Vánoční příběh
Monika Kaňková
Obsah: I.………………………………………………………… ………………. Vánoce jsou tady! II………………………………………………………… ……………….. Štědrý večer
Nakladatelství: Delta, a.s. Sazba: Knihy-knihy s.r.o., Liberec Tisk: Tiskárny Mníšek, a.s. Vydání první, 2012
I. Vánoce jsou tady! V ulicích je ruch, na pouličních lampách už svítí výzdoba, ulice jsou pokryté bílým popraškem, ze stánků se svařeným vínem se linou známé melodie, lidé spěchají, aby stihli na poslední chvíli nakoupit všechny dárky pro své blízké. Utíkají přes náměstí, procházejí všechny obchody a opouštějí je s velkými balíky dárků. Vánoce jsou tady. I já pobíhám po městě a sháním dárky, aby všichni měli u stromečku radost. Vybrala jsem letos dárky praktické, ale i pro radost. Miloš si poručil parfém a k tomu jsem mu koupila nové potahy do auta a poukaz na masáž, Kubovi jsem koupila auto na ovládání, které dlouho pozoroval ve výloze hračkářství, nějaké další hračky a také pár kousků oblečení. Dcerka si vybrala pod stromeček nový zimní kabát, líčidla a pak jsme se s manželem dohodli i na novém telefonu. Snad se budou dárky všem líbit. Letos jsme koupili krásně vzrostlý smrček, ozdoby budeme mít tradičně do červena, Kuba žadonil o čokoládové figurky, tak i ty jsem pořídila v červeném, koupila jsem františky, prskavky, nová světýlka na strom. Už od prvního prosince nám v okně svítí velká hvězda, na stole máme vánoční ubrus, vyzdobený byt.
Dvacátého jsme dali Kubovi do pokoje malý vánoční stromek, protože o něj žadonil. Sám si ho ozdobil barevnými ozdobami a řetězy.
Nikola se mi už od listopadu chlubila s tím, co nakoupila otci, bratrovi, babičce s dědou a měla ze všech dárků hroznou radost, utratila asi všechny peníze, které si na brigádě vydělala. Doufám, že i jí se budou líbit dárky, které pro ní máme. Své dárky mi ukázal i Kuba. Tátovi koupil hrnek na čaj, Nikole koupil šátek, který jsme vybírali spolu, protože sám by na něj neměl dost peněz.
Do Štědrého dne zbývá už jen pár dní, přípravy vrcholí. Balím dárky jako o život. Dělám na ně různé mašle, zdobím je, aby vypadaly pod stromkem pěkně. Dodělávám poslední cukroví, bytem už voní vanilka, večer usedáme k domácímu svařáku, necháváme na sebe dýchat atmosféru Vánoc a je nám dobře. Jako malá jsem si nedokázala představit, jak zvládnu zařídit všechno tak, jako moji rodiče, že jednou budu i já se svým manželem chystat Vánoce pro naše děti. A teď to zvládám už čtrnáct let. II. Štědrý večer Ráno jsme se vzbudili ve chvíli, kdy nám Kuba začal stahovat deky a volal, že už je Štědrý den, ať vstáváme. Líně jsem se zvedla z postele, zaplula do koupelny, abych se připravila na celý den. Zeptala jsem se, jestli chce někdo snídat. „Mami, ne, nesnídáme, neuvidíme prasátko.“ řekl Kuba. Miloš mezitím už stál mezi dveřmi, usmál se a řekl, že on snídat bude. Udělala jsem snídani, kávu, čaj a šla vzbudit Nikolu. „Nikolko, vstávej.“ budila jsem tiše dceru. „Mami, prosím tě. Já snídat nebudu. Tak ještě deset minut.“ zachumlala se pod deku. Odešla jsem a nechala Nikolu ještě spát. Po snídani jsem Kubu zabavila vystřihováním vloček z papíru a s Milošem jsme z balkonu dotáhli vánoční stromek, který jsme zasadili do stojanu. Vybalila jsem všechny ozdoby, připravila jsem na ně háčky a zavolala děti, aby šli ozdobit stromek
s tátou. Pustili si k tomu vánoční pohádku a zdobili. Já mezitím připravovala jednohubky a chlebíčky, dávala jsem cukroví na třípatrový talíř, který mám od mé maminky, připravovala vše ostatní a poté jsem s rodinou usedla na gauč a sledovala pohádky. Před večeří jsem rodinku poslala procházku se psem, připravila jsem na stůl talíře, příbory jsem zabalila do ubrousků, připravila do stojanů svíčky, začala jsem ohřívat polévku, obalila rybu, salát jsem přendala do menší misky a ozdobila ho čerstvou zeleninou, pod stromek jsem dala dárky, udělala jsem přítmí a zapálila svíčky po bytě. Když všichni přišli, byli nadšení, že to doma vypadá moc pěkně a pak jsme zasedli k večeři.
Připili jsme si, popřáli jsme si pěkné Vánoce a dobrou chuť a pustili jsme se do jídla. Všichni si spokojeně pochutnávali na polévce a rybě se salátem, hlavně děti, které celý den nejedly. Miloš jim pak zrcátkem na ledničku udělal prasátko, tak jsme se všichni zasmáli a na dětech už začínalo být vidět, že chtějí co nejdříve ke stromečku rozbalovat dárky. Mám ráda tu chvíli, kdy jim dám do ruky první dárek a oni trhají balící papír, aby se k obsahu dostaly co nejrychleji. První dárek dostal Kuba, trhal obal, vyndal bundu, hned si jí oblékl a ptal se, jestli může hned jít na další. Řekla jsem mu, že až po chvíli a podala jsem Nikole kufřík plný kosmetiky. Evidentně jí tento dárek udělal radost, všechno v kufříku si prohlížela a neustále děkovala. Později jsme se dostali k hlavním dárkům pro naše děti – Kubovi auto na ovládání a Nikole mobilní telefon. Předali jsme jim dárky a oni nedočkavě trhali balící papír. Nikola se dostala k mobilnímu telefonu jako první a začala radostně křičet: „To je paráda, no to je super, já mám takovou radost.“ Koukala jsem, jak se jí začínaly červenat tváře a měla jsem radost, že jsme dobře vybrali. Kuba rozbalil své vysněné auto na ovládání a v očích měl dětskou radost, začal si s ním hned hrát, tekly mu slzy, říkal nám, jak je šťastný, že to je nejlepší dárek, jaký kdy dostal. V duchu jsem se pousmála, kolik takových nejlepších dárků ještě dostane a jak je jeho radost upřímná a krásná.
Když jsme rozbalili všechny dárky, sklidili potrhané obaly na okraj místnosti, kochali jsme se s Milošem pohledem na šťastné děti, seděli jsme na gauči, koukali jsme se na pohádku. V tom přišel Kuba a říká mi: „Mami, tohle byly nejlepší Vánoce. Dostal jsem nejlepší dárek, taky jsi někdy měla takhle krásné Vánoce?“ „Měla, Kubíku. Pamatuji si na Vánoce u maminky, u tvé babičky, víš. Nebylo to jako teď. To ještě byla taková správná nálada. Nikdo se nikam nehnal, nespěchal, aby měl spoustu dárků pro ostatní. Stačilo, že jsme byli spolu. Na stromku nebyly jenom skleněné ozdoby, dělali jsme papírové ozdoby a jedli jsme o Vánocích spoustu ovoce. Maminka dělala mísu, kde smíchala ořechy, rozinky a čokoládu, bytem voněl františek a všichni jsme se nakonec večer sešli u nás doma. Pamatuji si na jedny Vánoce, bylo mi asi dvanáct, ráno jsem vstala a už jsem cítila kakao, víš, jak mám ráda hořké kakao, tak to, moje maminka mi udělala horký nápoj a já se zachumlala do deky k televizi. Koukali jsme na Princeznu se zlatou hvězdou na čele a maminka u toho připravovala obloženou mísu a chlebíčky na večer. Po pohádce jsem pomáhala mamince v kuchyni, připravovali jsem oběd a v tom přišli všichni z rodiny. Přišel můj strýček a teta, vzdálení příbuzní, byl nás plný byt. Poobědvali jsme a šli se projít. V ulicích nebylo už moc lidí, užívali si pohodu volného dne, byli s rodinami. Vraceli jsme se na večer, kdy už v oknech svítili světla, v některých bytech už byly
vidět rozsvícené stromky a když jsme se vrátili, tak už se chystala večeře. Mamka s babičkou pilně běhaly po bytě, prostíraly, nandávaly jídlo na stůl, dárky už byly dané pod stromek a bylo jich ohromně moc. Stůl v jídelně byl rozložen, stále o něm tolik židlí, jako nikdy. Maminka nalila do sklenek pití na přípitek, doprostřed stolu dala polévku ve svátečním porcelánu, připili jsme si a pustili jsem se do jídla. Pak jsme si dali rybu a někdo u stolu začal zpívat „tyhle ryby neměly by maso mít samou kost…“ a ostatní se začali smát. Když jsme dojedli, usedli jsme ke stromečku a začali rozbalovat dárky, každý dostal něco pěkného a jeden dárek zbyl u stromečku. Maminka se zvedla a balíček mi podala. Když jsem ho rozbalila, byla v něm stříbrná souprava s prstýnkem, řetízkem, náramkem a náušnicemi. Vzpomněla jsem si v tu chvíli, jak jsem každý den chodila s maminkou nakupovat a pokaždé jsem se podívala do výlohy zlatnictví a žadonila, aby mi maminka šperky koupila a ona říkala: „Podívej, je to moc drahé, ale třeba k nějakým narozeninám.“. Vůbec mě nenapadlo, že je dostanu k Vánocům. A podívej, Kubíku, jaký mám přívěšek na krku. Je to ten samý, co jsem před lety dostala od maminky k Vánocům. Nosím ho, když je nějaká speciální příležitost. Vážím si ho. Vidíš jak pořád vypadá hezky?“ Ale nikdo už neodpověděl. Kuba při mém vyprávění usnul, Nikola se těšila z nového telefonu a Miloš šel zatím vyvenčit psa.
Tak jsme za sebou měli zase další pěkný Štědrý den. Odnesla jsem Kubu do postele a vzpomněla jsem si na další útržky z Vánoc s mamkou. Snad jsou mé děti stejně šťastné, jako jsem tehdy byla já.
