(1) Barcelona, prosinec 1957
Vánoce si toho roku usmyslely, Ïe kaÏd˘ den bude uÏ od úsvitu ‰ediv˘ a mraziv˘. Lidé, aÏ po u‰i zachumlaní do kabátÛ, procházeli mûstem zahalen˘m do modravû zbarveného pfií‰efií, a v chladném vzduchu vytváfieli sv˘m dechem rozliãné obrazce. Tenkrát bylo jen málo tûch, ktefií se zastavili, aby si prohlédli v˘lohu antikvariátu Sempere a synové, a je‰tû ménû pak tûch, ktefií se odváÏili jít dál, aby se zeptali na ztracenou knihu, jeÏ tu na nû cel˘ Ïivot ãekala a jejíÏ prodej, buìme realisté, by pfiispûl k vylep‰ení nejisté finanãní situace onoho knihkupectví. „Já si myslím, Ïe dne‰ek je zlomov˘m dnem. Dnes se nበosud zmûní,“ prohlásil jsem, nesen na kfiídlech první ranní kávy, pln ãirého optimismu v tekutém stavu. Otec, kter˘ uÏ od osmi svádûl zápas s úãetní knihou a pomocí tuÏky s gumou provádûl v‰elijaké kejkle, zvedl od pultu oãi. Sledoval zástup unikajících zákazníkÛ, jak schází ulicí a mizí v dálce. „KéÏ by tû nebesa vysly‰ela, Danieli. ProtoÏe jestli to takhle pÛjde dál a my pofiádnû nevyuÏijeme vánoãního období, tak v lednu nebudeme mít ani na zaplacení elektfiiny. S tím musíme nûco udûlat.“ „Fermín vãera dostal nápad,“ poznamenal jsem. „Pr˘ je to skvûlé fie‰ení, jak knihkupectví zachránit pfied krachem.“ „PánbÛh s námi a zlé pryã.“ Zaãal jsem hned doslova citovat: „MoÏná, Ïe kdybych v˘lohy zaãal upravovat jenom ve spodkách, podafiilo by se nám dosáhnout toho, aby nûjaká Ïen‰tina 11
chtivá literatury a touÏící po siln˘ch záÏitcích ve‰la do krámu a udûlala útratu. ProtoÏe v‰ichni ti mudrlanti, co tomu rozumí, tvrdí, Ïe budoucnost literatury závisí na Ïensk˘ch. A jako Ïe je pánbÛh nade mnou, je‰tû se nenarodila taková, co by dokázala odolat zemit˘m svodÛm, tohoto horalského tûla,“ pronesl jsem. Zaslechl jsem, jak za m˘mi zády otci upadla tuÏka na zem, a tak jsem se otoãil. „Fermín dixit,“ dodal jsem. Myslel jsem si, Ïe se otec nad Fermínov˘mi nápady pousmûje. KdyÏ jsem v‰ak vidûl, Ïe je i nadále pohrouÏen˘ do ticha, pooãku jsem jej sledoval. Sempere senior nejenÏe podobn˘ v˘stfielek neshledal nijak vtipn˘m, ale navíc se tváfiil zadumanû, jako bych tu nabídku myslel váÏnû. „No prosím, kdo by to byl fiekl. Fermín nejspí‰ uhodil hfiebíãek na hlaviãku,“ zamumlal. Nevûfiícnû jsem se na nûj podíval. Neúroda v obchodû, která nás v posledních t˘dnech tolik suÏovala, se dost moÏná na zdravém úsudku mého rodiãe neblaze projevila. „Nefiíkej mi, Ïe mu dovolí‰, aby se nám tu po knihkupectví producíroval ve spodkách.“ „Ne, to ne. Ale jde o v˘lohu. Teì, kdyÏ o tom tak mluví‰, jsi mû na nûco pfiivedl… Tfieba to stihneme a Vánoce je‰tû nejsou úplnû ztracené.“ Díval jsem se za ním, kdyÏ zmizel v zadní ãásti obchodu. Po chvíli se vrátil vybaven svou oficiální zimní uniformou – pofiád stejn˘m kabátem, ‰álou i kloboukem, které jsem si pamatoval, Ïe jsem na nûm vidûl uÏ v dûtství. Bea obãas vyjádfiila podezfiení, Ïe si mÛj otec nekoupil obleãení od roku 1942 a v‰e nasvûdãovalo tomu, Ïe se moje Ïena neplete. Otec si s neurãit˘m úsmûvem nasazoval rukavice. V jeho pohledu byl patrn˘ onen témûfi dûtsk˘ záblesk, kter˘ mu v oãích pohrával, jen kdyÏ ‰lo o velik˘ podnik. „Na chvilku tû tu nechám samotného,“ oznámil mi. „Jdu nûco vyfiídit.“ 12
„MÛÏu se zeptat, kam jde‰?“ Otec na mû mrkl. „To je pfiekvapení. V‰ak uvidí‰.“ ·el jsem s ním ke dvefiím a díval jsem se, jak pevn˘m krokem mífií k Puerta del Ángel. Byl jen jednou z mnoha postav v ‰edivé záplavû chodcÛ, ktefií proplouvali dal‰í dlouhou zimou plnou stínÛ a popela.
13
(2)
VyuÏil jsem toho, Ïe jsem zÛstal sám, a pustil si rádio. Chtûl jsem si dopfiát potû‰ení z hudby, zatímco jsem podle svého pfieskládával kniÏní kolekce na policích. Otec byl pfiesvûdãen˘, Ïe v pfiítomnosti zákazníkÛ není zcela vhodné mít v knihkupectví zapnuté rádio. A pokud jsem si je pustil, kdyÏ u toho byl Fermín, rázem si zaãal prozpûvovat rozliãné písnû na nejrÛznûj‰í notu. Anebo, coÏ bylo je‰tû hor‰í, zaãal tanãit stylem, kter˘ sám oznaãoval za „smyslné karibské rytmy“. To se mu pak pokaÏdé podafiilo za pár minut mû úplnû vytoãit. Mûl jsem tyto praktické pfiekáÏky na pamûti, a tak jsem dospûl k závûru, Ïe potûchu, kterou mi pfiiná‰ejí rozhlasové vlny, musím omezit na chvíle, kdy v obchodû kromû mû a nûkolika tisíc knih nikdo jin˘ není. Radio Barcelona toho rána vysílalo tajnou nahrávku, kterou v pfiedvánoãním ãase pfied tfiemi lety pofiídil nûjak˘ nad‰enec v hotelu Windsor Palace na Diagonální ulici na skvûlém koncertû trumpetisty Louise Armstronga a jeho orchestru. Bûhem pfiestávek na reklamu hlasatel ten styl usilovnû oznaãoval jako dÏez a upozorÀoval, Ïe nûkteré zvrácené synkopy, by mohly b˘t shledány nevhodn˘mi pro u‰i na‰ich posluchaãÛ pfiivykl˘ch na národní písnû, bolero a hity rodícího se popu ve stylu ye-ye, které aÏ do této chvíle rozhlasové vlny zcela ovládaly. Fermín fiíkával, Ïe kdyby se don Isaac Albéniz narodil jako ãernoch, jazz by se dozajista vynalezl v Camprodónu na severu Katalánska, stejnû jako su‰enky v plechovce. Prohla‰oval, Ïe tahle muzika spoleãnû se ‰piãat˘mi podprsenkami, jaké nosívala Kim Novak v nûkter˘ch filmech, na nûÏ jsme v rámci dopoledního 14
promítání chodívali do kina Fémina, je jedním z mála úspûchÛ, kter˘ch se lidstvu podafiilo dosáhnout v ãase, jenÏ aÏ dosud z 20. století ubûhl. Já jsem mu nemínil jeho názor nijak vyvracet. Zbytek dopoledne mi plynul pod magick˘m vlivem oné hudby, s níÏ se mísila vÛnû knih. Vychutnával jsem si poklidnou atmosféru i uspokojení, jeÏ pfiiná‰í jednoduchá, svûdomitû provádûná práce. Fermín si na celé dopoledne vzal volno, aby, jak fiíkal, mohl dokonãit pfiípravy na svatební obfiad s Bernardou, chystan˘ na zaãátek února. KdyÏ se o tom pfied necel˘mi ãtrnácti dny zmínil poprvé, v‰ichni jsme mu fiíkali, Ïe se moc unáhluje a Ïe spûch nikam nevede. MÛj otec se jej snaÏil pfiesvûdãit, aby svatbu odloÏil alespoÀ o dva tfii mûsíce, a argumentoval tím, Ïe veselka má b˘t v létû, kdyÏ je pûkné poãasí. Fermín ale trval na pÛvodním datu s tím, Ïe on, plémû odchované v drsném kraji extremadursk˘ch kopcÛ se such˘m podnebím, se vÏdy notnû potí, kdyÏ na stfiedozemním pobfieÏí nastává léto, jeÏ je podle jeho soudu zpola tropické. Proto v tom nespatfioval Ïádnou v˘hodu, kvÛli níÏ by mûl svatbu slavit s propocen˘mi fleky v podpaÏí, velk˘mi jako posvícenské koláãe. ¤íkal jsem si, Ïe se jistû dûje nûco divného. VÏdyÈ Fermín Romero de Torres byl Ïivoucím symbolem obãanského vzdoru vÛãi svaté matce církvi, bankovnímu sektoru a mravnosti v tehdej‰ím ·panûlsku padesát˘ch let, kdy v˘znamnou úlohu ve spoleãnosti sehrávaly m‰e a filmové t˘deníky promítané v kinû. A právû on nyní dával najevo takovou naléhavou potfiebu dostavit se na faru. Ve svém pfiedmanÏelském zápalu za‰el tak daleko, Ïe se dokonce spfiátelil s donem Jacobem, nov˘m faráfiem z kostela svaté Anny, kterého nakazil sv˘m nezmûrn˘m nad‰ením pro domino. S tímto knûzem, pÛvodem z Burgosu, s ponûkud uvolnûn˘mi zásadami a chováním boxera v dÛchodu, se Fermín kaÏdou nedûli po m‰i utkával v historicky dÛleÏit˘ch partiích v baru Admirál. Knûz se vÏdy s chutí smál, kdyÏ se ho mÛj pfiítel mezi dou‰ky montserratského vína ptal, zda ví jistû, 15
Ïe jepti‰ky mají stehna, a pokud ano, pak zda jsou tak kyprá a k nakousnutí, jak uÏ od puberty tu‰í. „Vy si nakonec vykoledujete, Ïe budete vyobcován z církve,“ napomínal jej mÛj otec. „Na jepti‰ky se ãlovûk nemá dívat a nesmí na nû ani sahat.“ „Ale vÏdyÈ velebn˘ pán je skoro je‰tû rozpustilej‰í neÏ já,“ namítal Fermín. „Neb˘t toho jeho hábitu…“ Zrovna jsem si vybavoval tuhle debatu a pfiitom jsem si pobrukoval melodie vyluzované trumpetou mistra Armstronga, kdyÏ vtom jsem zaslechl lehounké zacinkání zvoneãku nad vchodem do knihkupectví. Zvedl jsem hlavu v oãekávání, Ïe spatfiím otce, vracejícího se z té své tajné mise, pfiípadnû Fermína pfiipraveného nastoupit odpolední smûnu. „Dobr˘ den,“ dolehl ke mnû ode dvefií hlubok˘, chraplav˘ hlas.
16
(3)
Postava v protisvûtle, které dovnitfi pronikalo z ulice, pfiipomínala kmen vûtrem o‰lehaného stromu. Pfiíchozí mûl na sobû tmav˘ oblek staromódního stfiihu a opíral se o hÛl. Jeho figura pÛsobila dûsivû. KdyÏ vykroãil, nápadnû kulhal. Svûtlo vydávané lampiãkou, jeÏ spoãívala na pultû, ozáfiilo tváfi zbrázdûnou ãasem. Neznám˘ si mû nûkolik okamÏikÛ prohlíÏel a beze spûchu mû odhadoval. V jeho pohledu bylo cosi z dravého ptáka, trpûlivého a uváÏlivého. „Vy jste pan Sempere?“ „Jsem Daniel. Pan Sempere je mÛj otec, ale teì tady není. Pfiejete si?“ Pfiíchozí ponechal mou otázku bez odpovûdi. Zaãal se po obchodû procházet, pfiiãemÏ prozkoumával kaÏdiãk˘ centimetr se zájmem hraniãícím s chtivou zvûdavostí. Kulhal a pohyboval se ztûÏka, aÏ jeho chÛze pÛsobila dojmem, Ïe ten ãlovûk pod ‰aty skr˘vá váÏná zranûní. „Památka na válku,“ prohodil neznám˘, jako by mi ãetl my‰lenky. Sledoval jsem jej pohledem, jak provádí dÛkladnou inspekci knihkupectví, a odhadoval jsem, kde asi zakotví. Pfiesnû jak jsem pfiedpokládal, zastavil se pfied prosklenou skfiíÀkou z ebenového dfieva, coÏ byla v jistém smyslu relikvie z dob zaloÏení antikvariátu, k nûmuÏ do‰lo nûkdy v roce 1888. Prapradûdeãek Sempere, jenÏ jist˘ ãas pob˘val v karibské oblasti, se tenkrát coby mladík ãerstvû vrátil ze své dobrodruÏné v˘pravy. Po návratu si pÛjãil peníze na koupi starého obchodu s rukavicemi, kter˘ 17
nechal pfiedûlat na knihkupectví. Ta vitrína pfiedstavovala ãestné místo, kde jsme pfiechovávali nejcennûj‰í v˘tisky. MuÏ se ke skfiíÀce pfiiblíÏil tak tûsnû, Ïe na skle dechem vytváfiel v‰elijaké obrazce. VyÀal br˘le, nasadil si je a zaãal zkoumat obsah skfiíÀky. Sv˘m poãínáním mi pfiipomínal lasiãku, kdyÏ v kurníku vyãenichá ãerstvou snÛ‰ku vajec. „Pûknej kousek,“ zamumlal. „Urãitû taky podle toho stojí.“ „Je to rodinná památka. V podstatû má jen emocionální hodnotu,“ odvûtil jsem. Ponûkud mû znepokojoval zpÛsob, s jak˘m tento podivn˘ zákazník hodnotil a odhadoval cenu úplnû v‰eho, aÏ se zdálo, Ïe pohledem oceÀuje i vzduch, kter˘ d˘cháme. Po chvíli br˘le schoval a zvolna pronesl. „Sly‰el jsem, Ïe u vás pracuje jeden dÛvtipnej chlapík.“ JelikoÏ jsem hned neodpovûdûl, otoãil se a vûnoval mi jeden z tûch pohledÛ, pfii kter˘ch ãlovûk, na nûhoÏ je upfien, okamÏitû zestárne. „Jak vidíte, jsem tu sám. Ale kdybyste mi fiekl, jak˘ titul si pfiejete, velice rád vám jej vyhledám.“ Neznám˘ vyloudil na tváfii úsmû‰ek, kter˘ mohl znamenat v‰echno moÏné, jen ne v˘raz pfiátelství, a pfiik˘vl. „Koukám, Ïe tady v t˘ vitrínû máte Hrabûte Monte Crista.“ Nebyl prvním zákazníkem, kdo si knihy v‰iml. A tak jsem na nûj vyrukoval s oficiálním proslovem, kter˘ jsme mûli pro tyto pfiíleÏitosti pfiipraven˘. „Máte velmi dobr˘ postfieh, pane. Jedná se o nádherné vydání, je ãíslované a opatfiené ilustracemi Arthura Rackhama. V˘tisk pochází z knihovny v˘znaãného madridského sbûratele. Jde o raritu podchycenou v katalozích.“ Neznám˘ naslouchal bez zájmu. Ve‰kerou pozornost zamûfiil na zkoumání bytelnosti polic z ebenového dfieva a dával pfiitom jasnû najevo, Ïe ho moje slova nudí. „Mnû pfiipadaj v‰ecky kníÏky stejn˘, ale líbí se mi modrá barva na deskách tady t˘hlet˘,“ odvûtil pohrdavû. „Vezmu si ji.“ 18
Za jin˘ch okolností bych poskoãil radostí, Ïe mÛÏu udat snad nejdraωí titul, kter˘ jsme v obchodû mûli, av‰ak pomy‰lení, Ïe vzácné vydání skonãí v rukou této osoby, se mi ponûkud pfiíãilo. Nûco mi fiíkalo, Ïe pokud kniha opustí prostor knihkupectví, v Ïivotû uÏ z ní nikdo nepfieãte ani první odstavec. „To je velmi drahé vydání. MÛÏu vám ukázat stejné dílo v jin˘ch vydáních ve v˘borném stavu a za pfiijatelnûj‰í cenu.“ Lidé malého ducha se vÏdy snaÏí ostatní shazovat. Neznám˘ muÏ, jehoÏ duch, jak jsem matnû tu‰il, by se svou velikostí snadno ve‰el na ‰piãku ‰pendlíku, na mû upfiel nejopovrÏlivûj‰í pohled, jakého byl schopen. „A také jsou s modr˘mi deskami,“ dodal jsem. MuÏ si mé nevybíravé ironie nev‰ímal. „Ne, dûkuju. Já chci tuhle. Na cenû mi nezáleÏí.“ Pfiik˘vl jsem a se zatnut˘mi zuby jsem zamífiil k vitrínce. Vzal jsem klíãek a odemknul prosklená dvífika. V zádech jsem cítil pohled, kter˘ do mû neznám˘ zabodl. „V‰ecko dobr˘ je vÏdycky pod zámkem,“ poznamenal polohlasem. S povzdechem jsem knihu vzal. „Vy jste sbûratel?“ „Dalo by se to tak nazvat. I kdyÏ zrovna kníÏky nesbírám.“ Obrátil jsem se k nûmu s románem v ruce. „A co tedy sbíráte?“ Neznám˘ mé otázce opût nevûnoval pozornost a natáhl ruku, aby si ode mû knihu vzal. Musel jsem se pfiemáhat, abych neodolal poku‰ení vrátit ji zpût na místo a skfiíÀku zamknout. Otec by mi neodpustil, kdybych v tûchto tûÏk˘ch ãasech takovou pfiíleÏitost k prodeji promarnil. „Dûlá to tfiicet pût peset,“ oznámil jsem, neÏ jsem mu román podal s nadûjí, Ïe ho ta ãástka pfiimûje zmûnit názor. Bez mrknutí oka pfiik˘vl a vytáhl stopesetovou bankovku z kapsy obleku, kter˘ jistû nestál ani ãtvrtinu. Napadlo mû, jestli ta stovka není padûlaná. 19
„Obávám se, pane, Ïe vám nemÛÏu na tak velkou bankovku vrátit.“ Za jin˘ch okolností bych se nabídl, aby okamÏik poãkal, zatímco bych bûÏel do nejbliωí banky stovku rozmûnit a souãasnû se pfiesvûdãit o její pravosti, ale nechtûl jsem muÏe nechat v knihkupectví samotného. „Nebojte se. Je pravá. Víte, jak se mÛÏete pfiesvûdãit?“ Neznám˘ zvedl bankovku proti svûtlu. „V‰imnûte si tohodle vodoznaku. A tûchhle ãar. Povrchu…“ „Vy se vyznáte v padûlcích?“ „Na tomhle svûtû je v‰ecko samá fale‰, mladej muÏi. V‰ecko aÏ na peníze.“ VloÏil mi bankovku do dlanû, sevfiel ji v pûst a poplácal mû po hfibetu ruky. „Peníze nazpût mi tu nechte uloÏen˘ do pfií‰tí náv‰tûvy,“ pronesl. „To je ale hodnû, pane. ·edesát pût peset…“ „Jen pár ‰upÛ.“ „KaÏdopádnû vám vystavím pfiíjmov˘ doklad.“ „Vûfiím vám.“ Neznám˘ si knihu lhostejnû prohlédl. „Je to dárek. Chtûl bych, abyste to osobnû doruãili.“ Na okamÏik jsem zaváhal. „My sice nemáme doruãovatelskou sluÏbu, ale v tomto pfiípadû rádi knihu zdarma osobnû doruãíme. Smím se zeptat, zda je to v rámci Barcelony nebo…?“ „Je to pfiímo tady,“ odvûtil muÏ. Jeho chladn˘ pohled jako by prozrazoval vztek a zá‰È, jeÏ se v nûm dlouhá léta hromadily. „Pfiejete si do knihy vepsat nûjaké vûnování nebo poznámku, neÏ ji zabalím?“ Neznám˘ s námahou knihu rozevfiel na titulní stranû. V tu chvíli jsem si v‰iml, Ïe místo levé ruky má protézu z barveného porcelánu. Vytáhl si z kapsy pero, vepsal do knihy pár slov 20
a vrátil mi ji. Pak se otoãil a zamífiil k v˘chodu. Díval jsem se za ním, jak se kulhavû blíÏí ke dvefiím. „Byl byste tak laskav a uvedl jméno a adresu osoby, které si pfiejete nechat kníÏku doruãit?“ zeptal jsem se. „V‰echno je tam uveden˘,“ fiekl, aniÏ se ohlédl. Otevfiel jsem knihu a nalistoval stránku s vlastnoruãnû vepsan˘m vûnováním od neznámého.
, se vrátil Pro Fermína Romera de Torres, ktery z rˇísˇe , mrtvy ch a má v ruce klícˇ k budoucnosti. 13 Vtom jsem zaslechl zvonek nade dvefimi. KdyÏ jsem vzhlédl, byl neznám˘ pryã. Rychle jsem zamífiil k v˘chodu a vyklonil jsem se do ulice. MuÏ se kulhavû vzdaloval, nakonec se vmísil mezi postavy procházející modrav˘m závojem mlhy, jeÏ dopadala na ulici Santa Ana. Chtûl jsem na nûj zavolat, ale kousl jsem se do rtu. Ze v‰eho nejsnaz‰í by bylo nechat ho jít. Podlehl jsem v‰ak svému instinktu, stejnû jako pfiísloveãnému nedostatku opatrnosti a smyslu pro praktiãnost.
21
