ZASTUPITELSTVO OBCE HERÁLEC POD ŽÁKOVOU HOROU
VÁS SRDEČNĚ ZVE NA XXVI. REPREZENTAČNÍ OBECNÍ PLES SOBOTA 7. 2. 2015 OD 20.00 HODIN V KULTURNÍM DOMĚ K TANCI HRAJÍ MANŽELÉ SÝKOROVI BOHATÁ TOMBOLA A OBČERSTVENÍ ZAJIŠTĚNO VSTUPNÉ 80 Kč
Zprávy z úřadu Vážení spoluobčané, hospodaření obce Herálec skončilo v roce 2014 rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši -2.519,- tis.Kč. Tento záporný rozdíl byl způsoben především výdaji souvisejícími s rekonstrukcí kabin, kde celkové výdaje v roce 2014 spojené s touto investiční akcí dosáhly hodnoty 3.822,- tis.Kč. Žádost o dotaci nebyla v roce 2014 akceptována ze strany MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), nicméně existuje stále určitá pravděpodobnost, že na uvedenou dotaci „dosáhneme“ v průběhu letošního roku. Předpoklad obdržení této dotace je samozřejmě klíčovou otázkou pro uskutečnění dalších důležitých investičních priorit, které má obec projektově zpracované a připravené k realizaci. K ostatním významným výdajům, které byly profinancovány v roce 2014 - můžeme krátce připomenout např. hřbitovní zeď (vybudování nové části + rekonstrukce stávající), kulturní dům (náklady spojené s celkovou renovací), výstavba garáže pro SDH, rekonstrukce vodoinstalací v ZŠ, zpevnění komunikací v obecních lesích atd. Celkově bylo do těchto projektů v průběhu roku 2014 zaplaceno více jak sedm miliónů korun. Ing. Karel Štoll – místostarosta -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Veřejné zasedání Zastupitelstva obce Herálec se bude konat 25.2.2015 v 18:00 hodin v budově bývalé České školy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Splatnost poplatku za komunální odpad, psa a stočné je do 31.5.2015 Číslo účtu: 1623750339/0800 VS: číslo popisné Poplatek za komunální odpad 550 Kč/osoba, 550 Kč/rekreační objekt Poplatek za stočné 550 Kč/osoba +15% DPH (celkem 632,5 Kč) 750 Kč/rekreační objekt +15% DPH ( celkem 862,50Kč) Poplatek za psa 300 Kč / 1x pes, 200 Kč / 1x pes (majitel psa důchodce) ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Z evidence obyvatel V roce 2014 se přistěhovalo do naší obce 15 obyvatel narodilo se 9 občánků zemřelo 8 občanů odstěhovalo se 12 občanů 0 občanů ukončilo pobyt v ČR a byly uzavřeny 3 sňatky
2
Počet obyvatel k 1.1.2015 je 1303.
Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina, o.p.s. pracoviště Žďár nad Sázavou, Telefon/FAX: 566 625 703, e-mail:
[email protected], www.zdravotnepostizeni-vysocina.cz Aktuální informace pro občany Průkazy TP, ZTP a ZTP/P v roce 2015. Od 1. 1. 2015 vešla v platnost novela zákona, která upravuje výměnu průkazů tak, že nebude probíhat ve správním řízení a bez nového posouzení. Nový průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P bude velikostně stejný jako občanský průkaz z polykarbonátového materiálu, bude mít různé ochranné prvky a také hmatové symboly pro nevidomé. Všichni příjemci příspěvku na mobilitu obdrží od svých ÚP doporučený dopis, kde budou vyzváni, aby se přihlásili k výměně průkazu OZP. Pokud nejste příjemci příspěvku na mobilitu a jste držiteli některého z průkazů OZP, doporučujeme Vám, abyste se ozvali ÚP s tím, že žádáte o výměnu průkazu. Každý žadatel o výměnu průkazu vyplní žádost, která je také v elektronické formě na portálu MPSV ČR, www.mpsv.cz. Společně s vyplněným formulářem žádosti je nezbytné dodat také fotku velikosti průkazové fotografie (jako na občanský průkaz). Pokud nejste příjemci příspěvku na mobilitu, je nezbytné prokázat oprávněnost přiznání průkazu OZP. Nejlépe bude, pokud si každý žadatel najde doma rozhodnutí o přiznání průkazu OZP. Pokud by ÚP ČR nezískal žádný dokument, který stanoví přiznání průkazu OZP, bylo by nutné zahájit správní řízení z moci úřední a žadatel by musel být nově posouzen. Při předkládání žádosti na ÚP je nezbytné mít s sebou občanský průkaz, nebo další průkaz, který umožňuje ověřit totožnost. K převzetí průkazu bude každý vyzván dopisem nebo telefonicky ÚP. Při převzetí nového průkazu musí každý zaplatit 30,- Kč správní poplatek. K převzetí průkazu je nezbytné se dostavit osobně nebo je možné zplnomocnit jinou osobu, ale podpis tohoto zplnomocnění musí být ověřen buď na matrice obcí, nebo notářem. Pokud dojde ke ztrátě průkazu, bude vydán další průkaz, ale již se správním poplatkem 200,- Kč, a to s výjimkou prokázané krádeže průkazu. Důležité upozornění Vydávání průkazů začne až po 1. dubnu 2015. Proto, pokud si někdo podá žádost o výměnu průkazu například v únoru 2015, musí na průkaz počkat až do dubna, kdy začne vlastní vydávání. Nemá tedy smysl, žádat o výměnu průkazu hned od začátku roku. Stačí dle rozhovoru s pracovníkem ÚP žádat o výměnu v druhé polovině roku 2015. Stávající průkazy, které vlastníte a jsou platné i se všemi výhodami po celý rok 2015.
3
3
Okénko do historie: ( čtení na pokračování) HERÁLECKÉ PAMĚTI NÁRODA ……na pokračování
Lesník Josef Uher
z herálecké četnické stanice Vladimírem Tůmou. Protože nevlastním snímek Vladimíra Tůmy zmíním se o něm podrobněji. V. Tůma byl Brňák. Sloužil u četníků v Brně a nechal se přeložit, protože v Brně byly nálety a bombardování. Byl tedy ustanoven na četnické stanici v Herálci. Do Herálce se přestěhoval i s rodinou. U Tůmů měli dvě malá děvčátka. Bydleli u Hanousků a tím pádem to byli moji sousedé, protože já jsem byl u dědečka – truhláře A. Valeny a tak jsem V. Tůmu vídal denně i jeho paní. V. Tůma byl silné postavy a blonďák. Jezdil často na kole s nosičem a na obchůzky zajížděl na Mor. Svratku, kde byl jeho rajón. Tůma byl četník s vlasteneckým cítěním. Po příchodu navázal přátelství s kolářem Jelínkem a často chodili spolu. Jelínek měl četnickou stanici jen pár kroků od svého kolářství. A tak vlastně odkrývám další kanál pro zpravodajskou činnost a revírník měl četnickou stanici ,,v ruce“, což se později pozitivně projevilo. Vrátím se ale k dalším událostem v Herálci té doby. Parní pila pracovala na plné obrátky. Na kontroly sem jezdil Peter Fritz, správce velkostatku N. Městě. Tento člověk byl funkcionářem Waffen – SS. Pila pracovala i pro válečné účely. Stalo se, že do Herálce na pilu nadirigoval skupinu pracovníků Todtovy organizace. To byly vojenské pracovní jednotky. Na pile kompletovali tito pracovníci díly mostů k odeslání na frontu. Ubytováni byli v tehdejší orlovně, ale v Herálci byli jen krátce. Revírník J. Uher ve svých vzpomínkách uvádí, že počátkem roku 1945 zaznamenal v Herálci i okolí pohyb oddílu Šupo. Německy se toto vojsko nazývalo Shutzpolizei – Ochranná policie. J. Uher uvádí, že se jednalo o celý pluk. Ano tato ochranná policie byla v Herálci několikrát. Policie měla uniformy jiného zbarvení než normální německé vojsko a sice zelenější. Policie byla vojensky organizovaná a měla pěchotní zbraně, tj. pušky, kulomety a ruční granáty. Byla umístěna v Poličce a Chrudimi. Prováděla nahodilé výjezdy do míst, kde se předpokládal výskyt partyzánů. Byla
J. Unčovský vrchní četnický strážmistr
Lesního J. Uhra vidíme na snímku. Na druhém snímku je četnický strážmistr Josef Unčovský, z četnické stanice Svratka, velký přítel a spolupracovník J. Uhra. Revírník J. Uher o své odbojové a partyzánské činnosti zanechal písemnou zprávu, která byla vytištěna a je mým vodítkem pro další vyprávění. Skelná huť – nebo také Mariánská huť se v dřívějších letech proslavila tím, že zde byla světoznámá sklárna a nikdo by nepředpokládal, že se proslaví jako centrum partyzánského hnutí. V době války žilo na skelné huti 7 rodin, už to nebyli skláři, ale pracovníci lesů a jak se ukázalo dobří vlastenci. Revírník Josef Uher uvádí, že i před příchodem partyzánů měl už styky s mnoha lidmi, kteří byli v ilegalitě a kteří se zapojovali do odbojové činnosti. Velmi důvěrně se stýkal s Josefem Unčovským, dojížděl za ním do Svratky a Josef Unčovský zase velmi často patroloval na Skelné huti. Tak bylo zajištěno vzájemné spojení s četnickou stanicí. Obyvatelé Skelné huti byli zase v přízeňských vztazích k rodinám v Herálci a tak ku příkladu Jaroslav Jelínek, kolář z moravské strany, měl na Skelné huti bratra Františka, který byl lesák a spolupracovník revírníka Uhra. Kolář Jelínek jezdil pravidelně na Huť a byl trvalým přítelem revírníka Uhra. Kolář Jelínek se také úzce spřátelil s jedním z četnických strážmistrů 4
řízena protipartyzánským oddělením gestapa z venkovské ústředny v Pardubicích. První návštěva v Herálci se uskutečnila těsně po novém roce. Byl jsem na návštěvě u tetičky Valenové v hostinci, seděl jsem v kuchyni. V lokále svítila petrolejka a přišli ti policisté Šupo. Byly pootevřené dveře a jeden z důstojníků uviděl, že v kuchyni na skříni jsou housle. Mluvil česky a požádal, zda si je může půjčit. Byly to housle tety, která se jako studentka na učitelku učila hrát. Ten důstojník to pořád zkoušel a ladil a pak zahrál. Na krku měl samopal a housle k tomu, to nešlo nějak dohromady. Pak poděkoval a odešel. Policisté se jinak na nic neptali a za nějakou chvíli odjeli. Po čase jsem zjistil, že to byl sám velitel Schulze, byl to Sudeťák. Návštěva Šupo se za čtrnáct dnů opakovala. To už jsme jako kluci pozorovali. Nákladní auto je přivezlo před obecní budovu (poštu), asi 20 vojáků se ubytovalo ve třídě, kde je dneska pošta. Starosta na české straně strýc Štol dostal za úkol, aby ubytoval dva důstojníky. Mužstvo si mezitím připravovalo nocleh na slámě. Nejvhodnější ubytování pro důstojníky se našlo u strýce Gregora ( U pekařů). To musela teta Anna Filipi upravit pokoj dole, připravit pro důstojníky postel a peřiny. A tak jsem mohl nahlédnout do té rohové místnosti, jak se páni důstojníci ukládají ke spánku. Pistole si odložili na noční stolek. Starosta v té době to neměl jednoduché. Musel posloužit německým důstojníkům. Další návštěva Šupo v Herálci se uskutečnila v únoru. V tu dobu napadlo dost sněhu a tak vojáci si přivezli lyže na lyžařský výcvik. Zase byli ubytováni v té třídě. Ten jejich výcvik připadal na neděli. To se nemuselo do školy a tak my kluci jsme vyrazili také na lyže. Vojáci si vybrali místo na lyžařský výcvik na stráni z Čermaček dolů, tam kde se dneska pasou krávy. My kluci jsme byli zvědaví a tak jsme se připojili k lyžování. Vojákům to moc nešlo, samý bourák a byli jako sněhuláci. A to měli u sebe pořád pušky a dokonce na opasku i granáty. Tak jsme jim pomáhali na nohy. To lyžování se mi ale nevyvedlo. Přijdu dolů k dědečkovi, byl jsem zválený od sněhu. V kuchyni za stolem sedí hajný Adolf Kozel, včelař a velký přítel mého dědečka. Hned se mě vyptával, kde jsem byl. Když jsem mu to
vyložil, tak jsem dostal díl. Prý bych měl vědět, co jsou Němci zač, co dělají našim lidem, jak je mučí a pod. A dostal jsem výstrahu, že už nikdy na takovou akci nesmím jít a že to mám vyřídit i klukům. Inu hajný Kozel to byl vlastenec a neohrožený. Sloužil na Kolářce vedle souseda hajného Kocourka, o tom bude řeč ještě později. Někdy počátkem března správce Fritz do Herálce nakomandoval cizí povozníky. Byli to sedláci z Polska. Měli asi pět párů koní a měli přibližovat kulatinu. Byli rozděleni a umístěni u sedláků počínaje rychtou a konče u Nováků. Jejich koně měli jiné chomouty než koně u nás v Herálci. S koňmi bez povozů odcházeli na Kolářku a odtud na přidělená místa k vytahování klád. My kluci jsme toho využívali a čekali jsme až pojedou z lesa. Bylo nám dovoleno sednout na koně a jet až do Herálce k maštalím. Koně nebyli osedláni a tak to mělo následky. Mnozí z nás i za tak krátkou cestu měli na zadku puchýře a tak to bylo drahé svezení. Tito povozníci brzo Herálec opustili. V průběhu měsíce března ještě nad Herálcí létaly velké svazy spojeneckých letadel. Letadla přiletěla z jihu od Žákovy hory (od Itálie) a směřovala na západ. Byly to velmi početné svazy, létaly vysoko a zanechávaly za sebou čáry kondenzačních par. Pozorovali jsme také , že od letadel se odděluje stříbro. To byly staniolové pásky na rušení radarů. Ty pásky jsme pak sbírali. Ty přelety nebyly samoúčelné. Z dálky bylo slyšet velké dunění, to když byly shozeny bomby na některá místa, jako Vídeň, Brno. Nejvíce to bouchalo, když padaly bomby na Pardubice a nebo Kolín, to se třásla i okna. Každý takový přelet byl doprovázen hlášením v rádiu, ale to vždy nejdříve německy: ,,Achtung! Wir geben die Luftlagemeldung“ – pozor, pozor, hlásíme náletovou situaci a následovala místa, kde se spojenecká letadla nachází. Jen zřídka bylo hlášení: ,, Nad říšským územím se nenachází žádná nepřátelská letadla!“ Lidé letadlům mávali a vyslovovali přání, aby už ta strašná válka skončila a aby Němci dostali pořádnou odplatu.
pokračování
5
příště….
Jiří
Kudrna
z pamětní knihy Josefa Bureše
…. Pokračování
Blíží se fronta…. Jednoho dne byl v Brodech poplach. Nástup do jedné ulice, koně nepolevovat. Důstojníci běhali sem a tam, samé šuškání. Za Brodem k ruské straně to hučelo. My jsme si mysleli, že budeme ustupovat a zatím k večeru rozkaz nasednout a trapem z Brodu k lesu směrem k frontě. Přijedeme k lesu, tam bylo komando, sesednout s koní, 1 muž hlídat 4 koně a ostatní pěšmo s karabinou k lesu. Měl jsem držet ty čtyři koně a podle mne stál jeden starší vojín ze Džbánova u Vysokého Mýta. Dal se do pláče, že má doma tři děti a chtěl, abych mu koně dal. Povídám:,,Na!“ a už jsem byl bez koní mezi těmi, co přískokem šli k lesu. Tu však vidíme, jak naši pěšáci vybíhají z lesa a utíkají k obilí, s nimi i naši kanonýři. Kuličky již fikaly dosti husto. Z lesa jel nějaký důstojník na koni, viděl jsem jak asi dostal zásah, jak se otáčel a padal s koně. Bez komanda jsme se všichni sebrali a utíkali zpět. Rusové již běhali za borovicemi v lese a křičeli:,,Hurá,hurá…!“ Utíkáme zpět k městu, vidíme na nádraží v Brodech velkou explosi. Celí zpocení běžíme ulicemi Brodů, tam rozsypána mouka a bonbony od židů. Vidíme, jak důstojníci nasedají do aut a ujíždějí, někdo navrhoval z nás asi sedmi, že bychom měli jít se židy do některého sklepa a počkat na Rusy a dostat se do zajetí, ale ani nevím, proč k tomu nedošlo. Rusové byli asi za půl hodiny v Brodech, ale pak postup zastavili a dále nešli. Utíkáme za Brody, tam byly vesnice docela ucpané vojskem. Musel jsem dělat plac (místo) pro dělostřelectvo, které také utíkalo. Na silnici hrozný zmatek, všecko pomíchané a na strany to nešlo se vyhnout, neboť po obou stranách byly velké močály, jen rákosí vyčnívalo z těch bažin. Druhý den jsme našli naši škadronu, ale koní bylo o moc méně, neboť se roztrhali, jak uháněli od lesa k těm Brodům. Můj kůň se také ztratil. Měl jsem na něm v taškách různé věci a prádlo, bylo to všechno pryč. K večeru jsme došli již s naší škadronou do vesnice Vysocko, tam byl jeden kostel celý neporušený, baráky rozebrány. Po tmě jsme šli na louky, na nosítkách jsme nosili naloupané drny a stavěli zákopy. V té tmě
Další cestování Z Pavlova jsme jeli do Cholejova, z Cholejova do Radichova, pak do Brodu a do Radililova na ruských hranicích. Tam ještě byly naše rakouské kasárny, maštale. Lítaly tam už však těžké granáty z fronty. Byli jsme tam dosti dlouho. Bylo to městečko celé židovské. Židi fousatí s pejzy, hrozně nečistí. Např. řezník měl na fousech stydlý sádlo a lůj. Tam bylo vší jako maku. Každý voják je měl. Pamatuji, že jedenkrát večer při službě u koní jsem je chytal na sobě a již jsem jich napočítal dvaašedesát a nebyl tomu konec. Stejně tam bylo dosti veselo. Nic jsme nedělali a konečně, když to Rusové na frontě prorazili, museli jsme zpět do Brodu, chodili jsme do lesů dělat kolíky na dráty před zákopy. Polovina mužů s koňmi na procházku, aby koně nestáli a polovina do lesa. Vzpomínám si, že jsem měl koně vedle koně nějakého Franty Vondráčkovýho, který pocházel ze Žižkova Pole od Přibyslavi.Ten měl bílého šimla a měl ho hrozně rád, říkal tomu koni Fric. Poněvadž to byl velký mluvka, říkal jsem si, že mu musím něco provést. Jednou šel Franta do lesa na kůly a já že pojedu s jeho koněm ,,na ruku“, na svého že si sednu. Povídám mu:,,Franto, dnes si sednu na Tvého koně, je moc bujný!“ Franta se bránil. Když jsme přijeli před polednem, poradil jsem se s kamarády a že řekneme Frantovi, že jsem seděl na jeho Šimlovi a jak jsem ho zřídil. Mému koni pukaly na hřbetě a na plecích žilky. Setřel jsem mému koni krev a namazal šimla ve slabinách jako by to bylo od šporen. Když se Franta vrátil, kamarádi to Frantovi na oko žalovali. Ten hned běžel celý bez sebe to hlásit stájníkovi, nadával. Velitel to již věděl, že to je legrace. Šli se podívat ke koni a říkali, kde že to kůň má ta poranění. Franta měl ostudu a říkal pořád: ,,No, to máš štěstí, to máš štěstí! Jinak bych to hnal třeba k obrštovi!“ No nic, zasmáli jsme se a byli jsme kamarády dále.
6
přilítlo vždycky několik šrapnelů a nad námi pukaly. Rusové dále nepostupovali. Zákopy jsme dostavovali celé noci, po vesnici nezbylo nic. Za pár dnů jsme dojeli s koňmi do
bylo zase ticho, tušili jsme, že v té vesnici nikdo není. V rozkaze bylo hlášeno, ať se přihlásí dobrovolníci, kteří by se podívali do té vesnice. Jeden se přihlásil a my jsme ho sledovali přes ty louky až se nám v té vesnici ztratil. Čekali jsme kdy vyjde rana, ale vůbec nic. Přišel zpět s hlášením, že vesnice je úplně prázdná, že však je vidět, že tam vojáci byli. Ten dotyčný byl vyznamenán stříbrnou malou medailí. Takový klid na frontě trval několik týdnů. Já ještě s několika vojáky jsme dokonce jeli na dovolenou. Přijeli jsme zpátky a to bylo vyprávění od kamarádů, jaký tam byl boj po našem odjezdu. Rusové začali střílet a aeroplány začaly lítat, nejdříve silná kanonáda na ten kopec Maďarů, pak útok a valilo se Rusů na Maďary plno. Oni Rusové věděli, že tam jsou Maďaři a využili toho, že měli Maďaři den před tím nějaký národní svátek a pili a zpívali dlouho do noci. Rusové toho chtěli využít hned druhý den, ale zle to pro ně dopadlo. Dostali se až před maďarské zákopy přes dráty. Rakouské dělostřelectvo, ale do nich na lukách tak řezalo, že mnoho Rusů padlo nebo zůstalo na maďarskými střílnami. zátarasech před Maďarům prý přišla na pomoc reserva Bosňáci a co pochytali Rusů, vzali jim pušky a museli do drátů zpět na svou stranu a tam do nich stříleli. Večer prý se ukázala červená světla na ruské straně, což znamenalo příměří na pár hodin, aby si Rusové mohli sebrat raněné, kteří tam na lukách strašně naříkali, odklízeli mrtvé apod.. tak to všichni kamarádi vyprávěli, oni také do těch Rusů na lukách tak stříleli, až se mnoho karabin zavařilo, ani patrony pak již neměli. Já jsem se tomu vraždění vyhnul tím, že jsem jel na dovolenou.
vesničky jménem Čechy. Tam jsme se střídali u koní a na dostavbu zákopů. Ale tam byly již zákopy pěkně nadělané – světnice z drnů pro 34 muže, dvírka, okénka. Viděli jsme ráno, že na 2-3 km od nás je za lukami vesnice. Byl tam klid, málo se střílelo, jak z naší strany, tak Rusové. Na druhé straně nad lukami bylo táhlé pole do kopce. Byli tam Maďaři, tam Rusové stříleli jen se z kopce prášilo. Jednoho večera při pěkném tichu a večerní rose otevřel jeden vojín naši boudu a povídá:,, pojďte si poslechnout, jak Rusové zpívají. Možná že to jsou naši legionáři v Rusku.“ A tak jsme šli poslouchat a tu oni zpívali zrovna naši písničku: Na těch panských lukách, našel jsem já dukát……Tedy proti nám byli Češi. Potom už
Pokračování příště…. Z pamětní knihy Josefa Bureše
Na fotografii pořízené v Insbruku, bratranec p. Bureše, Josef Hamák, který byl na ruské frontě Rusy zajat.
7
Herálecký rodák Jiří Tlustý účastník seriálu mistrovství světa v letecké akrobacii v Japonsku roku 2001 Akrobatičtí letci z Chrudimské skupiny Flyng Bulls aerobatik Team úspěšně reprezentovali Českou republiku na závodech seriálu mistrovství světa v Japonsku. Soutěž Word Grand Prix Aviation se konala pod záštitou FAI ve městě Montegi. Létalo se nad závodní dráhou formule 1 Ring Tvin, postavená společností Honda. Šlo o první závod série 2001/2002. V Japonsku měli naši letci velký úspěch, i když jim bezchybný výkon pokazila technická závada. Rozhodčí se totiž na špičkových závodech snaží najít sebemenší chybičky, aby soutěž nebyla jednotvárná. Po prvním kvalifikačním dni skončili druzí – důvodem byla porucha na vyvíječi dýmu, která způsobila, že nekouřící letoun kazil estetické hledisko vystoupení. Rozhodčí tudíž snížili ohodnocení a proto nebyl důvod protestovat. Druhý a třetí den naši letci jednoznačně zvítězili, takže jim patřilo celkově první místo. Jména členů Chrudimské skupiny Jiří Saller, Miroslav Krejčí, Daniel Polonec a leader skupiny Jiří Tlustý. Pohár za vítězství byl tak veliký, že se musel poslat lodí spolu s letadly. Cesta do Hamburku trvala asi dva týdny. Tato Chrudimská skupina se proslavila také tím, že jako první na světě provedla zrcadlový let. Jiří Tlustý dosáhl tolik úspěchů na leteckém nebi, že je nelze spočítat. Určitě si také vzpomenete na jeho nezapomenutelné přelety nad Herálcí. Jeho otcem byl autodopravce Josef Tlustý, jezdil na lince z Hlinska do Žďáru nad Sázavou. Matka se jmenovala Marie Tlustá a sourozenci Miloslav Tlustý, už nežije a sestra Marie Tlustá provdaná za Ludvíka Kunce, který už rovněž nežije. Herálec může být právem hrdá na svého rodáka. Zpracoval Ladislav Havlík
8
PODĚKOVÁNÍ ZA TŘÍKRÁLOVOU SBÍRKU Milé sestry, milí bratři, milé děti, začátkem ledna proběhl v naší diecézi jubilejní patnáctý ročník národní Tříkrálové sbírky. Na území brněnské diecéze se zapojilo přes třináct tisíc koledníků, kterým bych rád aspoň tímto způsobem poděkoval. Děkuji vám všem, kteří jste se vydali na cestu nejen do našich domovů, ale především na cestu k lidským srdcím. Děkuji vám za ochotu pomoci potřebným, děkuji i za to, že jste se nenechali odradit ani mnohdy nevlídným přijetím. Vám organizátorům děkuji za čas věnovaný přípravě této akce i jejímu vyhodnocení. A mé upřímné poděkování patří také vám všem, kteří jste do sbírky finančně přispěli. V loňském roce do sbírky lidé v brněnské diecézi darovali přes 19,3 milionů korun a podpořili tak stovku projektů pomáhajících lidem v nouzi. Na území celé České republiky výtěžek činil kolem 83 milionů korun. Aktuální stav letošní sbírky můžete sledovat na internetových stránkách Diecézní charity Brno http://dchb.charita.cz Ještě jednou vám všem děkuji za pomoc těm, kteří to potřebují, a provázím vás v modlitbě. Váš biskup Vojtěch Děkujeme vám všem, kteří jste se do Tříkrálové sbírky zapojili - ať už v roli koledníků nebo dárců. Výtěžek z Herálce a Kocandy ve výši 28 027 Kč byl předán Oblastní charitě ve Žďáru nad Sázavou. Děkujeme!
Zprávy z naší farnosti
11. února - Světový den nemocných – den, v němž si církev připomíná zjevení Panny Marie v Lurdech. Světový den nemocných je velkou připomínkou, abychom znovu objevili důležitou přítomnost trpících v křesťanském společenství a stále více hodnotili jejich cenný přínos. Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam. (Jan Pavel II.)
18. února – Popeleční středa – začátek postní doby. - po evangeliu se žehná popel a přítomným se jím dělá na čele znamení kříže. Popel symbolizuje obrácení. Má nám připomínat, že jsme prach a v prach se obrátíme, jak zní stará formule při udělování popelce. Popela se dříve užívalo i jako čisticího prostředku. Toto znamení nás tedy vybízí, abychom vstoupili do postní doby vědomě a prožívali ji jako čas vnitřního očišťování. Máme zapotřebí důkladně pročistit všechno, co se za celý rok proplížilo do našeho srdce a poskvrnilo je. (zpracováno z knih Anselma Grüna: Jsi požehnáním a Moje modlitební kniha) Marie Teplá, Milada Laštovicová
9
2.2.-6.2. Jarní prázdniny 13.2. Recitační soutěž 15.2.Dětský karneval – začátek bude od 14:00 hodin, o zábavu se budou starat žáci devátého ročníku
Lyžařský výcvik Vlivem nejistých sněhových podmínek jsme se ke konání lyžařského výcviku rozhodli během dvou dnů. Po sněhové nadílce na začátku kalendářního roku jsme v pondělí 5. ledna oznámili žákům, že ve středu 7. ledna začneme s lyžařským výcvikem. Protože v loňském školním roce se kvůli nedostatku sněhu lyžařský kurz neuskutečnil, umožnili jsme jej absolvovat i současným žákům 8. ročníku. Ve středu, hodinu od 8,00 do 9.00, jsme vyzkoušeli lyže na rovince na pláni u Herálce. Vrátili jsme se do školy na svačinu a další dvě hodiny jsme věnovali informacím o správné výzbroji a výstroji k lyžování. Žáci byli seznámeni se správným výběrem lyží, vázání, bot a hůlek a poučeni o bezpečnosti. Prakticky se seznámili s přípravou lyží na sezónu a s mazáním lyží podle aktuálních sněhových podmínek. Bylo jim doporučeno vhodné oblečení a vybavení na lyžařskou výpravu. Po svačině jsme vyjeli opět do stop, které pro nás byly najety se skútrem. Projížděli jsme po 2 km okruhu a nacvičovali techniku lyžařského běhu. Druhý den, ve čtvrtek, opět v 8 hodin jsme najeli na stopy a procvičovali další běžecké dovednosti. Po svačině, ohřátí a odpočatí, jsme vjeli do lesa směrem na Hlinsko. Tady stopy nebyly vyjety, a tak se žáci v prošlapávání stopy střídali. Pro některé žáky to nebyla snadná cesta, i když byla většinou po rovině a přivítali návrat do školy. Třetí den, v pátek, jsme se vydali na svah za hotelem. Protože sníh přes noc roztál a k ránu opět zmrzl, byla na něm ledová krusta. Museli jsme tedy na svahu sešlapat cvičný pruh. Na něm jsme nacvičovali brzdění, zatáčení v „pluhu“ a výstup „stromečkem“. Po svačině jsme se za hotel vrátili a pokusili se vyšlapat na kopec. Stopa nikde nebyla, žáci opět prošlapávali stopu sami. Zdolali jsme pouze půl kopce a pro těžký, ledovou krustou pokrytý sníh jsme dál nepokračovali a vrátili se na cvičný pruh. Na něm jsme vytvořili různě vysoké cvičné muldy a žáci se je učili překonávat. Přes mnoho pádů se činnost žákům velice líbila a ani nespěchali s návratem do školy. Protože předpověď počasí pro nastávající víkend byla pro lyžařský výcvik nepříznivá, domluvili jsme se s žáky na tom, že informaci zda budeme v pondělí s výcvikem pokračovat, najdou v neděli na internetových stránkách školy. Obava, že sníh roztaje, se bohužel potvrdila, a tak jsme v lyžařském výcviku v pondělí nepokračovali. Všichni zúčastnění zaslouží pochvalu za vytrvalost a dobrou náladu, se kterou zdolávali nástrahy běžeckých stop. V případě, že se počasí umoudří a napadne další sníh, lyžařský výcvik dokončíme.
Vedoucí kurzu Mgr. Petr Hodrment
10
Zápis do prvního ročníku V pátek 23.1. proběhl v naší základní škole zápis do prvního ročníku. Žáci devátého ročníku s paní učitelkou Janou Burešovou připravili pro děti úkolovou cestu. Na stanovištích čekaly na budoucí prvňáčky jednoduché úkoly, na jedné zastávce mohly děti sledovat chemický pokus nebo se „vykoupat“ v bazénku plném míčků. Po splnění úkolů děti pokračovaly dále a na konci cesty je čekala první třída. Zde již byli nachystáni naši zkušení pedagogové, kteří děti prozkoušeli a za odměnu pro ně měli připravené drobné dárečky jako vzpomínku na jejich „slavný den“. Všechny děti byly moc šikovné a my se na ně budeme v září těšit v první třídě. Děkujeme všem rodičům, že si pro svoje děti vybrali naši školu a budeme se snažit poskytnout jim nejen kvalitní vzdělání, ale i příjemné prostředí, ve kterém se budou cítit dobře.
Zapsala: Jana Guličuková, ředitelka
11
Zprávy z hasičské zbrojnice
ZJSDH HERÁLEC v roce 2014 Vážení spoluobčané, dovolte nám, seznámit vás s činností ZJSDH Herálec v roce 2014, který jsme u naší jednotky prožili, co se aktivit týče, jako jeden nejrušnější za poslední období. Ale od začátku. Zásahová jednotka SDH Herálec je zařazena do kategorie JPO III/1 s časem výjezdu do 10 minut. Pro rok 2014 bylo v zásahové jednotce zařazeno celkem 23 hasičů, což plně odpovídá našemu zařazení. Složení zásahové jednotky bylo 1 velitel jednotky, 2 zástupci velitele jednotky, 4 velitelé družstev, 6 řidičů, (strojníků) a 10 hasičů. V rámci odborné přípravy proběhl nácvik na „Okrskovou soutěž požárních družstev“, která proběhla 25. 5. 2014 ve Svratce. Také se naše družstvo zúčastnilo soutěže v Sázavě, „Noční soutěže“ u nás v Herálci a „Memoriálu Jana Dřínka“. Nejvíce prověřila naše schopnosti „Noční hlídka“ na Březinách, kde jsme obsadili krásné 7. místo. Dále jsme se zúčastnili soutěží v požárním sportu v Hlinsku, Moravanech, Hrochově Týnci a soutěže TFA ve Žďáru nad Sázavou. Své znalosti a zkušenosti jsme ukázali při taktickém cvičení na Křižánkách, s námětem vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Jednotka v rámci prevence připravila pro ZŠ Herálec projektový den zaměřený na téma „Ochrana člověka za mimořádných životních situací”. Projekt byl zaměřen na zvládání krizových situací, základy první pomoci a ukázky techniky. Vše probíhalo formou přednášek a ukázek, podle předem připravených osnov bakalářské práce Naďky Majorové. Naše práce byla pak v závěru roku ohodnocena 4. místem v celorepublikové soutěži „ANKETA DOBROVOLNÝ HASIČ ROKU 2014“ A teď se dostáváme k zásahové činnosti. Zásahová jednotka vyjela v roce 2014 s technikou celkem ve 30 případech. Co do skladby zásahů, bylo 1 taktické cvičení, 3 požáry, 25 technických zásahů, 1 planý poplach (podrobněji viz. graf). Celková doba strávená v zásahu byla cca 71 hodin. Průměrně vyjelo k zásahu 8 hasičů. (ve výjezdu odpracováno cca 553 hodin). Přímé škody z mimořádných událostí 4,1 mil. Kč. K zásahu vyjela CAS 25 ŠKODA706 RTHP 30 x, Ford Tranzit T300 9 x, TATRA 805 0 x, PPS 12 3 x, DS 16 1 x. Porovnání s minulými roky. Rok 2011 2012 2013 2014
Ø has. /zásahu 5 6 6 8
Počet zásahů 29 17 49 30
Celková doba zásahů 88 hod. 33 hod. 119 hod. 71 hod.
Odpracovaná doba 440 hod. 198 hod. 714 hod. 553 hod
Ø čas zásahu 3,0 hod. 1,9 hod. 2,4 hod. 2,4 hod.
Samozřejmě tak vysoký počet zásahů klade patřičné nároky na techniku a zázemí ZJSDH Herálec. Proto členové jednotky odpracovali při údržbě výzbroje, výstroje a techniky 356 hodin (převážně na DS 16, PS 12, CAS 25 ŠKODA706 RTHP a auta Ford Tranzit) a při údržbě a úklidu zbrojnic odpracovali cca 2983 hodin.(převážně výstavba nové garáže) Na závěr chceme poděkovat všem příznivcům sboru a OÚ Herálec za podporu. Také všem občanům Herálce chceme popřát, aby nemuseli vyhledat naši pomoc. ZJSDH HERÁLEC „ VLASTI KU PROSPĚCHU, BLIŽNÍMU KU POMOCI “
12
ZJSDH HERÁLEC v roce 2014 Aktuální dění a informace najdou zájemci na www.sdh-heralec.webnode.cz
„ VLASTI KU PROSPĚCHU, BLIŽNÍMU KU POMOCI “
13
Ze sportu Zahájení přípravy: 9.1.2015 Zápasy 31.1. Čáslav B, 14:00 v Čáslavi 7.2. Chrudim B, 15.00 v Chrudimi 22.2. Polička, 16:00 (UT Žďár) 28.2. St. Říše, 14:30 (UT Jihlava) 8.3. H.Borová, 12:00 (UT Chotěboř) 14.3. Bystřice, 12:00 (UT Chotěboř) 21.3. Vrchovina B, čas a místo v jednání UT – umělý trávník
Kopaná a přípravné zápasy Herálec A Kádr nováčka krajského přeboru zůstal prakticky beze změn. Jedinou ztrátou je dlouhodobé zranění útočníka Šulce. ,,Je proto možné, že se za něj pokusíme sehnat adekvátní náhradu. Ostrým testem na jaro pro nás budou zápasy s divizními Bystřicí a Starou Říší,“ zmínil kouč Jiří Skála.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
14
15
Společenská kronika V měsíci únoru oslaví své životní jubileum tito naši spoluobčané: 7.2. Božena Slámová 13.2. Vlasta Zelená 14.2. Karel Otava Aleš Hrdina 16.2. 17.2. Zdenka Zástěrová 23.2 Vlastimil Bezchleba 27.2 Josef Kakač Marie Vašulínová 28.2
Herálec Herálec Český Herálec Český Herálec Český Herálec Herálec 289 Český Herálec Herálec
čp. 228 čp. 266 čp. 164 čp. 474 čp. 351 čp. 289 čp. 162 čp. 226
89 let 88 let 75 let 55 let 75 let 75 let 60 let 55 let
Všem jubilantům přejeme hodně štěstí, zdraví a spokojenosti. ---------------------------------------------------------------------------------------------Sběrný dvůr Herálec Vykupuje dle aktuálních cen: Železný šrot – lehký – těžký Barevné kovy – měď - kusová - opalovaná – lesklá – mosaz, bronz, olovo,cín, zinek Elektromotory Starý papír – 1kg/1Kč Možnost bezplatného uložení: Lednice, pračky, televize, rádia a všechny drobné elektrospotřebiče
Provozní doba: pátek 15:00-18:00 hod.
Dále vykupujeme: Králičí kůže – 1ks/15Kč Provozní doba: pátek 15:00-18:00 hod
-------------------------------------------------------------------------------------------Inzerce •
Dítětovi u školy nabízí velký psací stůl. (pěkný – zdarma)
Tel. 561 202 289
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Vydává: Obec Herálec Cena: 12,- Kč www.obecheralec.cz Vydáno: 30.1.2015 Příspěvky do Zpravodaje: do 25. v měsíci Za redakční radu: Ladislav Havlík Reg.zn.: OkÚ Žďár nad Sázavou 3714519
16
