Ve škole trochu o n ěčem jiném

Ve škole trochu o n ^^em jiném Lucie Blažková

OBSAH Probuzením den za^ íná Mohou, ale nemusí Mohou a možná i cht ^jí Charta nenásilí Ano i Ne a taky Nevím Cestou po schodech den kon ^í

a ja ^e minulého roku se zrodila myšlenka o „Chart ^ nenásilí”. V té dob ^ na pražských základních školách probíhal výzkum Bílého kruhu hczpe ^ í. D^ti byly dotazovány na své zážitky ze školního prost^edí, zodpovídaly ^^ené na kamarádství, p^átele noho na druhé straotázky zam n ^ na násilí ve t ^ídách. Vše probíhalo dle p ^esn ^ vymezených pokyn ^ , d ^ ti na otázky odpovídaly písemn ^ . S myšlenkou „Charty nenásilí” p ^išla v^tší volnost - pro d ^ti i pro nás, kte^í jsme se na celé v ^ci za^ali podílet. „Charta ncnásilí” se postupn ^ za^ala ozna^ ovat prost ^ jako smlouva. .lá osobn ^ jsem celou v ^c od za^ átku vnímala jako pokus, experiment. Zajímalo m ^ , s jakými reakcemi se setkám, zda alespo ^ n ^co najde p^ du úrodnou. Smlouvy sc m^ ly stát jakýmsi pozvolným pokra ^ováním p^edcházejících výzkum ^ . Pokra^ováním, které hudou mít v rukách d ^ ti a zárove ^ hude vše založené na jejich rozhodnutí. Na každou t ^ ídu jsme si vymezili jednu vyu ^ ovací hodinu

a jednu další kratší návšt ^ vu, zhruba po m^sí ^ ní Ih ^ té. Na následujících stránkách popisuji dv ^ hodiny ve dvou t ^ ídách. T ^ ídy jsou sestaveny z velkého množství hlas ^ . Vypráv ^ní sc snažím vést tak, aby co nejv ^rn ^ ji p^iblížilo atmosféru ve t ^ídách. Do lavic t ^chto dvou t^íd jsem posadila žáky z deseti t ^íd skute^ ných. Žáky 5. a 6. ro^ ník ^ dvou pražských základních škol. V kapitole ;,Mohou, ale nemusí" se setkáte se t ^ídou rozdovád^nou, zastoupeny hudou provokující a p ^ek ^ikující hlasy chlapecké a stydlivé hlasy dív ^ í. Další kapitola „Mohou a možná i cht ^ jí” je v ^ nována t^ídám vypráv ^jícím, p ^emýšlivým a uspo^ádaným. Vaše ^tená^ská pouf dosp^je ku kapitole „Ano i ne a taky nevím”. Zde se dozvíte, ve form ^ neu^esané, co samotné d ^ti o tom všem vypov ^d ^ ly. ,lá si dovoluji jen malé dodatky, které cht ^jí tu up ^esnit a tu jsou pouhou asociací. Na samý záv ^r si dovoluji malé ohlédnutí, a to v kapitole „Cestou po schodech den kon ^ í”. A m ^ že za^ ít vaše cesta k d ^tským myslím.

5



V

PROBUZENÍM DEN ZA ^ ÍNÁ Slunce se zlehka vyhouplo nad betonové Jižní M ^stu. I Incd se za^alo p^ikrašlovat v ranních ^erváncích. Poštolky ve XIV. pat^e protáhly svá ospalá k ^ídla a hladov ^ se odrazily od parapetu okna. P ^ímo doprost^ed ranní inverze. Na zastávku pod okny dorazil p ^epin^ný autobus a kola naštvan ^ hvízdla na n^kolik spících v t ^ ch oknech nad zastávkou. V tu chvíli se probudil i m ^j nikdy neodpo^ ívajíei budík a vyslal n ^kolik nep ^íjemných tón ^ , které zabubnovaly na mé ušní bubínky. A tak nastalo probuzení. Dávám p ^ íkaz k otev ^ení o^ í, ale povede se to jen oku pravému. Levému pomáhám rukou a tak zaplaším poslední zbytky tichých sn ^ . I p^es o^ekávání n^^eho zajímavého v tomto dni se mi z mého vyh ^átého lože nechce.Ale sta^ í jen letmý pohled na mého stále tikajícího p ^ítele a zjiš^ uji, že již není úniku. Musím vstát. Vykonávám vše, co každý slušný ^ lov ^ k ráno vykoná a dopl ^uji to p^cmýšlením,_laké dnes zvolím barvy svého šatu. Zelenou odmítám, je to barva falše a stejn^ v tom lad^ní nic nemám. Tímto zp^ sobem jsem donucena vynechat další stovku barev a mohu se v ^novat t ^ m, které vidím ve své staré sk ^íni. Dve^e této sk^ín^ m ^ pozdraví neobvykle táhle. Dovoluje mi tím pono ^it se do jejích taj ^ a zákoutí. Pro dnešní den si vybírám šat barev nedráždivých, nemohu si dovolit žáky znejistit, znepokojit ani nezaujmout. Sázím na ^erveno ^ ernou cestu. N ^ kolik posledních poznámek napsaných tužkou na papír a všechno m ^ že za^ ít. Autobus se kolíbá, drn ^ í, vr^ í a ská^e.A mys ním a v n ^m. Myšlenky jakoby se chytly tohoto rytmu a ská ^ou jedna p ^es druhou, navzájem se prolínají a jedna druhou vyvrací: „tiulega dnes ur^it^ zaspi. Jr hiídy budou zase moc velké a d^ti m^ hudou špatn ^ slušel. Zase tam hude tukové dít ^, které hude mil ke každé v^ci ,s. vé pr^polidku u ja se budu muset h vá^il, že se mi to uelibí u zatím mi !u bude k smiclur. Co budeme d^lat, kdož to d^ti nezaujme. Ješt^ seto nikdo nestalo poho^el ^ lo. Vžclucku se n^kdo tukovt; najde. Pro^ hu tu m jinak než neustédtém se lu nedá ud^lat zrovna dnes. Pro^ ujicích..Ame lakuri žrouti hodin. Jsme dost obt^žováním vuu^ trotrJírly . TukovÝ pokus, vvzkunt dnešních .školních d ^li...”

Kolega jako obvykle na míst^ již byl, jak je jeho dobrým zvykem. Naše škola je již p^ ed námi. Sta^í vejít.

MOHOU, ALE NEMUSÍ Vcházíme do školy. Obrovská a t ^žká vrata nás odd^ lují od venkovního sv ^ta a my se ocitáme uprost ^ed st^n d^ tských kreseb, které byly stvo ^eny tu z radosti, tu z donucení. Je to tu barevn^ veselé a upovídan^ uk^i ^ené. N ^ kolik schod ^ po kterých jdeme již po n ^kolikáté a klcpáme na dve ^e s cedulkou zástupce ^editele. Jsme p ^ivítáni známým úsm^vem. Po n^ kolika slovech jsme vedeni ke t ^íd^, kterou jsme si pro dnešní den vybrali. P ^ede dve^mi známý obli ^ej a s výk^ikem: „Oni nt^ .šikanizuji ..,” prudce vbíhá do t ^ídy. Ohlížím se na naši pr ^ vodkyni: „Zdá se, že si nás pamulují. " zvon^ ní nás vtáhne do místnosti piné d ^ tí, je jich tu oprav6

du požehnan ^ . Chumel d^tských rukou a nohou se pud p ^ísným pohledem našeho strážného and ^la za^ íná rozplétat a lavice se zapl ^ ují. N ^ kolik h ^ejivých slov z pina hrdla a d ^ti stojí v pozoru, ve kterém je jim sd ^ leno, že jsme je op ^t p^išli navštívit. Poté jsme naší pr ^vodkyní upušt ^ni a tak zanecháni napospas naší „p ^irozené autorit^”. Usazujeme d ^ti tak, aby ti ze vzdálených lavic nám byli blíže a tím se nám poda^í vytvo ^it chumel nemálo podobný tomu p^estávkovému. Když si ozv ^na p^estane pohrávat se sk ^íp^ním a úp^ním židlí, a poté, co utichnou i d ^tské hlasy, dáváme v plen náš návrh na pr^ b^h nastávající hodiny. D ^ti se radují z toho, že pro tuto hodinu vyu ^ování padá a práv ^ v tu chvíli, když jejich radost stoupá k samým výšinám, vpadáme žák ^m do týla s otázkou: Jak by m^ l vypadat správný žák'? Na odpuv ^d nemusíme ^ekat dlouho. Výk ^ iky r^zných podob se ozývají ze všech stran: „Žcík by vt^l slušné vpperdut, " oznamuje nám dív^ í hlas odn ^kud z prava. Dívka jc hned p^ek ^i^ena chlapcem velice krátkého st ^ihu: „Al^ l by tu hejl skinhead!” Jeho posed a úsm ^ v za lavicí prozrazují, jak siln ^ je nad v ^cí. Vzáp^tí se se sy^ením vymrští jedna ruka a pak následuje výk ^ik: „.lir lint, nem^li bychom žalovat.” Odn^kud se ozve: „f m'ál ohled a lulet'ui'ctt tu, co ^ikci uc°itel. "

Chlapci z první ^ady se dá z tvá ^e vy ^ íst, že taky dostal nápad. A když se na n ^j zadívám, tak nám ho všem také hned sd^ luje: „Žák by vt ^l vypadat shršn ^... "

D ^ti se mu sice zasm ^jí, ale p^eci je to jen podn ^ t k další rychlé odpov ^di: „M^l bu mít nohu na stole.” T^ ídou op^t zaznívá smích, n ^ kte^í si ot'ukávají svá ^ ela, jiní své hlavy jemn ^ oplácávají tak, aby se p ^íliš neporanili. Jeden chlapec šahá rozmáchlým gestem do svých úst a od zubu pomalu a soust ^ed^n^ vytahuje žvýka^ ku na délku celé paže. S lehkostí profesionála ji namotává na prst, op^t strká do pusy a ležérn^ prohazuje: „M^l hv žuejkcrt žuejku ^ku. " To už se ale n ^ kolik dívek dává dohromady a dohaduje se o tom, jak by je nem^ li kluci mlátiti.A je tu zase p ^ek ^ikování, oblíbené to hrátky v^tšiny žák ^ . Po mírném zklidn ^ ní opakujeme op ^t p ^ vodní otázku o správném žákovi. Zdá se, že d ^ti za^ínají hrát v ^c o n^co vážn^ji. Odpov ^ di jsou sice i nadále komentovány r ^znými poznámkami, ale p ^eci jen se dostáváme více k jádru v ^ci. Za^ ínají se ozývat odpov ^di jako: „Bél spruledlivt^. Nechodit za školu.”

N ^kdo p^idává k dobrému: „Nelhal.” Ze zadních ^ad se ozvalo: „Nem ^l by utren'uucrt cr htrzerolat! "

T^ída se nenápadn ^ za^ íná rozd^ lovat na dva nep ^átelské tábory. Dívky oso ^ují chlapce pro jejich neurvalost, drzost a násilnosti. Z chlapeckého tábora se ozývá: ,, Ftn•t jenom je^íte a jste užalurunv!” Brzy se ukazuje, že chlapecký tábor neoplývá takovou jednotností jako tábor dív ^ í. Jeden žák sv ^j arogantní pohled háže do zadní lavice na jiného žáka a k tomu pronáší: „N^kdo hu drtrhvmu nem ^l ^íkat, že je hloupej, kdož je ješt ^ hloupr?jši!” A jakoby to nesta^ ilo, dva bojovníci uprost ^ed chumlu žactva do sebe za ^ ínají strkat a dopl ^ ují to pat ^i ^ nými nadávkami. Jsem nucena jednoho z bojujících p^esadit. P^esazovaný bojovník reaguje tak, že si sám sedá co nejdále od d ^tí a zbytek hodiny v^ nuje tomu, že tém ^^ všechny pu^astovává agresivními poznámkami a posunky. 'l'akoví j

r jsme

N ^ kolik dívek, které spokojen ^ sedí a všemu jen p ^ ihlížejí, a to samoz^ejm ^ ml ^ ky a nezú ^astn ^ n ^ , vyzýváme k tomu, aby se také pokusily zapojit. Rum ^ lka a smích na jejich tvá ^ích jsou jen únikem p^ed skute ^nou odpov^dí. V záv ^ ru zah ^ívacího kola se ozývají odpov ^di jako: „Nem^l br rrk^'ikora[. Nem ^l bt' Ubližoval snusedori. " Pon ^vadž poslední výrok zanikl v šumu ostatních hlas ^ , n ^ kdo neslyšel a okamžit ^ reagoval: „M^l hr mluri[ hodn ^ nahlas, ahr ho ostatní .slršeli!” Za v ^tou:.. Nem^l hr šikanoval oc[ahlí d^li...” jsme odpov ^ di na naší první otázku ukon ^ ili. Rukáv osuší orosené ^elo. D ^ti se p^ekvapiv^ utišují. Snad n ^ jakými záhadnými vnit ^ními mechanismy. Žactvo nás sleduje s o ^ekáváním, jestlipak hude druhá otázka zajímav^jší nežli ta první. A jak to vypadá, jejich o ^ ekávání bylo napln ^no. Na naší otázku: Jak by m ^ l vypadat správný u ^ itel'? se rozpoutává teprve ta správná bou ^e. První výk ^ik oznamuje: „U^itel by m^l ht'l plcn•bor. " samoz^ejm ^ je to hlas dív ^ í. Výk ^ ik stíhá jiný, další a další: „M^l hr míl.cnlrsl pro hmnor. ll4^l hr 1)1'1 p^im^^en^ p^ísní'. Nem ^l hr dávat pohlarvodn^ poznámkr.” D^ti musíIcr. 7akr hr nem ^l dával bezd^ me trošku p ^ibrzdit, protože za chvíli bychom nerozum ^ li jediného slova. Dív^ ina ze druhé lavice nám také sd ^ luje svoji p^edstavu o u^ iteli: „M^l hrsi Um ^l poradil se zlobily a u ^it hrou.” Výk ^ik, že: „U^itel hr nem ^l trestat eeloll t ^ídu pro jednoho!” zahájil tematicky podobné odpov ^di: „Nem^l hr nás tahat za rlas_r. Nem ^l h_t' nám dával za každou blbosí poznilnikt'. " N ^ kdo rozvádí p^íb^h o t^ locviká^i, který s oblibou p ^i hodinách t^ lesné výchovy trestá dlouhodobým b ^ háním. Další vypráví, jak je to „pitomý na hudebce”. A plyne n ^ kolik dalších p^íb^h ^ o tom, jak u ^ itel špatn ^ zachází se žáky. Rozho^^ ení na tvá ^ích d ^tí vypadá velice opravdov^ . 1llavou se mihne vzpomínka na vlastní základní školu, ale otev ^u okno a rychle jí vyplaším ven, není na ni ^ asu. P ^istupujeme kc t ^etí otázce: Jak by sc mezi sebou m ^ li chovat žáci? Na to okamžit ^ reaguje I lonza, známá to firma: „M^li hrchom si dávat pusinlcr. " Vít^ zoslavn ^ se podívá po ostatních, kte ^ í mu odpovídají - jak jinak, než smíchem. Pak se nás dovolí, jestli si m ^ že zajít na WC. S jistou dávkou naivity a neznalosti jeho hereckého výkonu mu pot ^ebu vykonati dovolujeme a dve ^e se za ním v rychlosti zabouchnou. Ostatní d ^ti nás upozor^ ují, že se máme dívat do blízkých prot ^ jších oken školy. 'trošku sc zorientujeme a díváme se ve sm ^ru ukazujících rukou. I lonza už stojí u prot ^jšího okna a vysílá do t^ídy své oblíbené grimasy a opi ^ ky. Prý to d ^ lá ^ asto a na všech hodinách. Opakujeme naší otázku, 1 lonza vnesl clo t ^ ídy velkou dávku rozptýlení a d ^ ti už nemusely být v obraze. Mezi spulUžálcr hr m ^la 1)1 '1 d^n'^ra. " ozve se dívka, která celou dobu p ^ sobí tiše a plaše. Nem^lo hr docházel /r hádkám a rva ^kám.” sd ^ luje nám jiná dívka, která vypadá jakoby se tím cht ^ la bránit p^ed ostatními spolužáky. Jak se zdá, dívky za^ ínají mít navrch, protože i další v našich o ^ ích rozumná odpov ^d' p^ichází od jedné z nich: „M^li bychom hl l ohledupiní a navzájem si pomáhal.”

Objevují se stížnosti na žáky z vyšších ro ^ ník ^ . Padá n ^kolik jmen, ale vzáp^tí n ^ kdo ostatní ok ^ ikne: „Nejmenoval! Stejn^ hr M k ni^ enu nehrlo a sedmári hr se nám IlolnsliŽivá diskuse, která se ve t ^íd^ rozproudila je námi samozvanci op ^t utnuta a kone ^ n ^ se dostáváme k jádru celého problému. led' d ^tem teprve vysv ^tlujeme, o ^ nám vlastn ^ jde. Kolega sc zkušen ^ usazuje na kated ^e, k mé nelibosti mi tím obsazuje výhodnou strategickou pozici. Rozhlížím se, kam bych se tak usadila já ... Lustr! Alc to je asi p^ehnané a navíc bych se na n ^ j asi t^ žko dostávala. Volím chytrou pozici uprost ^ed davu. Kolega za^ íná vysv ^ tlovat: „Zonn'.slete se nad líni. že si m ^žete ve t^íd ^ rrh vo^il laknrnu smlouvu...” I Ihit^ nnl ská^ i clo ^e ^ i, protože je na n ^m vid ^ t, že mu to v ^ bec nevadí: „A je ^ist ^ nu rcis, jak la smlouva bude r^ padat a co si do ní napíšete.” Mohla hr 1,1'1 o lom, jak hr se n vás re t ^íd^ dali zlepšil rztohr mezi vámi,” dodává kolega. „ Mohli ht'.sle si ludr dnes sestavit lakové zácadt', které hr ran/ ponxlhlt' ilajíl cedil k tomu. jak se k sob^ lépe chovat, ale t ^eba i k n ^ ilel^ml, " pokra^ uje kolega. „ A1r ladt'jsme dnes jen proto, ahuchnm vám pomohli lilo zásady zformuloval a poradíme ctím, co laková správná slnloln'a obsahuje cr jak hr mohla padal.” pokra^ uji ve vysv ^tlování já. Správná smlouva obsuMlje sepsané hody. které seli, kte ^í se na smlouv^ podílejí, zaráží spole ^n^ mezi sebou dodržoval. Pak m^že ubsahol'al opat ^ení o lreslu pos[ihujícinl nedodržení smlolmr. A také jsou d^ ležité podpi.sy kdo ve smlouvu 1'sll/pli/l. 7a slvrzll/e, že h/ smlouvu p^í/ p láte, " pokra^ uje mé vysv ^tlování. .. Sanloz^ejnt^ r lé sntlrnn ^ m ^že laké ht l drlhnn. jaká h ^ ída si smlouvu zhotovila cr n ^jaké vámi rt•mvšlent' název s nlolmt', " dodává kolega. Ve t ^íd ^ to op^t za^ íná šust ^t až v ^ ít. Možná by bylo zajímavé pozorovat, kam se až d ^tské nápady a d ^ myslné myšlenky zatoulají, ale jsme ve škole a p ^i vyu ^ ování bývá nutné udržet t ^ídu na takovém stupni aktivitu, abychom se uhránili možným výtkám ze strany vyu ^ ujících v ostatních t ^ídách. Kone^ n ^ p^ichází první návrh: „Nem ^li brchnnl se mezi seholl grál.” Ostatní na to reagují dosti výstižnými výk ^ iky: „Mlátil se mezi sebou je zcíhav/lé. Bez rva ^ek hr lu ht'la nuda. Nám br lo .sc'hcízelo. " Osamoceným z^ stane názor, že nic se nevy ^eší praním, ale rozumem. 7e nehudeme žalovat l "Tento výk ^ik rozpoutá živou diskusi o tom, co je to žalování. Kdy, jak, pro ^ a komu žalovat ^ i nežalovat. D ^ti se op ^t vracejí k problém ^ m vyšších t^íd. Vypráv ^ jí o tom, jak jsou n ^ kdy zavírány do šaten, kde jim už nikdo nepom ^ že. D^ ti diskutují o tom, jestli je žalováním to, když tyto ústrky oznámí u ^ itel ^ m. Z tohoto dohadování nakonec vzejde první zásada smlouvy a je p ^ekvapiv^ odsouhlasena všemi: Nehudeme na sebe žalovat. D^ti nás žádají o radu, jak se zachovat, když jsou ony nebo i mladší žáci fyzicky napadáni. Debata o násilí se trošku protáhne, ale na jejím konci dají d ^ti vzniknout další zásad ^ : Išudcme bránit slabší a pomáhat si. 7



Letmý puhlcd na hodinky ukazuje, že do konce hodiny zbývá už jen pár minut. Moc jsme toho nestihli. ,,Za chvíli bude zvonit cr krk budeme nurset tuhle povídáni p^erušit, " za^ íná uzavírat hodinu kolega. „B^hcnr létu hodinyjsme si .spole^n^ i't'h'u^ili dv^ zúsuch'. Jestli si myslíte, že tcrkovcíio smlouva hy nwhlu nríl pro vaši t^ídu n^jaký vvznanr, tuk už z^stává skute^n^ na vás, jakým zp^subenr ji dukun^íte..luk bude vtpudat u komsi ji ve t^íd^ umístíte.” Zvonek všechno naše snažení p ^erušuje a my už jen sta ^ íme slíbit, že se za m ^síc p^ ijdeme podívat a zeptat se, jak to všechno dopadlo. „Jo, p^ic 'te, mi .Ni Irr smlouvu ud^láme, " ozve sc ješt^ ze t^ídy. Lou^ íme se s d^tmi a odcházíme. A ješt^ ke dve^ ím doletí poslední výk ^ik: „A p^ic 'te vu matice!” ^ekáme na chodb^ na další zazvon^ní. Malé d ^ti pobíhají kolem.' ty nejv ^ tší si nás se zájmem prohlížejí. Nám již známí žáci nás obda ^ují veselými pozdravy. O^ekávané zvon ^ ní nás vede až ke dve ^ ím další t^ídy. A op ^r to všechno za ^ íná nanovo.

MOHOU, A MOŽNÁ 1 CHT ^JÍ „Jééé...!"vítá nás hned první ^ loví ^ ek, který stojí u dve ^í. „Dneska se nehudeme u ^it?' ptají se d ^ti z prvních lavic. Všichni ostatní si již ukázn ^ n ^ vyhledali svá místa a zasedli na n ^ . A na jejich tvá ^ích je vid ^ t o^ ekávání. „Budeme zase n^co psát cr vypl^rovut?” Ne, dnes jsme žádné dotazníky nep^inesli. Dnes. jsme p ^išli s n^^ím ješt^ snad trošku zcrjinum^jším. Chceme vám nabídnout zp ^sob, jakým bv se daly p^ípadné vvlcpšit yztuhv ve rusi t^íd^,” vysv ^tlujeme d^ tem ú^ el naší návšt^ vy. „CYrceme .Ni dnes s vámi více povídat u tím povídáním .se p^ihlížel ke zp ^sobu, jakým bv se dulo p ^ípadné vylepšení provést.” „Když jsme tu u vás byli naposledy, ndrmili jsou u tuny, jak si p^edstcmujete správného žáka. Dnes tím znovu za^neme. „ „Juk by m ^l tedy pudle vás vy/raclut spi á n ^ žák?!” rozbíháme první kolo odpov ^dí. M^l by héi slušný, " proráží si cestu první nápad. „M^l by tuhu hodné um ^t, " ^ íká chlapec v brejli ^kách. „Ale nem ^l hv tu hejl šprt, "okamžit ^ dopiní jeho spolulavi ^ník. „Nem ^l hy po t^íd^ házet houbou cr honit se,” odpovídá dívka s pohledem ke svým spolužák ^ m. „ M^l by to ht l kamarád.” „('o to pro vás znamená, kd/ yž je n^kdo kcrmurúdY " ptám se d^ tí. „ Kamarád/e n ^kdo, kdo m ^ nezradí u m^že .sis ním o ^emkoliv popovídat,” pozrazuje nám malá blondýnka. Jeden chlapec se nadzvihne a za^ne vypráv ^t: „Když jsem byl dva m^síce nenrucnv, chodil za mnou Ji^í skoro kuždv den dunr ^r. Nosil mi írkuly, povídal si se mnou, ^íkal co bylo ve škole. Takže tnu c'hc'i zcr to pod^kovat u myslím si, že je ru kunurrad A že takhle bv m ^l vypadat správný žák.” M^l hy kamarádit se všemi,” ^íká dívka z druhé lavice

8

a vypráví p ^íb^h o spoluža ^ ce, která p ^ išla nov ^ do jejich t ^ídy a ze za ^átku m ^ la problémy s tím, že se s ní nikdo moc nebavil. „Nem ^l by nudcivut druhýnr. " Je vid^ t, že v ^ tšina s vy ^^ enými názory souhlasí. Zdá se, že d ^ti mají celkem jasnou p ^edstavu o tom, jak by m^ l vypadat správný žák a tak p ^istupujeme ke vzájemnému chování mezi žáky. „Nem ^/i bychom vyvolávat rva ^ky, "první okamžitá reakce p^ ichází od kluka z poslední lavice. „ M^li bychunt držet puhrunurd^. Ned^lat na sebe podrazy cr nežalovat.” „Taky bysvne m ^ li pomoct kcrnurrciduv^, když ho n^kdo mlátí,” navrhuje op^ t chlapec v brejli ^ kách. „ T^eba p^i t^locviku, když jsme hráli vybíjenou se .sednrákuma cr 1'eu• vypil jednoho z nich, tuk ten sedmúk mu hned tyhružuyul, že ho zmlátí. No cr nn'jsme se domluvili cr šli jsme ze satny spole^n^ cr tuk ho zmlátit neutuhl. " „ Nun^li bychom si krást v^ci,” ^íká dívka v zeleném a zamra^ í se p^i tom. Nem^li hychom se šikanovat.” Na naší otázku, co je to šikanování, d^ti vcelku brilantn^ odpov ^d^ ly. Pousm ^ jeme se nad poznámkou asi nejmenšího hocha ze t ^ ídy: „Tudy je to jako v purkuuentu, " a p ^ejdeme k objas^ ování dalších v ^cí. „Jak ^” ht' podle vás m^l kýt správou u^itel!' „ M^l by ht^t hodny cr n^co nau^it.” „Ale i trochu p^ísný, " oponuje jiné d^v ^ e. „Nem ^l by zabavovat psaní^ka,” ^íká jeden chlapec, ale vzáp^tí z^ervená, když se všichni sm ^jí a dívají se na dívku, která sedí dv ^ lavice za ním. M^l by hodn^ známkovat, " vyhrkne dívka s ^ernými copy. „Ahvsvne si mohli snáze upravit špatné známky, ” ješt^ dodává. „Nem ^l bv nikomu nadržovat cr hlavn ^ bv nt^l mil smvsl pro legraci,” odpovídá trošku rozho ^^en ^ dívka u okna. „ Tuky hy m^l p^ipravovat r^zné akce.'' M^l bv bt^t chytiv. " „ 'I 'crk cr ted'se zam ^^íme nu to hlavní, pro ^jsme sem dnes p^išli.” D^ tem vysv ^ tlujeme vše o smlouv ^ a vybízíme je k ^ inorodosti. Ve t^íd^ se chvíli rozléhá ticho a pak padá první návrh: Nebudeme si nadávat. Chvíle rozvažování, ale pak všichni souhlasí. 't ^ída si vybírá zástupce s nejlepšími dovednostmi n ^co hezky napsat. První schválenou zásadou se tedy stává: Nehudeme si nadávat. P ^ichází druhý návrh: Nehudeme zlobit. Tohle však p ^ijato není, protože zlobit prý je docela zábava a zabránit se tomu nedá. I lned následující návrh je op^t p^ijat celou t ^ídou: Nepovyšovat se nad druhým. N ^kdo ze t^ídy prosazuje sv ^j nápad: „Úpin ^ nejlepší ze všeho by bylo za^ít úpin ^ od za^átku, jako od první t^ídy.” Je nabídnuta další zásada, která je také hned všemi p ^ijata: Budeme držet pohromad ^ . 7ukébyc•huntse rum^lismát druhémunendátitje."I toto je hned zapsáno jako další zásada. Nelhat si. P ^ ijaté zásady p^ibývají.

'takoví tj i jsme



N ^ kdo navrhuje jako další zásadu: Ochra ^ ovat slabší. Ju, já p ^jdu oehra^ oval slabší ci dostanu 1akv. " ., 7'o je ja.cr>r`. že ^lov^k nem ^že jít srnu. Když nás bude vk',

. Myslíš si, že smlouva má n ^ jaký význam pro život vaší t ^ídy?

lak už bvs;ne i mohli n ^kmmu pomoc!."

lešt^ chvíli všichni debatují na toto téma, ale nakonec se p^ eci jenom dohodnou. O dodržování této zásady se t ^ída pokusí a když jim to nep ^jde, tak tu zásadu vyškrtnou. Když vidíme, že zájem o smlouvu se v d ^tech probudil, p^erušujeme je: „Necháme nž na vás o kolik dnl ^ich zásad smlorn'n obohatíte, ale ted' hudeme ješt ^ rnlrn'il o lom, jak bv mohla smlormu padai. " D^tem krátce vysv ^tlujeme co

by m^ la smlouva obsahovat a op^ tjinl necháváme pole p ^sobnosti volné. D^ ti se rozhodly dát smlouv ^ sv^ j vlastní název a tak padají nápady jako: „Patero.” 'tento návrh je opraven na: ,,,Šesler•o. "A nakonec n ^kdo vyk ^ikuje: „1'^álel.ckásnilouva. " N^ koho napadá, že nedodržování smlouvy by se m ^ lo potrestat. Okamžit ^ p^icházejí návrhy jako pen ^žní poplatky. To ale viditeln ^ popudilo sociáln ^ slabé. N ^kdo z nich navrhuje tresty ., sprn•torni ". Již zmín ^ný chlapec s brejli ^ kami se nabízí, že smlouvu vyzdobí. Protože se již op ^t hlíží zvon ^ní, vše ukon ^ujeme poslední domluvou o naší návšt ^v^ asi za m ^síc. D^ti nám oznamují, že máme p^ ijít už další týden, protože už hudou mít vše hotové. Vesele št^betající t ^ídu opouštíme se zazvon ^ním.

CHARTA NENÁSILÍ

cit .ledna z velmi ^ astých stížností. I i, co by smlouvu cht ^li dodržovat jsou slabí (?) a tudíž jim nezbývá nic jiného, než se podvolit v^tšin^ ? Je jednodušší ^íct, že m^ ostatní ovlivnili než p^iznat, že m ^ celá v^c nezajímá. My>^^., ' ,),rj-' •^K.c:fc ,.;ote-

.%

G^

4k }C, ,c

(^.O^.^JIk^W

lQQ

Y

p /1

`^ 1c^l

4`

1,t,

(71•a,1^,(i

.+,t^_> .(t•.C..1/t .^

,7=-k, r Is

,1>u C(

d^'

r/ If

.eró

,Ar9FAtiti ^ rY`Q,

A,

w,

xin c. hne l

r,,, (hA n ty

Ve t ^ídách vznikly r ^ zné smlouvy. N ^které se staly alespo^ ^ástí d ^ ležité pro život dané t^ídy. N^kterým tato milost poskytnuta nebyla v^ bec a nebo se velmi záhy jejich život ^y vytrácel r^znými zp^ soby - tu se smlouva stala dobrým terNA tr ol 0~1/p‚OUQ. ^em na strefování, tu kon ^ ila v odpadkovém koši, jindy zaF-er'rV r7 i v,‚'rwv^4 ^‘jr. str^ená kdesi v zásuvkách u ^ itelského stolu. ^ ích, Sestavila jsem jednu velkou smlouvu ze vzniklých díl { ^),r ^1 ii.Y u mnohé zásady se ve t ^ídách opakovaly, nebo byly obsahov^ podobné. 1.Budeme mezi sebou kamarádští. 2.Budeme si navzájem pomáhat. 7,ní to jako odvážná kritika. 3.Budeme držet pohromad ^. 4.Budeme chránit a pomáhat slabším. ^ANu 5.Budeme udržovat ^ istotu ve t^íd^ . PRgSf/ NE moc' N ^ KIIQ 6.Nehudeme si navzájem lhát. /1pRoT O Ž^ _ ^ ^,^ ^t z 7 7.Nehudeme se nad sebou povyšovat. 15^ ^I^ 1'1 f 8.Nehudeme se smát druhým a nehudeme druhé mlátit. JS Ch 0(5K0 b/li cj^ A K R t [/ ^d! 9.Nehudeme si nadávat. S É M Gl 2-C^ O ti EE/`fú^ se hádat a pomlouvat. 10.Nehudeme 'K 1 1. Nehudeme si vyhrožovat. 12.Nehudeme si ni ^it a krást v^ci. 13.Nehudeme na sebe žalovat. - Mám zalíbení ve v^ cech praktických, proto ve mn ^ vyvolává sympatie tato odpov ^^: žák 5.C' zjiš^uje, že když se zaváže k n ^^emu co se jeví jako dobré, m ^že sc ocitnout ANO i NE, a taky NEVÍM v situacích konfliktu a své p ^vodní ano obohacuje sl ^vkem .lak d^ti smýšlejí o tom všem jsme se dozv ^d^li z jejich ne. pestrých výpov ^dí. Vybírám ty, které se bu ^to opakovaly nebo m ^ ne^ím zaujaly.

-

9



tP

íCA°v

v

j 1132J i r'l%l0

3. Snažíš se ty sám dodržovat její zásady?

4

^^rA

/ rn

d C2

A1uoly ,^^t 4- iuY^dL /// "

/7-

^ Aí^.

f''t^ /IV,) (

15 hN

I .Ad/m/ )

^

Wkt. c

A 1kX6G,P% 1 `L. /éL

^m,91 .

^l,iu

ue.9 /%k

i Uct'-

_Lsw /

tz

L

- A práv^ takovéto mechanismy prob ^hly snad skoro vc všech t ^ídách.

v.)

'Lato udpuv ^d' je pon^ kud „rošt'ácká”. Kmenová t ^ ída tohoto žáka smlouvu sice stvo ^ila, ale v platnost jí nikdy neuvedla.

dJo'ACU,« ./

.rntOG n‘.z

(i

2. Zaznamenal jsi ve vaší t ^íd^ n ^jaké zm ^ ny k lepšímu po sepsání smlouvy? Dodržujete jí? -

Výmluva nebo skute^ nost?

01

- l lodn ^ d^tí nás takto ujišl ' ovalo, že „Já smlouvu dodržuji!,” ale ti ostatní ne a proto se také nic nezm ^ nilo. _ t /tneC- nese pG^ A d4-

)

- Co prob^hlo myslí tohoto žáka mi z ^stává skryto.

ltYztrz

/j.,a = a-o^, r,^e.auQ á /Kjr8 _

^

aée-

- V této odpov ^di je dosti podstatná zmínka o ter^ i a mí^ ku; v této škole hraje mí ^ podstatnou roli v každodenním život^ tém ^^ v^tšiny žák ^ . Vše se zrodilo v hlav ^ paní ^iditelky této školy. Jakožto bývalá t ^locviká^ka nechala na chodby nainstalovat basketbalové koše a do každé t ^ ídy p ^id^ lila n^kolik molitanových mí^^ rhizných velikostí. Vše m ^lo sloužit k tomu, aby se d^ti o p^estávkách odreagovaly a m ^ ly n^ jaký pohyb. Nadšení d^ tí hned od za^ átku neznalo mezí, ale zdá se, že všechen ten pohyb p ^erostl zdravou míru. N ^ které hodiny d ^ti tráví p ^emýšlením o tom kdo má mí ^, jak se k n ^mu po zvon^ ní eo nejrychleji dostat ... Možná k t ^mto hodinám pat^ila i ta, ve které jsme s d ^tmi mluvili o smlouv^, protože sotva jsme tenkrát skon^ ili a ozval se zvonek, d^ti rozpoutaly hádku o mí ^ a st^emhlav vyb^hly ze t ^ídy ke svým koš ^m.

ti

crl.

á

^

/)'jj/h,í giaIlr^( L

- Více d^tí z této t ^ídy nám oznámilo, že zásady, které si zvolily, nemohou dodržovat, protože dva žáci si navzájem ublíží a i k ^e^ek je zabit.

áx-(10.e/ 1-(^ V' - Další z „rušt'áckých” odpov^dí nám již známého žáka.

4. V^d^l bys o n ^jakém jiném, t^eba lepším zp ^sobu, jak zlepšit vztahy mezi vámi ve t ^íd^ ? Nejprve návrhy, které se objevily ^ast^ ji:

lyn.

tmo.

/6-

^ ea

- Co dodat, zdá se, že si n ^ kdo užil i legrace. L'Jt^`>crYti+- p?,;; rur)'L-'

a.

^^`

r

CUi rv pp

,

rvi

0.

L

- Katastrof^ jsme zabránit nemohli, ale o zesnulém k ^e^ kovi bude ješt ^ ^e^ .

10

'takoví j u jsme



/

I takto kruté to m ^ že být:

4^4'^/IA /u

SI^^IŠfIH-E ÁÓ-

^rz17 A n ^ kdo se zamyslel i více do budoucnosti: l

Následující návrh vyniká svou precizností a tím si vysloužil mou pozornost.

r!iut^Glr^C/ , /✓ //KliYyt

,' OZ

L ^Zw^C/

Na kluky nic neplatí: Wh"€/1 ^.^

,drt

m„xo,l

r,T

e-'

01

N++ C1 ^

t• ^n rn

/1mt

J7

g

Výpov^di d^tí uzavíráni slíbeným „k ^e^ kem”. Pro jednoho žáka byla celá ta událost natolik výrazná, že ostatní otázky ponechal nezodpov^ zené a sd ^ lil nám jen, že: N ^ které návrhy jsou prn ^kud radikáln ^jšího ražení:

vow ..a^ gavA /

, ,. ,tr ,

\

A k ^e^ ek už opravdu naposledy:

Pesimismus žákyn ^ 5.B je dopin ^n ujišt^ ním pro nás, že naše návrhy nebyly špatné:

íL.

r PE í E.



CESTOU PO SCHODECH DEN KON ^ Í Železná tlama metra m ^ spolkla a vlak se rozjel ke Ka ^erovu. N ^kolik výrostk ^ vedle mne se hlasit ^ baví a celý sv ^t pat^í jim. Jsem unavená. Kdyby tak všechno utichlo. A já te^ hned už byla ve svý posteli. „ Vt'snupujenre, t ,ole.” p^erušilo moje zamyšlení a výrostci k mé radosti vysko ^ili.La pár minut opouštím své místo i já a p ^íjmám nabídku schudú, které se uvolily m ^ vyvézti z podzemí. Autobus dusup ^ l až do nitra betonového m^sta a zastavil p^ímo p^ed panelovou v^ží. Kola zapískají a já vystupuji. Sv ^tlo za oknem ve XILpat^e mi blikne na pozdrav a prozrazuje, že nehudu doma sama. Otevírám potichu dve ^e, to abych nevzbudila unavené spící schránky. Ma ^kám tla^ ítka výtah ^ . Zdá se, že jsem se dnes opozdila, protože i oba výtahy již spí. At' d^ lám co d ^lám, ani jeden se probudit nenechá. Stovky schod ^ m ^ volají na cestu k nehes ^m.A volají velmi drze. Strašidelná šachta piná schod ^ m ^ p^ivítá ošklivým smetišt ^ m. Cestu k nebes ^m jsem si vždycky p ^edstavovala troškujinak. Lpau•o mi dává možnost zjistit, že Markéta Z. je koso ^tverec, rozp ^ lenej. Markétu Z. neznám, vlastn ^ tu skoro nikoho neznám. Kolik tu asi bydlí d ^ tí. Co by tak asi ^ekly na naší ehartu. Zábradlí je n^^ ím polité a tak se p ^estávám spoléhat na jeho oporu. Kolik je tady asi tet'ák ^? Cítím pot na svém ^ ele. Na zemi v rohu leží st^íka^ ky a kus tmavé zaschlé vaty, krev. Na zdi napsaný nápis hlásá: Jsme pro všechno a taky pro nic. N ^kdo k tomu p ^ipsal: pitomci. 'T'rošku se musím pousmát nad tou naší chartou. N ^jak to všechno vidím moc idealisticky. Co když tohle byly také d ^ti? Všechno se to m ^lo d ^ lat úpin ^ jinak. Tohle bylo k ni ^emu. Zm ^ nilo se n ^co?Asi ne. 1 lákavé k ^íže a malá lekce ze satanismu. Kdo asi bydlí tady? Ješt ^ na schodech, snad doh ^e mín^ná rada, abych šla do... A tak jdu. 'Ledy ne tane, kam ni ^ nápis posílá, ale výš a výš. P ^íští rok tohle d ^ lal už nebudu. Ne, nevzdáván to. Jenže tohle se takhle d ^ lat nedá. To chce za ^ ít mnohem d ^íve. T ^eba už ve t^etí t ^íd ^ . Prost ^ tam ^ast^ ji chodit, n ^co s nima d ^lat a být s nimi. Asi to nejde jen tak n^kam p^ijít, kde už mají na spoustu v ^cí sv ^ j vlastní názor a za^ ít jim vykládat o tom, jak by

12

to šlo d^lat lépe. Na tohle patro asi n ^kdo chodí poslouchat muziku. Názvy kapel by o tom snad mohly sv ^d^ it.Ale i st^ety zájm ^ jsou z^ejmé. M.L. má velký kozy - že by chovatelé v našem dum ^? Zdá se, že jako záchodky jdou použít i schody. Ucpávám si nos a p ^idávám do kroku.Alespo ^ mám další zkušenost. To rozhodn ^ není k zahození. I to, že jsme se nau ^ili navazovat kontakty s d ^tmi, i s u^iteli. Snad to n ^ jak využiji v p ^íštím ruce, až hudeme chodit po školách s primární prevencí, protidrogovou. Tu potom budu chodit na schody ^ast^ji, pokládat ^ isté st^íka^ky, ale ty se vlastn^ jen vym ^^ ují. Kolikáté je tohle patro? Otev ^u dve^e a vstoupím na balkón. Na tmavé obloze se objevil ho ^ký m ^síc. Je zima. Pohled na výtah mi oznámí, že ješt ^ p^ t pater. Zavírám se tedy op^t ve schodišt'ové šacht ^ a jdu dál. V té prevenci to ur^ it^ sem tam taky padne na šikanu. Tak jako se d ^ti brání násilí, budou se muset nau^ it bránit proti drogám. No to bude zajímavé. Vlll.patro dá zavzpomínat na sametovou revoluci. Ale pan prezident by pravd ^podobn ^ radost nem ^l. 'také se tu n^kdo u^ il chodit po st^ nách - vcelku úctyhodný výkon. Krabi ^ ka od kondomu sv ^d^ í o n ^^ ím sp^chu. A zrovna pod nápisem: Miluju Mirku Slová^ kovou. Mirka tu má tedy lepší pozici než Markéta. Za rozbitou sklen ^ nou výpiní ve dve ^ích vidím op^t plující m ^síc. Pro^ se ti lidé nedohodnou. Vždyt' tady stojí krásná záchodová mísa. Ale možná to tanuen ^ lov ^k prost^ sem nahoru už nestihl. Že by mísa pat^ila Jarduvi? Uhlem na st ^n^ je napsáno: Jarda je prase. No charty se prost^ neujaly. M ^ lo se to prost^ d ^ lat jinak. Cikáni do plynu. A pod tím v ^ tším písmem: I"uj. Tu užje XLpatro. Již jen poslední a bude tomuhle všemu konec. Naše XlLpatru. p^ináší zlatý h^eb. Celý ten ^as, celou tu cestu jsem myslela na to, co asi pozna ^í místo, kde bydlím i já. Na st ^n ^ stojí: Mu^ící nástroje obdržíte ve XIV.pat ^e. To ve XIV. je p^eškrtnuto a opraveno na: U Svarc ^ . To jsem ráda, že náš d ^m p^ináší tolik možností, názor ^ a cest. Jmenovku se svým jménem ^tu s uleh^ ením. Ješt ^ tam nikdo nic nedopsal. Padám na postel. Den odešel a já mu ani nesta^ ila zamávat...

Takoví ;js^ct jsme