Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
1
Tom´asˇ Hal´ık
Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje Krize jako sˇ ance Nakladatelstv´ı Lidov´e noviny, 2009
• 7 Pascal: Myˇslenky • Je dostatek svˇetla pro ty, kdo si z cel´e duˇse pˇrej´ı Boha spatˇrit, a dostateˇcn´a tma pro ty, kdo maj´ı opaˇcn´e pˇra´ n´ı. • 13 Jedn´ım z dobrych ´ plodu˚ pomˇernˇe sˇ t’astn´eho a klidn´eho, nezatrpkl´eho st´arnut´ı je to, zˇ e cˇ lovˇek pˇreˇz´ıv´a a bezbolestnˇe opouˇst´ı pˇredsudky sv´eho ml´ad´ı. • 18 ˚ ponechal prostor pro pochybnost, aby v´ıra neztratila dustojnost ˚ Buh svobodn´eho cˇ inu a odv´azˇ n´eho vykroˇcen´ı do rˇ´ısˇ e Tajemstv´ı. • 19 ˚ avaj´ı pro tolik lid´ı dnes nedostupn´a (. . .) Jsem hluboce pˇresvˇedˇcen, zˇ e velk´a tajemstv´ı z pokladnice biblick´e v´ıry zust´ hlavnˇe proto, zˇ e ji lze odemknout jen jedinym ´ kl´ıcˇ em – a t´ım je pr´avˇe nadˇeje. Uvˇedomuji si, zˇ e jsem schopen rˇ´ıci upˇr´ımn´e amen“ k rˇ adˇe vˇet kˇrest’ansk´eho Vyzn´an´ı v´ıry jen tak, zˇ e toto m´e amen“ znamen´a douf´am v to“; tj. vztahuji ” ” ” se k tomu nikoliv plnym ´ pozn´an´ım a plnym ´ pochopen´ım, nybrˇ ´ z nadˇej´ı, nen´ı to pro mne nahl´ednutelny, ´ evidentn´ı fakt, nybrˇ ´ z tajemstv´ı – pˇredmˇet nadˇeje. Pr´avˇe nadˇeje – a jen ona – zd´a se mi byt ´ kl´ıcˇ em k br´anˇe velkych ´ tajemstv´ı v´ıry a odvahou vej´ıt do tohoto oblaku nevysloviteln´eho, nepojmenovateln´eho a nepˇredstaviteln´eho. • 22 Optimismus je ponˇekud troufaly´ pˇredpoklad, zˇ e vˇse dobˇre dopadne“; naproti tomu nadˇeje je s´ıla vytrvat i v situaci, ” v n´ızˇ se toto oˇcek´av´an´ı uk´azalo jako iluze. • 23 (. . .) Pesimismus je cˇ asto kocovinou rychle vystˇr´ızlivˇelych optimistu˚ – a v tomto pˇr´ıpadˇe vede cˇ asto k cynismu. ´ Pesimismus je v nˇecˇ em jeˇstˇe nebezpeˇcnˇejˇs´ı neˇz optimismus: Optimismu podl´ehaj´ı snadnˇeji lid´e naivn´ı a lehkovˇern´ı, zat´ımco pesimismus byv´ zkuˇsenych ´ a nemoc´ı (ˇci pokuˇsen´ım) moudrych, ´ ´ a vˇedouc´ıch. Pesimismus zachvacuje cˇ asto ty, kdo uˇz poznali a pochopili tolik vˇec´ı, zˇ e jsou na krok od zˇ ivotn´ı moudrosti – a tehdy je tˇesnˇe pˇred vrcholem strhne ´ z cesty melancholie, unava a znechucen´ı. Nemluv´ı o tom trpk´e svˇedectv´ı biblick´e knihy Kazatel? Pr´avˇe cˇ lovˇeku, ktery´ toho tolik vidˇel, poznal a zakusil, n´ahle vˇsechno pˇripad´a jako pokryt´e prachem marnosti, i samo pozn´av´an´ı a moudrost se mu ted’ jev´ı jako zbyteˇcn´e tr´apen´ı. Moˇzn´a pr´avˇe tato otupˇelost a rezignace se skryv´ ´ a za pojmem akcedia“ (ktery´ se obvykle mylnˇe pˇrekl´ad´a jako ” lenost“). T´ımto slovem hlubok´a duchovn´ı zkuˇsenost starych ´ mnichu˚ a poustevn´ıku˚ oznaˇcila jeden ze smrtelnych ´ ” ˚ hˇr´ıchu. • 32 ˚ v Osvˇetimi? Ptali se rab´ına Jonathana Sackse. Byl tam v pˇrik´az´an´ı Nezabijeˇs.“, odpovˇedˇel rab´ın. Kde byl Buh ”
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
2
• 32 ˚ nepˇrich´az´ı nikdy jako n´ahraˇzka cˇ i konkurent naˇs´ı svobody, jako ten, ktery´ by n´as zbavoval naˇs´ı odpovˇedPravy´ Buh nosti. Naopak: Dovol´av´a se naˇs´ı svobody a svˇerˇ uje svou vˇec do naˇs´ı odpovˇednosti v podobˇe posl´an´ı a zasl´ıben´ı. ˚ eh ani oslnivy´ uspˇ ´ ech vˇeci, kterou po n´as zˇ a´ d´a; pouze slibuje: Budu s tebou. Negarantuje bezbolestny´ prubˇ • 36 ˇ (. . .) Dneˇsn´ı vˇedecky´ vyzkum v mnoha oborech uˇz d´avno nem´a ctiˇza´ dost ani svobodu naplnovat touhu lidsk´eho ´ ducha po pozn´an´ı pravdy, jak to pateticky deklaroval racionalismus ran´eho osv´ıcenstv´ı, nybrˇ ´ z posluˇsnˇe pln´ı zad´an´ı diktovan´a ekonomickymi, pˇr´ıpadnˇe politickymi z´ajmy svych mecen´asˇ u˚ (nejv´ıce patrn´e je to snad na manipulaci ´ ´ ´ l´ekaˇrsk´eho vyzkumu z´ajmy farmaceutickych ´ ´ firem). Zisk se stal pravdou vˇedy. • 41 (. . .) Z´azrak“ je cosi, v co je moˇzn´e vˇerˇ it a doufat, s cˇ ´ım vˇsak z povahy vˇeci nelze kalkulovat, objednat si ho cˇ i vynutit. ” • 44 Ozve-li se slovo krize, hned se ze vˇsech stran jako supi sl´etaj´ı n´aboˇzenˇst´ı i sekul´arn´ı mesi´asˇ i se svymi nab´ıdkami, ´ jednoduchymi a zaruˇcenymi recepty na sp´asu. Ale krize, osobn´ı i spoleˇcensk´e, nemusej´ı nutnˇe budit strachy a hys´ ´ ˚ terick´e reakce; krize jsou pˇrirozenymi pruvodci zˇ ivota, jsou jako balvany v rˇ eˇciˇsti, kter´e toku zˇ ivota d´avaj´ı sp´ad, ´ ˇ dynamiku a zaj´ımavost. Zivot bez kriz´ı a zkouˇsek by byl jako l´ıny, ´ rozbahnˇely´ potok cˇ i umˇel´a n´adrˇz se zatuchlou, stojatou vodou. Nem´a valny´ smysl jen naˇr´ıkat a p´atrat v minulosti po vin´ıc´ıch kriz´ı (uˇz nemohu vyst´at neust´al´e kop´an´ı ˚ u˚ moderny do Descarta cˇ i Kanta) a hledat marnˇe cestu zp´atky. Jeˇz´ısˇ se pˇri pohledu konzervativn´ıch katolickych ´ odpurc na nemocn´eho odm´ıtal d´ıvat dozadu, jen moralizovat, spekulovat o tom, kdo zhˇreˇsil, zda on, cˇ i jeho rodiˇce“, nybrˇ ´ z ” vidˇel nemoc jako vyzvu a pˇr´ıleˇzitost k tomu, aby cˇ lovˇeku bylo pomoˇzeno a tak se na nˇem zjevila sl´ava Boˇz´ı“. ´ ” ˚ a zr´at, tak tomu je nyn´ı a bylo zˇrejmˇe vˇzdycky, vˇcetnˇe on´e prvn´ı krize duvˇ ˚ ery“ a n´asledn´eKrize jsou pˇr´ıleˇzitost´ı rust ” ˚ je dost dobry´ hr´acˇ , aby na kaˇzdy´ n´asˇ chybny´ tah ho konfliktu lid´ı s Bohem, o nˇemˇz vypr´avˇej´ı prvn´ı str´anky Bible. Buh dovedl odpovˇedˇet tak, aby se naplnila slova Kde se rozmohl hˇr´ıch, tam se jeˇstˇe mnohem v´ıce rozhojnila milost.“. To ” nen´ı povzbuzen´ı pro faleˇsn´e hr´acˇ e, nybrˇ pro n´as, st´al´e zaˇca´ teˇcn´ıky, uˇcit se z vlastn´ıch chyb a objevovat nov´e ´ z vyzva ´ sˇ ance tam, kde jsme pokouˇseni ke skl´ıcˇ en´e rezignaci. • 51 ˚ Nemohu se zbavit podezˇren´ı, zˇ e jedn´ım z duvod u˚ popularity orient´aln´ıch spiritualit na Z´apadˇe je skuteˇcnost, zˇ e mnoz´ı jejich pˇr´ıvrˇzenci je cˇ asto provozuj´ı“ sp´ısˇ e jako urˇcitou analogii sportu cˇ i psychoterapeutickych ´ kurzu˚ osobn´ıho ” ˚ ˚ kter´e zas pro mnoh´e jin´e na Z´apadˇe hraj´ı roli n´ahradn´ıch n´aboˇzenstv´ı“), tedy jako cosi, co rustu a sebepozn´an´ı (jevu, ” ˚ ze t´ım jistˇe pˇrispˇet k celkov´emu zdrav´ı a fitness“ cˇ lovˇeka, vyˇzaduje sice urˇcit´e vzruˇsuj´ıc´ı zmˇeny zˇ ivotn´ıho stylu a muˇ ” ovˇsem neklade na sv´e pˇr´ıvrˇzence – na rozd´ıl od kˇrest’anstv´ı – prakticky zˇ a´ dn´e vysok´e mor´aln´ı n´aroky. • 52 Jeden z nejvˇetˇs´ıch znalcu˚ buddhismu na Z´apadˇe, britsky´ profesor buddhistick´e filozofie Paul Williams, ktery´ ned´avno od buddhismu konvertoval ke katolicismu, cituje n´azor buddhistickych mistru˚ Vychodu (vysloveny´ vˇsak uˇz t´ezˇ ´ ´ Chestertonem), zˇ e mnoz´ı z tˇech z´apadn´ıch lid´ı, kteˇr´ı se povaˇzuj´ı za buddhisty, ve skuteˇcnosti praktikuj´ı nikoliv buddhismus, nybrˇ ´ z principy kˇrest’anstv´ı, zbaven´eho ovˇsem toho, co lidem dnes na kˇrest’anstv´ı, a zejm´ena na kˇrest’anskych ´ c´ırkv´ıch, pˇripad´a nesympatick´e. A ze sv´e vlastn´ı zkuˇsenosti Williams dod´av´a: Kdyˇz se mlad´ı intelektu´alov´e na Z´apadˇe rozhoduj´ı mezi kˇrest’anstv´ım a buddhismem, cˇ asto srovn´avaj´ı nesrovnateln´e. Jejich vˇedomosti o kˇrest’anstv´ı vˇetˇsinou ˇ ˚ ´ zustaly na urovni sˇ koln´ıho katechismu (v Cesk´ e republice, dod´av´am, ani to ne), zat´ımco buddhismus pro nˇe reprezen˚ kter´e zas vˇetˇsina lid´ı, praktikuj´ıc´ıch buddhismus v Asii, vubec ˚ tuj´ı myˇslenky buddhistickych nezn´a. Bylo by ´ filozofu, f´er, rˇ´ık´a Williams, kdyby na druh´e stranˇe vah bylo nˇeco srovnateln´eho, napˇr. d´ıla Tom´asˇ e Akvinsk´eho cˇ i Anselma z Canterbury; jsou-li tam vˇsak dˇetsk´e katechismy, mus´ı z´akonitˇe – takˇr´ıkaj´ıc kontumaˇcnˇe – vyhr´at buddhismus“. ” • 53 ´ Kdyˇz je zˇ a´ k pˇripraven, Mistr je zde.“, rˇ´ık´a jedno jogov´ e pravidlo. Ob´av´am se vˇsak, zˇ e v dneˇsn´ı z´apadn´ı spoleˇcnosti ” ˚ zvˇedavcu, ˚ kteˇr´ı dycht´ı nikoliv po n´aroˇcn´e promˇenˇe srdce, nybrˇ pˇrevaˇzuje mnoˇzstv´ı nepˇripravenych ´ zˇ a´ ku, ´ z po exo˚ tickych ´ z´azˇ itc´ıch, – a zˇ e toto dychtˇen´ı je z´akonitˇe pˇriv´ad´ı na trh ezoteriky, plny´ kyˇ ´ ce a faleˇsnych ´ mistru. • 56 Franz von Baader • Jestliˇze Kristus zaloˇzil svou c´ırkev na sk´ale, neznamen´a to, zˇ e si pˇra´ l, aby zkamenˇela. • 56 ˚ zvolil m´ısto pokraˇcov´an´ı v (. . .) donkichotsk´e Inteligentn´ı typ konzervatismu, ktery´ dneˇsn´ı svˇet potˇrebuje jako sul, ˚ ze byt v´alce s novovˇekem cestu dialogu; pˇr´ıkladem muˇ ´ zn´amy´ dialog kardin´ala Ratzingera s levicovym ´ filozofem
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
3
¨ Jurgenem Habermasem, ktery´ skonˇcil oboustrannou shodou, zˇ e dneˇsn´ı kˇrest’anstv´ı a dneˇsn´ı liberalismus se potˇrebuj´ı navz´ajem, protoˇze ve vz´ajemn´em dialogu mohou obˇe strany korigovat sv´e jednostrannosti. Tento typ konzervatismu ˚ zity´ argument: relativismus zapom´ın´a relativizovat s´am sebe, vn´asˇ´ı do diskuse s liber´aln´ım relativismem jeden duleˇ za jeho poˇzadavkem tolerance je cˇ asto netolerance k cˇ emukoliv, co by mohlo uk´azat, zˇ e on s´am podl´eh´a tomu, co pˇredhazuje fundamentalismu, – zˇ e totiˇz on s´am totiˇz nen´ı niˇc´ım v´ıc neˇz jedn´ım z mnoha moˇzn´ych pohledu˚ na skuteˇcnost, zˇ e ˚ ˚ ze je odk´azat do role jen omezenych jeho n´arok, zˇ e rozum´ı vˇsem svˇetovym l´epe neˇz ony samy sobˇe a muˇ ´ n´azorum“ ´ ” ˚ a cˇ a´ steˇcnych em pˇredpokladu vlastn´ı univerz´aln´ı platnosti a svrchovanosti. ´ pravd, stoj´ı na pyˇsn´em a neoduvodniteln´ Podaˇr´ı-li se t´eto konzervativn´ı“ kritice relativismu usvˇedˇcit relativismus z jeho neopr´avnˇen´eho n´aroku na univerza” litu (a majetnictv´ı jedin´e pravdy“), pak to nemus´ı v´est k absolutn´ımu skepticismu, nybrˇ ´ z k perspektivismu“ – pozn´an´ı, ” ” ´ zˇ e vˇsichni se d´ıv´ame na skuteˇcnost z urˇcit´eho uhlu, a zˇ e pr´avˇe proto potˇrebujeme dialog plny´ respektu, z nˇehoˇz nikdo nesm´ı byt ´ pˇredem vyluˇcov´an. • 58 To, co je vˇsak sv´evolnˇe vybr´ano a vytrˇzeno z celku a nepr´avem za tento celek vyd´av´ano, je – pˇr´ısnˇe teologicky a lingvisticky vzato – herez´ı; hon na heretiky“, nejtypiˇctˇejˇs´ı sport a cˇ asto jedin´a aktivita fundamentalistickych ´ tradiciona” ˚ m´a ve skuteˇcnosti (jak to v pˇr´ıpadˇe neurotickych listu, ´ pseudoaktivit byv´ ´ a) jim samym ´ a svˇetu zakryt, ´ zˇ e to oni jsou heretiky. Dnes je nal´ehavˇe tˇreba objevovat plnost, bohatost a hloubku katolick´e tradice, uˇcinit krok od katolicismu“ ” ke skuteˇcn´e katolicitˇe. • 59 Zamyˇ ´ sl´ım-li se nad typickou militantn´ı mentalitou fundamentalistu˚ (at’isl´amskych ´ cˇ i kˇrest’anskych ´ nebo zˇ idovskych), ´ ˇ zeka. Podle nˇej nen´ı hlavn´ım zdrojem militantn´ı n´aboˇzensk´e nesn´asˇ enlivybavuji si znovu jednu pozn´amku Slavoje Ziˇ vosti monoteistick´e lpˇen´ı na exklusivismu (vyluˇ ´ cnosti, majetnictv´ı jedin´e pravdy, jedin´eho spr´avn´eho boha), jak se nˇekteˇr´ı domn´ıvaj´ı. Fanatismus a n´asil´ı nˇekterych ´ zast´ancu˚ monoteistickych ´ n´aboˇzenstv´ı sp´ısˇ prozrazuje jejich skryty´ polyteismus (mnohoboˇzstv´ı). Kdyˇz vˇerˇ´ıc´ı fanaticky nen´avid´ı vˇerˇ´ıc´ıho jin´eho n´aboˇzenstv´ı, ve skuteˇcnosti nen´avid´ı nikoliv toho cˇ lovˇeka, nybrˇ ˚ ymi ´ z jeho boha; vˇerˇ´ı, zˇ e jeho z´apas s on´ım faleˇsnˇe vˇerˇ´ıc´ım je ve skuteˇcnosti z´apas mezi ruzn´ ˚ Skuteˇcny´ monoteista je naopak bohy, z´apas jeho boha s t´ım druhym, ´ faleˇsnym ´ bohem, ktery´ nicm´enˇe existuje jako buh. ˚ ze ho respektolerantn´ı, protoˇze, i kdyˇz povaˇzuje vˇerˇ´ıc´ıho v jin´e bohy za cˇ lovˇeka, ktery´ nen´ı osv´ıcen pravou v´ırou, muˇ tovat, protoˇze o nˇem nemus´ı vˇerˇ it, zˇ e je nenapravitelnˇe zly. ´ • 60 Chceme-li porozumˇet soudob´emu katolick´emu tradicionalismu, mus´ıme se odv´azˇ it kriticky pohl´ednout na to, co tuto neˇst’astnou reakci v c´ırkvi sam´e vyvol´av´a a udrˇzuje pˇri zˇ ivotˇe. Kˇrest’anstv´ı v sˇ edes´atych ´ letech proch´azelo pˇredevˇs´ım ve velk´e cˇ a´ sti Evropy hlubokou kriz´ı, z n´ızˇ se dosud plnˇe nevzpamatovalo. Modernizovan´e, zliberalizovan´e, humanizovan´e a sekularizovan´e kˇrest’anstv´ı s lidskou tv´arˇ´ı nepˇrineslo oˇcek´avan´e pˇribl´ızˇ en´ı n´aboˇzenstv´ı modern´ımu cˇ lovˇeku, zanechalo sp´ısˇ e zmatek v n´aboˇzenskych ´ instituc´ıch a zklam´an´ı na vˇsech stran´ach: protagonist´e radik´aln´ıch reforem nyn´ı vid´ı v uskuteˇcnˇenych ´ reform´ach jen poloviˇcatou, nedokonˇcenou revoluci a c´ırkev opouˇstˇej´ı pro jej´ı konzerva´ tivnost; uzkostliv´ ı str´azˇ ci tradice se dˇes´ı provedenych ´ zmˇen a c´ırkev opouˇstˇej´ı jako pˇr´ıliˇs modernistickou a zesvˇetˇstˇelou; konformn´ı kˇrest’an´e ze zvyku“ sice c´ırkev form´alnˇe neopust´ı, ale pˇrest´avaj´ı si s n´ı rozumˇet a vnitˇrnˇe se od ” n´ı odpout´avaj´ı; n´aboˇzenˇst´ı hledaˇci ji zas shled´avaj´ı nudnou a pˇrest´avaj´ı od n´ı oˇcek´avat odpovˇedi na sv´e ot´azky a probl´emy. • 61 ´ esˇ nˇe nauˇcila mnoh´emu z evangelik´aln´ıho stylu Katolick´a c´ırkev se za pontifik´atu Jana Pavla II. do jist´e m´ıry uspˇ medi´aln´ı sebeprezentace a tento charismaticky´ papeˇz se stal postupnˇe snad nejzn´amˇejˇs´ı medi´aln´ı ikonou planety. (I kdyˇz ho liber´aln´ı m´edia po vˇetˇsinu jeho pontifik´atu zahrnovala dehonestuj´ıc´ımi n´alepkami zp´ateˇcn´ıka, do jist´e m´ıry mu splatila dluh“ na konci zˇ ivota – jak poznamenal jeden evangelicky´ teolog, m´edia vyrobila z um´ır´an´ı, smr” ti a pohˇrbu polsk´eho papeˇze“ a volby jeho n´astupce jisty´ druh glob´aln´ıch paˇsij´ı“.) Na stadionech pˇri papeˇzskych ´ ” ” ˇ n´avˇstˇev´ach, pˇri svˇetovych slavn´e nˇe´ dnech ml´adeˇze“, poutn´ıch bohosluˇzb´ach a c´ırkevn´ıch sjezdech (pˇripomenme ” meck´e Kirchentagen) souˇcasn´a c´ırkev nab´ız´ı – formou pˇripom´ınaj´ıc´ı pseudoliturgii olympijskych ´ megaceremoni´ı – tak´e jisty´ druh religiozity orientovan´e na z´azˇ itek“. A jen m´alokdo se uvnitˇr c´ırkve odv´azˇ ´ı nam´ıtnout, zˇ e i kdyˇz ” n´aboˇzenskost jistˇe potˇrebuje emoce, z´azˇ itek, zkuˇsenost, pˇresto hlubˇs´ı a trvalejˇs´ı v´ıru z tˇechto z´azˇ itku˚ lze patrnˇe vykˇresat jen stˇezˇ ´ı. • 66 Katolick´a c´ırkev ve svych ´ dˇejin´ach byla k povˇer´am, t´eto trvale nevyl´ecˇ iteln´e psychopatologii vˇsedn´ıho dne, vˇetˇsinou moudˇre velkorys´a, nˇekter´e dokonce zaintegrova-la a pokˇrtila“; na doby, kdy se k povˇer´am chovala z´asadnˇe jinak – ” napˇr´ıklad v dob´ach honu˚ na cˇ arodˇejnice –, vˇetˇsinou ve zpˇetn´em pohledu nen´ı pˇr´ıliˇs hrd´a.
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
4
• 73 ˚ (. . .) Uˇz Pascal vˇedˇel, zˇ e nejdustojnˇ ejˇs´ım vykonem rozumu je rozpoznat a uznat sv´e hranice. ´ • 74 Nen´ı snaha vz´ıt tajemstv´ı zˇ ivota, tajemstv´ı lidstv´ı tot´alnˇe do vlastn´ı reˇzie projevem ztr´aty duvˇ ˚ ery a nadˇeje ve skuteˇcnost jako takovou, v jej´ı – cˇ lovˇekem nezaloˇzeny´ – smysl? Neaktualizuje se tu ona matka vˇsech vin, o n´ızˇ jazykem mytu ´ vypr´av´ı biblicky´ pˇr´ıbˇeh o r´aji, kdy cˇ lovˇek z neduvˇ ˚ ery k spr´avnosti a v´azˇ nosti z´akazu s´ahl po ovoci pozn´an´ı, aby se pak zmocnil i stromu zˇ ivota? • 75 Pokud cˇ lovˇek klade vˇsechnu svou nadˇeji jen do svych ´ vlastn´ıch aktivit, st´av´a se jeho situace, ob´av´am se, opravdu beznadˇejnou. • 79 Mnoz´ı z tˇech, kteˇr´ı se sami pokl´adaj´ı za ateisty, jsou kˇrest’any v´ıce, neˇz tuˇs´ı. Nˇekteˇr´ı z nich znaj´ı naˇseho“ Boha prostˇe ” ´ zˇ e pod jinym ´ jm´enem, protoˇze naˇse rˇ eˇc o Bohu k nim nedolehla, anebo ji slyˇseli v takov´e podobˇe a z takovych ´ ust, ˚ zka, Boˇz´ı karikaturu; jin´ı zas Boha ji nemohli cˇ estnˇe a upˇr´ımnˇe pˇrijmout. Jin´ı odm´ıtaj´ı—li Boha“, odm´ıtaj´ı vlastnˇe buˇ ” neodm´ıtaj´ı ze zpupnosti cˇ i lhostejnosti, ale sp´ısˇ e s n´ım z´apas´ı ve svych ´ noc´ıch. • 87 (. . .) Kdo dok´azˇ e mezi Skyllou rezignace, cynismu a zoufalstv´ı cˇ i spoˇcinut´ı v jiˇz dosaˇzenych jistot´ach“ na stranˇe jedn´e ´ ” a Charybdou podl´eh´an´ı iluz´ım a projekc´ım pˇra´ n´ı (svych ´ vlastn´ıch cˇ i vlastn´ı kultury a civilizace) na stranˇe druh´e zvolit cestu radik´alnˇe otevˇren´e nadˇeje, dotyk´ ´ a se (at’ uˇz se pokl´ad´a za n´aboˇzensky vˇerˇ´ıc´ıho cˇ i ne) dlanˇe toho, ktery´ je d´arcem vˇs´ı skuteˇcn´e nadˇeje. • 95 Zklam´an´ı (. . .)v sobˇe skryv´ ´ a moˇznost osvobozen´ı od iluz´ı (. . .). • 97 Bruce Marshall (?) • Jde-li n´amoˇrn´ık do bordelu, ve skuteˇcnosti hled´a Boha, pouze ho hled´a na nespr´avn´em m´ıstˇe. • 100 (. . .) Ti, kteˇr´ı n´am chtˇej´ı nejv´ıce ubl´ızˇ it, n´am ve skuteˇcnosti cˇ asto nejv´ıce prospˇej´ı; to, co n´as bol´ı a cˇ emu se vzpouz´ıme, byv´ ´ a ve skuteˇcnosti jen pˇresun z m´ısta, kam jsme opravdu nepatˇrili, na m´ısto, kde n´as Hospodin opravdu potˇreboval a chtˇel m´ıt. • 103 (. . .) Postmodern´ı filozofick´a teologie Richarda Kearneyho (. . .)uˇc´ı, zˇ e o Bohu nelze rˇ´ıci, zˇ e je“ nebo nen´ı“, nybrˇ ´ z ” ” ´ zˇ e muˇ ˚ ze b´yt: zˇ e k n´am pˇrich´az´ı jako k Mojˇz´ısˇ ovi na pouˇsti, jako pˇr´ıslib budu s tebou, jestliˇze pˇrijmeˇs ukol, j´ımˇz tˇe ” povˇerˇ uji“. • 103 Pˇrijmout a zpracovat i hoˇrk´e zkuˇsenosti s c´ırkv´ı, aniˇz cˇ lovˇek c´ırkev opust´ı cˇ i se v n´ı stane zahoˇrklym ´ a ubl´ızˇ enym ´ notorickym ´ disidentem, umˇet naj´ıt uprostˇred c´ırkve a jej´ı tradice sv´e m´ısto, obh´ajit si je a pˇritom v n´ı respektovat ˚ jinakost druhych ´ umoˇzn´ı cˇ lovˇeku objevit podivuhodn´e tajemstv´ı katolicismu jako jednoty protikladu“. ” • 104 ˚ Pluralita a ruznorodost katolicismu (vˇcetnˇe tˇech forem, s nimiˇz se s´am mohu tˇezˇ ko identifikovat) se stala hlavn´ım ˚ ery k n´ı. Pˇrijmout katolickou identitu znamen´a dostat kl´ıcˇ e k pal´aci s tis´ıci zdrojem m´e radosti z c´ırkve a m´e duvˇ ˚ ze bydlet, ba je ani nestaˇc´ı proj´ıt, ale mus´ı si tam naj´ıt sv´e m´ıstnostmi; postupnˇe cˇ lovˇeku dojde, zˇ e v nich vˇsech nemuˇ m´ısto k bydlen´ı. • 104 ˚ era, zˇ e se sm´ım vydat, c´ıt´ım-li se k tomu ukolu ´ Velkou svobodu mi d´av´a duvˇ povol´an, aˇz na strm´e vyspy na samych ´ ´ ˚ ı vanouc´ıch z sˇ irokych viditelnych ´ hranic´ıch c´ırkve a neb´at se vˇetru˚ a vun´ ´ moˇr´ı jinych ´ n´aboˇzenstv´ı a filozofi´ı, pr´avˇe ˚ proto, zˇ e naˇstˇest´ı jsou v c´ırkvi i tradicionalist´e, kteˇr´ı nab´ıdnou jinou a bezpeˇcnou cestu tˇem kˇrest’anum, kteˇr´ı mne tam n´asledovat nechtˇej´ı a nemohou. • 105 Tam, kde se zdaj´ı naˇse pˇrirozen´e z´asoby nadˇeje katastrof´alnˇe doch´azet, kde se plaz´ıme jako vyprahl´ı v pouˇsti a uˇzuˇz ˚ ze se chceme vzd´at, je cˇ asto jiˇz jen krok ke skryt´emu prameni. A cˇ ´ım je naˇse krize hlubˇs´ı (a jej´ı hloubku opravdu nemuˇ ˚ ze tryskat pramen nadˇeje, posoudit nikdo zvnˇejˇsku a podle vnˇejˇs´ıch, objektivn´ıch“ krit´eri´ı), z t´ım vˇetˇs´ı hloubky muˇ ” kter´a je uˇz podstatnˇe kvalitativnˇe jin´a, neˇz byla ta, kter´a n´am d´avala s´ılu a smˇer dotud, aˇz po soutˇesku krize.
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
5
• 108 ˚ Vy opravdu vˇerˇ´ıte na z´azraky?“ (Nevysloveno: Pˇri vaˇsem vzdˇel´an´ı?) Ano, dokonce v´ım o zpusobu, jak je zakouˇset ” na kaˇzd´em kroku. Vˇerˇ´ım, zˇ e svˇet, ch´apany´ jako stvoˇren´ı, jako nesamozˇrejmy´ dar, je s´am o sobˇe jeden velky´ z´azrak, protoˇze jeho nejvˇetˇs´ı bohatstv´ı a kr´asa leˇz´ı za zrakem – za t´ım kaˇzdodenn´ım pohledem, j´ımˇz jsme se na nˇej nauˇcili d´ıvat. V´ım, zˇ e jsou ud´alosti, kter´e n´as z tohoto kaˇzdodenn´ıho povrchn´ıho pohledu (napˇr´ıklad materialistick´eho“, ” jenˇz vn´ım´a svˇet jen jako materi´al“) mohou a maj´ı vyruˇsit a uˇcinit n´as citlivymi a vn´ımavymi pro skuteˇcnou velikost ´ ´ ” stvoˇren´ı. ˚ opravdu nejsou souˇca´ st´ı m´eho svˇeta v´ıry a povaˇzoOvˇsem z´azraky jako nadpˇrirozen´e poruˇsen´ı pˇr´ırodn´ıch z´akonu“ ” val bych za trapny´ omyl a anachronismus hledat nˇeco takov´eho napˇr´ıklad v Bibli; filozoficko-teologick´e pojmy jako nadpˇrirozenost“ a pˇr´ırodovˇedeck´e pojmy jako pˇr´ırodn´ı z´akon“ jsou typick´e plody myˇslen´ı novovˇeku, kter´e je na ” ” ˚ ˚ hony vzd´aleno svˇetu Bible a rovnˇezˇ stylu m´eho myˇslen´ı v´ıry, m´emu zpusobu (a pˇrevaˇzuj´ıc´ımu zpusobu dneˇsn´ı teologie a exegeze), jak se vztahovat k poselstv´ı P´ısma. Kategorie pˇrirozenosti“ a nadpˇrirozenosti“ jsou n´astroje ” ” stˇredovˇek´e teologie, kter´e byly v pozdˇejˇs´ı teologii znehodnoceny nedorozumˇen´ım, jeˇz pˇrineslo osv´ıcenstv´ı se svym ´ docela novym ´ ch´ap´an´ım pˇr´ırody a pˇrirozenosti (n´atura). V modern´ı dobˇe se zaˇcalo kl´ast rovn´ıtko mezi pˇrirozeny“ ´ ” ´ a re´alny“, vyplodu dˇetinsk´e fantazie cˇ i okultn´ıho sˇ erosvitu ezo´ pˇriˇcemˇz logicky vˇse nadpˇrirozen´e“ z´ıskalo odium ´ ” ” teriky a obskurantismu. Poctivy´ (tedy hluboce racion´aln´ı1) stˇredovˇeky´ teolog ze sˇ koly svat´eho Tom´asˇ e – pro nˇejˇz to, co pˇrekraˇcovalo pˇrirozenost, bylo prostˇe Boˇz´ım darem, milost´ı (gratia) a nemˇelo to pranic spoleˇcn´eho se z´ahadami“ ” milovn´ıku˚ kuriozit – by byl zdˇesˇ en (jako byv´ ´ am zdˇesˇ en j´a) z toho, zˇ e i nˇekteˇr´ı kˇrest’an´e se nechali se svou v´ırou zahnat do sousedstv´ı magie, povˇer a cˇ arov´an´ı. Kdyˇz v nˇekterych ´ knihkupectv´ıch vid´ım, zˇ e teologie“ se st´av´a podoborem ” ezoteriky“, mysl´ım na Jeˇz´ısˇ ovo rozˇcilen´ı v chr´amu ( prodavaˇce vyhnal a st´anky jim zpˇrevracel“); ovˇsem hlavn´ı vinu ” ” na tomto zmaten´ı asi nenesou chud´aci knihkupeˇct´ı prodavaˇci. • 110 Simone Weilov´a, jedna z mych ´ velkych ´ uˇcitelek v´ıry (kter´a o v´ıru se svymi ´ pochybnostmi z´apasila cely´ zˇ ivot), pokl´adala za jednu z podstatnych cest k setk´an´ı s Bohem z´azraˇcnou kr´asu svˇeta. Jej´ı teologick´a estetika stoj´ı na jednom ´ ˚ ci Bohu. hlubok´em, vpravdˇe mystick´em n´ahledu: Kr´asa zjevuje posluˇsnost hmoty vuˇ • 112 (. . .) Je mi velmi vzd´alen´a teologie, kter´a chtˇela Jeˇz´ısˇ ovy z´azraky“ prezentovat jako dukazy ˚ jeho boˇzstv´ı, stejnˇe jako ” ta, kter´a pro svatoˇreˇcen´ı vyˇzaduje z´azraky“ (mnohdy pˇresnˇe v tom vulg´arn´ım smyslu vˇedecky nevysvˇetlitelnych ´ ” ” z´ahad“). (. . .) • 113 (. . .) T´ım skuteˇcnˇe teologicky zaj´ımavym ´ t´ematem je zkuˇsenost s nevyslyˇsenou modlitbou, s Boˇz´ı hluchotou“, s n´ızˇ byl ” ´ a pˇred n´ım i po nˇem tak mnoz´ı. Teprve tato zkuˇsenost s mlˇc´ıc´ım, nefunguj´ıc´ım“ Bohem tak dlouho konfrontov´an Job ” n´as vlastnˇe stav´ı do situace v´ıry se vˇsemi jej´ımi dilematy. T´ım prav´ym m´ıstem pro v´ıru nen´ı z´azrak, n´ybrˇz nepˇr´ıtomnost z´azraku. V´ıra, vzbuzen´a cˇ i pˇrivolan´a z´azrakem, mi nepˇripad´a pˇr´ıliˇs zaj´ımav´a. V´ıra se st´av´a skuteˇcnou v´ırou tam, kde se z´azraky (aˇc bychom si je tˇreba touˇzebnˇe pˇra´ li), nedˇej´ı. Blahoslaven´ı, kteˇr´ı uvˇerˇ ili, i kdyˇz nevidˇeli.“, rˇ´ık´a Jeˇz´ısˇ na rozlouˇcenou apoˇstolu Tom´asˇ ovi. Tou skuteˇcnou vyzvou ´ ” ˚ pro v´ıru je sp´ısˇ e opak z´azraku: situace, v n´ızˇ se vˇeci dˇej´ı pr´avˇe opaˇcnym neˇz bychom si pˇredstavovali ´ zpusobem, a pˇra´ li. • 117 Se sebejistou v´ırou dok´azˇ e sebejisty´ ateismus dobˇre z´apasit, jsou to ostatnˇe bl´ızˇ enci v naivitˇe. Sebejist´a v´ıra v tomto z´apase cˇ asto prohr´av´a, protoˇze zapomnˇela na Pavlovo slovo, zˇ e v tomto svˇetˇe vid´ıme vˇeci Boˇz´ı jen cˇ a´ steˇcnˇe, jako v zrcadle, v h´adance. • 118 ˚ se jeˇstˇe skryv´ ˚ ˚ ze znamenat jak pochybBuh snad, kter´e muˇ ´ a v ambivalenci svˇeta, za parav´anem dvojznaˇcn´eho sluvka ˚ ze l´ınˇe spoˇcinout a ztuˇcnˇet v luˇ ˚ zku jistot, nemuˇ ˚ ze byt nost (o v´ırˇ e cˇ i ateismu), tak nadˇeji. V´ıra jeˇstˇe nemuˇ ´ zbavena ˚ rizik, mus´ı zustat odvahou vskoˇcit do paradoxu“, vydrˇzet t´ıhu nejistot a osvˇedˇcit vytrvalost v cˇ ek´an´ı pˇred branou ” ˚ ery. Tajemstv´ı, cˇ ek´an´ı, kter´e m´a v sobˇe jak tryze ´ nˇ nenaplnˇen´e touhy, tak hˇrejivy´ pokoj nekoneˇcn´e duvˇ • 119 ˚ jak si ho pˇredstavuje a vyvrac´ı Dawkins, nejen pravdˇepodobnˇe, nybrˇ ˚ ze kˇrest’ansk´a (. . .) Buh, ´ z urˇcitˇe nen´ı – tolik muˇ ˚ zku, ˚ rˇ´ıci s jistotou. v´ıra, opˇrena o tis´ıcilet´e zkuˇsenosti s vyvracen´ım a k´acen´ım podobnych ´ faleˇsnych ´ buˇ ˚ Dawkins a souˇcasn´ı pozdnˇe osv´ıcenˇst´ı scientist´e pop´ıraj´ı toho boha, kter´eho si jejich pˇredchudci, osv´ıcenˇst´ı deist´e ˚ a teist´e v sedmn´act´em stolet´ı vymysleli, boha jako uˇziteˇcnou hypot´ezu pˇri hled´an´ı mechanick´eho puvodce vesm´ıru. ˇ Rada vˇedcu˚ kr´atce pot´e uˇz tuto hypot´ezu naˇstˇest´ı nepotˇrebovala (viz zn´amou Laplaceovu odpovˇed’ Napoleonovi)
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
6
˚ a nepotˇrebuje ji ani dneˇsn´ı fyzika, ani teologie. Jen Dawkins se z nˇejak´eho duvodu domn´ıv´a (maje snad pˇred oˇcima jen obskurantismus kreacionistu˚ a nˇekterych hlasatelu˚ inteligentn´ıho pl´anu“), zˇ e je poˇra´ d zˇ iv´a, a proto ji vehe´ ” mentnˇe pop´ır´a a pˇritom si zˇrejmˇe mysl´ı, zˇ e t´ım vyvr´atil z´arovenˇ Boha kˇrest’anu˚ i veˇsker´eho n´aboˇzenstv´ı. Pˇri cˇ ten´ı ˚ s n´ımˇz on z´apas´ı, Dawkinsovych ´ knih jsem mˇel pocit, zˇ e se jeho kritika netyk´ ´ a ani m´e v´ıry, ani Boha m´e v´ıry a zˇ e buh, mi pˇripad´a stejnˇe nepravdˇepodobny“, ´ plochy´ a vykonstruovany´ jako jeho scientisticky´ model pˇr´ırody bez tajemstv´ı. ” • 120 (. . .) Dnes nejrozˇs´ırˇ enˇejˇs´ım a z´arovenˇ nejnebezpeˇcnˇejˇs´ım protivn´ıkem v´ıry nen´ı rozˇcileny´ a militantn´ı ateismus, nybrˇ ´ z masovy, ´ konzumn´ı, nereflektovany, ´ samozˇrejmy“ ´ ateismus, syt´a, l´ın´a a ospal´a bezboˇznost n´aboˇzensk´e lhostejnosti. ” (S touto vlaˇznou lhostejnost´ı se setk´av´ame jak mezi tˇemi, kteˇr´ı se povaˇzuj´ı za nevˇerˇ´ıc´ı, tak mezi matrikovymi kˇrest’a´ ” ˚ ny“; je ovˇsem typick´a pro ty, kteˇr´ı si ot´azku po n´aboˇzenstv´ı a sv´e n´aboˇzenskosti cˇ i nen´aboˇzenskosti uˇz vubec nekladou). • 121 ˚ Boj´ım se v´ıry, kter´a nem´a prostor pro pokorn´e sluvko snad“. Boj´ım se n´aboˇzensk´e jistoty, kter´a nem´a prostor pro ” ˚ ze pˇrekvapivˇe zpˇrevracet vˇsechny naˇse dosavadn´ı jistoty, vˇcetnˇe naˇsich jistot skuteˇcn´e z´azraky: pro Boha, ktery´ muˇ n´aboˇzenskych. Boj´ım se v´ıry, dycht´ıc´ı po spektakul´arn´ıch z´azrac´ıch a pˇrehl´ızˇ ej´ıc´ı z´azrak kaˇzdodenn´ıho zˇ ivota. ´ • 122 Proˇc tolik broj´ım proti n´aboˇzenskym ´ shrom´azˇ dˇen´ım na stadionech, ohl´asˇ enym ´ plak´aty se jm´eny slavnych ´ evange˚ uzdravovatelu˚ a vym´ıtaˇcu? ˚ J´a jsem tam nˇekolikr´at byl a d´ıval jsem se, jak je mym liz´atoru, ´ zvykem, pozornˇe lidem do ˚ Ale to, co bohuˇzel po oˇc´ı. Ano, sn´asˇ´ım l´epe sˇ ibalsk´e mrk´an´ı skeptiku˚ neˇz planouc´ı zraky zmanipulovanych ´ fanatiku. ˚ kteˇr´ı sem byli pˇriv´abeni plak´aty duchovn´ıch l´eta nemohu vypudit z pamˇeti, je pohled d´ıtˇete na voz´ıcˇ ku a jeho rodiˇcu, ” ˚ pohled pomalu v´ıc ps´ı neˇz lidsky, uzdravovatelu“, ´ vlhk´e oˇci nadˇeje zˇ adon´ıc´ı o sl´ıbeny´ z´azrak. Nev´ım, zda kazatel hˇr´ımaj´ıc´ı pˇres ampliony byl cynicky´ sˇ arlat´an, cˇ i snad zda se mu podaˇrilo pˇresvˇedˇcit s´am sebe, zˇ e je mocnou pravic´ı Ducha svat´eho. J´a jsem si jen st´ale opakoval: Ne, tohle se nesm´ı, nesm´ı, nesm´ı dˇelat s lidskou nadˇej´ı. Takhle se nesm´ı obchodovat ani s evangeliem, ani s lidskou bolest´ı. A co je uˇz onen hˇr´ıch proti Duchu svat´emu“, ne-li tato manipulace ” s lidmi ve jm´enu Jeˇz´ısˇ ova Ducha? • 123 ˚ ale poˇc´ın´an´ı rˇ ady kˇrest’anu, ˚ co mi obˇcas cˇ in´ı v´ıru tˇezˇ kou (. . .). Nejsou to trakt´aty ateistu, • 129 ˚ je v jedn´an´ı s lidmi a ve zpusobech, ˚ jimiˇz vstupuje do jejich zˇ ivota, nevypoˇcitatelnˇe origin´aln´ı aˇz nesnesitelnˇe Buh vynal´ezavy´ (. . .). • 133 Slib o cˇ lovˇeku vypov´ıd´a v´ıc, neˇz si cˇ lovˇek zpravidla mysl´ı, je vˇzdy zkouˇskou jeho lidsk´e kvality. Sloˇzit slib, napsal ˚ Chesterton, znamen´a d´at si s´am se sebou schuzku za rˇ adu let“. ” • 137 Jeden z velkych ´ paradoxu˚ v´ıry je – tvrdil Hans Jonas –, zˇ e slyˇs´ıme Boˇz´ı slovo teprve tehdy, aˇz na nezaˇcneme odpov´ıdat. • 139 ˇ ˚ ci budoucnosti (proto je budoucnost tak vhod-nou (. . .) Zivot, jak jsme si jiˇz uk´azali, stoj´ı a pad´a“ s naˇs´ı otevˇrenost´ı vuˇ ” metaforou pro Boha), cˇ lovˇek bez budoucnosti je mrtvy. ´ • Chesterton ˚ nepˇrich´az´ı, aby vysvˇetlil z´ahadu, ale aby pˇredloˇzil dalˇs´ı. Job ´ je nakonec uklidnˇen, protoˇze pochop´ı, zˇ e • Buh existuje jeˇstˇe nˇeco tajemnˇejˇs´ıho neˇz jeho vlastn´ı neporozumˇen´ı. Jako by tajemstv´ı Boha bylo temnˇejˇs´ı a z´avratnˇejˇs´ı ˚ chce, aby Job ´ pochopil nepochopitelnost svˇeta, a s´am se na chv´ıli stav´ı do neˇz Jobovy lidsk´e h´adanky [. . .]. Buh ´ zasu proces´ı rouhaˇcsk´e role – dalo by se rˇ´ıci, zˇ e se na chv´ıli st´av´a ateistou. Pˇredv´ad´ı mu v jak´esi rapsodii uˇ ˚ konˇe, orla, havrana, osla, p´ava, pˇstrosa, krokodyla, absurdn´ıch tvoru: ´ jako by byl s´am pˇrekvapen, co vˇsechno ´ Boha vyslych´ ˚ odpov´ıd´a vykˇriˇcn´ıkem. Buh, ˚ m´ısto aby vysvˇetloval, zˇ e je svˇet vysvˇetlitelny, stvoˇril. [. . .] Job ´ a a Buh ´ ´ mysl´ı. ukazuje, zˇ e je jeˇstˇe daleko z´ahadnˇejˇs´ı, neˇz si Job • 160 Pascal: Myˇslenky • Pˇr´ıroda m´a dokonalosti, aby uk´az´ano bylo, zˇ e jest obrazem Boha, a nedostatky, aby uk´az´ano bylo, zˇ e jest jen jeho obrazem.
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
7
• 165 ´ Rab´ın Lawrence Kushner, dneˇsn´ı n´asledovn´ık chasidsk´e mystiky, rozliˇsuje striktnˇe sˇ patn´e“ a zl´e“ ud´alosti. Urazy ” ” ´ a tragick´e nehody, kter´e vˇsak nebyly nikym e zavinˇeny, nejsou zl´e, n´ybrˇz sˇpatn´e ud´alosti, stejnˇe jako pˇr´ırodn´ı ´ umyslnˇ pohromy, z´aplavy, vybuchy sopek, blesky cˇ i nakaˇzliv´e choroby. To vˇsechno jsou prostˇe projevy toho, zˇ e svˇet nen´ı Buh, ˚ ´ ˚ ze byt a proto ani nemuˇ abychom svou v´ıru a nadˇeji kladli do Boha, a nikoliv ´ dokonaly; ´ tyto jevy jsou sp´ısˇ e vyzvou, ´ do svˇeta, neˇz zˇ e by mˇely byt ´ pˇr´ıcˇ inou obˇzaloby Boha. • 165 Kdyˇz jsem cˇ etl nekoneˇcn´e seznamy rozporu˚ v Bibli“, kter´e upocenˇe sestavovali sovˇetˇst´ı akademikov´e ateismu, ” ˚ radoval jsem se z nich jako z dukazu, jak bohat´a, pestr´a, vz´acn´a tato kniha je, jak t´ım je pr´avˇe bl´ızk´a zˇ ivotu, ktery´ je ˚ jak t´ım nesm´ırnˇe pˇrevyˇsuje vˇedeck´e ideologie“, kter´e se ve sv´e mˇelk´e jednorozmˇernosti uk´azaly tak´e plny´ rozporu; ” byt (a jejich zast´anci se proto snaˇzili zˇ ivot a dˇejiny n´asilnˇe osekat“ k obrazu svych ´ pro zˇ ivot a dˇejiny nepouˇzitelnymi ´ ´ ” ˚ Duvˇ ˚ erˇ uji v teologii, kter´a se podobnˇe jako Bible podob´a sp´ısˇ e literatuˇre (a umˇen´ı vubec) ˚ receptu). svou inovativnost´ı, ˚ podle vzoru originalitou st´ale novych bezrozpornym“ syst´emum ´ reinterpretac´ı a vnitˇrn´ı bohatost´ı neˇz uzavˇrenym ´ ´ ” pozitivistick´e vˇedy cˇ i novovˇekych vˇedeckych ´ ´ ideologi´ı“. ” • 173 Jestliˇze svaty´ Anselm nˇeco dok´azal svym ˚ Boˇz´ı existence ze samotn´eho pojmu Boha, ´ geni´aln´ım ontologick´ym dukazem ˚ ˚ pak to nebyl pˇresvˇedˇcuj´ıc´ı dukaz o re´aln´e“ existenci Boha, nybrˇ zˇ e Boha si nelze myslet jako neexis´ z logicky´ dukaz, ” ˚ ˚ nybrˇ tuj´ıc´ıho. Protoˇze byt´ı integr´alnˇe patˇr´ı k (pojmu) dokonal´e bytosti, neexistuj´ıc´ı Buh“ je protimluv, nen´ı to Buh, ´ z ” ˚ zek. Buh ˚ je to, nad co nic vˇetˇs´ıho si nemuˇ ˚ zeme myslet.“, tvrd´ı Anselm. A pˇrijmeme-li tuto definici, pak to ovˇsem buˇ ” ˚ kter´eho bychom tak´e znamen´a, zˇ e cokoliv bychom kladli nad Boha“ a m´ısto Boha“, se n´am st´av´a bohem – a B/buh, ” ” ˚ zkem. mohli nˇecˇ emu podˇr´ıdit cˇ i nˇecˇ ´ım nahradit, pˇr´ıpadnˇe jej popˇr´ıt cˇ i zab´ıt“, nen´ı skuteˇcnˇe Bohem, nybrˇ ´ z buˇ ” ˚ Bohem, pak Buh ˚ existuje. (To, co neexistuje“, to opravdu Svaty´ Bonaventura to vyj´adˇril geni´aln´ı zkratkou: Je-li Buh ” ˚ nen´ı Buh.) • 175 ˇ an´ı symbolu za to, k cˇ emu m´a poukazovat. Dnes vcelku nehroz´ı, zˇ e Z´apas proti modl´arˇ stv´ı je z´apasem proti zamˇenov´ lid´e budou jako Boha uct´ıvat vyrobky svych ´ ´ rukou, jak se tomu posm´ıvali bibliˇct´ı proroci, nybrˇ ´ z zˇ e budou zboˇzsˇ t’ovat ˚ zeme a adorovat produkci sv´eho rozumu a sv´e fantazie – a dodejme, zˇ e s touto rafinovanˇejˇs´ı verz´ı pohanstv´ı“ se muˇ ” ˚ ych setkat i v ruzn ´ historickych ´ podob´ach kˇrest’anstv´ı, dokonce i v akademick´e teologii. • 189 Teologie, jak kdosi kr´asnˇe rˇ ekl, by se sp´ısˇ mˇela podobat Marii, tiˇse sed´ıc´ı u P´anovych ´ nohou, neˇz Dalile, kter´a vym´amila na Samsonovi jeho tajemstv´ı. • 189 ˚ ateis(. . .) Ateista, ktery´ svym ´ ateismem protestuje proti nespravedlnosti a zlu ve svˇetˇe, t´ım protestem samym ´ uˇz svuj ˚ at’on to mus pop´ır´a: dovol´av´a se totiˇz smyslupln´eho a dobr´eho rˇ a´ du vˇec´ı (tedy toho, co se tradiˇcnˇe nazyv´ ´ a slovem Buh, uˇz nazve jakkoliv). Kdyby skuteˇcnˇe platilo z´akladn´ı dogma ateistick´e v´ıry a zˇ a´ dny´ takovy´ smysluplny´ rˇ a´ d vˇsehom´ıru by neexistoval, bylo by tˇreba to vz´ıt na vˇedom´ı a pak by bylo absurdn´ı a zbyteˇcn´e vzn´asˇ et jak´ekoliv protesty. • 190 ˚ nen´ı pˇr´ıroda, jak se domn´ıval Spinoza, ani dˇejiny nejsou Buh ˚ a Buh ˚ nen´ı Biblick´a v´ıra v Boha nen´ı panteismus, Buh ˚ je vˇsak v pˇr´ırodˇe a v dˇejin´ach a pˇr´ıroda i dˇejiny jsou v nˇem. historie, jak mnoz´ı vyˇcetli z Hegela; Buh • 193 Skuteˇcn´a nadˇeje m´ırˇ´ı k tomu, cˇ emu sama nerozum´ı, ke skuteˇcnosti tak velk´e, zˇ e ji ani nedok´azˇ e pojmenovat. • 197 ˚ ych ˚ Jako takov´e se uˇz narodilo: vytrysklo Kˇrest’anstv´ı je a vˇzdy bylo synkretick´e n´aboˇzenstv´ı, srostl´e z rˇ ady ruzn ´ prvku. z trosek star´eho izraelsk´eho n´aboˇzenstv´ı mnoha prameny, z nichˇz nejmohutnˇejˇs´ı byla Pavlova origin´aln´ı filozofie ˚ a janovsk´a mystika svobody a univerzality (jako antiteze legalistick´eho judeo-kˇrest’anstv´ı vˇetˇsiny prvn´ıch apoˇstolu) ˇ ıc´ı v´ıru naroubovat na helenistickou filozofii Logu). Jeˇz´ısˇ e jako vˇecˇ n´eho a definitivn´ıho Slova (umoˇznuj´ • 199 ˇ Clovˇ ek upnul svou nadˇeji k tomuto svˇetu“. Avˇsak protoˇze lidskou nadˇeji zˇrejmˇe nelze zbavit kapacity pro nekoneˇc” ” no“ a touhy po absolutnu, zaˇcala se nadˇeje, zbaven´a sv´eho eschatologick´eho c´ıle, up´ınat na c´ıle v tomto svˇetˇe s takovou ˚ zˇ e to muselo nutnˇe v´est k frustraci. Kdyˇz cˇ lovˇek vyˇzaduje od relativn´ıch a koneˇcnych intenzitou oˇcek´av´an´ı a n´aroku, ´ vˇec´ı absolutno, pak bud’si tyto relativn´ı hod-noty absolutizuje a vytv´arˇ´ı tak modly, nebo se ocit´a v zaˇcarovan´em kruhu pˇrep´ın´an´ı sil, nerealistickych ´ oˇcek´av´an´ı a opakovanych ´ rozˇcarov´an´ı a zklam´an´ı.
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
8
• 200 ˚ zeme rˇ´ıci (. . .) Negativn´ı eschatologie“ [je] (. . .) uˇcen´ı analogick´e negativn´ı teologii“, kter´e n´am rˇ´ık´a, zˇ e o Bohu muˇ ” ” ˚ analogi´ı, jen to, co nen´ı (a pokud se pokus´ıme rˇ´ıci, co je, mus´ıme si byt ´ vˇedomi, zˇ e jsme ve svˇetˇe metafor, obrazu, ˚ jazykovych paradoxu, ´ her“ apod.). Negativn´ı eschatologie n´am rˇ´ık´a, co vˇecˇ nost“ nen´ı. ” ” ˚ ale zbavuje T´ım nejen osvobozuje cˇ istotu eschatologick´e nadˇeje od diskredituj´ıc´ı z´atˇezˇ e projekc´ı pˇra´ n´ı a strachu, mnoh´e ideologick´e n´ahraˇzky nadˇeje (pˇr´ısliby nebe na zemi“ dosaˇzen´eho pozemskymi prostˇredky, jako je pokrok ´ ” ” vˇedy a techniky“, revoluce“ apod.) jejich faleˇsn´e a sv´adˇej´ıc´ı aury. (. . .) ” • 202 ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e to nˇekdy v budoucnosti pˇrestane byt ˚ av´a O nˇecˇ em, co se skuteˇcnˇe stalo, nemuˇ ´ pravda. Pˇr´ıtomn´e zust´ jakoˇzto minulost budouc´ı pˇr´ıtomnosti st´ale skuteˇcn´e. Avˇsak co je garantem t´eto skuteˇcnosti? Nejsou to stopy, jeˇz tato skuteˇcnost mohla zanechat; bude to skuteˇcn´e i tehdy, aˇz vˇsechny tyto stopy budou definitivnˇe zav´aty. To, zˇ e minulost st´ale n´aleˇz´ı k pˇr´ıtomnosti, jej´ızˇ minulost´ı je, nez´avisle na tom, zda bude pˇripom´ın´ana, pˇredpokl´ad´a pˇr´ıtomnost ˇ ıci, zˇ e nˇeco, co se dnes stalo, kdykoliv v jakkoliv dalek´e budoucnosti uˇz nebude pravda, nem´a vˇecˇ n´eho vˇedom´ı“. R´ ” smysl, je to nemysliteln´e. Ud´alosti mohou byt ´ odpuˇstˇeny, zapomenuty, popˇreny, reinterpretov´any, avˇsak nemohou se odest´at“. Mohou pˇrij´ıt o reflexi v naˇsem (a jak´emkoli lidsk´em) vˇedom´ı, nemohou vˇsak pˇrij´ıt o svou pravdivost ” a skuteˇcnost. Skuteˇcnost minul´eho, vˇecˇ n´a pravdivost kaˇzd´e pravdy (nikoliv naˇseho n´azoru, nybrˇ ´ z toho, co se opravdu stalo), pˇredpokl´ad´a absolutn´ı vˇedom´ı – jinak rˇ eˇceno: absolutn´ı pamˇet’“ . ” • 206 S. Weil(ov´a): L’amour de Dieu et le malheur • Kaˇzdy, ´ kdo byl neˇst’astny´ dostateˇcnˇe dlouho, se st´av´a spoluvin´ıkem sv´eho neˇstˇest´ı. Toto spojenectv´ı pˇrekaz´ı ´ ı, kter´e by neˇst’astny´ mohl vyvinout, aby zlepˇsil svuj ˚ osud; br´an´ı mu dokonce hledat prostˇredky kaˇzd´e usil´ ˚ k vlastn´ımu osvobozen´ı, ba nakonec mu br´an´ı, aby vubec touˇzil po osvobozen´ı. • 207 S. Weil(ov´a) • Prostˇrednictv´ım fyzick´e bolesti pronik´a do tˇelesn´e citlivosti tat´azˇ pravda, kter´a pronik´a prostˇrednictv´ım matematick´eho dokazov´an´ı do intelektu a prostˇrednictv´ım kr´asy do schopnosti milovat. Kdyˇz neˇstˇest´ı roztrhlo z´avoj tˇela, i pˇred Jobem se obnaˇzila kr´asa svˇeta. Kr´asa svˇeta se zjevuje tehdy, kdyˇz uzn´ame nevyhnutelnost za podstatu univerza a posluˇsnost k dokonale moudr´e l´asce za podstatu nevyhnutelnosti. Universum, jehoˇz jsme zlomkem, nem´a jin´e byt´ı neˇz byt´ı posluˇsnosti. • 208 ˚ ı. Byt Neˇstˇest´ı n´as vyv´ad´ı z omylu, zˇ e svˇet je rˇ´ızen naˇs´ı vul´ ´ stvoˇrenou bytost´ı neznamen´a byt ´ nutnˇe neˇst’astny, ´ avˇsak znamen´a to byt ´ vystaven moˇznosti neˇstˇest´ı, protoˇze jen nestvoˇriteln´e je nezniˇciteln´e“. Weilov´a z toho dovozuje, zˇ e ” ˚ dovoluje neˇstˇest´ı“, je jinou formou ot´azky, proˇc Buh ˚ stvoˇril svˇet. Jedinˇe ti, kdo d´avaj´ı pˇrednost ot´azka, proˇc Buh ” ” vn´ım´an´ı pravdy a smrti pˇred dlouhym ´ a sˇ t’astnym ´ pobyv´ ´ an´ım v iluzi, uvid´ı Boha.“. Kˇr´ızˇ je skrytˇe pˇr´ıtomny´ v kaˇzd´em ˚ ze uvidˇet andˇela, ktery´ nese zvˇest cˇ lovˇeku, ktery´ d´a pravdˇe pˇrednost pˇred lˇz´ı a l´asce pˇred nen´avist´ı“, jedinˇe ten muˇ ” o zmrtvychvst´ an´ı. ´ • 219 To skuteˇcnˇe nebezpeˇcn´e na narcismu nen´ı to, zˇ e jsme namyˇslen´ı, marniv´ı a jeˇsitn´ı, t´ım jsme sp´ısˇ e jen komiˇct´ı; tou ˚ ze tragickou past´ı narcismu – jak ostatnˇe velmi vymluvnˇ e ukazuje mytus o Narcisov´ı – je to, zˇ e cˇ lovˇek nakonec muˇ ´ ´ ˚ ze je utopit ve sv´e faleˇsn´e pˇredstavˇe o sobˇe, muˇ ˚ ze zniˇcit tajemstv´ı skuteˇcn´e lidsk´e kr´asy ztratit sv´e skuteˇcn´e j´a, muˇ a velikosti. • 220 Boha potˇrebujeme pˇredevˇs´ım proto, abychom pochopili, zˇ e my nejsme Buh ˚ a nem´ame si na nˇeho hr´at. • 220 ˚ nybrˇ Skuteˇcn´a konverze (. . .) nen´ı zjiˇstˇen´ı, zˇ e existuje Buh, ´ z aˇz existenci´aln´ı realizace tohoto objevu tak, zˇ e ve sv´em ˚ zˇ ivotˇe slezu z jeho trunu, na nˇemˇz jsem dosud v naivn´ı aroganci dˇrepˇel. • 223 Jistˇe se vystavuji riziku omylu, mysl´ım-li si o obsahu v´ıry m´eho bliˇzn´ıho, kter´a se s mou z´asadnˇe rozch´az´ı, zˇ e pravdiv´a ˚ nen´ı; avˇsak toto riziko, shled´av´am-li pro nˇe dostateˇcn´e duvody, jistˇe mohu sn´est. Pokud vˇsak chci soudit poctivost aktu jeho v´ıry – tak uˇz t´ım hˇreˇs´ım hrou na Boha“, nebot’ jen Bohu pˇr´ısluˇs´ı vidˇet do svatynˇe svˇedom´ı konkr´etn´ıho ” cˇ lovˇeka.
Tom´asˇ Hal´ık: Stromu zbyv´ ´ a nadˇeje
9
• 224 ˚ zˇ e vˇsechna n´aboˇzenstv´ı jsou stejn´a“, kaˇzdy´ m´a svou (stejnˇe Povrchn´ı tolerance, vych´azej´ıc´ı z dogmatu relativistu, ” ” hodnotnou) pravdu“ a anything goes“, je lehk´a, nic nestoj´ı a tak´e nic nev´azˇ ´ı – je totiˇz projevem nepˇriznan´e lhostej” ˚ ci bliˇzn´ımu a jeho pravdˇe. nosti vuˇ • 225 rab´ın Sacks ˚ n´am dal mnoh´a univerza v´ıry (. . .), avˇsak jeden svˇet, v kter´em s nimi mus´ıme zˇ ´ıt pohromadˇe. • Buh
Stano Krajˇci, 1.–28. 1. 2010
typeset by LATEX
