Vánoce s andílkem Vandílkem aneb Dva výlety do Betléma a zase zpátky domů
Šárka Kadlečíková ilustrace Radka Sedlačíková Černocká
Vánoce s andílkem Vandílkem aneb Dva výlety do Betléma a zase zpátky domů
Šárka Kadlečíková ilustrace Radka Sedlačíková Černocká
© Šárka Kadlečíková, 2011 Illustrations © Radka Sedlačíková Černocká, 2011 © Metoda, 2011 ISBN 978-80-905028-1-9
Jimovi, Ele, Benovi a Míně
D
ěti dnes ve školce vyrábějí vánoční přáníčka. Kryštof je ale myšlenkami jinde. Po obědě ho totiž ze školky vyzvedne tatínek se starší sestrou Kristýnou a vypraví se spolu na vánoční trhy. „Kryštofe, to je ale originální přáníčko,“ slyší paní učitelku a podívá se na svůj napůl složený papír. Lepí na něj papírový vánoční stromeček a barevné dárečky, kterým má domalovat zlatou stužku. Kouká na lepidlem ušpiněný papír – zelený stromek je vzhůru nohama a dárečky lítají všude okolo. Rozhlédne se kolem sebe. Děti se dívají na jeho výtvor a chichotají se. Všichni mají před sebou krásná přáníčka, na kterých jsou dárečky tak, jak mají být, pod zeleným, vzorně nalepeným stromkem. Kryštof najednou cítí, jak se mu oči plní slzami. Nejraději by přání roztrhal na tisíc drobných kousíčků. Proč musí mít zase ten nejškaredější a nejupatlanější výtvor?
5
Příště se musí víc soustředit a udělat mamince a tatínkovi to nejkrásnější přáníčko na světě. „Tak si udělej ještě jedno. Pomůžu ti,“ slyší Terku, která vždycky pozná, když ho něco trápí. Terka s Edou jsou Kryštofovi nejlepší kamarádi. „Tak jo,“ odpoví Kryštof a utře si oči do rukávu. S Terčinou pomocí jde všechno líp. Brzy mají přáníčko hotové a Kryštof si ho spokojeně prohlíží. Snad se bude líbit i mamince a tatínkovi. „Jdete dnes po spa?“ ptá se Terky. „Dnes ne. V pátek nás maminka bere vždycky po obědě.“ „Já jdu taky po o. Jdeme s tátou a Kristýnkou na vánoční trhy,“ chlubí se Kryštof. Po obědě děti netrpělivě čekají na rodiče. „Alenka tu má maminku,“ volá paní učitelka. Pak si jiná maminka přijde pro Tomáška, Verunku, Vojtu… Nakonec odchází i Terka s Edou. A táta pořád nikde. Kryštof sedí nad přáníčkem a do očí se mu hrnou slzy. Když pro mě chodí maminka, je tady vždycky mezi prvními, pomyslí si. Jenže maminka je v porodnici. Od středy je z Kryštofa velký brácha malého Karlíka. Konečně paní učitelka zavolá Kryštofovo jméno. Utírá si oči a nos do rukávu, který je upatlaný jako to nepovedené přáníčko, a utíká do šatny za tatínkem. „Kde je Kristýnka?“ ptá se táty, místo aby ho pozdravil. „Ahoj, kámo,“ vlepí táta Kryštofovi pusu na tvář. „Kristýnka přišla ze školy s teplotou, a tak zůstala s babičkou doma. Uvařil jsem jí čaj a uložil ji do postele. Snad na tom bude líp, až se vrátíme z pánské jízdy,“ mrkne táta na Kryštofa.
6
„Z pánské jízdy?“ ptá se Kryštof nechápavě. „Myslel jsem, že půjdeme na vánoční trhy. Slíbil jsi mi to!“ začne Kryštof znovu natahovat. „A kam si myslíš, že jdeme?“ usměje se táta a podá Kryštofovi oblečení ze skříňky.
7
N
áměstí je plné dřevěných stánků. V jednom prodávají barevné pletené svetry, šály a čepice, v dalším keramické hrníčky, o kus dál zase svíčky z včelího vosku. Kryštof běhá od jednoho stánku k druhému, až se u jednoho zastaví a nadšeně křičí na tátu: „Dívej, tati, tady mají dřevěné meče! A štíty! A podívej tamhle! Takovou kuši bych chtěl. Přesně takovou má Eda! Můžu si ji koupit? Prosím! Mám tady nějaké penízky z pokladničky. Prosím, prosím!“ „Víš co? Nejdřív si dáme něco na zub, a než půjdeme domů, něco si koupíš. Ale jen jednu věc. Platí?“
8
„Platí, tati,“ zajiskří Kryštofovi oči, plácne tátu do nastavené dlaně a jdou si vybrat ten nejvoňavější stánek, kde si dají nějakou dobrotu. Z několika stánků se line vůně svařeného vína, grogu a horké medoviny. Táta neodolá a koupí si hrnek svařáku. Potom oba zláká vůně pečených kaštanů a bramboráků. Kryštof by si nejraději koupil celý bramborák pro sebe, ale táta naštěstí koupí jen jeden, protože Kryštof po pár soustech hlásí: „Tati, já už nemůžu.“ A tak táta dojídá zbytek placky. Začíná se stmívat a vtom upoutá pozornost většiny lidí vysoký vánoční strom uprostřed náměstí. Rozsvítí se stovkami zlatých světýlek. Děti zaklánějí hlavy, aby dohlédly až na jeho špičku, na které září zlatá hvězda. Kryštof vezme tátu za ruku a vede ho ke stromu. Krásnější vánoční strom ještě neviděl. Hledí na něj s otevřenou pusou a nemůže se vynadívat. „Škoda, že tu s námi není Kristýnka,“ povzdechne si. „Neboj, jen co se uzdraví, půjdeme sem i s ní,“ slíbí Kryštofovi táta. „A třeba vyrobíte nějaké ozdoby na náš stromeček. Dnes už to nestihneme.“ 9
Kryštof má oči stále přilepené na zlaté hvězdě, ale táta ho vezme do náručí a nese jej k dalšímu, tentokrát otevřenému dřevěnému stánku. Je v něm vyřezávaný betlém. Nad jesličkami s nahatým miminkem se směje andílek s roztaženými křídly, k Ježíškovi se sklání Marie s Josefem a před jesličkami se klaní pastýři. Okolo nich postávají krávy, býček, oslík, ovečky a kozy. „Tati, není tomu miminku zima?“ ptá se Kryštof. „Karlíkovi by určitě byla, kdybyste ho nechali v postýlce vysvlečeného.“ „Tomuhle miminku určitě zima není, protože je ze dřeva. A toho opravdového Ježíška maminka určitě dobře oblékla,“ odpoví táta s úsměvem. „Opravdového Ježíška? Toho, co nám donese pod stromeček dárky?“ „Přesně toho.“ „Tati, a jak Ježíšek ví, co mně má přinést?“ „Napíšeš dopis a pošleme mu ho. Podívej, tamhle je Ježíškova pošta. Pošťák posbírá dopisy pro Ježíška a pak mu je předá. Ten si potom rozmyslí, jaké přání komu splní a co komu na Štědrý den nadělí.“ „Ale, tati, já ještě neumím moc psát,“ prohlásí Kryštof smutně. „Tak mu svoje přání můžeš nakreslit,“ usměje se táta. „Tak ale pojď se mnou,“ vypraví se Kryštof s vločkou odvahy k poště. Pošťák mu předá list papíru a Kryštof se posadí k malému stolku s pastelkami. Přemýšlí, jaká přání nakreslí. Když nakreslí všechna a Ježíšek vybere jen jedno, třeba to nebude to, které si přeje úplně nejvíc. Ale co si vlastně přeje úplně nejvíc? Hokejku, hokejové branky, kopačák, hasičské auto nebo… Nejvíc si přeje
10
oživovací stroj, aby mohl oživit dědu Mirka a chodit s ním zase na ryby a do lesa. Ale jak takový stroj vypadá? Kryštof si nad tím láme hlavu. Mohl by vypadat třeba jako meč, kterým se na někoho zamíří a on ožije, nebo jako šíp, kterým se do něj píchne a probere ho. Sedí nad bílým papírem a nemůže na nic přijít. Nakonec se rozhodne, že bude nejlepší, když své přání zkusí přece jen napsat. Vezme si červenou pastelku a začne si vzpomínat, jak vypadají jednotlivá písmenka:
Ještě jednou všechna písmenka kontroluje, mezi V a C vmáčkne A, které zapomněl napsat, spokojeně nadvakrát přeloží papír a vloží ho do obálky. „Na, tati,“ podává obálku tátovi. „Ne, ne, to musíš předat ty. Jsou to přece tvá přání.“ Kryštof jde k pošťákovi a nesměle mu obálku předává. V duchu přitom přemýšlí, jestli mu Ježíšek takové přání splní. „Tati, jak může tak malé miminko donést dárečky všem lidem?“ vyzvídá Kryštof. „Je to zázračné miminko,“ odpoví táta. „A jak to zvládne za jediný večer?“ Táta chvíli přemýšlí a nakonec řekne: „Víš, Ježíšek má spoustu malých pomocníků, andílků. Ti mu pomáhají dopravit dárky pod všechny vánoční stromečky.“
11
Kryštof poslouchá tátu s otevřenou pusou a představuje si, jak asi vypadá andílek, který donese dárky jemu a jeho rodině. Táta se rozloučí s pošťákem a otevře dveře vyhřáté pošty. Už se úplně setmělo a tmu zdobí tisíce světýlek a rozsvícené stánky. Náměstím se ozývá pravidelné zvonění ze zvoničky vánočních přání. Táta k ní Kryštofa dovede a pobídne ho, aby si šel také zazvonit: „Zazvoň a něco si u toho přej.“ Kryštof uchopí dlouhé lano a několikrát za něj zatáhne. Zatáhne poprvé a v duchu si říká: „Přeju si,“ podruhé: „aby byla,“ potřetí: „maminka,“ počtvrté: „co nejdřív,“ popáté: „doma.“ Pošesté: „I s Karlíkem.“ „To muselo být důležité přání. Zvonil jsi jako na poplach.“ Kryštof se na tátu usměje, ale své přání mu neprozradí. „Už bych chtěl jít domů, tati,“ řekne jen. „Za chvíli půjdeme. Jen jsem myslel, že si chceš něco koupit.“ „Kuši!“ vykřikne Kryštof a zamíří ke stánku s dřevěnými hračkami. Než k němu s tátou dojdou, všimne si malého stánku s vánočními ozdobami. Něco se v něm nezvykle třpytí. Malý bílý andílek se zlatými křídly. Kryštof se na něj zadívá a najednou se mu zdá, že na něj andílek mrknul. Teď se usmál. A zamával na něj. Kryštof v mžiku zapomene na kuši: „Tati, já chci koupit Kristýnce tamtoho andílka.“ Táta se na Kryštofa nevěřícně podívá: „Myslel jsem, že si chceš koupit kuši.“ Nemůže uvěřit, že Kryštof dává přednost malému andílkovi před dřevěnou kuší, a ještě k tomu jej chce dát Kristýně.
12
