Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 9. ledna Léta Páně 2011
1
LEDEN
VÁNOCE JSOU ZA NÁMI Ne tak docela. Vstupujeme sice už do mezidobí, doby zdánlivě nezajímavé a všední, ale ještě nás čeká jakási ozvěna Vánoc. Na 2. února, tj. 40 dní po Narození Páně, připadá svátek Uvedení Páně do chrámu, který připomíná událost z Lk 2,22–38. Po uplynutí doby, kterou dnes nazýváme šestinedělí, přinesli rodiče novorozence do chrámu, aby s ním podle zvyku předstoupili před Hospodina. Simeon tehdy mluvil o Ježíši jako o světle. A jako už v adventu postupně přibývalo světla na věnci, tak o tomto svátku symbol světla dosahuje vrcholu – v rukou všech hoří požehnané svíce. Simeon totiž řekl doslova: „světlo k osvícení pohanům“. Bohužel někdy se zdá, že jsme se moc osvítit nenechali... Paradoxně právě tento svátek je toho důkazem. Nasál tolik pohanského, až se mu začalo říkat Hromnice. První jarní
zahřmění bývalo chápáno jako příchod boha Peruna, který zahání zlé duchy. A nám se ze svíce, symbolu Krista, stal magický nástroj k odehnání bouří... Důkazů pohanské mentality, zahalené do hávu křesťanství, bychom našli víc. Jen tak namátkou: našim večeřadlům jsme začali říkat „chrámy“, presbyterům (starším) „kněží“, všemožná žehnání a ustanovení k službám tvrdošíjně označujeme nesprávným pojmem „svěcení“ a k věcem či osobám tzv. „posvěceným“ pak přistupujeme jinak než k těm obyčejným. Kořenem toho všeho je pohanská tendence dělit svět na sakrální a profánní, která ještě v židovství má své místo, ale v křesťanství už ne. Slavili jsme to přeci o Vánocích. Bůh zrušil poslední, z lidské strany nepřekonatelnou, bariéru mezi sebou a člověkem, když se jako člověk narodil. A spousta
2/ I nenápadných okolností to podtrhuje: nenarodil se do kněžského rodu, nenarodil se v chrámě, svou bohoslužbu neustanovil v chrámě, nezemřel ve svatém městě, ale za jeho hradbami... A dokonce mluvil o zboření chrámu, což pak kdekomu leželo v žaludku (srov. J 2,19; Mt 26,61; Mk 14,58 a 15,19; Sk 6,14). Příchodem Krista se celý náš obyčejný svět a celý náš obyčejný život stal Bohu blízkým, chceme-li sakrálním.
A utíkat z něj do nově, nyní už uměle vytvořených, sakrálních sfér, dělit tak znovu svět, znamená nevážit si ho, nevážit si Vánoc, nevážit si lidství Kristova ani svého. A kdybychom na to chtěli zapomenout, roztržená opona velesvatyně to vyjadřuje snad dost jasně (Mt 27,51). A tak berme Vánoce vážně, aby i nám neplatila Štěpánova slova ze Sk 7,51. JR
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita 8. 12. 2010 Caritas = dobročinnost, milosrdenství, láska. Láska? – „Kdybych ..., ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ Na konci roku bilancujeme, vzpomínáme. A tak si dovolím být trošku osobní. V prosinci jsme se v rámci naší fachy věnovali pěti akcím. Na začátku toho měsíce vypadalo, že žádná z nich nevyjde – finanční sbírka byla potřebná na provoz farnosti, s ÚMČ P10 nešlo pro povolební uspořádávání spolupracovat, listopadovou adventní návštěvu dětského domova jsme pro zaneprázdněnost mládeže zrušili, grant neměl kdo dořešit, příprava Tříkrálové sbírky se nesetkávala se zájmem. A tak jsem zas byla dovedena vedle své činnosti svěřovat konání Bohu a lidem kolem. A jak to dopadlo? Děkujeme moc! Máme ve farnosti úžasné laskavé lidi – ve všech generacích! Asi nemusím uvádět, že za dalším je jich skrytá spousta.
Motto: 1 Kor 13 Rozdělili jsme 40 000 Kč do pěti rodin; ve spolupráci s paní Vojtovou, ředitelkou Centra sociální a ošetřovatelské pomoci, naši dobrovolníci navštívili 21 osamělých seniorů s balíčky vánočního pečiva. Omlouvám se, že zbylé cukroví dostali kvůli mému omylu, jak se mi stává, obyvatelé Domova pro seniory v Mukařově – díky panu Němcovi, řediteli ADCh, a ne inzerovaný azylový dům. Jiní dobrovolníci prožili vánoční setkání s dětmi v dětském domově, dali jim 40 hrníčků se sladkostmi, zahráli si, zazpívali koledy; o granty se zvlášť postarala Bětka Matochová. Letošní Tříkrálová sbírka se zdála na vodě (vloni 33 koledníků a 14 dospělých, letos bylo před zahájením přihlášeno 10 koledníků, 7 dospělých), no tak uvidíme. A ještě během ledna budeme vybírat do koše v kostele a na faře staré autolékárničky na podporu zdravotnického zařízení v Keni – pro Adru.
3/ I
Tolik statistika. Na závěr se prostřednictvím sdílení a fotiček vrátím k úvodní myšlence. Domnívala jsem se, že kdyby pro jednoho z osamělých seniorů měla předvánoční návštěva smysl, stojí to za to. Hanka,
[email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333 PS od farníků: Hlásím, že jsem právě absolvovala návštěvu s cukrovím u pí B. a bylo to fajn. PK Děkuji, že za mnou chodí hodná a ochotná paní Řehořová. Zaplať Vám to Pán Bůh! V.
U pí K. jsem byla a vánoční balíček odevzdala k její velké radosti. Byla to hezká návštěva. Vzhledem k její nepohyblivosti ji ale nadále nemohu navštěvovat, protože je to vázáno na určitou hodinu, kdy jsou u ní pečovatelky, a já jsem pracovně vytížená. Ráda bych v takových potěšujících návštěvách pokračovala, případně s něčím pomohla. Když H. R. vyzývala lidi, aby se přihlásili ti, kteří chtějí navštívit opuštěné lidi s balíčkem cukroví, tak jsem se nepřihlásila. Říkala jsem si, že tento advent si nebudu na sebe brát žádnou povinnost navíc. Manžel je již delší dobu dost vážně nemocný, máme spoustu dětí a přeci vůbec nemám čas. Nechci být ve stresu a přenášet to na rodinu. Měla jsem ale stále takový nepříjemný
4/ I pocit, neklid, chyběla mi radost. Až pár dní před Štědrým dnem mě poprosila kamarádka, jestli bych nemohla místo ní uskutečnit jednu návštěvu s cukrovím, že ona v tom termínu již nebude v Praze. Měla jsem čas rozplánovaný na téměř minuty, ale šla jsem. Paní Irenka mě přijala s velkou radostí. Dlouho jsme si povídaly. Vyprávěla mi o svém životě. Jak jí zemřelo jediné dítě hned po porodu a ona při tom ochrnula, a i dále ji stíhala jedna těžkost za druhou. Postupně zemřeli všichni její blízcí a ona zůstala úplně sama. A při tom byla tak radostná a vděčná. Také mi svěřila, že dříve chodila moc ráda do kostela, ale teď se tam již nemá jak dostat. Slíbila jsem jí problém odvozu do kostela vyřešit. Umím si představit, jak by mezi naše seniory zapadla a cítila se mezi nimi dobře. Vyměnily jsme si telefony a domluvily se, že ji budu navštěvovat jak jen to půjde, moc se na to těším. Když jsem od paní Irenky odcházela, byla už tma, z nebe se sypal sníh a všude se to třpytilo. A mně bylo nádherně. Chtělo se mi křičet Pane Bože, DĚKUJI. Moc Ti děkuji za to, že mě znáš a máš mě rád. A to platí pro nás pro všechny. A ještě dodatek – předvánoční přípravy jsme letos stihli v nebývalém klidu a pohodě. LP
Pastorační rada 2. 12. 2010 Nejprve jsme mluvili o akcích, které jsou plánovány na první měsíce roku 2011. Začátkem ledna se koná tradiční Tříkrálová sbírka. Část jejího výtěžku bude věnována na pomoc sociálně potřebným rodinám z naší farnosti.
Dne 21. 1. 2011 se můžeme těšit na Společenský večer ve westernovém stylu, který se uskuteční v Kulturním domě barikádníků Barča. Během ledna se začnou prodávat vstupenky. Jestliže si vstupenky koupíte v předprodeji, získáte na ně slevu. Podrobnosti ohledně programu i vstupenek budou ohlašovány při bohoslužbách. Od 18. 1. do 8. 3. 2011 proběhne v naší farnosti seminář s názvem Večerní škola modlitby Kateřiny Lachmanové. Přednášky se uskuteční každé úterý v kostele svatého Václava. Dne 26. 2. 2011 od 9.00 do 17.00 hodin se manželské páry mohou zúčastnit Dne manželů. Program pro manžele bude probíhat v kostele svatého Václava – jsou plánovány přednášky v Sále kostela a následné diskusní skupinky. Děti budou v tuto dobu na faře se svými hlídači a bude pro ně zajištěn program (v případě zájmu zvažte, zda Vaše děti zvládnou být celý den bez Vaší přítomnosti). Kapacita této akce není omezena, je však nutné se na ni přihlásit. Bližší informace se dozvíte při ohláškách během bohoslužeb. Také v roce 2011 bude naše farnost žádat o granty. Tentokrát budou podány 3 granty – na farní akce pro seniory, na letní pobyt dětí z náboženství v Polsku a na putování výstavy o kostele svatého Václava po Praze 10. Pastorační rada dále souhlasila s tvorbou nových webových stránek farnosti. Jestli všechno půjde podle plánu, můžeme se na ně těšit začátkem července 2011. Rádi bychom znovu otevřeli farní knihovnu, knížky se budou půjčovat na faře. Lída Hobzová
5/ I
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Jak se povedla druhá Alfa? Rok s rokem se sešel a už druhý běh kurzů Alfa je za námi. Tentokrát jsme se na deseti plus jednom víkendovém setkání se zájemci o křesťanství nescházeli na „staré“ faře, ale v nově upraveném Sále sv. Václava. A nově pod vedením Markéty Bartákové, i když loňská vedoucí Simona Kocourková to nevydržela a po jedné třetině zase pilně dojížděla až ze Stodůlek. Stejně jako vloni dáváme slovo těm, kteří kurz absolvovali. Byli mezi nimi jak zcela nevěřící, tak různého stupně věřící, kteří chtěli svou víru lépe promyslet nebo doprovázeli hledající kamarády. Zajímavé je, že převahu tentokrát měli mladí. Ti, kteří kurz dokončili – a bylo jich z 27 přihlášených (nastoupilo 20) letos jen 10 – byli vesměs spokojení, někteří dokonce velmi. Proč přišli „Stále hledám smysl života a odpovědi na otázky, proč je na světě tak velká nespravedlnost,“ říká E. z nejmladší skupiny. „Ze zvědavosti a ze zájmu o duchovní otázky,“ doplňuje ji kolega J. A dva hlasy ze skupiny dříve narozených: „Zajímal mě vztah současníků k náboženství a jeho praktikování.“ (M.) „Chtěla jsem se seznámit se společenstvím dobrých lidí.“ (E.) Co nám kurzy daly „Pomohly mi posunout se o kus dál a poskytly mi návod, kam bych mohla směřovat.“ (E.) „Především vlastní se-
bepoznání a sebepochopení. Také uvědomění si Panny Marie, která dříve v mé víře nefigurovala. Jiné vnímání křesťanské filozofie. Jsem zvědavější a chci víru vnímat šíře a vážněji.“ (J.) „Zastavení se uprostřed týdne a rozjímání. Inteligentní diskuze a výborné přednášky. Podněty, z kterých budu, doufám, ještě dlouho čerpat.“ (I.) Pokračujeme starší skupinou: „Prohloubení znalostí o křesťanství a jeho současné podobě.“ (M.) „Krásné společenství vzdělaných lidí.“ (E.) Nejvíce se líbilo „Přednášky i skupinky. Vše mi přišlo správně vyrovnané, ničeho nebylo přespříliš. Nejvíc se mě dotkly zkušenosti jednotlivců. Také mě velmi mile překvapilo, že nikdo nevnucoval katolictví jako to nejlepší (nic proti katolíkům),“ říká J. „Hluboká osobní zkušenost přednášejících s Bohem.“ (I.) „Otevřenost diskuze a tolerance k mým názorům.“ (M.) „Každý měl prostor předložit ostatním své dotazy nebo cokoliv měl na srdci, s čím nesouhlasí a s čím ano, čemu nerozumí apod.“ (M. F.) Méně se líbilo/nejtěžší bylo „Moderování diskuze mohlo být lepší. Velmi málo času na hlubší proniknutí do tématu. Jedno setkání k některým tématům je nedostačující.“ (I.) „Pochopit bezvýhradnost víry, já vycházím z rozumového pojetí na základě závěrů vědy (Darwin).“ (M.) „Kolikrát jsem z Alfy
6/ I odjížděla zaraženě, se šrotující hlavou a uvědoměním si spousty podstatných věcí.“ (M. F.) Ale i prostředí hrálo roli: „Jediné, co bych mohla vytknout, bylo nedostatečné teplo. Kdyby se kurzy konaly za teplých letních večerů, byly by dokonalé.“ (E.) Co lze vylepšit „Některé proslovy by se neměly číst. Víc písniček a slov otce Stanisława.“ (I.) „Přivítal bych větší obeznámení s Biblí a se zkušenostmi více lidí.“ (J.) „Možná by bylo dobré u každého tématu uvést nejen křesťanské pojetí, ale i pohled ostatních světových náboženství a nevěřících. Závěrem zvýraznit, proč je křesťanské pojetí oproti ostatním lepší,“ uvedla nevěřící M. Sbohem – nebo jak dál? „Když se teď po týdnu, co skončily kurzy Alfa, podívám na dáreček, který jsme k ukončení dostali a který mě vždy zahřeje u srdíčka, je mi trochu smutno... Protože mezi křesťany nepatřím, ale jsem jejich sympatizantka, chci jít určitě dál a spolu s Bohem najít tu správnou cestu a zvládat jak obtížné, tak i radostné situace,“ plánuje si M.F. Také z vyjádření dalších účastníků lze soudit, že většina (až na pí M.) má zájem jít dál, třeba pokračovat v programu Alfa, anebo pomoci při pořádání dalšího běhu kurzu (pokud mohou být přínosem). Slovo členky „vařícího týmu“ „Loni jsem se kurzů Alfa nezúčastnila a i letos díky farnímu zájezdu do Arménie jsem naskočila až do rozjetého vlaku. Ostatní budou možná hodnotit
množství účastníků, zpracování přednášek, ale já chci hlavně poděkovat svým spolubojovnicím ve vařícím týmu. Děkuji za vlídné přijetí, milou společnost a přátelskou atmosféru. Děkuji za okamžik, kdy jsem se přiřítila urvaná z práce do největšího shonu, a přesto mi někdo uvařil kafe a řekl, ať si chvilku odpočinu. Děkuji Jarmile a Marii, které obíhaly obchody, aby nakoupily co nejvýhodněji. Děkuji Evě, Božence a Jarmile za skvělé a pracné masové i nemasové rolády. Děkuji Janě za nákupy zeleniny a za to neuvěřitelné množství nádobí, které umyla. Děkuji Stáně za úžasné sbírání nádobí a za práci ve výškách. Kdo si zkusil sundat v kuchyňce něco z horních skříněk, pochopí. Děkuji Lídě za spolupráci při krájení, prostírání a při všem, co bylo potřeba udělat. Děkuji všem, kteří, ač nebyli členy vařícího týmu, nám pomohli s pečením zákusků. Děkuji Františkovi, který vždy včas přichystal stoly. Děkuji těm, kteří se snažili zprovoznit reproduktor v kuchyňce, abychom mohly slyšet přednášky, i když se to nakonec nepovedlo. A hlavně děkuji Bohu, že mi umožnil smysluplně prožít několik úterních večerů, poznat úžasnou partu lidí a aspoň trochu svými schopnostmi a časem přispět v Jeho velkém díle.“ (Markéta B.) FP
A ještě jednou Alfa Při posledním setkání jsem náhle několikrát pocítil prudký žal. Může tedy být mé hodnocení jiné než kladné? Na každé posezení jsem přicházel uvolněn. Věděl jsem, že mi tam nic
7/ I nehrozí. Nikdo tam se mnou nesoutěžil ani o nic neusiloval. Nemusel jsem dokazovat, že mám nějakou kvalifikaci nezbytnou pro přežití v tomto světě, který se mi ostatně neustále odcizuje. Nemusel jsem dokazovat, že jsem i přes ony stopy desetiletí na tváři ještě mladý (alespoň duševně nebo že se tak alespoň cítím!). Po počáteční písni a modlitbě přicházela přednáška. V duchu jsem pak takový „přednáškový blok“ pro sebe nazýval „úvahou horoucího srdce“, neboť nešlo přece o prezentaci daného závažného tématu někde na univerzitní půdě. Jímavost pak byla více než dostatečnou omluvou za určité nedostatky při předkládání skutků, vztahů, jevů a morálních poučení. Rád bych jenom připomněl, že víra sama je krásná věc, a samozřejmě nejenom to. Mám dokonce odvahu tvrdit, nebo si alespoň myslet, že víra je nezbytná věc. Je to zároveň i věc soukromá. Neboť víra se nedá „naočkovat“, „naordinovat“, „nařídit“. K té je nutno dospět. Dozrát. Ale víra zároveň není samospásná, nemůže obsáhnout celou naši existenci. V tomto světě jsme sami sobě světem. Bůh je pro nás i v nás. Ale nesmíme si Ho přivlastňovat, přisvojovat a besedovat s ním. To byly ty okamžiky, kdy jsem v závěru našich krásných setkání po rozdělení do skupin několikrát některým naznačil, že takto zaujímat stanovisko k Nejvyššímu bych považoval za rouhání. A všichni dobře víme, že mezi nekonečnou láskou k Bohu a přílišnou horlivostí, jež v minulosti často vedla až ke všezničujícímu fanatismu, vede jen tenká hranice. Pevně ostatně doufám, že v blízké bu-
doucnosti bude nějaké pokračování pod jiným řeckým písmenem. Nebo ad hoc. Bude-li, pak třeba může být méně času na občerstvení – i když i to navozuje onu atmosféru sdíleného lidství a sounáležitosti s nějakou skupinou – a trochu více úvah ve skupinách. Bůh s námi se všemi, budeme Ho potřebovat, celkový vývoj a nastoupená cesta vedou k něčemu velmi závažnému... JH
Letem světem V neděli 5. prosince se konalo pomoníncové setkání manželů. V úterý 7. prosince se uzavřel letošní kurz Alfa. V sobotu 11. prosince se na faře sešli všichni farní dobrovolníci a odpoledne po setkání se v kostele sv. Václava konala pro celou farnost adventní duchovní obnova s P. Eliášem. Od úterý 14. prosince do Štědrého dne se konaly v naší farnosti ranní eucharistie se staročeskými roráty. Ve čtvrtek 16. prosince večer se konal v kostele sv. Václava koncert v podání Brixiho akademického souboru. Zazněla díla skladatelů Brittena, Martinů, Poulenka a dalších. V sobotu 18. prosince se konala v kostele sv. Václava modlitba Taizé. V neděli 19. prosince večer se konal v kostele Sv. Václava koncert Alikvotního sboru Spektrum. Na Štědrý den se konala Vigilie Narození Páně pro děti od 16 hod a pod taktovkou Pavla Ciprese ji děti doplnily zpěvem koled. Pro dospělé se pak konala tradičně Půlnoční. Při nedělní
8/ I mši svaté, na svátek Svaté rodiny, mohli manželé obnovit svůj manželský slib. V pondělí 27. prosince na svátek sv. apoštola Jana se vypravili naši farníci s P. Kunešem na výlet do Plzně na prohlídku tamějších pamětihodností a betlémů. Večer se konala v kostele sv. Mikuláše mše, při které se již tradičně žehnalo víno. P. Stanisław pak všechny pozval na faru na skleničku. V předvečer slavnosti Zjevení Páně se ve středu 5. ledna v kostele sv. Václava konal koncert dětského pěveckého sboru Radost Praha. Po koncertě se uskutečnilo setkání s promítáním z poutě do Arménie. V prvním lednovém týdnu se také konala Tříkrálová sbírka. AL
Liturgické okénko Zmrtvýchvstalý Kristus činí lidský život nepřetržitým svátkem V minulém Liturgickém okénku jsme se zamýšleli nad slavením liturgie doby vánoční. Dospěli jsme až do svátku Křtu Páně, jímž doba vánoční končí. Dříve končívala doba vánoční svátkem Uvedení Páně do chrámu (2. 2.), který se lidově nazývá Hromnice. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Tento svátek je obohacen symbolem žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo... Můžeme se modlit s celou církví: Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj nás svým jasným světlem, abychom
nechodili ve tmách, ale věrně kráčeli po tvých cestách. Pokračováním naší úvahy o slavení památky lednových světců se již dostáváme do tvrdé reality života církve od samého jejího počátku. Převážná část těch, na které budeme vzpomínat v lednu a začátkem února, žila v prvních stoletích. Patří mezi ně mučedníci: papež Fabián a voják Šebastián (20. 1.), mladá římská panna Anežka (21. 1.), jáhen Vincenc (22. 1.), arménský biskup Blažej (3. 2.) a sicilská panna Agáta (5. 2). Dále si budeme připomínat velikého poustevníka a organizátora života v poustevnických osadách opata Antonína (17. 1.), biskupy a učitele církve Basila Velikého a Řehoře Naziánského (2. 1.) a proslulého bojovníka proti arianismu a obhájce víry v Kristovo božství a v Nejsvětější Trojici Hilaria (13. 1.). Velcí obhájci víry a učitelé církve vyrůstali i v pozdějších stoletích. V lednu vzpomínáme na jednoho z největších církevních učitelů, andělského učitele, patrona katolických škol, dominikána Tomáše Akvinského (28. 1.), a také jednoho z jeho řádových spolubratří a spolupracovníků Rajmunda z Penafortu (7. 1.). Vedle již zmíněných učitelů církve si připomeneme i prostého kněze Jana Boska (31. 1.) a jeho veliký vzor, opět biskupa a učitele církve, Františka Saleského (24. 1.). Domnívám se, že o významu Dona Boska, zakladatele salesiánů, není nutné psát, ale tím více je nutné Bohu za něj a za jeho dílo neustále děkovat. Když jsem uvažoval o střídání světců v lednovém liturgickém kalendáři, vybavila se mi následující myšlenka z kni-
9/ I hy Poustevník od Davida Torkingtona: „Je obrovský rozdíl mezi tím, když člověk ví, že je milován, a když prožívá, že je milován. Pouhá znalost nestačí. Znalost nikdy nikoho trvale a zásadně nezmění, ale prožitek ano, zvláště je-li dostatečně hluboký a dlouhodobý.“ Případný čtenář patrně z kontextu uhodne sám, proč mě právě tady napadla právě tato myšlenka. Na konec jsem si nechal připomínky postav, které v tomto lednovém povánočním období považuji za nejdůležitější. Je to svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů (18. 1.), svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola (25. 1.), a památka jeho nejbližších spolupracovníků, biskupa v Efesu Timoteje a biskupa na Krétě Tita (26. 1.). V období mezi těmito dny se koná Týden modliteb za jednotu křesťanů. Toto pozvání ke společným modlitbám za jednotu křesťanů, adresované celému
světu, vydává Papežská rada pro jednotu křesťanů spolu s Komisí pro víru a řád Světové rady církví. Tradičním obdobím Týdne modliteb za jednotu křesťanů jsou na severní polokouli dny 18.–25. ledna. Tato data navrhl v r. 1908 Paul Wattson, aby spojil svátky sv. Petra a sv. Pavla, a tato doba tak nesla symbolický význam. Dnes u nás tento týden spojuje svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, a svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola. Na jižní polokouli, kde leden patří do období prázdnin, využívají církve k oslavě týdne modliteb jiné dny, např. kolem Letnic (jak zněl návrh Hnutí pro víru a řád v r. 1926), jež mají pro jednotu církve také symbolický význam. Celý program Týdne modliteb za jednotu křesťanů lze najít např. na stránkách: http://skolstvi.cirkev.cz/_d/Tyden-modliteb-za-jednotu-krestanu-2011.pdf Jozef Nagy
S V Ě T E C v tomto měsíci Tři svatí králové V Písmu svatém se jmenují mudrcové od východu, nejsou uváděna žádná jména. Jednalo se spíše než o krále o učence. Věnovali se nejspíše studiu jak historie, tak i astrologie. Když spatřili hvězdu na východě, neváhali a šli za ní v pevné víře, že je dovede až k slíbenému Vykupiteli. Při svém putování se dostali až do Jeruzaléma, kde se tázali: „Kde je ten narozený
Svátek 6. 1. židovský král? Viděli jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Příjezd mudrců z daleké ciziny způsobil v Jeruzalémě rozruch a zpráva o tom, že hledají narozeného židovského krále, se donesla i králi Herodovi, kterého rozhodně nepotěšila. „Narodil se nějaký kluk a bude mě jednou chtít svrhnout z trůnu,“ pomyslil si, „ale to se nesmí stát!“ Zavolal si učené znalce zákona a ti mu sdělili,
10/ I že Mesiáš se má narodit právě v tomto čase v Betlémě. Poté si nechal Herodes pozvat mudrce do paláce a poslal je do Betléma s tím, aby mu o tom dítěti podali zprávu, aby se mu též mohl poklonit. Mudrci šli dále za hvězdou, která se zastavila nad betlémským chlévem. Mudrci vešli dovnitř a uviděli Marii, Josefa a děťátko položené v jeslích. Pranic se nepozastavili nad jeho chudobou, ale zbožně se Dítěti poklonili s odevzdali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.Ve snu pak dostali pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, ale použili jinou cestu. Mudrcové poslechli a vrátili se domů, velebíce Boha. Tolik Písmo svaté. Dále už známe jejich osudy jen z legendy. Podle ní byli vysvěceni sv. Tomášem na biskupy a po mnoha letech úspěšného misionářského působení zemřeli několik dní po sobě, neznámo kdy ani kde. Byli prý pohřbeni do společného hrobu. Jejich ostatky jsou uloženy v nádherném zla-
tém relikviáři v kolínském dómu. Místní biskup je podle legendy získal od sv. Heleny. Až do 18. století byly ostatky cílem nejvýznamnějších poutí Západu. V písmu jména mudrců nenajdeme. Ve 12. století je pojmenoval kancléř pařížské univerzity Petr Comestor jmény Kašpar, Melichar a Baltazar. Dodnes se k svátku Tří králů váže mnoho zvyků a obyčejů: V předvečer svátku bývá zvykem označit křídou rám dveří iniciálami jmen tří králů a letopočtem. Počáteční písmena bývají též odvozena od věty „Christus Mansionen Benedicat“ (Kristus ať požehná byt). Obrazy Tří králů jsou především v Kolíně nad Rýnem, jinak se s nimi setkáváme u jesliček. Jeden z nich je obvykle černé pleti. Mudrci šli za hvězdou s pevnou vírou, že je dovede k slíbenému Mesiáši. Za jakou hvězdou jdeme my?
Alena Králová
R O Z H O V O R . . . a pokračujeme Přebírám štafetový kolík rozhovorů a myslím na to, že zeptat se pár duchaplných otázek je pro mně mnohem těžší než opravit pár Vinic. Naštěstí přichází nápad – zajímá mě práce pastoračního asistenta a ve Vršovicích jsou hned dva; otázek tedy bude stačit polovina! Přiznávám se ke svému záměru šéfredaktorce Aničce i oběma asistentům a k mé velké radosti není nikdo proti. Zde je tedy pokus o dvojrozhovor s našimi milými pastoračními asistenty, kterými jsou:
Jan Rückl a Pavel Švarc
11/ I První otázka je pro mě docela jednoduchá, doufám, že pro vás nebude o moc těžší: Jak se to stalo, že se z vás stali pastorační asistenti (zde, ve Vršovicích)? PŠ: To jsem již nějaký čas u Stanisława sbíral na vlastní žádost zkušenosti. Pomáhal jsem mu a zároveň se tak od něho učil. Jednou mi nabídl, že mne vezme autem do Příbrami, že tam má nějaké vyřizování. Po cestě jsme si samozřejmě povídali. A on se najednou trochu zamyslel, zkoumavě se na mě podíval a řekl: „No jó, tý brďo! Pojď mi dělat pastoračního asistenta. Na poloviční úvazek.“ Nejprve jsem se zpěčoval, že budu rád dělat, co dělám, zadarmo i nadále, že mi to za tu zkušenost stojí. Potom jsem namítal, že pastoračního asistenta by měl dělat někdo z místních, a ne externista. Bránil jsem se i poukazováním na přílišnou vázanost a na to, že jsem pracovnímu poměru odvykl, protože se živím již sedmnáct let zcela samostatně. Všechno bylo marné. Nakonec se z jeho výzvy stala pro mne neodolatelná nabídka. Chtěl jsem si to vyzkoušet. Plácli jsme si a z toho mého vzdorování zůstala jenom jedna podmínka: když se najde někdo z místních, kdo bude o tuhle práci stát, místo mu uvolním. JR: V roce 2005 jsem ukončil studium teologie a pak pracoval v civilním zaměstnání na Karlově univerzitě. Na sklonku roku 2007 jsem nabídnul své služby panu kardinálovi a on mě poslal do Vršovic. Nastoupil jsem 1. března 2008. V úvahu tehdy padala výhledově kněžská služba, ale zanedlouho jsem potkal svou budoucí ženu. Zůstal jsem tedy „jen“ pastoračním asistentem.
Jste ve Vršovicích dva a Jenda má dokonce možnost srovnat, jestli mu po Pavlově příchodu ubyla nějaká práce. Máte na starosti hodně věcí? JR: Práce mi ani neubylo. O některé činnosti jsme se začali dělit, ale zase se našly jiné... Díky Pavlově přítomnosti se mohou dělat věci, na které by bez něj nezbývaly síly. Moji práci lze rozdělit řekněme do třech oblastí: pastorační, organizační a hmotné. Oblast pastorační by se ještě dala dělit dejme tomu na péči o členy farnosti a péči o lidi zvenku, i když se to mnohdy různě překrývá. Tak např. individuální přípravy rodičů, kteří nejsou zapojeni do života farnosti, ale přesto žádají o křest dítěte (těch je poměrně dost, některé připravuji já, některé Pavel), podíl na přípravě snoubenců a katechumenů, výuka náboženství (resp. katecheze) starších školních dětí, pravidelná setkávání s mládeží (vždy na nějaké téma, střídáme se se Stanisławem), občas nějaká bohoslužba slova, křížové cesty v postě, májové v květnu, příprava přímluv (to není ryze vršovická věc, dělám to už pátý rok), příležitostně přípravy speciálních podkladů pro bohoslužby, přednášky a katecheze v rámci různých jednorázových akcí (např. Seminář o liturgii, Rozhovory o manželství, příprava biřmovanců). S P. Stanisławem a Pavlem se střídáme v návštěvách seniorů v Sámově ul., budeme muset nějak obhospodařit i Obloukovou. Pastorací navenek myslím např. prohlídky kostela. V poslední době jsem měl hned několik tříd z blízké hotelové školy a myslím, že má smysl, když studenti – mnozí poprvé – přijdou do kostela a nějakým srozumi-
12/ I telným způsobem se dovědí, co to kostel vůbec je, komu a k čemu slouží... Loni nebo předloni jsem chodil učit na jednu místní střední školu témata spojená s křesťanstvím (např. Bible do hodin češtiny, některá církevní témata z dějepisu atp.). To snad mělo podobný smysl. Do pastorace vně farnosti řadím také akce kulturního ražení, na kterých se nějak podílíme, např. teď to žehnání monografie o Gočárovi atp. Ono to lze chápat opravdu jako pastoraci svého druhu, když (odborná) veřejnost přijde do kostela na něco tak záhadného jako je „žehnání knihy“ a vidí, že to, co se tam děje, není formalita. Z oblasti organizační především dělám balík věcí, kterému z legrace říkám „fis“ (farní informační systém). Mám na starosti, aby byl v pořádku farní kalendář, ať v podobě internetové nebo tištěné ve Vinici a na nástěnkách. Jde o to ohlídat, aby nedošlo ke kolizi dvou akcí a aby všude byly aktuální informace, na které se lze spolehnout. K tomu patří také průběžná aktualizace informací na našich internetových stránkách. Jde i o to, aby se informace o našich akcích dostaly včas do příslušných médií (Zpravodaj arcidiecéze, Katol. týdeník, Proglas, Noviny Prahy 10 atd.). Každý týden také připravuji nedělní oznámení a většinou na mě spadne i tisk Vinice, což je práce v průměru skoro na den. K organizaci patří také jakási koordinace činností, např. někdo u nás chce mít koncert, na mně je vše s ním domluvit a zajistit to provozně. Péče o hmotné statky: v kostele rupne žárovka nebo zateče stropem, na mně je buď žárovku vyměnit (v malém kostele se to musí dělat ve dvou) a odházet sníh
ze střechy, nebo zlanařit někoho, kdo to udělá. Především kostel sv. Václava je prostě, ať se to komu líbí nebo ne, kulturní památka jak Brno, která je podle některých odborníků zralá na zařazení na seznam UNESCO, a podle toho je potřeba se o něj starat. Ve spolupráci se stavební techničkou Helenou Plachou dáváme dohromady vše, co je potřeba ze strany vlastníka zajistit okolo oprav a údržby, rekonstrukcí. To nejde bez psaní grantů. A třeba práce na přípravě výstavy o historii kostela přinesla velmi cenné zmapování farního archivu. Vedle farních záležitostí dělám ještě práci sekretáře III. pražského vikariátu. Málem bych zapomněl na účast v obou farních radách. Tak to je asi tak to hlavní, daly by se vyjmenovávat ještě další příležitostné drobnosti... PŠ: Ta práce je velice pestrá. Samozřejmě jsme začínali na jednotlivostech, které člověk dělá, protože jsou prostě potřebné, kterými však zároveň dokazuje svoji spolehlivost, plnění termínů, přístup k úkolům atd. Nyní jsme se již dostali do systémovějších činností, které se velmi blíží mému civilnímu zaměření (práce soudního znalce, ekonomicko-organizační poradenství, investice, účetnictví, daně) a zájmům a zálibám (poradenství osobního charakteru, grafika, koláže, psaní atd.) V praxi, převedeno do konkrétních věcí, to třeba znamenalo a znamená přípravu a zabezpečení farní ankety, pomoc při zavedení systémovějšího postupu do jednání pastorační rady, plánování a pomoc při dojednávání některých výletů, tu a tam názor a drobný propočet, např. při vyúčtovávání grantů, příprava některých
13/ I dopisů a prezentací pro Stanisława, příspěvky do Vinice, iniciace procesu sjednocování image farnosti atd. Vlastně je to převážně taková „neviditelná“ práce. Když se však daří, pociťuje její výsledky mnoho lidí, a to aniž by věděli, kdo a co konkrétně udělal. Myslím, že se to velmi blíží práci facilitátora a mediátora, vlastně takového zprostředkovatele dohody mezi nejrůznějšími stranami. Jak se vám pracuje ve dvojici? Máte úkoly přesně rozdělené, nebo někdy spolupracujete oba na téže věci? JR: Společná práce, to jsou především pravidelné společné porady pod vedením P. Stanisława. Bývá to vždy ve středu dopoledne. Nejdřív Stanisław rozdá úkoly, pak každý z nás přijde se svými podněty. Z těch společných porad už mnohokrát vzešlo řešení, na které by člověk sám nepřišel. To je k nezaplacení. PŠ: Já si Honzy velice vážím. Jeho znalosti a nasazení např. v přípravě liturgie nebo zabezpečení a zvelebování kostelů jsou něco, co je pro mě téměř nedosažitelné. To jsou sféry, kde sotva tak „pípnu“ vlastní nesmělý laický názor a jinak přenechávám vše jemu. Myslím, že z druhé strany to funguje obdobně. Ostatně to rozdělení úkolů mezi nás si hlídá, zadává a ověřuje Stanisław na pracovní poradě každý týden. A ty společné úkoly a spolupráce? Také se najdou. Třeba prezentace akcí farnosti na internetu: já jsem zkoušel, ověřoval a úvodními daty plnil kalendář, Honza ho průběžně aktualizuje. Nebo příprava vyúčtování grantu na sochu sv. Václava, společenská korespondence kolem té-
hle akce atd. No a potom jsou momenty, kdy se jeden bez druhého prostě neobejdeme. Třeba, když stěhujeme stoly na faře :)). Musíte dělat i nějakou práci, která vás nebaví? PŠ: Určitě. To však patří k životu. Jenom povaleč dělá pouze tu práci, která ho baví. Bylo by dobré, kdyby to „baví“ trochu převažovalo. Když je to půl na půl, tak je to vlastně fér. Každopádně snad ještě větší uspokojení přináší to, když dobře uděláme právě něco, do čeho se nám nechtělo. Když člověk dělá něco, co ho baví, tak si užívá radosti průběžně. Takto se radost vevalí najednou. A to je velmi dobrý pocit. JR: Ani ne nebaví, jsem rád, že práce je pestrá. Ale nemám rád dvě věci. Když se na něco, např. na hodinu náboženství, nestihnu pořádně připravit. To mi přijde vůči těm dětem nefér. A druhá věc, když mám rozdávat úkoly dobrovolníkům, kostelníkem počínaje. To se vždycky cítím dost nesvůj. Něco jiného by bylo, kdyby to byli podřízení v práci a člověk jim dělal ředitele. Předposlední otázka je pro každého zvlášť: Jendo, jak se ti dařilo a daří skloubit úlohu pomocníka ve farnosti s úkoly studijními a s potřebami rodiny? JR: Z povinností postgraduálu mám vlastně skoro všechno splněné, zbývá jedna zkouška a dopsat disertaci. Na to ale není pořádně čas. Útěcha spočívá v tom, že to můžu ještě několik let legálně natahovat... Člověk by se taky měl aktivně účastnit různých konferencí, publikovat... Co se týče rodiny: Za-
14/ I městnavatel, tj. arcibiskupství, vyžaduje po pastoračních asistentech, abychom si vedli docházkový list. Na základě toho jsem vypozoroval, že svůj úvazek mám naplněn většinou tak okolo 20. každého měsíce... Kdyby měl člověk dodržovat předpisy, mohl bych si na zbývajících deset dní vždy brát náhradní volno... Jenže to prakticky nejde, když před sebou pořád valíš řadu restů... Tahle práce prostě patří mezi ty časově náročné profese, ale musí to mít určité hranice. Rodinu šidit nelze. Zaměstnanci církve, která tak důrazně hájí hodnotu rodiny, by v tom měli jít příkladem. Pavle, i když Příbram není daleko, přece jen dojíždění nemusí být vždycky bez problémů – je to pro vás jen komplikace, nebo čas strávený na cestě nějak pěkně využíváte? PŠ: Je to komplikace, které využívám. Představte si to: Vstávám v pět. V šest nasedám do autobusu. V sedm se probouzím na Andělu. V osm začíná porada na faře a já jsem na ni připraven, tedy vyspalý a odpočatý. No a s těmi ostatními jízdami do Prahy a zpět do Příbrami je to podobné… A poslední otázka už zase pro oba: Na přelomu roku se nemohu nezeptat na novoroční předsevzetí. Máte je rádi? Dali jste si nějaké? PŠ: No, vysloveně rád, to asi ne. Na druhou stranu je dobré, když člověk někam směřuje vědomě. Jakýsi cíl, ke kterému se člověk snaží dostat. Může jich být samozřejmě více na více úrovních. Pro mne by to z těch zveřejnitelných bylo asi úspěšné dokončení teologické fa-
kulty a trochu větší vzájemné poznání se s více lidmi z farnosti. JR: Novoroční předsevzetí si nedávám. Nemá to, myslím, smysl. Rád bych ale jednou dospěl do stavu, kdy bych opravdu uměl naplňovat slova P. Antonína Mandla: „Život se tvoří z přítomné chvíle.“ Děkuji vám oběma za rozhovor a ještě prosím o malý dodatek: Nebude pro vás těžké shodnout se na dalším dotazovaném? PŠ: Nebude. Měl jsem tu čest řetěz dotazování začínat kladením otázek naší šéfredaktorce Aničce. Pokračování tedy s radostí přenechám Honzovi. JR: Jo takhle. No dobře. Jsem moc zvědavá, kdo to bude... A těším se. Ptala se Jana Šachlová
15/ I
P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Poděkování Občanské sdružení Zajíček na koni děkuje farnosti při kostelu sv. Václava v Praze ve Vršovicích za umožnění prodeje pohledů v neděli 28. 11. Děkujeme všem, kdo si pohlednice zakoupili, protože tím nám pomohli získat potřebnou částku na uspořádání pobytů pro handicapované děti a pro sociálně slabé rodiny. Výtěžek z prodeje najdete na našich webových stránkách http:// www.zajiceknakoni.cz/cs/kontakty (odkaz Bankovní spojení pro pobyty).
Vánoce jsou vlastně oslavou Ježíšových narozenin. Ty dnes, po 2000 letech, slaví celý svět, a ta oslava je velkolepá, nedá se srovnat s oslavou narozenin kohokoli. Slaví všichni, křesťané i nekřesťané, ateisté i pohané u nás, i bývalí komunisté – ani jim se, i přes hrubé potlačování náboženství, nepodařilo Vánoce zrušit. Boží láska a Boží příklon k člověku se totiž při Ježíšově narození a znovu o každých Vánocích tak dotýká lidských srdcí, že spousta lidí prožívá na Štědrý den ve společenství se svými nejbližšími nezapomenutelné chvíle, k nimž se později ve vzpomínkách – často v tíživé situaci svého života – vrací. Ale už blížící se svátky působí, že lidé jsou k sobě pozornější a uctivější. Je vidět, že je cosi tajuplně k sobě přitahuje, mají touhu se obdarovávat, ať už dárky nebo jen úsměvem. To nevytvářejí lidé sami, to
mezi nimi přeskakují jiskry Boží lásky, která k nim o Vánocích víc než kdy jindy sestupuje. JN
Zdobení bytu Spolužačka Vlaďka, mladá svobodná dáma, mě zastavila o polední pauze na chodbě Katolické teologické fakulty. „Ahoj, ty jsi moje poslední naděje,“ spustila a hned pokračovala otázkou: „Prosím tě, zdobíš si byt na Vánoce? Nebo to všechno prožíváš jenom tak duchovně?“ Zaváhal jsem: „Co je to za otázku? Kam míří a co je to za léčku?“ Nahlas jsem potom dodal, že si byt trochu zdobím, že to však nikterak nedramatizuji a nepřeháním. Evidentně ji má odpověď nenadchla. „Tak vidíš, opravdu jsem jediná. Už i chlapi si zdobí byt na Vánoce, jenom já ne.“ Uklidňoval jsem ji: „No, již jenom to, že o tom mluvíš, je přece signálem, že s tím chceš něco dělat, nebo se mýlím?“ Na to se rozpředla pěkná diskuse. Vyprávěl jsem jí o tom, že tvoření – jakékoli tvoření: malování, kreslení, psaní, fotografování, tanec, zpěv, sochání, prostě cokoli tvořivého, i to zdobení bytu – je požehnané dílo. Že vede k uvolnění pocitů, které jsou mnohdy sevřené příliš těsně společenskými konvencemi, nároky rodičů, pravidly, která jsou nám vštěpována okolím, i těmi, která jsme si vytvořili sami. Shodli jsme se na tom, že v procesu tvoření jsme da-
16/ I leko svobodnější, že můžeme dát volný průchod svému pravému já, aniž by nás cokoli omezovalo. Nakonec jsem zavedl řeč na jedno z obecně platných pravidel. A sice o tom, že když něco změníme v jedné oblasti svého žití, má snahu se podobná změna projevit i v jiných oblastech našeho života. Dotkli jsme se modlitby Otče náš, kde voláme po Boží vůli: „…jako v nebi, tak i na zemi…,“ a ona připustila, že vyzdobený byt na Vánoce ji láká již několik let, jenom k tomu zatím nenašla odvahu. V té chvíli bylo již jasné, že se chystá k větším změnám, než je několik drobností rozmístěných v bytě. Dal jsem jí tedy ještě volnost: „No, uvidíš sama. Třeba to začne výzdobou bytu a možná že se dostaneme třeba i ke změně tvé emailové adresy.“ Téměř vykřikla: „Viď?! Xena – už delší dobu čekám, kdy mi to někdo řekne.“ A pokračovala již o poznání smířlivějším tónem: „Já jsem vždycky byla taková bojovnice…“ Na otázku, zda se říká „svaté bojování“ nebo „svaté přijímání“, se již jenom pěkně usmála a popřáli jsme si hezké Vánoce. Věděl jsem, že udělala první krok k nejhezčímu dárku, k poznání
sebe sama. Jak daleko na té cestě dojde, to nevíme. Bude záležet na ní, na její odvaze, píli a vytrvalosti. Může však volně kráčet – již to ví. A pro mne samotného to bylo také velice příjemné obdarování. Být přítomen nenápadnému začátku nového žití mladé dámy, a právě v předvánočním čase… – kdypak se to člověku podaří? Pavel Švarc
Inzerát Farní hory – nabídka: V případě zájmu uskutečníme opět i v r. 2011 v době jarních prázdnin Prahy 6–10 (5. až 12. února), příp. Prahy 1–5 (12. až 19. března) rodinný pobyt na horách – ve Víchovské Lhotě u Jilemnice, především pro děti a mládež. Cenu včetně místního malého vleku předpokládáme max. 2 700 Kč + vleky, lanovky na sjezdovkách. Připomínám, že s námi rádi jezdí i nelyžaři a nesnowboarďáci. Pokud byste se chtěli a mohli účastnit, dejte prosím vědět do 15. ledna na mail fachy (
[email protected]) nebo mobil (721 444 323). Hanka
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Pouť do Filipova Jako každoročně pořádá strašnická farnost poutní zájezd do Filipova u Duchova. Odjezd autobusu je 12. ledna 2011 ve 24.00 od nového kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích. Slavnostní mše sv. začíná 13. 1. 2011 ve 4.00 ráno. Hlavním celebrantem
bude litoměřický biskup Mons. J. Baxant. Cena 220 Kč za osobu. Z Prahy pojede jeden autobus s poutníky a pěti procesími.Přihlásit se je možné na tel. strašnické farnosti č. 724 482 480. Vlastislav Sixta
17/ I
Pozvánka na společenský večer
Z Á V Ě R E M . . . Nový rok Přemýšlela jsem, jak pojmout Křepelčin novoroční žblept. Chtěla jsem zhodnotit a pochválit rok starý a povzbudit vás do roku nového. Jenže zjišťuji, že ve farnosti se odehrála spousta věcí a řada z nich tak skvělých, že bych je na jednu stránku nemohla obsáhnout... Shrnuji je do jednoho výstižného zvolání: Díky, Pane, díky! Svými vlastními slovy si vás netroufám povzbudit, ale chci vám dodat inspiraci, a tak si propůjčuji slova ruského světce Tichona Zadonského, která jsem našla v knize Duchovní cvičení s Janem Pavlem II. od kardinála T. Špidlíka:
Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu.‘ (Ž 142,8) Ježíši, Synu Boží, smiluj se nade mnou! Pomoz mi, abych dokázal přijít za tebou. Já jsem vězeň, Pane, a obklopují mě temnoty. Jsem spoután železnými řetězy a nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Zpřetrhej ty řetězy, abych byl svobodný. Rozptyl ony temnoty, abych směl spatřit tvé světlo. Vyveď mne ze žaláře, abych mohl přijít k tobě. Dej mi sluch, abych ti mohl naslouchat. Dej mi oči, abych na tebe mohl patřit.
18/ I Dej mi chuť, abych tě mohl okoušet. Dej mi čich, abych mohl vnímat tvou úchvatnou vůni. Dej mi nohy, abych za tebou mohl přijít. Dej mi ústa, abych o tobě mohl mluvit. Děj mi srdce, abych se tě mohl bát a zároveň tě milovat. Postav mne, Pane, na svou cestu, a budu kráčet v souladu s tvou pravdou, neboť ty jsi cesta, pravda a život. Odejmi ode mne mou svévoli a dej mi takovou vůli, která se bude řídit tvou vůlí. Odejmi ode mne všechno, co je staré, a dej mi to nové.
Vezmi mé kamenné srdce a dej mi srdce opravdu lidské, které tě bude milovat, uctívat a poslouchat. Dej mi oči schopné vnímat tvou Lásku. Dej mi oči schopné vnímat tvou pokoru, abych ji mohl napodobovat. Dej mi oči schopné vnímat tvou tichost a moudrost, abych je mohl napodobovat. Vyřkni jediné slovo, a to všechno se stane, protože tvé slovo je účinné. Věřím, Pane. Pomoz mé slabé víře.“ Ať je pro vás rok 2011 požehnaný. Ať máte sílu přijímat vše dobré i zlé, co nás v tomto roce čeká – kéž by to bylo jen dobré. Vaše Křepelka na Vinici
P O Ř A D bohoslužeb Eucharistie neděle úterý středa čtvrtek pátek sobota
8.30 10.30 19.00 18.00 18.00 8.00 16.00 18.00 8.00
kostel sv. Václava kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) kostel sv. Mikuláše (slouží P. Pavel Kuneš) kostel sv. Mikuláše sál u sv. Václava (vchod zezadu) kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše (pro děti – dle oznámení) sál u sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle 7.30–8.15 středa 17.00–17.45 čtvrtek 17.30–19.00 pátek 17.00–17.45
kostel sv. Václava sál u sv. Václava (vchod zezadu) sál u sv. Václava (vchod zezadu) sál u sv. Václava (vchod zezadu)
• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost faráře P. St. Góry, pravidelné termíny svátosti smíření odpadají. V nejbližší době to bude: 12. 1., 13. 1., 14. 1. 2011. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
19/ I
Eucharistická adorace čtvrtek 17.30–19.00 čtvrtek 20.00–21.00
sál u sv. Václava (vchod zezadu) kostel sv. Mikuláše (od října)
• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost faráře P. St. Góry, čtvrteční adorace v kostele sv. Václava odpadá. V nejbližší době to bude: 13. 1.
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 15.30–16.30 16.30–17.30 17.00–18.30 18.00–21.00 18.30 19.00–21.00 Út 15.30–17.30 16.45–17.45 19.30 St 10.00–12.00 18.00–19.00 19.00–21.00 18.45 19.00 19.15 Čt 8.45–10.00 16.00 16.00–16.45 16.45–17.30 17.30–19.30 17.30 18.30 20.00–22.00
Mariina legie /M. Pokorná/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost Náboženství pro děti – 2.–4. tř. + příprava na první svaté přijímání /P. a H. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Dramatický kroužek /J. Tomsa/ Angličtina pro dospělé /M. Müller/ Modlitební setkání /V. Novák/ Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři Biblická hodina (Genesis) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý v měsíci Večerní škola modlitby (od 18. 1. do 8. 3.) Maminky s dětmi Náboženství pro dospělé /P. Kuneš/ Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Jančeová/ – dle oznámení Úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci Zkouška chrámového sboru /O. Polanská/ Setkání farní charity – 2. středa v měsíci Setkání farníků při čaji – 1x měsíčně dle oznámení Eucharistie pro děti – 1x měsíčně dle oznámení Náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /J. Čiháková, M. Vinopalová/ Náboženství pro děti – 5.–7.tř. /J. Rückl/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ Katechumenát Zkouška kapely Missa
Stav k 27. 12. 2010. Změny a doplnění programu prosíme hlásit J. Rücklovi na tel. 271 742 523 nebo na e-mail:
[email protected]
FAR FAR SAL FAR SAL FAR SAL FAR FAR VAC FAR FAR FAR VAC SAL FAR FAR MIK FAR FAR FAR FAR FAR FAR
20/ I
K A L E N D Á Ř A K C Í na leden a začátek února 2011 16.45 19.15 19.30 18.45 19.00 20. 1. /čt/ 16.00 21. 1. /pá/ 19.00 23. 1. /ne/ 16.00 25. 1. /út/ 16.45 19.30 26. 1. /st/ 19.00 1. 2. /út/ 19.30 2. 2. /st/ 18.00 18.45 3. 2. /čt/ 8.45 19.30 11. 1. 12. 1. 18. 1. 19. 1.
/út/ /st/ /út/ /st/
Biblická hodina Farní charita Večerní škola modlitby (K. Lachmanová) Úklid kostela Setkání dospělých zájemců o křest Eucharistie pro děti Farní společenský večer Loutkové divadlo Biblická hodina Večerní škola modlitby (K. Lachmanová) Setkání mladší mládeže Večerní škola modlitby (K. Lachmanová) Eucharistie (Uvedení Páně do chrámu) Úklid kostela Setkání při čaji Ekonomická rada
FAR FAR VAC VAC FAR MIK KD Barča FAR FAR VAC FAR VAC VAC VAC FAR FAR
Kontakty Duchovní správce – farář
P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, mobil: 602 309 766, e-mail:
[email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.
Pastorační asistenti
Mgr. Jan Rückl telefon: 271 742 523, mobil: 728 224 255, e-mail:
[email protected] Ing. Pavel Švarc telefon: 271 742 523, e-mail:
[email protected] Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Číslo účtu farnosti Česká spořitelna 280828389/0800 Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 6. 2., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 27. 1. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol (VS). Přispěvatelé: Jan Hříbal (JH), Jarka Nagyová (JN), Josef Nagy, Ferdinand Peroutka (FP). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
