národnost, heslo či píseň a po posílení se pivní masti přeskočit havířskou kůži. Po vykonaném aktu se stali členy hornického cechu. Za rok nás čeká již 124. ročník této hornické tradice, takže hornickým tradicím: Zdař Bůh! Kateřina Polínková

13

y z r v e i n u e š a N

y

15

t

Dějiny filozofie jako vyrovnání se s Aristotelem? V polovině května navštívil FF Ostravské univerzity významný filozof Pavel Floss, který přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Tématem jeho přednášky bylo vyrovnání se s aristotelovskou přírodní filozofií v průběhu dějin až ke Komenskému. Po veřejné části následoval seminář, který byl určen pro doktorandy filozofického Agáta Vřeská studia.

i

Řešení problémů je možné jen v nadnárodním měřítku Současnost uznává jen veřejné protesty. Když davy lidí vyjdou do ulic, budou okupovat Wall Street, bude se to počítat. Protože to půjde vidět a půjde to slyšet.

„Svoboda je břemeno, se kterým se člověk musí potýkat a ve kterém může obstát, ale může také ztroskotat.“ Daniel Kroupa

z

Filozofická fakulta OU uskutečňuje pravidelně setkávání s osobnosti z různých oborů. Během roku jsme měli v učebnách fakulty možnost navštívit přednášky například ekonoma Tomáše Sedláčka, prof. Martina Hilského nebo novináře Václava Moravce. V dubnu v rámci toho cyklu navštívil filozofickou půdu v Ostravě filozof Daniel Kroupa. Jeho přednáška na téma Svoboda a řád přinesla posluchačům mnoho zajímavých podnětů, ať už z oblasti filozofie, tak současné politiky.

r

zdroj: techo.cz

Na začátku se hovořilo samozřejmě o knize samotné. „V podstatě už od začátku jsem věděl, že by kniha měla mít dvě části; ta první, kde se pokusím být osobnější a v té druhé, kde se podíváme na tu profesi,“ řekl v úvodu autor více jak dvaceti knih dialogů s osobnostmi Karel Hvížďala. Během setkání byl prostor také pro dotazy ze strany publika, a tak se hosté rozpovídali například o tom, jak jsou Češi vnímáni v zahraničí, paní Jiřičná prozradila něco ze svých studijních let, Karel Hvížďala nastínil i to, s jakými nesnázemi se spisovatel setká během vzniku knihy, jako jsou jeho známé dialogy. A hovor se pochopitelně stočil i k stavbě NC Nová Karolina. „Toto se skutečně nepovedlo, a to proto, že lidé, kteří drželi ten „měšec“ se rozhodli, že ho

„Demokratická politika funguje pouze tam, kde se široká veřejnost o politiku zajímá“

v e

Eva Jiřičná

architektky Evy Jiřičné a publicisty Karla Hvížďaly. Oba přijali pozvání na Filozofickou fakultu a 12. dubna svou knihu, která u čtenářů vzbudila velký ohlas a zájem, představili.

utáhnou,“ řekla přímě architektka Jiřičná, která se původně měla podílet na stavbě lávky vedoucí právě k Nové Karolině. „Celé to řešení je jeden z nejhorších architektonických projevů, které jsem kdy viděla,“ nešetřila architektka kritikou. „Ono to vypadá, když člověk jede kolem, jako sklady za městem. To vůbec nemá nic společného s městskou architekturou,“ dodal druhý z hostů, Karel Hvížďala. Další názory paní Jiřičné na NK a lávku si můžete přečíst na str. 25.

i

Prostory a dialogy Evy Jiřičné. Tak byla nazvána kniha, která vznikla spoluprací

zdroj: cgs.flu.cas.cz

n

Osobnosti na FF Ostravské univerzity

Hovory nejen o architektuře

14

-agv-

Marek Hrubec

u

U

verzity, má mnoho pravomocí i povinností. Mj. se usnáší na návrhu jmenování, ale také odvolání rektora dané univerzity či schvaluje dlouhodobý plán a rozpočet vysoké školy. V následujícím funkčním období, které trvá nejvýš tři roky, bude Akademický senát OU hrát rovněž významnou úlohu během realizace plánovaného sloučení VŠB-TUO a OU. Kompletní seznam zástupců z jednotlivých fakult najdete na Portále OU.

e

Ve dnech 25. a 26. dubna proběhly na Ostravské univerzitě volby do tzv. „velkého“ senátu. Studenti i pedagogové všech fakult mohli během těchto dnů hlasovat pro nominované kandidáty příslušné fakulty. Výsledky byly vyhlášeny ve středu 2. května a první setkání nového složení Akademického senátu se uskuteční již 21. května 2012 od dvou hodin odpoledne v aule OU na Pedagogické fakultě. Senát, jako jeden z řídících orgánů každé uni-

š

i

Nové složení Akademického senátu OU

Bude to veřejné. Ale na naší planetě existují miliony lidí, kteří proti současným problémům, sociálním, ekonomickým, politickým, neprotestují ne proto, že by žádné neviděli, ale protože jejich podmínky jim to neumožní. Jinými slovy, jsou třeba příliš chudí, aby si mohli dovolit ten luxus protestovat proti světové chudobě. A jejich hlas? I přesto, že se ukrývá v jejich problému samém, není započítán – není veřejný. 16. 4. se v posluchárně Filozofické fakulty uskutečnila přednáška PhDr. Marka Hrubce, Ph.D., který je toho názoru, že i právě tyto hlasy by měly být započítány. Přední český filozof a sociální vědec, zabývající se ve své práci právě sociální a politickou filozofií a globálními problémy společnosti, představil na své přednášce svou nejnovější publikaci – Od zneuznání ke spravedlnosti. Kniha nese podnázev Kritická teorie globální společnosti a politiky a jedná se o kritickou analýzu určitých problémů, které se dotýkají celé naší společnosti. Jejich řešení jsou podle autora knihy možná jen tehdy, budou-li jako globální problémy uznány a společnost bude hledat východiska v nadnárodním měřítku.

a

t

OSTRAVSKÁ

N

U U

Chlouba domorodců Na svých cestách se setkal s různými lidmi. Zkušenosti ekologa z Ostravské univerzity potvrzují přísloví: jiný kraj,

jiný mrav. „Kmeny na Nové Guineji vnímají tloušťku za něco velmi pozitivního. Ten, kdo je tlustý se má dobře a je mu vyjadřován respekt,“ říká. Pavel Drozd se zeptal domorodců: Co byste udělali, kdybyste měli hodně peněz? Lidé z kmene žijícího na maličkém ostrově odpověděli, že by si koupili náklaďák. Ten by zaparkovali na pobřeží, aby ostatní věděli, že na to mají. Totéž prý dělají s plechovkami kokakoly, které potom „zdobí“ jejich přírodní obydlí. Jsme chytří a kvůli tomu brzo umřeme Populace Evropanů klesá, i když jsme schopni zajistit dostatek zdrojů. Podle Pavla Drozda se zmenšuje, protože jsme pohodlní a obáváme se, že při větším počtu potomků bychom si už nezajistili takový komfort. „Díky této pohodlnosti si můžeme dovolit mít hromady jídla a ani je nespotřebovat. Dovolí nám to naše inteligence, která nám stejně tak umožňuje brzdit růst populace,“ poznamenává k postupnému vymírání Evropanů a doplňuje: „Jsme chytří a tím pádem dokážeme být pohodlní. Protože jsme pohodlní, můžeme být tlustí a ohrožovat tak svoje zdraví.“ Lenka Papřoková

Souhrnným znakem soudobé západní společnosti je „srovnávání“. Světové mocnosti srovnávají počet a sílu svých zbraní, vlády jednotlivých států ekonomický růst, politici svou oblíbenost v průběhu funkčního období nebo zemědělci bohatost své úrody. Běžní lidé porovnávají své příjmy, statky, auta, oblečení a potřebují se neustále přesvědčovat, že svůj život řádně naplňují. Dokud žili lidé osamoceni ve svých skupinách a relativně izolovaní, problém srovnávání nehrál tak velkou roli. Všichni na tom byli podobně, avšak v současné době narůstají rozdíly mezi bohatými a chudými či chcete-li úspěšnými a neúspěšnými. Antropolog Eriksen říká, že v tomto okamžiku, i když se naše situace

nemění a jsme, jací jsme, přichází někdo odjinud a svým autem, zdravím, opálením nám říká, že jsme na tom vlastně špatně, čímž destruuje naše každodenní já. To nás posléze nutí k přehodnocení vlastních hodnot a norem až ke konečnému přizpůsobení se. Přitom štěstí je postaveno na zcela jiných principech. Jako příslušníci globalizované střední třídy nemáme příliš perspektiv - z hlediska nějakého směřování. Ve chvíli, kdy onemocníme, věříme, že se můžeme uzdravit a ve chvíli, kdy se blíží naše smrt, si neděláme velké iluze, že je život posmrtný. Na konci života zjišťujeme, že to, za čím jsme se celý život hnali, se nám poněkud zastavilo a stagnuje. Bylo to všechno zbytečné? Syndrom velkého vlka Eriksen ilustruje problém současného konzumu společnosti motivem takzvaného „Syndromu velkého vlka“. Jedná se o pohádku, kterou známe snad všichni. Její příběh je o věčně hladovém vlkovi, který po ránu posnídá ovesnou kaši, ale už se velmi těší, že brzy uloví tři velká, tlustá a šťavnatá prasátka. V průběhu děje jsme svědky různých vlkových útrap, neboť alespoň jedno

17

m a T é

a

Tlustého chuďase nepotkáte Z pohledu ekologa Pavla Drozda to souvisí s dostatkem zdrojů: „Potravin se produkuje nadbytek a my máme na to si je koupit. V přírodě to běžně bývá tak, že jsou zdroje těžko dostupné anebo je jejich získání energeticky hodně náročné.“ Spousta živočichů si tak udržuje „štíhlou linii“. Nutno říci, že nedobrovolně. Kdo má nadbytečný přísun zdrojů získá i jisté výhody. „Má více potomků a zdroje se tak rychle spotřebovávají. Nadbytek zásob (nebo umění je získat) pak může zvýšit postavení v sociální skupině a přinášet zájem opačného pohlaví,“ vysvětluje vedoucí Katedry biologie a ekologie doc. Mgr. Pavel Drozd, Ph.D.

16

Perspektivy našeho života, omezeného na nákup zboží a služeb a nejsnadnější přístup k informacím, se odráží v životě našeho každodenního života, ve společnosti, ve vedení státu i chodu celé civilizace. V průběhu svého bádání o smyslu lidského štěstí a vlastnických tužbách dnešní společnosti jsem narazil na dílo a myšlenky norského sociálního antropologa Thomase Hylland Eriksena, zabývajícího se hlouběji porozuměním současného světa a pochopením, co to vlastně znamená „být člověkem“. Jeho úvahy a myšlenky nutí k zamyšlení nad konzumním životním stylem vyspělé civilizace 21. století.

neme nejspíš mnohým falešným představám a budeme svůj život trávit uskutečňováním potřeby mít plné bříško, plný nákupní košík, peněženku, bankovní konta: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7... Až k prasknutí.

Máme na TO, tak nakupujeme a jíme

Už jste se někdy najedli k prasknutí? Nejspíš ano. I když víte, že přejídat se není úplně košer, například na rodinných oslavách prostě neodoláte: dva řízky se salátem zalijete pivem, pak následují tvarohové koláče...

Hledání štěstí ve společnosti nadbytku

m

1...2...3...4...5...6...7. Sedm pokušení, sedm velkých hříchů. Někdy se jim říká smrtelné a někteří budou tvrdit, že vás dostanou před popravčí četu. Obrazně řečeno, samozřejmě. I když... Jedním z nich je také Obžerství nebo, chcete-li, Nestřídmost. Touha je možná zázrak, který nás může dovést k vítězství, ale také až na úplné dno. To když podleh-

U

U

OBŽERSTVÍ V NÁKUPNÍM KOŠÍKU

T é

U TÉMA U

ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka [online]. 2008 [cit. 2012-04-23]. ISBN 978-807239-264-3. Dostupné z: http://www.ereading.cz/nakladatele/data/ebooks/1630_preview.pdf

Vladimír Šiler: Česko je laboratoří konzumismu

Pociťujeme to zřejmně všichni, i když si to možná ne všcichni uvědomujeme. O čem hovořím? A můžeme tomu říkat chtíč, chamtivost, lačnost, konzum, nebo je to něco jiného? Onen hlad po stále nových a nových věcech, neukojitelná touha, která nás žene a žene kupředu za stále specifičtějšími požitky dnešního světa. Je to ono tradované slovo „obžerství“? Nebo to prostě už k naší současné době patří? A co reklama, do jaké míry nás v této honbě dokáže popohánět? Na názor jsem se zeptal odborníka na slovo vzatého, filozofa, etika a religionisty ThLic. Vladimíra Šilera, Dr. Jak se s mými „obžernými“ otázkami vypořádal, si můžete přečíst v první části našeho rozhovoru. stále víc se stala motorem nového „kapitalismu bez skrupulí“ na přelomu 80. a 90. let., který, k překvapení mnohých, roztočil kola skomírající ekonomiky a přispěl k obohacení všech. Záhy ovšem došlo na varování, že takto bez morálky to dlouho běžet nemůže. Dnešní kritikové – od antiglobalistů až po hnutí Occupy Wall Street – tvrdí, že zlem je vlastně ona greed, nenasytná hamižnost bankéřů, developerů, ale vlastně tak trochu nás všech. Zdroj: Archiv Vladimíra Šilera

„Naše společnost žije v době obžerství.“ Souhlasíte s tímto výrokem? Možná máte na mysli spíš chamtivost. Tato chorobně neukojitelná touha vlastnit

18

Ruku na srdce, každý z nás je svým způsobem konzumentem. Snažíte se Vy osobně jít proti tomuto trendu? Já nejsem jednoduše ani asketa ani kritik obžerství. Mně spíš vadí hloupost onoho většinového, průměrného konzumenta. Kdysi úzká vrstvička elity zajišťovala kul-

Ke konzumnímu způsobu života patří jednoznačně i reklama. Snažíte se bránit jejímu vlivu na Vaši osobu? Jak? Reklama mě – jak to říct slušně? – irituje a obtěžuje. Snažím se ji ignorovat, ale spíš jsem jejím militantním odpůrcem. Na televizi se téměř nedívám, komerční rádia – právě kvůli reklamě – nemůžu poslouchat. Na ulici, v časopisech, na webových stránkách ji vizuálně vystříhávám. Spotřebitelsky mě reklama neovlivňuje vůbec. Ale inzerát, tedy věcnou tržní informaci, oceňuji. Jinak jsem zcela nudný patron. Jdu nakupovat s lístečkem a většinou opravdu přinesu jen to. Ale to jsem dělal vždycky – snažil jsem se rozumně hospodařit. Chápu, že děti to asi nevnímaly jako požehnání mít otce ekologa a spasitele světa…

m a T é

a

Ivan Dzido Zdroje: Severský rok. Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: http://www. rozhlas.cz/vltava/severskyrok

tivací (vybraným, vyšlechtěným chováním) psychické a sociální zdraví celé pospolitosti. Dnes elity, početně vzácné, nejsou téměř vidět, a masa, která si demokraticky osvojila některé vzorce chování dříve přisuzované šlechtě, okázale hoduje a bezmyšlenkovitě plýtvá, v domnění, že to je ona žádoucí nobilita. Připadá mi to jako v těch Buñuelových filmových apokalypsách – lůza vtrhla do paláců… Tím nechci říct, že většina lidí jsou lůza. Spíš že většina z nás se tak většinou chová – žije v nevědomí, jedná pudově, podléhá davovým afektům, vyřazuje rozum – a jen občas procitá k sobě a chová se důstojně. Ani já vůči tomu nejsem imunní, i když se snažím o bdělost. Já nezávidím lidem peníze, ale přímo mě bolí, když vidím, jak nesmyslně, bez skutečného užitku pro sebe, zbůhdarma marní hodnoty. Konzumismus sám o sobě není to hlavní zlo. Tím je spíš bezduchost.

m

U

Poučení? Nemáme náhodou stejný problém jako je „Syndrom velkého vlka“? Za čím se poženeme, když vlastně supermarket je připravený, instituce otevřené a bude-li fungovat ekonomika, v což všichni doufají? Je připravené všechno. Co vlastně budeme dělat, když jsme si svá prasátka uvařili?

T é

z prasátek je tak chytré, že to vždycky pro prasátka dobře dopadne. Ale jednoho dne se stane, že vlk prasátka uloví. Připraví si kotel, cibulku a další zeleninu a prasátka se ocitnou v kotli. Vše nasvědčuje tomu, že bude fatální konec. Až nejchytřejší ze tří prasátek položí vlkovi osudovou otázku: „A vlku, co budeš dělat zítra?“ A vlk, byť není z nejbystřejších, chvíli přemýšlí, ale náhle mu to dojde. Přistoupí a vyndá prasátka z kotle. Ví totiž, že smysl jeho života je beznadějně ztracený…

Hieronymus Bosch: Obžerství Zdroj: wikimedia.cz

Na závěr ještě jedna otázka na tělo. V jaké situaci v sobě vidíte typického konzumenta? Ukořistit něco s výhodným poměrem výkonu k ceně uspokojuje zřejmě nějaké hluboké lidské i animální potřeby lovu. Trošku to v sobě cítím. I když víc si připadám jako kulturní antropolog, který studuje ty zasloužilé frontové bojovnice (důchodkyně s berlemi), lovce slev – bargain hunters (dědky s pojízdnými taškami), nutkavé sběrače (maminy házející vše z regálů do vozíku), snoby a závistivce, sledující trendy mocných – až po lstivé parazity, radující se z toho, jak něco podvodným trikem získali a teprve zpětně si hledající ospravedlnění, na co že to vlastně potřebují. Nepokládám se za materialisticky založeného, ale stejně mě vždycky překvapí, jaká emoční a existenciální radost se ve mně rozhostí, když se mi podaří zaslouženě si vydělat nějakou, byť třeba symbolickou sumičku. Je to asi, jako když pěstiteli něco vyroste a přinese plody. Takže jsem spíš pěstitel – s atavistickými relikty sběračství. Jaroslav Neuvirt

Druhou část rozhovoru na téma Nová Karolina si můžete přečíst na str. 27.

19

Kdyby to někoho zajímalo, můžu dodat stovky knih dokazujících, že vývoj se ubírá špatným směrem. Píšou je například odborníci zkoumající spotřební chování a mentalitu. Mimochodem existuje i odborný časopis zabývající se výzkumem nákupních center (Journal of Shopping Center Research). Česká republika má největší plochu hypermarketů na obyvatele na světě. Myslím, že jsme laboratoří konzumismu. (Stejně jako sekularizace, a taky škarohlídství – navzdory největší konzumaci marihuany na světě…) Když jsme po roce 1989 začali cestovat, kdo chtěl, mohl si všimnout, že třeba v Holandsku, Švýcarsku, Německu už někteří lidé vystřízlivěli z horečného nakupování a následného zahazování. Našli si nějakou umírněnou alternativu. Pochopili to, co nakonec i statistiky ukazují, že se zvyšujícím se materiálním dostatkem neroste míra štěstí, životní pohody. Ale kdy na to přijdou Češi? Vladimír Šiler

20

m a T é

O skandinávských zemích se v Evropě mluví v různých superlativních souvislostech. Místní štědrý sociální systém slouží již dlouho jako příklad správného fungování demokratického státu, rovnoprávnost obou pohlaví mohou ženy v celé Evropě svým severským sousedkám jen závidět a potenciální imigranti sní o životě v této multikulturní soudržné společnosti. Jak se ale na „severu“ nakupuje a utrácí? I skandinávská společnost je součástí kapitalistického systému a i ona užívá slasti jménem „konzum“. V porovnání se středoevropským modelem, nalezneme jeho odlišnější formu na příkladu severského Švédska a Norska. Přestože v současné době pobývám již téměř rok ve švédské metropoli Stockholm, o snadnější vhled do „nakupovacích zvyklostí“ místních obyvatel požádám Čechošvédku Stinu Kristoffersen. Povídáme si o švédském člověku, jeho životním stylu, vztahu k penězům i utrácení. Úvodem je nutno poznamenat, že ve Skandinávii existuje, v porovnání se střední Evropou, vyšší životní úroveň zdejších obyvatel, což má vliv na jejich chování i obyčeje. I přes vysoké daně zajišťuje platový průměr většině občanů standardní životní potřeby.

Stina Kristoffersen se domnívá, že v Česku se snažíme utrácet, abychom zapadli do společnosti, která nastavuje určitý vzorec chování, přestože prvotní účel se schovává za uspokojením sebe sama.

foto: Ivan Dzido

Snažíme se utrácet, abychom zapadli do společnosti. Disponuje-li někdo něčím, co z těchto potřeb vybočuje, jako například lepší auto, motorka, menší loď nebo dům na Stockholmském souostroví, není vnímán společností jako zbohatlík žijící v přepychu. Švédi se nebojí sáhnout hlouběji do kapsy a dopřát si tak radost, avšak činí tak proto, aby se sami cítili lépe a byli produktivnější. Společnost jim poté tuto radost s upřímností přeje. Máš-li se ty dobře, mám se i já dobře!

Umění správného (ne)rozhazování Švédi jsou velkými pracanty a umí se za svou píli náležitě odměnit. Často si při pátku s rodinou, či s kamarády, zajdou na dobré jídlo a víno a náležitě si tak užijí poklidný večer po náročném pracovním týdnu. Laciné restaurace s úmyslem ošidit zákazníka malými porcemi či nejakostním masem se tady dlouho neudrží a cizinec by je zde hledal jen těžko. Švédi totiž dávají přednost kvalitě před cenou a velké slevy na ně neplatí tolik jako na Čechy. Špatné jídlo je dokáže odradit natolik, že se oni ani jejich přátelé v takovém podniku už nikdy neobjeví. Mimoto existují ve

21

a

Jaká je budoucnost konzumismu?

Konzum na skandinávský způsob

m

Konzumní společnost a její životní styl se objevila někdy v půli 19. století, nejdříve v Americe, když se začalo spotřební zboží průmyslově sériově vyrábět. Předtím výrobci zboží a poskytovatelé služeb v podstatě reagovali na konkrétní poptávky – dodávali lidem to, co potřebovali. Nyní ale je třeba pro masovou nadprodukci zajistit odbyt. Proto vzniká marketing a reklama. Já rozlišuji inzerci („chladná“ tržní informace určená rozumu, ekonomickému kalkulu) a reklamu („horká“ psychologická manipulace, určená emocím a podvědomí). Rovněž vznikly ochranné známky, patenty a obchodní značky, protože se objevily padělky a falšování (a nejcennějším statkem na trhu se stala vlastně důvěra – certifikace, akreditace). Vznikají nové společenské jevy (jež začíná zkoumat tehdy se rodící sociologie) – masy, třídy, vrstvy, které jsou do značné míry charakteristické tím, jak si výrobci, firmy, dodavatelé rozdělili lidi do cílových spotřebitelských skupin. Dříve se uspokojovala potřeba, teď bylo naopak třeba ji uměle vyvolat. Reklama je umění přimět vás koupit něco, co nepotřebujete, za peníze, které nemáte. Spotřebitel tak nahradil občana. Konzumní společnost vznikla už před 150 lety, ne teprve nedávno. To nám tak připadá, když srovnáme dnešek se situací před rokem 1989. Socialismus byl pokus nahradit svobodnou tržní konkurenci dodavatelsko-odběratelskými vztahy a konzumní životní styl asketickým uspokojováním potřeb, o jejichž oprávněnosti rozhodovali plánovači, kteří centrálně celou společnost řídili. Už záhy se ukázalo, že to nefunguje, ale systém se držel v Rusku 70 let, u nás naštěstí jen 40. Prakticky po celou dobu moderny, tedy zhruba od poloviny 19. století, proti převládající optimistické víře, že bude stále líp, vystupují pesimisté, strašící apokalyptickými vizemi, a kritici, poukazující na jistou nemorálnost konzumismu. Ostatně nadměrné hromadění a spotřebovávání kritizovali už od starověku náboženští myslitelé i filozofové. Hlasatelé askeze (kvalita je víc než kvantita) nebo střídmé uměřenosti (slastí je už nepřítomnost strasti, jež zpravidla za slastí následuje jako kocovina) v podstatě tvrdili, že trans-, meta- je víc než mega-, hyper-, anebo že člověk je víc než zvíře, a má se tedy chovat humánně, ne animálně. Lao-c´, Buddha, Diogenes, apoštol Pavel, Marx i Fromm a mnozí další kritizují především nadměrný konzum a hledání sekularizované náhražky spásy v materiálním zajištění existence. Monoteistické systémy (židovství, buddhismus, křesťanství, islám) v zásadě asketické nejsou. Okrajově se asketické tendence projevují v křesťanství a buddhismu (ale i hinduismu). Askeze jako dočasný nástroj intenzifikace některých vnitřních potencí člověka se ale pěstuje už od archaických dob ve všech kulturních a ideových soustavách. Vladimír Šiler

U

T é

Z historie konzumní společnosti...

m a T é

„Skromnost není špatná vlastnost.“

Ivan Dzido Zdroje: Zvláštní poděkování Stině Kristoffersen Český rozhlas [online]. 2012 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2618662

Veřejný prostor není synonymum pro obchodní centra Stina Kristoffersen potvrzuje, že ani Švédi nerozhazují, přesto ale jedním dechem dodává, že nejsou národem „škudlilů“. Místní důchodci si umí užívat života i v pokročilejším věku. Své peníze nešetří pro své potomky a raději vyrážejí za teplejším jihem ob-

22

Květa Pecháčková: Obžerství

Duše konzumního českého člověka

Pan Berlička pracuje jako český pošťák, má manželku a dvě děti. Při pohledu na svou skromnou výplatní pásku se pokaždé přimračí, zamyslí se a v duchu zakleje. Přál by si štědřejší ohodnocení své pečlivé práce a námahy, kterou při ní vynaložil, ale skutečnost je bohužel jiná. Přesto se nemá špatně. Vlastní auto, svou rodinu uživí a občas ji obdaruje i vezme na dovolenou. Chce ale víc a není sám. Proč hledáme štěstí v hmotném vlastnictví, utrácení a nakupování? Odpověď skrývá duše českého člověka. Takové „chtění víc“ si v hlavě nenosíme od narození a možná ani ne déle než pár dnů. Tento požadavek po hmotném sebeobdarování vzniká za chodu našeho života, při vnímání svého okolí, společnosti nebo chcete-li kultury, která nás obklopuje. Není to tedy žádné životně důležité toužení. Česká společnost se vyznačuje poměrně striktně nastavenými vzorci chování a hodnot, které nejsou nikde vytesány ani deklarovány, a přesto se jimi jednotlivec řídí a podrobuje, aniž by si to uvědomoval. Má-li pan Karol plazmovou televizi, já ji musím mít také. Auta, módní oblečení, notebooky, mobily, spousta nezdravého a nepotřebného jídla jsou pro nás samozřejmostí a jejich postrádání v

Květa Pecháčková: Obžerství

nás vyvolává zvláštní pocit méněcennosti. Nevědomky sledujeme a srovnáváme, čím disponuje náš soused, spolužák, spolupracovník nebo dokonce neznámý člověk na ulici. Je-li naše duše závistí natolik pošramocená, že se před „úspěšnějším“ okolím ukryjeme do pohodlí vlastního domova, obrazu velkorysého rozhazování přesto neunikneme. Vše v nás totiž uchovává vjem, názor, postoj, vzorec chování, doprovázený neustálým srovnáváním sebe sama s těmi druhými. Vyvolaná závist a touha být stejný jako většina poté vede k sebezničujícímu zrychlení tempa práce nebo k bezvýchodným půjčkám, na které my Češi tolik slyšíme. Zkusme se tedy na chvíli vrátit ke kořenům a strávit třeba pár dní v přírodě. J s e m přesvědčen, že náš hodn o t o v ý žebříček dostane alespoň na chvíli trochu jinou podobu.

Ivan Dzido

23

a

Přestože si průměrný Švéd nebo Nor může dovolit více než průměrný Čech, seveřan zbytečně nerozhazuje. To ostatně v jednom rozhovoru na Českém rozhlasu 6 potvrdila i Běla Gran Jensen, Češka žijící v Norsku a zakladatelka Hnutí Stonožka pomáhající dětem po celém světě: „Když jsem tady v Česku šla do Tesca, viděla jsem, jak lidi nakupují zbytečnosti a jejich košíky jsou doslova narvané. Vrátila jsem se do Norska a tam bylo to zboží v košících na dně. A přitom v Norsku ty peníze tečou. Víte, skromnost není špatná vlastnost.“

U

m

Laciné restaurace se tady dlouho neudrží.

jevovat krásy Evropy nebo na skleničku do Stockholmského baru. Tento životní styl se odráží na jejich vitalitě, moderním oblečení i pozitivním naladění, které jsou výsledkem jejich dobré kondice. Není se co divit. Ve Švédsku sportuje téměř každý a známé pořekadlo „zdravé tělo, zdravý duch“ by se v této souvislosti dalo jen podtrhnout. Švédi milují přírodu, kde mohou cvičit a relaxovat, a ač se to někomu může zdát neuvěřitelné, je jí dosti i ve stockholmské metropoli. Stockholm je ukázkou města, kde nákupní centra nejsou středem vesmíru. Ano, i tady lidé rádi tráví volný čas potloukáním se od kavárny ke kavárně jako v Čechách, avšak podstatným rozdílem je, že aby se Švéd do takového obchodního střediska dostal, musí se přesunout na okraj města. Myslím, že ve Skandinávii ještě nezapomněli, že příroda je jen jedna a že veřejný prostor není synonymum obchodního centra. A hlavně si uvědomují, že peníze neznamenají vše.

T é

Švédsku velké regulace a hygienické kontroly na kvalitu potravin a jejich správnou přípravu.

U

m a

z části Nové Karoliny – nákupní centrum – zaznamenal každý, kdo Ostravou byť jen projížděl. Podle někoho se otevřelo nové budoucí centrum města, podle architektky Jiřičné si „toto Ostrava nezasloužila.“ Kdo ví, zda Karolina neměla zůstat raději za zavřenými dveřmi…

Promarněná šance s geniálním marketingem

Exkluzivní reportáž ze slavnostního otevření Fora Nová Karolina O Nové Karolině se pravidelně píše a diskutuje mnoho let a bez nadsázky můžeme říci, že peripetie s využitím tohoto brownfieldu se staly součástí ostravského koloritu. Březen letošního roku přinesl zlom – první z budov nové čtvrti, obchodní a zábavní centrum, otevřelo své brány, či přesněji prosklené dveře. Je 21. března, padá tma. Stojím v koloně aut, které zahlcují Frýdlantské mosty a míří do podzemí pod Forem Nová Karolina. Organizátoři znovu a znovu navádí každý vůz na připravená parkoviště. Mé první dojmy z interiéru jsou spíše pozitivní – zatímco vnější konstituce budovy je zcela neosobní a radikálně narušuje charak-

ter prostředí, rozložení vnitřních částí působí propracovaněji. Skvostně vypadající občerstvení, nazdobené obchody, vše připraveno. Procházím centrem a napadá mě, jaké je vlastně novum tohoto centra. Značky obchodů vesměs klasické, čest několika výjimkám. A hle, slavný Starbucks, káva bez atmosféry, nabízí ochutnávky v miniaturních plastových kelímcích. Jak příznačné. Blíží se dvacátá hodina a na podium přichází moderátoři večera, Tereza Kostková a Ondřej Brzobohatý. Lehce pateticky uvádí muže, kteří za projektem stojí a jejichž projevy následují. S trochou napětí očekávám primátora Kajnara, ovšem

Zdroj: novinky.cz

24

U

dohledat na internetu. Pochybnosti vzbuzuje zejména výběr developera bez transparentní soutěže, nezačlenění architektury do kontextu okolí nebo například neúčast slíbených světových architektů. Jakkoliv se snaží investoři tvrdit opak, ateliér světoznámého Rema Koolhaase se od výsledku distancoval. Je 22. března, dopoledne. Veřejnost se dočkala. Zapínám facebook a vidím nadšení nad tím, že Starbucks rozdává u zastávky Elektra kávu zdarma jako pozvánku do své nové pobočky. Pravda, zdá se, že panem et circenses stále boduje. Pak se ale na Karolinu dostávám několikrát během dubna a května. Ohromné prostory jsou spíše prázdné než plné a v čase oběda se zdaleka nezaplňuje ani restaurační část v nejvyšším patře. Trochu paradoxní, uvážíme-li, jak málo času od otevření Fora uplynulo... Nebo že by přece jen lidé tolik konzumu nechtěli? Či spíše na něj neměli dost peněz? Karel Střelec

Most bez srdce

Pokaždé, když jedu do centra, nemůžu se nepodívat na Novou Karolinu. Její umístění je dokonalé a ano, mohlo tam stát cokoli. Ale asi jsme si už zvykli, že tam stojí to, co tam stojí a stát bude. Byty, kanceláře, nákupní centrum. A přesto, že se jen těžko vyrovnávám s názory, že věci mohou být jen ošklivé, NK jsem stále ještě nepřišla na chuť. „Sevřelo se mi z toho srdce“ Před časem jsem měla možnost setkat se s úžasným člověkem – architektkou Evou Jiřičnou, kterou proslavil nejen vztah s Janem Kaplickým, ale především její světoznámé architektonické a designérské práce. Tato neuvěřitelně skromná, energická a přímočará žena měla spolu s dalším významným světovým architektem, Remem Koolhaasem, dodat, prostřednictvím svého mostu, stavbě NC Nové Karoliny glanc a přes to, že to je jen

obchoďák, měl se stát skvostem architektury v Ostravě. „Na začátku to byl takový ideální projekt – obrody Ostravy,“ vzpomněla na začátky projektu Jiřičná. „My jsme byli požádáni, abychom udělali lávku, v době, kdy u projektu byl ještě Rem Koolhaas. Nemůžu říct, že jsem se do toho návrhu zamilovala, ale byl to projekt architekta,“ dodala. „Když jsem ale konečnou stavbu viděla poprvé, sevřelo se mi z toho srdce.“

25

a

Některými nenáviděna, jinými vítána a oslavována. Vymodlena i zatracována. Nová Karolina. Můžeme o ní smýšlet jakkoliv, ale jestliže něco dokáže vzbudit v dnešním světě vůbec nějaké veřejné emoce, stojí to patrně za zmínku. Simonku z „maisnerovek“ asi neměl šanci minout nikdo z nás, a tak otevření jedné

zastupuje jej náměstek Dalibor Madej. Že by pan primátor, jehož zarputilá a mnohdy kontroverzní podpora developerům je pověstná, přece jen couvnul? Patrně je však pouze zaneprázdněn vedením města. Po oficialitách následuje perfektně zajištěný raut. Vůbec marketing Fora lze obdivovat – mnozí teenageři na facebooku již týden dopředu skládali oslavné básně a ódy: „…nedřímejte obchůdky! / nastavte své lahůdky, / my k vám rychle přifičíme, / své penízky utratíme…“ Přejme jim šťastné utrácení. Recesisticky pojala slavnost skupina Nová Fukušima, která kritizuje urbanismus vznikající čtvrti, když laserem na zeď budovy promítala nápis Nová Fukušima. Policie se v této souvislosti dokonce pokusila zatknout známého ostravského umělce Jaroslava Němce. Co řadě lidí na projektu Karoliny vadí? Není v možnostech tohoto článku obsáhnout vše, ostatně zájemci si mohou informace

m

T é

KAROLINA ZA OTEVŘENÝMI DVEŘMI

T é

U

26

m a T é

Není tomu zase až tak dávno, kdy prostory před koksovnou Karolina začaly ožívat. Cestující v tramvajích dennodenně kontrolovali tento fantastický růst budov, jež v Ostravě neměly obdoby. Avšak když začaly objekty dostávat své finální rysy, mnoho Ostravanů náhle ze svého údivu přešlo v nesouhlas. A pěkně po ostravsky Forum Nová Karolina přejmenovali na Fukušimu, po vzoru jaderné elektrárny v Japonsku. Opět se táži odborníka, filozofa, etika a religionisty ThLic. Vladimíra Šilera, Dr., co stojí za vší tou „karolinskou“ kritikou? Může za to reklamní kampaň, design, v kterém byla postavena, nebo něco jiného?

Zdroj: stavbaweb.cz

připomínat dvě ve vzduchu spojená srdce… Když se tak dívám z okna tramvaje na Novou Karolinu, nemůžu si odpustit smutnou vzpomínku na to, co mohlo být. I v naší Ostravě. Máme další nákupní centrum, možná jednou i nové kulturní centrum města, most, o kterém se zástupce realizační firmy vyjádřil, že od původního návrhu nepoznáme rozdíl. Máme kostičky, ba i s barevným logem. Zkrátka máme Novou Karolinu. Prostě Naši. Ale k čemu to všechno, když to nemá srdce? Agáta Vřeská

Zdroj: ostrava.cz

Zaměříme-li se na obchodní centrum Nová Karolina, jak jste vnímal jeho reklamní kampaň? Tak pozor, jedna věc je Nová Karolina, druhá její reklamní kampaň. Jestli se reklamou myslí ta ženská pohozená na posteli s rozhozenými vlasy, tak to mě zklamalo – tuctový nápad. Když už do toho vložili tolik peněz, mohli si s ozvláštněním dát víc práce. Co je podle Vás hlavním důvodem faktu, že se Nová Karolina stala terčem kritiky ještě před jejím otevřením? Já jsem vždycky tvrdil, že chyba se stala ve chvíli, kdy neprůhlednými intrikami byl změněn původní záměr – zapracovat do projektu ony tři historické haly. Nemyslím si, že ty tovární haly jsou nějakou obzvláštní kulturní památkou. Takových tu ještě máme! Podle mě se klidně mohly zbourat. Ale nový projekt na ně měl alespoň symbolicky navázat. Ideálem je pro mě brněnská Vaňkovka. To, co vyrostlo, mohlo vyrůst kdekoli. Anonymní tvůrci z anonymního ateliéru na zakázku anonymních developerů postaví typizovaný opláštěný skelet, jakých jsou po světě stovky. Ta stavba nectí ducha místa. Zpočátku, když vyrůstala, vzbuzovala rozhořčení svou obludnou nepřiměřeností danému prostoru. Ale když jsem viděl, jak z ní rostou ty bílé kostky – a jak si s tím opláštěním museli dělníci vyhrát víc než s

hrubou stavbou, uznal jsem, že ta estetická koncepce má něco do sebe. Ale nemuselo to stát zrovna tady. Jak vnímáte naopak klady této stavby přímo v centru Ostravy? Problém centra Ostravy mě zajímá, ale to by bylo na dlouhé povídání. Původní záměr propojit Novou Karolinu s Černou loukou, na níž mělo vyrůst spíše kulturní centrum, byl dobrý. Dnes je těžké zbavit se dojmu, že byty a kancelářská budova byly jen zastíracím manévrem, jak dostat nákupní centrum do srdce města – kam nepatří. Ale já si přesto myslím, že developeři – i radní – byli tak naivní, že si mysleli, že se to všechno okamžitě naplní čilým ekonomickým ruchem. Soudní lidé ale nyní pochopili, že tuto investici bude třeba odepsat.

„Ostrava by si jistě zasloužila nějakého Koolhaase nebo Jiřičnou.“ Přesto věřím, že tradiční centrum Ostravy jednou ožije. Ale nebude to tak, jak si dnes hamižní majitelé realit a utopičtí plánovači na radnici představují. Klasické městské budovy se totiž tvárně přizpůsobí různým požadavkům. Ale k čemu by se daly využít skleněné kanceláře a prodejní haly bez oken, to netuším.

27

a

„Víte, mě trošku mrzí, že slyším komentáře, že se ta lávka nedá postavit. Ta lávka se dá postavit. Byl na to celý tým lidí, statici, tak jak může někdo říct, že celý ten tým lidí dělal něco, co je nepostavitelné? Takové věci mi přijdou smutné,“ řekla autorka původního návrhu. Hlavním problémem ze strany developerů se ale ukázaly peníze. „Na začátku nám řekli, že na to máme šedesát milionů. My jsme se snažili udělat projekt za šedesát milionů, ale protože oni tu lávku od toho původního návrhu dvakrát tak zvětšili, tak jsem při všech jednáních řekla, že to bude dražší. Nakonec to přišlo ke stům milionům, ale oni to celou dobu věděli. A ve finále řekli NE, my si nemůžeme dovolit dát Ostravě sto milionů.“ A tak Ostravě zbyla jen lávka. Bez Jiřičné a bez srdce. Právě návrh, který byl připraven k realizaci, měl totiž

Vladimír Šiler: Ta stavba nectí ducha místa

m

„V architektuře není exteriér, všechno je interiér. Buďto jste v interiéru města, nebo budovy, nebo krajiny. A oni měli zodpovědnost za to dostat se do interiéru Ostravy.“ Eva JIřičná

U

T é

Místo skvostu krabice, místo šperku obyčejná lávka Rem Koolhaas se od projektu začal pomalu ale jistě vzdalovat, a nakonec se pod stavbu jeho studio nepodepsalo. Z projektu světoznámého architekta tak zbyly jen ty krabice. Pardon – kostky. A most? „Ten most, to je naprosto bezradné řešení problému. Začalo to krásnou lávkou a stal se z toho opravdu katastrofální projev neschopnosti,“ zhodnotila výsledek Jiřičná.

Jaroslav Neuvirt

Moderno

Konečně se otevřelo už tak dlouho očekávané středisko Nová Karolina. Mnoho lidí se na toto dílo kouká skrz prsty. Já jsem se chtěl na tuto stavbu podívat jinak než ostatní. Před vstupem do budovy mne osobně uchvátila lávka, která spojuje obchodní centrum s ústředním autobus o v ý m nádražím. Při prvním pohledu na tuto budovu se domnívám, že architekt byl velký vyznavač kubistického slohu, protože základní tvary této stavby tvoří krychle.

28

m a T é

a

Děkuji za rozhovor.

Poté se mi otevřely vstupní dveře a já spatřil moderní prostory, které na mne opravdu zapůsobily. Když jsem přišel k nejbližšímu zábradlí a podíval se dolů, začala se mi podlamovat kolena - jak z počtu lidí, tak i z té velké propasti do nejnižších pater. Musel jsem si jít sednout.

m

U

ly optimistické prognózy, že lidé budou záhy víc vydělávat, víc utrácet, víc se bavit… Za tohoto předpokladu to nebyla úplně špatná myšlenka. Tradiční centrum by se plynule propojilo přestavěnou Ostravicí a novou zástavbou na místě odepsaných částí hotelu Palace s Novou Karolinou. Ta navíc neměla být jen nákupním a zábavním centrem. Jsou zde i byty a kancelářské budovy. Pokud by k tomu přibyl ještě i prstenec kulturních stánků podél řeky Ostravice na Černé louce, vzniklo by zcela nové široké centrum města. Jedna z variant zde dokonce viděla i nový univerzitní kampus. Dnes vidíme, že současná ekonomická krize je počátkem nějaké zásadní proměny, konce extenzivních rozmachů a počátku intenzifikačních strategií, sledujících už ne primitivně prvoplánové konzumní blaho, ale spíše kvalitu života, psychickou pohodu a naplnění existenciálních potřeb.

T é

Myslíte si, že by veřejnost přijala obchodní centrum jinak, kdyby byl jeho návrh svěřen původnímu (resp. jinému) architektovi? Především to bylo netransparentní. Veřejnost už nevěří, že rozhodnutí radních bylo kompetentní a nestranné. Ostrava by si jistě zasloužila nějakého Koolhaase nebo Jiřičnou. I když tím by se vlastní problém té stavby jen zamaskoval, ale zůstal stejný. Co byste raději viděl na místě, kde je Nová Karolina postavena? Nebo jste naopak patřil k podpůrcům stavby tohoto komplexu? Postavit nový shopping park přímo v centru, když zde už dva máme, a v podstatě taky v prostoru města, je nesmysl. Jednak, jak záhy uvidíme, kupní síla obyvatel vylidňující se a stárnoucí Ostravy nemůže toto monstrum uživit – nadto v čase vleklé krize. A jednak je to v rozporu se strategií udržet život v centru Moravské Ostravy. Je vidět, jak ještě poměrně nedávno vlád-

Jen co jsem dosedl a pohlédl před sebe, spatřil jsem velkou promítací plochu, na které zrovna promítali demolici starého komplexu a stavbu Nové Karoliny.. Při prozkoumávání obchodů, které tady jsou, se mi líbilo, že jsou opravdu kvalitní, se značkovým zbožím.

Ale říkám si: Kdo tu bude nakupovat? Vím, že v Ostravě je dost bohatých lidí, ale je jich tolik, aby se celý tento komplex uživil? Osobně jako student bych si tento luxus nemohl dovolit, ale zase když se podívám na to, kolik pracovních příležitostí toto místo přineslo, jsem rád, že lidé dostali možnost tvořit si své sny a mít ve svém životě nějakou jistotu. Myslím si, že Nová Karolina postavila laťku opravdu vysoko a teď už jen stačí, aby si ji udržela. Konečně by mohl začít pořádný boj o zákazníky, o kterém tak často slýchám na přednáškách. Obchodní centra začnou dělat zajímavé akce, které by mohly přinést nejen snížení cen, ale také obohatit občany Ostravy o kulturní zážitek. Těším se, co nového nás čeká. Foto a text: Vojtěch Žižka

29

t u r a l

Energetická terapie kytarou jako ohnivým plamenem ze zipáku. To je Naked Floor při koncertu – kapela, se kterou máte hlavu v oblacích a přitom pevnou půdu pod nohama. Alternativní rock v jejich podání vás poctivě zhypnotizuje. Když udržíte rytmus, může se stát, že vás provokativně nesmete ze stolu, ale rovnou z podlahy.

Skutečný život je to, co se odehrává mezi myšlenkou a snem o našem velkém cíli. (A. L.) Doprovázela jsem kapelu na jejich koncertu v polské Wroclawi. Když se transit před zkušebnou v Dolní oblasti Vítkovic naplnil až po okraj jejich nástrojíčky, něco chybělo. Kapela se neobejde bez kabelů. Naštěstí je v pohotovosti ostravský guru přes elektroniku a vůbec všechny hudební aparáty Tomáš Matoušek. Červené a modré, ty jsou pro Naked Floor dobré! Opouštíme Ostravu. Další podstatný de-

r a

Naked Floor se na hudební scéně pohybuje už od roku 1999 pod taktovkou bandleadera Alexe Lasáka. V kapele se donedávna vystřídalo několik zapálených hudebníků. Nejen název Naked Floor, představující nosný a pevný základ, je dokázal stmelit a vytvořil současnou podobu naked čtveřice. „Tím pevným základem je důvěra v něco víc, než nabízí povrchní stránka života moderní společnosti. A taky víra v to, co děláme. Všechno se pak vrátí v podobě zpětné vazby publika a taky naplnění z toho, že pro někoho naše hudba něco znamená,“ popisuje své skutečné pocity frontman kapely Alexandr Lasák.

t u

K u

K u l

U KULTURA U Ostravští Naked Floor: V červenci to rozjedeme na Coloursech!

Alexandr Lasák, zakladatel projektu, „hlas“ kapely, zpěvák, kytarista a textař Pavel Balon, „spodky“ kapely, baskytarista Lukáš Niedoba, „střelec“ kapely, kytarista Petr Novák, „nova“ kapely, nejmladší člen, bicman tail a předmět hovoru při dlouhé cestě je volba hábitu, respektive koncertního oblečení. Vkusu frontmana vycházejí vstříc všichni členové, jen jeho modré všednodenní džínsy musí dolů. Po několika hodinách dálnicí-nedálnicí jsme v cíli. Třicetistupňové vedro polevuje. Přikluše dredatý šéf wroclawského klubu Alive. Naked čtveřice v koncertních kalhotách a s novými barevnými kabely u no-

30

hou to může rozbalit – pěkně od podlahy. Přirozeně, na nic si nehrají, a možná proto se lidi v klubu s kapelou rychle sžívají. Prostě si to chtějí užít. Není polská kultura jako ta česká. „Velké překvapení. Bylo to perfektní. Mám rád rock a grunge hudbu. Kde bude další koncert?“ Zajímal se po vystoupení mladý Polák. „It´s fantastic to see you here. The Czech music is the best!“ vyjadřuje své dojmy další fanda. Na konci května (25.) Naked Floor vystoupí na festivalu PODIVAFEST 2012 v Podivíně. Následují Masters of Rock ve Vizovicích (13. 7.) a o den později KUPKOFEST v Nivnici. 15. července ve 20:00 to „nakeťáci“ rozjedou přímo na Colours of Ostrava. „České publikum umí být úchvatné, jen potřebuje ten správný impuls a dobré naladění,“ těší se na budoucí koncertování kapely její frontman. Lenka Papřoková Zdroj foto: nakedfloor.cz

31

t u r a l

V rámci březnového programu Aklubu si pro Vás studentská organizace In-life připravila velice zajímavou a netradiční přednášku Jak se dívat na filmy. Pod vedením profesora Teda Turnaua z Anglo-Americké vysoké školy v Praze jste si mohli vychutnat filmovou hodinku zábavy, chyb ve filmech a jiných postřehů. Ted Turnau je profesor, který se zabývá Cultural and religious studies, ale také filmem. Vede filmové kurzy, které jsou pod záštitou univerzity a ve kterých učí své žáky, jak se dívat na filmy jinak. Do České republiky se dostal náhodou a hned po svém příjezdu se zamiloval do Prahy, zdejších lidí, kultury a celkově do zdejšího způsobu života. Žije zde s celou svou rodinou již 13 let a my jsme ho pro Vás trochu vyzpovídali. Jak jste se vůbec dostal do České republiky? Můj dobrý přítel Richard pracoval na Anglo-Americké vysoké škole v rámci spolupráce s jednou organizací, která zajišťovala výměnné pobyty profesorů. Jeho žena dostala naneštěstí rakovinu prsu a tak s ní chtěl být v Americe po dobu léčby. Ale bylo to v polovině semestru a byla by škoda zrušit jeho výuku, proto mě tato organizace kontaktovala a požádala, jestli bych mohl nastoupit na jeho místo. Nejdřív jsem nevěděl, ale potom vše nějak vyšlo a já začal učit a zamiloval jsem se do toho; do vyučování, do Prahy, do piva, do práce, do celé republiky.

„Zamiloval jsem se do vyučování, do Prahy, do piva, do práce, do celé republiky.“ Vy jste se prostě zamiloval do lidí… Ano, naprosto. Opravdu jsem ocenil životní styl Čechů, protože v Americe je vše strašně uspěchané. Musíte tam a tam, odvést děti na kroužek a pak hned na jiný, pak spát a na druhý den zase. Je toho prostě hrozně mnoho. V Čechách je to jiné. Samé pivíčko, sluníčko a městečko… Je to takové uvolněnější. Zajdete si s přáteli v pohodě do hospůdky. A jen tak si užíváte a to se mi na Češích líbí. Dále se mi líbí, že Čechům

32

koupit kdykoli cokoli a je to mnohem lehčí. Pamatuji si, jak jsem před několika lety byl zpět v Americe a vešel jsem do jednoho z těch ohromných knihkupectví a po tři čtvrtě hodině, kdy jsem se tam jen tak procházel a díval, jsem vyšel z obchodu a cítil jakousi tíhu. A když jsem se podíval do svých rukou, měl jsem v nich tašky plné knih, cédéček a podobných věcí asi za 150 dolarů a jen jsem se ptal: „Jak se to stalo? Jak se to sakra stalo?“ :D Ale v ČR se stále mají co učit o zákaznických službách, i když si všímám, že alespoň

„Je moc hezké, jak v České republice přemýšlíme nad tím, co kupujeme a není to jen takové: tohle chci a tohle potřebuji.“ trvá mnohem delší dobu, než se spřátelí. Američan vám z fleku řekne svůj životní

„Vytvořit si vztah v Česku je mnohem těžší. Ale pokud se to povede, trvá v podstatě navždy.“ příběh, a pokud se potom vaše cesty rozejdou, tak se nic nestane. Vytvořit si vztah v Čechách je mnohem těžší a trvá déle získat si toho člověka a jeho důvěru, ale pokud se to povede, trvá toto přátelství v podstatě navždy. Tématem tohoto čísla je nakupování a konzum jako takový. Můžete prosím porovnat USA a Českou republiku co se nakupování a celkově životního stylu týče? Myslím, že Amerika je mnohem více zaměřená na obchod a to má dobrou a špatnou stranu. Pokud si chcete něco koupit v ČR, musíte vynaložit nějakou snahu, alespoň minimální. Musíte dojít do obchodu a koupit to. Kdežto v Americe si můžete

v Praze se to každým rokem přibližuje Spojeným státům, což je mi trochu líto, protože je moc hezké, jak v České republice přemýšlíme nad tím, co kupujeme a není to jen takové: tohle chci a tohle potřebuji. Ve své přednášce jste mluvil o tom, že film, na který se díváme, pro nás vytváří svět, jehož součástí se stáváme,

ale je to pouze na ty dvě hodiny. Co si tedy myslíte o seriálech? Zdá se mi totiž, že to jsou takové filmy, jen delší… Míval jsem rád seriály, když jsem byl mladší. Existují skvělé seriály. Mám rád třeba Firefly, to je skvělý seriál. Ale to, co dělá seriály tak přitažlivé, je to, že máte spoustu času, abyste se ztotožnili s postavami. Když si to tak vezmete, tak fanoušci se nevytváří kolem filmů, ale kolem seriálů nebo vícedílných filmů, jako je Pán prstenů, Star Wars, Harry Potter, nebo třeba Twilight sága, protože film vám pro to nedá dostatek času. Také jste ve své přednášce mluvil o tom, že se v každém filmu skrývá něco dobrého. Můžete vůbec říct, který je Váš oblíbený film? Ne. Je tolik filmů, které mám rád. Byla by tam určitě Magnolia, Strom života, určitě Star Wars, Pán prstenů, i když tam mám nějaké výhrady ke způsobu zfilmování. Cokoli, co udělali bratři Cohenovi je skvělé. Záleží to ale také na mé náladě, zkušenostech a jiných okolnostech. Je to jako byste chtěli, abych si vybral jedno ze svých dětí. Je to prostě nemožné. Nikol Dostálová

Zdroj: archiv Teda Turnaua

33

r a

K u

Profesor Ted Turnau: Zamiloval jsem se do Česka

K u l t u

U

U U

KALENDÁŘ KULTURNÍCH AKCÍ Co by sis neměl nechat ujít aneb Tipy na kulturu v Ostravě

studenti studentum

Kdy

Co

Kde

V kolik

Vstup (Kč)

Webovky/Facebook

20.05.12

Janáčkův máj - francouzské inspirace

Hornické muzeum a Landek Park

20:00

140,- / 70,- (studenti)

www.landekpark.cz

21.05.12

Istyle

A klub

20:00

volný

Facebook - ÁČKO Hladnov

21.05.12

Kabaret Hogo und Fogo - první ostravský kabaret

Klub Parník

20:00

120,-

www.klubparnik.cz

22.05.12

Klubový večer "Z" Dividla Ostrava

Klub Atlantik

18:00

50,-

www.klubatlantik.cz

22.05.12

Janáčkův máj - francouzské inspirace

DKMO

20:00

200,-/140,- (studenti)

www.dkmoas.cz

23.05.12

Still Rings True (USA),

Klub Barrák

20:00

volný

www.barrak.cz

24.05.12

Progres 2

Klub Parník

20:00

250,-

www.klubparnik.cz

25.05.12

Pyžamová párty

Dance club 77

19:00

neuveden

Facebook - Dance Club 77

26.05.12

Pecha Kucha Night

Klub Cooltour

20:00

neuveden

www.cooltourova.cz

28.05.12

IV. Jarní koncert Chorus Ostrava

A klub

18:30

dobrovolný

www.chorusostrava.cz

28.05.12

Na skok na Ukrajinu

A klub

19:00

volný

Facebook - ÁČKO Hladnov

29.05.12

Filosofie bojovníků a smysl života

Nová Akropolis

19:00

60,-/45,- (studenti)

www.akropolis.cz

29.05.12

Francouský večer v Ostravě - koncert Sylvie Bee, Joel Bros

Divadlo loutek

19:00

neuveden

www.dlo-ostrava.cz

30.05.12

Můj týden s Marilyn

Minikino Kavárna

15:00

50,-

www.minikino.cz

31.05.12

Streetball contest

Areál VŠB-TUO

16:00

volný

www.sus.osu.cz

31.05.12

Kašpárek v rohlíku - Ten Holywůd

Masarykovo náměstí

16:00

volný

bandzone.cz/kasparekvrohliku

01.06.12

Noc kostetů

Katedrála Božského Spasitele

17:00

volný

www.nockostelu.cz

02.06.12

Pavol Habera & Team - Final Tour 2012

SAREZA - Poruba

20:00

490,-

Ostravainfo.cz - TOP akce

04.06.12

Dream Factory Ostrava 2012 - A Studio Rubín (Praha) - Kauza Médeia

Klub Cooltour

17:00

neuveden

www.dfov.cz

05.06.12

Dream Factory Ostrava 2012 - Divadlo Na zábradlí (Praha) - Domov můj

Klub Cooltour

19:00

neuveden

www.dfov.cz

07.06.12

Everest

Kino Vesmír

19:30

neuveden

www.vsb.cz/kinovesmir

08.06.12

Rocky Leon

Klub Barrák (ex-Tančírna)

20:00

bude upřesněn, sleduj web

www.barrak.cz

09.06.12

Soulfly

Klub Rock and Roll Garage

20:00

530,-

www.ostravainfo.cz

14.06.12

Balada pro banditu - M. Uhde, M. Štědroň

Divadlo Jiřího Myrona

18:30

270,- - 400,-

www.ndm.cz

Dům Knihy Librex

17:00

neuveden

Facebook- Aiesec Ostrava

26.a 27.06.12 Prezentace USA a Kanady ústy rodilých mluvčích

34

35

t u r a l

Vojtěch Žižka, mladý ostravský fotograf, vystavuje na Vysoké škole báňské. Jeho autentické fotografie zachycující zejména drsnou krásu průmyslu a práce v továrnách, lze zhlédnout v prostorách Podnikatelského inkubátoru. U příležitosti vernisáže výstavy jsem požádal autora o krátký rozhovor nejen o focení a industriálu. Klasická otázka úvodem - jak ses dostal k focení, kdy tě poprvé začalo zajímat? Začínal jsem fotit už docela dávno, v době prvních digitálních foťáků. Ještě předtím jsem si půjčoval Praktiku svého otce, samozřejmě většina těch fotek byla rozmazaná, ale tak jsem se k tomu dostával. Vím, že tě ovlivnil i strýc, který působil v novinách… Celkově se řada lidí z mého okolí věnovala focení. Můj strýc studoval na FAMU, takže má v této oblasti skvělé znalosti. Často jsme se scházeli, zkoušeli něco fotit, radil mi už tehdy a pomáhá mi i teď v mých budoucích projektech.

Ve své tvorbě se věnuješ zejména fenoménu Ostravy a jejího průmyslového prostředí. Čím tě láká? Pocházím z Ostravy a považuji za velmi nevhodné, jak v současné době prakticky všechna média berou průmysl ve městě jako jakési nutné zlo; továrny jsou v jejich podání pouze tím znečišťovatelem, který škodí ovzduší. Já jsem to chtěl pojmout přesně opačně, chtěl jsem, aby byla vidět i ta lidská práce, to, co je uvnitř. Lidé zvenčí spatřují jen kouřící komíny, ale nikdo nemá možnost podívat se dále, do interiérů. Samozřejmě i pro mě je mnohdy obtížné dostat se do řady podniků a zachytit jejich provoz.

Před nedávnem jsi fotil v Dolní oblasti Vítkovic a jako modelka se před objektiv postavila baletka. Jaké máš pocity z tohoto kontrastu? Bylo to opravdu výjimečné. Prostředí, ta patina se úžasně mísila s něhou a čistotou. Měl jsem i skvělý kolektiv spolupracovníků, vizážistu, stylistu, kteří se dokonale starali o modelku a já se mohl plně soustředit na svou práci. Studuješ na VŠB, napadá mě, jak jde dohromady studium technické školy a umění? Nemyslím si, že by se to bilo. Už delší dobu nad tím uvažuji, technické vzdělání má budoucnost a je potřebné pro řadu oborů. Na druhou stranu, strašně mě láká studovat i fotografii. V současné době spolupracuji i s jedním pedagogem Ostravské univerzity, který se této doméně věnuje a v mnohém mi výrazně pomáhá. Kromě focení se také angažuješ ve veřejném životě. Jak jsi vnímal letošní Týden neklidu na vysokých školách? To, že vyšlo do ulic takové množství studentů, kterým se nelíbí, co na ně současná vláda chystá, je jasným signálem. Byl jsem během demonstrací v Praze – a málem jsem ani nevystoupil z metra, jaké davy protest oslovil. Myslím si, že studenti v hlavním městě jsou taky hodně aktivnější, jsou více zainteresovaní nejen v těchto věcech, ale i v celé řadě různých studentských projektů. U nás jsou mnozí lidé především rádi, že mají svůj klid. Mentalita je tady opravdu trochu jiná. Obecně, abych se vrátil k otázce, jsem přesvědčený, že není možné tahat stále z lidí peníze bez jasného využití. Školné je toho jasným příkladem.

r a

K u

Fotograf Vojtěch Žižka: „Továrny nejsou jen nutné zlo…“

K u l t u

U

Na druhou stranu, sociálně ohleduplné názory jsou, hlavně mezi mladými lidmi, mnohdy nepopulární. Proč si myslíš, že to tak je? Vnímám ve svém okolí, že mladí lidé mají spíše pravicové myšlení. Ale politické dění v poslední době situaci hodně mění – i konzervativnější lidé mění názor. Je tady asi stále strašák, používaný mnoha politiky, že se levice spolčuje s komunisty. Spojují tak sociální demokracii a komunismus, což je pochopitelně chybné. Vraťme se na závěr k fotografii. Jaké plány máš do nejbližší budoucnosti? Teď jsem se plně věnoval projektu baletky ve Vítkovicích i vernisáži tady na VŠB. Snažím se hledat sponzory pro mou tvorbu a pokračovat ve focení. Ale všechno je to samozřejmě otevřené. Karel Střelec

36

37

r a t u l

Jak vidí umění mladí umělci aneb Bolavá malina v akci

Mysleli jste si, že poezie zažívá svou vrcholnou éru a básně čte prakticky každý? Možná tomu není úplně tak. „Nikdo si nekupuje sbírky básní. Jen pár intelektuálů si zajde na čtení. Neví, jak se usadit, tak si melou prstíky mlýnky, protože je to prostě nudí,“ říká přední členka souboru Bolavá malina Vilemína Ondrušová. Nová poezie, básně s novým, netradičním konceptem – to je to, co lidi baví. O tom, že její původně bezejmenná autorská skupina „Z“ dividla podává poezii velmi nevšedním způsobem, se můžete přesvědčit sami. Autorské představení Kdyby slunce křičelo plánuje reprízy..

U

Stará

Jsem rozmotané klubko nití Co počítalo do desíti

Který má namísto Křídel mé dlaně A oslepený zmateně naráží do zdí a oken Šílený hladem zpívá balady když je opravdu vyčerpán Šílený krásou trhá si demonstrativně peří Až takového holuba potkáš Schovej ho u sebe Mluv na něj a utěšuj Pohlaď jej a usni s ním A když se ráno probudíš S běloučkým peřím v klíně Zakruť mu krkem a dobře se nasnídej

Piv

Přední členka souboru Bolavá malina Vilemína Ondrušová foto: Martin Smékal

Autor: Vilemína Ondrušová

39

n k o

Opilecká

Až uvidíš holuba

k é

U

U

o

Nic

Evo Ty nejsi žebro Ale střevo!!

k é

Letočáry na kůži Lítočáry pod očima Pořádám velkolepou pornopárty V mé posteli v počtu 0 plus jediná Které se navíc ani nechce Má vláha je koryto Po vysychající řece Zamrzlá poupata spálené kořeny Oteklá mysl a unylé břicho Jsem zlodějem svého času Jsem Zlo dějem tohoto psaní Morální pohlavek a kněz A múzydárce A v podstatě

Lenka Papřoková

První šovinistická na/u-rážka

s

38

ale stále není všechno. Už tři roky vystupuje také se svým monodramatem Já byla Goethova tlustší polovička, jehož premiéra se konala ještě ve „starém“ klubu Stará Aréna na Masarykově náměstí. Naposledy jste ho mohli vidět v klubu Mirror na Českobratrské ulici. Na její šansonové představení Opilá Piaf bývá v Atlantiku plno. Tvorba české šansoniérky Hany Hegerové, francouzské ikony Edith Piaf a dalších se v Ostravě už po dva roky znova a znova reprízuje. Své fanoušky si našlo také básnické představení Až uvidíš holuba. V tvorbě mladé básnířky, herečky a zpěvačky obecně platí, že stejně jako člověk, také každá báseň žije vlastním životem.

U

r

Bolavá malina, jak si umělci souboru říkají, vystoupila třeba v Cooltouru nebo v rámci doprovodného programu majálesu v Áčku. Poeticko-šílené autorské představení Kdyby slunce křičelo v sobě zasnoubilo verše s instrumentální hudbou a tancem. „V dnešní době jsme zvyklí přijímat hodně vjemů a udělat si svůj vlastní obraz. Naše poetické experimenty to nabízí. Zpřístupní zážitek z poezie člověku, který si nikdy sbírku básní nekoupí, který vlastně ani poezii rád nemá,“ vysvětluje Mína příčinu nevalného zájmu lidí o básně klasiků a láká ke zhlédnutí svého představení. Autorkou většiny básní je Mína, Iva hraje na violoncello, Jahoda a Michal zajišťují kytarový doprovod, El tančí a Tomy hraje na klarinet. Prvky tance, hudby a literatury spojuje jediné, a to divadlo. Zvláštní neobyčejná exprese, nevšední poezie nebo nevídanost – takové jsou prozatímní ohlasy na představení Kdyby slunce křičelo. „Lidi to baví, což mě těší. Je to dost odlišné od klasického divadla nebo čtení poezie, jak ho známe. Jsou mu více nakloněni mladí lidé, kteří většinou nevyžadují, že když jdou na divadlo, musí být divadlo, když jdou na poezii, tak bude čtení poezie,“ popisuje barvitě přední členka souboru Mína. Z repertoáru nejspíš jediné umělkyně z Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava to

U AUTORSKÉ OKÉNKO U BÁSNĚ

A u t o

K u

U

a v a b Z á

brouků, kobylek, chipsů s příchutí sushi a mořských řas a procházením památek v thajském hlavním městě, se vydáváme na sever – směrem k laoským hranicím. Přestože Thajci vlastně neznají stopování, když na ně u cesty zamáváme, téměř vždy nám zastaví jedno z prvních aut. Zastavení berou spíše jako přátelskou pomoc a – pokud umějí anglicky – možnost procvičit si cizí jazyk. Už z dálky je na nás totiž samozřejmě patrné, že nejsme asijští domorodci. Spíš tu platíme za určitou atrakci – jak Thajci, tak Laosané se s námi neustále fotí, mávají na nás, troubí z aut a Land of smiles Po dvou dnech strávených jedením hlavně - usmívají se. Thajsko samo sobě přezdívá „land of smiles“ a řekla bych, že nic nevystihuje tuto zemi tak, jako tato tři slova. Z počátku se sice občas dívají jakoby nedůvěřivě – a to zřejmě především proto, že si záměrně vybíráme neturisVodní festival v laoském hlavním městě - oslavy nového roku 2556. tické oblasti, kde

40

Je libo vybělit kůži? Když nám po třech dnech konečně mizí z prstů varhánky, míříme na sever do Luang Prabangu. Město je to krásné (ostatně je celé zapsané v UNESCO), ovšem na náš vkus až příliš turisticky oblíbené a s názorem, že jsme se nepřijeli do Asie dívat na Evropany, Američany a jiné bledé tváře, jej po dvou dnech opouštíme. No... i když... co se těch bílých tváří týče... mnoho obyvatel Indočíny je

a v a

Když na Velikonoční pondělí vylétám z Prahy, teploměr ukazuje 4,5°C pod nulou. V Bangkoku je asi o 40 stupňů víc a vzduch má odér žehličkou spáleného trička. Psychicky jsem na to připravená, fyzicky nikoli. Na letišti mě čeká Tom – zkušený to cestovatel. Do Thajska během uplynulého půl roku z ČR v podstatě dostopoval přes Turecko, Írán, Pákistán, Nepál a Indii (více o jeho cestách se dočtete na www.zahory-zadoly.cz). V jeho přítomnosti se rozhodně ničeho bát nemusím.

Šťastný nový rok 2556! Thajsko-laoské hranice přecházíme v době třídenních oslav nového roku 2555 – 2556. Oslavy probíhají ve formě vodního festivalu, během něhož se všichni navzájem kropí vodou z hadic, dostříkávají se vodními pistolkami, lijí na sebe kýble vody... Je to vlastně taková vodní válka. Dlouho neváháme a taky si kupujeme kbelíky, lítáme po laoském hlavním městě Vientianu, házíme vodu na lidi projíždějící na korbách pick-upů a necháváme se taky zlívat – jednak proto, že je strašné vedro, jednak proto, že by z nás voda měla smýt všechny špatné věci a do roku nového bychom měli vstoupit čistí a šťastní a jednak taky proto, že už jsme tak mokří, že už je to jedno. Zajímavé je, že se tento třídenní „Silvestr“ – na rozdíl od toho našeho – obejde téměř bez alkoholu, všichni se skvěle baví, ale nikdo nedělá bordel a ti největší „vytrvalci“ mizí do svých domovů po deváté večer.

b

Sotva jsem dotáhla domů své asi třítunové kufry po půlroční stáži v Madridu, naházela jsem do krosny pár nejnutnějších věcí a vydala se zpátky na ruzyňské letiště, abych odtud zamířila do Bangkoku a během následujícího měsíce mohla trochu procestovat Thajsko a Laos.

se pravděpodobnost setkání s bělochem rovná pravděpodobnosti setkání s ledním medvědem na Sahaře – ale už když se na místní jen lehce pousmějeme, vyzubí se na nás od ucha k uchu a tento úsměv už nic nesmaže.

Z á

U ZÁBAVA U ZE ŽIVOTA U Thajsko & Laos – Země úsměvů

Podobných chrámů jsme cestou potkali tolik, že jsme je brzo přestali fotit. Každopádně byly hezké.

bělejších než my – ne snad proto, že by to bylo přirozené (přirozená barva kůže místních obyvatel je většinou krásně bronzově hnědá – přesně taková, jaké se Evropanky snaží docílit v solárkách), jenže na rozdíl od nás, jim se to nelíbí. Moderní zde je být bílý. Co nejbělejší. Jak ženské, tak i někteří chlapi si na sebe plácají bílý dětský pudr, který se u nás používá jen na prdelky miminek, a všechno je tu „whitening“ – krémy, sprcháče, opalovací mléka. K některým těmto výrobkům dostanete v balení i barevnou škálu, abyste si mohli porovnávat, jak blednete (dá se to přirovnat k našim prostředkům na bělení zubů). Laos – nekomunisticky komunistická země Z původního plánu procestovat celý Laos až na jih ke kambodžským hranicím upouštíme po zjištění, že se v této zemi

41

Buddhistický mnich ve vesničce poblíž thajského Buri Ramu se směje naší čelovce.

43

a v a b Z á

a v a

Kam se poděly pláže z katalogů? Po čtyřech nocích strávených v buddhistických chrámech dorážíme k plážím na jihovýchodě Thajska. Po týdnu přesunů

se rozhodujeme usadit se na tři noci na jednom místě a přímo na pláži si pronajímáme poeticky tematickou chýši z palmového listí. Po prvotním zklamání, kdy se těším na katalogově modré moře a čistou pláž, se smiřuju s tmavě hnědou vodou, na břehu vyplavenými odpadky a mrtvými rybami, i existencí photoshopu, ve kterém asi cestovní kanceláře upravují reálné fotky thajských pláží – protože takhle údajně vypadá thajské pobřeží všude, jen na ostrovech je tomu jinak. Takže jste-li typiční plážováleči a chystáte-li se do Thajska, miřte na ostrovy do co nejturističtějších oblastí – tam je totiž možné, že by vám v majoritě evropsko-amerických turistů nemuselo být trapné ani koupat se v plavkách. Thajci totiž chodí do vody zásadně oblečení. A to „oblečení“ myslím doslova. Holky vyoblíkané v halenkách a sukních podle poslední módy, kluci v riflích a košilích. Na co se stresovat s převlíkáním do plavek, když sotva vylezete z vody, všechno to na vás zase uschne a můžete pokračovat v cestě, no ne?

b

42

jakékoli místo v celém areálu chrámu a i další dny vše probíhá obdobně – stopování jde hladce (někdy až moc – řidiči si zajíždějí i 40 km, jen aby nás hodili, kam potřebujeme, a to i přes naše přesvědčování, že to není nutné), spíme v chrámech, lidé nás často obdarovávají ovocem a vodou, takže téměř nic neutrácíme. Jíst v restauracích navíc vyjde – jak v Thajsku, tak v Laosu – levněji, než nakupovat v obchodech a snažit se něco vyrábět (hlavní jídlo stojí v přepočtu asi 30 Kč). „Restaurace“ většinou znamená jednu místnost se stoly v domě majitelů, otevřenou do ulice. Rodina často spává na zemi za ledničkou naplněnou pepsi-colama a na záchod chodí zákazníci do jejich domácí koupelny zahrnující kartáčky celé rodiny. Když se „rozšoupneme“ a jdeme do „opravdičtější“ restaurace, platíme za velkou porci asi 50 – 70 Kč.

Z á

Thajsko - až zbytečně levné V Thajsku jsme opakovaně varováni před určitým nebezpečím, které nám údajně hrozí, pokud budeme přespávat venku. Nikdo ovšem toto nebezpečí nedokáže (nebo nechce) Ve sloní vesničce poblíž Luang blíže specifikovat. Prabangu se dá za poměrně nízký poplatek projet na slonovi. Asi třicetiletý chlápek, který vypadá jako asijská verze nedá stopovat a autobusy vyjdou dráž než drsného obtloustlého rapera z amerických v Česku. Brát stopaře – cizince – je v Laosu hip-hopových videoklipů, nám poté, co zakázané pod pohrůžkou pokuty (či jiných nás bere na stopa a dozvídá se, že chceme problémů) za nezákonné obohacování. spát ve stanu na poli, vráží do ruky balík Nikdo by prý místním nevěřil, že nás veasi sta dvaceti-bahtových bankovek (asi zou zadarmo. Přece jen je Laos oficiálně 1700 Kč) se slovy, ať neblbneme a jdeme komunistická země a někde se to zřejmě projevit musí. Ze stejného důvodu není se vyspat do hotelu. Nestává se nám to možné přespávat u lidí, či v buddhistick- poprvé. Když jeho peníze slušně odmíých chrámech. Jsou to ovšem jedny z mála táme s tím, ať zas neblbne on, přemlouvá „komunistických“ skutečností, kterých si nás, ať jdeme spát alespoň do nějakého během své desetidenní návštěvy Laosu chrámu – že ve společnosti buddhistickvšímáme. Přestože zde v 70. letech byl ých mnichů budeme v bezpečí. Poslechprokomunistický režim dost rázný (a to neme ho tedy a zanedlouho už s radostí včetně převýchovných táborů a usmrcov- zjišťujeme, že mniši proti postavení naší ání protivníků) a dodnes zde muži nosí moskytiéry v areálu jejich chrámu vůbec krátké vlasy a ženy tradiční sukně siny nic nemají. Ráno se balíme, míříme na jihovýchod (které byly komunisty nakázány jakožto k nalezišti kostí dinosaurů a do geologboj proti zkaženým mravům), běžný tuického muzea ve městě Sahatsakhan (mirista – mající v Laosu neomezený pohyb – mochodem – nejzábavnější muzeum, v jen těžko zpozoruje nějaké zásadní změny jakém jsem kdy byla – a to mě geologie oproti jiným státům. Každopádně pro nás nikdy moc nebrala) a následně zkoušíme nemožnost stopování i pohrůžky pokutopakovat scénář z předešlého večera – ou ve výši milion laoských kipů (asi 2500 přespat v dalším chrámu. Hlavní mnich Kč) za spaní ve volné přírodě znamenají nám jen řekne, ať si pro spaní vybereme předčasný návrat do Thajska.

text a foto: Sabina Freundová

a v a b Z á

BAV SE! Sudoku Snadné

a v a

Plní zážitků a nabití pozitivní energií věčně se usmívajících Thajců sedíme na bangkockém letišti a po necelých šestnácti hodinách letu se ocitáme v Praze, kde nám letištní celník – první člověk, kterého v Česku potkáváme – na naše veselé „Dobrý den!“ odpovídá „No dobrej!“ tím nejprotivnějším tónem, jaký si dovedeme představit. Ano, vítejme doma, zpátky v realitě.

U U

b

bírali k přespání ty nejzapadlejší chrámy ve vesničkách, kde chcípl nejeden pes. Anglický slovník mnoha místních lidí zahrnuje především „no english“, v lepším (nebo horším?) případě „yes“ (rozhovor pak většinou probíhá ve stylu: „Dobrý den, mluvíte anglicky?“ „Yes!“ „Kterým směrem se jede na Samu Saket?“ „Yes, Samu Saket yes...“ „Ehm... a kudy se tam jede? Tudy?“ „Yes!“ „Nebo tudy?“ „Yes, yes.“) a „where are you from“, přičemž jako odpověď většinou stačí „Europe“, neboť o existenci České republiky ví málokdo – ale upřímně – co my v Česku víme o jihovýchodní Asii?

Z á

Mezinárodní jazyk? Pantomima! Od moře už se pomalu vydáváme směrem k Bangkoku. Cestou ještě postupně přespáváme v několika chrámech, z nichž jeden nevědomky navštěvujeme v den mrtvých (obdoba našich dušiček). Jediný relativně plynule anglicky hovořící mnich, kterého jsme za celou dobu potkali, nám vysvětluje skutečnosti ohledně spousty buddhistických zvyklostí, zajímavostí a svátků. Ráno jsme dokonce jako hosté přizváni ke snídani nejvyšších představených mnichů onoho chrámu. Jíme na zemi o stupínek níž než mnichové a jídlo nám je servírováno přímo na podlahu, či podáváno Tomovi, protože mě se - jakožto ženy – nesmějí dotknout, a to ani prostřednictvím nějaké věci. Takovéto informace nám bohužel celou dobu kvůli jazykové bariéře chyběly. Na rozdíl od Laosu, kde nemluvil anglicky téměř nikdo, jen někteří mniši, v Thajsku se dá ve větších městech domluvit poměrně snadno, s mnichy to ale vůbec jednoduché není. Snad je tomu tak proto, že jsme si celou dobu záměrně vy-

Obtížné

Západ slunce nad Mekongem na severozápadě Laosu. Autor SUDOKU: Nikola Brtvová

44

45

t r a v a s O e š a

t r a v a

N

s

46

O

foto: Kateřina Polínková

e

se teho ukola zhostim jako spravny susak. Zeptal sem se eště raz, co po mě vlastně chce. Pravila, že je taky trend a že se robi aj majalesove svatby a že ona mě uplně vidi jako takeho spravneho ostravskeho farařa, že by to se mnu bylo kura dobre

š

To už mě to začalo šrotit v pale, bo se na mě všecy smjali, jak na bravka před poražku. Bestyje, beztak se na mě domluvili. Tuž sem se narovinu zeptal, o co jako go. Začla myrně, že pry ja sem taki ten kosmospolytni typek a herec a že vi, že

a

Tuž temu bylo tak. Raz na zlezu SUSky před Majalesem (...a něrobte se, že něvite, o čim tu dřystam...) se rozdělovaly funkcyje, že kery co bude v tym dňu robit. Kura, doufal sem, že vyfasuju jakusy tu funkcu aj vysylačku, to je taky prestyžni bebech, bo jak ho mate, tuž to už ste cosy echt. No, něvyfasoval sem žadnu, tuž sem se začnul šklebit, či sy mě tam nevaža, že ani druhim rokem, co ten tyjater robim aj ja, se na mě teho prestyžniho kecafona nědostalo. Šefka pravila, že ju to mrzy, ale že aby mě to něbylo lito,tuž že ona ma pro mě nachystanu jakusy čelenž. Jako vyzvu, ale po anglicki. Bo ona ju aj studuje, tak sem tam hodi jakesy to slovyčko, abysme byly všecy chytřejši. Una je taka hodna, aj fešna a skromna. A přyště už mě tu vysylačku aji da. Tuž ale aby sem něodbihal.

terno. A bo mi zahrala na moju dobru notu (bo slunce seno s velebnosťou, to je moja oblibena trylogia), tuž sem pravil, že ja, že do teho du. Šefka zrobila usměv jak z krala syru a že se to musim zrobit sam, nejlepší, jak z vlasnich zdroju. No, syce mě trochu omylo, ale bo roby okolo skandovaly „ fa-rař, fa-rař“, tuž sem na to kyvnul, že se to vezmu na svoju zodpověnosť. Jedine co mi slibili, že mi z Myrona či z Bezruča puča farařsky kostym. Schuza už byla davno rozpuščena a ja sem valil dom a v palici mi šrotovalo, že jak to zrobim. Druhi den sem dolez za tatu do dilny, že esli něma jakesy dřevo a hřebyki. Tata se mě enem měřyl, či se chcu zrobit vegetbedňu či krmytko pro ptaky (v květnu, jo? tuž doufam, že to po nim nepodědim... myslim, ten smysel pro humor...). Pravil sem mu, že se chcu zrobit oltař, bo budu farařem. Tuž se začnul klepat po čele a cosy se dřystal pod fusama, ale ja už sem ho něposluchal, bo sem v kosťach cytil, že byt farař bez oltařa, tuž to je jak byť... no farař bez oltařa. K temu přyrovnani něni. V rohu dilni staly třy take fešne prkna, enem se třasly aby byly mojim oltařem, tuž sem jich hodil do svěraka, zebral sem kladivko a hřebyky a začal sem to ztlukavať dokupy. Po chvili mi zecvaklo, že či se to něulehčim, bo foterovi ježyšek nadělil pod stromek novu přyklepovu vrtačku, že by to s ňou mohlo

N

U NAŠE OSTRAVA U OSTRAVAK U Bez oltařa něni farařa!

foto: Kateřina Polínková

jist aj rychlejši. Enem sem nětušil, že je to take sylne heblo. Třy rany z vrtačky a misto hřebyka byla v prkni ďura na dva šrubky. Tuž sem to zkusil eště ze dva razy, ale bo to vyšlo na to same,tuž sem teho račy něchal a vratil sem se k hřebykam. Foter se vedle mně enem tlemil, že pry take ucho němože byť jeho synek. Tuž sem mu už trochu nasraty pravil, že co se zrobil, to ma. A že ho panbyček potresta, jak se mě tu směje a ani mě nepomuže, ale jak budu mět oltař, tuž že se u mně muže poprosit o odpuščeni. Chvylu mě ještě pozoroval, ale pak pravil, že se na mě nemože divať (to už sem čekal, že to asy zrobi za mně), otočil se a šel dom. To mě trochu pokrutilo nervy, no, ale na

47

t r a v a s O e š a

vadou na kráse se při všech návštěvách autora stala obsluha. Servírky i číšníci totiž mnohdy působí dojmem, že je zákazník obtěžuje, chybí u nich jakákoliv vřelost nebo úsměv navíc – mimo ten křečovitě povinný, samozřejmě. Cukrárna Ollies, také těsně u kruhového objezdu, se v Ostravě již stala pojmem hned po otevření první pobočky ve Vítkovicích. Porubská vznikla v létě 2011 a pokud právě nehubnete do plavek, stavte se. Ostatně, stavte se i pokud hubnete, za ten hřích například limetkový dort stojí. Dost sladkého a jdeme Hlavní třídou dále. Zastavme až v mexické hospodě El Amigo Muerto. Nevelká hospůdka nabízí desítku jídel, z čehož jsou polovina fazole v různých úpravách za rozumné ceny. Daleko větší a sympatičtější je zdejší výběr nápojů - Ostravar, Stella Artois a Hoegaarden z čepovaných, lahvová piva pak zastupují tmavý Kozel, Bazal, Corona a Desperados. V nabídce jsou i nealko Stella a Staropramen. Vzhledem ke stylizaci podniku zde lze narazit na široký výběr různých druhů tequily. V pátek a sobotu, zejména ve větším počtu hostů, doporučujeme rezervaci, bývá plno. V těsném sousedství sídlí také známá irská restaurace a bar, Rusty Bell Pub. O ní však až příště. Karel Střelec

49

t r a v a

Symbolicky začněme před novou aulou VŠB – de facto se tak ocitáme na horním okraji Hlavní třídy, centrálního porubského bulváru. Hned na jeho začátku po pravé straně visí vývěsní štít pivnice U Dudáka, kam se autor vzhledem k pověsti tohoto lokálu bojí vstoupit. Doporučeno jen otrlejším. Na blízkém Alšově náměstí v rohu již několik let fungují dva příjemné podniky, Creperie U Kávového zrnka, kavárna s nabídkou palačinek (bohužel, o něco méně povedených než např. v Au Père tranquille) a řecká restaurace Ellas s vynikající kuchyní a stylovým prostředím. Těsně pod náměstím na levé straně se nacházejí další dvě pivnice nevalného vzhledu, které autora ke vstupu nenalákaly. Naopak o kousek dále a na opačné straně ulice vznikl před pár měsíci bar Bird café, jehož příjemná obsluha si získá zákazníka snadno. Ceny průměrné, letní zahrádka, výrazný interiér – stojí za zkoušku. Přiblížili jsme se tak ke kruhovému objezdu, „rondelu“. Blízký bar Co kdyby na Porubské ulici u Věžiček zcela jistě stojí za drobnou odbočku. Jeden podnik s tímto názvem funguje také v Havířově a koncept je u obou stejný. Útrata zde již nebude nejmenší, ale do 50 Kč za dvojku vína se vejdete. Prostředí je typicky barové, žádná „česká hospoda“ ani francouzská kavárnička. Otevírací doba do 4 hodin ráno potěší i noční tvory a jedinou

s

N

Jakkoliv jsem v minulém díle sliboval další várku zajímavých restaurací, kaváren a jiných kulturně-vzdělávacích podniků v centru města, rozhodl jsem se reagovat také na četné připomínky studentů VŠB-TUO, jejíž většina sídlí v kampusu na západním okraji Poruby. Proč ne, řekl jsem si, ostatně Poruba je považována za jednu z nejpříjemnějších částí města a lze zde najít celou řadu zajímavých hospůdek. Pojďme na ně.

O

48

Nejlepší průvodce hospodami ve městě

e

foto: Kristýna Svidroňová

POZORUHODNÁ ZÁKOUTÍ OSTRAVY

š

Jaroslav Neuvirt

U U

a

mistě sem dorazyl svuj oltařyk, včil myslim dekoracyju, a šel sem se vyzdobit aj svuj plac, kaj budu mět tu farařsku šichtu. Jak sem měl všecko v rychytku, doněsli mi moju kutnu (aj s kancyonalem!), kera byla uplně fajna, akorat sem se musel komplet zevlec, bo na slunku v tym bylo přyjemně, asy jak v enhačku za odpichu. Eště sem se trochu trenoval svoju oddavačni řeč, bo sem se ju nachystal po ostravski a o chvilu dovalili prvni svatbychtivi. Ale asy šefka nědřystala o tych trendech, bo sem jel jak štur v běhacy klecce. Na zavěr ale chcu řyct, že bylo fajně. Děcka se bavili a já robil dobre meno svoji cyrkvi, bo sem oddaval nejen synky s robkama, ale aj synky se synky, robki s robkami, synky s robkami (jako mynimalně se dvěma, ale něvim, či to bylo pro teho něbožaka zrovna terno), robky se synky a dvarazy sem oddal aji svadby o šesti učasnikach, což se myslim, že vam přymo v normalnim kostele asi nězrobi. :)

N

druhu stranu, pustil sem se do teho s taku vervu, jak monteřy v Ykeji. O chvilu to bylo hotove, no, uznavam, železa v tym bylo pomalu vic, jak dřeva, ale aspoň sem to měl stabilni! Na majalesove rano mi mama nachystala stare cychy, z kerych se zrobim obruse na muj oltař, a stare zaclony, abysem se z nich moh zmotať vlečku pro něvěstu. Tata (asy to zebral z tym pokanim važně) mi pučil svoje stare kvadro aj s kravatu pro ženicha a segra, kera tradyčně měla ke všeckemu nejvic dřystu, mi přala, že ať nade mnu držaji pazury všecy svati, ež mě nikdo v tym kostymu něpozna, bo ona v bravyčku o žadnym takym trendu něčetla, tuž to němuže byť pravda a ja že du zas robit ostudu cele familii. Nechal sem ju přy tym, bo jako svaty muž se přecy z žadnu malu roběnu něbudu hadať, a valil sem ze všeckym na hrad. Po cestě sem se eště stavil k rakosnikum a zebral od nich jakesy uměle kvitka, aby měla něvěsta co vrhať aj za střyzliva či něž se pořadněji zrube. Na

U

Za první republiky tradice majálesu ochabovala, po druhé světové válce tradici oživovali politicky aktivní svazáci. Po pádu Stalinova kultu se režim odvážil tradici obnovit, avšak snažil se ji mít pod kontrolou. Po sametové revoluci se tradice ve větší podobě obnovila až roku 2004, kdy města Zlín, Brno a Olomouc společně uspořádala Moravský Majáles. Od roku 2005 se největší majálesy u nás organizují pod společnou značkou Český Majáles.

Do „sériových“ majálesu se zapojila mnohá města u nás, např. Praha, Brno či Plzeň.

V roce 1965 byl Králem majálesu korunován americký beatník Allen Ginsberg a stal se tak asi nejslavnějším majálesovým králem v historii. O několik dní později byl ze země vyhoštěn a majálesy u nás opět začaly podléhat mnohem přísnější kontrole.

Majálesy jsou dnes často kritizovány za to, že od své původní recesistické a protiestablishmentské podoby přešly spíše v hudební festivaly, které mají k jakýmkoli protestům daleko...

Také v Ostravě mají majálesy svou dlouholetou tradici. Až do letošního roku je obě největší univerzity v Ostravě pořádaly odděleně. Pak se ale rozhodly spojit své síly a vznikl Majáles Ostrava.

autor majálesové grafiky: Martin Kozák

51

S

Tereza Knapková

Zdroje: cs.wikipedia.org, novinky.cz, allenginsberg.org

E

Letošní majáles je za námi. Každý rok jiná maska, jiná atmosféra, jiní lidé. A i když je dnešní pojetí majálesu dost odlišné od toho, které vzniklo v 15. století, tradice zůstává. Takže opět za rok...

J Á L

Všichni dobře víme, jak probíhá majáles a že je v květnu. Ovšem málo kdo přesně ví, odkud tato tradice pramení. V překladu z latiny znamená toto slovo „májové, květové“, a jsou to studentské oslavy máje a samozřejmě krás studentského života. Na našem území je tato tradice je doložena již z 15. století z dob rozmachu univerzit. Někdy je ovšem původ těchto slavností v českých zemích kladen až do prostředí středoškoláků v 18. století. V národnostně vyhrocené druhé polovině 19. století se majáles stal, dle Jiráskovy interpretace, volnomyšlenkářským, antiklerikálním a vlasteneckým svátkem, který si přisvojili i vysokoškolští studenti. Majáles byl charakterizován především průvody různě recesisticky oblečených studentů městem a volbou Krále majálesu.

M A

VELKÁ MAJÁLESOVÁ PŘÍLOHA

Majálesy u nás

J Á L E S

Jak už to na ostravském Majálesu bývá zvykem, měsíc před Majálesem začíná doprovodný program plný jak kulturních, tak sportovních aktivit. Letos jsme zahájili doprovodný program Slavnostním zahájením doprovodného programu Majálesu 2012 3. 4. na Masarykově náměstí. Bylo možné si zasoutěžit o první majálesové lístky, napsat vzkaz nebo nějaké své tajné přání, které jsme ve čtyři hodiny odpoledne společně vyslali na balóncích do nebes...

BEHIND THE DOOR Druhý týden jsme opět pokračovali ve studentském Aklubu, vystoupením jazzové kapely Behind the door. Tito mladí kluci plní elánu naladili Áčko na skvělou jazzovou vlnu. WORKSHOP – PLSTĚNÍ – Tvořivá dílna II. In-life Jako další byl v Áčku workshop plstění. Organizace In-life pořádá zajímavé akce po celý rok, a tak nemohly chybět ani v rámci doprovodného programu. Na tomto workshopu bylo možné nejen naučit se zajíma-

52

vou techniku, ale také odnést si pozoruhodné výrobky. LITERÁRNÍ NOC Jako i v předchozích letech, i letos jsme se rozhodli zorganizovat Literární noc v centru Ostravy. Členové Stavovské unie studentů Ostrava se převlékli za postavy a v originálních kostýmech četli úryvky z knih na téma Hororové příběhy. Nechyběl Freinkenstein, Drákula, Pes Baskervilský, Čachtická paní a další… Literární noc jsme zakončili v Aklubu básnickým cyklem Kdyby slunce křičelo v podání uskupení Bolavá malina. JARNÍ ORIENTBIER 18. 4. odstartoval z Kuřího rynku Jarní Orientbier. Běh po deseti ostravských klubech vyhráli Maro s Verčou a zároveň zdolali rekord. Uběhli tento pivní maraton za 1 hodinu 33 minut. Což je fenomenální!

JAZZOVÉ ODPOLEDNE V AMFITEÁTRU VŠBTUO Protože je v areálu VŠB krásný amfiteátr, napadlo nás tam zorganizovat nějaký jazzový koncert, který by byl slyšet Ostravou. A tak v tom amfiteátru zazářil orchestr Gangsters of swing orchestra. Skvělým

S

CIMBÁLOVÁ MUZIKA FRIŠ Druhou majálesovou akcí bylo posezení u cimbálu s cimbálovou muzikou Friš. Tato cimbálovka nehraje jenom folklorní věci, jako polku a valčík, ale můžete se s nimi zaposlouchat i do filmové a popové hudby.

MAJÁLESOVÝ FOTBÁLKOVÝ TURNAJ Fotbálkový turnaj už byl v Áčku po několikáté. Tentokráte se hrálo o lístky na Majáles. V Aklubu se sešlo osm smíšených a různě poskládaných družstev a ty mezi sebou soutěžily.

E

foto: Kristýna Svidroňová

KONCERT PLAN B Třetí týden majálesového měsíce jsme zakončili koncertem v Planu B cafe. Protože jsme v únoru pořádali University Band Contest, ve kterém se ukázalo poměrně dost dobrých studentských kapel. Rozhodli jsme se zorganizovat takový menší koncert, který lidi naladí na majálesovou vlnu. Na tomto koncertě zahráli dvě kapely, které se již na UBC ukázali, a to Mascotte a The Tapes a potom ještě kapela DOWNBELOW.

doplněním pak bylo taneční vystoupení skupiny Respect Dance Crew Orchestra, který do amfiteátru vnesl trochu streetdance či hip hopu.

L

M A

Majálesový měsíc aneb Doprovoďák

MAJÁLESOVÁ STEPMANIA Ve stejný den jako Orientbier probíhala ve StudentOffu Majálesová Stepmanie, a soutěžilo se i o majálesové lístky. I já sama se učím tančit na taneční podložce DDR, ale to, co tam někteří předváděli za kreace, jsem ještě neviděla. Vypadali jako profíci :-).

J Á

MAJÁLES OSTRAVA 2012

M A

U U

zdroj: majales.osu.cz

53

J Á L E S M A

foto: Šárka Nahodilová

54

Den před majálesem, kdesi v areálu hradu… Skoro rok příprav, zbývá několik hodin do dne M. Areál Slezkoostravského hradu začíná ožívat. Už stojí kostra prvního z pódií, o mnoho metrů dál se dá již tušit druhé. To třetí vznikne až za Lávkou, na Černé louce. Je třeba rozdělit funkce, vzpomenout, na co se zapomnělo a nezapomenout na to, na co se nesmí zapomenout. Vzduch je horký a sem tam je cítit několik kapek bůhvíodkud spadlé vody. Ale pršet nesmí, až ve čtvrtek! Den M, všude možně v Ostravě… Hodiny plynou, začíná první část programu – průvod masek. Poruba a následně i celé centrum města vychutnává záři majálesového průvodu; kapela, mažoretky, herci, studenti, hosté. Majáles proplová celým městem. Přes náměstí, louku, most, až na hrad. Tři stage, které o den dřív pod rukama řemeslníků teprve ožívaly, teď

naplňují svůj krátký život naplno. Zítra už po nich nebude ani památky, ale nyní se z nich line směsice zvuků, které nakonec přilákají několik tisíc lidí. Den M, ve studentském městečku… Větší areál, více podií, více hudebních žánrů. Ale novinek je více, a kdo prochází v majálesový den areálem, všimne si řady stánků stojících do dvou půlkruhů. A pokud se zastaví, zjistí, že se octl ve studentském městečku. AIESEC, ISC, ESC, SUS Ostrava, IFMSA, in-life a celá řada dalších organizací, které působí na OU nebo VŠBTUO tady má stánek a prezentuje svou činnost. Nabízí informace, hry, soutěže, dokonce někdy i ochutnávky jídel či posezení u čaje. Den M, ještě stále v Ostravě… Je večer, skřivánčí typ by řekl v podstatě noc. Areál hradu pomalu utichá. Vše co mělo zaznít, již zaznělo. Ale ne všude. Pět ostravských klubů naopak vibruje v tempu noční majálesové hudby. Kdo vydržel, octl se v Klubové scéně majálesu, která pojede až do rána. O den později, kdesi ve vzpomínkách Únava se mísí s vnitřní spokojeností, vypětí najednou mizí, nedospané noci budou muset ještě chvíli počkat. Mysl by se měla přenést zpět do světa, kde majáles znamená „až za rok“, kde čeká konec semestru a povinnosti. Měla. Místo toho se toulá někde v minulých hodinách, týdnech, měsících, kdy majáles znamenal „teď“. Možná, že to byl den jako každý jiný, ale kolik z nich je majálesových? Agáta Vřeská

55

S

Aneta Vozňáková, hlavní organizátorka Doprovodného programu Majáles Ostrava 2012

O několik měsíců dříve, kdesi v Ostravě… Ta skupinka lidí se rozhodla na začátku školního roku, že vytvoří staro-novou podobu ostravského majálesu. Majálesu, který by v sobě zahrnoval tradici i mnohé změny. A ta největší ze změn se měla stát oficiálním heslem celé akce – spojení. Ostravská a Báňská, dvě univerzity v Ostravě, které se mají do pár let stát jednou, dvě univerzity, které po mnoho let pořádaly své majálesy. Co se stane, když studenti obou spojí své síly, energii, nápady? Kdo ví, ale za zkoušku to stojí… Přípravy na první Majáles Ostrava tedy mohou začít.

E

NOHEJBALOVÝ TURNAJ Nohejbalové turnaje jsou na VŠB tradicí. V rámci doprovodného programu se letos

Je středa, 2. května 2012, slunce se vzhledem k hodině na ostravském ciferníku ještě neodvážilo vyšplhat zpoza hor. V tuto šílenou hodinu ještě každý rozumný člověk spí nebo alespoň sní o tom, že by spal. Ale sny několika lidí se přesto točí kolem úplně jiných věcí. Začíná doposud asi největší studentský svátek v historii Ostravy – Majáles Ostrava 2012.

L

AKUSTICKÉ KYTAROVÉ TRIO V AKLUBU Akustické kytarové trio se v Aklubu ukázalo podruhé na konci května, ale tentokráte si vzali sebou posilu a to zpěvačku Martinu Vyležíkovou, se kterou tvořili skvělé seskupení.

Den jako žádný jiný: Majálesový

J Á

foto: Šárka Nahodilová

MAJÁLESOVÉ MALOVÁNÍ NA CHODNÍKY Závěr doprovodného programu patří tradičně malování na chodníky. A já bych ráda na tomto místě poděkovala naší Nikolce Brtvové za to, že toto letošní malování zorganizovala. Malovalo se křídou po významných místech v Ostravě. Například na Masarykově náměstí, v prostorách před fakultami univerzity a dalších místech. Nejposlednější akce Doprovoďáku zároveň otevírá samotný Majáles – Majálesový průvod masek.

U

M A

turnaj uskutečnil na minigolfu, který je u báňských kolejí. Na turnaji se sešlo pět týmů po třech hráčích a výherce si odnesl samozřejmě lístky na Majáles.

E S

Celý Majálesový program nabízel spoustu možností, jak si užít den naplno. Jednou z takových zábavných a již tradičních akcí tohoto dne se stal slavnostní průvod masek městem.

L E

Průvody masek letos probíhaly hned dva, aby každá univerzita zachovala svou tradici. První průvod vycházel v 9 hodin od kruhového objezdu v Ostravě-Porubě a šel směrem k univerzitě, kde byla vyhlášena královna průvodu z řad pedagogů - paní děkanka Fakulty stavební, prof. Darja Kubečková Skulinová.

J Á

J Á L

Majálesový průvod masek

foto: Kristýna Svidroňová

S

M A

M A

U

Po projití trasy, korunovaci královny Majálesu a vyhlášení nejkrásnější masky, byli všichni autobusy převezeni do centra, kde se před Novou radnicí spojil krátce před polednem s průvodem v centru.

Královnou Majálesu se stala děkanka Fakulty strojní VŠB-TUO paní prof. Darja Kubečková Skulinová

foto: Kristýna Svidroňová

Průvod se na chvíli zastavil na Masarykově náměstí, kde byla připravena doprovodná vystoupení. Nejprve ukázka z představení Padající andělé v podání baletního souboru NDM, a poté exhibice skákacích bot.

foto: Vojtěch Žižka

Majálesovým kočárem se v průvodu projeli také rektor OU prof. Jiří Močkoř, rektor VŠB-TUO prof. Ivo Vondrák a paní náměstkyně města Ostravy Ing. Simona Piperková

Po krátké zastávce na Masarykově náměstí, kde proběhla exhibice skákacích bot a také vystoupení herců z NDM, už průvod zamířil přímo k Černé louce a na hrad, aby otevřel celý areál a slavnostně zahájil Majálesový program.

56

foto: Vojtěch Žižka

foto: Vojtěch Žižka

57

J Á

J Á L

E S

M A E

M A

L S

Před hlavním pódiem proběhl také rej a soutěž masek. Porota vybrala ty nejlepší a ocenila je hodnotnými cenami. Masky měly zaujmout nejen svou originálností, ale také naplněním hlavního tématu průvodu: Spojení aneb OU a VŠB-TUO poprvé spolu.

„VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE“ Vítěznou maskou se stala krabicová vína: Bílá a Červená poezie.

foto: Vojtěch Žižka

58

text: Nikol Dostálová, foto: Vojtěch Žižka

59

Minirozhovor Výběr hudebních hvězd na hlavní stage měla letos pod křídly Gabča Kožušníková. Podle jakého klíče probíhal výběr kapel na hlavní stage - řekla sis v duchu tak třeba ti, ti a ti nebo to byl složitější proces? foto: Kateřina Polínková V prvé řadě jsem si představila atmosféru samotného dne. Jakým směrem by se asi měla hudba ubírat, když je to v podstatě slavnost. Chtěla jsem, aby každý návštěvník našel „něco“ svého. Proto jsem volila multižánrovost. Určila jsem si okruh kapel z každého žánru a poté vybírala. Některé kapely jsem již viděla vystupovat, takže to pro mě byla jasná volba. Ze které kapely jsi měla asi největší radost, že se ti ji podařilo získat na letošní majáles? Jednoznačně N.O.H.A.

S

Kristýna Svidroňová

J Á L E S

Máš nějaký “tajný” plán na příští rok? Nějakého interpreta, kterého bys na ostravský majáles chtěla dostat? Mám! Mám velké plány! Ale neprozradím! Mám se hodně co učit.

E

A skákalo se i po Fast Food Osrchestra. Co jiného lze také dělat při vražedném mixu The Truth Is Out There, kromě stavění wall of death? Bez hopsání s trochou agrese by v tom davu snad nešlo ani přežít. Samozřejmě se mnozí v tu chvíli už nedočkavě těšili na UDG a taky na ně i došlo. Slunce při západu romanticky osvětlovalo levou stranu stage, kotel se pohupoval v rytmu Motýla a každý správný fanoušek si zazpíval alespoň refrén z Hvězdáře. Mnozí ale přiložili více a taky si pořádně zaskákali v rytmu Kurtizány. Pánové rozhodně nepřišli uspávat ovečky. A pak vystoupilo již zmíněné uskupení Noise Of Human Art, po kterém nás do ryze české pohody dostali Chinaski. Světla svítila, v davu byla už hotová tma, plastové kelímky praskaly pod nohama. Očekávaný déšť nepřišel. Ale ten hudební se v mnohých ještě stále vypařuje.

L

HLAVNÍ SCÉNA Velké pódium a spousta místa na pořádnou mačkanici před ním. Jestli vám nevadí se pro ty největší hvězdy dělit s ostatními posluchači o svůj životní prostor, není co řešit. Hudební konzistence byla hutná a to díky ingrediencím z českého pole, okořeněná kosmopolitní kapelou N.O.H.A, která svým otevřeným mixem drum&bassu, world music a energií nabitých groovů rozpálila nejednoho posluchače. Ale vraťme se v čase. Otvírákem na této stage byli výjimeční Charlie Straight. Svým indie popem rozvlnili boky nejen věrných fanynek. Zpěvák si to ke konci hupsnul do kotle a vyváznul kupodivu bez zranění, což o něčem svědčí. Po romantické, ale i přátelské energii na mnohé přišel hlad a tak se otevřel orchestrální fast food, který i těm nejhladovějším uším dodal krmi v podobě reggae, dancehallu, ragga, rocksteady, punku, hip-hopu, popu a breakbeatu.

Jaký je tvůj vztah k hudbě? Ovlivnil tvůj hudební vkus nějak výběr kapel? Já hudbou žiju. Celý život se pohybuju mezi hudebníky, sama hudebníkem jsem. Jestli mě můj vkus ovlivnil? Určitě ano, ale ne natolik, abych si z Majálesu udělala soukromou párty;).

foto: Jakub Zatloukal

DRUHÁ SCÉNA O hutnosti programu na odvrácené straně měsíce také nelze pochybovat. Stovky metrů od hlavní stage, za lesy, křovím, desítkami stánků, Studentským městečkem, a za davy diváků, stálo druhé hudební útočiště. Milovníci vegetu na trávě si taky přišli na své, ale co hudební fajnšmekři? I o ty bylo postaráno. Začátek v duchu chansonu plného vášně, jaká je jen akordům akordeonu vlastní. Struny kontrabasu v pohybu a úsměv na rtech zpěvačky – Voila. Kdo zůstal sedět, ten se pak při vystoupení Alfa Gospel Praises postavil, i když, pěvecký sbor ne každého postaví ze židle. Jistě ale takoví jsou a přesně tihle když AGP zpívali, byli poblíž. Pak ale přišel čas na pořádný Punk´n´roll v podání Retro Jokers. Ti se už jen tak usedět nedali. Radost, energie a zvuky kláves prodírající se skrze kytarové riffy na nohy bezpečně zabírají. V kytarových světech pak druhá

stage ustrnula. Hardrocková kapela Zylwar udržela kolem sebe spoustu energie, ale také občas uklidnila. Kdo ví, možná někoho ruskými texty i překvapila. Fanoušci více než divocí, občas i třesoucí se ploty před stage, Marka zpívající, dav mnohonásobně více řvoucí do rytmů vycházejících z d´n´b. Pot a energie k překonání se a slunce. Tak nějak to vypadalo, když hráli Skyline. Křižovatkou rocku jsme pak prošli za řízných akordů Rattle Bucket. A když už byla tma téměř jistá a přišel čas na poslední vystupující, modročervené osvětlení zahalilo electro uskupení Job Karma. Zajímavá projekce a ještě hlubší ponor za Franzem Kafkou uvězněném v břiše stoleté pračky. Ambient, industriál a jakási psychedelie, když prochází večer tělem. Člověku se chce spát, tančit a přemýšlet, nejlépe vše najednou. A když už je vše u konce, chce, aby to bylo nekonečné. Kristýna Svidroňová

60

J Á

M A

Na scéně

M A

U

61

Je naopak nějaký interpret, který ti zatím „uniká“? Myslím, že budu mluvit za celou Stavovskou unii, když řeknu Jarka Nohavicu. Ale ten je zřejmě nepolapitelný. :) Co je na spolupráci s kapelami obvykle nejtěžší? Asi ten začátek. Kdy se domlouvají podmínky vystoupení ve smlouvách. Taky pokud si myslím, že je vystoupení předražené, tak kapelu neberu. Je mnoho kapel, které sice nemají tak významné jméno, ale předvedou koncert na skvělé úrovni, a pak se lidi ptají „ty jo, co to bylo za kapelu, fakt super“. Člověk nesmí soudit jen podle jména.

foto: Kateřina Polínková

62

Kristýna Svidroňová

Minirozhovor Třetí, elektronická stage na Černé louce měla svá mnohá specifika, především co do výběru hudby. Jak sestavování line-upu na této scéně probíhalo, nám řekl její patron František Vrána alias DJ Fly. Jak nebo podle čeho vznikal výběr obsazení druhého pódia letošního majálesu? Elektro stage byla letos novinkou - pro koho byla určena? Elektronická stage byla jasnou nutností. V posledních letech jsme společně s mým kamarádem Honzou Táborským (z naší domovské DFC crew) organizovali elektronickou scénu na majálesech VŠB-TUO Ostrava. Díky celkovým změnám na VŠB jsme začali hledat nového a silného partnera, sekterým bychom mohli pokračovat v našem konceptu. Toho jsme plně našli v SUS OU, kde jsme v průběhu minulého roku začali s přípravami na elektronické scéně v rámci prvního spojeného majálesu OU a VŠB. Náš záměr byl vždy jasný. Dát ostravskému publiku alternativu ke dvěma scénám na ostravském hradě. Ostrava by se dala nazvat mekkou drumnandbassu a elektronické hudby. Mezi našimi návštěvníky jsme tak mohli vidět směsicí lidí od 15 do 45 let. Věříme, že každý si tento rok našel své. Mohli jste slyšet vše od minimalu, přes dubstep, glitch, elektro, breakbeat, funky, hip hop, raggajungle, drummandbass a další kombinace těchto stylů.

foto: Šárka Nahodilová

63

S E J Á L M A

S

Ty v sestavování line-upu ostravského majálesu nejsi vůbec začátečník. Na kolika majálesech už ses takto podílela? Jako první do mě v roce 2008 vložil důvěru Ondra Haška (bývalý prezident SUS) a nechal mě sestavit line-up druhé scény. Od roku 2009 do roku 2011 jsem sestavovala line-up první i druhé scény.

E

Jak nebo podle čeho vznikal výběr foto: Kateřina Polínková obsazení druhého pódia letošního majálesu? Druhá scéna je pro mě vždycky výzvou. Prostřednictvím této scény totiž mohu každý rok studentům ukázat nějaký nový styl, něco neotřelého. Minulé roky zazněla např. cimbálová hudba, židovská hudba, jazz. Mou hlavní pomůckou při výběru kapel je hudební portál Bandzone. Také vybírám z kapel, které se celý rok přihlašují prostřednictvím emailu. V minulých letech jsem vybírala i kapely, které jsem viděla hrát v klubech či na festivalech.

tři slunce začalo pražit jako kdesi v Africe a mohli jste si skutečně připadat jako mezi zvířátky, a to s ostravskou kapelou Safari. Rozhodně nešlo vychladnout ani při dýdžejování mistra ztracených subjektů Subject Lost, a tak bylo nutné dodržovat pitný režim. Funky, Breaky a opičky s Petitem, po kterých přišel house a breakbeat s KMÍNem aka KMO3 z Helaxu, po kterém všichni uletěli na FLY.COM s křídly house, elektra a breaků. A když už Večerníček dávno skončil a všechny děti spaly, DRYROT na nás vytáhl mix snad všeho, co jsme se už slyšeli. A dokonce došlo i na progresivní breakbeat v podání X-Morpha. Tma už pozvolna začerňovala Černou louku, když přišla elektronická tečka na závěr L-Plus.Věřte, nebo ne, ten trávník co rostl poblíž stage, už dlouho nedostal tak zabrat. A jestli roste, tak slyší „dýenbíčka“ ještě dnes.

J Á L

Druhá scéna patřila hudebním alternativám, chanson, sborový zpěv, rock i elektro. Letošní podobu hudebního menu připravila minulými ročníky ostřílená Radka Janíčková.

TŘETÍ SCÉNA A jak se říká, do třetice všeho dobrého. Neměli jste náladu ani na vymazlený punkrock, či popík, nebo jste snad dokonce pohrdli Údégéčkáma? Na Černé louce jste mohli rozkvést v plné elektronické kráse. Hudbou vás ládovali nejrůznější DJ´s a nedali vám pokoj až dokonce. Na netradičním travnatém parketu to občas někdo pořádně roztančil a nebylo divu. Pro ty, co mají rytmus v srdci a smysl pro elektroniku, není pořádné D´n´B žádné pouhé „tuc tuc“, jak to mají s oblibou charakterizovat ti, kteří taneční hudbě zrovna nepropadli. Elekto stejdž jela už od dvanácti. Bránu do světa syntetiky otevřel FLAME (Intergalactiq). Se správně otevřenými hudebními obzory a s láskou k drum and bassu se přidal Eklektik Fluidum (Basstillbeat). Se svou troškou do D´N´B, break mlýnečku doběhli Garnie-C (Goodvibrations) a Martin Dee b2b Radan Just. Asi ve

M A

Minirozhovor

foto: Kateřina Polínková

65

E S J Á L M A

S

64

Juraj Mareček

E

foto: Jan Táborský

býka, lezeckú stenu v podobe fľasky od Coca-Coly, ale taktiež ste si tu mohli zahrať stolný futbal na dvoch futbálkoch. O hudobnú kulisu sa v poobedných hodinách staral DJ Mardzo z Rádio Kolej. S pribúdajúcimi hodinami sa chill-out vyvinul v party rovných beatov, kde si návštevníci mohli vypočuť viacero hudobných žánrov, ako napríklad techno, techhouse, minimal, alebo progressve trance. Tieto štýly nám prišli odprezentovať DJ Kube a DJ nika zo Sound of Šternberk, ďalej DJ Bobtape za Rádio Kolej a celú párty ukončil so svojím setom DJ Nixxon, ktorý prišiel do našj Chill-out.

L

Koho bys rád viděl (za mix pultem) na příštím ročníku majálesu? Jmen by bylo hodně, vše je jen otázka financí. Našim snem a cílem by byl třeba Krufty Kuts, DJ Krush nebo Freestylers.

Rádio Kolej, v spolupráci so Stavovskou unii studentů Ostrava a Sound of Šternberk, si dovolilo pripraviť Chill-out zónu, ktorá mala spríjemniť návštevníkom majálesu ich pobyt na tomto festivale. V oddychovej zóne Rádia Kolej ste mohlu nájsť príjemné posedenie, dobrú muziku a hlavne dobrú náladu. Ako to už býva, tak k dobrému chill-outu okrem dobrej muziky patrí aj skvelá zábava, o kotrú sa postrali napríklad chlapci z Redbullu s ich ultimate slackline contestom – slackline je balancovanie, chodenie a skákanie na popruhu upevnenom medzi dvoma bodmi, napríklad strommi. Ďalej ste si tu mohli vyskúšať elektrického

J Á

Co nebo kdo byl největším lákadlem? Večer naprosto nezklamal L-plus (slovenský dnb producent a dj), který i nám, starším ročníkům, připomněl léta, kdy jsme trávili každý víkend v klubech na parties. Jeho set byl naprosto perfektně postavený a ve spojení s MC Tweety Twistou a Sqarem udělali pořádnou show.

Chill-out zóna Rádia Kolej aneb Čtvrtá ministage

M A

Jak byli vybírání interpreti, v případě této stage především DJové? Tento rok zejména z hlediska nákladů. Musím dodatečně poděkovat všem, co přišli zahrát jen za pivo a vděčné publikum a vzdali se svého honoráře. Letošní rok byl testovacím a chtěli jsme se zejména utvrdit v tom, že i při placeném majálesu se najde dostatečné publikum, které dokáže udělat pro naše dj´s pořádný kotel. Dj´s jsou každý rok vybírání tak, aby se v celodenním programu objevilo co nejvíce hudebních stylů. Tento rok jsme vsadili jen na české a slovenské dj´s a producenty.

J Á L E S

Česká popová stár, skupina Chinaski, byla jednou z největších hvězd letošního ostravského majálesu. Není se co divit, jejich texty známe snad všichni a nejeden hit si nás dokázal podmanit. I ty na majálesu zazněly. Jak se jim na ostravském majálesu líbilo a co skupina plánuje v nejbližší době, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. A Michal Malátný zavzpomínal i na svá studentská léta...

„Za rok touto dobou bychom chtěli vydat novou desku.“

Dá se vůbec najít nějaký rozdíl mezi letními open-air festivaly a právě majálesy a studentskými akcemi? Tak tady jsou v podstatě jenom studenti. A taky na těch fesťácích se stává, že lidi jsou tam už třetí den, a už prostě nemůžou. Kdežto tady jsou všichni čerství… V loňském roce měla kapela hodně plodný rok, co se dá očekávat od letošního roku? Tak pojedeme hodně festivalů, na Slovensko, na podzim zase kluby, ale bude to oproti foto: Jakub Zatloukal

66

„Školu jsem proflákal a teď mě to zpětně mrzí.“

S

Kolikátý je to koncert v této letní sezoně? Druhý. Minulý týden to byl Třinec a teď Ostrava.

Jak těžké bylo nastartovat se do této sezóny po té tříměsíční uklidňující pauze? Tak ona to nebyla úplně pauza, protože kapela pořád něco dělá. Ale nebylo to těžké se nastartovat – jak jsem řek, byli jsme nadržení na hraní. Na podzim jsme hráli hodně, tak toho člověk má plné zuby... A pak sedíte měsíc doma a začne se vám stýskat. V Třinci to bylo hodně dobrý, ale tady to bylo mnohem lepší, musím říct. Kdyby takhle proběhla celá sezóna, tak jsem nadšený.

E

Co říkáte na Majáles Ostrava 2012? Jsme nadšení. Začala sezóna, a my jsme měli volno tak dva tři měsíce a už se nám začínalo stýskat, tak jsme byli takoví nadržení… A bylo to lepší, než jsem čekal, fakt seper. A hrálo se nám dobře – když jsem slyšel N.O.H.U., tak jsem si říkal „týjo, po týhle kapele tam jít...?“ Ale lidi byli parádní, užili jsme si to.

L

M A

Chinaski

J Á

jsou dlouhé boje a hádky o to, co na té desce bude, ale... Já jsem zpěvák, takže mám o trošičku větší slovo, protože o tom musím být přesvědčený. Ve chvíli, kdy o tom nebudu přesvědčený, tak to nezazpívám tak, aby tomu lidi uvěřili. A taky je důležité počítat tu desku jako celek, aby držela dohromady. Můžete mít pět krásných pomalých písniček, jedna lepší než druhá, ale na té desce můžou být tři, nebo dvě, nemůžou tam být všechny.

ROZHOVORY

M A

U U

foto: Jakub Zatloukal

loňsku, dá se říct, volnější rok. A ten čas mezi koncerty strávíme přípravou nějaké nové desky. V tuto chvíli máme dvanáct nových písniček, myslím si, že tři už jsou dobré, že by mohly být na desce, takže ještě potřebujeme deset:D. A těším se na to. Ono je hezké ležet doma na gauči a číst si knihy, ale pak přijdete mezi lidi a ti vás nakopnou, a to je vůbec to nejlepší. Takže se těším na hraní, ale taky je třeba něco nového zažít, mít nové zážitky, mít o čem zpívat, a za rok touto dobou bychom chtěli vydat novou desku.

„Ze

školy jsem utíkal zkušebny ke kapele.“

do

O vás se ví, že se na skládání podílíte ve skupině všichni, bude i letos nějaký boj o to, kdo se na desku prosadí? Tak samozřejmě:-D. Ten je vždycky. Protože každý v kapele je schopen napsat písničku, každý to dělá a má k ní ten otcovský vztah a myslí si, že je nejlepší. Takže potom

Majáles je studentskou akcí, jak vy vzpomínáte na svá studentská léta? Už v té době jste byl v kapele, takže... Tak já jsem dokončil školu před dvaceti lety, a když na to dneska vzpomenu, asi mě mrzí, že jsem to proflákal. Ta škola vám dá možnost věnovat všechen ten čas jedinému oboru, společně s lidmi, kteří v tom oboru něco znamenají a snaží se v něm něco dokázat. A já jsem to proflákal a teď mě to zpětně mrzí, protože jsem studoval herectví na DAMU a tam byla spousta užitečných předmětů – třeba zpěv, na který jsem nechodil nebo kytara, na kterou jsem nechodil... Já jsem hrál divadlo a zároveň měl kapelu, a my jsme s tou kapelou zkoušeli ve sklepě DAMU, takže jsem z té školy utíkal dolů do zkušebny ke kapele. A jestliže chcete v tom divadle něco dokázat, tak mu musíte obětovat život. Viděl jsem, že ti opravdu dobří herci tomu dávají všechno a já jsem nebyl schopný a ani ochotný tomu dát všechno, protože jsem chtěl vždycky být v kapele a dělat další věci. Co byste vzkázal studentům? No, když řeknu, nefkákejte se, tak budu znít jako starý zaprděný dědek. Takže vám vzkazuji: využijte to! Ale nebudu mentorovat - neučte se, život vás naučí. Iva Šedlbauerová

67

68

A koncert jako takový hodnotíte jak? Albert (zpěv, kytara): Hrálo se nám dobře. Chvíli jsme měli pocit, že lidi byli spící, ale nakonec se samozřejmě vzmužili a překonali naše i jejich očekávání a bylo to dobré. Honza (basa): Tady to publikum v Ostravě celkově je takové uzavřené. Možná koncert prožívají více sami uvnitř. Chtěl bych fanouškům říct, ať se nebojí. Ať si zaskáčou, zatancujou na naše písničky. Pavel (bicí): Nechci říkat, že jsou lidi pod

Zpěvák se během vystoupení zmiňoval, že budete na Coloursech. Na koho z vystupujících se těšíte? Pavel (bicí): Já se třeba těším na tu industriální zónu, která tam bude a samozřejmě na kapely. My na Coloursech budeme celé tři dny. Snažíme se hledat ubytování, obvolat hotely, všude je plno. A kdyby to nevyšlo, tak se vrátíme do těch mlaďošskejch let, kdy byl punk, takže budeme spát někde v příkopu, nebo… Albert (zpěv, kytara): Nejvíc se těším na Rufuse Wainwrighta, The Flaming lips, Animal Collective, Björk, Bobbyho McFerrina. Ale úplně nejvíc se těším na to, až pokecám v bekstejdži s Waynem Coynem. A momentálně poslouchám novou desku

od Rufuse a chtěl bych doporučit všem čtenářům písničku Barbara. Jste spokojeni s organizací Majálesu? Albert (zpěv, kytara): My jsme spokojeni. Zvuková technika je strašně profi. Pavel (bicí): A i když jsme hráli tak brzo, lidi na nás přišli. Albert (zpěv, kytara): Jo no, což myslím svědčí o tom, že máme fanoušky. Takové věrné, kterým to prostě nevadí a my jim za to děkujeme a zdravíme. Text a foto: Kristýna Svidroňová

69

S

Jak se vám dneska hrálo? Honza (basa): Bylo to docela drama, protože jsme jeli s Michalem na poslední chvíli z Prahy. Michal totiž ještě dneska tiskl bakalářskou práci a odevzdával ji. Vyjeli jsme v 9:30 a mysleli jsme, že koncert nestihneme, ale zvládli jsme to. Pavel (bicí): Důkazem je Honzovo přední sklo na autě, totálně špinavé od komárů.

Honza (basa): Jsem vrah hmyzu. A neměl jsem vodu do ostřikovačů. Takže jsem zastavoval. Velké drama.

E

Zajímavostí tohoto rozhovoru je, že jsem u něj za redakci nebyla sama. Markéta Němcová vyhrála naši soutěž, napsala báseň o majálesové kapele, na kterou se nejvíc těší. Za odměnu pak mohla strávit s kluky nějaký ten čas. A teď k rozhovoru.

E S J Á L

L

Být kapelou, která všechno rozjíždí, nebývá mnohdy lehké. Málokdo má ještě tak popito, aby se roztančil a neřešil, že není sám ve sprše, ale v pořádném kotli. Někteří ještě hledají (sami sebe) tu hlavní stejdž, nebo čekají žíznivě u stánku na půllitr. Poloprázdné předstejdží se pomalu a později s větší rychlostí naplňuje. Zkoušky zvuku se natahují úměrně k celkové délce strun všech kytar, na které kapela bude hrát. V přepočtu je to asi na každý metr o 55 sekund. Nervy stoupají. Už to totiž místy zní, jako by začali hrát, ale pak najednou z ničeho nic se do mikrofonu ozve: „Neslyším basu…“ Charlie Straight to ale zvládli s přehledem.

pódiem studení. Protože vím sám, když jdu na koncert první kapely na festivalu, že jsem takový rozpačitý, přesně nevím, co mám čekat. Ne vždycky se lidi v České republice úplně uvolní. Když jsi někde za hranicemi, lidi kašlou na to, jaká je to kapela a paří. Honza (basa): To není pravda. Když jsi od ČR směrem na východ, tak je to takové jakoby vřelejší a když je to směrem na západ, tak je to stejné, nebo studenější.

J Á

M A

Charlie Straight

M A

U

UG: Jak se vám tady vůbec hrálo? H: Skvěle. Výborná atmosféra, nečekal jsem, že tady bude tolik lidí, hlavně jsem nečekal, že jich tolik na nás přijde, protože vzhledem k tomu, jaká je tady cílová skupina diváků, tak jsme měli pocit, že budeme jak pěst na oko. UG: Jsme si právě před chvílí říkali, že jste pravděpodobně první kapela na ostravském Majálesu, která udělala wall of death... H: (smích) No tak to je super zpráva, aspoň nějaké prvenství. Každopádně mě mile překvapilo, že lidé spolupracovali, wall

foto: Renáta Valešová

of death, jak už jsi zmínil, jsem nečekal, šlo vidět, že hodně lidí nevědělo, o co jde, tak spíš šli s davem, takže díky Ostravákům, že se toho zmocnili jak se sluší a patří. Zvířili jsme prach, lidi dělali bordel, doufám, že bude aspoň nějaké naražené žebro.

UG: Jak často zkoušíte? H: Když se daří, dvakrát týdně, když se nedaří, tak jednou za čtrnáct dní, no. M: Nedá se říct, že se nedaří, protože jednou za čtrnáct dní, to je jenom, když máme

UG: Myslím že jo, vypadalo to na to:). Takže jak jste vlastně vznikli? Jak vznikl ten nápad? Jste složeni ze dvou kapel, jak k tomu došlo? H: No, jsme prostě nějak zjistili, že chceme hrát spolu. M: My se totiž strašně milujem. UG: Jasně, jde to vidět. H: Jsme všichni homosexuálové, tajní, samozřejmě, nepřiznaní. Takže jsme se začali scházet dvakrát týdně na zkušebně, abychom se mohli líbat a osahávat. Takhle to nějak je.

foto: Renáta Valešová

70

UG: No a co nějaké vlivy, co máte rádi? Shodnete se na nějakých jménech, nebo fakt posloucháte každý něco jiného? M: Enter Shikari :D

foto: Renáta Valešová

71

S

UG: Jana říkala, že už jste vydali nějaké Epko, žejo. Co jste teda všechno vydali a co chystáte do budoucna? H: Udělali jsme EPčko, čtyři skladby, vyšlo na podzim a teď zrovna chystáme remixovou verzi, která půjde ven. To EPčko je vlastně zdarma ke stáhnutí na našich stránkách, ta

E S J Á L

remixová verze bude taky. A pak festivaly a na podzim zase asi něco nového nahrajem.

E

UG: Tak dáme nějakou úvodní otázku, nějak se představte, kdo hraje na co a jak dlouho, kdo jste, odkud přicházíte a kam míříte? H: Já jsem Hanzi a zpívám a mačkám play na syntetizátoru. M: Já jsem Marek, hraju na bicí a v kapele je ještě Kraťas, ten hraje basu, Indián, ten končí a teďka Skrillex, čerstvý, a ten hraje na kytaru.

L

UG: Můžeš jmenovat nějaké konkrétní kapely? H: No mě teďka třeba hodně baví ten náš kytarista, Skrillex:) Ale jinak třeba hodně poslouchám i starší věci, třeba Horse the Band, je toho hodně, nemám to nějak omezené, hodně teď sjíždím dubstep. M: A zbytek kapely poslouchá to, co poslouchá on. H: Já jsem takový diktátor. M: On nám nedává moc prostoru k vlastní iniciativě, takže... :) H: Já mám vždycky slovo na té první týdenní zkoušce, kde se hraje a oni ho pak mají na té druhé, kde se jenom líbáme. Tam dostávají prostor.

Vyzpovídali jsme pro vás electro/hc (na FB o sobě tvrdí, že hrají dubstep/metalcore, tak se v tom pak vyznej) spokoše The Truth Is Out There, kteří se letos rozhodně postarali o jeden z vrcholů ostravského Majálesu. Vystoupení to bylo veselé, doprovázené zvuky praskajících žeber a tak, však se dočtete. Rozhovoru se za TTIOT účastnili Marek (M) s Hanzim (M), za Undg.(UG) se ptal Matěj, přítomná byla také Jana (J), která celý rozhovor zprostředkovala.

J Á

M A

H: No spousta různých vlivů... Já hodně poslouchám electro.

The Truth Is Out There

M A

U

E S

Zylwar

J Á L M A UG: No a jak vlastně probíhají ty zkoušky? Kdo co skládá, kdo píše texty, je tam jeden člověk, který to táhne, nebo to vytváříte všechno společně? H: Protože tam máme tu elektronickou část důležitou, tak něco připravím doma, co se týče elektroniky. A potom na zkoušce do toho nějak pasujeme kytary, říkáme každý, jaký na to máme názor a texty si potom píšu sám. M: No on je strašně skromný, většinou je to tak, že přijde s pomalu hotovou věcí, já si tam trochu jinak někdy udělám bicí, když nejsem schopný zahrát to co on vymyslí a ve výsledku na tom nějaký podíl máme, ale jako hlava kapely je tady ten gej. H: No to je pravda. J: Takže skládáš třeba i kytarové věci?

72

H: Já bych si zas tak nemyslel, my už jsme dali i na zkoušce do kupy pár věcí, kytarista už taky nosí nějaké riffy. Ale jde o to, že my jsme prakticky vždycky hráli s kytaristou a s basákem v jinačí kapele, tam to byla úplně jiná muzika a najednou přišel Hanzi s něčím, co jsme do té doby vůbec neznali. Takže jsme se zatím spíš jenom vezli, ale teďka už se snad začínáme pomalu chytat toho žánru. UG: Tak jo. A co třeba rádi pijete? H+M: Absinth! H: Máme tam dva litry no. To máme většinou na smlouvu, že chceme ten absinth, protože z toho se nejvíce ožereš.

Můžu se zeptat, co je to to ukulele? Ukulele tady dneska bohužel nemám, ale občas ho používám. Je to nástroj, jak bych to řekl, taková malá kytara o čtyřech strunách. Vystupujete často na akcích typu majáles nebo hrajete spíše v alternativních klubech? Spíše kluby, ale občas i nějaké festivaly a podobné akce. Takže kdyby vás někdo pozval do některého menšího ostravského klu-

zdroj: bandzone.cz

Ještě by mě tak zajímalo, kde normálně jako kapela zkoušíte? V Brně v pronajaté zkušebně. Je to tam fajn. A na závěr mám otázku týkající se vaší hudby a vašich textů - mají nějaké skryté poselství? Tak určitě jsou takové ze života, a jestli mají nějaké poselství, ať posoudí posluchači. Veronika Balcárková

A pokud jste o vystoupení těchto sympatických chlapců přišli, stále to můžete napravit někde jinde. Mrkněte třeba na jejich bandzone (bandzone.cz/thetruthisoutthere) nebo na facebook a najděte si je. Nebo si najdou oni vás. Matěj Antoš

foto: Veronika Balcárková

73

S

UG: A tu zkušebnu máte někde ve Studénce? H: No máme takovou zašívárnu, v takové p*deli světa. M: Pustějov.

H: Víceméně. Já jim to naklikám na počítači a pošlu na maila. Oni mi pak píšou: ty zm*de, pi**, cos to zas vymyslel, ty zm*de, kdo se to má učit?

E

hodně koncertů. Což my teď naštěstí máme docela dost. Takže vlastně zkoušíme na podiu před lidma.

Jak se vám líbí letošní ostravský majáles? Jste rádi, že tady hrajete? Super, moc se nám tu líbí. Všechno je rozkvetlé a zelené a jsme moc rádi, že tu hrajeme.

L

zdroj: bandzone.cz

bu, tak byste pozvání přijali? Tak bychom rádi přijeli, určitě ano.

Ahoj kluci! Dívala jsem se na vaše stránky a zajímalo by mě, kdo všechno s vámi tedy hraje? Tak hrajeme čtyři, Wobrecz na kytaru, Kryštof na bicí, Kubba na baskytaru a já, Pavlos zpívám a hraju na akustické nástroje a ukulele.

J Á

Kapela, na níž je zajímavé nejen to, že mísí české texty s ruskými, mě na Bandzone oslovila natolik, že jsem se rozhodla udělat s ní rozhovor. A neprohloupila jsem. Naživo byla totiž ještě daleko lepší. Melancholický posthardrock mě z vyhřátého trávníku na nohy postavil ihned a ruce se pak samy začaly pohybovat v rytmu jejich songů…

M A

U

E S

M A

U

UDG

S

J Á L

E

Co si myslíte o Majálesu v Ostravě, který není komerční, a stále ho pořádají

L

Co Vás přes léto čeká, na co byste pozvali fanoušky? Jugy: Pozvali bychom je na všechny naše koncerty, které najdou na našich stránkách. Jsou to Majálesy, kterých budeme hrát ještě několik a pak plynule přejdeme do festivalů, kterých bude taky hrozně moc. Například České hrady a Moravské hrady a spousty dalších.

studenti pro studenty? Jugy: Já k tomu mám co říct, protože mě moc zaujalo a překvapilo, že to perfektně funguje. Tady vidím slečnu s vysílačkou a všechno tady to klape. Říkám si, že to ti studenti musí dělat po několikáté, že v produkci působí přesvědčivě a profesionálně. To mě zaujalo a je to super. Pavel: Mě to nepřekvapuje, já to beru tak, že studenti studentům a mě to těší!

J Á

Jak se Vám hrálo na Majálesu Ostrava 2012? Jugy: Hrálo se nám krásně, bylo báječné publikum, všechno bylo skvělé. Máte to tady hezké - prostředí i lidi, báječná muzika a super aparát.

M A

Rozhovor s bubeníkem Tomášem Staňkem (Jugy) a Pavlem Vrzákem.

Pavle, Ty jsi s Ostravou spjatý studentským životem, pověz nám o tom něco. Pavel: Já jsem tady s vámi studoval dva roky. A chtěl bych vzkázat pánům profesorům: už nejsem psycho a už se sem asi nevrátím. Umělecký život mi zachutnal a omlouvám se, ale k těm státnicím už asi

foto: Jakub Zatloukal

nepřijdu. Jugy: Jim to asi nevadí. Pavel: Obhájil jsem diplomovou práci za jedna a myslím si, že jsem podal vynikající výkon a o to víc je právě překvapila moje reakce. Protože obhajoba a státnice byly v jeden den a já jsem tam řekl: „Zvedám bílou vlajku, abych příště mohl přijít s čistým štítem“. A když jsem to říkal na studijním oddělení paní Slámové (vynikající ženskázdravím), tak mi řekla: „Pane Vrzák, vy jste asi blázen“. A jak vzpomínáš na roky v Ostravě? Pavel: Hezké! Pro mě to je takové divně zvláštně hezké město, protože ty chvíle, které jsem tady zažil, byly intenzivní, ale nebylo jich tolik. Oblíbené místo v Ostravě? Pavel: Nádraží Svinov. Jugy: Oblíbené bylo vždy, když jel domů:). foto: Jakub Zatloukal

74

Před pěti lety jste zahajovali Majáles

VŠB–TUO v dopoledních hodinách a dneska jste mezi vrcholnými třemi kapelami večera, co na to říkáte? Jugy: My jsme hrozně moc rádi, to je jasné. My jsme rádi, že ty lidi to pořád baví a pořád chodí na naše koncerty. Snažíme se je nezklamat, takže připravujeme novou desku, která bude trošku jiná, než dosavadní tvorba a doufáme, že i tak bude lidi bavit a taky, že nás to posune zase kousek dál. V plánu je na letošní září. Co byste vzkázali studentům v Ostravě? Jugy: Ať poslouchají naši kapelu a chodí na koncerty. A ať chodí na koncerty obecně, protože je to super. Festivaly a koncerty mají jedinečnou atmosféru a ať se chodí bavit a nesedí doma. Pavel: Já bych jim vzkázal, ať se učí, nebo dopadnou jako já! Iva Šedlbauerová

75

je tady výborná pozitivní nálada. Nikdo se nerve. Samozřejmě se tady pije, ale lidi jsou naladění do pohody a taky to umocňuje počasí. Máme skoro úplněk, je krásně teplo, kolem dvaceti stupňů – ideální počasí. Lepší to opravdu být nemohlo. Takový květen opravdu nepamatuju.

Nechceme dělat žádnou komerční hudbu, i když se to občas stane – třeba s Tu Café. Tím, že jste hodně mezinárodní a každý tak trochu odjinud, je pro tebe snadné se scházet a spolupracovat s ostatními členy?

N.O.H.A. (Noise Of Human Art) je kosmopolitní kapela, která se na hudební scéně pohybuje už od roku 1995. Její zakladatel Philip Noha se spojil s výjimečným MC Chevym z New Yorku. Oba provázejí projekt po celou dobu jeho existence. Kapela je specifická stylově otevřeným mixem drum&bassu, world music a energií nabitých groovů. Hity jako Balkan Hot Step, Pijama, Dive in your life, Base From Above a hlavně Tu Café ji vynesly na ta největší evropská festivalová pódia, mezi něž patří i účast na Colours of Ostrava. N.O.H.A. svou sympatií pro tradiční hudbu a multikulturnost rozbíjí hranice mezi různými hudebními směry i světovými kontinenty. Přirozeným způsobem tak spojuje dynamický nadupaný groove s živou, veselou a hravou performancí.

foto: Kateřina Polínková

76

S

Jaké je majálesové publikum? Liší se v něčem od publika, jak ho znáš ze svých koncertů? Už jsme na majálesech hráli víckrát. Třeba v Maďarsku majáles nebyl zdaleka tak kvalitní jako tady – byl špatně zorganizovaný. Tady je to úplně v pohodě. Všichni jsou vstřícní a publikum je skvělé. Ostravský majáles je výborně organizovaný. Navíc

V naší kapele se mluví anglicky. Ovšem hlavním jazykem je hudba. Když jeden z nás něco na pódiu zahraje, druhý se toho hned chytne...

E

Kdo je to Philip Noha? To je moje přezdívka. Jsem synem zakladatele Járy Cimrmana, který se nedal na divadelnictví, ale na hudbu. Dal jsem dohromady kapelu, která je ze všech koutů světa.

L

J Á L E S

Smršť, která ze sebe vydává nakažlivou pozitivní energii. Takto by se dala charakterizovat skupina N.O.H.A., která se nechala unést atmosférou majálesu. Taky vám ještě v uších zní její taneční melodie? S kapelou N.O.H.A., teď pravděpodobně v nejlepším složení své historie, jsem se setkala po jejím vystoupení. Philip Noha, její bandleader, měl ostravským studentům hodně co říci.

Máte teď docela nabito. V jednom týdnu hrajete v Olomouci a ve Zlíně, jaká nálada a energie při koncertech vaši kapelu provází? Hodně kreativní. Protože zkoušíme nové songy. Na pódiu jsem se moc neslyšel, ten nový track jsem úplně zvoral. Hrozně mě to mrzí, ale to se stává. Předsevzali jsme si, že na každé vystoupení přidáme jeden, dva nové tracky. To vyvrcholí v Lucerna music baru 8. listopadu, kdy zveřejníme nové album. Na to se teď připravujeme všichni.

J Á

M A

N.O.H.A.

M A

U

foto: Jakub Zatloukal

Je to težké – máme zpěvačku z Brazílie, která musí dolítávat do Prahy na zkoušku nebo na natáčení. Nebo MC, který žije v Německu, musí taky pořád cestovat. Ale jsem přesvědčen o tom, že se to vyplatí. Jsme multikulturní kapela a nějak to prostě musíme zorganizovat. Noise Of Human Art spojuje muzikanty z celého světa, v čem je podle tebe ta národnostní různorodost přínosná? Hudba je jazykem národů, napadá mě...

77

Jaké poselství či vzkaz bys věnoval ostravským studentům? Přál bych si, aby byli otevření vůči hudbě. Ať už africké, židovské, hudbě celého světa. Hudba je totiž o emocích. Ty lidi ovlivňují. I při studiu – když máte nějaké zkoušky a nejde vám se učit, hudba, která má energii, vám pomůže. Může vás neuvěřitelně nabudit.

E S J Á L M A

S

rozhodli jednu takovou nehrát, protože na zkoušce pohořela.

E

Když je na cestě nová píseň, nový track, co rozhoduje, jestli ho budete hrát? Rozhoduje o tom zkouška. Po ní se rozhodneme, jestli má smysl hrát to naživo, nebo ne, nebo to opravíme. Dneska jsme se

foto: Šárka Nahodilová

L

Camila přináší svoje vlivy z Brazílie, Chevy, není typický hip-hoper, je to MC z New Yorku, což je cítit. Jsme složení tak, aby to do sebe zapadalo a doplňovalo se. I když to vždycky není lehké, má to smysl.

Členové N.O.H.A.: MC Chevy (New York, USA), spoluzakladatel projektu, „duše“ kapely, textař, nedílná složka projektu, kterému propůjčuje své nezaměnitelné charisma, hlas, životní sílu a energii Camila de Oliveira (São Paolo, BRA), zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka, „hlas“kapely, nová tvář projektu, která často cestuje a nasává inspiraci kultur celého světa. Tu předává lidem prostřednictvím N.O.H.A., a to jak naživo, tak i skrz svou tvorbu ve studiu Philip Noha (Praha, ČR), zakladatel projektu, „hlava“ kapely, skladatel, producent a saxofonista, který udává po celou dobu směr této skupiny. Jeho skladby a produkce písní typu „Balkan Hot Step“ nebo „Tu Café“ posunuly N.O.H.A. na nynější úroveň Thom Herian (Praha, ČR), bušící „srdce“ kapely, jen málo bubeníku na světě hraje D’n’B naživo jako on. Thomova drum-performance je zážitkem nejen po hudební stránce... Jatrabass (ČR), „játra“ kapely, bassová kytara a kontrabas; jako zdravý orgán filtruje jen to, co hudební krev kapely do svého oběhu potřebuje. Přesnost a sehranost s bicími dělají z basisty a bubeníka perfektní groove station.

J Á

Předsevzali jsme si, že na každé vystoupení přidáme jeden, dva nové tracky.

M A

My Češi jsme blízko Německa. V Praze jsme jím hodně ovlivněni. Mám moc rád vlivy folkloru. Folklor v Čechách není tak zajímavý, ale čím víc jdeme na Moravu a na Slovensko, tím je jeho vliv hlubší. Jsem vždycky moc rád, když někdo z kapely přinese svůj vlastní folklor, svou vlastní duši.

Ostravský majáles je výborně zorganizovaný. Navíc je tady výborná pozitivní nálada. Nikdo se nerve. Samozřejmě se tady pije, ale lidi jsou naladění do pohody. Tuhle naši energii jsme dnes chtěli předat studentům. Myslím, že nám rozuměli. Není to žádná super message, jelikož každý ví, že hudba dělá divy. Jsou to emoce. A o tom to je. Nechceme dělat žádnou komerční hudbu, i když se to občas stane – třeba s Tu Café. Je to prostě o náladě. My tehdy byli v takové, že jsme vytvořili Tu Café. Tak se to stalo. foto: Šárka Nahodilová

78

Lenka Papřoková

foto: Jakub Zatloukal

79

vidět, že se mladí baví a to je právě to, co nám předává takovou tu radost a jakýsi pocit spokojenosti.

Letos poprvé mohli návštěvnicí Majálesu pokračovat v hudebním rozpoložení v některém z pěti ostravských klubů. Na své si přišli fanoušci indie- rocku v podání kapely Apatheia nebo známe partičky SUNSHINE v klubu Cooltour.

M A

foto: Kristýna Svidroňová

Jste spokojení s organizací Majálesu? Je to zvládnuté velice dobře. Od samotného příjezdu, protože i když je to ve stejné části, tak vjezdy se mění a samozřejmě i rozmístění pódií je jinak, ale ten manegment, nebo coaching, jak je tady nastavený, je velice profesionální. A když to porovnám s jinými akcemi, tak musím říct, že vůbec nepozoruju rozdíl mezi tím, jak to zvládli studenti a tím, jak to zvládají supermanažerské firmy v Ostravě, nebo i v Praze, Brně a podobně.

80

Vzhledem k tomu, že jsem vaše vystoupení nestihla, bych se vás chtěla zeptat, zda jste měli dostatek posluchačů a jaká byla atmosféra. Jestli je dostatek posluchačů, tak to je vždycky relativní. Protože jsou tady minimálně dva stage, jak jsem zaregistroval a pochopitelně, je to podle toho, jaký má kdo apetit, co chce zrovna slyšet. A je dobré, že to může lavírovat mezi těmi dvěma pódii. Kristýna Svidroňová

Aby nezůstala v zapomnění ta část publika, fandící elektronické hudbě, od desáté hodiny večerní vyhrávali DJ´s v klubu Malebo a také v „nikdy nezavírajícím“ klubíku Plánu B. Svůj set list předvedly mimo jiné jména jako Zlatomil z G L I TC H . C Z , Lografity z DFC či Panzer

A proč vůbec Klubová scéna vznikla? Představte si deset tisíc nadšených, hudebně naladěných lidí, kteří mají úderem desáté hodiny opustit areál hradu, a „prý“ odejít domů. No, uznejte sami. Osobně bych hledala jakoukoli další příležitost, kde se bavit dál. Klubová scéna nebyla ale jenom o lidech, ale také o méně známých, studentských, ostravských či okolních výborných kapelách a DJ´s, kteří nemají možnost se díky obrovskému vlivu komerce projevit. Ať už v klubech nebo na stage, proč jim nedat možnost dokázat, že na to mají? Gabriela Kožušníková, hlavní organizátorka Klubové scény Majálesu Ostrava 2012

zdroj: bandzone.cz

81

S

Přesně hodinu před půlnocí to již rozjížděla kapela EVOLUTION DEJAVU v dalším ze známých ostravských klubů BARRÁK. Kapela v loňském roce završovala druhou scénu, a jelikož se setkala s obrovskou vlnou nadšení, dali jsme jim šanci i letos. A neudělali jsme chybu -klub vyloženě praskal ve švech.

Po skončení všech živých vystoupení se úderem jedné hodiny ranní v klubech Barrák a Marley začala ozývat také elektronická hudba, opět v podání mnoha DJ´s známých crew, jako je DFC, H5N1, Trylobeat apod.

L

O doslova ,,schody níže“ v Marley klubu nenechala příznivce tvrdší crossoverové až hardcorové muziky chladnými kapela Only For Life, za niž v těsném závěsu excelovala vynikající pražská sestava ATARI TERROR. Ochranka měla doslova plné ruce práce, aby fanoušky od podia udržela alespoň v minimálním odstupu.

z Redrum/Drumandbass.cz.

E

Jak se vám dnes hrálo? Měl jsem obavy z toho, jak dopadne počasí, to dopadlo suprově. Je to skvělý, je

After párty aneb Klubová scéna

J Á

J Á L E S

U

Rozhovor se Simeonem Hýblem z Alfa Gospel Praises

M A

U

E S J Á L

E

Kateřina Chuchrová, 3. ročník bc. studia, VŠB-TUO Na Majálesu se mi líbilo opravdu moc. Jediné co bylo opravdu šílené, byly ty fronty, měly jsme šílenou žízeň a nealko tak došlo hodně rychle! Ale na to, kolik tam bylo lidí, by to asi sneslo ještě více stánků. Jinak jsem maximálně spokojená!

Richard, 22 let, VŠB-TUO Na mne organizace letošního ostravského Majálesu zapůsobila poměrně dobře. Program byl zajímavý a snad každý si na něm našel to, co se mu líbí. Velkým mínus bylo nedostatečné zajištění pitného režimu. Nejdůležitější pro mne bylo setkání s kamarády a společná zábava. Počasí organizátoři naplánovali ideální. S akcí jsem byl celkově spokojen, ale nemůžu srovnávat, byl to můj první Majáles. Markéta Jarolímová, OU Majáles se mi líbil, ale na to kvantum lidí tam bylo málo místa a děsné fronty, takže mě štvalo, že kontrolovali tašky, jestli mám s sebou nějaké pití nebo ne... Kdybych měla

foto: Šárka Nahodilová

vystát tu frontu, tak umřu žízní:D A mohlo se zajistit, aby třeba DPO pak posílal dvě soupravy, jelikož dostat se do tramvajky a pak z ní vůbec vystoupit, byl větší zážitek než celý večer:D... Jinak jsem byla se vším spokojená. Karolína Bernatová, 25 let, VŠB-TUO Atmosféra Majálesu byla super, přišlo hodně lidí, takže hudební nálada byla o to větší. Prostředí příjemné a hezké okolí hradu. Ale celý zážitek mi narušovalo nedostatečné zajištění jídla a pití. Ochranka nedovolila ani obyčejnou vodu, a tak člověk musel stát dlouhé řady na pití. Takže potom byl člověk většinu večera ve stanu, kde byl těžký vzduch a některým se tam dělalo dokonce špatně, a navíc kolem 21hod. už docházely zásoby. Jinak organizace skvělá, velmi podařený majálesový večer.

Jan Vavrušák, 3. ročník bakalářského studia, VŠB-TUO Byl to hukot, nicméně i přes ten všechen rambajz a zmatek okolo můžu říct, že jsem si to celkem i užil.

Verča, 21 let, OU Letošní majales mě zaujal trošku více než ten loňský (OU). foto: Jakub Zatloukal

82

foto: Jakub Zatloukal

83

S

Jiří Balvín, 1. ročník nav. studia, VŠBTUO Myšlenka spojit Majáles dvou vysokých škol je super, když mají být tyto školy v budoucnu spojeny. A co se týče kritiky, tak jsem byl zklamaný obsazením kapel. V porovnání s městy jako je Brno a Praha bylo obsazení nesrovnatelný!!! Vím, že peníze jsou ,,až na prvním místě’’, ale i tak bych byl pro zvučnější kapely, i na úkor ceny vstupného. V Brně, kde je Majáles tento pátek a je vstupné 350,- v předprodeji a lístky jdou na dračku - ono se není čemu divit, když se podíváte na seznam hostů.

Přemysl Verner, OU Výběr kapel na všech scénách byl skvělý, na pivo a toitoiky do určité hodiny nebyly dlouhé fronty a hlavně a to je nejdůležitější perfektně vyšlo počasí.

L

M A

Václav Livora, 22 let, VŠBTUO Na Majálesu se mi nejvíce líbil velký prostor, který umožňoval pojmout vysokou koncentraci lidí a možnost přinést si vlastní deku na trávu byla skvělá J. Atmosféra byla úžasná především v dopolední části na majálesových průvodech. Do příštích let bych zlepšil catering a dále bych se snažil přilákat na Ostravský majáles další populární kapely, aby program na hlavní scéně byl opravdu našlapaný.

Názory studentů na Majáles Ostrava 2012

J Á

Díky pestrému programu jsem se totiž rozhodně nenudila. Nejvíce se mi líbil DJ Kmín, Chinaski a N.O.H.A. Ačkoliv nemusím akce, kde je plno lidí, uvítala jsem větší počet účastníků (oproti loňsku). Obdivuju všechny pořadatele, kteří vytvořili ze dvou velkých majalesů jeden Obrovský Majáles, protože výsledek jejich práce stál opravdu za to.

M A

U

„Funguje u nás nepsané pravidlo, že se každý snaží být součástí řešení, ne problému.“ Mnoho lidí se domnívá, že na podobných festivalech vydělávají pořadatelé obrovské peníze. A u mnohých akcí, kdy za vstup dají návštěvníci tři stovky a více to může být prostý fakt. Vstup na ostravský majáles stál ale necelou stovku, v předprodeji dokonce 70 Kč. Stačí taková částka na pokrytí všech nákladů a jak je vlastně majáles celkově financován? Majáles je financován z velké časti příspěvky sponzorů, dále pravě vstupným, bez kterého by se výdaje takto velké akce

84

Co zahrnuje realizace celého majálesu a kolik lidí se na ní podílí? Realizace Majálesu zahrnuje dlouhodobou práci celého týmu SUS v průběhu celého akademického roku. Nejužší organizátorské jádro má 5 členů, celý tým přes 20 členů. Jak dlouho tedy trvá příprava majálesu? Kdy začaly první práce? První práce začnou vždy v září a pokračují až do konce akademického roku. Po samotném Majálesu také hned práce nekončí, je třeba vše zkompletovat a uzavřít. A poté už se pomalu začíná pracovat na dalším ročníku. Během celé té dlouhé doby příprav majálesu – byly chvíle, kdy se věci fakt nedařilo a ty sis říkala tak, to je konec...? Rozhodně byly takové momenty, ale když člověk organizuje akci pro 14 000 lidí, musí s nimi počítat. Zlaté pravidlo je, že každá situace má řešení, člověk ho jen musí chtít vidět. V těchto chvílích mi také velmi

„Je to o tom nebát se a začít na sobě pracovat.“ A co naopak veselé příhody, byly nějaké? Veselých příhod bylo hodně. Párkrát se nám zatoulali brigádníci s občerstvením pro kapely i samotní organizátoři, naštěstí se vždy všichni našli. Oblíbená byla taky majálesová koloběžka, na které úspěšně upadl ne jeden organizátor.

Vedení univerzit tedy myšlenku společného majálesu přivítalo. Máš z této strany nějakou zpětnou vazbu i po majálesu? Ohlasy jsou ze stran vedení obou univerzit velmi pozitivní, stejně jako z vedení města. Prý se nám podařilo vytvořit takové malé “Colours of Ostrava ve studentském” a přirovnání k takto velkolepé akci nás velmi těší.

85

S

Když se zpětně dívám na line-up, velikost areálů a celkově množství doprovodných akcí včetně Doprovoďáku, napadá mě, a možná nejen mě, na kolik takový majáles zhruba vyjde? Rozpočet celého majálesu včetně doprovodných akcí se letos vyšplhal na téměř dva miliony korun, byl to opravdu největší Majáles v historii Ostravy.

nepokryly. Vstupné jsme záměrně ponechali studentské a je nastaveno právě tak, aby pokrylo již zmíněné výdaje, a to především na technické zabezpečení celé akce a účinkující. Zbylé prostředky (pokud jsou) poté zůstávají v organizaci a jsou dále použity na studentské aktivity. Na začátek příštího akademického roku například plánujeme Infoschůzky pro prváky obou univerzit a vydání prvákovské příručky nebo soutěž studentských projektů.

E

Majáles je za námi. Kdybys měla teď hned bez dlouhého přemýšlení vyhrknout pět slov, které se ti s touto větou spojí, která by to byla? Slunce, kapely, show, zábava, oddech.

E S J Á L

Co tě ještě v takových chvílích drželo jak se říká „nad vodou“? Kromě týmu to byl určitě pocit, že člověk něco vytváří a nevytváří to pro sebe, ale pro lidi. Vymýšlet a realizovat nové projekty mě vždycky naplňovalo, člověka to neustále posouvá dál. A když přijde stresující situace, “nad vodou” mě vždycky podrží moje rodina a přátelé. Mám v tomto okolo sebe skvělé lidi, kteří jsou mi velkou oporou.

Letošní ostravský majáles se nesl v duchu spojení. Co bylo hlavním důvodem sloučení původně dvou majálesů – majálesu VŠB-TUO a OU? Důvodů ke spojení bylo více. Jedním z nich byla nemožnost uspořádat Majáles v areálu VŠB a zároveň nespokojenost návštěvníků s majálesem u Globusu v Porubě. Dalším důvodem byl již známý záměr sloučení obou ostravských univerzit, na jehož základě jsme spojili dohromady obě Stavovské unie studentů působící na těchto univerzitách. Celá myšlenka spojení Majálesu pak byla přednesena na setkání představitelů ostravských studentských organizací s vedením obou škol v květnu 2011, kde se většina účastníků včetně rektorů vyjádřila pro tuto myšlenku.

L

Ostrávské majálesy pořádaly vždy Stavovské unie studentů. Výjimku netvořil ani ten letošní, spojený majáles obou veřejných VŠ. Stejně jako majálesy se spojily i Susky těchto škol a vznikla SUS Ostrava. V jejím čele pak stanula prezidentka, která celý SUS team držela po celý rok pohromadě a vedla jej neochvějně všemi akcemi až k té největší, k Majálesu. A jak se vypořádávala s krizovkami, či co by změnila? A kolik celý majáles stál? Nejen to nám v rozhovoru prozdradila Jarka Kořená, prezidentka organizace pořádající největší studentskou akci v Ostravě.

pomáhal celý tým organizátorů - byli jsme v tom spolu a všichni jsme jeli zvláště ten poslední měsíc od rána do večera. Jsem v tomto moc ráda, že u nás funguje nepsané pravidlo, že se každý snaží být součástí řešení, ne problému. S takovým týmem se potom velmi dobře pracuje.

J Á

M A

Rozhovor s hlavní organizátorkou Majálesu

M A

U

E S J Á L M A

Letošní majáles dostal i zbrusu novou grafiku, kterou je možno vidět i v našem Undergroundu. Kdo je jejím autorem, jak se k ní Suska dostala? Autorem majálesové grafiky je student prvního ročníku Fakulty umění OU, Martin Kozák. Na výběru letošní grafiky jsme spolupracovali právě s Fakultou umění, přes kterou jsme vyhlásili soutěž. Studenti mohli grafiku Majálesu zpracovat jako svoji semestrální práci, poté byl vybrán nejlepší grafický manuál, který patřil právě Martinovi. Martin je opravdu výborný a skvěle se nám s ním spolupracovalo.

„Vymýšlet a realizovat nové projekty mě vždycky naplňovalo, člověka to neustále posouvá dál.“ Byla majálesová grafika určena pouze pro tento ročník nebo se s ní budeme moct setkat i v příštích letech? To je otázka, na kterou ještě sami neznáme jasnou odpověď. Na celé grafické zpracování tohoto ročníku jsme měli velmi pozitivní ohlasy, proto se nám zatím líbí myšlenka zůstat u této grafiky jen s malými obměnami i pro další ročníky. Zorganizovat akci pro několik tisíc lidí není zrovna jednoduché a vždy se najdou věci, které se nepovedou na 100%. Vidíš i ty na prvním spojeném majálesu nedostatky nebo něco, o čem sis řekla: Tak, tohle se teda nepovedlo, to uděláme příští rok jinak? Často zmiňovaným nedostatkem byly fronty u stánků v pozdějších hodinách, čehož jsme si vědomi. Odhadnout počet stánků není jednoduché a účast nás mile překvapila. Po každé akci, ať už tak velké, jako je Majáles, nebo menší, děláme s celým týmem SUS zpětné hodnocení a všechny podněty ke zlepšení probíráme. Klíčové jsou pro nás také reakce samotných studentů,

86

pro které všechny naše akce pořádáme. Máš vůbec chuť pustit se znovu do takovéto akce? A co ti její plánování přineslo? Jsou to především skvělé zkušenosti, které člověku zůstanou na celý život. Proto pořád všechny lákám, ať se k nám připojí. :-) Je to o tom nebát se a začít na sobě pracovat. Proto se na příští rok velmi těším, můžeme zužitkovat nové zkušenosti a posunout vše dále. Co považuješ za klíčové k úspěšnosti akce jako je majáles? Jednoznačně kvalitní tým organizátorů a dalších spolupracovníků, dále podporu univerzit a města. V neposlední řadě také počasí - na tom venkovní akce jako je Majáles hodně závisí. Jak bys na závěr zhodnotila letošní, troufám si říct, průlomový ročník majálesu? Skvělé to bylo! Díky účinkujícím a především návštěvníkům byla atmosféra naprosto nepopsatelná. Troufám si říct, že se spojení velmi osvědčilo a pokud bude podobná atmosféra i na spojené univerzitě, máme se na co těšit. :-)

Díky za rozhovor!

Agáta Vřeská

foto: Kateřina Polínková

studenti studentum