VALNÁ HROMADA AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA OBCHODNÍHO PRÁVA A MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO

VALNÁ HROMADA AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI DIPLOMOVÁ PRÁCE

AUTOR PRÁCE: Zuzana Dobiášová VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. JUDr. Ludmila Lochmanová, Ph.D.

2010

Prohlašuji: Tuto diplomovou práci na téma: Valná hromada akciové společnosti jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a zdroje informací, které jsem v práci využila,byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne 10.2. 2010

Zuzana Dobiášová

Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi svými radami a připomínkami pomohli při vypracování diplomové práce. Jmenovitě bych chtěla poděkovat Doc. JUDr. Ludmile Lochmanové, Ph.D. za její vedení a cenné připomínky. Dále bych chtěla poděkovat všem korektorům za pečlivé přečtení a věcné připomínky.

OBSAH strana ÚVOD ........................................................................................................................................7 1.

2.

HISTORICKÝ VÝVOJ AS A AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA ................................9 1.1

Od první zmínky o AS................................................................................................9

1.2

Historický vývoj AS na území ČR .............................................................................9

VALNÁ HROMADA JAKO NEJVYŠŠÍ ORGÁN AS ...............................................12 2.1

Účast na zasedání valné hromady.............................................................................13

2.1.1

Účast akcionářů ................................................................................................13

2.1.2

Zastupování na valné hromadě.........................................................................15

2.1.3

Účast členů představenstva a dozorčí rady, likvidátora, insolvenčního správce a jiných osob .....................................................................................................19

3.

PŘÍPRAVA JEDNÁNÍ VALNÉ HROMADY - SVOLÁNÍ, ODVOLÁNÍ, ZMĚNA PROGRAMU..................................................................................................................21 3.1

Svolání zasedání valné hromady ..............................................................................21

3.2

Osoby oprávněné a povinné svolat valnou hromadu................................................22

3.2.1

Představenstvo ..................................................................................................22

3.2.2

Člen představenstva ..........................................................................................23

3.2.3

Dozorčí rada .....................................................................................................23

3.2.4

Akciová minorita...............................................................................................24

3.2.5

Likvidátor..........................................................................................................25

3.3

Termíny ....................................................................................................................26

3.4

Způsob svolání valné hromady.................................................................................27

3.4.1

Pozvánka ...........................................................................................................27

3.4.2

Oznámení ..........................................................................................................28

3.4.3

Náležitosti pozvánky nebo oznámení ................................................................29

3.4.4

Lhůta ke svolání valné hromady .......................................................................32

3.5 4.

Odvolání valné hromady, změna jejího data a programu.........................................33

SCHOPNOST USNÁŠENÍ VALNÉ HROMADY.......................................................35 4.1

Usnášeníschopnost ...................................................................................................35

4.2

Listina přítomných....................................................................................................36

4.3

Nemožnost výkonu hlasovacích práv .......................................................................37

4.3.1

Situace, kdy není možné vykonávat hlasovací právo spojené s akciemi ...........38

4.3.2

Situace, kdy není s akcií nebo zatímním listem spojeno hlasovací právo.........39

4.4 5.

6.

7.

ROZHODOVÁNÍ ...........................................................................................................41 5.1

Působnost valné hromady.........................................................................................43

5.2

Rozhodování v jednočlenné společnosti...................................................................45

5.3

Orgány valné hromady .............................................................................................46

5.4

Zápis z jednání valné hromady.................................................................................48

5.4.1

Prostý zápis.......................................................................................................48

5.4.2

Notářský zápis...................................................................................................48

5.4.3

Úschova zápisu a právo na jeho kopii ..............................................................49

VZTAH AKCIONÁŘŮ A VALNÉ HROMADY AS ..................................................51 6.1

Právo účastnit se valné hromady ..............................................................................52

6.2

Právo hlasovat na valné hromadě .............................................................................52

6.3

Právo požadovat vysvětlení na valné hromadě.........................................................53

6.4

Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy ....................................................................56

USNESENÍ VALNÉ HROMADY.................................................................................58 7.1

Charakter usnesení valné hromady...........................................................................58

7.2

Neplatnost usnesení valné hromady .........................................................................60

7.2.1

Aktivní legitimace k podání návrhu ..................................................................60

7.2.2

Pasivní legitimace.............................................................................................61

7.2.3

Lhůty k podání návrhu ......................................................................................61

7.2.4

Důvody prohlášení neplatnosti .........................................................................62

7.2.5

Řízení před soudem ...........................................................................................63

7.2.6

Jiné způsoby přezkoumání neplatnosti usnesení valné hromady......................63

7.2.7

Důvody, kdy soud neplatnost nevysloví ............................................................64

7.2.8

Náhrada škody a přiměřené zadostiučinění......................................................65

7.3 8.

Dohody o výkonu hlasovacích práv .........................................................................40

Nicotnost usnesení valné hromady...........................................................................66

NÁVRHY DE LEGE FERENDA..................................................................................67

ZÁVĚR ....................................................................................................................................71 SEZNAM LITERATURY .....................................................................................................73

Úvod Akciová společnost jako jedna z forem obchodních společností patří k jednomu z druhů podnikání nejen v České republice, ale i v zahraničí, jejím podílníkem je akcionář. Akcionáři se aktivně podílejí na řízení akciové společnosti, což je jim umožněno právě na valné hromadě společnosti. Valná hromada je důležitým orgánem akciové společnosti. Práce je členěna do osmi kapitol, které vystihují základní problematiku související s valnou hromadou akciové společnosti. V první kapitole je naznačen historický vývoj akciových společností od jejich prvopočátků až po současnost. Důraz je kladen na vývoj právní úpravy na území České republiky zahrnující období od založení prvních akciových společností až po soudobý zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Následuje rozbor problematiky valné hromady jako nejvyššího orgánu akciové společnosti, kde je rozebíráno její postavení, úkoly a také osoby, které jsou oprávněny se jí zúčastnit. Mezi takové osoby se řadí akcionáři, jejich zástupci, členové představenstva, dozorčí rady, likvidátor, insolvenční správce a případně i jiné osoby. Součástí kapitoly je naznačení výhod a nevýhod účasti výše zmíněných osob. Další kapitola se zaměřuje na přípravu jednání valné hromady s důrazem na fázi přípravy valné hromady, kterou je její svolaní. Zákon k tomu opravňuje jen určité osoby, mezi něž se řadí představenstvo, jeho členové, dozorčí rada, akciová minorita a v neposlední řadě i likvidátor.Zmíněny jsou i zákonné lhůty, které je nutné dodržet. Jako způsob svolání slouží pozvánka či oznámení, které musí obsahovat stanovené náležitosti. Závěrem této kapitoly je analýza odvolání již svolané valné hromady, případně jen změna jejího data konání či programu. Následují otázky usnášeníschopnosti, tj. zda je valná hromada schopna činit rozhodnutí. To se zjišťuje z listiny přítomných, což je důležitý dokument osvědčující usnášeníchopnost valné hromady. Avšak v určitých situacích nemůže akcionář hlasovací práva vykonávat a také nejsou povoleny některé dohody o výkonu hlasovacích práv, podrobná analýza těchto situací a dohod je součástí kapitoly. Další část pojednává o rozhodování na valné hromadě, k jehož přijetí je potřeba dosáhnout určitého počtu hlasů, který se liší podle toho, o kterých otázkách se valná hromada usnáší. Tato část se zaměřuje i na rozhodování v jednočlenné společnosti, na orgány valné hromady, kterými jsou předseda, zapisovatel, dva ověřovatelé zápisu a osoby pověřené -7-

sčítáním hlasů a nezapomíná ani na zápis z jednání valné hromady, který je nezbytné pořídit z každého jednání. Následná kapitola vymezuje vztah akcionářů a valné hromady, který je charakterizován zejména řadou práv a povinností. V práci jsou také analyzovány otázky týkající se usnesení valné hromady, především jeho charakter, o kterém se vedou neustálé spory, jeho neplatnost a nicotnost. Poslední kapitola je věnována návrhům de lege ferenda. Při vypracování práce byly využity metody analýzy, dedukce, indukce a syntézy za využití odborných publikací v knižní podobě, autorských článků v odborných časopisech a také soudní judikatury, kterých je velké množství, i když v mnohých případech je problematická jejich aktuálnost díky několikerým novelizacím postihujícím tuto oblast. Cílem této práce je zanalyzovat problematiku fungování valné hromady akciové společnosti, s poukázáním na její nejasnosti v právní úpravě se zachycením názorů renomovaných autorů, k nimž se pokusím v rámci svých znalostí a vědomostí studentky pátého ročníku právnické fakulty připojit vlastní názory a postoje.

-8-

1.

Historický vývoj AS a aktuální právní úprava

1.1

Od první zmínky o AS Kořeny akciových společností je možné nalézt už v klasickém římském právu, ale

určitý vývojový předstupeň moderních AS se objevil až ve středověku, a to v ekonomicky vyspělých severoitalských městech. Už ve 12. století existovaly spolkově organizované bankovní podniky, zvané montes, které byly původně zřizované pro získávání státních půjček.1 Kapitál pro tyto banky byl zabezpečován upisováním stejných zcizitelných a děditelných podílů, přičemž upsaná částka nemusela být vždy splacena již při nabytí těchto podílů. Mezi nejznámější z těchto bank patří janovská banka sv. Jiří založená roku 1407.2 V novodobém chápání pojmu akciové společnosti byly tyto společnosti zakládány až v 17. století, mezi takové společnosti patří nizozemská Východoindická společnost a anglická Východoindická společnost., avšak T. Dvořák uvádí: ,,moderním a.s. se podobají stále jen velmi málo.“3 Byly zakládány obvykle privilegiem panovníka nebo státu a předmětem jejich činnosti bylo jak obchodování tak objevování, dobývání, správa nových koloniálních území. Podle vzoru z Anglie a Nizozemí vznikají tyto společnosti v 17. století i v ostatních, obvykle přímořských státech Evropy, například ve Francii,dále pak v Dánsku, Švédsku, Portugalsku. Ve střední Evropě se objevují o něco později, a to v 18. století. V tehdejší habsburské monarchii je to Wiener Orientalischen Compagnie, v Terstu akciový cukrovar, v Prusku pak východoindická společnost.4 Teprve v polovině devatenáctého století se začínají objevovat první novodobé zákony upravující akciové společnosti na registračním principu v obdobné podobě jako dnes.

1.2

Historický vývoj AS na území ČR Co se týče nejstarší akciové společnosti na území České republiky K. Eliáš uvádí:

,,připomíná se tradičně jako nejstarší akciová společnost u nás Pražská paroplavební společnost, která ovšem vznikla mnohem později (r. 1822).“ I když Klímovy výzkumy5 z 50. let ukazují do dřívějšího období, konkrétně do roku 1724, kdy byla založena v Praze patrně 1

Srov. Dvořák, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005, s. 1. Srov. Eliáš, Karel. Akciová společnost: systematický výklad obecného akciového práva se zřetelem k jeho reformě. Praha: Linde, 2000, s. 64. 3 Sub. 1, s. 1. 4 Srov. sub 2, s. 65-67. 5 Blíže viz. Klíma, A. Manufakturní období v Čechách. Praha: Academia, 1954, s. 248 a násl.

2

-9-

první skutečná AS v ČR, která měla podnikat za značné kapitálové účasti české šlechty v hedvábnictví, ale díky své nerentabilnosti brzy zanikla.6 Nejdůležitější právní předpisy v předválečném období, které upravovaly zakládání a fungování akciových společností, patřily: Císařský patent ze dne 27. listopadu 1852, zák. říš. čís. 253, jímž se vydávají nová zákonná ustanovení o spolcích (zákon spolkový), dále Nařízení ministerstva vnitra, financí, obchodu, práv a orby ze dne 20. září 1899, č. 175 ř. z., jímž vyhlašuje se regulativ pro zřizování a přeměňování akciových společností v oboru průmyslu a obchodu (akciový regulativ) a Nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1920, č. 465 Sb. z. a n. o zřizování společností s r. o. a společností akciových (komanditních na akcie), o zvyšování základního kapitálu těchto společností a zakládání pobočných ústavů. Předválečná právní úprava přetrvala až do nástupu komunistického režimu, kdy byl dne 17. listopadu roku 1949 Národním shromážděním republiky Československé přijat zákon č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech, kterým byl posílen koncesní systém zakládání AS. Tento zákon prostřednictvím své derogační klauzule zrušil od počátku své účinnosti platnost, případně použitelnost všech předpisů, jež odporovaly jeho ustanovením. Výčet předpisů byl demonstrativní a patřil mezi ně i akciový regulativ a také některá ustanovení výše zmíněného císařského patentu a nařízení vlády. Poté se vývoj akciového práva na území ČR v důsledku znárodňování na několik let zastavil. V průběhu 60. let došlo k určitému politickému uvolnění a tím ke vzniku několika AS, protože tato právní úprava vyhovovala obchodování se západoevropskými státy, i když jediným jejich akcionářem byl stát, který v případě neúspěchu nenesl žádné záruky.7 Zákon č. 243/1949 Sb. byl zrušen až zákonem č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, který reagoval na změnu společensko-politých poměrů na území ČR na podzim roku 1989. Valná část zákona č. 104/1990 Sb. byla následně přejata do, jak uvádí T. Dvořák ,,narychlo a ne vždy domyšleně připraveného“8, nového zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Brzy však vyšlo najevo, že tato úprava nejenže neodpovídá aktuálním potřebám, ale navíc zcela opomíjí jakýkoliv vývoj a pokrok dosažený v úpravě AS ve vyspělých státech západní Evropy. Proto byl tento zákon několikrát novelizován. Navíc

6

Srov. sub 2, s. 67. Srov. sub 1, s. 3. 8 Sub 1, s. 4. 7

- 10 -

v polovině 90. let vyvstala potřeba harmonizace českého akciového práva s právem Evropských společenství a to i s vidinou budoucího členství ČR v Evropské unii.9 Akciová společnost je v současnosti upravena zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

9

Srov. sub 1, s. 4

- 11 -

2.

Valná hromada jako nejvyšší orgán AS Valná hromada akciové společnosti je její obligatorní orgán. Jde o nejvyšší orgán

společnosti. V teorii se stále objevují spory o to, zda se jedná o permanentní orgán nebo orgán ad hoc, i přes to, že ,,zák.č. 142/1996 Sb. upravil předchozí atypickou koncepci valné hromady v obchodním zákoníku jako ad hoc vytvářeného orgánu, tvořeného těmi akcionáři, kteří jsou na ní přítomni, a konstituoval valnou hromadu,..., jako trvalý orgán tvořený všemi akcionáři.“, jak uvádí I. Štenglová.10, na jejíž stranu se přiklonili i I. Pelikánová11, která tento názor zastávala již před zmiňovanou změnou, a J. Dědič s I. Štenglovou.12 Opačný názor zastává T. Dvořák, který uvádí: ,,Nejedná se o orgán permanentně fungující, jako např. představenstvo nebo dozorčí rada, nýbrž o orgán svolávaný vždy na konkrétní zasedání.“13 a obdobně i I. Rada: ,,Valná hromada, tak není ničím jiným než institucializovaným setkáním akcionářů, kterému dává obchodní zákoník v § 184 odst. 1 povahu orgánu společnosti.“14 Tomuto výkladu nasvědčuje i fakt, že valná hromada nemá trvalou strukturu, nerozhoduje svobodně o tom, kdy se bude konat a může plnit své úkoly jen na svých zasedáních, jak argumentuje I. Rada.15 Avšak myslím si, že s jistotou nelze říci, zda zákonodárce zamýšlel konstituovat valnou hromadu jako trvalý orgán, jak míní I. Štenglová, neboť ze zákonného ustanovení to přímo neplyne,a kdyby nebylo možné dohledat dřívější zákonnou definici valné hromady16, byla by tato trvalost jen těžko dovoditelná. A také důvodová zpráva k návrhu zákona č. 142/1996 se o pojetí valné hromady nezmiňuje17, proto předpokládám, že druhá část dřívější zákonné dikce byla vypuštěna až díky pozměňovacím návrhům. Valná hromada se jen velmi výjimečně schází vždy ve stejném složení, proto bych se spíše přikláněla k názoru, že se jedná o orgán svolávaný na konkrétní zasedání, zejména pokud se uplatní rozlišování valné hromady jako orgánu akciové společnosti, který by potom měl povahu permanentního orgánu,

10

Štenglová, Ivana; Plíva, Stanislav; Tomsa, Miloš a kol. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s.603. 11 Pelikánová I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. díl. 1. vyd. Praha: Linde, 1995, s. 518. 12 Dědič, Jan a kol. Akciové společnosti. 6. přeprac. vyd.. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 419. 13 Srov. Dvořák, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vyd. Praha: ASPI, 2009, s. 386. 14 Rada, I. Povaha valné hromady a povinnosti uložené statutárnímu orgánu v souvislosti s jejím konáním. Právní rozhledy, 2003, č. 8, s. 379 a násl. 15 Srov. sub. 14, s. 380. 16 Nejvyšším orgánem je valná hromada, která se skládá ze všech na ní přítomných akcionářů. 17 Důvodová zpráva k novele obchodního zákoníku [online]. aktualizováno 28.2. 2010 [cit. 2010-02-28]. Dostupné z WWW: < http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t200500e.htm >.

- 12 -

a jednotlivá zasedání valné hromady, která by byla svolávána jako ad hoc, tedy za určitým účelem.18 Jako nejvyšší orgán rozhoduje valná hromada o zásadních otázkách AS. Taktéž stanovuje zásady a dává pokyny představenstvu. Rozdíl mezi zásadami a pokyny spočívá zejména v obecnosti a konkrétnosti, kdy zásady jsou obecného charakteru, kdežto pokyny jsou konkrétní. Zásada je určité obecné myšlenkové východisko, které se nedokazuje, ale je možné z něj odvozovat další důsledky pro jednání.19 V tomto případě mohou vzniknout určité pochybnosti, způsobené gramatickým výkladem, zda se jedná o pokyny bez omezení, tedy týkající se i obchodního vedení, nebo pokyny k výkonu jiných činností než je obchodní vedení s tím, že zákaz pokynů ohledně obchodního vedení se vztahuje na dozorčí radu, případně jiné orgány nebo osoby. K tomu I. Štenglová konstatuje:,, představenstvo je sice povinno řídit se pokyny valné hromady, ta však nesmí vydávat pokyny týkající se bezprostředně obchodního vedení společnosti.“20 Podle mého názoru je tento výklad správný, neboť akcionáři ani jiné osoby nemají zákonné právo zasahovat do výkonu funkce představenstva a dozorčí rada má oprávnění udělovat pokyny představenstvu výslovně vymezené zákonem, a proto omezení týkající se obchodního vedení uvedené v zákoně se musí vztahovat na valnou hromadu, jak argumentuje I. Štenglová.21 Stejně tak dozorčí rada se řídí zásadami a pokyny valné hromady. Valná hromada současně kontroluje splnění usnesení uložených představenstvu a dozorčí radě. Dále také volí členy ostatních obligatorních orgánů, dozorčí rady a představenstva.22 Jedná se o orgán, jehož prostřednictvím uplatňuje každý akcionář svá práva společníka AS podílet se na správě a kontrole společnosti.

2.1

Účast na zasedání valné hromady

2.1.1 Účast akcionářů Valné hromady se účastní především akcionáři. Účast je však jejich právem, nikoli povinností, jak poukazuje Vrchní soud v Praze23, a nikdo je k ní nemůže nutit. Avšak není 18

Blíže kap. 3.1. Princip [online]. aktualizováno 3.12. 2009 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . 20 Sub. 10, s. 668., shodně i Dědič, Jan a kol. Akciové společnosti. 6. přeprac. vyd.. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 474. 21 Blíže viz. 10, s. 668. 22 Srov. sub. 13, s. 387. 19

- 13 -

vyloučeno, aby povinnost účasti na valné hromadě byla vymezena ve stanovách společnosti. Taková povinnost bude praktická zejména v malých společnostech, především z důvodu dodržení kvóra usnášeníschopnosti, aby se nemusela svolávat náhradní valná hromada.24 Obchodní zákoník nespojuje s neúčastí na valné hromadě žádné sankce, proto si myslím, že ani případná úprava sankcí ve stanovách by nebyla oprávněná. Právo účasti na valné hromadě má každý akcionář akciové společnosti, tedy i ten, který je vlastníkem akcií, s nimiž není spojeno právo hlasovat nebo s nimiž sice hlasovací právo spojeno je, ale není možné jej vykonávat. Akcionář však není oprávněn účastnit se valné hromady v případě, když zákon nebo rozhodnutí k tomu oprávněného orgánu stanoví, že není oprávněn vykonávat akcionářská práva, konkrétně právo účasti na valné hromadě. Fakt, který akcionář je oprávněn účastnit se zasedání valné hromady, se zjišťuje: 1) u zaknihovaných akcií z výpisu z evidence emisí zaknihovaných cenných papírů vedené k rozhodnému dni. Rozhodný den mohou určit stanovy nebo rozhodnutí, které předchází valné hromadě, ne však více než třicet dní před jejím konáním, jestliže jsou akcie společnosti přijaty k obchodování na regulovaném trhu, připadá podle zákona na sedmý kalendářní den přede dnem konání valné hromady, 2) u listinných akcií na majitele předložením akcií při prezenci či z potvrzení vystaveným osobou, která vykonává úschovu nebo správu akcií, 3) u listinných akcií na jméno ze seznamu akcionářů, který vede akciová společnost, vyjma kdy je prokázáno, že zápis v seznamu neodpovídá skutečnosti.25 Valné hromady se akcionáři účastní buďto osobně nebo v zastoupení na základě plné moci. Zákon pro tento případ užívá legislativní zkratku ,,přítomný akcionář“. Za akcionáře přítomné na valné hromadě se podle aktuální právní úpravy považují i akcionáři či jejich zástupci, kteří sice nejsou na valné hromadě přítomni, ale je jim umožněno se jí zúčastnit pomocí elektronických prostředků, které umožňují přímý dálkový přenos valné hromady obrazem a zvukem či přímou dvousměrnou komunikaci mezi valnou hromadou a akcionářem, za předpokladu, že podmínky této možnosti účasti upraví stanovy společnosti. Za této situace musí být ověřena totožnost těchto akcionářů a musí být umožněno určit akcie, se kterými je spojeno hlasovací právo, jinak se k účasti takových akcionářů nepřihlíží. Osobní účast na valné hromadě s sebou nese určité výhody, ale i nevýhody v porovnání s účastí v zastoupení. Osobní účast přináší osobní vnímání všech věcí, akcionář si

23

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.3. 1995, sp.zn. 7 Cmo 89/94. Srov. sub. 13, s. 409. 25 Srov. sub. 13, s. 409-410. 24

- 14 -

sám vytvoří okamžitý úsudek o projednávané věci, nedochází ke zkreslení či dokonce ztrátě informací, které mohou vznikat při jejich přetlumočení za účasti zástupce, který nemusí být na věci nijak zainteresován a účastní se jen proto, že se akcionář nemůže na valnou hromadu dostavit. Naopak zastupování může být i výhodou, když akcionáře zastupuje osoba odborně vzdělaná v projednávané věci, věci rozumí a může tak akcionáři poskytnout kvalifikovanou radu, pohled na řešenou problematiku a dále může být na pokyn akcionáře aktivnějším účastníkem valné hromady než samotný akcionář. Jako akcionáři se valné hromady účastní jak fyzické osoby tak právnické osoby, které splňují osobní účast tehdy, je-li na zasedání valné hromady přítomen její statutární orgán či jeho člen k tomu oprávněný. Tady pak může nastat problém, kdy za právnickou osobu jednají podle stavu zápisu v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku či podle jejího zakladatelského dokumentu vždy alespoň dva členové statutárního orgánu společně. Řešením je podle T. Dvořáka: ,,cestou analogie ust. § 156 odst. 9 a 10 obch. z. - v takovém případě musí právnická osoba určit svého zástupce.“26, shodně i I.. Štenglová: ,,Statutární orgán by měl buď ad hoc, nebo trvale - pověřit výkonem akcionářských práv konkrétní (jedinou) osobu.“27

2.1.2 Zastupování na valné hromadě Zasedání valné hromady se mohou účastnit ,,třetí osoby“ v postavení akcionářů. Zástupci se však při prezenci na zasedání valné hromady musí prokázat písemnou plnou mocí. Tato plná moc je ale speciální plnou mocí. Nejvyšší soud vysvětluje: ,,Zvláštní (speciální) plná moc se od obecné (generální) plné moci liší tím, že zmocněnce opravňuje jménem zmocnitele učinit (v ní) konkretizované právní jednání (nejde o plnou moc opravňující zmocněnce zastupovat zmocnitele ve všech věcech).“28 Tato speciální plná moc může být udělena k zastupování na jedné valné hromadě nebo na valných hromadách dané AS určených jen časovým obdobím. A proto také nepostačuje k zastupování na valné hromadě tzv. generální plná moc. Ze závěrů Nejvyššího soudu je možné vyvodit, že se nejedná o plnou moc k uskutečnění právního úkonu, který konstatuje ve svém rozhodnutí: ,,Plná moc k zastupování akcionáře na valné hromadě není plnou mocí k uskutečnění právního úkonu za zmocnitele ve smyslu § 31 odst. 1 ObčZ, ale je speciální plnou mocí opravňující zmocněnce k zastupování na valné hromadě konkrétní společnosti. Pro zastupování na valné hromadě nelze využít obecné plné moci udělené akcionářem zmocněnci. Speciální plnou moc udělenou pro 26

Sub. 13, s. 410. Sub. 10, s. 604. 28 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.6. 2009, sp.zn. 29 Cdo 5297/2008. 27

- 15 -

zastupování na valné hromadě nelze využít k jinému účelu než právě k takovému zastupování. Společnou plnou moc nelze k zastupování na valné hromadě akciové společnosti využít.“29 Stejně tak i I. Štenglová dovozuje, že se o plnou moc k právnímu úkonu nejedná, avšak připouští analogické použití úpravy dle občanského zákoníku, kdy uvádí: ,,Přestože plná moc podle odstavce 1 není plnou mocí k právnímu úkonu, použije se pro ni - pro nedostatek zvláštní právní úpravy - analogicky úprava plné moci podle občanského zákoníku.“30 Opačný názor zastává T. Dvořák, který uvádí: ,,Akcionář udělující plnou moc nepochybně činí právní úkon osobně a v zastoupení se pak účastní i zasedání valné hromady, kde projevuje svoji vůli ve smyslu ust. § 34 obč. z. směřující ke vzniku změně nebo zániku práv a povinností, ... Tudíž i zde se zcela nepochybně jedná o plnou moc k právnímu úkonu podle § 31 a násl. obč. z.“31 V této souvislosti pak vyvozují své závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu P. Čech a L. Pavela: ,,Společníka (akcionáře) na valné hromadě tak např. nemůže zastupovat jeho advokát, byť mu společník (akcionář) udělil plnou moc ke všem právním úkonům jménem společníka (akcionáře), ledaže plná moc výslovně zahrnuje také zastupování společníka (akcionáře) na valné hromadě té které společnosti a opravňuje k výkonu práv společníka (akcionáře) na této valné hromadě, zejména k hlasování. Totéž platí o prokuristovi společníka (akcionáře), o vedoucím jeho dotčené organizační složky zapsané do obchodního rejstříku atd.“32 Spornou je i otázka, zda je účast na valné hromadě výkonem osobního práva akcionáře či nikoli. I. Štenglová uvádí: ,,Bez výslovné úpravy by zastoupení na valné hromadě nebylo možné, neboť účast na valné hromadě je výkonem osobního práva akcionáře podílet se na řízení společnosti...“33, ale opačně T. Dvořák: ,,Není rovněž pravdou, že absence ust. § 184 odst. 1 obch. z. by nutila akcionáře pouze k osobnímu výkonu jeho akcionářských práv a povinností a vylučovala by zde zastoupení.“34 a odůvodňuje své tvrzení zejména neexistencí zákonného ustanovení, které by pouze osobní výkon práv a povinností akcionářům nařizovalo a taktéž tím, že jen svou účastí na zasedání valné hromady nevykonává akcionář žádnou funkci společnosti, aby bylo možné aplikovat ustanovení o povinnosti osobního výkonu funkce.35 Já se přikláním k názoru, že účast na valné hromadě není výkonem osobního práva akcionáře zejména díky, podle mne, lepší argumentaci T. Dvořáka.

29

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2002, sp.zn. 29 Odo 215/2002. Sub. 10, s. 603. 31 Sub. 13, s. 410-411. 32 Čech, Petr. Pavela, Ľudovít. Právní povaha úkonů spojených s valnou hromadou. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 12, s. 24-31. 33 Sub. 10, s. 603. 34 Sub. 13, s. 411. 35 Blíže viz. sub. 13, s. 411. 30

- 16 -

Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 420/2009 Sb. vypustila ustanovení stanovující, že zástupcem akcionáře nemůže být člen představenstva nebo dozorčí rady, které zákon obsahoval především kvůli jejich možnému střetu zájmů. A naopak zavedl nové ustanovení zabývající se možným střetem zájmů. Zmocněnec akcionáře má povinnost oznámit všechny skutečnosti, které by mohly být významné pro určení skutečnosti, zda v konkrétním případě hrozí střet jeho zájmů se zájmy akcionáře. Zákon střet zájmů nedefinuje, ale dle důvodové zprávy k tomuto zákonu se za něj považují zejména případy, kdy je zmocněnec ovládajícím akcionářem společnosti nebo jiným subjektem ovládaným tímto akcionářem, členem orgánu společnosti nebo orgánu ovládajícího akcionáře nebo orgánu jiného subjektu ovládaného tímto akcionářem, zaměstnancem nebo auditorem společnosti nebo zaměstnancem či auditorem ovládajícího akcionáře nebo jiného subjektu ovládaného tímto akcionářem nebo osobou blízkou ovládajícího akcionáře společnosti či jiné osoby ovládané tímto akcionářem nebo jejich zaměstnance či auditora. Členové orgánů společnosti mohou přijmout zmocnění jen tehdy, když akcionář spolu s pozvánkou na valnou hromadu nebo s oznámením o jejím svolání zveřejní skutečnosti, které mají vliv na posouzení hrozby možného střetu zájmů.36 Stanovy mohou vymezit i jiné povinné náležitosti plné moci kromě písemnosti stanovené zákonem. ,,V praxi je velmi obvyklou, stanovami předepsanou náležitostí, úřední ověření podpisu akcionáře.“37, jak zmiňuje J. Dědič. Stejně i T. Dvořák: ,,Obecně platí, že úřední ověření pravosti podpisu není nutné, ledaže tento požadavek výslovně určí stanovy,...“38 Při řešení problematiky úpravy úředního ověření podpisu ve stanovách bude nezbytné zvážit hledisko nákladů na ověření stejně tak jako hledisko jistoty pravosti podpisu na plné moci. Odpůrci úpravy budou argumentovat především zvýšenými náklady a jistou ztrátou času, případně i pracnost s ,,hledáním“ osoby oprávněné k ověření. Naopak druhá strana může argumentovat zvýšením jistoty, že zástupce má oprávnění k zastupování. Osobně se přikláním na stranu podporující úpravu ve stanovách. Určitým rizikem zastupování na valné hromadě může být, že zvolení zástupci nemusí hlasovat, tak, jak by hlasovali akcionáři, kteří je vyslali, případně nemusí hlasovat vůbec (zdrží se hlasování). V souvislosti se zastupováním akcionářů na valné hromadě vyvstává ještě několik dalších diskutabilních otázek: 36

Sněmovní tisk 855/0, část č. 1/2: Novela obchodního zákoníku - EU [online]. aktualizováno 21.10. 2009 [cit. 2009-10-21]. Dostupné z WWW: . 37 Sub.12, s. 419. 38 Sub. 13, s. 411.

- 17 -

1) Je možné, aby se akcionář, kterého zastupuje na zasedání valné hromady jeho zástupce, zasedání i sám účastnil? ,,Podle všeho takové řešení není dovoleno, neboť spojka anebo v ust. § 184 odst. 1 obch. z. má zjevně vylučovací charakter.“39 jak píše T. Dvořák a shodně i J. Dědič, který uvádí: ,,Současná účast akcionáře a zmocněnce na valné hromadě není možná.“40 Ke stejnému závěru dochází i I . Štenglová: ,,Současná účast akcionáře a jeho zmocněnce na valné hromadě bez jejího souhlasu není možná, ledaže by takovou možnost upravovaly stanovy akciové společnosti.“41 Osobně si myslím, že současná účast akcionáře i jeho zástupce by měla být umožněna. V případech, kdy akcionář není odborníkem na problematiku projednávaných bodů programu, udělí plnou moc svému zástupci (odborníkovi) a sám, buďto jako určitá kontrola zástupce nebo jen jako pouhý posluchač, se zúčastní. Pro výše uvedené neshledávám důvod neúčasti akcionáře při účasti jeho zástupce na valné hromadě zejména, když bude jen sedět a přihlížet projednávání a nebude hlasovat ani jinak se zapojovat do jednání valné hromady. 2) Je možné, aby akcionář uplatnil pouze část svých hlasovacích práv na zasedání valné hromady? Je možné, aby akcionář s částí akcií hlasoval na zasedání valné hromady osobně a s částí prostřednictvím zmocněnce? Je možné, aby akcionář hlasoval na zasedání valné hromadě s částí akcií jinak než s ostatními akciemi? Při hledání odpovědi T. Dvořák uvádí: ,,Je třeba vycházet ze skutečnosti, že každá akcie právně představuje samostatný podíl, a tudíž lze nakládat jen stran některé z nich.“42 K tomuto J. Dědič uvádí: ,,Vzhledem k tomu, že každá akcie představuje právně samostatný podíl na akciové společnosti, je třeba interpretovat ustanovení odstavce 1 ve vztahu ke každé jednotlivé akcii, tedy lze udělit plnou moc na každou akcii samostatně a je rovněž možné, aby se valné hromady účastnil ohledně určitých akcií osobně akcionář a ohledně jiných jeho akcií zástupce.“43 Proti tomuto výkladu I. Štenglová namítá: ,,Při logickém a systematickém výkladu by bylo možno uzavřít, že může-li akcionář zajistit účast svého zástupce současně s vlastní účastí tím, že mu udělí plnou moc jen ohledně některých akcií, není logické činit závěr, že udělí-li plnou moc ohledně všech akcií, nemůže se již sám valné hromady zúčastnit.“44 Dále K. Eliáš zmiňuje: ,,Protože je hlasovací právo 39

Sub. 13, s. 412. Blíže Dědič, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl III, § 176 - § 220zb. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002. s. 1800. 41 Sub. 10, s. 560. 42 Sub. 13, s. 413. 43 Sub. 40, s. 1799. 44 Sub. 10, s. 560. 40

- 18 -

spojeno s jednotlivými akciemi, není akcionář vázán uplatnit hlasovací právo ze všech akcií. Může tedy odevzdat hlasy jen z některých z nich a jinými se zdržet apod.“45 Otázku, zda je možné, aby akcionář hlasoval na zasedání valné hromadě s částí akcií jinak než s ostatními akciemi, vyřešil zákon č. 420/2009 Sb., když zavedl nové ustanovení, které stanoví, že akcionář nemusí vykonávat hlasovací práva spojená se všemi jeho akciemi stejným způsobem, což platí i pro jeho zástupce. 3) Je možné udělit plnou moc na zasedání valné hromady i více osobám najednou, vždy jednu k výkonu práv spojených s určitým množstvím akcií? Pokud se vychází z konstrukce, kdy každá akcie právně představuje samostatný podíl, pak je obecně možné rozdělit více osobám počet akcií. Potom ale akcionář nejedná jako jedna osoba, jako kdyby se účastnil sám. Avšak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu: ,,Pro zastupování akcionáře na valné hromadě nepřichází v úvahu, aby za něj jednalo a hlasovalo více zástupců.“46 Stejně tak i jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu: ,,Jestliže ve speciální plné moci, udělené pro účast na valné hromadě, zmocnitel výslovně zmocní dva zmocněnce ke společnému zastupování na valné hromadě, je třeba dovodit, že z takové plné moci vyplývá povinnost společného jednání. Protože však takové jednání na valné hromadě není možné, nelze než dovodit, že takovou plnou moc nelze k zastupování na valné hromadě využít.“47 Stejně píše i T. Dvořák: ,,Jeden akcionář nemůže udělit společnou plnou moc vícero zmocněncům ve smyslu ust. § 31 odst. 3 obč. z.“48

2.1.3 Účast členů představenstva a dozorčí rady, likvidátora, insolvenčního správce a jiných osob Členové představenstva a dozorčí rady se účastní valné hromady. Členům dozorčí rady to stanoví přímo zákon, narozdíl od členů představenstva, kterým tuto povinnost zákon ve svých ustanoveních přímo neukládá, ale je možné ji dovodit z ustanovení zákona, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu: ,,Ačkoliv tedy obchodní zákoník pro členy představenstva, na rozdíl od členů dozorčí rady (§ 201 odst. 1 obch. zák.), výslovně nestanoví povinnost účastnit se jednání valné hromady společnosti, lze dovodit, že členové představenstva se zásadně jednání valné hromady účastnit musí. ... Účast členů představenstva na jednání valné hromady je pro zajištění práva akcionářů na vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti či 45

Eliáš, Karel. Kurs obchodního práva: Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, s. 316. 46 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11. 2002 sp.zn. 29 Odo 215/2002. 47 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11. 2002, sp.zn. 29 Odo 215/2002. 48 Sub. 13, s. 413.

- 19 -

osob jí ovládaných potřebných pro posouzení předmětu jednání valné hromady, zásadně nezbytná. Ostatně i např. ustanovení § 188 odst. 1 věty druhé obch. zák. předpokládá účast přinejmenším řízením valné hromady (do doby zvolení jejího předsedy) pověřeného člena představenstva. Členové představenstva jsou tedy zásadně povinni se – nebrání-li jim v tom vážné důvody – jednání valné hromady účastnit. Nicméně jejich neúčast na jednání valné hromady nemůže být sama o sobě důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou.“49 Likvidátor má oprávnění účastnit se valné hromady z titulu výkonu své funkce, jestliže se společnost nachází v procesu likvidace. Insolvenční správce se účastní valné hromady, když bylo rozhodnuto o úpadku společnosti. I když panují určité rozpory. T. Dvořák se přiklání k tomu, že se účastnit může s argumentací o požadavku ochrany věřitelů, poněvadž rozhodnutí přijatá na zasedání mohou mít vliv na insolvenční řízení.50 Vzhledem k tomu, že ostatní autoři tuto otázku neřeší, pravděpodobně nevidí důvod proč by se insolvenční správce nemohl valné hromady účastnit. Jiné osoby se mohou účastnit valné hromady jen pokud byly pozvány. Avšak valná hromada může kdykoli během jejího zasedání tuto osobu vykázat ze zasedání, pokud tak rozhodne svým hlasováním, případně ji nepřipustit hned od počátku.51

49

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007. Blíže viz. sub. 13, s. 414. 51 Blíže viz. sub. 10, s. 415. 50

- 20 -

3.

Příprava jednání valné hromady - svolání, odvolání, změna programu

3.1

Svolání zasedání valné hromady V některých ustanoveních zákona je možné vyvodit rozlišování mezi zasedáním valné

hromady a valnou hromadou jako orgánu akciové společnosti, avšak ve většině ustanovení používá pojmu valná, i když je jím míněno jen její zasedání. Domnívám se, že to může být způsobeno jen nedůsledností zákonodárce či zavedením zkráceného označení, tady by pak mělo být přímo uvedeno, co se zkracuje, např. podobně jako v § 156b ObchZ, zasedání valné hromady (dále jen ,,valná hromada“). Odpůrcem tohoto rozlišování je I. Rada: ,,... rozlišování mezi zasedáním valné hromady a valnou hromadou nemá oporu v zákoně.“52 Tím, že zákon používá u valné hromady přívlastky řádná, mimořádná a náhradní, podle mého názoru dokazuje, že mezi pojmy zasedáním valné hromady a valnou hromadou skutečně rozlišuje, nejedná se totiž o různé druhy orgánů, jak zmiňuje T. Dvořák: ,,Obchodní zákoník a také podnikatelská praxe stylisticky rozlišují řádnou, mimořádnou a náhradní valnou hromadu. To je nesprávné, neboť se tím implikuje názor, že se jedná o tři různé orgány, což není pravda.“53 Zasedání valné hromady (dále i jen valná hromada) se svolává jako řádné, mimořádné nebo náhradní. O který typ zasedání se jedná je nezbytné uvést na pozvánce či oznámení o svolání valné hromady, avšak neexistují zákonné důsledky jeho neuvedení (nelze napadnout akcionářem). Rozdílnost je určena především různým způsobem svolávání a rovněž odlišnými pravidly usnášeníschopnosti. Zákon definici mimořádné valné hromady nepodává. Proto I. Rada z povahy věci dovozuje: ,,že řádnou valnou hromadou je hromada, která se koná v termínu určeném stanovami, minimálně však jednou za rok. Valná hromada konající se mimo tento termín (nejde-li o valnou hromadu náhradní) je pak valnou hromadou mimořádnou.“54 Obdobně i I. Štenglová: ,,Řádnou valnou hromadou je ... pouze valná hromada konaná ve lhůtách určených podle § 184 odst 3, bez ohledu na ot, zda jí svolá představenstvo, jeho člen, či výjimečně i dozorčí rada. Náhradní valnou hromadu upravuje obchodní zákoník v ustanovení § 185 odst. 3.“55 52

Sub. 14, s. 379 a násl. Sub. 13, s. 389. 54 Sub.14, s. 383. 55 Sub. 10, s. 606. 53

- 21 -

Valnou hromadu je nezbytné svolat minimálně jedenkrát do roka, a to vždy do šesti měsíců od posledního dne účetního období. Jinak je nutné ji svolat ve lhůtách, jež určují stanovy společnosti. Co se týče pravidel usnášeníschopnosti jednotlivých zasedání, není rozdíl mezi řádnou a mimořádnou valnou hromadou. Pro náhradní však platí trochu jiná pravidla.

3.2

Osoby oprávněné a povinné svolat valnou hromadu Valnou hromadu jsou oprávněné a v určitých případech dokonce i povinné svolat jen

osoby nebo orgány určené zákonem nebo stanovami. Mezi tyto osoby a orgány se řadí představenstvo, jeho členové, dozorčí rada, akciová minorita a v neposlední řadě i likvidátor. Slovy T. Dvořáka: ,,Nelze totiž akceptovat, aby si kdokoliv mohl libovolně svolávat zasedání valné hromady podle své vůle,“56 či K. Eliáše: ,,Valnou hromadu nemůže svolat kdokoli.“57

3.2.1 Představenstvo Představenstvo je zákonem označeno jako základní entita, která svolává valnou hromadu. V určitých zákonem stanovených případech ji svolat musí. Přestože Nejvyšší soud judikoval: ,,Svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným nelze považovat za jednání společnosti ve vztahu ke třetím osobám, ani za součást obchodního vedení společnosti. Svolání valné hromady je zvláštní, zákonem výslovně stanovenou povinností, kterou jednatelé plní nad rámec obchodního vedení společnosti.“58, což je možné vztáhnout i na svolání valné hromady akciové společnosti, T. Dvořák zastává názor: ,,Rozhodnutí o svolání zasedání valné hromady totiž náleží do obchodního vedení společnosti.“59 Svůj názor odůvodňuje tím, že obchodním vedením je správa vnitřních záležitostí, do nichž svolání valné hromady patří, protože se týká právě vnitřních záležitostí společnosti. S názorem Nejvyššího soudu se ztotožňuje i J. Dědič s I. Štenglovou, když uvádějí: ,,...svolání valné hromady nelze považovat za jednání společnosti ve vztahu ke třetím osobám. ... Svolání valné hromady však ... nelze považovat ani za klasickou součást řídící činnosti společnosti představenstva, tj. za součást obchodního vedení společnosti. Jde spíše o zvláštní, představenstvu zákonem stanovenou, povinnost.“60 Osobně se přikláním na stranu Nejvyššího soudu, že se jedná o zvláštní zákonem stanovenou povinnost, poněvadž je zřejmé,

56

Sub. 13, s. 394. Sub. 2, s. 206. 58 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4. 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97. 59 Sub 13, s. 394. 60 Sub. 45, s. 429. 57

- 22 -

že nejde o jednání ve vztahu ke třetím osobám, neboť akcionáři nejsou třetími osobami a ani o součást obchodního vedení společnosti. Poněvadž zákon svěřuje svolání valné hromady představenstvu jako celku, předchází jejímu svolání rozhodnutí představenstva o jejím svolání, které musí být přijato zákonným postupem. Jestliže by takové rozhodnutí svolání nepředcházelo, neznamenalo by to neplatnost svolání valné hromady ani usnesení na ní přijatých, ale jen odpovědnost členů představenstva za porušení jejich povinností. Představenstvo je oprávněno ke svolání jak valné hromady řádné, mimořádné, tak i náhradní.

3.2.2 Člen představenstva Člen představenstva může svolat zasedání valné hromady v tom případě, kdy svoji zákonnou povinnost nesplní bez zbytečného odkladu představenstvo jako celek. Dále pak i tehdy, když představenstvo není schopno se dlouhodobě usnášet. Zákon však dlouhodobost nedefinuje a T. Dvořák píše: ,,Pod pojmem dlouhodobě je třeba rozumět lhůtu alespoň 2 měsíců.“61 avšak neodůvodňuje proč právě dva měsíce. Mám však za to, že by se dlouhodobost měla posuzovat spíše případ od případu, bylo by praktické brát v úvahu dosavadní četnost zasedání nebo například i trvající letní prázdniny. Dlouhodobost není třeba zkoumat, když počet členů představenstva poklesl pod polovinu a počet není doplněn. Jestliže člen představenstva svolá valnou hromadu dle podmínek v zákoně stanovených, nedopouští se porušení svých povinností a není možné jej činit odpovědným. Naopak pokud ji svolá v rozporu se zákonem, hrozí mu odpovědnost za způsobenou škodu, která může být značně vysoká.62 I člen představenstva je oprávněn ke svolání valné hromady řádné, mimořádné i náhradní.

3.2.3 Dozorčí rada Dozorčí rada je oprávněna svolat valnou hromadu, jestliže to vyžadují důležité zájmy společnosti. Nesmí však jít o zájmy majoritního akcionáře. Zákon ponechává na samotné dozorčí radě, aby vymezila, co pod zájmy společnosti spadá, vždy ale musí existovat důležitý důvod svolání. V převážné většině případů se jedná o ,,krizové“ situace, mezi které se však

61 62

Sub. 13, s. 394. Srov. sub. 10, s. 605.

- 23 -

neřadí nesvolání valné hromady představenstvem, ale může to být zjištění závažného porušení povinností členů představenstva při její činnosti nebo závažných nedostatků v hospodaření společnosti. Nejvyšší soud dovodil, že taková situace nastane i: ,,v případě nečinnosti představenstva může, za podmínek stanovených zákonem, valnou hromadu k žádosti akcionářů svolat podle ustanovení § 199 obch. zák. dozorčí rada, neboť ta je obecně oprávněna valnou hromadu svolat, ovšem pouze za předpokladu, jestliže usoudí, že to vyžadují zájmy společnosti.“63 Na rozdíl od představenstva pro dozorčí radu zákon neupravuje možnost svolání valné hromady jen jejím členem, avšak I. Štenglová je toho názoru, že: ,,... však není takový postup při splnění podmínek § 184 odst. 3 vyloučen.“64 Dle T. Dvořáka: ,,... jednotlivý jeho člen k tomu není oprávněn,“65 ale svůj postoj neodůvodňuje. Tady mám za to, že svolání valné hromady jen jedním členem představenstva je možné, neboť zákon stanoví, že pro způsob svolání valné hromady se přiměřeně použijí ustanovení § 184 až 19066, a proto nevidím důvod, proč by takový postup nebyl možný. I. Štenglová zastává názor, že: ,,Dozorčí rada může, ..., svolat jak řádnou, tak mimořádnou valnou hromadu.“67 Avšak T. Dvořák je jiného názoru: ,,... dozorčí rada nesvolává nikdy řádné zasedání valné hromady, nýbrž jedná vždy jen tehdy, když je třeba svolat mimořádné zasedání, a není-li toto usnášeníschopné, pak i náhradní zasedání.“68 I v tomto případě bych na základě přiměřeného použití § 184 až 190 dovodila, že není důvod proč by dozorčí rada nemohla svolat i řádnou valnou hromadu.

3.2.4 Akciová minorita Akciová minorita může požádat představenstvo o svolání valné hromady k řešení navržených problémů. Zákon považuje za akciovou minoritu jednoho či více akcionářů, kteří vlastní akcie se souhrnnou jmenovitou hodnotou dosahující alespoň tři procenta základního kapitálu u společností, jejichž základní kapitál je vyšší než sto milionů korun nebo kteří vlastní akcie se souhrnnou jmenovitou hodnotou dosahující alespoň pět procent základního kapitálu u společností, jejichž základní kapitál je sto milionů korun a nižší. Jestliže představenstvo valnou hromadu nesvolá v zákonné čtyřicetidenní lhůtě, může akciová

63

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4. 2009, sp. zn. 29 Odo 567/2004. Sub. 10, s. 685. 65 Sub. 13, s. 395. 66 § 199 odst. 1 ObchZ. 67 Sub. 10, s. 685. 68 Sub. 13, s. 395. 64

- 24 -

minorita podat návrh k soudu, aby ji zmocnil ke svolání mimořádné valné hromadě a také ke všem úkonům s ní spojených. Soud zkoumá, zda akcionář či akcionáři, kteří požadují svolání, splňují podmínku akciové minority a zda nejprve požádali o svolání valné hromady představenstvo. Slovy T. Dvořáka: ,,Soud je povinen před rozhodnutím přezkoumat, zda je navrhovatel oprávněn k podání takového návrhu, tzn. zda se jedná o akciovou minoritu, zda byla žádost o svolání mimořádného

zasedání valné hromady představenstvu řádně zaslána a doručena a zda

představenstvo v zákonné lhůtě žádosti vyhovělo čili nic.“69 Pro uplatnění tohoto práva je rozhodující, zda má akcionář potřebný počet akcií v době podání návrhu, ale také v době vydání rozhodnutí soudu, jak stanovuje rozhodnutí Nejvyššího soudu: ,,Podle § 181 odst. 1 ObchZ je rozhodující, zda navrhovatel (akcionář) má aktivní legitimaci v době rozhodnutí soudu.“70 A dále pak také stanovil: ,,Pokud akcionář v průběhu řízení přestane splňovat podmínku stanovenou v § 181 odst. 1 ObchZ pro projednání návrhu, aby soud rozhodl o jeho zmocnění ke svolání valné hromady akciové společnosti, ztrácí aktivní legitimaci v takovém sporu. Znovu ji však získá, jestliže v průběhu řízení uvedenou podmínku bude zase splňovat.“71 Řízení o svolání valné hromady před soudem je řízením nesporným. Otázkou je, zda je v rozhodnutí o svolání valné hromady obsaženo i oprávnění akciové minority svolat náhradní valnou hromadu, pokud mimořádné zasedání valné hromady nebude usnášeníschopné. T. Dvořák dochází k závěru: ,,lze se však domnívat, že ano,“72 který svůj závěr opírá o to, že svolání náhradního zasedání valné hromady je u akciové minority právem, ne povinností, protože se může stát, že v mezidobí mezi mimořádným a náhradním zasedáním se podstatně změní okolnosti a tak důvod svolání odpadne. Tento názor se mi jeví jako logický a souhlasím s ním.

3.2.5 Likvidátor Osoba likvidátora opravňuje svolat valnou hromadu zejména tehdy, když společnost nemá představenstvo, minorita je nečinná a dozorčí rada nemá žádného člena, tzn. není zde žádný orgán, který by ji svolal. Avšak likvidátor může činit jen úkony spojené s likvidací AS. K. Eliáš konstatuje: ,,O kompetenci likvidátora svolat valnou hromadu jsou někdy

69

Sub. 13, s. 396. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5. 2002, sp.zn. 29 Odo 657/2001. 71 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.10. 2000, sp.zn. 29 Cdo 1300/2000. 72 Sub. 13, s. 397. 70

- 25 -

pochybnosti, které nesdílím.“73 T. Dvořák píše: ,,Mimořádné nebo náhradní zasedání valné hromady může konečně svolat též likvidátor, ovšem pouze v mezích své působnosti limitované výhradně na zasedání potřebná k dosažení účelu likvidace podle § 72 odst. 1 obch. z.“74 Nejvyšší soud dovodil: ,,Podle ustanovení § 70 odst. 3 obch. zák. přechází na likvidátora působnost statutárního orgánu v rámci úkolů, které má podle ustanovení § 72 obch. zák. plnit. Představenstvo přestává být zápisem likvidace do obchodního rejstříku ve vztahu ke třetím osobám statutárním orgánem a nemůže jako statutární orgán jednat. Pokud však jde o vnitřní život společnosti, tj. působnost ve vztahu k akcionářům či jiným orgánům společnosti, zůstává představenstvo orgánem společnosti. Protože konání valných hromad je součástí vnitřního života společnosti, zůstává působnost představenstva v tom směru zachována. Dále pak odvolací soud dovodil, že valnou hromadu může svolat i likvidátor, může ji však svolat jen tehdy, kdyby bylo představenstvo pasivní anebo kdyby byla důvodem zrušení společnosti neexistence orgánů společnosti.“75 Mám za to, že likvidátor je jako orgán akciové společnosti oprávněn ke svolání valné hromady, pokud je potřebné k provedení úkonů spojených s likvidací AS a neexistuje žádný jiný orgán, který by ji svolal.

3.3

Termíny Valná hromada, jak již bylo zmíněno výše, musí být svolána alespoň jedenkrát ročně

do šesti měsíců od posledního dne účetního období. Takto svolané zasedání se obvykle označuje jako tzv. výroční, a to především z důvodu, že se na něm projednává a schvaluje řádná účetní závěrka a taktéž rozhoduje o rozdělení zisku, případně o úhradě ztráty. Jestliže by se pak zasedání valné hromady během dvou let nekonalo vůbec, bylo by to důvodem pro zrušení společnosti soudem a její následnou likvidaci.76 Dále je nutné svolat valnou hromadu ve lhůtě čtyřiceti dní, kdy o to požádá akciová minorita. Zasedání valné hromady je nutné svolat nejpozději do šesti měsíců ode dne skončení účetního období, za které se schvaluje řádná účetní závěrka. Zasedání musí být svoláno bez zbytečného odkladu, kdy z účetní závěrky plyne, že celková ztráta společnosti dosáhla takové úrovně, že po jejím uhrazení z disponibilních zdrojů

73

Sub. 2, s. 206. Sub. 13, s. 399. 75 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9. 2003, sp.zn. 29 Odo 216/2003. 76 Srov. sub. 13, s. 392-393. 74

- 26 -

(rezervní fond, nerozdělený zisk minulých let, atd.) by výše neuhrazené ztráty dosáhla poloviny základního kapitálu.77 Dále také bez zbytečného odkladu poté, co se společnost dostala do úpadku, a to představenstvem nebo jeho členem. Do tří měsíců poté, co skončil výkon funkce člena představenstva nebo dozorčí rady, který je volen valnou hromadou se záměrem zvolit nového člena těchto orgánů. Ve lhůtě tří měsíců ode dne doručení návrhu společnosti k určení jejího zástupce v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, navrhují-li vyslovení neplatnosti všichni členové představenstva a dozorčí rady.78 Nejpozději do šesti týdnů, kdy se mělo původně konat zasedání řádné nebo mimořádné valné hromady z důvodu počáteční či průběžné neusnášeníschopnosti svolané valné hromady V neposlední řadě pak v důležitém zájmu společnosti podle zjištění představenstva nebo dozorčí rady. Ve lhůtách určených stanovami, ale nejméně jednou ročně.

3.4

Způsob svolání valné hromady Nezbytnou podmínkou konání valné hromady je řádné svolání. Toto svolání se děje

buď zasláním pozvánky nebo oznámením o konání valné hromady v závislosti na formě emitovaných akcií společnosti (akcie na jméno nebo na majitele). Přitom náhradní zasedání se svolává stejným způsobem jako to původní.

3.4.1 Pozvánka Pozvánkou se svolává zasedání valné hromady společnosti, která vydala akcie na jméno (nebo zatímní listy). Představenstvo je povinno zaslat pozvánku na adresu bydliště popřípadě sídla akcionáře vlastnící akcie na jméno uvedenou v seznamu akcionářů. Zákon přímo nevyžaduje, aby pozvánka měla písemnou formu, ale slovy T. Dvořáka: ,,v praxi se však akcionářům zasílá písemná pozvánka formou dopisu, v závažnějších případech (např. tam, kde je málo akcionářů, mezi nimiž panují velmi špatné vztahy) i formou doporučeného dopisu Není ani vyloučeno svolání zasedání valné hromady jinými způsoby např. e-mailem,

77 78

Srov. sub. 13, s. 393. Srov. sub. 13, s. 393.

- 27 -

telegrafem nebo faxem, spíše výjimečně připadá v úvahu i telefon nebo osobní sdělení, vždy však jen na základě předchozí úpravy ve stanovách.“79 Seznam akcionářů vede samo představenstvo, ale je oprávněno tuto funkci převést na jinou osobu, vždy však je za jeho vedení odpovědné představenstvo. Existuje možnost změny majitele akcií v mezidobí mezi zasláním pozvánky a uskutečněním valné hromady. V takovém případě se pozvánka zasílá osobě zapsané v seznamu akcionářů k rozhodnému dni (den, ke kterému byla osoba zapsána v seznamu akcionářů a díky tomu byla oprávněna vykonávat určitá práva), a pak už záleží jen na dohodě mezi novým a starým majitelem akcií.

3.4.2 Oznámení Oznámením se valná hromada svolává u společnosti, která vydala akcie na majitele (nebo poukázky na akcie). Oznámení uveřejňuje představenstvo v Obchodním věstníku a zároveň jiným vhodným způsobem, který určují stanovy. Poslední novela obchodního zákoníku, publikovaná pod č. 420/2009, upustila od požadavku uveřejnit oznámení o konání valné hromady v alespoň jednom celostátně distribuovaném deníku určeném stanovami. V dnešní době internetu již není tento způsob uveřejnění aktuální, dávno už neplatí, že ne každý akcionář musí mít přístup k internetu nebo že ne každý akcionář musí být počítačově gramotný. K této úpravě dle mého názoru přispěla i judikatura, když Vrchní soud ve svém rozhodnutí uvádí: ,,Deník ve smyslu § 184 odst. 4 ObchZ nemusí být nutně deníkem tištěným jen na papíře, ale rovněž i deníkem majícím jen elektronickou podobu, zejména podobu webových stránek v síti internet. Deník mající toliko elektronickou podobu webových stránek na síti internet lze považovat za celostátně distribuovaný deník. Oznámení o konání valné hromady akciové společnosti s akciemi na majitele publikované na stránkách elektronického deníku www.valnehromady.cz představuje uveřejnění oznámení v celostátně distribuovaném deníku, a tudíž vhodný způsob uveřejnění ve smyslu § 184 ods. 4 ObchZ.“80 Avšak i osobám vlastnícím akcie na majitele je možné zasílat pozvánku, a to v tom případě, kdy zřídí ve prospěch společnosti zástavní právo alespoň k jedné akcii společnosti a zároveň o toto zasílání požádá na jím stanovenou adresu. Společnost je pak povinna mu pozvánku zasílat, ovšem na náklad akcionáře, který o zasílání požádal.81 Podle I. Štenglové: ,,Obecně platí, že vlastníka listinných akcií na majitele společnost nezná, a zákon jí proto 79

Sub. 13, s. 399. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2. 2008, sp. zn. 7 Cmo 503/2007. 81 Srov. sub. 13, s. 402. 80

- 28 -

neukládá a ani nemůže uložit zasílání pozvánky na valnou hromadu těmto akcionářům. Majitel takové akcie si však může zasílání pozvánky vynutit tím, že zřídí pro společnost zástavní právo k akcii.“82

3.4.3 Náležitosti pozvánky nebo oznámení Náležitosti pozvánky nebo oznámení lze rozdělit na obecné a zvláštní. Veškeré náležitosti, které zákon požaduje je nutné dodržet, ,,a to i tehdy, pokud zákon o některých výslovně určuje, že jejich nedodržení není důvodem k prohlášení usnesení valné hromady za neplatné,“83 jak uvádí I. Štenglová. Obecné náležitosti Mezi obecné náležitosti, které je nezbytné uvést na každé pozvánce či oznámení, patří: 1) obchodní firma a sídlo společnosti. Firma a sídlo patří mezi základní identifikátory každé společnosti, proto jsou nezbytnou součástí pozvánky či oznámení, aby bylo snadné určit, o kterou společnost jde, 2) místo, datum a hodina konání zasedání, které musí být voleno tak, aby co nejméně omezovalo právo akcionářů účastnit se valné hromady. Podle J. Dědiče: ,,Posouzení vhodnosti místa, data a hodiny konání valné hromady bude vždy věcí posouzení situace konkrétní AS v závislosti na struktuře akcionářů.“84 Místo zasedání může být kdekoliv, i když obvykle bývá v sídle společnosti a nesmí být zvoleno tak, aby bránilo akcionářům ve faktické účasti. T. Dvořák uvádí názorný příklad: ,,Tak např. není možné určit za místo zasedání ostrov Barbados v Karibském moři, jestliže akcionáři společnosti jsou tuzemské fyzické a právnické osoby a společnost sídlí v Praze. Takový postup by byl obcházením účelu a smyslu zákona.“85, K místu konání valné hromady Nejvyšší soud judikoval: ,,Změna místa konání valné hromady oproti místu uvedenému v pozvánce na valnou hromadu či v oznámení o jejím konání zakládá pochybení, jež může založit neplatnost usnesení přijatých na takovém jednání valné hromady. Také ve vztahu k tomuto pochybení je však možné aplikovat ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák., podle něhož soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo 82

Sub. 10, s. 606. Sub. 10, s. 606. 84 Sub. 40, s. 2234. 85 Sub. 13, s. 403. 83

- 29 -

jestliže porušení nemělo závažné právní následky. Na nepodstatnost takového porušení práv či na nedostatek závažných právních následků je nutno usuzovat z konkrétních okolností toho kterého případu. Těmito okolnostmi jsou zejména fyzická vzdálenost místa uvedeného v pozvánce na valnou hromadu či v oznámení o jejím konání od místa skutečného konání valné hromady a účinnost organizačních opatření, která byla přijata, aby osoba, která se dostaví do místa, do něhož byla valná hromada svolána, se bez větších nesnází mohla dozvědět o místě skutečného konání valné hromady a do tohoto místa se bez významnější prodlevy mohla přesunout. Soud tak vždy musí zkoumat, jaká opatření byla podniknuta, a zvažovat, zda s přihlédnutím ke všem okolnostem byla tato opatření způsobilá vyloučit podstatné porušení práv, resp. závažné právní následky, změny místa konání valné hromady, jež by mohly spočívat zejména v tom, že by tato změna omezila či dokonce vyloučila jedno z klíčových práv akcionářů - právo účasti na valné hromadě.“86 K údaji o době konání valné hromady v pozvánce Nejvyšší soud uvádí: ,,Byla-li v pozvánce doba konání valné hromady vymezena časovým rozpětím (od 12 do 17 hodin), je pro společníka rozhodující údaj o jejím začátku. Přijde-li později, musí počítat s tím, že část, případně celý program valné hromady již bude vyčerpán. To platí tím více, závisí-li možnost projednání některých bodů programu právě na účasti dotčeného společníka, jenž je současně jednatelem společnost.“87 toto usnesení je možné aplikovat i u akciové společnosti. 3) údaj, zda se svolává řádné, mimořádné či náhradní zasedání, k jejich rozlišování blíže v kapitole 3.1, 4) program jednání na valné hromadě. Součástí programu bývá i bod ,,různé“, avšak nelze pod něj zařadit projednání zásadních otázek. T. Dvořák k tomu dodává: ,,Takový bod je sice dovolen, v jeho rámci však lze toliko akcionáře informovat nebo s nimi vést nezávaznou diskusi, nelze však nic rozhodovat, neboť nelze pod takovýto bod schovat přijetí závažných usnesení, když označení různé není dostatečně určité.“88 5) rozhodný den k účasti na valné hromadě, pokud byl určen s vysvětlením jeho významu pro hlasování na valné hromadě. Tento den musí určit stanovy nebo

86

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 372/2007. 88 Sub. 13, s. 404. 87

- 30 -

rozhodnutí předcházející valné hromadě, ale nesmí předcházet konání valné hromady o víc než třicet dní. Jestliže byly akcie společnosti přijaty k obchodování na regulovaném trhu stanoví jej zákon na sedmý kalendářní den přede dnem konání valné hromady. Zvláštní náležitosti Zvláštní náležitosti se uvádějí v případech, kdy má valná hromada přijmout určité druhy rozhodnutí jako jsou: změna stanov, zvýšení nebo snížení základního kapitálu, schválení účetní závěrky, návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty, mimořádné nebo náhradní zasedání svolané minoritními akcionáři, atd.89 Mezi zvláštní náležitosti se řadí: výrok rozhodnutí soudu, podstata navrhovaných změn stanov, upozornění akcionářům, že návrh změn stanov je k nahlédnutí v sídle společnosti, atd. Výčet zvláštních náležitostí uvádí J. Dědič.90 Diskutovanou otázkou je problematika podpisu svolavatele na pozvánce či oznámení. Nejvyšší soud se vyjádřil negativně, když uvedl: ,,Pozvánka na valnou hromadu či oznámení o jejím konání nemusí být podepsána osobou, která valnou hromadu svolává. Důvodem je skutečnost, že pozvánka na valnou hromadu či oznámení o jejím konání nejsou právním úkonem a nemusí tedy splňovat podmínky ustanovení § 40 odst. 3 obč. zák. Kdyby pozvánka na valnou hromadu či oznámení o jejím konání měly povahu právního úkonu, měly by vady takové pozvánky či oznámení za následek neplatnost tohoto právního úkonu podle obecných ustanovení o neplatnosti právního úkonu. ... Tím by se otevřel prostor pro samostatný soudní přezkum této platnosti, což by snížilo míru právní jistoty ve vztazích uvnitř společnosti, ale také odporovalo zásadě, podle níž může soud do vnitřních záležitostí akciové společnosti ingerovat jen v případech, kdy tak stanoví zákon (srov. 29 Odo 442/2004). ... Vady pozvánky na valnou hromadu či oznámení o jejím konání tak nanejvýš mohou založit důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na jednání valné hromady jimi svolaném (srov. 29 Odo 694/2001). Ani uvedený závěr nicméně nevylučuje, aby se rovněž na pozvánku na valnou hromadu či na oznámení o jejím konání analogicky uplatnil požadavek určitosti a srozumitelnosti. Situace zde bude obdobná jako u usnesení valné hromady. Ačkoliv z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že usnesení valné hromady není právním úkonem společnosti, Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 5. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 1013/2002, přesto dovodil, že usnesení valné hromady musí být formulováno jasně,

89 90

Blíže viz. sub. 13, s. 405-406. Sub. 40, s. 2234.

- 31 -

srozumitelně a jednoznačně.“91 Přesně opačný názor zastává T. Dvořák, když zařazuje podpis mezi obecné náležitosti pozvánky či oznámení, jeho slovy: ,,podpisy členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti podle stavu zápisu v obchodním rejstříku nebo podpisy jiných svolavatelů nebo jejich zástupců, popř. jejich mechanická náhražka.“92 Podobně se vyjadřuje i K. Eliáš: ,,Nutnou součástí pozvánky je podpis toho, kdo ji svolává, nebo obvyklá náhražka podpisu, pořízená mechanickými prostředky. Nelze totiž přehlížet, že pozvánka na valnou hromadu má povahu písemného právního úkonu, a již z toho plyne, že musí být podepsána.“93 Řešení této problematiky závisí zejména na tom, zda se pozvánka na valnou hromadu bude považovat za právní úkon či nikoli, ale i přesto bych podpis svolavatele na pozvánce či oznámení o konání zařadila mezi jejich náležitosti, už z toho důvodu, že v převážné většině případů se po úkonech spojených s valnou hromadou, i když se nepovažují za právní úkony, vyžadují náležitosti vlastní právním úkonům, mezi které je možné podpis zařadit.

3.4.4 Lhůta ke svolání valné hromady Jako další nutnou podmínkou k řádnému svolání valné hromady je dodržení zákonem stanovených lhůt. Pozvánka musí být zaslána nejméně třicet dní předem. Za dodržení této lhůty lze považovat její odeslání, nikoli doručení. Dnešní zákonná formulace ,,odešle“ již odstranila rozpory dřívějšího používání obratu ,,zašle pozvánku“, kdy nebylo zcela zřejmé, zda má být pozvánka ve lhůtě odeslána akcionářům či ji mají ve lhůtě již obdržet. J. Dědič se již dříve přikláněl k názoru: ,,že dikce tohoto ustanovení svědčí spíše prvnímu výkladu (ve lhůtě má být odeslána), zejména s ohledem na skutečnost, že by AS musela v případě sporu dokazovat doručení pozvánky, a i vzhledem k tomu, že nedoručení jedné pozvánky by zmařilo možnost konání valné hromady.“94 Nejvyšší soud judikoval: ,,Účelem ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. je, aby společnost učinila vše, co po ní lze rozumně požadovat, k tomu, aby se akcionáři dozvěděli o konání valné hromady. V tom směru je také třeba vždy interpretovat znění stanov společnosti. Určují-li stanovy, že valná hromada je svolávána doporučeným dopisem, který musí být doručen každému akcionáři zapsanému v seznamu akcionářů nejpozději 30 dnů před zasedáním valné hromady, je teleologicky konformní pouze interpretace, že povinností společnosti je učinit vše, co na ní lze rozumně požadovat, aby akcionářům pozvánka na 91

Usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12. 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005. Sub. 13, s. 404. 93 Sub. 2, s. 207. 94 Sub. 40, s. 2227. 92

- 32 -

valnou hromadu došla. Zašle-li společnost pozvánku na valnou hromadu na adresu akcionáře uvedenou v seznamu akcionářů, o jejíž změnu akcionář nepožádal, doporučeně, učiní podle mínění dovolacího soudu k zajištění práva akcionářů zúčastnit se valné hromady vše, co po ní lze spravedlivě požadovat.“95 Stejná lhůta platí i pro oznámení o konání zasedání. V obou případech mohou stanovy určit lhůtu delší, ne však kratší. Naopak zákon lhůtu zkracuje, a to na patnáct dní, v těchto případech: svolání mimořádného či náhradního zasedání na základě žádosti akciové minority, svolání náhradního zasedání valné hromady.96

3.5

Odvolání valné hromady, změna jejího data a programu Obchodní zákoník ve svých ustanoveních výslovně upravuje možnost odvolání již

svolané valné hromady stejně jako změnu jejího data (odložení). Rozdílnost mezi odvoláním a odložením valné hromady J. Dědič spatřuje: ,,v tom, že při odvolání valné hromady není zřejmé, zda se vůbec bude valná hromada s daným pořadem jednání konat, a nově svolaná valná hromada může mít zcela jiný program, zatímco při změně data konání lze měnit pouze datum jejího konání, nikoliv i její místo a hodinu.“ 97 Odvolání i odložení je nezbytné oznámit stejným způsobem, jakým se svolává valná hromada. Nicméně změna data je možná pouze na pozdější datum, nikoli na dřívější dobu. K zákonné jednotýdenní době se J Dědič a I. Štenglová vyjadřují: ,,Podle ustanovení § 184 odst 7 ObchZ lze valnou hromadu odvolat nebo změnit datum jejího konání nejpozději ve lhůtě jednoho týdne před oznámeným datem jejího konání.“98. T. Dvořák soudí: ,,... zasedání valné hromady lze odvolat i později než nejpozději 7 dnů před plánovaným dnem jejího zasedání.“99 Jako jediná sankce nedodržení této lhůty existuje povinnost společnosti uhradit akcionářům účelně vynaložené náklady (např. náklady na dopravu, ušlý zisk, atd.), jež jim vznikly při marném dostavení se na původně svolané zasedání valné hromady. Takovou úhradu je společnost oprávněna vymáhat po členech představenstva, kteří ji způsobili, a to za zákonných podmínek. Při určení nového data konání zasedání valné hromady je nezbytné dodržet zákonem stanovenou třicetidenní lhůtu pro zaslání pozvánky či uveřejnění oznámení.100

95

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.9. 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005. Srov. sub. 13, s. 407. 97 Sub. 40, s. 2236. 98 Sub. 12, s. 437. 99 Sub. 13, s. 408. 100 Srov. sub. 12, s. 437-438. 96

- 33 -

Diskutabilním je zde, zda může být zasedání valné hromady odvoláno či odloženo ,,až na místě“, tj. ve chvíli, kdy se valná hromada sešla. K. Eliáš píše: ,,Pokud se však valná hromada v určeném termínu na stanoveném místě již sejde, není již v možnostech svolavatele odvolat ji nebo odložit.“101 Stejného názoru je i T. Dvořák: ,,... není takový postup možný a svolavatel je povinen svolat náhradní zasedání valné hromady.“102 Záleží přitom, zda je valná hromada usnášeníschopná, pokud ano, mohou se na jejím odvolání nebo odložení usnést přítomní akcionáři. Myslím, že z těchto názorů jasně plyne, že odvolání nebo odložení zasedání svolavatelem ve chvíli, kdy se valná hromada již sešla není možné. Mimořádnou valnou hromadu svolanou představenstvem na žádost minoritních akcionářů nebo svolanou akciovou minoritou zmocněnou k tomu soudem lze odvolat či odložit jen v případě, když o to tito akcionáři požádají.103 Změnu programu valné hromady zákon přímo neupravuje, ale stanovuje, že záležitosti, které nebyly zařazeny do navrhovaného pořadu jednání valné hromady je možné rozhodnout pouze za účasti a se souhlasem všech akcionářů104 společnosti až na dané valné hromadě, tzn. lze jej doplnit o určité body, které by akcionáři chtěli projednat. Proto zejména u společností s velkým počtem akcionářů se jeví taková změna jako téměř nemožná. J. Dědič s I. Štenglovou k tomu dodávají: ,,Pokud by totiž představenstvo, úmyslně nezajímavým programem jednání, odradilo akcionáře od účasti na ní, mohlo by s minimálním počtem hlasů - kdyby nebylo zákazu změny programu - prosadit na valné hromadě s malou účastí akcionářů opatření, která by se prosadit nepodařilo.“105

101

Sub. 2, s. 210. Sub. 13, s. 409. 103 Srov. sub. 12, s. 438. 104 Narozdíl od úpravy v § 129 ObchZ u společnosti s ručením omezeným, kdy není zcela jasné co zákonodárce slovem ,,projednání“ myslel, zda zahrnuje i přijetí rozhodnutí, je zákon v případě úpravy akciové společnosti přesnější a preciznější, zákonodárce lépe zvolil slova, když použil slovo ,,rozhodnout“. Kdyby projednání nezahrnovalo i přijetí rozhodnutí, bylo by zvláštní, proč k pouhému projednání záležitosti by bylo potřeba přítomnosti všech společníků. 105 Sub. 12, s. 443. 102

- 34 -

4.

Schopnost usnášení valné hromady

4.1

Usnášeníschopnost K tomu, aby byla valná hromada schopna činit rozhodnutí (usnášet se), je nezbytné,

aby přítomní akcionáři měli akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje třicet procent základního kapitálu společnosti. Slovy I. Štenglové: ,,Poněvadž některé akciové společnosti mají velké množství drobných akcionářů, bylo by v těchto případech velice těžké dosáhnout na valné hromadě potřebnou účast, kdyby byla zákonem stanovena obvyklá nadpoloviční účast pro usnášeníschopnost (kvorum). Proto stanovuje obchodní zákoník nižší potřebnou minimální hranici.“106 Stanovy mohou kvórum zpřísnit, avšak není možné jej snížit. Při stanovení kvóra se nepřihlíží k akciím a zatímním listům, se kterými není spojeno právo hlasovat nebo toto právo u nich nelze vykonávat. Proto se do zákonem stanovené třiceti procentní hranice započítávají pouze akcie nebo zatímní listy, u kterých je akcionář oprávněn vykonávat hlasovací právo.107 I. Šteglová vysvětluje: ,,Jestliže některý akcionář nemůže vykonávat hlasovací právo spojené s akciemi, které vlastní, odečtou se od celkového počtu hlasů spojených s akciemi, které společnost vydala, hlasy, které jsou spojeny s akciemi, u kterých akcionář nemůže vykonávat hlasovací právo.“108 Usnášeníschopnost valné hromady se posuzuje nejen na počátku každé valné hromady, ale také v jejím průběhu, a to vždy před každým jednotlivým hlasováním, na což upozorňuje i J. Dědič: ,,Stanovená podmínka musí být splněna po celou dobu konání valné hromady, nikoliv jen při jejím zahájení.“109 Zároveň by se kvórum mělo zaznamenat do zápisu z jednání valné hromady. Mohla by nastat situace, kdy sice akcionář je přítomen, ale je zbaven svého hlasovacího práva zákonem, stanovami nebo rozhodnutím příslušného orgánu (např. České národní banky, ministerstvo životního prostředí, atd.).110 Není-li na zasedání valné hromady dosaženo potřebného kvóra, zasedání se rozpustí a následně se svolává valná hromada náhradní. Tu je však nezbytné svolat novou pozvánkou či oznámením, ale program musí zůstat stejný jako ten původní. Pro náhradní zasedání neplatí 106

Sub. 10, s. 609. Sub. 12, s. 438. 108 Sub. 10, s. 610. 109 Sub. 40, s. 2239. 110 Sub. 10, s. 610. 107

- 35 -

obecné pravidlo o usnášeníschopnosti, tato valná hromada je oprávněna přijímat rozhodnutí vždy.111 Spornou se jeví otázka, kdy valná hromada není schopná přijmout usnesení jen o konkrétním bodě či bodech programu jako následku nemožnosti výkonu hlasovacích práv akcionáře ohledně některých bodů programu, ale o jiných bodech může. T. Dvořák usuzuje, že není třeba při zjištění neusnášeníschopnosti valné hromady kdykoli v jejím průběhu ukončit zasedání, protože je možné svolat náhradní valnou hromadu jen kvůli určitému bodu programu, kdyby to totiž takto nebylo znamenalo by to ve svých důsledcích, ,, že by o těchto otázkách mohl - na náhradním zasedání valné hromady - rozhodnout již třeba i jen jediný akcionář mající jediný hlas při absenci ostatních, zatímco na řádném nebo mimořádném zasedání by o něm rozhodovali i další přítomní akcionáři.“112 Štenglová tuto otázku považuje za spornou a blíže s k ní nevyjadřuje.

113

Osobně bych se přiklonila spíše k názoru T.

Dvořáka, a to zejména kvůli lepší argumentaci svého postoje. Jestliže se jedná o počáteční nezpůsobilost usnášet se, tj. akcionáři se nesešli v usnášeníschopném počtu nebo nastala nezpůsobilost až v průběhu zasedání, tj. v důsledku odchodu akcionářů nebo jejich zástupců se stalo řádné nebo mimořádné zasedání valné hromady neusnášeníschopným, ,,musí být svoláno náhradní zasedání valné hromady, a to bezvýjimečně vždy, pokud zbyl jen jediný neprojednaný bod programu,“114 jak píše T. Dvořák.

4.2

Listina přítomných Akcionáři se při příchodu na místo konání valné hromady zapisují do listiny

přítomných, která musí obsahovat zákonem stanovené údaje. Těmito údaji jsou: firma a sídlo či jméno a příjmení a bydliště akcionáře, případně jeho zástupce, dále pak čísla listinných akcií a jmenovitá hodnota akcií, které opravňují k hlasování a také údaj o tom, které akcie neopravňují k hlasování. V listině je také nutné zvlášť označit akcionáře zúčastňující se za pomoci elektronických prostředků společně se způsobem ověření jejich totožnosti a identity akcií.115 I. Štenglová uvádí i další údaje, které by se měly do listiny přítomných zaznamenávat, ,,... všechny změny v účasti akcionářů na valné hromadě, tj. jak akcionáři, kteří přišli až po zahájení valné hromady, tak akcionáři, kteří v průběhu valné hromady

111

Sub. 45, s. 314. Sub. 13, s. 422. 113 Blíže viz. sub. 10, s. 611. 114 Sub. 13, s. 421. 115 Srov. § 185 odst. 2 ObchZ. 112

- 36 -

odešli. Za velmi praktické považujeme i zaznamenání příslušných časových údajů.“116 Stejně konstatuje i T. Dvořák: ,,Právo prezentovat se má i akcionář, který se na zasedání dostavil opožděně; v takovém případě je třeba tento údaj v listině vyznačit (nejlépe s uvedením přesného času), stejně tak jako případný předčasný odchod akcionáře.“117 Ovšem může nastat situace, kdy je zápis do listiny přítomných odmítnut, potom i tento údaj je nezbytné zaznamenat včetně důvodu tohoto odmítnutí. Listina přítomných je důležitý dokument sloužící jako důkazní prostředek osvědčující usnášeníschopnost valné hromady. Poněkud problematická se jeví otázka zákonné konstrukce potvrzení správnosti listiny přítomných podpisem předsedy valné hromady a zapisovatelem, zvolenými podle stanov. Při odpovědi na tuto otázku se opět objevují dvě možná řešení. První z nich zastávají J. Dědič s I. Štenglovou, kteří uvádějí: ,,Zákon nepředepisuje, zda mají tyto osoby potvrdit správnost listiny přítomných před zahájením valné hromady nebo až v jejím závěru. Zdá se logičtější, aby... došlo až v závěru valné hromady.“118 Druhý prezentovaný T. Dvořákem: ,,... v tuto chvíli ještě předseda a zapisovatel nejsou zvoleni. Nelze proto v praxi postupovat jinak než zajistit, že navržení kandidáti budou u prezence akcionářů přítomni. To neřeší situaci, když by valná hromada zvolila do těchto funkcí jiné osoby.“119 a přitom dodává: ,,Nepoměrně logičtější by bylo, kdyby povinnost kontroly a potvrzení správnosti listiny přítomných měl ověřit svolavatel.“120 Proto bude vhodné, aby postup ohledně potvrzení listiny přítomných upřesnily stanovy společnosti. Zákon totiž nevylučuje, aby předseda a zapisovatel byli zvoleni již na předcházející valné hromadě, zejména jestliže takovou volbu budou upravovat stanovy společnosti.

4.3

Nemožnost výkonu hlasovacích práv Nemožnost výkonu hlasovacího práva akcionáře neznamená, že by se tento akcionář

nemohl zasedání valné hromady účastnit. Účastnit se může, jen mu není dovoleno hlasovat, tj. buď s jeho akciemi není spojeno hlasovací právo nebo není oprávněn k výkonu hlasovacího práva spojeného s akciemi. T. Dvořák jako důvod této normativní konstrukce uvádí: ,,umožnit zachování funkčnosti valné hromady a obecně společnosti za situace, kdy akcionář porušuje své povinnosti anebo se rozhoduje o otázkách, na kterých je osobně zainteresován, a dále 116

Sub. 10, s. 610. Sub. 13, s. 415. 118 Sub. 12, s. 442. 119 Sub. 13, s. 416. 120 Sub. 13, s. 416. 117

- 37 -

zamezit tomu, aby si akcionář v určitých situacích prosadil přijetí rozhodnutí výlučně ku svému prospěchu a škodě jiných.“121 Nemožnost výkonu hlasovacího práva je dána stanovami, zákonem nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu z důvodu porušení právních povinností.122 Nemožnost výkonu hlasovacího práva akcionářem se vztahuje jak na hlasovací práva spojená s akciemi, tak i na hlasovací práva plynoucí ze zatímních listů, poukázek na akcie po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku a hlasovacího práva spojená s podílem akcionáře po vzniku společnosti nebo po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, jestliže dosud nebyly vydány akcie společnosti.123

4.3.1 Situace, kdy není možné vykonávat hlasovací právo spojené s akciemi Situace, kdy nelze vykonávat hlasovací právo, nastane, když s akcií či zatímním listem je spojeno hlasovací právo, ale určitá osoba není oprávněna hlasovat z důvodů stanovených zákonem, protože jí zákon, rozhodnutí příslušného státního orgánu nebo České národní banky výkon tohoto práva zakazuje. Akcionář nemůže vykonávat své hlasovací právo, které je spojené s akcií v těchto případech: 1) jestliže je v prodlení se splácením emisního kursu nesplacených akcií nebo jeho části; v tomto případě je zákaz výkonu hlasovacího práva uplatňován jako sankce za porušení práv akcionáře, 2) jestliže valná hromada rozhoduje akceptaci a ocenění jeho nepeněžitého vkladu, 3) jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda jemu či osobě, se kterou jedná ve shodě, má být poskytnuta výhoda nebo prominuto splnění povinnosti, 4) jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti z důvodu porušení povinností při výkonu funkce; novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. odstranila pochybnosti, zda může majoritní akcionář vahou svých hlasů zvrátit své odvolání z funkce, když porušuje povinnosti při jejím výkonu anebo naopak prosadit své zvolení do funkce. Z nynější jasné dikce zákona plyne, že při volbě do funkce nebo odvolání z jiného důvodu než je porušení povinností při výkonu funkce může akcionář své hlasovací právo uplatňovat,

121

Sub. 13, s. 423. Sub. 13, s. 423. 123 Sub. 13, s. 423. 122

- 38 -

5) jestliže porušil oznamovací povinnost při nabytí podílu na hlasovacích právech emitenta; zákon v případech 2), 3), 4) a 5) výkon hlasovacího práva zakazuje především z důvodu konfliktu zájmů a zároveň se vztahuje i na osoby, které s akcionářem jednají ve shodě, 6) v jiných případech stanovených zákonem, těmito případy jsou například případy, kdy zákon zakazuje vykonávat hlasovací práva spojená s vlastními akciemi v majetku společnosti a s akciemi ovládající a ovládané osoby, případy, kdy akcionář nepředloží akcie k výměně při změně jejich druhu či formy anebo při jejich rozdělení, 7) v případech stanovenými zvláštními zákony, kterými jsou například bankovní zákon, zákon o pojišťovnictví. 124 Ze zákazu výkonu hlasovacích existuje zákonná výjimka, tj. situace, kdy všichni akcionáři jednají ve shodě.V takovém případě by nikdo neměl způsobilost hlasovat a valná hromada by nebyla schopná přijmout žádné rozhodnutí.

4.3.2 Situace, kdy není s akcií nebo zatímním listem spojeno hlasovací právo Akcie, se kterými není spojeno právo hlasovat, jsou ty prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, jestliže tak určují stanovy společnosti. P. Raban definuje akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo takto: ,,Akcionář, který vlastní prioritní akcie, může s těmito akciemi vykonávat hlasovací právo pouze v případě, že zákon vyžaduje hlasování podle druhu akcií. V ostatních případech jsou prioritní akcie akciemi bez hlasovacího práva.“125 Za spornou otázku se pokládá situace, kdy stanovy omezují maximální počet hlasů jednoho akcionáře nebo skupiny akcionářů podle § 180 odst. 2 ObchZ, zda se i tyto akcie zařazují do skupiny akcií bez hlasovacího práva a I. Štenglová, i když s určitými pochybnostmi, píše: ,,zřejmě bude nutno za takové akcie považovat i akcie zbavené hlasovacího práva podle § 180 odst. 2 - i když v tomto případě to není zcela jednoznačné a lze i zvažovat, že jde o akcie, u kterých akcionář nemůže vykonávat hlasovací právo s nimi spojené.“126 Přitom dodává, že vyřešení tohoto problému nemá vzhledem k praktickému použití tohoto ustanovení zásadní význam.

124

Blíže viz. sub. 13, s. 425 nebo sub. 10, s. 624-626. Raban, P. a kol. Obchodní zákoník: komentář, judikatura. 5. dopl. vyd. Praha : Eurounion, 2007, s. 575. 126 Sub. 10, s. 624.

125

- 39 -

4.4

Dohody o výkonu hlasovacích práv Některé dohody o výkonu hlasovacích práv zákon prohlašuje za neplatné a jsou tudíž

zakázané. Z tohoto ustanovení lze vyvodit, že hlasování na základě těchto dohod nelze vynutit a pokud by akcionář podle těchto dohod nehlasoval, není možné jej za takové jeho jednání postihnout. Avšak není možné obecné vyvození neplatnosti hlasování akcionáře v souladu s takovou dohodou. Totéž se uplatňuje i pro hlasování podle neplatných ustanovení stanov.127 Jako účel této zákonné konstrukce T. Dvořák uvádí: ,,...je znemožnit zákulisní manipulace s cílem ovlivnění výsledků hlasování na straně jedné a zároveň ochranu práv akcionářů na straně druhé, tak aby nikdo nebyl nespravedlivě znevýhodněn nebo zvýhodněn.“128 Neplatnými dohodami jsou ty, kterými se akcionář zavazuje: 1) dodržovat při hlasování pokyny společnosti či některého jejího orgánu o tom, jak má hlasovat, 2) že bude hlasovat pro návrhy předkládané orgány společnosti, nebo 3) že jako protiplnění za výhody poskytnuté společností uplatní hlasovací právo určitým způsobem nebo že nebude hlasovat (zdrží se hlasování). Zakázané dohody o výkonu hlasovacích práv je možné uzavírat buď samostatně nebo i v rámci jiné smlouvy. Ustanovení není dle I. Štenglové formulováno příliš šťastně a vyvolává četné výkladové problémy. Za sporné považuje hlavně to, zda jiné dohody o výkonu hlasovacích práv než ty v tomto ustanovení nebo jiná ustanovení stanov, budou platné a hlasování dle nich vynutitelné. I. Štenglová dochází k závěru: ,,... i pasivní dohody o výkonu hlasovacího práva je třeba za podmínek stanovených v odst. 1 písm. a), c) posuzovat jako neplatné. Jiné dohody ... než dohody podle odstavce 1 mohou být, ..., s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem uzavřeny platně. To však neplatí pro ustanovení stanov zavazující akcionáře k výkonu hlasovacích práv určitým způsobem.“129 Za dohody, které nejsou neplatné, T. Dvořák považuje takové dohody o výkonu hlasovacích práv, kterými se akcionář zavazuje, že: ,,bude hlasovat podle pokynů nebo ve shodě s určitou osobou, nebo že po vzájemné dohodě s jinou osobou budou smluvní strany vykonávat hlasovací právo určitým způsobem.“130

127

Sub. 10, s. 627. Sub. 13, s. 425. 129 Sub. 10, s. 627-628. 130 Sub. 13, s. 426. 128

- 40 -

5.

Rozhodování Valná hromada akciové společnosti rozhoduje formou kolektivního usnesení a k přijetí

tohoto usnesení potřebuje dosáhnout určitého počtu hlasů, který se liší podle toho, o kterých otázkách se valná hromada usnáší. Ze zákona valná hromada rozhoduje buď prostou většinou anebo kvalifikovanou většinou, která je dvoutřetinová či tříčtvrtinová. Tyto většiny zákon předepisuje ,,podle významu, které konkrétnímu rozhodnutí přikládá (zejména z hlediska ochrany akcionářů),“131 jak shrnuje I. Štenglová. Jestliže společnost vydala více druhů akcií nebo akcie různé formy, akcie s různými vlastnostmi v rámci jednoho druhu nebo formy akcií (kótace, omezená nebo neomezená převoditelnost), zákon předepisuje oddělené hlasování, když se rozhodnutí dotýká těchto akcií.132 A konečně je v určitých případech potřebný souhlas všech akcionářů. J. Dědič definuje prostou většinu takto: ,,jestliže se rozhodnutí přijímá na valné hromadě nadpoloviční většinou hlasů přítomných akcionářů,“ a kvalifikovanou takto: ,,vyžadují-li zákon nebo stanovy více hlasů,“ přičemž dodává, že se kvalifikovaná většina obvykle vyžaduje, jestliže usnesením valné hromady dochází k zásahu do nabytých práv.133 Stanovy mohou určit v případech, kdy se rozhoduje prostou většinou, většinu kvalifikovanou a také v případech, kde zákon vyžaduje většinu kvalifikovanou, tuto většinu zvýšit nad zákonem požadovanou hranici hlasů. Rozhodování prostou většinou Prostou většinou se rozhoduje například při volbě orgánů valné hromady, schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky, atd. Výčet případů, kdy postačí k přijetí rozhodnutí prostá většina, uvádí například J. Dědič.134 Rozhodování dvoutřetinovou většinou Dvoutřetinovou většinou hlasů se rozhoduje například o přijímání a změně stanov, zvýšení či snížení základního kapitálu, o pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu, o vydání prioritních či vyměnitelných dluhopisů, o možnosti započtení peněžité pohledávky za společností proti pohledávce na splacení emisního kurzu.135

131

Sub. 10, s. 612. Sub. 10, s. 612. 133 Sub. 40, s. 2247. 134 Blíže viz. sub. 40, s. 2248-2249. 135 Blíže viz. sub. 10, s. 613 nebo sub.13, s. 426-427. 132

- 41 -

Při rozhodování o snížení nebo zvýšení základního kapitálu vyžaduje zákon navíc i oddělené hlasování podle druhů akcií, což znamená, že nepostačuje jen souhlas dvou třetin hlasů přítomných akcionářů vlastnící např. kmenové akcie, ale je potřeba i souhlasu dvou třetin přítomných akcionářů vlastnících prioritní akcie. To však neplatí v situaci, kdy společnost snižuje základní kapitál jen s využitím vlastních akcií či zatímních listů. Tehdy se vyžaduje souhlasu dvoutřetinové většiny, ale už ne oddělené hlasování akcionářů. Rozhodování tříčtvrtinovou většinou Tříčtvrtinová většina hlasů přítomných akcionářů je potřebná k rozhodování o vyloučení nebo omezení přednostního práva na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, o vyloučení či omezení přednostního práva na upisování nových akcií, o schválení ovládací smlouvy, její změně nebo zrušení, o schválení smlouvy o převodu zisku, její změně nebo zrušení a o zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady. Jestliže společnost v těchto případech vydala více druhů akcií, je nutný i tříčtvrtinový souhlas přítomných akcionářů u každého druhu akcií. K přijetí usnesení o změně druhu nebo formy akcií, o změně práv spojených s určitým druhem akcií, o omezení převoditelnosti akcií na jméno, kdy je potřebné oddělené hlasování, zákon vyžaduje i souhlas tříčtvrtinové většiny přítomných akcionářů, kteří mají tyto akcie. Zákon už však neřeší, zda u ostatních akcionářů je potřeba k přijetí usnesení prostá většina či kvalifikovaná, jestliže tímto rozhodnutí dochází ke změně stanov. I. Štenglová se k tomuto problému nevyjadřuje a rovnou odkazuje na J. Dědiče, který konstatuje: ,,Zde uvedená rozhodnutí valné hromady jsou současně rozhodnutími, v jejichž důsledku se mění stanovy AS, avšak valná hromada souběžně nerozhoduje o změně stanov AS. Z toho je možno dovodit, že k těmto rozhodnutím je zapotřebí souhlasu stejné většiny hlasů přítomných akcionářů jako pro změnu stanov.“136 Stejně míní T. Dvořák: ,,Podle mého soudu se zde jedná o změnu stanov in media res, a tudíž je 2/3 většina hlasů přítomných akcionářů nezbytná.“137 Souhlas všech akcionářů Souhlasu všech akcionářů je potřeba k rozhodnutí o spojení akcií, jejichž akcie se mají spojit. J. Dědič soudí: ,,souhlasu všech akcionářů, jejichž akcie se mají spojit, pouze tehdy, pokud spojované akcie jsou ve vlastnictví různých osob.“138 Na to T. Dvořák reaguje: ,,To

136

Sub. 40, s. 2253. Sub. 13, s. 429. 138 Sub. 40, s. 2256. 137

- 42 -

ovšem ze zákona neplyne. Je třeba si uvědomit, že i když budou spojované akcie ve vlastnictví jen jediné osoby, může mít tato osoba legitimní zájem na tom, aby ke spojení nedošlo.“139 Taktéž se souhlasu všech akcionářů vyžaduje při rozhodování o zařazení záležitostí, které nebyly uvedeny v pozvánce na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání.

5.1

Působnost valné hromady Působnost valné hromady stanovuje přímo zákon, a to jen v zásadních věcech (valná

hromada se neusnáší o běžných provozních věcech podniku).140 Případně může být působnost vymezena i ve stanovách společnosti. Působnost valné hromady lze rozdělit do několika skupin dle záležitostí, kterých se týkají.141 První skupina se týká rozhodování o změně stanov společnosti. Do této skupiny lze zařadit i rozhodnutí, která zákon uvádí ve svých ustanoveních mimo ustanovení upravující přímo působnost valné hromady. Jde o rozhodnutí o změně druhu nebo formy akcie, o změně práv spojených s určitým druhem a také o rozhodnutí vinkulovat (omezit převoditelnost) akcie na jméno, dále rozhodnutí o štěpení a spojování akcií, o případném rozšíření zákazu konkurence.142 Druhá skupina se dotýká majetkových otázek, mezi které patří především schvalování jednání učiněných za společnost do jejího vzniku. Ke schválení takových jednání dostačuje schválení prostou většinou hlasů přítomných akcionářů. Dále pak schvalování účetních závěrek (řádných, mimořádných, konsolidovaných a v zákonem daných případech i mezitímních), rozhodování o způsobu naložení se ziskem společnosti či s její ztrátou. Za řádné vedení účetnictví a předkládání účetních závěrek ke schválení valné hromadě odpovídá představenstvo, do jehož působnosti tyto činnosti spadají. Řadí se sem i rozhodování o nabytí vlastních akcií AS, o změnách výše základního kapitálu a o některých otázkách s tím souvisejících a taktéž uzavírání některých smluv (př. smlouvy o převodu zisku, prodej, nájem nebo zastavení podniku či jeho části).143 K přijetí usnesení o uzavření těchto smluv je potřebný souhlas alespoň dvou třetin přítomných akcionářů, pokud stanovy nepožadují vyšší počet a zároveň musí být o rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis.144

139

Sub. 13, s. 429. Srov. sub. 2,s. 212. 141 Srov. sub. 45, s. 306. 142 Srov. sub. 10, s. 306. 143 Srov. sub. 45, s. 307. 144 Srov. sub. 12, s. 426. 140

- 43 -

Třetí skupina zahrnuje postavení akcionářů. Tyto otázky hodně navazují na úpravu stanov, neboť práva a povinnosti akcionářů by měly upravovat především stanovy. Většinu takových otázek upravují speciální ustanovení, jako jsou vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů na dluhopisy a prioritního upisovacího práva na tzv. ,,mladé“ akcie, určení doby a místa splatnosti dividendy, rozhodného dne pro účast na další valné hromadě. Ovšem jedna z nejdůležitějších působností z této skupiny je možnost rozhodnout o kótaci akcií a o jejím zrušení.145 Čtvrtá skupina působnosti se týká otázek vnitřní organizace společnosti jako je volba a odvolání členů představenstva a dozorčí rady (krom těch, které volí zaměstnanci). Toto právo však nelze žádným způsobem omezit stanovami, například tak, že stanovy zakotví právo pro některé akcionáře určit si do těchto orgánů své zástupce. Je pouze možné převést oprávnění volit členy představenstva na dozorčí radu. Právo volit členy dozorčí rady, které volí zaměstnanci společnosti, nelze na valnou hromadu převést. A to ani v případě, když tyto členy nezvolí sami zaměstnanci. Stejně tak právo odvolávat členy představenstva je neomezitelné. Členy představenstva a dozorčí rady, stejně tak i jiné orgány určené stanovami je možné odvolat z jakýchkoli důvodů, ale i bez udání důvodů. Avšak pro odvolání člena orgánů z důvodu porušení povinnosti při výkonu funkce, kterou zastává přímo akcionář společnosti, není možné, aby se tato osoba účastnila rozhodování o svém odvolání (nemůže vykonávat hlasovací právo). Dále pak se do této skupiny řadí rozhodování o odměnách členů představenstva a dozorčí rady a všech plnění jim určených, omezení jednatelských oprávnění představenstva a v neposlední řadě rozhodnutí o rozšíření zákazu konkurence.146 Do páté skupiny lze zařadit usnášení o zapojení společnosti do koncernu.147 V posledním okruhu jde o rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací či bez ní. Pro tato rozhodnutí předepisuje obchodní zákoník kvalifikovanou dvoutřetinovou většinu přítomných akcionářů a pořízení notářského zápisu. Určitý rozpor panoval ohledně tzv. atrahované působnosti valné hromady, kdy nebylo zcela zřejmé, zda je valná hromada tímto oprávněním nadána či ne. Až novela provedená zákonem č. 370/2000 Sb. přímo stanovila, že valná hromada si nemůže vyhradit rozhodování o záležitostech, které jí nesvěřuje zákon nebo stanovy.148 Z judikatury: ,,Zákon ve svých ustanoveních taktéž uvádí, že valná hromada AS nedisponuje tzv. atrahovanou působností na rozdíl od valné hromady společnosti s ručením 145

Srov. sub. 45, s. 307. Srov. sub. 45, s. 308. 147 Srov. sub. 45, s. 308. 148 Srov. § 187 odst. 2 ObchZ. 146

- 44 -

omezeným. Nemůže si vyhradit k rozhodnutí záležitost, kterou jí nesvěřuje zákon nebo stanovy a pokud tak i přesto učiní, je její rozhodnutí bez právních účinků.“149

5.2

Rozhodování v jednočlenné společnosti V případě, kdy akciová společnost má jen jediného akcionáře, se valná hromada

nekoná a její působnost přechází právě na tohoto jednoho akcionáře. Avšak akcionář se sám valnou hromadou nestává a není tak orgánem společnosti.150 Jestliže akcionář rozhoduje v rámci působnosti valné hromady, je nezbytné, aby tato rozhodnutí měla písemnou formu, byla opatřena jeho podpisem a též byla doručena představenstvu a dozorčí radě. Taktéž je tento akcionář oprávněn požadovat účast představenstva a dozorčí rady při těchto rozhodnutích. V odborné právní literatuře panuje nesoulad mezi názory jednotlivých autorů ohledně otázky charakteru rozhodnutí jediného akcionáře, jak uvádí Kordač Z.151, a to i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu, který uvádí: „Jestliže je jediným společníkem společnosti s ručením omezeným akciová společnost, činí rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady představenstvo akciové společnosti.“ V nově vydaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud navázal, že: „Stejný závěr se uplatní ve vztahu k jedinému společníkovi akciové společnosti. Je tomu tak proto, že rozhodování v působnosti valné hromady není jednáním společnosti ve vztahu ke třetím osobám (právním úkonem), a proto je nemohou činit osoby, oprávněné jednat jménem společnosti (...), ale musí je přijmout orgán k tomu oprávněný, tj. představenstvo společnosti.“152 Na stranu zastávající názor, že rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady jsou právními úkony, se postavil především J. Dědič153 Naopak na stranu, že takové rozhodnutí není právním úkonem, se přiklonila I. Pelikánová.154 I. Štenglová se charakterem usnesení jediného akcionáře vyloženě nezabývala, ale uvádí: ,,Notářským zápisem podle odstavce 1 je zápis podle § 62 NotŘ“, přičemž § 62 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), upravuje notářské zápisy o právních úkonech.“155 Ke stejnému závěru jako J. Dědič dochází i Z. Kordač: ,,Rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné 149

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000. Blíže viz. sub. 12, s. 459-460. 151 Kordač, Z. K rozhodování jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Bulletin Advokacie, 2008, č. 6. s. 28 a násl. 152 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1193/2007. 153 Sub. 40, s. 2256. 154 Pelikánová, Irena: Komentář k § 190 zák. č. 513/1991 Sb., ze dne 22. 4. 1998, ASPI. 155 Sub. 10, s. 636. 150

- 45 -

hromady dle mého názoru plně naplňuje definici právního úkonu stanovenou v ustanovení § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“156 Stejně jako T. Dvořák, když píše: ,,...rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady podle § 190 obch. z. je třeba osvědčit notářským zápisem úkonovým podle § 62 a násl. not. ř. Z toho tedy lze logicky dovodit, že rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady a. s. je právním úkonem. Pak zde vzniká otázka, jaký je rozdíl mezi právní povahou usnesení valné hromady činěným jediným akcionářem a právní povahou usnesení valné hromady přijatým kolektivním projevem vůle dvou nebo více osob.“157 I. Štenglová a P. Čech ve svém článku shrnují: ,,Nepromyšlená novelizace by mohla systém platné úpravy destabilizovat. Pokud by např. zákon výslovně stanovil, že rozhodnutí jediného akcionáře je právním úkonem, ještě by tím nepostavil najisto, zda změna deroguje všechny závěry posuzované judikatury,...“158 Vzhledem k tomu, že v kapitole zabývající se charakterem usnesení valné hromady se přikláním k názoru, že rozhodnutí valné hromady je právním úkonem, neshledávám důvod, proč by rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady nemělo být taktéž právním úkonem.

5.3

Orgány valné hromady Za orgány valné hromady zákon stanovuje předsedu, zapisovatele, dva ověřovatele

zápisu a osoby pověřené sčítáním hlasů (skrutátory). Tyto orgány si zvolí sama valná hromada ,,na každé valné hromadě“159, a to prostou většinou hlasů. Zasedání valné hromady zahajuje a do doby zvolení předsedy řídí pověřený člen představenstva, případně osoba pověřená soudem nebo také člen představenstva jím pověřený, pokud valnou hromadu svolává. Povinnost zvolit orgány valné hromady plyne přímo ze zákona. Proto i když není volba v programu jako samostatný bod uvedena, je nezbytné se jí zabývat jako první záležitostí na zasedání.160 J. Dědič uvádí: ,,Obchodní zákoník vyžaduje, aby byly zvoleny orgány valné hromady, neurčuje však, kdy mají být zvoleny. Z logiky věci plyne, že k volebnímu aktu by mělo dojít po zahájení valné hromady.“161

156

Sub. 151, s. 28 a násl. Sub. 13, s. 444. 158 Štenglová, I. Čech, P. K rozhodování jediného společníka. Právní rádce, 2008, č. 9. s. 4-11. 159 Sub. 10, s. 633. 160 Srov. sub. 10, s. 633. 161 Sub. 40, s. 2322. 157

- 46 -

Předseda valné hromady řídí její jednání. Pokud se o rozhodnutích pořizuje notářský zápis, je předseda odpovědný i za dodržení předepsaných náležitostí tohoto zápisu, za jeho pravdivost a úplnost, a to společně se zapisovatelem a ověřovateli, jako uvádí I. Štenglová.162 Avšak osobně si myslím, že pokud se bude o rozhodnutích pořizovat notářský zápis, bude za jeho pravdivost a úplnost odpovídat notář, který tento zápis vyhotovuje. Jako problémovou se jeví otázka, zda předsedou valné hromady musí být akcionář. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatuje: ,,Nejvyšší soud přitom pokládá za nepochybné, že také zástupce akcionáře může být zvolen předsedou valné hromady. U členů představenstva či dozorčí rady je jiný než osobní výkon funkce člena orgánu vyloučen ustanovením § 66 odst. 2 věty druhé obch. zák.; zastoupení na jednání představenstva či dozorčí rady není přípustné. V úvahu je třeba vzít rovněž okolnost, že jak u představenstva, tak u dozorčí rady má podle ustanovení § 66 odst. 4 obch. zák. hlas předsedy rozhodující význam při rovnosti hlasů. U valné hromady se taková úprava dle ustanovení § 66 odst. 5 obch. zák. neuplatní. I z toho lze dovodit, že předsedou představenstva i dozorčí rady musí být vždy člen tohoto orgánu (jinak by nemohl disponovat „hlasem“ s rozhodujícím významem), zatímco u předsedy valné hromady zákon tuto skutečnost nepředpokládá. Shodně s odvolacím soudem lze argumentovat i tím, že do zvolení předsedy valné hromady řídí valnou hromadu člen představenstva, jehož tím představenstvo pověří a který nemusí být akcionářem. Zákon tedy sám předvídá, že funkci předsedy valné hromady (přinejmenším po část jednání) vykonává jiná osoba, než která tvoří tento orgán.“163 Toto své rozhodnutí potvrdil i v dalším svém rozhodnutí, v němž na již zmiňované rozhodnutí přímo odkazuje, když uvádí: ,,Rovněž tuto otázku (posouzení, zda je valná hromada povinna zvolit svého předsedu z řad akcionářů společnosti, anebo zda může předsedou valné hromady zvolit také jinou osobu) vyřešil Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005), kde dospěl k závěru, že není v rozporu s obchodním zákoníkem, zvolí-li valná hromada předsedou osobu, která není akcionářem společnosti.“164 P. Raban konstatuje: ,,Valná hromada je shromážděním akcionářů, a proto pokládám za paradoxní, aby valné hromadě předsedala osoba, která sama není akcionářem nebo zástupcem akcionáře.“165 Naproti tomu I. Štenglová píše: ,,Z toho, že členové představenstva nemusí být akcionáři a přitom zákon řízení valné hromady do zvolení předsedy neomezuje na ty členy představenstva, kteří jsou akcionáři, lze usoudit, že

162

Srov. sub. 10, s. 633. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12. 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005. 164 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1247/2007. 165 Sub. 125, s. 582. 163

- 47 -

akcionářem být nemusí.“166 T. Dvořák dochází k závěru: ,,Odpověď je nutně záporná, neboť zákon nic takového nestanoví. ...i z praktických důvodů je účelné, aby předsedou ... byla osoba neutrální.“167 Shodně i K. Eliáš168. Osobně se přikláním k názoru, že předsedou valné hromady nemusí být akcionář, neboť vidím jako praktické, aby zasedání valné hromady, zejména u společností s velkým počtem akcionářů, řídila osoba s potřebnými organizačními ale právními znalostmi a schopnostmi, kterou si společnost může pro tento účel najmout.

5.4

Zápis z jednání valné hromady Z každého jednání valné hromady je nutné pořídit zápis. Jedná se o důležitý dokument

sloužící k uplatnění práv akcionářů, k dokumentaci vnitřních poměrů a pro vztahy ke třetím osobám. Z tohoto důvodu jsou v ustanoveních obchodního zákoníku stanoveny jeho povinné náležitosti, povinnost jeho ověření a uchování, ale taktéž povinnost uchování dokumentů, které předcházejí valné hromadě.169

5.4.1 Prostý zápis Bez zbytečného odkladu po skončení valné hromady, musí svolavatel zabezpečit vyhotovení zápisu z jejího jednání. Zákon mu poskytuje lhůtu třiceti dní ode dne zasedání. Zápis musí být písemný s podpisem zapisovatele, předsedy valné hromady a dvou ověřovatelů a musí obsahovat obligatorní náležitosti: firmu a sídlo společnosti, místo a dobu konání, jméno a příjmení předsedy valné hromady, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a skrutátorů, popis projednání jednotlivých bodů programu, rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování, obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkající se rozhodnutí valné hromady, jestliže o to protestující požádal. K zápisu se přikládají návrhy a prohlášení, která byla předložena na valné hromadě k projednání, a také listina přítomných.170 Takovéto druhy zápisů se označují jako prosté.

5.4.2 Notářský zápis Zákon v určitých případech vyžaduje pro některá rozhodnutí valné hromady pořízení veřejné listiny (notářského zápisu) s odpovědností notáře za zákonnost jejich obsahu i postupu

166

Sub. 10, s. 633. Sub.13, s. 430. 168 Sub. 2, s. 211. 169 Sub. 10, s. 634-635. 170 Blíže viz. sub. 13, s. 434-435. 167

- 48 -

předcházejícímu jejich přijetí. U notářských zápisů obchodní zákoník striktně rozlišuje mezi notářským zápisem podle § 80a a násl. notářského řádu, kdy ve svých ustanoveních uvádí formulaci ,,notářský zápis o rozhodnutí“ valné hromady a notářským zápisem podle § 77 notářského řádu, kdy využívá jinou formulaci (např. průběh valné hromady se osvědčuje notářským zápisem).171 Notářský zápis se obligatorně pořizuje, když valná hromada rozhodla například o přijímání a změně stanov, změně druhu či formy akcií, o snížení základního kapitálu, o zvýšení základního kapitálu nepeněžitými. Podrobný výčet případů podává např. T. Dvořák.172 Stejně jako prostý tak i notářský zápis musí obsahovat obligatorní náležitosti, mezi které patří: jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, místo, den a rok sepsání notářského zápisu notářem, firma, sídlo, identifikační číslo akciové společnosti a označení, že se jedná o rozhodnutí valné hromady, atd. Detailní výčet náležitostí uvádí např. I. Štenglová.173 Aby notář mohl řádně sepsat notářský zápis, je společnost povinna poskytnout mu potřebné doklady a dokumenty a také vytvořit potřebné předpoklady, jako jsou: aktuální výpis z obchodního rejstříku, kopie pozvánky na valnou hromadu, zakladatelské dokumenty v úplném znění, atd.174

5.4.3 Úschova zápisu a právo na jeho kopii Zápisy z valných hromad je společnost povinna uchovávat po celou dobu jejího trvání v archivu společnosti, včetně oznámení či pozvánky a listiny přítomných akcionářů. Jestliže se společnost dostane do likvidace, musí likvidátor zabezpečit uschování nebo archivaci těchto dokumentů ještě po dobu deseti let po zániku společnosti. Dojde-li ke zrušení společnosti bez likvidace a zároveň její jmění přechází na jejího právního nástupce, je nezbytné zápisy zaniklé společnosti uchovávat v archivu nástupce stejně jako jeho vlastní.175 Všem akcionářům, tedy i těm, kteří se dané valné hromady nezúčastnili, je zajištěna možnost získání informací o obsahu zápisů. Zákon jim totiž přiznává právo na doručení úplných či částečných kopií, jestliže o to požádají.176 I. Štenglová píše: ,,Právo na vydání kopie zápisu z valné hromady podle § 189 odst. 2 má akcionář bez ohledu na to, zda se valné

171

Srov. sub. 12, s. 447. Blíže viz. sub. 13, s. 436. 173 Sub. 10, s. 614-615. 174 Srov. sub. 10, s. 615. 175 Srov. sub. 12, s. 448. 176 Srov. sub 2, s. 218. 172

- 49 -

hromady zúčastnil.“177 Toto zajišťuje představenstvo. Není rozhodné, ze kterého období zápis pochází. Právo akcionářů se vztahuje na jakýkoliv zápis vypracovaný za existence společnosti. Avšak kopie zápisů se vydávají na náklady toho, kdo o ně žádá. I když je možné zapracovat do stanov jejich bezplatné vyhotovení (pak náklady nese společnost).178 Stanovy ale nemohou právo na kopii zápisu vyloučit ani omezit. Akcionář má právo i na vydání kopie notářského zápisu pořízeného podle § 77 či § 80a notářského řádu, ,,ovšem toliko na prostou kopii nikoliv na stejnopis nebo opis notářského zápisu. Není sice vyloučeno, aby společnost nechala u příslušného notáře pořídit stejnopis nebo opis notářského zápisu a ten pak akcionáři vydala, to je však věcí dobré vůle vedení společnosti, nikoliv právní povinností,“179 jak konstatuje T. Dvořák.

177

Sub. 10, s. 635. Srov. sub. 1, s. 434-435. 179 Sub.13, s. 438. 178

- 50 -

6.

Vztah akcionářů a valné hromady AS Vztah akcionářů a valné hromady je charakterizován zejména řadou práv a povinností.

Akcionáři, tím že vnesli své vklady a provedli i další právní kroky, vytvořili akciovou společnost, avšak nestali se spoluvlastníky tohoto vloženého majetku. Akcionáři tak získali vůči akciové společnosti, která je jako právnická osoba vlastníkem vnesených vkladů, určitá práva. Mezi tato práva se řadí právo podílet se na zisku společnosti, právo na rozdělení likvidačního zůstatku a další, která se souborně nazývají majetková práva. Vedle nich stojí druhá skupina práv, označovaná jako práva nemajetkové povahy, která akcionářům dávají možnost určovat způsob nakládání společnosti s jejich majetkem a vklady. Tato práva nemůže akcionář vykonávat samostatně, ale pouze na valné hromadě, proto jsou ,,tzv. právy vespolnými“180. Slovy P. Rabana: ,,V akciové společnosti, v níž je vazba akcionáře na společnost velmi volná, je výkon těchto práv vázán na jednání valné hromady a jen zde je možno zákonná práva realizovat.“181 Do této skupiny se řadí právo účastnit se valné hromady, právo hlasovat na valné hromadě, právo požadovat vysvětlení na valné hromadě, právo uplatňovat návrhy a protinávrhy, souhrnně označovaná jako práva akcionáře účastnit se řízení společnosti. Obchodní zákoník upravuje celou řadu práv a povinností akcionářů. Rovněž tak umožňuje, aby další práva vymezily stanovy společnosti. Mezi práva akcionářů zařazuje obchodní zákoník zvláště právo podílet se na řízení společnosti, právo podílet se na zisku společnosti a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti, přednostní právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, právo na vydání akcie nebo zatímního listu při splacení emisního kurzu či jeho splatné části, právo vynutit si za podmínek stanovených zákonem svolání valné hromady, právo požadovat za podmínek stanovených zákonem zařazení určené záležitosti na pořad jednání valné hromady, právo požadovat, aby dozorčí rada přezkoumala v požadovaném rozsahu výkon působnosti představenstva, právo požadovat, aby dozorčí rada uplatnila právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva, právo, aby představenstvo podalo žalobu na splacení emisního kurzu akcií proti akcionářům, kteří jsou v prodlení s jeho splacením anebo, aby upisovatele vyloučilo ze společnosti, právo domáhat se náhrady škody nebo splacení emisního kurzu jménem společnosti u soudu, pokud představenstvo bez zbytečného odkladu nesplní žádost 180 181

Černá, S. Obchodní právo. 3. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, s. 158. Sub. 125, s. 503.

- 51 -

akcionáře o jejich vymáhání, právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady soudem, právo, aby společnost odkoupila akcie akcionářů, kteří nehlasovali o zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, změně druhu akcií nebo omezení převoditelnosti akcií na jméno, právo požadovat vydání kopie zápisu o valné hromadě, přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního jmění, právo podílet se na zvýšení základního jmění z vlastních zdrojů společnosti, právo domáhat se v případech stanovených zákonem zrušení společnosti.182 Mezi povinnosti akcionářů řadí obchodní zákoník především povinnost splatit včas emisní kurz akcií, povinnost vrátit společnosti dividendu, kterou nepřijal v dobré víře, povinnost předložit listinné akcie nebo zatímní listy k výměně, vyznačení snížení jmenovité hodnoty nebo vzetí z oběhu.183 Dřívější úprava obchodního zákoníku zařazovala mezi povinnosti akcionářů i povinnost oznamovací, která nyní spadá do úpravy zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Obdobný výčet práv a povinností uvádí i J. Dědič s I. Štenglovou.184 Dále se budu věnovat jen některým právům.

6.1

Právo účastnit se valné hromady Právo účastnit se valné hromady má každý akcionář, a to i ten, který vlastní akcie,

s nimiž není spojeno hlasovací právo nebo s nimiž sice hlasovací právo spojeno je, ale není možné jej vykonávat. To však neplatí v případech, kdy zákon nebo rozhodnutí k tomu oprávněného orgánu stanoví, že není oprávněn vykonávat akcionářská práva, konkrétně právo účasti na valné hromadě. Toto právo je ,,nezadatelné“185, jak píše J. Dědič, ,,to znamená, že žádného akcionáře nemohou stanovy onoho práva zbavit, a to ani když nemůže na valné hromadě vykonávat hlasovací právo, a on sám se nemůže platně tohoto práva vzdát.“186 Akcionář se valné hromady účastní buď osobně nebo v zastoupení.187

6.2

Právo hlasovat na valné hromadě Rozhodnutí valné hromady je možné přijmout hlasováním akcionářů. Řečeno slovy

P. Rabana: ,,Na utváření tohoto projevu vůle (pozn. rozhodnutí) se každý jednotlivý akcionář podílí svým dílčím projevem vůle - hlasováním, přičemž síla jeho vlivu na konečné rozhodnutí 182

Dědič, J. a kol. Právo obchodních společností. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1998, s. 263-264. Sub 182, s. 270. 184 Sub. 12, s. 237-238. 185 Sub. 40, s. 1798. 186 Sub. 40, s. 1798. 187 Blíže kapitola 2.1. 183

- 52 -

je dána počtem a jmenovitou hodnotou akcií.“188 Obchodní zákoník neurčuje počet hlasů spojených s akcií, ale přenechává toto určení stanovám a určuje pravidlo: na akcie se stejnou jmenovitou hodnotou musí připadat stejný počet hlasů a pokud společnost vydala akcie s různou jmenovitou hodnotou, musí být počet hlasů spojených s těmito akciemi určen ve stejném poměru jako je poměr jmenovitých hodnot těchto akcií. Stanovy mohou výkon hlasovacího práva jen omezit určením nejvyššího počtu hlasů pro jednoho akcionáře, přičemž rozsah tohoto omezení musí být pro každého akcionáře a pro jím přímo či nepřímo ovládané osoby stejný. Tímto omezením se znemožní nebo přinejmenším ztíží většinovému akcionáři zcela ovládnout společnost. Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 420/2009 Sb. zavedla novou možnost hlasování na valné hromadě. Akcionářům je umožněno hlasovat na valné hromadě prostřednictvím odevzdávání hlasů ještě před samotným konáním valné hromady či v jejím průběhu aniž by tito akcionáři nebo jejich zástupci museli být na místě konání samotné valné hromady přítomni. Dále je možné uplatnit odevzdávání hlasů pomocí tzv. korespondenčního hlasování, tj. akcionáři odevzdají své hlasy písemně před konáním valné hromady. Tyto způsoby hlasování je však nezbytné upravit ve stanovách společnosti, a to takovým způsobem, aby bylo možné ověřit totožnost osoby, která je oprávněná vykonávat hlasovací právo a určit akcie, se kterými je spojeno vykonávané hlasovací právo. Jestliže to takto ve stanovách upraveno nebude, nebude se přihlížet k takto odevzdaným hlasům.

6.3

Právo požadovat vysvětlení na valné hromadě Akcionář je oprávněn uplatňovat své právo na podání vysvětlení na valné hromadě,

může však požadovat vysvětlení jen těch záležitostí, které se týkají společnosti a akcionář přítomný na valné hromadě také záležitostí jí ovládaných osob za podmínky potřebnosti tohoto vysvětlení k posouzení předmětu jednání valné hromady. Taktéž má právo vysvětlení obdržet. Tradičně spornou otázkou je, zda akcionář je oprávněn k výkonu svého práva i mimo zasedání valné hromady. P. Raban odpovídá: ,,V souvislosti s tímto oprávněním akcionáře se domníváme, že představenstvo společnosti je povinno poskytnout akcionáři i mimo valnou hromadu informace o záležitostech společnosti, avšak na jeho náklady.“189 Taktéž i T. Dvořák: ,,Racionálním se jeví kladná odpověď, neboť je to právě a jen akcionář, který má na

188 189

Sub. 125, s. 504. Sub. 125, s. 505.

- 53 -

společnosti podíl a který očekává, že se mu jeho investice přinejmenším vrátí.“190 Opačné stanovisko zaujala S. Černá: ,,Nejsou tudíž po právu takové postupy, kdy se akcionář domáhá mimo valnou hromadu na představenstvu vysvětlení nebo žádá předložení dokladů. Další nároky než ty, které mu dává zákonná úprava, by mohl akcionář uplatňovat pouze tehdy, je-li takové právo zakotveno ve stanovách.“191 Osobně se přikláním k názorům vyjadřujícím kladnou odpověď, je přece v zájmu akcionářů mít veškeré možné informace pro rozhodování, jelikož vlastní akcie a mají právo kontrolovat svůj majetek. Na problematiku lze nahlížet i z opačného pohledu, tedy z pohledu valné hromady. Kdyby akcionář požadoval vysvětlení i mimo valnou hromadu, mohlo by docházet k zahlcení představenstva stejnými žádostmi o vysvětlení od různých osob a poté by bylo praktičtější podat vysvětlení až na valné hromadě, také by mohlo dojít k nerovnému postavení akcionářů, když by vysvětlení mohlo zajímat i ostatní akcionáře, jen je takový dotaz nenapadl a může být důležitý pro rozhodnutí. Určitým posunem při řešení této otázky je nové ustanovení zavedené novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 420/2009 Sb., kdy je možné poskytnou akcionáři vysvětlení též formou souhrnné odpovědi na více otázek obdobného charakteru. Přičemž za poskytnuté vysvětlení zákon považuje i to, které bylo zveřejněno na internetových stránkách akciové společnosti jako doplnění k bodům programu valné hromady, a to nejpozději den před konáním valné hromady a je akcionářům v místě konání k nahlédnutí. Myslím, že toto ustanovení již umožňuje uplatňovat právo požadovat vysvětlení i mimo valnou hromadu i když s určitými omezeními. Problematickým se může jevit rozsah informací ve vysvětlení, který zákon úplně nespecifikuje. P. Raban uvádí: ,,vzhledem k volné vazbě akcionáře na společnost by mělo jít pouze o informace vázané na záležitosti náležející do působnosti valné hromady a v rozsahu nezbytně nutném pro kvalifikované rozhodnutí akcionáře na valné hromadě.“192 Zákon pouze stanoví, že tato informace musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti, které se týká, ale přitom určitost ani dostatečný obraz blíže nespecifikuje. O to se pokusil J. Dědič, když definuje: ,,Požadavek určitosti znamená, že informace musí mít vypovídací schopnost. Požadavek dostatečného obrazu znamená, že informace by měla být taková, aby nevyvolávala klamnou představu a umožňovala akcionáři se znalostí věci se rozhodnout.“193 Zákon také dovoluje úplné či částečné odmítnutí odpovědi v určitých případech, kterými jsou: 190

Sub. 13, s. 419. Sub. 180, s. 165. 192 Sub. 125, s. 505. 193 Sub. 40, s. 1807. 191

- 54 -

1) údaje, jejichž poskytnutí by mohlo způsobit společnosti újmu, 2) jde-li o vnitřní (důvěrnou) informaci podle zvláštního právního předpisu, 3) informace, jejímž předmětem je obchodní tajemství společnosti, 4) utajovaná skutečnost podle zvláštního právního předpisu, kterým je např. zákon č. 412/2005, o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů. O tom, zda se o takovou informaci skutečně jedná, rozhoduje představenstvo. Jestliže představenstvo dospěje k závěru, že nejde o takovou informaci, může být případně poskytnuta se souhlasem dozorčí rady i proti vůli představenstva. Pokud nesouhlasí ani dozorčí rada, může se akcionář obrátit na soud. Ale tento postup nepovažuje P. Raban ,,za příliš praktický, protože v průběhu soudního řízení může informace ztratit svoji aktuálnost a praktickou využitelnost“194, i když chrání práva akcionáře. V praxi dochází k omezování práva akcionářů požadovat vysvětlení v jednacích a organizačních řádech. T. Dvořák dochází k závěru: ,,Pokud obsahují více než případné opsání zákona nebo stanov, případně i jiné náležitosti než čistě technického rázu, lze je považovat za rozporné se zákonem nebo stanovami, a tudíž i za neplatné ve smyslu ust. § 39 obč. z.“195 V tomto ohledu Nejvyšší soud judikoval: ,,Má-li každý akcionář možnost přednést svůj návrh ústně, aniž by opustil zasedání valné hromady, není klauzule jednacího řádu o tom, že písemné návrhy se podávají mimo jednací místnost, porušením ust. § 180 obch.z.“196 Na druhé straně není akcionář oprávněn požadovat po společnosti, resp. představenstvu, dozorčí radě, informace, které není povinna znát. Mezi informace, které nejsou členové orgánů společnosti povinni znát, patří mimořádné otázky, ke kterým je nezbytná nějaká speciální kvalifikace, např. technické, právní apod. Takto judikoval Nejvyšší soud: ,,právo akcionáře požadovat na valné hromadě vysvětlení a klást na ní dotazy není neomezené. I pro toto právo se uplatní ustanovení § 265 obch. zák. a pokud by chování akcionáře v souvislosti s kladením dotazů bylo možno hodnotit jako šikanózní výkon práva, neposkytne mu soud ochranu. Rovněž je třeba uvést, že akcionář má právo požadovat odpovědi pouze na takové dotazy, které je společnost (resp. její představenstvo či zaměstnanci) povinna znát. Jestliže tedy např. akcionář požaduje odpověď na otázku, která se netýká běžného provozu společnosti a vyžaduje kvalifikované posouzení (právnické vzdělání),

194

Sub. 125, s. 504. Sub. 13, s. 420. 196 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2963/99. 195

- 55 -

není povinností představenstva znát na tuto otázku odpověď, musí však v dostatečném předstihu zajistit kvalifikovanou právní pomoc při jejím řešení.“197

6.4

Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy Akcionář, který chce uplatnit protinávrhy k bodů jednání uvedených na pozvánce na

valnou hromadu či jejím oznámení, musí doručit jejich písemné znění představenstvu ve lhůtě nejméně pěti pracovních dnů přede dnem konání valné hromady. Spornost se vyskytuje ohledně důsledků zmeškání lhůty. T. Dvořák dovozuje: ,,Porušení povinnosti včasného doručení návrhu do sídla společnosti má za následek porušení zákona takovýmto akcionářem; o takovém protinávrhu nemůže valná hromada vůbec na svém zasedání jednat, a vzato důsledně, neměla by ani ... být o něm informována. Akceptace takového protinávrhu vyvolává za následek neplatnost usnesení valné hromady pro jeho rozpor se zákonem.“198 J. Dědič se vyjadřuje s pochybnostmi takto: ,,... o návrhu či protinávrhu lze hlasovat pouze tehdy, jsou-li přítomni všichni akcionáři a souhlasí s tím, že o návrhu nebo protinávrhu bude hlasováno. Nelze však vyloučit výklad jiný.“199 Totéž se uplatňuje i v případě návrhu akcionáře, když má být o rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis. Naopak se tento postup neuplatní, jedná-li se o návrhy ohledně volby konkrétních osob do orgánů společnosti. Po doručení má představenstvo povinnost tyto protinávrhy uveřejnit společně se svým vlastním stanoviskem za předpokladu, že je to možné, a to ve lhůtě alespoň tří dnů před oznámeným datem konání valné hromady. Zákon zároveň stanoví postup při projednávání návrhů, když určuje, že se nejprve hlasuje o protinávrzích akcionáře, ale také umožňuje změnu tohoto postupu ve stanovách společnosti. Akcionář je také oprávněn podávat jen návrhy, a to přímo na samotném zasedání valné hromady.Také je oprávněn uplatňovat návrhy k bodům, které budou zařazeny na pořad jednání valné hromady, ještě před tím než je uveřejněna pozvánka na valnou hromady či oznámení o jejím konání. Návrhy akcionářů uveřejní představenstvo společně s pozvánkou nebo oznámením. Návrhy musí být společnosti doručeny nejpozději do sedmi dnů před zveřejněním pozvánky či oznámení. Úpravou ve stanovách je možné tuto lhůtu zkrátit. Určité pochybnosti vznikají ohledně omezení práv akcionářů na valné hromadě - jako jsou omezení délky příspěvku akcionářů na jednu minutu, povinnost předkládat příspěvky předem a písemně, ukončení diskuse ihned po projevu majoritního akcionáře, omezení práva 197

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2. 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001. Sub. 13, s. 416. 199 Sub. 40, s. 1810. 198

- 56 -

na vysvětlení jen na písemné dotazy atd. T. Dvořák tato omezení označuje za ,,šikanózní praktiky“ a dodává: ,,Podobná usnesení nebo klauzule v jednacích a organizačních řádech nebo stanovách jsou neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy.“200 Slovy I. Štenglová: ,,V praxi se lze často setkat s postupem, kdy stanovy akciové společnosti popřípadě jednací řád přijatý valnou hromadou nějakým způsobem omezují právo akcionářů podávat na valné hromadě návrhy. Tak např. stanoví, že návrh může podat pouze akcionář či skupina akcionářů, kteří mají určitý počet hlasů, nebo že návrhy lze předkládat pouze písemně.“201 a dodává: ,,Taková omezení jsou podstatným omezením do základních práv akcionářů, a jsou proto nepřípustná.“202 Stejně tak není přípustný dvouhodinový projev akcionáře o ničem. V takovém případě jde ,,o zjevný šikanózní výkon práva ze strany akcionáře, proti němuž je společnost oprávněna se bránit,“203 jak komentuje T. Dvořák. Také není povoleno hrubé, vulgární či jiným závažným způsobem rušící zasedání valné hromady chováním akcionáře. T. Dvořák uzavírá: ,,povinnost slušného chování je oboustranná; dobré mravy musí dodržovat jak společnost (...), tak i sami akcionáři.“204

200

Sub. 13, s. 419. Sub. 10, s. 561. 202 Sub. 10, s. 561. 203 Sub. 13, s. 420. 204 Sub. 13, s. 420. 201

- 57 -

7.

Usnesení valné hromady

7.1

Charakter usnesení valné hromady Navzdory dlouholeté účinnosti obchodního zákoníku a bohaté judikatuře v této oblasti,

se v praxi vedou neustálé spory o právní povaze usnesení valné hromady. Problémem je, do jaké míry je možné na usnesení valné hromady aplikovat obecná ustanovení o právních úkonech, zabývající se určitostí, srozumitelností, neplatností, částečnou neplatností atd.205 Názory českých renomovaných autorů na právní povahu usnesení valné hromady je možné rozdělit do tří skupin. První skupina reprezentovaná J. Dědičem a I. Štenglovou je zastáncem názoru, že usnesení valné hromady je jinou právní skutečností. Druhá skupina je toho názoru, že usnesení je právním úkonem, kdy K. Eliáš uvádí: ,,Od počátku hájím stanovisko, že usnesení valné hromady jako projev vůle společnosti právní úkon je.“206 Poslední, třetí skupina, ke které se řadí P. Baudyš207, Z. Kapitán a J. Lifka208, považuje usnesení valné hromady za právní úkon sui generis. T. Dvořák těmto zastáncům kontruje: ,,...rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady podle § 190 obch. z. je třeba osvědčit notářským zápisem úkonovým podle § 62 a násl. not. ř. Z toho tedy lze logicky dovodit, že rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady a. s. je právním úkonem. Pak zde vzniká otázka, jaký je rozdíl mezi právní povahou usnesení valné hromady činěným jediným akcionářem a právní povahou usnesení valné hromady přijatým kolektivním projevem vůle dvou nebo více osob.“209 K tomuto tématu P. Raban dále uvádí: ,,Rozhodnutí valné hromady je specificky vytvářený projev vůle akcionářů, jímž je společnost řízena v zásadních otázkách svěřených do působnosti valné hromady a který může zakládat i právní vztahy, zejména uvnitř společnosti mezi ní a akcionáři.“210 Stejný názor jako J. Dědič a I. Štenglová zastává i Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí zdůraznil: ,,Usnesení valné hromady nelze považovat za právní úkon. Valná hromada není orgánem způsobilým činit jménem akciové společnosti právní úkony. Na valné hromadě se pouze utváří vůle společnosti ohledně záležitostí společnosti spadajících do 205

Srov. sub. 32, s. 21. Sub. 2, s. 229. 207 Baudyš, P. Lze považovat usnesení valné hromady za právní úkon? Právní rozhledy, 2000, č. 4. s. 157 a násl. 208 Kapitán, Z., Lifka, J. Ještě jedno zamyšlení nad povahou usnesení valné hromady. Právník, 2000, č. 5. s. 512 a násl. 209 Sub. 13, s. 444. 210 Sub. 125, s. 504. 206

- 58 -

působnosti valné hromady.“211 a v tomto přístupu pokračoval i dalších letech, kdy usnesením valné hromady přiznal některé náležitosti vlastní právním úkonům, jako např. ,,Obchodní zákoník nestanoví náležitosti rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku. Není však pochyb o tom, že rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku mezi akcionáře musí být formulováno jasně, srozumitelně a jednoznačně tak, aby z něj bylo možno dovodit, jaká dividenda přísluší ke každé akcii společnosti a aby se akcionář případně mohl výplaty takové dividendy domoci.“212 Dále pak: ,,Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nic nebrání tomu, aby - pokud se důvod neplatnosti týká jen části usnesení členské schůze - soud vyslovil neplatnost jen části tohoto usnesení.“213, kdy se aplikuje ustanovení o částečné neplatnosti právních úkonů. A v neposlední řadě také: ,,Stejně jako u každého jiného projevu vůle, je i u projevu vůle společnosti, vyjádřeného v usnesení valné hromady, třeba vycházet nikoli z označení takového projevu, ale z jeho obsahu.“214, aplikací ustanovení o projevu vůle. Z výše uvedeného vyvstává otázka, proč soud usnesení valné hromady nepřizná právní povahu právního úkonu, když po něm vyžaduje splnění všech jeho náležitostí. Odpovědí je pravděpodobně ,,snaha vyloučit, aby byla platnost usnesení valné hromady napadána jinak než za podmínek stanovených v § 131 a § 183 obchodního zákoníku, resp. v rejstříkovém řízení“215, jak zmiňuje I. Rada. Ať už na usnesení valné hromady bude nahlíženo jako na právní úkon či nikoli případně jako na právní úkon sui generis, vždy bude nutné, i když v různé míře (přinejmenším cestou analogie), aplikovat obecná ustanovení o právních úkonech podle občanského zákoníku, zejména proto, že obchodní zákoník taková ustanovení neobsahuje. Proto také tento spor o povahu usnesení valné hromady je ,,spíše otázkou právní nauky o právních skutečnostech než problémem navýsost praktickým“216, jak poznamenávají J. Dědič s I. Štenglovou. Já osobně se přikláním ke skupině zastávající názor, že usnesení valné hromady je právním úkonem a to hlavně díky trefné argumentaci T. Dvořáka ohledně srovnání povahy usnesení jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady a usnesením valné hromady učiněným dvěma a více akcionáři, taktéž rozsáhlé soudní judikatuře požadující po usnesení valné hromady veškeré náležitosti právních úkonů, i když v konečné fázi mu povahu právního úkonu nepřiznává. 211

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12. 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.8. 2003, sp. zn. 29 Odo 1013/2002. 213 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004. 214 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12. 2005, sp. zn. 29 Odo 258/2005. 215 Rada,I. Neplatnost a nicotnost usnesení (nejen) valné hromady. Právní rádce, 2009, č. 1, s. 7. 216 Sub. 12, s. 292. 212

- 59 -

7.2

Neplatnost usnesení valné hromady Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud si ve svých rozhodnutích prosadil postoj, že

usnesení valné hromady není právním úkonem, je možné jeho platnost přezkoumávat pouze podle § 131 n. § 183 obchodního zákoníku nebo v rejstříkovém řízení, avšak existují určité výjimky. Při přezkoumání platnosti usnesení valné hromady musí být splněny určité podmínky, stanovené zákonem, jinak nemůže soud prohlásit usnesení za neplatné.

7.2.1 Aktivní legitimace k podání návrhu Okruh osob, které jsou oprávněny k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, je v zákoně uveden taxativně, tzn. nikdo jiný tímto oprávněním nedisponuje. Mezi tyto osoby patří každý akcionář, člen představenstva nebo dozorčí rady, likvidátor a insolvenční správce.217 V teorii i praxi se vedly spory, zda je nutné , aby osoba oprávněná k podání návrhu, byla touto osobou, tj. akcionářem, členem představenstva atd., po celou dobu trvání sporu. K tomuto sporu se T. Dvořák vyjadřuje takto: ,,postačí, aby navrhovatel byl osobou oprávněnou podle § 183 odst. 1 obch. z. v okamžiku podání návrhu.“218 Nejvyšší soud dovodil: ,,Jestliže oprávněná osoba poté, co podala návrh, ztratí postavení opravňující ji k jeho podání, přestává pro ni platit zákonem přiznaná aktivní legitimace v řízení, která je zákonem vázána právě na její postavení ve společnosti. Závěr o zániku aktivní věcné legitimace v návaznosti na ztrátu postavení, které ji zakládá, však nelze přijmout zcela bezvýjimečně. Jestliže může mít rozhodnutí valné hromady dopad na poměry navrhovatele založené jeho vztahem ke společnosti i poté, co ztratil postavení zakládající jeho aktivní legitimaci v době podání návrhu, bylo by v rozporu s účelem posuzovaného ustanovení, odepřít mu aktivní legitimaci v řízení.“219 Ke stejnému závěru dochází i J. Dědič s I. Štenglovou.220 Pokud by se uplatňoval závěr, že je nezbytné být osobou aktivně legitimovanou po celou dobu trvání sporu, bylo by pro společnost nejjednodušší zbavit se osoby oprávněné k podání návrhu. Další otázkou je, zda musí navrhovatel patřit do okruhu oprávněných osob v době podání návrhu nebo postačí, že tam patřil v době přijetí usnesení valné hromady. Na tuto 217

Srov. sub. 13, s. 450. Sub. 13, s. 450. 219 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002. 220 Sub. 12, s. 262-263. 218

- 60 -

otázku odpovídá I. Štenglová: ,,...je nutno, ... zkoumat, zda u konkrétní osoby, která byla v době rozhodování valné hromady aktivně legitimována k podání návrhu, trvá právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady v době podání návrhu a v průběhu celého řízení.“221 J. Dědič dodává: ,,Totéž podle našeho názoru platí, pokud daná osoba nesplňovala podmínku § 131 odst. 1 ObchZ v době konání valné hromady, ale splňuje ji v době, kdy návrh podává.“222 Přitom však ve společné publikaci uvádějí: ,,Případy, kdy bude nutno přiznat aktivní legitimaci ..., budou podle našeho názoru spíše výjimečné.“223 Na tyto otázky kontruje T. Dvořák: ,,Vzhledem k ust. § 167 odst. 2 ve vazbě na ust. § 15 odst. 1 o.s.ř. je pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele pro soud rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu.“224

7.2.2 Pasivní legitimace Pasivně legitimovaná je vždy společnost, jejíž valná hromada přijala napadené usnesení. Společnost před soudem jedná prostřednictvím svého představenstva. Pokud však na straně žalobce stojí všichni členové představenstva, případně má společnost pouze jednočlenné představenstvo, jedná na straně žalované jménem dané společnosti pověřený člen dozorčí rady. A jestliže i všichni členové dozorčí se domáhají vyslovení neplatnosti, je na valné hromadě společnosti, aby do tří měsíců od doručení návrhu společnosti zvolila zástupce, který ji bude před soudem zastupovat. Pokud tak neučiní, ustanoví jí soud opatrovníka. Společnost, proti jejímuž usnesení byl podán návrh na vyslovení neplatnosti tohoto usnesení, nemusí čekat až na rozhodnutí soudu, ale ,,může, zvlášť jde-li o usnesení pro ni významné, minimalizovat riziko prohry tím, že svolá novou valnou hromadu, při níž se vyvaruje nedostatků vytknutých jí v žalobě, a přijme napadené usnesení znovu“225, jak uvádí K. Eliáš.

7.2.3 Lhůty k podání návrhu Nezbytnou podmínkou k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je i jeho včasné podání, tedy dodržení zákonem stanovených lhůt, které jsou v tomto případě prekluzivní; jejich zmeškání nelze prominout. Počátek běhu těchto lhůt stanoví zákon nejen subjektivně, ale i objektivně a zároveň ohraničuje podání návrhu koncovou objektivní lhůtou. Právo na podání návrhu musí být uplatněno nejpozději do tří měsíců od dne konání 221

.Sub. 10, s. 420. Dědič, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl II, § 93 - § 175. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002. s. 1164. 223 Sub. 12, s. 263. 224 Sub. 13, s. 451. 225 Sub. 2, s. 220. 222

- 61 -

valné hromady, o jejíž usnesení se jedná, byla-li valná hromada řádně svolána. Jestliže valná hromada řádně svolána nebyla, je počátek běhu subjektivní lhůty tří měsíců stanoven na den, kdy se daná osoba o konání valné hromady mohla dozvědět. Avšak oba případy jsou omezeny objektivní lhůtou jednoho roku ode dne, kdy se zasedání valné hromady skutečně konalo. Nejvyšší soud dovozuje: ,,Lhůta pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti je lhůtou hmotněprávní.“226, proto návrh musí být soudu doručen nejpozději poslední den lhůty. Určité prolomení těchto lhůt je možné vyvodit v případech, kdy se obsah přijatého usnesení valné hromady o změně zakladatelského dokumentu nebo stanov dostal do rozporu s kogentním ustanovením zákona, kdy zákon připouští možnost podat návrh na vyslovení neplatnosti bez jakéhokoliv omezení, a to komukoli, kdo osvědčí právní zájem. Také rejstříkový soud není omezen žádnou lhůtou pokud přezkoumává usnesení v rejstříkovém řízení. 227

7.2.4 Důvody prohlášení neplatnosti Další z potřebných podmínek pro prohlášení usnesení valné hromady za neplatné je existence důvodu. Zákon za tyto důvody pokládá rozpor se zákonem, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo se stanovami. O obsahový rozpor se jedná, jestliže je obsah usnesení valné hromady v rozporu s jakýmkoliv právním předpisem, nemusí to být jen zákon. J. Dědič dodává: ,,Rozpor s právními předpisy nastává i tehdy, pokud by usnesení valné hromady bylo v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy nebo by obcházelo účel sledovaný právními předpisy.“228 O nedostatek zákonné formy jde, pokud by usnesení valné hromady nebylo obsaženo v zápisu z jednání valné hromady se zákonnými náležitostmi případně v notářském zápisu. O rozpor s procesními pravidly půjde, pokud budou porušena pravidla o svolání a průběhu valné hromady, včetně hlasování. K tomuto pojetí se postupně připojovala i soudní praxe, když Nejvyšší soud například uvádí: ,,...Toto ustanovení obchodního zákoníku je nutno vztáhnout nejen na případy rozporu obsahu usnesení s uvedenými normami, ale i na případy, kdy usnesení není v souladu s předpisy upravujícími způsob svolávání valné hromady.“229 I. Štenglová mezi důvody neplatnosti usnesení valné hromady uvádí: ,,především nedostatky při svolání valné hromady anebo při přijímání jejího usnesení, zejména nedostatek 226

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2516/2000. Srov. sub. 13, s. 449. 228 Sub 222, s. 1161. 229 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.1. 1996, sp. zn. Odon 23/95. 227

- 62 -

některých předepsaných náležitostí pozvánky, nesprávný způsob uvědomění akcionářů o konání valné hromady, rozhodování o záležitosti, která nebyla zařazena na pořad jednání, nedostatek schopnosti usnášení valné hromady, anebo dosažení potřebného počtu hlasů, omezení výkonu hlasovacího práva v rozporu se zákonem apod. Důvodem neplatnosti může být též rozpor obsahu přijatého usnesení se zákonem či stanovami.“230

7.2.5 Řízení před soudem Řízení ve věci vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je koncipováno jako řízení nesporné podle § 200 an. občanského soudního řádu a přitom je možné jej zahájit pouze na návrh oprávněné osoby, sám soud je zahájit nemůže. Věcně a místně příslušným soudem v prvním stupni je krajský soud, u něhož je zapsána v obchodním rejstříku. Řízení probíhá bez jednání, kromě případů, kdy je třeba provádět dokazování. Soud rozhoduje usnesením. S řízením o vyslovení neplatnosti konkrétního usnesení je ze zákona spojeno každé další řízení o neplatnost téhož usnesení. Tímto ustanovením je zavedena koncentrace řízení, která zaručuje nemožnost různého posouzení jednoho a téhož usnesení od různých navrhovatelů.231

7.2.6 Jiné způsoby přezkoumání neplatnosti usnesení valné hromady Možnost přezkoumání neplatnosti usnesení valné hromady v rejstříkovém řízení Jestliže je podkladem pro zápis určité skutečnosti do obchodního rejstříku usnesení valné hromady, je rejstříkový soud povinen zkoumat splnění zákonných předpokladů k provedení zápisu, a to podle § 200d odst. 1 o. s. ř. Rejstříkový soud taktéž zkoumá platnost usnesení valné hromady, jestliže se jedná o řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem skutečnosti založené usnesením valné hromady v obchodním rejstříku podle § 200b odst. 1 o. s. ř. po zapsání skutečnosti založené usnesením valné hromady, které již nelze napadnout návrhem na vyslovení neplatnosti, do obchodního rejstříku. Takové řízení rejstříkový soud zahájí i bez návrhu, avšak jen při splnění zákonných podmínek.232 Možnost podání určovací žaloby podle § 80 písm. c) o. s. ř. Jako důvod podání takové žaloby J. Dědič uvádí: ,,V případě, že je usnesením valné hromady změněna společenská smlouva nebo stanovy a přijetím tohoto usnesení se dostal obsah společenské smlouvy nebo stanov do rozporu s kogentními ustanoveními zákona, se 230

Sub. 10, s. 571. Srov. sub. 13, s. 452. 232 Blíže viz. sub. 13, s. 457. 231

- 63 -

může neplatnosti společenské smlouvy nebo stanov pro jejich obsahový rozpor se zákonem dovolávat každý, neboť v takovém případě jsou společenská smlouva nebo stanovy absolutně neplatným právním úkonem.“233K tomu K. Eliáš: ,,Tam kde je stanovena speciální úprava neplatnosti usnesení valných hromad společností, bude se postupovat především podle této úpravy. Pokud však nastane situace, že určité usnesení bude v hrubém rozporu s právními předpisy, dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, pak jeho neplatnost nastává z moci zákona ex tunc; této neplatnosti se může dovolávat kdykoliv a kdokoliv, pokud i jeho postup naplňuje hledisko dobrých mravů.“234 Možnost přezkoumání neplatnosti usnesení valné hromady v rozhodčím řízení Příležitostně se v právní praxi objevuje i tato možnost, jak uvádí T. Dvořák, avšak s takovou možností sám nesouhlasí, když uvádí: ,,Se zřetelem ke všem těmto důvodům lze proto věc uzavřít tak, že je vyloučeno konat řízení podle § 183 obch. z. před rozhodcem nebo rozhodčím soudem.“235 Mezi důvody uvádí především podmínky platného konání rozhodčího řízení, které stanoví zákon o rozhodčím řízení.

7.2.7 Důvody, kdy soud neplatnost nevysloví Obchodní zákoník ve svých ustanoveních stanovuje důvody, díky kterým soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, i přesto, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro vyslovení neplatnosti. Důvodem takového ustanovení je ,,především ochrana práv třetích osob, ale i ochrana akcionářů (či části akcionářů) společnosti a konečně i samotné společnosti před zneužitím práva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení anebo před tím, aby náprava protiprávního stavu neměla pro dotčené osoby podstatně horší důsledky, než kdyby k nápravě nedošlo,“236 jak píší J. Dědič s I. Štenglovou. Když soud neplatnost nevysloví, ,,vzhledem k ust. §131 odst. 7 obch. z. toto bude mít za následek jednak formální nenapadnutelnost rozhodnutí (res iudicata), jednak všeobecnou závaznost tohoto rozhodnutí“237, jak konstatuje T. Dvořák. Mezi tyto důvody patří: 1) Porušení právních předpisů, zakladatelského dokumentu nebo stanov, které vedlo jen k nepodstatnému porušení práv osob aktivně legitimovaných k podání návrhu nebo jiných osob. Přitom, co se považuje za nepodstatné porušení příkladmo uvádí zákon, 233

Sub. 222, s. 1178. Sub. 2, s. 239. 235 Sub. 13, s. 462. 236 Sub. 12, s. 265. 237 Sub. 13, s. 453. 234

- 64 -

2) Porušení právních předpisů, zakladatelského dokumentu nebo stanov nemělo závažné právní následky, 3) Stav díky kterému vyslovením neplatnosti došlo k podstatnému zásahu do práv třetích osob získaných v dobré víře. Zda tento stav již nastal je ponecháno na úvaze soudu, 4) Již pravomocně povolení zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku. Tady se vyžaduje pravomocné rozhodnutí, nikoli faktický zápis v obchodním rejstříku, 5) Domáhání se vyslovení neplatnosti usnesení, kterým byla svolána valná hromada v rozporu se zákonem, jen osobou, která tuto valnou hromadu svolala nebo se na jejím svolání podílela, 6) Následné vyslovení souhlasu s přijatým usnesením, který učinili všichni akcionáři nebo ti, kteří nebyli přítomni, na zasedání valné hromady svolané v rozporu se zákonem, 7) Podání návrhu akcionářem, který se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení kvůli nemožnosti účasti na zasedání valné hromady anebo kvůli nemožnosti výkonu hlasovacích práv proto, že nebyl zapsán v seznamu akcionářů díky svému vlastnímu jednání nebo opomenutí., přitom tato nemožnost je způsobena společností, 8) Nepřiměřené schválení výše plnění poskytovaného drobným akcionářům při jejich vytlačení ze společnosti.238

7.2.8 Náhrada škody a přiměřené zadostiučinění Zákon ve svých ustanoveních výslovně upravuje právo na náhradu škody, které může uplatnit kterákoli osoba, jíž vznikne v důsledku vydání usnesení v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Z toho plyne, že toto právo mohou uplatňovat i jiné osoby, než ty, které jsou oprávněny podat návrh vyslovení neplatnosti. Proto aby toto právo vzniklo musí být splněny klasické podmínky, jako je vznik škody, škodná událost - tady vydání usnesení v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami a příčinná souvislost. T. Dvořák vykládá zákonnou úpravu takto: ,,Jestliže byl podán návrh na vyslovení neplatnosti usnesení a soud neplatnost usnesení vysloví, pak je s tímto řízením spojeno i řízení 238

Srov. sub. 13, s. 453-454.

- 65 -

o náhradu vzniklé škody podle §113a o.s.ř. Pokud návrh nebyl vůbec podán nebo byl neúspěšný anebo soud neplatnost usnesení nevyslovil podle § 131 odst. 3 obch. z., pak se lze náhrady škody domáhat v samostatném řízení; přitom je navrhovatel omezen pouze zákonnou promlčecí lhůtou.“239 Kromě náhrady škody zákon zakotvuje i právo na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv akcionáře, které však může uplatňovat jen akcionář a to ve lhůtě pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo do tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení soudu, kterým byl návrh zamítnut. T. Dvořák si pokládá otázku: ,,zda akcionář má právo zadostiučinění i tehdy, pokud žádnou škodu neutrpěl, přesto byla jeho práva poškozena.“240 Na tuto otázku bych odpověděla slovy J. Dědiče: ,,Právo na přiměřené zadostiučinění má odčinit především nemajetkové újmy, popřípadě i újmu majetkovou, je-li jen obtížně uplatnitelná cestou náhrady škody.“241 Avšak kladnou odpověď je možné dovodit i ze znění zákona. Přiměřeným zadostiučiněním může být omluva, ale je možné i peněžité plnění.

7.3

Nicotnost usnesení valné hromady Nicotné usnesení valné hromady je nezbytné odlišit od neplatného, protože nicotné

usnesení nemá právní účinky, tzn. jako by vůbec nebylo přijato, jak definuje J. Dědič: ,,Usnesení valné hromady je nicotné, nemá-li vůbec žádné právní účinky. Takové usnesení není nutné prohlásit soudem za nicotné.“242 Stejně uvádí i I. Štenglová243 a taktéž T. Dvořák, když píše: ,,...Takové usnesení valné hromady je pro zjevný rozpor se zákonem nulitní (nicotné) a nemůže mít právní účinky.“244 Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, když dovodil: ,,Valná hromada totiž rozhodla o věci, jejíž rozhodnutí nepatří, podle výslovného ustanovení zákona, do její působnosti a takové rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, které nemůže mít právní účinky ani pro vnitřní poměry společnosti, natož pak ve vztahu ke třetím osobám.“245 Tedy, nicotnými rozhodnutími valné hromady jsou ta, o nichž valná hromada rozhodovala aniž by spadala do její působnosti, která je vymezena zákonem a stanovami.

239

Sub. 13, s. 456. Sub. 13, s. 456. 241 Sub. 222, s. 1173. 242 Sub. 222, s. 1168. 243 Sub. 10, s. 425. 244 Sub. 13, s. 445. 245 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 524, 525/2000. 240

- 66 -

8.

Návrhy de lege ferenda V současné době je v prvním čtení nový zákon, který je v projednávání pod názvem

zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Dne 7.5. 2009 byl vládní návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně ČR, který byl rozeslán poslancům jako senátní tisk č. 836/0 dne 22.5. 2009.246 Důvodová zpráva k návrhu zákona uvádí: ,,S ohledem na rezignaci na komplexní úpravu, návrh užívá pojmu „zákon“ v názvu právního předpisu s odůvodněním ideologického rozchodu s duplicitním pojetím soukromého práva, kdy napříště bude existovat pouze jeden kodex soukromého práva a ostatní speciální předpisy budou pouhými „zákony“. Jako jediná odůvodněná výjimka se z pohledu označení uznává budoucí zachování tradičního názvu „zákoník práce“ i pro příští zákonnou úpravu pracovně právních vztahů. Obdobně jako je zde navrhováno označení zákon, byl koncipován název připravovaného právního předpisu upravujícího obchodní právo v roce 1937. V této souvislosti návrh sice původně nehodlal zavést nový název (např. zákon o obchodních společnostech apod.), ale chtěl užít adjektiva „obchodní“ (tak i věcný záměr), nicméně připomínkové řízení přivedlo tuto úvahu ke změně. Nový zákon se proto bude označovat zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), a to zejména proto, že upravuje pouze je (regulace smluv zcela vymizela a obdobně byla do zvláštního zákona přenesena regulace obchodního rejstříku) – navíc již dříve byla do zvláštních úprav vyjmuta regulace přeměn obchodních korporací a regulace nabídek převzetí, což návrh zachovává.“247 Následující komentáře k jednotlivým ustanovením jsou doslovně citována z důvodové zprávy k novému zákonu o obchodních společnostech a družstvech.248 K§ 261 až 260: Obdobně jako úprava společnosti s ručením omezeným, i úprava akciové společnosti byla od přijetí obchodního zákoníku v roce 1991 natolik vylepšena, že nový zákon dosaženého stavu využívá a převážnou většinu ustanovení přebírá. Přesto se však nevyhne různým zásahům a změnám. Předně je opuštěn komplikovaný jazyk a komplikovaná struktura plná mnohonásobných odkazů – rovněž je změněna systematika. Důsledně je sledována

246

Sněmovní tisk 836 Vl.n.z. o obchodních korporacích - EU [online]. aktualizováno 23.02. 2010 [cit. 2010-0223]. Dostupné z WWW: < http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=836>. 247 Sněmovní tisk 836/0, část č. 1/2 Vl.n.z. o obchodních korporacích - EU [online]. aktualizováno 23.02. 2010 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: < http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=836&CT1=0>. 248 Sub. 247.

- 67 -

úprava acquis, neboť celá řada ustanovení byla chybnou či tvrdší transpozicí zejména Druhé směrnice. Obdobně jsou zjednodušeny některé postupy, a to zejména s ohledem na požadavky praxe. Za vzory akciového práva byly vzaty zejména německý akciový zákon (AktG), švýcarský obligační zákon a v některých partiích jsou zohledněny nizozemský občanský zákoník (druhá kniha), francouzský obchodní zákoník a nový obchodní zákoník státu Izrael; obecná pravidla správy pak našla svého vzoru v novém britském zákoně o obchodních společnostech a také v regulaci insolvenční. Limity dále dala změnám v úpravě akciové společnosti také stále se vyvíjející Druhá směrnice a směrnice o přeshraničním výkonu hlasovacích práv. Jak bylo zmíněno ve věcném záměru, zákon vychází z dělení na soukromou a veřejnou akciovou společnost s tím, že soukromá a.s. je ta, která není veřejná. Zákon se oproti původním představám nepouští do formulace specifické partie pro veřejné a.s., a to proto, že nabídky převzetí byly vyjmuty do zvláštního zákona a další otázky řeší novelizovaný zákon o podnikání na kapitálovém trhu – zákon také proto v návaznosti na to stanoví, že tímto zákonem tato specifická regulace není dotčena. K § 359 až 378: Výkon hlasovacího práva zůstává nezměněn, s výjimkou modifikace danou transposicí směrnice o přeshraničním výkonu hlasovacích práv. Právo na vysvětlení, které je de facto jedno z nejzákladnějších akcionářských práv, bylo zdůrazněno a upřesněno. Principielně se vychází z dnešní úpravy spolu s aplikací německého akciového zákona. Akcionář tak má právo na jednání valné hromady požadovat informace, které jsou důležité pro výkon jeho akcionářských práv. Představenstvo je povinno mu poskytnout informace nejen pravdivé, ale také dostatečné – s akcentem na péči řádného hospodáře. S ohledem na výkon funkce představenstva a zájmy společnosti může být informace v zákonných důvodech odmítnuta. V případě, že představenstvo rozumnou úvahou (opět s péčí řádného hospodáře) usoudí, že hrozí riziko škody, může informaci neposkytnout. Obdobně se postupuje, hrozí-li reálně nebezpečí trestní odpovědnosti členů představenstva. Představenstvo je povinno důvody odmítnutí sdělit akcionáři a zanést do zápisu o jednání. Jestliže však představenstvo informace některému akcionáři poskytlo, má na její sdělení právo i každý další akcionář, ačkoliv to pro něj není důležité apod. (obdobně § 131 odst. 4 AktG) – může se tak stát např. veřejným sdělením na jednání valné hromady apod.; toto platí obdobně také pro případ, kdy je jednomu akcionáři informace odmítnuta a jinému sdělena. Odmítnutý akcionář má právo dožadovat se informace po dozorčí radě, a to ve lhůtě do 5 dnů od žádosti akcionáře. Pakliže dozorčí rada včas nezareaguje, může se akcionář - 68 -

domáhat ochrany u soudu, a to ve lhůtě do dvou týdnů od uplynutí lhůty 5 dnů pro dozorčí radu, nejdéle však do jednoho měsíce ode dne konání valné hromady, kde nebyla informace poskytnuta (obdobně § 132 odst. 2 AktG). Uplatňování návrhů a protinávrhů na jednání valné hromady je v současné době provázeno řadou problémů. Nový zákon se tak s opětovným využitím německého vzoru snaží najít řešení jednodušší a prakticky realizovatelnější. Protinávrh tak akcionář doručí společnosti před konáním příslušné valné hromady v době, která nezatěžuje akcionáře na míru nezbytnou a zároveň poskytuje společnosti a ostatním akcionářům dostatečnou dobu pro seznámení se s textem protinávrhu. Toto časové omezení je postaveno vágně s tím, že záleží na společnosti, resp. na uvážení představenstva, jak s ním naloží – v případě sporu jeho obsah najde soud podle okolností případu. Představenstvo uveřejní text protinávrhu způsobem určeným ve stanovách pro svolání valné hromady (tedy zasláním na adresy) se svým stanoviskem. Z důvodu ekonomie času, resp. faktické nemožnosti, je stanoveno, že uveřejnění není nutné, pakliže by bylo provedeno dva dny před konáním valné hromady, popř. jestliže by náklady na uveřejnění byly v hrubém nepoměru k významu a obsahu protinávrhu, popř. je-li protinávrh obsáhlý (delší jak 100 slov) – obdobně § 126 odst. 2 AktG. Ke kumulativnímu hlasování srov. obdobnou partii u s.r.o. K § 382 až 388: V souladu s dosaženým stavem práv v ČR a v Evropě zachovává nový zákon vyšší míru ochrany pro tzv. akciovou minoritu. Obecné vymezení akciové minority je nezměněno a přebírá se tak dosavadní stav odvislý od výše základního kapitálu – zákon tak navazuje na vyzkoušené, když tím ponechává využitelnost také dosaženou teorii (nedefinuje mj. např. fakt, že většinový akcionář sice z povahy věci není akcionářem menšinovým, ale práva menšinového mu jistě také přísluší – a fortiori). Nadále se vychází z toho, že zákonná omezení ochraňující minoritu jsou kogentní povahy a odchýlit se od nich je možné jen pro případ jejich rozšíření – tedy pro případ, že by stanovy určily další výhody chránící menšinové akcionáře. Systematicky jsou oddělena akcionářská práva tak, že zákon rozeznává právo na svolání valné hromady, právo na zařazení bodu jednání na valnou hromadu, právo na přezkum jednání představenstva dozorčí radou. Zákon sleduje dosavadní úpravu. K § 411 až 446: I nadále zůstává zachováno výsadní postavení valné hromady, a to bez ohledu na zvolený systém vnitřní struktury řízení. V zásadě se právní postavení valné hromady, její rozhodování a svolávání nemění, kromě projevů transposice směrnice o přeshraničním - 69 -

výkonu hlasovacích práv. Výjimky jsou opodstatněny celkovými změnami – např. je zavedeno korespondenční hlasování či je opuštěno rozlišování na řádnou a mimořádnou valnou hromadu (argument tkví ve zbytečnosti tohoto rozlišení, které nemá valného právního významu.) Oproti tomu zůstává zachováno dělení na řádnou a náhradní valnou hromadu. Obdobně je pro potřeby přehlednosti zavedena zkratka „svolavatel“ pro toho, kdo valnou hromadu svolává (statutární orgán, dozorčí rada apod.). Rozhodování valné hromady a potřeba veřejné listiny, jsou řešeny obdobně s úpravou společnosti s ručením omezeným. Veřejná listina se tak vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak zákon, popř. se vyžaduje souhlas dvoutřetinové většiny všech hlasů. Je třeba zdůraznit, že veřejná listina, kterýžto pojem nahrazuje v celém zákoně pojem „notářský zápis“, nebyla legálním pojmem českého práva. Doktrinální shoda však vychází z toho, že se jedná o takovou listinu, kterou za veřejnou prohlašuje zákon a presumuje se tak její správnost – tedy není nutný její přezkum. Definici, co všechno může být za veřejnou listinu považováno, obsahuje návrh občanského zákoníku. Omezení výkonu hlasovacích práv, způsob jednání valné hromady apod. zůstávají nezměněny. Oprávnění dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady sleduje úpravu společnosti s ručením omezeným, včetně změny aktivně legitimovaných osob (srov. tam). Úprava není vyčerpávající, nýbrž pouze doplňuje obecnou úpravu občanského zákoníku. K povaze protestu viz úprava u s.r.o. V rozporu se zákonem o přeměnách obchodních společností a družstev se zavádí, že právo na vypořádání menšinového akcionáře podléhá promlčení, a to proto, že se jedná o běžné majetkové právo. Menšinový akcionář má dostatek času a dostatek nástrojů pro to, aby se svých práv soudně domohl.

- 70 -

Závěr Cílem této práce bylo zanalyzovat problematiku fungování valné hromady akciové společnosti, s poukázáním na její nejasnosti v právní úpravě se zachycením názorů renomovaných autorů a relevantní soudní judikatury, kdy jsem se taktéž snažila vyjádřit své názory a postoje k dané problematice. Po pečlivém prostudování problematiky valné hromady akciové společnosti, jsem zjistila, že jak v teorii, tak v některých případech i v praxi, jak naznačují renomovaní autoři, panuje řada nejasností, a to v některých případech i přes jasnou zákonnou úpravu či judikaturu Nejvyššího soudu. Tyto nejasnosti vznikají především kvůli odlišnému výkladu jednotlivých odborníků, kteří však přitom nabízejí i jejich možná řešení. Většinou stojí v opozici dvě skupiny, reprezentované jednotlivými autory, zastávající protikladné názory. Problémy vznikající na tomto úseku právní úpravy akciové společnosti dokládá i četnost dostupné judikatury. V mnohých případech je také těžké rozpoznat, zda názory autorů jsou stále platné anebo již překonané, a to zejména v těch případech, kdy autor nevydal novější publikaci ani autorský článek věnující se danému tématu, zákonná právní úprava prošla novelizací či Nejvyšší soud vydal nové usnesení a jiný autor na tento starší článek názor přímo odkazuje či mu dokonce kontruje. Zvláště pak v porovnání s těmi autory, co vydali aktuální publikaci, v níž hájí svá stanoviska i přes několikerá usnesení Nejvyššího soudu. Nejdiskutovanější otázkou je právní povaha úkonů spojených s valnou hromadou, tj. právní kvalifikace projevů vůle směřujících ke svolání valné hromady, k hlasování na ní a obsažených v usneseních, jež valná hromada přijme. Ale i přes to se všichni shodují, že ať už na tyto úkony bude nahlíženo jako na právní úkony či nikoli, případně jako na právní úkony sui generis, vždy bude nutné, i když v různé míře (přinejmenším cestou analogie), aplikovat obecná ustanovení o právních úkonech podle občanského zákoníku. V teorii neustále panují rozpory, zda je valná hromada permanentním orgánem či orgánem ad hoc, i když zákonodárce zákonem č. 142/1996 odstranil předchozí formulaci, že se skládá ze všech na ní přítomných akcionářů, avšak ani touto změnou podle mého názoru nedal jasně najevo, že valnou hromadu považuje za trvalý orgán, ale poněvadž se valná hromada jen velmi výjimečně schází vždy ve stejném složení, přikláněla bych se spíše k názoru, že se jedná o orgán svolávaný na konkrétní zasedání, zejména pokud se uplatní rozlišování valné hromady jako orgánu akciové společnosti, který by potom měl povahu - 71 -

permanentního orgánu, a jednotlivá zasedání valné hromady, která by byla svolávána jako ad hoc. Spornými jsou i otázky spojené s účastí akcionářů na zasedání valné hromady, zejména společná účast akcionáře a jeho zástupce, v tomto případě se přikláním k názoru, že současná účast akcionáře i jeho zástupce by měla být umožněna. Spory zůstávají i za situace, zda má akcionář právo požadovat vysvětlení jen na valné hromadě nebo může toto právo uplatnit i mimo ni. Zde mám za to, že akcionář by měl mít právo požadovat vysvětlení i mimo valnou hromadu, neboť je v zájmu akcionáře, který vložil do společnosti své vklady, aby měl k dispozici veškeré informace nezbytné pro své rozhodování. Určitým posunem při řešení této otázky je nové ustanovení zavedené novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 420/2009 Sb., které podle mého názoru už umožňuje uplatňovat právo požadovat vysvětlení i mimo valnou hromadu, i když s určitými omezeními. Vzhledem k velkému množství nejasností vznikajících při výkladu ustanovení upravujících valnou hromadu akciové společnosti, by bylo dobré, aby zákonodárce nejproblematičtější z nich zpřesnil, a tím tak alespoň částečně upevnil právní jistotu, neboť není v jeho možnostech vytvořit právní úpravu dokonalou, poněvadž musí reagovat na neustále se měnící společenské vztahy. Myslím, že částečně se mu tato koncepce již daří, což je možné vidět například na aktuálně účinné novelizaci, která odráží především požadavky komunitárního práva na modernizaci předpokladů a způsobu výkonu práv akcionářů na valné hromadě, tzn. tzv. korespondenční hlasování na valné hromadě, moderní metody svolávání. Avšak v nemalém počtu případů, se výkladové problémy objevují jen na teoretické úrovni a v praxi nemají žádný účinek. Závěrem bych chtěla podotknout, že ,,běžný“ student obchodního práva si při svém studiu ani neuvědomí kolik nejasností se v úpravě valné hromady akciové společnosti může skrývat, tyto je možné ,,objevit“ až po pečlivém a hlubším proniknutí do daného tématu. A to je valná hromada akciové společnosti jen malou částí celého obchodního práva.

- 72 -

SEZNAM LITERATURY [1]

ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. 3, Akciová společnost. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 360 s. ISBN 8073571641.

[2]

DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 6. přeprac. vyd.. Praha: C.H. Beck, 2007. 920 s. ISBN 9788071795872.

[3]

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl I, § 1 - § 92e. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002. 847 s. ISBN 8072730711.

[4]

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl II, § 93 - § 175. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002. s. 851-1743. ISBN 8072730711.

[5]

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník: komentář. Díl III, § 176 - § 220zb. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002. s. 1747-3055. ISBN 8072730711.

[6]

DĚDIČ, Jan; KALINOVÁ, Miluše; ŠTENGLOVÁ, Ivana.. Právo obchodních společností. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 1998. 407 s. ISBN 8071750646.

[7]

DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 971 s. ISBN 807357120X.

[8]

DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vyd. Praha: ASPI, 2009. 886 s. ISBN 9788073574307.

[9]

ELIÁŠ, Karel. Akciová společnost: systematický výklad obecného akciového práva se zřetelem k jeho reformě. Praha: Linde, 2000. 433 s. ISBN 8072012320.

[10] ELIÁŠ, Karel. Kurs obchodního práva: Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005. 617 s. ISBN 8071793914. [11] KLÍMA, A. Manufakturní období v Čechách. Praha: Academia, 1954, s. 248 a násl. [12] KŘÍŽ, Radim. Dozorčí rada a představenstvo akciové společnosti v praxi a teorii. 1. vyd. Praha: Codex, 1999. 255 s. ISBN 8085963485. [13] PELIKÁNOVÁ I. Komentář k obchodnímu zákoníku. II. díl. 1. vyd. Praha: Linde, 1995, 767 s. ISBN 8085647524. [14] PELIKÁNOVÁ, Irena. Úvod do srovnávacího práva obchodního: obecné otázky, kodifikace a dekodifikace, základní pojmy, společnosti a obchodní společnost. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2000. 261s. ISBN 8071793639. [15] PELIKÁNOVÁ, Irena; ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. 2, Společnosti obchodního práva a družstva. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 545 s. ISBN 8073571498. [16] POKORNÁ, Jarmila. Obchodní společnosti - judikatura a literatura. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 356 s. ISBN 8021019964. [17] RABAN, Přemysl a kol. Obchodní zákoník: komentář, judikatura. 5. dopl. vyd. Praha : Eurounion, 2007. 766 s. ISBN 9788073170608. [18] ŠTENGLOVÁ, Ivana. Přehled judikatury ve věcech obchodních společností. 1. vyd. Praha: Aspi Publishing, 2002. 87 s. ISBN 8086395278. [19] ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník: komentář. 12. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009. 1375 s. ISBN 9788074000553. [20] ŽÁČEK, Vladimír; KRATOCHVÍL, Jaroslav. Akciová společnost: legislativa, řízení a organizační struktura. 3. dopl. vyd. Praha: Management Press, 1996. 156 s.

- 73 -

ISBN 8085943239. Zákony a judikatura [21] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000. [22] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002. [23] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.1. 1996, sp. zn. Odon 23/95. [24] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.10. 2000, sp.zn. 29 Cdo 1300/2000. [25] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2516/2000. [26] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12. 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005. [27] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12. 2005, sp. zn. 29 Odo 258/2005. [28] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5. 2002, sp.zn. 29 Odo 657/2001. [29] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12. 1997, sp. zn. 1 Odon 88/97. [30] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.9. 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005. [31] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.9. 2003, sp.zn. 29 Odo 216/2003. [32] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.6. 2009, sp.zn. 29 Cdo 5297/2008. [33] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005. [34] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1247/2007. [35] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007. [36] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11. 2002 sp.zn. 29 Odo 215/2002. [37] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11. 2002, sp.zn. 29 Odo 215/2002. [38] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11. 2002, sp.zn. 29 Odo 215/2002. [39] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004. [40] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4. 2009, sp. zn. 29 Odo 567/2004. [41] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2. 2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001. [42] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 372/2007. [43] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.10. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1193/2007. [44] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4. 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97. [45] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 524, 525/2000. [46] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.8. 2003, sp. zn. 29 Odo 1013/2002. [47] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2963/99. [48] Usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12. 2006, sp. zn. 35 Odo 755/2005. [49] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.3. 1995, sp.zn. 7 Cmo 89/94. [50] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. 7 Cmo 503/2007. [51] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Časopisy [52] BAUDYŠ, P. Lze považovat usnesení valné hromady za právní úkon? Právní rozhledy, 2000, č. 4. s. 157 a násl. [53] ČECH, Petr, PAVELA, Ľudovít. Právní povaha úkonů spojených s valnou hromadou. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 12, s. 24-31.

- 74 -

[54] ČECH, Petr. PAVELA, Ľudovít. Právní povaha úkonů spojených s valnou hromadou. Právní rádce, 2006, roč. 14, č. 12, s. 24-31. [55] DĚDIČ, Jan. K některým otázkám úpravy obchodních společností v obchodním zákonu. Právní rozhledy, 2003, roč. 11, č. 7, s. 336-340. [56] DĚDIČ, Jan. K některým otázkám úpravy obchodních společností v obchodním zákonu. Právní rozhledy, 2003, roč. 11, č. 7, s. 336-340 [57] DĚDIČ, Jan. K některým problémům akciového práva. Právní rozhledy, 2002, roč. 10, č. 2, s. 57-68. [58] ELIÁŠ, Karel. Akciové společnosti po novele obchodního zákoníku. Evropské a mezinárodní právo, 2001, roč. 10, č. 5-6, s. 51-54 [59] KAPITÁN, Z., LIFKA, J. Ještě jedno zamyšlení nad povahou usnesení valné hromady. Právník, 2000, č. 5. s. 512 a násl. [60] KORDAČ, Z. K rozhodování jediného akcionáře v působnosti valné hromady. Aspi, 2008, č. 6. s. 28 a násl. [61] RADA, I. Neplatnost a nicotnost usnesení (nejen) valné hromady. Právní rádce, 2009, č. 1, s. 7. [62] RADA, I. Povaha valné hromady a povinnosti uložené statutárnímu orgánu v souvislosti s jejím konáním. Právní rozhledy, 2003, č. 8, s. 379 a násl. [63] ŠTENGLOVÁ, I. ČECH, P. K rozhodování jediného společníka. Právní rádce, 2008, č. 9. s. 4-11. [64] PELIKÁNOVÁ, Irena: Komentář k § 190 zák. č. 513/1991 Sb., ze dne 22. 4. 1998, ASPI. Elektronické zdroje [65] Důvodová zpráva k novele obchodního zákoníku [online]. aktualizováno 28.2. 2010 [cit. 2010-02-28]. Dostupné z WWW: . [66] HAŠOVÁ, Petra. Připravovaná novela obchodního zákoníku [online]. vydáno 18.6. 2009 [cit. 2009-10-21]. Dostupné z WWW: [67] Princip [online]. aktualizováno 3.12. 2009 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . [68] Sněmovní tisk 836 Vl.n.z. o obchodních korporacích - EU [online]. aktualizováno 23.02. 2010 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . [69] Sněmovní tisk 836/0, část č. 1/2 Vl.n.z. o obchodních korporacích - EU [online]. aktualizováno 23.02. 2010 [cit. 2010-02-23]. Dostupné z WWW: . [70] Sněmovní tisk 855/0, část č. 1/2: Novela obchodního zákoníku - EU [online]. aktualizováno 21.10. 2009 [cit. 2009-10-21]. Dostupné z WWW: .

- 75 -